MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERSITA V BRNĚ. Lesnická a dřevařská fakulta. Ústav ochrany lesa a myslivosti

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERSITA V BRNĚ

Lesnická a dřevařská fakulta

Ústav ochrany lesa a myslivosti

Vyhodnocení chovu zajíce polního na Olomoucku

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2007/2008

MILOSLAV SVOZIL 1

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Vyhodnocení chovu zajíce polního na Olomoucku zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne: .....................................................................

2

Poděkování Děkuji všem zainteresovaným lidem, kteří mě při tvorbě této práce pomáhali a podporovali. Zejména děkuji ing. M. Ernstovi, PhD. za pečlivé vedení bakalářské práce a cenné odborné rady. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat celé své rodině za veškerou podporu po celou dobu studia. Práce byla podpořena výzkumným záměrem LDF MZLU v Brně č. MSM 6215648902.

3

Abstrakt Náplní bakalářské práce v zadané oblasti (okres Olomouc) bylo zaměřit se na vybrané druhy zvěře – zajíc polní (Lepus europaeus), liška obecná (Vulpes vulpes) a prase divoké (Sus scrofa). Především šlo o zjištění počtu u vybraných druhů zvěře a to pro každý rok zkoumaného období, které bylo pro tuto konkrétní bakalářskou práci vymezeno obdobím 1964 – 2006. Po zjištění velikostí populací vybraných druhů zvěře byly zkoumány vztahy mezi těmito populacemi. Na zkoumané ploše byly také pojmenovány a statisticky vyhodnoceny možné faktory, které mohou mít vliv na populace námi vybraných živočichů. Základním úkolem bylo přesné vymezení zkoumané plochy, určení charakteristik přírodních poměrů a vyhodnotit vliv průmyslu a zemědělství na zajíce polního jako nedílnou součást fauny naší přírody a krajiny. Při použití statistických metod byly identifikovány vztahy mezi jednotlivými populacemi vybraných druhů zvěře. Především byl zkoumán vztah mezi zajícem polním a ostatními vybranými druhy zvěře jako liška obecná - klasický predátor a prase divoké, které je zoologicky sice vnímáno jako všežravec, ale jeho způsob opatřování potravy může mít vliv na stavy drobné zvěře. Dalším cílem bylo nalézt a vyhodnotit další možné vlivy a faktory působící v dané lokalitě na populaci zajíce polního. Na základě zjištěných vlastností a charakteristik zkoumané lokality byl zhodnocen historický vývoj a současný stav zajíce polního a byly nalezeny a vyhodnoceny faktory, které populaci zajíce polního ovlivňují.

Klíčová slova: Zajíc polní, populace, zemědělství, krajina

4

Abstract The purpose of baccalaureate task in the area given (region Olomouc) is to concentrate on selected kinds of game – brown hare (Lepus europaeus), red fox (Vulpes vulpes) and wild pig (Sus scrofa). Especially it is about finding out figures of each game given and changeability in sizes of population of game stated in certain period of time. This is from the view of time continuity restricted by years 1964 -2006. The primary task is the exact delimitation of examined area, determination of its properties (climatic, hydraulic, geologic and pedogenic) and the effect of industry and agriculture as a integral part of region. With help of statistical methods we will try to find relation among each population of selected game. Mainly the relation among brown hare and other selected kinds of game, like ortodox predator (red fox) or wild pig, which is the typical omnivor (herbicarnivorous), where the way of getting nurture (talking about wild pig being gatherer) can have influence on the status of small game. On the base of qualities found from the investigated area we can try to evaluate historical progress and present status of brown hare and the reasons why this way it is.

Key words: Brown hare, population, agronomy, countryside

5

Obsah 1. 2. 3. 4.

Úvod Metodika Cíl Charakteristika přírodních poměrů 4.1 Poloha a rozloha 4.2 Geologie a morfologie 4.3 Půdy 4.4 Podnebí 4.5 Vodní toky a nádrže 4.6 Fauna a flóra 4.7 Zemědělství a lesnictví 5. Zajíc (Lepus europaeus) - charakteristika druhu 5.1 Taxonomické zařazení zajíce polního do systému živočichů 5.2 Popis zajíce polního 5.3 Rozšíření zajíce polního 5.4 Biologie zajíce polního 5.5 Potrava zajíce polního 5.6 Význam zajíce polního 6. Liška obecná (Vulpes vulpes) – charakteristika druhu 6.1 Taxonomické zařazení lišky obecné do systému živočichů 6.2 Popis lišky obecné 6.3 Rozšíření lišky obecné 6.4 Biologie lišky obecné 6.5 Potrava lišky obecné 6.6 Význam lišky obecné 7. Prase divoké (Sus scrofa) – charakteristika druhu 7.1 Taxonomické zařazení prasete divokého do systému živočichů 7.2 Popis prasete divokého 7.3 Rozšíření prasete divokého 7.4 Biologie prasete divokého 7.5 Potrava prasete divokého 7.6 Význam prasete divokého 8. Vývoj zemědělského sektoru v okrese Olomouc od konce II. světové války až po současnost 8.1 Vývoj od konce II. světové války po rok 1989 8.2 Vývoj od roku 1989 po současnost 9. Zemědělství jako jeden z hlavních faktorů podílejících se na obhospodařování a tvorbě krajiny 9.1 Zemědělství jako negativní faktor působící na drobnou zvěř, především zajíce evropského 9.2 Současný stav a vztah mezi zajícem polním a zemědělskou výrobou 9.3 České zemědělství a jeho možný vývoj v rámci EU 10. Výsledky 10.1 Změny v zemědělství po roce 1989 10.2 Minimalizace prací – nový současný fenomén ekonomizace zemědělství 10.3 Ostatní antropické vlivy dotýkající se přírody a krajiny

6

8 10 12 13 13 13 14 15 16 16 18 20 20 20 21 21 22 22 24 24 24 24 25 25 26 27 27 27 28 28 29 29 31 31 32 34 34 35 36 38 38 39 41

10.4 Poměrné zastoupení jednotlivých pěstovaných plodin a trendy do budoucna 10.5 Šance pro českou krajinu 10.6 Myslivost jako součást ochrany přírody a krajiny 11. Hodnocení a presentace zjištěných výsledků 12. Diskuse 13. Závěr Summary Seznam použité literatury Přílohy Grafy Tabulky Seznam použitých zkratek

7

42 43 44 45 48 50 52 53 55 55 66 72

1 Úvod Nejstarší údaje o výskytu zajíce polního můžeme čerpat jen z paleontologie. Ale i takových údajů je zatím poměrně málo, i přes to, že zajíc je jedním z našich nejoblíbenějších druhů lovné zvěře. Dochované písemné zprávy a vyobrazení zajíce pochází z Asie, Persie, severní Afriky, Řecka a Říma. Xenofón popisuje ve svém spisu Kynegetikos starořecké lovy zajíců do sítí. Zmiňuje se i o velké plodnosti zajíce, neb podle něj zaječice jedno pokolení již přivedla na svět, druhé rodí a třetí již nosí v sobě. Z jeho spisu vyplívá, že zajíc byl velmi oblíbeným lovným druhem zvěře pro starořecké lovce. I ve starém Římě se zaječí zvěřina těšila velké oblibě a i proto zakládali první zaječí umělé chovy, aby měli kdykoli zaječí zvěřinu k dispozici. Koncem desátého století začalo u nás mnoho druhů velké zvěře rapidně ubývat a tím lovecký význam drobné zvěře včetně zajíců začal stoupat. V dalších stoletích se lov stal výsadou šlechty a majitelů půdy, kteří si vyhrazovali obrovské lovecké revíry a prostému lidu byl lov zapovězen. Způsoby lovu byly za feudalismu velmi rozmanité. Chytali je do nízkých sítí, pořádali na ně hony, lovili je pomocí vycvičených opeřených dravců. V 18. století dosahovali úlovky obrovských rozměrů, což umožnil rozvoj střelných zbraní. V roce 1753 ulovilo 44 střelců za 18 dní na panství Opočno za přítomnosti císaře Františka I. mimo jiné i 13 242 zajíců. Zajíc se stal i námětem pro různé pověsti, říkadla a pověry. Staří Germáni zasvětili zajíce jako symbol plodnosti bohyni jara Ostare. Zajíc se stal nejen v Německu, ale i u nás symbolem velikonočních svátků. V indické mytologii je zajíc opatrovníkem a přítelem zamilovaných a má úzké vztahy k Měsíci. Pro svou domnělou bázlivost platí občas za symbol strachu a zbabělosti, pro svou rychlost je v zajíci viděn obraz rychle ubíhajícího života. Vzhledem k jeho údajné schopnosti spát s otevřenýma očima, jak se dříve mylně myslelo, byl pokládán za symbol bdělosti a ostražitosti. Z 8. století je známa staroslovanská pověra, že když někomu zajíc přeskočí přes cestu, znamená to pro něho neštěstí a neúspěch. Usuzovalo se tak zřejmě podle toho, že zajíc je zvíře vydané napospas skoro všem šelmám a dravcům.

(Hell 1972)

U nás zajíc patřil odedávna k nejvýznamnějším druhům naší lovné zvěře. V českých zemích se vyskytuje na více jak 80% celkové honební plochy. Bohužel v uplynulých minulých letech zaznamenaly stavy zajíce dlouhodobý trend v poklesu jeho početnosti. Zejména v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století došlo ve většině oblastí střední Evropy k výraznému poklesu zaječích stavů. V českých zemích se 8

například počty ročně ulovených zajíců v krátké době snížily z více než 1,2 milionu kusů v roce 1973 až například na 37 000 kusů v roce 1997. Při různých analýzách vývoje početních stavů a ročních úlovků zajíce polního v uplynulých letech se ukazuje zajímavý trend. Zatímco v některých oblastech se stavy příliš nezvedají, naopak někde spíše stále klesají, v jiných oblastech dochází naopak (Vodňanský 2002)

k jejich nárůstu.

Tato práce by měla nalézt a pojmenovat existující vlivy a faktory, které mohou mít vliv na postavení zajíce v současné krajině a uvědomit si co všechno může mít negativní dopad na populaci tohoto druhu zvěře.

9

2 Metodika K řešení zadaného tématu bakalářské práce bylo nejprve nutno opatřit údaje o velikosti populací vybraných druhů zvěře - zajíc polní (Lepus europaeus), liška obecná (Vulpes vulpes) a prase divoké (Sus scrofa). Tyto údaje byly zjištovány u každého druhu zvěře pro každý rok zkoumaného období. Časové období bylo ohraničeno lety 1964 až 2006. Zde je nutno podotknout, že v tak dlouhém časovém údobí se velikost zkoumané lokality měnila vlivem různých změn hranic okresu Olomouc. Z hlediska záměru této bakalářské práce tyto drobné změny neměli zásadní vliv na řešenou problematiku. Jako způsob stanovení počtu vybraných druhů zvěře za jednotlivé roky byly vybrány údaje representované ve výkazech Ministerstva zemědělství, konkrétně výkaz Mysl – 1 – 01 Roční výkaz o honitbách, stavu a lovu zvěře, kde se především vycházelo z III části o výsledcích mysliveckého hospodaření, oddělení o skutečném lovu zvěře. Informace byly získány ze záznamů Okresního mysliveckého spolku Olomouc, Okresního mysliveckého spolku Bruntál a magistrátu města Olomouce – odboru životního prostředí. Celorepublikové údaje byly zjištěny ze statistických záznamů Ministerstva zemědělství, Českého statistického úřadu a záznamů Českomoravské myslivecké jednoty. Tyto informace jsou dostupné na internetových stránkách výše zmiňovaných institucí a organizací. Získané údaje byly porovnány v časové řadě, z čehož vyplynul určitý trend poklesu či vzrůstu stavů a jsou zde zachyceny vztahy mezi zajícem polním a jeho možnými predátory, liškou obecnou a prasetem divokým. K určení přírodních charakteristik zkoumané plochy byla použita literatura věnující se této problematice. U zkoumaného faktoru zemědělství, zejména údaje o jednotlivých plodinách a jejich vývoje v historii, struktury zemědělských pozemků a způsobů obhospodařování, byli použity informační materiály Okresní agrární komory Olomouc, brožur, informačních příruček, výročních zpráv a komentářů, věstníků vydaných ministerstvem zemědělství ve spolupráci s Evropskou unií. Zde byli také shromážděny informace o možném budoucím vývoji zemědělství v EU, neboť Evropská unie se snaží dlouhodobě prosazovat stejnou zemědělskou politiku pro všechny členské země EU, což se samozřejmě týká venkova a krajiny jako celku s neoddiskutovatelným vlivem i na zvěř žijící v krajině.

10

Důležité

informace

o

současných

agrotechnických

postupech

a

způsobu

obhospodařování krajiny byly získány z několika zemědělských podniků provozujících svou činnost v okrese Olomouc. Byly to tyto zemědělské podniky a firmy: Zemědělská akciová společnost Dolany, Zemědělské družstvo Bohuňovice s.r.o, Farma Jívová a.s, kde jsem se zaměřil na získání přehledu o používaných technologiích a prostředcích v soudobé zemědělské výrobě s ohledem na možný vliv na stavy drobné zvěře, u nás především zajíce polního. Důležitou roli hrály i návštěvy a diskuse v mysliveckých sdruženích MS Dolany, MS Bělkovice – Lašťany, MS Bohuňovice a MS Štěpánov, kde byl diskutován názor na zkoumanou problematiku s dlouholetými myslivci a funkcionáři jednotlivých sdružení. U biologického a ekologického popisu jednotlivých druhů zvěře byla použita příslušná literatura jak ve formě vydané knižní literatury, tak i presentována v časopiseckých dílech, především měsíčníku Myslivost.

11

3 Cíl Cílem bakalářské práce bylo vyhodnotit chov zajíce polního (Lepus europaeus) v okresu Olomouc. Na základě porovnání početních stavů zajíce polního (Lepus europaeus), lišky obecné (Vulpes vulpes) a prasete divokého (Sus scrofa) v časovém období daného roky 1964 až 2006 byl zjištěn vliv mezi zajícem polním a ostatními uvedenými živočišnými druhy. Tento vliv byl statisticky vyhodnocen. Dále bylo cílem vyhodnotit vliv faktorů daných zemědělskou činností a stále se rozšiřující automobilovou dopravou na početnost zaječí zvěře. Tato práce nemá za úkol detailně hodnotit každý možný faktor ovlivňující stav zajíce polního na zadané lokalitě, kde každý z hlavních faktorů by si samozřejmě vyžadoval samostatné zadání a vypracování. Hlavním cílem je nalézt možné důvody, proč stavy zaječí zvěře oproti dřívější době tak znatelně poklesly a nastínit možnou cestu k nápravě.

12

4 Charakteristika přírodních poměrů 4.1 Poloha a rozloha Okres Olomouc leží uprostřed Olomouckého kraje a hraničí na západě s okresem Svitavy, na severozápadě s okresem Šumperk, na severu s okresy Bruntál a Opava, na východě s okresem Nový Jičín, na jihovýchodě s okresem Přerov a na jihozápadě s okresem Prostějov. Olomoucký okres je převážně rovinný až pahorkatinný, ale na západě a severu jej ohraničují vrchoviny. Hlavní řekou je Morava, která odvádí většinu vod okresu do Dunaje a Černého moře. V severovýchodní části okresu v Oderských vrších pramení řeka Odra, náležející k úmoří Baltského moře. Nejvyšším bodem okresu je Fidlův kopec (680,1 m n. m) v Oderských vrších a nejnižším bodem je obec Morávka jihovýchodně od Věrovan (198 m n. m) na hranici s okresem Přerov. Rozlohou 139 000 ha je Olomoucký okres dvanáctý největší v České republice a největší v Olomouckém kraji. Je šestým nejlidnatějším okresem v ČR. Průměrný počet obyvatel je 156 na km2. Lesnatost zde dosahuje 17,6 % (Šafář a kol. 2003).

4.2 Geologie a morfologie Území okresu má velmi pestrou a značně komplikovanou geologickou stavbu. Geologický vývoj oblasti probíhal na dílčích velkých tektonických krách, omezených výraznými zlomy směru SZ – JV až SSZ – JJV. Tento systém zlomů je nazýván poruchové pásmo Hané. Území Olomouckého okresu je situováno především na středovém bloku, pojmenovaném kra Hornomoravského úvalu. Dnešní povrch okresu Olomouc je výrazně ovlivněn pohybem ker, který byl vyvolán alpínským vrásněním v neogénu. Nejvýraznější geomorfologickou strukturou je příkopová propadlina Hornomoravského úvalu, členěná v okrese Olomouc do tří podcelků: Středomoravská niva, Uničovská plošina a Prostějovská pahorkatina. Hornomoravský úval byl vytvořen kerným poklesem na východním okraji Českého masivu. Jeho mírně zvlněný nížinný georeliéf s měkce vyvinutými tvary ostře kontrastuje s příkrými zlomovými svahy okolních kerných struktur Nízkého Jeseníku a Zábřežské vrchoviny. Vrchovina Nízký Jeseník, ohraničující Hornomoravský úval na severovýchodě, zasahuje na území okresu třemi zarovnanými krami se zbytky holoroviny v různých výškových úrovních. Nižší kerný stupeň tvoří bezlesá a zemědělsky intenzivně využívaná Tršická pahorkatina, vyšší kerné stupně tvoří Oderské vrchy, Domašovská vrchovina a část Bruntálské vrchoviny. Výšková členitost

13

Nízkého Jeseníku je nejvýraznější

mezi Velkou Bystřicí a Pasekou, kde okrajový

zlomový svah vůči Hornomoravskému úvalu prořezávají hluboká údolí levostranných přítoků Moravy (Bystřice, Bělkovický potok, Sitka a Huntava). Z geomorfologického hlediska je pozoruhodné údolí Bystřice, v jehož strmých svazích jsou vyvinuty četné mrazové sruby a kamenné proudy (např. v lokalitě Kamenné proudy u Domašova).

4.3 Půdy Půdní pokryv okresu členíme do čtyř hlavních skupin. Středomoravská niva a částečně také Uničovská plošina jsou tvořeny od severu k jihu nivními půdami, které jsou po západním okraji lemovány půdami molickými, po východním okraji půdami illimerickými. Téměř celou východní část regionu (Domašovská a Vítkovská vrchovina, severní část Oderských vrchů) s okrajem při západní hranici (jih Úsovské vrchoviny a Mohelnické brázdy, východní část Zábřežské vrchoviny) tvoří hnědé půdy. Černozem hnědozemní na spraši tvoří samostatné okrsky jihozápadně až západně od Šternberka, jihovýchodně od Troubelic a mezi Olomoucí, Litovlí a Náměští na Hané (podél hranice s Prostějovským okresem), kde je místy doprovázena černozemí typickou. Na spraších v severozápadním až jihovýchodním okolí Uničova se vyvinula rovněž černozem černicová. Hnědozem typická a luvizemní leží na sprašových hlínách v západním a severovýchodním výběžku okresu. Hnědozemně také najdeme v několik km širokém pásu jihovýchodně až severně od Olomouce. Celkově lze říci, že největší rozlohu olomouckého okresu pokrývá skupina hnědých půd, zaujímající téměř celou východní část od hranic s okresy Bruntál a Přerov. Širokou nivu řeky Moravy od Litovle až k jižní hranici okresu (u Věrovan) pokrývají středně těžké nivní půdy – fluvizem glejová a v menší míře fluvizem typická. Lemují také toky říček Bystřice, Odry, Oskavy, Blaty, Libavského a Rybného potoka aj. V oblastech kyselých kambizemí se na výchozech drob, břidlic a na jejich suťových polích vytvořili rankery typický a kambický (litický). Svahoviny vápenců na menších okrscích Javoříčské vrchoviny mezi Mladčí a Javoříčkem pokrývá rendzina typická (kambizemní) .

(Šafář a kol. 2003)

14

4.4 Podnebí Území okresu Olomouc leží podle makroklimatické regionalizace (Quitt E. 1971) ve všech klimatických oblastech, tj. teplé (T), mírně teplé (MT) i chladné (CH). Z klimatických podoblastí je to v teplé T2 , v mírně teplé MT11, MT10, MT9, MT7, a MT3 a v chladné CH7. Přechod mezi nimi je plynulý a je podmíněn měnící se nadmořskou výškou. Nejteplejší a současně nejsušší oblastí v rámci okresu je část náležející k Hornomoravskému úvalu podél řeky Moravy a táhnoucí se ve směru SSZ – JJV středem území. Nejchladnější a nejvlhčí jsou nejvýše položené plochy západního svahu Nízkého Jeseníku na severozápadě okresu a Oderských vrchů na severovýchodě okresu. Nejvyšší hodnoty průměrné roční teploty vzduchu se váží na nejníže položená místa podél toku řeky Moravy, tj. Hornomoravský úval, jižní výběžek Mohelnické brázdy a Tršickou pahorkatinu. Zde se pohybují teploty v intervalu 8 – 9 stupňů celsia, např. Olomouc 8,4 stupňů celsia. S rostoucí výškou se tato hodnota snižuje na 7 – 8 stupňů celsia a jedná se o celou Zábřežskou vrchovinu, nejsevernější část Hornomoravského úvalu, okraj nízkého Jeseníku včetně Oderských vrchů. Nejvyšší průměrná teplota ve velkém vegetačním období (IV – IX) je 15 – 16 stupňů celsia a charakterizuje teplotní poměry v nejníže položených oblastech okolí města Olomouce. S rostoucí nadmořskou výškou se postupně snižuje na 12 až 13 stupňů celsia. Nejchladnějším měsícem bývá leden s průměrnou teplotou –2 až –3 stupňů celsia v hornomoravském úvalu a –4 až –5 stupňů celsia ve vrcholových částech Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů. Začátek období s průměrnou denní teplotou 0 stupňů celsia začíná na území okresu Olomouc mezi 16.2 až 21.3. Konec tohoto období se pohybuje mezi 21.11 a 21.12. Průměrný počet letních dnů kolísá podle nadmořské výšky od 20 do 60 dnů, mrazových od 100 do 140 a ledových od 30 do 60. Nejnižší roční srážkové úhrny 500 až 600 mm na území okresu se váží na oblast srážkového stínu východních svahů Bouzovské vrchoviny a převážnou část Hornomoravského úvalu mezi Olomoucí (578 mm) a Litovlí (566 mm). Naopak nejvyšší hodnoty 700 – 800 mm jsou zjištěny pro severovýchodní část okresu, tedy vrcholové polohy Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů. Průměrné srážkové úhrny ve vegetačním období (teplém půlroce) se pohybují na území okresu v intervalu 300 – 500 mm. Počet dnů se sněžením v roce dosahuje 20 (jižní část okresu) až 60 (Horní Loděnice) a odráží nadmořskou výšku místa. Totéž platí pro počet dnů se sněhovou

15

pokrývkou (30 – 100 dní v roce). Průměrná roční hodnota poměrné (relativní) vlhkosti vzduchu je 78 %. Nejnižší hodnoty připadají na květen, nejvyšší na prosinec. Četnost směrů větrů v roce se na různých místech liší, celkově převládají větry S a SZ směrů. Průměrná rychlost větru v roce je v okrese Olomouc asi 17 km /h tj. 4,7 m/s.

4.5 Vodní toky a nádrže Většina olomouckého okresu patří do povodí řeky Moravy, která protéká jeho územím v délce 56 km. Severovýchodní částí okresu prochází rozvodí úmoří Černého moře a Baltského moře, takže asi desetina okresu náleží do povodí Odry, která pramení v Oderských vrších. Nejvýznamnějšími

přítoky Moravy jsou levostranné Oskava

s přítoky Oslavou (P = 101,63 km2) a Sitkou (P = 117,42 km2), Bystřice, Olešnice (P = 106,39 km2) a zprava Cholinka. Vodní plochy vznikly jednak zatopením bývalých pískoven a štěrkoven (u Chomoutova a horky nad Moravou) jednak v dosud těžených lokalitách u Nákla a Grygova. Ve vojenském prostoru Libavá leží na řece Odře nevelká Barnovská nádrž. K nejrozsáhlejším rybníkům patří Pomocný, Hrubý Dlouhý a U sádek u Šumvaldu. Část okresu ležící v Hornomoravském úvalu je chudší na srážky a je částečně zásobena vodou z pravidelných záplav různé intenzity. Ty jsou životodárné zejména pro zachované komplexy lužních lesů. Velmi pozitivní vliv luhů v rámci CHKO Litovelské Pomoraví se projevil při katastrofální povodni v roce 1997. Tehdy se tu zpomalily povodňové vlny a akumulací značného množství vody byly výrazně sníženy způsobené škody.

(Šafář a kol. 2003)

4.6 Fauna a flóra Podstatná část olomouckého okresu se nachází v termofytiku ve fytogeografickém okrese Haná, v obou jeho podokresech, tedy v Hornomoravském úvalu a Hanácké pahorkatině. V Hornomoravském úvalu převládají zemědělské plochy, v přirozené a polopřirozené vegetaci dominují porosty lužního lesa typu jilmových doubrav, místy také topolových jasenin. Vrbotopolové luhy jsou vyvinuty pouze v nejbližším okolí řeky v NPR Ramena řeky Moravy. Kromě nich nalézáme vlhké louky, především psárkové a pcháčové, ale také ostřicové a rákosové porosty. Veškerá uvedená vegetace

16

je nejlépe zachována v CHKO Litovelské Pomoraví. Fytogeografický okres Hanácká pahorkatina je do značné míry odlesněným zemědělským územím. Jen místy se zachovaly lesní porosty, obvykle černýšové a lipové dubohabřiny, případně kyselé doubravy. Jižní a severní okraj olomouckého okresu řadíme do mezofytika. Na jihu leží fytogeografycký okres Drahanská vrchovina s podokresy Bouzovská pahorkatina a Drahanské podhůří. Lesy tvoří většinou kulturní smrčiny, místy jilmové doubravy, černýšové a lipové habřiny až různé bučiny. Na severu lemuje termofytikum Hané fytogeografycký okres Zábřežsko – uničovský úval. Převažuje tu zemědělská půda, výjimkou je severní okraj lesa Doubrava v CHKO Litovelské Pomoraví, kde rostou lipové dubohabřiny. Na f. o. Zábřežsko – uničovský úval navazuje na severu f. o. Jesenické podhůří, lesnaté území s převahou bučin. Severovýchod olomouckého okresu tvoří moravská brána, f. podokres Tršická pahorkatina. Složení flóry a vegetace je obdobné jako ve f. o. Jesenické podhůří, jen lesnatost je zde nižší. Nejvyšší polohy severního okraje olomouckého okresu patří do oreofyzika , do fytogeografického okresu Nízký Jeseník. V údolních polohách najdeme podmáčené smrčiny a olšiny, na svazích a náhorních rovinách především bučiny. Celé území okresu, až na malý výběžek Kojetínského bioregionu na jihovýchodě, patří hercynské biogeografické provincii, což má podstatný vliv na složení zdejší fauny. Ta je však obohacena některými teplomilnějšími druhy, které zde pronikali úvaly od jihu. Dlouhodobé osídlení a zemědělské využívání území vedlo na druhé straně k přeměně a silnému ochuzení původní fauny. Pro většinu okresu je typická běžná polní zvířena. K typickým druhům zdejší fauny patří zajíc polní, srnec obecný, liška obecná, koroptev polní a na lesnatějším území prase divoké. Podobné ochuzení se projevilo na vodní fauně s regulací Moravy a znečištěním vod. Výjimku představuje pouze úsek Moravy v CHKO Litovelské Pomoraví. Zde žije mnoho druhů vodních obratlovců, plžů a mlžů, mnoho druhů ptactva a počátkem devadesátých let proběhla v CHKO Litovelské Pomoraví úspěšná repatriace bobra evropského. Na svazích vrchovin ohraničujících v okrese úval Moravy (Nízko Jesenický bioregion na severovýchodě, v malé míře též Drahanský bioregion na západě) zůstaly ve větším rozsahu zachovány přírodě blízké lesní porosty s původní faunou (Šafář a kol. 2003).

17

4.7 Zemědělství a lesnictví Velkou část olomouckého okresu zabírá ploché a pahorkaté území, které spolu s dobrými půdami a příznivým podnebím vytvořilo dobré podmínky pro zemědělství. Okres Olomouc představuje jádro Hané, kde se během vývoje široce rozvinula zemědělská výroba a na ni navazující potravinářský průmysl. Přitom celá Haná a okres Olomouc představují významnou průmyslovou oblast s dopravním napojením všech významných středisek České republiky. Nyní uvedeme zastoupení zemědělských výrobních

typů,

které

představují

souhrnný

ukazatel

přírodních

podmínek.

Nejrozšířenější je řepařský výrobní typ, který zabírá Hornomoravský úval, podhůří Zábřežské vrchoviny a Tršickou pahorkatinu. Na území olomouckého okresu se střídají dva podtypy, konkrétně řepařsko – ječný a řepařsko – pšeničný. Je pro ně příznačné pěstování cukrovky, ječmene, pšenice, kukuřice na zeleno, chmelu, zeleniny, ovoce, z pícnin jetele a vojtěšky. Bramborářský výrobní typ byl omezen v přilehlých vrchovinách (zhruba od 350 do 600 m) . V nižších polohách se pěstuje pšenice, ječmen, řepka, výše nastupují brambory a žito. Přechod k horskému hospodaření tvoří bramborářsko – ovesný typ, vyskytující se severně od Šternberka a na horním toku Odry. Vyšší polohy Nízkého Jeseníku (nad 600 m) zabírá horský výrobní typ, kde převládají louky a pastviny. Na polích se daří bramborám, žitu. Rozsáhlé území zabírají lesy. Na území okresu Olomouc můžeme tak vyčlenit dvě přírodní oblasti. První představovanou řepařským výrobním typem, která má velké přírodní předpoklady pro zemědělskou velkovýrobu. Druhá zahrnuje typ bramborářský, bramborářsko ovesný a horský, kde jsou možnosti zemědělského využití omezeny drsnějšími přírodními podmínkami (Burget a kol. 1989). V roce 2006 byla celková výměra zemědělské plochy přibližně 72 500 ha, z toho půda orná zabírala asi 63 000 ha. Původní lesy v okrese Olomouc nejsou, snad jen trochu se tomuto termínu blíží některé komplexy lužního lesa nacházejících se v CHKO Litovelské Pomoraví. Téměř všechny lesy, mimo výše zmíněné lužní lesy,

byly ovlivněny zásahy lesního

hospodářství a přeměněny na smrkové monokultury. Tato nevhodná skladba se pomalu mění směřováním ke snaze vytvořit přírodě blízký lesní porost, přeměnou smrkových monokultur na lesy smíšené. Ve vyšších polohách olomouckého okresu je stále dominantní smrk, hojný je také buk , dub, jasan, javor, lípa a habr. V lužních lesích jsou

18

jako dominantní dřeviny zastoupeny vrby, olše, topoly a v CHKO Litovelské Pomoraví také poměrně rozsáhlé komplexy chlumních doubrav. Největší část lesní půdy v okrese obhospodařují Lesy České republiky S.P., Vojenské lesy a statky S.P. – divize Lipník nad Bečvou, Správa lesů města Olomouce a ostatní drobní vlastníci lesa.

19

5 Zajíc polní (Lepus europaeus) – charakteristika druhu 5.1 Taxonomické zařazení zajíce polního do systému živočichů •

Říše:

Živočichové

Animalia

•

Podříše:

Mnohobuněční

Polycytozoa

•

Nadkmen:

Gastrulovci

Histozoa

•

Kmen:

Strunatci

Chordata

•

Podkmen:

Obratlovci

Vertebrata

•

Větev:

Čelistnatci

Gnathostomata

•

Třída:

Savci

Mammalia

•

Řád:

Zajíci

Lagomorpha

•

Čeleď:

Zajícovití

Leporidae

•

Rod:

Zajíc

Lepus

•

Druh:

Zajíc polní

Lepus europaeus

5.2 Popis zajíce polního Délka těla dosahuje až 70 cm, ocas 7 cm a hmotnost až 7 kg. Srst na hřbetě je okrově hnědá, na bocích světlejší, břicho je světle bílé. Dlouhé uši dorůstají délky 12 – 14 cm a na špičce mají černé skvrny, také ocas je svrchu tmavý. Tlapky jsou zespodu porostlé zvláštními, jakoby roztřepenými chlupy, které umožňují rychlý pohyb jak na hladké ploše, tak i na sněhu. Nepoměr je mezi délkou slabých a kratších předních běhů a délkou zadních, dvojnásobně delších a lépe vyvinutých běhů. Bočně uložená světla se zlatohnědou barvou duhovky s téměř 360 stupňovým rozhledovým polem jsou častá u zvířat pronásledovaných predátory. Zajíc může bez otáčení hlavy zaznamenat pohyb nejen před sebou, ale i vedle sebe a do značné míry i za sebou. Dalším významným znakem zajíce je přítomnost delších chlupů nad horním pyskem tzv. zaječí vous, mají ve své základně citlivá nervová zakončení. Jsou dlouhá 6 - 10 cm. Vous slouží jak se předpokládá k orientaci za snížené viditelnosti. Dimorfní (pohlavní) rozdíly mezi zajícem samcem a zaječkou v tělesné stavbě, velikosti, chování, atp., které

20

jsou dány druhotnými pohlavními znaky, jejichž vznik je podmíněn působením hormonů pohlavních žláz, u zaječí zvěře nejsou patrné. Dožívá se průměrně 3 – 4 let, maximálně 12 let.

( Laštůvka a kol. 2001)

5.3 Rozšíření zajíce polního Historické rozšíření zajíce polního (Lepus europaeus) se měnilo v závislosti na změnách vegetačního krytu v západní části palearktické oblasti. V poledové době, jak se postupně měnili klimatické podmínky ve střední Evropě, osídloval zajíc vhodná území, která se zde po ústupu ledovce vytvářela, v pásmu stepi a lesostepi. Pří následujícím zalesňování stepních prostor se jeho oblast rozšíření zmenšovala. Ruku v ruce s rozvojem lidské společnosti od lovců a pastevců k zemědělské společnosti, která pro svou potřebu klučila les a rozšiřovala zemědělsky obhospodařované území, nastalo opětovné rozšíření zajíce na rozsáhlá území vznikající kulturní stepi. V současné době zahrnuje oblast rozšíření zajíce polního území celé Evropy mimo severní Skandinávie, Skotska a Irska. Směrem na sever a východ se jeho areál rozšiřuje především vlivem dalšího rozšiřování zemědělsky obhospodařovaného území. Uměle byl zajíc vysazen na několika místech jižní Sibiře, v Severní a Jižní Americe, v Austrálii a na Novém Zélandu. U nás se zajíc vyskytuje téměř na celém území státu, zejména v nížinách a pahorkatinách. Zajíc je pastevně vázán na lokality se šťavnatější pastvou. V kulturní krajině nachází příznivé životní podmínky do nadmořské výšky 500 až 550 m n. m. se srážkami okolo 500 mm rozloženými pravidelně do celého roku. Ve vyšších polohách potřebuje již úkryty a závětří na okrajích lesních porostů, v křovinách a mezích. (Kučera a Kučerová 2002)

5.4 Biologie zajíce polního Zaječka vrhá po 40 – 44 dnech březosti průměrně 1 – 7 osrstěných a vidoucích mláďat. Nejčastější počet mláďat ve vrhu je 2 – 4, takže během jedné reprodukční sezóny přivede zaječka na svět 6 – 16 malých zajíčků. Při porodu klade mláďata přímo na zem a ta jsou již za půl hodiny schopna pohybu. Mláďata jsou sice kojena až do věku tří týdnů, ale od desátého dne začínají přijímat rostlinou potravu. Pohlavní dospělosti

21

dosahují ve věku 8 – 9 měsíců. I když může mít samice za jednu sezónu 3 – 4 vrhy (kromě období od října do prosince se může rozmnožovat po celý rok) rodí se mláďata během zimních měsíců výjimečně a ani vrhy z časného jara (tzv. březňáci ) nejsou vždy pravidlem. Zajíc je v naprosté většině samotářská zvěř a vede převážně noční způsob života. Přes den odpočívá v neupraveném pelechu a teprve s příchodem večera vychází na pastvu. Pouze v době páření se vytvářejí větší skupinky. Samci se v této době zdržují poblíž samic, navzájem mezi sebou bojují a jsou aktivní i ve dne. Tomuto chování se říká honcování.

(Červený a kol. 2002)

5.5 Potrava zajíce polního V letním období se zajíci živí hlavně zelenými částmi rostlin, méně pak různými hlízami a kořínky. V zimním nedostatku zelené potravy, konzumuje také suché části bylin a ohlodává kůru stromů. Zajíc není vybíravý, ale přesto dává přednost lokalitám s velmi pestrou potravní nabídkou. Pokud není při pastvě rušen, střídá pastvení s odpočinkem, nebo navazuje kontakty s jinými zajíci, nacházejícími se v jeho blízkosti. Cekotrofie (koprofagie) je zvláštní adaptací zaječího organismu k využití těžko stravitelné potravy. Slepé střevo vylučuje polostrávenou potravu, která vychází z těla jako zeleně zbarvený mazlavý trus, který zajíci opět zpětně požírají. Tento výměšek obsahuje nejen výživné látky, ale i některé vitamíny, které ve slepém střevě vytvářejí bakterie. Dále obsahuje i bakterie potřebné pro rozklad celulózy při trávení rostlinné potravy. Zajíc si ho odebírá přímo u řitního otvoru ve formě kuliček, které přímo polyká. Část je pak strávena a zbytek vychází definitivně ve formě tvrdého trusu, bobků řitním otvorem ven.

(Kučera a Kučerová 2002)

5.6 Význam zajíce polního Zaječí zvěř vždy patřila mezi nejvýznamnější druhy lovné zvěře, vyskytující se téměř na 80% celkové honební plochy. V produkci zvěřiny zaujímal vždy první místo. Mimo ekonomického přínosu i přínosu mysliveckého je nutné zajíce hodnotit jako vhodného bioindikátoru kvality životního prostředí i pro člověka a jako takový byl schválen světovou zdravotnickou organizací WHO. Na zajíce se však hlavně díváme

22

jako na nedílnou součást naší přírody, podílející se jak na koloběhu látek a jako součást potravních řetězců, tak hlavně jako součást biodiverzity a bohatosti naší fauny. (Kučera a Kučerová 2002)

23

6 Liška obecná (Vulpes vulpes)- charakteristika druhu 6.1 Taxonomické zařazení lišky obecné do systému živočichů •

Říše

Živočichové

Animalia

•

Podříše

Mnohobuněční

Polycytozoa

•

Nadkmen

Gastrulovci

Histozoa

•

Kmen

Strunatci

Chordata

•

Podkmen

Obratlovci

Vertebrata

•

Větev

Čelistnatci

Gnathostomata

•

Třída

Savci

Mammalia

•

Řád

Šelmy

Carnivora

•

Čeleď

Psovití

Canidae

•

Rod

Liška

Vulpes

•

Druh

Liška obecná

Vulpes vulpes

6.2 Popis lišky obecné Délka těla dosahuje asi 90 cm, a až 140 cm včetně oháňky, která sama o sobě může být dlouhá až 50 cm. Výška v kohoutku je 40 cm a hmotnost 5 – 10 kg. Pohlavní dimorfismus (rozdíl mezi jedinci založený na základě pohlaví) je nevýrazný. Nejobvyklejší barevná kombinace je rezavá srst na většině těla, dolní část obličeje, břicho a konec ocasu žlutobílé, nohy a uši na konci černé. Občas se však vyskytují i lišky zbarvené tmavěji (tzv. uhlířky) s šedým až černým břichem. Liška se dožívá maximálně 10 – 12 let.

(Laštůvka a kol. 2001)

6.3 Rozšíření lišky obecné Liška obecná je velmi běžný druh nejen v Evropě, ale i na většině území celé palearktické oblasti. Oblast jejího přirozeného výskytu

zahrnuje Euroasii, Severní

Ameriku a severní Afriku. Jako extrémně nebezpečný invazní druh je vedena v Austrálii, kam byla zavlečena v 19. století. Také u nás je hojná ve všech biotopech od

24

nížin až po nejvyšší horské polohy. Dokázala obsadit i urbanistickou zástavbu (parky, vilové čtvrti, sídliště) průmyslové aglomerace (různé skládky) či zemědělské monokultury.

(Červený a kol. 2004)

6.4 Biologie lišky obecné Říje probíhá za hlasitého projevu lišek, nazývaného skolení, od ledna do března. Vlastní páření se odbývá většinou uvnitř nory většinou v lese, málokdy na otevřené ploše nebo v polích. Lišky si nory vyhrabávají nebo osidlují nory po jiné zvěři. Pářící akt končí svázáním partnerů. Po 52 – 53 dnech březosti vrhá samice v noře 3 – 10 mláďat. Ta prohlédnou po dvou týdnech. Samice je kojí přibližně 6 týdnů, avšak již od 4 týdnů je začíná přikrmovat natrávenou masitou potravou. Když liška vycítí v blízkosti nory nějaké nebezpečí, přenese je do jiného úkrytu. Mláďata se osamostatňují v pátém měsíci stáří, nějaký čas se však ještě zdržují v okolí rodičů. Pohlavně dospívají koncem zimy a mohou se dožít až 12 let. Liška je aktivní zejména za soumraku a v noci. Orientuje se hlavně čichem a sluchem, ale má dobře vyvinutý i zrak. Přes den odpočívá, většinou dobře skrytá v houští či ve svých norách. Ty si hrabe buď sama, nebo využívá složitých podzemních systémů jezevců, které může dokonce společně s nimi současně sdílet. Za slunečných dnů se velice ráda vyhřívá na slunci a někdy ji můžeme pozorovat i při charakteristickém lovu myší, tzv. myškování. Pro vzájemnou komunikaci používají lišky kromě různých zvukových signálů i pachové značky. Zejména využívají výměšek zvláštní pachové žlázy uložené při kořeni ocasu (tzv. fialka). Kromě doby páření a péče o mláďata žijí lišky většinou samotářsky. Proto se jejich sociální organizace výrazně odlišuje od společenských druhů psovitých šelem jako jsou například vlk či šakal. (Červený a kol. 2004)

6.5 Potrava lišky obecné Hlavní složkou potravy jsou sice drobní hlodavci, ale liška nepohrdne ani ostatními menšími obratlovci, hmyzem, měkkýši nebo různými plody. Velmi důležitou asanační funkci v přírodě plní liška požíráním různých zdechlin, z čehož plyne, že není pouze striktní lovec. V době strádání a v době péče o mláďata liška loví i větší druhy

25

obratlovců jako např. zajíce polního, srnčata, bažanty, kachny a v extrémních případech může lovit i domácí drůbež.

(Červený a kol. 2004)

6.6 Význam lišky obecné Samozřejmě, že se na lišku můžeme dívat z části jako na predátora, který může svými potravními nároky způsobovat z ekonomického hlediska člověku hospodářské škody, ale zde převažuje hledisko jednak určité zdravotní policie a jako prostředek asanační funkce při požírání těl uhynulých živočichů, i jako součást přírody jako celku, její bohatosti se všemi funkcemi jako součástí trofických řetězců a pohybu biomasy. Velmi důležitá je také její funkce predátora ve smyslu rovnováhy stavu populací zejména drobných hlodavců. V poslední době je však neustále zaznamenáván neustálý postupný růst její populace. Příčin je samozřejmě více, ale jako jedna z hlavních je považována intenzivní vakcinace lišek proti vzteklině, která je přirozeným regulátorem velikosti jejich populace.

26

7 Prase divoké (Sus scrofa) – charakteristika druhu 7.1 Taxonomické zařazení prasete divokého do systému živočichů •

Říše

Živočichové

Animalia

•

Podříše

Mnohobuněční

Polycytozoa

•

Nadkmen

Gastrulovci

Histozoa

•

Kmen

Strunatci

Chordata

•

Podkmen

Obratlovci

Vertebrata

•

Větev

Čelistnatci

Gnathostomata

•

Třída

Savci

Mammalia

•

Řád

Sudokopytníci

Artiodactyla

• Podřád

Nepřežvýkavci

Nonruminantia

•

Čeleď

Prasatovití

Suidae

•

Podčeleď

Pravá prasata

Suinae

•

Rod

Prase

Sus

•

Druh

Prase divoké

Sus scrofa

7.2 Popis prasete divokého Délka těla dospělých samců dosahuje až 200 cm, výška v kohoutku maximálně 115 cm. Hmotnost černé zvěře individuálně velmi kolísá, bachyně dosahuje menší hmotnosti než kňour. V roce 1965 byl například uloveno prase divoké (kňour) o hmotnosti přes 300 kilogramů. Tělo je zavalité, na nízkých nohách, se širokým krkem a hlubokým hrudníkem. Protáhlá hlava přechází v pohyblivý ryj. Ze zubů jsou zvláště vyvinuty špičáky. Ocas je dlouhý jen 20 – 40 cm řídce osrstěný, jen na konci se štětičkou delších chlupů. Zbarvení srsti je rezavohnědé až černé (odtud myslivecké označení černá zvěř). Selata jsou rezavá, v mládí s rezavými podélnými pruhy. Zimní srst je obvykle tmavší a je složena z husté podsady a dlouhých tuhých štětin, v létě podsada většinou vypadává.

( Wolf a Rakušan 1977 )

27

7.3 Rozšíření prasete divokého Prase divoké se dnes vyskytuje v podstatě na celém území Evropy. Nevyskytuje se jen na Britských ostrovech ani v Irsku, kde byla již dávno zcela vyhubena. Jinak je hojná jak v Pobaltí tak i v Rusku, příliš jí nevyhovuje Skandinávie se svými dlouhými a na sníh bohatými zimami, v současnosti se však v nepříliš početné populaci vyskytuje v jižním Švédsku, přičemž tato populace pochází od bachyní jež unikly ze zajetí. (Hespeler 2007). Prase divoké bylo zavlečeno do Severní i Jižní Ameriky a Austrálie, kde v současnosti působí velké škody jak hospodářské, tak hlavně na populacích tamních drobných živočichů. Prase domácí (Sus scrofa forma domestica je domestikovaným potomkem prasete divokého, snadno však feralizuje -Amerika, Afrika, Austrálie, Nový Zéland, některé ostrovy (Laštůvka a kol. 2001). U nás bylo prase divoké koncem 18 století zcela vyhubeno, zachovaly se pouze oborní chovy. Od poloviny 20 století se však začalo znovu rozšiřovat a dnes se běžně vyskytuje na celém našem území. Nejraději vyhledává listnaté lesy, obývá však téměř všechny typy stanovišť. (Wolf a Rakušan 1977) uvádí, že nejvhodnějším prostředím, které z hlediska úživnosti u nás černé zvěři nejlépe vyhovuje, jsou humózní olšiny s bohatým bylinným podrostem, které nejsou zaplavovány vodou, nebo jen krátkodobě. Úživnou hodnotu těchto olšin zvýrazňuje příměs dubu.

7.4 Biologie prasete divokého Říje (chrutí) probíhá zpravidla od listopadu do ledna, někdy i v jiných měsících. Bachyně opouští týden až dva před metáním svá loňská mláďata, kde na klidném místě do vybudovaného zálehu vytvořeného z dostupného rostlinného materiálu nanošeného do přibližně 50 cm vyhloubené kotliny, metá selata. Březost u černé zvěře trvá 114 až 118 dnů (Meynhardt 1978). Průměrně metá 3 – 12 selat, která hned po narození vidí a jsou velmi čilá. Přestože je matka kojí asi dva měsíce, již ve věku dvou týdnů ji následují a snaží se sbírat potravu. Některé bachyně mohou pohlavně dospět již po 8 měsíci věku, samci o několik měsíců později. Plně tělesně dorůstá ve věku 3 – 5 let a dožívají se maximálně 30 let (Laštůvka a kol. 2001). S výjimkou dospělých kanců žije černá zvěř v rodinných tlupách, tvořených bachyní, lončáky a tohoročními selaty. Někdy se tyto rodinné tlupy spojují do větších skupin s pevnou sociální strukturou. Přes den jsou ukryty v houštinách, rákosinách či polních kulturách a aktivní začínají být až

28

s večerem. S oblibou navštěvují místa s vodou a bahnitá kaliště, která hrají důležitou roli jak z hlediska hygieny tak i z hlediska sociálního. Ze smyslů má prase divoké dokonale vyvinut hlavně čich, který se spolu s hmatem, zejména hmatové orgány na konci ryje, výrazně podílí při hledání a sběru potravy. Čich je také spolu se sluchem výrazný prvek při orientaci s okolím, zejména jako varování před možným nebezpečím. Zato zrak je u této zvěře vyvinut velmi slabě. Ze zvukových projevů uvažujeme hlavně typické chrochtání a funění, které se požívá v rámci tlupy i jako výrazný varovný signál. Klektání vzniká, když kňouři, případně bachyně ve stavu velkého rozrušení třou zuby o sebe – to však nepatří mezi pravé hlasové projevy (Hespeler 2007).

7.5 Potrava prasete divokého Prase divoké je všežravec (omnivor), a i když dává přednost potravě rostlinného původu, nepohrdne masem zvířat, živých či mrtvých. Je velmi obtížné určit jeho typický jídelníček. Oportunismus prasete znamená, že svou stravu přizpůsobuje sezóně a možnostem prostředí. Velmi významnou úlohu mají podzimní lesní plody (žaludy, bukvice a kaštany). Je-li jich hojně, tvoří až 50% potravy během roku. Tato základní strava je na jaře doplňována velkým množstvím kořenů, cibulí a hlíz a v létě zelenými částmi rostlin, měkkými stonky a listy. Černá zvěř též konzumuje vinnou révu (výhonky a hrozny), zralé plody divokých dřevin a ovoce v sadech. Součástí rostlinné stravy jsou rovněž traviny, dřevní vlákna a houby. Živočišná strava je různorodá, v průměru tvoří 10 až 30 procent požité potravy. Černá zvěř preferuje malé půdní živočichy (žížaly, larvy aj.), ale též požírá množství drobných savců (myšice lesní, hraboše polní aj.) a mláďata větších druhů (zajíčci, králíčci aj.), ptačí vejce a mláďata, žáby, hlemýždě a další plže, a dokonce i ryby, jestliže je nízký stav vody umožňuje chytit. V žádném případě nelze prase divoké označit za lovce či predátora, je to sběrač a tak nikdy úmyslně neloví např. srnčata, jak se často diskutuje, ale případně, zda na ně narazí je sebere.(Hespeler 2007)

7.6 Význam prasete divokého Z hlediska myslivosti lze černou zvěř považovat ve vhodných podmínkách prostředí, zejména v lesních honitbách s dobrou úživností, za zpestření druhové skladby zvěře. Pro oblast zemědělství, specificky pro rostlinnou výrobu je prase divoké považováno za

29

škůdce, kdy někde můžou škody dosahovat až kalamitního charakteru. V lesním hospodářství je její škodlivost vyvážena její prospěšností.

30

(Wolf a Rakušan 1977)

8 Vývoj zemědělského sektoru v okrese Olomouc od konce II. světové války až po současnost 8.1 Vývoj od konce II. Světové války po rok 1989 Po konci II. světové války v roce 1945 se na území olomouckého regionu nacházely okresy Olomouc, Litovel a Šternberk. Celá tato oblast měla tehdy, i přes postupující industrializaci, zemědělsko – průmyslový charakter a zdejší vesnice byly především zemědělské. Je to dáno především tím, že celá oblast hornomoravského úvalu je svými podmínkami k zemědělství přímo stvořená. K nejpočetnějším skupinám vesnického obyvatelstva tedy patřilo rolnictvo. Rozdíly mezi jednotlivými skupinami rolnictva se projevovali především v držbě a vlastnictví půdy, ve vybavenosti a stupněm mechanizace. Působením těchto a dalších faktorů vznikly na zdejším venkově tři hlavní skupiny zemědělských závodů: •

hospodářství drobných rolníků s vlastnictvím půdy do 5 ha

•

rolnické usedlosti o výměře 5 – 20 ha

•

zemědělské závody s výměrou nad 20 ha

(Burget a kol. 1989)

Důležitý vývoj zemědělství vzhledem k vlastnictví půdy probíhal v německých vesnicích především na Šternbersku, kdy se zde v rámci první etapy poválečné pozemkové reformy započalo s osídlováním zkonfiskovaných zemědělských usedlostí, kde ve více jak 80 vesnicích bylo zemědělskému osídlení poskytnuto přes 31 000 ha půdy. V roce 1946 započala změna zákonů v zemědělském sektoru, jejímž výsledkem bylo mimo jiné i masivní zcelování pozemků a počátek združstevňování sektoru zemědělství. Výsledkem združstevňování bylo, že na území současného okresu Olomouc v roce 1955 hospodařilo 161 jednotných zemědělských družstev s průměrnou rozlohou půdního majetku přibližně 450 ha. Zde můžeme pozorovat počátek negativního významu zemědělství pro zvěř v krajině i přes to, že výroba byla stále ještě značně roztříštěna. Všechna družstva vyráběla hlavně obiloviny, řepku, brambory, cukrovku a v menší míře i pícniny. Téměř neexistovala žádná specializace a i během následujících let převládal extenzivní vývoj. Značně rozdílné výsledky v hospodaření jednotlivých JZD a jejich problémy vedly

31

k záměrnému vytváření větších ekonomických celků postupným dalším slučováním. A tak integrací družstev v olomouckém okresu v letech 1960 – 1970 se snížil počet družstev na 97 s průměrnou rozlohou více než 600 ha. Hlavní etapa slučování JZD ve velké integrované celky proběhla na Olomoucku v letech 1974 – 1978 kdy na území okresu zůstalo celkem 19 JZD o průměrné výměře 3 248 ha.

(Burget a kol. 1989)

Výrazně také stoupl tlak na zavádění výkonnější mechanizace, což si samozřejmě zcela logicky vyžádalo další zcelování pozemků a vznik velkých honů, samozřejmě s celou řadou vedlejších negativních jevů jako melioračními opatřeními ztráta vody v krajině, rozorávání mezí, likvidace polních cest a větrolamů a postupná ztráta rozptýlené zeleně v krajině. Již po druhé etapě slučování se z ekonomických důvodů započal klást důraz na specializaci na úseku rostlinné výroby, což výrazně změnilo tvář zemědělské krajiny ve smyslu velkých monotónních celků zaměřené na pěstování jedné plodiny. V technologii výživy hospodářských zvířat byla zavedena tzv. jednotná krmná dávka pro skot, založená hlavně na kukuřici a ostatních jadrných krmivech. To vedlo postupně k tomu, že se z krajiny ztratily plochy pro tzv. potravní zelený pás - pícniny, který byl přes vegetační období také hlavním zdrojem nejen výživy a krytu, ale hlavně i významnou částí rostlinné vody pro zvěř v krajině.

(Zabloudil 2006)

8.2 Vývoj od roku 1989 po současnost Po roce 1990 došlo k navrácení pozemků původním majitelům, kteří však nebyli na vlastní hospodaření a obdělávání půdy vybaveni. Vyjma těchto okolností a ostatních, především ekonomických důvodů, zde velkou roli určitě sehrála i skutečnost, že u mnohých majitelů půdy byl vyvlastněním pozemků přerušen generační vztah k půdě a zemědělství jako stylu života a i odtud pramení jejich nechuť pokračovat v obdělávání půdy. Určitou kuriozitou této doby je i to, že v rámci restitucí mnoho vlastníků jednotlivých polností vůbec v místě nebydlí a mnohdy ani neví, kde se jimi vlastněné pozemky nachází. V naprosté většině tito majitelé půdu prodali nebo ji pronajímají pokračujícím zemědělským hospodářským subjektům. V současnosti vypadá sektor zemědělství v okrese Olomouc asi takto. Co se týče právního postavení subjektů podnikajících v zemědělství, tak ve

většině případů se bývalá JZD

přetransformovala na různé obchodní společnosti, které víceméně kopírují stav před rokem 1989. V rámci restitucí přece jen došlo ke zvýšení podílu samostatně

32

hospodařících rolníků a dalších individuálních zemědělských podnikatelů. Z celkové výměry zemědělské půdy okresu Olomouc zaujímá plocha obhospodařována drobnými farmáři 23 142 ha a ekologické zemědělství je praktikováno na ploše o výměře 164,5 ha.

33

9

Zemědělství

jako

jeden

z

hlavních

faktorů

podílejících se na obhospodařování a tvorbě krajiny 9.1 Zemědělství jako negativní faktor působící na drobnou zvěř, především zajíce polního Tato problematika je již dostatečně rozebrána a známa, ale bohužel na populaci zajíce polního v krajině stále aktuální. Jako hlavní negativní vlivy scelování pozemků se projevily především:

1) Celkové narušení krajiny z pohledu úbytku zeleně, narušení biotopů, rozorání mezí větrolamů a polních cest. Tím se znehodnotilo to, co naši předkové dávno věděli. Dobře pečovali o zachování přirozené úživnosti a ochrany prostředí tím, že na vhodných místech vysazovali stromoví a keře, udržovali měkké cesty s travními porosty, meze mezi plodinami a výrazně nezasahovali do přilehlých ekosystémů. Výsadbou keřů a stromů na těchto plochách zamezili odplavování ornice, omezili větrnou erozi a udrželi na polích potřebnou vláhu ke zvýšení své produkce. Pro zvěř byla zachována velmi pestrá a dostupná potravní nabídka, dostatek krytu, klidu i vody k jejímu rozvoji. Celý tento systém byl zcelováním pozemků zcela narušen. 2) Čistě

z ekonomických

důvodů

byla

postupně

systémem

drenáží

a odvodňovacích příkopů odvedena z velkých celků půdy voda, což mělo velký vliv na celkový úbytek vody v krajině 3) Používání stále výkonnější technologie a zemědělské techniky v honbě za vyššími ekonomickými výsledky, masivní nárůst chemizace v zemědělství ve smyslu zvyšování aplikace chemických látek k ochraně rostlin, či podporou zvyšování produkce přílišným umělým hnojením.

34

(Zabloudil 2006)

9.2 Současný stav a vztah mezi zajícem polním a zemědělskou výrobou Bohužel stále přetrvávají všechny problémy pramenící z velkých rozloh jednotlivých honů. Negativní vlastnosti tohoto druhu zemědělské výroby působí na zajíce polního v podstatě po celý rok. Zelená zasetá plodina poskytuje po určitou dobu relativně vhodné podmínky. Zhruba od konce května se stávají porosty většiny kulturních rostlin natolik hustými, že znemožňují zajícům volný pohyb a snižují možnost včasného rozpoznání nebezpečí. I potravní nabídka postupně klesá, neboť každá rostlina postupem vývoje a zrání ukládá do svých nadzemních orgánů, stonků a listů dřevnaté látky, tím se stává pro zajíce méně atraktivní a současně i méně výživná. Zvěř je v podstatě vytlačována do lokalit, které jsou pro ni ještě alespoň trochu potravně atraktivní. Tím dojde k tomu, že se relativně roztroušená zvěř, (Kučera a Kučerová 2002 uvádí, že zajíc je mimo období honcování zvěř samotářská), stahuje k těmto atraktivním místům. Většinou jde o zbylé meze, zatravněné okraje cest, zbylé remízky. Čím menší je ekologická členitost krajiny, tím více se zvěř koncentruje na těchto místech, která leckdy mohou působit jako ekologická past. Tento negativní jev se projevuje tím, že na takováto, z pohledu predátora bohatá místa výskytu její kořisti, se cíleně zaměřují jak srstnatí tak i pernatí dravci, kteří zde mohou najít lehce dostupný zdroj potravy. Pro představu si vezměme, že pokud se v honitbě s průměrnou hustotou 30 zajíců na 100 hektarů celkové plochy zmenší skutečně využitelný prostor v době zrání nebo po orbě na desetinu původní rozlohy a to zbylá desetina je velmi diskutabilní, neboť v praxi je tento podíl značně menší, připadají teoreticky 3 zajíci na 1 ha plochy, což nám dává hustotu 300 zajíců na 100 ha .

(Vodňanský 2002)

Dalším nepříjemným jevem této přílišné koncentrace zvěře je také větší možnost přenosu parazitů a nemocí. V době sklízení plodiny dojde k tomu, že se v podstatě ze dne na den extrémně změní charakteristika tohoto místa. Zcela náhle se odstraní funkce plodiny jako krytu.

(Vodňanský 2002)

Zde také nastává fenomén monodiety. Složení střevní flóry zajíce je zcela závislé na druhu přijímané potravy. Při potravě bohaté na glycidy se v trávicím traktu nachází střevní flóra, která je odbourává. Taktéž při potravě bohaté na bílkoviny musí být střevní flóra na tento druh potravy přizpůsobená. Mikroflóra trávicího ústrojí zajíce má

35

sice schopnost se přizpůsobit tomu či onomu druhu potravy, ale přechod musí být pozvolný, kdy změna by měla být přibližně 10 – 20 dní ( Kučera a Kučerová 2002 ). Ztratí–li náhle zajíc obvyklý zdroj potravy, může sice začít přijímat jiný druh potravy, ale pro scházející

specifickou střevní flóru ji nemůže v plném rozsahu

využívat. V podstatě hladoví při plném žaludku. Oslabený zajíc se potom souhrou ostatních rizikových faktorů nemůže příliš bránit a může následovat i úhyn. Nedostatkem potravy náhle stoupne i areál potřebný pro zajištění potravy. Zajíci stačí v optimálních podmínkách 3 – 20 ha plochy a může stoupnout až na 300 ha, kdy nastupuje vyšší výdej energie na získání potravy a jelikož je zajíc relativně věrný svému teritoriu nastupuje i určitý stres z neznámých míst. Následuje orba, která nastavuje z hlediska monodiety stejná pravidla. Po zbytek roku je pole z hlediska potravy zajíce bezcenné. (Kučera a Kučerová 2002)

9.3 České zemědělství a jeho možný vývoj v rámci EU Důležitý ovlivňující prvek pro české zemědělství je postoj EU k zemědělskému sektoru. Jde především o změnu českého zemědělství směrem k jednotné zemědělské politice Evropské unie jako jednomu ze základních pilířů evropské politiky. Původní prognózy evropských i světových odborníků na přebytek potravin se v poslední době ukazují jako mylné. To potvrzuje neúroda obilovin v posledních dvou letech způsobená zejména prudkými klimatickými změnami, kdy světové zásoby obilovin jsou na historicky nejnižší úrovni. Nedostatek obilovin jako základní potraviny spolu s jejich využíváním na výrobu biopaliv zaznamenal v loňském roce prudký nárůst cen a to o více jak 100%. Statistikové a demografové spočítali, že současně obhospodařovaná půda při současné intenzitě nebude schopna uživit očekávaný přírůstek obyvatel (myšleno v celosvětovém měřítku). Čili jedinou cestou je další intenzifikace výroby a to především tam, kde to půdní a podnební podmínky dovolí. To se týká i naší oblasti. Avšak i při očekávaném růstu intenzity musí být dodrženy podmínky tzv. cross – compliance (křížová shoda) což je dodržení 19 předpisů EU majících vztah k životnímu prostředí. Cross-compliance byla poprvé nastíněna jako politický koncept EU v Agendě 2000 – reformě SZP. Tak zvaná „horizontální“ nařízení (nařízení Rady č. 1259/99

36

a nařízení Rady č. 1782/2003) povolují členským státům podmínit přímé platby splněním určených ekologických podmínek a cílů. (Mze, 2006)

Cross-compliance obsahuje dva zásadní prvky:

Prvním aspektem je shoda s 19 evropskými normami, pokrývajícími oblasti životního prostředí, nezávadnosti potravin, správného zacházení s hospodářskými zvířaty a rostlinolékařství. Tyto zákonné požadavky na hospodaření (SMR – statutory management requirements) jsou sadou právních předpisů komunitárního práva (práva Evropské unie), které jsou již převážně delší dobu v platnosti (19 předpisů EU dle přílohy III nařízení (ES) č. 1782/2003). Cross-compliance garantuje, že farmář v rámci čerpání zemědělských dotací tyto právní normy beze zbytku dodržuje.

Druhým aspektem cross-compliance je požadavek, aby farmář jako podmínku k obdržení dotací SPS, ale i SAPS, udržoval své pozemky ve stavu dobrých zemědělských a environmentálních podmínek (GAEC). Česká republika společně s dalšími

novými

členy,

kteří

aplikují

SAPS,

začala

dobré

zemědělské

a environmentální podmínky aplikovat již od roku 2004. V ČR by mělo být platné od 1.1 2009. (Mze, 2006)

37

10 Výsledky 10.1 Změny v zemědělství po roce 1989 Očekávané positivní změny plynoucí z pozemkových změn po roce 1989 se nedostavily. Sice se dostavil nárůst menších zemědělských podniků a rodinných farem, kteří dostali půdu buď v rámci restitucí či pronájmem od drobných vlastníků. Dohodou s velkými podniky však došlo opět k scelení rozdrobených pozemků. Převládlo zde čistě ekonomické myšlení. Drobný farmář vlastnící řádově desítky až několik málo stovek hektarů bohužel v naprosté většině hospodaří dále systémem velkých lánů monokultur. Hospodaření nájemců půdy je již více roků pod vlivem silného cenově ekonomického tlaku v přebytku zemědělských produktů. Za tímto účelem jsou dříve upravené společné bloky lánů osévány jen ekonomickými plodinami i více let po sobě. Pomocí katastrálních map a mapových podkladů Zemědělské a.s. Dolany bylo zjištěno, že v katastru obce Bělkovice – Lašťany, kde polní pozemky mají výměru přibližně 637 ha, byla v roce 1948 průměrná rozloha jednoho honu 1,225 ha a délka polních cest a mezí byla asi 33,8 km. V současné době je vlivem zcelování pozemků průměrná výměra jednoho honu asi 15,09 ha a délka polních cest a mezí je 20,7 km. Důležité je uvědomit si, že například na jednom lánu v současnosti měřícím 53,6 ha a osetém jedním druhem plodiny bylo v roce 1948 honů 32. Z pohledu celého katastrálního území šla tehdy délka hranic mezi jednotlivými plodinami do stovek kilometrů, což tvořilo pro zvěř v krajině daleko lepší a vyváženější životní podmínky. Jako určitý kladný prvek současného zemědělství lze chápat podporu rozšiřování TTP – (trvalých travních porostů). Jde o určitý prvek státní podpory ekologického zemědělství, kdy na vhodných lokalitách, svažité terény, blízkosti vodních zdrojů se cíleně přeměnila orná půda na plochy trvale zatravněné. Zde lze hovořit i o jakési mimoprodukční funkci zemědělství,

zajišťující čistou, sladkou vodu, ochranu proti

erozi, udržují půdní úrodnost, posilují a udržují ráz krajiny a jsou bezesporu pro celou společnost národohospodářsky významné.

38

10.2 Minimalizace prací – nový současný fenomén ekonomizace zemědělství Bohužel v poslední době se do zemědělství vkrádá další fenomén, který dle mého názoru má

také podstatný vliv na stavy drobné zvěře, jakož i na zajíce polního. Jde

v podstatě jen o další ekonomické opatření zemědělských podniků. Po žních a sklizni většinou vždy následovala podmítka. Podmítka je druh mělké orby, která se provádí po sklizni porostu - hlavně obilovin. Nejčastěji se k podmítce používají radličné pluhy, ale můžeme se setkat i s podmítkou talířovými pluhy neboli disky. Podmítka se provádí do hloubky 5-15 cm. Dochází tak k promísení výdrolu (zbytků po provedené sklizni) a jiných semen do půdy. Zemědělec tak umožní vzejití všech semen které se na povrchu nacházely. Vzcházejí též plevele z kořenů, které byly touto operací přerušeny. Při následné orbě dojde k úplnému zapravení vzešlých rostlin. Dojde tak k eliminaci plevelů a k využití těchto rostlin, jako zeleného hnojení. V období mezi podmítkou a orbou, též vzrostlé plevele chrání půdu proti erozi. Samotná orba je relativně energeticky velmi nákladný úkon. Jak ve spotřebě pohonných hmot, z pohledu zemědělské techniky vysoký počet spotřebovaných motohodin, tak i celkové dotace času na provedení práce. Nicméně byla vždy nutná, hlavně z pohledu zapravení rostlinných zbytků do půdy a hlavně omezení plevelů a výdrolů vyrostlých po sklizni. A tady nastupuje nová metoda, jak z ekonomického hlediska ušetřit a dosáhnout relativně stejných výsledků. Spočívá v tom, že se po vzejití výdrolu a plevelů pole neoře, ale provede se jiný agrotechnický postup. Ten spočívá v celoplošné aplikaci neselektivního herbicidu na celou tuto zazelenalou plochu. Pole se po této aplikaci již neoře, zpodmítá se a následuje nový podzimní či jarní osev (jedná se o tzv. minimalizaci prací). V čem tkví škodlivost této agrotechnické metody na námi vybraného zajíce polního? S používáním čím dál výkonnější techniky se při podmítkách stále zvětšuje šířka záběru zařízení a zvyšuje se i pohybová rychlost celého zařízení. Bohužel to má velmi negativní vliv na drobnou zvěř, neboť ta mnohdy nestačí uniknout včas z dosahu takového stroje. Další velmi negativní vliv je ten, že po aplikaci herbicidů najednou na celém poli, většinou však i na několika polích současně, mnohdy včetně přilehlých polních cest, velmi rychle poklesne nabídka potravy a projeví se všechny negativní důsledky vzniklé z náhlé změny potravy. Bohužel při aplikaci herbicidů, velmi často

39

dochází i k silnému narušení rostlinného krytu v sousedství ošetřované lokality, což jsou většinou zatravněné polní cesty, kraje cest a meze. Je to způsobeno tím, že při samotné aplikaci zemědělskou technikou je těžké přesně dodržet hranici ošetřovaného pole a často se dostane aplikovaná látka i tam, kam by neměla. Bohužel na polích, kde se sejí jarní druhy obilovin, nechává se tento výdrol a plevel na poli po celou zimu a předjaří, což částečně působí příznivě částečnou dotací potravy v dané lokalitě, o to větší negativní šok vzniká na jaře, když se takové plochy velmi rychle ošetří herbicidy a pro vysokou vzrostlost se následně mechanicky zapraví do svrchní části půdy a následně se provede osev. Lokalita sice působí přes zimu atraktivně, přitáhne spoustu drobné zvěře, ale předjarními intensivními zásahy na této ploše působí trochu jako past. Je nutno objektivně říci, že mezi nejpoužívanější neselektivní herbicidy jsou používány druhy jako touchdown a roundup, kdy účinnou látkou je glyfosfát nebo jeho sůl, kde tento enzym je nezbytnou součástí biosyntézy aromatických aminokyselin a jeho zablokování vede k narušení proteosyntézy. Pro živočichy není glyfosát toxický, protože nemají tuto biosyntetickou dráhu a získávají aromatické aminokyseliny z potravy. Takže škodlivost není ani tak v samotném přípravku, ale ve všech souvislostech s jeho samotnou aplikací a následnou přípravou půdy. Taktéž za velmi negativní lze považovat, že při absenci orby jako takové, kdy orba má výrazný snižující vliv na přítomnost myšovitých škůdců na polích, dochází k následnému výraznému skoku v početnosti populace těchto škůdců. Pak zákonitě následuje další využití chemických látek při regulaci počtu hrabošů polních (Microtus arvalis). Používá se

látky jako Stutox či Volid – granulované látky na hubení

myšovitých hlodavců. Jako aktivní látka je zde použit antikoagulant brodifacoum, které po požití snižuje srážlivost krve a zvyšuje propustnost cév a zasažený organismus hyne vnitřním krvácením. Bohužel je toxický i pro ostatní zvířata a dokonce i ryby. Jestliže je požíván dle doporučení, kdy samotná aplikace se provádí vložením přímo do obývaných nor na postižených místech, není zde větší problém. Zde je potřeba se zmínit, že v rámci spolupráce myslivců a zemědělských podniků, tuto aplikaci často provádí právě myslivci, kteří sami mají zájem na tom, aby tyto látky byly správně aplikovány, čímž významnou měrou přispívají nejen k ochraně drobné lovné zvěře, ale k ochraně přírody jako celku, což je zcela jistě velmi positivní. Bohužel, existují však i případy aplikace volným rozhozením či rozmetáním po zasaženém porostu, kdy při nesprávné aplikaci, často v úsecích otáčení rozmetacích strojů 40

vznikají hromádky

tohoto jedu a zde již nastupuje další negativní vliv na zvěř v krajině. Je to nebezpečné i z toho důvodu, že tato látka se může šířit formou potravních řetězců i ke konzumentům, kteří by jinak se samotnou toxickou návnadou nepřišli do styku.

10.3 Ostatní antropické vlivy dotýkající se přírody a krajiny Jestliže vezmeme zemědělství jako jeden z hlavních antropických vlivů na utváření agrární krajiny, projevuje se malé zastoupení a její nedostačující rozčlenění v krajině také velmi negativně spolu s poměrně hustou silniční dopravou v okrese Olomouc na stavu zajíce polního. Silniční síť se konkrétně v okrese Olomouc neustále rozrůstá, je to dáno rozšiřováním dálniční sítě mezi Olomoucí a ostatními většími městy Olomouckého a Moravskoslezského kraje. Taktéž s přibývajícím počtem automobilů v České republice (viz. Graf č. 4) zásadně roste intenzita využívání silniční dopravy. A přitom právě v době dozrávání a sklizně plodin, jsou zelené okraje cest a silnic přirozeným místem koncentrace zajíců a stoupá počet srážek zajíce s dopravními prostředky. Za velmi negativní můžeme také považovat neustálé zastavování volné krajiny, ať už formou nákupních či průmyslových zón v okolí velkých měst, kdy tyto zóny se doslova budují na zelené louce, tak i v případě vesnic vznikem různých satelitních městeček, kdy v mnoha případech doslova mění jak tvář krajiny, tak i charakter venkova. Bohužel, jak bylo již dříve uvedeno, pro mnohé možná velmi očekávané změny po roce 1989, které měli do zemědělského sektoru vrátit určitou roli malého či středního farmáře z pohledu navrácení agrární krajiny do alespoň z části zdravého stavu, se bohužel minuly účinkem. Pole vrácená v restituci či pronajatá od malých vlastníků, která byla roztroušená mezi pozemky současných velkých přetransformovaných zemědělských podniků, slibovala v určité míře rozrůzněnost a pestrost plodin v krajině. Po vzájemné domluvě mezi drobnějšími farmáři a velkými podniky však došlo k opětovnému scelení těchto pozemků a tento malý farmář vlastnící třeba jen desítky či stovku hektarů na nich praktikuje stejný způsob farmaření jako velké agrární podniky. Mezi negativní vlivy působící na zajíce způsobené člověkem, můžeme také zmínit nedostatečnou mysliveckou péči. Neuspokojivá situace je tam, kde myslivci přistupují k péči o zajíce a k jeho lovu stále ještě tak jak před desetiletími, kdy byly absolutně jiné podmínky než dnes.

41

10.4 Poměrné zastoupení jednotlivých pěstovaných plodin a trendy do budoucna Co se týče poměrného zastoupení jednotlivých plodin v okrese Olomouc, stav více méně kopíruje situaci v celé České republice (tab. č. 5,6,10 a 11). Je patrný mírný nárůst obilovin, kde vidět je to u pšenice, méně již u ječmene jarního, stoupla také plocha pro pěstování triticale, zřetelný pokles je patrný u žita. Je patrný celkový nárůst řepky olejné jako technické plodiny pro produkci rostlinného oleje. U řepy cukrovky je stanovením pěstitelských kvót a zejména uzavřením cukrovarů Němčice nad Hanou a Kojetín ve vlastnictví francouzské firmy Eastern sugar, zřetelný jasný propad. Výrazně klesla také produkce zeleniny. Klesla také produkce okopanin a pícnin a to až dvojnásobně. Důležitou hanáckou zemědělskou plodinou se v poslední době stává mák, který se jen v olomouckém okrese pěstuje na výměře cca 3000 ha. ČR je největším legálním producentem makového semene na světě přibližně 80 000 ha. U hořčic, hlavně u hořčice bílé byl zaznamenán vzestup, hlavně pro produkci semene při využití k zelenému hnojení. Z pohledu zajíce polního můžeme za negativní považovat úbytek řepy cukrovky, kde hlavně v zimních obdobích byla řepniska často vyhledávaným zdrojem potravy a nárůst řepky olejné, která vytváří velmi husté monokultury, pro zajíce těžko prostupné a potravně neatraktivní. Nárůst jarních druhů obilovin může mít vliv z pohledu zajíce polního právě špatným agrotechnickým postupem v předjaří, kdy se tato pole intenzivně připravují na jarní setbu. Do budoucna, je velmi těžké odhadnout vývoj, jakým se bude zemědělský sektor ve smyslu zastoupení jednotlivých plodin ubírat. Je ale patrné, že se změnou energetické politiky evropské unie, bude nadále stoupat produkce energetických rostlin které se budou používat k výrobě energie. Ať už cestou paliv pro motorová vozidla, kde se začíná používat jako část palivové směsi příměs biolihu, či biomasa pro výrobu elektrické či tepelné energie. Jde především o obiloviny, řepku olejnou a kukuřici. Spíše než jak se bude měnit jednotlivé zastoupení plodin bude důležitější jak se přistoupí k současným velkým honům a chybějící zeleni v krajině.

42

10.5 Šance pro českou krajinu Šanci pro českou krajinu spatřuji především z měnícího se postoje chápání vztahu k zemědělství, kdy se opouští dřívější tradiční pohled čistě hospodářsko – ekonomický a je nahrazen vnímáním zemědělství jako trvale udržitelného zdroje produkce potravin spolu s kladným vlivem na agrární krajinu jako součást jednotlivých přírodních ekosystémů. Základ byl vytvořen ustanovením jednotné zemědělské politiky CAP zemí EU, jehož součástí se stala i ČR vstupem do Evropské unie. Zde byl položen základ dlouhodobé perspektivy pro trvale udržitelné zemědělství. Agendou 2000 byla započata reforma zčásti nevyhovujícího systému CAP. Prvním krokem ke zvrácení současné situace byla reforma CAP v roce 2003. V rámci této reformy byl schválen „balíček“ opatření, který se snaží některé problémy řešit. Nejradikálnějším krokem byla dohoda o zrušení propojení přímých plateb s produkcí. Zemědělci už nebudou dále dostávat platby podle množství jejich produkce nebo počtu hospodářských zvířat, takže budou méně podporováni k intenzifikaci výroby. Připravuje se pro nové členské země tzv. platba na farmu, která umožní zemědělcům naplnit dané standardy ochrany přírody a pomůže udržet jejich půdu v dobré zemědělské a ekologické kondici. Dotace na produkci byly sníženy ve prospěch přímých plateb zemědělcům, které jsou vypláceny v závislosti na dodržování norem ochrany životního prostředí a volně žijící fauny, hygienických norem a ochrany krajiny. Co se v současné době využívá k posilování ekologických změn neutěšeného stavu velkých honů

monokultur a chybějící zeleně v krajině? Jde především o různé

zemědělské dotační tituly a dotace pro myslivost, kde jsou také silné nástroje jak posílit tolik nutnou změnu. Jde například o využití možnosti tzv. zelených úhorů, kdy v mnoha zemích EU lze v současnosti získat dotaci na část pozemků, které vlastník uvede do klidového stavu. Jedná se o jednoletý, dvouletý či pětiletý úhor, který musí být zazeleněn a nesmí být použit k hospodářskému využití. Při správném ošetřování především víceletých úhorů vzniká prostor vhodný pro život jak zajíce polního tak i ostatní drobné zvěře. Bohužel zde je nutno si přiznat, že se najdou i případy, kdy zemědělec zcela úmyslně začlení do úhorů tu část svých pozemků, kde není příliš kvalitní půda, tím vznikne opět velký celek a nikoli jakási zelená mozaika v agrární krajině a v rámci údržby této plochy

43

sáhne i k jarnímu mulčování, u kterého se potom projeví další negativní vlivy na drobnou zvěř. Další možnost skýtá využití agroenviromentálního dotačního titulu pro tvorbu biopásů. Biopás je pruhové potravní políčko o šíři 6 – 12 m umístěné na okraji nebo uvnitř půdních bloků, který zůstává na půdě po celý rok. Takto založený biopás celkově přispívá k pestrosti a rozmanitosti krajiny. Je positivní, že využívání těchto zdrojů celkem významně v ČR roste. Jen v olomouckém regionu vzrostl oproti roku 2005 přibližně z 35 ha na současných 180 ha.

10.6 Myslivost jako součást ochrany přírody a krajiny Myslivců jakožto dalšího významného prvku obhospodařujícího českou krajinu se týkají především dotace pro myslivost, kde zájem také postupně roste. Pro zajíce mají vliv především dotace na zlepšování životního prostředí zvěře. Především: -

založení nebo údržba zvěřních políček pro spárkatou a drobnou zvěř

-

zřizování napajedel pro zvěř (maximálně 1 ks na 250 ha)

-

pořízení a instalace nebo výroba a instalace nových betonových nor na odchyt lišek v počtu maximálně 1 ks na 250 ha honitby

-

pořízení a instalace nebo výroba a instalace lapacích zařízení splňujících podmínky zvláštních právních předpisů (zákon č. 449/2001 Sb o myslivosti, zákon č. 246/1992 Sb na ochranu zvířat proti týrání)

V mnoha honitbách okresu Olomouc se těchto dotací využívá. Je příjemné zjištění, že narůstá např. realizace umělých napájecích zdrojů, což drobné zvěři významně pomáhá překonat úbytek vody v krajině alespoň v nejkritičtějším období roku. Rovněž stoupá nárůst vzniku a realizace políček pro zvěř a v oblasti tlumení predátorů budování a instalace umělých nor, čímž se významně daří ovlivňovat stavy především lišky obecné (Vulpes vulpes). Systém těchto dotací se sice každý rok mění, ale i přes to lze zde vnímat, že i stát si uvědomuje potřebu změny a pomoci krajině. Bohužel ne vždy se daří najít společné porozumění pro danou problematiku společně se zemědělci a majiteli pozemků, ale myslím, že se sílícím postojem k trvale udržitelnému a z části i krajinotvornému chápání zemědělství se i tato bariéra podaří postupně odbourat.

44

11 Hodnocení a presentace zjištěných výsledků Vyhodnocení nashromážděných dat byl proveden za pomoci statistických metod. Konkrétně v tomto případě bylo použito metody korelační analýzy. Korelace zjišťuje vzájemný vztah mezi hodnotami. V našem případě vždy zkoumáme vztah mezi úplnou řadou hodnot vyjadřující lov daného druhu zvěře za jednotlivé roky a souborem dat zkoumaného možného vlivu na populaci daného druhu zvěře. Korelační koeficient může nabývat hodnot od −1 až po +1. Hodnota korelačního koeficientu −1 značí zcela nepřímou závislost, tedy čím více se zvětší hodnoty v první skupině znaků, tím více se zmenší hodnoty v druhé skupině znaků. Hodnota korelačního koeficientu +1 značí zcela přímou závislost. Pokud je korelační koeficient roven 0, pak mezi znaky není žádná statisticky zjistitelná závislost. Samozřejmě, že čím více se korelační koeficient blíží číslu 1 či –1 , tím je závislost mezi zkoumanými soubory větší. Jelikož některé zjištěné korelační koeficienty se blíží spíše k 0 a naznačují tím nepříliš prokazatelnou závislost, zjišťujeme u všech korelačních koeficientů také interval spolehlivosti IS, což je další statistická metoda, která nám více napoví o určité síle zjištěného korelačního koeficientu (R). Jestliže nám vždy meze intervalu spolehlivosti vyjdou jako množina znaků se stejným znaménkem jako zjištěná korelace, a tato množina bodů na pomyslné ose nepřekonává nulu, můžeme konstatovat, že závislost je silná a prokazatelná.

1) Vztah mezi zajícem polním a prasetem divokým (viz graf č. 1). Podle zjištěné hodnoty korelace a intervalů spolehlivosti je vztah mezi zajícem polním a prasetem divokým relativně silný. Je to způsobeno jak neustálým nárůstem populace prasete divokého, tak změnou trendu pěstování zemědělských plodin. Zvyšování pěstební plochy a zvyšování hektarového výnosu řepky olejné a kukuřice seté působí na zajíce polního negativně (viz graf č. 7 a 8), naopak pro prase divoké tyto plochy vytváří vhodné prostředí k životu (viz graf č. 11). Se zvyšujícím podílem pěstování technických plodin se zmenšuje atraktivnost zemědělské krajiny pro zajíce, naopak praseti divokému tento jev umožňuje nárůst populace, samozřejmě s negativním dopadem na zajíce polního.

45

2) Vztah mezi populacemi lišky obecné a zajíce polního (viz graf č. 2) Zjištěná korelace mezi zajícem polním a liškou obecnou poukazuje na vzájemný negativní vztah. Zajíc polní tvoří součást potravní nabídky pro lišku obecnou a neúměrné navýšení početnosti populace lišky obecné po roce 1990 se do určité míry může projevit na současné populaci zajíce polního. Náhlý skok v populaci lišky obecné odpovídá počátku plošné vakcinace lišky proti vzteklině, kdy vzteklina byla do určité míry značným regulátorem početních stavů této psovité šelmy.

3) Vztah mezi populacemi zajíce polního v okresech Olomouc a Bruntál. (viz graf č. 3) Zde byl záměr zjistit, jaký je vztah mezi populací zajíce polního v okrese Olomouc a okrese Bruntál. Okres Bruntál je na rozdíl od okresu Olomouc jednak výše položen, tudíž zde nejsou tak vhodné podmínky pro život zajíce polního, což napovídají i hodnoty úlovků, a jednak tato krajina nebyla nikdy tak zemědělsky využívána jako krajina hornomoravského úvalu. I přesto bylo dle zjištěných hodnot zjištěno, že situace v okresu Bruntál víceméně kopíruje stav v okresu Olomouc.

4) Vztah mezi dopravními prostředky a zajícem polním v ČR (viz graf č. 4) U tohoto grafu byl objektem zájmu vzájemný vztah mezi zajícem polním a nárůstem počtu, především osobních automobilů. Podle zjištěných hodnot korelace i intervalů spolehlivosti, zde můžeme konstatovat, že vztah mezi nimi je velmi silný a nárůst osobních automobilů má na populace zajíce polního velmi negativní dopad.

5) Vztah mezi zajícem polním a průměrnou výměrou honiteb v ČR (viz graf č. 5) Průměrná výměra honitby v ČR se změnila koncem sedmdesátých let, kdy došlo k slučování honiteb. I přes to, že průměrná výměra se téměř zdvojnásobila a počátkem devadesátých let se opět skokově vrátila na původní hodnotu, na početnost zajíce polního to dle zjištěných hodnot přílišný vliv nemělo.

6) Vztah mezi zajícem polním a obilovinami v ČR (viz graf č. 6) Tento graf hovoří o vztahu mezi zajícem polním a plochou obilovin v ČR a mezi zajícem polním a sklizní obilovin v tunách. Podle zjištěných korelací a intervalu spolehlivosti vidíme, že zde existuje kladný vztah mezi zajícem polním a plochou obilovin, naopak vztah mezi zajícem polním a sklizní obilovin, který je také prokázaný nabývá negativního významu. Předpokládám, že je to dáno snahou zvyšovat výnos 46

obilovin na jednotku plochy ať už směrem výkonnější mechanizace či směrem chemické ochrany rostlin a umělým hnojením.

7) Vztah mezi zajícem polním, pícninami a řepou cukrovkou v ČR (viz graf č. 9) Na základě zjištěných hodnot korelace a intervalu spolehlivosti můžeme konstatovat, že mezi zajícem polním, řepou cukrovkou a pícninami existuje kladný vztah, kde zejména mezi zajícem a řepou je tento vztah silnější. U pícnin je třeba si uvědomit, že tato skupina plodin může mít na zajíce dvojí vliv. Jednak kladný v tom smyslu, že představuje pro zajíce vhodnou složku potravy a rostlinné vody, ale může také působit jako negativní faktor, kdy zejména při kosení pícnin narůstají ztráty na zaječí populaci.

8) Vztah mezi zajícem polním a průmyslovými hnojivy (viz graf č. 10) U tohoto grafu můžeme po zjištění korelace a intervalu spolehlivosti konstatovat, že mezi zajícem polním a množstvím dodávaného umělého hnojiva žádný vzájemný vztah není. Umělé hnojivo se může negativně projevit na populaci zajíce polního, současně však hnojením může dojít k celkovému nárůstu biomasy, včetně plevelů, čímž se pravděpodobně zvýší množství dostupné potravy pro zajíce, což se může na populaci projevit relativně kladně.

47

12 Diskuse Po zjištění všech dostupných charakteristik zkoumaného území můžeme konstatovat, že okres Olomouc je svými půdními, hydrickými a klimatickými vlastnostmi pro chov zajíce polního velmi vhodný. Vhodnost pro chov zajíce na území takových vlastností a charakteristik zmiňuje i Zabloudil (2006). Týká se to zejména Hornomoravského úvalu, podhůří Zábřežské vrchoviny a Tršické pahorkatiny. Z pohledu zemědělských oblastí, kdy většinu plochy zaujímá oblast řepařská, méně již oblast kukuřičná, je území pro chov zajíce velmi vhodné. Pikula (2002) pokládá oblast řepařskou a kukuřičnou za hlavní centra výskytu zajíce polního s velmi vhodnými podmínkami pro život a výskyt tohoto druhu zvěře. U jednotlivých zkoumaných vlivů na populaci zajíce polního se významně prokázal silný negativní vliv rostoucí automobilové dopravy (graf č. 4). Zabloudil (2006) přiřazuje automobilové dopravě statut jednoho z nejvýznamnějších negativních faktorů působícího v současnosti na drobnou zvěř. Staněk (2006) udává, že skutečné ztráty na zvěři jsou daleko větší, než se statisticky eviduje, neboť evidují se jen případy, kdy dojde ke škodě na majetku nebo ublížení na zdraví, v opačném případě v naprosté většině usmrcení zvěře řidič nikam nehlásí a takový případ není nijak zaevidován a mnohdy není nahlášen ani mysliveckému hospodáři, který nemá ani šanci takové úhyny řádně zaznamenat. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, neboť z každoročního úhynu zajíce na silnících v oblasti jen naší honitby bývá hlášeno jen opravdové minimum a přitom ročně jde o desítky kusů. Vlivem zemědělství, jako souborného faktoru, nejvíce trpí zajíc příliš velkými bloky jednotlivých lánů osetými jedním druhem plodiny a nevhodnou strukturou agrární krajiny (Vodňanský 2002). Petřvalský (1992) uvádí, pořadí rizikovosti velkoplošně pěstovaných zemědělských plodin ve vztahu k drobné zvěři tak, že na prvních dvou místech je kukuřice a řepka. Negativní vliv nárůstu rozlohy pěstování technických plodin zmiňuje i Zabloudil (2006). Graf č. 7 a 8 tento jev víceméně potvrzuje, ale s tím rozdílem, že více negativní vliv mají monokultury řepky olejné než kukuřice seté (viz příslušné grafy), nicméně i nárůst ploch kukuřice seté má vliv značně záporný. U obilnin je situace taková, že negativnost se neprojevuje ani tak v nárůstu či poklesu plochy obilovin, ale negativní faktor je dán neustálým zvyšováním výnosu na jednotku plochy, kde se projevují záporné vlivy jak intenzifikace zemědělské

48

mechanizace, tak i chemické ochrany rostlin a umělého hnojení. Naopak zvyšování plochy obilovin, zejména ozimých druhů má povahu spíše kladnou (viz. graf č. 6). Zabloudil (2006) zmiňuje ve své práci negativní vztah mezi populací lišky obecné a zajícem polním, k stejnému zjištění dospěl i Ingr (2006). Vodňanský (2004) si také všímá vzájemného vztahu mezi populacemi drobné zvěře a srstnatých predátorů a stejně tak i Petřvalský (1992). Po vyhodnocení grafu č. 2 je vidět, že vzájemná korelace mezi zajícem polním a liškou obecnou je relativně silná a můžeme tento vztah označit za silně negativní. Stejného negativního vztahu mezi zajícem a černou zvěří si všímá i Zabloudil (2006). Graf č. 1 tuto myšlenku potvrzuje. Také u černé zvěře jsem zaznamenal podobný nárůst populace jako u lišky obecné (viz graf č. 11), kdy na rostoucí populaci prasete divokého silný vliv nárůst osevních ploch kukuřice a řepky, což uvádí ve své práci také Petřvalský (1992). Nicméně stejný, ne-li vyšší negativní vliv na drobnou zvěř, konkrétně na malé zajíčky mají pytlačící psi a kočky, jak uvádí Kučera (2002). Bohužel základní data o tomto problému jsou nezjistitelná a tento vztah jde tedy prokázat a presentovat velmi těžce. Při porovnání poklesu populací zajíce polního na dvou rozdílných plochách, které se liší svými základními vlastnostmi a charakteristikami bylo dle grafu č. 3 zjištěno, že pokles stavů zajíce polního v okrese Bruntál, což je oblast s daleko menší zemědělskou intenzifikací, kopíruje stav v okrese Olomouc, což je typická zemědělská oblast, ze všemi negativními vlastnostmi z toho vyplívajícími. Zabloudil (2006) i Jelínek (2007) se shodují nad všemi negativními faktory, které mají negativní vliv na drobnou zvěř, jakož i zajíce polního. Jsou to především, nevhodná struktura agrární krajiny, vliv zemědělství jako celku, narůstající doprava, houstnoucí silniční síť a rozšiřující se výstavba v extravilánech, predační tlak a vliv turismu a volnočasových aktivit člověka v přírodě. Jsem přesvědčen, že největší vliv na populaci zajíce polního má nedostatek přirozené zeleně v krajině a nevhodná struktura agrární krajiny a ostatní vlivy jsou tímto základním prvkem zesilovány a jejich negativnost se prohlubuje či zmenšuje spolu s posilováním či oslabováním určité ekologické stability a struktury krajiny.

49

13 Závěr Cílem bakalářské práce bylo zaměřit se v prvé řadě na zajíce polního (Lepus europaeus), dále na lišku obecnou (Vulpes vulpes) a prase divoké (Sus scrofa). Vyhodnotit jejich případný vzájemný vztah a také zhodnotit možné vlivy a faktory, které mohou ovlivňovat jejich populace z obzvláštním přihlédnutím na zajíce polního. Na populační křivce zajíce polního je vidět, že stav populace během zkoumané doby v okrese Olomouc značně kolísal a křivka má neustále klesající tendenci. Příkrý propad kolem roku 1975 plně odpovídá druhé vlně zcelování pozemků, kdy do této doby přesně spadá i nárůst intenzifikace zemědělství. Koncem devadesátých let se křivka pomalu zvedá a prozatím se zdá, že její stav je víceméně setrvalý. Myslím si, že je to také dáno počátkem změny zemědělského hospodaření, kdy přes různé dotační tituly se EU snaží prosadit určitý model trvale udržitelného hospodaření i s úmyslem posílit ekologické funkce krajiny. Tohoto procesu se aktivně účastní i myslivci. U populační křivky lišky obecné je zřetelně vidět v určitém slova smyslu negativní vliv plošné vakcinace lišek proti vzteklině. Nicméně je jasné, že celospolečenský prospěch vakcinace lišek je důležitější a pro myslivce nastává důležitý úkol v regulaci lišek lovem, kde zejména dotační tituly na umělé nory a odchytová zařízení jsou dnes důležitým prvkem při regulování stavů tohoto druhu zvěře. U černé zvěře křivka vypovídá o silném nárůstu, kde jedním z hlavních důvodů je i zvyšování plochy technických plodin, zejména řepky olejné a kukuřice. Ze zkoumaných vlivů, které by mohli mít dopad na populaci především zajíce polního jsme zjistili prokazatelný vliv nárůstu dopravy, predační tlak ze strany lišky obecné, tak i prasete divokého. Co se týká jednotlivých pěstovaných plodin, negativní vztah se projevil u řepky a kukuřice. U obilnin je zachycen negativní vztah u faktoru daného zejména neustálým zvyšováním výnosu na jednotku plochy, ale mezi zajícem a obilninami myšlenými v hektarech je stav mírně kladný. Je dobré si uvědomit všechny existující vlivy, které můžou ovlivňovat stavy drobné zvěře. Konec konců i to bylo cílem této práce a zjištění těchto vlivů je prvním krokem k jejich nápravě. Tato situace je však již dostatečně dlouho známa jak je patrno z mnoha prací a článků z různých odborných časopisů. Je zcela totožná na celém území naší republiky a směrem k lepšímu se mění jen velmi pomalu. Já jsem přesvědčen, že hlavní řešení spočívá nejprve v tom, že nejdříve musíme docílit toho, aby volná krajina nabyla opět prvků krajiny vhodné pro život drobné zvěře,

50

aby se do krajiny vrátila zeleň a voda, aby se zlepšila potravní a krytová nabídka pro zvěř a myslím, že po této nápravě se mnoho ostatních negativních vlivů již neprojeví tak záporně. Podle mého názoru by měl mít tuto snahu především stát, který by ji měl zahrnout do své strategie přístupu k přírodě, krajině a venkovu a nastavit celý systém tak, aby různí zájemci, ať už vlastníci pozemků či různá občanská sdružení, nenarážela na nespočetné problémy při snaze navrátit krajině zelenou tvář. Myslím, že se vše pomalu mění k lepšímu a lidem už se i vyplácí určitá ekologizace myšlení, stále ale naráží na problémy spjaté jak s vlastnictvím pozemků, přílišnou a mnohdy nesrozumitelnou birokracii a pro mne nepochopitelným přístupem státu.

51

Summary The purpose of this task is to concentrate on selected kinds of game – brown hare, red fox and wild pig. Our examined area is county of Olomouc. We have compared the population of selected kinds of game of period 1964 to 2006. We have also focused on observing the relationships among these animal populations. Significant factors were found in the area being investigated. Sometimes these factors were more characteristic in the way they affected the game, at others less. Negativ elements in landscape caused by agriculture and antropology were named. It is obvious that every negative element deserves proper process, but this is not the mission of this task. Here it was important to realise all the connections and evaluate all the findings statisticly. The knowledge and determination of the problem and his strong negativ element is the first step to come nearer to a solution and improvement. A lot of negative aspects of the human approach to landscape and nature have been proved by this work. It has concentrated on some more, but current condition of brown hare is not very encouranging. On the other hand, we can say that things are slowly turning for the better. People are realising that ecological thinking and economical approach to nature will have a positive effect in return.

52

Seznam použité literatury 1) Burget A. a kolektiv, Socialistické zemědělství v okrese Olomouc, OV SDR v Olomouci 1989 2) Culek M., Biogeografické členění České republiky, Enigma, Praha 1996 3) Červený J. a kolektiv, Encyklopedie myslivosti, Ottovo nakladatelství, Praha 2004 4) Drápela K.,

Biometrie a biostatistika , MZLU, Brno 1996

5) Dufek J., Stávková J., Biometrika, vysoká škola zemědělská v Brně, 1985 6) Feuereisel J., Zelené úhory v EU - nová naděje pro budoucnost drobné zvěře, Myslivost 2002 , č. 10 , str. 8,9 7) Hell P., Zajac a králik, Příroda, Bratislava 1972 9) Hespeler B., Černá zvěř, Grada publishing, Praha 2007 10) Hosák L., Historický místopis střední a severní Moravy, Krajské nakladatelství, Olomouc 1959 11) Hromas J. a kolektiv, Myslivost, Matice lesnická, Písek 2000 12) Komárek V. a kolektiv, Biologické základy polovnej zveri, Příroda, Bratislava 1991 13) Kučera O., Kučerová J., Zajíc v přírodě a chov v zajetí, Matice lesnická, Písek 2002 14) Laštůvka z. a kolektiv ,

Zoologie pro zemědělce a lesníky, Konvoj, Brno 2001

15) Pikula J. a kolektiv, Biologie a ekologie lovné zvěře ČR, Agrospoj, Praha 2002 16) Semizorová I., Švarc J., Zajíc, SZN, Praha 1987 17) Stav životního prostředí v jednotlivých krajích České republiky v roce 2001, Olomoucký kraj, Ministerstvo životního prostředí , Praha 2001 18) Symposium o koroptvi, VÚLH, Praha 1966 19) Šafář J., 20) Turček F.,

Olomoucko, EkoCentrum, Brno 2003 Zajac a králik, Pallas, Nitra 1949

21) Veselovský Z., Etologie – biologie chování zvířat, Academia, Praha 2005 22) Vodňanský M., Příčiny úbytku zajíců, Myslivost 2002, č. 5, str. 5 – 7 23) Vodňanský M., Současná situace zajíce polního, Myslivost 2007, č. 6,str. 24 – 26 24) Wolf R., Rakušan C.,

Černá zvěř, Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1977

25) Zabloudil F., Korhon P., Vývoj zemědělské krajiny ve vztahu k drobné zvěři, Myslivost 2006, č. 3, str. 5 – 7 26) Zvára K., Biostatistika, Karolinum, Praha 2003

53

Internetové odkazy: Českomoravská myslivecká jednota, http://www.cmmj.cz/ Český statistický úřad, http://www.czso.cz/ Ministerstvo zemědělství, http://www.mze.cz/ Státní zemědělský investiční fond, http://www.szif.cz/ http://www.agrovenkov.cz/attachments/Cross_compliance.pdf

54

Přílohy Grafy Graf č. 1 - Vztah mezi zajícem polním a prasetem divokým v okrese Olomouc

20000

1200

18000 1000

16000

800

12000 10000

600

8000 400

6000 4000

200

2000 0

0 1964

1968

1972

1976

1980

1984

1988

zajíc

Zjištěná korelace = -0,621 Zjištěný interval spolehlivosti = < -0,298 ; -0,778 >

55

1992

černá

1996

2000

2004

černá ks

zajíc ks

14000

Graf č. 2 - Vztah mezi zajícem polním a liškou obecnou v okrese Olomouc

20000

1200

18000 1000

16000

800

12000 10000

600

8000 400

6000 4000

200

2000 0 1964

0 1968

1972

1976

1980

1984

1988

zajíc

Zjištěná korelace = -0,706 Zjištěný interval spolehlivosti = < -0,512 ; -0,831 >

56

1992

liška

1996

2000

2004

liška ks

zajíc ks

14000

Graf č. 3 - Vztah mezi populacemi zajíce polního v okresech Olomouc a Bruntál

20000

8000

18000

7000 6000

14000 12000

5000

10000

4000

8000

3000

6000 2000

4000

1000

2000 0

0

1966 1970 1974 1978 1982 1986 1990 1994 1998 2002 2006

zajíc Olomouc

Zjištěná korelace = 0,926 Zjištěný interval spolehlivosti = < 0,865 ; 0,96 >

57

zajíc Bruntál

zajíc Bruntál ks

zajíc Olomouc ks

16000

Graf č. 4 - Vztah mezi dopravními prostředky a zajícem polním v ČR

4 500 000

1 400 000 1 200 000

3 500 000 1 000 000 3 000 000 2 500 000

800 000

2 000 000

600 000

1 500 000 400 000 1 000 000 200 000

500 000 0

0 1966

1970

1974

1978

1982

1986

1990

osobní automobily nákladní automobily

Zjištěná korelace = -0,859 Zjištěný interval spolehlivosti = < -0,751 ; -0,922 >

58

1994

1998

2002

2006

zemědělské traktory zajíc

zajíc ks

dopravní prostředky ks

4 000 000

Graf č. 5 - Vztah mezi zajícem polním a průměrnou výměrou honiteb v ČR

1 400 000

2500

1 200 000

zajíc ks

1 000 000 1500

800 000 600 000

1000

400 000 500 200 000 0

0

1966 1970 1974 1978 1982 1986 1990 1994 1998 2002 2006

zajíc

honitba tis.ha

Zjištěná korelace = -0,350 Zjištěný interval spolehlivosti = < -0,0519 ; -0,591 >

59

honitba tis. ha

2000

Graf č. 6 - Vztah mezi zajícem polním a obilovinami v ČR

10 000 000

1 400 000

9 000 000

1 200 000 1 000 000

7 000 000 6 000 000

800 000

5 000 000 600 000

4 000 000 3 000 000

400 000

2 000 000 200 000

1 000 000 0

0

1966 1970 1974 1978 1982 1986 1990 1994 1998 2002 2006

obiloviny ha

obiloviny t

Zjištěná korelace ( zajíc a obiloviny ha ) = 0,570 Zjištěný interval spolehlivosti = < 0,322 ; 0,745 > Zjištěná korelace ( zajíc a obiloviny t ) = -0,618 Zjištěný interval spolehlivosti = < -0,389 ; -0,777 >

60

zajíc ČR

zajíc ČR ks

obiloviny v ha a t

8 000 000

800 000

1 400 000

700 000

1 200 000

600 000

1 000 000

500 000 800 000 400 000 600 000 300 000 400 000

200 000

200 000

100 000 0

0

1966 1970 1974 1978 1982 1986 1990 1994 1998 2002 2006

kukuřice ha

kukuřice t

Zjištěná korelace ( zajíc a kukuřice v ha ) = -0,644 Zjištěný interval spolehlivosti = < -0,423 ; -0,793 > Zjištěná korelace ( zajíc a kukuřice v t ) = -0,575 Zjištěný interval spolehlivosti = < -0,328 ; -0,748 >

61

zajíc ČR

zajíc ČR ks

kukuřice v ha a t

Graf č. 7 - Vztah mezi zajícem polním a kukuřicí setou v ČR

Graf č. 8 - Vztah mezi zajícem polním a řepkou olejnou v ČR

1 200 000

1 400 000 1 200 000 1 000 000

800 000

800 000 600 000 600 000 400 000

400 000

200 000

200 000

0

0

1966 1970 1974 1978 1982 1986 1990 1994 1998 2002 2006

řepka ha

řepka t

Zjištěná korelace ( zajíc a řepka ha ) = - 0,702 Zjištěný interval spolehlivosti = < -0,506 ; -0,829 > Zjištěná korelace ( zajíc a řepka t ) = - 0,684 Zjištěný interval spolehlivosti = < -0,48 ; -0,684 >

62

zajíc

zajíc ČR ks

řepka v ha a t

1 000 000

1 200 000

1 400 000

1 000 000

1 200 000 1 000 000

800 000

800 000 600 000 600 000 400 000

400 000

200 000

200 000

0

0

1966 1970 1974 1978 1982 1986 1990 1994 1998 2002 2006

Pícniny ha

cukrovka ha

Zjištěná korelace ( zajíc a pícniny v ha ) = 0,405 Zjištěný interval spolehlivosti = < 0,115 ; 0,631 > Zjištěná korelace ( zajíc a řepa cukrovka v ha ) = 0,578 Zjištěný interval spolehlivosti = < 0,332 ; 0,750 >

63

zajíc ČR

zajíc ČR ks

pícniny a řepa cukrovka v ha

Graf č. 9 - Vztah mezi zajícem polním a pícninami a řepou cukrovkou v ČR

Graf č. 10 - Vztah mezi průmyslovými hnojivy a zajícem polním

1000000 900000 800000

200

700000 600000 500000 400000 300000

150 100 50 0 1937

1947

1957

1967

1977

1987

průmyslová hnojiva v Kg/ha

1997 zajíc ČR

Zjištěná korelace ( zajíc a průmyslová hnojiva ) = -0,0858 Zjištěný interval spolehlivosti = < -0,659 ; 0,745 >

64

200000 100000 0 2007

zajíc ČR ks

průmyslová hnojiva v Kg/ha

250

400 000

140000

350 000

120000

300 000

100000

250 000

80000

200 000 60000

150 000

40000

100 000

20000

50 000 0 1966

0 1970

1974

1978

1982

1986

kukuřice ha

1990

1994

řepka ha

Zjištěná korelace ( prase divoké a kukuřice v ha ) = 0,831 Zjištěný interval spolehlivosti = < 0,708 ; 0,906 > Zjištěná korelace ( prase divoké a řepka v ha ) = 0,856 Zjištěný interval spolehlivosti = < 0,748 ; 0,92 >

65

1998

černá

2002

2006

černá ČR ks

kukuřice a řepka v ha

Graf č. 11 - Vztah mezi prasetem divokým , řepkou a kukuřicí v ČR

Tabulky Tab. č. 1 - Hodnoty korelace mezi zajícem polním a možnými působícími vlivy (pro okres Olomouc)

hodnota korelace zkoumané možné vlivy

zajíc polní ( OMS Olomouc )

prase divoké

-0,621

liška obecná

-0,706

zajíc polní ( OMS Bruntál )

0,926

Tab. č. 2 - Hodnoty korelace mezi zajícem polním a možnými působícími vlivy (pro ČR) hodnota korelace zkoumané možné vlivy

zajíc ČR

osobní automobily

-0,859

průměrná výměra honitby

-0,35

obiloviny ha

0,57

obiloviny t

-0,618

kukuřice setá ha

-0,644

kukuřice setá t

-0,575

řepka ha

-0,702

řepka t

-0,684

pícniny ha

0,405

řepa cukrovka ha

0,578

průmyslová hnojiva Kg/ha

-0,0858

66

Tab. č. 3 - Hodnoty korelace mezi prasetem divokým a možnými působícími vlivy (pro ČR)

hodnota korelace zkoumané možné vlivy

prase divoké

kukuřice setá ha

0,831

řepka olejná ha

0,856

Tab. č. 4 - Statistické údaje pro Českou republiku rok

zajíc ČR

kg hnojiv / ha

1937

907953

17,534

1947

421 236

21,631

1957

535081

55,216

1967

921 366

143,323

1977

727 792

233,741

1987

117 477

232,143

1997

35 691

91,135

2003

46 584

89,734

67

Tab. č. 5 - Statistické údaje pro Českou republiku Rok 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

zajíc ČR černá ČR obiloviny ha obiloviny tuny kukuřice ha kukuřice tuny 3 383 033 3 620 265 13 477 41 683 778 661 2 955 3 377 816 3 441 817 12 347 26 176 389 356 2 837 958 694 3 374 659 3 798 820 11 447 35 543 2 678 921 366 3 360 249 4 318 631 12 564 37 734 4 153 1 110 279 3 351 562 4 840 169 13 033 48 075 3 356 998 107 3 346 653 5 124 968 12 357 40 478 4 971 808 299 3 342 572 4 710 477 12 746 48 520 4 803 3 341 116 5 735 617 17 122 42 336 1 106 994 5 120 1 049 599 3 346 306 5 822 723 19 256 72 882 6 438 3 346 894 6 355 592 21 939 59 166 1 214 000 7 566 1 142 514 3 353 345 6 678 734 20 472 57 874 9 948 3 350 404 5 933 591 15 670 57 299 968 986 11 763 853 860 3 346 617 5 732 483 27 891 33 957 13 893 727 792 3 356 162 6 736 713 32 605 86 529 16 104 543 433 3 351 635 7 289 241 31 190 60 056 14 647 70 897 3 332 272 6 017 306 27 154 102 552 11 103 225 033 3 317 831 6 972 196 24 305 88 349 11 773 396 163 3 309 098 6 228 225 23 008 76 681 12 341 195 066 3 310 854 6 750 834 25 987 102 831 10 233 294 731 3 313 272 7 297 966 40 692 73 111 22 790 223 201 3 316 133 7 781 903 55 972 114 260 23 251 251 198 3 307 524 7 884 205 54 701 209 144 36 048 158 470 3 295 314 7 128 158 50 906 199 871 31 722 117 477 3 294 091 7 532 219 53 473 247 606 37 563 3 284 113 7 532 215 49 657 171 297 161 665 47 883 3 278 264 7 793 145 47 723 174 596 192 805 47 817 189 785 3 270 963 8 946 879 44 941 98 381 55 812 3 251 936 7 845 290 34 865 150 280 159 112 53 010 149 606 3 209 673 6 564 898 33 434 103 720 39 168 153 454 3 179 277 6 467 852 29 656 157 045 36 565 166 605 3 117 625 6 777 231 29 930 91 396 37 750 129 317 3 104 249 6 601 711 27 315 113 274 35 312 55 866 3 068 362 6 644 145 29 877 168 684 41 604 35 691 3 049 005 6 982 772 34 985 285 199 42 585 65 697 3 041 966 6 668 920 29 185 200 562 60 573 69 988 3 040 918 6 928 371 33 036 260 495 72 949 94 196 3 020 564 6 454 237 39 317 303 957 67 858 81 138 2 963 117 7 337 589 54 295 408 653 72 061 80 473 2 686 078 6 770 829 70 569 616 234 81 757 46 584 2 571 122 5 762 396 78 040 476 371 77 269 65 648 2 665 713 8 783 801 87 821 551 628 121 002 91 907 2 657 881 7 659 851 79 981 702 933 100557 66 569 59 495 2 585 685 6 386 078 84 900 606 366

68

Tab. č. 6 - Statistické údaje pro Českou republiku Rok 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

řepka ha řepka tuny pícniny ha cukrovka ha Honitba ha 37 312 35 901 967 337 174 154 1218,6 40 014 58 057 1 011 224 158 947 1221,3 36 377 60 242 1 017 622 164 892 1218,2 37 045 64 557 1 008 653 145 922 1227,7 37 913 59 649 1 002 556 140 632 1186,3 24 137 33 013 1 046 643 131 385 1177,1 23 568 43 936 1 062 845 130 836 1188,3 36 917 75 181 1 036 269 135 669 1202,9 38 414 82 825 989 400 136 616 1215,4 38 729 79 220 973 850 142 271 1218,5 25 570 54 053 976 577 148 456 1239,1 43 579 92 054 966 847 156 109 1244,8 44 493 100 473 981 240 154 628 1321,7 49 368 116 620 994 662 156 177 1321,7 52 470 109 890 975 626 157 941 1417,1 43 884 64 172 1 001 294 158 012 1572,1 63 992 154 100 1 019 962 156 918 1725,4 67 738 151 222 1 029 353 156 359 1825,6 72 213 136 903 1 072 384 150 929 1918,8 86 689 247 434 1 065 455 150 752 2144,7 85 884 241 850 1 057 423 148 395 2147,2 90 937 234 741 1 050 069 146 405 2162,8 90 768 237 497 1 074 560 139 436 2140 97 611 261 457 1 061 016 138 393 2145,4 102 160 304 693 1 091 926 112 993 2155,7 102 376 313 253 1 079 407 127 124 2148,3 105 102 304 515 1 099 907 118 813 2147,5 127 771 348 292 1 065 259 118 988 2031,7 136 473 292 939 1 032 251 124 536 1996,3 167 423 377 233 961 859 107 243 1250,6 190 721 451 628 886 924 91 205 1251,8 252 285 662 176 872 494 93 654 1255,5 228 775 520 572 864 803 104 115 1255,2 229 767 560 509 785 872 94 498 1253,6 265 560 680 216 722 728 85 471 1250,3 350 353 931 053 740 434 59 078 1250,1 325 338 844 428 725 252 61 574 1246,4 344 117 973 321 672 552 77 849 1245,9 313 024 709 533 527 458 77 498 1244,1 250 959 387 805 513 059 77 326 1182 259 460 934 674 500 556 71 095 1179,2 267 160 769 377 491 881 65 570 1177,3 292 246 880 172 459 344 60 959 1176,9

69

Tab. č. 7 - Statistické údaje pro Českou republiku Rok 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

osobní automobily zemědělské traktory nákladní automobily 332000 88 900 96 700 359 000 97 500 98 700 395 000 104 300 103 700 451 000 107 400 110 000 515 785 98 988 114 650 591 503 103 323 122 702 683 079 107 508 129 422 774 655 111 694 136 167 866 231 115 879 142 912 957 807 120 064 149 636 1 124 685 125 127 159 656 1 259 673 128 252 172 261 1 372 736 131 192 180 978 1 487 306 132 340 191 953 1 620 342 135 792 202 084 1 722 941 135 513 212 456 1 810 223 135 950 222 716 1 872 694 134 563 227 032 1 916 610 133 063 229 548 1 962 000 136 000 235 000 2 012 026 139 364 241 171 2 066 375 141 642 247 410 2 125 200 145 100 253 600 2 184 700 148 600 261 500 2 248 200 151 800 267 500 2 330 755 155 727 287 159 2 411 297 158 170 297 482 2 483 222 160 827 303 372 2 610 297 160 542 304 804 2 746 995 160 553 301 600 2 967 253 160 597 308 914 3 113 476 160 627 329 414 3 349 008 161 120 376 022 3 465 077 158 452 395 400 3 484 001 155 887 399 424 3 431 481 151 589 401 416 3 431 573 148 260 402 792 3 523 277 147 415 423 605 3 648 905 146 698 449 163 3 706 012 142 466 461 039 3 815 547 142 360 482 389 3 958 708 142 863 529 970 4 108 610 144 656 582 586

70

Tab. č. 8 - Statistické údaje pro okres Olomouc a okres Bruntál Rok Celkem ha 1964 93319 1965 93413 1966 93433 1967 93433 1968 93433 1969 93433 1970 94622 1971 94622 1972 94622 1973 96214 1974 94959 1975 94959 1976 94959 1977 95054 1978 95054 1979 94222 1980 88700 1981 88324 1982 88324 1983 88324 1984 88324 1985 88324 1986 88324 1987 88324 1988 88324 1989 88324 1990 88324 1991 88342 1992 88331 1993 99683 1994 99683 1995 98273 1996 98890 1997 98890 1998 98890 1999 98890 2000 98890 2001 98890 2002 98890 2003 94647 2004 94647 2005 106364 2006 106364

Pole 70458 70291 74444 74429 74572 74572 75054 75054 75054 76480 75299 75299 75299 75365 75365 74380 68801 70092 70092 70092 70092 70092 70092 70092 70092 70092 70092 69787 69472 71268 71387 71072 71297 71297 71297 71297 71297 71297 71297 68577 68577 72826 72826

Les Lov zajíc Lov černá Lov liška zajíc Bruntál 15101 12145 9 265 14878 1848 8 245 3886 14800 16643 34 294 4227 14823 17105 20 233 5148 14816 17793 25 133 5435 14816 16355 39 184 5473 15484 14677 57 175 5538 15484 17729 59 202 4659 15484 15253 49 146 5652 15516 16970 66 149 6899 15494 16775 79 174 6557 15494 17162 83 298 6338 15510 11327 86 289 5594 15512 9926 84 307 3450 15512 10721 69 306 608 15686 1180 67 270 1799 15436 7935 87 333 2790 17525 8098 111 354 1093 17525 4280 70 227 1756 17525 6831 161 296 1364 17525 6740 179 436 1353 17525 6525 284 254 781 17525 4963 253 339 400 17525 4273 297 375 470 17525 5038 421 481 416 17525 6294 304 338 513 17525 6240 419 379 726 17396 5213 450 269 1266 17409 5719 349 296 1283 26237 5283 384 484 1070 26921 4747 326 614 1327 25155 5105 211 682 330 25413 2124 250 609 6 25413 101 260 697 194 25413 202 414 1021 5 25413 1185 533 866 107 25413 2001 519 905 64 25413 2781 692 872 30 25413 3578 884 925 30 24045 1807 681 700 8 24045 1817 1132 897 31 28372 2079 1080 692 26 28372 2266 503 514

71

Tab. č. 9 - Skladba sklizně vybraných druhů obilovin v okrese Olomouc

Rok

obiloviny ha

Pšenice pšenice ječmen ozim jarní ozim ha ha ha

ječmen jarní ha

žito ha

oves ha

triticale ha

řepka ha

2007

38327

17714

1308

769

17032

260

482

762

6155

2006

37916

17223

1064

548

17860

211

456

554

5445

2005

36804

17633

920

1331

14758

406

523

1233

5337

2004

35681

17823

650

893

14601

655

451

608

4939

2003

35800

18619

519

1617

14265

227

427

126

6157

Tab. č. 10 – Vývoj osevních ploch pro vybrané druhy plodin v české republice Rok

1960

Zrniny

1990

1995

2000

1612 1749,9

1821 1708,8

1642

1688 1665,2 1596,3 1483,3 1635,7 1632,7

Luskoviny

59,4

40,2

69,8

56,6

60,7

40,6

38,4

34,2

31,4

28,4

39,3

Okopaniny

471,1

360,1

287

228,5

171,7

130,8

132,1

115,8

113,3

107,1

102,9

Tech. Plodiny Pícniny

286,4

60,9

110,3

161,3

353

426,7

452,2

425,3

442,3

402,4

415,5

1020 1099,9

872,5

725,3

672,6

527,5

513,1

500,6

491,9

35

32,3

26,2

12,7

12,2

12,4

8,9

Zelenina

1970

926,7 1062,8 22,1

22,6

1980

33,1

33,7

2001

2002

2003

2004

2005

Seznam použitých zkratek SZP - státní zemědělská politika SPS - Single Payment Scheme - jednotná platba na podnik SAPS - Single Area Payment Scheme - jednotný systém platby na plochu GAEC - Good Agricultural and Environmental Conditions - udržení půdy v dobrém zemědělském a ekologickém stavu Mze - ministerstvo zemědělství SMR - statutory management requirements – první oblast křížové shody v souladu se směrnicemi EU EU - Evropská unie

72