nástroje stroje byt auto chata koníčky
Nábytok v sedliackom slohu Elektrický rotavátor • Lis na ovoce • Koš na trávu k Husquarně • Pohon řezačky píce • Stojan na murovanie Stropné svietidlo • Rozkladací konferenčný stolík Vitrína na pestovanie rastlín
Lehký stan • Ovladač her pro počítač Atari • Rozdělení akvária • Konektor pro. automobily Škoda • Zajištění rezervního ľ kola škodovek • Na vystriekanie dutín karosérií • Lupa v dílně • Schránka na vrtáky • Universální soustruh IV
alfa
n
PRÁCE ČITATEĽOV SKLÁPĚCÍ RAMPU pro různé opravy na autě si vyrobil JOSEF LECHNÝŘ z Prosečnice. Rampa se skládá z několika samostatných dílů, které lze snadno složit i rozložit, a tedy i odklidit do ústraní. Tvoří ji dva nosníky z profilu U 200 dlouhé 450 cm. Na jednom konci nosníků jsou privarený zarážky z tlustého plechu a zespodu pak opěrné nohy z trubek většího průměru. Délka noh a tím i výška rampy má být taková, aby se pod vozem dalo pohodlně pracovat. Do pracovní polohy se nosníky překlápějí na koze, svařené z trubek. Její výška musí odpovídat výšce opěrných noh. V místě překlápění jsou ze spodní strany nosníků příčně privarený profily U 50 dlouhé 30 cm. Rampa je vyvážena tak, aby nájezdové strany nosníků ležely lehce na zemi a aby se po pomalém nájezdu vozu až k opěrným nohám nosníky sklopily samy do pracovní polohy. Protože nosníky lze po koze volně posunovat — tedy měnit jejich rozteč, lze rampu používat pro různé typy vozidel.
ZARÁŽKU do vyklápěcích oken si zhotovil JOSEF ŠŤASTNÝ z Prahy. Pootevřená okna totiž při zhoršené povětrnostní situaci skřípou a nepříjemně klapou, což — obzvlášť v noci — velmi ruší. Jednoduchou zarážku vyrobíme z novodurové trubky, z níž uřízneme asi 7 až 10 mm široký prstenec. Ten přivážeme tenkým silonovým vlascem k okenní klice a rozepřeme ho mezi okenní rám a okno.
VHODNÉ VYUŽÍT PLASTOVÉ OBALY se snaží ZDENĚK ŠKODA z Prahy. Některé z obalů {od zásypu, šamponu) lze přeměnit na kropenku prádla nebo k rosení kytiček za oknem. Vyvrtané otvory však musí být velmi malé, jinak se bude kropenka podobat té, která je v současné době na našem trhu a svými užitnými vlastnostmi připomíná spíše kropicí konev. Zdrhávací uzávěry sáčků, v nichž jsou balena kuřata, jsou dobré na svazování kabelů do tzv. ranžiru v automobilu (přívodů k ostřikovači, k houkačce apod.). Osvědčují se lépe než lepicí páska, jejíž lep časem zmaz ovát í a páska se uvolní.
vystřihovat těsnicí mezikruží do hadicových spojek. Lahve všech velikostí dají po přestřižení jednak nálevku, jednak kalíšek. Nálevka z lahve od Unironu poslouží při plnění nádrže z kanystru v MB 1000, Š 100 a podobných vozů s hůře přístupným plnicím otvorem. Menších nálevek (od pleťového mléka Nivea nebo Palette Vital) lze využit k dolévání oleje, Fridexu nebo brzdové kapaliny, aby se při lití z výšky nepostříkala karoserie vozu.
Drobné zátky z nádobek a lahviček na kosmetické přípravky se dají použít k zaslepení otvorů pro nástřik dutin v autě sprejem Resistin.
Vršek kulaté lahve od Fridexu či od oleje, odstřižený jen s obrubou šířky max. 5 mm se vylepí molitanem, navlékne na sekáč a vznikne ochranný štítek kloubů rukou při vysekávání drážky do omítky.
Plastikové víko z velkých papírových kbelíků od Remalu ap. se osvědčí jako podložka na zvedák, aby se nepoškodil plastizolový nános na spodku vozidla. Kromě toho lze z víka
Při natírání spodku automobilu se tolik nezamažeme, když na rukojeť štětce navlékneme vršek z lahve od autooleje. Pro práci v koutech použijeme vršky menších lahviček.
Zostavila Ing. Milada Zoufalá
nástroje stroje byt auto chata koníčky
OBSAH DO CHATY A ZÁHRADY
Nábytok v sedliackom slohu Elektrický rotavátor Koš na trávu k sekačce Husquarna . . . . Kopáč Lis na ovoce (zouvák pneumatik) z hydraulického zvedáku Elektrický pohon k ruční řezačce píce. .
2 6 16 18 18 20
DO BYTU A DOMU Stojan na murovanie Plošné stropné svietidlo Rozkladací konferenčný stolík Rekonstrukce kuchyně K šijaciemu stroju Oprava pántov
21 22 25 26 30 31
KONÍČKY Vitrína na pestovanie rastlín 32 Lehký putovní stan 36 Úprava preklápacej vývojnice Plastimat 38 Ovladač pro počítač 39 Přepážka do akvária 44
Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry Bratislava
AUT0-M0T0 Zajištění rezerv Konektor pro automobily Škoda Zapaľovanie motorov magnetmi Na vystriekanie dutín karosérií
45 46 47 49
Propagační tvorba Praha
STROJE A NÁSTROJE Universální soustruh IV Trysky k pistoli Tafix Práca s frézovačkami na drevo Schránka na vrtáky 2X lupa v dílně
53 59 59 62 63
73
do chaty a záhrady NÁBYTOK V SEDLIACKOM SLOHU V zborníku sme už niekoľko ráz uverejnili návod na zhotovenie nábytku v sedliackom štýle (USS č. 13/ 1975, 29 a 30/1979). Podobný nábytok sa však stále vyrába len ojedinelé, na objednávku, alebo v značne zjednodušenom vyhotovení ako záhradný nábytok. No nie je ani lacný. A tak predkladáme záujemcom ďalší súbor, ktorý zahŕňa jedálenský stôl, stoličky a sedačku v masívnom vyhotovení, ktorého prednosťou je pevnosť a dlhá životnosť. Prv ako začneme zhotovovať nábytok (obr. 1), musíme si zaobstarať kvalitný materiál — najlepšie dobre vyschnuté borovicové drevo bez hrč. Podľa rozpisu materiálu, v ktorom sú uvedené čisté rozmery, dáme si drevo ohobľovať na príslušné rozmery. Zhotovenie stola a stoličiek je dosť prácne, preto si výrobný postup vyskúšame na najmenšom kuse — sedačke.
tovíme zo šiestich ohobľovaných dosiek hrubých aspoň 35 mm s rozmermi 120X1 320 mm. Jednotlivé dosky spojíme na bočných hranách na pero, styčné plochy naglejíme. Po dôkladnom zaschnutí opracujeme dosku 1 na mieru, vrchné hrany a rohy zaoblíme 5 mm polomerom. Ak sa nám nepodarí zaobstarať dostatočne širokú dosku (280 mm) na vrchnú podstolinu 3, ktorá má funkciu poličky pod stolovou doskou, zložíme ju podobne ako dosku z dvoch- dosiek na pero. Podstolinu 4 zhotovíme z jedného kusa. Na opracované dosky prekreslíme podľa obr. 2 ich tvar a vyrežeme. Osobitne dbáme na to, aby čapy na každej strane boli presne
vyrezané. Nohy 2 vyrežeme z plných dosiek takým istým spôsobom. Veľkú pozornosť musíme venovať zhotoveniu výdlabov do hĺbky 30 mm. Nohy 2 s podstolinami 3 a 4 možno spojiť aj kolíkmi 0 10 mm, čo je menej prácne, lebo odpadne zhotovenie čapov a dlabov. Podľa obr. 3 ešte zhotovíme vrchné a spodné lyže 5 a 6 a pätku 7 a môžeme urobiť základnú povrchovú úpravu všetkých dielov. Stôl zložíme tak, že čapy podstolín 4 natrieme lepidlom a zarazíme do natretých dlabov nôh 2. Podobne zarazíme aj čapy vrchnej podstoliny 3. Nohy 2 a podstoliny 3 a 4 navzájom vyrovnáme pomocou dreveného uholníka do pravého uhla a necháme zaschnúť. Spodné čapy nôh 2 a dlaby spodných lyží 6 naglejíme, zložíme a uholníkom vyrovnáme. Podobne pripevníme vrchné lyže 5. Na okraje spodnej časti spodných lyží 6 priskrutkujeme pätky 7 (každú pätku štyrmi závrtkami 0 3 X 25 mm so za-
Rozpis materiálu
JEDÁLENSKÝ STÔL
Stôl tohto typu sa dobre vyníma v strede väčšej miestnosti. Určený je pre štyri osoby, tomu zodpovedajú aj rozmery stolovej dosky, hoci šírka je len 70 cm oproti bežnejším rozmerom 80 cm. Dôvodom je ľahká manipulácia pri sťahovaní. Dosku stola 1 zhopustenou hlavou). Napokon pripevníme dosku stola 1. Po potrebnom rozmeraní na spodnej strane priskrutkujeme na vrchnú lyžu 5 dosku zospodu závrtkami 0 5 X 50 mm. Po dokončení povrchovej úpravy je stôl hotový. STOLIČKA Zhotovenie stoličky začneme operadlom 8. Základné rozmery surovej dosky na operadlo sú 355X550 mm, hrúbka 26 mm. Ak budeme mať dosku s uvedenými rozmermi vcelku, musí byť dôkladne vyschnutá, aby sa neskôr nekrútila. To isté platí aj pre sedaciu dosku 9. Ak nemáme dosku potrebnej šírky, zhotovíme si ju zo štyroch kusov doštičiek spojených pozdĺžne glejením na vložené pero. Doštičky s presne ohoblovanými bok-
2
Obr. 1
3
Obr. 2
4
v '
Obr. 3
mi možno zlepiť lepidlom Herkules (bez pier). Potom na pripravenú dosku nakreslíme profil a tvar operadla podľa údajov na obr. 1 alebo metódou siete. Zásadne však rozmery polomerov nie sú kritické. Po vyrezaní operadla a jeho opracovaní musíme venovať zvýšenú starostlivosť dvom spodným čapom slúžiacim na prichytenie operadla 8 na sedadlo 9. Od remeselného spracovania čapov závisí aj pevnosť stoličky ako celku. Keď-
ky. Do týchto otvorov neskôr osadíme napevno čapy operadla. Predné nohy 13 a zadné nohy 12 (obr. 2) majú kruhový prierez a sú po celej dĺžke kužeľovité. Odlišujú sa dĺžkou, predné sú dlhšie. Preto si na ich zhotovenie pripravíme materiál radšej asi o 30 mm dlhší, ako je najdlhšia noha. Hrubé rozmery budú 0 40 X 480 mm alebo hranol 40 X 40 mm rovnakej dĺžky. Zadné nohy 12 sú prichytené zvlakom 10 a predné nohy 13 zvlakom 11. Pozornosť si zaslúži vŕtanie otvorov 0 30 mm do zvlakov. Keďže nohy nie sú zvislé na rovinu dlážky, ale smerujú šikmo nabok, dozadu aj dopredu, rešpektujeme uvedené 10° uhly ako maximálne. Vychýlenie predných nôh dopredu je maximálne 14°, tým sú aj dlhšie. Napokon z kvalitného tvrdého dreva zhotovíme dva kliny 14. Po starostlivej povrchovej úprave brúsením a lakovaním polomatným nitrolakom stoličku zložíme tak, že zadné nohy 12 naglejené na čape zarazíme do otvorov 0 30 mm zadného zvlaku 10. Celok postavíme hore nohami na vodorovnú plochu
že sklon operadla má byť asi 8°, zošikmenie je potrebné aj pri čapoch operadla. Základnú dosku sedadla 9 zhotovíme podobným spôsobom ako operadlo. Pri vyhotovení sedadla osobitnú pozornosť venujeme pozdĺžnym otvorom 20 X 50 m m , ktoré vyvŕtame, prípadne vyfrězujeme nástrojom priemeru 20 m m . Otvory vŕtame pod 8° uhlom od kolmej roviny na sedaciu dosku 9 smerom k zadnej časti stolič-
5
a uhlomerom si overíme nastavenie nôh do bokov. Takisto zložíme predné nohy 13 s predným zvlakom. Uchopíme operadlo 8 a jeho dolné čapy narazíme do pozdĺžnych otvorov sedadla 9. Do priečnych otvorov čapov osadíme kliny 14, neglejíme! Na spodnej strane sedadla 9 rozmeriame miesta na priloženie zvlakov 10 a 11. Pred priskrutkovaním závrtkami 0 5 X 55 mm styčné plochy naglejíme. Je nevyhnutné, aby zvlak zadných nôh bol zošikmenou stranou pripevnený úplne na vnútorné plochy zvislých čapov operadla. Tým zvlak 10 zachytáva časť síl pôsobiacich opieranou osobou na operadlo. Napokon upravíme dĺžku všetkých nôh. SEDAČKA Sedaciu dosku 15 vyrežeme podľa obr. 3. Rohy dosky zaoblíme polome-
rom 10 mm a v strede pozdĺžnej osi vyvŕtame štyri otvory 0 30 mm. Vnútorné hrany otvorov upravíme tak, aby sa dala sedačka ľahko a bezpečne uchopiť. Pokračujeme zhotovením bočníc sedačky 16, ktoré slúžia ako nohy. Na dosku nakreslíme profil bočnice podľa rozmerov uvedených na obr. 1 alebo metódou siete. Môžeme vyrezávať dve bočnice naraz. Keďže zložená sedačka má bočnice sklopené približne pod 8° uhlom, musíme aj otvory 0 30 mm vŕtať pod týmto uhlom. Napokon zhotovíme dlaby na zasunutie zvlakov 18. Podstoliny 17, ktoré spájajú obidve bočnice 16, zhotovíme z hranolov 32 X 38 X 415 mm. Obidva konce podstolín osadíme Sústružením na 0 30 mm v dĺžke 50 mm. Osadené
ELEKTRICKÝ ROTAVÁTOR Každý zahrádkář ví, kolik úsilí vyžaduje každoroční předjarní úprava záhonů a rekultivace zanedbaných travnatých ploch. Vítaným pomocníkem při této práci mu bude elektrický rotavátor, kypřič půdy, jehož konstrukci přinášíme, a který po všech stránkách splní požadavky zahrádkářů. Je konstruován jako malá ručně ovládaná půdní fréza s řadou předností: má nízkou celkovou hmotnost (asi 33 kg), je snadno ovladatelný a nenáročný na údržbu, pracuje téměř bezhlučně a neznečisťuje okolí výfukovými plyny. Při jeho malých rozměrech a odmontujeme-li řídítka, ho lze pohodlně převážet v zavazadlovém prostoru osobního automobilu. Tento elektrický rotavátor (obr. 1) dokáže zkypřit půdu až do hloubky 12 cm při šířce záběru 43 cm. Do zkypřené půdy můžeme zapracovat chlévskou mrvu, rozhozenou po povrchu.
0
Tříletá zkušenost ukázala, že jím lze zpracovat až 400 m2 plochy za hodinu (podle hloubky nastaveného záběru). Rozhodující podmínkou jeho použití je možnost připojení na třífázovou síť s nulováním, jištěním a měřením proudového zatížení nejméně 10 A. POSTUP PRÁCE Základem rotavátoru je páteřový rám 1, jehož hlavní část — nosník 1.1 zhotovíme z uzavřeného tenkostenného profilu Jäkl 40 X 20 X 2 mm (obr. 2). Na boky spodní části tohoto nosníku privaríme z obou stran držáky převodovky 1.2, pod které vložíme príložky 1.3, abychom dosáhli mezi oběma držáky převodovky světlost 50 mm. Na nosník dále privaríme dva držáky motoru 1.4 a třmen pro zavěšení radličky skládající se z dílů 1.5 a 1.6. Držáky skříňky vypínače 1.7 vyrobíme z ploché oceli 20 X 5 mm podle použité skříňky. Oba konce nosníku 1.1 zaslepíme proti vnikání vlhkosti plechovými víčky 1.8 a 1.9 tlustými 2 mm. Víčka privaríme po celém jejich obvodu. Horní část rámu opatříme čtyřmi průchozími otvory 0 8,2 mm, které umožňují montáž řídítek rotavátoru ve dvou různých polohách podle tělesné výšky osoby řídící stroj.' Řídítka rotavátoru 2 zhotovíme z ocelové trubky 0 22 X 2,5 mm; potřebný tvar (obr. 3) získáme, vysypeme-li trubku jemným pískem, ohřejeme do červeného žáru a pak ji ohneme přes kladku 0 80 až 100 mm.
čelá podstoliny 3 na dĺžke 31 5 mm zošikmíme ručne pílkou. Vzniknuté čapy 0 30 mm prevŕtame podľa obr. 1 a upravíme na vyžadovaný tvar. Do týchto otvorov neskôr osadíme kliny 19. Napokon zhotovíme zvlaky 18 a kliny 19. Diely obrúsime, nalakujeme a sedačku zložíme. Do dlabov bočnice 16 osadíme zvlaky 18. Podstoliny 17 vsadíme do otvorov 0 30 mm bočnice 16 a mierne zabezpečíme klinmi 19. Preveríme si rovinnosť a dosadnutie plôch a dielov. Prípadné nepresnosti upravíme. Až potom si vyznačíme na spodnej strane sedacej dosky 15 miesto na vyvŕtanie otvorov na závrtku 0 4 X 3 0 mm, ktorými priskrutkujeme zvlaky 18. Kliny 19 dorazíme a skrutky dotiahneme. JAN LUŠTINEC a OTAKAR HOŠEK Obě ramena řídítek 2.1 spojíme v horní části výztuhou 2.2 vyrobenou např. z ocelové trubky 0 14 X 1,5 mm. Ve spodní části připájíme mosazí podložky 2.3, navazující na průchozí otvory 0 8,4 mm. Těmito otvory procházejí dva svorníky 2.4, které slouží pro spojení řídítek s rámem. Při konečné montáži rotavátoru opatříme oba konce těchto svorníků hladkými podložkami 8,4 a křídlovými maticemi M8. Na horní konce obou ramen řídítek nasuneme gumová nebo plastiková držadla 14, která se běžně používají na řídítka jízdních kol. Nejdůležitější a také výrobně nejnáročnější konštrukční skupinou je u elektrického rotavátoru šneková převodovka 3 (obr. 4). Jejím úkolem je snížit otáčky hnacího elektromotoru zhruba na 150 min~ 1 , což jsou v tomto případě optimální otáčky pracovního mechanismu stroje. Převodovka je rovněž uzpůsobena k tomu, aby rozváděla kroutící moment hnacího motoru na pravou a levou část pracovního mechanismu 4. Symetrické uspořádání obou částí pracovního mechanismu stroje je zřejmé z fotografií a z obr. 6. Skříň 3.2 šnekové převodovky vyrobíme obrobením odřezku kotlového plechu o tloušťce 56 mm. V případě nutnosti lze skříň vyrobit jako svařenec. V její horní části je uložen dvouchodý šnek 3.3. Na obě válcové části šneku navlečeme při montáži distanční kroužky 3.14 a nalisujeme kuličková ložiska 3.6 (typ 7202). Uložení šneku doplňuje spodní víčko 3.11 a horní víčko 3.12, do něhož předem zalisujeme těsnicí kroužek gufero 3.9. Osovou vůli šneku v jeho uložení vy-
Obr. 1
mezují distanční kroužky 3.14 a z tohoto hlediska je nutné upravit jejich délku při montáži podle skutečnosti. Dosedací plochy obou víček natřeme před konečnou montáží těsnicím tmelem. Pro dotažení víček ke skříni použijeme čtveřici šroubů 3.17. Hřídel 3.1 osadíme perem 3.10 a poté nalisujeme šnekové kolo 3.4 (obr. 5). Do obou vík 3.8 skříně převodovky nalisujeme nejprve těsnicí kroužky 3.7 a potom kuličková ložiska 3.5. Na hřídel 3.1 nasuneme z obou stran šnekového kola 3.4 distanční kroužky 3.13, které vymezují osovou polohu šnekového kola vzhledem ke šneku. Dosedací plochy obou vík opět natřeme těsnicím tmelem a dotáhneme ke skříni dvěma čtveřicemi šroubů 3.18 s vnitřním šestihranem v hlavě. Hlavy šroubů utěsníme proti pronikání olejové náplně ze skříně fíbrovými pod-
ložkami 3.19. Šnekovou převodovku plníme otvorem se zátkou 3.15 olejem P4 s přídavkem mazacího tuku MOLYKA.
Šnek a šnekové kolo lze zakoupit i s hřídelem 3.1 šnekového kola v maloprodejnách okresních zemědělských nákupních a zásobovacích
7
_22
8
Obr. 2
Rozpiska materiálu
závodů jako náhradní díl k jednoosému malotraktoru TERRA. Nakoupené součástky, šnek a šnekové kolo, mají však poněkud větší rozměry než jsou uvedeny na výkresech. Proto při použití zakoupených dílů musíme rozměry skříně šnekové převodovky poněkud zvětšit a válcové části šneku upravit soustruhem. Pro funkci rotavátoru je rozhodující sestavení pracovní části 4, patrné z obr. 6. Vlevo je zobrazena situace před stažením jednotlivých částí průběžným osovým svorníkem 4.1, vpravo vzájemná poloha součástí při úplném sevření svorníkem, tedy kypřič v pracovní poloze. U prototypu elektrického rotavátoru byly použity původní součásti z malotraktoru TERRA k sestavení jeho pracovní části. V doplňku rozpisky jsou proto uvedeny původní názvy těchto dílů z katalogu výrobce i objednací čísla ZZNP. Pro ty zájemce o stavbu elektrického kypřiče půdy, kteří nebudou mít možnost koupě pracovní části v prodejnách ZZNP, uvádíme popis a výkresy jednotlivých dílů. Základním dílem pracovní části 4 rotavátoru je svorník 4.1, který prochází osou všech rotujících částí této skupiny a také osovým otvorem v hřídeli 3.1 šnekového kola 3.4. Pokud si budeme vyrábět pracovní části kypřiče sami, svaříme svorník z jednoduchých dílů 4.1.1 a 4.1.2 podle obr. 6. Na svorník navlečeme čtyři nožové hvězdice, dvě vlevo od osy symetrie stroje a dvě vpravo. Základem každé nožové hvězdice je příruba 4.2, která se skládá ze dvou jednoduchých dílů 4.2.1 a 4.2.2 vzájemně svařených podle obr. 6. Příruba 4.2 jako náhradní díl k malotraktoru TERRA je odlitek z temperované litiny. Na všechny čtyři příruby, ať vyrobené nebo koupené, připojíme vždy čtyřmi šrouby 4.4 čtyři kypřiči nože 4.3 v poloze, která je patrná ze sestavy pracovní části 4. K sestavení každé ze čtyř hvězdic použijeme vždy dva nože pravé 4.3.1 a dva levé 4.3.2. Vzdálenost mezi dvojicemi nožových hvězdic na obou stranách osy symetrie stroje je dána vložkou 4.8, která zabezpečuje přenos kroutícího momentu mezi sousedícími přírubami. Kroutící moment přichází do levé i pravé strany pracovní části kypřiče hřídelem 3.1 vystupujícím ze šnekové převodové skříně na obě strany. Z každého z obou konců hřídele 3.1 je kroutící moment přenesen přímo na přírubu vnitřní nožové hvězdice a odtud dále prostřednictvím výše uvedené vložky 4.8 na pří-
9
Obr. 3
10
rubu vnější nožové hvězdice každé z obou polovin pracovní části stroje. U původního konstrukčního řešení, použitého u rotavátoru k malotraktoru TERRA je přenos kroutícího momentu mezi navazujícími součástmi pracovní části zprostředkován stykem ploch vnějších a vnitřních šestihranných hranolů: hřídel 3.1 je zakončen vnějšími šestihrannými hranoly podobně jako oba konce vložky 4.8, zatímco všechny příruby 4.2 nožových hvězdic jsou opatřeny vnitřními šestibokými plochami. Výroba těchto styčných ploch, zejména vnitřních šestihranů, je však v podmínkách běžně vybavené mechanické dílny obtížná a v domácí dílně kutila pravděpodobně zcela nemožná. Proto je na výkresech příruby 4.2 a vložky 4.8 uplatněno jiné konstrukční řešení přenosu kroutícího momentu, které využívá principu spojky s čelními ozuby. Zvolená technologie výroby dílů opatřených čelními ozuby vyhovuje přenosu kroutícího momentu na pracovní části rotavátoru v daných podmínkách i skromným možnostem domácí dílny. Pro přenos kroutícího momentu čelními ozuby je ovšem nutné upravit také hřídel 3 . 1 , který je na obr. 5 uveden ve dvou konstrukčních variantách, kde varianta 1 se šestibokým zakončením hřídele je určena pro montážní
spojení s díly TERRA, zatímco varianta 2 se zubovou spojkou je určena pro spojení s díly pracovní části rotavátoru vyrobené svépomocí. Spojení částí pracovního mechanismu šestibokými hranoly umožňuje sesadit jednoduchým způsobem nožové hvězdice při konečné montáži tak, abý každá zaujímala na svorníku 4.1 jinou úhlovou polohu. Toto uspořádání zaručuje plynulejší záběr stroje v terénu, takže je elektromotor rovnoměrněji zatěžován během jedné otáčky, kdy záběrový moment značně kolísá. Rovnoměrnějšího odběru kroutícího momentu u pracovního mechanismu s ozuby vyrobeného vlastními silami dosáhneme, dodržíme-li při výrobě dílu 4.2.1 a jeho svaření s dílem 4.2.2 vzájemné polohy radiálních drážek na obou koncích dílů 4.2.1 a polohy těchto drážek k otvorům 0 9 mm dílu 4.2.2 tak, jak jsou uvedeny na obr. 6. Konečnou montáž pracovní části rotavátoru provedeme tak, že protáhneme svorník 4.1 postupně všemi nožovými hvězdicemi, vložkami a otvorem v hřídeli šnekového kola 3.1 převodovky. Na jeho volný konec navlečeme koncovou podložku 4.9 a celek stáhneme korunkovou maticí 4.10, kterou v konečné poloze zajistí-
me závlačkou 4.7. Hloubku záběru řídíme radlickou 5. Radlická kromě toho rozrýva a kypří pás půdy v „hluchém" prostoru pod rámem stroje, který nemůže být zasažen rotujícími kypřícími noži. Poloha radlický také do jisté míry ovlivňuje vedení rotavátoru v přímém směru. Proto je radlická zavěšena na rámu stroje výkyvné, ale s možností pevného nastavení nejvýhodnější polohy. Radličku vytvarujeme z úhelníku 40 X 40 X 5 mm za tepla (viz obr. 3). Je z měkkého materiálu, a proto se poměrně brzy opotřebí. Vyrobíme si proto alespoň jednu rezervní. Radličku 5 přišroubujeme na dostatečně pevný a tuhý nosič 6, do kterého vyvrtáme řadu otvorů pro výškové nastavení radlický vzhledem k rámu stroje. Nosič zasuneme do obdélníkového oka držáku radlický 7. Držák svaříme z několika dílů podle obr. 3. V dílu 7.3 zhotovíme před svařením dva otvory se závitem M8, a do nich při konečné montáži zašroubujeme odtlačovací šrouby 29, opírající se
11
Obr. 4
12
•TERRA
Obr. 5
13
Obr. 6
14
Obr. 7
o spodní přírubu závěsu 1.6. Těmito šrouby nastavíme při praktických zkouškách rotavátoru optimální polohu radlický. Držák radlický 7 spojíme kyvně se závěsem 1.6 na rámu stroje čepem 8, který prochází příslušnými otvory závěsu a pouzdrem 7.4. Polo-
hu čepu zajistíme dvojicí matic M12. Pro bezpečnou práci s elektrickým rotavátorem je chod motoru ovládán pravou rukou obsluhující osoby, která drží pravé řidítko stroje a současně tiskne páčku, ovládající spínač motoru 9. Uvolněním páčky se motor za-
staví. Ke spínaní motoru tak velkého výkonu je nutné zachovat zásadu mžikového spínání i mžikového rozpínání, které zabraňuje vzniku elektrického oblouku mezi kontakty spínače a jejich opalování. Použijeme běžný nástěnný třífázový spínač 9.3 typ
15
35303-10 do vlhka (tahem zapni — stiskem vypni) 16 A, který upravíme tak, aby jeho dálkové ovládání páčkou a bowdenem neovlivnilo negativně zásadu mžikového spínání. Spínač upravíme tak, že jeho rukojeť osoustružíme na 0 27 mm a namontujeme do skříňky bezpečnostního spínače 9.1, kterou vyrobíme klempířským způsobem z ocelového plechu a opatříme víkem 9.2. Na stěnu skříně protilehlou spínači namontujeme vodicí kus 9.4, do něhož nasuneme hlavici 9.5 a zajistíme ji vložením svorky 9.11 (obr. 7). Předtím ještě navlékneme na dřík hlavice tlačnou šroubovou pružinu 9.6 vyrobenou z patentovaného drátu 0 2 (nebo použitou z tlumiče pérování automobilu Š 1203). Při montáži vložíme mezi hlavici a rukojeť spínače gumovou podložku 9.7, přičemž ze strany od spínače zajistíme rukojeť ocelovou podložkou 9.8 a dvěma závlačkami 0 3 mm 9.9, zasunutými do příčných otvorů 0 3,2 mm v hlavici 9.5. Pružina 9.6 tlačí stále rukojeť spínače 9.3 do polohy „vypnuto", zatímco tahem lanka bowdenu 11, který je ukončen v seřizovacím šroubu 9.10, je hlavice 9.5 posunována směrem od spínače a tedy jej uvádí do polohy „zapnuto". Lanko bowdenu zakotvíme v hlavici 9.5 svorkou 9.11, kterou zasuneme do otvoru 0 7,1 mm hlavice a zajistíme tak její polohu ve vodicím kusu 9.4. Lanko zde přitáhneme šroubkem 9.12 s válcovou hlavou. Nekovovou páčku 10 k ovládání bezpečnostního spínače 9 zakoupíme v prodejnách jízdních kol podniku Domácí potřeby, bowden 11 v délce
850 mm s lankem 0 1,6 mm v prodejnách náhradních dílů Mototechny pro motocykly ČZ pod katalogovým číslem 657-500-870. Ochranný kryt 12 pracovní části kypřiče vyrobíme z ocelového plechu tloušťky 1,3 mm. Před podélným ohnutím (dvakrát po 45° jak je naznačeno na obr. 7) vyztužíme okraje krytu olemováním orientovaným směrem dolů, tedy směrem k pracovní části stroje. Kryt upevníme na čelní víko elektromotoru, přičemž původní šrouby M6 X 25, které přitahují přední víko elektromotoru ke statoru, zaměníme za delší šrouby 27 a mezi kryt a víko motoru vložíme distanční trubky 28 (obr. 1). Spojku 13, přenášející kroutící moment z elektromotoru na vstupní hřídel šnekové převodovky, zakoupíme jako komplet pod označením LKN 0 40 v prodejnách Sigma jako náhradní díl čerpadel. Třífázový elektromotor 15 s výkonem nejméně 1,1 kW při otáčkách 2 840 min~ 1 musí být uzavřené konstrukce s povrchovým chlazením. V případě, že bychom chtěli použít motor jednofázový, musel by mít větší výkon (1,5 kW) a bylo by nutné upravit rám kypřiče a spojku. Pokud nechceme použít přívodní kabel elektrického proudu pevně ukončený ve skřínce bezpečnostního spínače a zajištěný zde proti vytržení kovovou příchytkou, je vhodné umístit na víko této skříňky pohyblivou třífázovou přívodku typ CEE 16 A do mokrého prostředí (vzor CPG 1643). Na sestavném výkresu (obr. 1) je přívodka označena pozičním číslem
16. Přívodní kabel musí být v tomto případě opatřen pohyblivou třífázovou zásuvkou 16 A do mokra (vzor CSG 1643). Kabelové propojení mezi spínačem 9.3, elektromotorem 15 a přívodkou 16 musí být provedeno podle ČSN. Ochranné obvody musí být realizovány vodičem se žlutozelenou izolací a musí propojovat jednak kostru elektromotoru a jednak rám kypřiče. Vodič připojíme kabelovým očkem a mosazným šroubkem M4 zašroubovaným do závitového otvoru výhradně v nosníku 1.1. Dosedací plocha kabelového očka na rámu stroje musí být očištěna od nátěru a pocínována. Ostatní části zabezpečující připojení rotavátoru na síť musí být až k domovnímu elektroměru rovněž provedeny podle ČSN. Před prvním uvedením kypřiče do provozu se doporučuje jejich kontrola a proměření. Kovové součásti rotavátoru opatříme běžnou povrchovou úpravou, tj. jedním nátěrem syntetickou základní barvou PRIMER (červenohnědý odstín) a dvěma nátěry syntetickým vrchním emailem libovolného odstínu. Běžná provozní údržba rotavátoru se omezuje na pravidelnou kontrolu olejové náplně ve šnekové převodovce a v ostření kypřičích nožů. Životnost těsnicích kroužků gufero ve skříni šnekové převodovky poněkud prodloužíme, navlékneme-li na vystupující konce hřídelů převodovky při konečné montáži plstěné kroužky. Konstrukci MILOSLAVA NEČASE popsal ING. KAREL VACEK
KOŠ NA TRÁVU K SEKAČCE HUSQUARNA Pěkný okrasný trávník je ozdobou každé zahrádky. Shrabování posečené trávy hráběmi však vzhledu trávníku neprospívá, protože hrábě trávu nerovnoměrně zvedají, a navíc hrabáním se doba, věnovaná úpravě trávníku, podstatně prodlužuje. Námaha i čas, spojené s hrabáním odpadají při použití koše na trávu, upevněného k sekačce. Mám ruční sekačku Husquarnu, k níž se dá sice zakoupit sběrný koš na trávu, ten je však poměrně těžký a neforemný. Vyrobil jsem si proto koš lehčí, s kterým se snadněji manipulu-
16
je. Jeho výroba je jednoduchá a materiál k němu je běžně k dostání — potřebujeme pouze asi 2,5 m drátu 0 5 mm, 1,5 m drátu 0 4 mm, dva šrouby M 8 s maticemi a asi 1 m2 staré šusťákoviny. POSTUP PRÁCE Nejprve si nařežeme jednotlivé dráty rámu podle rozpisky. Boky 1 ohneme podle výkresu a svaříme. Oba boky spojíme privarením podélníků 2 a výztuhy 4 a nosnou kostru vyztužíme privarením příček 5, 6 a 7. Při svařování dbáme, abychom mezi ma-
Rozpiska materiálu
ticemi 9, které privaríme na vyčnívající konce bočnic 1, dodrželi vnitřní rozměr 480 mm. Nakonec ještě privaríme háček 3. Hotovou nosnou kostru potáhneme tenkou látkou 10 — nejlépe starou šusťákovinou. Na potah boků si připravíme dva kusy látky rozměrů 4 6 0 X 4 3 0 mm, z nichž vystřihneme tvar boků (přidáme 15 mm na všech stranách). Vystřižený potah položíme
na rovnou podložku a na něj přiložíme bok koše. Přesahující látku natřeme lepidlem Chemoprén a látku, přečnívající v rozích, odstřihneme. Lepidlo necháme 10 minut zaschnout a potom látku přehneme přes drát a přitlačíme. Stejným způsobem oblepíme i druhý bok. Na potažení dna a stěny si ustřihneme látku v rozměrech 840 X 510 mm. Nejdříve oblepíme výztuhu 4 a po zaschnutí lepidla (asi
za 10 minut) látku natáhneme až k hornímu podélníku 2 a tam zalepíme. Látku přesahující na stranách nalepíme na boky. Hotový koš uchytíme na sekačku tak, že do jedné matice 9 zašroubujeme šroub 8 a vyčnívající část šroubu (asi 10 mm) zasuneme do důlku přítlačného válečku sekačky. Druhým šroubem 8 připevníme koš k sekačce. Koš nadzvedneme a háček 3 zaklesneme za dřík šroubu spojujícího obě rukojeti. Protože tento šroub je příliš krátký, musíme ho nahradit delším šroubem 1 1 . To je jediná potřebná úprava na sekačce. Manipulace s košem je snadná: po naplnění travou ho položíme na zem a tím se vysmekne háček ze šroubu. Potom jeden šroub 8 povolíme, aby se vysmekl z důlku válečku, takže koš již snadno odpojíme. Druhým šroubem 8 nemanipulujeme vůbec. MILAN ROIK
17
KOPÁČ Při zahájení jarních prací zahrádkáři obvykle půdu, kterou na podzim zryli, rozmělňují motykou. Při tom však často přesekají kořeny plevele a tím jej vlastně nechtěně rozmnoží, neboť z každého přeseknutého kousku kořene vyrůstá další plevel. K rozmělňování půdy je proto mnohem výhodnejší jednoduchý kopáč, který si může vyrobit každý sám podle výkresu, má-li k dispozici svářečku — třeba o menším výkonu. Práce s kopáčem je lehčí než s motykou (jeho hroty vnikají snadněji do půdy), rychlejší, neboť má širší záběr, a hlavně se jím kořeny plevele nepřeseknou, ale vyhrabou ze země. JAROSLAV MENCL
LIS NA OVOCE ÍZOUVÁK PNEUMATIK) Z HYDRAULICKÉHO ZVEDÁKU jsme sice již uveřejnili (USS č. 30/ 1 979), ale konstrukce, kterou tentokrát přinášíme, je nejen jednoduchá — má navíc ještě jednu přednost: dá se použít i jako zouvák pneumatik. Odmačkávaní přilnutých pneumatik, zvlášť těch velkých u nákladních aut, je práci;nesmírně namáhavá, vyžadující velkou sílu. Konstrukčně jde u tohoto lisu vlastně o dvojzvratnou páku a materiál k jeho výrobě je běžně dostupný. POSTUP PRÁCE Základní rám 1 svaříme z profilu U č. 10 do tvaru kříže. Na horní plochu profilu privaríme dvě stojiny z pásové oceli 50 X 10 mm. Mezera
18
mezi stojinami musí odpovídat tloušťce páky 2. Horní konce stojin zaoblíme a vyvrtáme do nich otvor 0 16 mm. Páku 2 zhotovíme z profilu T, k jehož stojině privaríme zespodu pásovou ocel 50 X 10 mm. Do spodní části páky vyvrtáme otvor 0 1 6 mm a na obou koncích otvory 0 12 mm. Ramena 3 a 4 vyrobíme z pásové oceli 40 X 5 mm. Na konce ramen 3 privaríme přítlačný talíř z plechu 3 mm tlustého, jehož okraje ohneme o 45° směrem nahoru. Na konce ramen 4 privaríme kruh z plechu 5 mm tlustého. Ze spodní strany privaríme kolem celého obvodu ohnutý drát 0 5 mm — zabezpečíme tak, aby dosedací plocha zvedáku
nesklouzla. Nakonec ještě vysoustružíme nebo vyřízneme z texgumoidu přítlačný kotouč 5; jeho průměr je určen pro vědro z PVC o obsahu 1 5 I (cena 3 1 , — Kčs). Pro jiná vědra-je třeba průměr upravit. Do spodní části vědra vyvrtáme otvory 0 6 mm. Při lisování postupujeme tak, že na kratší stranu základního rámu (pod rameno 4) položíme na podložku z dřevěného hranolu hydraulický zvedák. Na druhou stranu, pod rameno 3, položíme mioku na vyvolávání fotografií rozměrů 330 X 410 mm a do ní vložíme vědro. Ovoce rozdrcené na drtiči vsypeme do plátěného pytle a dáme do vědra. Odpovídající množ-
ství je asi polovina vědra. Na ovoce položíme přítlačný kotouč 5 a můžeme začít lisovat. Vylisovaná šťáva
vytéká z vědra do misky a z ní do připravených nádob. Chceme-li zařízení použít jako zou-
vák, ve stejném místě prostě nahradíme vědro a misku kolem. '"w. ZDENĚK ŠEBELLE
$t
ELEKTRICKÝ POHON K RUČNÍ ŘEZAČCE PÍCE Zakoupil jsem si třínožovou řezačku píce (asi za 480,— Kčs). Protože má velmi dobrý výkon, rozhodl jsem se upravit si ji na elektrický pohon. Úprava není složitá — vyžaduje jen zhotovit stojan, a pokud máme doma vhodný elektromotor (výkon 350 W, ot. 980 min" 1 ), ani drahá. POSTUP PRÁCE Stojan se skládá z horního rámu 1, k němuž jsou privarený čtyři nohy 2 spojené dole výztuhami 3 a 4. Horní rám 1 zhotovíme ze dvou úhelníků 30 X 30 mm, mezi které privaríme na obou koncích příčky z ploché oceli 25 X 5 mm dlouhé 100 mm. K tomuto rámu privaríme nohy 2 z tenkostenného profilu Jäkl 20 X 20 mm dlouhé 900 mm. Ve spodní části zpevníme stojan privarením podélných výztuh 3 dlouhých 540 mm a příčných výztuh 4 dlouhých 270 mm, z téhož profilu Jäkl. Držák motoru tvoří otočný rám, který svaříme z ploché oceli 25 X 5 mm. Skládá se ze dvou svislých nosníků 7 spojených nahoře a dole příčkami 6. K horním koncům nosníků privaríme oka 8, za která celý rám visí na tyči 5. Rozměry držáku neuvádíme, protože záleží na použitém motoru. Tyč 5 zhotovíme z kruhové oceli 0 12 mm; na obou koncích vyřízneme závity M 12. Tyč provlékneme otvory v nohách stojanu a na obou stranách upevníme maticemi M 12. Abychom zabránili přílišnému chvění motoru při řezání, zajistíme ho svorníkem 9 s navlečenou pružinou 10. Svorník upevníme k podélníku 11, který privaríme k nohám 2. Jedinou potřebnou úpravou na řezačce je vysoustružení drážky pro klí-
20
nový řemen (š. 9,5 mm) v kotouči, na kterém jsou upevněny tři nože. Upravenou řezačku přišroubujeme k hornímu rámu 1 čtyřmi šrouby M 6 X 25. Na otočný rám upevníme motor; aby se dal posouvat, uděláme v nosnících 7 rámu oválné otvory. Na kotouč řezačky a řemenici motoru (0 60 mm) navlečeme klínový řemen š. 9,5 mm dlouhý 1 800 mm a motor přitáhneme. Z bezpečnostních důvodů i proto, aby se řezaná píce příliš nerozlétávala, upevníme nad kotouč kryt z pozinkovaného plechu. V zadní části stojanu umístíme vypínač a pak již můžeme provést elektrickou instalaci. Dbáme, aby odpovídala předpisům ESČ. Nejsme-li si jisti, svěříme tuto práci raději odborníkovi. Tím je úprava hotová a můžeme
začít řezat — a.c p,™i na prsty! A také nesmíme zapomínat na častější mazání rozváděcího soukolí s čepy. JAN MATĚJČEK
do bytu a domu vláda názor, že omietka všetko napraví, aj keď to vyžaduje obhadzovanie hrubších vrstiev a väčšiu spotrebu ,-materiálu. Inštalovaním stojana odpadá pri mých obvodových múrov a priečok. Aj murovaní prácne zakladanie rohu medzi murármi z povolania neraz premúru pomocou olovnice alebo nasta-
STOJAN NA MUROVANIE Veľa individuálnych stavebníkov má ťažkosti s postavením rovných a kol-
12,13
21
Rozpis materiálu
venie a nestabilné vetrovanie rohového trámika. Jeho použitím sa ušetria takmer dve tretiny práce a nákladov na omietku (piesok, vápno, cement). Stojan je ideálny na postavenie neomietaných, iba škárovaných múrov. Na výstavbu rodinného domu odporúčame na založenie obvodových múrov štyri stojany, pri menších objektoch (např. garáži) stačia dva.
dovej platne ešte krycí plech 6. Po zvarení vyvŕtame potrebné otvory; dôležité je presne vyvŕtať otvory 0 1,5 mm na zavesenie olovnice 5. Na stojinu 1 musíme ešte privariť vo vzdialenosti 1 300 mm od základovej platne dve skrutky 10 a na otvor 0 10 mm v plechu 3 maticu 13. Na podpere 2 vyvŕtame vo vzdialenosti 10 mm od vrchného konca otvor 0 12 mm na upevnenie na stojinu. Napokon ešte zhotovíme upínadlo 7, ktoré pripevníme na stojan samosvorne. Otvorom upínadla prevlečieme murovaciu šnúru 15 a priviažeme závažie 16. Na druhý koniec lanka priviažeme klinec so zahnutým koncom. Olovnicu 5 zavesíme na pevný silonový vlasec 0 1 mm.
Zhotovenie stojana nie je zložité a je zrejmé z obrázka; uvedené rozmery si môžeme prispôsobiť vlastným potrebám. Na stojinu 1 privaríme hore plech 3, dole základovú platňu 4 a vo vzdialenosti 250 mm od zákla-
Pri murovaní umiestnime stojany do vnútorných rohov základných múrov. Základovú platňu 4 a spodný koniec podpier 2 pribijeme skrátenými klincami 0 5 mm. Olovnicou skontrolujeme presné a kolmé postavenie stojana; umožňuje to vôľa medzi
skrutkou 10 a otvorom 0 12 mm v podpere. Základovú platňu 4 ešte zaťažíme tehlami. Počas murovania občas skontrolujeme, či vlasec olovnice presne prechádza stredom otvoru 0 5 mm v krycom plechu 6. Aby sme pri murovaní ľahšie dodržali vodorovnosť, označíme na stojanoch výšku jednotlivých vrstiev tehál či tvaroviek. Súčasne s murovaním posúvame upínadlo s murovacou šnúrou a závažím. Na murovacej šnúre môžeme označiť aj miesta na vynechanie otvorov na okná, dvere a pod. Pri murovaní priečok podpery 2 odmontujeme a skrutkou 12 rozoprieme stojan medzi dlážku a strop. Po dokončení murovania využijeme stojany na zhotovenie terčíkov na omietku. Tým máme určenú rovinu omietky, takže pri neskorších elektrikárskych, inštalatérskych a iných prácach možno umiestniť, např. zásuvky, vodovodné kohútiky a pod., presne v rovine budúcej omietky. ING. JOSEF KUŽEL
PLOŠNÉ STROPNÉ SVIETIDLO Na osvetlenie obývacieho priestoru som zhotovil plošné stropné svietidlo. Ako zdroje svetla som v ňom použil dve žiarivky s príkonom 2 X 2 0 W a štyri žiarovky s príkonom 4 X 4 0 W. Intenzitu osvetlenia možno teda ľubovoľne kombinovať. PRACOVNÝ POSTUP Celé svietidlo sa skladá z troch častí — plechovej nosnej škatule 1, 2, drevených bočníc 3 a 4 a dreveného nosného rámu 5 a 6, na ktorom je pripravená elektroinštalácia. Nosnú škatuľu zhotovíme z 1 mm hrubého plechu. Diely 1 a 2 vystrihneme podľa obr. 1, vyvŕtame otvory
22
23
0 5, 0 4, a 0 3 mm, pričom do jedného z kratších dielov 1 otvory 0 3 mm nevŕtame. Potom plech ohneme podľa hrán naznačených čiarkované. Napokon ohneme rohy (označené 45° uhlom). Diely 1 a 2 spojíme do tvaru škatule jednak spojením trojuholníkových výčnelkov skrutkami 16 s maticami 17, jednak štyrmi plechovými pásikmi 20. Otvory na priskrutkovanie pásikov vŕtame až pri montáži. Z ohobľovaných 1 5 mm hrubých drevených dosák odrežeme bočnice 3 a 4. Z vnútornej strany vyrežeme do bočníc 5 mm široké a 5 mm hlboké drážky, do ktorých napokon zasunieme sklo tienidla. Do bočníc vyvŕtame jednak otvory 0 2 mm do hĺbky 5 mm slúžiace na pripevnenie bočníc na nosnú škatuľu, jednak otvory 0 8 mm na kolíky, ktorými bočnice navzájom spojíme. Aby sme mohli do drážok vsunúť sklo, musí byť jedna z bočníc 3 odoberateľná, do ktorej nevŕtame otvory 0 2 mm a otvory na kolíky necháme suché, bez lepidla. Ostatné tri bočnice spojíme kolíkmi napevno. Dbáme na to, aby všetky uhly boli pravé. Nosnú škatuľu odmastníme (např. technickým benzínom), zdrsníme brúsiacim papierom a dva razy natrieme syntetickou farbou, najlepšie bielou. Bočnice obrúsime brúsiacim papierom a ďalšiu povrchovú úpravu volíme tak, aby zodpovedala zariadeniu miestnosti. Bočnice po zaschnutí pripevníme na nosnú škatuľu deviatimi závrtkami 21 (kratšia bočnica zostáva voľná). Nosný rám zostavíme z líšt 5 a 6 podľa obr. 2. V miestach kríženia lišty spojíme skrutkami 26 s maticami 17. Povrch rámu natrieme syntetickou farbou á po zaschnutí možno začať s elektroinštaláciou. Pod všetky objímky 9, 10 a 11, tlmivky 15, kondenzátory 12 aj svorkovnicu 14 vložíme vhodné izolačné podložky (z klingeritu, azbestu). Objímky na žiarovky 10 pripevníme na konce tyčí 22 z plochej ocele, ktoré ohneme do tvaru písmena U a uprostred priskrutkujeme na lištu 5. Súčiastky zapojíme podľa schémy na obr. 3. Z bezpečnostných dôvodov zveríme túto prácu radšej odborníkovi. Nosný rám priskrutkujeme na nosnú škatuľu skrutkami 16 s maticami 17. Tienidlo svietidla zhotovíme z dvoch tabúľ 2 mm hrubého číreho skla, ktorých rozmery zistíme podľa skutočnosti až po zmontovaní nosnej škatule a bočníc. Medzi tabule skla
24
Rozpis materiálu
Obr. 3
vložíme pauzovací papier, ktorý môže byť bez kresby, ale môžeme ho technickými perami vhodne dotvoriť. Tabule skla navzájom spojíme priehľadnou lepiacou páskou po celom obvode tienidla. Žiletkou alebo ostrým nožom obřežeme okraje, ktoré by mohli prečnievať po zasunutí tienidla do drážok v bočniciach. Tienidlo vkladáme až po pripevnení svietidla na strop miestnosti štyrmi skrutkami naskrutkovanými do príchytiek 0 8 mm a po zakrútení žiaroviek a žiariviek. Odoberateľnú bočnicu odstránime, tienidlo opatrne zasunie-
me tak, aby zapadlo do pevnej krátkej bočnice a odoberateľnú bočnicu nasunieme na dva nelepené kolíkové spoje na obidvoch koncoch bočnice.
Takto zhotovené svietidlo sa samovoľne chladí, prostredníctvom otvorov v rohoch nosnej škatule. ING. KAMIL ANDRÁŠ
ROZKLADACÍ KONFERENČNÝ STOLÍK Sériová výroba nábytku poskytuje iba obmedzené možnosti výberu a málokedy spĺňa naše nároky na účelnosť, moderný dizajn a estetický dojem, o neúmerne vysokých cenách ani nehovoriac. Týka sa to aj konferenčných stolíkov. Ten, ktorého konštrukciu uvádzame, by mohol tieto požiadavky spĺňať, pričom cena použitého materiálu nepresiahne 400 Kčs. Skladá sa zo štyroch rovnakých dielov navzájom spojených závesmi. Umožňuje to rozložiť ho do niekoľkých tvarov, alebo naopak, zložiť do jedného kompaktného celku, ako to vidieť na obrázkoch. PRACOVNÝ POSTUP Stolík zhotovíme z voštinových alebo drevotrieskových dosák, prípadne z 15 až 20 mm hrubej latovky. Potrebuje-
me štyri dosky rozmerov 400 X 400 mm, štyri dosky 400 X 550 mm a štyri dosky 550 X 380 mm a hrubé 20 mm. Všetky dosky začistíme brúsiacim plátnom. Potom vždy tri dosky rôznych rozmerov spojíme závrtkami alebo kolíkmi hranami kolmo na seba. Získame tak štyri celkom zhodné diely. Spôsob spájania závisí od voľby materiálu. Ak majú dosky už upravený povrch, spájame ich kolíkmi. Ak sú voštinové či nerovné drevotrieskové, musíme povrch natrieť a spájame ich závrtkami, ktorých hlavy zapustíme a zatmelíme. V obidvoch prípadoch spájané miesta vopred natrieme lepidlom Herkules alebo Epoxy 1200. Na každý diel priskrutkujeme zospodu tri nožičky z guľatiny priemeru asi 20 mm, dlhé 12 mm. Nožičky starostlivo obrúsime a nalakujeme bezfarebným lakom. Hotové diely navzájom
25
spojíme troma pármi závesov, ktoré priskrutkujeme menšími závrtkami so zapustenou hlavou. Povrchová úprava závisí od použitého materiálu. Ak sú dosky už povrchovo upravené, odyhujeme hrany a celý
stolík prestriekame bezfarebným lakom. Na prototype som vrchné dosky všetkých dielov polepil 4 mm hrubými zrkadlami. Toto riešenie je síce efektné, ale nie je praktické. MIROSLAV JANDA
REKONSTRUKCE KUCHYNĚ Bydlíme v panelovém domě, kde kuchyň má půdorysnou plochu jen 2,2 X 3,4 m. Chtěli jsme si zakoupit větší chladničku (Calex 270 I) a mrazničku. Okamžitě však nastal problém, kam je umístit. Při jejich instalaci se totiž musí hledět nejen na to, aby byly uložené potraviny „po ruce", když se vaří, ale i na to, aby kolem chladicího systému mohl proudit vzduch. Nezbylo tedy nic jiného, než přemístit sporák a z řadové kuchyňské linky vytvořit linku rohovou. Tím vznikl dostatečný prostor pro umístění chladničky i mrazničky (obr. 1). S novou úpravou jsme velmi spokojeni. Proti původnímu uspořádání (obr. 2) je v nové kuchyni (obr. 3) více úložného prostoru a vaření je pohodlnější. Nové řešení záleží vtom, že plynový sporák přemístíme vedle spížní skříně, upravenou linku posuneme o 60 cm směrem do rohu kuchyně a volné místo mezi sporákem (respektive spížní skříní) a linkou doplníme o nové skříňky. Použijeme-li většinu dílů z původní linky, nepřekročí ostatní náklady (na dřevo, sololit, obkladačky, tapety, barvy) částku 600,— Kčs. Samostatnou a nejdražší položkou je cena odsávače par (1 000,— Kčs). POSTUP PRÁCE Než se pustíme do vlastní úpravy kuchyňské linky, musíme zajistit úpravu všech potřebných instalací. Především jde o prodloužení plynového potrubí a zapojení sporáku, což musí provést odborný pracovník. Dále je třeba zkrátit vodovodní potrubi asi
26
o 3 cm, aby bylo možné napojit dřez. Odpadní potrubí není třeba měnit, jen je nutné trochu upravit ohyb trubky z PVC. K odsavači par a k osvětlení pracovní desky za rohem je třeba přivést elektrický proud. Vodiče vedeme instalačními lištami od pojistkové skříňky a to těsně nad horními skříňkami po stěně jádra a v rohu za skříňku pak směrem dolů až na kachlíkový obklad. Zde rozdělíme vedení na dva směry — k odsávací par a k osvětlení stolu (obr. 6). Vlastní rekonstrukce kuchyňské linky se týká především pracovního stolu s dřezem, dvířky a zásuvkami. Horní skříňky (až na jednu) zůstanou beze
změny. Rohovou část až ke sporáku musíme vyrobit nově, částečně ze zbylého materiálu, částečně z materiálu zakoupeného v doprodeji nábytkářských podniků a v prodejnách pro domácí dílnu (např. typizovaná dvířka ke skříňkám, desky plášfované umakartem, laťovku a sololit). Pracovní stůl s dřezem rozebereme a otočíme ho o 180 ° tak, aby otvory pro zásuvky na příbory byly na pravé straně od dřezu (obr. 1). Také dolní dvoukřídlá dvířka prostoru pro hrnce a kastroly zabudujeme do pravé části stolu. V pravé polovině stolu vyřízneme do svislé dělicí stěny zapuštění pro dřez, hluboké 16 cm (obr. 7, označeno x). Abychom získali místo na prodloužené plynové potrubi, zkrátíme stůl o 4 cm a opatříme jej novým levým čelem, které bude prodloužené o rohovou část (obr. 7). Původní čelo.
Obr. 1. Nové řešení kuchyně: 1 — horní skříňky; 2 — rohová sestava; 3 — skříňky nad odsavačem par; 4 — kořenky; 5 — odsavač par; 6 — osvětlení se spínacími hodinami a zásuvkou; 7 — sporák; 8 — dřez; 9 — polička z PVC; 10 — zásuvky na příbory; 11 — chladnička 270 I; 12 — mraznička 130 I
potažené hliníkovou fólií, načepujeme opět na stranu přiléhající ke sporáku. Také zadní stěnu stolu musíme otočit o 180°, aby otvor pro odpad byl v prostoru pod dřezem. Dvířka, která uzavírají rohovou část stolu se otevírají nadvakrát. Nejprve se otevírá levé křídlo, které je zavěšeno dvěma závěsy na pravém křídle. Toto je upevněno na delší straně stolu třemi závěsy (obr. 1). Díky tomuto řešení se při otvírání dvířka navzájem neblokují. Pracovní desku stolu zhotovíme celou novou, vyřízneme otvor pro dřez, polepíme umakartem a olemujeme umakartovou fólií nebo stolovou lištou. Horní skříňky zůstávají ze tří čtvrtin v původním stavu (obr. 4). Levou ' boční stěnu a dvířka demontujeme a prostor upravíme k napojení rohové části skříněk (obr. 5 a 6). Především připravíme průchod 1 7 X 1 7 cm pro
potrubí odsávače par. Původní dno skříňky zkrátíme o 15 cm, nad něj vestavíme nové dno rohové skříňky, které bude navazovat na dno skříněk zavěšených nad sporákem (obr. 6, pohled A). Nové skříňky nad sporákem jsou jen 49 cm vysoké zatímco výška skříněk nad pracovním stolem je 66 cm (obr. 4). Vznikne tak prostor pro montáž odsávače par, široký 60 cm. Mezi dolní část odsávače a dno skříněk nad pracovním stolem je upevněna police na kořenky. Stěna za kořenkami zakryje díl I odsávacího potrubí (obr. 6). Police upevníme vruty k horním skříňkám nad sporákem a z boku k původní skříňce nad pracovním stolem. Skříňky nad sporákem s policí tvoří rohovou sestavu, která končí až na stěně spížní skříně. Potrubí odsávače par zhotovíme z ocelového pozinkovaného plechu
tlustého 0,6 až 0,8 mm (obr. 8). Díl I odvádí páry k otvoru ve stěně bytového jádra, díl II spojuje tuto část s odsávací šachtou. Skříňky nad spo-
27
PŮVODNÍ ŘEŠENÍ
Obr. 4
Obr. 5
28
NOVÉ ŘEŠENÍ
Obr. 6 Obr. 8 Obr. 7
rakem upevníme třemi vruty do hmoždinek v čelní zdi a jedním vrutem ku stěně spíže. Odsávač upevníme zdola ke skříňkám (obr. 1 a 3). Odsávací potrubí napojíme na odsávač a druhým koncem do proříznutého otvoru nad obkladem ve stěně bytového jádra. Původní díly kuchyňské linky jsou vyrobeny z rámu poklíženého z obou stran sololitem, a vyplněného vlnitým papírem. Stejně jsou vyrobena i dvířka. Proto při zkracování těchto dílů musíme po odříznutí částí formátu odstranit do hloubky 3 cm výplň a na
její místo vlepit mezi sololitové stěny lištu širokou 3 cm. Rozhodující význam pro celkový vzhled nové kuchyňské linky má vkusná povrchová úprava. Skříňky s policemi a vnitřní strany dvířek natřeme nebo nastříkáme bílou základní barvou na dřevo, přebrousíme a opatříme druhým nátěrem syntetickou, emailovou nebo nitrocelulózovou barvou. Vnější plochy dvířek a jejich hrany polepíme samolepící tapetou s imitací mahagonového dřeva. Vhodná je také tapeta Granofix přilepená lepidlem Herkules. Nábyt-
kové úchyty kruhového tvaru jsou v barvě slonové kosti. Spížní skříň a její dveře jsou také bílé, s tmavohnědými úchyty. Před montáží rohové linky je výhodné upravit stěny nad pracovním stolem. Ve výšce 77 cm nad podlahou upevníme na stěnu bytového jádra dřevěnou lištu 2X1,5 cm a nad ní přilepíme Dilexem čtyři řady bílých obkládaček po celé délce stolu a také na čelní stěnu za kamny až ke spížní skříni. Stěnu spížní skříně obložíme až k podlaze. Spáry vyplníme bílou cementovou barvou. PETR KRAMER
29
K ŠIJACIEMU STROJU Keďže šijací stroj Lucznik (typ 437) má nedostatočný odkladací priestor (iba dve obyčajné zásuvky), rozhodol som sa vložiť do zásuviek priehradky z preglejky a pod ne vyhotoviť pojazdný stolík s ďalšími troma zásuvkami takisto s priehradkami. Pri šití sa stolík vysunie pred šijací stroj ako pohyblivá odkladacia plocha. PRACOVNÝ POSTUP Vonkajšie rozmery stolíka vychádzajú z rozmerov šijacieho stroja; vonkajšia výška stolíka je 475 mm, vonkajšia šírka 390 mm a vonkajšia hĺbka 420 mm. Stolík zhotovíme z drevotrieskových dosiek s upraveným povrchom, ktoré rozrežeme na bočnice 1, dno 6, veko 8 a zadnú
30
stenu 7 podľa rozmerov uvedených v rozpise. Rozmery zodpovedajú 20 mm hrubej drevotrieskovej doske; ak použijeme dosku inej hrúbky, musíme rozmery upraviť. Viditeľné hrany dosiek polepíme dyhou vo farbe stolíka a šijacieho stroja. Dyhu lepíme lepidlom Herkules s milimetrovým presahom na obidvoch stranách hrany dosky a presah po zaschnutí lepidla obrúsime jemnejším brúsiacim papierom. Všetky diely stolíka spojíme kolíkmi 9, ktoré narežeme z drevených tyčiek 0 8 mm. Styčné plochy natrieme lepidlom Herkules. Do spodných hrán bočníc zapustíme a priskrutkujeme štyri kolieska 4 0 18 mm. Tyčky aj
kolieska bežne dostať v predajniach železiarstva. Na bočnice 1 musíme ešte pripevniť lišty na vedenie zásuviek. Uholníkové lišty 2 vyfrézujeme z tvrdého dreva a priskrutkujeme ich na bočnice 1 troma závrtkami 5; slúžia na vedenie dvoch vrchných zásuviek. Spodná zásuvka jazdí po dne stolíka; na vymedzenie vôle na dve strany priskrutkujeme lišty 3 z tvrdého dreva, hrubé 5 mm. S priskrutkovaním líšt je však lepšie počkať, až keď sú zásuvky hotové, aby sme si overili správnu polohu. Medzi zásuvkami má byť asi 2 mm vôľa. Zásuvky sú rôzne vysoké, lebo každá slúži iným potrebám. Ich výšku aj rozdelenie priehradkami si môžeme prispôsobiť svojim požiadavkám. Čelá zásuviek sú pripojené na bočnice šikmo pod uhlom, ktorý sa od zvislice líši o hrúbku použitých drevotrieskových
Rozpis materiálu
dosiek, t. j. o 20 mm. Čelo 1 1 , chrbát 14 a boky 12 zásuviek zhotovíme z 10 mm hrubej preglejky, dno zo 4 mm hrubej preglejky. Boky 12 sú o 10 mm dlhšie ako chrbát 14, vyfrézujeme do nich 4 mm širokú drážku
do hĺbky 5 mm na prichytenie dna 13. Boky a preglejkové čelá v rohoch sčapujeme a zalepíme lepidlom Herkules. Po zasunutí dna do drážok ich pripevníme na čelo aj chrbát niekoľkými klinčekmi. Na predné čelo 11 pridostať. Pánty sa však dajú vlepiť do pôvodného kruhového otvoru a zaskrutkovať závrtkami.
OPRAVA PÁNTOV Na kuchynských linkách montovaných v štandardných bytoch panelových domov sú pánty s kruhovou úchytkou vlisovanou do otvoru v drevenom materiáli dvierok. Pri otváraní dlhých dvierok je veľmi namáhané lisované spojenie, čo má za následok, že sa vrchný, ale aj spodný pánt samovoľne uvoľňujú, vypadnú z kruhového otvoru, a teda vypadnú aj celé dvierka. Výmena dvierok neprichádza do úvahy, pretože samostatné ich ne-
PRACOVNÝ POSTUP Pánt osadíme do otvoru, trojuholníkom nastavíme kolmú polohu a ceruzkou ju označíme na dvierkach. Potom pánt vytiahneme. Pripravíme si lepiacu zmes tak, že zmiešame lepidlo s jemnými drevenými pilinami v pomere 1:1. Po zmiešaní musí zmes ešte tiecť. Použil som lepidlo Duvilax, ale vhodný je aj Lepox univerzál. Lepiacu zmes nanesieme v tenkej vrstve do drážok, ako aj na spodnú plastovú časť pántu a pánt vtlačíme do otvoru. Nadbytočné lepidlo odstránime handričkou. Pánt znovu nastavíme pomocou trojuholníka do kolmej polohy.
DRŽIAK
PÁNTU
skrutkujeme dvoma závitkami ozdobné čelo 10, ktoré vyrežeme z 20 mm hrubej drevotriesky. Aby ozdobné čelo zakrývalo vodiace lišty, musí na obidvoch stranách presahovať o 4 mm, na spodnej strane potom presahuje o hrúbku drevotriesky, t. j. o 20 mm. Aby sme mohli zásuvky lepšie vyťahovať, odfrézujeme na spodnej strane čela 10 hranu v dĺžke 120 mm do hĺbky 10 mm. Priehradky 15 a 16 do zásuviek zhotovíme z 5 mm hrubej preglejky, v miestach kríženia narežeme pásy preglejky do polovice výšky a zapustime do seba. Celok potom zalepíme do zásuvky lepidlom Epoxy 1200. Do vrchnej nízkej zásuvky, ktorá slúži na ukladanie nití, hodvábov a priadzí, je vhodné priskrutkovať asi 60 drevených tŕňov 0 8 mm, na ktoré cievky nasúvame. Každý tŕň priskrutkujeme zospodu jednou závrtkou 0 3 X 20 mm. ING. ZDENĚK VOLEK Hneď po vtlačení pántu do otvoru vyvŕtame dva otvory na závrtky 0 3X X45 mm. Najprv vrtákom 0 2,3 mm podľa možnosti do najväčšej hĺbky — asi 45 mm, potom vrtákom 0 3,2 mm do hĺbky 8 mm a nakoniec urobíme zahĺbenie na zapustené hlavičky skrutiek vrtákom 0 8 mm, prípadne väčším — podľa použitých závrtiek. Pred naskrutkovaním natrieme závity závrtiek lepiacou zmesou a až potom ich zaskrutkujeme. Ak to nie je potrebné, hlavičky skrutiek nezatmelíme ani nezafarbíme. Ak sa však má zachovať pôvodný tvar a vzhľad bočnej lišty, zatmelíme otvory lepiacou zmesou alebo tmelom na drevo. Dvierka postavíme tak, aby hlavičky skrutiek smerovali nahor a tmel nestekal. Opracované miesta očistíme handričkou namočenou v acetónovom nitroriedidle C-6000 alebo v benzíne a spoj necháme 24 hodín schnúť. Zaschnutý a zatvrdnutý tmel prebrúsime jemným brúsiacim papierom a natrieme takou farbou, akú má bočná lišta dvierok. Najlepšie je opraviť obidva pánty dvierok naraz. Podobné pánty sú i na nábytku typu Univerzál alebo na skriniach spálni. Ak budeme opravovať pánty na nábytku, musíme zmeniť vzdialenosť skrutiek, pretože plastické držiaky pántov majú odlišné priemery. Pri oprave skríň v spálni som si žiletkou opatrne stiahol fóliu z pomocnej dosky, ktorou bol ešte nezmontovaný nábytok podložený. Vystrihnutý tvar som prilepil kanagomom. ING. EMIL OVÁDEK
31
koníčky VITRÍNA NA PESTOVANIE RASTLÍN Ak sa rozhodneme pestovať v byte okrasné tropické alebo mäsožravé rastliny, musíme im pripraviť podmienky, ktoré čo najviac zodpovedajú prostrediu, v ktorom prirodzene rastú. Tieto rastliny vyžadujú predovšetkým vysokú vlhkosť vzduchu (vyše 80%) a stálu teplotu (približne 18 °C). Keďže v literatúre zaoberajúcej sa pestovaním týchto rastlín návod na postavenie vhodnej vitríny nenájdeme, prinášame konštrukciu, ktorá sa autorovi osvedčia. Vitrína sa skladá zo základných častí, ktorými sú kovová konštrukcia A, sklená vitrína B, kúrenie. C, termostat D, vlhkoměr E, miska F a tepelná izolácia G (obr. 1). KOVOVÁ KONŠTRUKCIA — A Najprv narežeme diely 7 až 10 a zvaríme z nich rám (obr. 2). Z plechu vystrihneme a ohneme diely 1 až 3 (obr. 3), pripevníme ich zvier-
Obr. 1
32
kami na rám a spolu zvŕtame pripevňovacie otvory na skrutky 5. Potom otvory v plechu prevŕtame na 0 4,2 mm a v nohách vyrežeme závit M4. Ak chceme, aby obvodové plechy v rohoch presne lícovali, odstrihneme plechy o 1 až 2 mm dlhšie, aby v rohoch prečnievali, a konečnú dĺžku upravíme pilníkom. Predný plech s dĺžkou 1 022 mm prekrýva rám aj s bočnými plechmi 3, a preto ho upravujeme ako posledný. V zadnom plechu 2 vyvŕtame vetracie otvory 0 10 mm. Ohnutý lem široký 10 mm dostatočne vystužuje plechy po celej dĺžke, preto stačí, ak pripevníme plechy len štyrmi skrutkami. V jednom z bočných plechov zhotovíme otvor na kontrolnú žiarovku. Celú kovovú konštrukciu odmastníme a natrieme. SKLENÁ VITRÍNA - B U sklenára si dáme presne narezať tabule skla 11 až 15 a celú vitrínu
(okrem vrchných skiel 14 a 15) zlepíme lepidlom na akvária. Aby sa steny navzájom neposunuli, vitrínu omotáme gumou. Dno musí byť zalepené vodotesné, lebo zrazené vodné pary stekajú po stenách a v netesných miestach by voda vytiekla na koberec alebo dlážku. Kryt vrchnej časti vitríny sa skladá z troch dielov 14 a 15 (obr. 2). Pri manipulácii s rastlinami vo vitríne snímeme len stredné sklo 15, aby
REZ A-A
Obr. 2
33
ROZVINUTÝ TVAR
Obr. 3
34
Obr. 4
Rozpis materiálu
sme zabránili stratám vlhkosti a tepla. Aby vrchné sklá 14 pri náhodnom posunutí nespadli do vitríny, položime cez čelné sklá uholníky 16. Uholníky môžeme využiť aj na vešanie kvetníkov s epifytmi. Pri ohýbaní uholníkov nesmieme zabudnúť na to,
že jeden je ľavý a druhý pravý. Príchytka na uholníku, vzdialená 40 mm od lemovania, slúži súčasne na prichytenie zadného dielu izolácie 51 za zrkadlom 55 (obr. 1). KÚRENIE — C Z pozinkovaného plechu zhotovíme
plášť 17 a držiaky vykurovacích telies 18 (obr. 3), ktoré prinitujeme na plášť (obr. 4). Zo sklených rúrok 0 10 X 1 mm a vykurovacích špirál 450 W zostrojíme vykurovacie telesá (obr. 3). Špirálu 19 pretiahneme do rúrky 27 a jeden zosilnený koniec vývodu ohneme cez okraj rúrky, kde ho prilepíme leukoplastom, aby sa nepohyboval. Zosilnené vývody by mali zasahovať 10 mm dovnútra rúrky. Druhý vývod špirály ohneme takisto cez okraj, ale neprilepujeme. Na konci, kde sme špirálu zalepili leukoplastom, vtlačíme dovnútra rúrky do hĺbky 10 mm modurit, a okolo vývodu špirály urobíme špendlíkom niekoľko dierok na vetranie vnútrajška vykurovacieho telesa. Rúrku so špirálou postavíme zvisle zátkou nadol a lievikom nasypeme šamotovú výplň. Rúrku pritom otáčame, aby sa šamot dostal medzi špirálu a stenu rúrky, a jemne na ňu poklepáváme. Tejto práci venujeme veľkú pozornosť, lebo šamot musí zakryť celý obvod špirály, ktorá sa nesmie nikde dotýkať sklenej rúrky. Naplnenú a dobre ubitú rúrku upcháme aj na druhom konci zátkou z moduritu, vývody zatlačíme do stredu zátok a ešte raz prepichneme na obidvoch koncoch vetracie dierky. Moduritové zátky 28 sa vypália a stvrdnú až po zapojení teliesok na elektrické napätie. Vykurovacie telesá zasunieme do držiakov 18 a lustrovými svorkami 23 ich prepojíme podľa napájacej schémy (obr. 4). Zarade-
35
ním diódy 26 (ľubovoľná, na 220 V/1 A) do okruhu napájania získame potrebný polovičný výkon špirál. Výsledný výkon celého kúrenia podľa tohto zapojenia je 150W. Indikáciu činnosti vykurovania môžeme vyriešiť malým sieťovým transformátorom s telefónnou signálnou žiarovkou, alebo namiesto transformátora pripojíme do okruhu tlejivku na napätie 220 V. Výkon kúrenia sa volí tak, aby pri poruche termostatu bola vo vitríne maximálna teplota asi 35 °C. Na krídelko 20 X 30 mm na plášti vykuro-
vania pripojíme nulový vodič napájacieho kábla 56 skrutkou 21 s maticou 29 a. podložkou 22. Pod túto skrutku pripojíme aj nulový vodič prepájacieho kábla 41 termostatu. Skrutku 21 takisto vodivo prepojíme s kovovým rámom vitríny. Vzhľadom na malý výkon vykurovacích telies a nízke dosahované teploty, je konštrukcia z hľadiska požiarnej bezpečnosti spoľahlivá. Okrem toho sa pri poškodení vykurovacieho telesa (čo je málo pravdepodobné, ak je urobené starostlivo) automaticky preruší
LEHKÝ PUTOVNÍ STAN Lehký putovní stan typu „A" z plastiku (fóliové „stáné") se zvýšenou uzavřenou podlážkou a předsíňkami na obou koncích je určen pro krátkodobé použití (přenocování v přírodě) na výletech za jakéhokoli počasí v letním i zimním období. K dlouhodobému táboření se nehodí. Vejdou se do něj dvě dospělé osoby, případně i malé děcko, a příruční zavazadla. Stan je přístupný předsíňkami z obou stran, otevřenými spodními otvory předsíněk je zároveň jeho vnitřek účinně větrán. Jako vchod, případně prostor k převlékání za deště, však slouží hlavně větší (v půdorysu obdélníková) předsíňka, zatímco druhá menší (v půdorysu trojúhelníková) předsíňka je určena spíše k uložení zavazadel. Podlážka zasahující do obou předsíněk je v těchto částech stanu sklopná, což umožňuje bezpečnější manipulaci s vařičem, odkládání mokrého oděvu, znečištěné obuvi apod. Stan se nezapína, vchody se uzavírají shrnutím stříšek přes podsádku po kotevních šňůrách. Díky dokonalé nepropustnosti fólie lze stan v dešti nejenom postavit, ale hlavně sbalit. Z hladkého povrchu fólie se snadno odstraňuje námraza. Orosování vnitřního prostoru stanu zabráníme otíráním speciální utěrkou „Clarin", používanou na otírání skel automobilu. Stan je nenáročný na výběr místa (délka i šířka podlážky je pružná), jeho užší podlouhlý tvar usnadňuje stavbu po vrstevnici i ve svažitějším terénu. Stan i s příslušenstvím váží 1 kg a dobře sbalený má objem asi 2 litry. Levný materiál (cca 50 Kčs) i jednoduchá konstrukce umožňuje průmyslovou, stejně jako amatérskou výrobu (obr. 1).
Pokud budeme stan chránit před mechanickým poškozením, bude nám
36
dobře sloužit mnoho let. Trvanlivost polepů, zvlášť na exponovaných místech fólie, je pochopitelně kratší (dost záleží na kvalitě lepicí pásky), ale podstatně ji prodloužíme, budeme-li stan balit až po oschnutí. Používáme-li stan často, vyplatí se polepy každoročně obnovovat. Suchý stan — jako rezerva pro nouzové použití — může být uložen desetiletí. VÝROBA STANU Nejprve si opatříme potřebný materiál: Zdvojenou polyetylénovou fólii (rukávec) tlustou 0,05 mm, širokou 100 cm a dlouhou 380 cm a podobný rukávec z tlustší fólie (0,10 mm), široký 80 cm a dlouhý 340 cm. Dále tři svazky tenké polyamidové (tzv. záclonové) šňůry v celkové délce asi 45 cm, svitek lepicí pásky asi 4 až 5 cm široké (například textilní kobercová lemovka, kvalitní tenčí pásky z umělé hmoty ap.) a asi 2 metry tvrdého drátu z nerezavějící oceli 0 2 mm (např. paprsky z jízdního kola) nebo laminátový prut stejného průměru. Na tenčí, ale širší zdvojenou fólii si pak zakreslíme tvar střechy a na tlustší a užší fólii podlážku s podsádkou (obr. 2) a podle plných čar střechu i podlážku vystřihneme. Plné čáry značí hlavní obrysy stanu, tečkované čáry označují hrany, které vzniknou u postaveného stanu. V místech, kde je spolu plná a tečkovaná čára, musíme fólii navzájem svařit. Svařujeme tak, aby se fólie v místě svaru nezeslabila (v amatérských podmínkách toho dosáhneme např. svařováním fólie mezi dvěma rovně zabroušenými skly pomocí malého plamene kahanu ap.). Na stříšce jde o svar spojující obě vrstvy tenčí fólie uprostřed bodoucích předsíněk, tj. v úsečce mezi body NS u větší přední a v oblouku (vytvoře-
napájanie, lebo elektrický obvod kúrenia a všetky kovové časti vitríny sú chránené nulováním. Výhoda tohto kúrenia umiestneného v spodnej časti konštrukcie je v tom, že sa pri vykurovaní zohrieva voda na dne vitríny a v miskách a odovzdáva teplo vzduchu. Tým sa udržiava ustálená hodnota relatívnej vlhkosti pri správnom prúdení vzduchu vo vitríne. Vyhotovenie ostatných častí opíšeme v budúcom zborníku. KAREL MUSIL ném kvůli snazšímu vyhrnování předsíňky po jejím kotevním lanku) mezi body PM a PL u menší zadní předsíňky. Po svaření zdvojenou fólii rozdělíme a krátkým svarem (cca 5 cm) spojíme okraje stříšky kryjící předsíňku v blízkosti bodu R (stejná písmena označená čárkou značí symetricky umístěné body na protější straně stanu). Podobným způsobem připravíme i spodní část stanu, tj. podlážku s podsádkou. Po svaření fólie mezi body TT'V, JGW a UU'Y na pravé i levé straně vystřižené a rozdělené fólie vznikne uzavřená 30 cm vysoká „vana". Stříšku s podsádkou svaříme na okrajích obou částí, tj. na stříšce v úsečce AB a na podsádce v úsečce GH. Bod G podsádky při tom splyne s bodem A stříšky, stejně jako bod H s bodem B. Na obou koncích svaru, t. j. ve všech čtyřech rozích stanu přesahuje stříška podsádku asi o 10 cm a vytvoří okraj, který tvoří „záclonku", zabezpečující vnitřní prostor stanu proti vniknutí vody za deště při náhodném nevhodném vychlípení fólie na těchto zvlášť ohrožených místech. Mezi body AC a DB je proto svar trojnásobný (stříška + podsádka + záclonka). Podsádka je na obou předsíňkách stanu o 5 cm zvýšena, takže po svaření splyne bod J s bodem E a podobně bod K s bodem F. V těchto místech však fólii již nesvařujeme, okraj podsádky ke stříšce připevníme oboustranně lepící páskou.. Svařená fólie je u stojícího stanu prakticky navlečena na vnitřní nosnou „kostru" z polyamidových šňůr, které přebírají veškeré tahové namáhání stanu (na obr. 1 jsou šňůry znázorněny čárkovaně). Ve hřbetní části stanu, kde budou největší tahové síly (úsečka MN) šňůru zdvojíme, mezi body MAFN, stejně jako M'A'F'N' na druhé straně stanu, stačí šňůra jednoduchá. Jednoduchá šňůra rovněž prochází
BOČNÍ KOTEVNÍ ŠŇŮRY
VNITŘNÍ NOSNÉ ŠŇŮRY
Obr. 2
TVAR PODLÁŽKY PO SVAŘENÍ
OHYB
37
hřbety předsíněk, u zadní v bodech MP a u přední v bodech NR a NR'. Šňůru zadní předsíňky přivážeme v bodě M ke hřbetní šňůře. Je dlouhá asi' 3 m a vychází ze stanu otvorem v bodě P na okraji stříšky. Šňůry přední předsíňky, které jsou dvě, protože procházejí pod oběma hranami stříšky, přivážeme ke hřbetní šňůře v bodě N. Jsou také asi 3 m dlouhé a vycházejí ze stanu otvory v bodech R a R' na okrajích stříšky. Hřbetní šňůru vyvedeme vně stanu otvory v bodech M a N, za kterými ji ihned ukončíme pevnými koncovými očky. Podobně ukončíme i vně vyvedené šňůry z předsíněk, jejichž konce jsou ovšem podstatně delší. V rozích stanu (v bodech AA', FF') a uprostřed jeho boční stěny (body ZZ') přivážeme k vnitřní kostře krátké (cca 1 m) boční kotevní šňůry, které otvory ve fólii vyvedeme vně stanu. Všechny tyto šňůry rovněž opatříme na koncích pevnými očky (smyčkami), kterými při stavbě stanu prostrčíme kolíky. Veškerá místa, kde skrze fólii procházejí kotevní šňůry, musíme na vnitřní i vnější straně fólie plošně polepit lepicí páskou, která fólii lokálně zesílí a zabrání jejímu protržení (proříznutí) napnutými šňůrami u postaveného stanu. Okraje vnějších a vnitřních polepů fólie navzájem posuneme asi o 3 cm, aby přechod od zesílené k nezesílené části fólie byl plynulejší. Plošné polepy fólie provedeme střechovitě s mírným přesahem pásky. V místech vývodu šňůr musíme zvláštním kusem lepicí pásky v délce asi 3 cm přelepit i samotné šňůry, aby podél nich nezatékala voda do stanu. To se netýká předsíněk. Na kotevních šňůrách obou předsíněk, v místech jejich průchodu zesílenými okraji stříšky (v bodě P a obou symetricky položených bodech RR') upevníme pojistky, zabraňující samovolnému
posunu okrajů stříšky po šňůrách a tedy otevírání vchodů. Tyto pojistky vytvoříme z krátkých šňůr přichycených kluzně ke kotevním šňůrám zevnitř i vně stříšky, např. pomocí „lodních smyček" (obr. 3). Pojistky blokují posun stříšky při tahu za fólii (např. při větru), uchopíme-li však prsty přímo uzly, lze okraje stříšky snadno vyhrnout či stáhnout. Hlavní hřbetní kotevní šňůry musí být zdvojené a poměrně dlouhé (asi 350 cm). Uchytíme je do obou hřbetních oček u bodů M a N jednoduchou smyčkou. To umožňuje posunovat, tj. měnit poměr délek pravé a levé kotevní šňůry. Je-li posun proveden až na doraz, tj. zdvojené šňůry roztaženy v celé své délce, je možné stan ukotvit na terénní předměty vzdálené od sebe až asi 15 m. Kolíky vyrobíme z tvrdého nerezového drátu (pro amatérskou výrobu lze použít například šest drátů — paprsků do jízdních kol). Drát nastříháme na 12 kusů asi 15 cm dlouhých. Konce drátů zaoblíme a pak je asymetricky ohneme do tvaru „ U " podle obr. 4. Ohnutí drátu, do kterého zapadá očko kotvící šňůry, udržuje kolík v optimální poloze vůči tažné síle kotevní šňůry stanu a zabraňuje jeho vyvrácení. Aby se kolíky v terénu snadno vyhledávaly, připevníme na 1 cm široké příčky „ U " nápadně zbarvený pásek asi 10 cm dlouhý (např. ze žlutého PVC). Kolíky lze vyrobit i z tenké části laminátových prutů (např. pro rybáře). Ty je vhodné zakončit nahoře zalaminovaným „knoflíkem" — zesílením, které brání sklouznutí kotevní šňůry, kterou je třeba kolem takového kolíku dvakrát omotat. Jsou rovněž opatřeny pestrou páskou. Stan z fólie je průhledný, z dálky se jeví jako bělavý. Aby v letní přírodě nepůsobil rušivě, osvědčilo se „obar-
ÚPRAVA PREKLÁPACEJ VÝVOJNICE PLASTIMAT Preklápacia vývojnica PLASTIMAT, ktorú vyrába Plastimat Liberec, závod Havlíčkův Brod za 45 Kčs a predávajú specializované predajne Foto-kino, je u nás najrozšírenejšia, bežne ju dostať a možno kúpiť aj náhradné diely. Systém vyvolávania negatívnych aj inverzných fotomateriálov v preklápacích vývojniciach je
38
objektívne najvýhodnejší. Z praktického hľadiska možno za nedostatok pokladať jedine jej malý objem — 600 ml roztoku a z toho vyplývajúcu možnosť vyvolávať iba dva kinofilmy alebo jeden zvitkový film. Pritom väčšina konfekčných vyvolávacích kúpeľov má objem 1 liter. Úprava vývojnice, ktorú navrhuje-
vit" fólii např. mastnými tužkami na sklo. STAVBA STANU Místo, kde chceme stan postavit pečlivě očistíme, zbavíme ostrých kamenů a větviček, které by mohly fólii propíchnout. Potom rozprostřeme podlážku. V této poloze je stan předběžně volně ukotven bočními kotevními šňůrami ve všech rozích. Poté vypneme hřeben stříšky kotevními šňůrami vycházejícími z obou horních rohů. Dbáme, aby hřeben stanu byl ve výšce asi 1,1 m nad zemí. Je-li výše, zbytečně se zúží podlážka, je-li níže, regulovatelný průřez stanu se neúměrně rozšíří. Pak vypneme kotevní šňůry přední i zadní předsíňky a konečně dáme stanu náležitý tvar definitivním vypnutím všech šňůr tak, aby fólie byla bez záhybů. Hlavní hřbetní kotevní šňůry jsou dostatečně dlouhé, takže se dají uchytit i k poměrně vzdáleným předmětům nebo objektům, aniž bychom museli použít stanových tyčí. Máme-li však tyče k dispozici, zdvojené hřbetní šňůry významně zlepšují stabilitu postaveného stanu. Stan balíme tak, že nejdříve povolíme hřbetní kotevní šňůry (fólie zůstane na zemi rozprostřena a lépe se srovnává) a pak všechny ostatní, přičemž se jejich volné konce položí na fólii. Stříšku ze slabšího materiálu balíme dovnitř, abychom ji chránili před poškozením. Rozprostřená a urovnaná fólie se skládá podélně z obou boků do středu, takže vznikne pás široký asi 25 cm, který přehneme napůl a srolujeme tak, abychom vytlačili bubliny vzduchu. Srolovaný stan je plošší, přeroluje-li se po vytlačení bublin ze dvou směrů konci dovnitř. V této formě jej pak uložíme do lehkého obalu (silonové tašky) i s kolíky zabalenými v utěrce „Clarin". JAN ČERMÁK me, umožní využiť celý liter kúpeľa a vyvolávať jeden až štyri kinofilmy súčasne, prípadne jeden až dva zvitkové filmy alebo dva kinofilmy a jeden zvitkový film. Úprava vývojnice na veľkokapacitnú je pritom veľmi jednoduchá, takže si ju môžu s minimálnymi finančnými nákladmi zhotoviť aj tí, ktorí majú len najzákladnejšie vybavenie domácej dielne. V princípe sa nerozoberateľne spoja dve nádoby vývojnice a dve stredové rúrky — cievkové tŕne. PRACOVNÝ POSTUP Nádobu vo vzdialenosti 99 mm od vrchnej hrany prerežeme jemmou pílkou na kov, pričom dbáme, aby rez
HORNÝ OKRAJ VYPÁLENÉ JAMKY
det.A
bol kolmý a rovný. Zrezanú hranu vyhladíme jemným brúsiacim papierom. V mieste spoja nádobu z vonkajšej strany zdrsníme hrubším brúsiacim papierom, spájkovačkou alebo rozžeraveným klincom vypálíme jamky, aby zalievacia epoxidová živica lepšie držala. Musíme dávať pozor, aby sme nádobu neprepálili. Očistíme ju a napokon starostlivo odmastníme, např. acetónom, ktorý jej povrch čias-
točne naleptá. Vnútornú plochu závitového konca druhej nádoby upravíme podobne. Obidve nádoby zložíme podľa obrázka, skontrolujeme súosovosť, spoj vnútri novovzniknutej nádoby, ktorý vzhľadom na miernu kónickosť jej stien nie je celkom súosový, prelepíme papierovou lepiacou páskou alebo izolepou. Drážku zvonku nádoby na vnútornej strane závitového konca spodnej nádoby zalejeme
OVLADAČ PRO POČÍTAČ Na našem trhu se objevily osobní mikropočítače typu ATARI. Obchodem dodávaná souprava však neobsahuje ovladač her, tzv. „džojstyk". Ten je možné zakoupit v prodejnách Tuzex, pro svou cenu je však mnohým nedostupný. Tento nedostatek jsem se pokusil vyřešit výrobou vlastního ovladače. Při jeho výrobě jsem vycházel ze dvou základních předpokladů: aby náklady byly minimální a jednotlivé součásti dostupné. Konstrukční řešení ovladače je založeno na principu křížového stolu. Jako kontaktů bylo použito kontaktů ze starých vyřazených spínačů a relé. Vracení páky do střední výchozí polo-
hy je zabezpečeno silenblokem z automobilu Škoda 110 (přichycení topení) za 5,50 Kčs. POSTUP PRÁCE Základní těleso křížového ovladače (obr. 1) sestavíme z pertinaxových (texgumoidových) dílů 1 až 7. Při jejich výrobě (obr. 2) musíme dbát na dodržení vzájemné kolmosti jednotlivých stěn. Nejnáročnější na zhotovení je deska 6, u níž musíme zvlášť přesně zhotovit drážky 2 X 1 , 6 mm, ve kterých se pohybuje stůl 7. Nejdříve sestavíme a svrtáme desky 5a, 6 a 5b, přičemž dbáme na dodržení kolmosti. Po sešroubování desek 5a, 6 a 5b přiložíme bočnice
dvojzložkovou živicou Epoxy 1200 alebo inou zalievacou živicou. Aby spojenie bolo pevnejšie, odporúčame ešte mechanické zabezpečenie, např. dvoma až troma plytko zapustenými závrtkami alebo zvyšným viečkom vývojnice, do ktorého vyrežeme otvor priemeru asi 96 mm. Pred lepením nasadíme viečko na vrchný diel nádoby a po zaschnutí spoja viečko naskrutkujeme na závit spodnej nádoby. Viečko spoj jednak spevní, jednak zakryje nie veľmi estetické závity na hrdle nádoby. Vrchnú stredovú rúrku skrátime na dĺžku 79 mm (merané od vrchného okraja). Tretiu drážku zhora rozšírime ihlovým pilníkom smerom nahor na dvojnásobok pôvodnej šírky, t. j. na 4 mm. Styčné plochy spodnej neskrátenej a vrchnej skrátenej rúrky obrúsime vrátane vnútorných plôch bližšie k budúcemu spoju. Prípadne možno použiť spájaciu vložku zo stočeného plechového pásika z nehrdzavejúcej ocele hrúbky do 0,5 mm alebo novodurového pásika. Povrch vložky obrúsime takisto ako vnútorné plochy rúrok. Vložený pásik v tvare krúžku by mal presahovať spoj o 10 mm na každú stranu. Plech z nehrdzavejúcej ocele vlepíme lepidlom Epoxy 1200, novodurový krúžok lepidlom na novodur. Priechodnosť rúrky sa musí zachovať, aby sme nenarušili funkčné vlastnosti. Spoje necháme 24 hodín tvrdnúť. Po stvrdnutí odstránime nožom vytečenú živicu, spoje a okolie obrúsime pod vodou jemným brúsiacim papierom, vyleštíme Silichrómom alebo zubnou pastou. DANIEL ŠVEHLA 1 a 2, svrtáme a po vyřezání závitu M3 do desky 6 z boku, bočnice přišroubujeme. Pak přiložíme bočnice 3 a 4, svrtáme, vyřízneme závity v bočnici 1 a 2 a sešroubujeme. Přikládání jednotlivých dílů je zřetelné ze schéma na obr. 3 nahoře. Takto sestavené těleso přiložíme na základní desku 8 tak, aby bočnice 3 (s otvory vývodu) směřovala k otvorům vývodu vodiče z krabičky a desku
39
Rukojeť 14 i víko rukojeti 15 vysoustružíme ze silonu nebo obdobné umělé hmoty podle obr. 4. Délku rukojeti (65 mm) zvolíme podle vlastní potřeby. Musíme však vědět, že se zvyšující se délkou rukojeti se zhoršuje citlivost ovladače. Jako rukojeti lze také použít rukojeť na lyžařské hole. Uchycení spouštěče a trubky 12 je však potom nutné přizpůsobit. Vlastní spouštěč vyrobíme z trubičky 16a, na kterou připájíme podložku 16b a příložku 16c. Otvory 0 3,4 mm a M2 vrtáme až po spájení. Palec 17, tyčinku 18 a tlačítko 19 zhotovíme podle obr. 3 a 4. Pružinku 20 je možno použít po úpravě z kuličkového pera. Kontakty 21 použijeme z vyřazeného relé nebo spouštěče a podle vlastních možností je upravíme. Kontakty 21 sestavíme s izolačními podložkami 22, pájecími očky 23 a trubičkou 24 (lze použít např. slámku z umělé hmoty) v celek podle detailu na obr. 3. Důležité je.
Obr. 1
8 svrtáme s bočnicemi 1, 2, 3, a 4. Při svrtávání dbáme na to, aby díly byly na sebe kolmé. Z hlediska přesnosti montáže je výhodné ještě před svrtáváním v dílech, kde jsou označeny otvory 0 3,2 mm, vyvrtat otvory 0 2,4 mm a po svrtání s protidíly tyto otvory převrtat na požadovaný rozměr a provést zahloubení pro zapuštěné hlavy šroubů M 3 . Po svrtání všech dílů bočnice demontujeme a vždy dvěma šrouby M3 ně připevníme kontakty 9 a 10 sna upravené z kontaktů vyřazených relé či spínačů (obr. 4). Rozteč otvorů (6 mm) i umístění (26 mm) v bočnicích případně upravíme podle kontaktů, které máme k dispozici. Důležité je, aby kontakty 10 dosahovaly až k posuvovému stolu. Kontakty pak vodivě propojíme tak, že k pájecím očkám připevněným ke kontaktům připájíme vodiče. Vývod pak vyvedeme otvorem v bočnici 3 a připájíme k pájecímu očku připevněnému z vnější strany k bočnici (vývod 8 z počítatače). Před definitivním připevněním bočnic 1, 2, 3, 4 vložíme do drážek stůl 7, který předem potřeme suchým mýdlem. Vytvoříme tak kluzné uložení. Zároveň dolícujeme velikost zdvihu, tj. upravíme délku stolu 7 (35 mm). Čím menší budou po montáži vzdálenosti kontaktů 9 a 10, tím citlivější bude ovladač. Vzdálenost doteků (má být asi 2 až 3 mm) musí být u všech kontaktů stejná. Po sešroubování je základní těleso připraveno k celkové montáži. Spouštěč zhotovíme podle obr. 3.
40
Rozpiska materiálu
Obr. 2
41
Obr. 3
aby kontakty byly vodivě spojeny s pájecími očky. Při montáži nejdříve přišroubujeme k trubce 16 pomocí šroubku se zapuštěnou hlavou kontakty a zapilujeme je do rádiusu R9. Pak sešroubujeme tyčinku 18 a tlačítko 19, na tyčinku 18 nasuneme pružinu 20, vložíme do trubičky 16 a přišroubujeme palec 17. Celý spouštěč zašroubujeme do víčka 15.
42
Nyní připájíme vodiče k pájecím očkám a takto smontovanou podsestavu našroubujeme do rukojeti 14. Vodiče-provlékneme trubkou 12, kterou pak zašroubujeme také do rukojeti. Zhotovení konektoru je sice pracné, ale protože originální konektor je prakticky nedostupný, nic jiného nám nezbývá. Někdy se jako náhrada ko-
nektoru používá upravený sokl integrovaného obvodu, to je však labilní a nevzhledné řešení. Těleso konektoru se skládá ze čtyř dílů 27, 28, 29 a 30, které vyrobíme ze silonu či novoduru podle obr. 4. Drážky 1,8X2,2; 2 X 1 ; 2 X 1 ( 2 ) a 2,2 X 1 mm zhotovíme pilkou na kov a plochým jehlovým pilníkem. Vybrání 17 X 24 X 4,2 mm vyfrézuje-
Obr. 4
43
me nebo vyhloubíme malým ostrým dlátem. Po svrtání díly 29 a 30 sešroubujeme a vyvrtáme otvor 0 6,5 mm pro vodič. Kontakty 26 upravíme z vyřazeného relé; protože musí být pružné, nemá být jejich tloušťka větší než 0,1 mm. Kontakty vložíme do drážek dílů 27 a 28 a proti posunutí je zabezpečíme tím, že konce kontaktů ohneme kleštičkami do rybinovitých drážek. Mezi díly tělesa 27 a 28 vložíme přepážku 32 a pak celý konektor sešroubujeme. Tvar konektoru dolícujeme podle zásuvky na počítači, pak ho demontujeme, abychom mohli na vývody připájet vodič — použijeme šestipramenný telefonní vodič. Konektor opět smontujeme a zpevníme svorkou 3 1 . Při pájení vodičů si nezapomeneme vývody řádně označit, aby při konečné celkové montáži a při pájení ke kontaktům základního tělesa ovladače nedošlo k záměně. Při celkové montáži nejdříve při-
pájíme přívody od konektoru 3 — vlevo, 4 — vpravo, 1 — vpřed a 2 — vzad na pájecí očka, umístěná u kontaktů 9 a přívody 6 — start a 8 — na pájecí očka umístěná na bočnici 3 vedle vývodu na základním tělese ovladače. Celý ovladač umístíme do univerzální krabičky K3, v níž musíme vyvrtat otvor 0 14 mm pro umístění rukojeti a provést vybrání v místě vývodu vodiče. Pak přišroubujeme na trubku 12 spouštěče silenblok 11 (k přichycení topení aut Škoda 110) a tento celek našroubujeme do základní desky 8 a důkladně utáhneme. Otvorem v bočnici 3 vyznačíme na trubce 12 střed otvoru pro vývod vodičů a spouštěč opět vyšroubujeme. Označený otvor vyvrtáme, pečlivě odstraníme ostřiny, aby se vodiče nemohly porušit a vodiče od spouštěče tímto otvorem vyvedeme. Spouštěč pak zasuneme do otvoru v krabičce 34 a potom do tělesa
PŘEPÁŽKA DO AKVÁRIA Každý podzim jsem řešil problém kam umístit zlaté karásky ze zahradní-
44
ho jezírka. Žádné z akvárií umístěných v bytě nebylo prázdné a tak jsem
ovladače, vodiče vyvedeme otvorem v bočnici 3 a připájíme na pájecí očka na bočnici (k vývodům 6 a 8 z konektoru). Pak již můžeme na trubku 12 spouštěče definitivně našroubovat silenblok a ten přišroubovat k základní desce. Vývod vodiče přichytíme k základní desce 8 telefonní příchytkou 4 1 . Základní desku 8 přišroubujeme ke krabičce K3 šrouby 37, pro které musíme do víčka předem vyřezat závity M4. Ze spodní strany přichytíme k základní desce 8 přísavky 36 pomocí šroubů M3 a podložky. Na horní stranu krabičky si pro lepší orientaci označíme směry pohybu — vpravo, vlevo, vpřed, vzad. Pro lepší vzhled můžeme ze spodní strany připevnit na základní desku 8 původní bílou desku (součást krabičky). Desku připevníme šroubky M4 se zapuštěnou hlavou, které umístíme tak, aby je zakryly přísavky. ING. OSKAR ZEMČÍK, CSc. jedno větší 200 I rozdělil přepážkou na polovinu. Pokusy uříznout sklo na míru nebyly korunovány úspěchem díky nepřesnostem vnitřních rozměrů akvária. Vzniklými klínovými skulinkami potěr rybiček stále proplouval. A tak jsem přepážku vyrobil z plexiskla. POSTUP PRÁCE Z plexiskla 4 až 6 mm tlustého uřízneme dvě tabule A a B podle obrázku. V dílu A vyvrtáme otvor 0 0 4 mm a v dílu B vyfrézujeme nebo vypilujeme drážky 15 X 4,2 mm. Dva šrouby C a dvě matice D zhotovíme ze silonu. Ze silonu proto, že kovové součásti mohou negativně ovlivnit jakost vody. Při montáži do akvária díly A a B zlehka přišroubujeme šrouby a maticemi. Dovnitř je vsuneme stlačené na menší rozměr a roztáhneme tak, aby těsně přiléhaly ke stěnám. U rámového akvária tabule navíc rozepřeme korkem o horní rám. Při demontáži postupujeme obráceně. Pro efekt můžeme použít barevné plexisklo. ZDENĚK SLÁDEK
auto—moto ZAJIŠTĚNÍ REZERV Mnozí majitelé vozů Škoda 105— 130, kteří volně parkují, se setkávají se smutnou skutečností, že jim bylo ukradeno rezervní kolo. Jištění od výrobce jsou totiž nedostačující jak u řady vozidel se sklopným spojlerem, který pachatelé silou deformují, odehnou a rezervní kolo odcizí, tak i u nynější řady s pevným spojlerem, kde zajišťovací mechanismus je silně poddimenzován, takže s použitím nástavce (trubky a pod.) lze bez velké námahy mechanismus odehnout a rezervní kolo vyjmout. V prvním případě se majitel dozvídá o krádeži ihned po vyjetí, protože spojler nedrží a brání v jízdě, ve druhém na ni přijde, až když potřebuje rezervní kolo při defektu. Zabránit těmto napříjemnostem se dá celkem snadno — stačí zhotovit si zajišťovací trn, jehož výroba je jednoduchá a náklady minimální — asi 20,— Kčs. POSTUP PRÁCE Zajišťovací trn 1 zhotovíme z kruhové oceli 0 12 mm podle obr. 1. V dolní části trn osadíme na 0 8 mm, nahoru privaríme tlačnou desku 0 80 mm a ve vzdálenosti 7 mm od spodního okraje tlačné desky ještě zajišťovací kolík 0 5 mm dlouhý 12 mm. V Mototechně zakoupíme dvě pryžové průchodky na vůz Škoda — průchodku 2 (kat. č. 113 - 095 800) a průchodku 3 (kat. č. 111 — 793 800). Nakonec si vyrobíme
Obr. 1
Obr. 3
pryžový výstředník 6 podle obr. 2. Při montáži postupujeme takto: do nosníku rezervního kola 5 vyvrtáme otvor 0 14 mm tak, aby jeho střed
odpovídal středu uloženého rezervního kola. Vertikálně tímto otvorem si označíme střed do dna zavazadlového prostoru 4 a poté vyvrtáme otvor
45
0 0 15 mm. Rozměry otvorů odpovídají typizovaným průchodkám z pryže
2 a 3. K otvoru dna zavazadlového prostoru 4 je třeba vypilovat ještě drážku pro zasunutí zajišťovacího kolíčku. Než vložíme průchodku 2 do otvoru, musíme ji prostřihnout, aby se dal zajišťovací kolíček zasunout a dále upravit (vyseknout) střední otvor na průměr zajišťovacího trnu (12 mm). Průchodku vložíme do otvoru a přilepíme Chemoprénem. Do otvoru v nosníku rezervního kola 5 vložíme průchodku 3 a pryžový výstředník 6 vložíme do disku rezervního kola z vnitřní strany (t. j. ze strany opačné vývodu ventilku vzdušnice). Pak zasuneme zajišťovací trn
a za mírného tlaku do osazení pryžového výstředníku trnem pootočíme o 45°. Tím je kolo zajištěno. Aby se nedal trn otočit z dolní strany, můžeme ještě provrtat otvor 0 2 mm skrz tlačnou desku a profilované žebro dna 4 zavazadlového prostoru. Prostrčíme-li tímto otvorem hřebík 0 1,8, je kolo dokonale zabezpečeno. Zavádění trnu si lze usnadnit, přivaříme-li k otvoru ve dnu zavazadlového prostoru ještě vodicí trubičku. Její délka však může být maximálně 15 mm, jinak by překážela. JOSEF ŠEBESTA
KONEKTOR PRE AUTOMOBILY ŠKODA Mnohí majitelia automobilov Škoda si sami vyhotovujú rozličné príslušenstvá, na ich pripojenie cez zdierku v automobile je potrebný konektor, ktorý sa na našom trhu len ťažko zoženie. Problém, ako tieto príslušenstvá pripojiť, som vyriešil použitím priamych televíznych konektorov, ktoré bežne dostať. Konektory sú dvojakého typu — vyhotovenie A (výrobok NDR) za 3,50 Kčs a vyhotovenie B za 12,50, ktoré je vhodnejšie, pretože si vyžaduje menšie úpravy a konektor je pevnejší. ' .
Obr. 1
Obr. 2
46
PRACOVNÝ POSTUP Pri vyhotovení A konektor demontujeme a diely 2, 4, 5, 6 a 7 (obr. 1) použijeme bez úpravy. Medený kolík 1 zhotovíme z medeného nitu 5 X 23 mm. Do nitu vyvŕtame pozdĺžny otvor priemeru 2,2 mm do hĺbky 10 mm, do ktorého prispájkujeme pôvodný diel 2. V kolíku vyrežeme pílkou na kov drážku 1 X 1 5 mm, vyrezať možno aj dve drážky krížom. Diel 8 vyhotovíme z mosadznej alebo medenej rúrky 0 1 2 X 1 mm dlhej 20 mm. Vnútorný priemer rúrky upravíme podľa vonkajšieho priemeru dielu
5 a vyrežeme opatrne pílkou na kov šesť drážok 1 X 1 5 mm. Pred rozřezáním je vhodné vložiť do rúrky klátik z tvrdého dreva. Diel 8 nasunieme na diel 5 a obidva diely zospájkujeme. Pred spájkovaním nesmieme zabudnúť nasunúť na diel 5 diel 6; spájkujeme opatrne, aby sme neporušili diel 6, ktorý je z plastu. Kábel použijeme dvojprameňový, s vonkajším kruhovým prierezom 0 7 mm, např. CYSY 2 X1 mm, na ktorý navlečieme diel 7 a spojené diely 5, 6, 8 a potom prispájkujeme vývodmi k dielom 2 a 5. Pri vyhotovení B ponecháme bez úpravy diely 4, 6 a 7 (obr. 2). Na diele 5 musíme zmenšiť vonkajší rozmer na 0 12 mm. (Pri tejto úprave skrátime plášť asi o 2 mm). Kolík 1 zhotovíme z medeného nitu 5 X 50 mm so zapus-
tenou hlavou, do ktorého vyvŕtame v osi otvor 0 2,5 mm do hĺbky 12 mm. Potom kolík zvŕtame s dielom 6, aby sa dali obidva diely zabezpečiť skrutkou 4. Napokon v kolíku vyrežeme pílkou na kov drážku 1 X 1 5 mm. Na diel 7 nasunieme kábel (najvhodnejší je dvojprameňový s vonkajším kruhovým priemerom 9 mm, např. CYSY 2 X 1,5) a vývody prispájkujeme jednak do otvoru kolika l a k dielu 5, už zmontovanému s dielom 6. Pritom musíme dbať, aby sa po zoskrutkovaní dielov 6 a 7 obidva vývody navzájom nedotýkali, preto musí izolácia vývodu prispájkovaného ku kolíku 1 siahať až k čelu konca otvoru. Pri obidvoch vyhotoveniach navlečieme na kolík 1 gumovú hadičku 3. ING. OSKAR ZEMČÍK, CSc.
ZAPAĽOVANIE MOTOROV MAGNETMI Motory JAWA a ČZ sa často používajú na pohon amatérskych traktorov a iných strojov. Ich nevýhodou je, že majú batériové zapaľovanie, a preto treba použiť akumulátor. Pritom úprava na zapaľovanie magnetmi nie je zložitá. Treba len prerobiť rotor s cievkami a komutátorom na rotor s permanentnými magnetmi, čím vznikne alternátor. Zhotovenie nie je ani drahé, lebo stačí kúpiť 12 nábytkových magnetov (bežne dostať za 3,30 Kčs), dve diódy KY 704, dve skrutky M5 a lepidlo Epoxy 1200. PRACOVNÝ POSTUP Z dynama odpojíme všetky vodiče a vyskrutkovaním dvoch skrutiek M6 snímeme stator. Odpojíme a odskrutkujeme relé. Ďalej odstránime regulačný odpor tvaru valcovej cievky vo výreze statora. Vyberieme uhlíky (nie sú potrebné), takže zostane stator s budiaciini cievkami. Vývody z cievok pripojíme na dve voľné svorky na bakelitovej svorkovnici dynama. Jednu z týchto svoriek spojíme s kostrou motora. Vyskrutkujeme skrutku vačky, snímeme ju a dlhou skrutkou M8 stiahneme rotor z kľukového hriadeľa. Z pôvodného rotora odrežeme vinutie.
komutátor a odstránime rotorové plechy (najlepšie vylisováním). Zhotovenie dielov nového rotora Nový rotor (obr. 1) sa bude skladať zo strednej osi 1, ktorá zostala z pôvodného rotora, ďalej z dvoch nemagnetických (hliníkových) čiel 2, 3, zo šiestich oceľových segmentov 4 a z dvanástich magnetov 5. Magnety použijeme z nábytkových príchytiek. (Majú rozmery 27 X 15 X 5 mm a sú priečne polarizované.) Diely 2, 3, 4 si dáme zhotoviť u zámočníka, alebo si ich zostrojíme sami. Čelá 2 a 3 podľa obr. 2, segmenty 4 podľa obr. 3 tak, že najprv vysústružíme celistvý prstenec s prídavkom na upnutie, potom vyfrézujeme na jeho obvode šesť 10 mm širokých drážok po 60°. Takto vzniknuté segmenty na sústruhu opäť odpichneme. Zostavenie nového rotora Na strednú os 1 nalisujeme čelo 2. Aby sa magnety ľahšie montovali (nepriskakovali k strednej osi), omotáme os asi 20 mm širokou páskou izolepy alebo papiera 6 tak, aby os mala priemer 29 mm. Ďalej budeme vkladať striedavo segmenty a dvojice magnetov do nalisovaného čela. Pritom musíme dávať pozor na orientá-
ciu magnetov; magnety vo dvojici sa musia navzájom priťahovať (ak sa odpudzujú, jeden otočíme). Ešte dôležitejšia je vzájomná orientácia dvojíc magnetov cez seglnent. Magnety segmentu musia z obidvoch strán priliehať rovnakým pólom. Ak ich dáme opačne, magnety sa k segmentu silne priťahujú, pri správnom vložení sa priťahujú málo alebo vôbec nie. Tým dosiahneme, že po obvode rotora vznikne šesť pólových nadstavcov, orientovaných striedavo S a J (obr. 4). Ak nedodržíme túto podmienku, nebude zapaľovanie fungovať! Magnety a segmenty musia vyplniť celý obvod čela. Ak sa všetko do čela nevojde, segmenty pribrúsime, ak vznikne medzera, vyplníme ju oceľovým plechom. Priložíme druhé čelo 3, urovnáme a provizórne ho priskrutkujeme dvoma skrutkami M5 7. Potom navlečieme rotor na kužeľ kľukového hriadeľa; dbáme, aby klinová drážka rotora bola správne na kolíku na kľukovom hriadeli. Nasunieme vačku zapaľovania a jemne pritiahneme skrutkou. Namontujeme stator a kľukový hriadeľ pootočíme presne do polohy, keď přerušovač rozpája. V tomto
47
Obr. 3
48
Obr. 5 bode musia byť segmenty rotora asi uprostred medzi pólovými nadstavcami statora obr. 5. Alternátor totiž vyrába striedavý prúd a v tejto polohe je maximálne napätie, nevyhnutné na zapálenie. Správnosť polohy segmentov označíme na čele rotora. Motor znova vyberieme, povolíme sťahovacie skrutky 7 a segmenty pootočíme do správnej polohy. Znovu všetko zmontujeme a skontrolujeme. Ak je to v poriadku, vyberieme rotor, dotiahneme sťahovacie skrutky a dovnútra rotora nalejeme otvorom 0 6 mm v čele 3 lepidlo Epoxy 1 200
Obr. 6 a necháme stvrdnúť. Po zmontovaní alternátor zapojíme podľa obr. 6 a naštartujeme motor. Ak zapaľovanie nefunguje, otočíme obidve diódy D l a D2. Zapaľovanie sa skúšalo so 6 aj 1 2 V cievkou a v obidvoch prípadoch fungovalo. Pri stredných otáčkach motora sa na alternátore nameralo napätie 10 až 1 2 V ~ . Dióda D1 usmerňuje napätie pre vysokonapäťovú cievku. Bez tejto diódy by zapaľovanie pri vyšších otáčkach prestávalo fungovať. Dióda D2 je zapojená opačne a oddeľuje okruh zapaľovania
ZARIADENIE NA VYSTRIEKANIE DUTÍN KAROSÉRIÍ Význam antikoróznej ochrany vnútorných plôch dutín samonosných karosérií osobných automobilov je všeobecne známy a uznávaný. Pri nanášaní ochranného antikorózneho prípravku treba dbať na to, aby bol rovnomerne rozptýlený a vytvoril tak súvislý ochranný povlak (film) na všetkých plochách aj vo všetkých konštrukčných švoch plechov uzatvárajúcich zvyčajne ťažko prístupný a pomerne málo objemný priestor. Keďže sa starám o svoj automobil sám, zhotovil som si jednoduché a bezpečné zariadenie, ktoré mi umožňuje dosiahnuť dobrú kvalitu ochranného povlaku na všetkých plochách dutín. Zariadenie možno využiť aj na postrek ruží proti voškám, nástrek farieb a pod. Základ tvorí maloobjemová prenosná tlaková nádoba
na umiestnenie asi troch štvrtín litra kvapalného antikorózneho prípravku (obr. 1). Od vrchného veka nádoby až takmer k jej dnu zasahuje výtlačná rúrka, ktorá má regulovateľnú dýzu na miešanie vytláčaného kvapalného prípravku so vzduchom, čo je dôležité na záverečnú expanziu stlačeného vzduchu pri výstupe z nanášacej hlavice. Expanzia je podmienkou vytvorenia „hmly", ktorá je dôležitá na pravidelné rozptýlenie prípravku v dutine. Na prevádzku tohto zariadenia budeme potrebovať okrem vhodného kvapalného prípravku (např. Konkor 500) už iba ručnú alebo nožnú automobilovú hustilku alebo podomácky zhotovený kompresor s elektrickým pohonom a tlakom do 0,4 MPa í= 4 atp). Materiál na zhotovenie všetkých
od ostatných spotrebičov, lebo výkon alternátora je pomerne malý a pomocné spotrebiče by obmedzovali funkciu zapaľovania. Spotrebiču možno odobrať výkon asi 10 W. Napätie nie je regulované, a preto kolíše s otáčkami motora. Ak nepotrebujeme napájať ďalšie spotrebiče, môžeme diódu D2 vynechať. (Pri použití motora JAWA 350 sa druhá zapaľovacia cievka musí pripojiť na diódu D2, lebo po polovici otáčky motora dáva alternátor opačnú polaritu prúdu.) FRANTIŠEK VAŠÍČEK častí tlakovej nádoby starostlivo vyberáme, lebo musí mať dobré pevnostné vlastnosti spojené s húževnatosťou a zvariteľnosťou, teda musí mať predpísanú kvalitu 11 353. Povrch materiálu nesmie byť mechanicky poškodený alebo skorodovaný bodovou koróziou. Na zvarenie nádoby volíme jednak pevnejšie elektródy E-R 117,
49
(s polomerom dutiny 108 mm). Ak to podmienky zhotovenia dovolia, volíms radšej technológiu lisovaním za tepla v guľovitej forme. Až takto vytvarované polovýrobky viek presústružíme po obvode na priemer 100 H 11 mm. V jednom z obidvoch viek vyvŕtame otvory na zasunutie maticových návarov 2 a 3. Po zvarení s vrchným vekom vyrežeme vo všetkých troch návaroch príslušné vnútorné závity podľa obr. 2. Až potom urobíme hlavné zvary zabezpečujúce tesné spojenie obidvoch viek nádoby s jej plášťom. Napokon ešte privaríme ucho 1.3, ktorého polohu na obvode nádoby volíme tak, aby neprekážalo pri zaskrutkovaní tlakomeru 22 alebo hustiacej rúrky 9. Do návaru 2 vrchného veka tlakovej nádoby naskrutkujeme uzavierací kohútik vytláčanej zmesi kvapalného antikorózneho prípravku a tlakového vzduchu. Kohútik musí mať spevnenú konštrukciu, ktorá odoláva vyššiemu vnútornému pretlaku uvedenej zmesi. Upravený bežný plynový kohútik nie je vhodný, lebo by mohol unikať stlačený antikorózny prípravok medzi telesom a kuželíkom kohútika. Plynový kohútik by sa mohol aj roztrhnúť, lebo jeho steny sú dimenzované na vnútorný pretlak len niekoľko Pa (desatín atp). Teleso 4 uzavieracieho kohútika preto vysústružíme z plného bronzového odliatku kruhového prierezu, príslušné plochy ofrézujeme a styčnú kužeľovitú plochu jemne presústružíme na povrchovú nerovnosť 0,8.
Obr. 1
jednak spoluprácu profesionálneho zvárača, ktorého skúsenosti zabezpečia pevnosť aj nepriepustnosť tých najdôležitejších zvarov nádoby. VÝROBA ZARIADENIA Plášť tlakovej nádoby 1.1 zhotovíme z bezšvovej oceľovej rúrky, na ktorej treba zarovnat' okraje a potom vysústružiť z obidvoch strán osadenia 0 100 H 11 mm. Vnútornú plochu rúrky z pevnostných dôvodov neopracujeme. V krajnom prípade, ak sa na rúrke vyskytujú nečistoty alebo povrchová korózia, možno rúrku znútra aj zvonka obrúsiť. Obidve veká 1.2 takisto treba zhotoviť z plechu s predpísanou kvalitou a zvariteľnosťou. Najprv vystrihneme mnohouholníky s vpísanou kružnicou priemeru asi 105 mm. Polovýrobky zohrejeme v kováčskej vyhni do oranžového žiaru a ručne vyklepeme na nákove. Tvar veka kontrolujeme pri tejto kováčskej technológii na vnútornej plechovej šablóne (s polomerom zaoblenia 105 mm) alebo na vonkajšej šablóne
50
Rozpis materiálu
^:
i "
^
VYZNAČIŤ RYSKU Obr. 2
51
Kuželík 5 uzavieracieho kohútika zhotovíme takisto z plného bronzového materiálu, pričom najprv ofrézujemeštvorhran 12X12 mm a ďalej sústružíme rotačné povrchy na jediné upnutie v štvorčeľusťovom univerzálnom sústruhu. Priechodný otvor 0 5 mm kohútika vŕtame na sústruhu pri zmontovanom telese a kuželíku kohútika. Zložený kohútik pritom upneme do trojčeľusťového univerzálneho sústruhu za šesťhran OK27. Potom zväčšíme otvor 0 5 mm v závitovom konci M20 X 1,5 telesa kohútika na 0 6,2 mm do hĺbky asi 8 mm, kde nasunieme medenú rúrku 0 6 mm a spoj zaspájkujeme cínovou spájkou. Dĺžku tejto výtlačnej rúrky 15 aj jej zakončenie upravíme podľa obr. 1 tak, aby vyhovovala zhotovenému telesu tlakovej nádoby. Vo vzdialenosti asi 1 5 mm od miesta zaspájkovania vyvŕtame do telesa uzavieracieho kohútika z jednej strany do rúrky 15 otvor 0 3 mm, ktorý môže byť čiastočne alebo úplne zakrytý presúvacím regulačným prstencom 16, ktorý pružnosťou udržiava nastavenú polohu na rúrke 15. Uzavierací kohútik musí mať ešte ovládaciu páčku 6, ktorú pripevníme na štvorhran kuželíka kohútika. Kvapalný antikorózny alebo ochranný prípravok sa bude nalievať do tlakovej nádoby stredovým návarom 2, prirodzene, po odskrutkovaní uzavieracieho kohútika. Vzduch sa privádza do tlakovej nádoby nad hladinu prípravku hustiacou rúrkou 9; je to v podstate ventilček vzdušnice (duše) z nákladného automobilu. Rúrku rozmerovo upravíme podľa obr. 3 a na konci smerujúcom do tlakovej nádoby vyrežeme v dĺžke asi 33 mm závit M 8 X 1 . Hustiacu rúrku 9 naskrutkujeme závitovým koncom M8 X 1 do prevlečnej matice 7 a presahujúci koniec závitu zaspájkujeme cínovou spájkou, čím zabezpečíme nielen tesnosť, ale aj nemennosť polohy obidvoch dielov 7 a 9. Na výstup stlačenej antikoróznej zmesi z telesa uzavieracieho kohútika 4 pripojíme kuželovým sťahovacím prstencom 10 s prevliekacou maticou 11 polyetylénovú rúrku 12 s vonkajším priemerom 6 mm. Na druhom konci rúrky je vonkajší závit M6 v dĺžke asi 6 mm, na ktorý naskrutkujeme niektorú z dýz 13 alebo 14. Dýzy zhotovíme na sústruhu určenom pre prácu jemného mechanika s použitím deliacej hlavy, aby boli správne rozmiestnené jednotlivé otvory 0 0,8 mm. Dôležité je aj zahĺbenie vonkajšieho okraja týchto otvorov.
52
Obr. 3
Pri konečnom montovaní nesmieme zabudnúť vložiť na návary tesniace podložky 8, 17 a 18 z medeného plechu alebo vysústružené z teflonu Pri práci s amatérsky zhotovenou tlakovou nádobou dbáme na vlastnú bezpečnosť, ktorá môže byť ohrozená nedokonalou výrobnou technológiou a konštrukciou nádoby. Odporúčame preto použiť na kontrolu dostatočného tlaku vzduchu v nádobe ručičkový tlakomer 22 s rozsahom do 1 MPa ( = 1 0 atp) iba vtedy, ak budeme hustiť ručnou alebo nožnou automobilovou hustilkou. Pri hustení kompresorom treba do návaru so závitom M12 namontovať poistný ventil 23. Poistné ventily vhodné na tento účel s prípojným závitom M12 si možno kúpiť (asi za 10 Kčs) v obchodnej sieti železiarstva, domácich a záhradkárskych potrieb alebo priamo v predajniach výrobcu — v. d. INKLEMO Praha. Ventily sú nastavené na tlak 0,4 MPa (= 4 atp), čo celkom vyhovuje na prevádzku tohto zariadenia. OBSLUHA ZARIADENIA Používaný prípravok — Resistin či Konkor 500, prípadne farbu — musí-
me zriediť a precediť cez sito. Otvorom v stredovom návare 2, samozrejme po odskrutkovaní uzavieracieho kohútika, nalejeme do nádržky maximálne 0,75 I kvapalného prípravku a regulačný prstenec 16 nastavíme do potrebnej polohy. Naskrutkujeme uzavierací kohútik, páčkou 6 zatvoríme kuželík kohútika a maticou 11 pripojíme rúrku 12. Potom nádržku naplníme vzduchom na vyžadovaný tlak. Hadičku 12 s príslušnou dýzou vsunieme do dutiny, páčkou 6 otvoríme uzavierací kohútik a môžeme striekať. Pri práci držíme nádržku vždy kolmo. Dutiny vystriekame minimálne dvakrát. Praktické skúsenosti ukázali, že na ručné hustenie je najvhodnejší prípravok Konkor 500 a dýza 13 so štyrmi otvormi. Regulačný prstenec 16 nastavíme tak, aby otvor 0 3 mm zakrýval asi do polovice. Pri hustení kompresorom sa lepšie osvedčuje prípravok Resistin a dýza 14 s piatimi otvormi. Regulačný prstenec v tom prípade nastavíme tak, aby otvor 0 3 mm bol úplne voľný. MILAN MIŠOVIČ
stroje a nástroje UNIVERSÁLNÍ SOUSTRUH IV ŘEZÁNÍ ZÁVITŮ Pro automatický posuv suportu sestavíme závitová kola na závitové lyře buď pro jemný posuv suportu nebo po výměně jednoho ozubeného kola (Z 20 za kolo Z 40) pro hrubý posuv. Sestavu závitových kol pro jemný posuv 0,08 mm udává tab. 1, sestavu pro hrubý posuv 0,15 mm pak tab. 2. V rámci rozsahu závitové lyry lze závitová kola sestavit pro libovolný posuv. Při řezání závitů sestavíme závitové soukolí podle závitových tabulek, které se liší podle toho, jaké závity budeme řezat. Většina závitů vyžaduje sestavu čtyř kol, u některých stačí dvě kola se spojovacím mezikolem. Sestava závitových kol pro metrické Tab. 1
závity je uvedena v tab. 3, pro závity modulové v tab. 4 a pro Whitworthovy závity v tab. 5. Úplnou sadu potřebných závitových (a podávacích) kol tvoří 24 kola: 20, 20, 20, 25, 30, 3 1 , 33, 35, 38, 40, 4 1 , 44, 45, 50, 55, 60, 62, 65, 66, 70, 75, 77, 80 a 90. Protože se v praxi Whitworthovy a modulové závity používají poměrně zřídka, můžeme se omezit jen na řezání běžných metrických závitů. V tom případě vystačíme se sadou 13 kol: 20, 20, 20, 25, 30, 35, 40, 50, 60, 70, 75, 80 a 90. SVISLÝ SUPORT Svislý suport je doplňující zařízení k universálnímu soustruhu SU 110/ 500,
které umožňuje frézování. Uplatní se též jako souřadnicová vyvrtávačka s pohybem pracovního stolu ve třech prostorových osách. Svislý suport lze upnout místo nožového držáku ve dvou polohách, a to buď rovnoběžně s osou soustružení (zdvih 60 mm) nebo kolmo k ose soustružení (zdvih 80 mm). K přitažení suportu použijeme místo zahnuté rukojeti matici M12 podloženou pouzdrem 14. Svislý suport (obr. 31) má podobnou konstrukci jako saně. Obchází odlitky, které nahrazuje jednak svařenci, jednak skládáním z desek a lišt. Při výrobě dílů proto platí tytéž technologické postupy jak byly popsané u saní (viz USS č. 71). Svislý suport se skládá ze tří montážních bloků: 1. blok: stojan tvořený základní deskou 1, výztuhami 2, 3 a úkosovou deskou 4 •
Tab. 3. Metrické závity
Tab. 5. Whitworthovy závity
Tab. 4. Modulové závity
53
ŘEZ A-A
Obr. 3 1 . Svislý suport — sestava
54
žeme po osmi průchozích závitech M8 s roztečí 20 mm. Řezání závitů si můžeme zkrátit tím, že zespod odvrtáme vrtákem 0 10 mm do hloubky 10 mm. Kluzné lišty 5, 6 zhotovíme stejným způsobem jako desku 4. Do lišt vyvrtáme všechny předepsané otvory, díry pro kolíky předvrtáme pouze u lišty 6, do které vyřežeme ještě příčné závity pro seřizovači šrouby. Pero 7 z bronzu nebo mosazi čistě opracujeme a v přípravku P5 zkosíme podélné hrany. Pak již můžeme lištu 6 smontovat s deskou 8. Do navrtaných důlků vyvrtáme díry. Vyřežeme závity M6 a lištu přišroubujeme šrouby 20 a zajistíme kolíky 29. Do desky 8 předvrtáme dva otvory pro kolíky k pozdější montáži lišty 5. Třetí montážní blok tvoří soustružené díly 10 až 13. Výrobu vřetena 10 a závit v matici 11 zadáme zkušenému soustružníkovi. Ostatní díly vysoustružíme sami. Na dodaném vřeteni vyzkoušíme, zda matice nemá vůli v osovém směru.
Rozpiska materiálu
2. blok: posuvový stolek s lištami 5, 6, perem 7 a deskami 8 a 9 3. blok: vřeteno 10 s maticí 1 1 , ručním kolečkem 12 s rukojetí 13. Výchozím materiálem desek 1, 4 a lišt 5, 6 je plech tlustý 15 mm, suvnou desku 8 vyrobíme z plechu tlustého 12 mm, desku 9 z plechu 20 mm tlustého. Výztuhy vyřežeme z úhelníků. První montážní blok. Základní desku 1 (obr. 32) opracujeme po obvodě a uvnitř vyřízneme podélný otvor 22 X 110 mm. Výztuhy 2, 3 skosíme pro svar a nastehujeme na základní desku 21 mm od spodní hrany desky. Blok svaříme kolem dokola kromě spodku, který musíme opracovat. Spodní opracovaná plocha má stejné vybrání (0 58,1 X 2) jako nožová hlava. Musí dosednout na horní suport bez vůle. Osovou polohu (kóta 40,1) prověříme podle skutečné míry na horním suportu. Vnitřní stranu desky 1 hladce opracujeme a na kluzkých plochách zaškrabeme. Desku 4 opracujeme po obvodě, vyřízneme vnitřní podélný otvor 22 X X110 mm a oboustranným obroušením upravíme na tloušťku 14~0-1 mm (obr. 33). Úkosy osoustružíme v přípravku P5, použitém při výrobě saní (viz obr. 12 v USS 71). Dbáme při tom na rovnoběžnost úkosů. Kluzné plochy zaškrabeme. Do desky vyvrtáme osm otvorů pro závity M 5, které zatím neřežeme, neboť desky použi-
jeme jako vrtací šablony při svrtání s deskou 1. Diry pro kolíky předvrtáme vrtákem o 0,5 mm menším než je průměr kolíků. Desky 1 a 4 stáhneme navzájem svěrkami, překontrolujeme shodu vnitřních výřezů a případné výčnělky odstraníme. Dbáme na rovnoběžnost úkosů s podélnými hranami desky 1. Pak skrz otvory navrtáme deset důlků, rozebereme, vyvrtáme předepsané otvory do desky 1 a zespod zhotovíme zahloubeni pro hlavy šroubů. V desce 4 vyřežeme závity a obě desky sešroubujeme šrouby 18. Po přestružení děr pro kolíky zajistíme vzájemnou polohb desek kolíky 28. Druhý montážní blok. Desku 8 vyřízneme z plechu tlustého 12 mm, tvar opracujeme po obvodě a na spodní hraně srazíme úkos pro svar. Desku 9 vyřízneme z plechu o tloušťce 20 mm, opracujeme ji po obvodě a uprostřed delší hrany srazíme nahoře i dole úkosy pro svar v šířce desky 8. Desky k sobě sestehujeme a při střídavém svařování z obou stran stále kontrolujeme vzájemnou kolmost (obr. 34). Odchylka od kolmice nesmí přesáhnout 1 mm z každé strany desky 9. Hladce opracujeme zadní stěnu desky 8 a obě plochy upínacího stolku 9, z toho horní plochu do hladká. Do horní plochy vyfrézujeme drážky pro upínací šrouby. Nemáme-li možnost frézovat, postačí, když v ose drážek vyře-
Při konečné montáži je hlavním cílem uložit vřeteno a matici do 1. a 2. bloku a montáž lišty 5 na 2. blok. Nejdříve vyvrtáme do 1. bloku díru 0 13H7 mm pro vřeteno. Budeme postupovat stejně jako při montáži 7. a 8. bloku saní. Blok 1 upneme do čtyřčelisťové univerzálky, pokud ji máme na vlastním soustruhu, srovnáme osovou polohu a rovnoběžnost kluzných ploch desky 4 s osou soustružení pomocí hodinek. Navrtávákem předvrtáme důlek, pak vyvrtáme vodicí díru slabším vrtákem. Pokud díra nehází, předvrtáme díru vrtákem 0 12,5 mm a dokončíme vystružením strojním výstružníkem 0 13H7 mm. Hází-li díra, nutno díru vysoustružit do 0 1 2,8 mm. Protilehlý otvor 0 8H7 mm vyvrtáme z druhé strany podobně. K osovému upnutí poslouží pomocný trn 0 13 mm zaražený do vystružené díry. Po kontrole rovnobežnosti s osou soustružení vyvrtáme a vystružíme díru 0 8H7 mm. Do desky 8 vyvrtáme otvor pro šroub 19 a z druhé strany zahloubení pro matici 11. Matici přišroubujeme a 2. blok přiložíme na 1. blok, do něhož zašroubujeme vřeteno 10, které zajistíme na dolním konci maticemi 23, 24. Do lišty 6 zašroubujeme seřizovači šrouby 17 s maticemi 22, vložíme pero 7, které zlehka přitlačíme seřizovacími šrouby k desce 4. Z druhé strany vložíme lištu 5, přitiskneme na sebe kluzné plochy, stáhneme vše s 1. blokem a skrz dva otvory pro kolíky navrtáme důlky do desky 8.
55
Obr. 32. Svislý suport — detaily
56
Obr. 33. Svislý suport — detaily
57
Obr. 34. Svislý suport — detaily
58
Vše rozebereme, v liště 5 předvrtáme díry pro kolíky a do společných děr vrazíme pomocné kolíky. Pak přes lištu 5 navrtáme do desky 8 zbývající otvory, vyřežeme čtyři závity M6, lištu
přišroubujeme šrouby 20 a po přestružení otvorů zarazíme kolíky 29. Vyzkoušíme chod vřetene, které se musí volně otáčet po celé délce zdvihu.
TRYSKY K PISTOLI TAFIX Zakoupili jsme si elektrickou pistoli pro tavné lepení TAFIX 22 (výrobek podniku místního průmyslu Koventa Česká Třebová). Pistole se nám osvědčila, umožňuje rychlou fixaci různých materiálů. Nedostatkem je pouze to, že se poněkud obtížně shánějí vhodná lepidla, ale především je příliš velký průměr trysky (základní),
takže se obtížně lepí malé plochy, průměry a podobně. Délka trysky je také nedostatečná, což způsobuje, že se s pistolí špatně lepí např. pryžové těsnění u motorových vozidel nebo boky přířezů spojovaných na pero a drážku. Navrhli jsme proto trysky různých tvarů, průměrů i délek. Zkoušeli jsme
Povrchovou (barevnou) úpravu volíme stejnou jako u soustruhu. Horní část vřetene a ruční kolečko dáme pochromovat. ING. ZDENĚK NADEMLÝNSKÝ 1 vhodný materiál, aby přenos tepla byl co nejlepší. Výsledkem jsou trysky dvoudílné: základní díl 1 je pevně našroubován na pistoli včetně pružiny zpětného ventilu a do něho se šroubují vyměnitelné trysky kruhového průřezu 2 až 6 nebo průřezu obdélníkového 7. Nejprve musíme z pistole demontovat původní trysku. Postupujeme s co největší opatrností, abychom neporušili pružinu zpětného ventilu. Nejlépe je pracovat urychleně ještě před ztuhnutím lepidla, tj. pokud možno při maximální provozní teplotě pistole. Základní díl 1 zhotovíme z mosazného šestihranu 19, jednotlivé trysky 2 až 7 z mosazného šestihranu 10 podle výkresu. Neseženeme-li šestihran, lze použít i kruhový průřez. V tom případě pak musíme ručně vypilovat plochy pro klíč. Obdélníkového tvaru trysky 7 dosáhneme tak, že do svěráku upneme ocelový přípravek příslušného tvaru a rozměru a na něm trysku vytvarujeme. Základní díl 1 pevně našroubujeme na pistoli a do něj našroubujeme některou z vyměnitelných trysek, kterou volíme podle rozměrů a tvaru spojovaných dílů. Použitím trysek menšího průměru a délky ušetříme jak lepicí materiál, který je poměrně drahý, tak i elektrickou energii. FRANTIŠEK A KAREL MACUROVI
PRÁCA S FRÉZOVAČKAMI NA DREVO Podmienkou kvalitnej a bezpečnej práce sú ostré a správne vyvážené nože. Tupé a nevyvážené nože „tlčú", obrábaný materiál aj stroj veľmi vibrujú. Najmä pri zarovnávaní širších plôch musíme materiál na stôl pritláčať veľkou silou, čo obsluhu zvádza k tomu, aby držala a pritláčala obrábaný materiál aj nad nožovým hriadeľom a dopúšťala sa tak zásadného priestupku proti pravidlám bezpečnej práce. Vibrácie navyše poškodzujú ložiská, v ktorých je nožový hriadeľ uložený. STAROSTLIVOSŤ O NOŽE Viaceré spôsoby ručného aj strojového ostrenia nožov boli už v zborníkoch opísané a prípravok na ostrenie nožov možno kúpiť ako prídavné zariadenie k stolovej kotúčovej brúske ELKO. Na brúsenie používame brúsiace kotúče so zrnitosťou 46 až 60, s tvrdosťou K-M, pri obvodovej rýchlosti 23 až 30 m/s. Brúsime proti ostriu s minimálnym úberom na záver; zabránime tak jeho zohriatiu a tvorbe pridlhého ostrapu. Po každom ostrení skontrolujeme priamosť reznej hrany presným meradlom alebo rovnou dos-
kou a škárovými mierkami alebo fóliou známej hrúbky. Odchýlka priamosti nesmie byť väčšia ako 0,02 mm na 1 cm dĺžky noža (např. na noži dĺžky 200 mm — 0,4 mm). Nožové hriadele staticky aj dynamicky vyvážené dodá už výrobca. Dbáme, aby sme vyváženie neporušili napríklad použitím nerovnako ťažkých skrutiek prítlačnej lišty pri ich výmene, úpravami prítlačných klinových líšt, nerovnomerným brúsením nožov a pod. Pri samotných výrobkoch predchádzame dynamickej nevyváženosti presným vyhotovením predovšetkým drážok v hriadeli a prítlačných líšt. Statickú vyváženosť kontrolujeme na vodorovných rezných hranách a upravujeme ju odvŕtavaním materiálu na dne drážok, a to na obidvoch koncoch hriadeľa do rovnakej hĺbky. Pri vyvažovaní klinových líšt (aj so skrutkami) a nožov vyznačíme ich stred a stredom ich položíme na reznú hranu oceľového trojhranu (obr. 1). Ťažšiu stranu odľahčujeme na nožoch zbrusovaním spodnej hrany, na lištách odvŕtaním na spodnej ploche (obr. 2). Prípustná vzájomná
59
Obr.1
Obr. 2
nevyváženosť nožov a líšt závisí od priemeru reznej kružnice D (mm) a ich dĺžky I (cm) podľa vzťahu
G=0,005.D.I
kde G je prípustná vzájomná maximálna odchýlka hmotnosti (g). Príklad: Pre nožový hriadeľ 90 mm (0 reznej kružnice maximálne 96 mm) a dĺžky 200 mm sa G = 0,005.96.20 = 10 g. Ťažšie nože odľahčujeme brúsením po celej spodnej hrane a lišty odvŕtaním na obidvoch koncoch s nasledujúcou kontrolou vyváženosti. Kontrolu vyváženosti a zhodnosti hmotnosti nožov robíme vždy po dvoch až troch ostreniach. Rezná hrana strojovo ostrených nástrojov nebýva kvalitná. Zväčša sa na nej vytvára ihla (ostrap), ktorá sa po niekoľkých záberoch nástroja vylomí. Preto nástroje obťahujeme, čím odstránime ostrap, zmenšíme drsnosť povrchu čela aj chrbta a dakedy zmeníme aj geometriu reznej hrany, např. na duto brúsených hobľovacích nožoch. Obťahujeme najprv kameňom zrnitosti 100 až 120, potom kameňom zrnitosti 320 až 400 s brúsivom C 49 alebo A 99 tvrdosti M až O, namočeným v petroleji. Najprv brúsime čelnú plochu noža s jemným pritláčaním šikmo proti ostriu (obr. 3a). Potom nôž obrátime a niekoľkými ťahmi so silnejším prítlakom brúsime po ostrí (obr. 3b). Kameň leží na celej ploche chrbta noža. Obidva spôsoby striedame tak dlho až cítime, že pri prejdení bruskami prstov kolmo po ostrí nechytá už ostrap kožu. Ostrap neodstraňujeme rezom do dreva, lebo tým reznú hranu vylomíme. Malé otupenie (bez vyštiepených miest na ostrí) odstránime obtiahnutím nožov bez demontáže z nožového hriadeľa. Používame jemnozrnný obťahovací kvádrovitý kameň, zrnitosti 120 a 400, tvrdosti M až O, ktorý udržiavame v petrolejovom kúpeli. Kameň osadíme na chrbát noža (brúsená plocha noža) tak, aby dosadol na celú plochu (obr. 4). Bez kývania prechádzame po celej dĺžke noža dovtedy, kým plôška na ostrí, ktorá vznikla otupením, nezmizne. Čelo noža obtiahneme klinovitým, obojstranne
60
zaobleným kameňom niekoľkými ťahmi po celej dĺžke. Takto môžeme nože, kým ich nevyměníme, obťahovať až tri razy. Ak nám majú nože dlho dobre slúžiť, neopracúvame nimi materiál s veľmi znečisteným povrchom a taký, v ktorom boli zatlačené klince. Aglomerované materiály (drevotrieska, pilinovotrieskové a pazderovité dosky a pod.) alebo dosky s laminovanou fóliou či umakartom opracúvame nástrojmi, ktorých ostrie je zo spekaného karbidu. MONTOVANIE NOŽOV S nožovým hriadeľom manipulujeme iba po odpojení stroja od siete. Zaoblené drážky prítlačných líšt znečistené živicou a lepidlami čistíme škrabkou pred vybratím otupených nožov. Výška nožov nad nožovým hriadeľom je najviac 2 až 3 mm. Odporúčaná vzdialenosť hrany klinovej lišty (lámač triesky) od reznej hrany je pri automatickom posuve (hrúbkovačka) 0,5 až 0,7 mm, pri ručnom posuve (zarovnávačka) 0,7 až 1 mm. Pri obrábaní borovice a menších posuvoch sa odporúča vzdialenosť skôr väčšia. Pred vkladaním nožov zistíme, či dosadacia plocha klinovej lišty a obidve strany noža sú čisté. Ak vznikne medzi nožom a lištou malá, voľným okom nepostrehnuteľná medzera, ubíja sa do nej pri práci drevený prach. Vyvolaná sila vylamuje na nožovom ostrí aj niekoľko centimetrov dlhé zuby a poškodí aj dosadaciu plochu na klinovej lište. Ak toto poškodenie neodstránime, bude sa ostrie nožov na tomto mieste vylamovať stále. Presné nastavenie nožov uľahčujú dve až štyri pružiny uložené v otvoroch v dne nožovej drážky a prípravok zhotovený podľa obr. 5. Po zatlačení noža prípravkom pritiahneme najprv prostrednú skrutku klinovej lišty a potom striedavo ďalšiu smerom ku krajom nožového hriadeľa. Nože možno nastavovať aj pomocou klátika z tvrdého dreva s rovnou spodnou plochou, dlhého. 250 až 300 mm, položeného na zadný stôl. Tento spôsob zaručuje rovnobežnosť nožov s rovinou zadného stola. Od polohy hrany nožov proti rovine zadného stola závisí rovinnosť
hobľovanej plochy. Ak je rovina zadného stola presne dotyková k nožovej kružnici (nože len veľmi jemne škrípu o klátik bez toho, aby ho posunuli), má hobľovaná plocha mierne dutý tvar (obr. 6a). Je to výhodné pri drážkovaní dosák. Na dosiahnutie rovinnosti hobľovanej plochy musí byť zadný stôl trocha pod úrovňou nožov (obr. 6b), ktoré potom pri pomalom pretočení nožového hriadeľa v pracovnom smere posunú klátik asi o 4 až 5 mm. Veľkosť posunutia vyskúšame, lebo závisí od priemeru nožovej kružnice a druhu rovnaného dreva. Ak nože prečnievajú nad rovinu zadného stola ešte viac, je hobľovaná plocha oblá a konce dosák „zhobľované" (obr. 6c). Nože montujeme tak, že obidve koncové skrutky klinovej lišty jemne pritiahneme, aby sme mohli nôž vyťahovať a zaklepávať pomocou háčika a kolika z mäkkého materiálu (meď, mosadz). Namiesto pritiahnutia skrutiek môžeme do skrutkovej medzery vtlačiť dve pružiny, ktoré po nastavení noža vyberieme. Po nastavení nožov pritiahneme strednú a dve susedné skrutky a uvoľníme obidve krajné. Ďalšie skrutky postupne doťahujeme smerom od stredu ku krajom. Po ich dotiahnutí skontrolujeme klátikom rovnomernosť nastavenia, čo sa málokedy podarí na prvý raz. Dôležité je, aby všetky nože vyčnievali rovnako. Skrutky priťahujeme nenásilne. Potom pripevníme kryty a stroj na chvíľu spustíme. Po niekoľkých minútach ho zastavíme a skontrolujeme pritiahnutie skrutiek. Po každej výmene nožov upravíme ochranné kryty tak, aby plnili svoju funkciu. MONTOVANIE FRÉZOVACÍCH NÁSTROJOV Ak upíname nástroje krúžkami, ich celková výška môže byť len taká, aby všetky závity upínacej matice boli
v zábere. Vôľa medzi upínacím čapom a upínacím otvorom nástroja musí byť minimálna. Túto požiadavku dodržíme najmä pri nástrojoch s vypuzdreným otvorom. Všetky montážne plochy očistíme. Zdeformovaný (ohnutý, stlačený) upínací tŕň alebo tŕň s veľmi opotrebovaným upínacím závitom vyradíme. Najvyššie dovolené pracovné otáčky sú na továrenský vyhotovených nástrojoch vyznačené. Ak to tak nie je, používame nástroje z nástrojovej alebo rýchloreznej ocele do reznej rýchlosti 35 m/s a nástroje s plátmi z rýchloreznej ocele alebo spekaných karbidov do 50 m/s. Frézovací nástroj musí byť staticky a podľa možnosti aj dynamicky vyvážený. Vzhľadom na odlišnú geometriu reznej hrany nepoužívame na obrábanie dreva nástroje určené na frézovanie ocele. AKO SA SPRÁVAŤ O poriadku na pracovisku, vhodnom pracovnom odeve, osvetlení a sústredení sa na prácu sme už niekoľko ráz písali. Kvílivý tón frézovacích nástrojov vzbudzuje rešpekt, ale súčasne unavuje. Pravidelné prestávky v práci preto majú svoje opodstatnenie. Po spustení stroja sa presvedčíme o správnom smere otáčania nožového hriadeľa alebo frézovacieho nástroja. Nepracovnú časť nožového hriadeľa zarovnávačky zakryjeme pevným a pracovnú časť odsúvacím krytom. Počkáme, až stroj dosiahne pracovné otáčky, a naopak, ak nemá brzdu, neskracujeme dobeh po vypnutí. Triesky a odštiepky, zachytené medzi nožovým hriadeľom a čeľusťami stola, odstraňujeme po zastavení stroja drievkom. Za chodu čistíme iba frézovacky, a to metličkou do vzdialenosti asi 10 cm od nástroja. Dlhý materiál opracúvame pomocou oporných stojan-
Obr. 5
Obr. 6
Obr. 7
Obr. 8
61
čekov s valčekmi alebo podobných zariadení (predlžovacie plochy) a pri zarovnávaní bokov dlhých dosák ich zabezpečíme proti preklopeniu (bočné vedenie na obidvoch koncoch). Zvislá fréza musí mať vodiace meradlo, odsúvač rúk (oblúkovitý plech zabraňujúci styku s frézovacím nástrojom) a pritláčacie zariadenie (obr. 7), ktoré bráni aj spätnému vrhu materiálu. Zakázané je používať frézovacie nástroje určené na strojový posuv. Obvod medzi reznými hranami týchto nástrojov nie je vyplnený a nemajú odrážače (obr. 8). Zachytená a prudko vyhodená doska dokáže preraziť až 1 5 cm hrubú stenu. Najčastejším úrazom je „zabudnutá ruka". Je to tá ruka, ktorá pritláča materiál na zadnom konci a prechádza cez pracovný nástroj. Materiál pritláčame na predný stôl alebo prednú časť meradla dovtedy, pokým nie je za obrá-
bacím nástrojom dostatočne dlhý kus na uchopenie. Až potom ruku preložíme a materiál uchopíme za frézovacím nástrojom. Pri posúvaní materiálu stojíme bokom od stroja. Výnimkou sú veľkoplošné materiály. Na kombinovaných drevoobrábacích strojoch je zakázané pracovať na jednom zariadení, ak druhé celkom a pevne nezakryjeme. Na zarovnávačkách je zakázané opracúvať bez prípravku kusy kratšie ako 50 cm, na hrúbkovačkách potom kratšie kusy, ako je rozstup posuvných valcov plus 3 cm. Zarovnávaný materiál kladieme na stôl zarovnávačky tak, aby na ňom ležal koncami, a nie prostriedkom a pri podávaní do záberu ho pritláčame na stôl jemne, aby sa neprehol. Orientujeme ho tak, aby ostrie nástroja nešlo „proti letokruhom." ING. EVŽEN DUŠA
SCHRÁNKA NA VRTÁKY
62
umožňuje praktické a bezpečné uložení 48 vrtáků i jejich rychlé vyhledávání. Schránku lze uzavřít, nepráší se do ní a je možno ji položit do brašny, aniž by se vrtáky vysypaly.
POSTUP PRÁCE Základem je válec 1, který vysoustružíme z tvrdého dřeva. Do válce vyvrtáme otvory pro vrtáky. Protože schránka je určena pro 48 vrtáků, jsou díry umístěny hustě vedle sebe a musíme je tedy vrtat přesně, nejlépe ve stojanové vrtačce. Kdo nemá možnost strojního obrábění, může si válec přitesat ručně, 0 79 propilovat a otvor vrtat ručně. Pak je však nutno zvolit větší rozteče děr, abychom zamezili vzájemnému proniknutí sousedních otvorů. Na válcovou plochu průměru 79 mm označíme propisotem průměry vrtáků a válec lehce přestříkneme transparentním lakem. Otočný kryt 2 zhotovíme z plechovky od džusu. Plechovku pečlivě otevřeme a vymytou zbavíme otřepů. Narýsujeme okénka, provrtáme a dopilujeme. Podle výkresu vyvrtáme otvory 0 3,2 a 6 mm (kreslené čárkovaně) a dále vyvrtáme otvor 0 8,2 mm. Víčko 3 vystřihneme z plechu, zapilu-
2 x LUPA V DÍLNĚ Na jemnou a přesnou práci, zvlášť nemáme-li již tak ostrý zrak, by nám vítaným pomocníkem byla lupa, jen kdybychom měli třetí ruku. Nabízíme vám proto dva příklady, jak na to. LUPA NA STÍNIDLE LAMPY Pro drobnou činnost, např. čtení posuvného měřítka, mikrometru, odstranění třísky či kovové sponky z prstu stačí malá (např. hodinářská) lupa, volně vsazená do plechového kornoutku, připevněného na samém dolním okraji stínidla dílenské lampy
(obr. 1). Při prohlížení dobře osvětleného předmětu máme volné obě ruce. Lupa se dá kdykoliv okamžitě vyjmout a máme ji tak stále po ruce. LUPA NA STOJÁNKU Na větší lupu (např. 0 11 cm) si můžeme vyrobit stojánek. Skládá se z těžší základové desky, do níž zhotovíme otvor se závitem, do kterého našroubujeme ocelovou tyčku 0 asi 10 mm. V železářství si zakoupíme
jeme dokulata a vyvrtáme otvory zakreslené jako viditelné. Kryt i víčko můžeme nastříkat barvou, podle vlastního vkusu. K válci je upevníme otočně pomocí vrutu 4. Se schránkou pracujeme tak, že otáčíme krytem tak dlouho, až se v okénku objeví označení hledaného průměru vrtáku. Otočením víčka proti okénku schránku otevřeme, převrátíme a žádaný vrták vysypeme do dlaně. Vrtáky ukládáme špičkou dolů. Tím nehrozí poranění a při překlápění se vrtáky neotupí nárazem. Začínající kutil většinou nepotřebuje celou sadu 48 vrtáků. Zprvu vystačí s malou sadou 0 1,0; 1,6; 2,4; 3,2; 4,1; 4,9; 5,2; 6,4; 8,2 mm. Tato základní řada umožňuje vrtání otvorů pro závity a průchozí otvory pro šrouby. Později zakoupíme vrtáky 0 0,8; 1,2; 1,9; 2,0; 2,9; 3,9; 5,8; 7,8 mm. Další průměry dokupujeme podle potřeby a finančních možností. LADISLAV BĚHOUNEK pérovou svěrku (za 1 1 , — Kčs), na kterou si vyrobime podle obr. 2 z hliníkového plechu asi 1 mm tlustého obal. Je vhodné předem si udělat formu z tlustšího papíru. V obalu vyvrtáme otvory pro tyčku a otvor pro držadlo lupy. Svěrku do obalu vtlačíme a pak navlékneme na tyčku stojánku; v potřebné výšce svěrku ustavíme pomocí pryžového nárazníku na dveře, který se má po tyčce pohybovat lehce suvně. Polohu lupy můžeme ve svěrce nastavit podle potřeby, kromě toho se celá svěrka lehce otáčí kolem tyčky, takže se dá odstrčit i pouhým prstem. VILÉM GREŠL
63
Knižnica Urob si sám — vedúca redaktorka Ing. Gréta Izakovičová
UROB—UDĚLEJ SI SÁM zväzok 73
64
STOLNÍ VENTILÁTOR
PRÁCE NAŠICH ČITATEĽOV
použil zcela netypicky LADISLAV VOLF z Děčína. Při krátkodobém pobytu na chatě, i když pořádně topil, měl vždy pocit, že mu „táhne" na nohy. A zcela oprávněně — u stropu totiž naměřil i teplotu kolem 40 °C, zatímco u podlahy pouhých 5 °C. Tyto teplotní rozdíly trvají do té doby, než se prohřejí stěny a nábytek, k čemuž zpravidla dochází až tehdy, kdy se jede domů. Zavěsil proto ventilátor ke stropu a proud vzduchu nasměroval dolů — teplotní
rozdíl se zmenšil až na 5 °C. Pobyt v místnosti je mnohem příjemnější i při menší spotřebě paliva. Stejným způsobem lze přitápět i vedlejší místnost, v níž nejsou kamna. V tomto případě umístíme ventilátor do horní části dveří. Je však možné obě místnosti propojit otvory 20 X 20 cm umístěnými u stropu a podlahy. Ventilátor pak umístíme do horního otvoru.
OPRAVU PODLAHY NA CHALUPE vyřešil zcela netradičně TOMÁŠ VACULA z Březové. Ztrouchnivělou dřevěnou podlahu odstranil a do násypu pod podlahou ze škváry a suché hlíny uložil nevratné lahve od jedlých olejů a jiné podobné. Protože lahve se ukládají hrdlem dolů, je třeba uzavřít je korkovou, plastovou nebo korunkovou zátkou a pokud nedrží, přelepit je izolepou. Vrch lahvi — tedy vlastně dna — musí být v jedné rovině, proto je pro delší láhve třeba vyhloubit v násypu zednickým kladívkem jamku. Na styčné plochy lahví je vhodné při-
lepit izolepou kousky gumy nastříhané ze starých automobilových duší. Lahve začneme klást na straně protilehlé dveřím, u dveří pak skončíme. Pečlivě si změříme výšku, aby se po dokončení celé podlahy dveře daly otevírat. Do mezer mezi lahvemi natlačíme jemnější odpadovou polyetylénovou fólii nebo nasypeme hrubozrnný experlit tak, aby nahoře zůstaly asi 2 až 3 cm volné. Zamezí se tak přímému styku spodního násypu s vrchním potěrem. Na takto upravený podklad se na-
OSVĚTLOVACÍ TĚLESO DO FOTOKOMORY si vyrobil JIŘÍ HOLÝ z Třebíče. Konstrukčně je velmi jednoduché a levné, bez barevného filtru vyjdou náklady na jeho pořízení asi na 50,— Kčs. Těleso svítidla z hliníkového plechu 1 mm tlustého se skládá z pláště a dvou bočnic spojených trhacími nýty. Rozměry tělesa jsou přizpůsobeny velikosti barevného filtru (nejvhodnější 0RW0 No 113 D). Na dvou stranách musí být větší o 3 mm. Na vnitřní straně horní části tělesa je privarená nízká objímka žárovky Mignone po stranách bočnic jsou přinýtovány vodicí lišty z hliníkového filtru sloužící pro zasunuti filtrů: dole barevného a blíže k žárovce filtru tepelného z pískovaného nebo leptaného.
nese vrstva potěru ze škvárobetonu nebo experlitobetonu dva až pět centimetrů tlustá. Tomáš Vancula použil speciální potěr ze 16 dílů prosátých pilin, 16 dílů sádry a 4 dílů klihu, které rozpustil v 16 dílech teplé vody a dobře promíchal. Tento potěr je nutno rychle zpracovat. Na dobře vyschlý a ztuhlý potěr se položí podlahová krytina. Podlaha zhotovená tímto způsobem je suchá, protože vlhkost po sklu nevzlíná, a teplá, protože každá láhev je uzavřenou vzduchovou buňkou. Je samozřejmé, že takovou podlahu můžeme položit jen tam, kde nepředpokládáme nadměrné zatížení.
popřípadě okenního skla. Přední odnimatelná stěna svítidla je připevněna čtyřmi škroubky. Na stěnu je těleso upevněno pomocí nosné konzoly ohnuté z hliníkového plechu 2 mm tlustého. Těleso je s konzolou spojeno čepy (viz det.), což umožňuje měnit úhel dopadu filtrovaného světla na desku stolu. Aby bylo těleso v provozu bezpečné, je elektrický proud přiveden třížilovou šňůrou, která prochází tělesem gumovou izolační průchodkou a proti vytržení je zajištěna příchytkou. Ochranný žlutozelený vodič je připo-. jen na kovový plášť tělesa, zbývající vodiče pak ke šroubkům objímky pro žárovku tak, že černý je spojen se středovým kontaktem a modrý se závitem. Celá objímka je chráněna izolačním krytem z uzávěru barvy v aerosolovém balení, v němž je otvor pro žárovku. Vypínač je mezišňůrový. Protože lampa není odvětrána, lze použít žárovku jen do 25 W. To je však dostačující.
