dum byt chata zahrada stroje nástroje auto moto koníčky

dum

byt

chata zahrada stroje nástroje auto moto koníčky

VÝSLEDKY XXIII. KONSTRUKTÉRSKÉ SOUTĚŽE Porota soutěže zasedala ve složení Ing. arch. Václav Hájek (předseda), Josef Šťastný, Ing. Vladimír Štemberg a Ing. Milada Zoufalá (členové) v období od 3. do 10. března 1993. S přihlédnutím k podmínkám soutěže, otištěným v USS 83, ocenila zaslané konstrukce takto: PRVNÍ CENA - nebyla udělena DRUHÁ CENA - 4000- Kč - Pásová pila (Ing. Zdeněk Nademlýnský) TŘETÍ CENA - 3000- Kč - Sušárna ovoce se slunečním kolektorem (Stanislav Veselý) ČTVRTÁ CENA - 2000- Kč - Titulkovací zařízení k videokameře (Josef Valda) PÁTÁ CENA-po 1000,-Kč - Trubkový dopravní rošt (Ing. Konstantin Kutev) - Fotorám (Ing. Zdeněk Nademlýnský) ŠESTÁ CENA - po 5 0 0 - Kč - Ohebný hriadeľ k vŕtačke (Ing. Pavel Šoltis) - Drtič ovoce velkého výkonu (Ing. Ladislav Petr)

- Přípravek na broušení těsnicích ploch motorových ventilů (František Kohel) SEDMÁ CENA - po 300 - Kč - Zhotovení čepů na dřevěných polotovarech pomocí vodicí hřídele (Radomír Frýdecký) - Miniaturní čepové frézky (František Louda) . OSMÁ CENA-po 100,-Kč - Krouhač zelí (Václav Pavlas) - Stroj na obracení a shrnování sena (Jaroslav Karel) - Garážování přívěsu (Miroslav Kouřil) - Děrovač pro fotoalbum (Zdeněk Kráčmer) - Spínání stejnosměrných motorků (František Louda) - Jednoduchá prosévačka písku (Stanislav Musil) - Váleček k natírání dřevěného plotu (Josef Svojanoyský) - Navíječka k paličkovaniu (Ing. Juraj Šedovič)

Všem, kteří se soutěže zúčastnili děkujeme, výhercům blahopřejeme a všechny kutily zveme k účasti v další soutěži, kterou vypíšeme v příštím sborníku. Redakce USS

(MÉM) KOVOSVIT a.s. SEZIMOVO ÚSTI NABÍZÍ

SOUSTRUH NA DŘEVO SND 20

PŘEŘEZÁVACÍ PILU PP 500

HOBBY SOUSTRUH MAHOS 22

k obrábění dřeva a dalších materiálů na bázi dřeva při výrobě rotačních součástí.

pro přesné a čisté zařezávání desek a hranolů. Rozměr ořezávaného kusu lze libovolně nastavit pomocí dorazů vpravo nebo vlevo od pily. S použitím príložky lze řezat pod úhlem 45°. Výškovým přestavením lze prořezávat drážky a polodrážky různých hloubek.

obrábí součásti ze všech kovů, plastických hmot a dřeva. Má velký rozsah otáček, umožňuje řezat závity, bohaté příslušenství rozšiřuje pracovní možnosti i na frézařské a vrtací práce.

Rozsáhlé zvláštní příslušenství umožňuje soustružit kopírováním, brousit, vrtat, dlabat a řadu dalších prací včetně využití otočné nebo pevné lunety a lícního soustružení do max. 0 600 mm.

S použitím zvláštního příslušenství válečkové dráhy - lze pilu užívat jako kráticí.

TECHNICKÁ DATA: max. vzdálenost mezi hroty 865 mm výška hrotu 200 mm max. 0 soustr. nad ložem 400 mm max. 0 soustr. nad podpěrou 310 mm max. 0 soustr. nad suportem 290 mm otáčky vřetena 375, 600, 750, 1000, 1200,1600,2000,3200 min."1 instalovaný příkon 1,8 kVA rozměry 1667 x 572 x 1170 mm hmotnost 350 kg

TECHNICKÁ DATA: Výška hrotů nad ložem Točný průměr nad ložem nad saněmi Točná délka mezi hroty Kužel ve vřetenu v koníku Otáčky vřetena 100, 170, 290, 470, 810, 1350

110 mm 220 mm 120 mm 500 mm Morse 3 Morse 2 min-1

TECHNICKÁ DATA: šířka stolu 770 mm délka stolu 1480 mm max. 0 pilového kotouče 500 mm max. tloušťka materiálu 130 mm max. šířka přeříznutí 650 mm instalovaný příkon 4,6 kVA rozměry stroje 2524 x 1460 x 1920 mm

Informace n a tel. č.: Ú T O 0 3 6 1 / 5 5 4 8 3 ; 5 5 8 1 1 , fax: 0 3 6 1 / 4 2 3 5 2 ; 5 5 8 2 5 , dlps: 1 4 4 6 2 0

OBSAH • DO DOMU A BYTU Nábytková stěna

2

Dřevěné květináče a truhlíky

8

Stůl a sedačky na zdi

11

Úprava vysavače ETA 3400

12

Oprava kamenného schodiště

12

Snadné vymetání komína

14

• DO CHATY A ZAHRADY

Knižnice Udělej/Urob si sám svazek 86 Sestavila Ing. Milada Zoufalá Vydala Propagační tvorba ' družstvo umělecké činnosti a výroby ve spolupráci se s.r.o. TVORBA Hájkova 1, 130 00 Praha 3 a s.r.o. T.C.A. Bolivarova 18, 169 00 Praha 6 v červnu 1993 jako svou 10. publikaci

Přídavná zařízení k traktůrku

15

Pomůcky pro zahrádkáře

28

Ruční lis na ovoce

30

Rozkládací stůl na terasu

33

• PRO SVÉ KONÍČKY Fotograficky rám

35

Navíjačka k paličkovaniu

38

Vyplétání tenisových raket

41

Demontáž klínku středového složení

46

• PRO AUTO A MOTO

Adresa redakce i expedice Hájkova 1,130 00 Praha 3 telefon 27 93 63

Zapuštěná skládací rampa

47

Odpovědná redaktorka Milena Neužilová Grafická úprava Ing. Gabriela Karasová Návrh obálky Ing. arch. Milan Vlk

Úprava trnu proti zcizení rezervy

52

Utěsnění táhla řazení

53

Demontáž spojkového koše

53

Upevnění tabulky SPZ

53

Tisk Naše vojsko s.p. Vlastina 23, 161 00 Praha 6 1. vydání 64 strany, 85 obrázků, 10,97 AA; 11,12 VA © Propagační tvorba Doporučená cena 25 Kč Předplatitelé 24 Kč ISBN 80-85386-59-3 (Propagační tvorba • Praha) ISSN 0139-5963 Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt Praha čj. 1150/92-NP ze dne 7. 10.1992

• STROJE A NÁSTROJE Zväčšovací Pantograf

54

Řezání diamantovým kotoučem I

55

Měřítko k vrtačce

62

Z praxe pro praxi

62

1

NÁBYTKOVÁ STĚNA Z DESEK VLASTNÍ VÝROBY • V minulém sborníku jsme popsali kutilskou výrobu nábytkových desek. Nyní uvádíme příklad, jak z takových desek postavit stěnu do dětského pokoje. Stěna do dětského pokoje (obr. 1) se skládá z několika dílů. Jsou jimi - krajní skříň A (obr. 2), v níž je prostor pro televizor, rohová skříň B, skříň C (obr. 3), v jejímž spodním dílu jsou čtyři zásuvky, dvě skříně v sestavě a police D nad válendou (obr. 4) s rampou pro osvětlení a konečně skříň E (obr. 2), jejíž spodní díl má odklopné víko. Konstrukce všech skříní je podobná, poněkud se liší jen rohová skříň B, která je řešena neobvyklým způsobem: její půdorys má tvar pětiúhelníku. Přední hrany bočnic jsou zkoseny pod úhlem 45°. Toto zkosení můžeme provést pomocí frézy; nemáme-li tu možnost, lze hranu opracovat i hoblíkem. U spodního dílu této skříně jsou obě zadní stěny z vyrobených desek 19 mm tlustých, u horního dílu jsou zadní stěny ze sololitu, dole a v zadním rohu vyztužené deskami 85 mm širokými (det. M na obr.3). Po zhotovení všech desek potřebných pro stěnu (rozměry uvádíme přehledně v tabulce) a úpravě jejich hran musíme ještě v patřičných deskách vytvořit osazení 5 x 1 1 mm pro zapuštění zad ze sololitu (např. det. A a L na obr. 2). Osazení provedeme buď na kotoučové pile s výškovou regulací stolu (pomocí dorazu a bočního vedení) nebo pomocí frézy. Předtím než se pustíme do spojování desek, musíme si rozvážit, jakou povrchovou úpravu zvolíme. Pokud budeme desky dýhovat, musíme tak učinit ještě před jejich spojením. Povrchovou úpravu zvolí každý podle svého vkusu, doporučit můžeme kombinaci bílého nátěru polic a odýhovaných dvířek. DÝHOVÁNÍ Nejprve odýhujeme všechny viditelné hrany a kromě toho i všechny hrany, které mají kontakt s podlahou. S nábytkem se totiž pak lépe manipuluje, ať již na koberci, či po parketách. Pomocí kovové príložky a krátkého ostrého nože nařežeme dýhu na pásky široké 25 mm (pro zkosené hrany bočnic rohové skříně potřebujeme šířky 30 mm). Proužek dýhy i hranu natřeme lepidlem Chemoprén 140, necháme deset minut zaschnout a pak dýhu přilepíme tak, aby přečnívala stejně na obou stranách. Dokonalý přítlak a tím pevné spojení dosáhneme tak, že hranu přejedeme hranolkem, drženým oběma rukama. Pak přejedeme přečnívající dýhu hranolkem skloněným pod úhlem 45°. Dýha se nalomí, takže ji lehce odlomíme a roh zapilujeme plochým jemným pilníkem. Tento způsob je velmi rychlý a dýha dobře drží. Velké plochy odýhujeme známým způsobem, popřípadě můžeme použít i tapetu Granofix, kterou přilepíme lepidlem Lovosa.

2

SPOJOVÁNÍ DESEK Desky spojujeme pomocí bukových kolíčků 0 8 mm, dlouhých 35 mm. Nařezané kolíky opatříme rýhováním, to proto, aby se zvětšila a zdrsnila plocha kolíku a dále proto, aby měl kolík možnost ze slepeného otvoru uniknout, jinak by mohla deska prasknout. RýRozměry jednotlivých desek (bez dýhy, v milimetrech)

hování provedeme tak, že do kvalitní ploché oceli vyvrtáme otvor průměru asi 6,8 mm, který trojhranným pilníčkem rozpilujeme do tvaru hvězdy. Plochou ocel upneme do svěráku a pak postupně všechny kolíky prorážíme otvorem pomocí kladívka. Otvory pro kolíky vrtáme pomocí přípravku uvedeného na obr. 5. Do vyvrtaných otvorů 0 12 mm vsadíme kalená pouzdra, protože otvory bez pouzder se brzy uvolní a spojování pak není přesné. Pouzdra zalisujeme do hranolu s přesahem 0,01 až 0,02 mm. Do prvního otvoru 0 8 mm bez pouzdra vkládáme kolík 0 8 x 50 mm, který slouží jako doraz opřený vždy na hraně přední desky. Při vrtání přitahujeme přípravek k desce svěrkami a dbáme, abychom dodrželi úhel 90°. Do svislých prvků vrtáme otvory mělčí, do hloubky 14 mm; do vodorovných prvků hlubší otvory 25 mm. Jako dorazový přípravek poslouží trubka 0 10 x 1 mm podélně rozříznutá, která drží samosvorně na vrtáku. Budeme potřebovat dvě trubky různé délky - pro vrtání mělčích děr delší a naopak. Při napojování polic s pře-

sahem 1 mm (například det. D a E na obr. 2) podložíme přípravek proužkem (např. papíru) 1 mm tlustým. Horní deska spodního dílu u skříně E je výklopná, upevněná na dvou čepech dlouhých 60 mm. Otvory pro ně musíme v bočnicích vyvrtat průchozí. Po upevnění desky zalepíme do otvorů bukové zátky (det. I a J na obr. 2). Spojování dílů nejprve vyzkoušíme „na sucho". Kontrolujeme především lícování. Je-li vše v pořádku, začneme klížit skříňky. Nejprve namažeme mělčí otvory ve svislých dílech a naklepeme do nich kolíky. Pak namažeme otvory v policích i vyčnívající kolíky a celek srazíme do sebe opatrným poklepáváním přes hranol. Máme-li dlouhé svěrky, skříň jimi stáhneme. Jinak si pomůžeme tím, že skříň položenou na bok na pracovním stole vyklínujeme proti stropu. Při tom pečlivě konrolujeme pravoúhlost. Teď již můžeme dokončit povrchovou úpravu. Po prvním nástřiku základovou barvou následuje vytmelení případných nerovností a broušení a po té nástřik

3

4

5

stříkacím tmelem. Nakonec všechny skříně nastříkáme bílým lakem Unimat. Samostatně nastříkáme i všechna sololitová záda. Po dokonalém zaschnutí zkontrolujeme znovu pravoúhlost a pak záda přibijeme malými hřebíčky. SESTAVENÍ STĚNY Stěnu sešroubujeme dohromady nábytkovými šrouby. Sousední skříně vždy napřed k sobě stáhneme svěrkami a vyvrtáme otvory 0 6 mm. Z vnější strany přitiskneme proti vyjíždějícímu vrtáku kousek dřeva, aby se otvor neotřepil. Vyvrtáme po dvou otvorech v dolním i horním dílu. Tak spojíme skříně A, B a C. Protože skříňky a police sestavy D budou značně mechanicky namáhány, prošroubujeme každou ve spodní skolíkované části ještě vruty se zapuštěnou hlavou. Obě skříňky i polici mezi nimi stáhneme k sobě svěrkami, vyvrtáme tři otvory - dva dole a jeden nahoře a pak prošroubujeme nábytkovými šrouby. Ke spodní straně sk>íněk upevníme rampy, každou po dvou vrutech ve skříňkách a po třech vrutech v policích. Mezi spodní desku a rampu vkládáme podložky 1 mm tlusté (obr. 4). Hotovou sestavu D upevníme mezi skříně C a E. Opět nábytkovými šrouby. Protože levá skříň E stojí

6

kolmo a sestavu D by nebylo k čemu přišroubovat, ohneme z plechu 2 mm tlustého držák, který přišroubujeme do horní části skříně E. Nad držáky ještě upevníme dřevěný hranol (det. na obr. 4). Zbývá zhotovit zásuvky, jejichž rám (hloubka 405 mm a šířka 404 mm, vyrobíme z prkének tvrdého dřeva 10 x 105 mm. Rám slepíme natupo lepidlem Disperkol a spojení zajistíme třemi hřebíčky do předvrtaných otvorů. Sololitové dno vsadíme do zářezu rámu ještě před jeho slepením. Pro vedení zásuvky z lišty tvrdého dřeva musíme v bočnicích rámu zhotovit předem zářezy. Čela zásuvky, vyrobená stejně jako ostatní desky, přišroubujeme na rám čtyřmi vruty. Do dvířek musíme vyvrtat slepé otvory 0 35 mm do hloubky 15 mm pro závěsy a otvory pro úchyty. Mezi kotvicí plochu závěsů a bočnice skříní vkládáme dřevěné vložky rozměrů 8 x 16 x 40 mm. Aby se dvířka rohové skříně B otvírala na 90°, montujeme závěsy na trojúhelníkové vložky upevněné na kraj bočnic (det. na obr. 1). Závěsy upevníme tak, aby mezera mezi dvířky byla 5 mm, nahoře a dole zůstalo 6 mm volných a po stranách 12,5 mm volných (obr. 2). Nakonec namontujeme ještě magnety přidržující dvířka v zavřené poloze. LADISLAV RYŠAVÝ

7

DŘEVENÉ KVĚTINÁČE A TRUHLÍKY •Není pochyb o tom, že květiny zkrášlují a zútulňují nejen interiéry, ale i jednotvárné a šedivé ulice a zákoutí. Prodávané květináče a truhlíky jsou většinou z umělé hmoty, tedy poměrně levnější, zato nepříliš hezké. Pěkné květináče z keramiky či kameniny jsou zase drahé a tak se stále ještě vyplatí vyrobit buď samostatné květináče nebo jejich kryty ze dřeva. Navíc dřevo působí vždycky moc pěkně. DŘEVĚNÝ KVĚTINÁČ Hodí se k pěstování vzrostlejších listnáčů a jehličnanů, které se na léto přemisťují ven na zahradu, terasu, či jiné prostranství, v zimním období jsou zranitelnější. Květináč (obr. 1) zhotovíme z kvalitního dřeva, nejlépe z vodovzdorné stavební překližky 16 mm tlusté. Nejprve si narýsujeme a pak vyřízneme dvě bočnice 1 a dvě bočnice 2 - vždy dvě stejného tvaru. Bočnice stáhneme svěrkami a opracujeme je na srovnávačce nebo hoblíkem. Vnější strany desek si označíme a pak v bočnicích 1 předvrtáme otvory pro kolářské hřebíčky 6, Styčné plochy naklížíme a bočnice stlučeme. Spodní dosedací plochu pláště srovnáme do roviny.

8

Vyřízneme dno 3, horní hrany srazíme, vyvrtáme středový otvor a po té si narýsujeme dosedací plochu pláště. Předvrtáme šikmé otvory pro hřebíky, styčné plochy naklížíme a dno přibijeme. Květináč přebrousíme skelným papírem a natřeme vhodnou barvou na dřevo. Na spodní stranu přišroubujeme vruty 5 ještě čtyři gumové nožky 4. KRYT KVĚTINÁČE Hodí se do interiéru, kde zakrývá nepěkné květináče, často odlišných barev i tvarů. Na výrobu krytu (obr. 2) stačí použít jen odpadové latě nebo prkénka. Nejprve si určíme rozměry krytu podle květináče: Vnitřní rozměry nejvyšší přihrádky se rovnají průměru květináče D zvětšenému o 10 mm. Každá další přihrádka je vždy o dvě tloušťky latě menší. Šířka latí se určí z výšky květináče i s miskou V. Nejprve zhotovíme spodní přihrádku: na zjištěný rozměr uřízneme dvě desky 1. Další dvě desky 2 budou delší o 17 mm. Uřízneme je však ještě s dalším přídavkem 25 mm na každé straně. Do desek předvrtáme otvory pro kolářský hřebíček 5 (0 1,5 x 30 mm): Styčné plochy naklížíme a přihrádku pozorně sbijeme, nejlépe ve svěrákových

čelistech. Po zaschnutí 25 mm přídavky uřízneme. Podobně si připravíme desky na střední přihrádku. Naklizené je postupně přibijeme kolárskymi hřebíčky 4 (0 1 x 15 mm) na spodní přihrádku a po té nahoře hřebíčky 5. Stejným postupem zhotovíme horní přihrádku, u níž je však šířka desky o 10 mm menší. Nakonec přiklížíme dno 3 z umakartu, pertinaxu nebo překližky. Vyhlazený kryt povrchově upravíme. Nátěr bezbarvým lakem není vhodný, protože při styku s vodou časem černá. Osvědčuje se Balakryl (odstín palisandr nebo smrková zeleň), který zředěný vodou v po-

měru 1:1 či 1:1,5 dává vyniknout kresbě dřeva. TRUHLÍKY Pěstujeme v nich květiny na okenních parapetech, balkónech, zídkách, plotech a podobně (obr. 3). Zhotovíme je podobně jako kryt květináče. Budeme-li do truhlíku vkládat květináče, vycházíme z jejich velikostí. Protože venku trpí truhlíky vlhkem (ale i přílišným žárem), použijeme kvalitnější dřevo (asi 10 až 12 mm tlusté). V případě, že budeme truhlíky plnit zeleninou, volíme horní vnitřní rozměr i výšku V asi 150 mm, délku L upravíme

9

Obr. 3

10

podle potřeby, maximálně však 700 mm. Povrchovou úpravu provedeme jakostnějšími nátěry. Jestliže truhlíky budou na okenních parapetech či zídkách stát, přišroubujeme zespodu gumové nožky. Budeme-li chtít truhlíky zavěsit, což je u převislých květin velmi působivé, svaříme z kruhové oceli 0 asi 5 mm závěsnou konstrukci. STOJAN Je vhodným doplňkem v interiéru 1 ve venkovních prostorách, Chceme-li umístit pouze jednu květinu (obr. 4). Svislý sloupek vyrobíme z vhodného trámku. Nemáme-li ho,

•sestavíme sloup ze čtyř prken 15 mm tlustých. Z ohoblovaných prken vyřežeme dvě shodné stěny 1 a dvě stěny 2 a na srovnávačce zarovnáme. Styčné plochy naklížíme, sloupek sestavíme a sbijeme kolářskými hřebíky 5. Než lepidlo důkladně zaschne, připravíme si z dřevěných hranolů výplně - menší horní 3 a větší dolní 4. Do obráceného sloupku vsuneme a naklepneme nejprve menší výplň 3. Styčné plochy také předem naklížíme a spojení zajistíme hřebíky 6. Stejně upevníme i dolní výplň 4. Dbáme při tom, aby horní i spodní plocha sloupku svírala s podélnou osou úhel 90°.

Horní desku 8 i spodní desku 10 a 12 vyrobíme nejlépe z překližky příslušné tloušťky. Desky opracujeme do tvaru uvedeného na obr. 4. V deskách vyvrtáme otvory zahloubením pro vruty 9 a 11. Nejprve desky 8 a 10 přišroubujeme a po té přišroubujeme také desku 12, na kterou předem přišroubujeme gumové nožky 13. Po důkladném zatažení vrutů jamky zatmelíme. Celý stojan pečlivě obrousíme a je-li dřevo pěkné, stačí natřít napouštěcí fermeží a bezbarvým lakem, nebo použijeme Balakryl. KAREL BĚLÍK

STŮL A SEDAČKY NA ZDI •Nikdo mi nevymluví, že v kuchyni se nejlíp klábosí. Ale co s maličkou kuchyní, ve které si není kam sednout? Věčně se opakující problém: jak do malého prostoru směstnat vše, co je potřeba. Řešení jsou různá, ne každé se hodí právě nám, ale stále platí, že každý nápad je vítán. Ten, který uvádíme, řeší umístění stolu se sedačkami. Jsou zavěšeny na zdi, takže prostor může zůstat volný. Je na nás, zvolíme-li jeden stůl se dvěma nebo dva stolky se třemi sedačkami. Také rozměry jsou libovolné, respektive odvislé od velikosti prostoru, který máme k dispozici. Dodržet musíme pouze výšku stolu - 70 cm a výšku sedaček - 40 cm. Každý stolek i sedačka se skládají ze tří dílů: Horní desky, podpěry a trnože. Všechny tři díly jsou vzájemně sklopné. Vyrobíme je z laťovky 16 nebo 19 mm tlusté. Plochy laťovky pečlivě obrousíme a hrany olemujeme dýhou nebo hranovací páskou. Desky s podpěrami spojíme dvěma závěsy 70 x 40 mm, podpěru s trnoží závěsem 40 x 35 mm. Pomocí vrutů zašroubovaných do hmoždinek upevníme do stěny kuchyně latě stejné šířky jako má stůl či sedačka. K nim pak upevníme hotový stolek a sedačky. Stolek třemi závěsy, sedačku dvěma závěsy 70 x 40 mm. K podlaze připevníme lať tak vysokou, aby se o ni mohly opřít trnože při rozložení stolu či sedačky. Soupravu sklopenou na plocho zavěsíme ke stěně pomocí očka přišroubovaného na spodní straně desek a zaklesnutého na skobě upevněné do zdi. JOSEF HOLÝ

11

ÚPRAVA VYSAVAČE ETA 3400 • Nasávací hadice tohoto vysavače je zaústěna do tělesa seshora. Po zkušenostech musím konstatovat, že něco není v pořádku - buď řešení, nebo provedení. Ať tak, či onak, právě tento spoj se po určité době stává zdrojem zábavy, která mne vedla k poučení. Nadměrným namáháním se tři výstupky pouzdra odírají, hadice nejprve saje falešný vzduch a posléze velice často

vypadává. Nedostatek odstraníme jednoduchou úpravou, která záleží ve zhotovení drážky v pouzdru pro pojistný kroužek. Zápich do pouzdra 1 zhotovíme nejlépe na soustruhu. Nemáme-li tu možnost, lze drážku zhotovit i pomocí naostřeného kolečka ze starého budíku upnutého do vrtačky. Pojistný kroužek 2 - vlastně pružinu - zhotovíme z pružinového drátu 0 1,6 mm, který ohneme přes čep. Jakmile dosáhneme vnitřní průměr 54 mm, zkrátíme konce tak, aby vznikla mezera 22 mm. U obou konců drátu srazíme hrany (viz det. A), aby demontáž pružiny byla snazší. Při montáži postupujeme tak, že hadici 3 nasadíme do pouzdra 1 a pružinu 2 postupně zamáčkneme do drážky. Hadice pak dobře drží. OLDŘICH ŠIMEK

OPRAVA KAMENNÉHO SCHODIŠTĚ • Rozbité a vydrolené vstupní schodiště není jenom nepěknou vizitkou domu a jeho majitele. Je především trvalým nebezpečím pro všechny obyvatele nebo návštěvy, neboť již dnes nebo zítra špatně našlápneme a následky úrazu mohou být trvalé. Přitom oprava není tak složitá, abychom se do ní nemohl pustit třeba hned tento nebo příští víkend. Týká-li se výše uvedené právě vás, začněte shánět materiál. K opravě potřebujeme písek, cement, vápno a kamennou drť pokud možno v barvě původního materiálu. Kromě běžného zednického nářadí (zednická lžíce, zednické kladivo a různá hladítka) je pro odstraňo-

12

vání uvolněných částí zdiva potřebné těžší kladivo a sekáč. K míšení malty postačí plastiková vanička. Pro ohlazení schodišťových stupňů je nezbytná elektrická bruska. Různé kousky odpadového dřeva pro bednění nebudou problémem. OPRAVA SOČi^! 2OI Ve většině případů nejsou ve špatném stavu jen schodišťové stupně, ale i boční nosné zdivo. Pomocí sekáče a kladiva odstraníme všechny volné části zdiva a podklad čistě vymeteme. Větší díry ve zdivu vyplníme suchými úlomky cihel nebo kamenů (například vápence), které na potřebný rozměr upravíme kladivem.

Z jednoho dílu cementu, dvou dílů hašeného vápna a deseti dílů písku si připravíme vápenocementovou maltu. Chceme-li práci zvládnout v jediném dni, použijeme rychlotvrdnoucí cement. Maltu prohazujeme lopatou na hladké podložce a teprve potom ji smísíme s vodou v plastikové vaničce. Musí být tak hustá, aby byla tvárná, nesmí však stékat ze zdiva. Pečlivě očištěné zdivo důkladně navlhčíme (obr. 1) připravený kámen obalíme maltou, se kterou nešetříme a lehce ho zatlačíme, vpašujeme, do otvoru. Jemnými pohyby do stran kámen v díře dobře usadíme. Do mezer kolem kamene natlačíme ještě trochu malty (obr. 2). Po vyspravení všech děr s citem navlhčíme celou stěnu a zednickou lžící na ni nahodíme maltu. Povrch příliš neuhlazujeme. Teprve po zaschnutí stěnu začistíme tak, že nahodíme vrchní omítku, kterou uhlazujeme hranou prkna vlnitým pohybem do stran směrem zdola nahoru (obr. 3). Menší plochy zarovnáme

kratším hladítkem do roviny okolní omítky. Po několika dnech natřeme celou stěnu fasádní barvou. OPRAVA KAMENNÝCH STUPŇU Tak jako u zdi, i zde platí, že vadné místo pečlivě vyčistíme, sekáčem vysekáme narušený materiál až ke zdravému jádru. Uražený roh schodišťového stupně vyžaduje ještě větší péči. Zdravé místo s nastaveným materiálem musíme spojit pomocí kovových čepů nebo šroubů. Vrtákem na kámen vyvrtáme do jádra několik otvorů (obr. 4). Kámen je velmi tvrdý, použijeme příklepovou vrtačku. Do děr vsadíme plastové hmoždinky, do nichž

zašroubujeme dlouhé šrouby až po konec závitu, aby pevné spojení bylo dostatečně zajištěno (obr. 5). Ze zbytků dřeva pak zhotovíme kolem chybějící části schodu bednění (obr. 6). Z vnitřní strany napustíme bednění vyjetým olejem, aby se ztvrdlý beton snadno odloupnul od dřeva. Má-li mít schod zaoblenou nebo sraženou hranu, musíme patřičnou část bednění opatřit žlábkovým nebo zkoseným profilem. Pokud to jde, snažíme se přizpůsobit betonovou směs původnímu materiálu. Jemný silniční štěrk namícháme ve vhodném barevném poměru. Použít lze i vápencovou drť, kterou kladivem roztlučeme na

odpovídající zrnitost. Na tři díly kameniva přidáme jeden díl cementu a tolik vody, aby vzniklá kaše nebyla příliš řídká. Směs nalijeme do bednění, zednickou lžící pečlivě natlačíme do všech koutů a upěchujeme. Všechny vzduchové bubliny musíme vytlačit, jinak nebudeme s výsledkem spokojeni. Povrch urovnáme zednickou lžící a pak špachtlí uhladíme (obr. 7). Výplň musí stejnoměrně zasychat. Proto ji zakrýváme navlhčeným hadrem. Beton bude tvrdnout přibližně týden. Teprve potom bednění odstraníme. Počkáme ještě dva tři dny a pak roh schodu obrousíme elektrickou ruční bruskou (obr. 8). JOSEF VEJSICKÝ

13

SNADNÉ VYMETÁNÍ KOMÍNA • Uhlí stále horší kvality vede k tomu, že musíme komín vymetat stále častěji. Protože je kominíků málo, nezbylo mi, než se raději spolehnout sám na sebe. Musím přiznat, že je to práce nezáviděníhodná. Namáhavá, špinavá a v zimě i nebezpečná, protože uklouznout lze velice snadno. Snažil jsem se proto vyřešit vymetání pohodlněji, což se mi nakonec podařilo. Nelezu na střechu, takže nebezpečí pádu je vyloučeno, neušpiním se. Jak tedy na to? Celé zařízení se skládá z prkna, které je dole opřeno o schody, nahoře o vikýř. Na horním konci je přišroubován držák se dvěma kladkami přes které vede lanko, dole je upevněn naviják s klikou, na který se lanko navíjí, nebo odvíjí. Zaříze-

14

ní je na výkresu znázorněno jen schematicky, protože způsob uspořádání i rozměry jsou odvislé od místních podmínek. Délku prkna i jeho sklon je třeba využít tak, aby lanko směřovalo doprostřed komínu, je-li prkno opřené o komín. Držák kladek svaříme z pásové oceli podle výkresu. V horních rozích privaríme ocel 0 6 mm. Zabráníme tak vysmeknutí lanka z kladek. Čela bubnu navijáku zhotovíme z tlusté překližky, do které vyvrtáme osm otvorů. Do nich při montáži narazíme ocelové tyče 0 8 mm. Hřídel vyrobíme z tyče 0 12 mm, kterou na jednom konci ohneme do tvaru kliky. Kostru navijáku svaříme z pásové oceli tlusté 5 mm. Privaríme však jen pravou bočnici, levou privaríme až po sestavení navijáku. Pro lepší přenos kroutícího momentu ještě vyrobíme dvě podložky průměru asi 80 mm. Hřídel nasuneme do bočnice, navlékneme podložku a privaríme ho k hřídeli. Nasadíme čelo s naraženými tyčemi a přišroubujeme čtyřmi šrouby M6 k podložce. Druhé čelo narazíme na tyče tak, aby z druhé strany trochu vyčnívaly. Získáme tak pro-

stor pro privarení druhé podložky ke hřídeli. Čelo vrátíme do správné polohy a podložku přišroubujeme opět čtyřmi šrouby M6. Teď již můžeme přivařit druhou bočnici. Dbáme, aby se dalo bubnem lehce otáčet. Na buben navineme provaz tak dlouhý, aby sahal od navijáku až na dno komína. Postup při vymetání: Prkno vysuneme a opřeme o komín. Lanko máme již navlečeno na kladkách a na jeho konci je přivázána karabinka. Do karabinky upevníme malé závaží, asi 2 kg a lanko postupně uvolňujeme. Závaží stáhne lanko až na dno komína. Otevřeme komínová dvířka, závaží sejmeme a místo něho navlečeme kominickou štětku (vyrobenou například podle sborníku USS č. 6, s. 50). Postupným navíjením lanka na naviják a odvíjením komín několikrát vyčistíme. Závaží na kominické štětce je třeba vyzkoušet. Jeho hmotnost musí být taková, aby při odvíjení lanka neuvízla štětka v komínu, ale spadla až dolů tak, abychom ji mohli po vyčištění komína v komínových dvířkách sejmout. MILAN KNOTEK

PŘÍDAVNÁ ZAŘÍZENÍ K DVOUOSÉMU TRAKTŮRKU

• Ve sborníku USS č. 84 skončil popis návodu na stavbu dvouosého traktůrku, který jsme začali otiskovat na pokračování od č. 82. Těm, kteří traktůrek postavili, nebo se pro stavbu ještě rozhodnou, jistě přijde vhod i návod na nezbytný doplněk - pracovní nářadí. PŘÍDAVNÉ 2ÁVAŽ? 31 ;>/vkres 21) Zavází používáme jen výjimečně, neboť každá nadbytečná hmotnost znamená energetické ztráty a zbytečné pěchování obdělávané půdy. Závaží jsou betonová, jejich hmotnost je asi 2x20 kg. Navlékámeje nátrubku 31.1, kterou vsuneme do přední trubky rámu 1.3, do

níž vyvrtáme otvor a propilujeme drážku šíře 5 mm (pohled P). Nasuneme trubku 31.1 s kolíčkem 31.4, svrtáme otvor 0 10,5 mm v obou trubkách společně a potom teprve privaríme matici 31.3. Do závaží 31.9 a 31.10 zabetonujeme držadla 31.8 a vložky 31.5 a 31.6 podle výkresu 27 a na trubku 31.1 je přitáhneme šroubem 31.11 pomocí upínky 31.7. BRÁNY 32 (výkres 28) Díly 32.1 až 32.5 pro připevnění na nosič nářadí 15 svaříme shodně jako u pluhu 33. Brány 32.13 použijeme hotové. Podle jejich rozměrů upravíme velikost příčky 32.8, váhy 32.9 a páteře 32.14. Páteř 32.14 privaríme na svařený držák 32.1 až 32.5, namontovaný na nosič nářadí spuštěný do nejnižší polohy tak, aby konec byl 250 mm nad zemí. Řetízky spuštěné z poz. 32.8 při-

pojíme k bránám tak, aby ve zvednuté poloze byly vodorovné (vyvážené), případně musíme použít ještě jeden řetízek navíc. Řetízky musí být delší, aby ve spuštěné poloze byly volné a dovolovaly bránám kopírovat terén. Otvory v závěsu 32.7 slouží k nastavení výšky bran. Zvedají-li se brány vpředu, zavěšení snížíme, zvedají-li se vzadu, zavěšení zvýšíme. NESENÝ OBHACECÍ PLUH 33 (výkresy 29, 30, 31) Nařežeme a připevníme díly 33.1 až 33.4. Na traktoru s namontovaným nosičem nářadí 15 překontrolujeme polohu dolní vodorovné trubky rámu nad zemí ve spodní i horní poloze. Úhelníky 33.1 svaříme k sobě tak, aby se daly na trubku rámu nosiče nářadí těsně nasunout. Po té musíme ustavit vidlici 33.1 s nástavcem 33.2, dorazem 33.3 a třmenem 33.4 do rámu nosi-

15

16

Rozpiska materiálu

če nářadí s vůlí asi 8 mm (výkres 31). Přitáhneme šroubem M10 k rámu a svaříme. Do páteře 33.5 vyvrtáme otvor 0 20 mm, do kterého nasadíme a zavaříme pouzdro 33.6 a na konec privaríme vidlici 33.7. Na druhém konci zařízneme úkos 120° a páteř privaríme k nástavci 33.2 tak, aby vidlice 33.7 byla kolmá na vidlici 33.1 a dále privaríme žebro 33.8. Překontrolujeme polohu otvoru ve vidlici 33.7 (ve spodní poloze 215 mm v horní poloze 555 mm od země). To platí pouze pro vzdálenost dosedacích ploch radlice k ose otáčení 365 mm. Pro jinou vzdálenost výšky osy čepu musíme vzájemné vztahy dopočítat. Radlice s příchytkou 33.24 použijeme ze staršího ruchadla pro jednoho koně. Radlice musí být ostré, plochy, po kterých se tře ornice, vyleštíme brusným papírem. Pláž 33.48 musí být nejméně 450 mm dlouhý. Na pouzdro 33.9 navaříme souose oka 33.10 a prostružíme otvory. Vyfrézujeme díly 33.11 až 33.14, vyvrtáme otvory a pomocí čepu 0 1 2 mm svaříme souose s pouzdrem 33.9 (výkres 30). Opracujeme držák zarážek 33.18 a zarážku 33.20 (jeden kus pravý, jeden levý). Vysoustružíme hlavní čep 33.17 (výkres 29) a kroužek 33.33. Na čep nasadíme držák zarážek 33.18 a privaríme, celek nasadíme do pouzdra 33.9, navlékneme kroužek 33.33, společně svrtáme otvor pro kolík 0 4 mm a skolíkujeme. Vysoustružíme šroub 33.25 spolu s pákou 33.26 a kličkou 33.27. Závěsné oko 33.29 s maticí 33.30 a stavěcím kroužkem 33.28 svrtáme a skolíkujeme. Připravíme díly 33.19, 33.22, 33.23 a 33.24. Svaříme a sešroubujeme je podle výkresu 30 s radlicí. Seřízení pluhu. Kličkou 33.27 nastavujeme hloubku orby. Polohou zarážek 33.20 seřizujeme boční odklon radlic, neboť při svislé poloze a orbě radlicí, která otáčí ornici doprava, vzniká značná boční síla, která stáčí traktor doprava. Stejně tak při orbě radlicí vlevo se snaží zatočit traktor doleva. Proto radlici odkloníme podle potřeby vpravo i vlevo a tím tuto boční sílu vyloučíme. Radlice se překlápí z jedné strany na druhou po uvolnění západky pákou 33.15. Přestavěním držáku radlic 33.22 vůči desce 33.19 pomocí šroubů M16 se mění šířka záběru radlice (tu lze však

17

18

19

20

21

22

měnit též změnou odklonu). Při správném seřízení a ostrých radlicích orá traktor 15 až 18 cm hluboko se šířkou záběru 20 až 25 cm. Stáčení traktoru odstraníme přidáním zátěže na přední nápravu (31). Tím se však zvýší valivé odpory, spotřeba paliva, atd. Lépe je věnovat více péče správnému nastavení pluhu. Někdy se ovšem použití zátěže nevyhneme. ROTAČNÍ KULTIVÁTOR 34 (výkresy 32 až 36) Rotační kultivátor je nejsložitější z přídavných zařízení traktoru. Proto pro jeho výrobu použijeme co nejvíce hotových součástek. Pro pohon nejlépe poslouží diferenciál Škoda Octavia. Diferenciál vyjmeme z rozvodové skříně a demontujeme talířové kolo. V koši diferenciálu 34.1 vyfrézujeme vybrání 0 60 až 63 mm (podle použité frézy) souose s původním otvorem 0 1 6 mm. Podle vybrání vysoustružíme náboj 34.6 tak, aby vnější průměr byl o 2 mm menší než vybrání v koši diferenciálu 34.1, to znamená 0 58 až 61 mm. V náboji dále protočíme otvor, 0 35H8 mm a zahloubení 0 47J7 mm podle výkresu 34 polotovaru a frézujeme osazení na míru 25 mm do hloubky 38 mm. Tímto osazením přiložíme náboj na vysoustružený kotouč 34.7, ve kterém předem vyvrtáme 5 x 0 10 mm a 1xM10 podle víka diferenciálu 34.2. Sestavíme díly 34.1, 34.2 a 34.7. Náboj 34.6 vsuneme a pomocným trnem 34.8 ho vystředíme proti otvoru 0 1 6 mm v koši diferenciálu 34.1. Ve vybrání založíme náboj vytvarovanými plíšky 1 mm tlustými a nastehujeme jej spolu s kotoučem 34.7. Vyjmeme, dovaríme svarový spoj a opilujeme svar 0 58 až 61 mm. Potom náboj znovu upneme a protočíme dlouhým nožem na otvory (háčkem) 0 40 mm, 0 47J7 a 0 55 mm. Náboj pak smontujeme s košem 34.1 a protočíme část přesahující dovnitř koše (viz poznámku na výkresu 34). U planetového kola 34.3 odřízeneme rozbrušovacím kotoučem vidlici pro unášení poloosy na koncích drážek a kolo nalisujeme na čep 34.9 a svaříme. Vymezovací podložku tloušťky c vyjmeme. Trubku 34.11 svaříme s pouzdrem 34.13, celé zasuneme do koše 34.1 na rozměr 597 mm a privaríme. Tento celek znovu upneme na soustruh a protočíme 0 62J7 mm pro ložisko 34.20 do hloubky a (asi 21) tak, aby a + c = 1 6 + b . Smontu-

23

24

25

26

27

jeme a kontrolujeme, jak spolu zabírají věnec 34.3 a pastorek 34.4. Mezi zuby musí být malá vůle. V případě potřeby upravíme vůli buď odtočením čela čepu, nebo podložením ložiska. Privaríme matici 34.31 pro kontrolní šroub a dvakrát matici 34.34 pro plnicí a vypouštěcí šrouby. V plnicím šroubu vyvrtáme otvor 0 2 mm pro odvzdušnení převodové skříně. Svary provedeme pečlivě, vodotěsně. Korkové těsnění 34.24 rozpaříme v horké vodě, vložíme do vybrání v koši a vytvarujeme pouzdrem 34.6. Plochy předem natřeme olejem. Víko 34.14 privaríme na pouzdro 34.13 tak, aby svíralo s osou vstupního hřídele 34.5 úhel 75 až 80°. K víku privaríme obrubu 34.15 ohnutou z ploché tyče. Na hlavní trubku 34.38 navaříme držáky motyček 34.39, pootočené o 30° podle výkresu 36. Motyčky 34.88 zhotovíme z ploché oceli a jejich ostří vykováme tak, aby dvanáct bylo pravých a dvanáct levých. Na držák nářadí připevníme závěs 34.74 až 34.77 svařený stejným způsobem jako u pluhu 33. Držák nářadí podložíme tak, aby spodní trubka byla 355 mm od země. V této poloze umístíme kultivátor ve vzdálenosti 725 mm od osy zadní nápravy a stanovíme délku spojnice 34.79 (zhruba 430 mm). Svaříme pomocí návarků 34.81 a 34.82. Kryt 34.69 ohneme z pozinkovaného plechu, výztuhy na koncích 20x30 mm snýtujeme a nasuneme do nich dřevěné latě na zpevnění.

Řetízek 34.100 slouží k nastavení hloubky záběru. Zavěšujeme ho na hák 34.102 upevněný na desce 34.101, kterou připevníme na zadní víko převodovky traktoru pod šroub držáku sedačky. Pro zapojení náhonu kultivátoru odšroubujeme ze zadního krytu převodovky traktoru krycí matici 2.28 a místo ní našroubujeme pouzdro 34.89. Abychom snížili namáhání motoru, zvolíme místo převodu 15:19 lehčí převod 15:22 nebo 17:24 zubům. Pokud se nám nepodaří sehnat řetězové kolečko s 22 nebo 24 zuby, zhotovíme je z libovolného staršího motocyklového kolečka, z něhož obrousíme zuby a povrch stočíme na vhodný průměr s osazením šíře 1 mm uprostřed. Dvě shodná kolečka z jízdního kola s potřebným počtem zubů protočíme na zvolený průměr, nasadíme a privaríme na kolečko z motocyklu. Šířka musí být stejná jako u původního kola s mezerou mezi kolečky. Po této úpravě je životnost kolečka dostatečná. Před zkouškou kultivátoru nejprve naplníme převodovku převodovým olejem PP 90 až po kontrolní šroub. V udusané půdě kultivátor zavěsíme na řetízek, který jinak v měkké půdě nepoužíváme. Kultivátor pracuje do maximální hloubky

15 cm. Při této práci řadíme v převodovce motoru první, nanejvýše druhý rychlostní stupeň. V převodovce Skoda první, druhý, nebo i třetí stupeň, podle toho, jak jemně chceme půdu rozmělnit. Při okopávání jahod lze dvě řady motyček odmontovat a jezdit tak, aby řádek jahod byl uprostřed. Kultivátor nelze použít k přímému rozmělnění ztvrdlé půdy (například trávníku nebo uježděné cesty). Po odmontování držáku a vzpěr lze kultivátor převážet v zavazadlovém prostoru automobilu (např. VAZ 2101). ZÁVĚS PRO NÁKLADNÍ PŘÍVĚS 35 (výkres 28) Slouží k připevnění automobilového přívěsu pomocí koule 0 50 mm nebo po otočení o 180° k jinému připojení svorníkem 0 20 mm. Díly 35.1 až 35.5 sestavíme a svaříme opět podobně jako u pluhu 33. Pak k nim privaríme z obou stran závěs 35.6 a z jedné strany kouli 35.5. Celek namontujeme na nosič nářadí v nejnižší poloze, aby závěsy 35.6 byly pokud možno vodorovné. ING. JIŘÍ BROŽEK JIŘÍ ŠRÁMEK

• Nabízíme několik v praxi osvědčených nápadů, jejichž zhotovení je doslova hračkou. Zhotovit je stihneme ještě pro tuto sezónu.

PVC 4. V násuvné zátce láhve 2 vysekneme otvor, jehož průměr odpovídá světlosti použité trubice. Vršek zátky tvoří dosedací plochu límce trubice. Tento límec trubice vytvoříme zateplá a po zchlazení zarovnáme dosedací plochu obroušením na desce se smirkovým papírem. Tím je zalevací zařízení hotovo. Jeho výhoda - proti konvičkám - j e mimo jiné i v tom, že při přeplnění misky, zaléváme-li podmokem, můžeme přebytečnou vodu odsát zpět. Opatříme-li láhev ryskami, můžeme pomůcku použít k přesnému dávkování oleje či jiných tekutin do hůře přístupných míst.

LÁHEV NA ZALÉVÁNÍ SADBY Při pěstování sazenic na okenním parapetu se s růstem sadby dostavují potíže při zalévání, zejména u rajčat a okurek. Proto jsem si zhotovil pomůcku (obr. 1), která se mi stala prodlouženou rukou. Do šroubovacího uzávěru 3 plastové láhve 1 (například od destilované vody) vyvrtáme otvor takového průměru, aby jím šla volně prostrčit trubice z měkčeného

NÁSTAVEC KE KONVI Některé rostliny běžnou zálivku nesnášejí, je třeba zalévat je ke kořenu. Dobře poslouží nástavec zhotovený z trubky PVC 0 35 mm (běžně se používá ke splachovači WC), kterou lze na hubici konve z umělých hmot nasunout bez úprav. Nástavec s rozstřikovací lopatkou (obr. 2) používám nejen pro běžné zalévání, ale hlavně pro zálivku s přihnojením. Běžná kropítka se nečistotami z hnojiva velmi zanášejí.

POMŮCKY PRO ZAHRÁDKÁŘE

28

Trubku ovineme papírem a ostřihneme tak, abychom získali rozvinutý plášť. Na ten nakreslíme tvar rozstřikovací lopatky. Ze šablony pak tvar překreslíme na trubku. Prvním řezem přiřízneme stěnu trubky v podélné ose. Druhý řez vedeme příčně pod úhlem a jen málo pod polovinu průměru. Zateplá (stačí jen nad plamenem sporáku) rozvineme lopatku a upravíme tvar nosu, který pak ohneme. Nos je velice důležitý, protože na něj naráží voda vytékající z konve a lopatka ji už jen usměrňuje. Zapilováním nebo ořezáním dokončíme drobné úpravy. Okraje lopatky směrujeme mírně dolů tak, aby vytékající voda nebyla zvedána k listům, ale volně stékala přímo ke kořenům. Samotný nástavec, tzn. jeho délku a tvar přizpůsobujeme umístění výtokové trubice na konvi tak, abychom se nemuseli při zalévání ohýbat. Mírně ohřátou trubku snadno vytvarujeme. SKLÁDACÍ VARIABILNÍ SUŠÁKY Sušení je osvědčený způsob uchovávání potravin, sušáky (obr. 3), které jsem zhotovil, používám v létě i v zimě, venku i uvnitř místnosti. Skládají se ze dvou

bočnic, do jejichž konců vyvrtáme otvory. Do otvorů zasouváme tyčky s plátěnými návleky. Výhodou těchto sušáků je nejen jejich láce, ale i snadná rozebiratelnost, skladnost a údržba. Latě, tyčky i plátno ve chvilce složíme do plátěného obalu. Bočnice vyrobíme z odřezků ohoblovaných prken asi 20 mm tlustých. Nařežeme z nich prkénka asi 50 cm dlouhá a 50 až 60 cm vysoká. Na obou koncích vyvrtáme z boku otvory 0 10 mm. Vzdálenost od rohů je lépe volit větší (minimálně 20 mm), aby se roh neštípl. Aby sušáky po sestavení jeden na druhém lépe držely, zhotovíme do latí výřezy. Obejdeme se však i bez nich, stačí, když do dosedací plochy každé latě vyvrtáme po dvou otvorech, do nichž pak vložíme kousky svářecího drátu či hřebíky s uštípnutou hlavou. Tyčky mají průměr 10 mm a nařežeme je v délce 200 mm pro užší a 400 mm pro širší sestavu. Konce upravíme osmirkováním podle potřeby tak, aby byly volně vyjímatelné. Plátěné návleky ušijeme přesně na míru tak, aby byly pěkně napnuté. Od obou rozměrů ušijeme alespoň dva návleky do rezervy.

29

SÁHOMĚR Při měření delších vzdáleností lze nahradit drahé pásmo jednoduchým zařízením, které se dříve běžně používalo při vyměřování pozemků. Stačí stlouci tři latě a sáhoměr je hotov. Dřevěné Jatě nebo lišty se však sesycháním deformují, proto ^sem sáhoměr zhotovil z lišt NIDAX (obr. 4). Je upraven tak, že se dá snadno přestavovat na měření po 1 a 1,5 metru, což pro běžnou praxi stačí. Z lišty NIDAX uřízneme dvě ramena 132,5 cm dlouhá a spojnici asi 35 čm dlouhou. Na spodních koncích ramen vytvoříme hroty (bodce) tak, že lišty podélně rozřízneme v délce jednoho pole a pak sklepeme do špičky. Do míst, ve kterých budou lišty spojeny, vsadíme výplně z dřevěných lišt, které proti posunu zajistíme sklepáním okrajů. Výplně uřízneme raději delší, asi 12 až 15 cm. Budeme mít jistotu, že při vrtání otvorů pro spojovací šrouby se nedostaneme do míst bez výplně a jednak i proto, že sklepání okrajů bývá na delším úseku vzhlednější. Pro spojování volíme šrouby M6, které jsou větší než drážka v liště NIDAX. Šrouby pak drží nejen ve dřevě výplně, ale i v plechu lišty.

Nejprve vyvrtáme otvory na horním konci ramen, pak obě ramena spojíme vratovým šroubem s maticí. Po té bodce rozevřeme na požadovanou míru, ve vzdálenosti asi 30 cm od spoje ramen přiložíme spojnici, pevně sevřeme svěrkou a svrtáme. Spojnici přišroubujeme jedním šroubem, druhý šroub, kterým budeme upevňovat ramena v jedné nebo druhé poloze, zajistíme křídlatou maticí. Právě tento volný šroub nám poslouží po složení sáhoměru. Zajistíme jím v libovolném místě ramena a spojnici před rozevřením. ZDENĚK PODHORECKÝ ZASTÍNĚNÍ SKLENÍKU Z prkének z vyřazených lísek na ovoce jsem si zhotovil skleníkové žaluzie (obr. 5). Délka bočních prkének odpovídá šířce skleníkových výplní. Stačí tedy rozebrat lísky, do prkének vyvrtat otvory a navléknout je na silonové šňůry. Vzdálenost mezi prkénky lze libovolně měnit. Žaluzie přehodíme přes vrchol skleníku a na potřebné straně spustíme až na zem. Po sezóně žaluzie svineme a uložíme na suchém místě. VLADIMÍR VOBR

RUČNÍ LIS NA OVOCE • Při bohaté úrodě ovoce - a doufejme, že ta letošní bohatá bude - má mnoho zahrádkářů problémy se zpracováním méně kvalitních plodů, především padaných jablek. Existuje sice možnost odvézt ovoce do moštárny, kdo ji však nemá přímo za humny, musí připustit, že se to dost prodraží. Různé lisy lze koupit, jejich ceny však pro většinu z nás lákavé nejsou. Vyrobit levný a výkonný lis na ovoce není nijak složité a na nákladech se

30

může podílet popř. i více sousedů. Základním dílem každého lisu je koš, ve kterém se lisuje ovoce, šroub s pístem a sběrná nádoba. V některých případech je nutný dřevěný nebo ocelový rám k upevnění šroubu. Nabízená konstrukce je jednou z možných variant. Při její výrobě bylo použito běžně dostupného materiálu. Návod na výrobu uvažuje již konkrétní rozměry i materiál, ale podle možností lze vše upravit (rám lisu může být dřevěný,

spojovaný šrouby, místo ráfku od kola č. 22 se mohou použít menší nebo jiné ocelové obruče, lisovací šroub nemusí být z truhlářské hoblice, sběrnou nádobu lze použít ocelovou, laminátovou, novodurovou apod.). VÝROBA LISU Opatříme si šroub 1 k truhlářské hoblici se závitem 440 mm dlouhým. Součástí šroubu 1.3 je i matice 1.2. Pro lepší otáčení šroubu budeme ještě potřebovat vratidlo 1.1. Zhotovíme je z dřevěné tyče max. průměru 29 mm. Rám lisu 2 svaříme z tenkostenných profilů Jäkl obdélníkového průřezu. Mezi dolní příčky 2.4 privaríme stojiny 2.3, k nimž privaríme

doby můžeme vylaminovat nebo vylepit umakartem. Do dna nádoby musíme upevnit mosazný výpustný kohout 8, který dostaneme koupit v prodejnách s automobilovými součástkami. Kohout zapustíme do vyvrtaného otvoru a popřípadě ještě zalepíme epoxidovým lepidlem.

dvě horní příčky 2.2 tak, aby mezi nimi byla mezera 32 mm. Oba konce horních příček ještě vyztužíme privarením výztuh 2.1 a 2.6. Aby byl rám stabilní, privaríme k dolním příčkám ještě ramena 2.5. Doprostřed na spodní hrany příček 2.2 přivaříme matici 1.2, do které zašroubujeme šroub 1.3. Matice šroub vede a zabezpečuje jeho vzepření mezi pístem lisu 6 a horními příčkami 2.2. Koš 3 vyrobíme z bukových, popřípadě dubových lišt 3.1 průřezu 20 x 30 mm, které nařežeme na délku 600 mm. Jako obruče 4 použijeme smaltované (nebo duralové) ráfky č. 22 z jízdního kola. Rozteč děr na ráfku je 65 mm, musíme proto vyvrtat další otvory vrtákem 0 5 mm tak, aby rozteč otvorů byla 32,5 mm. Lišty přišroubujeme k ráf-

kům mosaznými šrouby 3.3 se zapuštěnou hlavou tak, aby ráfky byly upevněny na každé straně 100 mm od okrajů lišt. Jako tlačnou desku 5 můžeme použít jakoukoli tlustší ocelovou desku, do jejíhož středu privaríme trubku s vnitřním průměrem minimálně 24 mm. Neseženeme-li takovou desku, vyřízneme ji z plechu alespoň 4 mm tlustého. Dřevěný píst 6 slepíme z tlusté překližky nebo tvrdého dřeva tak, aby měl tloušťku zhruba 40 mm a průměr 445 mm. Lepidlo použijeme epoxidové. Hotový píst je vhodné natřít epoxidovou barvou. Na vylisované šťávy si opatříme vhodnou nádobu 7. Můžeme ji i vyrobit z překližky 10 mm tlusté a natřít epoxidovým lakem. Vnitřek ná-

LISOVÁNÍ Rám lisu postavíme na stůl nebo lavici. Do rámu vložíme sběrnou nádobu (k základně rámu je možné ji i přišroubovat). Šroub lisu vyšroubujeme do maximální horní polohy. Na sběrnou nádobu postavíme koš, nasypeme do něho rozdrcené nebo pomleté ovoce, které musí být umyté a zdravé. Na drť položíme dřevěný píst a tlačnou desku. Koš opatrně srovnáme tak, aby trubka tlačné desky byla přesně pod šroubem. Vratidlem lisu otáčíme tak dlouho, až šroub zapadne do trubky tlačné desky a začne přes píst lisovat ovoce. Vylisovaná šťáva protéká košem do sběrné nádoby. Pod výpustný kohout podložíme nádobu (např. dobře vymyté vědro, ve kterém je za okraj uchycen jemný, nejlépe silonový cedník). Šťávu můžeme hadičkou nasazenou na výpustný kohout odvádět přímo do demižonu nebo jiné nádoby s užším hrdlem. Pak je ale třeba šťávu přefiltrovat. Je-li ovoce ještě málo slisované a šroub je již ve spodní poloze, pak jej vrátíme do horní polohy, mezi tlačnou desku a píst naskládáme větší kousky dřeva (kousky trámků, špalek) a opět lisujeme. Po vylisování vyjmeme ovocnou drť z koše, trochu ji promícháme, nasypeme opět do koše a ještě jednou vylisujeme. Získáme tak více šťávy.

31

32

nalijeme šťávu a postavíme do sterilizačního hrnce. Voda v hrnci musí dosáhnout až k hrdlům lahví. Sterilujeme při teplotě 70 až 75° C po dobu 15 až 20 minut. Vyjmuté lahve ihned uzavřeme novými korkovými zátkami, které před použitím napaříme. Zazátkované lahve pokládáme do vodorovné polohy nebo dnem vzhůru. Osvědčilo se nám přikrýt je ještě teplé dekou a zpomalit tak proces ochlazování.

Rozpiska materiálu

ÚPRAVA ŠŤÁVY Stočenou, přecezenou, popřípadě přefiltrovanou šťávu uložíme na chladném místě a necháme v nádobách ustát nejméně do druhého dne. Šťávu pak stočíme do čistých nádob a konzervujeme. Opět si mů-

žeme vybrat zda za tepla, nebo za studena. Konzervace teplem. Snad nejdůležitější je příprava lahví. Vymyjeme je čtyřprocentním roztokem sody a důkladně vypláchneme horkou vodou. Potom do nich až k hrdlu

Konzervace za studena. Stočenou šťávu smícháme s petolem tak, že na deset litrů Šťávy dáme jeden sáček petolu. Dobře promícháme a nalijeme do čistých lahví až k hrdlu a uzavřeme napařenými zátkami. Někdo sype petol přímo do naplněných lahví ze špičky nože a pak teprve lahve uzavírá. Pro oba způsoby je společné, že naplněné lahve se ukládají ve vodorovné poloze na chladném a temném místě, v prostorách, kde nemrzne. ING. STANISLAV ŠEVCOVIC

ROZKLADACÍ STŮL NA TERASU • Na slunných terasách, ale i přímo na zahradě vedle grilovacího krbu se dobře uplatní stůl se stínící stříškou, u kterého může pohodlně stolovat šest osob. Skládá se z dvacetišesti latí, stolní desky a plátěné stříšky. Na začátku sezóny smontujeme stojan se stolem pomocí čtyřiceti vratových šroubů, podložek a matic. Na konci sezóny stojan demontujeme a lišty se svinutým plátnem uložíme do plátěného pytle, například od lyží, a ten i se stolní, deskou uložíme ve sklepě nebo na jiném vhodném místě. Latě - celkem 22 kusy, každý v délce 2 metrů - zhotovíme z bukového nebo borovicového dřeva. Všechny ohoblujeme na jednotný průřez 30x30 mm. Podle rozpisky

33

materiálu nařežeme latě na příslušnou délku a po té v místech, která jsou zřejmá z výkresu, vyvrtáme otvory pro šrouby 11 vrtákem o 0,5 mm větším, než je průměr šroubů, tedy 0 6,5 mm. Při sestavování stojanu dotáhneme vratové šrouby 11 maticemi 12 přes podložky 13 tak, aby se čtyřhranné hlavy šroubů zcela zamáčkly do dřeva. Plátěnou střechu sešijeme ze dvou kusů. Na kratších stranách ji zaobroubíme, na delších stranách prošijeme kapsy, do nichž při montáži zasuneme postranní střešní podélníky 2. Nahoře střechu upevníme mezi dva podélníky 2 tvořícími hřeben střechy. Důležité je, aby bylo plátno vypnuté. Kapsy tedy prošijeme až po vyzkoušení na sestavené konstrukci.

34

Rozpiska materiálu

Stolní desku 10 uřízneme z laťovky nebo překližky 16 mm tlusté. Na horní stranu nalepíme vodovzdorný potah, např. umakart. Desku jen volně uložíme na opery stolu

5 a 6. Aby se nemohla posunovat, můžeme ještě zespodu přišroubovat čtyři špalíky 9. -ST-

FOTOGRAFICKÝ RÁM PRO VELKÉ ZVĚTŠENINY lze tak učinit povolením šesti vrutů ložisek. ' Nejen fotoamatérom, i profesionálům je určen návod na výrobu maskovacího rámu, který umožňuje zhotovit libovolné zvětšeniny až do maximálního rozměru 500 x 600 mm. Nejde o tuctový výrobek, ale o zařízení do fotografické laboratoře, které se u nás v této velikosti nevyrábí. I v zahraničí je takové zařízení méně obvyklé, čemuž odpovídá i cena - například ve Francii stojí fotorám této velikosti 6000 Fr, v Německu 1200 Dm. Rám pro velké zvětšeniny musí splňovat několik požadavků: Nesmí být příliš těžký, ale dostatečně tuhý, musí být odklopný s jednoduchou aretací ve zdvižené poloze a především přesný, pokud jde o kolmost a rovnoběžnost pravítek, která se na žádaný formát utahují bez vůle. Všem těmto požadavkům uvedený rám vyhovuje, navíc je snadno demontovatelný. Zhotoven je z běžně dostupného materiálu. Vlastní rám je sklopně upevněn ve dvou ložiskách, přišroubovaných k základní desce. V extrémních případech, kdy je třeba umístit zvětšeninu na fotografický papír přesahující svými rozměry desku,

POSTUP PRÁCE Nejdříve zhotovíme základní desku 1 z laťovky 18 mm tlusté. Řez musí být rovný, s přesně kolmými hranami. Proto řežeme na okružní pile a dbáme, abychom dodrželi pravoúhlost obdélníkového tvaru. Seshora polepíme desku bílým umakartem 4, hrany začistíme a pak desku olištujeme po obvodě lištami 2 a 3 z tvrdého dřeva (buk, jasan). Dbáme přitom na bezespárové rohové styky, kde latě seřízneme v úhlu 45°. Lišty přilepíme a upevníme kolárskymi hřebíky. Případné spáry zalijeme lepidlem, nebo je vytmelíme. Po zatvrdnutí lepidla lišty přebrousíme skelným papírem. Vlastní rám se skládá z hliníkových trubek 10 a 11, které lze zakoupit v obchodě s barevnými kovy, například v Růžové ulici v Praze 1. Pravítka 8 a 9 zhotovíme z duralu, měkký hliníkový plech není vhodný, protože pravítka by se brzy zdeformovala a neležela by bez vůle na desce. Nejlepším materiálem pravítek by byla ocelová planžeta, která je při vysoké pevnosti a pružnosti

jen 0,2 mm tenká, takže křížící se pravítka nevytvářejí téměř žádnou spáru, neboť přiléhají mimo místo křížení k desce. U tlustších pravítek způsobuje větší spára rozostření snímku vlivem odrazu světla od spodní hrany příčných pravítek nadzdvižených v místech křížení o tloušťku pravítek. Planžetový plech však není zatím na trhu, proto volíme duralový plech tlustý 1 mm, který se nejlépe osvědčil. Abychom zabránili reflexu, podlepíme kratší pravítka zespodu černou samolepící tapetou. Rohové spojky 5 a jezdce 6 a 7 nařežeme nahrubo z hliníkového válcovaného plátu o tloušťce 25 mm. Boční stěny opracujeme na soustruhu či fréze. Dbáme opět na přesnou kolmost hran a tvarovou pravoúhlost. Jakákoli nepřesnost by způsobila při konečné montáži neodstranitelné závady. U podélných jezdců 6 na kterých jsou zespodu přišroubována příčná pravítka ležící na dlouhých pravítkách o 1 mm výše, snížíme tloušťku jezdců o 1 mm. Při jiném materiálu pravítek se toto snížení rovná jeho tloušťce. Aby pravítka byla pevně uchycena kolmo na směr posuvu, jsou zespodu zapuštěna do jezdců

35

36

Rozpiska materiálu

o tloušťku pravítek, tedy o 1 mm. Zahloubení lze nejlépe provést na fréze či na soustruhu, vybaveném svislým suportem. Šířka vybrání je o 0,5 mm menší než šířka pravítek. Je to. nutné proto, že i při největší pečlivosti nelze zcela dodržet vzájemnou kolmost hran drážky a osy otvoru 0 16 mm. Nutnou kolmost, a tedy i rovnoběžnost sousedních pravítek upravíme až při montáži pravítek na jezdce. Vrtat a vystružovat otvory 0 1 6 mm v rohových spojkách a v jezdcích lze buď na soustruhu (čtyřčelisťová univerzálka) nebo na stojanové vrtačce, pokud dodržíme přesnou kolmost a rovnoběžnost os s hranami. U všech dílů 5,6 a 7 jsou otvory pro trubky rámu vzdáleny o 12,5 mm od povrchu a 12 mm od hran. Pro shodnost těchto základních měr by bylo vhodné zhotovit vrtací přípravek. V rohových spojkách jsou díry s malou vůlí vůči trubkám, v jezdcích procházejí trubky volně bez zadrhávání, ale ne s velkou vůlí. Stavěči výstružník seřadíme a vyzkoušíme v kusu hliníku. Otvory v rohových spojkách vystružíme pevným výstružníkem 0 1 6 H 7 . Poté vyvrtáme a vyřežeme závity M5 a M10 pro stahovací šrouby. Poslední operací je prořezání 2 mm špár kotoučovou frézovací pilou. Drážku neřežeme najednou v ce-

lém potřebném průřezu, ale postupně, jinak bude drážka uhýbat a nebude rovnoběžná s hranami. Hotové dílce přeleštíme smirkovým plátnem. Kratší pravítka 9 ustřihneme (raději uřízneme), delší pravítka 8 nejdříve ohnejrie na jednom konci do střechovitého tvaru. Ohnutý konec musí procházet kolem příčné trubky 11 volně bez příčení, ale i při odklopení rámu nesmějí pravítka propadnout ani při prohnutí. U velmi tenkých pravítek tomu zabráníme žlábkovou úpravou. Planžetový materiál by bylo nutné před ohnutím a vyvrtáním děr pro šrouby vyhřát. Do konců pravítek vyvrtáme díry pro šrouby v odlišných roztečích u dlouhých a krátkých pravítek.

Následuje nejdůležitější pracovní etapa, tj. seřízení kolmosti pravítek vůči jezdcům. Nejdříve přiřadíme krátká pravítka 9 k nižším podélným jezdcům 6, dlouhá pravítka 8 k vyšším jezdcům 7 a očíslujeme je, abychom je při několikeré manipulaci navzájem nezaměnili. Pak postupně sevřeme svorkou jezdce s pravítkem, přiloženým k jedné hraně drážky. Jezdce s pravítkem naneseme na delší trubku, položíme na stůl a přiložením pravého úhlu k trubce kontrolujeme polohu pravítka. Není-li pravítko rovnoběžné s ramenem pravého úhlu, vyznačíme tužkou směr, kterým budeme drážku zvětšovat na celou šířku pravítka šábrem, zhotoveným ze starého plochého pilníku obroušením konce natupo. Zapouštění pravítka na celou jeho šířku v kolmém směru několikrát opakujeme až nakonec sedí pravítko v drážce bež viklání přesně kolmo. Teprve nyní vyznačíme v jezdcích polohu děr pro šrouby rysovací jehlou. Důlčíkem vyznačíme středy děr, vyvrtáme vrtákem 0 3,2 mm a vyřežeme závity M4. U sousedního pravítka stačí dodržet rovnoběžnost se smontovaným pravítkem. Této práci věnujeme největší pečlivost, neboť na ní závisí pravoúhlý tvar fotografických zvětšenin. Zbývá zhotovit ložiska 12, čepy 13, podpěru 14, zarážku 15, kostku 16 a utahovací šrouby 18. Knoflíky 17 k upínání jezdců buď seženeme hotové z plastů s kovovou vložkou pro uchycení šroubu M10 nebo je vysoustružíme z hliníku a šroub M10 zajistíme příčným kolíkem. V ložiskových plechách 12 zhotovíme z opačných stran zahloubení pro hlavy zapuštěných vrutů. Čepy 13 zalisujeme s malým přesahem do konců delší trubky 10 a přistoupíme k montáži rámu.

37

Smirkovým plátnem vyleštíme všechny díly. Dlouhé trubky 10, přední s navlečenými jezdci 6 s pravítky 9, zasuneme do rohových spojek 5 skrz celou délku, příčné trubky 11, pravou s navlečenými jezdci 7, levou s kostkou 16, zasuneme do spojek na doraz a utáhneme Imbusy M5. Na čepy 13 nasuneme ložiskové plechy 12 a přišroubujeme je k desce tak, aby rohové spojky přesahovaly základ-

ní desku 1 vpředu i vzadu o stejnou část. Nakonec přišroubujeme sklopnou vzpěru 14 a zarážku 15, o kterou se podpora opře po samovolném pádu po nadzdvižení odklopeného rámu. Na hotovém rámu vyzkoušíme posouvání a aretaci jezdců s pravítky, odklápění rámu a držení pravítek v rovině rámu. Ověříme si, zda se pravítka při maximálním rozevření v pravých rozích navzájem ne-

zaklíňují, což by svědčilo o nesprávné výškové poloze pravítek. Protože je celý rám snadno demontovatelný (stačí uvolnit jednu rohovou spojku), nebude případná oprava činit žádných obtíží. Na spodní stranu desky buď přilepíme filc 2 mm tlustý, nebo přišroubujeme čtyři nízké gumové patky 29. Ing. ZDENĚK NADEMLÝNSKÝ

NAVÍJEČKA K PALIČKOVÁNU! ÄV/**ÍSSIÍS^^

• Pri zhotovovaní čipiek technikou paličkovania sa používa veľké množstvo paličiek, na ktorých sú navinuté nite. Ručné navíjanie nití na paličky je zdĺhavá, ale aj fyzicky nepríjemná robota. Pre uľahčenie prácneho ručného navíjania som zhotovil jednoduchú strojovú navíjačku (obr. 1) s prítlačným - samosvorným upínaním paličky. Strojčeky sa v praxi veľmi dobre osvedčili, a preto ponúkam návod na zhotovenie aj ďalším záujemcom. i-ríAl..v)vÍNíY POí.-TUr Rám navíjačky 1,2 a 3 zhotovíme z preglejky hrúbky 15 mm, prípadne z tvrdého dreva podľa obr. 2. Do stojin rámu 2 a 3 vyvŕtame otvory 0 6, 1 0 a 12 mm a pak stojiny priskrutkujeme zapustenými závitkami 4 x 3 0 mm k základnej doske 1 takým zpôsobom, aby stredy otvorov 0 10 a 12 mm boli súosové. Rozmery navíjačky zodpovedajú paličkám 130 až 150 mm dlhým, lebo v tomto rozmedziu možno nastaviť upínaciu vzdialenosť. Pre odlišnú dĺžku paličiek treba upraviť vzdialenosť obidvoch stojin rámu. Do otvoru 0 10 mm v levej stojině vložíme posuvné ložisko 5, ktoré zhotovíme z rúrky, ktorej jeden koniec zaslepíme prispájkovanou zátkou 6. Potrebnú polohu ložiska zaistíme skrutkou 7. V ložisku sa otáča levá upínacia hlava 4 (obr. 2). Voči vypadnutiu ju netreba zaisťovať, lebo počas navíjania nemôže vypnúť a pri odstavení - vzhľadom na tesné nasunutie hriadela hlavy do ložiska a jednostrannému uzavretí - vznikajúce vakuum pri vysúvaní udrží upínaciu hlavu v ložisku. Pravá upínacia hlava 8 je posuvne uložená v puzdre 9, ktoré sa otáča v ložisku 11. Puzdro zhotovíme z rúrky, ktorej jeden koniec uzavrieme prispájkovanou zátkou 6. Puzdro se v ložisku nesmie posúvať. Preto k nemu prispájkujeme prstenec 10. V puzdru ďalej zhotovíme pozdĺžny otvor rozmeru 3x14 mm, v ktorom sa pohybuje skrutka, zaskrutkovaná do hriadela upínacej hlavy 8. Touto skrutkou vymedzíme horizontálny posun upínacej hlavy. Otvor so závitom pre skrutku vyvrtáme do upínacej hlavy až pri montáži. Prv ako hlavu vsunieme do puzdra, vložíme do puzdra pružinu 12 (napríklad pružinu z propisovacej ceruzky apod.),

38

ktorá pritlačuje hlavu proti paličke a tak ju fixuje a popritom vytvára dostatočný trecí odpor potrebný pre pohon paličky. Ložisko 11 urobíme z mosadzi a do pravej stojiny 3 rámu ho narazíme tak, aby na obidvoch stranách vyčnievalo. K zadnej časti puzdra pripevníme hnané koliesko 13. Prenášané sily sú malé, preto postačí koliesko iba upevniť červíkom. Hnané koliesko 13, ako aj hnacie koliesko 14 zhotovíme z textitu. Hnacie koliesko 14 sa otáča na hrideli 15, ktorú osadzeným koncom vsunieme do otvoru 0 6 mm v pravej stojině rámu a upevníme

Rozpis materiálu

39

Obr. 2

podložku s maticou M6. Hnacie koleso z obidvoch strán opatríme podložkami 16 a upevníme závlačkou 17 tak, aby osi obidvoch kolies boli v jednej rovine. Do otvoru so závitom M4 priskrutkujeme kľučku 18. K prevodu poslúži gumička 0 60 mm a prierezu 2,5x2,5 mm. Bežne sa používa v domácnosti. Osvedčila sa a v případe potreby ju ľahko nahradíme. Aby paličky v upínacích hlavách nekízali, vylepíme vnútorné plochy gumennými krúžky asi 1 mm hrubými. Do stredu krúžkov pred lepením vysekneme otvor 0 3 mm. Ľahšie sa prispôsobuje okrúhlemu tvaru. Doporučujeme použiť Chemoprén. Na spodnú časť zá-

40

kladovej dosky prilepíme kúsky gumy 19, aby navíjačka nekízala po hladkom povrchu stoia. Pred začatím navíjania nastavíme vzdialenosť upínacích hláv tak, aby po vložení paličky pravá upínacia hlava vyvolávala dostatočný tlak potrebný na uchytenie, pričom skrutka v puzdre 9 by mala byť asi v strede otvoru. Paličky vyberáme a vkladáme zatláčaním pravej upínacej hlavy. Navíjačku upevníme ku stolu upínacou svierkou, ktorá musí byť dlhšia ako bežne predávané svierky, pretože izbové stoly majú väčšinou hrúbku dosky okplo 40 mm. ING. JURAJ ŠEDOVlO

VYPLÉTANÍ TENISOVÝCH RAKET • Ty tam jsou doby, kdy se dře-věné tenisové rámy vyplétaly pomocí sídel. Moderní tenisové rámy předpokládají jinou technologii - ostatně u mnohých rámů jsou otvory dimenzovány pouze pro jednu strunu. Takže nejenom závodní, ale i rekreační hráč potřebuje vyplétací stroj. Jeho použití má několik předností, nejdůležitější však je, že každá struna je napnuta stejnoměrně a životnost výpletu je mnohonásobně vyšší. Máme-li dost peněz, lze si koupit dvoubodové, nebo čtyřbodové vyplétací stroje. Já jsem dal přednost vlastní výrobě. Zvolil jsem šestibodovou konstrukci, jejíž výhodu vidím v dokonalejším upnutí rámu rakety. Možnost znehodnocení rámu je tak snížena na minimum, což se týká především raket s velkou hlavou, protože u nich je nutné při napínání působit větší silou. Stroj se skládá z několika základních dílů (obr. 1). Na nosném čepu 5, který je přišroubován ke stolu, se otáčí konzola 6 na níž jsou upevněna dvě posuvná ramena 7. Na kaž-

dém ramenu je upevněna nosná deska 8, k níž se upevňuje rám rakety jednak podložkou 10, jednak dvěma upínací 9. K napínání strun slouží napínací váleček 1 připevněný pomocí držáku 2 ke stolu. K válečku je přišroubována tyč 3 se závažím 4.

VÝROBA DÍLŮ Začneme výrobou jednotlivých dílů napínacího válečku 1 a držáku 2 podle obr. 2. Hřídel 1.3 válečku privaríme k již svařenému držáku. Na hřídel nasuneme náboj. 1.1 s ložisky 1.9 a s rozpěrkou 1.8. Ložiska nezapomeneme naplnit tukem. Vše zajistíme pojistným kroužkem 1.10. Na náboj nasuneme roztáhnutím na 0 40 mm pružinu 1.4 ohnutou částí ven. Pak nasadíme kroužek 1.2 tak, že do jeho otvoru 0 2,1 mm zasuneme ohnutou část pružiny, vložíme víčko 1.5, které přišroubujeme šrouby 1.6. Nakonec nasuneme na kroužek gumový návlek 1.7 například z hadice. Důležité je, aby spojení bylo těsné, jinak bude návlek při napínání prokluzovat. Výroba ostatních dílů je zřejmá z obr. 3 a 4. Nakonec si ještě můžeme zhotovit přenosný stůl 12 podle obr. 4, do něhož vyvrtáme otvory pro upevnění nosného čepu a držáku válečku. K jakémukoli pevnému stolu ho jednoduše uchytíme pomocí upínek. SESTAVENÍ STROJE Na stůl přišroubujeme držák 2 s napínacím válečkem 1, do kterého zašroubujeme páku 3 se závažím 4. Po té připevníme ke stolu čep 5, na něj nasadíme pouzdro konzoly 6. V potřebné poloze upevníme konzolu šroubkem M4. Na konzolu

41

42

Obr. 2

43

nasuneme z obou stran ramena 7 a na jejich vyčnívající šrouby nasadíme nosné desky 8. Na nosné desky položíme rám rakety. Jejich polohu si podle velikosti rakety upravíme posunutím ramen 7 na konzole 6. Správnou polohu zajistíme křídlatými šrouby M8. Rám rakety upevníme nejdříve dvěma podložkami 10, které nasuneme na vyčnívající šrouby 7.5 ramen a na kolíky 8.2 nosných desek a přitáhneme křídlatými šrouby M8. Dále upevníme rám rakety čtyřmi upínací 9, které rozmístíme podle velikosti rakety do některého z otvorů v nosných deskách 8. Nakonec podle velikosti hlavy rakety, síly a umu hráče nastavíme závaží na určitou hodnotu na stupnici páky. POSTUP PŘI VYPLÉTÁNÍ Nejdříve začneme s vyplétáním podélných strun. Spočteme si od středu na hlavě rakety až k okraji

44

Rozpiska materiálu

L_

45

počet děr a podle toho si odměříme potřebnou délku struny na polovinu podélného výpletu rakety. Odměřenou strunu pak uchytíme na pomocném válečku 11 upevněném v jednom z otvorů nosné desky 8. S vyplétáním začneme od středu směrem k okraji, strunu napínáme pomocí válečku 1 a pojišťujeme úchytnými kleštěmi (lze je koupit hotové). Dbáme na to, aby páka 3 byla vždy po napnutí ve vodorovné poloze. Jen tak bude zajištěno napínání strun konstantní silou. Po vypletení první poloviny podélných strun, pojistíme struny kleštěmi a začneme vyplétat druhou půlku strun. Kleštěmi uchytíme střední strunu a povolíme pomocný váleček, který nám držel výplet. Stejným způsobem jako první polovinu podélných strun napneme

i druhou půli. Potom ihned přejdeme na vyplétání příčných strun. Ale pozor! Závaží na páce teď nastavíme o 1 až 2 kg níže. Potom již můžeme první konec výpletu, který

DEMONTÁŽ KLÍNKU STŘEDOVÉHO SLOŽENÍ • Při demontáži středového složení jízdního kola je nutné nejprve vyrazit klínky. Většinou to jde špatně, často se klínek poškodí a nepodložíme-li kliku dřevěným špalíkem, ničí se i ložisko středového složení.Abychom se těmto problémům vyhnuli, stačí jednoduchá úprava. U klínku 1 vyřízneme na jeho válcovém konci 2 závit M10. Jde to snadno, protože klínek má průměr 9 mm. Chceme-li pak klínek demontovat, našroubujeme na závit

46

matici 3 (M10) a na ni nasadíme maticový klíč 4 (č. 17). Dotahováním matice se klínek snadno uvolní aniž bychom klínek či středové složení poškodili. Aby se dal klínek bezpečně vytáhnout, musí závit vyčnívat tři, minimálně však 2 mm. Výhodné je upravit si takto klínek u nového kola ještě před použitím, popřípadě u staršího kola při jeho opravě. Úpravu oceníme i při přepravě jízdního kola v omezeném prostoru, protože můžeme snadno odmontovat kliku s převodníkem.

nám drží kleště, zauzlit o některou z příčných strun a přebývající konec odřezat. Pak dopleteme zbytek příčných strun a opět zauzlíme. MILAN ROIK

žeme všimnout, že jeden z klínků bývá opotřebenější než druhý. Je to způsobeno tím, že kroutící moment se u jednoho klínku přenáší širší ploškou a u druhého klínku naopak užší ploškou a právě tento klínek se více poškodí, což má za následek, že se klika 5 na hřídeli 6 začne viklat. Aby tomu tak nebylo, musely by drážky na hřídeli 6 být pootočeny nikoli o 180, ale o 180p mínus 2 a, kde a je úhel sešikmení klínku. Protože takovou hřídel nikde neseženeme, zdálo by se, že je lhostejné, zda klínek 1 při montáži nasuneme závitem M6 dolů, nebo nahoru. Ale zkušenost mně ukázala, že je výhodnější u kliky s převodníkem, tj. na pravé straně, nasunout klínek závitem M6 nahoru, pokud tato klika směruje dopředu. LADISLAV FIALA

RAMPA PRO OPRAVY AUTOMOBILU • Umožňuje veškeré údržbárske a opravárske práce na spodku vozu. Ve složeném stavu je rampa skryta v prohlubni podlahy a zakryta pevným poklopem, takže je možné po něm pojíždět. Chceme-li se věnovat údržbárskym pracem, stačí jen odstranit poklop, zdvihnout základní nosník rampy a zajistit zapřením podpěry v prohlubni, pak překlopit skládací nosník a zajistit sklápěcí podpěrou (obr. 1).

Rozplska materiálu

POSTUP PRÁCE Stavební1 úpravy záleží ve vybetonování dvou prohlubní 300 mm hlubokých, 300 mm širokých a 1540 mm dlouhých. Při betonování musíme do stěn prohlubně zapustit trn 1.3 s, navlečeným pouzdrem 1.4 a na horním okraji osadit rám 1.1 zhotovený podle obr. 2. Vzdálenost obou prohlubní je nutné určit podle typu automobilu. Bylo by

47

Obr. 1

48

1.5 PŘIPQIQVACÍ PLECH

49

2.3 NOSNÍK SKLÁPACÍ

PODPERA SKLÁDACÍ

50

2-VNOSNIK

DETAIL OTOČNÉHO ULOŽENÍ RAMPY 11

ROZLOŽENÝ

SLOŽENÝ\

DETAIL OTOČNÉHO KLOUBU RAMPY

4

také možné udělat jednu prohlubeň širší a tuto rampu potom podle potřeby posouvat. Podle obr. 2 ještě zhotovíme poklop 1.2 a připojovací plech 1.5. Ten privaríme na pouz-

dro 1.4 až při montáži (obr. 4). Základní nosník 2.1 vyrobíme podle obr. 3. Skládá se ze dvou úhelníků 2.1.1, které navzájem spojíme privarením výztuží 2.1.2. Na krajní

výztuhu ješté privaríme oka 2.1.3, která budou sloužit k připojení podpěry 2.2. Čtyři otvory 0 17 mm na druhém konci nosníku vyvrtáme podle připojovacího plechu.

51

Skládací nosník 2.3 má podobnou konstrukci. Svaříme ho ze dvou úhelníků 2.3.1, výztuh 2.3.2 a 2.3.3 a dorazu 2.3.4. Pouzdro 2.3.5 privaríme zatím jen jedno, druhé přivaříme až při montáži. Podpěru 2.2 svaříme z trubek a ploché oceli podle obr. 2, skládací podpěru 2.4 z kruhové oceli podle obr. 3. Přesnou délku skládací podpěry je nejlépe stanovit až při montáži tak, aby při nezatíženém stavu byla 2 až 3 mm nad zemí. Ustaví se tak vlastní hmotností do svislé polohy a teprve po zatížení rampy automobilem se dostane do své funkce. Podpěru 2.2 připevníme na základní nosník pomocí čepu 3, který zajistíme podložkami 5 a závlačkou 6 (obr. 4). Podpěra 2.4 je s nosníkem 2.3 spojena nerozebíratelně. Konec horní příčky vsuneme do privareného pouzdra 2.3.5, na druhý konec nasuneme druhé pouzdro 2.3.5 a privaríme. Skládací nosník 2.3 pak spojíme se základním nosníkem 2.1 šrouby M16, kterým

obroušením snížíme hlavu. Původní hlava by totiž mohla při neopatrném najíždění na nosník ničit boky pneumatik. Rozsah překlopení obou nosníků je zajištěn dosednutím krajních výztuh na sebe. Základní nosník 2.1 připojíme na otoč-

ÚPRAVA TRNU PROTI ZCIZENÍ REZERVY • V čísle 73 sborníku USS jsem ocenil nápad pana Šebesty na zařízení proti krádeži rezervy vozů Š 105 -120. Jako majitel Škodovky jsem si úpravu zhotovil. Nebyl jsem však plně spokojen, protože v kufru vozidla čněla ze dna pod linoleem příruba o průměru 80 mm. Ta mi nejen překážela, ale při naložení těžších pevných předmětů hrozilo proražení linolea. Proto jsem si zařízení trochu upravil.

Přírubu odstraníme uříznutím tyče 0 12 mm asi v délce 30 mm. Místo příruby navaříme na trn nosník M12 v takové délce, aby původní délka trnu byla zachována. Z ploché oceli 20 x 2 mm pak vytvarujeme příchytku podle prolisu dna zavazadlového prostoru. V horní části příchytky vyvrtáme otvor a vyřízneme závit M12. Po zkušebním osazení závit deformujeme důlčíkem tak, aby se příchytka nedala vy-

ný systém 1.3 až 1.5 čtyřmi šrouby M16 s maticemi. Z tvrdého dřeva si zhotovíme podle skutečné potřeby klíny, s jejichž pomocí budeme na rampu pohodlněji najíždět. JAROSLAV HEJNY

šroubovat. Tomu můžeme zabránit 1 privarením příchytky na trn. V dolní části příchytky vyvrtáme otvor 0 6,2 mm a po osazení do funkční polohy vyvrtáme stejný otvor ve dnu. Tímto otvorem prostrčíme šroub 2 (M6 x 16 mm), který ze zavazadlového prostoru zajistíme přídržnou maticí 3 proti otáčení. Vložené zařízení (trn s příchytkou 4) zajistíme druhou maticí 5, čímž je trn zajištěn proti vysunutí. Spáru mezi dnem 1 zavazadlového prostoru a příložkou, způsobenou výškou přídržné matice 3, můžeme využít k zasunutí plochého klíče OK 10, abychom ho při výměně rezervního kola nemuseli hledat. Pokud nemáme zařízení proti krádeži rezervy ještě realizováno, je vhodnější trn s příchytkou umístit do dolní části prolisu dna zavazadlového prostoru. V tom případě vyjde trn 0 12 mm asi o 20 mm kratší. Otvor pro trn pak nemusíme vrtat 0 15 mm, protože pryžová průchodka není nutná, ale stačí jen 0 12 mm. Příchytku pak stačí jen vytvarovat na výšku matice M6. Chceme-li mít příchytku rovnou, vyvrtáme v ní místo otvoru 0 6,2 mm otvor 0 12 mm, který přídržnou matici převlékne. Pod zajišťovací matici pak dáme velkou klempířskou podložku. ZDENĚK PODHORECKÝ

52

UTĚSNĚNÍ TÁHLA ŘAZENÍ • Táhlo řazení je u vozů Škoda 100 a 120 těsněno „ O " kroužkem 1 6 x 1 2 mm. Tento kroužek poměrně záhy netěsní a jeho výměna je složitá, protože vyžaduje demontáž motoru, vyjmutí převodovky a její rozebrání. Přestane-li ,,O" kroužek těsnit, je výhodnější utěsnit táhlo těsněním Gufero 12 x 22 x 7 mm, které vsuneme do asi 30 mm dlouhého kousku nahřáté polyetylenové hadice 0 20 mm. Ještě teplou hadici

SKŘÍŇ PŘEVODOVKY

POLYETYLÉNOVÁ

HADICE

GUFERO 12-22-7

TÁHLO ŘAZENÍ KROUŽEK 16x12 MANŽETA

i s těsněním nasuneme na táhlo řazení a skříň převodovky. Při montáži tohoto těsnění stačí jen rozpojit táhlo řazení a očistit plochy pro nasazení hadice.

Na utěsněné táhlo ještě navlékneme ochrannou manžetu z původního provedení. JIŘÍ TOMÁŠEK

DEMONTÁŽ SPOJKOVÉHO KOŠE JAWA 50 • Při demontáži spojkového koše u motocyklů Jawa 50 (typu 20, 21 a 23) se mi většinou díky provizornímu zajištění koše hasákem nebo Siky kleštěmi při povolování matice kolíky spojkového koše pokroutily. Abych tomu zabránil, zhotovil jsem si přípravek, s nímž je práce již snadná. Po vyjmutí spojkových lamel nasuneme přípravek vybráními na trčicí kolíky spojkového koše a tím koš přidržíme. Druhou rukou pak snadno povolíme matice ve středu spojky. Výroba přípravku je zcela jednoduchá: Nejprve si na soustruhu vypíchneme kotouč 0 60 mm tlustý 5 mm. Pak vyvrtáme po obvodu pět otvorů 0 7 mm a teprve potom vyvrtáme středový otvor 0 22 mm. Ke kotouči privaríme vhodné držadlo, například ze starého šroubováku a přípravek je hotov. ANTONÍN KRATOCHVÍLA

UPEVNĚNI TABULKY SPZ • Šroubky rezavějí, i hliníkové se skleněnou odrazkou korodují a uplatňuje se rozdíl potenciálu mezi různými kovy, takže koroduje i tabulka. Korozně nezávadné a vzhledné jsou šroubky z bílé umělé hmoty, na nichž jsou zavěšeny řetízky z gu-

movou zátkou pro umyvadla. Stačí odstranit drátěné očko pro zavěšení řetízku. Pevnost umělé hmoty vyhovuje i pro tabulky s hliníkovou podložkou, pokud jsou díry souosé a nenamáhají šroub na střih. ZDENĚK ŠKODA

53

ZVÄČŠOVACÍ PANTOGRAF

• Ak radi kreslíte, či malujete, určite ste neraz zatúžili namaľovať si podľa predlohy pekný námet, či obrázok, ktorý sa vám zapáčil - vo zväčšenom merítku. K tomu vám výborne poslúži jednoduchý a osvedčený zväčšovací Pantograf, ktorý si pri troche zručnosti ľahko zhotovíte. Jeho výhodou je možnosť voľby lubovolného zväčšenia od 1 1/4 násobného až po päťnásobné, pri zachovaní rovnakého pomeru zväčšenia vo všetkých smeroch. Pantograf vyhotovíme podľa pripojeného nákresu. Ako materiál

54

použijeme preglejku hrúbky 5 mm, ktorá je dostatočne pevná a ľahká. Z preglejky narežeme štyri latky šírky 12 mm a dĺžky 340 mm. Na obidvoch koncoch latiek vyvŕtame otvory od seba vzdialené 320 mm. Priemery týchto otvorov sú dané zvolenou konštrukciou kĺbového spojenia ramien a upevnenia funkčných prvkov na ich koncoch. V osi každého ramena potom vyvŕtame rad dierok 0 3 mm, ktorých vzdialenosti od koncových otvorov sú dané jednotlivými pomermi zväčšenia. Pre zväčšenie 1 1/4, 1 1/2, 2, 2 1/2, 3, 3 1/2, 4, 41/2 a 5 násobné sú konkrétne vzdialenosti dierok v milimetroch uvedené v prehľadnej tabuľke. Jednotlivé dierky na ramenách pantografu označíme príslušným číslom zväčšenia, aby sa pri zmontovaní pantografu vždy kryli príslušné dierky zvoleného zväčšenia (det. E).

Ramená pantografu natrieme bezfarebným lakom ako ochranu pred prípadnou deformáciou vlhkom. V bode A Pantograf otočné upevníme do rysovacej dosky. Použijeme upravenou skrutku s distanční podložkou, aby rameno pantografu bolo vo výške asi 1 cm nad doskou. V bode B umiestnime kopírovací hrot na sledovanie kontúr zväčšovanej predlohy. Môžeme použiť skrutku priemeru 3 mm, zabrúsenú do hrotu a upevnenú dvomi matičkami s medzipodložkou. V bode C osadíme ceruzku, ktorá nám kreslí už zväčšený obraz. Spôsobov riešenia konštrukcie tohto detailu môže byť niekoľko. Namiesto obyčajnej tužky možno použiť napríklad aj náležité upravený a skrátený krejon.

Bod D je horný otočný kĺb pantografu, ktorý podopiera prístroj v patričnej vzdialenosti od podložky. Tu použijeme tiež skrutku s matičkami. Na spoje E, ktoré nám udávajú pomer zväčšenia, použijeme tiež skrutky priemeru 3 mm s príslušnými matičkami a medzipodložkami.

Pri zostavovaní pantografu dbáme nato, aby jednotlivé ramená boli rovnoběžné s rysovacou doskou. Podľa toho musíme upraviť hrúbku podložiek a dĺžku hrotu alebo ceruzky. Práca s pantografom je veľmi jednoduchá. Pantograf pripevníme skrutkou A blízko ľavého dolného

rohu rysovacej dosky. Po připnutí predlohy a kresliaceho papiera sledujeme hrotom B kontúry predlohy, pričom nám ceruzka C kreslí už žiadanú zväčšeninu. Po získaní potrebného cviku si môžeme trúfať aj na zväčšovanie portrétov z fotografií. ING. VIKTOR SASINEK

REZANÍ DIAMANTOVÝM KOTOUČEM I • Zařízení je určeno těm, kteří jsou častěji postaveni před nutnost řezat tvrdé a křehké materiály, přičemž řez musí být čistý a hladký. Patříte-li mezi ně, vyplatí se vám postavit toto zařízení, s jehož pomocí snadno rozříznete obkladačky, dlaždice, sklo, porcelán a podoné materiály, s výjimkou kovů. Je zkonstruováno pro pohon ručním elektrickým nářadím s minimálním příkonem 370 W a s otáčkami v rozmezí 2800 až 4800 min 1 . Nutné však je, aby pohonná jednotka měla dvojitou izolaci, protože budeme pracovat ve vlhkém prostředí (vodní chlazení řezacího kotouče). Tento požadavek však ruční elektrické vrtačky a brusky NAREX (mezi našimi kutily nejrozšířenější) splňují. Jako řezací kotouč použijeme diamantový kotouč naší výroby (výrobce DIAS Turnov, doporučené otáčky 2800-4800 min 1 ). Jeho nevýhodou je, že při řezání je třeba odvádět z řezu teplo, což vyvolává nutnost vyrobit vodní chlazení, výhodou je zase nízká pořizovací cena. Zahraniční diamantové kotouče mohou pracovat bez chlazení, za sucha, ale jsou asi padesátkrát dražší. Zařízení se skládá ze základní desky s privareným stojánkem, po kterém se posouvá držák hnací jednotky. Přímo na hřídeli pohonné jednotky je upevněn diamantový řezací kotouč. Kotouč je opatřen ochranným rámem, na kterém je upevněno vodní chlazení. Pod řezacím kotoučem je upevněn pracovní stolek, který je naklápěcí, popřípadě i posuvný s možností naklápění. Soupravu je možné vyrobit ve dvou vyhotoveních: 1.Jednoduché provedení pro řezací kotouč 0 1 2 0 mm, které umožňuje přesně řezat tenčí mate-

riály (hloubka řezu 15 mm), menších rozměrů (max. šířka odřezku 90 mm), zejména obkládačék, dlaždiček, skla, eternitu, porcelánu, kameniny, feritu, karborunda a přírodních nerostů. 2. Složitější provedení pro řezací kotouč 0 200 mm. Je sice výrobně náročnější, ale má větší možnost použití. Vzhledem na větší hloubku řezu (max. 30 mm), tloušťku řezaného předmětu (max. 48 mm) i větší šířku odřezku (max. 180 mm) umožňuje přiřezávat i střešní hliněné nebo cementové tašky, teracové dlaždice, šamotové desky, kameninu, kachle, kamenné desky apod. U obou provedení jsou řezy zcela čisté a hladké. ZAŘÍZEN! S KOTOUČEM 0 120 mm je výrobně jednodušší (obr. 1 a 2). Jako pohonná jednotka 1 je použita bruska NAREX EB 312 D s výkonem 450 W a otáčkami 3250 min"1. Použijeme-li jinou pohonnou jednotku musíme příslušně upravit upínací kotouč a způsob upevnění hnací jednotky na posuvný držák. Nejprve vyrobíme upínací kotouč 3 s víčkem 4 podle obr. 3. Vnitřní závit M14 v kotouči odpovídá hřídeli brusky, osazení 0 30 mm pak středovému otvoru kotouče 0 120 mm. Ve výrobě pokračujeme zhotovením ochranného krytu kotouče. Tvoří ho rám 6, který zhotovíme z hliníkového profilu U. Po vyříznutí přírub profil ohneme do potřebného tvaru (obr. 3) a zhotovíme otvory se závitem pro připevnění čel 7 a 8 a vodního chlazení. Pro vodní chlazení musíme ještě vyříznout otvor 8 x 1 6 mm ve stojině profilu. Zadní čelo 7 vyřízneme z hliníkové-

ho plechu, přední čelo 8 z umaplexu. To proto, abychom mohli sledovat činnost kotouče při řezání. Otvory v čelech 7 a 8 svrtáme s rámem 6. Držák pohonné jednotky 10 (obr. 4) se skládá z posuvné objímky 10.1, kterou uřízneme z profilu Jäkl obdélníkového průřezu (obr. 5). Na objímku připájíme mosazí dvě matice 10.2 pro upevňovací šrouby 10.3. K posuvné objímce privaríme držák 10.4 také z profilu Jäkl, jehož čela zaslepíme privarením víček. Do předního víčka vyvrtáme otvory se závitem M4 pro šrouby 10.6, kterými přišroubujeme držák k zadnímu čelu 7. Objímku hnací jednotky 10.5 uřízneme z trubky vhodné velikosti a přivaříme k ní čtyřhran, do něhož vyvrtáme otvor 0 4,8 mm. Pak objímku i s čtyřhranem rozřízneme pilkou na železo a v jedné polovině čtyřhranu prevŕtame otvor na 0 6,1 mm, ve

55

56

14.1

Obr. 2

57

Obr. 3

58

59

60

13.2 tak, aby byl přesně kolmo k desce. Sloupek vyrobíme z profilu Jäkl obdélníkového průřezu 30 x 15 x 1,5 mm. Tento rozměr sloupku je důležitý, protože po něm se posouvá objímka 10.1.

Rozpiska materiálu

prevŕtame otvor na 0 6,1 mm, ve druhé vyřízneme závit M6. Hotovou objímku privaríme k držáku 10.4. Pro vodní chlazení 11 vyrobíme nejprve nádobku 11.1 z pozinkovaného plechu. Rozvinutý tvar pláště, dna i víka vystřihneme a ohneme. Před ohQutím dna však vyvrtáme potřebné otvory. Podle obr. 4 si připravíme trubku uzávěru 11.2, jehlu 11.3 a podle obr. 3 uzávěr 11.4 i rozdvojku 11.5. U rozdvojky nejprve vyvrtáme podélný otvor 0 3 mm a pak teprve příčné otvory 0 6 mm a dva otvory 0 2,5 mm. Podélný otvor nakonec zaslepíme a hotovou rozdvojku připájíme zespodu ke dnu. Uzávěr 11.4 s trubkou 11.2 připájíme ke dnu z vnitřní strany a pak již můžeme celou nádobku spájet a utěsnit měkkou pájkou. Do trubky osadíme jehlu 11.3, navlékneme pružinu 11.9 a nasadíme knoflík 11.10 (obr. 2). Pružina zabráni samovolnému otáčení uzávěru při řezání a tím i nechtěné změně regulace přívodu vody. Do otvorů

v rozdvojce připájíme měděné trubičky 11.6 na rozvod vody na obě strany kotouče. Na konce trubiček navlékneme kousky bužírky 11.7. Správnou polohu přívodu upravíme ohnutím trubiček a úpravou délky bužírek tak, aby byla voda přiváděna přímo do řezu. Nádobku připevňujeme k rámu ochranného krytu dvěma šrouby 11.8, ovšem až po připevnění kotouče. Pracovní stolek 12. Desku 12.1 vyrobíme buď z hotového hliníkového profilu U šířky 120 mm, nebo ji ohneme z hliníkového plechu. Uprostřed stolku zhotovíme výřez pro řezací kotouč a do ohnutých bočnic vyvrtáme otvory 0 1 0 mm pro držák. Držák desky 12.2 vysoustružíme z hlazené oceli a na koncích vyřízneme závit M10. Uvnitř desky navlékneme na držák rozpernou trubku 12.3, která umožní fixovat nastavenou polohu stolku maticí 12.4 na straně desky. Stojan 13 se skládá ze základní desky 13.1, k níž privaríme sloupek

POSTUP PŘI ŘEZÁNÍ Zařízení připevníme k pracovní desce stolu truhlářskou svěrkou a pod kotouč položíme fotografickou misku nebo tác vhodných rozměrů. Do objímky 10.5 vložíme pohonnou jednotku a upevníme ji šroubem 10.6. Řezací kotouč 2 vložíme do našroubovaného upínacího kotouče 3, přiložíme víčko 4 a dotáhneme šroubkem 5. Dbáme na to, aby směr sklonu drážek kotouče byl ve směru otáčení. Protože na již použitém kotouči nejsou drážky dobře vidět, označíme si hned na novém kotouči šipkou trvanlivým způsobem směr otáčení. Dále pokračujeme tak, že shora nasuneme na ochranný rám 6 vodní chlazení 11, upevníme je dvěma šrouby 11.8 a naregulujeme správnou polohu trubek 11.6 a hadiček 11.7 tak, aby byly z obou stran kotouče. Nasadíme přední čelo z plexiskla 8 a přišroubujeme je k rámu. Zavřeme přívod vody 11.4 a nádobku 11.1 naplníme vodou. Nastavíme požadovanou hloubku řezu posunem objímky 10.1 a upravíme potřebnou polohu stolku. Uvolněním šroubu 11.4 otevřeme přívod vody tak, aby voda zvolna kapala. Pak spustíme elektrický pohon. Materiál tlačíme jemně do řezu ne příliš velkou silou. Nepřibližujeme ruce do blízkosti kotouče. Při velkém tlaku a rychlém posunu může dojít k deformaci kotouče, proto postupujeme opatrně a s citem. Křehký a tvrdý materiál se řeže výborně a poměrně rychle. Po delším řezání se kotouč otupí. Oživíme ho přebroušením karborundovým brouskem. Ochranný kryt chrání před úrazem, ovšem navíc zachycuje i chladicí vodu, která vytéká spodem a právě jeho zásluhou se nerozstřikuje okolo. Voda je silně zabarvena materiálem z řezu. Vyvarujeme se toho, aby kotouč pracoval za sucha. Proto pravidelně kontrolujeme stav hladiny vody v nádobce. Od této naší péče je odvislá životnost kotouče. Zařízení pro kotouč průměru 200 mm je složitější. Návod na jeho zhotovení otiskneme v příštím sborníku. Ing. JAROSLAV STRAŠIL

61

MĚŘÍTKO K VRTAČCE • V mnoha případech potřebujeme vrtat otvory do stanovené hloubky. Máme-li vrtačku upnutou do stojanu, stačí úplně jednoduchá úprava - přilepení papírového měřítka. Je to sice úprava pro skromnější kutily, ale svému účelu plně vyhovuje. V papírnictví si koupíme papírové měřítko. Začátek v délce asi 200 mm použijeme jako měřítko, zbytek využijeme na výrobu objímky a ukazatele. Ukazatel vystřihneme do tvaru šipky a přilepíme na pevnou část stojanu. Objímku vyrobíme tak, že ustřihneme 80 mm měřítka, přeloží-

me na půl (čistou stranou vně) a konec v délce 18 mm slepíme. Vznikne štěrbina široká 22 mm, ve které se bude posouvat měřítko. Hotovou objímku přilepíme na pohyblivou část stojanu. Jako lepidlo se osvědčuje Chemoprén 25. Než začneme vrtat, najedeme vrtákem na důlčík v materiálu a měřítko vsunuté do objímky posuneme tak, aby ukazatel směřoval na nulu. Zapneme vrtačku a při vrtání sledujeme na měřítku hloubku vrtaného otvoru. Uspořádání je určeno pro stojan ČKD typ S11. Pro jiné typy by byly nutné drobné úpravy.

Z PRAXE PRO PRAXI PŘÍPRAVEK NA SVAŘOVÁN! KRUHOVÝCH TYČÍ Je velice jednoduchý a dosáhneme s ním přesného (souosého) spojení nejen dvou tyčí stejného průměru,

VÁCLAV PAVLAS

ale i průměru nestejného, podložíme-li slabší tyč plechem tvaru U. Na úhelník 35 x 35 mm, dlouhý 195 mm privaríme podle obr. 1 dvě desky s vyvrtanými otvory a žebro. Vaříme krátkými stehovými svary střídavě desky a žebro, aby se deformace vyrovnaly. Teprve potom vyřízneme úhelník i žebro. Při svařování je výhodné srazit více hrany, aby se tyče lépe provařily. JAROSLAV MENCL SSŤOVÁ ŠŇŮRA S NOŽNÍM VYPÍNAČEM se stane dobrým pomocníkem v případech, kdy k práci potřebujeme obě ruce. V prodejně s domácími

Obr. 1 Obr. 2

62

Oiií. 3

PRYŽOVÁ HADIČKA ZMÁČKNUTO

potřebami zakoupíme celoplošný spínač ke zvonku a čtvercovou krabici z umělé hmoty, která se používá v rozvodech při elektroinstalaci. Obě součásti k sobě dobře přiléhají. Po sešroubování navrtáme do boků, tj. kolmo na osu vypínání a zapínání dva otvory pro vstup a výstup síťové šňůry, jejíž jeden pramen v krabici přerušíme a zapojíme do příslušných úchytek (obr. 2). Ze spodní strany krabice přilepíme gumu, aby vypínač lépe přilnul k podlaze. MUDr. KAROL KRIŽAN POKOSNICE A HLEDAČ STŘEDŮ Z ÚHELNÍKU Funkci nástrojářského úhelníku lze jednoduše rozšířit kouskem plechu tlustého 1,5 mm (obr. 3), který přišroubujeme dvěma šrouby M4. Plech 2 s úhelníkem 1 svítáme zároveň, otvory v plechu prevŕtame vrtákem 0 4 mm (bez vůle). Funkce úhelníku zůstává u kraje zachovaná, Chceme-li úhelník použít jako pokosnici, přikládáme profil k delší hraně úhelníku 1 a zkosení rýsujeme podle plechu 2. Hledáme-li střed, vložíme kruhovou součást mezi ramena a podle plechu zhotovíme rysku, pak součást pootočíme, zhotovíme další rysku. V průsečíku obou rysek je hledaný střed. VŠEBOR DÔMISCH UPÍNÁNÍ TRUBEK malého průměru do většího svěráku (zámečnického nebo kovářského je obtížné. Jednoduchý přípravek svařený ze dvou úhelníků (obr. 4) nám práci velmi usnadní. Úhelníky (asi 50 x 50 mm) uřízneme asi o 10 mm delší, než jsou čelisti svěráku.

FRANTIŠEK KRAJČA

OCELOVÝ ŠTĚTEC

zhotovíme z trubky 0 8 až 10 mm v délce 150 až 200 mm. Ocelové štětiny získáme z ocelového lanka takového průřezu, aby se vešlo do trubky. Dříve než odsekneme kus lanka (asi 30 cm dlouhý), zavážeme konec, aby se při provlékání neroztřepilo. Konec trubky zmáčkneme, aby štětiny nevypadly. Výhodné je udělat štětec oboustranný, má pak delší životnost. Na nepoužívaný konec navlékneme kousek pryžové hadičky (obr. 5) a při práci používáme pracovní rukavice. JIŘÍ BAČINSKÝ

NEPŘEHLÉDNĚTE OPRAVU!! V první části návodu PÁSOVÁ PILA otištěné ve sborníku USS č. 84 autor chybně okótoval některé součásti na obr. 4 (str. 53) a obr. 5 (str. 54):

Jménem autora i jménem svým se čtenářům omlouváme. Redakce

se hodí všude tam, kam se při čištění kovových součástí nedostaneme s ocelovým kartáčem. Držadlo

63