MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY
Vliv křesťanské víry na postoj k Romům Diplomová práce
Brno 2008
Autor práce: Tereza Šimiková
Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Dvořáček, DiS.
1
Bibliografický záznam ŠIMIKOVÁ, Tereza. Vliv křesťanské víry na postoj k Rpmům : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociální pedagogiky, 2008. l., 1 l. příl. Vedoucí diplomové práce: Mgr. Tomáš Dvořáček, DiS.
Anotace Teoretická část diplomové práce s názvem „Vliv křesťanské víry na postoj k Romům“, pojednává o Romech v souvislosti s církví. Zabývá se historií Romů v církvi, romskou religiozitou a dalšími skutečnostmi, které k romské víře patří. Praktická část se věnuje popisu církve Křesťanské sbory a metodám, kterými zkoumám, zda víra ovlivňuje vztah a postoj mladých křesťanů k Romům.
Annotation The theoretical part of this dissertation “ Christians and their attitude towards Roma”, speaks about Romanies within the context of church. It deals with history of Romanies in the church, Romanies' religiosity and with other facts, that are part of Romanies faith. The practical part focuses on description of "Křesťanské sbory" church and of methods, by which I researching, if faith influences young Christian's relationship and attitude to Romanies.
Klíčová slova Rom, církev, křesťanství, víra, religiozita, Křesťanské sbory, vztah, postoj
Keywords Roma, Romany, church, Christianity, faith, religiosity, Křesťanské sbory, relationship, attitude
2
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně, v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Českém Těšíně dne 16.12. 2007
…........................... Tereza Šimiková
3
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce Mgr. Tomáši Dvořáčkovi, DiS., za jeho trpělivost a ochotnou pomoc při vypracovávání této diplomové práce. Zároveň děkuji všem respondentům za jejich aktivní přístup při výzkumu. 4
Obsah 1 ÚVOD........................................................................................................................6 2 ROMOVÉ A CÍRKEV...............................................................................................7 2.1 Vymezení pojmů.................................................................................................7 2.1.1 Romové.......................................................................................................7 2.1.2 Církev.........................................................................................................8 2.1.3 Křesťanství.................................................................................................9 2.2 Postavení Romů ve společnosti........................................................................11 2.2.1 Nejvýznamnější kulturní odlišnosti..........................................................11 2.3 Historie Romů v církvi.....................................................................................14 2.3.1 Přístup církve k Romům...........................................................................14 2.3.2 Přístup Romů k církvi ..............................................................................17 2.4 Romská religiozita...........................................................................................19 2.4.1 Vztah k náboženství majority - v současnosti..........................................19 2.4.2 Romské letniční hnutí u nás.....................................................................21 2.4.3 Náboženské rituály...................................................................................23 2.4.4 Představa Boha ........................................................................................26 2.4.5 Černá Sára................................................................................................26 2.4.6 Svatý Rom ...............................................................................................27 2.4.7 Poutě.........................................................................................................29 2.4.8 Romský křesťanský spisovatel.................................................................29 3 VÝZKUMNÁ ČÁST...............................................................................................33 3.1 Křesťanské sbory..............................................................................................33 3.1.1 Vznik a původ ..........................................................................................33 3.1.2 Vyznání víry .............................................................................................35 3.1.3 Kdo může být členem KřS?......................................................................35 3.1.4 Sborový život ...........................................................................................36 3.2 Výzkumné metody...........................................................................................39 3.2.1 Pozorování skupiny..................................................................................40 3.2.2 Skupinová diskuse ...................................................................................48 3.2.3 Strukturované rozhovory..........................................................................63 4 SHRNUTÍ, ZÁVĚR.................................................................................................72 5 RESUMÉ.................................................................................................................75 6 POUŽITÁ LITERATURA.......................................................................................76 7 SEZNAM PŘÍLOH..................................................................................................80
5
1 ÚVOD Téma diplomové práce jsem si vybrala na základě svého dlouholetého zájmu o romskou tematiku. Pohybuji se také v křesťanském prostředí a předmětem mého zkoumání se postupem času stal vztah křesťanů k Romům. Zajímalo mne, zda je jejich vztah k této minoritě ovlivněn jejich křesťanskou vírou, jejich životním stylem. Nebo se tyto dvě skutečnosti vzájemně neprolínají? Měla jsem zkušenosti s křesťany, kteří ač se řídí Kristovými ustanoveními, ve svém životě jaksi zapomínají aplikovat lásku k bližnímu. Zejména však, co se Romů týče. (Ba se mnohdy o Romech vyjadřují s opovržením.) Zajímalo mne, které skutečnosti je k tomu vedou. Zaměřila jsem se na příslušníky evangelikální církve Křesťanské sbory a aplikovala na těchto -především mladých- křesťanech, kvalitativní výzkum. Práce obsahuje teoretickou část, kde se zabývám vymezením pojmů, které se k práci vztahují, umožňuji náhled do historie církve v souvislosti s Romy, objasňuji přístup Romů k náboženství a křesťanství obecně, zabývám se romskou vírou a jejími specifiky. V praktické části se věnuji církvi Křesťanské sbory, jejímu popisu a výzkumným metodám. Pro svou práci jsem použila metody pozorování, skupinovou diskusi (focus group) a jako doplňkovou metodu jsem zařadila také strukturované rozhovory s vybranými jednotlivci. K závěru uvádím na ukázku rozhovory s pracovníky Pavučiny, o.s. Den. Jde o sdružení příslušníků křesťanských sborů, které se podílí na volnočasových aktivitách pro romské děti a mládež. Přináším nové informace o vnímání Romů očima křesťana. Lidmi, kteří se snaží žít svůj život podle biblických zásad a především podle tzv. přikázání Nového Zákona: ..."Miluj bližního svého jako sám sebe." (Bible, l. Jakubův 2,8)
6
2 ROMOVÉ A CÍRKEV
2.1 Vymezení pojmů 2.1.1 Romové Romové. Etnická skupina, o které bylo napsáno již řadu knih a publikací. Ve své práci se zaměřím na Romy pouze v souvislosti s vírou, církví a náboženstvím. Nicméně na úvod zmiňuji některé nezbytné demografické údaje a informace, které se tohoto etnika týkají. V současné době žije v České republice podle odhadu odborníků asi 150 - 300 tisíc Romů1, i když podle posledního sčítaní lidu v roce 2001 deklarovalo romskou národnost necelých 12 tisíc osob. Fakt, že Romové deklarovali jinou národnost než romskou, nelze opomíjet. Svědčí o ambivalentním vztahu, který má většina Romů ke své etnicitě. Její příčiny jsou zakořeněny jak v minulosti, kdy za komunistického režimu byli Romové považováni za „asociální" skupinu, kterou je třeba převychovat a asimilovat, tak také v současnosti, kdy se Romové stávají především sociálně vyloučenou skupinou. Z pohledu územního rozmístění, je v ČR nejvyšší zastoupení Romů na severní Moravě (Ostrava, Karviná) a v severních Čechách (Děčín, Ústí nad Labem). Romové netvoří homogenní společenství, ale dělí se do několika skupin a podskupin a rodů, které mají svá specifika. Nejpočetnější subetnickou skupinou Romů v České republice jsou tzv. slovenští Romové, tvoří asi 65 - 80 %. Přišli k nám v několika vlnách z území Slovenska, kde se začali usazovat již od 16. století. Hlavní profesí slovenských Romů bylo především kovářství a hudba. Druhou početně významnou skupinou jsou tzv. olašští Romové, kteří u nás kočovali 1 Hrubý odhad velikosti romské menšiny, publikovaný ve Zprávě o situaci národnostních menšin v České republice za rok 2001, zpracované Radou vlády pro národnostní menšiny. [online]. Publikováno 2002-6-21. [cit. 2004-4-19]. Dostupný z www: http://wtd.vlada.cz/files/rvk/rnm/zprava menšiny 2001 .pdf>.
7
až do roku 1959, kdy byli násilně usazeni. Tvoří asi 10 % romské populace. Pocházejí z území rumunského knížectví. Olašští Romové mají své tradice, zvyky, jazyk, způsob odívání i životní hodnoty a filozofii, které jsou odlišné od ostatních skupin Romů. Svou odlišnost si uvědomují, a proto se s ostatními skupinami nestýkají. Nejdéle usedlým způsobem života na území českých zemí žijí tzv. moravští Romové. Oni a jejich potomci dnes tvoří malou skupinu Romů, která je do značné míry i jádrem současné romské inteligence. Romsky většinou již nehovoří. Na našem území žijí ještě maďarští Romové, kteří mají své kořeny na území Maďarska a němečtí Sintové, kteří pocházejí z pohraničních oblastí. Společně s moravskými Romy tvoří zbývajících 10 % romské populace.
2.1.2 Církev Tento termín je odvozen z řeckého významu kyriakí eklésia, shromáždění Páně, od kyros, Pán.2 Slovo církev je úzce spjato s křesťanstvím, které slouží k označení křesťanských náboženských útvarů. Z historických pramenů je zřejmé, že ani v nejstarších dobách nebylo křesťanské náboženství jednotné a církev nebyla utvořena v jednotné uskupení, ale již od samého počátku bylo křesťanské hnutí diferencované a vznikaly samostatné navzájem si konkurující církevní útvary. Církev křesťanská se v historickém vývoji navíc rozpadla na církev východní (pravoslavnou) a západní. K formálnímu rozdělení došlo dne 16. června 1054, kdy byla v cařihradském chrámu Sv. Moudrosti objevena bula, vyslovující kletbu nad tehdejším cařihradským patriarchou. Rovněž z pohledu těchto křesťanských náboženských větví je církev chápána odlišně, kdy pravoslaví nezná dogmatickou definici církve. Církev je původní, primární skutečnost, kterou nelze definovat zvnějšku. Právě nedefinovatelnost církve je pro pravoslavné dokladem její životnosti. U západního křesťanství můžeme vysledovat dva pohledy na církev. Z hlediska katolického se označení „církev katolická“ užívá ve dvojím smyslu: a) ve smyslu „konfesijním“ pro jeden z řady dílčích církevních útvarů, do kterých se
2 Štampach I; Profant, V : http://www.samuel.cz/terminy.html, s 1
8
rozpadlo západní křesťanstvo po reformaci v 16. století, kdy příslušnost k této církvi má svá pravidla a odlišuje se od církve jiné, b) k označení pro „všeobecnou“ (katolickou) církev Kristovu, jež existuje ve všech dobách a ve všech částech světa. Protestantismus chápe pravou církev takto: „Církev je shromáždění věřících, v němž se čistě zvěstuje a řádně vysluhují svátosti“. Na této definici je pozoruhodné, že vymezuje církev aktuálně a dynamicky: - je to konkrétní shromáždění lidí, které je charakterizováno tím co se na tomto shromáždění děje ( zvěstování evangelia). Rozhodující tedy není názor a učení, nýbrž akt, dění. 3
2.1.3 Křesťanství Křesťanství zůstává v našem geografickém pásmu tím nejdůležitějším a nejsilnějším náboženským směrem. A to i přes narůstající množství jiných náboženských směrů. Latinsky christianismus (odvozené z řeckého christianismos) slouží jako termín pro označení křesťanské víry. Vztahuje se na všechny církve, komunity, denominace a také na pojmy, které vyvolal nebo vyslovil Ježíš Kristus a jejich společným prvkem je vyznávání téhož Ježíše jako Syna Božího, vtěleného, zemřelého a zmrtvýchvstalého. Křesťanství je monoteistické náboženství, které vzniklo vzniklo coby malá sekta v rámci judaismu ve čtvrtém desetiletí prvního století a jeho učení se rozvíjí 2000 let. Mezi roky 30 - 100 našeho letopočtu se v Palestině a širším římském impériu začínali shromažďovat malé hloučky Židů a pohanů jako zvláštní skupina, jež se postupně od judaismu odkláněli tím, že přestávali zachovávat řadu tehdejších židovských náboženských předpisů. V prvopočátcích úzce navazuje na judaismus a to především na tu část, kdy se očekává příchod Mesiáše ( Mesiáš = hebrejskému Pomazaný, odtud také pochází řecké Christos - Kristus). Tímto mesiášem je pro křesťany Ježíš z Nazaretu, narozen asi 7. př. n. l. v Betlémě a ukřižován pravděpodobně r. 29-30, který přináší vizi nového naplněného života v míru a pokoji. 4 Základním písmem křesťanství je Bible (bible). Napsána byla v časovém rozmezí 3 Nový Jan, Církve, náboženství a sekty v České republice, Diplomová práce, 2007 s. 13 4 Tamtéž, s. 20
9
1600 let což zahrnuje životy přibližně 60 generací. Na jejím sepsání se podílelo na 40 osob v nejrůznějších prostředích a situacích. Jednalo se o krále, pastýře, vojáky, učitele, rybáře. Navíc byla napsána ve 3 světadílech: Africe, Asii a Evropě. Je tvořena 51- 66 jednotlivými spisy podle způsobu jejich počítání a dělena na Starý a Nový zákon. Starý zákon Za starý zákon se označuje první část Bible, kterou tvoří 24 nebo 39 /dle toho kterého způsobu počítání/ větších a menších knih psaných hebrejsky, aramejsky, nebo směsí obou jazyků. Tyto knihy jsou považovány Židy i křesťany za svaté, ve kterých se Bůh sděluje lidem. Jeho jádrem je pak Pentateuch, neboli 5 knih Mojžíšových. Obsahují základní chápání smlouvy mezi Bohem a Izraelity. Dále obsahuje knihy prorocké - kniha Jozue, Soudců, 1. a 2. Samuelova, 1. a 2. a královská, knihy letopisů, knihy proroků Ezdráše a Nehemiáše a kniha Ester, kniha Job a žalmy jež představují 150 chvalozpěvů. Nový zákon Nový zákon tvoří pro křesťany společně se Starým zákonem zjevení Boží v Písmu. Pojednává především o vlastní interpretaci Ježíše z Nazaretu (Krista), jeho životě a působení. Krom toho jsou v něm svědectví apoštolů a křesťanské původní obce. Nový zákon tvoří 27 jednotlivých původně samostatných spisů, které byly psány v řecké hovorové řeči tehdejší doby. Pro křesťanství je prioritní dodržování desatera, lásky k Bohu a k bližnímu. Tak, jak praví tzv. „dvě základní přikázání Nového zákona": Miluj Boha celým svým srdcem a miluj bližního svého jako sám sebe. ( Bible, list Jakubův, 2; 8)
10
2.2 Postavení Romů ve společnosti Vztah
majority
k
Romům
je
podle
nejrůznějších
výzkumů
dlouhodobě
problematický. Romové jsou často vnímáni jako jednolitá specifická nediferenciovaná skupina lidí s obdobnými vlastnostmi. Téměř každý občan této republiky vnímá určitý problém, v souvislosti s romskou tematikou. Češi jsou vůči Romům xenofobní, potýkáme se s nesnášenlivostí (často na obou stranách), s otevřenou diskriminací Romů, atp. Obraz Romů v médiích je negativně zkreslený a výrazně ovlivňuje názory majority. Šetření agentury Focus v rámci projektu Média a česká společnost z října 2000, potvrzuje negativní vnímání příslušníků romské menšiny majoritou. Agentura použila metodu Bogardusovy škály sociální distance, která je klasickým nástrojem pro měření postojů k etnickým nebo jinak definovaným skupinám. Škálu tvoří sedm položek. Pouze sedm procent lidí by přijalo Romy do okruhu svých přátel nebo rodiny. Nejčastěji jsou Romové akceptováni pouze jako občané státu. Desetina dotázaných se dokonce domnívá, že je třeba tuto skupinu vyhostit.5
2.2.1 Nejvýznamnější kulturní odlišnosti V současné době bývá příčinou častých konfliktních vztahů mezi romskou minoritou a majoritní společností bydlení - spolu s dalšími specifiky jejich životního způsobu. Tato oblast vyvolává napětí a nedobré vzájemné soužití. Otázka: "Chtěla byste mít za sousedy Romy, nebo by vám to nevadilo?", je již dlouhodobě zařazovaná do výzkumů veřejného mínění, a jsou známy výrazně převažující negativní až nenávistné odpovědi. Romů se však opačně ještě nikdo takto nezeptal. Záporné zkušenosti jsou zobecňovány často na celou komunitu, sílí tendence vystěhovat romské rodiny mimo ostatní, aby bydleli pohromadě, bez ohledu na jejich příslušnost k jednotlivým subskupinám (zda jsou slovenští, maďarští, čeští, němečtí Sintové či dokonce olašští Romové), k rodům – "fajtám", k nimž patří, a bez ohledu na jejich dosaženou životní úroveň a přání, jak chtějí žít. Důsledkem takových sestěhování zcela rozdílných rodinných skupin bývají ještě závažnější problémy. Není to dobré řešení, protože se stává obdobou vysídlení, obdobou 5 Respondentů bylo 1250. (Klára Dobiášová, Obraz Romů v denním tisku v roce 2005, 2006, s: 7)
11
izolovaných soustředění tzv. cikánských osad, z nichž ze Slovenska Romové povětšinou přišli. Mnozí Romové se tak cítí být vyřazeni ze společnosti, nerovnoprávní a nechtění – a na základě těchto pocitů ztrácejí perspektivu života své rodiny, někdy neadekvátně reagují, a vzájemný vztah s "gádži" se v těchto případech spíše horší a dostává do začarovaného kruhu. Je třeba respektovat tato specifika a současnou vnitřní diferenciovanost Romů a společně s nimi hledat jiné, nové cesty. U Romů je bydlení odrazem a výrazem jejich specifického životního způsobu, sociálně ekonomického i společenského postavení, výrazem jejich hodnotové orientace. Význam bydlení ve způsobu života Romů souvisí s významem rodiny a skupiny. Specifické výkyvy ve způsobu života Romů v tomto směru jsou způsobeny živelnostní některých z nich, kdy žili předtím dlouho, ale mnohdy dodnes i v novém prostředí, tradičně "ze dne na den", kdy "bohaté tučné dny" byly a ještě jsou soustředěny právě okolo dnů výplat mzdy či sociálních dávek – s bohatým jídlem a oslavami v širokém kruhu příbuzných a přátel, zatímco zbývající dny bývají velice "hubené" a chudé. Velký význam má výběr bytu a bydliště v tom, že podceněním kvality dané romské rodiny může být přiděleným bytem ve svém vývoji zbržděna, a naopak, je-li úroveň a kulturnost jejich bydlení přeceněna, může dojít k tzv. maladaptivnímu chování, které může někdy vést i k destrukci bytu. Bohužel právě tyto extrémní případy pak bývají často zveličovány a zobecňovány do takové míry, že se dostaly do všeobecného povědomí majoritní populace. Např. postavením několika velkých sídlišť pouze pro Romy (Chánov v Mostě, košické sídliště Luník IX.), došlo v předchozí společnosti k závažným chybám, jejichž důsledky jsou zjevné doposud. Český Krumlov Za příklad dobré praxe soužití romské minority s majoritní populací uvádím město Český Krumlov. Český Krumlov se stal zajímavý tím, že se zde romští osídlenci postupně stabilizovali, že většina z nich považuje město za svůj domov, že zde dnes žijí bez konfliktů s majoritou. 6 Ale ani tato cesta nebyla jednoduchá: Odlišnosti těchto dvou kultur se začínaly postupně vyjevovat v každodenním sžívání 6 V tomto městě žije v současnosti asi 750 Romů, trvale zde usídlených, již ve čtvrté generaci. Tvoří více než čtyři procenta z celkového počtu obyvatel města.V průběhu let 1946-1999 se romské etnikum rozrostlo z původních několika velkých rodin, resp. Rodů, které přišly mezi prvními osídleneckými skupinami a které zde žijí více než padesát let. (Podle Evy Davidové, Problémy bydlení Romů, IN: Romové, bydlení, soužití, Socioklub 2000,s:52)
12
imigrovaného romského etnika a ostatního obyvatelstva při kontaktech v zaměstnání, v běžném životě – v sousedských vztazích, ve škole, kam děti zpočátku přicházely jako "odlišní cizinci" bez dobré znalosti českého jazyka a s chybějícími potřebnými návyky. Ještě v 50.letech docházelo ke střetům, ke konfliktním situacím, kdy sousedé psali stížnosti na chování "cikánských" sousedů a psali petice za jejich vystěhování. Přitom se ale romské rodiny chovaly přirozeně, podle jejich tradičního způsobu života:početné rodiny vytvářely větší a hlučnější soustředění, která se zvětšovala při jakémkoliv příbuzenském "rodovém" setkání a při rodinných oslavách, ženy kojily děti venku, tak jak byly zvyklé, v ulicích města. Nic nepatřičného nebo zlého tedy neprováděli, bylo to však jiné, a tím narůstala averze vůči "cikánským přistěhovalcům". Ta se zde však nerozrostla jako ve většině dalších měst a míst tehdejší republiky a nezměnila se v nenávist a odmítnutí. Snahy minulého režimu řešit "cikánskou problematiku" v letech 1948-1988 bez Romů samotných se ukázaly být koncepčně naprosto nesprávné; neřeší se "zvýšením a postupným vyrovnáváním sociálně ekonomické úrovně a odstraněním sociální a kulturní zaostalosti Romů", jak se říkalo, ani potlačováním jejich specifického života a svébytnosti jejich kultury. Důsledky tohoto přístupu předchozí společnosti jsou patrné dodnes. V této etapě vývoje je třeba naopak povzbudit Romy vyzdvihovat pozitivní životaschopné prvky způsoba života etnika, podporovat jejich zdravé sebevědomí, jež vede k etnické integraci, a takto bez ztráty jejich etnického vědomí napomáhat dobrému vzájemnému soužití. U většiny Romů to znamená vyjít ze stávající etnické endogamie, a přes etnickou integraci dojít k rovnocennému soužití. Tento proces, jak je vidět i na příkladu Českého Krumlova, není jednoduchý a bez problémů, ale je možný. Romové se zde sžili s místními a přitom si zachovali své romství. (Podle Evy Davidové, Socioklub 2000)
13
2.3 Historie Romů v církvi 2.3.1 Přístup církve k Romům Po svém příchodu do Evropy byli Romové zpočátku přijímáni. Toto přijetí bylo ze strany církevních i světských feudálů ovlivněno pochopením a tolerancí. Jistě k tomu přispěly i pověsti, v nichž Romové vystupují jako kajícní poutníci, křesťané, kteří usilují o nápravu. Takový postoj si získával u bigotního obyvatelstva zprvu sympatie. Obdarování kajícího se poutníka skýtalo jisté požehnání a výhody pro samotného dárce. Jedna z takových bájí vypráví o tom, jak romští předkové načas upustili od křesťanství, a proto jsou teď nuceni za trest putovat světem. Další verze podobné křesťanské báje zase vypráví, že Romové ukovali tři hřeby pro Kristovo ukřižování, a proto teď musí navěky trpět. Další pozitivnější verze se snaží vysvětlit, že Romové putují světem na výraz solidarity s Kristem, který musel také na útěku před Herodem projít různými zeměmi. Církevní i světští feudálové poskytovali zprvu vůdcům těchto kajícníků ochranné listy, které je měly na cestách k pokání chránit a zajistit také podporu místního obyvatelstva. Např. v roce 1422 obdržel vůdce romské skupiny Ondřej, list od papeže Martina V., který ukládal jeho skupině putovat sedm let na odčinění hříchů, ale zároveň list zaručoval poutníkům ochranu a pomoc místního obyvatelstva na cestách. Tento chápající a blahosklonný pohled na Romy jako na kajícné hříšníky se však začal brzy měnit. Po určité době se totiž musel projevit skutečný vztah Romů k panující víře, kterou se zaštiťovali na svých cestách. Bigotně založené místní obyvatelstvo brzy pojalo nedůvěru vůči „křesťanům“, kteří dle jejich mínění dodržují jen minimum z křesťanských zásad a ani jejich vyhlašované snahy o nápravu nejsou příliš zjevné. Romové vstupující na evropský kontinent deklarovali příslušnost k vládnoucí víře, kterou si ovšem de facto přizpůsobovali dle svých představ a potřeb. Ve skutečnosti jejich víra v sobě spojovala některé nově poznané náboženské představy s mnohem staršími prvky patrně ještě orientálních věrouk, jež byly spjaty také s vyznáváním sil přírody, apod. Romové se hlásili především ke křesťanství a to ke katolickému náboženství; hierarchie křesťanských světců, v čele s trojjediným Bohem a pravidelné dodržování 14
pevně stanovených křesťanských zásad jim však bylo dosti cizí. Navíc zjevně neuznávali prostředníka mezi sebou a Bohem v podobě církve, což u Romů přežívá v určité míře dodnes. Romský amatérský výtvarník Ján Bartoš - Biskup, zná spoustu humorných anekdot na téma Romové a kněz. Jednu z nich zde pro zajímavost uvádím: Rom krade farářovi na půdě klobásy; když se natahuje pro největší, ujede pod ním žebřík a spadne na zem s věncem klobás kolem krku. Přiběhne kněz, namíří na ležícího flintou se slovy: „Kdo jsi?“ Rom odpoví: „Čert.“ Farář, vědom si svých minulých hříchů, ptá se třesoucím se hlasem: „Co po mně chceš?“ Rom na to: „Donesl jsem ti klobásy.“ Faráš s úlevou: „ Klobásy si nech, já mám dost svých.“ Vztah Romů ke křesťanství byl tedy v očích „gádžů“ jen vlažný; velkou nedůvěru vzbuzovalo provozování černé magie, zaříkávání hadů a podobné nezvyklé praktiky. Jedním z prvních signálů vyčerpání tolerance k „vlažným křesťanům“ byla exkomunikace Romů z církve pařížským arcibiskupem v roce 1492 za nedodržování křesťanských zásad. V roce 1492 začali být Romové vyháněni spolu se Židy. V letech 1496-1497 se postupně usnesl sněm Svaté říše římské národa německého na tom, že Romové mají být pronásledováni a vyháněni z celého území říše. Vyvrcholením represe bylo nařízení říšského sněmu ve Frankfurtu nad Rýnem z roku 1577, podle kterého nebylo zabití Roma zločinem. Ctibor Nečas sestavuje ve své knize „Historický kalendář – Dějiny českých Romů v datech“ základní chronologické schéma dějin Romů na českém území. Vybrala jsem pro svou práci úryvky, které mají souvislost s Romy a tehdejší církví, zajímalo mne, jak se stavěla církev k tzv. „protiromské zášti." Roku 1607 přišlo se souhlasem opata do sedleckého kláštera asi 80 Romů, o čemž zapsal do svých Pamětí Mikuláš Dačický z Heslova následující záznam: „I běželi tam lidé od Hory Kutny i odjinud na lelky (divadla pověrečné), hádání, zvláště ženské všetečné pohlaví, jako opice; načež Horští kneží na kázáních svých žehrali hodně“. Dne 31.1. 1715 – sekretář cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě Jan Pavel Brimb podal krajskému úřadu v Českých Budějovicích zprávu, že u hornorakouských obcí 15
Kaltenbrunn a Schegel byli viděni ozbrojení Romové, proti minž zasáhli panští myslivci a poddaní. Při každém zásahu se pronásledovaní strhli na české území, aby tam podnikali „další darebnosti.“ Myslivci se báli vstupovat do revírů a poddaní odmítali účast na štvanicích ze strachu, aby jim Romové nezapálili střechu nad hlavou. Na základě této zprávy byli do Českého Krumlova a okolí vysláni rejtaři a vojáci, kteří třicetičlennou skupinu při každém jejím objevení pronásledovali a vyhnali za hranice země. V květnu se podařilo zastřelit nějakého Wolfa, který byl vůdcem štvaných Romů, a o několik dní později rozprášit zoufale se bránící muže, přičemž bylo jedenáct dalších členů skupiny, převážně žen a dětí, na místě zmasakrováno. Roku 1783 sepsal kanovník Jan Rudolf Říkovský z Dobrčic, Vlasteneckou úvahu o moravských cikánech, včetně návrhu, jak by měli být umravněni a užitečně vzděláni pro stát a předložil ji císařské kanceláři. Po soupisu romské populace v celé zemi měla být evidovaným rodinám vykázána k osídlení místa, kde by každý příští hospodář dostal materiál k postavení příbytku a pozemek s dobytkem a osivem. Všechny takto založené osady by měly mít svého duchovního, který by dobře ovládal romštinu. Osadníci měli pravidelně navštěvovat bohoslužby a posílat své děti do školy, aby se tam naučily čtení. Hlavním zdrojem obživy rodin mělo zůstávat kovářství, při němž by muži zpracovávali dovážené železo a zásobovali okolní trh kovářskými výrobky. Chlapci měli pomáhat v dílnách svých otců, ženy a dívky by pracovaly v domácnosti. Roku 1821 katolický kněz a obrozenecký básník Antonín Jaroslav Puchmajer popsal dialekt českých Romů ve vynikající studii Romani čib, das ist: Grammatik und Wörterbuch der Zigeuner Sprache. Dne 19.10. 1842 – bylo vydáno nařízení arcibiskupskou konzistoří v Olomouci, aby děkanské a
farní úřady vypracovávaly pravidelné zprávy o zkulturňování Romů.
R. 1844 byly podle těchto zpráv v obvodech olomouckého arcibiskupství a brněnského biskupství evidovány celkem 122 romských rodin s 554 rodinnými příslušníky. Roku 1882 vydal katolický kněz Josef Ješina příručku Romáňi čib čili jazyk cikánský a o sedm let později publikaci Slovník česko-cikánský a cikánsko-český. Cikánsko-české pohádky a povídky. Roku 1888 vydal katolický kněz Karel Lysý pod pseudonymem Lhotský sbírku povídek Pamlsky z jalovcového kraje, z nichž sedm pojednávalo o Romech. Na svých 16
působištích v Luhačovicích a v Horní Lhotě se soustavně věnoval výchově romských dětí a zabýval se studiem jazyka a zvyků Romů na luhačovickém Zálesí. Jak je vidět, církev od příchodu Romů na české území, přes zrod moderního věku, až po 18. - 19. století a současnost, mnoho nepřispěla k odstranění zášti vůči Romům, spíše se zasloužila o zesílení nesnášenlivosti vůči této etnické skupině. Výjimku tvoří katolický kněz Karel Lysý Lhotský, který se v 19.st. soustavně věnoval výchově romských dětí a studoval zvyky i romský jazyk. Nakolik stála tedy o Romy církev? Jiří Hanzal v publikaci Cikáni na Moravě, píše o postoji církve k tehdejším Cikánům toto: "Na Moravě se objevila záhy tendence přimět Cikány k vyznávání křesťanské víry násilím. Tak již roku 1578 měly být děti, jejichž otcové byli tehdy popraveni v Olomouci, vzaty do špitálů nebo měly být umístěny k lidem na křesťanské vychování. Nařízení o umísťování cikánských dětí ve špitálech, kde měly být křesťansky vychovávány, bylo zakotveno i v patentu Karla VI., z 10.čevna 1721." "Jan Nepomuk Říkovský z Dobrčic, zástupce krajského hejtmana Hradišťského kraje (v letech 1769-1773), chtěl zabránit množení Cikánů napříště tím, že by jim nebyly povoleny sňatky, pokud by se snoubenci nemohli prokázat majetkem postačujícím nezbytně k obživě a pokud neprokáží své trvalé bydliště."
2.3.2 Přístup Romů k církvi Moravští Romové se podle Hanzala přikláněli k římskokatolickému vyznání. První dosud známý záznam o pokřtění Cikána na Moravě pochází z 21. března 1689, kdy se Cikánům Michalovi a Róze na předměstí Uherského Brodu narodil a byl pokřtěn syn Jiří. V následující době, až do 80. let 18. století jsou křty, sňatky a křesťanské pohřby tolerovaných moravských Cikánů naprosto běžnou záležitostí. Tomáš Daniel byl 25. října 1739 dokonce ve Veselí nad Moravou biřmován olomouckým biskupem Jakubem Arnoštem z Lichtenštejnska a přijal jméno František. Biřmovanci však nebyli zapisováni do křesťních matrik, nýbrž do zvláštních knih biřmovaných, které byly zřejmě vedeny většinou až od 19.století. 7 7 Jiří Hanzal, Cikáni na Moravě v 15. až 18.století, s.139
17
Objevovalo se i příležitostné zneužití příslušnosti k římskokatolické církvi. Je to však doloženo pouze co se týká cizích Romů. Roku 1769 se stala jedné skupině uherských Cikánů záminkou k toulání okolnost, že jim neuvedený uherský komitát poskytl pas k volnému průchodu Moravou do Čech a zpět proto, jak jim osvědčil rovněž nejmenovaný duchovní, že přislíbili vykonat v Čechách pobožnost. Podle výpovědi kanovníka Jana Rudolfa Říkovského, formulované v jeho "Vlastenecké úvaze", se Cikáni hlásí ke katolickému náboženství, ale vzhledem k tomu, že nemají stálá bydliště a jako tuláci nepatří k žádné farnosti, není možné sledovat, zda se zúčastňují nedělních a svátečních bohoslužeb, zda jsou oddáni podle křesťanského obyčeje, zda blízcí příbuzní neuzavírají mezi sebou sňatky a zda nechávají křtít své děti. Nevíme však, nakolik tato výpověď reprezentuje oficiální postoj církevních kruhů a výhrady vůči Cikánům obecně. Otázkou stále zůstává, jak hluboké bylo vyznávání katolické víry u tehdejších Romů. Faktem, zřejmým z církevních matrik je, že Romové přijímali všechny laickému obyvatelstvu přístupné svátosti: křest, sňatek, zpověď, svaté přijímání, poslední pomazání a církevní pohřeb. To ale neznamená, že se Romové s křesťanskou vírou ztotožňovali a žili křesťanským způsobem života. Podle E. Horváthové se Cikáni zjevně hlásili ke katolickému náboženství pouze formálně. Soudobé zprávy z poloviny 18. století svědčí o tom, že Romové "tolerovaní" na Moravě se zúčastňovali mší, zpovědí a přijímání. Křesťanské vychování a dobré křesťanské chování, které bratřím Danielům atestovala sama panovnice Marie Terezie, bylo jedním z hlavních důvodů, proč bylo v letech 1750 a 1752 opět povoleno všem bratřím Danielům, že smí být trpěni na panství Uherský Brod. Slib stálosti v katolické víře byl dokonce součástí přísahy vajdy Cikánů-Romů, tolerovaných na Moravě.8
8 Jiří Hanzal, Cikáni na Moravě v 15. až 18.století, s.140
18
2.4 Romská religiozita 2.4.1 Vztah k náboženství majority - v současnosti Není možné zkoumat náboženství majority a víru Romů odděleně. A to z toho důvodu, že po celá staletí žijeme společně s Romy na jednom území. Dvě náboženství existující po staletí vedle sebe nemohou být studována nezávisle jedno na druhém. Není tedy jednoduché zformulovat romskou religiozitu. Je pravda, že romská religiozita byla a je vždy živá. Základ má v identifikaci s náboženstvím okolní majority; s vlastními magickými prvky pocházejícími z indické pravlasti. Ať už jde o vliv kastovního systému a s ním spojenou rituální čistotu, anebo vliv magie na síly dobra a zla. Prakticky nenajdeme mezi Romy ateistu. O Romech se nedá říct, že by byli nenáboženští lidé. Religiozitu cítí a prožívají naplno a neodmyslitelně patří k jejich životu. Jak jsem již uvedla, většina odborníků se shodne na tom, že Romové nejčastěji oficiálně přebírají náboženství společnosti, ve které žijí. V evropských podmínkách je to křesťanství katolického vyznání. Náboženským vyznáním se většina Romů žijících v České republice hlásí tedy papírově k římským katolíkům. Zpravidla se však jedná o občasné navštěvování bohoslužeb a účast na katolických svátostech. Především na křtu, pohřbu a občas na prvním svatém přijímání. (Křtem se novorozenec dostává pod Boží ochranu.) Také církevní sňatek je v poslední době pro Romy důležitý, protože jinak kněz odmítá pokřtít narozené děti. Přesto si myslím, že romská religiozita se nedá – v pravém slova smyslu – za křesťanskou považovat, právě proto, že je spojena s některými romskými úpravami. Často se stává, že majoritní společnost, včetně představitelů majoritního náboženství, menšinu vyděluje ze své celistvosti a kárá ji za to, že přijala majoritní náboženství jen z části a povrchně, že jejich víře chybí hloubka. Avšak osobitost romské společnosti, a tudíž i jejich víry a rituálů, spočívá v tom, že si ze svého kontaktu s ostatními společnostmi uvážlivě vybírá a do své kosmologie začleňuje a přebírá pouze určité jevy. (podle Liegéoise, 1995) Znamená to, že konkrétní prky křesťanství jsou vyzvednuty ze svého starého kontextu a symboliky a pečlivě a uváženě vsazeny do kontextu nového, ve kterém je 19
jejich symbolika jiná a mnohdy odlišná od jejich původního významu. Má-li tedy romská víra prvky nápadně podobné křesťanství, bývá největší chybou, když se snažíme o jejich pochopení právě z pozice křesťana. Je důležité snažit se na chvíli osvobodit od výkladů a názorů vlastní kultury a pohlížet na romskou víru z jiného - empatického pohledu. V poslední době se Romové účastní také bohoslužeb evangelikálních církví a to zejména církví charismaticky (letničně) zaměřených. Zde se setkávají s větší emocionalitou a přijetím. (viz. níže - kapitola Romské letniční hnutí.) Objevují se také snahy o vytvoření vlastní romské církve. Roku 1952 byla založena Romská evangelická církev v Bretani. O její založení se zasloužil Clément Le Cossec, bretaňský neromský pastor. Říká se, že během prvních tří desetiletí svého působení pokřtila Romská evangelická církev asi
70 000 Romů.
K hnutí se v současnosti hlásí asi třetina Romů ve Francii, misie vydává několik periodik, vlastní rozhlasovou stanici, Biblický ústav, pojízdnou školu, nabízí vlastní výuku na stanovištích a v majetku má více než padesát kostelů, jak uvádí Angus Fraser ve své knize Cikáni. Svým založením dodává Romská evangelická církev novým členům pocit důležitosti a drží je pevně pohromadě ve společenské solidaritě. Křest ponořením do vody, skromný, bez jakýchkoli církevních okázalostí, spontánní církevní přikázání, způsob, kterým je vedena pobožnost, víra v nutnost vykoupení Kristem a realita pekla, charismatické obřady, které jsou založeny na víře v charisma (nadpřirozený dar Ducha Svatého) – to vše se zde propojuje a vytváří niternou víru, která reaguje na jejich emoční a psychologické potřeby.9 Toto hnutí se rozšířilo do celé Evropy, od Británie až po Bulharsko, od Portugalska až po Rusko. Předcházelo změnám, ke kterým došlo na východě v roce 1989, dalo naději a uvedlo do pohybu určité skupiny ještě před začátkem 90.let. V Anglii se Romové pokládají za římské katolíky, někteří jsou pravoslavní řeckokatolíci. Irští Travellers jsou římští katolíci a angličtí Romanichals Travellers jsou zpravidla nevěřící až dodnes. Romové, kteří přichází z Lotyšska do Estonska, jsou většinou luteráni, zatímco ruští Romové jsou pravoslavní. V Itálii žijí katolíci, evangelíci, mohamedáni i nevěřící. V Bulharsku jsou dvě skupiny: skupina křesťanů 9 Janáčová Eva, Náboženství Romů, 1999/2000, s. 11-12
20
(Dasikané Roma) a skupina mohamedánů (Xoxarané Roma).10 Přejaté prvky, jejich používání a funkce závisí na situaci a vztazích s okolím. J. P. Liegéois vytváří analýzu ve třech rovinách: a) náboženství jako adaptace okolí b) náboženství jako součást kultury c) náboženství, které umožňuje psychickou rovnováhu, sociální a kulturní reorganizaci. 11 Náboženství se jedinec přizpůsobuje tehdy, kdy přijetí víry není spojené s donucováním. Věřící i církevní hodnostáři dávají Romům často najevo, že nejsou na církevní půdě vítaní. A naopak, politické asimilační snahy a náboženství využívají násilné asimilace, např. Ve 40 letech museli podle Liegéoise např. bulharští Romové mohamedáni násilně přestoupit na křesťanskou víru. V České republice existuje také několik evangelikálních společenství Romů, které se spontánně schází každou neděli ke společnému rozjímání nad Biblí, modlitbami a uctívání Boha. Není výjimkou, že tato setkávání vede neromský pastor. (např. o.s. Lavina - Blansko, O del hin drom – Brno, atd.)
2.4.2 Romské letniční hnutí u nás Jak jsem již uvedla, ne všichni Romové u nás, se hlásí k římskokatolické církvi. Po roce 1989 se náboženská mapa Čech a Moravy změnila. Po celé ČR vzniklo několik desítek tzv. Letničních či charismatických sborů s převahou Romů (samozřejmě vedle letničních sborů s převážně neromskými příslušníky). Dnes je v Čechách a na Moravě romských letničních věřících několik set. Číslo to možná není nikterak fascinující, ale jejich aktivita je tak výjimečná a jejich projevy tak nápadné, že jde evidentně o svým způsobem důležitý a cosi vypovídající fenomén. Romské letniční hnutí není českým specifikem, naopak: Kde existují Romové a zároveň křesťanské prostředí, tíhnou k jeho letniční podobě. Nejznámějším příkladem je již zmiňované Gypsy Evangelical Church ve Francii. Ale romské letniční sbory jsou 10 J.P. Liegéiois, Romovia.Cigáni.Kočovníci, Charis, 1995, s. 81 11 Tamtéž, s. 85
21
i v Maďarsku, v USA a jinde. Je zřejmé, že na letniční spiritualitě je něco, co rezonuje s romskou kulturou. Něco, co je pro Romy přitažlivé. Letniční církev. Název "letniční" souvisí s jedním z hlavních židovských svátků – letnicemi, které se slaví padesát dní po Velikonocích. Podstatným znakem letničního hnutí je mluva ve vytržení a u církví, které se označují jako "charismatické", ještě další dary Ducha Svatého, například zázračné uzdravování. "Letničáři" se však vyznačují také jinými pro Romy tolik přitažlivými znaky: Kladou důraz na spontaneitu, není pevně daná liturgie, často se v závěru shromáždění jí a pije. Letniční typ bohoslužby tedy nevyžaduje žádnou znalost církve, kdokoli může být hned a naplno aktivním účastníkem. V této církvi je zřejmé vysoké emocionální nasazení všech zúčastněných členů - kazatelů (pastorů), i věřících. Letniční kazatel mluví obvykle zpaměti, směje se, křičí, velmi často opakuje tytéž věty, klade otázky, na které shromáždění výkřiky - typu: Amen, Haleluja, Bohu díky - hlasitě odpovídá. Projev kazatele mívá mnoho znaků typických právě pro romskou kulturu: improvizaci, emocionalitu, opakování podstatných formulací, spoluúčast posluchačů. Kněz, pastor nebo kazatel si přesto žádá úctu a romští členové ji jemu evidentně prokazují. Tak jako se hraní, hudba u Romů (bašavipen), odehrává doma, prostředí pro takovýto náboženský obřad působí neformálně a koresponduje s neformálností projevu. Působí do značné míry také rodinnou atmosférou. Hudba je chápána jako prostředek vlastního duchovního, resp. emocionálního vyjádření narozdíl od "koncerního" pojetí hudby v církvích jiných. A protože je hudba jedním ze základních prostředků romské identity, je tento rys možná nejdůležitější. (podle Zuzany Jurkové, 2004) Podle Zuzany Jurkové a ankety Ekumenické rady církví, (ta sdružuje tradiční nekatolické církve v ČR a nijak nezdůrazňuje letniční/charismatickou orientaci), z roku 2004, se Romové v Čechách a na Moravě nachází v církvích, které jsou do jisté míry ovlivněny právě letniční spiritualitou. Do výčtu nezahrnuje Romy, kteří se hlásí k římskokatolickému vyznání: Pravoslavná církev Rokycany: má prvního romského kazatele Davida Dudáše
22
a bohoslužeb se účastní několik desítek lidí; Armáda spásy Brno: středisko Dživipen, jehož mnozí členové ale v roce 2003 přešli do Bratrské jednoty baptistů; Českobratrská církev evangelická Cheb: charismaticky orientovaný a ze zahraničí podporovaný sbor; Jednota bratrská Hejnice, Nýrsko, Dolní Podhůří : již několik let existující sbor specifický svým smíšeným charakterem; Apoštolská církev Chomutov, Orlová; Křesťanské společenství (-nejedná se o Křesťanské sbory) Krupka; Slovo života Jirno, České Budějovice; Nedenominační sbory: Ekklesia Jihlava, Filadelfie Krnov, Penuel Plzeň (vede Korejec Sang).12
2.4.3 Náboženské rituály "Bůh trestá koho chce, ale Roma dvojnásob." (romské přísloví) Neznám Roma, který by tvrdil, že Bůh neexistuje. Bůh je všude a všechno. Bůh je láska a je všemocný. Romská kultura nebyla až donedávné doby kulturou literární, a proto ani jejich víra není a nebyla tradována literární formou. Není pevně zakódována v náboženských textech, tak jako je křesťanství zakotveno v Bibli. Romská víra souvisí s pověrami a strachem ze smrti a zejména z mrtvých. (mule) Jejich náboženství je symbiózou křesťanství, pověrečných představ původem snad z Indie, a lidových zvykových úkonů místních obyvatel. Není zpravidla založená primárně na lásce a hledání pokoje, ale na strachu z porušení Božího příkazu a následného trestu. Učení církve Romové zpravidla detailně neznají, přesto věří bezmezně všemu, co je řečeno v kostele. Někdy se můžeme setkat u Romů s tímto názorem: "Věřící nepotřebuje kostel a faráře, Bůh vidí přece do srdce a tak mohu zůstat i doma." Pouze občasná návštěva kostela je také ovlivněna rozšířeným názorem o tom, 12 Zuzana Jurková, Romské letniční hnutí v Čechách a na Moravě:letmý dotyk tématu, In: Romano Džaniben, ňilaj 2004, s:56-60
23
že Boha si nosíme v srdci. A kdo ho v srdci nemá, pro toho je zbytečné chodit do kostela. Z toho důvodu je v každé romské domácnosti svatý symbol, ke kterému se Romové denně modlí a hledají u něj východisko v těžké situaci. Většina Romů vlastní kříž jako posvátný a úctyhodný symbol a svaté obrázky, které mají pověšeny zpravidla v kuchyni nebo ložnici. Také Panna Maria se často vyskytuje v podobě obrázků a sošek v místnostech Romů. Může to mít spojitost s kultem matky, který si Romové přinesli z Indie. Bible je kniha, kterou najdeme téměř v každé romské domácnosti. Vykládají si ji poněkud alegoricky. Svatou trojici pro Romy představuje Ježíš Kristus, Panna Maria a Duch svatý. (Namísto křesťanského: Bůh - Otec, Ježíš a Duch svatý.) S romskou vírou souvisí také pověry a magie, spojené především s narozením a umrtím člověka, (např: kněz se v pohřebním průvodu nesmí otočit, jinak v rodině někdo další zemře, těhotná žena se nesmí podívat na nic škaredého a musí dostat na co má chuť, jinak bude s dítětem zle, dítěti se po narození váže na ruku zpravidla červená stužka, proto aby bylo ochráněno před zlými duchy, atp.), zaříkání, často věštění, a již zmiňovaný strach z mrtvých duchů (mule). Mula viděl téměř každý Rom, včetně dětí. S aktem porodu je spojena rituální nečistota. Voda a oheň slouží jako prostředek magické očisty. Tradiční romský křest byl ještě vedle očistné symboliky vody obohacen o posilující symboliku Země – matky, neboť dítě je ponořeno do jámy s vodou, spíše než do nějaké nádoby- křtitelnice a Matka Země mu tak vedle symbolické očisty vdechne i svoji životadárnou sílu. Velkou roli hraje pomazání dítěte. Kombinací několika náboženských tradic, magie, animismu, kultu Země a křesťanství vzniká jedinečná skutečnost. Dává řád osobitému romskému lidskému životu a zároveň jej zavazuje do pevných svazků s okolními společnostmi. Pohřební rituály Specifické náboženské cítění se projevuje při smrti blízkého člověka. Romové věří v ducha, který opouští lidské tělo, třetí den po smrti. Proto se v tradičním pojetí romství vyskytuje "vartování". Po tři dny se sedí u zemřelého v domě, vykládají se veselé příběhy ze života mrtvého, zpívá se a pije. Občas se chodí za mrtvým podívat, aby mu nebylo smutno a neměl potřebu se na zem vracet v podobě ducha (mulo), neboť tito duchové obvykle škodí a přichází si na zem vyřídit to, co za života nestihli. Zpravidla
24
chtějí ublížit těm, s kterými mají nevyřízené účty. Pohřební rituál se liší od jednotlivých skupin Romů. Romové ve Francii žijí jiným způsobem života, než např. Romové v Rumunsku, liší se od sebe také čeští a slovenští. Zpravidla se však mrtvému dává do hrobu vše, co by mohl potřebovat. Oblíbené předměty, peníze i jídlo. Smrt je jakousi bránou do světa gádžů, ze které není pro Roma návratu do jeho tradiční komunity.13 Některé další tradiční prvky romské víry se zachovaly doposud, převážně však na Slovensku. Patří mezi ně magické praktiky, zaklínání a proklínání a také tzv. promodlívání. Kletba je veřejná praktika, kletí před svědky na veřejnosti. Je to vzájemné, dvě znepřátelené strany si přivolávají Boha na pomoc jako svého svědka. Promodlívání je neveřejná, magická záškodná praktika, modlení se za zlo, neštěstí, nebo chorobu a smrt nepřítele, provozuje se před obrazy svatých. Ti Romové, kteří přijali křesťanskou víru cele, znají Písmo Svaté a biblickou terminologii, ztotožnili se s novým životem v Kristu Ježíši, uvádí podle Kováče toto: "Křesťanství je pro mně to nejkrásnější, co jsem v životě mohla potkat." "Všechno čarodějnictví a zlé skutky, co jsme kdysi napáchali, jsou díky Pánu Bohu pryč." "Tak jsme se stali křesťany a přestali jsme mít ty otřesné zvyky, že když někdo v rodině zemřel, že se mu dával alkohol do rakve, prsteny, peníze, aby si mohl nakoupit.." "Byla jsem velmi zlá žena. Hned jsem se s každým pobila. Aji jsem se napila skoro každý den. Když jsem toto dělala, byla jsem katolička.."14 A co říkají tito Romové o ostatních, kteří udržují tradiční praktiky: "Oni dělají okultismus, satanismus. Modlí se před obrazem a zapálí svíčku, za někoho koho nenávidí a komu chtějí uškodit. A klečí před Božím obrazem a modlí se za smrt a utrpení toho člověka, kterého nenávidí. To je okultismus a satanismus, protože Bůh je láska a on nikomu nechce zlé. On nemá zálibu ve smrti hříšníka." 13 Podle Ireny Raichové, Romové a náboženství, Svan, 1999, s: 65-67 14 Kováč, Mann, Boh všetko vidí- O del sa dikhel, Chronos, 2003 s:167 (jedná se o Romy v Plaveckom Štvrtku)
25
"Oni něco ukradnou a řeknou, Pán Bůh mi požehnal!..Oni si myslí, že uctívají Boha, ale přitom uctívají samotného satana. Protože když se modlí, kleknou i na kolena, ale ne každá modlitba je dobrá. Pánbíčku dej, abych mohl krást a měl volnou cestu..."15 Je vidět, že "znovuzrození" křesťané se s těmito magickými praktikami neztotožňují, neboť se neslučují s pravou křesťanskou vírou. Odsuzují je a označují za okultistické. S romskou vírou souvisí spoustu dalších pověr a praktik, ale jejich detailní popis by přesáhl rámec mojí práce.
2.4.4 Představa Boha Romové vnímají Boha především jako mladého muže (Ježíše Krista), který kdysi žil, učil a zemřel na kříži. Zmrtvýchvstání není pro Romy tak jednoznačné, důvodem je - již zmiňovaný - strach z duchů. Ježíš Kristus je hlavní postavou Nového Zákona, je vyobrazován na nejrůznějších obrazech, zejména na kříži a stal se tak hlavním znakem křesťanství. To vedlo přirozeně k tomu, že se stal pro Romy symbolem křesťanského Boha. Bůh - Otec, jako Duch, nebývá vyobrazován, proto se Romové ztotožnili s představou Boha - Syna, Ježíše Krista. Je pro ně nemyslitelné věřit v někoho, koho podobu nikdy nespatřili. O Ježíši si čtou, vidí ho a tak v něho věří. Nelze tyto představy zobecnit, představa Boha (Krista), je vždy závislá na převládajících názorech dané etnické skupiny, na její všeobecné duchovní vyspělosti a orientaci. Pravdou zůstává, že Romové vidí Boha svým vlastním způsobem a vztah k němu je individuální. Romové na své dlouhé cestě z indické pravlasti do Evropy a dále, na svého Boha nezapomněli. Vyplývá to i z romského označení- De(ve)l , kterého se užívá i v jiných indických jazycích a které patří k nejstarší vrstvě indoevropské slovní zásoby. 16
2.4.5 Černá Sára K tématu romské víry patří také patronka Romů: Černá Sára – Kali Sára (Káli Saraj). Je uctívána zejména ve Francii, ale pomalu se dostává také do povědomí Romů 15 Tamtéž, s:167 (jedná se o Romy v Plaveckom Štvrtku) 16 Podle Romsko - českého a česko - romského slovníku, 1991, s: 83
26
u nás. Z hlediska indického původu ji můžeme ztotožnit s manželkou Šivy, černou bohyni Kálí (známou též jako Bhadrakálí, Uma, Durga a Sjama.) Ve skutečnosti jde vlastně o jakousi romskou obdobu Panny Marie. Kálí reprezentuje ženský aspekt božství a v českých zemích je u Romů nazývána také Černou Pannou Marií. Je to první svatá Romka s černým obličejem, která údajně sloužila u tet Ježíše Krista. Romové se s velkou pravidelností sjíždí každoročně koncem května do francouzského městečka Les Saintes-Maries-de-la-Mer, aby uctili památku romské neoficiální svaté Sáry. První písemné svědectví o účasti Romů na těchto slavnostech náleží roku 1855 : "Kostel byl přeplněn lidmi z Languedocu, ženami ze země Arles a nemocnými Romy. Ostatně byli to právě oni, kteří zapálili ty největší svíce, ale pouze u oltáře Sáry, která pocházela z jejich lidu." Dále v písemných materiálech, které uvádí ve své práci Eva Janáčová, (99/00) čteme toto: "Romové již přišli. Využívají prastarého práva shromažďovat se v kryptě svaté Sáry, jejich legendární patronkyně. Jsou skrčeni pod oltářem, hlavy kučeravé, s horoucími rty, ohmatávají růžence, pokrývají svými polibky lem oděvu svaté Sáry, kapky potu jim padají na mnohé zapálené svíce. Ve dne, v noci zpívají náboženské písně, mumlají jakési modlitby, kterým nikdo nerozumí, v jazyce záhadném. Je to unikátní podívaná. Romové obohacují svaté poutě v Les Saintes svou originalitou velkolepou a mnohotvárnou." 17 Z těchto pramenů vnímáme, že Svatá Sára je alespoň pro některé Romy opravdovou patronkou, kterou stojí za to si každoročně připomínat.
2.4.6 Svatý Rom Cefferino Jiménez Malla-El Pelé (1861-1936) není v naší zemi ani u Romů příliš známou postavou. Přesto se jedná o velmi důležitou osobnost, kterou je nutno v této práci nevynechat. Katolická církev jej totiž 16. 12. 1994 oficiálně prohlásila za blahoslaveného, a to zejména v souvislosti s jeho mučednickou smrtí. Kolem Cefferinova narození existuje řada nejasností. Některé prameny uvádějí jako místo narození Benavent de Lérida (severovýchodní Španělsko nedaleko francouzských hranic), jiné vesničku Alcolea de Cinca u Barbastra. Ve své rodině dostal Cefferino brzy přezdívku El Pelé. Podle různých pramenů nechodil Cefferino nikdy do školy a až do 17 Janáčová Eva, Náboženství Romů, s. 13
27
konce svého života se nenaučil číst ani psát. Na přelomu století se negramotnost nepovažovala za nic výjimečného, vždyť základního vzdělání se tehdy nedostalo více než polovině obyvatel Západní Evropy. El Pelé patřil ke španělským Romům, nazývaným Kalé, ti se zastavovali v různých městech, ve kterých se zrovna konaly trhy se zvířaty. Pelé se naučil od svého otce vyrábět koše a jejich prodejem již od mládí pomáhal zabezpečit rodinu. Když později do rodiny Cefferina přibyly další jeho sourozenci – sestry Chiveca a Encarnación a bratr Lip přezdívaný El Meníno – Pelé se o ně staral jako o vlastní děti. Cefferino však prý jen zřídka hovořil o svém dětství a mládí. Z různých výpovědí se dozvídáme, že pocházel z velmi chudé rodiny, často trpěl hladem a podle některých pramenů prý malý Pelé musel chodit žebrat. Mladému
Cefferinovi
vybral
podle
tehdejších
zvyklostí
manželku
otec.
Po nevyhnutelném "dohadování" pak Cefferino J.Malla uzavřel neoficiální, avšak v rámci komunity závazný sňatek s Terezou J. Castro, rovněž z rodu Kalé. Manželé Mallovi však zůstali bezdětní. Nedlouho po smrti otce, umírá Pelému i matka a Cefferino se musí starat o mladšího bratra. El Menino, jeho bratr, prý nazýval Cefferina otcem. Cefferino hovořil mezi svými romsky, s gádži pak španělsky, ale do své řeči vkládal romské výrazy. El Menino se na radu Pelého oženil a jeho děti jsou pdole tradice považovány za přímé potomky El Pelého, který vlastní děti nikdy neměl. V roce 1922 Cefferinova žena Tereza umírá. Cefferino svolával malé děti z romských rodin i dospělé sousedy, vysvětloval jim Písmo svaté a učil je modlitbám. Problémy, které každým dnem v komunitě vyvstávaly, řešil smířlivým způsobem a napomáhal tak pokojnému soužití. Proslul na koňských trzích jako výborný a přitom naprosto poctivý handlíř, jeho pověst mu umožňovala hájit zájmy Romů, aniž se musel uchylovat k podvodným trikům. Vlastní peníze rozdával potřebným, věnoval jim svůj čas, rady i modlitby. Pro svou mimořádnou inteligenci získal přízeň a hluboké přátelství vlivných spoluobčanů města. Jako důkaz o Cefferinových zásluhách svědčí i tato epizoda: Bývalý starosta Raffaele Jordan trpěl tuberkulózou a na jedné ze svých cest dostal 28
záchvat chrlení krve. Pelé prý ani minutu nezaváhal- beze strachu před nákazou vzal starostu na záda, odnesl ho domů a cestou mu říkal slova útěchy. Jeho čin vzbudil obdiv celého okolí a starostova odměna učinila z Cefferina boháče. Ten však peníze opětovně rozdal chudým a potřebným.18 Po politických zvratech, které s sebou ve Španělsku přinesl revoluční rok 1936, byl Cefferino Jimenéz Malla – El Pelé dne 2.srpna 1936 zastřelen. Zemřel za hlasitého zvolání: "Ať žije Kristus Král!" svíraje v ruce křížek růžence.19
2.4.7 Poutě Nejviditelnějším projevem náboženské aktivity Romů v Evropě jsou poutě. Poutě však vždy nebyly projevem náboženské víry. První poutě do Říma (skupina v Bologni a Forli) a do Saint-Jacques-de-Compostelle byly hlavně naplněním touhy po cestování. Bylo to v době, kdy se v některých zemích mohlo cestovat pouze na propustku. Některé poutě měly časem vysloveně cikánský charakter a úřady je tak také nazývaly. Ať byl jejich původ jakýkoli, byly známé velkou účastí náboženské obce. Lidé překonávali velké vzdálenosti, aby se mohli potkat s rodinou a obchodními partnery. Dnes poutě přetrvávají, především však v Západní Evropě.
2.4.8 Romský křesťanský spisovatel Existuje jen velmi málo Romů, kteří se aktivně podílí na šíření evangelia mezi romskou populací. Jedním z nich je Vlado Oláh a proto se o jeho činnosti a aktivitách také zmiňuji. Phdr. Vlado Oláh je členem komise Ekumenické rady církví pro evangelizaci a pastoraci Romů, je nejvýznamnějším představitelem romské katolické obce u nás a předsedou Matice romské – romského křesťanského a vzdělávacího sdružení. (1991) Studoval mj. teologii, tu však ze zdravotních důvodů nedokončil. Matice romská má asi 50 členů. Organizují laické i odborné semináře a konference, které se zabývají evangelizací a pastorací Romů. Zabývají se překladatelskou a vydavatelskou činností, vyvíjí klubovou činnost zaměřenou převážně na romské pražské děti, zabývají se také 18 Z článku o zajímavých romských osobnostech: Romano Džaniben – II- 4/1995, s. 70-72 19 Tamtéž, s: 72
29
kulturní činností a organizací letních táborů, převážně pro děti ze sociálně slabších rodin. Spolupracují s CCIT – Mezinárodní organizací pro katolizaci a evangelizaci Romů se sídlem v Bruselu. (Je řízena z Vatikánu, Nadací Tolerance, Židovsko křesťanskou společností atd.) Vlado Oláh se zasloužil o romský překlad Janova evangelia, Skutků apoštolských a jiných výňatků z Bible. Leží mu na srdci budoucnost romského národa. Napsal také spoustu próz, které vyšly jak v romském, tak v českém jazyce. Na ukázku zde uvádím některé z nich: Bože Bože Ježíši Kriste. Který jsi Synem Otce, pošli nyní nám Romům sem na zem svého svatého Ducha. Dej, ať v této době Tvůj Duch svatý přijde a zůstane v našich srdcích, v srdcích všech Romů a všech národů, ať v Tebe věříme Bože, i v Tvého syna Ježíše Krista, i v Ducha Svatého. Žehnej nám, ať hodně Romů k Tobě obrátí svá srdce. Ochraňuj nás, ať neupadáme na špatnou cestu a do smrtelného hříchu. Nepřejem si zlé, prosíme svatou Pannu Marii, ať při nás zůstává a promlouvá k nám Amen.20 Modlitba za romský národ 20 Vlado Oláh, Amaro Drom pal o Udut-Naše Cesta za světlem, Matice romská, 2006, s: 107
30
Otče náš, který jsi na nebesích, miluji Tě a nepochybuji, že jsi. Jen ten tě nevidí, kdo tě nechce vidět a otevřít srdce, na které ty klepeš. Klepeš na srdce každého- i na romské. Já ti otevírám – vejdi do něj! Proměň mne a učiň ze mne jiného člověka. Nebuď jen mým hostem, ale buď můj, Pane, tak jako já chci být tvůj. Jsi přítelem chudých a trpícíchtedy i nás Romů. Jsi láskou i životembuď Světlem mým i mého romského lidu! Jen ty nám můžeš ukázat a ozářit cestu vedoucí ze tmy do světla, neboť ty jsi zároveň Světlo. Uzdravuj mou duši i duše nemocného romského lidu. Ať se navrátíme zas k tobě, ke svému Stvořiteli. Ať se navrátímedo tvé blízkosti a vzdálíme se od propasti zlého! Otevírám své srdce a prosím za všechny Romy; Naplň je láskou, světlem a dobrotou! Buď k nám milostivý a sejmi z nás, Beránku Boží, naše hříchy a odpusť nám! Veď naše kroky po cestách budoucích, buď vůle tvá a ne naše.
31
Neboť ty jsi nadějí pro mne i náš romský lid ty jsi světlem, jsi pravdou i cestou. Zbav nás strachu, bídy i slabosti, ať jdeme za tebou jako malé děti. Svůj pláč i utrpení klademe v slzách k tvým nohám. Očisti nám naše čela od znamení hříchu a přijmi nás – své děti- do svého příbytku. Pane Ježíši Kriste, buď stále při nás a neopouštěj nás! Buď naším mostem, aby nás přijala majoritní společnost, jako nás přijímáš ty sám. Amen.21
21 Vlado Oláh, Amaro Drom pal o Udut-Naše Cesta za světlem, Matice romská, 2006, s: 120
32
3 VÝZKUMNÁ ČÁST 3.1 Křesťanské sbory Rozhodla jsem se pro kvalitativní výzkum v evangelikální protestanské církvi nesoucí název Křesťanské sbory. Zajímalo mne, zda má víra těchto křesťanů, kteří se řadí do církve Křesťanské sbory (dále jen KřS), vliv na jejich vztah nebo postoj k Romům. Pro krátké seznámení s církví KřS uvádím některé zásadní informace, které se týkají života tohoto společenství. Mnoho nám napoví také o jejich příslušnících. Lidech, kteří tuto církev pravidelně navštěvují a řídí se tedy pravidly, které jsou v ní dány. Křesťanské sbory: jde o volné sdružení samostatných sborů, které vycházejí z protestantství a z ideálů nadcírkevní společnosti bez kostelů, obřadů a ordinovaných duchovních. Neuznávají jinou autoritu než Slovo Boží v Písmu Svatém. Od roku 1951 působí u nás se státním souhlasem. Jsou tedy jednou ze státem uznaných církví. V České republice je registrováno 26 církví a náboženských společností. Ty byly uznány na základě podmínek, stanovených zákony. Křesťanské sbory jsou 13. v pořadí.
3.1.1 Vznik a původ Jde o církev, duchovní hnutí. Křesťanské sbory v České republice jsou součástí probuzeneckého hnutí 18. a 19. století, jež přirozeně vyústilo ve vznik „svobodných“, na státě nezávislých církví. Křesťanské sbory navázaly na duchovní dědictví tzv. „plymouthských bratří“ (podle jednoho z míst vzniku: Dublin, Bristol, Plymouth; vše před r. 1830) ve Spojeném Království a „bratrského hnutí“ (Die Brüderbewegung; v polovině 19.století) v Německu. Ještě v 19. století se toto hnutí vnitřně diferencovalo (v UK r. 1848) na otázce přístupu k věřícím ostatních církví. Tak vznikly dvě samostatně se vyvíjející větve bratrského hnutí: „otevření bratří“ a „uzavření bratři“. Vznik „Křesťanských sborů“ na území dnešní ČR spadá do roku 1909. Je spojen s misijním působením „otevřených bratří“. Křesťanské sbory mají své zakladatele. Ze zahraničních misijních 33
pracovníků působili na území dnešní ČR v době Rakousko-Uherské monarchie především Dr. F. W. Baedeker, E. H. Broadbent a F. Butcher z Anglie, J. Warns z Německa a F.Widmer ze Švýcarska. Z domácích pracovníků pak F. J. Křesina a J. Mrózek, absolventi Alianční biblické školy v Berlíně. Škola, založená mimo jiné i osobnostmi „bratrského hnutí“ Dr. F.W.Baedekerem a generálem G. von Viebahn a vedena učiteli z řad „otevřených bratří“ Ch.Köhlerem a J.Warnsem, vychovávala misijní pracovníky především pro Rusko a východní Evropu. Dalšími spoluzakladateli bratrského hnutí u nás byli kolportéři Biblí Britské biblické společnosti jako například K.Helmich, M.Sadloň, R.Meitner a lidé, kteří díky duchovní práci všech výše zmiňovaných pracovníků v Ježíše Krista uvěřili a přijali jej za svého Záchrance a Pána. Duchovní impulsy a vzájemné kontakty zprostředkovávaly na přelomu 19. a 20. století alianční konference probuzeneckého hnutí v Berlíně, Bad Blankenburgu, Bad Homburgu, ale i ve vzdálenější Anglii a na jiných místech Evropy. Tyto křesťanské konference sjednocovaly a povzbuzovaly všechny křesťany žijící s Kristem k tomu, aby vytvářeli společenství misijní církve podle biblického vzoru. O názvu Bratrské hnutí jakožto celosvětové společenství nezávislých církví (sborů) odvozuje svůj název od bratrského způsobu uspořádání a vedení bohoslužebných shromáždění. Přidržuje 23,8-12:
se
přitom
„...neboť
slov
máte
Ježíše
jediného
Krista mistra
z a
Matoušova vy
všichni
evangelia jste
bratři.“
18,20: „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ V jednotlivých zemích pak nesou samostatné sbory nebo jejich volné svazy různé názvy
(v
sousedním
Německu
„Evangelisch-Freikirchlichen
Gemeinden
-
Brüdergemeinden“ a „Freie Brüder“, v Polsku „Kosciol wolnych chrzescian“, na Slovensku „Kresťanské sbory“ a podobně). V meziválečném období užívaly bratrské sbory názvu „Sbory věřících v Krista“. Jejich nezávislost se stala nastupujícímu nacismu a později komunismu trnem v oku. V Třetí Říši byla existence bratrských sborů možná toliko ve svazu BFC (Bund freikirchlicher Christen) s baptisty a metodisty. Také v Protektorátě byl na ně vyvíjen tlak, aby vstoupily do svazu s Chelčického jednotou. Po válce se „Křesťanské sbory“ těšily z nezávislosti jen do vydání nového církevního
34
zákona v roce 1949, který nepočítal s církvemi bez struktur, duchovních ve státním zaměstnaneckém poměru a členských záznamů. Po letech života v ilegalitě a persekucí získaly Křesťanské sbory v roce 1956 státní souhlas ke své činnosti. Zachovaly si však určitá specifika svého vnitřního života, jež ke své činnosti potřebovaly. Od roku 1957, kdy byla schválena jejich první ústava, nesou sbory bratrského hnutí v České republice název „Křesťanské sbory“. (z archivu Jaromíra Andrýska – "uvolněného pracovníka" Křesťanských sborů)
3.1.2 Vyznání víry Ježíš Kristus tvoří základ a zároveň cíl církve, jež vznikla podle jeho zaslíbení z (Mt16,18): „...já vystavím svou církev.“ Poslání církve má trojí rozměr. Ve vztahu: - k Bohu je její nejdůležitější úlohou společná oslava Boha jako stvořitele a vykupitele světa, jeho vzývání v modlitbě a službě (1.Tes 1,9; Ř 12,1; Ef 3,10.21), - k sobě navzájem se vzájemná služba projevuje ukazováním si cesty, pastýřskou ochranou, povzbuzováním a napomínáním, jakož i vzájemnou praktickou pomocí (Ř 15,14; Gal 5,13), - k ostatním lidem vydává církev skrze misijní a diakonskou službu svědectví o smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista jako Božího činu záchrany, který napravuje její vztah k Bohu i lidem (J 3,16). Její misijní a diakonská zodpovědnost je nejen místní, ale i celosvětová (Mt 28,19n).
3.1.3 Kdo může být členem KřS? Pro příslušnost k církvi se považují za rozhodující tato kritéria22: 1. Živý vztah k Ježíši Kristu Do společenství věřících v církvi přijímáme jen ty, kdo prožili obrácení k Bohu (Sk 2,38-40; 1.Tes 1,9). Obrácením rozumíme osobní přimknutí se k Bohu, vyznání hříchů a přijetí odpuštění, jež Bůh potvrzuje darem Ducha svatého a nového života. 2. Křest věřícího Protože pověření: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je 22 Andrýsek, J. www.krestanskesbory.cz/archiv
35
ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého..“ (Mt 28,19) nám dal sám Ježíš, křtíme lidi na vyznání jejich víry v Ježíše Krista. Křest chápeme jako znamení, jež svědčí o přechodu člověka k novému životu s Kristem. Na základě tohoto chápání křtu praktikujeme křest věřících a odmítáme křest nemluvňat. V odůvodněných výjimečných případech je možné přijetí do společenství církve i bez křtu věřících. 3. Požádání o přijetí do sboru Do církve se nemůže nikdo narodit, ani do ní nemůže být začleněn proti své vůli. Člověk má o své příslušnosti k církvi sám rozhodnout. Chce-li být přijat do sboru, žádá starší sboru o rozhovor. Po určité době vzájemného poznávání se během jeho účasti na běžném životě sboru může následovat veřejné přijetí do sboru v rámci bohoslužebného shromáždění. Příslušnost ke Křesťanskému sboru vylučuje příslušnost k jinému sboru či náboženské společnosti. Zpravidla je to akt křtu, kterým je věřící účastník sborového života přijat do plného společenství sboru.
3.1.4 Sborový život Důležitými prvky života církve jsou: (podle příslušníku této církve)23 Bible "Vyznáváme, že Bůh vdechl celé Písmo svaté, proto je přijímáme v jeho výpovědích jako spolehlivé a autoritativní. Jsou nám měřítkem pro učení, život a řád církve (2.Tim 3,16; 2.Pt 1,20-21). Proto je také zvěstování Slova při bohoslužbě, systematické vzdělávání formou biblických hodin, domácích kroužků a věkově specifických skupin (nedělní škola, dorost, mládež), důležitou součástí sborového života." Společenství církve "Společenství církve není seskupením samotářů, nýbrž lidí, kteří společně sdílejí své starosti a radosti. Stejná víra v Ježíše Krista je spojuje. Udržujeme proto přátelské vztahy osobními kontakty, návštěvami, účastí na shromážděních nebo společnou dovolenou." Památka Páně - Večeře Páně "Večeři Páně ustanovil sám Ježíš. A proto každý, kdo k němu má živý vztah, je 23 Andrýsek, J. www.krestanskesbory.cz/archiv
36
pozván k účasti na Památce Páně. Udržujeme tím nejen společenství s Kristem a navzájem, ale zpřítomňujeme zároveň jeho utrpení, smrt a zmrtvýchvstání, abychom zůstávali zaměřeni na jeho druhý příchod, který zaslíbil. Památka Páně je slavena každou neděli." Modlitba "Modlitba je rozhovor s Bohem. Vzývání, děkování a přímluva jsou pevnými součástmi života církve. Zahrnují všechny životní situace a oblasti. Na biblických a modlitebních hodinách, v modlitebních kroužcích a během bohoslužeb děkujeme za Boží blízkost a modlíme se za osobní potřeby, misii i politiku." Za základ svého života přijímají tedy příslušníci této církve dílo a učení Pána Ježíše Krista, věří v Něj a vyznávají Ho jako věčného Božího Syna a současně jako bezhříšného a dokonalého člověka. Věří v Jeho zástupnou smrt za hříšné lidi, Jeho vzkříšení z mrtvých a oslavení Bohem, Jeho Otcem v nebesích. Vyznávají, že skrze Pána Ježíše Krista mají odpuštění hříchů, záchranu a věčný život a jsou ospravedlněni před Bohem. V tomto vyznání se shodují se všemi skutečnými křesťany v dějinách Církve, jejíž jsou součástí. Příslušníci Křesťanských sborů věří, že Svatá písma - Bible - jsou vdechnutým (inspirovaným) Božím slovem, při jehož psaní byli autoři jednotlivých knih Bible vedeni samým Bohem - svatým Duchem. Křesťanské sbory (dále jen KřS) jsou sbory křesťanů, kteří své křesťanství staví na osobním vztahu s Kristem, který se projevuje osobním čtení Bible a modlitbou. Bohoslužby Věřící v Křesťanských sborech se podle vzoru ve Skutcích 2,42 - 46 scházejí , aby spolu četli Bibli, sdíleli se o tom, co přečtené úseky znamenjí v praxi, dále, aby se spolu modlili, chválili Boha a lámali chleba (slavili Památku Páně).24 Shromáždění jsou zároveň prostorem, kde věřící uplatňují dary Ducha (zejména vyučování, prorokování ve smyslu povzbuzení, napomenutí, potěšení dle 1K 14, 3 aj.) 24 Než byl Pán Ježíš zatčen, odsouzen a ukřižován, ustanovil, aby učedníci na jeho památku lámali chleba a pili víno z kalicha (Matouš 26). Podle toho se věřící v Křesťanských sborech každou neděli (Skutky 20,7) scházejí k lámání chleba a pití z kalicha. Smyslem je připomínat si (Mt 26, 1K11) Krista, jeho život, smrt i vzkříšení a chválit ho. Jinak se Památka označuje také jako Lámání chleba nebo Večeře Páně.
37
Snahou věřících je, aby shromáždění vedli Boží duch (1K 12 a 14); může to být prostřednictvím některého z bratrů (v některých sborech), nebo tak, že se jednotliví bratři zapojují, aniž by byli předem domluveni, podle toho, jak vnímají, že je vede Boží Duch. Podle tohoto vnímání se NZ nezmiňuje o roli kazatelů či farářů v dnešním pojetí. Starší sboru O sbor a jednotlivé věřící pečují starší sboru (Tt 1,15). Jsou pastýři (1P 5,1-5); jejich posláním je zajímat se a dbát o osobní duchovní i jiné potřeby jednotlivých věřících. Každý by měl dobře znát Bibli, avšak vyučovat ve sboru nemusí jen starší, ale učitelé, kazatelé, kteří k tomu mají obdarování (Ef 4,11; 1K 12). Starší by měli osobně znát jednotlivé věřící ve sboru (J 10,14). To je jeden z důvodů, proč v KřS není formální členství. Každý věřící má jedna k osobní vztah s Kristem, je zapsán v knize života (Fp 4,3), tím je dána příslušnost ke Kristu i k církvi (prostřednictvím Ducha svatého, viz 1K 12,13). Příslušnost k místnímu sboru je dána tím, že sbor (starší) rozpoznají (uznají) jeho osobní vztah s Kristem.25 Takový věřící se pak zapojuje do života místního sboru. Křest Křest vnímá tato církev jako "vnější projev vnitřní skutečnosti". Podle Římanům 6, znamená křest zemřít, (ponořit se) s Kristem a vstát (vynořit se) s ním k novému životu (viz. též Ko 2). Proto křtí ponořením a pouze ty, kdo vyznávají, že v Krista uvěřili, tedy vesměs dospělé; pokud "děti", pak natolik velké, že jsou schopny tomu porozumět a samy se vyjádřit.
25 Tento vztah vychází z vyznání vlastních hříchů, pokání a víry, že Kristus za mně osobně zemřel, z přijetí odpuštění hříchů, s tím, že takto jsem se stal Božím dítětem (Římanům 8,16), dostal jsem Ducha svatého (Efezským 1,13) a jsem povolán, abych podle toho žil (Efezským 4,1).
38
3.2 Výzkumné metody Pro svůj výzkum "Vliv křesťanské víry na vztah k Romům", jsem si zvolila tyto cíle: Cíle výzkumu: - zjistit, zda má víra křesťanů (z KřS) vliv na jejich vztah či postoj 26 k Romům, zda je vztah křesťanů (z KřS) k Romům, ovlivněn jejich křesťanskou láskou k bližnímu, - nahlédnout pod pokličku vztahu mezi křesťany z církve KřS a Romy, - zjistit, zda se názor křesťanů (z KřS) na Romy, liší od názoru ateistické většinové populace (vycházím z tvrzení statistik z roku 2000, které mluví o problematickém vztahu české majority k romské menšině - viz. výše) Rozhodla jsem se pro následující výzkumné metody: Výzkumné metody: 1) pozorování skupiny 2) skupinová diskuse (focus group) 3) strukturované rozhovory (doplňková metoda) Každé výzkumné metodě se ve své práci věnuji zvlášť, popisuji její dílčí cíle a závěrečnou analýzu výsledků.
3.2.1 Pozorování skupiny Seminář: Romové aneb rasová nesnášenlivost Dne 25. října 2007 jsem měla možnost vést na celorepublikovém setkání mládeže křesťanských sborů, seminář s názvem Romové aneb rasová nesnášenlivost. Celý seminář byl zaznamenáván videokamerou, proto jsem si zvolila efektivní metodu záměrného pozorování skupiny a zpozorované poznatky jsem použila, společně s výstupy účastníků, pro svou práci.
26 Postoj se dá chápat jako hodnotící vztah, nejde jen o názor či mínění, jde hlavně o určitou připravenost se nějak chovat, je to relativně trvalá soustava hodnocení, cítění a sklonů jednat určitým způsobem.Postoje mají význam pro druhé lidi, neboť jejich partner se pro ně stává čitelným, umožňuje jim to předvídat povahu a průběh kontaktu s ním. (podle Řezáč, J. Sociální psychologie, 1998, s.125)
39
Cílem semináře bylo seznámit účastníky rámcově s romskou kulturou, přimět je k přemýšlení nad tímto tématem. Zajímalo mne, zda má křesťanská víra u těchto mladých lidí vliv na vztah k Romům, či se tyto dvě skutečnosti navzájem neovlivňují. Cílovou skupinou tedy byli účastníci mládežnické konference církve křesťanské sbory, jednalo se o 18 účastníků ve věku od 14 – 25 let. (Výjimku tvořil jeden padesátiletý účastník.) Dílčí cíle semináře: −
ověřit, zda má křesťanská víra u těchto mladých lidí vliv na vztah, postoj k Romům,
−
zjistit, zda se liší vnímání Romů očima křesťana, který má mezi Romy přátele a křesťana, který zná Romy pouze zprostředkovaně,
−
seznámit účastníky s Romy, romstvím a rámcově s romskou kulturou,
−
podnítit v nich přemýšlení nad romskou tematikou interaktivním způsobem. V rámci konference si účastníci mohli vybrat z široké nabídky seminářů, proto mne
zajímalo, proč si vybrali právě tento seminář a s čím na setkání přichází. Zeptala jsem se tedy na jejich očekávání od semináře. Nejzajímavější očekávání zde na ukázku uvádím. Jaké je vaše očekávání od semináře? −
chci vědět, jak to chodí
−
chtěla bych se dozvědět něco víc o Romech, nic o nich nevím
−
chtěl bych vědět jak s nima lépe vycházet, mám s nimi záporné zkušenosti
−
zajímá mě tohle téma
−
mám špatné zkušenosti s Romy, proto mne to téma zajímá
−
zajímá mne jací jsou Romové
−
toto téma se dotýká oboru, který studuju
−
jsem ze vsetína, tam je tohle téma aktuální
−
zajímá mne, jak se vyrovnat s tím, že někdo nesnáší Romy
−
chci vědět něco víc, spolužák je totiž asi Rom
−
jsem ze vsetína, a pracuji s nimi, proto mne to zajímá
−
od malička s Romy žiji, proto nechápu, proč se na ně někteří dívají zvrchu a zajímá mne to
(výroky, které se opakují, neuvádím)
40
Z odpovědí je patrné, že většina se o seminář a tuto tematiku zajímá, všech zúčastněných se téma Romů dotýká a chtějí o něm vědět něco víc. Mým cílem bylo, aby se každý účastník zařadil do jedné ze skupin, podle toho, jak blízce se s Romy zná, stýká, popř. s nimi pracuje, nebo jim slouží. ("Služba" je zde chápána ve smyslu pomoc, služba druhým z lásky - potažmo z lásky k Bohu.)
Každý účastník se proto zařadil do jedné z těchto tří skupin: 1. skupina: Mám s Romy zprostředkované zkušenosti (přes média, známé, atd.) 2. skupina: Pracuji s Romy, nebo jim sloužím. 3. skupina: Mám blízké přátele mezi Romy. Objevili se i tací, kteří se mohli zařadit do více nebo všech skupin. Proto si vybrali tu skupinu, která je pro ně momentálně nejaktuálnější. Téměř polovina účastníků se zařadila do skupiny č. 1 (zprostředkované zkušenosti s Romy), ostatní se zařadili do skupiny č. 3 (blízcí přátelé mezi Romy), a nejméně účastníků (dva), se objevili v poslední skupině č. 2 (pracuji s Romy, nebo jim sloužím). Domnívám se, že tato skutečnost výrazně ovlivnila následující zpozorované jevy. Následovala první aktivita, která měla podnítit přemýšlení, asociace zúčastněných a vyvolat v nich představy a otázky. Zajímaly mne také případné stereotypy a limity účastníků ve vnímání Romů obecně, které by dále vyvolaly diskusi na toto téma. Všechny skupiny dostaly toto zadání: ●ÚKOL: Popište dle zadaných kritérií klasického Roma, žijícího v ČR a nakreslete ho, co se vám vybaví, jak je oblečený, jak působí? 1. Jméno 2. Zaměstnání, povolání 3. Počet členů v rodině 4. Životní motto Každá skupina měla tedy určený časový limit a za tuto dobu se měli všichni členové shodnout na jménu, zaměstnání, životním mottu klasického Roma, žijícího v České 41
republice. Odhadnout, kolik členů v rodině má takový člověk, čím žije a co ho zajímá. Kdo chtěl, mohl jej také vystihnout v kresbě, popisu jeho vzhledu, oblečení, doplňků atd. Dá se říct, že všem skupinám společná shoda na jedné osobě nedělala větší problém. Poté si zvolili mluvčího a svoji představu ostatním prezentovali. Skupina č.1: "Ti, kteří mají zprostředkované zkušenosti s Romy- převážně z médií" uvedli: 1. Jméno: Gamroj Tulej 2. Zaměstnání, povolání: podpora, pomocné práce 3. Počet členů v rodině: 8 dětí 4. Životní motto: "Velké prachy za nic!" Při popisu kresby postavy mladého Roma členové skupiny uvedli: Byl by to mladík se sestřihem na „ježka“, s cigaretou v ústech, naušnicemi v uších, značkovým oblečením zn. Nike. V kolektivu této skupiny bylo patrné jisté opovržení romskou menšinou, na jejich účet se tvořily při plnění zadání různé vtípky. Na ukázku některé z nich uvádím: -„Tak jaké povolání? Lupič? (smích), ministr (smích)..“ -„Kolik dětí?No tak oficiálně 4, neoficiálně 10 (smích),tak dáme 8, ale to jen v prvním manželství" (smích) -„Životní motto? No tak aby získal co nejvíce dávek, aby vydělal velké prachy a nic u toho nedělal" -„Uplně velký řetěz na krku mu nakresli a pásek pozlacený, taky zlatý prsteny“ -„Mě se zdá, že hodně lidí v České republice o sobě říká, že není rasista, ale myslím, že hodně jich to opravdu jenom říká, i když částečně je to asi v každém..“ Prezentace skupiny č. 1: -„Takže Tulej je příjmení, Gamroj jejich kočovní.. ta..no...přezdívka.“ -„Spíše jsou na podpoře, ty pomocné práce jsou tam myšleny spíše ironicky“ -„Naše motto je velké prachy za nic, protože berou přídavky, sociální podporu,.. takže tak.“ -„Nakreslili jsme toho uplně nej.., co si o sobě myslí, že je něco, takže ježek, naušnice ze zlata, přijel zrovna dejme tomu z Anglie, jak někteří, v nose piercing, v obočí piercing, 42
všechno ve zlatě, stříbře, že jo klasicky.., cigareta klasicky, prostě de si po ulici a vykuřuje si, oblečení značkové, prstýnky zlaté, opasek, ten kožený, nejdražší, který existuje a boty značkové..“ Skupina se tedy shodla na představě Roma, který odpovídá dnešnímu obrazu Romů v médiích: Člověk na sociálních dávkách, tzv. neplatič, nebo nepřizpůsobivý. Tato představa logicky vyplývá z patrného ovlivnění médii a postoj skupiny je tak založen na odmítavém přístupu, plného předsudků plynoucích mj. také z osobní neznalosti Romů a absence dobré osobní zkušenosti. Skupina č.2: "Ti, kteří pracují s Romy, nebo jim slouží" uvedli: 1. Jméno: Fero Lakatoš 2. Zaměstnání, povolání: nezaměstnaný 3. Počet členů v rodině: 20 4. Životní motto: "Hlavně chlapče, nepracuj!" Při popisu kresby postavy uvedli: Svalnatý mladík se slunečními brýlemi od Guchi, na hlavě tunu gelu, na krku klíče od ztuningovaného kadeta, za pasem nůž, kalhoty od "Armaniho" a sportovní boty zn. Nike. Prezentace skupiny č. 2: -„Počet členů jsme se nemohli shodnout“ -„Nůž za pasem je myšlen samozřejmě na sebeobranu (smích)“ (myšleno ironicky, pozn.aut.) Skupina o dvou členech se shodla na představě Roma značkově oblečeného, působícího neotřele a
sebevědomě. Opět se tu dle pozorování objevuje představa
o negativním vztahu k práci a údajný sklon Romů k určité formě agrese, který v účastnících druhé skupiny vyvolává výrazný pocit odcizení a nesounáležitosti k této etnické skupině. Skupina č.3: "Ti, kteří mají mezi Romy blízké přátele" uvedli: 1. Jméno: Horváth 2. Zaměstnání, povolání: dělník 3. Počet členů v rodině: 10 4. Životní motto: "Žiju dnes"
43
Při popisu kresby postavy uvedli, že se jedná o klasického neasimilovaného Roma. Je to upravený člověk se speciálním účesem, má upravené vlasy často s ozdobami, má značkové a čisté oblečení, voní a má čisté naleštěné boty, nosí zlato jako známku toho, že na to má. Při společné diskusi a práci nad představou konkrétní osoby, se objevovaly tyto skupinové otázky: -„Má to být klasický, asimilovaný Rom, nebo olašský Rom?“ -„Hodně dbají na hygienu, oblékají se čistě a dost často voní že? Češi smrdí, ale Romové voní, i když v povědomí lidí je to často opačně (smích)“ Prezentace skupiny č. 3: -„Rodina je obrovská, tak 10členů, jsou tam i rodiče a děti s dětma, strejdové.“ -„To motto jsme vybrali, protože oni žijí opravdu pro dnešek, nepřemýšlí, co bude zítra a opravdu, dneska máme, tak dneska se budeme mít dobře a zítra uvidíme“ -" Je to podle nás upravený člověk, který dbá na svůj vzhled" Tato skupina se svou prezentací představy klasického Roma výrazně lišila od ostatních dvou skupin. Popsala jej jako čistého upraveného člověka se smyslem pro přítomnost. Vyplývá to z osobní znalosti a přátelství s Romy. Když jsme měli možnost porovnat kresbu první a třetí skupiny, našli jsme velmi mnoho odlišností. To je dle mého důkaz o stereotypním limitovaném vnímání Romů, které se v dnešní společnosti nabízí.To ostře koresponduje s každodenní zkušeností ze života lidí, kteří s Romy tráví svůj čas a mají mezi nimi své přátele. ●ÚKOL: Vyberte si jednu z oblastí: rodina a vztahy, životní styl a hodnoty, víra a náboženství; a popište, čím se Romové liší od majority, jaké mají zvláštnosti, specifika v těchto oblastech? Skupina č. 1 uvedla tyto vlastnosti jako specifika Romů u nás: -Drží spolu -Nebojí se vystupovat -Dělají nepořádek a hluk -Mají zanedbanou výchovu -Mají špatný přístup k lidem -Jsou spíš bez víry a pověrčiví 44
-Udržují tradice- jak kočují -Když se někdo má líp než oni, tak jsou závistiví, taková ta pokrevní msta -Chtějí být lepší než ostatní, povyšují se Při prezentaci těchto specifik skupina dodala: -„Mě zaujalo, že se nebojí vystupovat a prosadí si svůj názor, někdy s tím názorem nesouhlasíme a vystupování je někdy fakt drsný.“ -„Všechno si vydobydou, jde o to že se jich úředníci bojí, třeba p. starosta Čunek se nedal..“ -„Hážou odpadky z okna" -„Jsou rodiny, které jsou slušné, děcka jsou vychované, ale často jsou to ty, co nemají základní výchovné návyky“ Zde se u skupiny č. 1 opět potvrzuje předchozí pojetí Romů - jednolitá skupina "asociálů a nevychovanců".
Skupina č. 2 nad odlišnostmi Romů dlouho přemýšlela a nakonec uvedla o Romech u nás toto: -Liší se barvou pleti -Žijí život ze dne na den -Převládají u nich materiální hodnoty nad těmi duchovními hodnotami Ke specifikům Romů dodali: -„My jsme napsali všeobecně, co nás napadlo, myslíme si, že se to hodně liší z rodiny na rodinu jako u celé společnosti a je těžké to nějak celkově generalizovat“ Je zřejmé, že tato skupina Romy zná z pracovního kontaktu. Již se zde neprojevuje obecně zažité vnímání Romů jako masy, ale členové skupiny vyzdvihují patrnou rozdílnost jednotlivých romských rodin.
Skupina č. 3 pracovala na specificích a hodnotách Romů velmi dlouho. Daný čas jim nestačil, aby veškeré své myšlenky ohledně specifik romství, zformulovali. Nicméně uvedli: -„My jsme to pojali komplexně“ -Dítě je pro rodinu velkou hodnotou – „Dítě je rozmazlované, hýčkané“ 45
-Jsou solidární –„Mají rozvětvenou rodinu, když někdo má problémy, vždycky mu ostatní pomohou“ -Mají úctu ke starším -Udržují vztah ke komunitě „Když někde jsou Romové, tak se nestane, že by někdo zůstal sám, váží si toho že jsou Romové a jsou na to možná i hrdí, vyloučení z komunity je trest“ -Snaží se umět žít a vychutnat si život -Jsou dost temperamentní -Dávají důraz na majetek, jídlo „Jedí spolu, jedí hodně, hlavně maso, ale nikdy by si nevzali nic nedobře udělaného, nečistého i kulticky nečistého, když něco spadne na zem, tak to se nejí, neohřívá se jídlo“ -Jsou flexibilní -Udržují tradiční víru, s tím souvisí pověry a katolicismus - „U Romů každý věří Boha“ -Dávají důraz na rituální čistotu Je zřejmé, že skupina č. 3 zná Romy opravdu dobře, zná jejich specifika a hodnoty, které Romové vyznávají. Od toho se odvíjí i jejich kladný vztah k nim. Dá se říct, že Romy obdivují, jejich sounáležitost a smysl pro rodinu, jejich umění žít a prožít život naplno. Nutno podotknout, že tato skupina velmi obohatila svým poznáním a následnou prezentací, skupiny ostatní. Rozvedla se diskuse na téma romská kultura, hodnoty, seznámila jsem účastníky se základními atributy romského národa: romská vlajka, romská hymna (Gejlem Gejlem) a Mezinárodní den Romů (8.dubna).
Na závěr byla položena tato otázka: ●OTÁZKA: Ovlivňuje vaše víra vztah k Romům? Jak by se dalo řešit to, že většina Čechů nesnáší Romy, co byste navrhli jako řešení z pozice křesťana? V této fázi semináře se účastníci již neprezentovali jako skupina, ale mluvil každý sám za sebe. Málokdo však znal na položenou otázku odpověď: -„Tak můžeme se za to modlit, aby se to zlepšilo, abychom mohli změnit náš názor na ně.“
46
-„Víra mě učí neodsuzovat ty lidi, neházet je do jednoho pytle a přistupovat k nim individuálně, takže u mě víra určitě ovlivňuje můj vztah k Romům.“ -„Já si myslím, že je to věc osvěty, informací, poznání, je to velký téma pro historii, dějepis, nesouvisí to s vírou, jde o to pochopit ty věci, je to otázka pochopení věci a celospolečenského řešení, protože romská komunita není schopná to řešit sama, myslím si teda že to nesouvisí s tím křesťanstvím, u křesťanství spíš vidím problém, že jsou rasisti a nevědí o tom..,nevím, jestli je to otázka víry, ale určitě je to otázka pokání, ale to jsem v podstatě ještě nezažil..“ Zajímalo mne, jaký dopad měl seminář na jednotlivce, proto jsem na otázku "Co si ze semináře odnášíte?" dostala tyto odpovědi: -„Takovéto historické pozadí Romů, vlajka se mi líbí, jsem netušila, že je taková“ -„Já sem vůbec nevěděla, že mají hymnu“ -„Je zajímavé, jak se liší názory lidí, kteří Romy znají a těch, co je znají jen zprostředkovaně“ -„Zajímavé jsou ty jejich zvyky a jak se k sobě pěkně chovají“ -„Zase jsem si připomněl, že máme v České republice etnikum, které nás může obohatit a jak je to skvělé“ -„Mě zaujalo to, že jsou tři druhy Romů, protože u nás se spíše vyskytují ti olašští, jsou ale i výjimky“ -„Mě zaujal Mezinárodní den Romů a to, že z televize máme špatný náhled na Romy, a že jsem slyšel i názor těch, kteří je znají“ -„Mě zaujalo, že Romové nejsou tak špatní, jak se o nich říká, protože znám Romy vlastně jen z média, dozvěděl jsem se o nich nové věci o jejich soukromí“ -„Mě zaujalo to, že těch skupin Romů je tolik, já jsem myslela, že je jen jedna skupina“ -„Já i když mám špatné zkušenosti, tak se je učím milovat“ -„No, já jsem se utvrdil v tom, že jsou lidi jako my, protože znám spoustu špinavejch Čechů, závistivejch Čechů, Čechů, kteří hážou odpadky z balkónů, prostě jsou to lidi, stejně tak jako my“.
47
Závěr, shrnutí metody pozorování: Z pozorování této skupiny mladých křesťanů vyplývá, že jejich vztah (postoj) k Romům není v závislosti na jejich křesťanské víře, ale odvíjí se od zkušeností, které s Romy každý jednotlivec má. Výrazně se liší názor křesťanů, kteří Romy osobně neznají a názor věřících, kteří mají mezi Romy blízké přátele, znají jejich kulturu a motivaci pro jejich osobitý životní styl. Případné negativní vnímání Romů u těchto křesťanů tedy plyne z neznalosti romské mentality a jejího nepochopení. Nicméně se tu a tam u pozorovaných účastníků objevuje náznak jistého ovlivnění vírou ve vztahu k Romům. A to hlavně z hlediska lásky k bližnímu: "Já i když mám špatné zkušenosti, tak se je učím milovat." Nelze to však považovat za jednoznačný výsledek, proto se zabývám dalšími metodami, které můj výzkum podpoří více do hloubky.
3.2.2 Skupinová diskuse Ohniskové skupiny - focus group je technika výzkumu, jež shromažďuje údaje prostřednictvím skupinové interakce vzniklé v diskusi na téma určené badatelem. Ohnisko diskuse je určeno zájmem badatele tak, že badatelův zájem označí ohnisko a samy údaje se shromažďují prostřednictvím skupinové interakce. (Morgan, 1997, s. 17) Skupinové diskuse se zúčastnilo šest respondentů ve věku 14 - 23 let. Všichni se považují za aktivní křesťany, navštěvující církev KřS. Jednalo se o tytéž účastníky předchozího semináře na téma Romové. Účastníci již nebyli rozděleni podle míry zkušenosti s Romy, ale setkání se zúčastnili ti, kteří měli o hlubší diskusi nad tímto tématem zájem. Byli tedy s tématem již podrobně seznámeni a měli možnost se vzájemně v diskusi ovlivňovat. Byli uvedeni do pravidel focus group. Celá diskuse trvala přes 60 minut, všem zúčastněným byly položeny celkem čtyři otázky k danému tématu. Celou diskusi jsem nahrávala na diktafon a poté jsem přepsala podstatné informace, které naplňují rámec mé práce.
Dílčí cíle skupinové diskuse jsem si stanovila takto: - ověřit, do jaké míry ovlivňuje víra křesťanů jejich vztah a postoj k Romům 48
- podnítit společnou diskusí hlubší přemýšlení nad tímto tématem. Účastníci diskuse: respondent č. 1: Kuba,věk: 14 respondent č. 2: Hugo,věk: 21 respondent č. 3: Katka,věk: 21 respondent č. 4: Pavla,věk: 16 respondent č. 5: Lucka,věk: 14 respondent č. 6: Martin,věk: 23 Otázka č.1: Kdy jste se poprvé setkali s Romy a jak to začalo utvářet váš vztah a postoj k nim? Respondent 1: Tak já se s nimi setkávám často, už nevím, kdy to bylo poprvé, ale většinou když jsem jezdil, protože jsem chodil na základku, do jedné části Ostravy a oni většinou tak bývali jako v těch centrech, tak většinou jak sem tam jezdil třeba něco nakoupit, tak jsem je potkával..a poprvé to nevím. A vztah k nim mám záporný, protože jsem si nenašel, nedokázal najít nikdy mezi nimi třeba nějaké kamarády.. a třeba situace...tak to teďkom v červnu mě jeden okradl (smích), ale nemusel by mě no..protože já v tu chvíli jsem..byli dva, tak jsem z nich měl v tu chvíli možná trochu strach no..tak sem se tak jako nechal, nevím možná nějak ovlivnit jimi a .. nevím no. Jinak jako byl bych rád, kdyby ten vztah se třeba někdy zlepšil, ale vím, že musím začít u sebe, že nemůžu jenom říkat, že oni jsou špatní a já nebudu nic dělat, já se třeba budu muset začít víc s nima chodit do kontaktu... Respondent 2: Tak, já sem se teda s Romama setkal, též jsem s nima pracoval, vidím je každý den v práci, nebo jako když přijdou do obchodu, tak jako takhle, každý den mám možnost s těma nejmenšíma, co nakupujou třeba do školy, chodija, jo.. kupujou tam 5 dkg salámu.. ale mám k tomu takový vyhrazený styl, že vlastně, někteří jsou u mě, co jsem se setkal a vím, tak většinou s arogantníma namyšlenýma, prostě že jsou něco víc.
49
Respondent 3: Tak já, vlastně.. s Romy se setkávám prakticky každý den, když jedu vlastně z domu na Vsetín do města a většina z nás je má zažité z toho jak vlastně byla ta situace, kdy bydleli v tom pavlačovém domě a jak je potom vlastně přestěhovali, ale osobně jsem je mohla poznat více v parku, kdy jsme se náhodou sešli a nějak jsme prostě začali spontánně mluvit, ještě s kamarádkou a zahráli jsme si spontánně fotbal, tak to bylo super a já jsem mohla se seznámit s jednou holčinou, teď jsme se potkaly a daly jsme si číslo, tak bych za ní ráda zašla a vím, že teda ne každý Rom je stejný ale … je těžké to posoudit, protože, … je to těžké, já mám kamarádku, která chodila s Romem a my společně jsme řešily ty situace skoro každý den, co s ním zažívala a já jsem ho mohla zažít jinak, než to co vlastně vykládal o sobě, jaký je, on vlastně o sobě prohlašoval, že je věřící a na mě působil, strašně jako to.. pěkně, ale když jsem ho potom vlastně zažila v těch situacích, které ta holčina nemohla unést, tak ty byly zase jiné, prostě docela si protiřečil se svojí vírou no.. tak to bylo takové jiné no.. ..Tak on měl vlastně problémy s hraním na automatech a prostě na jedné straně vykládal, jak je věřící, jak mu Bůh otevřel oči, protože on byl vlastně nemocnej, on je hluchoněmý a vlastně na naší mládeži říkal, jak ho Bůh zázračně..jak ho uzdravil, ale.. vím ze zkušeností, že my křesťané nejsme žádný hvězdy a někdy prostě říkáme něco a děláme něco jiného, ale prostě v takových nějakých základních věcech, nebo.. i ta kamarádka říkala, že se přede mnou přetvařoval, ale když už viděl, že sem ho docela prokoukla, tak už to prostě nehrál a choval se arogantně vůči ní a přitom na druhou stranu říkal, že ji miluje a na druhou prostě..jako kdyby mu byla podřízená a prostě.. tahal ji za ruku a takové jako no..nevím..v některých směrech.. to bylo prostě nevím.. teďka je ve vězení no.. vlastně na tři roky a ten pár se rozešel...no... ale bylo to... těžké, my sme to vlastně řešili hlavně s jeho rodinou, protože ona ho hlavně ovlivňovala a to bylo..člověk nemá dávat na první dojem, ale když jsem tam byla, tak oni prostě, chovali se strašně mile, ale přitom ta kamarádka říkala, že prostě, že lžou do očí jako!! Oni to totálně popírají, ale on si ji třeba brali do pokoje vedle a totálně si to s ní vyříkával, aby nemusel jít k soudu, aby neříkala, to, to, to.. a přitom před náma byli hrozně milí a prostě přetvářka uplně hrozná no..ale neříkám, že všichni Romové jsou stejní, já mám tuhletu zkušenost, já vím, že on je hodný kluk, ale myslím si, že věří v Pána Boha a že ho má hrozně rád, ale v něčem má prostě problém a musí si přiznat, že to musí řešit. 50
Respondent 4: Tak já se s Romama setkávám skoro každý den, ale jsou to většinou ty typy těch arogantních Romů, kteří si myslí, že jsou ti nejlepší a vždycky musí mít všechno co oni chcou, ale dívala jsem se na ně vždycky tak, že jsou všichni stejní, ale potom co jsem začla jezdit vlastně s Romama na tábory, tak se ten můj pohled uplně změnil, protože i ti co jsou nevěřící, i ti, co jsou věřící vlastně, tak oni se tak chovají protože to okolí to po nich.. ono je na to zvyklé to okolí, na to jejich chování a oni to..to okolí to vlastně po nich očekává. Aspoň tak je to teda u nás ve škole, oni kdyby se začli chovat normálně, tak oni jim normálně řeknou, co se s tebou stalo, že seš takovej a takovej.. takže je to takový jako divný, že prostě každej je jinej a jak ho člověk pozná, v jaké situaci, toho Roma. Respondent 2: Tak v tomhletom bych souhlasil, fakt je to, když třeba potkám samotnou holku třeba Romku, že ji znám dobře, tak přede mnou se chová jinak, když je sama, je milá, hodná, všecko, ale když ji potkám třeba s tlupou těch.. jako jak oni chodija že.. v té, já to řeknu tlupa jo.. oni chodija v takových bandách jo, gang no...a ona by mi aji řekla ahoj, a tak, ale jelikož jsou tam takoví ti vůdci, co vedou vlastně ten gang, když to tak řeknu, tak prostě arogantně projdou že.. ale když jsme fakt spolu, tak je to uplně o něčem jiném, dá se s ní mluvit normálně, ale jak je s tů svoji komunitů, jo? tak.. prostě když mají toho vůdce jo, tak se chovají arogantně. Respondent 5: No a já bych na to chtěla říct, že o tom, že se přetvařují a chovají se tak, jak od nich okolí žádá, tak to nedělají jenom Romové, ale dělají to i norm..češi a pomalu stejně, že.. když třeba, dám příklad: Moje teta bydlí na Dubině, v Ostravě Dubině, a tam jsou takoví jakoby feťáci a skejtaři, ale jsou všichni jakoby bílí, je tam jakoby převaha Čechů a oni taky prostě že..my sme se bavili s jedním, on se choval uplně normálně a jak byl s něma, tak se choval uplně jinak, možná že to je uplně tak samé, že jak je třeba s někým, tak se chová jinak a jak je sám, tak se chová taky jinak, takže já si myslím, že tak se to nemůže..já bych to tak nebrala, že Romové jsou v tomhle jiní, než Čechové. Přitom jsou jakoby stejní. No jsou stejní. Někteří Romové jsou jiní, stejně jako Češi jsou 51
jiní. To se nedá prostě tak říct. Respondent 1: Mě tak u toho napadá, že vlastně když se bavíme o tom, jací oni jsou, tak všechny ty špatné vlastnosti, které by jsme na nich mohli najít, má vlastně i každý normální bílý Čech, akorát, když se prostě bavíme o nich, tak si řekneme o nich, že mají ty vlastnosti. Mně se třeba.. kdybych to měl srovnat, tak jsou stejní s těma bílýma, akorát třeba mi prostě na nich vadí, že to dělají i Češi, ale u Čechů to tak nevidím, že prostě, když jdou cigáni po městě tak z nich uplně vidím tu nadřazenost jako. A když třeba Češi jako .. že jsou proti nim rasisti, že jim můžou nadávat, ale jim to třeba může být uplně jedno a mě prostě jenom vadí, jak je vidíš jít po městě, samozřejmě zase ne všechny, zase to nemůžeme házet do jednoho pytle, ale že prostě to chování, ta nadřazenost, to jako u normálních Čechů jsem se s tím tak jako, nesetkal.. Tváří se, jako kdyby jim všechno patřilo a nevím no.. skutečně si myslím, že vytvářejí proti sobě takové ty gangy i třeba s těma bílýma. Respondent 6 : Já jsem se setkal jsem s Romy poprvé asi okolo 15ti let, do té doby jsem to jakoby vůbec neřešil, šlo to mimo mě a pak jsem to začal řešit, protože se mě to začalo stýkat mého vztahu milostného..takže.. jsem to začal řešit, začal jsem pronikat jakoby do romské komunity a zjistil jsem, že je to hodně těžké proniknout, i přestože jsem neměl vůbec žádné zkušenosti předtím, tak jsem jakoby cítil nějaký strach z něčeho. A to mi přijde strašně zvláštní, že jakoby ta společnost, ve které žijeme, už nám nabízí obraz takového strachu, i když s tím nemáme zkušenost, tu osobní, ten vztah.. ..ještě před tím osobním vztahem, do 15ti jsem neřešil nějaké společenské problémy a tak dál... dávky a pořádek a takové věci, které se hodně vyzdvihujou, ale měl jsem jakoby..strach z něčeho nepoznaného, z té komunity. No a pak jsem to začal řešit, začal jsem se pohybovat mezi Romy, viděl jsem jak žijou, viděl jsem prostě ty tradice, viděl jsem jakoby v praxi, nikdo mi to nevysvětloval, některé zásady, které jsem do té doby neznal.. Je vidět, že otázka soužití s Romy, je pro respondenty pojmem. Tohle téma se jich 52
dotýká, vnímají je jako aktuální a někteří mají osobní zkušenost, ať už negativní, nebo pozitivní, která výrazně ovlivnila jejich prvotní postoj a vztah k Romům. Podle dané zkušenosti mají tendenci Romy vnímat jako skupinu, - i když neopomínají slovní spojení: "Nechci je házet do jednoho pytle" - nebo jako jednotlivce s individuálními kvalitami.
Otázka č.2: Má křesťanská víra vliv na váš postoj, vztah k Romům? Respondent 1: Tak já jsem ještě neměl možnost, zažít s nima nějakou dobrou zkušenost... Jakože já se jako snažím, chci se jako snažit..,aby jako..aby mi připadali jako normální lidi, ale protože jsem s nima nezažil ještě nic pozitivního, tak stále k nim mám určitý takový odstup. Nevím, třeba, kdybych si mezi nima našel nějaké kamarády, tak by to určitě ten můj odstup změnilo, ale tím, že jako křesťan, že bych měl být i takovým světlem a že takhle s nima, že pokud s nima nebudu ani hovořit...tak je nemůžu neustále jenom odsuzovat, ale... tak vidím je zatím jako záporně, protože ještě jsem neměl tu možnost. Respondent 2 : Tak já, jako křesťan, když to tak vezmu z tohohle hlediska, tak já bych jako..chodí k nám do kostela taky jako...lidi, jako tihleti.. a jako nechci je házet všechny do jednoho pytle, beru je tak, že jsou to lidi tak jako my třeba,ale říkám, ..ale tady není ten stav takový k tomu, jakože ten cit takový no.. jakože.. Respondent 5: Myslím si, že asi ne..že jsem s nima byla zadobře, i před aji po, takže jako že..mám na ně furt stejnej názor a za tím názorem si stojím prostě a že.. že.. nevím já jsem od malička mezi nima vyrůstala, takže nemůžu říct o nich, jako že by byli něco.. takoví zvláštní, ti lidi, že by spadli z Marsu, nebo něco takového, ale že jsou to uplně stejní lidi, narodili se někteří taky v České republice, takže mají taky české občanství, jenže ale mají jako jiné předky, nebo jinak vypadají, ale přitom jsou uplně normální, možná že se chovají jinak, ale každý člověk se chová jinak, nikdo se nechová stejně, takže.. 53
Respondent 3 : No.. já jsem ráda, že víra mi neukazuje, že musím něco.. dělat, že bych vlastně každého člověka měla přijímat takový jaký je,.. i když bych měla, ale že to není prostě něco, co vím, že bych měla, ale že to můžu tak jako vnímat opravdu a že to můžu prožívat že toho člověka – i když je Rom-, i když je černoch, prostě jakýkoli, tak že ho beru opravdu jaký je, a vím, že to dělá Pán Bůh, nevím, kdybych nebyla věřící, tak jestli bych měla jiný postoj k tomu, ale snažím se, i když s tím Romem asi mám špatný zkušenosti, s některýma teda..dávat jim novou šanci, ale snažit se, říct třeba svůj názor ohledně toho, když třeba ten člověk chce opakovaně pujčit peníze i když vím, že ty peníze nepoužije pro ty účely, které třeba řekne..ale prostě mu říct, že mu ty peníze nepujčím, to už se třeba učím, ale řeknu mu to třeba, že prostě doufám, že se nekamarádíme jenom pro ty peníze, ale že jsem ráda, že třeba chodí do toho sboru /křesťanského,pozn.aut./, jo... já si myslím, že křesťanství má na to vliv, protože každý den se vlastně snažíme žít s Bohem, a občas se modlíme za to, abychom využili ten čas pro správné návštěvy a takhle, a potkáme teďka Roma, tak ..si řeknu, že bych mu mohla.. -každý není stejnýpomoct. Já třeba jak jsem se seznámila s těma Romama v tom parku, tak já jsem jeden čas chodila za rodinou a strašně mně naplňovalo to, když jsem jim mohla třeba jednou za čas přinést nějaký nákup, nebo něco donýst a takhle, byli strašně rádi, ale nedělat to s tím, že toho budou třeba využívat a zneužívat..ale že byli rádi prostě ze začátku, že ode mě nic nechtěli, že byli rádi. To bylo super. A ty děti se vždycky na mně strašně těšily, tak mně udělalo už to dobře, že viděli že za nima chodím. No.. to bylo fajn. Respondent 4 : Já si myslím že víra má u mě jen částečný vliv, asi ne nějak moc velký, samozřejmě že mi Boží slovo dává tak trochu jiný pohled na všechno, ale třeba moje kamarádka nevěřící, ona bere Romy takový, jaký jsou, prostě všichni, tak je dělí na dvě skupiny, na ty lepší a na ty, kteří jsou takoví, jací jsou a myslím že prostě jako křesťanka, se jim snažím říkat o Bohu. Kdybych nebyla křesťan tak, asi mám na ně stejný pohled akorát s tím, že o nich moc nevím, což ani teďka o nich vlastně moc nevím, ale myslím, že částečný vliv určitě, ale zase ne nějak moc velkej. Respondent 6 : 54
Tak u mě když si to spojím: křesťan a vliv na postoj k Romům, tak se to trošku míjí, protože tím, že jsem křesťan, tak primárně neřeším Romy, ale řeším jakoby můj vztah k lidem, podle prostě té křesťanské zvěsti, o Ježíšovi zvěsti, a to co jakoby nás nejvíc bolí, tady třeba v Česku, je ta nenávist, nesnášenlivost,nenávist. Toto není ideál křesťanství, je to opak toho ideálu, to znamená že křesťanství má u mě vliv na to, že já se snažím bojovat s nenávistí ke všem lidem a do té skupiny všech lidí patří i Romové, ti jsou v dnešní době postavení jakoby výš, protože ta nenávist se projevuje víc a víc.. takže má to vliv.. ne přímý, ale má to vliv na to, že se učím milovat lidi takoví, jací jsou, když přijdou tyhle problémy a lidé začnou říkat: Proč dělají tyhle problémy, proč dělají to a to, tak řeknu: No, je to problém, ale jaké mám já pro to řešení? Jo? Vždycky se mi vybaví člověk, který začne proti Romům nadávat a nadávat..prostě ta nenávist o které jsem mluvil.. vždycky se toho člověka zeptám: Jaké máš řešení? Jo? Pošleš je do koncentráku?.. Protože to k tomu směřuje, dostáváme se na takovou skluznou plochu, nejdřív nenávist, nenávist, pak odeslat na okraj společnosti a pak ještě vyhubit, tak jak byla druhá světová válka...? Anebo to začneš řešit?..Takže snažím se hledat to řešení já sám u sebe, vidím, že je to někdy těžké, ale ten můj křesťanský postoj je bojovat s nenávistí a myslím si, že proto, že mám známé, blízké Romy, tak s tím nemám takový problém. Respondent 1 : Já si třeba myslím, že to je naší velkou výhodou, že jsme křesťané, protože kdybych se třeba měl ve třídě zeptat, těch děcek nevěřících, jaký ti mají postoj.. tak by.. mě zasypali samými vulgárními slovy a kdoví ještě čím, nadávkami a..no..takže si myslím, že to je naše výhoda a že Pán Bůh nás prostě učí, abychom s nimi vycházeli tak, jako s ostatními lidmi.. i když to pro nás je těžké.. Bylo by dobré, kdyby třeba nějaký Rom přišel k nám do třídy, myslím, že držíme hodně při kupě, při sobě a pokud bych návázal třeba vztah s jedním, tak potom můžu navázat vztah s více no.. Já třeba tam u nás přímo v Paskově, tak tam jsem ještě jako cigána neviděl, a já chodím do školy na okraj Ostravy, takže ani tam je moc nevidím, takže já vlastně s nimi nemám ani každodenní kontakt nebo tak.. takže nevím.. Respondent 3 : 55
Já vidím velký rozdíl ve výchově.. vlastně jejich děti, když jdou po ulici, tak jsou strašně dospělé, prostě oni.. no.. strašně brzo kouří a pořvávají po sobě prostě a už takoví malí kluci pořvávají třeba po holkách, jo?!..Že to je strašně uplně neuvěřitelné no.. že to vlastně vychází prostě z té rodiny no.. jaké oni mají vzory že a to.. je to takové no.. strašně rychle možná dospějou.. Z odpovědí vyplývá jisté ovlivnění křesťanskou vírou a přesvědčením. Avšak u většiny prozatím na teoretické rovině. .."Kdybych nebyla křesťan tak, asi mám na ně stejný pohled akorát s tím, že o nich moc nevím, což ani teďka o nich vlastně moc nevím, ale myslím, že částečný vliv určitě, ale zase ne nějak moc velkej.." Respondenti vnímají svou víru jako určitou hnací sílu k lásce k ostatním lidem, kteří se nachází v jejich blízkosti. Je to potřeba, Boží ustanovení, které se však ve vztahu k Romům naplňuje obtížněji. Ať už z důvodu špatné zkušenosti s nimi, nebo z důvodu pouhých předsudků. Respondenti si toto uvědomují a přemýšlí, jak lásku k Romům uvést do praxe. Otázkou však zůstává, zda jde o pouhé sdělení, nebo o opravdovou touhu tento láskyplný postoj do praktického života uvést: .."že Pán Bůh nás prostě učí, abychom s nimi vycházeli tak, jako s ostatními lidmi.. i když to pro nás je těžké.." Dle mého názoru si většina neumí představit konkrétní situaci sblížení se s Romem, právě proto že jsou citliví na jejich odlišnosti a nechápou motivy některého jejich jednání a chování. Výjimku tvoří respondent č. 6: "..můj křesťanský postoj je bojovat s nenávistí a myslím si, že proto, že mám známé, blízké - Romy, tak s tím nemám takový problém.."
Otázka č. 3: Co by se mělo změnit, aby to bylo jednodušší, navázat s Romy vztah? Bylo by to jednodušší, kdyby....? Respondent 1 : Já mám takový strašně blbý názor.. Já třeba, mně třeba.. já nevím, jak to tak můžu vůbec brát, ale třeba
když si vezmeme že je..cigán, -teda Rom..(smích), abysme
neuráželi.. a třeba černoch, tak černocha beru jakože takového přírodního, že je černý, protože se třeba narodil v Africe, nebo v těch zemích, ale..u cigánů, -u Romů- pardon,
56
tam je ta barva jakože, není zas tak tmavá, jak u těch cigánů,- u těch Romů (velký smích),..(-přeřek, měl na mysli, že Romové nejsou tak černí, jako černoši, pozn.at.).. ale jsou vlastně neco jako mezi námi a černochy, a.. třeba mě by jako pomohlo třeba to, kdyby se třeba jako jedním mávnutím proutku trošku všichni zesvětlili, no.. já nevím, já bych jako osobně nechtěl se s nima mořit, protože jsou cigáni, jsou takoví jakože černí, ale já nevím, mě prostě přijde, že s těma světlejšíma je rozumnější řeč..jak to třeba,.. no..vlastně ani s tím nemám zkušenosti, takže ale myslím si, že bych si dokázal více porozumět s tím, kterej mi by byl bližší i třeba pleťově, i když jako nechcu urážet, že prostě s těma tmavšíma bych v životě nedokázal navázat vztah.. Respondent 3 : Já si myslím, že tady vůbec nejde o tu barvu, kdyby oni prostě..my bysme je neměli nějak zaregistrovaný jak se chovají a takhle, tak můžou být třeba růžoví a my je budeme mít rádi, prostě pokud se budou chovat, tak jak my to budeme nějak tolerovat, nebo tak , ale.. s tou barvou se smíříš, ale..aspoň já si to tak myslím, pokud tě třeba zaujme něčím jiným, jakože já nevím, bude se chovat slušně a tak, tak ta vizáž už ti nepřijde, -prostě vůbec.. Respondent 4 : Já si myslím, že na to má vliv ta společnost, že vlastně, když hážeme ty Romy do jednoho pytle, tak oni hážou všechny nás možná aji do jednoho pytle, že všichni bílí si o nich myslí, že jsou takoví a takoví a možná že proto není lehký s nima navázat ten kontakt, protože si myslí, že pořád proti nim něco máme nebo tak..a myslím si, že ono by to bylo možná aji oboustranný ty sympatie, kdyby.. nevím, kdyby se..někteří bílí chovali k nim slušně a to samý Romové k nám zase.. Respondent 1 : Já si neumím představit, že by se obě tyto skupiny začaly brát prostě normálně, nevím no..podle mě prostě..protože právě nemám žádnou dobrou zkušenost s nimi, tak.. spíš mi z nich jde strach..jako..když je vidím, ale..nevím no..právě kde bych měl začít to.. určitě u sebe, abych konečně to.. je přestal odsuzovat, tak vždycky se má začít u sebe, kde
57
dělám já chybu a co bych mohl udělat já lepšího, ale.. co?.. Nevím,.. jestli zajít mezi ně, někde.. do toho,..do té..do té..skupiny a začít se s nima bavit ještě.. (smích), to.. asi by mě.. prokleli..(smích) Respondent 2 : Tak já si myslím, začít sám u sebe, ale kdyby jsem měl udělat první krok, tak jako to celkově bych udělal, že v naší republice je největší, ..že my se na ně díváme z takového pohledu..třeba jak sou automaty, my je furt vidíme v těch automatech jo..jako i normální lidi tam jsou,..ale že vlastně jako konkrétně u nás je, říká se tomu cigánská hospoda, tam vlastně automaty, jenom automaty a tam jako to jede, jo?.. že vlastně kdyby oni, ty peníze co dostanou jo, kdyby s nima začli jinak hospodařit, kdyby je člověk neviděl furt u těch automatů,jo? ..tak možná by ten člověk měl jiný pohled na to jo?..a kdyby třeba nedělali takový... jako i normální bílý člověk dělá nepořádek, ale třeba.. nevím, jak to nazvat, ale oni mají svoje jiné zvyky, že jim třeba nepřijde, že tam je hozené něco z vokna, že ...zas říkám, to je zas výjimka u některých..Jo?..nevím, kdyby je prostě neviděl člověk furt na těch automatách.. Respondent 4 : Jo, ale to je třeba chyba oboustranná jo zase, že třeba Rom přijde na úřad práce a dostane peníze jo, ale..že člověk nezná pohled z obou stran, dyť neska, když se Rom zeptá, jestli pro něho někdo nemá místo, tak co řeknou Češi? Romy nezaměstnáme, nebo nechceme, aby se tady někdo flákal..nebo tak, jako.. já si myslím, že to je prostě chyba společnosti celé, že to nechala zajít tak daleko. Respondent 2 : Jo, je to chyba celé společnosti, celkově jo, že člověk nezaměstná Roma, protože si řekne, ukradl mi tohleto, a tohle to, takže proto ho třeba nezaměstná, jo, ale ..málokterej chce opravdu dělat, že za tou práci jde, jo?..když to takhle řeknu, že málokterý jde za tú práců jo, že někteří si řeknou, tak budu doma, budu mít peníze a vydělá že..a některý jde na tu práci a usiluje o tu práci jo, třeba i ty pomocné práce, třeba kopání kanálů, prostě cokoli, ale dělá tu práci, a dělá to. Dělá to s radostí, s chutí jo, kdežto ti druzí ne..
58
Respondent 1: Já třeba když bych měl vzít cigána do svojí firmy jednou, tak bych mu hned neodpovídal, kdyby po mně chtěl tu práci, ale snažil bych se s ním třeba nějak sblížit, abych třeba poznal, jestli mě nějak nepodvede, nebo neokrade, i když vím, že by to nešlo poznat uplně, že bych na něm vždycky všechno poznal, ale kdyby za mnou přišel nějaký neznámý, kterého bych viděl poprvé, tak bych ho asi nezaměstnal..jako bych.. -no nevím, jestli bych nezaměstnal i Čecha..- jako normálního..bílýho..no. Respondent 4: Asi..nevím jako já sem se na ně taky dívala skrz prsty, než jsem je poznala všechny, takže je to o tom, že by bylo jednodušší, kdyby se Romové normálně zaměstnávali, normálně se s nimi ostatní stýkali, nedělit město na dvě poloviny, tak, jak je to u nás, že jedna polovina, nebo spíš jedna čtvrtina bydlí Romové a ostatní vlastně, tam bydlí normálně Češi,..takže já si myslím, že by jsme se měli zaměřit takhle.. Respondent 3: Já osobně, kdybych mohla na nich jakkoli zapracovat,..prostě jak bych si přála, aby byli víc poctiví, aby se jim dalo věřit, už třeba mladé holky odrazuje to, když starý Rom po nich pořvává a prostě co si mají myslet...Jednak to, mi třeba vadí, nebo že spousta Romů si lebedí v tom, že prostě nic nedělají a dostávají za to peníze tak, aby se prostě ..i spousta z nich mají cíle, tak aby si za nima šli, aby měli to vzdělání, to základní vzdělání a snažili se jít třeba výš.. aspoň to minimum aby měli...no a to zatím..mě nic nenapadá Respondent 2: No já kdybych do toho měl co mluvit, tak já bych to vzdělání dal na první místo, aby oni udělali základní školu a aby to zkusili třeba i na ten učňák jo,aspoň jako..bych je zařadil jako normálně mezi lidi jo a tak jako na půlky namíchat, aby nebyli jako sou třeba zvláštní školy, to sou vyloženě školy jen pro ně.. ale byl bych rád, kdyby sem to mohl ovlivnit, tak aby ty děcky byly prostě, aby se poznávaly navzájem. Začal bych v první řadě u vzdělání.
59
Respondent 1: Mě na tom třeba hodně vadí ta jejich výchova, že tím, že oni mají těch dětí víc než Češi a že se kolikrát nestarají, nestíhají o všechny postarat, že třeba pár jich pobíhá po městě, že ani vlastně neví, co dělají, že doma obkoukají to, jak se chovají rodiče doma, to je těžké to potom z nich odnaučit..zase narážím na to, že my máme tu velkou výhodu, že jsme vlastně křesťané a že nás od malička rodiče vedou k základním těm slušným.. základům té etiky, nebo něco takového, takže si myslím, že kdyby třeba.. že by to chtělo, aby třeba už od narození, že ..kdyby se ten malý Rom narodil, tak že od narození, kdyby ho měla bílá rodina, tak hned by si na něho udělala podlě mě jiný vztah, než kdyby sem se měl nějak seznamovat už třeba s téměř dospělým Romem no.. Já si myslím, že to bude zčásti tou jejich výchovou a jak bych to mohl já změnit, to prakticky nevím.. Respondent 3: Jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš a .. já si to uvědomuju prakticky že ..děti jsou teda snáze ovlivnitelnější, teda ne že bych je chtěla ovlivňovat teda špatným způsobem, ale konkrétně je težké třeba nevěřícím rodičům v padesátce říkat o Bohu a .. tady k tomu je potřeba hodně velký zázrak, aby uvěřili no..Je důležité podle mě mít dobrý vliv na tu mládež a ukazovat jim jinou cestu než znají oni, dávat jim na výběr, že může být prostě i jiný způsob, jak strávit čas, brát je do mládeží, (křesťanský klub pro mladé, pozn.aut.),a kéž by je to tak ovlivnilo, že to řeknou dál a .. Většina respondentů vnímá ve vztahu k Romům určitý strach a nejistotu, který plyne z neznalosti romské kultury. Nezdá se jim výchova v romské rodině, nechápou některé zvyklosti a tradice, nerozumí tomu, proč mluví hlasitě, proč "pořvávají po ostatních", proč hrají na automatech, atd. Proto považují za nutné změnit výchovu romských dětí, působit na romské děti pozitivně, vštípit jim základní hygienické návyky, mluvit na ně již od malička česky. Respondent č.1 spatřuje největší problém v odlišné barvě pleti. Tmavá barva je pro něj limitující, působí strach a ovlivňuje jeho chování a postoj k Romům: .." třeba mě by jako pomohlo třeba to, kdyby se třeba jako jedním mávnutím proutku trošku všichni zesvětlili, no.."..."mě prostě přijde, že s těma světlejšíma je rozumnější řeč..jak to
60
třeba,.. no..vlastně ani s tím nemám zkušenosti, takže ale myslím si, že bych si dokázal více porozumět s tím, kterej mi by byl bližší i třeba pleťově.." Respondent č. 4 vidí řešení v integraci: .." kdyby se Romové normálně zaměstnávali, normálně se s nimi ostatní stýkali, nedělit město na dvě poloviny, tak, jak je to u nás..", vnímá tedy jako jediný ze zúčastněných určitou chybu na straně většinové společnosti a vidí východisko v zapojení majority do procesu integrace Romů u nás.
Otázka č. 4: Jaké typické vlastnosti, specifika mají podle vás Romové? Respondent 1: Pro mě bylo takovým hlavním zjištěním v semináři, že drží pospolu, že si pomáhají, že to málokdo z Čechů dovede.. se tak vzájemně podpořit, když ten je v nouzi, tak všichni se hned okamžitě zmobilizují a.. tak mi to připadá že v tom jsou daleko vyspělejší než my..v té vzájemné pomoci. Samozřejmě že ne, než my křesťané, ale než normálně bílí, nevěřící lidé. Respondent 4: Já si myslím, že oni jsou v některých případech, aspoň tak jak jsem je ještě moc nepoznala, takoví jako nadřazení, ale ti ostatní, který jsem poznala víc, už jako do hloubky, tak mi přišli přátelští, aktivní, prostě umí pomoct i svýmu bližnímu, i když není stejný barvy nebo tak..jako někteří to dělí na bílý a černý, někteří to nedělí a mají se rádi takoví, jaký jsou. Pro respondenta č. 1 měl seminář o Romech velký význam. Uvědomil si některé pozitivní vlastnosti, které Romové mají, a o kterých předtím nevěděl. A to ho posunulo dál na cestě k vzájemnému porozumnění. Ostatní respondenti sdělili své dojmy a pocity ohledně odlišnosti Romů, již nepřímo v předchozích odpovědích, nebo se k této otázce přímo nevyjádřili.
Závěr, shrnutí metody skupinové diskuse: Z diskuse vyplývá, že jde o téma, které je všem respondentům velmi blízké. Diskuse 61
splnila původní záměr rozproudit debatu na téma romské menšiny. Většina respondentů pochází ze Vsetínského kraje, proto bylo toto téma (- v souvislosti s nedávnou Čunkovou kauzou o vystěhování Romů), tolik ožehavé a aktuální. Respondenti vnímají jasné odlišnosti mezi Romy a jimi, zaujímají určitý, řekněme xenofobní postoj, stejně jako většinová nevěřící populace. Narozdíl od nekřesťanů však spatřují určitou potřebu tyto skutečnosti měnit, i když prozatím nevidí jasné řešení. Ví, že musí začít u sebe, ale neví jakým způsobem. Mají nutkání naplnit Boží ustanovení o lásce k bližnímu, přičemž mezi své bližní zahrnují také Romy. Dle mého názoru je určitým řešením větší informovanost majoritní společnosti o romské kultuře, tradicích. O pohnutkách a motivech, které Romy vedou k tomu či onomu chování a jednání. Jedině tak mohou křesťané nahlédnout do nitra romské duše a pochopit jejich prožívání, které ač je jiné, může být pro ně samotné velmi obohacující. Má tedy víra křesťanů vliv na jejich postoj, vztah k Romům? Do jisté míry ano. Křesťanská víra říká: "Miluj bližního svého..", proto se křesťané snaží i toto ustanovení naplňovat. Ale mnohdy zůstává jen u slov. Prakticky totiž tito lidé neví, jak na to. Důležitou roli zde hraje osobní zkušenosti s Romy. Ty výrazně ovlivňují prvotní postoj a vztah k nim. Pokud je zkušenost pozitivní, může vstupovat křesťan do vztahu s Romem bez předsudků a se zájmem. Pokud je však negativní, výrazně ovlivní veškerý budoucí postoj a vztah k Romům obecně. Tento člověk již nevnímá Roma jako individualitu, ale jako příslušníka etnické skupiny, která se vyznačuje sklony k asociálnímu chování, atp.
3.2.3 Strukturované rozhovory Jako doplňkovou, závěrečnou metodu jsem si zvolila metodu strukturovaného rozhovoru. Tuto metodu jsem aplikovala na svých respondentech s dvouměsíčním odstupem. Zajímalo mne, zda se jejich názory po absolvování semináře a skupinové diskuse na toto téma, liší, či zůstávají stejné.
Dílčí cíl rozhovorů: −
zjistit, zda se názory respondentů ve vztahu k Romům liší s odstupem času. 62
V rozhovorech jsem položila stejné otázky jako při diskusi a dočkala jsem se vcelku stejných nebo podobných odpovědí. Uvádím zde ty odpovědi, které se alespoň v malé míře lišily od odpovědí ve skupinové diskusi před dvěma měsíci. (viz.výše): Kdy jsi se poprvé setkal s Romy a jak to začalo utvářet Tvůj vztah a postoj k nim? Resp. č. 3: Ani nevím, kdy jsem poprvé viděla Romy, ale můj první osobní kontakt s nimi byl asi před 4 roky. Snažila jsem se s nimi sblížit-hráli jsme spolu fotbal v parku. Člověk má spoustu předsudků vůči nim a já asi doufala, že budou jiní, nechtěla jsem , abych odsoudila člověka jen podle pověsti.... Resp. č. 1: Poprvé jsem se setkal tak před 5 lety a zpočátku jsem byl k nim neutrální, spíše jsem si jich nevšímal. Názor jsem si většinou dělal podle toho co jsem o nich slyšel popř. viděl. Tak to bylo zpočátku.
Má křesťanská víra, vliv na Tvůj postoj k Romům? Resp. č. 3: Nemůžu s určitostí říct, kdybych nevěřila, jestli bych měla stejný postoj, jako teď. Nedokážu to asi objektivně posoudit, když v tom žiju, nemůžu říct, že ne. Vím ale jistě, že máme milovat bližního bez přetvářky a rozdílů. Snažím se mít stejný postoj, jak k Romům, tak i k ostatním lidem. Vím, že je to dobré, proto se tak chovám. Asi ano. Resp. č. 1: Určitě bych chtěl říct, že ano, ale jde mi to jak kdy. Vím, že by se ten názor měl změnit, vím, že bych tu pomoc v tomto měl hledat u našeho Pána. Zatím se snažím, ale je potřeba, aby i oni mi nějak ukázali, že ti, kteří jsou v Ostravě jsou na takové úrovni, že s nimi budu moct komunikovat. ALE CHCI SE ZMĚNIT!
Co by se mělo změnit, aby to bylo jednodušší, mít s Romy bližší vztah? Resp. č. 3:Kdyby přesvědčili lidi kolem sebe, jakým koli způsobem, že se jim dá opravdu věřit a dělali vše pro to, aby se za svou pověst nemuseli stydět. Aby byli spořádaní občané a vzdělaní lidé. Resp. č. 1: U mě by se mělo změnit to pochybné přistupování k nim. Oni by se měli více zapojovat do prácí, měli by dávat lidem více najevo, že mají zájem se nějak kladně 63
zapojovat do společného bytí v naší Zemi. Jakými typickými vlastnosti, specifiky, se podle Tebe vyznačují Romové? Resp. č. 3: Mluvou, barvou kůže, mnoha potomky, výtržnostmi, pořváváním po mladých dívkách.. Resp. č. 1: Hodně drží pospolu, dávají o sobě vědět hlasitou mluvou, nepřijímají autority, většina je nepořádných, ale objevují se i ti pracovití a nadaní. Tak nějak to vidím. Výrazný posun je tedy vidět pouze u respondenta č. 1. Má zájem o změnu svého nazírání na Romy, označuje svůj postoj (jako postoj křesťana) za nesprávný a snaží se o změnu. Ostatní respondenti zůstávají věrní svému názoru a jejich pohled na Romy se v průběhu dvou měsíců tedy nijak výrazně nezměnil.
Prozatím byl můj výzkum zaměřen na náhodnou skupinu mladých křesťanů z církve KřS. Jedná se především o teenagery, kteří si svůj vztah k Romům teprve utváří, mnohdy si nejsou jistí řešením této problematiky. Na ukázku jsem se však rozhodla uvést do své práce také strukturované rozhovory křesťanů z Pavučiny, o.s. Den v Ostravě - Kunčičkách.27 Jedná se o občanské sdružení, které pracuje s romskými dětmi v místní komunitě. Mají tedy spoustu zkušeností s Romy a názor na ně je - narozdíl od teenagerů, již protříbený. Pracovníci a dobrovolníci, kteří se podílí na aktivitách ve volném čase, určené romským dětem a mládeži jsou příslušníci církve Křesťanské sbory v Ostravě. Doplňkové rozhovory s pracovníky Pavučina, o.s. Den:
Kdy jsi se poprvé setkal s Romy a jak to začalo utvářet Tvůj vztah a postoj k nim? Resp.č.1: Poprvé jsem se setkal s Romy asi v dětství, když jsem je viděl jak zametají chodníky v oranžových vestách. Párkrát nám přišli nabrousit nože. Popravdě řečeno, jsem byl vychováván v tom, že si mám na ně dávat bacha a vlastně jsem se v té době nesetkal s nějakým “slušně vypadajícím Romem”, který by mi utkvěl v paměti. Takže to 27 http://www.pavucina.net/
64
asi začalo utvářet můj vztah k nim. Tedy klasický odstup a určitou formu vnitřního rasismu. Resp. č. 2: Poprvé ve svém životě jsem se setkala s Romy, když jsem ležela v nemocnici. Byli ve vedlejším pokoji, ale mezi pokoji bylo sklo, takže jsem viděla co dělají, jak se chovají. Jak se chovají jejich návštěvy – pamatuji si to do dneška docela živě – byli hluční, strašili mě a jejich návštěvy nebyly slušné. Když to shrnu – můj vztah k nim se začal utvářet jako negativní. Resp. č. 3: To co si pamatuji z mého setkání v mých asi 8-mi letech s malým Romem v Brně Židenicích, že mě bez nějakého pro mě zřejmého důvodu napadl a začal tlouct. Já jsem utekl a mojí obvyklou reakcí se stal strach. Až v období mé práce v sociální oblasti jsem po 18 roku dostal trochu jiný postoj, kdy jsem přestal generalizovat mou zkušenost a očekávání u všech Romů a přestal být i rasista. Vědom si, že to co je odlišuje není jejich romská příslušnost, ale jako u různých jiných lidí prostě jsou jejich životní podmínky, prostředí, ve kterém se pohybují a další faktory způsobují, že někteří fungují normálně - jako jiní lidé – i když trochu po svém, a jiní prostě dělají bugr. Resp.č. 4: Už v dětství jsem se setkala s Romy. Dokonce jsem měla kámošku Romku s kterou jsme se navštěvovaly. Ale taky mám i blbé zkušenosti s nimi z tohoto období. Můj postoj k nim byl převážně nadřazený a zároveň jsem měla respekt. Pro mne byli Romové rozděleni na 2 skupiny – slušní a hodní; a neslušní a zlí. Resp. č. 5: Poprvé jsem se s Romy setkal v dětství hlavně v Ostravě – Kunčičkách a v Ostravě – Vítkovicích. Tyto oblasti jsou Romy hustě osídleny.. Tyto první setkání na mě působily velmi negativně – vnímal jsem jejich nevychovanost, drzost a agresivitu.
Má křesťanská víra, vliv na Tvůj postoj k Romům? Resp.č.1: Určitě ano. Popravdě řečeno, jsem je začal vnímat jako lidi, kteří potřebují Krista, stejně jako bílí. Křesťanská víra, ve své podstatě změnila můj postoj k nim, nic méně jsem zjistil, že někde vevnitř mám stále zafiksovaný takový alarmující postoj: “bacha Rom – dej si pozor na své věci”. Bůh mi dává předně jiný pohled na ně jako na lidi, které on miluje. Nehážu Romy do jednoho pytle, protože mám s nimi i mnoho dobrých zkušeností. Jednou mi jeden Rom vykradl auto před naší modlitebnou. Bylo
65
zvláštní, že jsem vůči němu nepociťoval hněv. Uvědomoval jsem si, že je v zajetí hříchu a že potřebuje svobodu, kterou dává Bůh. Samozřejmě jsem to nahlásil policii, ale na soudu jsem po něm nechtěl náhradu. V tom ve všem se projevuje má křesťanská víra. Někdy mám na ně nervy. Bych je – některé jedince (děti) “zmlátil”. Jsou nevychovaní, drzí, hajzli...Vždy se modlím, abych měl k nim lásku. Prostě bez Boha bych to nedal. Resp. č.2: Asi určitě. Uvědomuju si, že bych si neměla říkat, že jsou horší než já - v tom smyslu, že Bůh miluje všechny stejně a všichni u Něho mají stajnou šanci a i já bych se měla učit takovému přístupu. Myslím, že jsou určitě jiní (jiné zvyklosti, jiné vztahy, jiný přístup a pohled na život ...). A zároveň vím, že kdybych nebyla věřící, měla bych v mnohém úplně stejný pohled na věci jako oni, v mnohém stejné chování, vyjadřování... Takže se snažím, aby se můj pohled na ně měnil (ne vždycky se mi daří je neodsuzovat). Resp. č. 3: Velmi zásadní. Odlišnost, která u nich je tak zřejmá je pro mě díky víře ne důvod k odsouzení ale výzvou k hledání cesty k porozumění. Resp.č. 4: V dětství trochu ale v pubertálním a dospělém věku ano. Dívám se na ně z toho hlediska, že Bůh má zájem i o tuto skupinu lidí i když jsou jiní a nedělá rozdíly. Resp. č. 5: Ano, vnímám, že křesťanská víra opravdu v mém životě pozitivně utváří a mění postoje k méně sympatickým lidem. Účím se uvědomovat si v praxi při nových negativních zkušenostech Boží lásku, která si nevybírá jen hodné, milé a vzdělané – prostě skvělé lidi.
Co by se mělo změnit, aby to bylo jednodušší, mít s Romy bližší vztah? Resp. č.1: Bylo by to jednodušší, kdyby se prohloubily vzájmné vztahy, důvěra. Celkem se nám to daří s rodiči. Mají k nám důvěru. Resp. č.2: Asi kdyby projevovali více zájmu o vzdělání, práci, o společnost. Aby dávali najevo svůj zájem o nějakou smysluplnou věc pro společnost. (Ani nevím, jestli se oni chtějí nějak integrovat do společnosti, jestli to nejsou jen snahy ze strany "bílých".) Aktivita namísto čekání na pomoc (sociální dávky). Povšechně řečeno, kdyby se nechovali tak jak se chovají – pomoc berou jako samozřejmost (vím, že slova prosím a děkuji neužívají v těch samých souvislostech jako my, ale hodně mi vadí, že si mnozí z 66
nich ničeho neváží, nebo to tedy určitě alespoň nevyjádří). Myslím, že blízký vztah můžu mít s někým, s kým mám společné zájmy, společná témata, která jsou pak základem pro náš vztah. Resp. č. 3: Těžká otázka – rychlá odpověď by asi byla laciná. Možná, že každý člověk, který se zdravě dokáže podívat na sebe a ví na čem ujíždí, kde jsou jeho slabiny a kde silné stránky by také mohl mít zdravý pohled na Romy, kteří jsou jiní a přitom úplně stejní v tom, že také mají své nádherné i stinné věci. Uzdravené srdce člověka – což je výsledek osobního vztahu s Kristem tomu dává velmi dobré předpoklady – milovat bez předsudků a díky tomu projít přes slupku a poznat je opravdově.. Resp.č. 4: ...kdyby jsme změnili na ně pohled, že NE všichni jsou nevychovaní, nepořádnici, nechtějí se učit, leniví.... ...kdyby jsme se na ně dívali jako na sobě rovné ...kdyby jsme neměli vůči nim hodně neopodstatněných předsudků ...kdyby jsme všechny Romy neházeli do 1 pytle ...kdyby jsme se dokázali vžít do jejich postojů, situace... ...kdyby jsme dokázali přijmout, že jsou jiní a to, že jsou jiní neznamená, že jsou špatní ...kdyby jsme přijali, že je Bůh má stejně rád a má s nimi plán a my můžeme být Jeho nástroji Resp. č. 5: To není jednoduchá otázka. Myslím si, že romové odpuzují své běžné okolí především svou suverenitou, hlučností a agresivitou. S problematikou vylepšování vzájemného soužití souvisí spousta předpokladů. Určitě vidím smysl v povinném systematickém předškolním vzdělávání formou různých přípravných programů, aby po nástupu na první stupeň nezůstávali pozadu a neztráceli tak motivaci pro vzdělávání. Dále motivace během vzdělávání (ale ne motivace ve smyslu zvýhodňování bez povinností). Po splnění těchto předpokladů vidím klíč ke zlepšení vztahů se společností v iniciativě pro integraci ze strany Romů, aby majoritní společnost viděla snahu Romů o vylepšení vztahů ve společnosti.
67
Jakými typickými vlastnosti, specifiky, se podle Tebe vyznačují Romové? Resp. č.1: Početná rodina, brzy rodiče, nemají rádi vzdálené cíle, nejsou vytvalí, mají hudební a taneční nadání, čas pro ně nehraje roli, neplnění slibů je normální věc (u mnohých), mají rádi děti, nevzdělanost – (nejsou hloupí, ale rodiče nemají vzdělání a na děti nemají čas), vztah k železu, smysl pro komunitu, zanedbaná výchova – žádná výchova (problém i některých bílých), všeobecné povědomí o Bohu – náboženství, spiritualita – víra v horoskopy. Resp. č.2: Hlučnost, sebevědomí, věřím, že je mezi nimi spousta talentů (zj. tanečních, pěveckých), nebojácní (ve skupině), tvrdí k sobě navzájem (v rodině) i k ostatním. Resp. č. 3: Jsou to lidé komunitní, živelní, přátelští, hodně umělecky nadaní – hudba, zpěv apod., jsou si vědomi kým jsou – taková ta zdravá „nacionalita“ zdá se mi že obvyle nejsou moc systematičtí a ochotni fungovat ve strukturách – což je typické pro „bohémské“ charaktery. Resp.č. 4: Romové, jak jsem je já poznala, jsou jiní než Gadžové. Více akční, rytmičští, neuvažují moc dopředu, pohostinní, nemají motivaci ke vzdělání – to je ale myslím dané spol. situaci, že se nemají kde uplatnit a taky situaci v rodinách, kde žijí rodiče... ze soc. dávek. Naslibují bez uvážení, jestli jsou to schopni splnit, naivní, otevření - vynadají si, řeknou, co mají na srdci a potom ví, na čem jsou... Resp. č. 5: Většinou bývá jejich prezentované sebevědomí mnohem vyšší, než sebevědomí reálné. S tím souvisí vyžadování neustálé pozornosti svého okolí a dožadování se často neopodstatněných výhod. Dalším znakem je značná impulzivita, kdy již při drobných podnětech reagují mnohdy velmi agresivně (verbálně, někdy i fyzicky). Také mají většinou odlišně uspořádaný žebříček hodnot, což plyne z kořenů jejich kultury a také často z nízkého intelektu a vzdělání.
Z odpovědí vyplývá, že u pracovníků Pavučina, o.s. Den, křesťanství výrazně ovlivňuje vztah k Romům. Je pro ně také motivem pro práci s romskými dětmi, skrze víru se učí tyto lidi milovat, brát je takové, jací jsou, podtrhovat jejich kvality a pochopit jejich slabosti. Pro respondenta č. 5 je křesťanská víra hnacím motorem pro
68
to, aby si našel cestu i "k méně sympatickým lidem". V tomto případě má na mysli právě Romy. Na závěr svého výzkumu uvádím přepis strukturovaného rozhovoru Denisy Janušové, pro kterou uvěření v Ježíše znamenalo zásadní změnu v životě, zejména však ve vztahu k Romům: Denisa Janušová ( Charita Vsetín: NZDM Zrnko): Kdy jsi se poprvé setkala s Romy a jak to začalo utvářet Tvůj vztah a postoj k nim? Už v dětství. Potkávala jsem je v obchodě, na ulici. Nebavili jsme se s nimi, brali jsem je za divné a panovaly v naší rodině různé předsudky. Když jsem byla na 1. stupni ZŠ, bydlela v našem paneláku 1 “slušnější” rodina. Máma s nimi pracovala ve stejné továrně, měli poměrně dobrou pověst. S jejich dětmi jsem si hrála na dvoře - 2 z nich chodily do stejné ZŠ. Po té, co mě 1 z nich chtěl zbít, za to že jsem řekla, že je cigán, radši jsem si držela odstup. (Nemyslela jsem to zle, v tu dobu neexistoval oficiální název Rom, jako dnes. On si to však vyložil špatně a nenechal si to vysvětlit, ale jeho starší bratr to chápal a bránil mě). Můžu říct, že až do dospělosti jsem se Romům spíš vyhýbala, nebylo zvykem se s nimi stýkat. My jsme si pokud možno nevšímali jich a oni nás. Ale pokud jsem již měla nějaké zkušenosti, byly spíše negativní (několikrát nás skupinka dětí, třeba i mladších, obtěžovala, a my jsme se jim neodvažovali bránit). Když mi bylo 12 let, přestěhovali jsme se do lokality, kde bydlelo v okolí hodně Romů a naši sousedé měli vůči nim velkou averzi (kvůli nepořádku, hluku, občasným konfliktům,...). V podstatě většina lidí z mého okolí i z rodiny brala Romy jako podřadné, spodní společenskou vrstvu, „špíny“, „necivilizované“, na obtíž. …..
Má křesťanská víra, vliv na Tvůj postoj k Romům? Ano. Vyrostla jsem v nevěřící rodině. V 19ti letech jsem uvěřila v Ježíše. Od té doby se celkově změnil můj vztah k lidem. Věřím, že kdyby nebylo Boha, nepřátelím se dnes s Romy a nedělám dnes práci, kterou dělám. Věřím, že Bůh mi k nim dal do srdce speciální vztah, dalo by se to nazvat láskou, která nevím, kde se vzala. Jak jsem již zmínila, v našem sousedství bydleli Romové a sousedé je neměli rádi. Od 69
té doby, co jsem uvěřila, jsem začala intenzivně vnímat všechna zlá a rasistická slova, která sousedé na adresu Romů říkali. Dřív jsem si toho moc nevšímala. Chápu, že sousedé mnohdy měli důvod se na Romy zlobit, ale velmi mě zaráželo, až s jakou nenávistí mluvili i o malých dětech. Bylo to nepřirozené. O bílých dětech takto nikdy nemluvili, přestože udělaly stejný průšvih (např. když pro legraci zvonily na domovní zvonky, ..). Na druhou stranu jsem si všímala, že romské děti na prostředí, které je odmítalo reagovaly stylem: “jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá” – když jim někdo sprostě vynadal, 2x sprostě mu to vrátily. Což by si možná bílé děti nedovolily. Bílí byli naštvaní, že se jim Romové nechtějí přizpůsobit a Romové neměli zájem se přizpůsobovat někomu, kdo je nenávidí a odmítá. Začarovaný kruh. Když jsem romské děti pozorovala, viděla jsem, že jsou to normální krásné děti a bylo mi jich líto. Bylo mi líto, že díky prostředí, ve kterém vyrůstají, nemají velkou naději na to, aby mohly zažívat šťastný život. Ta situace mi připadala beznadějná. Bylo nemyslitelné, že by lidé jen tak sami od sebe změnili postoje. Nevím proč, prostě jsem nad nimi musela přemýšlet a začala jsem se za ně modlit, protože jsem neviděla cestu, jak to změnit. Asi se začlo měnit i mé chování k nim – hlavně k dětem. Nebyly zvyklé, že je k nim nějaký “gádžo” vlídný. Pak nějací Romové uvěřili a začali chodit do naší církve. Spřátelila jsem se s nimi, a protože bydleli nedaleko, začala jsem k nim pravidelně chodit na návštěvu. Byli velmi přátelští a srdeční, vážili si mého přátelství, měla jsem možnost poznat je z té dobré stránky. Objevila jsem úplně nový svět. Byla to pro mě velká škola. Když někoho považujete za toho méněcenného, máte pocit, že on tak sebe taky vnímá. Zjistila jsem s překvapením, že mnozí z nich jsou hrdí na to, co jsou, a že by nechtěli být „gádžy“. Na vlastní kůži jsem také zakusila, jaké to je, když s Vámi někdo pohrdá. Sousedé i má vlastní matka mě za to odsuzovali a začaly o mně kolovat různé pomluvy. Máma na mě vyvíjela velký tlak, abych se s Romy přestala stýkat, už kvůli ostudě, kterou díky tomu u sousedů měla. Já jsem si však byla vědomá toho, že nic špatného nedělám, jen se s nimi bavím jako člověk s člověkem a navštěvuji je. Nepřátelila jsem se samozřejmě s každým Romem. To, že jsem se s nimi přátelila ještě neznamenalo, že schvaluji všechno, co dělají. To zásadní, co se však změnilo v mém postoji bylo to, že jsem je už nemohla brát jako podřadné lidi, jako ty “horší “. Věřím, že to, co mi vložil Bůh do srdce je, že Rom je úplně stejný člověk jako já (ani horší, ani lepší), má pro Boha úplně 70
stejnou hodnotu jako já, Bůh ho miluje a já nemám právo s ním pohrdat. Před Bohem jsem povinná jej brát jako sobě rovného. Tenhle postoj jsem rozhodně dřív neměla. Velmi intenzivně jsem si uvědomovala, že z tohoto důvodu se nemůžu přizpůsobit prostředí, které na mně vyvíjelo nátlak. Když jsem začala Romy osobně poznávat, jejich rodiny, zvyky, styl života, ... zjišťovala jsem, kolik předsudků jsem vůči nim měla, aniž bych si to uvědomovala. Samozřejmě je spousta věcí v životě Romů, které nejsou v pořádku. Ale v mnohém jsem si musela velmi poopravit názor. Byla to pro mně velká škola. Když má člověk možnost nahlédnout na věci také z té jejich strany, nemůže už vidět věci tak černobíle. Vidím jak spousta pro nás obyčejných a samozřejmých věcí je pro ně velmi těžkých. A kolik toho zase oni neví a nechápou o nás. Moje pozitivní naladění vůči romským dětem mělo za následek to, že jsem se mezi nimi stala oblíbenou, ...
když to zkrátím - dovedlo mě to až k tomu, že teď pracuji
v jedné NNO s romskými dětmi.
Co by se mělo změnit, aby to bylo jednodušší, mít s Romy bližší vztah? Ale já mám s nimi dobrý vztah! (smích) Začalo to tím, že jsem já na ně pozitivně reagovala. Oni vycítili, že to s nimi myslím dobře a upřímně, že mám upřímně ráda jejich děti a nějak se mi k nim samy otevřely dveře. Bylo by to jednodušší kdyby tu nebyl oboustranný rasisimus, kdyby byla na obou stranách snaha porozumět té druhé straně, domluvit se a vyjít vstříc. Mám-li se vyjádřit jako křesťan – bylo by to jednodušší, kdyby v našich srdcích přestal působit hřích. – My jsme sobci, oni jsou sobci. My nechceme změnit své postoje a chování, oni taky ne. To může změnit jen Bůh. A každý nechť si nejdřív zamete před vlastním prahem. Nemá smysl čekat až se ten druhý změní; můžu hledat, co bych měla změnit u sebe.
Domnívám se, že příběh Denisy je dobrou ukázkou toho, že křesťanská víra - pokud je živá -, může výrazně měnit lidské životy. Může měnit vžitý negativní postoj k Romům a obracet jej v láskyplný otevřený vztah. 71
4 SHRNUTÍ, ZÁVĚR Všechny tři použité metody mi přinesly určité poznatky a nové informace. Pro lepší orientaci ve vyzkoumaných skutečnostech použiji rozčlenění dat do jednotlivých kategorií a pokusím se tak o konkrétní interpretaci těchto získaných dat.
Kategorie získané ve výzkumu: Vztah k Romům - zkušenosti s Romy (pozitivní x negativní) - informovanost a znalost romské kultury, hodnot - znalost kulturních odlišností a romských specifik
Kontakt s Romy - každodenní (romští přátelé) - práce s Romy - zprostředkovaný kontakt (média)
Vnitřní motivace k navázání pozitivního vztahu k Romům - živá víra v Krista - životní postoje a hodnoty - pokání a odpuštění
Specifické vlastnosti křesťanů - potřeba mít rád Romy jako bližní - potřeba sloužit Romům (služba ve smyslu bližnímu, potažmo Bohu) - potřeba pomáhat Romům v jejich soc.vyloučení
72
Hlavním cílem mé práce bylo zjistit, zda má víra křesťanů vliv na jejich vztah a postoj k Romům, zda je vztah křesťanů k Romům ovlivněn jejich křesťanskou láskou k bližnímu. Jednalo se o výzkum v prostředí církve Křesťanské sbory. Jde o prostředí, které je mi důvěrně známé a proto jsem mohla porovnat informace získané z výzkumu s vlastní zkušeností s těmito křesťany. Z prvotního pozorování skupiny mladých křesťanů vyplývá, že jejich vztah k Romům se primárně neodvíjí od jejich křesťanské víry, ale od zkušeností, které s Romy každý jednotlivec má. Pokud se jednalo o zkušenost negativní, ovlivnilo to výrazně křesťanovo nazírání na Romy jako skupinu. Pokud však šlo o zkušenost pozitivní, nedělalo těmto lidem problém, k Romům přistupovat bez předsudků a s otevřenou náručí. Velkou roli zde hraje také míra informovanosti o kulturních odlišnostech romské minority, o rozdělení Romů do jednotlivých skupin a podskupin, o jejich životním stylu a hodnotách. Ten křesťan, který si je vědom motivů a pohnutek, které vedou Romy k určitému jednání, na ně nazírá jinak, než křesťan, který zná Romy pouze prostřednictvím médií a zkresleného obrazu, který média majoritě přináší. Takový postoj vede k nepochopení a xenofobii, to však vyplývá z neznalosti dané kultury a jejích specifik. (A to jak u křesťanů, tak u nekřesťanů.) Rozdílné poznání Romů v osobním životě sehrává také svou roli v utváření postojů a vztahu k nim. Křesťani, kteří si našli mezi Romy přátele a blízké osoby, zaujímají k Romům obecně - kladný a pozitivní vztah. Vnímají jak jejich specifika, tak i jejich záporné vlastnosti a respektují je v jejich individualitě a jinakosti. Jsou pro ně v mnohém obohacením a nemají s nimi nejmenších problémů. Naopak ti křesťané, kteří znají Romy zprostředkovaně prostřednictvím médií (převážně z televize, tisku..), k nim pociťují určitou averzi a strach. Vnímají Romy jako asociální, nepřizpůsobivé, líné jedince, nechápou je a jejich chování je popuzuje. Raději se jim vyhnou, avšak někde v hloubi duši cítí, že to není z hlediska jejich křesťanské víry v pořádku. Dá se říct, že naprostá většina respondentů hovoří o snaze navázat s Romy pozitivní
73
vztah. Vede je k tomu především Kristovo ustanovení o milování bližních, ale také pokání, živý vztah s Bohem, který je učí respektovat ostatní a ostatním pomáhat. Mít rád Romy, však pro tyto křesťany není zdaleka automatické. Mnozí se za tuto skutečnost modlí, jiní se o to snaží v praxi, skrze víru se učí tyto lidi milovat, brát je takové, jací jsou, podtrhovat jejich kvality a pochopit jejich slabosti. (např. pracovníci Pavučiny, o.s. Den.) Někteří však zůstávají u pouhých "svatých" slov. (Vždyť existuje zažitá představa o tom, že křesťan je milující člověk, který nedělá rozdíly mezi barvou pleti! - Ale realita může být, bohužel, často jiná.) Většina respondentů tedy vnímá jasně dané odlišnosti mezi Romy a jimi, a zaujímá - ať už vědomě nebo nevědomě - určitý xenofobní postoj, stejně jako většinová nevěřící populace u nás. Narozdíl od nekřesťanů však spatřují určitou potřebu tyto skutečnosti změnit, i když mnozí prozatím nevidí jasné řešení. Křesťané vědí, že musí začít u sebe, ale mnohdy neví, jak konkrétně tento postoj uplatnit v praxi. Mají nutkání naplnit Boží ustanovení o lásce k bližnímu, přičemž mezi své bližní zahrnují také Romy. Má tedy víra křesťanů vliv na jejich postoj, vztah k Romům? Do jisté míry ano. Křesťanská víra hlásá: "Miluj bližního svého!..", proto se křesťané snaží i toto ustanovení naplňovat. I když mnohdy zůstává jen u slov a předsevzetí. Dle mého názoru, je řešením větší informovanost křesťanů o romské mentalitě a kultuře. Jen pokud alespoň částečně poznají, v čem tkví podstata romství a nebudou „zavření ve svých sklenících církví“, ale vyjdou ven, tak budou schopni pochopit pohnutky a motivy, které Romy vedou k tomu či onomu jednání a přinese to oboustranný užitek na cestě ke vzájemnému porozumnění a odpuštění. Příkladem dobré praxe jsou ostatně pracovníci Pavučiny, o.s. Den. Křesťanská víra, - pokud je živá -, může výrazně měnit lidské životy. Může změnit vžitý negativní postoj k Romům, jehož původcem mohlo být kdysi zklamání či křivda, a obracet jej v láskyplný, odpouštějící a vyrovnaný vztah.
74
5 RESUMÉ Tato diplomová práce pojednává o mladých křesťanech z církve Křesťanské sbory a o jejím vztahu, postoji k Romům. Teoretická část práce se zabývá historií Romů v církvi, přístupem křesťanské církve k Romům, religiozitou Romů v současnosti a vším, co k romské víře patří. Praktická část se zaměřuje na církev Křesťanské sbory a popisuje jednotlivé výzkumné metody, kterými se snažím zjistit, zda křesťanská víra u těchto jedinců ovlivňuje jejich vztah či postoj k Romům.
This dissertation discourses about young Christians of "Křesťanské sbory" church and about their relationship, attitude to Romanies. The theoretical part of this dissertation deals with history of Romanies in the church, with the approach of Christian church to Romanies, nowadays Romanies' religiosity and with all, that is part of Romanies' faith . The practical part focuses on "Křesťanské sbory" church and describes individual research methods, by which I am trying to find out, if christian faith of these individuals influences their relationship, attitude towards Romanies.
75
6 POUŽITÁ LITERATURA ČERNÁ M., et. al. Černobílý život. Praha: Gallery, 2000. 176 s. ISBN 80-86010-37-6. DAVIDOVÁ, E. Romano Drom: Cesty Romů 1945-1990. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1995. 245 s. ISBN 80-7067-533-8. DOBIÁŠOVÁ, K. Obraz Romů v denním tisku v roce 2005. Bakalářská práce, Pdf MU, 2006. 64 s. DOSKOČILOVÁ, H. O mamě Romě a romském pámbíčkovi. Praha: Amulet, 2001. 70 s. ISBN 80-86299-86-4. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu Brno: PAIDO, 2000. ISBN 80-8593179-6. HANCOCK, I. Země utrpení: Dějiny otroctví a pronásledování Romů. Praha: Signeta,2001. 195 s. ISBN 80-902608-3-7. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace.vydání 3. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2. HOLÝ, Dušan; NEČAS, Ctibor. Žalující píseň: O osudu Romů v nacistických koncentračních táborech. Brno: Ústav lidové kultury ve Strážnici, 1993.151 s. HORVÁTOVÁ, A. O velké Ramě a jiné příběhy-Pale bari Rama the aver paramisa. Signeta, 2003. 111 s. ISBN 80-902608-7-X HÜBSCHMANNOVÁ, M. Šaj pes dovakeras - Můžeme se domluvit. vydání 3.Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1995. 129 s. ISBN 80-7067-563-2. HÜBSCHMANNOVÁ, M. , et. al. Romové – O Roma. Tradice a současnost. Brno: Svan, 1999. 90 s. ISBN 80-85956-14-4 (SVAN), ISBN 80-7028-14-3 (MZM), ISBN 8076
902476-1-X (MRK). HÜBSCHMANNOVÁ, M. - ŠEBKOVÁ, H. - ŽIGOVÁ, A. Romsko-český a českoromský kapesní slovník. Praha: SPN, 1991. 651 s. ISBN 80-04-21768-0 KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. 4. vyd. Praha: Portál, 2000. 147 s. ISBN 80-7178-429-X. LACKOVÁ, E. Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou. Praha: Triáda, 1997. 286 s. ISBN 80-901861-8-1. LACKOVÁ, E. Romské pohádky-Romane paramisa. Praha: Radix, 1999. 136 s. ISBN 80-86031-25-X. LAZELL, D. Róm nad zlato-životný príbeh medzinárodního evanjelizátora Gipsyho Smitha. Bratislava: Slovenské ev.stredisko pre masmédia, 2005. 253 s. ISBN 80-8886332-5. LIÉGEOIS, J. Rómovia Cigáni kočovníci. Bratislava: Charit, 1995. 272 s. ISBN 80-967380-4-6. MANUŠ, E. Peklo nebe ráj. Praha: ARBOR VITAE, 2001. ISBN 80-86300-19-6. MERTOVÁ, T. Romové a divadlo Fórum. Bakalářská práce, Pdf MU, 2006. 65 s. MORGAN, L. D. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. Brno: SCAN,2001. 104 s. ISBN 80-85834-77-4. NEČAS, C. Historický kalendář: Dějiny českých Romů v datech. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1997. 123 s. ISBN 80-7067-769-4. NOVÝ, J. Církve, náboženství a sekty v České republice. Diplomová práce, Pdf MU,
77
2007. 100 s. OLÁH, V. Bůh mluví ke svým dětem, O del vakerel ke peskere čhave. Česká bibl.společnost, 1992. 183 s. ISBN 80-900881-4-7. OLÁH, V. - KULTOVÁ, I. O evangelium le Jaňustar. Česká bibl.společnost, 1997. 61 s. ISBN 80-85810-13-1. OLÁH, V. - KULTOVÁ, I. Skutky apoštolů – Pal oda, so kerenas le devleskere bičhade. G plus G, 2000. 143 s. ISBN 80-86103-43-9. PALA, T. - HUDEC, J. Cestou pravdy a lásky. Ostrava: α- ALEF, 1998. 344 s. ISBN 8085237-59-8 PORTER, J.S. Gipsy Smith aneb co může býti z cikána. Hronov: Sdružení české mládeže ve Vídni, tiskl: J. Bláha, 1908. 15 s. ROUS, J. Romové vhled do problému a možnosti evangelizace. 1998. ŘEZÁČ, J. Sociální psychologie. Brno : Paido, 1998. 268 s. ISBN 80-85931-48-6. STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu. 1. vyd. Boskovice: Albert, 1999. 196 s. ISBN 80-85834-60-X. ŠEBKOVÁ, H. Štěstí a vítr jedno jsou-Bacht the balvaj pheňa hin. BUK, 2003. ISBN 80-90262-4-0.
Z fondů Muzea romské kultury v Brně: Aut.kolektiv, Sešity pro soc.politiku: Romové, bydlení, soužití. Praha: Socioklub, 2000. 126 s. ISBN 80-902260-8-6b.
78
DRAGOLJUB, B. DORDEVIC. Roma religious culture. Punta, Niš, 2003. 184 s. ISBN 86-83119-60-2. HANZAL, J. Cikáni na Moravě v 15. až 18.století. Nakl.Lidové noviny, 2004. 240 s. ISBN 80-7106-508-0. JANÁČOVÁ, E. Náboženství Romů. Odborná práce, gymnázium Kroměříž, 1999/2000, 90 s. JURKOVÁ, Z. Romské letniční hnutí v Čechách a na Moravě: letmý dotyk tématu, IN : Romano Džaniben, ňilaj 2004, s: 56-60. ISSN 1210-8545. KOVÁČ, M.- MANN, A. Boh všetko vidí, o del sa dikhel. Bratislava: Chronos publishing, 2003. 346 s. ISBN 80-89027-06-7. MANN, A.B. Neznámi Romovia. Bratislava: Ister science press, 1992. 207 s. ISBN 80900486-2-3. MIKLUŠÁKOVÁ, M. Portréty- Cefferino Jimenéz Malla – El Pellé, IN: Romano Džaniben, II-4/1995, s: 70-72. OLÁH, V. Naše cesta za světlem-Amaro drom pal o Udat. Praha: Matice romská, o.s., 2006. 120 s.
Elektronické zdroje Andrýsek, Jaromír. Křesťanské sbory [online]. 2007, Dostupné z http://krestanskesbory.cz/historie.php Neuvirt, Ivoš. Pavučina Kdo jsme [online]. 2007, Dostupné z http://www.pavucina.net/sekce.php?sekce=11
79
7 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č.1: Záznam semináře na téma Romové aneb rasová nesnášenlivost ze dne 25.10.2007 (DVD)
80
