nástroje stroje byt auto chata koníčky

nástroje stroje byt auto chata koníčky

Skladací záhradný stolík • Elektronicky riadená pasca na myši • Větrná elektrárna III. • Automatické otevírání oken skleníku • Zvedací zařízení pro invalidu • Zvonek pro kočku • Čítač se snímačem nejen pro autodráhu

Detský cyklotrial • Šachy • Podvozek pro přepravu kanoe • Škrabák jadrového ovocia • Osvetlenie akvária • Pohon klinovým remeňom • Súprava na striekanie náterov • Skľučovadlo k sústruhu na drevo

53

zostavil Kamil Zoufalý

nástroje stroje byt auto chata koníčky

OBSAH 1. DO CHATY A ZÁHRADY Jednoosý traktor Skladací záhradný stolík Elektronicky riadená pasca na myši Malá větrná elektrárna III Automatické otevírání skleníku

2 8 9 10 20

2. DO BYTU A DOMU Zvedací zařízení pro invalidu Nákupná taška na kolieskach Päťramenný drevený luster Malé osvetľovacie teleso Zvonek pro kočku Úprava splachovača

22 26 27 29 30 30

3. PRE DETI Spolehlivý čítač se snímačem Detský cyklotrial Skákadlo Chata pro děti na hraní

31 37 38 40

4. KONÍČKY Podvozek pro přepravu kanoe Univerzálny nosič na bicykel Velké šachy Osvetlenie akvária Filter pre malé akvárium Škrabák jadrového ovocia Mražené zeleninové natě

41 43 45 47 48 49 51

Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry Bratislava

5. STROJE A NÁSTROJE Pohon klinovým remeňom Na striekanie náterov Skľučovadlo k sústruhu na drevo Přípravek k ručnímu broušení Bezpečnostný kryt Pájecí kleště Na brúsenie hobľovacích nožov Ostření vrtáků

52 55 58 60 60 62 63 63

Propagační tvorba Praha

53

na chatu a záhradu JEDNOOSÝ TRAKTOR Abych spojil výhody jednoosého i dvouosého traktůrku, zkonstruoval jsem si jednoosý traktůrek, který je trvale spjat s jednoosým valníkem nebo s jednoosým nosičem nářadí, na nějž lze upevnit jednoradličný pluh, pětiradličný kultivátor (šíře záběru 80 cm), dvou až třídílné brány, dvouradličný oborávač brambor či jiné nářadí. Součástí traktůrku je sedadlo řidiče, který volantem přes řetězový převod řídí vzájemný úhel osy traktůrku a osy valníku či nosiče nářadí. Poloměr otáčení soupravy (s nosičem nářadí 1,3 m, s valníkem 1,5 m) umožňuje práci i na malém pozemku. Upevnění valníku či nosiče nářadí je zajištěno třemi šrouby, takže výměna je snadná a rychlá. Toto řešení umožnilo i „kutilsky dostupně" vyřešit problém rychlostní skříně, která u jednoosých traktůrku bývá většinou vyráběna celá nebo aspoň její skříň, což je samozřejmě výrobně náročné. Použil jsem rychlostní skříně z vyřazeného vozu Wartburg 900, takže (spolu se skříní motoru a predlohou) mám k dis-

2

pozici šestnáct rychlostí vpřed (2— 20 km . h~1) a čtyři rychlosti vzad. POPIS TRAKTŮRKU ,« . V rámu, který se skládá ze dvou profilů U je příčně upevněn jednovýfukový motor ČZ 250 cm 3 . Na chlazení motoru je přidán ventilátor, poháněný klínovým řemenem od předlohového hřídele. Točivý moment motoru se

přenáší řetězovým náhonem přes předlohu a ozubené soukolí na rychlostní skříň a diferenciál a odtud přes zkrácené poloosy na kola s brzdicími bubny. Hydraulické brzdy jsou ovládány pedálem, přes hlavní brzdový válec na čelisfové válce. Spojka a plyn jsou rovněž ovládány pedály. Rozchod kol je 680 mm; pro práci v poli musí mít pneumatiky šípový vzor nebo musí být

08

3

Obr. 2 nasunuty protiskluzové „ostruhy". Nosič nářadí má kola 8X4". Celková délka trakturku s tažnou tyčí je

4

1800 mm, šířka 900 mm a výška kapoty 900 mm. Z hlediska materiálu a výroby je

konstrukce trakturku řešena tak, aby byla jednoduchá a materiálově přístupná. V co největší možné míře bylo použito dílců z vyřazeného vozu Wartburg 900 a motocyklu ČZ 250 cm 3 . Proto se v rozpisce materiálu většinou neuvádí kvalita materiálu. Z hlediska přesnosti výroby lze až na malé výjimky traktůrek zhotovit v každé vybavenější domácí dílně. Protože by úplná dokumentace na výrobu trakturku zabrala příliš mnoho místa, publikujeme ji ve zhuštěné formě, a to tak, že je rozdělena na výrobu deseti jednotlivých montážních skupin. Při celkovém sestavení trakturku je pak třeba postupovat podle textu a fotografií. Na výkresech nejsou uváděny výrobní tolerance; pokud tedy nemáme jistotu v přesnosti, lícujeme vždy s protikusem. Proto nejsou na výkresech někde uvedeny ani rozměry. Z podobných důvodů neuvádíme ani označení kvality obráběného povrchu. VÝROBA TRAKTURKU Rám 1 zhotovíme podle obr. 1. Nejprve nařežeme a připravíme základní nosníky rámu 1.1 a 1.2. Zhotovíme je z plechu asi 3 mm tlustého, nebo je upravíme z U profilu vhodné velikosti. Oba základní nosníky sešroubujeme k sobě pomocnými šrouby a odvrtáme otvory 0 40 mm pro poloosy. Připravíme si úhelníky pro uchycení kol 1.3 a 1.4 a vyvrtáme v nich otvory 0 20 mm. Dále si připravíme spodní držáky kol 1.5 a 1.6, příčný nosník před rychlostní skříň 1.7 a pod rychlostní skříň 1.8 a držáky motoru 1.11 a 1.12 (obr. 2). Rám zúhlujeme a připravené úhel-

5

6

Rozpiska materiálu

i

níky 1.3 a 1.4, nosníky 1.7 a 1.8 a levý držák motoru 1.11 privaríme na rám. Do rámu vložíme rychlostní skříň 1.9 a zkontrolujeme, zda jsme pracovali přesně. Označíme si umístění spodních držáků kol tak, aby sklon a rozchod kol byl vpředu o 5 až 10 mm kratší než vzadu, nahoře širší o 5 až 10 mm než dole a držáky přišroubujeme. Na levý držák motoru 1.11 (již

privarený na rámu) připevníme motor 1.13, na motor namontujeme pravý držák 1.12, označíme otvory a pravý držák přišroubujeme na rám. Montáží převodovky a motoru do rámu, máme základní prvky malotraktoru připraveny. Dále si musíme připravit zkrácené poloosy 1.14 a 1.15. Protože poloosy W 900 jsou kalené, rozřízneme je

rozbrušovacím kotoučem na míru; nesmíme při tom zapomenout připočítat 12 mm na ozub (viz obr. 3). Ozub vybrousíme rovněž rozbrušovacím kotoučem, pokud možno co nejpřesněji. Poloosy mají různé délky, a proto musíme dát pozor, abychom je při svařování nezaměnili. Na svařené poloosy nasadíme trubku 1.10, do níž předem vyvrtáme otvory 0 15 mm; těmito otvory svaříme poloosu s trubkou. Protože trubka 1.10 slouží zároveň jako těsněná hřídel (pro těsnění gufero), musíme její konec vyleštit. Aby trubka u těsnění neházela, musí být s poloosou souosá; proto ji musíme vystředit plechovými vložkami. Takto upravené a zkrácené poloosy namontujeme zpět do volnoběžných kloubů na nábojích kol. Náboje kol 1.16 a 1.17 upravíme tak, že z nich vyrazíme páky řízení, a tak nám vznikne otvor 0 20 mm pro uchycení náboje na rám. Pak z nábojů kol odstraníme horní závěs pera s otočným čepem a spodní závěs. Čepy zase vrátíme zpět. Takto připravené náboje kol nasuneme i s brzdicími bubny do spodního držáku 1.5 a 1.6 a zavěsíme do horních držáků 1.3 a 1.4. Vůli mezi okem náboje kol a úhelníky si vymezíme pomocí kroužků z trubky 3/4" tak, abychom dosáhli požadovaný sklon kol. Nastavená kola dotáhneme šroubem 1.20. Když máme náboje kol uchycené, připravíme závěs s kloubem a tažnou tyčí, předlohovou hřídel a ozubené soukolí. Kapotu a další skupiny montujeme naposled. Kloub s tažnou tyčí 2 vyrobíme podle obr. 3. Do hlavního

7

pouzdra 2.2 privaríme otvorem 0 12 mm vnitřní pouzdro 2.3 tak, aby na každé straně zbylo 20 mm pro ložiska. K hlavnímu pouzdru 2.2 privaríme ještě ozubené kolo 2.1. Dále privaríme podélné pouzdro 2.4 k tažné tyči 2.5. Druhý konec pouzdra 2.4 vypilujeme a přizpůsobíme hlavnímu pouzdru 2.2 a privaríme. Toto spojení ještě zajistíme objímkou 2.6. V pouzdru i objímce vyvrtáme otvor 0 10 mm pro zajišfovací šroub 2.11. Po sešroubování ještě objímku privaríme k hlavnímu i podélnému pouzdru. Konec tažné tyče 2.5 svrtáme se zarážkou 2.7. Nakonec narazíme do pouzdra 2.2 ložiska 2.9 s rozpernou trubkou 2.12 a tím máme podskupinu připravenu k montáži. Závěs kloubu 3 se skládá ze dvou samostatných dílů

(horního a spodního), které navzájem spojíme až při montáži (obr. 4). Spodní díl závěsu 3.1 zhotovíme z úhelníku 40X40 mm, v němž provedeme výřezy pro ohýbaní. Po ohnutí úhelník v rozích svaříme. Dále si připravíme horní 3.2 a dolní 3.3 příčku závěsu a vložku 3.8 pro vyrovnání příček na výšku. Příčky s vložkou svaříme a na horní příčku 3.2 privaríme plošinku pastorku 3.7. Otvor pro závit M14 však vyvrtáme až po našroubování celého závěsu na rám a namontování kloubu, aby vůle v zubech mezi pastorkem 6.26 a kolem 2.1 nebyla velká. Svařené příčky 3.2 a 3.3 privaríme na spodní díl závěsu 3.1 a zároveň privaríme plošinu závěsu 3.4. Horní díl závěsu 3.5 zhotovíme stejným postupem jako spodní díl a privaríme k němu horní plošinu 3.10, do

níž vyvrtáme otvor 0 25 mm pro šroub 2.10. Otvory 0 25 mm vyvrtáme i v plošině 3.4. Mezi tyto otvory vložíme kloub 2 a závěs 3 s kloubem sešroubujeme šroubem 2.10. Pak závěs přiložíme na rám, označíme otvory pro šrouby jak boční, tak horní i spodní a svrtáme. Konce závěsu podle potřeby přihneme. i i < _, Předlohový hřídel 4 Hřídel 4.7 uřízneme na délku a postupně na něj privaríme řetězové kolo 4.2, řemenici 4.3 a řetězové kolo 4.4 (obr. 4). Náboje ložisek 4.6 vysoustružíme a privaríme je na základny 4.5. Ložiska 4.1 narazíme do nábojů 4.6 a tím máme připravenou předlohovou hřídel k montáži. Popis ostatních montážních skupin uveřejníme v příštím sborníku. F. S.

SKLADACÍ ZÁHRADNÝ STOLÍK K dreveným skladacím kresielkam, ktoré som si zhotovil podľa návodu uverejneného v zimnom zborníku USS z roku 1970, som si ešte vyrobil záhradný stolík podobného štýlu; dá sa samozrejme použiť aj k iným dreveným sedačkám. Konštrukcia stolíka sa skladá z dvoch samostatných prvkov — dosky stola a podnožia,

8

ktoré sa dá sklopiť. Stolík teda pri uskladnení zaberá len malý priestor. PRACOVNÝ POSTUP Stolík zhotovíme z kvalitného smrekovcového alebo borovicového dreva, ktoré si dáme pretiahnuť na jednotnú hrúbku 20 mm. Dosku stolíka zhotovíme z dvoch

pozdlžnikov 1, na ktorých horné hrany priskrutkujeme laty 2. Podnožie tvoria dva páry skrížených nôh 3 spojených navrchu držiakom podnožia 4. Nohy 3 i držiaky 4 vyrežeme do tvaru uvedeného na výkrese. Na dvoch vnútorných nohách zhotovíme zárezy široké i hlboké 20 mm. V hornom oblúku nôh vyvŕtame otvor

podnožie, musíme ešte zhotoviť trnož 7 a dve spájacie lišty 8 a 9. Všetky diely stolíka napustíme fermežou a dva razy natrieme bezfarebným nitrolakom. Potom už môžeme podnožie zložiť. K držiakom 4 pripevníme pomocou skrutiek so zápustnou hlavou 10 a matíc 11 nohy tak, že jedna noha je z vonkajšej strany a druhá z vnútornej strany. Uprostred spevníme obidve dvojice nôh trnožou 7, ktorú priskrutkujeme závrtkami na vonkajšie nohy. Aby sa nohy stolíka dole nerozchádzali, pripevníme na ne ešte spájacie lišty 8 a 9. Pri rozložení podnožia zapadnú vnútorné nohy do výrezov trnože 7, a tým sa stolík zabezpečí v rozloženej polohe. . 4 MILOŠ ZÁHRADNÍK 0 10 mm, do ktorého vlepíme univerzálnym lepidlom puzdro 5 a takisto vyvŕtame aj v držiaku 4 otvory, do ktorých vlepíme puzdra 6. Pri lepení musíme dať pozor na správne umiestnenie puzdier — musia vyčnievať o 2,5 mm tak, aby vzájomná vzdialenosť nôh od držiakov bola 5 mm. Puzdra 5 i 6 zhotovíme z hliníkovej rúrky 0 10 mm, ktorú dostať vo väčších železiarstvach. Vnútorný priemer rúrky musíme presústružiť na 0 8,1 mm. Aby sme mohli zložiť

Rozpis materiálu

ELEKTRONICKY RIADENÁ PASCA NA MYŠI Už dlhší čas vediem nerovný boj s veľkým množstvom myší, ktoré nás napriek všetkým zostrojeným nástrahám stále na chate navštevujú a ničia všetko, na čo prídu. Skúšal som rozličné mechanické nástrahy s nastaviteľnou citlivosťou, ale myši sa vždy po určitom čase naučili moje pasce obsluhovať tak, že návnadu zožrali bez ujmy na zdraví. Keďže.nepomohol ani jed, ani elektronický odpudzovač, rozhodol som sa zlomiť myší intelekt ďalšou elektronikou. Tá v spojení s klasickou mechanickou pascou konečne zabrala. Spôsob riešenia elektronickej pasce je zrejmý z fotografie. Ide o obyčajnú pérovú pascu, kde jednoduchý a hrubo nastaviteľný odpaľovací mechanizmus som nahradil vysoko citlivým snímačom, ktorý už pri nepatrnom dotyku odisťuje pérový mechanizmus pasce.

a POZNÁMKY KU KONŠTRUKCII Väčšinu elektrických súčiastok zapojíme na platni plošných spojov, ktorú zhotovíme podľa obr. 2. Mimo dosky umiestnime iba kondenzátor C, ktorý je rozmerný, lebo musí dodať značnú energiu v okamihu odpálenia pasce, a elektromagnet M, ovládajúci spúšťací mechanizmus. Použijeme taký elektromagnet, aký dostaneme. Vhodná je

ľľ..1!»B3«Mtt*

,

*•-

OPIS ZAPOJENIA Schéma je uvedená na obr. 1. Ak sa myš dotkne hrotu snímača, na ktorom je návnada, uzavrie sa cez jej telo a cez odpor R1 prúd do bázy tranzistora T I . Tu prúd zosilnie a otvorí tranzistor T2. Jeho emitorovým prúdom vznikne úbytok napätia na odpore R4, ktorý otvorí tyristor Ty. V jeho anódovom obvode je zapojený spúšťací elektromagnet M, ktorý odistí pérový mechanizmus pasce P. Odpálením pasce sa súčasne preruší napájenie celého zariadenia.

9

SNÍMAČ

Obr. 1 Schéma zapojenia R4

např. cievka z relé, stýkača, zvončeka a pod. s odporom asi 15 Q. Môžeme ju zhotoviť navinutím asi 1000 závitov 0 0,4 mm. Princíp odistenia pasce je schematicky znázornený na obr. 3. Do cievky 1 je vtiahnuté železné jadro 2, ktoré cez fahadlo 3 odistí pérový mechanizmus 5. Tým sa súčasne rozpojí napájanie; kladný pól batérie je totiž pripojený na ťahadlo, cez toto na pero a na hliníkovú základnú platňu 7 pasce. Odpálením pasce sa toto spojenie poruší. Spôsob vyhotovenia je zrejmý z fotografie. Pozornosť treba venovať izolácii hrotu snímača 6. Použitý materiál nesmie navfhať a musí mať veľký izolačný odpor, pretože k odpáleniu pasce dôjde pri spojení hrotu snímača so základnou hliníkovou platňou pasce už cez odpor 10 M Q. Vhodný materiál je keramika, plexisklo, sklo alebo sklený laminát. Nehodí sa drevo, pertinax, papier. Zariadenie napájame z dvoch až troch plochých batérií zapojených v sérii. Napájacie napätie určíme tak, aby zariadenie s použitým elektromagnetom spoľahlivo pracovalo. Ak je zariadenie v pokoji, majú batérie takmer nulový odber; vydržia teda veľmi dlho (6 až 12 mesiacov). Jedna skupina batérií môže napájať aj viac pascí. Vekom zväčšený vnútorný odpor batérie neprekáža, lebo prúdový impulz na spustenie dodáva z veľkej časti kondenzátor C. Keďže sa zariadenie napája zo suchých batérií, nie je potrebná poistka v prívode k batérii. Celú elektroniku pasce umistnime do plechovej skrinky 8, z ktorej vyčnieva iba ťahadlo kotvy elektromagnetu M (pozri fotografiu). VLADIMÍR PAYER

M

—

Obr. 2 Plošný spoj (mierka 1:1); vľavo pohľad zo strany plošných spojov, vpravo zo strany súčiastok

Obr. 3 Schematické znázornenie mechanického usporiadania: 1 — cievka s vinutím; 2 — železné jadro, 3 — ťahadlo; 4 — ohybný prívod napájania, 5 — pérový mechanizmus pasce, 6 — hrot snímača s návnadou; 7 — základňa z hliníkového plechu, 8 — kovová skrinka . . Použité súčiastky

iiíb

MALÁ VĚTRNÁ ELEKTRÁRNA III Tlumič regulačního zařízení 125 slouží ke kompenzování krátkých, ale silných poryvů větru, které by nepříznivě zasahovaly do regulace naklápění vrtulových listů. Při nárazu větru do štítu 109 zachytí tlumič 125 jeho první nápor a teprve když nápor trvá déle, uvolní tlumič plynule štít, a ten přestaví prostřednictvím regulační tyče 98 a regulačního zařízení listy vrtule 89 na menší úhel náběhu (obr. 12). Když nápor větru zeslábne, vrátí závaží 111 svojí hmotností štít i tlumič do výchozí polohy a regulační zařízení přestaví listy vrtule opět na větší úhel náběhu. Tlumič 125 zhotovíme z hustilky k jízdnímu kolu, na které uděláme pár

10

OPRAVTE SI V č. 5 1 , str. 6, obr. 4. Průměr vnitřního otvoru v pomocném čele není 6,4 mm, ale 12,1 mm. V č. 5 1 , str. 7, obr. 5: U všech šesti cívek s indexem dvě (A 2 , B 2 , C2) je tečka označující začátek vinutí chybně vlevo. Správně má být vpravo jako u všech ostatních cívek. Kdo má už stator vyroben, musí tedy přehodit začátek vinutí s koncem vinutí. (Jelikož jedna fáze je tvořena vždy 2X třemi cívkami v sérii, je třeba, aby se okamžitá napětí cívek sčítala. To je možné jen tehdy, budou-li cívky s indexem dvě zapojeny obráceně než cívky ostatní. Ve schématu na obr. 5 jsou sice správně přehozeny přívody těchto cívek, ale současně je chybně označen začátek vinutí civky — tučný bod, takže napětí by se odečítalo a výkon generátoru by byl nižší!) V č. 5 1 , str. 1 1 : Chybí údaj, že při nalepování magnetů rotoru je nutno dbát na střídavou polaritu: např. první magnet severem nahoru, druhý jihem nahoru, třetí opět severem atd. V č. 52, str. 33: Vinutí L2 transformátoru 70 má 27 závitů smaltovaného drátu 0 0,4 mm (nikoliv 4 mm, jak bylo chybně uvedeno).

malých úprav. Z hustilky odstraníme sklopnou patku, která slouží k přišlápnutí hustilky při huštění. Původní otvory pro sklopnou patku prevŕtame na 0 6,2 mm (obr. 12, pohled M). Otvor bude průchozí a poslouží k upevnění tlumiče 125 k páce štítu 107 šroubem 122 s maticemi 123. Aby osa nosiče stabilizátoru 97 byla rovnoběžná s osou tlumiče 125, vložíme mezi dolní součást tlumiče a matici 123 distanční trubku 124. Rukojeť hustilky (tlumiče 125) provrtáme kolmo k podélné ose vrtákem 0 6,2 mm. Stejný otvor vyvrtáme i do nosiče stabilizátoru 97 ve vzdálenosti 70 mm od stabilizátoru 116. Šroubem 128 a maticemi 123 upevníme horní část tlumiče 125 pevně k nosiči stabilizátoru. Mezi dvě matice 123 upevníme ještě oko 129 s kroužkem 130 (obr. 12, pohled N). Aby osy nosiče 97 a tlumiče 125 byly rovnoběžné, vložíme mezi tlumič 125 a matici 123 ještě matici 127, která slouží jako distanční podložka. Uložení tlumiče 125 na šroubech 122 a 128 musí být volně otočné a tlumič se nesmí při zatlačení na přední plochu štítu příčit. Není-li tomu tak, můžeme závadu odstranit změnou délky distančních dílců 124 nebo 127. Tlumicí účinek tlumiče zajišťuje tlumivka 126. Je to šroub M5X16 mm, který zašroubujeme do otvoru, ve kterém byla původně hadička hustilky. Netěsnost v závitu vytváří vlastní tlumicí účinek. V případě, že by tlumicí účinek byl malý, utěsníme část závitu navinutím konopí. Je také možné vložit pod šroub 126 čípek z porézního materiálu a různým přitáhnutím šroubu 126

regulovat tlumení. Propustnost tlumivky by měla být taková, aby stlačení rukojeti hustilky z horní do dolní polohy proběhlo za tři sec. Kroužek 115 na páce štítu slouží k upevnění silonové šňůry 211 (na obr. 12 kreslena čárkovaně). Šňůra prochází kroužkem 130 a v případě, že dojde na elektrárně k závadě, nebo je nutné elektrárnu spustit dolů po stožáru, zastavíme tahem za šňůru 2 1 1 otáčení vrtule. Stabilizátor udržuje polohu větrné elektrárny ve směru nejsilnějšího proudění vzduchu. Zhotovíme jej ze dvou hliníkových plechů trojúhelníkového tvaru; pravý plech 117 musí být o dva lemy širší než levý plech 116. Oba plechy snýtujeme nýty 121. Snýtovaný stabilizátor upevníme šrouby 118 s maticemi 119 a podložkami 120 k nosiči stabilizátoru 97. Při upevňování stabilizátoru zploštíme poněkud konec nosiče 97 a budeme dbát na to, aby stabilizátor byl upevněn na nosič stabilizátoru přesně v jeho ose. Upevnění konstrukce ke stožáru Pohyb celé konstrukce větrné elektrárny po nosném stožáru 177 umožňuje šmýkadlo (obr. 13). Jeho hlavní součástí je ocelová trubka 131, na kterou v horní části privaríme spojku 133 s objímkou 132 a konzolku 134 s kroužkem 135 (viz obr. 16). (Na pracovním modelu elektrárny TCD — 1 bylo k výrobě šmýkadla 131 a objímky 132 použito neštandartní trubky s vnějším průměrem 50 mm a tloušťkou stěny 3 mm. Pokud bychom nesehnali trubku stejných rozměrů, můžeme použít trubku 2", avšak na obou koncích musíme vložit pouzdra, která nám vnitřní průměr trubky upraví na 0 44 mm. Potom je také nutné udělat poněkud delší palec 166.) Do kroužku 135 zasuneme pouzdro 136 a svrtáme společně otvor pro

závit M6 (obr. 13). Na pouzdro nasuneme přírubu 138 s ložiskem 137. Otvorem 0 17 mm v přírubě 138 zasuneme shora trubku 139. Kroužek 135, pouzdro 136 a trubku 139 zajistíme proti vzájemnému otáčení šroubem 213. Zátku 140 k trubce 139 privaríme nebo připájíme natvrdo. K přenosu proudu z alternátoru do akumulátoru slouží kartáče (uhlíky) 153 upevněné v držáku 150 a izolátor 142. Tyto součástky jsou vestavěny do tělesa hlavního nosiče 92 (obr. 13). Držák kartáčů 150 zhotovíme z textitu. Zvláště přesně uděláme čtyřhranné otvory pro průchod uhlíkových kartáčů. Záleží na tom, aby byla dodržena vzájemná kolmost a čisté opracování stěn (obr. 14). Uhlíky 153 použijeme ze startéru škodovky a jejich rozměry upravíme podle obr. 14. Z ocelové struny zhotovíme přítlačná perka 157, na jejichž jednom konci uděláme očko 0 4,5 mm. Na druhém konci perek ohneme malý zobáček nahoru, aby se konec perka nezarýval do uhlíku. Držák kartáčů sestavíme takto: do držáku 150 zasuneme zdola šrouby 154 a maticemi 155 je upevníme (obr. 14 — nárys). Do štyřhranných otvorů vložíme kartáče 153 a jejich očka nasuneme na šrouby 154, na ně nasuneme kabelová oka 148 vodičů od alternátoru 149 a přitáhneme je druhými maticemi 155. Na ně dáme podložky 156, přítlačná perka 157, další podložky 156 a nakonec matice 155 (obr. 14 — bokorys). Izolátor 142 zhotovíme z textitu. Na dolní stranu izolátoru budeme upevňovat destičku 143 z cuprextitu. Její pokovený povrch ve střední části odstraníme a ponecháme jen mezikruží (na obr. 14 — šrafováno). Dosedací plochy pro šrouby 145 pocínujeme pájkou (obr. 14 — šrafováno příčně), aby se pod šrouby netvořila měděnka. Sběrač sestavíme tak, že na

11

Obr. 12

POHLED M

• 122

123

124

97

/

12

V

^

13

POHLED S

Obr. 14

14

ŘEZ D - D

Obr. 15

15

DET. B

Obr. 16

16

Obr. 17

17

horní stranu izolátoru přiložíme stírací koružek 144, na dolní stranu přiložíme destičku 143 a zdola prostrčíme šrouby 145, kterými všechny díly spojíme. Aby konce šroubů 145 nepřečnívaly, opilujeme je do stejné roviny se stíracím kroužkem 144, pak celou plochu vyhladíme jemným smirkem a vyleštíme. Zdola vyvrtáme přes cuprextitovou destičku až do izolátoru 142 otvor, do kterého zasuneme konec vodiče 149 a důkladně jej připájíme k měděnému mezikruží na destičce 143 (obr. 13 — sestava). Všechny kovové části držáků kartáčů i sběračů proudu důkladně nakonzervujeme vazelínou, aby nám tyto součástky nekorodovaly. Potom upevníme třemi šrouby 152 držák kartáčů 150 do hlavního nosiče 92. Aby nedošlo k náhodnému dotyku měděného lanka kartáče o hlavní nosič, vložíme při montáži mezi držák kartáčů 150 a hlavní nosič 92 izolační papír 151. Vodiče 149 od kartáčů 153 vyvedeme od hlavního nosiče vzhůru oválným otvorem 14X9 mm k měniči alternátoru (v řezu na obr. 13 je kreslen jen jeden vodič). Izolátor 142 se stíracím kroužkem 144 a destičkou 143 upevníme šroubem 141 do zátky 140. Vodič 149 připájený na cuprextit provlékneme otvorem 0 8 mm dolů do trubky 139. Do otvoru M4 na trubce 139 upevníme srubem 146 s podložkou 147 kabelové oko 148 druhého vodiče 149 a jeho druhý konec provlékneme druhým otvorem 0 8 mm do trubky 139. Oba vodiče 149 zavedeme těsněným otvorem do prachotěsné krabice 172 (obr. 16), kde je připojíme na svorkovnici 173. Vodiče musí být pod krabicí prověšeny, aby dešťová voda odkapávala a nevnikala do krabice. Krabici 172 upevníme dvěma šrouby k desce svorkovnice 171, kterou privaríme na šmýkadlo 131. K desce upevníme příchytkou 174 a šrouby 175 čtyřpramenný kabel 176. Na začátku i na konci kabelu spojíme spolu vždy dva prameny a získáme tak kabel 2X5 mm 2 . Kabelem povedeme proud ze svorkovnice 173 až k akumulátoru. Vzhledem k tomu, že šmýkadlo 131 se pohybuje po stožáru větrné elektrárny, nelze kabel ke stožáru nikde upevnit. Jediné upevnění je v příchytce 174 a dále už visí kabel volně. Proto by měla mít příchytka pryžovou výstelku. Kompletaci části pro přenos proudu ukončíme tím, že na osazení 0 37 — 0,1 mm příruby 138 nasadíme hlavní nosič 92 s vestavěným držákem kartáčů. Proti axiálnímu po-

18

Rozpiska materiálu

sůvu zajistíme nosič šroubem 205 se dvěma podložkami 206 (obr. 14). K zajištění šmýkadla v horní poloze na stožáru 177 slouží páka 165 s palcem 166 (obr. 15). Celé zařízení upevníme mezi dva plechy 158, 159, které privaríme ve spodní části smykadla na straně o 180° otočené vůči spojce 133 a konzolce 134. Otvory v plechu 158 a 159 svrtáme společně vrtákem 0 6,4 mm, potom otvory v pravém plechu prevŕtame na 0 8,2 mm a do otvorů v levém plechu vyřízneme závit M 8. Pak mezi oba plechy vložíme kousek plechu 4 mm tlustého a plechy 158, 159 sešroubujeme. Takto připravené plechy stehovým svárem privaríme k smykadlu. Vyrobíme páku 165 a k ní privaríme palec 166. Pero 167 zhotovíme uprostřed se dvěma závity a na okrajích vytvoříme ohyby k zachycení za šrouby. Montáž zajišťovacího zařízení není obtížná (obr. 15). Prostřední šroub 160 zašroubujeme jen tak daleko, aby mezi hlavou šroubu a pravým plechem zůstala mezera asi 2 mm pro péro 167. Podobně necháme mezeru u šroubu 161 a u šroubu 160 na páce 165. Pero 167 vložíme pod šroub 161 a konce zaklesneme za šrouby 160. Do otvoru 0 4,5 mm na páce provlékneme silonový vlasec 168 a jeho konec zajistíme hliníkovou svorkou 169, kterou několikrát napříč stiskneme štípacími nebo kombinovanými klešfěmi. Vlasec provlékneme

přes rolničku 170, kterou navlékneme mezi oba plechy na horní šroub 160 a vedeme dolů podél páky 165. Tahem za vlasec se přesvědčíme, zda má péro 167 dostatečné napětí a spolehlivě tlačí páku do zajišfovací polohy. Nakonec ještě v dolní části šmýkadla privaríme na obvodu (po 120°) tři šrouby 162, ke kterým budeme upevňovat kotevní lana. Zajištění a zakotvení konstrukce Celá konstrukce je upevněna na stožáru 177, který zhotovíme z trubky 1 1 /4"; jeho délku volíme podle potřeby. Na horní konec stožáru 177 privaríme plechovou konzolu 197 a k její horní zadní hraně privaríme šroub 202 (obr. 13). Ke konzole upevníme šroubem 199 s podložkou 201 a maticí 200 kladku 198. Do spojky 133 provrtáme dva otvory 0 3,5 mm, kterými prostrčíme lano 190 a na konci lana uděláme uzel, který propájíme mosazí. Lano vedeme přes kladku dovnitř stožáru. Do horní části stožáru upevníme stabilizační šroub 214, který zajišťuje šmýkadlo 131, aby se na stožáru neotáčelo kolem svislé osy stožáru (obr. 13, pohled R). Dolní část stožáru spojíme dvěma spojkami 178 s patou stožáru 191, která je zabetonovaná v zemi (obr. 16). Spojky 178 zhotovíme z úhelníků 50X50 mm, které přišroubujeme dvěma šrouby 179 ke stožáru a dvěma šrouby 179 k patě. Mezi spojky stožáru 178 uložíme naviják k navíjení lana

190. Naviják zhotovíme tak, že vytvarujeme buben 183 z plechu ti. 4 mm a uděláme v něm otvor pro zaklesnutí konce lana 190. Můžeme též použít trubky o průměru 3" (obr. 17). Vyrobíme obě čela 182, vyvrtáme potřebné otvory a čela privaríme k bubnu 183 děravými svary. Otvory 0 9 mm na obvodu čel bubnu slouží k prostrčení zajišťovacího kolíku 221 při vytažení šmýkadla do horní polohy. K levému čelu bubnu privaríme hřídel 184. Na konec hřídele upevníme šroubem 217 s maticí 218 odnímatelnou kliku. Kliku vyrobíme ze součástí 185, 186, 187, 188 a ukončíme ji privarením podložky 219. Stožár 177 je možné sklopit, jestliže vyjmeme horní šroub 179, který upevňuje spojky 178 ke stožáru. Stožár při sklápění přidržujeme za kotevní lana. Při vytahování šmýkadla do horní polohy se lano 190 navíjí na buben a přitom se odvaluje přes trubku 189 (obr. 16, det. B), kterou musíme navléci na druhý šroub 179 — hned nad bubnem. Trubka se musí na šroubu volně otáčet, aby se lano neodíralo. Když přichází šmýkadlo do koncové horní polohy, navede šroub 214 šmýkadlo do zajištěného směru (obr. 13, pohled R) a palec 166 zajišťovacího zařízení zapadne do otvoru 0 10,5 mm ve stožáru (obr. 16). Mimo to zasuneme ještě zajišťovací kolík 221 do otvorů v čelech bubnu 182. Stožár ukotvíme třemi lany 195, která upevníme ke šroubům 162 na spodní části šmýkadla 131. U země upevníme lana k okům 193 privareným na kolíky 192. Kolíky umístíme co nejdále od stožáru — pokud nám to prostor v okolí dovolí. Do kotevních lan vložíme pomocí svorek 194 napínáky lan 196. Kryty Protože je celá konstrukce při provozu vystavena povětrnostním vlivům, musíme alespoň nejchoulostivější části chránit před sněhem a deštěm. K zakrytí regulátoru použijeme vhodnou mísu 207 z plastického materiálu (výrobek NDR). Kryt alternátoru 208 zhotovíme z hliníkového plechu 0,4 mm tlustého (obr. 17). Na jedné straně uděláme ještě před stáčením do kruhového tvaru lem a po stočení krytu spojíme oba konce plechu zámkovým spojem. Je to práce dosti náročná, protože musíme dodržet přesný průměr krytu. Na krytu 207 vypilujeme v místech u otvorů 0 3,2 mm vybrání hluboké asi 3 mm a široké asi 14 mm, aby kryt nedosedal na upevňovací patky 26.

19

Kryt alternátoru 208 zasadíme zepředu na rotor alternátoru (lemem dozadu), až se nám budou upevňovací otvory 0 4,5 mm krýt s otypry M4 v patkách 26 rotoru. Potorrf nasuneme opět zepředu na regulátor kryt 207 a to tak, aby se vnějším obvodem vešel mezi vnitřní strany patek 26 a aby se otvory 0 3,2 mm kryly s otvory v patkách 26. Potom z vnější strany prošroubujeme samořezné šrouby skrz otvory v krytu 208, otvory v patkách 26 až do otvorů 0 3,2 mm v krytu 207.

Kryt 96 hlavního nosiče (viz obr. 9 — USS č. 52) upevníme šroubem 215 s podložkou 216 do vrchlíku 212. Vrchlík je pryžová botka, do které zalisujeme ocelový váleček se závitem M 5, který poslouží jako pouzdro k upevnění krytu. Vrchlík 212 zalisujeme do hlavního nosiče 92 (obr. 14). Kryt kladky 209 a kryt závěsu štítu 210 vyrobíme snadno podle obr. 12. Kryt 209 upevníme maticí 203 s podložkou 204 ke šroubu 202 na konzole kladky 197 (obr. 13). Kryt 210

nasuneme na objímku 106 upevněnou na nosiči stabilizátoru 97 (obr. 12). Kryt není třeba upevňovat, protože drží na objímce samosvorností. Konstrukci J. TŮMY, V. CAFOURKA a ING. K. DVOŘÁČKA popisuje J. ŠŤASTNÝ x x x Pozn. V některém příštím sborníku otiskneme ještě návod na zhotovení měřiče napětí akumulátoru, popřípadě — bude-li třeba — ještě vysvětlivky k otištěnému návodu.

-AUTOMATICKÉ OTEVÍRÁNÍ OKEN SKLENÍKU V současné domě jsou u nás tři výrobci skleníků pro zahrádkáře, ale ani jeden z nich nedodává automatiku k otevíraní oken skleníku, která je pro ekonomické využívaní skleníku velmi potřebná. Na trhu byly dostupné otevírače, které vyráběl JI KOV Liberec a objevily se také návody na jejich výrobu. Všechny systémy jsou však komplikované a nedosahuje se jimi při automatickému provozu dostatečného větracího efektu. Tyto nevýhody odstraňuje otevírač, jehož uspořádání je přihlášeno za vynález. I tento otevírač pracuje na principu roztažnosti kapaliny v závislosti na teplotě, novinkou je však způsob jeho umístění. Je upevněn jedním koncem na bočním vyklápěcím okně a druhým koncem na střešním vyklápěcím okně, takže při zvýšení teploty se otevírají obě okna současně, přičemž největší větrací mezery jsou na nejnižším a nejvyšším místě zasklené konstrukce. Podle mých zkušeností je nejlepší opatřit tímto otevíračem dvě dvojice oken na nejvíce osluněném místě skleníku. Mírný pohyb vzduchuje na prospěch růstu rostlin — např. rajčata jako samoprašná rostlina jej potřebují k opylení. Toto řešení otevírání oken je výrobně levné a přitom jsou otevírače vzhledem ke své velké délce a malému průměru velmi citlivé na změnu teploty; maximální otevření oken vymezuje zarážka u dolního okna, viditelná na fotografii. POSTUP PRÁCE Můžeme si buď koupit otevírací okna od výrobce skleníku, nebo si můžeme vyrobit chybějící okna například z úhelníku rozměru 25X25 mm. Na tento profil navaříme ve vzdálenosti dvou třetin délky od závěsů úhelník 14, na který navaříme závěsy 17, přizpůsobené našim podmínkám. Odměříme vzdálenost otvorů 0 8,3 mm pro šroub 15 na dvou protilehlých oknech otevíraných jedním otevíračem. Z této odměřené vzdálenosti musíme odečíst 100 + + 115 + 25 — 240 mm a na výslednou délku uřízneme trubku 6. Do trubky 6 zavaříme čela 3 a 4. Potom ohneme třmen 13 z pásové oceli 25X4 mm do tvaru U, navrtáme otvor 0 10,3 mm pro šroub 10 a k třmenu privaríme matici 12. Pak už můžeme koutovým svarem přivařit celý třmen k trubce 6. Privarením ok 5 k matici 12 a šroubu 10 jsou svářečské práce hotové. Namontujeme pak těsnění 9 do vodítka 1 a celé zařízení složíme podle sestavy uspořádání válce. Nakonec naplníme olejem a vložíme do závěsů 17 a upevníme šrouby 15 s maticemi 16. Pro dolní okno upravíme narážku podle našich možností. ING. FRANTIŠEK MÍŠEK

20

Rozpiska materiálu

4. .

do bytu a domku ZVEDACÍ ZAŘÍZENI PRO INVALIDU Problém s přepravou tělesně postižených osob, odkázaných na použití vozíku pro invalidy, vzniká zvláště tehdy, pokud nemají možnost bydlet v domě, který je pro tento účel přizbůsoben. Zvlášť obtížné je to v případech, když v domě není výtah a je třeba překonávat schodiště. Zpravidla se musí postižený přenášet. Jedna z možností, jak lze tento problém řešit, je zvedací zařízení (obr. 1) konstruované tak, aby umožnilo přepravu sedící invalidní osoby hmotnosti asi 80 kg z prvního podlaží přes jedno rameno schodiště. S ohledem na bezpečnost a jednoduchost byl zvolen ruční pohon a obsluha jinou dospělou osobou. Zařízení se používá tak, že osoba na něj v podlaží bytu přesedne z ručního invalidního vozíku, který používá v bytě, a po spuštění dole přesedne na vozík s elektrickým pohonem, určený pro jízdu po venkovních komunikacích. Cesta zpět je opačným postupem.

Protože se situace bude případ od případu lišit, je nutné nejprve změřit rozměry schodiště a situaci vyřešit graficky v měřítku. Je nutné stanovit obě výchozí polohy středu sedačky, aby byly vhodné pro přesedání. Tím nám vyjde délka a sklon pojezdové dráhy. Přitom je třeba brát zřetel na snadné ovládání zařízení a jeho bezpečnost při manipulaci, zároveň bezpečnost a minimální omezení ostatních uživatelů schodiště. Se zřetelem k těmto skutečnostem neuvádíme podrobné výkresy s detaily ani rozpisku materiálu. POPIS ZAŘÍZENÍ Nosnou částí je vodicí tyč 20, kterou tvoří trubka s navařenými držáky 2 1 , 22 (obr. 2), kterými je za použití hmoždinek důkladně připevněna na zeď. Její délka a umístění vyjde z grafického řešení. (Při vrtání připevňovacích otvorů musíme dát pozor na elektroinstalaci.) Po vodící tyči pojíždí zvedací zařízení se sedačkou. Jeho hlavní částí je nosný rám 1 (obr. 3), svařený z tenkostenných profilů. Jeho tvar a rozměry na výkrese jsou orientační a při jiném sklonu schodiště je musíme přizpůsobit. Sedačka je snímatelná, aby v době, kdy je zařízení mimo provoz, nepřekážela. Konzolu sedačky 24 upevnňujeme do objímky privarené k rámu (řez B-B na obr. 3). Pro snadnější nastupování a vystupování a také proto, aby nohy postiženého byly nad hranami schodů, je ke konzole 24 připevněna otočně (viz obr. 7), avšak s možností zajištění polohy křídlovou maticí. Na spodní straně sedačky bude stejná kruhová deska jako na konzole, sedačka bude zřejmě také individuální podle uživatele. Měla by mít vždy opěradlo a jistější jsou i opěrná madla, eventuálně odklopná nebo odnímatelná. Zařízení se zvedá a spouští navíjením či odvíjením lanka, jehož jeden konec je připevněn k bubnu 4 a druhý, upravený podle obr. 4 zasklesnut v horním konci do vodicí tyče, takže lanko zůstává mírně prověšené pod vodící tyčí. Navíjecí buben je poháněn klikou 11 přes pár ozubených Popisy k obrázkům na str. 23 až 25: Obr. 1. Celková dispozice zvedacího zařízení Obr. 2. Detail příchytky vodicí tyče Obr. 3. Detail konstrukce rámu Obr. 4. Detail upevnění lana Obr. 5. Sestava navijáku zvedacího zařízení. Pohled S — detail západky Obr. 6. Vedení lana v horní části zařízení Obr. 7. Způsob upevnění sedačky Řez A-A — řez pouzdrem pro páku západky, řez B-B — řez objímkou pro konzolu sedačky, řez C-C — vodorovný řez a půdorysný pohled na sestavu navijáku; řez D-D — upevnění vodicí týče na stěně a upevnění pojezdového kola na rám; řez E-E — upevnění dolního (opěrného) kola na rám 1 — rám; 2 — nosník navijáku; 3 — čep bubnu; 4 — buben; 5 — příchytka lana; 6 — ozubené kolo bubnu; 7 — ozubené kolo kliky; 8 — hřídel kliky; 9 - rohatka; 10 - pružina; 11 — klika; 12 — rukojeť; 13 — západka, 14 — páka západky; 15 — pojezdové kolo, 16 - kolo dolní; 17 - čep; 18 - kladka, 19 — plochá pružina; 20 — vodicí tyč; 21 — žebro; 22 — deska; 23 — liSta (prkno); 24 - konzola sedačky; 25 — pojistka

22

Obr. 1

VODICÍ TYČ LANO ZVEDACÍ ZAŘ

Obr. 4

b±±t 23

POHLED S

ŘEZ C - C

24

DETAIL K DETAIL ŘEZU B - B

OBR.7

OBR. 6

kol 6 a 7 (obr. 5). Velikost síly na klice pro manipulaci s postiženou osobou je da*na průměrem navíjecího bubnu (v mém případě 140 mm), použitým převodem (z, = 16; z2— 75 při modulu 2) a poloměrem kliky 190 mm. Vliv má rovněž úhel stoupání pojezdu — čím strmější schodiště, tím se síla zvětšuje a v úvahu musíme vzít i možnosti lidí, kteří přicházejí v úvahu pro obsluhu zařízení. (Svěřit tuto činnost dětem je dost problematické.) Zvýšením převodu se potřebná síla zmenší, avšak prodlouží se doba činnosti. Podobný efekt má zmenšení průměru navíjecího bubnu. Pouze změna délky kliky nemá vliv na počet jejich otáček. Avšak příliš dlouhá klika pro snížení síly se špatně ovládá. Celé toto navíjecí zařízení je upevněno na nosníku 2 z upraveného válcovaného profilu U, přišroubováno k rámu a zakrytováno. Proti samovolnému pohybu je zařízení vybaveno dvěma na sobě nezávislými způsoby zajištění. Jeden tvoří rohatka 9 s čelním ozubením (pozor na tvar zubů vzhledem na směr samovolného otáčení kliky), do kterého zapadá protizub na klice 11. Klika je výkyvné uložena ve třmenu na hřídeli 8 a k rohatce je dotlačována pružinami 10 (řez C-C na obr. 5). To umožňuje zařízení zastavit a zajistit v libovolném místě pojezdu. Odjištění se provede po uchopeni kliky jejím mírným tahem od zdi. Druhou pojistku tvoří západka 13, která v případě přetržení či vysmeknutí lanka nebo jiné závady zachytí svým zubem o nejbližší žebro 21 vodící tyče. K utlumení nárazu je určeno ostré boční vyhnutí západky (pohled S na obr. 5). Při spouštění odjišfuje obsluhující tuto západku druhou rukou, a to pomocí páky 14. Zařízení pojíždí po vodící tyči na dvou pojezdových kolech 15 a proti vypadnutí je zajištěno pojistkou 25 (řez 0-0 na obr. 5). Opěrné kolo 16, připevněné na spodní části rámu pojíždí po prkně 23, které je připevněno na zdi (řez E-E na obr. 5). Lanko je vedeno na navíjecí buben přes kladku 18 s pojistkou 19 (obr. 6). Rovněž na navíjecím

bubnu je lanko zajištěno proti sesmeknutí dvěma pojistkami. Celek opatříme vhodným nátěrem, seřídíme a namažeme. Zařízení je třeba pravidelně kontrolovat a veškeré závady před použitím odstranit. Zvláště je třeba kontrolovat upevnění vodicí tyče na zdi, stav a navíjení lanka, volný chod pojistek, pevnost svarů a šroubových spojů. J. P.

25

Predávané nákupné tašky na kolieskach majú jednu veľkú nevýhodu — ich kolieska sú malé, takže zapadnú do každej diery na chodníku. Jazda s nimi je preto veľmi namáhavá. Na dedine, kde neraz chodník aj chýba, sa vôbec nedajú použiť. Vyrobil som si preto tašku na väčších kolieskach a som s ňou veľmi spokojný. Taška je ľahká, dá sa jednoducho ovládať; cena je tiež nižšia ako pri predávaných taškách — náklady sú približne 90 Kčs. PRACOVNÝ POSTUP Konštrukcia tašky je veľmi jednoduchá — skladá sa z piatich hlavných dielov, ktoré zhotovíme z rúrok 0 12X1 mm. Spolu budeme potrebovať asi 5 m týchto rúrok. Operadlo 1 aj opierku 2 ohneme do vyžadovaného tvaru; necháme radšej trochu dlhšie a na presné rozmery obidva diely skrátime až po ohnutí. Ďalej si pripravíme tri priečky 3 a priečku 5, a potom celú konštrukciu zvaríme. Kolieska 6 kúpime v predajni s bicyklami; sú to kolieska z plastu s gumovým plášťom. Majú priemer 230 mm a otvor na hriadeľ má priemer 12 mm. Jedno koliesko stojí 11 Kčs. Hriadeľ 4 môže byť buď z rúrky 0 12X1 mm, alebo aj z kruhovej ocele 0 12 mm. Na hriadeľ privaríme v rozstupe 330 mm dve podložky 7 (0 13/

Konštrukcia tašky: 1 — operadlo; 2 — opierka; 3 — vodorovná priečka; 4 — hriadeľ; 5 — zvislá priečka; 6 — koliesko; 7 — podložka

23 mm), a potom hriadeľ privaríme na operadlo. Kolieska zabezpečíme na hriadeli závlačkami. Nakoniec spodnú vodorovnú časť konštrukcie vypletieme popruhmi. Tašku ušijeme z hrubej kožienky.

26

Na jej zadnú stranu prinitujeme dva kožené pásiky s prackami; nimi pripevníme tašku na hornú priečku 3 konštrukcie. Na prednú chlopnú tašky ešte prišijeme vhodný uzáver. ZDENĚK HVĚZDA

PATRAMENNÝ DREVENÝ LUSTER Domáci majstri radi zhotovujú osvetľovacie telesá. Výroba je ľahká, ušetria sa peniaze a lampu možno maximálne prispôsobiť individuálnemu interiéru. Tentoraz uvádzame návod na luster, ktorý sa hodí do väčšej miestnosti so starším tmavým nábytkom. Luster je pätramenný, celodrevenej konštrukcie. Má päť 40 W žiaroviek, ktoré sú zapojené v dvoch obvodoch a ovládané dvojitým vypínačom podľa požiadavky nižšej alebo vyššej intenzity osvetlenia. VÝROBA LUSTRA Najskôr si musíme zaobstarať všetok potrebný materiál, najmä objímy 4 s vonkajším závitom aj s pripevňovacím krúžkami 5 a tienidlá 6, pretože ak použijeme iné typy, je nevyhnutné zmeniť niektoré rozmery v porovnaní s výkresom. Keďže stredný nosník, ako aj kryty objímok a stropný kryt majú rovnakú konštrukciu, zhotovíme jednotlivé diely týchto častí naraz. Najprv si z preglejky hrubej 8 mm vyrežeme všetky dná 1, 12, 14a 18 (spolu osem kusov) v tvare päťuholníka. Do dna 1 potom vyvŕtame v strede otvor 0 4 mm, do dna 12 otvor 0 36 mm slúžiaci na osadenie nosnej rúrky a na jednoduché vyhotovenie elektrickej inštalácie a do veka 14 a dna 18 potom otvor s priemerom zodpovedajúcim priemeru nosnej rúrky 17. Jednotlivé bočnice 2, 15 a 19 zhotovíme z preglejky hrubej 3 mm, najlepšie leteckej; je kvalitnejšia a pri opracovaní sa jej konce tak nevylamujú. Výstuhu 3, 16 a 20 vyrobíme z líšt 6X6 mm, ktorým zrazíme dve hrany tak, aby umožnili vytvoriť pevné spojenie dvoch bočníc. Teraz vyrobíme nosné ramená. Rameno 10 nakreslíme v skutočnej veľkosti na papier, tvar vystrihneme a podľa tejto šablóny prekreslíme ramená na dosku hrubú 20 mm. Musíme pritom rešpektovať priebeh ročných kruhov uvedených na výkrese; konce ramien sú potom odolnejšie proti rozštiepeniu. Vyrezané ramená vyhladíme a potom do nich vyvŕtame jednak otvor 0 36 mm a ďalej otvory 0 5 mm na prívodné vodiče. Keďže asi nebudeme mať taký dlhý vrták, musíme vŕtať s maximálnou presnosťou z dvoch strán proti sebe. Nakoniec si musíme ešte zaobstarať vhodnú nosnú rúrku 17; jej priemer musí byť taký, aby vnútrajškom prešiel trojžilový vodič. Najpohodlnejšie je použiť rúrku zo starého lustra, ktorej konce sú už prispôsobené danej potrebe. Potom už môžeme začať so skladaním krytov objímok, stredného nosníka aj stropného krytu. Pri všetkých týchto častiach postupujeme rovnako: bočnice k sebe navzájom 1 na dná iba prilepíme, spoje rohov bočníc vystužíme lištami, ktorých dĺžku volíme takú, aby po dokončení neboli vidieť. Na lepenie použijeme lepidlo Epoxy 1200. Pri lepení musíme postupovať opatrne, aby sa lepidlo nedostalo na viditeľné miesta; lepidlom znečistené miesta sa zle moria. Zložené diely vyhladíme šmirglovým papierom. Potom vyvŕtame otvory 0 5 mm na prívod vodiča: pri krytoch objímok vždy len do jednej z bočníc 2, pri strednom nosníku do každej bočnice 15. Potom všetky diely namoríme na vyžadovaný odtieň. Po zaschnutí moridla začneme s lepením ozdôb 22. Zhotovíme ich z pásikov mosadzného plechu hrubého 0,3 mm. Pásiky stačí prilepiť lepidlom Kanagom, aby sme nemuseli čakať na vytvrdenie epoxidového lepidla.

Pri konečnej montáži postupujeme tak, že navzájom zlepíme (lepidlom Epoxy 1200) nosné ramená s krytmi objímok; dbáme pritom na to, aby otvory na prívodné vodiče boli súosové. Spojenie ešte zabezpečíme závitkami 11. Po vytvrdnutí lepidla potom prilepíme nosné ramená aj s krytmi objímok na stredný nosník. V tomto prípade stačí Rozpis materiálu

27

28

pevnosť lepeného spoja, takže nie je potrebné zabezpečovať spojenie trvale závrtkou. Pri zostavovaní dbáme na to, aby jednotlivé ramená zvierali navzájom uhol 72° (najlepšie je preto skladať ramená na papieri, na ktorý sme si vopred nakreslili osi ramien) a aby otvory 0 5 mm boli súosové. ELEKTRICKÁ INŠTALÁCIA Najprv musíme vyvŕtať do spodnej časti objímok 4 zboku otvory 0 5 mm na prívodné vodiče. Potom objímky pripevníme na jednotlivé dná 1 skrutkami 7, pod ktoré vložíme väčšie podložky 8 (aby neprešli otvormi v objímke) a zabezpečíme zospodu maticami 9. Aby sme sa pri zapájaní nepomýlili, urobíme inštaláciu z troch rôznofarebných vodičov, a to tak, že jeden prívod ku všetkým žiarovkám bude v jednej farbe, druhý prívod potom rozlíšime farebne podľa skupín žiaroviek, ktoré budú svietiť súčasne (např. prívod k žiarovkám 1, 3 a 5 v druhej farbe, k žiarovkám 2 a 4 v tretej farbe). Vodiče od

MALÉ

jednotlivých žiaroviek prevlečieme ramenami do stredného nosníka a odtiaľ otvorom v dne 12 von. Potom na stredný nosník pripevníme nosnú rúrku 17 (na ktorú môžeme pre lepší vzhľad navliecť mosadznú štvorcovú rúrku) s vopred pripevneným stropným krytom. Nosnou rúrkou prevlečieme trojžilový prívodný kábel, ktorý takisto vyvedieme otvorom v dne stredného nosníka. Žily prívodného kábla prepojíme s vodičmi od jednotlivých žiaroviek pomocu lámacej svorkovnice tak, že všetkých päť vodičov v jednej farbe spojíme s jednou žilou prívodného kábla, tri vodiče v druhej farbe s druhou žilou a zvyšné dva vodiče s treťou žilou. Inštaláciu skontrolujeme, a ak je všetko v poriadku, vtiahneme svorkovnicu do stredného nosníka a otvor v dne zakryjeme viečkom 13 z mosadzného plechu. Viečko prilepíme lepidlom Kanagom, ale iba na niekoľkých miestach, pre prípad demontáže. Nakoniec nasadíme tienidlá 6, zabezpečíme ich krúžkami 5 a naskrutkujeme žiarovky. MARTIN BATĚK

OSVETĽOVACIE

TELESO

Na osvetlenie obrazov, plastík alebo iných bytových doplnkov, prípadne na osvetlenie nábytkovej steny je použitie malých bytových svietidiel reflektorového typu veľmi účelné a efektné. Na našom trhu sa tieto svietidlá síce vyskytujú, ale ich nevýhodou je vysoká cena a malý výber sortimentu. Vyrobil som si preto svietidlo, ktorého cena neprevyšuje 50 Kčs a využitie je mnohoúčelné. Nároky na zručnosť a vybavenie dielne nie sú veľké. PRACOVNÝ POSTUP Samotné svietidlo sa skladá z dreveného nosníka objím-

ky 1, krytu žiarovky 3 vyrobeného z plechu a z kovovej jednodielnej nosnej tyčky 2. Nosník objímky 1 vysústružíme z tvrdého dreva; tvar nosníka volíme podľa vlastnej fantázie alebo sa pridŕžame tvaru uvedeného na výkrese. Z jednej strany vyvŕtame plochým vrtákom otvor 0 25 mm do hĺbky 55 mm, ktorý slúži na uloženie objímky. Potom vrtákom 0 10 mm prevŕtame pozdĺžne celé teleso nosníka 1. Na strane uloženia objímky vyvŕtame 10 mm od okraja otvor 0 4,7 mm a vyrežeme závit na červík 5 M6X10, ktorý slúži na pripevnenie objímky. Vo vzdialenosti 33 mm od toho istého okraja si vyznačíme po obvode nosníka 1 kruh a pomocou papierového pásika ho rozdelíme na tretiny. Vo vzniknutých bodoch vyvŕtame otvory 0 3,1 mm a vyrežeme v nich závit M4 na skrutky 4, ktoré nesú kryt žiarovky 3. Približne v polovici nosníka vyvŕtame ešte otvor so závitom M6 na pripevnenie nosnej tyčky 2. Všetky otvory začistíme, nosník upneme do sústruhu a brúsnym papierom s postupne jemnejšou zrnitosťou (až do 400) povrch dreva vyhladíme. Drevo potom ešte upravíme morením a lakovaním alebo voskováním a leštením. Kryt 3 na žiarovku zhotovíme z mosadzného plechu hrúbky 0,2 až 0,3 mm s rozmermi 290X110 mm. Plech stočíme do valca s priemerom 90 mm a výškou 110 mm.

2£

Okraje plechu zospájkujeme alebo znitujeme. Po obvode krytu asi 1 cm od okraja vyznačíme kružnicu a opäť pomocou papierového pásika ju rozdelíme na tretiny. Vo vyznačených bodoch vyvŕtame otvory 0 4,2 mm. Vnútornú plochu krytu natrieme silikonovou farbou, vonkajší povrch vyleštíme Sidolom a natrieme bezfarebným lakom na nábytok. Nakoniec vyrobíme z mosadznej tyčky 0 6 mm a dĺžky 200 m nosnú tyčku 2. Približne v 2/5 dĺžky tyčku ohneme do vyžadovaného uhla tak, aby sklon reflektora vyhovoval budúcemu použitiu. Na kratšie rameno vyrežeme závit M6 na dĺžku 15 mm, na dlhšie rameno vyrežeme závit M6, ale jeho dĺžku volíme podľa spôsobu uchytenia. Teraz už môžeme začaf s montážou svietidla. Najprv cez

ZVONEK PRO KOČKU Řádnými členný mnoha domácností jsou pes nebo kočka. Na rozdíl od lidí neumějí zaklepat a na zvonek nedosáhnou. Se psem se většinou chodí na procházku. Kočka se tímto způsobem omezit nenechala a tak jsou — především v městské zástavbě — s jejím návratem domů problémy. Těm, jejichž okno je pro zvíře snadno přístupné, nabízím návod na jednoduché zařízení, které nás upozorní, kdy máme svému miláčkovi otevřít. Do dřevěného prkénka rozměru asi 600X150X20 mm vyhloubíme drážku pro upevnění zvonkového tlačítka (obr. 1). Na oba konce téže (spodní) strany prkénka přilepíme molitanové polštářky. Polštářky musí být vyšší, než zabudované zvonkové tlačítko. Z vrchní strany prošroubujeme prkénkem těsně při obou krajích dva vruty, kterými zajistíme stabilitu podložky. Zvonek zapojíme podle schéma na obr. 2. Prkénko dobře připevníme k okenní římse. Vruty nastavíme tak, aby prkénko po zatížení nebylo vratké, jinak se bude kočka podložce vyhýbat. Kočka svou hmotností stlačí molitanové polštářky a tím i zvonkové tlačítko, současně prkénko dosedne na oba vruty. V místnosti nás bzučák (nebo světlo žárovičky) upozorní na její návrat. Zařízení je

nosník 1 pretiahneme plochú dvojlinku a vodiče zapojíme do objímky. Potom objímku (valcová s malým závitom E 14) zasunieme do nosníka 1 a ľahkým dotiahnutím červíka 5 ju pripevníme. Do otvoru so závitom M6 na nosníku naskrutkujeme celý závit kratšieho ramena nosnej tyčky 2 a nakoniec troma skrutkami M4X30 (najlepšie mosadznými) pripevníme kryt žiarovky 3. Nosnú tyčku 2 môžeme pripevniť na základovú doštičku z dreva alebo kovu; ak chceme použiť svietidlo na osvetlenie väčšej plochy, pripevníme niekoľko lampôk vedľa seba na lištu. Pod lištou urobíme elektrickú inštaláciu a zapínanie svetiel riešime jedným vypínačom — buď všetky naraz alebo v skupinách. MUDr. PETR ORNST Zvonk. tlačítko

Obr. 1. Mechanické uspořádáni

Obr. 2 Schéma zapojení: B — baterie 4,5 V; T — zvonkové tlačítko; Pf — přepínač; Z — zvonek; Ž — žárovka 4,5 V

možné umístit i před hlavní vchod do bytu či domku a napojit ho na domovní zvonkové tlačítko. Záleží jen na tom, kam má kočka nebo pes bezpečný přístup. T. Ch.

ÚPRAVA SPLACHOVAČA WC Keďže nie je vždy nevyhnutné spláchnut WC celým obsahom nádržky, zhotovil som si doplnok — obmedzovač — k splachovaciemu zariadeniu ALFA 1. Prípravok sa skladá z dvoch častí. Prvú časť tvorí skrutka M12 dlhá 30 mm, do ktorej v smere osi vyvŕtame otvor 0 6,3 mm. Do veka splachovača vyvŕtame otvor 0 12,5 mm; umiestnime ho asi 30 mm od stredu veka smerom k ovládacej páke splachovača. Skrutku nasunieme otvorom hlavou dolu a k veku pritiahneme maticou M12. Druhú časť tvorí ťahadlo z kruhovej ocele 0 6 mm dlhé 100 mm. Jeden koniec ťahadlá vystrojíme závitom M6

30

Vruty

v dĺžke 20 mm a na druhý koniec privaríme podložku z 1,5 až 2 mm hrubého plechu rozmerov 40X40 mm. Rohy plieska zaoblíme. Ťahadlo prevlečieme prevŕtanou skrutkou, na hornú časť navlečieme pružinu dlhú 40 až 50 mm s priemerom asi 10 mm. Pružinu zabezpečíme maticou M6 s privarenou podložkou 0 8 mm. Po použití WC stlačíme páčku splachovača, necháme odtiecť toľko vody, koľko uznáme za vhodné, a potom stlačíme ťahadlo, ktoré uvedie do činnosti uzatvárací ventil splachovača. Pružinka vráti ťahadlo do východiskovej polohy a napúšťacím ventilom pritečie spotrebované množstvo vody. MARIAN JAKABOVIČ

pre deti

SPOLEHLIVÝ ČÍTAČ SE SNÍMAČEM Na první pohled je to konstrukce s omezeným využitím pro menší počet zájemců. Ve skutečnosti toto dokonale — po' elektrické i mechanické stránce — propracované zařízení je možno aplikovat v nejrůznějších odvětvích národního hospodářství. Čili: nehodí-li se vám k využití doma, použijte toto řešení jako základ zlepšovacího návrhu v zaměstnání. '• .

,

Red.

Systém použití kalkulaček ve funkci čítače byl popsán na stránkách odborných časopisů již mnohokráte. Nikdo se však nepokusil tuto problematiku rozpracovat až do samého konce a kalkulaček skutečně v nějakém zapojení dokonale využít. Já jsem se touto problematikou zabýval ve spojení s autodráhou. Přestože cena kalkulaček je dnes již stejná jako cena mechanického počítadla například z Chronotechny, vyřešil jsem celý systém tak, aby bylo možno kalkulačky ze zařízení okamžitě vyjmout a použít je k původním účelům. Kalkulačky, které jsem použil v zařízení, stojí 60,— TK a v prodejnách Klenoty je lze občas získat asi za 300,— Kčs. Jsou napájeny dvěma tužkovými články, které v nich vydrží asi jeden rok. Není tedy zapotřebí vyrábět pro ně síťový napáječ. Ještě bych rád upozornil případné zájemce o stavbu, že je nutno kalkulačky před započetím konstrukce „otestovat", zda jsou pro použití čítače použitelné. V podstatě simulujeme mačkáním tlačítek funkce, které bude později provádět naše zařízení. Další skutečnost, kterou nelze při požadavku na konkrétní užití čítače přehlédnout je ta, že některé kalkulačky několik minut po provedení poslední operace samy vypínají z důvodu úspory baterií. V mém zařízeni je tato skutečnost vítána. Pokud děti přeruší jízdu s autíčky, kalkulačky se po šesti minutách samy vypínají a baterie se zbytečně nevybíjejí.

snímače, čítače a zdrojů stabilizovaného napětí 5 a 12 V. Snímač je umístěn nad kolejištěm autodráhy. Tvoří ho vysílač infračerveného světla, který trvale vysílá paprsek na infračervený přijímač. Jakmile je paprsek přerušen (zastíněn) autíčkem autodráhy, je tento signál přiveden na zesilovač přijímače, jehož výstup je opatřen moderním elektronickým prvkem — optočlenem OPT 7, OPT 8. Je-li fototranzistor optoclenu osvícen paprskem luminiscenční diody, vestavěné ve společném pouzdře, stane se vodivým. Tím na kalkulačce zkratuje tlačítko „—". Stejným způsobem pracuje i druhý pár vysílače a přijímače. Na blokovém schématu (obr. 1) je čárkovaně označen vždy obvod se stejným napájením. Obvody popisovaných snímačů napájíme stabilizovaným napětím 12 V, maximální odběr při použití dvou párů snímačů je 320 mA. Má-li kalkulačka pracovat jako čítač, je zapotřebí na ní nejprve zmáčknout několik tlačítek. U kalkulaček použitých v prototypu je nutno nejprve kalkulačku zapnout tlačítkem „ON/C", dále zmáčknout tlačítko „ 1 " a nakonec tlačítko „ + " . Tak jsou kal-

kulačky připraveny při každém signálu ze snímačů (překlenutí tlačítka „=") přičíst číslo 1. Bylo by tedy nutné před požadovaným uvedením do provozu stisknout na obou kalkulačkách po třech tlačítkách, tedy celkem šest tlačítek. K tomu, aby mohly používat čítač i malé děti, slouží další obvody: celek lze pak ovládat jediným tlačítkem TI 1, a to ne na kalkulačce, takže zcela vyloučíme možnost jejího poškození. Zmáčkneme-li tlačítko START (T11), dáme impuls monostabilním klopným obvodům M K 0 1 , MK02, MK03. Tyto monostabilní klopné obvody mají stejnou konstrukci, jsou pouze „načasované" vždy s určitým zpožděním. Tedy na jejich vstup přijde naráz spoušťový signál z tlačítka TI 1. Nejprve" „odčasuje" M K 0 1 . Jeho signál je veden na optočlen OPT 1, OPT 2. Tyto optočleny ovládají (podobně jako dříve popsané) tlačítka „ON/C" kalkulaček, která zapínají napájení. MK02 je „načasován" tak, aby odčasoval zanedlouho po odčasovaní M K 0 1 . Jeho signál ovládá optočleny OPT3 a OPT4, které ovládají tlačítko „ 1 " kalkulaček. MK03 je načasován

POPIS ZAŘÍZENÍ Celé zařízení se skládá ze tří částí:

31

Obr. 1. Blokové schéma Čítače

tak, aby odčasoval zanedlouho po odčasování MK02. Jeho signál ovládá optočleny OPT5 a OPT6, které ovládají tlačítko „ + " .

32

Tyto obvody jsou napájeny — jak je znázorněno na blokovém schématu — stabilizovaným napětím 5 V. Maximální odběr je 120 mA.

POPIS ELEKTRICKÉHO ZAPOJENÍ Snímač se zesilovačem. Aby snímač byl kvalitní a spolehlivý, bylo důležité zvolit vhodný vysilač. Na zá-

Obr. 2. Schéma elektrického zapojení

•

max. 3 20 mA V

Í5V +5V

Z

T1-T10 - KC 508

33

II. KALKULAČKA

I. KALKULAČKA

Obr. 3. Strana součástek s podkresleným hlavním plošným spojem. Do otvorů 1 — 11 nýtuj dutý nýt 0 1,6X2 mm

kládě ne zrovna dobrých zkušeností byla při volbě vysílače ihned zavrhnuta možnost použít klasické, nebo i speciální miniaturní žárovky. Po delším provozu totiž u nich dochází k „prověšování" vlákna, takže není možno pečlivě a definovaně nastavit citlivost celého zařízení. Při výměně žárovky je jich mnohdy zapotřebí vyzkoušet doslova několik, abychom vůbec zajistili funkci snímače. Další možností by bylo použití kvalitní optiky, ta však zvětšuje rozměry celého zařízení, které tím i značně mechanicky komplikuje. Volba tedy jednoznačně padla na infračervenou diodu Do (obr. 2). Snímač infra přijímače je tvořen fototranzistorem To, který je spolu s tranzistorem T7 (popisujeme podrobně obvod pro II kalkulačku)

34

zapojen do Darlingtonovy dvojice. Rozšíření o další tranzistor již ku zvýšení citlivosti nepomůže, zapojení se potom stane „náchylným na všechno". Napětí z této dvojice je přiváděno na vstup 2 integrovaného obvodu 10 4 (operačního zesilovače MAA 748). Na druhý vstup 3 operačního zesilovače je přivedeno napětí z trimru R26, kterým nastavujeme požadovanou citlivost snímače (je ovladatelný na dokončeném a vyhotoveném zařízení z vnějšku přístroje, pomocí malého šroubováku). Operační zesilovač pracuje vlastně ve funkci napěťového komparátoru. Integrovaného operačního zesilovače bylo použito proto, aby bylo možno použít co nejmenší počet dalších kompenzačních a přídavných součástek. Napětí z děliče

R26 je blokováno proti rušivým impulzům kondenzátorem C i l . Pro popisované použití v bytě, pro autodráhu, je popřípadě možné jej vynechat. Kondenzátor C12 je kmitočtová kompenzace operačního zesilovače podle pokynů výrobce. Odpor R27 zavádí hysterezi. Pro čítač autodráhy je možno ho vynechat. Výstup integrovaného obvodu je připojen přes dělič R28, R29 na bázi tranzistoru T8, v jehož kolektoru je zapojena luminiscenční dioda optočlenu OPT7. Proud povolený katalogem pro tuto diodu nastavujeme odporem R30 na asi 20 mA. Pokud obvod zapojíme tak, jak je na schématu (obr. 2), potom dioda tohoto optočlenu „sviti" tehdy, je-li mezi přijímačem a vysílačem clonka (autíčko). Požadujeme-li pro jiné aplikace

SVORKOVNICÍ

ČÍTAČ

PIT 83

Obr. 4. Hlavní plošný spoj (měřítko 1:1)

opačnou reakci, zaměníme mezi sebou vývody 2,3 operačního zesilovače. Přes odpor R25 napájíme infračervenou diodu vysílače II. Jeho hodnota je taková, aby diodou procházel proud asi 70 mA (podle katalogového údaje). Pokud nam stačí citlivost snímače na menší vzdálenost, můžeme i tento proud patřičně zmenšit zvětšením odporu R25. Schéma zapojení snímače pro kalkulačku I je naprosto stejné. Čítač (obr. 2). V klidovém stavu, není-li tlačítko T11 stisknuté, je na vstupech všech monostabilních klopných obvodů (bod A), úroveň H. Je zajištěna odporem R1 z + 5 V. Pokud stiskneme tlačítko TI 1 START, přivedeme na okamžik vstupy MKO na

úroveň L Tento impulz způsobí, že jejich výstupy přejdou do stavu L, a to na takovou dobu, na jakou jsou nastaveny kondenzátory C2, C5, C8. Vždy po návratu příslušného MKO do klidové hodnoty H přechází výstupy T2, T4, T6 z hodnoty L na hodnotu H jenom na takovou dobu, kterou umožňuje náboj příslušného kondenzátoru C3, C6 a C9. Jejich velikost musí být taková, aby délka impulzu stačila vybudit příslušný tranzistor optočlenu a tím sepnout příslušné tlačítko v kalkulačce. Po skončení posledního impulzu jsou kalkulačky připraveny pro funkci čítače. Je vhodné nastavit si monostabilní klopné obvody tak, aby bylo zrakem patrné nejprve objevení „O" na displeji, to znamená, že MKO 1 svými výstupními

optočleny zapnul obě kalkulačky, dále displeje kalkulaček „přebliknou" na „ 1 " . To znamená, že i MKO 2 je v pořádku a svými optočleny „stisknul" na obou kalkulačkách tlačítka „ 1 " . A nakonec pozorujeme bliknutí „ 1 " na obou kalkulačkách. To nás informuje o tom, že správě pracuje i MKO 3, který svými optočleny „stisknul" na obou kalkulačkách tlačítka „ + " . Od zmáčknutí tlačítka START trvá tento celý cyklus (s použitím udaných součástek) asi 1 až 2 sekundy. Je naprosto nezávislý na délce držení tlačítka a je odolný i proti jeho případným zákmitům a pod. Pokud máme mezi přijímačem a vysílačem clonku (autíčko), nelze samozřejmě čítač vynulovat. A ještě jedna poznámka: přestože po vynuio-

35

ČÍTAČ

Obr: 5. Plošný spoj na strané součástek (měřítko 1:1)

Použité součástky

36

PIT 83

vání čítače naskočí na kalkulačkách číslice jedna, skutečný výsledek je správný. Při průjezdu autíčka poprvé pod snímačem nedojde ke zvětšení údaje, kalkulačka si ponechává číslo

1. Při dalším a následujících průjezdech kalkulačka počítá. Mechanické zhotovení, včetně nastavení a uvedení do provozu popíšeme v příštím sborníku. Aby však zá-

jemci již mohli na konstrukci pracovat, uveřejňujeme na obr. 3, 4, a 5 hlavní plošný spoj, který je oboustranný. . «:Í-V 4 IVO TICHÝ

DETSKY CYKLOTRIAL Z BICYKLA Túžbou chlapcov je mať bicykel na cyklotrial. To má prevod asi 1:1, preto ho nemožno používať na jazdu na verejných cestách. Jednoduchou úpravou však môžeme z obyčajného detského bicykla (typu Contilover) získať terénny bicykel, ktorý sa podobá bicyklu na cyklotrial. Úprava tkvie v zhotovení nového kormidla, sedadlovej'opierky a čalúnenia a v skrátení blatníkov.

7

37

FRACOVNY POSTUP Kormidlo 1 ohneme z oceľovej rúrky 0 22X2 mm. Aby sa rúrka pri ohýbaní nezdeformovala, naplníme ju suchým pieskom a zazátkujeme drevenými kolíkmi. Hrazdičku 2 zhotovíme z oceľovej rúrky 0 10X1 mm. Obidva konce hrazdičky spološtíme v dĺžke asi 20 mm na hrůbku asi 5 mm. Jednak preto, že hrazdičku možno lepšie privariť, ale najmä preto, že bez tejto úpravy by nebolo možné navliecť hotové kormidlo do predložky (predstavca) bicykla. Po zvarení (plameňom) kormidlo začistíme a povrchovo upravíme nastriekaním — najprv základnou farbou, a potom čiernou matnou farbou. Keďže pôvodné kormidlo malo uprostred zväčšený priemer (vytlačeným krížovým rastrom), musíme ešte vyrobiť objímku 3 z mäkkého hliníkového plechu hrubého 0,5 mm. Táto objímka zväčší priemer kormidla v predstavci (predložke) tak, že môže byť spoľahlivo zovreté. Na konce kormidla navlečieme čierne gumové motocyklové rukoväti 4, ktoré kúpime v Mototechně. Pretože rukoväti nie sú s menším vnútorným priemerom než asi 24 mm, musíme konce kormidla najprv niekoľkokrát omotať izolačnou bavlnenou páskou; inak by pevne nedržali na kormidle. Chrbtovú opierku zhotovíme z rúrok 0 12X1 mm. Opierku 5 aj vzperu 9 ohneme za tepla (s pieskovou výpl-

SKÁKADLO Je to vlastne cvičebné náradie pre najmenšie deti: sedačka zavesená na pružinách v hojdacom ráme umožňuje tak vertikálny, ako aj kývavý pohyb a dieťa sa nemôže zraniť. SEDAČKA sa skladá z kovovej kostry a z čalúnenej sedacej a operadlovej časti. Kostru vyrobíme prevažne z kruhovej ocele 0 6 mm. Najprv zhotovíme predný rám sedačky. Obidve bočnice 2 ohneme podľa výkresu a vo vzdialenosti 8 mm zhora urobíme pilníkom alebo pílkou na železo zárez hlboký asi 1 mm na pripevnenie držadla. Na obidve bočnice 2 privaríme prednú priečku 3. Držadlo 1 zhotovíme z rúrky, do ktorej vyvŕtame dva otvory 0 6 mm; nevŕtame však na druhú stranu, ale iba cez jednu stenu. Opierky 4 ohneme podľa výkresu, polomer zaoblenia môžeme prispôsobiť svojim možnostiam. Opierku chrbta 5 ohne-

38

Rozpis materiálu

ňou). Na opierku 5 privaríme spojku 6, ktorej konce v dĺžke 15 mm vopred sploštíme, a priečku 8, na ktorú vopred privaríme bočnice 7 a vzperu 9. Krajné otvory 0 10 mm v bočniciach 7 slúžia na pripevnenie opierky na svorník sedadlovej konštrukcie, prostredný otvor 0 5 mm v priečke 8 potom na pripevnenie odrazového skla. Po očistení urobíme takú istú povrchovú úpravu ako pri kormidle. Úprava blatníkov je v ich skrátení. Predný blatník skrátime tak, aby pred stĺpikom riadenia bol 100 mm dlhý a za ním 130 mm. Zadný blatník odrežeme v najvyššom bode. Obidva blatníky aj s krytom reťaze (ten musíme prirodzene odmontovať) nastriekame čiernou matnou farbou.

Nakoniec zhotovíme na hrazdičku, riadenie aj rám bezpečnostné čalúnenie. Tvorí ho bandáž 13, 14 a 15 z molitanu hrubého 20 mm, ktorú zakryjeme krytmi 10, 11 a 1 2 z čiernej koženky. Kryty obrúbime na všetkých stranách 10 mm širokými obrubami. Kryty spájame spínacími gombíkmi; najvhodnejšie by boli tlačkové gombíky (bundové). Keďže ich však ťažko dostať, musíme použiť obyčajné veľké spínacie gombíky, ktoré prišijeme zrebnými niťami. Spínacie gombíky prišijeme tak, aby po zapnutí kryty pevne priliehali k molitanovej bandáži. Na kryty možno nalepiť rozličné obtláčacie obrázky a nálepky; vhodné je použiť lepidlo Tenyl. FRANTIŠEK NESNÍDAL

me podľa výkresu (horná zúžená časť slúži na ľahšie nasunutie kožienky) a privaríme na ňu zadnú priečku 6. Nakoniec ešte zvaríme spodný rám sedačky 7 a stúpačku 8.

Takto máme všetky časti sedačky hotové a môžeme začať so zváraním. Najprv privaríme na spodný rám 7 stúpačku 8, potom predný rám 2, 3 a zadný rám 5, 6. Nakoniec ešte

f

privaríme opierky rúk 4. Zvary starostlivo opilujeme, kostru očistíme a natrieme. Na predný rám sedačky nasunieme držadlo 1, ktoré vopred potiahneme izolačnou rúrkou a zabezpečíme zboku držadla Segerovou poistkou 0 5 mm alebo vyrobeným oceľovým krúžkom. Otvorené konce držadla uzavrieme zátkou z plastu. Sedaciu a operadlovú časť zhotovíme z dvoch dosák 13 zo 4 mm hrubej preglejky. Na obidve dosky prilepíme lepidlom Chemoprén molitan 15 hrubý asi 20 až 30 mm. Možno použiť molitanovú podložku pre dojčatá, ktorú kúpime v Drogérii za 10 Kčs. Potom z kožienky 14 odstrihneme dva kusy 460X260 mm a jeden kus 50X270 mm. Všetky tri kusy položíme na seba (najmenší bude v strede) lícom k sebe a z troch strán obšijeme. Po obrátení musí byť najmenší kus kožienky hore, bude slúžiť ako návlek na rám operadla. Do kožienkového poťahu vsunieme operadlovú časť preglejky s molitanom tak, aby molitan bol na opačnej strane, než je návlek a na konci preglejky poťah prešijeme. Potom vsunieme do kožienky sedací diel preglejky, necháme malú medzeru, aby sa obidva diely preglejky mohli nastaviť do pravého uhla a opäť prešijeme. Zvyšný kúsok přehneme na polovicu a prešijeme tak, aby vzniklo oko na prichytenie. Týmto okom prevlečieme priečku 11 a potom ju prichytíme na priečku 3 tak, že konce obidvoch priečok spojíme pomocou návlečiek zo silonu (možno použiť např. uzávery z liekov). Poťah potom obtočíme okolo priečky 3, návlek z úzkeho pása kožienky na zadnej strane operadla navlečieme na hornú časť rámu 5. Zadný okraj sedacej plochy musí dosadať na priečku 6. Zo zvyšných kúskov kožienky ušijeme pásik na pripútanie dieťaťa — dĺžku zvolíme podľa potreby. Pásik rozdelíme asi v jednej štvrtine dĺžky na dva diely. Na jednom konci urobíme otvor, ktorý spevníme sedlárskym okom. Na druhý koniec kratšieho dielu prišijeme zámku, aká sa používa pri pásikoch búnd; možno použiť aj dva krúžky na kľúče. Pásiky pripevníme tak, že oká nasunieme na spodnú vyčnievajúcu tyč operadla 4 a aby nevypadli, zabezpečíme ich zátkou ž plastu (opäť možno použiť uzávery z liekov). Takým istým spôsobom zakryjeme všetky vyčnievajúce konce na sedačke, najmä vrchnú tyč opierky rúk. HOJDACÍ RÁM zhotovíme z rúrky 0 14 mm. Rúr-

39

kovy rám je pozďlžne rozdelený, takže sa skladá z dvoch častí 9, ktoré navzájom spojíme spojkami 10. Zhotovíme ich z kruhovej ocele s priemerom zodpovedajúcim vnútornému priemeru rúrky. Pri výrobe postupujeme tak, že odrežeme dve rúrky 9 dlhé 1310 mm. Každú časť ohneme na obidvoch koncoch, polomer zaoblenia volíme podľa svojich možností. Potom obidve časti spojíme spojkami 10 a rám ohneme ako celok do vyžadovaného tvaru. Rám očistíme a natrieme tak isto ako sedačku. Na hojdací rám prichytíme sedačku pomocou štyroch pružín 12, ktoré navinieme z oceľovej struny 0 3 mm; voľná dižka pružiny má byť 140 mm. Možno použiť pružiny zo sedadiel starších automobilov. V prípade, že hmotnosť dieťaťa je väčšia, môžeme

Rozpis materiálu

pružiny zdvojiť. Na rám sedačky prichytíme pružiny zastoknutím koncov, na hojdací rám ich prichytíme háčikmi, ktoré ohneme z kruhovej ocele

CHATA PRO DĚTI NA HRANÍ Když jsou děti malé, slouží chatička jako nevyčerpatelný prostředek dětských zábav. Až pak děti odrostou, hodí se výborně k uskladnění zahradního náčiní, které je jinak nutno umístit do kůlny, jistě méně vzhledné. Chatička, kterou jsem si postavil, má půdorys 190X250 cm a výšku 210 cm. Vchodové dveře jsou ze zadní strany a mají rozměr 70X 145 cm. Protože jsou začleněny do celkového obkladu stěny téměř neznatelně, prakticky neruší vzhled svými rozměry, které neodpovídají poměru zmenšení chaty. Základy tvoří betonové dlaždice, na

40

nich je vrstva cementových cihel. Na cihlách je pak uložena konstrukce chatičky. Kostra je z hranolků 4X5 cm spojených dlaby. Pouze vrcholový spojovací hranol — hřeben střechy — má průřez 6X6 cm. Stěny jsou pobity lištami. Střecha je pobita prkny, na nichž je natažena asfaltová lepenka. Je-li to možné, pokryjeme střechu plechovými šablonami, břidlicí nebo šindelem. Aby byl celkový dojem co nejvěrnější, uděláme také žlaby a okapové roury. K jejich výrobě můžeme použít novodurové trubky — na žlaby 0 60 mm a na svody 0 32 mm. ADOLF SKLÁDANÝ

0 3 mm. Na háčiky musíme v polovici ohybu rámu vyvŕtať otvory; ale vŕtame ich iba cez jednu stenu. LIBOR KOLICH

koníčky PODVOZEK PRO PŘEPRAVU KANOE Již delší dobu já i mí přátelé používáme pro přepravu lodí od auta k řece podvozek vlastní konstrukce. Tento podvozek je především lehčí a skladnější, než výrobek, který lze zakoupit v obchodě se sportovními potřebami. Je totiž skládací; po složení zabírá prostor asi 25X25X20 cm, takže ho lze snadno převézt v zavazadlovém prostoru auta. Přitom zhotovení není obtížné a pro jeho výrobu lze využít různý odpadový materiál a různá kolečka. Rozměry podvozku uvedené na výkresu dovolují přepravu lodí různých druhů (např. Vertex T2, K1 a dalších, včetně slalomových). Podvozek se skládá z nosného rámu 1, který je složen ze dvou rámečků otočně spojených. Na těchto rámečcích jsou pak také otočně připevněny dva držáky 2, na nichž jsou upevněna kolečka 4. K zajištění podvozku v rozevřené poloze slouží dvě vzpěry 3. VÝROBA PODVOZKU Nosný rám 1 se skládá ze dvou rámečků, které zhotovíme z trubek 1.1 a 1.2, jejichž konce seřízneme pod úhlem 45° a v rozích svaříme. Ještě před svařením musíme však nasadit na vnější trubku 1.2 objímky 2.1 držáku koleček. Vlastní svaření rámečků musí být velice pečlivé, aby do rámečků nemohla vniknout voda, která by způsobila korozi. Na jeden ze zhotovených rámečků privaríme čepy 1.3 patky. Uvedené čepy jsou částečně vysunuty (viz řez B — B) proto, aby bylo možné rozevřít rámečky pod požadovaným úhlem, který odpovídá přepravovanému druhu lodě. Na druhý rámeček pak privaríme patky 1.4 (viz řez A — A), ve kterých se čepy 1.3 otáčejí. Poslední patku 1.4 privaríme ve složeném stavu obou rámů 1, jinak bychom už patky na čepy 1.3 nedostali. Také připevněním patek je možné regulovat rozevření rámečků. Nakonec ještě privaríme k vnitřní trubce 1.2 kostky 1.5 vzpěr (viz řez

C — C). Aby byla zajištěna souosost obou kostek a správné rozměry, musíme je přivařovat s již nasunutým čepem vzpěry 3.2 a s upevněnou vzpěrou 3.1, 3.3. Oba držáky koleček 2 jsou stejné. Nejdříve privaríme čep kolečka 2.4 k jedné výztuze 2.3, potom k ní privaríme trubky 2.2 a teprve pak privaríme trubky k druhé výztuze s vyvrtaným otvorem. Průměr i délku vlastních čepů 2.4, stejně tak jako délku trubek 2.2, musíme přizpůsobit použitým kolečkům. Hotové držáky privaríme k objímkám

41

Rozpiska materiálu

42

2.1 nasunutým na rámečku tak, aby po sestavení byla kolečka uvnitř podvozku. Obě vzpěry 3 jsou také stejné. K pouzdru 3.1 privaríme trubku 3.3 tak, aby byla umístěna v podélné ose pouzdra. U pouzdra 3.1 a čepu 3.2 je nutná větší vůle, stejně tak jako mezi objímkou 2.1 a trubkou rámečku 1.2. Do trubky 3.3 zasuneme ohnutou opěrku 3.4 a posunováním opěrky seřídíme délku vzpěry. Po správném seříznutí oba díly svaříme tak, aby ohnutý konec opěrky 3.4 byl kolmý k pouzdru 3.1. Při montáži nasuneme zarážku 3.5 na opěrku vzpěry, vzpěru zasuneme do oka matice 5 a po správném nastavení zarážky ji privaríme. Kolečka 4 použijeme ze starého dětského kočárku. Jsou to kolečka 0 220 mm s délkou náboje 45 mm. Tato kolečka mají silonová pouzdra; ta musíme nahradit pouzdry mosaznými, protože silonová pouzdra při delším používání a větším

zatížení praskají. Vnitřní průměr mosazného pouzdra odpovídá vnějšímu průměru čepu kolečka s větší vůli. Matici s okem 5 zhotovíme svařením matice 5.1 s okem 5.2. Při montáži pak mezi matici s okem a kolečko vložíme podložku 6, jejíž rozměr odpovídá průměru čepu kolečka. Zasunutím vzpěry 3 do matice s okem 5 zajistíme celý podvozek. Aby nedocházelo k svévolnému vysunování vzpěry z oka matice, použijeme k zajištění závlačky 7, kterou zasuneme a rozehneme v otvoru vzpěry. Pro zajištění přepravované lodě lze použít buď stále připevněné textilní popruhy se zajišfovací přazkou, nebo pryžové stahováky; ty však musí být silnější než běžně používané „pavouky", sloužící k připevňování materiálu na automobilové zahrádky. Abychom mohli stahováky využít i jinak, je výhodné mít na koncích háčky, za které se připevňují k podvozku. J. H.

UNIVERZÁLNY NOSIČ NA BICYKEL V ostatnom čase stúpa obľuba bicyklov — využívajú sa nielen na šport, ale aj na cestu do práce, na nákup a pod. Prevážanie väčších alebo menších batožín rieši väčšina bicyklistov zavesením tašky na kormidlo bicykla, čo bráni manipulácii s vedením bicykla, ako aj pohodlnému šliapaniu. Nosič, ktorý montuje na zadné koleso výrobca bicyklov, je taký nepraktický, že ho takmer nijaký bicyklista nevyužíva. Rozhodol som sa preto, že si

vyrobím nosič vlastnej konštrukcie. Navrhnutý je na poľský skladací bicykel „Universal", ale po prispôsobení pripevnenia na rám kolesa sa dá použiť na akýkoľvek typ bicykla. Výhodou nosiča je jeho pomerne veľká nosnosť (až 50 kg) a to, že na ňom možno bez priväzovania prepravovať batožiny rozličnej veľkosti. Najprv zhotovíme z plechu hrubého 2 mm obidve čelá 1 a 2 (obr. 1). Do obidvoch čiel vyvŕtame po štyroch

otvoroch 0 8,2 mm a privaríme na ne opierky 3, 4, ktoré ohneme a zvaríme z kruhovej ocele 0 6 mm. Ku krajným otvorom čiel privaríme z vnútornej strany priečne vrúbkované podložky 11. Z kruhovej ocele
43

Rozpis materiálu

plech 6, do ktorého vyvŕtame dva otvory na skrutky pripevňujúce nosič na rám kolesa. Aj spodné konce držiakov upevníme tak, aby sa dali pripevniť na rám kolesa. Rebriny 9 ohneme z kruhovej ocele 0 8 mm a privaríme ich na rúrku 8. V hornej časti rebriny spojíme ešte spojkami 10. Aby sme si nepoškodili prevážané batožiny, môžeme na konci rebrín vyrezať závity M8 a na ne naskrutkovať guľôčky z plastu. Na obidve čelá rúrok ešte privaríme priečne vrúbkované podložky 11. Rúrky s rebrinami navlečieme na čapy 7 zhotovené z kruhovej ocele 0 8 mm. Konce čapov potom prestrčíme krajnými otvormi obidvoch čiel; na predné čelo 1 čapy 7 z vonkajšej strany privaríme. V potrebnej polohe

rebriny zabezpečíme krídlovými maticami 12, ktoré sťahujú rúrku s rebrinami medzi čelá s opierkami. Použitím vrúbkovaných podložiek 11 zvyšujeme pevnosť a stabilitu polohy. Vzhľadom na to, že rebriny sú otočné okolo čapu v uhle 250°, možno plynule nastaviť ich polohu podľa veľkosti batožiny — od najmenších až po

batožiny s pôdorysom 33X46 cm (obr. 2). Ak potrebujeme previesť ešte väčšiu batožinu, vyskrutkujeme krídlové matice 12, zadné čelo sklopíme a matice opäť utiahneme tak, aby konce rebrín boli v rovine rúrok 8. V tom prípade však musíme batožinu priviazať. ..f " P. P.

KONCOVÉ SVETLO NA BICYKEL Výrobcovia bicyklov montujú na zadný blatník odrazové sklo. Podľa platnej vyhlášky č. 90/75 majú mať bicykle po zotmení červené koncové svetlá. Tie sa síce vyrábajú, avšak v obchodoch ich dostať len málokedy. Ponúkam jednoduchý návod na lacné koncové svetlo, ktoré danému cieľu úplne vyhovuje. PRACOVNÝ POSTUP V predajni bicyklov kúpime odrazové sklo na bicykel. Skladá sa zo základného telesa 1 vyrobeného z plastu farby slonovej kosti a odrazového skla 3 z priehľadnej červenej hmoty. Odrazové sklo zo základného telesa vyberieme tak, že ho vytlačíme miernym tlakom znútra, pri súčasnom skrútení telesa rukou. Lepený spoj povolí.

44

Do základného telesa 1 vyrežeme obdĺžnikový otvor rozmeru asi 22X30 mm. Jeho vyřezáním sa zväčší priestor medzi blatníkom 2 a odrazovým sklom 3. Do vytvoreného priestoru umiestnime objímku 4 so žiarovkou 5. Objímku žiarovky pripevníme na základné teleso skrutkou 6 s podložkou 7 a maticou 8. Pod podložku 7 zasunieme aj prvé spájkovacie oko 9, ktoré je súčasťou objímky 4. Pod skrutku 6 vložíme spájací plech 10 z mosadze alebo medi a pritiahneme ho skrutkou 11 cez podložku 12 spolu so základným telesom 1 na blatník 2. Tým je zabezpečené spojenie žiarovky na

kostru. Druhé spájkovacie oko 13 spojíme s vodičom privedeným priamo od dynama. Vodič do priestoru pod základné teleso 1 privedieme buď vyvŕtaným otvorom, alebo drážkou — podľa hrúbky použitého kábla. Odrazové sklo 3 prevŕtame a cez sedlársku alebo inú podložku 14 pripevníme na základné teleso skrutkou 15. Na mieste zhotovenia závitov M3 základné teleso 1 zosilníme dvoma platničkami 16 s rozmermi asi 10X10 mm. Platničky sú z materiálu, ktorý zostal pri vyrezávaní okienka na žiarovku v základnom telese. Prilepíme ich tak, že stykové plochy naleptáme

trichloretylénom a pritlačíme na príslušné miesto. Po dokonalom zaschnutí vyrežeme v základnom telese závit M 3 na skrutku 15 (proti otvoru v červenom odrazovom skle). Tým si zabezpečíme jednoduché snímanie odrazového skla, a teda aj ľahkú výmenu chybnej žiarovky. Svetlo je dobre viditeľné nielen zozadu, ale aj zboku, lebo tenké steny výlisku časť svetla prepúšťajú. Funkcia odrazového skla sa nemení. Jazda potme sa s vynaložením minimálnych nákladov a trocha práce stane oveľa bezpečnejšou. JAROSLAV KOCOUR

VEĽKÉ SÚSTRUŽENÉ ŠACHY Odvtedy, čo sa sústruženie dreva stalo mojím koníčkom sníval som o zhotovení veľkých šachov. Nielen preto, že takéto šachy nedostať, ale najmä pre pôžitok z tvorivej práce, ktorej výsledkom je pekný a súčasne dekoratívny výtvor. VÝROBA FIGÚR * Figúry najlepšie sústružíme kombinovane na sústruhu buď s nožovou hlavou, alebo pomocou opierky. Na zhotovenie základného tvaru spodnej časti všetkých figúr vyrobíme tvarový nôž 1, z kvalitnejšej ocele hrubej 40 mm s rozmermi 50X40 mm a pre horný tvar pešiakov ešte tvarový nôž 2 z ocele rovnakých rozmerov. Pešiakov je celkove šestnásť, preto sa výroba druhého tvarového noža vyplatí. Rezné hrany vypilovaných nožov vybrúsime po celom obvode tak, aby uhol reznej hrany bol maximálne 60°. Tí, ktorí budú sústružiť nožom na opierke, si môžu zhotoviť šablónu na základný tvar figúr. Šablóna však musí byť dostatočne tvrdá, aby sa ňou dalo aspoň hrubovať — konečný tvar sa potom dokončí vybrúsením. Na výrobu jednotlivých figúr použijeme hranoly z tvrdého dreva s rozmermi 60X60 mm; na pešiakov stačí iba 55X55 mm. Dĺžku hranolov volíme podľa výšky jednotlivých figúr. Iba pri pešiakoch musíme voliť dĺžku troche väčšiu, aby navŕtanie pre oporný hrot nenarušilo hlavičku. Pri veži a kráľovnej nesmie byť navŕtanie hlbšie, než je vrch veže a hĺbka korunky. Pri strelcoch môžeme vŕtať priamo do budúcej hlavičky, pretože tento otvor použijeme na nasadenie opačne morenej guľôčky. To sa týka aj kráľa, pretože korunku tiež zhotovíme osobitne. Pri všetkých figúrach vysústružíme tvarovým nožom 1 spodné časti a ich priemery upravíme pri pešiakoch na 54 mm, pri kráľovi a kráľovnej na 58 mm a pri ostatných figúrach na 56 mm. Pri výrobe pešiakov si ešte sústružníckym nožom zhotovíme ich dva ďalšie priemery, t. j. 0 30 a 40 mm; potom tvarovými nožmi a pomocou opierky dáme figúram konečnú podobu. Kto sa neodváži vyrezať hlavičky pešiakov bez šablóny, môže si na ne zhotoviť tvarový nôž. Pri figúrach koňov vysústružíme iba základňu; hlavu buď vyrežeme, alebo vypilujeme z drevenej doštičky rozmerov 60X85X25 mm. Korunku kráľa radšej zhotovíme osobitne a vsadíme do otvoru v hlavičke. Drážky na veži môžeme vyrezať tvarovým dlátkom alebo opatrne v ruke vyfrézovať. Nako-

niec všetky figúry po odpichnutí vyvŕtame v strede základne tak, aby sme do nich mohli pripevniť pomocný tŕň pre povrchovú úpravu (např. závrtku, klinec). Povrchová úprava. Hotové figúry starostlivo obrúsime jemným šmirglovým papierom a namoríme ich podľa vyžadovaného odtieňa liehovými moridlami. Ak chceme dosiahnuť zrkadlovo lesklý povrch figúr, máčame ich po zaschnutí moridla v bezfarebnom nitrolaku a druhý deň v syntetickom alebo olejovom bezfarebnom laku. Opakované máčanie v nitrolaku nie je vhodné. Výborný výsledok dosiahneme aj dvojnásobným máčaním figúr v epoxido-

Ako vidíme z fotografie, možno si k šachom vyrobiť sústružený podstavec, takže získame Štýlový šachový stolček.

45

46

vom laku. Dôležité pri tejto práci je, aby laky boli správne zriedené (majú dobre stekať) a aby sme vždy nechali predchádzajúcu vrstvu dokonale uschnúť. Lak necháme stekať len tak dlho, pokiaľ sa nezačnú tvoriť usychajúce kvapôčky. Potom treba figúrou otáčat, kým lak nezaschne. Ak nechceme mať figúry zrkadlovo lesklé, namoríme ich hydrovoskom a přeleštíme. Moríme najprv svetlé figúry, z ktorých môžeme kedykoľvek urobiť tmavé. Na spodnú časť figúr nalepíme plsťové (filcové) kolieska priemeru 50 mm. Ak použijeme na prilepenie plsti prchavé lepidlo, môžeme figúry postaviť na lakovanú šachovnicu až po dokonalom vyschnutí lepidla, inak sa lak pod nimi zlomí.

ZHOTOVENIE ŠACHOVNICE Šachovnicu zhotovíme z preglejky rozmerov 700X700 mm a nakreslíme na ňu políčka 80X80 mm. Rysky čo najhlbšie prerežeme rezbárskym nožom (podľa lineára) tak, aby sa vzniknuté štvorce dali moriť na rôzne odtiene bez toho, že by sa moridlo vpilo do susedného štvorca. Aj po prerezaní musíme však opatrne moriť malým štetcom podľa rysiek. Okraje dosky orámujeme lištami. Z leštenej mosadze vypilujeme čísla a písmenká, ktoré nalepíme po okraji šachovnice a nakoniec celú šachovnicu prelakujeme tak ako figúry.

OSVETLENIE AKVÁRIA Akvárium robíme zväčša na nátlak detí, ktoré v určitom veku sa chcú starať o niečo živé. Z hľadiska dospelých sú rybičky predsa len prijateľnejšie, ako např. škrečok alebo morča, ktoré musíme všade voziť so sebou. Tak sa akvárium stane novým bytovým doplnkom, ktorého efekt umocní dobré osvetlenie. Pokúsil som sa o jedno z možných riešení, ktoré je určené pre akvária s obsahom 60 až 100 litrov.

masku. Z plechu hrubého 0,5 až 0,8 mm vystrihneme pás dlhý 340 mm a široký 100 mm. Ten vytvarujeme do uholníka, ktorého ramená sú 80 a 20 mm dlhé. Elektrický prúd privádzame trojžilovým káblom; nulovací vodič

STANISLAV ŠOLC

priskrutujeme na masku. Veko osvetľovacieho telesa aj plechovú masku nastriekame zelenou farbou. Po namontovaní elektrickej inštalácie a skúške správnosti zapojenia podľa schémy vyvŕtame po obvode dna aj veka štyri otvory
PRACOVNÝ POSTUP Osvetľovacie teleso zhotovíme zo škatule na chlieb, ktorú kúpime v Domácich potrebách. Škatuľa je z plastu s priehľadným vekom a má rozmery 400X200 mm. Škatuľu otočíme tak, že priehľadné veko, ktoré zostane bezo zmeny, bude naspodku, a pôvodné dno bude slúžiť ako veko, na ktorom umiestnime všetku elektrickú inštaláciu. Jej rozsah možno meniť, v opise uvádzame maximálny variant. Uprostred vrchnej strany veka umiestnime dva dvojité veľkoplošné vypínače (zodpovedajúce nízke inštalačné škatule sú na vnútornej strane veka). Prvý vypínač VI spína vzduchovací motorček, druhý — V2 — dve 15 W žiarovky s päticou E 12, tretí vypínač V3 bielu 7 W žiarivku a vypínač V4 fialovú 7 W žiarivku (lumoflor). Žiarovky nesmú byť silnejšie než 15 W, inak by prepálili priehľadný kryt. Na spodnú časť veka priskrutkujeme štyri pätice pre miniaturné žiarivky, dve pätice pre startéry S1 a S2, dve 7 W tlmivky T1 a T2 a dve objímky pre žiarovky E12. Súčiastky žiarivkového osvetlenia sa v našich obchodoch nepredávajú, ale bežne ich dostať kúpiť v NDR, PLR a MI1R. Aby svetlo pri čelnom pohľade na akvárium nerušilo, priskrutkujeme na prednú vnútornú časť veka plechovú

47

vého plechu hrúbky 0,8 až 1 mm (najlepšie profilovaného) vyrežeme obdĺžnik s rozmermi akvária, s prídavkom asi 20 mm. Rohy nastrihneme a boky ohneme tak, aby kryt tesne priliehal na akvárium. Do veka vystrihneme otvor rozmeru 390X190 mm, ktorého rohy zaoblíme tak, aby osvetľovacie teleso zapadlo do hĺbky 60 mm. Vystrihneme aj otvor na kŕmenie rybičiek, ktorý môžeme uzatvárať např. viečkom z puzdra kinofilmu. Tak isto ako veko osvetľovacieho telesa aj plechový kryt akvária nastriekame zelenou farbou. Tým sa práca skončila. Na osvetľovanie môžeme používať rozličné kombinácie svetelných zdrojov. Pri akejkoľvek manipulácii s osvetľovacím telesom je potrebné odpojiť ho od rozvodnej siete. ING. PETR PATOČKA

FILTER PRE MALÉ AKVÁRIUM Čistota vody v akváriu je jedna z podmienok úspešného chovu akváriových rybičiek. Nečistotu rozptýlenú vo vode odstraňujú filtre, ktoré sa u nás predávajú v troch vyhotoveniach: pôdny, ponorný a vonkajší. Pôdny filter vyžaduje hrubšiu vrstvu piesku pri dne, čo pri malých akváriách nie je veľmi estetické; ponorný filter je objemný a pôsobí tiež rušivo. Vonkajší filter sa mi zdá zložitý a problém je zvyčajne aj s jeho umiestnením. Roz-

48

mýšľal som preto o spôsobe, ktorý by vyhovoval požiadavkám kladeným na menšie akvárium. Riešenie, ktoré spoľahlivo plní svoju funkciu, ponúkam aj ostatným. PRACOVNÝ POSTUP Na hladinu vody v akváriu umiestnime nádobku 1 s rozmermi asi 100X 70X35 mm. Môže to byť např. škatuľka z jogurtového krému. Dno škatuľky poprepichujeme na spôsob sitka

otvormi 0 2,5 mm. Jednotlivé vpichy smerujeme dovnútra škatuľky, aby sa rybičky neporanili vzniknutými ostrapmi. Pri hornom okraji nádobky urobíme prepadový otvor tak, aby voda nikdy nevystúpila až k jej okraju. Nádobku vyplníme asi 10 mm hrubou vrstvou vaty 2, ktorá zachytáva nečistotu. Vatu — filter — v nádobke zaťažíme štvorčekom tenšieho kartónu 3, ktorý zabráni jej odplaveniu. Vodu z akvária privádzame do nádobky sklenou (prípadne novodurovou) rúrkou 8, na ktorú podľa nákresu nasadíme gumovú hadicu 6 s priemerom asi 10 mm. Stlačený vzduch z kompresorčeka vedieme silonovou hadičkou 7, ktorá má priemer asi 3 mm; hadičku napojíme tesným otvorom v gumovej rúrke a vedieme ju vnútrajškom sklenej rúrky 8 asi do polovice jej dĺžky. Gumovú hadicu 6 zakončíme v potrebnej dĺžke novodurovým kolenom 4, ktoré smeruje do nádobky 1. Množstvo vody čerpané z akvária do filtra regulujeme vytiahnutím alebo zasunutím silonovej hadičky. Voda nesmie pretekať cez okraj nádobky filtra. Vatu v nádobke pravidelne vymieňame. Ak začne voda z nádobky odtekať prepadovým otvorom, je to zvyčajne znamenie, že filtračná vrstva je zanesená. Celú vrchnú časť akvária môžeme okrem krycieho skla zakryť aj okrasným rámom 5 s vekom, do ktorého zabudujeme osvetlenie. Z filtra potom v akváriu vidieť len zvislú sklenú rúrku. P. B.

ŠKRABÁK JADROVÉHO OVOCIA Väčšina záhradkárov by si radi z vlastného ovocia pripravili kvalitný mušt, sirup alebo ovocné víno. Výmena ovocia za vylisovanú šťavu v priemyselnej muštárni nie je vždy výhodná a okrem toho ani nie je všade muštáreň v blízkosti. Na našom trhu sa v súčasnosti objavujú, aj keď vo veľmi malom množstve, aspoň lisy na ovocie. Avšak na rozdrvenie alebo rozdelenie ovocia sa okrem väčších priemyselných zariadení alebo vlastných amatérskych konštrukcií nevyrába zatiaľ vhodný strojček. Zhotovil som si preto škrabák ovocia z vírivej práčky zn. Virena. Práčka slúžila v minulých rokoch v mnohých našich domácnostiach; teraz ju však nahradili nové typy práčok, lebo dlhoročným používaním korodovala pracia vaňa a opotrebovalo sa trecie ložisko z plastu, ktoré potom prepúšťa vodu okolo hriadeľa rotora víriča. Za predpokladu, že elektromotor, konštrukčné diely a skriňa práčky nie sú vážne poškodené alebo zničené, môžeme práčku premeniť nenáročným spôsobom na škrabák ovocia, ktorý je Vzhľadovo pekný, spoľahlivý a ľahko sa udržiava. Náklady na úpravu sú minimálne. VÝROBA ŠKRABÁKA Celú práčku rozoberieme, jednotlivé vnútorné diely očistíme od hrdze a dôkladne natrieme antikoróznym náterom a vrchným emailom. Takisto demontujeme elektromotor, vyčistíme a ošetríme ložiská a po zložení urobíme ochranný náter. Aby sme získali priestor na šikmý výpadový žľab naškriabanej ovocnej drviny, premiestnime rozběhový kondenzátor elektromotora z pravej strany na ľavú bez väčších úprav na statore. Celú základnú kostru práčky potom opäť zložíme vrátane elektromotora, ale bez pracej vane. Praciu vaňu musíme totiž upraviť. Nátrubok pre výpustnú hadicu čisto odrežeme odo dna a vo vodorovnej časti dna urobíme obdĺžnikový otvor na výpadový žľab. Otvor s romermi 140 X 220 mm najprv vyznačíme a rozdelíme uhlopriečkovým spôsobom z rohu do rohu. Potom plech krížovo narežeme alebo nastríhneme a kolmo vyhneme do pravého uhla smerom von, necháme 30 mm a zvyšok (to značí štyri trojuholníky) odstrihneme. Okraje obdĺžnikového

otvoru, vyhnuté z vane, budú slúžiť na prinitovanie výpadového žľabu. Ložiská škrabacieho valca. Ak nie je veľmi poškodené pôvodné trecie ložisko viriča, môžeme ho použiť bez zmeny. Je vhodné ho otočiť o 180° a navŕtať v ňom primazávací otvor 0 2,5 až 3 mm. Pôvodný rotor víriča mal hriadeľ 0 10 mm; nový hriadeľ škrabacieho valca musí mať rovnaký priemer,
! T r

49

ÚPRAVA PLÁŠŤA

ÚPRAVA VANE

na skrutky M5 na rozstupovej kružnici 140 mm. Celá úprava príruby je nevyhnutná na vsunutie škrabacieho valca do priestoru vane. Škrabací valec vyrobíme najlepšie z bukového klátika, v ktorého pozdĺžnej osi vyvŕtame otvor 0 10 mm. Do klátika potom narazíme hriadeľ zhotovený najlepšie z hladenej kruhovej ocele 0 10 mm, dlhej asi 400 mm. Valec potom za hriadeľ upneme do sústruhu a stočíme na 0 110 mm a zarovnáme na dĺžku 290 mm. Hriadeľ netreba vo valci inak zabezpečovať, lebo tesným narazením v celej dĺžke sa vytvorí spoľahlivé trenie, ktoré nedovolí prekízavanie valca na hriadeli. Plášť valca zhotovíme z nehrdzavejúceho alebo pozinkovaného plechu hrubého 0,5 až 0,8 mm. Hrubší plech sa po zhotoveni otvorov ťažko upravuje a zvinuje na valec. Čistá šírka plechu je 290 mm, dľžka pred zvinutím asi 350 mm vrátane presahu 20 mm. Na plech si najskôr nakreslíme

50

sieť, kde budú rozmiestnené otvory a v miestach otvorov si urobíme jamky a vlastné dierkovanie urobíme trojbokym nástrojom podľa návodu z USS č. 18, s. 45. Vydierkovaný plech stočíme približne na 0 110 mm, osadíme na valec a prevlečieme gumovými krúžkami nastrihanými z motocyklovej vzdušnice. Ťahom gumových krúžkov priľahne plech k valcu, a potom dreveným kolíkom medzi zuby plech přiklepneme a zarovnáme čo najlepšie. Nakoniec presahujúce okraje plechu po dĺžke valca pribijeme vhodnými klincami. Celú túto operáciu robíme na valci uloženom na piesku; nepoškodia sa rezné hrany prerazených otvorov a pri pribíjaní valec „ťahá": Ešte treba začistiť okraje čiel valca, prípadne opraviť rezné hrany a škrabací valec je hotový. Výpadový žľab slúži na odsun naškrabanej ovocnej hmoty z vnútorného priestoru vane. Zhotovíme ho z pocínovaného, bieleho či pozinkovaného plechu hrubého

0,6 mm. Potrebujeme pás plechu široký 360 a dlhý 450 mm. Ohnutý žľab prinitujeme z vonkajšku na vyhnuté okraje obdĺžnikového otvoru v dne vane pod uhlom 30°. Koniec žľabu vyčnieva z plášťa práčky asi 20 mm; podľa steny plášťa ho zarovnáme. Po skončení tejto práce celý vnútorný priestor vane vrátane žľabu dôkladne natrieme, najlepšie dva razy vrchným emailom, aby sa vytvoril tvrdý povlak a zabránilo sa prípadnej korózii z jablčnej šťavy. Úprava plášťa práčky tkvie iba vo vystrihnutí obdĺžnikového otvoru na spodnom okraji pravého boku plášťa {pri pohľade zo zadnej strany krytu remeníc) na priechod výpadového žľabu. Horný pozdĺžny okraj vyhneme v šírke 20 mm smerom von — vyhnutie slúži ako výstuha plášťa. Celý otvor vyrobíme s väčšou vôľou, asi 15 mm, aby žľab voľne prechádzal a nedrncal pri chode škrabáka. Násypku ovocia zhotovíme z dreva a sololitu. Je to vlastne násypný kôš s dvoma šikmými stenami, ktorý vsunieme zhora do vane; dole prilieha na škrabací valec s malou medzerou, ktorá prepustí iba škriabaný materiál do výpadového žľabu. Vzhľadom na to, že zvislé rohy vane sú zaoblené (r — 20 mm), zhotovíme obidve hlavné dosky násypky zo sololitu hrúbky 3,5 mm. Opracúvame ich obidve naraz (t. j. hladké strany priložíme na seba) do tvaru a rozmerov podľa vane. Po opracovaní dosiek pribijeme klinčekmi na rub každej dosky tri hranolčeky 25 X 25 mm — dva zvisle a jeden priečny hore. Uprostred v hornej časti prevŕtame v obidvoch doskách otvor 0 20 mm tesne pod priečnym hranolčekom; bude slúžiť na ľahké vyberanie násypky. Na spojenie dosiek si pripravíme čisto ohobľované doštičky hrubé 20 až 25 mm, šírky 235 mm, ktoré vytvoria šikmé steny násypky. Vopred si vnútorné rozmery nakreslíme na obidve dosky, a potom odspodu, smerom od výrezov na škrabací valec, doštičky najprv k jednej a potom k druhej doske pribijeme. Hore potom prípadné zvyšky odrežeme a opracujeme na čisto do roviny. Z plechu hrubého 1 mm nastriháme štyri pásiky široké 35 mm, dostatočne dlhé, z ktorých zhotovíme „golier" násypky tak, že ich v rohoch prekrížené pribijeme na horný okraj násypky. Pozdĺžne plechy pribijeme do hranolčekov

a priečne do doštičiek. Vonkajšie rohy goliera zaguľatíme tak, aby golier zapadol do horného prehĺbenia vane (vystrojeného gumovým tesnením), aby sa mohol vrch skrine normálne priklopiť pôvodným vekom. Dolnú časť násypky upravíme vzhľadom na škrabací valec len na maiú vôľu (asi 2 mm), ale tak, aby sa škrabací valec po vložení násypky ľahko otáčal a nikde nezadierai. Podobne opracujeme a začistíme bočné hrany násypky, aby sa dala ľahko vsunúť a vysunúť z vane po dosadnutí na golier. Škrabák zložíme tak ako pôvodnú práčku. Do kostry s pôvodným elektromotorom a rozběhovým kondenzátorom nasunieme zhora vaňu s výpadovým žľabom. Do vane zamontujeme škrabaci valec, na ktorého hriadeľ potom založíme a pripevnime pôvodnú remenicu. Klinový remeň (stredne napnutý) napíname posúvaním základovej dosky elektromotora. Plášť škrabáka nasunieme zhora s pôvodnou elektrickou inštaláciou, prípadne s uvoľneným vypínačom, pretože pri posúvaní nie je veľa miesta. Po dosadnutí horného okraja plášťa na vaňu a po vyrovnaní gumy, pripevníme plášť definitivně na spodnú časť kostry originálnymi priponkami. Zapojíme eíektrickú inštaláciu a priestor remeníc uzavrieme pôvodným krytom. PRÁCA SO ŠKRABÁKOM Do škrabáka vsunieme násypku, do ktorej nasypeme umyté, najlepšie polene a podľa potreby povykrajované ovocie, spustíme motor a vlastnému škrabaniu podľa potreby pomáhame dreveným kolíkom, ktorým tlačíme zhora na ovocie. Zatvárať príklop netreba, lebo pri stálom dopĺňaní ovocia škrabanina nevyletúva, ale všetka sa vyhadzuje do výpadového žľabu vrátane tekutej šťavy. Keďže okraj výpadového žľabu je vzdialený asi 100 mm od dlážky, možno na naškrabánu drvinu dobre podsunúť lavór z plastu, prípadne inú nádobu. Pri otáčkach škrabacieho valca 70 minuje výkon škrabáka asi 60 až 80 kg jabĺk za hodinu, čo stačí pri lisovaní aj na väčšom lise. Po skončení škrabania stačí len vytiahnuť násypku a vystriekať alebo prepláchnuť prúdom vody vaňu, násypku aj náradie a po uschnutí vložiť späť do škrabáka a zatvoriť pôvodným príklopom. TOMÁŠ KOLEŠ

MRAŽENÍ ZELENINOVÉ NATĚ V létě vyrůstá na zahrádce řada hodnotných zelenin, které můžeme zmrazit a obohacovat jejich vitamíny kuchyň i mimo sezónu. Jde hlavně o naťovou zeleninu — pažitku, petržel, kopr, celer a jejich směs. Sklízíme mladé, svěží a zdravé části. Omyté nařežeme na drobno nožem z nerezové oceli a vložíme do igelitových sáčků, ktoré předem upravíme tak, že z běžně prodávaných pytlíků zhotovíme delší a úzké sáčky — nohavice — velikosti asi 3 X 20 cm. Pro ty, kteří vlastní zatavovací přístroj na igelitové fólie (vyrábí se v NDR) bude situace snadná. Ostatní mohou využít návod, otištěný ve sborníku č. 49 na straně 38. Rozměry sáčků nejsou závazné, ale důležité je dodržet delší a úzký tvar. V mrazicím prostoru vždy najdeme skulinu, kam by se jiná po-

travir.a již nevešla. Použít lze i hliníkové fólie, složené do tvaru jakéhosi korýtka, které nepropustí vodu a po naplnění se dá nepropustně uzavřít. POSTUP PRÁCE Připravené igelitové nohavice naplníme nařezanou natí, upěchujeme a zalijeme čistou, studenou vodou. Vodu předem prevaríme. Plnění nohavic není snadné. Vypomáháme si nálevkou, vyrobenou z lahve od destilované vody nebo octa. Láhev v polovině uřízneme, na hrdlo navlékneme igelitovou nohavici a nařezanou nať do ní natlačíme obrácenou vařečkou. Naplněné nohavice uzavřeme provázkem, gumičkou nebo zatavením a opatříme štítem s vyznačením obsahu a data plnění. Potom je rychle zmrazíme, to znamená, že musíme co

nejrychleji překlenout dobu tvorby velkých ledových krystalů, které se tvoří převážně při teplotě kolem —5 °C Při použití hliníkových fólií je postup stejný. Před použitím přemístíme zmrzlý balíček z mrazničky do chladničky a potřebné množství odsekneme nožem. Z mrazničky vyjímáme jen tolik, kolik v kratším období spotřebujeme. Jiným, i když méně vhodným způsobem, je využití mističek na výrobu ledu. Nařezanou zeleninu do nich namačkáme, zalijeme vodou a necháme rychle zmrazit. Pak jednotlivé kostičky rozebereme a každou zvlášť zabalíme do hliníkové fólie a necháme znovu zmrazit. Tento způsob je pracnější a také náročnější na prostor. ING. FRANTIŠEK VÁCHA

51

stroje a nástroje

Klinový remeň je pre svoje výhodné vlastnosti nepostrádateľným prvkom mnohých zariadení domácej dielne. Amatérski konštruktéri majú však často ťažkosti pri jeho správnom návrhu. Normy ČSN 02 3109, ČSN 02 3111 a ČSN 02 3180, ktoré obsahujú potrebné údaje, nie sú každému prístupné a používané príručky sú neraz zastarané. Navyše presný výpočet podľa noriem je dosť zložitý, pretože musí zabezpečiť primeranú životnosť aj pri veľmi vyťažených priemyselných pohonoch. Pre domáce zariadenia možno veľa zjednodušiť. Záujemcom dobre poslúžia tieto technické údaje a praktické rady na návrh prevodu klinovým remeňom s menovitou šírkou 10 mm (podľa ČSN ide o prierez Z), ktorý sa v domácej dielni používa najčastejšie.

tieto valčeky je o 12 mm väčší než výpočtový priemer d (alebo D). Platí to dostatočne presne pre všetky odporúčané uhly a = 32, 34 a 38°. Pri hotových remeniciach, ktoré chceme použiť, možno týmto spôsobom zmerať skutočný výpočtový priemer. Drážka musí byť dostatočne hlboká, aby remeň dosadol na jej boky, ale nie na dno. Aj taká remenica síce funguje, ale skutočný prevodový pomer je iný než navrhnutý. Remeň bežiaci po dne drážky potom neprenesie výkon, na ktorý je určený, pretože pri väčšom zaťažení začne prekízavať. Podľa ČSN je hĺbka drážky určená na 9,5 mm (obr. 3); na tom istom obrázku sú uvedené rozmery, ktoré platia pre okraje remenice, ďalej vzdialenosť medzi drážkami a odporúčané zaoblenia.

Rozmery drážky v remenici Šírka drážky na klinový remeň s menovitou šírkou 10 mm sa podľa ČSN rovná 8,5 mm (obr. 1) a rozumie sa na výpočtovom priemere d pri menšej remenici alebo D pri väčšej remenici. Uhol drážky a závisí od priemeru remenice. Čím je priemer menší, tým viac sa remeň napína na vonkajšom obvode a jeho šírka sa v týchto miestach zmenšuje. Ak majú boky remeňa dobre priliehať k remenici, musia mať remenice s malým priemerom menší uhol drážky a. Odporúča sa pre priemer remenice

Prevod otáčok Zo skúseností vieme, že pri remeňovom prevode má väčšia remenica menší počet otáčok a naopak. Ak označíme otáčky väčšej remenice N a menšej remenice n (obr. 4), platí pre prevodový pomer i vzorec:

Šírka drážky B na vonkajšom priemere remenice (obr. 1) nebude pri všetkých uvedených uhloch rovnaká. Približne platí:

Keďže priame meranie šírky 8,5 mm na výpočtovom priemere remenice d (alebo D) je pri sústružení zložité, odporúča sa meranie cez valčeky 0 9 mm (obr. 2). Rozmer cez

52

Prevodový pomer i závisí od výpočtových priemerov remeníc D a d, ktoré sú pri remeňoch s menovitou šírkou 10 mm o 5 mm menšie než vonkajšie priemery remeníc. Nahradenie výpočtového priemeru vonkajším priemerom by viedlo k chybnému stanoveniu prevodu, a to najmä pri malých remeniciach, ktoré sa v domácej dielni používajú najčastejšie. Zo štyroch veličín d. D, n a N môžu byť tri určené nezávisle (dané např. elektromotorom, remenicou, ktorú máme k dispozícii, alebo zvolené) štvrtú treba vypočítať. Praktický postup je opísaný na konci článku. Dĺžka remeňa a vzdialenosť osí Dĺžka remeňa, ktorá je vyznačená na jeho štítku, značí vnútornú dĺžku, t. j. dĺžku meranú na vnútornom obvode. Výpočtová dĺžka remeňa s meno-

vitou šírkou 10 mm je o 25 mm väčšia. Aby nedošlo k omylu, je v nasledujúcich vzorcoch uvedená vždy len vnútorná dĺžka L, ktorá zodpovedá označeniu na štítku remeňa. Vzorce však nesmieme použiť pre remene s inou menovitou šírkou než 10 mm. Vnútornú dĺžku remeňa musíme zvoliť len z radu dĺžok, ktoré sa vyrábajú. Pre menovitú šírku 10 mm sú normalizované dĺžky (v mm): 400, 450, 500, 560, 630, 710, 800, 900, 1000, 1120, 1250, 1400, 1600, 1800, 2000, 2240 a 2500. To znamená, že zväčša musíme konštrukciu zariadenia prispôsobiť jestvujúcej dĺžke remeňa, a to buď zmenou osovej vzdialenosti A (obr. 4), alebo vhodnou voľbou priemerov remeníc. Presný výpočet dĺžky remeňa pre dané výpočtové priemery remeníc d a D a pre danú osovú vzdialenosť A je dosť komplikovaný. Veľká presnosť výpočtu nemá praktický význam, lebo výrobný závod má pre dĺžku vyrábaných klinových remeňov povolenú pomerne širokú toleranciu. Číselné hodnoty tolerancií podľa ČSN sú uvedené v tab. 1. Ak kúpime teda např. klinový remeň rozmerov 10X 900 mm, môže byť jeho skutočná vnútorná dĺžka v rozmedzí od 892 do 914 mm. Pri nasadzovaní remeňa na remenice treba priblížiť vzájomne ich osi natoľko, aby sa remeň pri preťahovaní cez vonkajší priemer remenice nepoškodil. Je to tým dôležitejšie, čím je remeň kratší. Osová vzdialenosť remeníc musí preto byť nastaviteľná. Medze na prestavenie osovej vzdialenosti sú takisto normalizované a hodnoty predpísaných osových vzdialeností X a Y podľa ČSN uvádza tab. 1. Ak poznáme priemery remeníc d a D a osovú vzdialenosť A, vypočítame potrebnú vnútornú dĺžku remeňa približne zo vzorca

Všetky rozmery sa dosadia v milimetroch. Podľa vypočítanej dĺžky vyberie-

Diagram 1. Výkon jedného remeňa šírky 10 mm

Diagram 4. Opravný koeficient

53

me najbližšiu normalizovanú dĺžku a určíme skutočnú osovú vzdialenosť zo vzorca A = 0,5 L - 0,79 (D + d) + 12,5. Ak je rozdiel priemerov väčší než 50 mm, určíme ešte korekciu 0,125 {0

2l,

ktorú od vypočítaného A odpočítame. Ak z nejakého dôvodu nemôžeme zmeniť osovú vzdialenosť podľa normalizovanej dĺžky remeňa, musíme prispôsobiť priemery remeníc. Pritom samozrejme vyžadujeme, aby sa prevodový pomer dodržal. Potom vypočítame potrebný priemer menšej remenice zo vzorca d = 0,637 (L ~ 2A + 25)- 1 a priemer väčšej remenice zo vzorca D= i . d Výpočet je opäť približný. Prenášaný výkon Jeden klinový remeň je schopný prenášať len určitý výkon, ktorý je tým vyšší, čim väčšia je obvodová rýchlosť remeňa. Zvyšuje sa teda s otáčkami a s priemerom menšej remenice. Pri zvyšovaní obvodovej rýchlosti sa však zväčšuje odstredivá sila pôsobiaca na remeň, ktorá ho na remenici uvoľňuje, takže po dosiahnutí istého maxima prenášaný výkon zasa klesá. Pódia diagramu 1 si môžeme určiť najväčší prenášaný výkon jedného remeňa s menoviou šírkou 10 mm. Vplyvom ohýbania na remenici a trením o boky jej drážky sa remeň zohrieva. Ak nemá dôjsť k prehriatiu, musí sa vznikajúce teplo odvádzať do okolia. Odvod tepla je tým väčší, čím je remeň dlhší, t. j. čím viac času má na ochladenie medzi remenicami. Istý vplyv má aj pomer priemerov remeníc. Čim väčší je prevodový pomer, tým priaznivejšie je odvádzanie vznikajúceho tepla. Diagram 1 platí pre dĺžku remeňa približne 800 mm a pre prevodový porner i — 1. Pre inú dĺžku než 800 mm vyhľadáme v diagrame 2 opravný koeficient CL Podobne určíme z diagramu 3 opravný koeficient Ci pre iný prevodový pomer než 1. Posledný dôležitý vplyv na prenášaný výkon m.-? uhol opásania \> menšej remenice (obr. 5). Diagram 1 piati pre d = D, t. j. pre uhol p = 180°. Ak je uhol p menší, prenášaný výkon sa znižuje. Aby sme nemuseli počítať uhol p pomocou trigonometrie, vypo

54

čítame si podľa diagramu 4 opravný koeficient Cp v závislosti od podielu D —d Pri výpočte skutočného výkonu jedného remeňa PI vynásobíme hodnotu P z diagramu 1 opravnými koeficíentami CL, Ci a Cp z diagramov 2, 3 a 4: PI = P. CL . Ci . C Vplyv prevádzkového zaťaženia, ktorý sa predpokladá pri priemyselných pohonoch, nie je pre domáce zariadenia dôležitý. Ak nestačí pre vyžadovaný výkon jeden remeň, usporiadame prevod s dvoma remeňmi vedľa seba. Pri nákupe remeňov musíme uviesť, že ide o tento druh prevádzky, aby sme dostali remene s rovnakou toleranciou dĺžky. Ak na vyžadovaný výkon nestačia ani dva remene, je lepšie použiť remeň s väčšou menovitou šírkou. Dodržanie presnosti, ktorá je pre tri a viac paralelných remeňov nevyhnutná, je totiž v domácej dielni ťažké. Napínanie remeňov Niekedy si ani neuvedomujeme, že pri prevádzke prenáša výkon len jedna časť remeňa. Na obr. 6 je nakreslený prípad, keď menšia remenica slúži ako hnacia (např. remenica na hriadeli elektromotora) a väčšia ako poháňaná. Pri vyznačenom smere otáčania prenáša výkon hrubo znázornená časť remeňa, tenšou čiarou nakreslená časť je odľahčená. Kým v zaťaženej časti sa pružný remeň predlžuje, v odľahčenej časti sa naopak uvoľňuje. Aby pritom remeň neprekízaval, potrebuje primerané predpätie. Podľa ČSN má sa napínacia sila rovnať 1,5až 2- násobku prenášanej sily. V domácej dielni nemáme možnosť napínaciu silu merať. Preto napíname remene zväčša podľa citu, a to podľa odporu, ktorý napätý remeň kladie proti pretlačeniu uprostred voľnej dĺžky. Meradlo na správny odhad môžeme získať tak, že remeň zavesený na

odmontovaných remeniciach zaťažíme závažím s hmotnosťou 17 kg (obr. 7). Takéto predpätie zodpovedá podľa ČSN najväčšiemu prenášanému výkonu remeňa s menovitou šírkou 10 mm. Ak nie je remeň pri prevádzke naplno zaťažený, môže byť predpätie menšie. Aj v domácej dielni sa môže vyskytnúť zariadenie, keď vzdialenosť osí obidvoch remeníc musí byť pevná a nemôže sa meniť. V takom prípade možno remeň napínať napínacou kladkou (obr. 8). Napínacia kladka beží po vonkajšom povrchu remeňa (remeňov) a má rovný povrch bez drážok. Jej priemer volíme taký istý ako vonkajší priemer malej remenice alebo trochu väčší. Napínaciu kladku umiestnime do blízkosti menšej remenice, a to do odľahčenej časti remeňa (pozri obr. 8). Uložíme ju pokiaľ možno tak, aby sa jej čap pri napínaní pohyboval po kružnici sústredenej s osou menšej remenice. Pritláčame ju zvyčajne skrutkou. Pritláčanie napínacej kladky závažím alebo pružinou, ako to bolo pri plochých remeňoch, nemá pri klinových remeňoch význam a zapríčiňuje zväčša nežiadúce rozkmitanie. Použitie napínacej kladky je výhodné na zväčšenie uhla opásania menšej remenice. Nevýhodou je prehýbanie remeňa v opačnom smere, ktoré skracuje jeho životnosť. Príklad Máme navrhnúť pohon cirkulárky 0 200 mm elektromotorom, ktorý má otáčky 2860 min- 1 a výkon 2,2 kW. Odporúčané otáčky píly pre reznú rýchlosť 60 m s~1 sú 5750 min-'. Na hriadeli cirkulárky máme k dispozícii remenicu s vonkajším priemerom 76 mm. Osová vzdialenosť hriadeľov by mala byť 320 mm. Postup výpočtu: Prevod • = 5 7 5 0 _ o r>1 1

7&5U-

2

'01

Výpočtový priemer malej remenice d = 76 - 5 = 71 mm

Tabuľka1 Rozsah dĺžok klinového remeňa Povolená tolerancia dĺžky s menovitou šírkou 10 mm pri výrobe remeňov L (mm) (mm)

400 až 500 560 až 900 1000 až 1250 1400 až 1600 1800 až 2000 2240 až 2500

+12:-7 +14;-8 +18,-10 +21; -12 +23; -12,5 +25; -12,5

Predpísaná prestaviteľnosf osovej vzdialenosti podľa obr. 4 X; Y (mm)

16; 8 28; 14 38; 19 48; 24 60; 30 76; 38

Výpočtový priemer veľkej remenice

vodový pomer i —2,01 vypočítame:

D - 7 1 . 2,01 - 142,7 mm

d = 0,637 (900 - 2 . 320 + 25)

Zaokrúhlime na 143 mm.

Zaokrúhlime na 60 mm a vypočítame

Držka remeňa L - 2 . 320 + 1,57 (143 + 71) - 25 — 951 mm. Z normalizovaných dĺžok si musíme vybrať buď 900 mm, alebo 1000 mm. Ak si vyberieme např. 900 mm, môžeme vypočítať skutočnú osovú vzdialenosť: A - 0 , 5 . 900-0,79 1 2 , 5 - 2 9 3 , 4 mm.

(143 + 71) +

Keďže rozdiel výpočtových priemerov obidvoch remeníc je väčší než 50 mm, vypočítame ešte korekciu 0 , 1 2 5 2 - 2 3 ^ = 2,2 mm,

-i

ktorú musíme od A odpočítať. Správna osová vzdialenosť teda bude 293,4 - 2,2 - 291,2 mm. Keby sme trvali na osovej vzdialenosti 320 mm, museli by sme zmeniť priemery obidvoch remeníc. Pre pre-

D= 6 0 . 2,01 =120,6 mm. Zaokrúhlime na 121 mm a skontrolujeme osovú vzdialenosť: A - 0 , 5 . 9 0 0 - 0 , 7 9 (121 +60) + + 12,5-319,5 mm S korekciou

^

;

0,125(121 - 60)2-3yg-£ = 1,5 mm, ktorú musíme odpočítať a vyjde skutočná osová vzdialenosť 319,5-1,5-318. Ak vezmeme do úvahy, že vzhľadom na povolenú toleranciu môže byť vnútorná dĺžka remeňa v rozmedzí 892 až 914 mm, a urobíme výpočet osovej vzdialenosti pre obidve krajné hodnoty dĺžky, dostaneme osovú vzdialenosť v rozmedzí 314 až 325 mm. Z toho vidíme, že pri výpočte osovej vzdialenosti skutočne nemá význam veľmi veľká presnosť a že ani zane-

NA STRIEKANIE NÁTEROV Tým domácim majstrom, ktorí majú doteraz problémy s nanášaním náterových látok, je určená súprava, ktorú tvorí kompresor z chladiaceho agregátu a striekacia pištoľ pracujúca na princípe rozprašovača. Tlaková nádoba ako vzdušník sa nepoužíva. Výhodou súpravy sú malé rozmery, tichý

chod, jednoduchosť vyhotovenia, ľahká obsluha, čistenia a údržba, ako aj veľmi dobrá kvalita striekania. VÝROBA SÚPRAVY Kompresor získame najlepšie z nejakej vyradenej chladničky či mrazničky väčšieho objemu, prípadne z klimatizátora a podobne. V prototype sa

dbanie korekcie by nezapríčinilo závažnú chybu. Ak vezmeme za základ osovú vzdialenosť 320 mm a urobíme jej prestaviteľnosť podľa tab. 1, t. j. v rozmedzí 3 2 0 - 2 8 - 2 9 2 mm, 3 2 0 + 1 4 = 334 mm, y %, • \Z bude to určite vyhovovať. Predpokladajme, že zostaneme pri prvej alternatíve, t. j. d = 7 1 , D — 143 a L — 900 mm. Z diagramu 1 určíme pre d —71 a otáčky n —2860 min- 1 výkon 0,98 kW. Z diagramu 2 určíme pre L - 9 0 0 opravný koeficient CL - 1,03 a z diagramu 3 pre i - 2 , 0 1 opravný koeficient Ci — 1,125. Ďalej vypočítame opásanie p — d _ 143 — 71 -0,25 Ä~ 2SF1 a z diagramu 4 určíme opravný koeficient Cp — 0,97. Skutočný prenesený výkon PI jedného remeňa bude 0,98 kW. 1,03. 1,125. 0,97 = - 1,09 kW. Potrebný výpočet remeňov pre elektromotor s výkonom 2,2 kW bude

2,2 , = 2,0.

TU?

Pre silnejší elektromotor by sme radšej použili väčšiu menovitú šírku remeňa. ING. JAN RYBÁR použil kompresor z chladiaceho zariadenia sovietskeho výrobníka sódy. Je to rotačný výstredníkový kompresor hrncovitého tvaru priemeru asi 200 mm a dĺžky 250 mm, na 220 V s tepelnou ochranou proti preťaženiu. Kompresor je schopný vyvinúť tlak až na 0,8 MPa, ba aj väčší, ale dodáva len malé objemové množstvo vzduchu. V spojení so striekacou pištoľou, ktorá pracuje na princípe rozprašovača, však toto množstvo stačí. Nie je potrebné ani použiť zásobník vzduchu (vzdušník), naopak je to nevhodné.

56

L

Obr. 2

lebo čas plnenia by bol veľmi dlhý. Len v prípade, že máme k dispozícii tzv. dekoračnú striekaciu pištoľ, je vhodné použiť malý vzdušník s obsahom asi 3 až 5 I. Aby sme si vopred overili, či získaný kompresor je vhodný, kúpime rozprašovač. Do rúrky väčšieho priemeru zalepíme dýzu 0 1 mm (pre kompresor so slabším výkonom len 0 0,8 či 0,6 mm). Upravený rozprašovač ponoríme do pohárika s vodou, pustíme kompresor a kĺbom rozprašovača nastavíme dýzu k nasávacej rúrke tak, aby poloha zodpovedala najväčšiemu výkonu a kvalite striekania. Ak vznikne kužeľ vodnej hmoty dlhý asi 1 m, je všetko v poriadku. Keďže sa rotačný výstredníkový kompresor pri svojej činnosti výdatne mastí olejovou náplňou, dostáva sa časť mastiaceho oleja aj do výtlačného potrubia. Tento olej musíme zachytiť v odlučovači; jednak preto, aby sme zabezpečili čistotu stlačeného vzduchu, jednak preto, že musíme zachytený olej vrátiť späť do kompresora. Ako odlučovač oleja môžeme použiť

56

Obr. 3

Rozpis materiálu

vyrábaný odlučovač vody čo najmenších rozmerov s priesvitnou stenou nádobky, aby sme mohli kontrolovať hladinu oleja v odlučovači. Ak sa nám nepodarí získať hotový odlučovač, môžeme si ho vyrobiť podľa obr. 1. Použijeme na to sklenú nádobku s objemom maximálne 0,2 I, např. pohár od horčice alebo detskej výživy a pod. Čím menší priemer má hrdlo nádobky, tým lepšie. Pri voľbe nádobky musíme pamätať aj na to, že odlučovač musí vydržať tlak vzduchu, ktorý vznikne pri striekaní. Nádobku pritiahneme strmeňom cez gumové tesnenie na základnú platňu alebo panel. Na lepšiu manipuláciu a vzhľad umiestnime kompresor aj s odlučovačom do plechovej skrinky, ktorej kostru zhotovíme z uholníkov 25X25 mm a profilu U 25 (obr. 2). Spredu aj zozadu priskrutkujeme na kostru plechové panely; na predný panel pripevníme ovládací gombík a vývod stlačeného vzduchu, na zadný panel potom zásuvku, do ktorej privádzame trojži-

lovým káblom elektrický prúd zo siete. Striekacia pištoľ pracuje na princípe rozpašovača (obr. 3). Vzduch prúdiaci dýzou 4 určitou rýchlosťou vytvára podtlak v ústí nasávacej rúrky 7, takže nasáva náterovú látku zo zásobníka farby 10 a súčasne ju z konca rúrky 7 unáša a rozprašuje prúd vzduchu. Kvalita rozstreku sa riadi vzájomnou polohou dýzy a nasávacej rúrky, a to skrutkou 6. Výkon tejto pištole je väčší ako pri bežných rozprašovačoch. Najprv zhotovíme z materiálu, ktorý odoláva všetkým rozpúšťadlám (např. texgumoid, pertinax, ľahké kovy, alebo aj tvrdé drevo, prípadne preglejka) nosník 1, rukoväť 2 a strmeň 5. Nosník 1 zoskrutkujeme dvoma skrutkami 12 s rukoväťou 2. Otvorom v nosníku prevlečieme medenú rúrku 3, ktorej spodnú časť vytvarujeme pozdĺž rukoväti. Hornú časť vytvarujeme pozdfž nosníka 1 tak, aby k nemu celkom nepriliehala, ale mierne pružila. Potom priskrutkujeme na nosník 1 dvoma

skrutkami 11 strmeň 5; časť rúrky 3 prechádzajúcej strmeňom zrežeme tak, aby po vložení dýzy 4 bolo jej ústie vzdialené asi 0,5 až 1 mm od priľahlej hrany nasávacej rúrky 7. Dýzu 4 vyrobíme z medeného nitu 0 4 mm (s pologuľatou hlavou), v ktorom vyvŕtame otvor 0 1 mm. Dýzu do rúrky zaspájkujeme. Do strmeňa ešte zaskrutkujeme skrutku 6, ktorou pritláčame rúrku 3 k nosníku, a tým nastavujeme najvhodnejšiu polohu dýzy 4 k nasávacej rúrke 7. V dolnej časti pripevníme rúrku 3 úchytkou 13, ktorú priskrutkujeme štyrmi skrutkami 14 na rukoväť. Namiesto tejto úchytky môžeme vyrobiť aj jednoduchšiu úchytku z plechu, ale pištoľ je potom vratká a pri odložení na stôl zle stojí. Potom chytíme polotvar pištole do ruky a pod ukazovákom vyvŕtame do rúrky 3 otvor 0 4 mm, ktorý slúži ako „ventil". Ak prikryjeme otvor prstom, ide tlakový vzduch do dýzy a možno striekať, ak prst oddialime, uvoľníme priechod vzduchu týmto otvorom, a tým prestane pištoľ striekať. Ako zásobník 10 použijeme polyetylénovú nádobku objemu 250 ml so širokým hrdlom. Uľahčuje to manipuláciu a čistenie nádobky. Viečko nádobky priskrutkujeme na nosník 1 skrutkami 15. Cez nosník a viečko prestrčíme nasávaciu rúrku 7; použijeme originálnu rúrku z rozprašovača. V spodnej časti ju nastavíme polyetylénovou rúrkou 8 tak, aby nasávacia rúrka dosadla až na dno nádobky, čím uľahčíme vyprázdnenie. Nakoniec vyvŕtame vo veku nádobky 10 zavzdušňovací otvor pre prístup okolitého vzduchu nad hladinu zásobníka. Pre lepší estetický vzhľad zakryjeme hornú časť nosníka krytom 16, ktorý vyrobíme z tenkého hliníkového plechu.

57

PRÁCA SO SÚPRAVOU Kompresor spojíme so striekacou pištoľou gumovou hadicou 18. Skrinku s kompresorom postavíme tak, aby kompresor bol v tej polohe, v akej pracoval v pôvodnom zariadení — len v tej polohe sa kompresor mastí. Skrutkou 6 si pri striekacej pištoli nastavíme najvhodnejšiu polohu dýzy k nasávacej rúrke a po naplnení zásobníka môžeme začať striekať. Na striekanie sú najvhodnejšie nitrocelulózové farby. Zriedenie náterových látok si musí každý vyskúšať sám. Zásadne platí, že na prvý nástrek

volíme hustejšiu farbu, lebo lepšie kryje, na konečný nástrek naopak veľmi zriedenú farbu, aby sme dosiahli lesklý a jednoliaty povrch. Pri práci musíme strážiť hladinu oleja v odlučovači. Ak bude odlučovač už do polovice plný ( t. j. asi 0,1 I), vrátime olej späť do kompresora nasávacím otvorom buď doliatím, alebo nasávacím otvorom za chodu. Hladina oleja totiž nesmie klesnúť pod určitú úroveň, inak sa kompresor zadrie. Keďže pri striekaní dochádza k intenzívnemu rozptýleniu náterovej látky, je nevyhnutné často vetrať alebo radšej

pracovať vonku. Na ochranu očí používame okuliare, na ochranu dýchacieho ústrojenstva respirátor. Pri práci nefajčíme a nejeme. Ak sa nadýchame výparov, musíme hneď odísť na čerstvý vzduch. Po skončení striekania musíme pištoľ vyčistiť; v tomto prípade je to veľmi jednoduché — pištoľ nemusíme ani rozoberať. Stačí len do vyprázdneného zásobníka naliať trocha riedidlá a niekoľkokrát pretriasť celú pištoľ. Potom riedidlo vystriekame, a tým je čistenie skončené. ING. RADOVAN ŘEZÁČ

SKĽUČOVADLO K SÚSTRUHU NA DREVO Pri sústružení dreva nemožno vždy upínať sústružený predmet medzi hroty alebo na unášaciu dosku. Keďže trojčeľusťové alebo štvorčeľusťové skľučovadlo sa nedá v obchode kúpiť, zhotovil som si k svojmu sústruhu dvojčeľusťové skľučovadlo 0 100 mm, medzi ktorého upínacie skrutky možno upínať predmety štvorcového, kruhového aj obdĺžnikového priemeru. Priemer upnutého predmetu z vonkajšej strany je 15 až 110 mm, z vnútornej strany (dutiny) 25 až 120 mm. Skľučovadlo nie je vhodné na sústruhy s kónusovým zakončením hriadeľa. PRACOVNÝ POSTUP Na maticu 1, ktorej závit zvolíme podľa hriadeľa sústruhu, privaríme základňu 2 vyrobenú z oceľového plechu hrubého 2 mm. Základňu osústružíme a vyznačíme stred. Potom privaríme na základňu vodidla 10 ale iba z vonkajšej strany. V prostrednej časti zvar v dižke 15 mm vynecháme a v tejto časti potom vodidla vyrežeme. Na obvod základne privaríme bočnicu 3 zhotovenú z pásovej ocele 20X2 mm; zatiaľ bez otvorov na kľučku. Základňu upneme znova do sústruhu a bočnicu zarovnáme na výšku 17 mm, čo je najmenšia možná výška na vymedzenie potrebnej vôle pri

konečnej montáži. Potom už môžeme vyvŕtať do bočnice otvory 0 12 mm na kľučku. Z plochej ocele zhotovíme obidve časti 0 a 7 objímky a v nej vysústružíme otvor podľa výkresu. Pretože je ťažké pri sústružení otvoru v objímke dodržať celkom presné rozmery, prispôsobíme radšej pri výrobe skrutky jej stred rozmerom objímky s najmenšou možnou vôľou. Spodnú časť objímky 7 priskrutkujeme skrutkami 15 na základňu 2. Zo štvorhranu 14X14 mm vyrobíme obidve matice 11 Rozpis materiálu

58

a 12; na matici 11 vyrežeme ľavý závit M8. Rozřezáním kotúča 0 105 mm z plechu hrubého 5 mm získame obidve čeľuste 4. Na skrutku 8 naskrutkujeme matice 11 a 12 až do konca závitu, skrutku aj s maticami položíme na čeľuste a matice na čeľuste privaríme. Voľné konce závitu chránime pri zváraní vhodnou rúrkou. Skrutku 8 aj s čeľusťami vložíme medzi obidve časti objímky 6 a 7 a objímku opäť stiahneme skrutkami 14. Teraz skľučovadlo pripevníme do zveráka, pri zavretých čeľustiach označíme stred (musí sa zhodovať s deliacou rovinnou čeľustí), a potom sústružíme čeľuste na

0 100 mm, prípadne ešte zarovnáme Sústružením čelnú stranu. Až potom v čeľustiach vyznačíme a vyvŕtame otvory na upínacie skrutky 5 a vyrežeme závity. Na bočnicu skľučovadla si pri obidvoch otvoroch označím smer otáčania skrutky na zatváranie a otváranie čeľustí a na ktorej strane je pravý a na ktorej ľavý závit. Čeľuste so skrutkou vyberieme a pod spodnou časťou 7 objímky vymedzíme potrebnú vôľu podložkou 9. Nakoniec ešte vyrobíme štyri (pre prípad straty radšej osem) upínacie skrutky 5 a kľučku 13 na uťahovanie. Hotové skľučovadlo povrchovo upravíme. JIŘÍ KLEČKA

59

PŘÍPRAVEK K RUČNÍMU BROUŠENÍ Při běžné údržbě domku, bytu, chaty, garáže apod. velmi často potřebujeme brousit různé předměty. K tomuto účelu můžeme použít buď smirkové plátno nebo brusný papír, který opásáme podle tvaru broušeného předmětu kolem podložek, vyrobených ze dřeva, korku, polystyrénové pěny ap. Při broušení musíme smirkové plátno nebo papír pevně přidržovat rukou, aby nedocházelo k jeho shrnutí a tím k rychlému znehodnocení. Rovněž pro začišťování různých tvarů předmětů je třeba si vždy vhodně vytvarovat podložku. Abych odstranil uvedené nevýhody, vyrobil jsem si přípravek, který svým tvarem umožňuje brousit rovné plochy, hrany s pravým úhlem, plochy s úhlem 45°, předměty s kruhovými průřezy, žlábky, rohy a pod. Přípravek zhotovíme nejlépe ze dřeva s rozměry např. 70X65X120 mm, případně z jiného dostupného materiálu (umělé hmoty, hliníku ap). Rozměry a tvary přípravku 1 volíme tak, abychom ho, včetně napínacích vložek 2, snadno obejmuli rukou. Pracovní délka přípravku je nejvýhodnější v rozmezí 100 až 1 20 mm. Zářezy pro napínací vložky 2 zhotovíme nejlépe tak, že nejprve vyvrtáme otvory, jejichž průměr volíme podle tloušťky vložek a stěny potom

prořízneme pilkou. Brusný papír neho smirkové plátno 3 opásáme z jedné nebo druhé strany přípravku podle tvaru začišťovaných předmětů a upevníme pomoci napínacích vložek. JIŘÍ GROH

BEZPEČNOSTNÝ KRYT Zhotovil som si zarovnávačku s hrúbkovačkou podľa zborníka USS zv. 33. Dobre sa mi osvedčila, avšak nebezpečenstvo úrazu ma prinútilo, aby som hobľoväfcí valec zakryl. Zakrytie som vyriešil tak, že pod kryt 6 som do výkyvného ramena 2 vložil pogumovaný valec 1 z vyradenej žmýkačky na bielizeň. Tento valec sa otáča na čape zavarenom na ramene 2; do druhého konca valca je zaskrutkovaná kľuka 8. Otáčaním kľuky 8 sa doska plynule posúva, tlak zhora je rovnomerný a dá sa reguľovať pákou 7 s pružinou 11. Práca je potom celkom bezpečná. Po zložení pružín možno celé zariadenie preklopiť na čapoch ramien, alebo po odskrutkovaní matice 9 celkom odklopiť nabok na pánte 5, takže je hobľovací stôl úplne voľný na zarovnávanie hrán širších dosiek. Všetky rozmery neuvádzam, treba ich prispôsobiť zarovnávačke. V mojom prípade je hobľovací valec široký 200 mm.

PRACOVNÝ POSTUP Výkyvné rameno 2 zhotovíme z obdĺžnikového profilu Jäkl, na ktorý na obidvoch stranách privaríme plochú oceľ 25X4 mm. Na koniec dlhšej prečnievajúcej časti plochej ocele privaríme čap 0 8 mm. Na druhej strane priskrutkujeme na rameno snímateľnú časť 3, vyrobenú tiež z plochej ocele 25X4 mm. Do valca 1 vyvŕtame na jednej strane otvor na čap, na druhej strane otvor so závitom M8, do ktorého zaskrutkujeme kľuku 8. Z plechu hrubého 2 mm Rozpis materiálu

60

61

vyrobíme stĺpik 4, ktorý pripevníme skrutkou M8 na stôl zarovnávačky; spojenie zabezpečíme maticou 9, na ktorú na ľahké uvoľnenie privaríme vytvarovaný drôt. Na druhú stranu stola zarovnávačky pripevníme pravítko 10 vyrobené z plechu hrubého 4 mm. Na pravítko priskrutkujeme dvoma skrutkami M6 pánt 5. Výkyvné rameno potom pripevníme na jednej strane na stĺpik 4, na druhej strane na pánt; kíby ramena tvoria skrutky M6 zabezpečené protimaticami. Kryt 6 ohneme z plechu hrubého 2 mm a pripevníme ho dvoma skrutkami M6 na Jäklov profil ramena 2. Páku 7 vyrobíme z kruhovej ocele 0 8 mm; pripevníme ju dvoma skrutkami M6 na kryt. Ako pružina 11 stačí aj guma zo zaváracej fľaše; na jej zavesenie slúži skrutka M6 zabezpečená maticou. Musíme použiť skrutku so zapustenou hlavou, aby nevyčnievala z pravítka. PAVEL FALTUS

PÁJECÍ KLEŠTĚ Při své kutilské praxi potřebuji občas pájet mosazí. Protože mám svářecí transformátor, zhotovil jsem si k němu pájecí kleště, které lze k těmto pracem využít. Nejsou samozřejmě rovnocennou náhradou plynové svářecí soupravy, umožňují však drobné pájení a opravy. POSTUP PRÁCE Rukojeť kleští 1 vyrobíme z umatexu 0 asi 40 až 50 mm. V rukojeti vyvrtáme dva otvory pro vodiče 10, které zhotovíme z měděné tyče 0 asi 10 mm. Na jednom konci obou vodičů musíme vyříznout závit, abychom na ně mohli přišroubovat držáky uhlíků 2 a 3. Jeden z vodičů zajistíme šroubkem 6 ve stabilní poloze, druhý vodič musí být posouvací, aby bylo možno měnit vzdálenost držáků. Upevníme ho proto šroubkem 7 k objímce 8, kterou zhotovíme rovněž z umatexu. Pro šroubek 7 musíme v rukojeti 1 zhotovit drážku. Průměr uhlíků 5 volíme asi 6 až 8 mm; můžeme použít např. uhlíky z promítacího přístroje nebo obloukové lampy. Prostrčíme je otvory vyvrtanými v držácích 2 a 3 tak, aby svíraly navzájem úhel 60° a zajistíme je šroubky 4. Druhé konce vodičů opatříme svorkami 9, k nimž připojujeme vodiče od svářecího transformátoru. Oblouk zapalujeme a zhasínáme posunutím uhlíku v držáku. Plamen má mít asi takový tvar, jako je uveden na výkresu. Kleště používám k transformátoru, kde lze použít elektrovody 0 2 mm (42. 16). V. Z.

62

NA BRÚSENIE HOBĽOVACÍCH NOŽOV z plochej ocele asi 50X8 mm; vyvŕtame v ňom otvor na rukoväť 6 a dva otvory so závitom na skrutky 8. Na spodnú vodiacu tyč nasunieme obidve puzdra 5 zhotovené z kruhovej ocele 0 30 mm, a potom tyče pripevníme maticami 10 medzi obidve bočnice. Teraz už môžeme na puzdra 5 privariť jazdec 4 a obidve bočnice na základnú platňu 1. Tým je prípravok hotový. POSTUP PRI BRÚSENÍ Pripravíme si nástrojovú brúsku pokiaľ možno s hrncovým brúsnym kotúčom. Ak máme len normálny brúsny kotúč, môžeme ho tiež použiť, ale v tom prípade brúsime plochou kotúča.

BRUS, KOTÚČ

Rozpis materiálu

REZ

A-A

Aby som mohol jednoducho brúsiť hobľovacie nože, zhotovil som si k ručnej nástrojovej brúske jednoduchý prípravok, ktorý sa mi veľmi osvedčil. Prípravok tvorí základná platňa 1 s dvoma bočnicami 2, v ktorých sú pripevnené dve vodiace tyče 3. Na spodnej vodiacej tyči sú navlečené dve puzdra 5, na ktoré je privarený jazdec 4, ktorý sa opiera o druhú vrchnú vodiacu tyč. Brúsený nôž 11

OSTŘENÍ VRTÁKŮ Ke své elektrické ruční vrtačce EV 415 D jsem si zakoupil nástavec pro příklepové vrtání. Tím mně však vyvstal problém, jak získat vrtáky. Prodávané vrtáky s tvrdokovovými (SK) plátky jsou totiž broušeny jako normální vrtáky, takže pro příklepové

sa upína na jazdec dvoma skrutkami 8 s maticami 9. Na ľahké ovládanie má jazdec rukoväť 6 zakončenú vhodným držadlom, např. guľou 7. VÝROBA PRÍPRAVKU Z plochej ocele asi 70X8 mm (rozmery nie sú záväzné, závisia od toho, čo zaobstaráme), zhotovíme základnú platňu 1 a bočnice 2. Otvory 0 12 mm na vodiace tyče vyvrtáme v obidvoch bočniciach súčasne. Vodiace tyče 3 vyrobíme z kruhovej hladenej ocele; obidva konce tyčí osadíme na a M mm a narežeme na ne závit M12. Jazdec 4 vyrobíme

Prípravok pripevníme za základnú platňu na pracovný stôl. Ostrený nôž 11 pripevníme na jazdec skrutkami 8 a zabezpečíme maticami 9. Nástrojovú brúsku držíme jednou rukou, druhou brúsime. Nôž by mal vyjsť zo záberu brúsneho kotúča, pretože pri vratnom pohybe kotúč zničí koncové hrany noža. Záber robíme tlakom ruky na brúsku. Po niekoľkých ťahoch kontrolujeme správne nastavenie noža a rovnobežnosť. Práca spojená s brúsením nie je zložitá, takže už po nabrúsení prvého noža získame potrebnú rutinu. ZDENĚK ŠIROKÝ

vrtání nevyhovují. Zjistil jsem však, že vrtáky lze použít, zbrousíme-li plátek ostří jako sekáč, přičemž vrcholový 'úhel 120° ponecháme. Díky tomuto nabroušení je už pak využita příklepová energie vrtačky a spirála vyhazuje odvrtaný materiál ven z otvoru. Potřebujeme-li vrtat dlouhé otvory, např. pro vodovodní potrubí, lze takto naostřený plátek připájet na tvrdo do kruhové oceli potřebné délky a tento nástroj pak použít jako vrták. V. Z.

63

SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK

skľučovadlo bicykel kormidlo bicykla lacný spájkovací batožina guľôčka pečiatka doštička klinček pôdny vonkajší ostrapy škrečok škatuľa bielizeň žmýkačka za rovná vačka fľaša stĺpik

MILÍ ČITATELIA, DOMÁCI MAJSTRI práve vyšla pre vaše manželky, babičky, ale aj dcéry príručka ručných prác sklíčidlo jízdné kolo řídítka kola levný pájecí zavazadlo kulička razítko prkénko hřebíček půdní venkovní otřepy křeček krabice prádlo ždímačka srovnávačka sklenice sloupek

PRE ŠIKOVNÉ RUKY 1 ktorá je bohato farebne ilustrovaná, za Kčs 42,—. Súčasne upozorňujeme, že ďalší zväzok tejto príručky, pod názvom PRE ŠIKOVNÉ RUKY 2 je už v tlači a bude obsahovať nové vzory a modely na háčkovanie, pletenie, vyšívanie, macramé, ako aj návody na šitú čipku a viazanie košíkov. Vyjde v roku 1985 za Kčs 42,— Včasnou objednávkou si ju môžete zabezpečiť na adrese: Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, n. p., Hurbanovo nám. 3, Bratislava PSČ 815 89 PRE MILOVNÍKOV VODNÝCH ŠPORTOV MÁME EŠTE NA SKLADE PRÍRUČKU Polák: Urobme si člny (Kčs 16,—), podľa ktorej si vhodné plavidlo stihnete urobiť do leta práve v nastávajúcom období.

KNIŽNICA UROB SI SÁM — VEDÚCA REDAKTORKA ING. GRÉTA IZAKOVIČOVÁ

UROB-UDĚLEJ SI SÁM zväzok 53

MDT 379.826:645 Zostavovateľ Kamil Zoufalý Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, n. pvBratislava, Hurbanovo nám. 3, v spolupráci s výrobným družstvom Propagační tvorba. Praha 1, Celetná 25, vo februári 1985, ako svoju 9309. publikáciu. Adresa redakcie: Vltavská 16, 150 00 Praha 5; tel. 541457 Zodpovedná redaktorka Ing. Gréta Izakovičová Technická redaktorka Zora Šinková Graficky upravila Ing. Gabriela Karasová Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 94 obrázkov; 11,53 AH, 11,70 VH © Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1985 1. vydanie. Náklad 178 000 výtlačkov 302 05 63—350—85

Kčs 14,—

510/21;828