Postoj veřejnosti k eutanázii

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIOLOGIE A ANDRAGOGIKY

Postoj veřejnosti k eutanázii SROVNÁNÍ POSTOJŮ K EUTANÁZII MEZI STUDENTY MEDICÍNY A STUDENTY JINÝCH VYSOKOŠKOLSKÝCH OBORŮ

Bakalářská práce Obor: Kulturní antropologie

VYPRACOVALA:

VEDOUCÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE:

Hana Šafková

Mgr. Andrea Preissová Krejčí, Ph.D.

Studijní rok 2012/2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškeré prameny, literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila. V Olomouci dne………………………..

Podpis………………………………………

2

Poděkování Děkuji vedoucí bakalářské práce Mgr. Andree Preissové Krejčí, Ph.D., za její připomínky a čas, který mi věnovala.

3

Anotace Práce má teoreticko-výzkumný charakter a zabývá se tématem eutanázie. Teoretická část se věnuje vymezení eutanázie a pojmů s ní souvisejících, paliativní péči jako protikladem k eutanázii, vývoji a současnosti eutanázie ve vybraných zemích světa a v České republice. Dále zmiňuje argumenty pro a proti její legalizaci a také její zneužívání, které se odehrálo v době nacistického Německa. Praktická část je zaměřena kvantitativně. Jejím hlavním cílem je pomocí dotazníkového šetření zjistit postoje studentů medicíny a studentů jiných vysokoškolských oborů k eutanázii, jejich vědomosti o dané tématice a jejich následné srovnání. Dalším cílem mé práce je ověřit, zda je postoj jednotlivých skupin jednotný či nikoliv a do jaké míry se postoje u obou výzkumných skupin shodují nebo rozchází při jejich srovnávání. Jsou zde zpracována a vyhodnocena získaná data o dané problematice a shrnuty základní poznatky z nich vyplývající.

Klíčová slova Eutanázie, asistovaná sebevražda, smrt, paliativní péče, důstojnost, autonomie člověka

4

Abstract The work has a theoretic-research character and deals with the topic of euthanasia. The theoretic part deals with the definition of euthanasia and terms related to it, as well as with the palliative care on the contrary to euthanasia, the development of euthanasia itself and its present tendencies in selected countries of the world and the Czech Republic. Furthermore it mentions arguments for and against its legalization and abuse which took place at the time of Nazi Germany. The practical part is focused on quantitative analysis. The prime objective is to use the survey to determine attitudes of students from medical and other fields of study towards euthanasia, their knowledge of the subject and a resulting comparison. Further goal of the work is to examine the attitude of individual groups, whether it is uniform or not and to what extent the attitudes of both research groups coincide or diverge in their comparisons. The acquired data concerning the issue are processed and analysed and the consequential findings are summarised in the work.

Key words Euthanasia, assisted suicide, death, palliative care, dignity, human autonomy

5

Obsah Úvod.......................................................................................................................................... 6 I.

Teoretická část .................................................................................................................. 9

1.

Eutanázie ........................................................................................................................... 9

2.

1.1.

Co je to eutanázie? .................................................................................................... 9

1.2.

Formy eutanázie ...................................................................................................... 10

1.3.

Související pojmy ..................................................................................................... 11

Eutanázie v zahraničí ....................................................................................................... 13 2.1.

Eutanázie v Nizozemí............................................................................................... 13

2.2.

Eutanázie v Belgii..................................................................................................... 15

2.3.

Eutanázie ve Švýcarsku ............................................................................................ 16

2.4.

Eutanázie ve Velké Británii ...................................................................................... 17

2.5.

Eutanázie v USA ....................................................................................................... 18

2.6.

Eutanázie v Austrálii ................................................................................................ 18

3.

Eutanázie v nacistickém Německu .................................................................................. 19

4.

Eutanázie v České republice ............................................................................................ 21

5.

Argumenty v diskuzi o eutanázii ...................................................................................... 24

6.

Paliativní péče ................................................................................................................. 29 6.1. Co je to paliativní péče? ............................................................................................... 29 6.2. Koho se paliativní péče týká? ....................................................................................... 30 6.3. Principy moderní paliativní péče .................................................................................. 31

II.

Praktická část .................................................................................................................. 33

7.

Metodika výzkumu .......................................................................................................... 33 7.1.

Cíle výzkumu ........................................................................................................... 34

7.2.

Stanovené hypotézy ................................................................................................ 34

7.3.

Operacionalizace výzkumných hypotéz ................................................................... 35

7.4.

Výzkumné otázky .................................................................................................... 37

7.5. Výzkumný vzorek. ........................................................................................................ 38 8.

Analýza a interpretace výsledků ...................................................................................... 38 8.1.

9.

Shrnutí výzkumu a ověření hypotéz. ....................................................................... 52

Závěr ............................................................................................................................... 55

10. Seznam literatury ............................................................................................................ 57 11. Přílohy ............................................................................................................................. 60

6

Úvod Smrt vždy byla a bude nedílnou součástí každého lidského života a právě vědomí jeho konečnosti je to, co nás dělá člověkem. Lidé vždy truchlili za své mrtvé a loučili se s nimi pomocí různých pohřebních rituálů. Otázky spojené se smrtí a umíráním budí u lidí zájem již od nepaměti stejně tak jako i v dnešní době, kdy se nestaly o nic jednoduššími. Dnes, stejně jako dříve, nás smrt provází téměř na každém kroku, ať už se jedná o vlastní zkušenost, nebo jen sedíme v obývacím pokoji a s jakousi samozřejmostí a lhostejností sledujeme zprávy a kriminální seriály, nebo čteme noviny, ze kterých se na nás smrt valí ze všech stran. Na rozdíl od dřívějších dob, kdy smrt byla plně přítomna v našich životech, je pro nás teď pouze něco vzdáleného a nepřítomného. Smrt je dnes oproti minulosti tabuizovaná a stává se zcela soukromou záležitostí. Lidé častěji než doma se svou rodinou a blízkými tráví své poslední dny na nemocničním lůžku nebo za dveřmi hospiců. V posledních letech se do popředí diskuze o umírání dostává nový fenomén, a tím je eutanázie. Je to problém, kterým se dnes zabývá celá společnost ve všech zemích. Týká se jak odborníků, kteří se s umírajícími lidmi setkávají dnes a denně, tak i veřejnosti laické, protože smrtelná nemoc může postihnout každého z nás bez rozdílu. Debata o eutanázii se netýká pouze zdravotnictví. Zasahuje také do oblasti práva a etiky, teologie, politiky a antropologie, zejména filosofické antropologie, na jejichž východiscích jsou argumenty o eutanázii zakládány. Ve všech těchto oblastech vyvolává velké množství doposud nevyřešených otázek. Důvody, proč se právě eutanázie stala centrem zájmu, jsou zjevné. Může za to důraz na autonomii, která je modernímu člověku v posledních desetiletích přisuzována a která vede k myšlence, že člověk sám by měl rozhodovat o svém vlastním životě a tudíž také jeho konci. Myšlenka autonomie se objevila až se sekularizací společnosti, která bývá také považována za zdroj dnešních diskuzí. Pokud život není dar od Boha, nemůže ho vlastnit nikdo jiný než sám člověk, který má také jako jediný právo s ním nakládat. Dalším neodmyslitelným důvodem současných diskuzí o eutanázii je rozvoj techniky a vědy, které se zejména v oblasti medicíny rozvíjí velice rychlým tempem a nastolují nám nové možnosti. Nemocný 6

člověk může zůstat naživu mnohem déle než kdykoliv dřív, a to jen díky tomuto vývoji. Avšak na druhou stranu lékařské techniky umožňující prodlužovat lidský život co možná nejdelší dobu mají také negativní stránku, protože mohou vést k tomu, že budou pouze prodlužovat nesnesitelnou bolest a utrpení pacienta, tím také jeho rodiny, která tomu přihlíží. Je zřejmé, že někdy je lepší těchto metod nevyužít, pokud by to bylo na úkor kvality života, která by takto klesla pod přijatelnou hranici. A právě v návaznosti na tuto stinnou stránku se objevil pokus o její řešení, eutanázie. Rychlý a definitivní způsob ukončení nesnesitelné bolesti. V Holandsku, což je první stát kde byla eutanázie legalizována a její vykonávání je zde beztrestné, výzkumy ukazují, že kromě úmrtí na základě vyžádané eutanázie dochází k nevyžádaným eutanáziím. Počet lidí, kteří byli usmrceni bez vlastního souhlasu, či bez souhlasu jejich rodiny, je velký a neustále narůstá. V současnosti nejeví o problematiku eutanázie dostatečný zájem velké množství lékařů, především z důvodu složitých morálních a etických otázek, na které nedokážou sami odpovědět. Laické diskuze jsou často nejasné, chaotické, založeny na špatné informovanosti, kterou šíří média a jiné, někdy dokonce i odborné, zdroje. Cílem mé bakalářské práce je zjistit, jaký je postoj laické společnosti na otázku eutanázie a jaké aspekty mohou tyto názory ovlivňovat. Dalším cílem mé práce je porovnat názory na eutanázii laické veřejnosti s budoucí odbornou veřejností a to konkrétně názory studentů medicíny a studentů jiných vysokoškolských oborů. K výběru tohoto tématu mě inspiroval úryvek z knihy Rasistický stát o zneužívání eutanázie v době nacistického Německa, zejména snaha vykonavatelů eutanázie ovlivnit širokou populaci, například pomocí filmů propagujících eutanázii. Zaujalo mě zejména to, jak je jednoduché ovlivnit nedostatečně informovanou společnost zkreslenými informacemi. Tato bakalářská práce se skládá z teoretické a výzkumné části. Teoretická část je rozdělena do několika kapitol, které se věnují vymezení eutanázie a paliativní péče jako protikladem k eutanázii. Dále je věnován prostor eutanázii v České republice a ve vybraných zemích světa, argumentům, které hovoří pro a proti eutanázii a také již zmíněnému zneužívání eutanázie v Německu v době nacismu a Hitlera. Praktická výzkumná část je kvantitativní a pomocí dotazníků zjišťuje postoj 7

k eutanázii u vysokoškolských studentů medicíny a studentů různých oborů. Výzkum byl realizován prostřednictvím sociálních sítí, díky čemuž byla návratnost dotazníků stoprocentní, dotazníky byly dokonce šířeny dál bez mé vlastní iniciativy. Jsou zde textově i graficky zpracována výsledná data a poznatky z nich vyplývající.

8

I.

Teoretická část

1. Eutanázie Eutanázie je často viděna jako problém týkající se lidských práv, ale je to složitý komplex problémů, který v sobě zahrnuje právní, morální, náboženské, lékařské a antropologické aspekty. Proto ji do svých diskuzí zahrnuje laická i odborná veřejnost a díky nepřesným definicím a chybným interpretacím nezřídka dochází k vzájemnému nepochopení a pokřivení faktů. Z toho důvodu je pro diskuzi na toto téma a vzájemné porozumění přesné vymezení definic nezbytné. Zůstává otázkou, do jaké míry jsou níže uvedené definice objektivní a přesné, přesto si pojmy musíme vymezit tak, aby bylo zřejmé, jak je v kontextu této práce chápeme a jak je budeme používat.

1.1. Co je to eutanázie?

Slovo eutanázie vzniklo spojením dvou řeckých slov eu (dobrý) a thanatos (smrt). V neutrální a základní formě tedy slovo euthanasia znamená dobrou smrt.1 Na rozdíl od dnešního chápání znamenal tento pojem všestrannou pomoc umírajícímu člověku, která byla zaměřena na zmírňování tělesné a duševní bolesti. V Hippokratově přísaze, která uvádí, že lékař nesmí podat smrtící prostředek ani na žádost pacienta, není o možnosti eutanázie žádná zmínka. Do širšího povědomí právníků, lékařů i ostatní veřejnosti se problematika vyžádané smrti dostává ve dvacátém století, zřejmě jako reakce na nové lékařské technologie, které způsobily zásadní změny v lidském uvažování. Dnes chápeme tento termín jinak než v minulosti, jako šetrné usmrcení nemocného člověka, který v důsledku nemoci trpí nesnesitelnými bolestmi, na jeho

1

THOMASMA, D., KUSHNEROVÁ, T. Od narození do smrti. Etické problémy lékařství. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2000. s. 214. ISBN 80-204-0883-5

9

žádost.2 Munzarová uvádí propracovanější definici Světové lékařské asociace, podle které je eutanázie „ vědomé a úmyslné provedení činu s jasným záměrem ukončit život jiného člověka za následujících podmínek: subjektem je kompetentní informovaná osoba s nevyléčitelnou chorobou, která dobrovolně požádala, aby její život byl ukončen; jednající ví o stavu této osoby a o jejím přání zemřít a páchá tento skutek s prvořadým úmyslem ukončit život této osoby; a skutek je proveden se soucitem bez osobního zisku.“3

1.2. Formy eutanázie Formy eutanázie lze rozdělit do několika skupin. Základní dělení je na eutanázii aktivní a pasivní. Aktivní eutanázie neboli strategie „přeplněné stříkačky“ je aktivní úmyslné jednání, které má uspíšit či navodit smrt druhého člověka, tedy pacienta trpícího nevyléčitelnou chorobou a nesnesitelnými bolestmi. V protikladu k této formě se často hovoří o pasivní eutanázii, též jinak nazývané jako strategie „odkloněné stříkačky“, což naopak znamená zřeknutí se určitého jednání, které má za následek urychlení smrti druhého člověka. V jednotlivých případech může být toto odlišení složité, protože i nejednání často vychází z našeho rozhodnutí a hranice mezi těmito pojmy se tak zužuje.4 Jednou z variant aktivní eutanázie je eutanázie nevyžádaná, kdy pacient není schopen o své usmrcení požádat stanoveným způsobem, ale předpokládá se, že by s ní souhlasil. Je tedy v podstatě chtěná. Další variantou je eutanázie nedobrovolná, kdy nelze žádným způsobem doložit, zda by si eutanázií daný člověk přál, přesto je na žádost rodiny nebo z rozhodnutí lékaře usmrcen. 5

2

KOŘENEK, J. Lékařská etika. 1. vyd. Praha: Triton, 2002. s. 161. ISBN 80-7254-235-4 MUNZAROVÁ, M. Proč ne eutanázie aneb být či nebýt. 2.vyd. Kostelní Vydří:Karmelitánské nakladatelství, 2008. s. 19. ISBN 978-7195-304-3 4 ŠPINKA, Š., ŠPINKOVÁ, M. Euthanasie Víme, o čem mluvíme? 1. vyd. Praha: Hospicové občanské sdružení Cesta domů, 2006. s. 11. ISBN 80-239-8592-2 5 HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie: nauka o umírání a smrti. 2.vyd. Praha: Galén, 2007. s. 122. ISBN 978-80-7262-471-3 3

10

Dále je důležité zmínit rozdíl mezi přímou a nepřímou eutanázií. U přímé eutanázie je smrt druhého člověka přímým cílem tohoto jednání, kdežto v případě nepřímě eutanázie je smrt pouze vedlejším, původně nezamýšleným možným důsledkem jednání, jehož cílem je například zbavit nemocného utrpení pomocí dávek léků, které mohou, ale nemusí vést k rychlejší smrti.6 Zvláštní formou eutanázie je také asistovaná sebevražda, což je situace, kdy pacient zemře svou vlastní rukou, ale za asistence lékaře, který mu poskytne smrtící prostředek. Mezi formy eutanázie zahrnujeme také eutanázii prenatální a sociální. Prenatální eutanázie je název pro interrupci ze sociálních důvodů. Spojení těchto dvou pojmů je často kritizováno z hlediska terminologické nepřesnosti. Nechtěné dítě není nevyléčitelně nemocné, netrpí nesnesitelnými bolestmi, ani nemůže toužit po své smrti, proto je otázkou, zda jde v tomto případě užívat termínu eutanázie. Tento pojem je využíván pro hlubší zamyšlení nad ochranou práv nenarozeného dítěte, kdy silnější bytost rozhoduje o právu na život slabší bytosti. Sociální eutanázie je situace, kdy pacient dostává jen redukovanou péči kvůli ohledům na ekonomické a vzdělanostní zdroje, které jsou omezené.7

1.3. Související pojmy Problematika eutanázie je mimořádně složitá a pro dobrou orientaci je nezbytné objasnit některé další pojmy, které se s tímto tématem neodmyslitelně pojí. V diskuzi o milosrdné smrti se hovoří o pacientech v terminálním stádiu nemoci. Terminálně nemocný pacient je člověk, který je smrtelně nemocný a nachází se v posledním stádiu nemoci, kde již byla ukončena kurativní léčba. 8 O eutanázii se nejčastěji mluví právě ve spojitosti s těmito pacienty.

6

ŠPINKA, Š., ŠPINKOVÁ, M. Euthanasie Víme, o čem mluvíme? 1. vyd. Praha: Hospicové občanské sdružení Cesta domů, 2006. s. 12. ISBN 80-239-8592-2 7 JANKOVSKÝ, J. Etika pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Triton, 2003. s. 149. ISBN 80-7254-329-6 8 [online]. [cit. 2012-12-16]. Dostupné z: www.hospice.cz/slovnik-pojmu

11

Naprosto zásadní v problematice umírání je přesná definice smrti, jejíž vymezení nebylo vždy jednoduché a shodné. Ve starých dobách se smrt ztotožňovala se zástavou dýchání, protože dech byl považován za životní princip. V průběhu doby se objevovala řada dalších kritérií jako například stav zornic, svalů apod., avšak taková kritéria nemohla k definici smrti a jejímu přesnému časovému určení stačit.9 Dnes je smrt z lékařského hlediska definována „nezvratnou zástavou srdeční činnosti a dýchání, s následným nezvratným zánikem všech mozkových funkcí. Důsledkem je nezvratné ukončení základních životních funkcí metabolických a homeostatických.“10 Světová zdravotnická organizace v roce 1968 rozhodla považovat za mrtvého také člověka s vyhasnutím mozkových funkcí, u něhož můžou být uměle udržovány ostatní funkce organismu. Mozková smrt se díky tomu stala ekvivalentem klasické definice smrti.11 Často nastává situace, kdy pacient nemůže projevit svou vůli a lékař se musí rozhodnout, zda ukončit resuscitaci. Pro tuto situaci jsou vytvořeny systémy kritérií, např. DNR (do not resuscitate) v českém překladu NR (neresuscitovat). V některých státech jsou tato kritéria v rukou lékařů, jinde se bere v potaz přání rodiny nezahájit nebo ukončit resuscitaci.12 Rozhodnutí o odepření další resuscitace je možné uplatnit v situaci, kdy je předem známo stanovisko nemocného ještě před nemocí, kdy by mohla byt použita nepřiměřená léčba nebo v situaci když tímto rozhodnutím o uplatnění DNR umožníme resuscitaci člověku s lepší prognózou.13 Další cizí pojmy zmiňované v souvislosti s eutanázií jsou dystanázie a „ living will“. Dystanázie neboli zadržená smrt je umělé prodlužování přirozeného procesu umírání léčbou, jejíž nevýhody z pohledu pacienta převažují nad jejími výhodami. Je důsledkem uplatňování postupů vítězné medicíny v případě, kdy potřeby umírajícího požadují paliativní přístup. „Living will“ neboli vůle k životu je svobodné

9

ROTTER, H. Důstojnost lidského života. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1999. s. 86. ISBN 80-7021-302-7 GOLDMANN, R.,CICHÁ,M. Etika zdravotní a sociální práce. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. s. 71. ISBN 80-244-0907-0 11 GOLDMANN, R.,CICHÁ,M. Etika zdravotní a sociální práce. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. s. 72. ISBN 80-244-0907-0 12 HAŠKOVCOVÁ, H. Lékařská etika. 3. vyd. Prah: Galén, 2002. s. 225. ISBN 80-7262-132-7 13 GOLDMANN, R.,CICHÁ,M. Etika zdravotní a sociální práce. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. s. 83. ISBN 80-244-0907-0 10

12

písemné vyjádření člověka pro případ, kdy by se nacházel v tak závažném stavu, že nebude schopen vyjádřit svou vůli. V některých zemích se používá pro případ eutanázie.14 Living will bývá často zpochybňována, protože je dokázáno, že lidé, kteří byli zastánci eutanázie v době nemoci, mírní nebo zcela mění svůj názor. Proto spousta právníků zpochybňuje její platnost a přisuzuje jí jen doplňující roli.15

2. Eutanázie v zahraničí V současné době není nikde na světě uzákoněna aktivní eutanázie, přesto je možné legálně ukončit svůj život na vlastní přání v Nizozemském Království, Belgii, Spojených státech amerických ve státě Oregon a ve Švýcarsku. V těchto zemích je pasivní eutanázie nebo asistovaná sebevražda považována za beztrestnou. Aktivní eutanázie byla legalizována pouze v Austrálii, kde však tento zákon platil pouhý rok, než byl opět zrušen.16 Veřejná diskuze se z těchto uvedených zemí zabývá nejvíce Nizozemím, a proto se problematikou eutanázie v této zemi budu věnovat nejpodrobněji.

2.1. Eutanázie v Nizozemí Nizozemské království má k eutanázii velmi liberální přístup a v současné době nabízí člověku možnost ukončit svůj život na vlastní přání legálním způsobem. Tato praxe bývá označována jako takzvaný holandský model, na který se odvolává velké množství zastánců eutanázie. Cesta k legalizaci eutanázie zde začala v roce 1969, kdy holandský lékař Jan Henrik van der Berg uveřejnil svou krátkou publikaci s názvem Lékařská moc a lékařská etika, ve které přichází s návrhem, že by se lékaři neměli bránit usmrcování těžce nemocných pacientů, zejména těch, kteří jsou ve vegetativním stavu. Druhou

14

[online]. [cit. 2012-12-18]. Dostupné z: www.hospice.cz/slovnik-pojmu HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie: nauka o umírání a smrti. 2.vyd. Praha: Galén, 2007. s. 141. ISBN 978-80-7262-471-3 16 HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie: nauka o umírání a smrti. 2.vyd. Praha: Galén, 2007. s. 126. ISBN 978-80-7262-471-3 15

13

významnou událostí, která v Holandsku ovlivnila přístup k eutanázii, byl proces s lékařkou, která v roce 1971 podala smrtelnou injekci své imobilní matce, jež ji o to opakovaně žádala. Soudní proces, který se konal roku 1973, sehrál ve vývoji tolerance eutanázie zásadní roli hlavně proto, že žena byla odsouzena pouze k týdennímu podmíněnému odnětí svobody.17 Následkem zmíněného soudního procesu byla formulována takzvaná rotterdamská pravidla, která stanovují podmínky, za jakých je možné připustit zabití trpícího člověka lékařem. Mezi ty významné patří: 

Pacient musí být kompetentní a žádost dobrovolná a úmyslná.



Pacientova žádost musí být jasná, dobře uvážená a opakovatelná.



Pacient musí trpět nesnesitelnou bolestí (ne nutně fyzickou) a eutanázie musí být poslední krajní možností.



Eutanázii může vykonat jedině lékař.



Lékař musí vše konzultovat s jiným zkušeným a nezávislým lékařem.18

Podmínkou není, aby se pacient nacházel v terminální fázi choroby a co je důležité, „podmínky také nevyžadují, aby nemocný trpěl fyzickým utrpením. Toto utrpení může být pouze psychické povahy.“19 Tento fakt vede k tomu, že eutanázie není často žádána z důvodů předpokládaných, ale z důvodů jako jsou ztráta smyslu života, obava z osamění či ztráty kontroly nad svým tělem, což vede k tomu, že se množí případy eutanázie u lidí, kteří nejsou nevyléčitelně nemocní. 20 Tyto podmínky ani v Nizozemském království, ani v dalších zemích neznamenají přímo legalizaci eutanázie, ale beztrestnost lékaře při jejím provedení. Mezi legalizací a beztrestností eutanázie je zásadní rozdíl. Kdyby byla aktivní eutanázie

17

HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie: nauka o umírání a smrti. 2.vyd. Praha: Galén, 2007. s. 127. ISBN 978-80-7262-471-3 18 MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky 1 -smrt a umítání. 2.vyd. Brno: Masarykova Univerzita, 2002. s. 30. ISBN 80-210-3017-8 19 ŠPINKA, Š., ŠPINKOVÁ, M. Euthanasie Víme, o čem mluvíme? 1. vyd. Praha: Hospicové občanské sdružení Cesta domů, 2006. s. 18. ISBN 80-239-8592-2 20 ŠPINKA, Š., ŠPINKOVÁ, M. Euthanasie Víme, o čem mluvíme? 1. vyd. Praha: Hospicové občanské sdružení Cesta domů, 2006. s. 19. ISBN 80-239-8592-2

14

skutečně uzákoněna, pak by její neprovedení za daných podmínek bylo trestné. 21 V roce 1982 nizozemská Státní komise pro eutanázii rozhodla, že lékař, který ukončí pacientův život na jeho výslovné přání, nemá být trestán, pokud budou stanovené podmínky řádně dodrženy. „Nutno poznamenat, že článek 293 Holandského trestního práva stanoví, že připravit druhou osobu o život, i na výslovnou a vážnou žádost dotyčné osoby, je vážný zločin proti lidskému životu, trestný až dvanácti lety vězení. Tento zákon byl součástí Zákoníku v době, kdy byla učiněna zmíněná rozhodnutí, a přese všechno, co se od té doby odehrálo, v něm stále je.“22 I přes různé protesty a nesrovnalosti v zákonech, počet osob, které byly na vlastní žádost milosrdně usmrceny, vzrůstá. Konkrétní počty se v různých výzkumech a odborných pracích liší. Často jsou také do výsledných čísel zahrnování lidé, kteří zemřeli v důsledku nevyžádané eutanázie a jejich rostoucí počet je alarmující a potvrzuje takzvanou teorii „kluzkého svahu“, kterou odpůrci eutanázie často argumentují. V aplikaci na eutanázii tvrdí, že když se povolí doktorům ukončovat životy umírajících pacientů na jejich žádost, neskončí to pouze u toho. Postupně dojde k neudržitelnému posouvání hranic, což původně v dobrém úmyslu nebylo plánováno. Kromě pacientů v terminálním stádiu dojde k usmrcování lidí, kteří jsou smrtelně nemocní, ale mohli by žít ještě dlouhá léta, těžce postižených novorozenců, mentálně postižených atd. Je zjevné, že vstup na kluzkou plochu v případě aktivní eutanázie by vedl i k následnému praktikování eutanázie nevyžádané, jak je tomu u holandského modelu.23

2.2. Eutanázie v Belgii V Belgii byla eutanázie legalizována jen několik měsíců po legalizaci v sousedním Nizozemí. Na rozdíl od Nizozemského království je zde právní úprava postupu pro pacienty, co ji žádají, podstatně složitější. Eutanázii mohou požadovat

21

HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie: nauka o umírání a smrti. 2.vyd. Praha: Galén, 2007. s. 127. ISBN 978-80-7262-471-3 22 POLLARD, B. Eutanazie - ano či ne? 1.vyd. Praha: Dita, 1996. s. 149. ISBN 80-85926-07-5 23 Munzarová, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky 1 -smrt a umítání. 2.vyd. Brno: Masarykova Univerzita, 2002. s. 35. ISBN 80-210-3017-8

15

pouze nevyléčitelně nemocní lidé s nesnesitelným fyzickým či psychickým utrpením, kteří jsou plnoletí a příčetní. Každý pacient o ni musí předem dvakrát požádat, a žádosti musí být schopen i v terminálním stádiu nemoci. Každá vykonaná eutanázie musí být také předložena za tímto účelem zřízené komisi na přezkoumání, zda byla provedena v souladu s belgickými zákony. Tato komise se skládá ze čtyř lékařů, čtyř profesorů medicíny, čtyř právníků a také čtyř osob, které jsou v rodinném či přátelském vztahu s pacientem.24 Tato přísná opatření vedou mnoho lidí k názoru, že zde nedochází k nekontrolovanému usmrcování pacientů, či k možnosti porušování těchto pravidel. Avšak naopak tyto „přísné předpisy spojené s legální eutanazií (…) nutí řadu Belgičanů obcházet zákon, tj. najít si lékaře, který jim s eutanazií pomůže bez zdlouhavých procedur,“25 což vede ke zkresleným výsledkům prováděných výzkumů a vykonávání eutanázie také u osob, které pravděpodobně nesplňují stanovená pravidla.

2.3. Eutanázie ve Švýcarsku Zvláštní přístup k eutanázii zaujímá Švýcarsko. Přestože zde eutanázie nebyla nikdy oficiálně povalena, jsou zde instituce, kde je i navzdory tomu tolerována. Navíc je to jediná země světa, kde mohou samotný zákrok vedle doktorů vykonávat i laici.26 Asistovaná sebevražda se legálně provádí od 40. let dvacátého století v případě, že ji neprovádí lékař. Realizují ji organizace Exit a Dignitas, podle Švýcarské ústavy totiž pomoc při sebevraždě není trestná, pokud za ní nestojí žádné zištné zájmy. Obě organizace si stanovily přísná pravidla, podle kterých může být asistovaná sebevražda vykonána. Podle nich může být eutanázie vykonána pouze u

24

[online]. [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-ve-svete33479.html 25 [online]. [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-ve-svete33479.html 26 [online]. [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-ve-svete33479.html

16

osob, které trpí fyzickou bolestí či hendikepem a u kterých byly vyčerpány všechny jiné možnosti léčby.27 Možnost dobrovolného usmrcení nevyhovuje pouze místním obyvatelům, ale také cizincům, které tyto instituce využívají. Dignitas byla založena roku 1998 právě proto, aby pomáhala lidem ze zahraničí, kteří ve své zemi možnost dobrovolné smrti nemají. Počet osob, které chtějí i přes vysoké ceny ve Švýcarsku ukončit svůj život, se stále zvyšuje a vznikají obavy z nekontrolovatelného vývoje a z takzvané eutanastické turistiky. Z toho důvodu se některé švýcarské nemocnice rozhodly povolit kontrolovanou formu vyžádané eutanázie také ve svých prostorách, za přítomnosti člena ze společnosti Exit a to i bez nutné přítomnosti nemocničního personálu.28

2.4. Eutanázie ve Velké Británii V roce 1930 byla ve Velké Británii založena Společnost pro vyžádanou eutanázii, později přejmenovaná na Exit, jejímž cílem není jen legalizace vyžádané eutanázie, ale také eutanázie nevyžádané, po které volají někteří její členové. Od 30. let byly předloženy celkem 3 návrhy zákonů k legalizaci, ale všechny byly zamítnuty z důvodu nepřesného vymezení eutanázie od vraždy a následnému trestnímu postihu, který by lékaři hrozil.29 Přestože v této zemi není eutanazie v žádné ze svých forem povolena, o prvním případu pasivní eutanazie překvapivě rozhodl britský nejvyšší soud již v roce 1993. V tomto svém rozhodnutí soud povolil usmrcení pacienta, který se po úrazu mozku nacházel 4 roky ve vegetativním stavu.30 Tento případ však nemění nic na tom, že „podle britských zákonů je napomáhání sebevraždě zločin, který je možné potrestat až 14 lety vězení. Přesto od

27

[online]. [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/zahranicni/173493-sebevrazedneturisty-cekaji-ve-svycarsku-prisnejsi-pravidla-eutanazie.htm 28 HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie: nauka o umírání a smrti. 2.vyd. Praha: Galén, 2007. s. 129. ISBN 978-80-7262-471-3 29 POLLARD, B. Eutanazie - ano či ne? 1.vyd. Praha: Dita, 1996. s. 71. ISBN 80-85926-07-5 30 [online]. [cit. 2013-01-07]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-ve-svete33479.html

17

roku 2002 zhruba stovka Britů spáchala "asistovanou sebevraždu" v ústavu Dignitas ve švýcarském Curychu. Nikdo z příbuzných, kteří je doprovázeli, v Británii nebyl stíhán.31

2.5. Eutanázie v USA V USA, nejstarší zákon, který zakazoval eutanázii, byl přijat v New Yorku v roce 1828. Mnoho dalších států následovalo a postoj USA vůči asistované sebevraždě se v 19. století začal považovat za všeobecně odmítavý.32 Národní společnost pro legalizaci eutanázie, založena roku 1938, v sedmdesátých letech podnítila vznik tzv. living will, direktivy jež v určitých situacích zakazuje prodlužování života. Je to prohlášení, které člověk učiní pro případ neschopnosti vyjádřit se ke své vlastní léčbě. Občané si sami rozhodnou, které lékařské kroky odmítnou, kdyby se v této situaci nacházeli. Pokud pacientovo písemné přání není respektováno, může rodina vyvolat soudní spor. Přesto že je zde eutanázie na federální úrovni nelegální, ve státě Oregon existuje od roku 1997 zákon o důstojném umírání, který za určitých podmínek legalizuje asistovanou sebevraždu. Zásadní podmínkou je, že smrtící dávku předepsanou lékařem si pacient musí aplikovat sám.33

2.6. Eutanázie v Austrálii První a zároveň poslední zemí světa, kde byla legalizována aktivní eutanázie, je Austrálie, a to konkrétně v části severního teritoria. Zákon byl přijat roku 1996 formou plebiscitu, o devět měsíců později jej však australský federální parlament zrušil. Během doby jeho platnosti byli usmrceni 3-4 pacienti (zdroje se v tomto údaji neshodují). Zákon umožňoval provedení eutanázie u těch pacientů, kteří se mohli prokázat osvědčením dvou lékařů o tom, že jsou nevyléčitelně nemocní a přejí si

31

[online]. [cit. 2013-01-07]. Dostupné z http://zpravy.ihned.cz/svet-evropa/c1-40749030-britoveprijali-nova-pravidla-o-dobrovolne-smrti-eutanazie-je-ale-dal-ilegalni 32 [online]. [cit. 2013-01-07]. Dostupné z: http://www.pifik.narovinu.cz/skladiste/576/Eutanazie-vUSA-ve-svete/ 33 KUTNOHORSKÁ, J. Etika v ošetřovatelství. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. s. 87-88. ISBN 97880-247-2069-2

18

zemřít, a u kterých byla prokázána duševní způsobilost.34 Dnes má většina australských států Společnost pro vyžádanou eutanázii, jejichž oficiálním programem je snaha o legalizaci vyžádané eutanázie. Ohniskem hnutí pro eutanázii je v Austrálii centrum lidské bioetiky na Monashské univerzitě v Melbourne. Žádná z nich veřejně nepodporuje usmrcování nevyžádané, ale přesto se ve svých publikacích přimlouvají za usmrcování některých defektních novorozenců, kteří nejsou schopni vyjádřit souhlas. Návrhy na legalizaci eutanázie jsou v Austrálii nadále zamítány.35

3. Eutanázie v nacistickém Německu V diskusi o eutanázii hraje velice důležitou roli období před druhou světovou válkou a během ní, kdy v Německu pod nadvládou Adolfa Hitlera docházelo k organizovanému vraždění lidí během programu T4 neboli takzvané Akce eutanázie. Základy tohoto počínání vyvstaly již v devatenáctém století, v době vznikajícího sociálního darwinismu, kdy se vědci, v důsledku strachu z degenerace lidské populace, pokusili o aplikaci darwinismu na společnost. Sám Darwin tuto teorii rázně zamítl. Jejími strůjci byli naopak Darwinovi kritici. Jejich cílem bylo vytvoření nové rasové hygieny, která by zamezila rozmnožování nežádoucích osob, a tím zachránila lidstvo před hrozícím úpadkem. Ve dvacátém století se v Německu stoupenci tohoto myšlení, s cílem začlenit rasovou hygienu do státní politiky, začali ztotožňovat s národním socialismem. Nejvíce aktivní v tomto hnutí byli lékaři, kteří tvořili největší profesní skupinu v nacistické straně i jednotkách SS, což je pochopitelné vzhledem k biologickému charakteru těchto myšlenek. Rasová hygiena

34

[online]. [cit. 2013-01-07]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-ve-svete33479.html 35 POLLARD, B. Eutanazie - ano či ne? 1.vyd. Praha: Dita, 1996. s. 73. ISBN 80-85926-07-5

19

měla velký úspěch a byla dokonce zavedena do školního programu německých univerzit.36 „Hned, jakmile se národní socialisté dostali k moci, nenechali nikoho na pochybách, že chtějí své plány selektivního „rozmnožování“ opravdu uskutečnit. Dne 28. června roku 1933 ustanovil říšský ministr vnitra Frick Výbor odborníků na populační otázky a rasovou politiku.“37 Akce eutanázie, stejně jako norimberské zákony a zákony o sterilizaci, vznikla nevyhnutelně jako důsledek těchto okolností. Je zjevné, že v tomto případě nelze mluvit o eutanázii, tak jak ji chápeme dnes, tedy jako o bezbolestném ukončení života smrtelně nemocného člověka se souhlasem jeho samotného nebo jeho nejbližších příbuzných. Eutanázie v tomto případě slouží spíše jako krycí a zlehčující označení pro násilné usmrcení, vraždu. Zpočátku byl tento program zaměřen pouze na děti. Byl vytvořen Říšský výbor pro registraci vážných dědičných a vrozených nemocí, jehož úkolem bylo získání lékařských zpráv o dětech narozených s dědičným postižením. Tyto zprávy byly následně vyhodnoceny, a děti odsouzené k usmrcení byly převezeny na speciální kliniky, kde dostaly smrtící injekci, nebo zemřeli na vyhladovění. Během programu bylo usmrceno přibližně pět tisíc dětí. Později byl program přesunut i na dospělé. Argumentem pro jejich usmrcení zde nebyla pouze snaha o zamezení šíření dědičných nemocí, ale také možnost uvolnění lůžek pro osoby zraněné během války. Postup byl shodný jako u dětí. Zprávy jednotlivých pacientů byly vyhodnoceny „odborníky“, kteří se samotným člověkem nikdy nepřišli do styku, a vybrané osoby byly převezeny do specializovaných ústavů, kde je čekala smrt v plynových komorách. Příbuzní dostali pouze dopis o náhlém úmrtí a již proběhlé kremaci. I přes veškeré snahy o utajení, se tato akce v důsledku chyb a záhadných úmrtí časem stala veřejným tajemstvím a veřejnost a církev se začaly bouřit. Hitler program T4 oficiálně ukončil dne 24. srpna roku 1941, ale není jisté, zda tak učinil kvůli protestům, nebo spíše proto, že již dosáhl svého stanoveného cíle. Do ukončení bylo

36

MUNZAROVÁ, M. Proč ne eutanázie aneb být či nebýt. 2.vyd. Kostelní Vydří:Karmelitánské nakladatelství, 2008. s. 32. ISBN 978-7195-304-3 37 BURLEIGH, M., WIPPERMANN, W. Rasistický stát. Německo 1933-1945. 1. vyd. Praha: Columbus, 2010. s. 139. ISBN 978-80-7249-261-9

20

zabito 70 273 osob, program však tajně probíhal i nadále a odhaduje se, že bylo usmrceno dalších zhruba 70 000 osob.38 Program eutanázie v nacistickém Německu je zkušenost, která dnes slouží jako výstraha a varování před zneužíváním legalizované eutanázie a bývá významným argumentem pro její odpůrce jako je například Marta Munzarová, která se ptá „ jak je možné, že máme tak krátkou paměť a že po pouhých pár desítek let si vůbec troufáme opět koketovat s myšlenkou zabíjení nemocných jejich lékaři a že toto zabíjení tolerujeme (Holandsko) a dekriminalizujeme (Belgie)?“ 39 Zastánci s tímto názorem nesouhlasí a tvrdí, že současná legalizace by byla jiná, protože by byla založena na zastání pacientovy autonomie a ne na zrůdných cílech rasové hygieny či jiných diskriminujících motivech. Pravděpodobně si neuvědomují hlubokou zakořeněnost dnešních předsudků, na jejichž základě jim můžeme oponovat rizikem zneužití kvůli kulturní, náboženské etnické či sociální odlišnosti. Faktem zůstává, že Akce eutanázie je ukázkovým příkladem kluzkého svahu, kdy se myšlenka pomoci společnosti zvrhne ve zneužití v podobě masového vyvražďování.

4. Eutanázie v České republice V České republice je eutanázie i asistovaná sebevražda trestným činem a z etického pohledu odporuje jak známé Hippokratově přísaze, tak křesťanskému desateru Božích přikázání.40

38

BURLEIGH, M., WIPPERMANN, W. Rasistický stát. Německo 1933-1945. 1. vyd. Praha: Columbus, 2010. s. 146-156. ISBN 978-80-7249-261-9 39 MUNZAROVÁ, M. Proč ne eutanázie aneb být či nebýt. 2.vyd. Kostelní Vydří:Karmelitánské nakladatelství, 2008. s. 35. ISBN 978-7195-304-3 40 JANKOVSKÝ, J. Etika pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Triton, 2003. s. 149. ISBN 80-7254-3296

21

Přestože se přímo o eutanázii ústavní ani trestní zákon nezmiňuje, z hlediska trestního zákoníku je u nás považována za vraždu, dle §140 odst. 1 a §144 odst. 1 zákona č. 40 / 2009 Sb., trestní zákoník: „§140, odst. 1) Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let. §144, odst. 1) Kdo jiného pohne k sebevraždě nebo jinému k sebevraždě pomáhá, bude potrestán, došlo-li alespoň k pokusu sebevraždy, odnětím svobody až na tři léta.“41 Vykonání eutanázie je též v rozporu s Listinou základních práv a svobod, kde hlava druhá článek 6 uvádí, že „(1)Každý má právo na život, (2) Nikdo nesmí být zbaven života.“42 V souladu s výše uvedenými zákony je rovněž Etický kodex České lékařské komory, který stanovuje, že lékařovou úlohou v případě umírajících pacientů je tišit bolest, šetřit důstojnost člověka a mírnit jeho utrpení. Zároveň však nemá být cílem snaha udržovat pacienta při životě za každou cenu. Eutanázie a asistovaná sebevražda je tedy z hlediska České lékařské komory nepřípustná.43 Jisté pokusy o legalizaci eutanázie u nás proběhly již za první republiky. Návrh z roku 1926 zahrnoval možnost snížení trestu nebo úplné opuštění od něj, pokud byla eutanázie vykonána pod mimořádným nátlakem nebo ze soucitu s utrpením pacienta. Stejně tak následný návrh novelizace trestního práva z roku 1937 požadoval, aby usmrcení na žádost pacienta bylo považováno pouze za přečin. Ani jeden z těchto návrhů nebyl Parlamentem Československé republiky schválen. 44 Důsledkem rostoucích diskuzí na téma usmrcení z milosti na žádost nemocného bylo obnovení trestního zákona, kdy „1. 12. 2005 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky schválila novelu trestního zákona, podle které je sice

41

aktuální znění: zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů aktuální znění: ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů 43 VONDRÁČEK, L., KURZOVÁ, H. Zdravotnické právo. Pro praxi a posluchače lékařských fakult. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002. s. 123 ISBN 80-246-0531-7 44 [online]. [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-v-pravnimradu-cr-28721.html 42

22

eutanázie nadále trestním činem, ale s výhradně sníženou trestní sazbou, která obsahuje i nulovou variantu, tedy beztrestnost.“45 Nový trestní zákon měl být zpracován v § 115 ve znění: „(1)Kdo ze soucitu usmrtí nevyléčitelně nemocnou osobu, která trpí somatickou nemocí, na její vážně míněnou a naléhavou žádost, bude potrestán odnětím svobody až na šest let. (2) Vážně míněnou a naléhavou žádostí se rozumí svobodný a určitý projev vůle osoby starší osmnácti let, která není zbavena ani omezena ve způsobilosti k právním úkonům a není stižena duševní poruchou, jednoznačně a důrazně směřující k jejímu vlastnímu usmrcení.“46 Tuto podobu návrhu ale senát 8. 2. 2006 zamítl a možnost snížení trestní sazby i úplné anulace trestu byla z návrhu odstraněna. V červenci roku 2008 se objevil nový podnět k bouřlivým diskuzím o eutanázii, když senátorka Václava Domšková předložila návrh zákona, který by umožnil umírajícím lidem za pomoci lékaře ukončit život. Zákon měl umožnit jak asistovanou sebevraždu, kdy by se nemocný sám zabil pod dohledem zdravotního personálu, tak aktivní eutanázii, o kterou by mohli lidé sami předem požádat, pro případ že se ocitnou ve stavu bezvědomí. Lékaři by je pak mohli usmrtit na jejich vlastní žádost a bez trestního postihu.47 Jedním z hlavních odpůrců tohoto zákona byla ministryně pro lidská práva a menšiny Džamila Stehlíková, podle níž je úkolem lékaře poskytovat trpícímu pacientovi kvalitní paliativní péči, zmírňovat a odstraňovat jeho duševní a tělesnou bolest, ale nikoliv jeho zabití. Podle Stehlíkové pacient, kterému je poskytnuta kvalitní péče, nemá důvod žádat o eutanázii, což jí potvrzují vlastní zkušenosti. Dále

45

HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie: nauka o umírání a smrti. 2.vyd. Praha: Galén, 2007. s. 133. ISBN 978-80-7262-471-3 46 [online]. [cit. 2013-01-12]. Dostupné z http://www.volny.cz/bioetika/clanky/2005/34/eutanazie.html 47 [online]. [cit. 2013-01-12]. Dostupné z http://zpravy.idnes.cz/senatorka-oficialne-predlozila-navrhna-uzakoneni-eutanazie-p5q-/domaci.aspx?c=A080720_110449_domaci_klu

23

zdůrazňuje, že tento návrh je v rozporu se základními lidskými právy, právem na život a Listinou základních práv a svobod.48 Návrh senátorky Václavy Domškové byl 18. září 2008 zamítnut senátem, protože jeho přijetí by znamenalo legalizaci vědomého zabíjení a nebylo v něm zahrnuto žádné řešení, jak se vyhnout jeho zneužívání. 49 Přesto že je v České republice eutanázie stále nelegální, od 1. 4 2012 má každý dospělý právně způsobilý Čech právo odmítnou resuscitaci nebo udržování na přístrojích. Toto vyjádření je právním dokumentem a musí být opatřeno razítkem a úředně ověřeným podpisem.50 Tato možnost je zaměřena pouze na dlouhodobé a nevyléčitelné nemoci, ne na bezprostřední ohrožení života například následkem dopravní nehody, kdy se lékaři budou pacienta snažit zachránit.51

5. Argumenty v diskuzi o eutanázii Eutanázie je problematické, v poslední době hodně probírané téma, které rozděluje společnost na dva nesmiřitelné tábory. Na její zastánce a odpůrce. Obě tyto skupiny mají své argumenty, se kterými do debaty vstupují, navzájem si je vyvracejí a snaží se na jejich základě přesvědčit ostatní o své pravdě. Argumentů pro legalizaci je velké množství, nejčastěji se však klade důraz na lidskou autonomii a důstojnost, na snahu ulevit trpícímu člověku od nesnesitelné bolesti a osvobodit ho od nekvalitního života. Moderní člověk touží po tom, aby o svých záležitostech mohl rozhodovat sám podle svých vlastních hodnot a preferencí. Stále více tak získává na důležitosti

48[online]. [cit. 2013-01-12]. Dostupné

z http://www.dzamilastehlikova.cz/8352/139/clanek/navrhzakona-o-eutanazii-byl-proti-duchuustavniho-poradku-ceske-republiky/ 49 [online]. [cit. 2013-01-13]. Dostupné z http://www.lidovky.cz/eutanazie-v-cr-zatim-uzakonenanebude-d8i-/zpravy-domov.aspx?c=A080918_193317_ln_domov_mel 50 [online]. [cit. 2013-01-13]. Dostupné z http://www.umirani.cz/detail-clanek/takovy-zivot-siprosim-nepreji.html 51 [online]. [cit. 2013-01-13]. Dostupné z http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/prezivat-na-pristrojito-nechci-bude-moci-rozhodnout-pacient_197840.html

24

autonomie pacientů. Tato autonomie pacienta, týkající se volby nebo odmítnutí terapie se v poslední době rozšiřuje také na rozhodování o způsobu ukončení života.52 Argumentace obhajující eutanázii na tomto základě tvrdí, že člověk jako autonomní bytost má právo nakládat se svým životem tak, jak on sám uznává za vhodné. Je faktem, že autonomie je jedním z důležitých základů současné moderní společnosti a k diskuzi na toto téma neodmyslitelně patří, tento pojem však bývá využíván v omezené a chybné podobě jako právo dělat cokoliv, co se člověku zlíbí.53 Ze současné diskuze o autonomii člověka často vyplývá, že je tento pojem chápán tak, že lékař by měl uskutečnit jakékoliv přání pacienta. Kdyby však autonomie byla „rozhodujícím kritériem lékařova jednání, muselo by být usmrcení na požádání povoleno vždy, a nejen v případech nevyléčitelné a těžko snesitelné choroby.“ 54 Tohoto protiargumentu využívají kritici a odpůrci eutanázie, podle nichž je využívání zjednodušené podoby pojmu autonomie ve prospěch usmrcení na žádost nedůsledné a chybné. Druhým nejčastějším argumentem zastánců je právo na důstojnou smrt člověka. Umírání v bolestech a v závislosti na péči ostatních lidí je podle nich pro pacienty nedůstojný způsob umírání a právě eutanázie je způsob, jak jejich důstojnost zachovat. Přestože je tento termín v diskusi o milosrdné smrti často zmiňován, málo kdy je přesně vymezen jeho význam, čehož využívají její odpůrci při vyvracení tohoto argumentu. Spojování důstojnosti se smrtí je podle nich zarážející, protože o něčem jako je například důstojný potrat vůbec nehovoříme.55 To, že druhého člověka zahubíme, ať už jakkoliv elegantně, není podle odpůrců projevem respektu k důstojnosti jiného člověka. V době, kdy lidé umírají, jim projevujeme úctu, když jim dokazujeme, že si jich ceníme, když mírníme jejich utrpení, bolest a dáváme jim najevo, že nám nejsou lhostejní. Pokud si nějaké osoby nebo jen

52

VIRT, G. Žít až do konce: Etika umírání, smrti a eutanázie. 1.vyd. Praha: Vyšehrad, 2000. s. 19. ISBN 80-7021-330-2 53 ŠPINKA, Š., ŠPINKOVÁ, M. Euthanasie Víme, o čem mluvíme? 1. vyd. Praha: Hospicové občanské sdružení Cesta domů, 2006. s. 19. ISBN 80-239-8592-2 54 VIRT, G. Žít až do konce: Etika umírání, smrti a eutanázie. 1.vyd. Praha: Vyšehrad, 2000. s. 19. ISBN 80-7021-330-2 55 HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie: nauka o umírání a smrti. 2.vyd. Praha: Galén, 2007. s. 160. ISBN 978-80-7262-471-3

25

předmětu vážíme, tak se o něj staráme a neničíme ho, abychom dokázali, že je pro nás důležitý. Záměrné usmrcení je tedy opakem dokazování úcty k hodnotě lidské bytosti.56 S diskuzí o důstojnosti bývá často spojena otázka o kvalitě života umírajících pacientů. Můžeme poslední dny umírajícího a trpícího pacienta označit za kvalitní? Tohoto argumentu zastánci eutanázie také využívají pro její obhajování, jako vysvobození od zbytečného trápení, kdy život již nemá smysl. Odpůrci se však ptají: co je to vlastně kvalita života a jak ji můžeme posuzovat a měřit? Mluvíme-li o kvalitě života v kontextu nemoci a umírání, měli bychom podle Haškovcové odlišovat dva úhly pohledu. První je založen na vnějším hodnocení odborníků či laiků o stavu pacienta, na kterého je nazíráno optikou svého stavu relativně plného zdraví. Tito lidé často usuzují, že kvalita života daného pacienta je velmi nízká, nebo dokonce žádná. Druhý, vnitřní pohled je vázán na subjektivní hodnocení pacienta, který může být zcela opačného názoru a svůj život i v prožívaných obtížích považuje za smysluplný a tudíž relativně kvalitní. Subjektivní hodnocení pacienta totiž nemusí být ve vztahu pouze s tělesným zdravím. Byly navrženy různé způsoby, jak objektivně hodnotit názor pacientů na jejich kvalitu života a to pomocí dotazníků vytvořených speciálně pro tento účel. I přes tyto snahy zůstává zásadním problémem otázka, jak hodnotit kvaltu života u pacientů, kteří nejsou na dotazníkové otázky schopni odpovídat ani s pomocí druhých a také to, na kolik by výsledky vyplývající z dotazníku byly objektivní. Z toho důvody bylo navrženo rozlišování mezi osobou, která je suverénní a autonomní a člověkem který jen přežívá v závislosti na přístrojích. Toto odlišování je podle odpůrců eticky nevhodné a alarmující, protože právě u druhé kategorie těžce nemocných pacientů bude jejich kvalita života posuzována jako velmi nízká a hrozí, že budou odsouzeni k eutanázii, aniž by se mohli jakkoliv bránit.57

56

POLLARD, B. Eutanazie - ano či ne? 1.vyd. Praha: Dita, 1996. s. 50-51. ISBN 80-85926-07-5 HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie: nauka o umírání a smrti. 2.vyd. Praha: Galén, 2007. s. 162-163. ISBN 978-80-7262-471-3 57

26

Zdánlivě prostý argument je soucit a snaha pomoct trpícímu člověku od jeho bolesti, často je však také užíván ve zjednodušené podobě. Strach, nejistota a volání o pomoc jsou zjevně hlavní důvody volání po eutanázii. Odpovědí na takové prosby samozřejmě nesmí být odmítnutí. Odpovědí musí být snaha pomoct, touto pomocí však podle lidí, kteří s milosrdným usmrcením nesouhlasí, není eutanázie.58 Jedinou možnou a správnou odpovědí je podle nich kvalitní paliativní péče. Podle Munzarové, jedné z nejznámějších odpůrkyň eutanázie u nás, bychom měli „ pevně a bezvýhradně oponovat legalizaci eutanazie, která by byla nejen zbytečnou, ale i nebezpečnou. Spíše bychom měli důsledně podporovat programy k výchově v paliativní medicíně a v paliativní péči a ne se slepě přidávat k snahám o dekriminalizaci eutanazie.“59 Tento názor s ní odpůrci bezvýhradně sdílí. Místo diskuzí o eutanázie bychom měli podle nich směřovat ke snaze o zlepšení a rozšíření kvalitní paliativní péče, jejíž principy by měl ovládat každý lékař a která by měla být dostupná všem pacientům v terminálním stádiu nemoci, což v současném stavu vývoje paliativní péče a znalostí o ní není zatím možné. Zastánci eutanázie se odvolávají na humanitu a domnívají se, že je to jediný účinný způsob, jak člověka uchránit před nesnesitelnými bolestmi a utrpením v poslední fázi života. Jsou přesvědčeni, že umírající člověk je schopen posoudit svou situaci objektivně a odpovědně a že v případě legalizace eutanázie nemůže dojít k jejímu zneužívání, protože lékaři a právníci jsou schopni stanovit takové podmínky, které by nežádoucí zacházení s umírajícími vyloučily.60 S žádným z těchto názorů však odpůrci ani v nejmenším nesouhlasí a nakládají značné úsilí pro jejich vyvracení. Pro stručný přehled argumentace odpůrců eutanázie uvádím výběr základních důvodů, které brání legalizaci eutanázie, podle Josefa Kořenka:

58

VIRT, G. Žít až do konce: Etika umírání, smrti a eutanázie. 1.vyd. Praha: Vyšehrad, 2000. s. 23. ISBN 80-7021-330-2 59 MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky 1 -smrt a umítání. 2.vyd. Brno: Masarykova Univerzita, 2002. s. 53. ISBN 80-210-3017-8 60 HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie: nauka o umírání a smrti. 2.vyd. Praha: Galén, 2007. s. 157. ISBN 978-80-7262-471-3

27



Právo na eutanázii není ústavním právem ani není ústavou chráněno. Takové právo by narušovalo základní právo člověka na život, a proto pro něj neexistuje legální podklad.



Eutanázie je protikladem klasické náplně lékařství. Úmyslné ukončování životů by dalo lékaři nesmírnou moc, jejíž zneužívání by nešlo právně postihnout a vedlo by k rozpadu lékařství.



Legalizace eutanázie by znehodnotila cenu životů a měla by rozvratný vliv na celou společnost a její nedotknutelnost.



Eutanázie není důstojnou smrtí. Nemoc a utrpení člověka důstojnosti nezbavuje. Lidé mají svou důstojnost, protože jsou lidé a slabost v důsledku nemoci její ztrátu neznamená.



Legalizace eutanázie by nutně vedla k takzvanému kluzkému svahu, jak je tomu v případě Holandska, kde ve velkém počtu dochází k ukončování životů lidí bez jejich souhlasu.



Eutanázii nelze obhajovat jako usmrcení ze soucitu, protože jednání pod vlivem citu nemůže být mravně obhajitelné. Správné je pomoci pacientovi ke skutečně důstojné smrti, ne k jeho zabití.



Eutanázie není autonomním výběrem. Nemocní mají pocit viny, připadají si jako zátěž pro ostatní, jsou odcizení zdravým lidem a trpí velkými bolestmi, což jsou faktory, které mohou ovlivňovat jejich rozhodnutí.61

Z uvedeného je zjevné, že každý argument pro eutanázii dokážou její odpůrci racionálně vyvrátit. Diskuze na téma eutanázie je velice důležitá, dokud se však veřejnost, jak odborná tak laická nedokáže shodnout v základních důvodech pro podporu eutanázie, které by byly nezpochybnitelné a nezneužitelné, je její případná legalizace chybná a nebezpečná.

61

KOŘENEK, J. Lékařská etika. 1. vyd. Praha: Triton, 2002. s. 234. ISBN 80-7254-235-4

28

6. Paliativní péče

6.1. Co je to paliativní péče? Současná medicína, i přes svou velkou vyspělost, dosud nezvládá vyléčit všechny nemoci a jejich jednotlivá stádia. Přesto dnes, stejně jako dříve, zůstává lékařská věda oborem, ke kterému neodmyslitelně patří humanita, a týká se to také paliativní léčby, která je dnes již neodmyslitelnou součástí medicíny.62 Pojem paliativní péče vychází z latinského slova pallium a v překladu znamená maska nebo pokrytí pláštěm. Smyslem této péče je maskovat účinky nevyléčitelné choroby a umožnit trpícímu člověku, aby i přes svou nemoc mohl vést relativně spokojený život. Základní myšlenkou tohoto přístupu „je ošetřování všech dimenzí člověka - vždyť i v poslední fázi života se přeci jedná o to, jak žít, tentokrát při umírání.“63 Paliativní péče má tedy široké zaměření, snaží se o co největší zmírnění fyzické i duševní bolesti pacienta a chce dosáhnout co možná nejlepší kvality života až do pacientovy smrti. Kromě pacienta samotného se zabývá také jeho rodinou, která potřebuje oporu ve svém strachu ze ztráty blízkého člověka a během truchlení potom, co je zcela opustí. Za zakladatelku moderní paliativní péče je považována Cicely Saunders, anglická lékařka narozena roku 1918, která objevila její principy a zasloužila se o rozvoj této oblasti v posledních desetiletích. V době, kdy medicína směřovala zcela jiným směrem, tvrdila, že většina nových moderních léčebných metod umírajícím pacientům často nepomáhá, ale že jsou naopak k ničemu, jestliže je zcela zřejmé, že jejich nemoc je nevyléčitelná.64 Paliativní péče se nevztahuje pouze k jednomu typu ústavů. Je to metoda, která se aplikuje nejen v nemocnicích a dalších zdravotních zařízeních, ale také v domácím prostředí. Tento přístup není oddělený od ostatních

62

JAKOUBKOVÁ, J. Paliativní medicína. Trendy soudobé onkologie. 1.vyd. Praha: Galén, 1998. s. 11. ISBN 80-85824-78-7 63 MUNZAROVÁ, M. Proč ne eutanázie aneb být či nebýt. 2.vyd. Kostelní Vydří:Karmelitánské nakladatelství, 2008. s. 41. ISBN 978-7195-304-3 64 POLLARD, B. Eutanazie - ano či ne? 1.vyd. Praha: Dita, 1996. s. 30. ISBN 80-85926-07-5

29

odvětví medicíny, naopak je v posledních letech pozitivně ovlivňuje, například tím, že poukazuje na dříve opomíjené aspekty, jako je psychická bolest pacienta. 65 Paliativní péče se často dělí na péči obecnou a specializovanou. Do obecné paliativní péče zahrnuje klinickou praxi v pokročilé fázi onemocnění, která je poskytována odbornými zdravotníky. Je založena na pozorování a ovlivňování toho, co souvisí s kvalitou pacientova života, se zaměřením na její zlepšení. Všichni lékaři a zdravotníci by měli být schopni obecnou péči poskytnout. Pod specializovanou paliativní péčí rozumíme aktivní interdisciplinární péči, kterou poskytuje tým odborníků jak pacientovi, tak jeho rodině a blízkým. Členové tohoto týmu jsou v otázkách paliativní péče speciálně vzděláni.66

6.2. Koho se paliativní péče týká? Není jednoduché určit, které stádium nemoci můžeme označit za terminální, přesto je to pro možnost vykonávání paliativní péče nezbytné. U většiny nemocí je hranice umírání velice těžko stanovitelná, netýká se to však nádorových onemocnění, u kterých vždy bývá stanovena prognóza pravděpodobného úmrtí. Výzkumný projekt „Podpora rozvoje paliativní péče v České republice“ definuje terminální stádium nemoci jako „období, při kterém se pacient musí vyrovnávat s postupným zhoršováním svého zdraví, v důsledku progrese vážného chronického onemocnění, a které je svou konečnou prognózou letální.“67 Původně se paliativní péče vztahovala pouze na pacienty v terminální fázi choroby a podporu jejich příbuzných a blízkých, ale v současnosti se týká také

65

MUNZAROVÁ, M. Eutanázie, nebo paliativní péče? 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. s. 61. ISBN 80-247-1025-0 66 [online]. [cit. 2013-11-02]. Dostupné z http://www.umirani.cz/definice-paliativni-pece.html 67 KALVACH, Z., MAREŠ, J., PRUDKÝ, L., PTÁČEK, O., SLÁMA, O., ŠPINKOVÁ, M., ŠPINKA, Š. Umírání a paliativní péče v ČR (situace, reflexe, vyhlídky). Praha: Hospicové občanské sdružení Cesta domů, 2004. s. 9. ISBN 80-239-2832-5

30

pacientů s chorobami, které lidský život přímo neohrožují, avšak mohou být za několik let příčinou smrti.68

6.3. Principy moderní paliativní péče Světová zdravotnická organizace definuje základní principy paliativní péče takto: 

Chrání důstojnost pacientů a klade hlavní důraz na jejich kvalitu života.



Zajišťuje úlevu od bolesti a doprovodných jevů závěrečných stádií smrtelných onemocnění.



Je interdisciplinární a integruje v sobě lékařské, psychologické, sociální a spirituální aspekty.



Vychází z individuálních potřeb pacientů, respektuje jejich hodnoty a chrání jejich právo na sebeurčení.



Zdůrazňuje význam rodiny a nejbližších přátel nemocného.



Neodděluje nemocné od jejich sociálních vazeb, ale umožňuje jim, aby poslední období života strávili ve společnosti blízkých.



Nabízí všestrannou podporu příbuzným a přátelům umírajících a pomáhá jim zvládat jejich zármutek i po smrti blízkého člověka.



Vychází ze zkušenosti, že je rozdíl mezi špatnou a kvalitní péčí o umírající a že umírání nemusí být doprovázeno strachem, nesnesitelnou bolestí a utrpením.69

Paliativní péče nahlíží na umírání jako na zcela normální proces, který je nevyhnutelný a společný všem. Přístupy paliativní medicíny neslouží k tomu, aby ukončily život předčasně, stejně tak nesmí být využívány k tomu, aby držely trpícího člověka při životě déle, než je přirozená a únosná mez. Jejím cílem tedy není ani urychlit, ani posunovat smrt. Zde platí základní princip respektování přání pacienta, který má plné právo léčbu odmítnout, i kdyby to byla léčba, která ho může udržet

68

POLLARD, B. Eutanazie - ano či ne? 1.vyd. Praha: Dita, 1996. s. 58. ISBN 80-85926-07-5 KALVACH, Z., MAREŠ, J., PRUDKÝ, L., PTÁČEK, O., SLÁMA, O., ŠPINKOVÁ, M., ŠPINKA, Š. Umírání a paliativní péče v ČR (situace, reflexe, vyhlídky). Praha: Hospicové občanské sdružení Cesta domů, 2004. s. 8. ISBN 80-239-2832-5 69

31

při životě.70 Tato zásada může někdy stavět lékaře do velice složité situace, protože u pacientů v terminální fázi choroby může docházet k častým změnám názoru. Tato péče se netýká pouze jednoho ošetřujícího lékaře, ale je založena na týmové práci, kdy se na péči o pacienta podílí celá řada lékařů a specialistů. Přesto bývá zvykem, že po celou dobu je za pacientovu péči odpovědný pouze jeden lékař „o kterém jasně ví pacient i rodina a který musí zajistit, aby ošetřující tým nebyl větší, než je nutné“.71 Jak již bylo zmíněno, paliativní péče přinesla velký pokrok v tom, že jejím centrem zájmu není pouze sám pacient, ale i jeho rodina, a to jak v době očekávání ztráty, tak i po pacientově smrti v době truchlení. U terminálních chorob je rodina často informována o stávající situaci dokonce dříve než samotný pacient. Příbuzní mohou trpět frustrací a úzkostí z toho, že jejich žal není středem pozornosti, a proto často potřebují podporu lékařů stejně jako samotný pacient. Dobrá péče umožňuje, aby rodina a nemocný společně sdíleli své pocity a jejich žal tak byl snesitelnější.72 Paliativní péče je hlavním argumentem odpůrců eutanázie, kteří tvrdí, že při existenci dobře fungující paliativní péče, která pacientovi umožňuje dožít život kvalitně a důstojně, je diskuze o eutanázii zcela zbytečná a nesmyslná. Avšak i přes vývoj lékařství v posledních desetiletích, se většině umírajících kvalitní péče stále nedostává. „Principy paliativní péče se ve většině západního světa postupně zahrnují do tradiční lékařské výchovy a kultury, ale dosud se velmi často podporují pouze slovně, protože kladou značné požadavky na odborné pracovníky, a ti nejsou všichni emocionálně schopni těmto požadavkům vyhovět.“73

70

MUNZAROVÁ, M. Eutanázie, nebo paliativní péče? 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. s. 63. ISBN 80-247-1025-0 71 POLLARD, B. Eutanazie - ano či ne? 1.vyd. Praha: Dita, 1996. s. 45. ISBN 80-85926-07-5 72 POLLARD, B. Eutanazie - ano či ne? 1.vyd. Praha: Dita, 1996. s. 46-47. ISBN 80-85926-07-5 73 POLLARD, B. Eutanazie - ano či ne? 1.vyd. Praha: Dita, 1996. s. 31. ISBN 80-85926-07-5

32

II.

Praktická část

Výzkumná část práce navazuje na teoretickou část a jejím cílem je srovnání postojů k eutanázii u studentů medicíny a studentů jiných vysokoškolských oborů. Výzkum je kvantitativní a data pro analýzu byla získána pomocí dotazníkového šetření.

7. Metodika výzkumu Pro svou práci jsem zvolila kvantitativní metodu šetření, které bylo realizováno pomocí dotazníku. Jeho největší výhodou je získání velkého množství respondentů a časová nenáročnost sběru. Jako jeho hlavní nedostatek bývá uváděna malá návratnost vyplněných dotazníků, což v případě mého výzkumu nenastalo. Dotazník byl vytvořen na webové stránce www.survio.com, která je vytvořena právě za účelem tvorby a sběru dotazníků. Respondentům se posílá internetový odkaz, který zobrazuje dotazník a který se po vyplnění automaticky odešle na výzkumníkův založený účet na zmínění webové stránce. Sběr dotazníků byl proveden v únoru 2013 a dotazníky byly s osobním oslovením zaslány respondentům přes internetovou sociální síť Facebook. Návratnost mnou odeslaných dotazníků byla 100%. Bez mého původního záměru došlo k takzvané metodě sněhové koule, kdy oslovení respondenti dotazník sdíleli mezi své známé a přátele, kteří jej také vyplnili a zaslali zpět. Tento fakt podle mého úsudku hovoří o zájmu respondentů o tématiku eutanázie. Tuto domněnku mi potvrzuje také to, že velké množství oslovených respondentů uvedlo přání, aby jim byly výsledky výzkumu zaslány. V dotazníku byly zahrnuty uzavřené, polootevřené i otevřené otázky. Otevřené otázky jsem zvolila i přes náročnost jejich statistického zpracování, protože se mi pro sběr požadovaných dat zdály vhodnější. Před samotným sběrem dotazníků byl na několika respondentech proveden předvýzkum, pro zajištění validity uvedených otázek. Na základě předvýzkumu byly některé otázky vyřazeny a upraveny, aby neobsahovaly chyby a nepřesnosti a 33

vyhovovaly potřebám mého výzkumu. Dotazník použitý pro předvýzkum uvádím v příloze č. 1 a upravený dotazník použit pro samotný výzkum uvádím v příloze č. 2.

7.1. Cíle výzkumu Cílem výzkumu je zjistit postoje k eutanázii a vědomosti o dané tématice u studentů medicíny a studentů jiných vysokoškolských oborů. Dalším cílem mé práce je ověřit, zda je postoj jednotlivých skupin jednotný či nikoliv a do jaké míry se postoje u obou výzkumných skupin shodují nebo rozchází při jejich srovnávání. Také bych chtěla zjistit, jaké aspekty přístup k eutanázii ovlivňují.

7.2. Stanovené hypotézy Na základě teoretických znalostí dané problematiky jsem si stanovila několik hypotéz, které se svým výzkumným šetřením pokusím potvrdit či vyvrátit. Hypotézy rozděluji hlavní, která přímo odpovídá cíli výzkumu, a na vedlejší, které jsou více specifikované a odpovídají zkoumaným otázkám. Hlavní hypotéza: H1: Studenti medicíny se k problematice eutanázie staví více negativně, než studenti jiných oborů. Vedlejší hypotézy: H2: Pohlaví jedince nemá vliv na názor o eutanázii. H3: Vlastní zkušenost s umírajícím člověkem ovlivňuje postoj lidí k eutanázii. H4: Lidé, kteří se setkali s umírajícím člověkem a jsou tím ovlivněni, jsou po této zkušenosti spíše pro eutanázii. H5: Studenti jiných oborů uvedou častěji než studenti medicíny, že o vykonání eutanázie má rozhodovat lékař.

34

H6: Studenti medicíny uvedou častěji než studenti jiných oborů, že je eutanázie v rozporu s lékařskou etikou. H7: Respondenti jsou málo informovaní o zneužívání eutanázie v minulosti. H8: Obor studia má vliv na znalosti respondentů o zneužívání eutanázie v minulosti. H9: Obě výzkumné skupiny se nebudou shodovat v nejčastějším důvodu pro eutanázii. H10: Obě výzkumné skupiny se nebudou shodovat v nejčastějším důvodu proti eutanázii.

7.3. Operacionalizace výzkumných hypotéz H1: Studenti medicíny se k problematice eutanázie staví více negativně, než studenti jiných oborů Hypotéza bude ověřována dotazníkovou otázkou číslo 5: „Měla by podle Vás být eutanázie v České republice legalizovaná?“ Odpověď na tuto otázka nám ukáže postoj respondentů k legalizaci eutanázie, čili k eutanázii samotné. Hypotéza bude platná, pokud odpověď ne uvede více procent studentů medicíny než studentů jiných oborů. H2: Pohlaví jedince nemá vliv na názor o eutanázii. Pro ověření této hypotézy slouží také otázka číslo 5 (viz výše) a otázka číslo 12: „Je podle Vás eutanázie důstojný způsob ukončení života?“ Tuto hypotézu podle mého názoru nelze potvrdit či vyvrátit na základě odpovědí na jednu otázku, proto jsem zvolila dvě, aby její ověření či vyvrácení mělo větší výpovědní hodnotu. Pokud se u obou otázek jednotlivé odpovědi mužů a žen nebudou výrazně lišit, hypotéza bude platná.

35

H3: Vlastní zkušenost s umírajícím člověkem ovlivňuje postoj lidí k eutanázii. Pro ověření této hypotézy je formulována otázka číslo 11: Setkal/a jste se někdy s umírajícím člověkem, který trpěl nevyléčitelným onemocněním? Pokud ano, ovlivnilo to nějakým způsobem Váš postoj k eutanázii a jak? Hypotéza bude platná, pokud bude více procent respondentů (z těch, kteří se s takovým umírajícím člověkem setkali), kteří uvedou, že je tato zkušenost ovlivnila, než těch, jež uvedou, že tato zkušenost neovlivnila.

H4: Lidé, kteří se setkali s umírajícím člověkem a jsou tím ovlivněni, jsou po této zkušenosti spíše pro eutanázii. Dotazníková otázka číslo 11 (viz výše) slouží také k ověření této hypotézy. Hypotéza bude prohlášena za platnou, pokud bude více procent respondentů (z těch, kteří se s takovým umírajícím člověkem setkali), kteří uvedou, že jsou po tomto zážitku ovlivněni pro vykonání eutanázie, než těch, jež tato zkušenost vede k názoru proti eutanázii. H5: Studenti jiných oborů uvedou častěji, že o vykonání eutanázie má rozhodovat lékař, než studenti medicíny. Pro ověření platnosti této hypotézy slouží dotazníková otázka č. 6: „Kdo by podle Vás měl rozhodovat o vykonání eutanázie? (V případě, že by byla legalizována)“. Pokud jako svou odpověď uvede lékaře (ošetřujícího i nezávislého) větší počet studentů jiných oborů než studentů medicíny, bude hypotéza považována za platnou. H6: Studenti medicíny uvedou častěji než studenti jiných oborů, že je eutanázie v rozporu s lékařskou etikou Pro získání dat, potřebných k ověření této hypotézy, slouží otázky číslo 13. Otázka číslo 13 byla formulována v tomto znění:„Je podle Vás eutanázie v rozporu s lékařskou etikou?“ Na základě získaných informací bude hypotéza prohlášena za platnou nebo neplatnou. 36

H7: Respondenti jsou málo informovaní o zneužívání eutanázie v minulosti. Pro ověření platnosti hypotézy slouží dotazníková otázka č. 10: „Víte něco o zneužívání eutanázie v historii? Uveďte co.“ Pokud více jak polovina všech respondentů nechá otázku nezodpovězenou, nebo uvede, že o zneužívání eutanázie neví nic, bude hypotéza považována za platnou. H8: Obor studia má vliv na znalosti respondentů o zneužívání eutanázie v minulosti. Tato hypotéza je také ověřováno otázkou číslo 10 (viz výše) v dotazníku. Pokud výrazně více respondentů z jedné výzkumné skupiny uvede odpověď na tuto otázku a nenechá kolonku prázdnou, bude hypotéza považována za platnou. H9: Obě výzkumné skupiny se nebudou shodovat v nejčastějším důvodu pro eutanázii. Pro ověření této hypotézy je formulována dotazníková otázka číslo 8: „Jaké důvody podle Vás hovoří pro eutanázii?“ Pokud se výzkumné skupiny nebudou shodovat v nejčastěji uvedeném důvodu pro eutanázii, bude hypotéza považována za platnou. H10: Obě výzkumné skupiny se nebudou shodovat v nejčastějším důvodu proti eutanázii. Pro ověření této hypotézy je formulována dotazníková otázka číslo 9: „Jaké důvody podle Vás hovoří proti eutanázii?“ Pokud se výzkumné skupiny nebudou shodovat v nejčastěji uvedeném důvodu proti eutanázii, bude hypotéza považována za platnou.

7.4. Výzkumné otázky 1. Jaké mají studenti medicíny a jiných oborů znalosti o problematice eutanázie a setkávají se s tímto tématem během studia na vysoké škole? 2. Jsou studenti medicíny a jiných oborů převážně pro eutanázii nebo proti? 37

3. Považují studenti medicíny a jiných oborů eutanázii za důstojnou smrt? 4. Kdo by měl podle studentů medicíny a jiných oborů rozhodovat o vykonání eutanázie a kdo by měl samotný výkon realizovat? 5. Je eutanázie podle studentů v rozporu s lékařskou etikou? 6. Jaké důvody pro a proti eutanázii studenti medicíny a jiných oborů zmiňují? 7. Ovlivňuje názor na eutanázii osobní zkušenost s umírajícím člověkem? 8. Ovlivňuje pohlaví respondenta názor na eutanázii?

7.5. Výzkumný vzorek. Sběr dotazníků proběhl primárně u studentů Univerzity Palackého v Olomouci, v důsledku již zmíněné metody sněhové koule také u studentů Masarykovy univerzity v Brně a Ostravské univerzity v Ostravě. Výzkum byl proveden náhodným výběrem. Od studentů různých oborů jsem získala sto dotazníků. Od studentů medicíny se mi vrátil větší počet než od studentů ostatních oborů, proto jsem z navrácených dotazníků od studentů medicíny náhodně vybrala 100 dotazníků, aby byly obě skupiny zastoupeny ve stejném počtu. Výběr byl proveden tak, aby v každé z obou skupin byly rovnoměrně zastoupeny muži i ženy.

8. Analýza a interpretace výsledků

V této části práce analyzuji jednotlivá získaná data, která zjišťují postoje studentů medicíny a studentů jiných vysokých škol k eutanázii, jejich znalosti o dané tématice a také jejich osobní zkušenost s umírajícím člověkem. Výsledky jsou graficky znázorněny, okomentovány a na jejich základě ověřuji platnost předem stanovených hypotéz. Sloupcové a koláčové grafické zobrazení znázorňuje procentuální podíl jednotlivých odpovědí. Tabulky zobrazují počet daných odpovědí, v případě že studenti měli více možností na výběr.

38

Odpověď na první výzkumnou otázku, která se týká znalostí studentů o problematice eutanázie, byla zjišťována pomocí otázek číslo 3, 4 a 10 v dotazníku. Na otázku číslo 3, zda se studenti během svého studia na vysoké škole setkali s tématem eutanázie, uvedlo 47% studentů různých oborů, že se tématem eutanázie zabývali, což ukazuje, že téměř polovina studijních vysokoškolských oborů zahrnuje tématiku eutanázie do vyučování. U studentů medicíny uvádí, že se s tématem eutanázie setkalo 74 % dotazovaných. Je pravděpodobné, že studenti medicíny co odpověděli záporně, se s tématikou eutanázie nesetkali z důvodu, že studují v nižších ročních, a toto téma je probíráno až v ročnících vyšších.

Graf č. 1

Setkal/a jste v rámci Vaší výuky na VŠ s problematikou eutanázie?

74%

80%

53%

47% 60%

medici

40%

26%

20%

jiné obory jiné obory

0%

medici ano

ne

Cílem čtvrté otázky bylo zjistit, zda studenti znají nějaké země, kde je vykonání eutanázie legální. Otázka byla zadána polozavřenou formou, aby studenty vytřídila na ty, kteří žádnou zemi neznají a na ty, kteří ano. Ti, kteří odpověděli kladně, měli uvést, jaké země znají. Otázka byla položena tímto způsobem, aby studenti neměli na výběr z možností a tudíž jim nenapovídala. 21 % dotazovaných studentů medicíny uvedlo, že žádnou zemi, kde je eutanázie legalizovaná neznají. U studentů jiných oborů neuvedlo žádnou zemi 35% studentů. Studenti medicíny podle výsledků mají vetší povědomí o zemích, kde je eutanázie legalizovaná. Tabulka č. 1 ukazuje země, které respondenti uváděli a kolikrát se daná země v dotaznících objevila.

39

Tabulka č. 1

Znáte nějakou zemi /země, kde je vykonání eutanázie legální?

Uveďte jaké. Země

studenti medicíny

studenti jiných oborů

Holandsko

42

32

Švýcarsko

32

28

Belgie

29

16

Lucembursko

3

3

Oregon, USA

6

4

Austrálie

2

1

U obou skupin bylo za zemi, kde je eutanázie legalizovaná nejčastěji, uváděno Holandsko. Druhou nejčastěji uvedenou zemí bylo Švýcarsko, dále Belgie a Lucembursko. Několikrát byl zmíněn také stát Oregon v USA a Austrálie. Desátou otázkou uvedenou v dotazníku jsem se chtěla dozvědět, kolik toho studenti vysokých škol vědí o zneužívání eutanázie v historii, zejména jsem chtěla vědět, zda vědí o jejím zneužívání v době nacismu v Německu. Tuto otázku vyplnilo pouze 9% studentů medicíny a 17% studentů z jiných oborů. Ostatní studenti o zneužívání v naší historii nic nevědí. O zneužívání eutanázie za nacismu slyšelo 11% dotazovaných studentů z různých oborů. Většina z těchto respondentů uvedla, že vědí o tom, že eutanázie byla zneužívána za dob vlády Hitlera v Německu, 3 respondenti uvedli přímo akci T4 neboli „akci eutanázie“a jejich odpovědi byli podrobnější. Zbylých 6% uvedlo, že za zneužívání eutanázie považují jednání amerického lékaře Jacka Kevorkiana, známého propagátora eutanázie přezdívaného jako Dr. Smrt a jednání takzvaného heparinového vraha Petra Zelenky, který usmrcoval pacienty v bezvědomí pomocí silných dávek heparinu. U mediků ze zmíněných 9% uvedlo zneužívání eutanázie v Německu za dob Hitlera a druhé světové války 7%. Zbylá 2% uvedli současné zneužívání eutanázie, ke kterému dochází v Holandsku. To, že obě výzkumné skupiny z většiny nechali otázku nezodpovězenou, potvrzuje platnost mé sedmé hypotézy, podle které jsou znalosti studentů o zneužívání eutanázie malé. Osmá hypotéza, která předpokládá, že obor 40

studia má na znalosti o zneužívání eutanázie v minulosti vliv, se nepotvrdila. Respondenti mají velmi malé znalosti o zneužívání eutanázie v obou výzkumných skupinách. Grafy č. 2 a 3

Víte něco o zneužívání eutanázie v historii? Uveďte co.

7%

2%

medici bez odpovědi

91%

Německo za nacismu a Hitlera

Holandsko od schválení eutanázie

jiné obory

4% 11%

9% bez odpovědi

83%

Německo za nacismu a Hitlera heparinový vrah

Druhá výzkumná otázka se snaží nalézt odpověď na to, jaký je postoj studentů medicíny a jiných obrů k eutanázii. Zda výzkumné skupiny zastávají převážně shodný názor, nebo se jejich postoje výrazně rozcházejí. K získání odpovědí je formulována otázka č. 5 v dotazníku, která se ptá, jestli by studenti souhlasili s případnou legalizací eutanázie v České republice, tedy zda s ní souhlasí či ne. Výsledky u studentů medicíny ukazují, že s eutanázií a její případnou legalizací by souhlasilo 59% respondentů a 41% by bylo proti. Na základě těchto výsledků nelze říct, že by studenti zastávali převážně shodné stanovisko, naopak ukazují, že jsou studenti medicíny rozděleni na zastánce i odpůrce, s tím že zastánci nevýrazně převažují. U studentů ostatních oborů by se zavedením eutanázie u nás souhlasilo 74% dotazovaných a 26% by nesouhlasilo. Studenti různých oborů se podle získaných dat přiklánějí k eutanázii více než studenti medicíny. Hypotézu č. 1, podle 41

které se studenti medicíny staví k eutanázii více negativně než studenti ostatních oborů, lze podle výsledků šetření považovat za platnou. Graf č. 4

Měla by podle Vás být eutanázie v České republice legalizovaná? 74%

80% 59% 60% 41% 26%

40%

medici jiné obory

20%

jiné obory

0%

medici ano

ne

Dotazníková otázka č. 12 slouží k získání odpovědi na mou třetí výzkumnou otázku, zda lze podle studentů eutanázii považovat za důstojnou smrt. 77% studentů různých oborů, tedy většina se přiklonila k odpovědím ano a spíše ano a eutanázii považují za důstojný způsob ukončení života. Eutanázii jako důstojnou smrt neshledává 23% studentů z jiných oborů. U studentů medicíny také výrazně převažují kladné odpovědi. Ano a spíše ano v této výzkumné skupině uvádí 74% respondentů, ne a spíše ne uvedlo 26% respondentů. U této otázky se obě skupiny výrazně shodují ve svých názorech. Grafy č. 5 a 6

Je podle Vás eutanázie důstojný způsob ukončení života?

medici 15% 42%

11%

ano

spíše ano spíše ne

32%

ne

42

jiné obory 7% 16%

ano

40%

spíše ano spíše ne 37%

ne

Výzkumná otázka číslo 4 se ptá, kdo by měl podle studentů rozhodnout o vykonání eutanázie a kdo by ji měl přímo provádět v případě, že by byla legalizována. K získání odpovědí slouží otázky 6 a 7 v rozesílaném dotazníku. Otázka číslo 6 zjišťuje, kdo by měl o provedení eutanázie rozhodovat. Otázka byla polouzavřená, respondentům nabízela pět možností výběru a jednu možnost jiné vlastní odpovědi. Ve výzkumné skupině, která byla sestavena ze studentů z různých oborů si 60% dotazovaných myslí, že o eutanázii by měl rozhodovat samotný pacient, kterého se eutanázie týká. 11% za toho, kdo by o eutanázii měl rozhodovat, označilo soud, 6% vybralo rodinu, dalších 6% vybralo nezávislého lékaře a 2% zvolila ošetřujícího lékaře. Jinou možnost zvolilo 15% respondentů. Tito respondenti uváděli kombinace předchozích možností (viz graf 9). Ve výzkumné skupině složené ze studentů medicíny uvedlo také 60% dotazovaných jako toho, kdo by podle nich měl o eutanázii rozhodovat, samotného pacienta. 6% vybralo soud, 5% ošetřujícího lékaře, 3% nezávislého lékaře a rodinu pouhé 1% respondentů. Zbývajících 25% uvedlo jinou možnost, také vždy kombinace předchozích možností (viz graf 8). Ve volné odpovědi se neobjevila ani jedna možnost, která by nebyla v předchozím výběru. U obou skupin by více jak polovina respondentů nechala o své smrti rozhodnout trpícího pacienta. Tato otázka sloužila k ověření mé páté hypotézy, která předpokládá, že studenti jiných oborů uvedou častěji, že o vykonání eutanázie má rozhodovat lékař, než studenti medicíny. Mezi studenty jiných oborů, uvedlo jako toho, kdo by měl rozhodovat o eutanázii lékaře 8 % dotazovaných (sečtení ošetřujícího i nezávislého lékaře). U studentů medicíny, zvolilo lékaře 43

(sečtení ošetřujícího i nezávislého lékaře) také 8% dotazovaných. Protože se odpovědi obou výzkumných skupin shodovaly, má pátá hypotéza je neplatná. Graf č. 7.

Kdo by podle Vás měl rozhodovat o vykonání eutanázie? (V případě, že

by byla legalizována)

100%

60% 60%

50%

6% 1%

0%

2% 6% 11% 25% 15% 5% 3% 6%

medici jiné obory

medici

Grafy číslo 8 a 9

Jiná možnost u otázky číslo 6.

medici (25% respondentů) paciet + lékař 5%

6%

paceint + rodina 3%

2%

pacient + rodina + lékař rodina + lékař+ soud

9%

kombinace všech uvedených možností

44

jiné obory (15% respondentů) pacient + lékař 2%

2%

pacient + rodina

2% pacient + rodina + lékař 2%

pacient + s oud + lékař

7%

kombinace všech uvedených možností

Otázka číslo 7 zjišťuje, kdo by měl v případě legalizace provést samotný výkon eutanázie. Tato otázka je také polouzavřená a nabízí 4 možnosti a 1 volnou odpověď. Ze studentů různých oborů by 69% dotazovaných jako vykonavatele eutanázie zvolilo ošetřujícího lékaře, nezávislého lékaře zvolilo 19% dotazovaných. Samotného pacienta vybralo 11% a rodinného příslušníka 1% dotazovaných. Jinou možnost žádný respondent z této výzkumné skupiny neuvedl. Studenti medicíny by stejně jako studenti ostatních oborů z většiny volili ošetřujícího lékaře, jako osobu, která by měla provést eutanázii, konkrétně 47% respondentů. Nezávislého lékaře zvolilo 21% respondentů. Eutanázii by si měl vykonat pacient sám podle 29% dotazovaných studentů medicíny. Stejně jako u druhé výzkumné skupiny vybralo rodinného příslušníka pouhé 1% respondentů. V této skupině studenti volili také jinou možnost. Týká se to zbylých 2%, podle nichž by eutanázii měla provádět osoba specializovaná a vyškolená právě na tuto činnost. Obě zkoumané skupiny by podle výsledků za vykonavatele eutanázie volily převážně ošetřujícího lékaře daného pacienta.

45

Graf č. 10

Kdo by podle Vás měl provést samotný zákrok eutanázie? (V případě

že by byla legalizována)

69%

100%

0%

29% 11% 1% 47% 1%

19% 21%

0% 2% medici

medici jiné obory

Pro získání odpovědi na pátou výzkumnou otázku, která se ptá, zda je podle studentů eutanázie v rozporu s lékařskou etikou, je formulována 13 dotazníková otázka. U obou výzkumných skupin převládá negativní odpověď, tedy že podle studentů eutanázii není v rozporu s lékařskou etikou (viz graf č. 13.) tato otázka zároveň sloužila k ověření mé šesté hypotézy, která předpokládá, že studenti medicíny uvedou častěji, že je eutanázie v rozporu s lékařskou praxí, než studenti jiných oborů. Odpověď ne a spíše ne u studentů medicíny uvedlo 54% dotazovaných. Mezi studenty jiných oborů uvedlo tyto záporné odpovědi 59% respondentů. Přesto že jsou výsledky velmi těsné, jsou v rozporu s mou hypotézou číslo 6, která je tímto vyvrácena. Graf č. 13

Je podle Vás eutanázie v rozporu s lékařskou etikou?

33%

40% 30%

26%

29% 8%

20%

38%

25% 21%

20%

medici jiné obory

10% jiné obory medici

0% ano

spíše ano

spíše ne

ne

46

Jaké jsou argumenty studentů pro eutanázii a proti ní se ptá výzkumná otázka č. 6. Pro získání odpovědi jsou formulovány otázky č. 8 a 9 v dotazníku posílaném respondentům. Tyto otázky byly otevřené, aby studenti zapojili svou fantazii a neměli možnosti na výběr. Nejvíce zmiňované argumenty pro eutanázii byly u obou výzkumných skupin shodné. Nejčastěji zmiňovaným důvodem pro eutanázii bylo utrpení pacienta, kterého je pacient díky asistované sebevraždě ušetřen. Druhým nejčastějším argumentem, který studenti obou skupin uváděli, byla pacientova svobodná volba rozhodovat o způsobu své smrti. Následující nejčastěji zmiňovaným důvodem, který hovoří pro eutanázii, bylo právo na důstojnou smrt, kterou právě eutanázie v případě nevyléčitelné a bolestivé nemoci umožňuje. Dalším zmiňovaným důvodem studentů obou výzkumných skupin pro eutanázii je ušetření finančních nákladů. Eutanázie trpících a nevyléčitelných pacientů, kteří o ni žádají, umožní využití financí zdravotnických zařízení pro pacienty, které je více potřebují. Posledním důvodem je ohled na přání rodiny, která nechce ztratit svého blízkého člověka. U obou skupin několik studentů uvedlo, že nevidí žádný důvod, který by opravňoval vykonání eutanázie. Na základě získaných dat svou devátou hypotézu, která předpokládá, že se studenti obou výzkumných skupin nebudou shodovat v hlavním argumentu pro eutanázii, považuji za neplatnou.

Tabulka č. 2

Jaké argumenty podle Vás hovoří pro eutanázii?

argumenty pro eutanázii

studenti medicíny

studenti jiných oborů

utrpení pacientů

63

62

svoboda volby smrti

28

38

důstojná smrt

10

9

šetření financí

10

5

nesouhlas rodiny

4

7

žádný

14

3

47

Argumentů proti eutanázii se ve výsledcích objevilo více. Otázka byla také otevřená a studenti se velmi rozepsali. Odpovědi jsem rozdělila do stručných kategorií uvedených v tabulce, podrobnější rozbor a vysvětlení argumentů uvádím na následujících řádcích. Nejčastějším z nich byla u obou výzkumných skupin možnost zneužívání zejména od rodinných příslušníků v rámci dědictví a jiných výhod plynoucích ze smrti pacienta. Ostatní argumenty a jejich četnost se u jednotlivých skupin lišily (viz tabulka č. 3). Dalším argumentem byla možnost mylné diagnózy lékaře, kdy je stav pacienta uveden jako nevyléčitelný, přesto je tu však minimální šance na uzdravení, například případy pacientů v komatu, kteří se zázračně po několika letech probudili. Do této kategorie řadím také argument rychlého medicínského vývoje, kdy v dané chvíli se situace pacienta jeví jako nevyléčitelná, ale za pár let se může objevit nový lék nebo možnost léčby. Důvodem proti eutanázii je podle studentů také křesťanská víra, která zakazuje sebevraždu, tudíž je také zcela proti jakékoli formě eutanázie. Zásadním problémem a důvodem, proč by eutanázie neměla být legalizována je podle studentů otázka, kdo by se měl stát tou osobou, která zbaví jiného člověka jeho života? Kdo na to má právo, kdo by byl ochoten eutanázii vykonat? Dokud není jasná odpověď na tuto otázku, o legalizaci eutanázie nelze hovořit. V souladu s tímto problémem je i další argument, podle kterého eutanázie popírá Hippokratovu přísahu a je tedy popřením lékařské podstaty a etiky. Podle studentů uvádějících tento argument by vykonavatelem eutanázie neměl být v žádném případě lékař a samotné eutanázii by neměl ani rozhodovat. Někteří respondenti uvedli, že medicínu šli studovat za účelem léčit pacienty, ne je života zbavovat. Důvodem proti eutanázii uváděným studenty je také neschopnost pacienta uvažovat racionálně v době nemoci a utrpení. Pacienti trpí těžkými depresemi a úzkostí, mají pocit, že jsou přítěží pro rodinu, pro nemocniční personál a z těchto důvodů si přejí zemřít. Také mohou mít neodhalenou duševní poruchu, která je k tomuto přání smrti vede. Podle studentů by v případě dostatečné kvalitní péče, zejména paliativní, k žádostem o eutanázii nedocházelo. Jako další problém a důvod hovořící proti eutanázii je otázka, jak by bylo naloženo s pacienty, kteří si eutanázii možná přejí, ale své přání nemohou vyjádřit ústně ani písemně? Do jaké kategorie by je zákon o eutanázii zařadil? Na tuto otázku zatím 48

není nalezena shodná odpověď a z tohoto důvodu je případná legalizace zatím nevyřešitelným problémem. Následující argument je stručný, eutanázie je vhledem k našim dosavadním zákonům protiprávní a je to svým způsobem vražda. Několik studentů neuvedlo argument žádný. Na základě výsledných dat svou desátou hypotézu, která předpokládá, že se studenti obou výzkumných skupin nebudou shodovat v hlavním argumentu proti eutanázii, shledávám neplatnou.

Tabulka č. 3

Jaké argumenty podle Vás hovoří proti eutanázii?

argumenty proti eutanázii

studenti medicíny

studenti jiných oborů

zneužití

55

48

diagnostický omyl

10

12

křesťanská víra

9

8

otázka, kdo by měl eutanázii vykonat

6

10

zkreslené vnímaní pacienta

15

11

nemožnost vyslovit přání smrti

5

2

protiprávnost

7

8

žádný

6

11

K získání odpovědi na sedmou výzkumnou otázku, zda vlastní zkušenost s umírajícím člověkem ovlivňuje postoj k eutanázii, slouží dotazníková otázka č. 11. Tato otázka byla polouzavřená, aby oddělila studenty, kteří se s umírajícím člověkem nesetkali. Pro studenty, kteří tuto zkušenost mají, byla přidána volná odpověď, která slouží ke zjištění, zda je tato zkušenost ovlivnila a jak. Zda se kvůli tomu k eutanázii spíše přiklání nebo naopak. Mezi studenty medicíny má vlastní zkušenost s umíráním člověka trpícím nevyléčitelnou nemocí 69% respondentů. 39% respondentů uvedlo, že to jejich postoj k eutanázii neovlivnilo a jejich názor zůstal stejný. U studentů medicíny 19% uvedlo, že to jejich názor ovlivnilo tak, že jsou díky své zkušenosti pro eutanázii. Většina z nich byla pro i předtím, ale tato zkušenost je v jejich názoru definitivně utvrdila. Z dotazovaných 2% uvedla, že to jejich názor ovlivnilo tak, že jsou díky této zkušenosti proti. Zbývajících 10% respondentů, kteří 49

odpověděli, že se s umírajícím člověkem setkali, volnou otázku, kde měli uvést, jak je to ovlivnilo, nevyplnili. Dá se předpokládat, že je tedy tato zkušenost také neovlivnila. Mezi studenty různých oborů se s umírajícím člověkem s nevyléčitelnou nemocí setkalo 49% dotazovaných. 31% respondentů uvedlo, že je setkání s umírající nijak neovlivnilo. Po setkání s umírajícím člověkem se k eutanázii přiklání 11% dotazovaných. Naopak v názoru, že jsou proti eutanázii, tato zkušenost utvrdila 3% respondentů. Svůj názor, zda je zkušenost s umírajícím člověkem ovlivnila a jak, nevyjádřili 3% respondentů. K této výzkumné otázce se vztahuje hypotéza č. 3 a 4. Třetí hypotéza předpokládá, že postoj studentů, kteří se osobně setkali s nevyléčitelně nemocným a umírajícím člověkem je touto zkušeností ovlivněn, ať už pozitivně či negativně. Vzhledem k tomu, že většina studentů obou skupin, kteří se s umírajícím člověkem setkali, uvedla, že tato zkušenost jejich názor neovlivnila, je tato hypotéza neplatná. Čtvrtá hypotéza předpokládá, že lidé, kteří se setkali s umírajícím člověkem a jsou tím ovlivněni, jsou po této zkušenosti spíše pro eutanázii. Větší část respondentů, kteří byli setkáním s umírajícím člověkem ovlivnění, uvedli, že je tato zkušenost přiměla k postoji pro eutanázii, nebo ji v tomto postoji ještě více utvrdila. Pátá hypotéza je na základě této skutečnosti platná.

Grafy č. 11 a 12

Setkal/a jste se někdy s umírajícím člověkem, který trpěl

nevyléčitelným onemocněním?

Pokud ano, ovlivnilo to nějakým způsobem Váš

postoj k eutanázii a jak

medici

nesetkali se s umírajícím pacientem setkali se, ovlivnilo je to pro eutanázii setkali se, ovlivnilo je to proti eutanázii setkali se,neovlivnilo to jejich postoj setkali se, ale dále neodpověděli

10% 31% 38% 19%

2%

50

jiné obory

nesetkali se s umírajícím pacientem setkali se, ovlivnilo je to pro eutanázii setkali se, ovlivnilo je to proti eutanázii setkali se,neovlivnilo to jejich postoj setkali se, ale dále neodpověděli

5% 31% 51% 11% 3%

Osmou výzkumnou otázkou se snažím zjistit, zda pohlaví respondenta ovlivňuje postoj k eutanázii. K této otázce se vztahuje druhá hypotéza, která předpokládá, že pohlaví respondenta jeho postoj k eutanázii neovlivňuje. Výsledky jsem zpracovávala podle toho, kolik mužů a žen, bez ohledu na výzkumnou skupinu, odpovědělo kladně nebo záporně na otázku číslo 5 a 12 v posílaném dotazníku. Tyto otázky se ptaly na postoj k eutanázii, konkrétně zda jsou respondenti pro legalizaci eutanázie a zda je to podle nich důstojný způsob ukončení života. Podle výsledků obou otázek (viz grafy 14 a 15) se tato hypotéza potvrdila a je platná. Muži i ženy měli na obě otázky velice shodný názor (až překvapivě shodný), pohlaví tedy na názor o eutanázii nemá vliv. Obě výzkumné skupiny byly přesně na půl rozděleny na muže a ženy, aby výsledky byly spravedlivé, zpracováno bylo 100 respondentů a 100 respondentek. Graf č. 14

Měla by podle Vás být eutanázie v České republice legalizovaná?

69% 80%

68% 31%

60%

ženy

32%

40%

muži

20%

0%

ženy ano ne

51

muži

Graf č. 15

Je podle Vás eutanázie důstojný způsob ukončení života?

40%

30%

30% 20%

35%

30% 25% 26%

15% 24% 15%

ženy muži

10% muži

0% ano

spíše ano

ženy spíše ne

ne

8.1. Shrnutí výzkumu a ověření hypotéz.

H1: Studenti medicíny se k problematice eutanázie staví více negativně, než studenti jiných oborů. Mezi studenty medicíny uvedlo 41% dotazovaných, že jsou proti případné legalizaci eutanázie. U studentů jiných oborů by proti legalizaci bylo 26% dotazovaných. Studenti medicíny se tedy k legalizaci eutanázie a tudíž i k ní samotné staví více negativně než studenti jiných oborů. Tato hypotéza je tímto potvrzena. H2: Pohlaví jedince nemá vliv na názor o eutanázii. Výsledky u mužů a žen, bez ohledu na výzkumnou skupinu, se velmi výrazně shodovaly, v tomto výzkumu lze tedy tuto hypotézu považovat za platnou. H3: Vlastní zkušenost s umírajícím člověkem ovlivňuje postoj lidí k eutanázii. Vzhledem k tomu že většina studentů obou výzkumných skupin, kteří se s umírajícím člověkem setkali, uvedla, že tato zkušenost jejich názor neovlivnila, je tato hypotéza neplatná. H4: Lidé, kteří se setkali s umírajícím člověkem a jsou tím ovlivněni, jsou po této zkušenosti spíše pro eutanázii. 52

Větší část respondentů, kteří byli setkáním s umírajícím člověkem ovlivnění, uvedla, že je tato zkušenost přiměla k postoji pro eutanázii, nebo ji v tomto postoji ještě více utvrdila. Hypotéza je na základě této skutečnosti platná. H5: Studenti jiných oborů uvedou častěji než studenti medicíny, že o vykonání eutanázie má rozhodovat lékař. Studenti medicíny by stejně jako studenti ostatních oborů z většiny volili ošetřujícího lékaře, jako osobu, která by měla provést eutanázii, konkrétně 47% respondentů. Nezávislého lékaře zvolilo 21% respondentů. Tato data vyvrací platnost této hypotézy. H6: Studenti medicíny uvedou častěji než studenti jiných oborů, že je eutanázie v rozporu s lékařskou etikou. Odpověď ne a spíše ne u studentů medicíny uvedlo 54% dotazovaných. Mezi studenty jiných oborů uvedlo tyto záporné odpovědi 59% respondentů. Přesto že jsou výsledky velmi těsné, jsou v rozporu s mou hypotézou, která je tímto vyvrácena. H7: Respondenti jsou málo informovaní o zneužívání eutanázie v minulosti. Mezi studenty medicíny nechalo otázku, formulovanou k ověření této hypotézy, nezodpovězenou 91% respondentů. Mezi studenty různých oborů ji nezodpovědělo 83% respondentů. To svědčí o tom, že toho studenti o zneužívání eutanázie vědí velmi málo a potvrzuje to platnost mé hypotézy. H8: Obor studia má vliv na znalosti respondentů o zneužívání eutanázie v minulosti. Vhledem k tomu, že o zneužívání eutanázie nic neví přibližně stejný počet respondentů v obou výzkumných skupinách, považuji tuto hypotézu za neplatnou. H9: Obě výzkumné skupiny se nebudou shodovat v nejčastějším důvodu pro eutanázii.

53

Protože obě výzkumné skupiny, jako nejčastější důvod pro eutanázii uvedly stejný argument, je tato hypotéza neplatná. H10: Obě výzkumné skupiny se nebudou shodovat v nejčastějším důvodu proti eutanázii. Protože obě výzkumné skupiny, jako nejčastější důvod proti eutanázii uvedly stejný argument, je tato hypotéza neplatná.

Výsledky mého výzkumného šetření ukazují rozporuplnost postojů vysokoškolských studentů na eutanázii, bez ohledu na to zda studují medicínu nebo jiný obor. Můj hlavní předpoklad, že studenti medicíny budou ve svém názoru negativnější, se nepotvrdil. Studenti medicíny se stejně jako laická veřejnost na názoru o eutanázii neshodují a dělí se na odpůrce i zastánce. Na základě výsledků se studenti medicíny k eutanázii staví spíše pozitivně. Většina je pro její legalizaci a považuje ji za důstojnou smrt. Podle většiny mediků dokonce eutanázie není v rozporu s lékařskou etikou, což je podle mého názoru zajímavé a překvapující. Na základě toho, že je eutanázie v rozporu s Hippokratovou přísahou a také s podstatou lékařství, jehož hlavním cílem je léčit, jsem čekala opačné výsledky šetření. Mezi studenty různých obor také převažují zastánci eutanázie, podle nichž je eutanázie důstojnou smrtí a měla být legalizovaná. Postoje mezi oběma výzkumnými skupinami výrazně neliší. Výsledky šetření ukazují, že veřejnost, v tomto výzkumu zastoupená studenty vysokých škol, se přiklání spíše pro eutanázii a pro její legalizaci, než proti ní, ne však výrazným způsobem. Jsem si vědoma toho, že získané výsledky nelze vztahovat na celou společnost a nevyjadřují tak její postoj zcela reprezentativně.

54

9. Závěr K výběru tohoto tématu pro mou bakalářskou práci mě inspiroval úryvek z knihy Rasistický stát o zneužívání eutanázie v době nacistického Německa, zejména snaha, těch co eutanázii vykonávali, ovlivnit také širokou laickou veřejnost, například pomocí filmů propagujících eutanázii. Zaujalo mě zejména to, jak jednoduché je ovlivnit nedostatečně informovanou společnost zkreslenými informacemi. Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila na zkoumání postojů k eutanázii mezi studenty vysokých škol. Mým cílem bylo zjistit postoje k eutanázii u studentů medicíny a studentů jiných vysokoškolských oborů a jejich vědomosti o dané tématice. Také mě zajímalo, zda je postoj jednotlivých skupin jednotný či nikoliv a do jaké míry se postoje u obou výzkumných skupin shodují nebo rozchází při jejich srovnávání. Výzkum navazoval na teoretickou část práce, která byla zaměřena na definování pojmu eutanázie a pojmu s ní úzce souvisejících, paliativní péčí jako protikladným řešením namísto eutanázie, vývojem a současností eutanázie ve vybraných zemích světa a v České Republice. Dále zmiňuje argumenty pro a proti její legalizaci a také její zneužívání, které se odehrálo v době nacistického Německa. Pro teoretický základ jsem využila jak domácí tak zahraniční literaturu, která se tématem eutanázie zabývá. Vybrané knihy byly přehledné a ucelené, výjimečně jsem se však setkala s také tím, že se jednotlivé údaje u různých autorů rozcházely. Jako hlavní nedostatek většiny knižních zdrojů vidím to, že autoři k tomuto tématu přistupují se svým vyhraněným názorem, který se pomocí argumentů ve svém textu snaží obhajovat. Pro výzkum jsem zvolila kvantitativní metodu šetření. Dotazníky byly mezi obě výzkumné skupiny zasílány elektronicky přes sociální sítě. Návratnost dotazníků byla díky této metodě sběru stoprocentní, dokonce bez plánovaného záměru mezi respondenty došlo k takzvané metodě sněhové koule, kdy byli dotazníky i bez mé iniciativy zasílány dále. Díky této skutečnosti a také díky osobním reakcím některých respondentů se domnívám, že téma mé práce pro ně bylo zajímavé, což zvýšilo 55

ochotu a také dobrovolnost dotazníky vyplnit. Dotazníky byly rozesílány převážně mezi studenty Univerzity Palackého v Olomouci, díky již zmíněné metodě sněhové koule byly šířeny také mezi jiné univerzity v České republice. Z každé výzkumné skupiny bylo do výzkumného vzorku zahrnuto 100 respondentů. Výsledky mého výzkumu ukazují, že jak naši budoucí lékaři, tak studenti jiných oborů, jež lze zahrnout do laické veřejnosti, mají zcela rozdílné názory na eutanázii jak mezi sebou navzájem, tak také v rámci své skupiny. Rozdílné postoje u studentů jiných oborů než medicíny jsem očekávala, zejména kvůli malé či zkreslené informovanosti o této problematice. Rozdílnost názorů mezi studenty medicíny mě vzhledem k nastudované literatuře naopak překvapila. Výsledky potvrzují fakt, že diskuse na téma eutanázie je stále velice složitá a rozporuplná, plná etických otázek, na jejichž odpovědích se společnost nedokáže shodnout. Již z tohoto důvodu by v současné době legalizace eutanázie, o niž mnozí usilují, byla pro naši společnost nevhodná.

56

10.Seznam literatury BURLEIGH, M., WIPPERMANN, W. Rasistický stát. Německo 1933-1945. 1. vyd. Praha: Columbus, 2010. 368 s. ISBN 978-80-7249-261-9 GOLDMANN, R.,CICHÁ,M. Etika zdravotní a sociální práce. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. 126 s. ISBN 80-244-0907-0 HAŠKOVCOVÁ, H. Lékařská etika. 3. vyd. Prah: Galén, 2002. 272 s. ISBN 80-7262132-7 HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie: nauka o umírání a smrti. 2.vyd. Praha: Galén, 2007. 244 s. ISBN 978-80-7262-471-3 JAKOUBKOVÁ, J. Paliativní medicína. Trendy soudobé onkologie. 1.vyd. Praha: Galén, 1998. 125 s. ISBN 80-85824-78-7

JANKOVSKÝ, J. Etika pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Triton, 2003. 223 s. ISBN 80-7254-329-6 KALVACH, Z., MAREŠ, J., PRUDKÝ, L., PTÁČEK, O., SLÁMA, O., ŠPINKOVÁ, M., ŠPINKA, Š. Umírání a paliativní péče v ČR (situace, reflexe, vyhlídky). Praha: Hospicové občanské sdružení Cesta domů, 2004. 103 s. ISBN 80-239-2832-5 KOŘENEK, J. Lékařská etika. 1. vyd. Praha: Triton, 2002. 234 s. ISBN 80-7254-235-4 KUTNOHORSKÁ, J. Etika v ošetřovatelství. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 163 s. ISBN 978-80-247-2069-2 MUNZAROVÁ, M. Eutanázie, nebo paliativní péče? 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 108 s. ISBN 80-247-1025-0 MUNZAROVÁ, M. Proč ne eutanázie aneb být či nebýt. 2.vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. 87 s. ISBN 978-7195-304-3 MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky 1 -smrt a umítání. 2.vyd. Brno: Masarykova Univerzita, 2002. 75 s. ISBN 80-210-3017-8 POLLARD, B. Eutanazie - ano či ne? 1.vyd. Praha: Dita, 1996. 210 s. ISBN 80-8592607-5 ROTTER, H. Důstojnost lidského života. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1999. 107 s. ISBN 80-7021-302-7 57

ŠPINKA, Š., ŠPINKOVÁ, M. Euthanasie Víme, o čem mluvíme? 1. vyd. Praha: Hospicové občanské sdružení Cesta domů, 2006. 42 s. ISBN 80-239-8592-2

THOMASMA, D., KUSHNEROVÁ, T. Od narození do smrti. Etické problémy lékařství. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2000. 389. ISBN 80-204-0883-5 VIRT, G. Žít až do konce: Etika umírání, smrti a eutanázie. 1.vyd. Praha: Vyšehrad, 2000. 95 s. ISBN 80-7021-330-2 VONDRÁČEK, L., KURZOVÁ, H. Zdravotnické právo. Pro praxi a posluchače lékařských fakult. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002. 142 s. ISBN 80-246-0531-7

Elektronické zdroje [online]. [cit. 2012-12-16]. Dostupné z: www.hospice.cz/slovnik-pojmu [online]. [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-ve-svete-33479.html [online]. [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: http://www. novinky.cz/zahranicni/173493sebevrazedne-turisty-cekaji-ve-svycarsku-prisnejsi-pravidla-eutanazie.htm [online]. [cit. 2013-01-03]. Dostupné z http://zpravy.ihned.cz/svet-evropa/c140749030-britove-prijali-nova-pravidla-o-dobrovolne-smrti-eutanazie-je-ale-dalilegalni [online]. [cit. 2013-01-07]. Dostupné z: http://www.pifik.narovinu.cz/skladiste/576/Eutanazie-v-USA-ve-svete/ [online]. [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-v-pravnim-radu-cr-28721.html [online]. [cit. 2013-01-12]. Dostupné z http://www.volny.cz/bioetika/clanky/2005/3-4/eutanazie.html [online]. [cit. 2013-01-12]. Dostupné z http://zpravy.idnes.cz/senatorka-oficialnepredlozila-navrh-na-uzakoneni-eutanazie-p5q/domaci.aspx?c=A080720_110449_domaci_klu [online]. [cit. 2013-01-12]. Dostupné z http://www.dzamilastehlikova.cz/8352/139/clanek/navrh-zakona-o-eutanazii-bylproti-duchuustavniho-poradku-ceske-republiky/ 58

[online]. [cit. 2013-01-13]. Dostupné z http://www.lidovky.cz/eutanazie-v-cr-zatimuzakonena-nebude-d8i-/zpravy-domov.aspx?c=A080918_193317_ln_domov_mel [online]. [cit. 2013-01-13]. Dostupné z http://www.umirani.cz/detail-clanek/takovyzivot-si-prosim-nepreji.html [online]. [cit. 2013-01-13]. Dostupné z http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/prezivat-na-pristroji-to-nechci-bude-mocirozhodnout-pacient_197840.html [online]. [cit. 2013-11-02]. Dostupné z http://www.umirani.cz/definice-paliativnipece.html

Právní předpisy aktuální znění: zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů aktuální znění: ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů

59

11.Přílohy Příloha č. 1: Dotazník použitý pro předvýzkum 1. Vaše pohlaví: A) muž B) žena 2. Jste studentem/ studentkou: A) oboru medicíny B) jiného oboru 3. Věříte v Boha? A) ano B) ne 4. Setkal/a jste se během svého studia s problematikou eutanázie? A) ano B) ne 5. Znáte nějakou zemi/ země, kde je vykonání eutanázie beztrestné? A) ano uveďte……………………………………………………………….. B) ne 6. Kdo by podle Vás měl rozhodovat o vykonání eutanázie? A) ošetřující lékař B) nezávislý lékař C) pacient D) rodina E) soud F) jiná možnost, doplňte…………………………………….. 7. Kdo by podle Vás měl provést samotný zákrok eutanázie? A) ošetřující lékař B) nezávislý lékař C) pacient D) rodinný příslušník E) jiná osoba, doplňte…………………………………….. 8. Měla by podle Vás být eutanázie v České republice legalizovaná? A) ano 60

B) ne 9. Víte něco o zneužívání eutanázie v Německu za doby nacismu? A) ano uveďte co…………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………… …………… B) ne, nevím 10. Jaké důvody podle Vás hovoří pro eutanázii? ………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………….. 11. Jaké důvody podle vás hovoří proti eutanázii? ………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………… 12. Máte osobní zkušenost s umíráním blízkého člověka? A) ano B) ne Pokud ano, ovlivnilo to nějakým způsobem Váš postoj k eutanázii a jak? ………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………… 13. Víte, co je to paliativní péče o pacienta? A) ano, doplňte……………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………… ………………………… B) ne 14. Zbavuje podle Vás nemoc a utrpení člověka jeho důstojnosti? A) ano B) spíše ano C) ne D) spíše ne 15. Je podle vás eutanázie v rozporu s lékařstvím? A) ano 61

B) ne 16. Využil/a byste možnost eutanázie v případě bolestivého a nevyléčitelného onemocnění k ukončení vlastního života? A) ano B) ne C) nevím

Příloha č. 2: Dotazník použitý pro výzkum Vážený studente, vážená studentko, jsem studentkou Filosofické fakulty Univerzity Palackého, oboru Kulturní antropologie a chtěla bych Vás požádat o pár minut vašeho času k vyplnění tohoto dotazníku, který se vztahuje k mé bakalářské práci zabývající se srovnáním postoje k eutanázii u studentů medicíny a jiných oborů. Dotazník je anonymní a jeho výsledky budou sloužit pouze pro mou práci. Dotazník není časově náročný a jeho vyplněním mi velmi pomůžete. Předem děkuji za Vaši ochotu. 1. Vaše pohlaví: C) muž B) žena 2. Jste studentem/ studentkou: A) oboru medicíny B) jiného oboru, uveďte jakého………………………………………………………. 3. Setkal/a jste v rámci vaší výuky na VŠ s problematikou eutanázie? A) ano B) ne 4. Znáte nějakou zemi/ země, kde je vykonání eutanázie legální? C) ano uveďte jakou/jaké……………………………………………………………….. D) ne 5. Měla by podle Vás být eutanázie v České republice legalizovaná? C) ano D) ne 6. Kdo by podle Vás měl rozhodovat o vykonání eutanázie? (V případě, že by byla legalizována) G) ošetřující lékař 62

H) I) J) K) L)

nezávislý lékař pacient rodina soud jiná možnost, doplňte……………………………………..

7. Kdo by podle Vás měl provést samotný zákrok eutanázie? (V případě že by byla legalizována) F) ošetřující lékař G) nezávislý lékař H) pacient I) rodinný příslušník J) jiná osoba, doplňte…………………………………….. 8. Jaké důvody podle Vás hovoří pro eutanázii? ………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………… 9. Jaké důvody podle Vás hovoří proti eutanázii? ………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………… 10. Víte něco o zneužívání eutanázie v historii? Uveďte co. ………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………… 11. Setkal/a jste se někdy s umírajícím člověkem, který trpěl nevyléčitelným onemocněním? C) ano D) ne Pokud ano, ovlivnilo to nějakým způsobem Váš postoj k eutanázii a jak? ………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………... 12. Je podle Vás eutanázie důstojný způsob ukončení života? A) spíše ano B) ano C) spíše ne D) ne 63

13. Je podle Vás eutanázie v rozporu s lékařskou etikou? C) spíše ano D) ano E) spíše ne F) ne

Děkuji za Vaše odpovědi a čas věnovaný vyplnění tohoto dotazníku.

64