Postoj Čechů k vietnamské menšině v ČR

15. 06. 2016 18:58

1/16

Postoj Čechů k vietnamské menšině v ČR

Postoj Čechů k vietnamské menšině v ČR Veronika Kuřinová, Zdeňka Petriláková, Magdaléna Ramešová, Sylva Skřivánková, Tereza Vebrová Postoj Čechů k vietnamské menšině v ČR [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2010. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/postoj_cechu_k_vietnamske_mensine_v_cr

1. Úvod V České republice se nachází mnoho národnostních menšin. Vietnamská komunita s počtem 60 998 osob (data z Českého statistického úřadu, k 31. 7. 2009) je společně s Ukrajinci a Slováky řazena mezi tři nejpočetnější skupiny cizinců v České republice. Během dvacetileté historie České republiky zde vznikla nová vietnamská generace, která se postupně začleňuje mezi české obyvatelstvo. Postoj Čechů k jednotlivým národnostem v České republice je různý. Hodnotící kritéria jsou odlišná, a to nejen v závislosti na jednotlivé menšině, ale také na generaci, která kritizuje. Proto se v této práci pokusíme zjistit: Jaký je názor Čechů na vietnamskou menšinu žijící v ČR? Možné podotázky: Jaká je změna postoje Čechů k vietnamské menšině za posledních 20 let? Jak Češi hodnotí současnou vietnamskou generaci v ČR?

2. Cíl Cílem této práce je zjistit postoj Čechů k vietnamské menšině trvale žijící v České republice. Zda-li mají Češi představu o zvyklostech vietnamské komunity, nebo je pouze vnímají jako obchodníky na místních tržnicích, či v lepším případě v kamenných obchodech. Dále se projekt bude také zabývat otázkou: Jak se česká populace staví ke stereotypům o vietnamské menšině? Jestli znají Češi vietnamské zvyky a tradice, s čím Češi Vietnamce spojují, jestli Češi nakupují vietnamské zboží a co si myslí o vietnamských studentech na českých školách.

3. Metodologie Jako téma práce bylo zvoleno Postoj Čechů k vietnamské menšině v ČR. Po určení tématu následovalo stanovení cílů práce. Ke zpracování tohoto projektu byly použity následující metody: explorace, komparace a dotazování. Před vlastním primárním výzkumem byla v rámci explorace shromážděna sekundární data o daném problému. Relevantní sekundární data byla získána prohledáním dostupné literatury, odborných článků a publikací na internetu. Získaná data byla zkoumána, roztříděna a zvolena ta, s nimiž se bude nadále pracovat. Ze sekundárních zdrojů byla vytvořena literární rešerše a část vlastní práce. Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. postoj_cechu_k_vietnamske_mensine_v_cr http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=postoj_cechu_k_vietnamske_mensine_v_cr 2016 10:23

Literárních zdrojů na téma vietnamské komunity se nevyskytuje mnoho. Proto byly využity zdroje, které se celkově zabývají menšinami v České republice. Také internetové zdroje měly pro práci obohacující přínos. Pro získání primárních dat byl zvolen kvalitativní výzkum. Kvalitativní metody výzkumu umožňují získávat kompletní informace a vysvětlují příčiny určitého chování k dané problematice. Mezi používané metody patří individuální a skupinové hloubkové rozhovory. Vztah mezi respondentem a tazatelem je při těchto metodách pružnější. Získané údaje jsou díky této metodě bohatší a hlubší než při použití kvantitativního výzkumu. Byla použita jedna ze základních technik výzkumu – dotazování. Dotazování probíhalo formou osobního řízeného hloubkového rozhovoru. Cílem hloubkových rozhovorů je objasnit často hluboce zakořeněné příčiny určitých názorů nebo chování. Tato forma vyžaduje aktivní účast jak respondenta, tak tazatele. Rozhovor by měla vést školená osoba - nejlépe psycholog. Úspěch závisí na vytvoření uvolněné atmosféry, schopnosti tazatele zjistit zajímavé a pravdivé odpovědi a na umění tazatele usměrňovat diskuzi správným směrem. Mezi hlavní výhodu této metody patří existence zpětné vazby mezi tazatelem a respondentem. K dalším výhodám patří možné vyjasnění eventuálních nejasností, komplexní vyplnění dotazníků. Nevýhodami bylo obtížnější navázání kontaktu s respondentem, časová náročnost a horší zaznamenávání údajů. Nejprve byl vytvořen seznam témat k prodiskutování. Poté byl navržen výběrový soubor dotazovaných. Zkoumaným souborem respondentů jsou osoby starší 18 let bez omezení horní věkové hranice a pohlaví, různých příjmových skupin i různého dosaženého vzdělání. Horní věková hranice není omezena z důvodu získání pohledů různých generací. Výběr probíhal nenáhodně, záměrně. Celkem bylo osloveno 10 respondentů. Rozhovory se konaly v prostředí, které si zvolil dotazovaný. Důvodem bylo zejména navození příjemné atmosféry a snížení stresových faktorů, které by mohly na dotazovaného působit. Názory a postřehy byly, se souhlasem respondentů, nahrávány na diktafon či zapisovány. Více se osvědčilo použití diktafonu, které tak usnadňovalo vzájemnou komunikaci. Rozhovory byly zpětně přepisovány, analyzovány a zpracovány.

4. Literární rešerše Předem než budou zhodnoceny námi využité publikace a literární zdroje by bylo dobré zhodnotit zdroje jako celek. Dostupnost a aktuálnost literatury, především knižních zdrojů, shrnující život Vietnamců, je velmi tragická a to i přesto, že velikost této menšiny žijící na území ČR není zanedbatelná. Nebylo tedy možné obsah zdrojů tolik porovnávat a vytvářet z nich objektivnější pohled na život této uzavřené společnosti. Také se nedalo lépe popsat, jak vypadá jejich současný život, tedy například odlišnosti způsobu života ve Vietnamu a v ČR. Problematikou vietnamské menšiny v České republice se zabývá Stanislav Brouček v knize Český pohled na Vietnamce: (mediální obraz Vietnamu, Vietnamců a vietnamství. Autor se zaměřil na výběr témat, která se objevily v tisku, televizi nebo rozhlase v období 1998 –1999. Zaměřil se celkem na sedm témat týkajících se Vietnamců a to: Vietnamsko-české vztahy, Kriminalita, Vzdělávání, Interetnické reakce, Migrace Vietnamců v ČR a Podnikání. Jsou zde zachyceny články a relace, které http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 15. 06. 2016 18:58

15. 06. 2016 18:58

3/16


se týkaly Vietnamské menšiny a Vietnamu. V každé kapitole se objevují také statistické grafy, které zobrazují srovnání počtu zachycených zpráv podle námětů. V knize není vyjádřen autorův názor na dané téma, které ale shrnuje již zmíněnými statistickými grafy. Autor nám uvádí texty, které může každý sám posoudit a nevyvozuje z nich žádné závěry. Kniha vypovídá o tom, jak čeští novináři vnímají vietnamskou problematiku. Bohužel z této publikace není možné udělat jakékoli závěry, jelikož se jedná pouze o výběr článků, které se objevili ve sdělovacích prostředcích. V podstatě se dovídáme jen názory malého vzorku obyvatelstva v letech 1998 až 1999. Pohled na život a zvyky Vietnamských příslušníků byl zpracován v knize „Kdo jsem a kam patřím“. Tato kniha je prací mnoha autorů, kteří se zabývají nejen problematikou Vietnamských, ale i jiných menšin žijících v České republice. Publikace je zpracována pomocí autentických rozhovorů a zkušenností studentů z výměnných pobytů ze zahraničí. Tato zjištění jsou autory často porovnávána s našimi českými zvyky. Otázkou je, kolik se toho v životě této menšiny změnilo za posledních 4-5 let a také je-li tento pohled dostatečně objektivní - platí tyto popsané zvyky pro všechny Vietnamce? Existují výjimky? Jak jsou časté takové výjimky? Tato publikace od Bittnerové, Moravcové a kolektivu se prolíná tématikou s další uvedenou publikací - „Menšiny a migranti v České republice“. Často se tyto dvě knižní publikace setkávali u podobného tématu, který se slučoval obsahově. Vyskytl se ale také zde rozpor v jedné informaci a to ohledně toho, zda ve Vietnamu je znát více vliv matriarchátu či patriarchátu, tedy většího vlivu muže či ženy. Konkrétně bylo popsáno v jednom případě (v knize Menšiny a migranti v České republice), že žena je vyzdvyhována ve společnosti a že častým jevem je existence ženy v řídících a vedoucích pozicích mnoha podniků ve Vietnamu. Naproti tomu v druhé publikaci bylo popsáno, že muž je hlavou rodiny a že on rozhoduje o životě celé rodiny. Další publikací, která se v jedné ze svých kapitol zabývá právě Vietnamci na našem území je Menšinová problematika v ČR: komunitní život a reprezentace kolektivních zájmů: (Slováci, Ukrajinci, Vietnamci a Romové). Na knize se podílel kolektiv autorů Yana Leontiyeva (ed.), Petra Ezzeddine-Lukšíková, Tomáš Hirt, Marek Jakoubek, Jiří Kocourek, Lucia Pažejová. V části věnované Vietnamcům jsou zachyceny osobní zkušenosti expertů, výsledky výzkumů jak kvalitativních tak kvantitativních a výsledky různých konferencí. Důvodem je nedostatek kompletních pramenů a literatury na téma Vietnamci v České republice. Kapitolu, která se věnuje právě Vietnamcům, zpracoval Jiří Kocourek. Je zde zmapována situace Vietnamců na území České republiky od jejich počátku až po současnost. Uvádí jakým způsobem a kdy se na naše území dostali první Vietnamci a za jakých podmínek. Nastiňuje podmínky pobytu vietnamských občanů na našem území, způsob jejich obživy, ekonomickou situaci a hodnotí jejich život v České republice. Autor se snažil objasnit problémy vietnamské komunity v minulosti a nyní. Jedná se v podstatě o dějiny Vietnamců na našem území a zhodnocení jejich současné situace u nás, jak se od doby, kdy k nám poprvé přišly, rozvíjely jejich aktivity, komunita, ekonomická a společenská situace. Tato publikace je přehledná, uvádí, jak se na naše území Vietnamci dostali, a rozvíjí jejich život u nás až do současnosti. Kniha nám v práci velmi pomohla jelikož zde byly uvedeny potřebné zdroje a nastínila nám problematiku vietnamských občanů u nás. Díky této knize jsme dostali ucelenější pohled na problémy týkající se života Vietnamců v České republice a zároveň důvody, z jakých u nás zůstávají. Je to také jedna z mála knih, která obsahuje novější informace, které byly pro nás použitelné.

5. Vlastní práce 5.1 Cizinci v České republice V České republice je za cizince považována taková osoba, která má jiné státní občanství než české Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


nebo nemá státní občanství žádné. Zákonem jsou také rozlišováni cizinci, kteří jsou občany Evropské unie, Norska, Švýcarska, Islandu, Lichtenštejnska, a na cizinci ze zemí mimo Evropskou unii neboli cizinci ze třetích zemí. Česká republika se v průběhu posledních let stále více řadí mezi zemi, která se stává cílovou zemí cizinců, tedy není pouze zemí tranzitní. Obecně ale Česká republika patří k zemím s nízkým podílem cizinců k celkovému obyvatelstvu. Procentuelně se podíl cizinců pohybuje kolem 2,5 %, což odpovídá přibližně zastoupení cizinců ve státech, jako jsou Malta, Portugalsko nebo Slovinsko. Dle údajů z Českého statistického úřadu byl celkový počet cizinců s trvalým pobytem na území ČR k 31. prosinci 2007 234 803 jedinců. Oproti roku 2001 došlo k nárůstu o 24 009 osob. Celkový počet cizinců na našem území k 31. prosinci 2007, tedy počet cizinců s trvalým pobytem, a počet cizinců s vízem nad 90 dní celkem, je 394 345 osob (z toho 234 803 osob s trvalým pobytem na území České republiky). Nejvíce jsou zastoupeni Ukrajinci, Slováci, Vietnamci, Rusové a Poláci. Těchto pět národností se na předních postech vyskytuje již od roku 1997, ovšem v různém pořadí.

Zdroj dat: ČSÚ Pro lepší pochopení souvislostí jsou v následujícím textu vysvětleny pojmy státní občanství a národnost: ●

●

●

●

●

Občanství znamená příslušnost k politické skupině (původně to byla příslušnost k městu, dnes se jedná obvykle o příslušnost ke státu). Tato příslušnost je spojena s nějakými právy. Ten, kdo je držitelem těchto práv, je občan. Každý občan má své povinnosti a práva, od osmnácti let má každý občan právo volební. Občan může mít i více občanství. Pokud nemám občanství dané země, musím zažádat u některých států o vízum v případě cestovaní. [15] Občanství je často zaměňováno se státní příslušností. Je ale možné mít určitou státní příslušnost bez možnosti vykonávat svá občanská práva, je také možné vykonávat občanská práva bez přidělení státní příslušnosti. [15] Národnost je příslušnost osoby k určitému národu, přičemž národ chápeme jako společenství, na jehož utváření mají největší vliv společné dějiny, společná kultura a společné území. [15] Běžně se určuje podle státu nebo oblasti narození, kde se člověk narodil nebo prožil dětství, nebo podle původu předků. Národnost se může změnit průběhem procesu naturalizace.[15] Obecně je možno říct, že význam pojmu národnost je složité definovat. Měnil se v průběhu dějin a je různý i zeměpisně. [15]

http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 15. 06. 2016 18:58

15. 06. 2016 18:58

5/16


Vietnamec je každý občan Vietnamské socialistické republiky. Z etnografického pohledu žije ve Vietnamu kolem 60 různých národností. Nejpočetnější skupina se hlásí k národnosti Vieth a ti obývají především nížinaté oblasti Vietnamu. Na území České republiky žije převážná většina Vietnamců, kteří se hlásí právě k národnosti Vieth. Vietnamská vlajka

(Zdroj: http://blog.kievukraine.info/uploaded_images/4151-718496.jpg) 5.2. Vietnamci v České republice Počet Vietnamců v České republice je zaznamenán v následujících dvou tabulkách (tabulky s názvem Cizinci celkem podle státního občanství (k 31. 12.) a Cizinci podle kategorií pobytu, pohlaví a občanství k 31. 12. 2007). Celkový počet Vietnamců v České republice od roku 2001 stále roste. V současné době je jich zde celkem 51 159, z toho s trvalým pobytem na území ČR pouze 32 748. Někteří odborníci ovšem odhadují, že celkový počet Vietnamců v České republice je 60 až 70 tisíc. Cizinci celkem podle státního občanství (k 31. 12.) Státní občanství

2001

Vietnam

celkem

2006

dlouhodobý pobyt 23 924 14 023

celkem 40 779

2007 dlouhodobý dlouhodobý Rozdíl celkem pobyt pobyt (07/06) 10 241 51 101 18 353 10 322

(Zdroj dat: ČSÚ) Cizinci podle kategorií pobytu, pohlaví a občanství (k 31. 12. 2007) Státní občanství

Celkem

Z toho % ženy žen

Vietnam

51 159 21 124 41,3 32 748

Dlouhodobý pobyt Víza Celkem povolení k nad 90 pobytu dní 9 507 42 313 8 846

Trvalý Z toho Přechodný Azyl pobyt ženy EU/ 14 087

58

(Zdroj dat: ČSÚ) Nejvyšší počet Vietnamců do naší země přijel v době mezi lety 1979 a 1985, a to na základě mezinárodní dohody mezi oběma státy. Počet přišlých Vietnamců v té době byl odhadován na 30 až Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


35 tisíc osob. Hlavním důvodem příchodu byla práce, vzdělání, možnost získání kvalifikace, lepšího ekonomického postavení a postavení ve společnosti. [15] V dnešní době většina vietnamských občanů v České republice podniká na základě živnostenského oprávnění. Je možno je vidět například jako prodejce textilu, obuvi, elektroniky, potravin, nápojů, lihovin, tabákových výrobků. Stále častěji se u nás také objevují vietnamská občerstvení a restaurace. Dá se říci, že dnes Vietnamci dávají přednost obchodu s potravinami než s textilem, což je zřejmé i ze stále rostoucího počtu tzv. večerek v celé České republice. [15] Současně zde vyrůstá nová generace Vietnamců, dětí přistěhovalých jedinců v minulých letech, která se dle odborníků odlišuje od minulé generace, a to především intenzitou zapojení do české společnosti. Vietnamská komunita ovšem bývá uzavřená, soběstačná, držící pospolu a izolovaná. [15] 5.3. Historie příchodu Vietnamců do ČR Za oficiální počátek vietnamské migrace na naše území a počátek vzájemných vztahů obou zemí je považován 2. únor 1950. V tento den došlo k navázání diplomatických vztahů mezi tehdejší Československou socialistickou republikou a Vietnamskou demokratickou republikou. Severní Vietnam potřeboval vzdělávat své lidi (pracovní síly) a Československo potřebovalo více pracovní síly. Spolupráce v rámci socialistického bloku navíc umožňovala relativně příznivé podmínky. [3] Jednotliví studenti tvořili první velkou vlnu migrantů, kteří na naše území začali přijíždět již ve 40. letech 20. století. V letech 1950 až 1989 vietnamští občané migrovali do Československa především na základě dvou dohod: Dohoda o kulturní spolupráci a Dohoda o vědeckotechnické spolupráci. Na základě Dohody o kulturní spolupráci od začátku 50. let přijíždělo ročně 10 až 100 studentů, kteří měli stanovený specifický program. Od konce 50. let na základě Dohody o vědeckotechnické spolupráci přijížděli občané a pracovníci na náklady Československé vlády; ti zůstávali několik let. [3] V roce 1973 se uskutečnila další dohoda mezi ČSSR a VDR, a to Dohoda o přijímání studentů, učňů a o zaměstnání. Poté do Československa přijíždělo 30 vietnamských občanů ročně. Dne 8. dubna 1974 vznikla Dohoda o odborné přípravě občanů Vietnamské demokratické republiky v československých organizacích. V roce 1986 začal Vietnam provádět hospodářské reformy, kdy se začal rychle otevírat cizímu kapitálu např. z Japonska, Francie a Číny. Česká hospodářská politika neměla motivaci ani sílu této změny jakkoliv využít, proto došlo k odstoupení od vzájemných dohod a smluv, finančnímu vyrovnání za nesplněné závazky vůči Vietnamu, zrušení konzulátu v Saigonu a přerušily se téměř veškeré oficiální hospodářské styky. Tento zvrat sice oslabil vzájemné hospodářské styky, ale nepřerušil migraci Vietnamců na naše území. [3] V 60. A 70. letech brala československá společnost přítomnost vietnamských studentů na našem území jako morální povinnost vzhledem k dlouhotrvající válce v jejich zemi. V 80. letech stále rostoucí počet vietnamských občanů, většinou dělníků bez znalosti českého jazyka a kultury, naše občany, nepřipravené na tak odlišnou kulturu, poněkud zaskočil. Jejich obchodování s textilem, drobnou elektronikou a nákupy obrovského množství nejrůznějšího zboží vyvolaly změnu pohledu československé společnosti na Vietnamce. [3] V současné době je migrace a adaptace cizinců nevyhnutelností. V České republice jen malý počet obyvatel zná konkrétního Vietnamce z běžného přátelského styku, ale přitom většina z nás u nich nakupuje. Celkem často se objevují názory v anketách (týkajících se Vietnamců), že to, co vadí lidem na Vietnamcích, je dosud nezažité množství cizinců na našem území. Naopak je pozitivně vnímána jejich prospěšnost, kdy zásobují oblast laciným a dostupným zbožím. Česká média věnují největší http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 15. 06. 2016 18:58

15. 06. 2016 18:58

7/16


pozornost ve vztahu k Vietnamcům kriminalitě. Kriminalita a obraz o kriminalitě Vietnamců na našem území se staly nejvážnějšími veřejnými sděleními o adaptaci vietnamských občanů v České republice a bohužel i normou veřejného vztahu k nim. [3] 5.4. Charakteristika Vietnamců a jejich kultury Jednou z mnoha charakterových vlastností Vietnamců je hrdost, lidový charakter a statečnost. Typické pro Vietnamce je udržování rodinných vztahů, které jsou těsné i mezi vzdálenějším příbuzenstvem. Úcta je prokazována rodině, učitelům a starším sourozencům. Přirozená jim přijde i nutnost se o ně starat. Za hlavu rodiny je považován stejně jako v ČR muž, který ovšem v praxi hlavou rodiny spíše není. Ve Vietnamu je žena vyzdvihována a působí zde silná tradice obdivu (matriarchální kultura), také bývá často v řídících pozicích podniků a vysokých funkcích. [6] Do pravidel slušného chování ve Vietnamu patří například, že je neslušné vyvolat viditelně konflikt, snahou je takovou situaci ututlat, zakrýt. Také není slušné ztěžovat situaci svým blízkým a známým se svými stálými stížnostmi, dávat druhému najevo, že se zmýlil (vždy je možné chybu napravit…) a tím ho veřejně zostudit. Na chyby se poukazuje nepřímo přes rodiče, nadřízené, nikdy tváří v tvář. Vysokou hodnotu má pro Vietnamce vzdělání, za které jsou navzdory své chudobě ochotni obětovat nemalé prostředky, jen aby alespoň jedno dítě ho mělo. [6] 5.5. Odlišnosti v chování Dalšími odlišnostmi mezi Vietnamci a Čechy je způsob použití úsměvu. Vietnamci totiž používají úsměv nejen pro vyjádření radosti, humoru a veselosti, ale i k dalším významům. Používají úsměv například i v nepříjemných situacích, jako je trestání dítěte či v nesnázích, kdy chtějí zmírnit fakt, že se svými problémy obtěžují. Úsměv také může vyjadřovat omluvu za neporozumění projevu mluvčího. [6] Jiné je také citové vnímání, které hraje v životě Asijců velkou roli. V Evropě je normální vidět dva milence, jak se líbají na ulici, ale ve Vietnamu je toto chování nepřípustné. Je to z důvodu, že nechtějí to nejcennější ukazovat na veřejnosti. Pohlazení po vlasech je přisuzováno rodičům, jinak je bráno jako projev přílišné sebedůvěry (Pro některé dívky jsou vlasy cennou ozdobou a pokladem). Podání ruky je řešeno tak, že druhá ruka překryje a stiskne obě první podávané ruce. [6] Velmi známé je, že se ve Vietnamu nesmrká do kapesníku, jelikož je to považováno za neslušné a směšné. Projevem dobrého chování je být slušně oblečen a upraven a být pohostinný. Pohostinnost spočívá v tom být vždy připraven pohostit kohokoliv. Mlaskání a krkání je pro hostitele znamení pocitu spokojenosti a také pochvalou, drobky se nechávají na zemi, po jídle se sklidí. [6] Při rozhovoru o spolupráci je důležité zaujmout, dokázat vhodně zareagovat na vzniklou situaci. Není však vhodné přímo a ostře argumentovat. Také přímý pohled do očí může působit nepříjemně, pro Vietnamce může představovat domýšlivost. Totéž platí pro situace jako je hlasitá výměna názorů, diskuze mající za cíl dosažení vlastních cílů a další metody přesvědčování. Vietnamci mají ve zvyku být klidní, chovat se umírněně, nedávat najevo své problémy. K tomu patří i pomalé, klidné pohyby a klid v hlase. [6] 5.6. Stereotypy o Vietnamcích Postoje české společnosti k vietnamské minoritě jsou v převážné většině negativní. Hlavním důvodem může být zejména jazyková bariéra mezi Vietnamci a Čechy. Ta pak způsobuje zásadní nedorozumění, jejichž následkem je pak vznik předsudků a stereotypů. Stereotypy a předsudky jsou zvláštní druhy postojů. Nakonečný (1997, s. 223) uvádí vymezení Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


stereotypů Jahodovou (1965), která stereotypy chápe jako „mínění o třídách individuí, o skupinách nebo objektech, která jsou jaksi předem dána jako šablonovité způsoby vnímání a posuzování toho, k čemu se vztahují; nejsou produktem přímé zkušenosti individua, jsou přebírány a udržují se tradicí.“ Jak uvádí výroční zpráva nadačního fondu Dobrý soused, nedorozumění nastává i v případě, že cizinec česky mluví, ale s chybami. Tuto situaci dále vysvětlují tím, že Češi nejsou zvyklí vnímat tento moment jako důkaz vstřícného postoje a pozitivního zájmu ze strany cizince. Dokonce se najdou ještě i takoví jedinci, kteří jimi navíc pohrdají a vysmívají se. [15] V roce 2002 zrealizovala společnost Člověk v tísni vzdělávací program Varianty. Tento tříletý program měl za cíl zavést interkulturní vzdělávání do vzdělávacího systému České republiky a tím zvýšit toleranci a respekt ke členům minoritních skupin a také usnadnit začlenění jednotlivců z odlišného sociokulturního prostředí nejen na trh práce, ale do společnosti jako takové. Jedním z těchto programů týkající také vietnamské minority byl projekt pod názvem „Co si myslí Češi o Vietnamcích“. Z tohoto projektu vyplynuly nejčastější předsudky vůči vietnamské menšině. (projekt Varianty, Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s., 2002) Mezi tyto předsudky patří: [8]

* * * * * *

Vietnamské stánky hyzdí naše krásná města Vietnamci prodávají nekvalitní zboží Vietnamští obchodníci svými nízkými cenami ničí českou konkurenci Vietnamci prostřednictvím daňových úniků „okrádají“ náš stát Vietnamci uzavírají fingované sňatky, aby dostali české občanství Vietnamští podnikatelé jsou mafiáni

(Zdroj: http://img.aktualne.centrum.cz/191/11/1911199-pozar-trznice-v-libusi.jpg) Aby však nezůstalo pouze u několika strohých a především negativních předsudků, jsou tyto stereotypy v dané zprávě také okomentovány. Pro mnoho Čechů je snazší vidět vietnamskou komunitu jako společnost plnou zahálečů, daňových podvodníků, či trhovců prodávajících nekvalitní zboží. Skutečností však je, že Vietnamci jsou velmi pracovití a učenliví. Přestože si většina Čechů spojuje Vietnamce se stánkovým obchodníkem, důvodem je především to, že právě tito prodejci jsou http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 15. 06. 2016 18:58

15. 06. 2016 18:58

9/16


veřejnosti nejvíce na očích. Častou kritikou vůči vietnamským obchodníkům je zejména prodej nekvalitního a levného zboží. Pravdou je, že pokud by zákazníci o toto zboží nestáli a nekupovali jej, trhovci by se jen stěží uživili. Tak tomu však není. Co se týče daňových úniků, nelze opomenout, že stejně jako někteří vietnamští obchodníci, existuje i velké množství českých podnikatelů, kteří neplní své daňové povinnosti a snaží se využít mezer v legislativě. Navíc cizinecká policie řadí vietnamskou komunitu ke skupinám, s nimiž jsou nejmenší problémy. Pokud se Vietnamec chystá uzavřít občanství z důvodu získání českého občanství, opět nelze svalovat vinu pouze na něj. Na druhé straně je také česká žena, která na tento sňatek za úplatu přistoupí. Posledním bodem byl předsudek, který Vietnamce označil za mafiány. Tak jako v některých zemích existují v obchodních domech upozornění na možné potrestání zlodějů v českém jazyce, což navozuje dojem, že Češi kradou, ne všichni Češi kradou. Stejně je tomu tak i s vietnamskými mafiány. Průměrný vietnamský obchodník se snaží pouze vydělat dostatečné množství financí na uživení své rodiny ve Vietnamu, proto pokud investuje, investuje především do podnikání. [10] Veřejnost si také pokládá otázku, zdali jsou Vietnamci žijící v ČR pro naši republiku přínosem. Na základě ankety, která byla v květnu roku 2009 zveřejněna v týdeníku Profit, lze říci, že přes veškeré negativní předsudky, si česká veřejnost z 60 % uvědomuje prospěch vietnamské komunity. Odborníci považují tuto komunitu za „významný rezervoár pracovní síly do budoucna, kdy se překlene krize a budou třeba noví zaměstnanci.„ ( Profit, 10.5.2009) Vietnamští studenti jsou navíc považováni za jedny z nejlepších. Kariéra stánkařů je tedy již nečeká, jejich ambice směřují do vrcholového managementu. 5.7. Zvyky a tradice zachovávané i v ČR Především je to příprava a konzumace jídla. Jedná se o přípravu jídla v řádu 2 až 3 hodin. U jídla se sejde celá rodina a jí se také dlouhé hodiny. U jídla se také řeší nejdůležitější otázky domácnosti, vzdělání dětí a také obchody. Vietnamci jsou věřící a uctívají především tradici uctívání předků, každá rodina vlastní oltář s tradiční bohatou výzdobou. Výzdoba je doplněna výzdobou, která je tvořena prvky, jako jsou například ovoce, vonné tyčinky, fotografie rodinných příslušníků a blízkých příbuzných a také fotografie předků. [6] Výchova dětí je směřována silně k věrnosti a úctě ke své zemi a národu. [6] Nejvýznamnějším svátkem pro Vietnamce je oslava nového roku, nazýván Tet. Vietnamci jej slaví na přelomu ledna a února a je to svátek podobný našim Vánocům, kdy se všichni vzájemně navštěvují, hostí se a dávají si dárky. Tento a další svátky v Čechách přežívají, ale byly přizpůsobeny a dá se říci našim časovým podmínkám. Tedy svátečním dnů, kdy mají všichni volný den a nemusejí do práce. [6] 5.8. Rodina a mezilidské vztahy Zvykem každého Vietnamce je život v početné rodině a to ne z hlediska množství dětí, ale generací žijících pod jednou střechou. Typická je tří generační rodina, kde každý má svou úlohu, své oslovení a způsob mluvy, který je používám dle stáří dané osoby. S tím souvisí nedostatek soukromí, na který jsou Vietnamci zvyklí a je to také jedna z věcí, která jim v našem prostředí chybí, jelikož velmi často je rodina rozdělena tak, že část žije ve Vietnamu a část v Čechách. Přirozené je také pro rodinu dělat všechno společně, chybí zde jakýkoliv individualismus nebo činnost, kterou by konal člověk sám. Často se s někým mluví, telefonuje. [5] Co je například pro Vietnamce nepochopitelné, je vztah Českých občanů k důchodcům. Vietnamci uznávají tradiční hodnoty, úctu ke starým lidem a k jejich zkušenostem, které posbírali během jejich života, zatímco v Čechách je spíše brán jako nemotora, zapomětlivý, pomalý a dá se říci i méněcenný Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


i přesto, že mohl za celý svůj život dokázat spoustu věcí (být právník, doktor,…). Tento současný trend je vnímán tak, že dříve byly tyto vztahy lepší a lidé se k sobě lépe chovali. Vietnamci si tento stav vysvětlují rozvíjejícím se průmyslem, je to však pro ně velmi smutný jev a sami jej nedokážou pochopit. Pochopení spočívá v představě, že rodič se celý život stará o dítě, dává mu vše, co si jen zamane a odplatou je vyšší zužování důchodce a nejlépe se ho zbavit v domově důchodců. Na druhou stranu zase vietnamští starší jsou ti, co mají poslední slovo a kde také většinou mladí narazí v případě, kdy se snaží prosadit svůj záměr. Vztah ke starším je více formální. To platí nejen v rodině, ale i třeba v zaměstnání. [5] Také je důležité promýšlet vhodnost tématu a člověka, komu to je možné říct. Rozdílnost je v možnosti podnikání a rozvíjení myšlenek. Ve Vietnamu projevení úcty mistrovi znamená opsat jeho myšlenky. Člověk, který chce uspět a dosáhnout vyššího cíle musí pracovat od mlada, zatímco v porovnání s námi je možné zde dělat, co si člověk zamane, realizace myšlenky záleží pouze na financích (a dejme tomu na etické formě). [5] V lehkém rozporu je názor bližší více patriotismu, tedy situaci kdy má otec hlavní slovo. Ze zkušeností české studentky žijící ve Vietnamu vyplývá, že se otec ani nezajímá o názor manželky, ani host nemá možnost výběru pokrmu, veškerá organizace a plány jsou v rukou hlavy rodiny. [5]

(Zdroj: http://i.lidovky.cz/09/052/lngal/BAT2b18d5_Vietnamci.jpg) 5.9. Vzdělání a práce Jak už bylo řečeno, vzdělání je velmi důležité pro Vietnamce a to především z hlediska dobrého uplatnění na trhu práce. Zvláštností je například, že ve Vietnamu se vůbec nevyučují žádné humanitní http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 15. 06. 2016 18:58

15. 06. 2016 18:58

11/16


vědy nebo i třeba dějepis. Ty jsou pro ně doslova zbytečné, protože nemají nic společného s budoucností, která by jim zaručila možnost uživit a postarat se o rodinu. Převládají tedy ekonomické a technické obory. To samozřejmě znamená velkou konkurenci na trhu práce. Strach z neuplatnění se na trhu práce má za následek přestěhování a setrvání v cizině. Je zde podle Vietnamců menší boj o práci, méně si Češi váží své práce a existuje tu větší nabídka práce než ve Vietnamu. To však neznamená, že by zde byly tak optimální podmínky, uplatnění pro Vietnamce v cizině je spíše v oblastech techniky nebo obchodování. [5] 5.10. Kultura Vietnamská kultura trpí krizí, je zde kladen důraz (viz vzdělání a práce) na vhodnost vzdělání a povolání, které zajistí dostatek finančních prostředků. Kultura ve smyslu divadla, hudby, výstav je zde ignorována a brána jako zbytečná. [5] Co se týče novin zachycující dění ve Vietnamu a v Čechách, je možné si je obstarat, ale Vietnamci žijící v Čechách je prý nečtou, jsou podle nich spolehlivější zdrojem zprávy z domova od příbuzných a z internetu. [5] 5.11. Vietnamští vysokoškoláci v Praze Podobný průzkum provedla o pár let později Martina Jirasová, která se zabývala vysokoškoláky a Vietnamci studujícími na některé z českých škol. Jí provedený výzkum se týkal věkové kategorie 22 – 35 let, Vietnamců pocházejících především ze severního Vietnamu a Čecho-Slováků mající nějaký vztah nebo komunikující s Vietnamci (smíšená vietnamsko-česká rodina, výměnný zájezd, doučování Českého jazyka a studenti vietnamistiky). [5]

(Zdroj: http://blog.idnes.cz/blog/932/84051/clanok_foto_335.jpg) 5.12. Vietnamská komunita oficiální menšinou? V březnu 2008 oficiálně požádal vietnamský premiér Nguyen Tan Dung našeho předsedu vlády, aby byli Vietnamci žijící u nás uznáni za národnostní menšinu a to se všemi právy i povinnostmi. Požadavku však česká vláda nevyhověla. Hlavním důvodem je, že česká exekutiva žádnou takovou možnost správního rozhodnutí nezná a vláda tedy nemůže oficiálně uznat žádnou národnostní menšinu. Existuje zde pouze tzv. menšinový zákon z roku 2001, který stanovuje že, „národnostní menšina je společenství občanů České republiky žijících na území současné České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo.“ (Zákon č. Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů). [1] Z jaké skutečnosti však tento požadavek vyplývá? Dle předsedy Česko-vietnamské společnosti, Marcela Wintera, je vietnamská komunita jednou z nejlépe se integrujících se komunit cizinců v České republice. Jako důkazy uvádí například fakt, že Vietnamci žijí v ČR již od roku 1950, studují vysoké školy, které často zakončí s červeným diplomem, provozují mateřské školky, vydávají učebnice či poskytují kurzy vietnamštiny. Mnoho z nich pracuje také u policie ČR a podporuje dárcovství v postižených oblastech atd. [1] 5.13. Soužití na území ČR Jedním z nejvýraznějších rysů u Vietnamců je jejich uzavřenost, která vychází z jejich vůči nám odlišné kultury. Zde v České republice zažívají doslova kulturní šok, který je jen těžko možné zmírnit bez vzájemného styku obou etnik. Odůvodnění může vycházet z historie, kdy k nám přicestovali první Vietnamci, kteří byli po příjezdu odvezeni do příslušných ubytoven, byla jim poskytnuta jazyková příprava a oddělený program od českých a tehdy československých občanů, která způsobila oddělený způsob života na stejném území pro dvě odlišné kultury. To také vyústilo k vytváření různých pověr a předsudků a tedy i dalšímu vzdalování. [6] Od devadesátých let začíná éra stánkařů, kteří se shlukují na jednom tržišti a vytvářejí si zde také jakousi vietnamskou komunitu, kde se zachovávají pravidla blízká této kultuře a zvykům. Nedůvěra k úřadům a institucím a u některých Vietnamců i k lékařům souvisí s prostředím, z jakého tito lidé přijíždějí. Vztahy mezi Čechy a Vietnamci nebyly ani do konce 50. let posíleny. Možností, jak se mohou sblížit tyto dva národy a navázat na nový způsob komunikace, jsou další generace komunit žijících v ČR. Tedy asijští studenti, kteří nemají na výběr jinak než komunikovat s českými vyučujícími a českými studenty, bez nichž dle našeho názoru nelze dokončit studium jak na střední, tak ani na vysoké škole. [6] 5.14. Vietnamství vs. češství Dotazování na otázky, zda se cítí vietnamští studenti mající české občanství jako Češi, a naopak, zda se Češi žijící několik let ve Vietnamu cítí Vietnamci. Vietnamští studenti se vyjádřili k tématu tak, že se cítí jako Češi, ale své etnikum nelze zapřít. Mají tedy vztah ke své zemi, mají v ní také své rodiny, ale z hlediska dlouhodobého žití v ČR vnímají své „češství“. „Když jsem mezi Vietnamcema, tak se cítím dobře, když jsem mezi Čechy, tak taky. Když se vracím do Prahy, tak mám příjemný pocit, že se vracím domů“ dotazovaný muž, Vietnamec, 32 let, žijící v ČR 15 let. Čeští studenti vietnamistiky uvedli, že si myslí, že se Vietnamci žijící v České republice samozřejmě cítí jako Vietnamci a že jsou na toto stanovisko hrdí. [5] Také se projevil jistý smutek z nízkého počtu přátel, zase naopak možnosti seznámení s cizinci žijícími na území České republiky, jelikož i oni prožívají podobné pocity být v cizím prostředí a setkávat se s novou kulturou. [5] Výzkum zkoumal otázku, kdo je kdo, jak poznají Vietnamci Čecha od ostatních Evropských zemí. Odpovědí bylo, že Češi nejsou příliš upravení, mají špinavé boty, pijí pivo a řeší všechno v hospodě, nejsou hrdí na svůj národ (což není podle nich dobře, být pyšný na svůj národ je důležité) a také, že jsou opatrní především v cizím prostředí. [5] Největší potíže, které zde mají vietnamští studenti, jsou hlavně jazyk, bez kterého si člověk neobstará sám téměř nic, nemůže se kulturně bavit a vzdělávat, jelikož bez znalosti jazyka si takovou událost http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 15. 06. 2016 18:58

15. 06. 2016 18:58

13/16


neužije. Také v případě, kdy nemají studenti trvalý pobyt, nemohou nalézt žádnou slušnou práci ke studiu nebo se zaměstnavateli nelíbí, že má zájemce vietnamské občanství. Občas dochází k hrubým nadávkám, svalování viny, tzv. zaujaté nesnášenlivosti, ale tento jev nebyl pociťován ve velkém množství. Rozdíl je naopak pociťován v zaměstnání mezi věkovými kategoriemi, kde mladí kolegové přijímají vietnamského kolegu bez emocí, zatímco u starších kolegů je cítit neupřímnost a poukazování na odlišnost. U starších ročníků se také projevují hloupé poznámky. Vietnamci, jak už bylo řečeno, mají tendenci si na nic nestěžovat, nepříjemné zážitky a zkušenosti potlačit, zapomenout a nevšímat si jich, proto je velmi složité od nich získat více jednoznačných odpovědí. [5]

6. Výzkumná část Primární výzkum byl prováděn metodou řízeného rozhovoru. Řízených rozhovorů se zúčastnilo celkem 10 respondentů od 26 do 63 let různého dosaženého vzdělání. Z toho bylo 7 žen a 3 muži. Ženy byly ve věkovém složení 26, 46, 27, 50, 73, 55 a 63 let. Mužům bylo 30, 28 a 55 let. Prve bylo zkoumáno, zda respondenti znají osobně nějakého Vietnamce žijícího v ČR, jak dobře ho znají a kde se s ním seznámili. Z daných rozhovorů vyplynulo, že všichni respondenti Vietnamce znají, ale do přímého osobního kontakt s ním udržuje pouze jeden dotazovaný. Tento respondent ho znal ze zaměstnání. Skutečnost, že většina dotazovaných, osobně nezná ani jediného vietnamského obyvatele, to může být ovlivněno tím, že Vietnamci jsou spíše introvertní osobnosti a baví se většinou ve své uzavřené komunitě navzájem mezi sebou. Bylo očekáváno, že na vietnamskou komunitu budou mít dotazovaní převážně neutrální a negativní názor. Nebylo tomu ale tak. Neutrálních odpovědí bylo celkem šest, zbylé čtyři odpovědi byly pozitivní. Dotazovaní, kteří mají neutrální vztah k vietnamské komunitě, to vysvětlují tím, že nemají osobní zkušenost či je berou jako běžnou součást společnosti. Respondenti, kteří mají ke komunitě pozitivní přístup, uváděli, že jim vietnamská komunita nevadí, protože jsou Vietnamci pracovití, milí, přizpůsobiví a nejsou s nimi problémy na rozdíl od dalších menšin žijících v Čechách. Ti, kteří se vyjádřili k této otázce negativně, podotkli, že jsou někdy příliš horlivý a označili je za ne moc komunikativní. Jeden respondent přímo podotkl, že je vnímá jako uzavřené. Názor jednoho z respondentů:“Dle mého názoru je to menšina nepříliš mezi Čechy oblíbená a v mnoha směrech dosti podceňovaná. Mně osobně nevadí, myslím, že jsou daleko více přizpůsobiví než Romové!“ Další respondent, který má neutrální názor:“Nijak mi nevadí, nemám s ní ani dobrou ani špatnou zkušenost. Prostě tu jsou a vnímám je, ale nijak to nepociťuji jako nějakou zvláštnost. Jestli se potkávám s Čechy nebo s Vietnamci vůbec nerozlišuji.“ Dále bylo zjišťováno, jestli češi dokážou odhadnout velikost vietnamské komunity ve svém okolí a jaký mají na tuto komunitu názor. Co se týče počtu či velikosti vietnamské komunitě v lokalitě dotazovaných, čtyři respondenti nebyli schopni počet odhadnout. O tom svědčí odpovědi několika respondentů: „Žije jich tu dost, nejsem schopen odhadnout přímo počet.“ „V mém okolí žije hodně Vietnamců, ale kolik nedovedu posoudit.“ Další část výzkumu se zabývala tím, v jakém kontextu Češi Vietnamce vnímají, kde se s nimi setkávají Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


nejčastěji, a s čím je spojují. Zde se všichni dotazovaní shodli, že si tuto minoritu spojují zejména s prodejem oblečení, zeleniny a ovoce ve večerkách, stáncích či na tržnici. Jeden respondent si tuto minoritu spojuje s pěstováním konopí. Odpověď jednoho respondenta: „Nejvíce je potkávám v jejich obchodech, se kterými je mám také spojeny. Nebo rovnou s celými tržnicemi - oblečení, jídlo, ovoce a zelenina atd. Nejvíce je asi vnímám jako prodejce.“ Další respondent spojuje Vietnamce s prodejem konopí: „Spojuji je s pěstováním konopí a prodejem na tržnicích.“ Znají Češi vietnamské tradice a zvyky? Výzkum ukázal, že o vietnamské kultuře zvycích a tradicích vědí Češi pouze málo a povrchně. Nejčastěji byla uváděna konzumace jídla a jezení hůlkami a odlišné náboženství. O tom svědčí následující úryvky z rozhovorů: „Žádné jejich zvyky bohužel neznám. Pouze stravovací návyky - jedí spoustu rýže a nudlí.“ „Ze zvyků znám pouze to, že jedí hůlkami.“ Jak se vyslovili dotazovaní k uvedeným předsudkům k této menšině? Všech 10 respondentů souhlasí se stereotypem, že Vietnamci prodávají nekvalitní zboží či zboží nízké kvality, v zápětí však také uvádí, že této kvalitě odpovídá také nízká cena. Dále také vyplynulo, že stánky sice kráse města nepřidávají, nicméně však lidé si již na ně zvykli. Názor jednoho z respondentů: „Je sice pravda, že mnoho stánků vietnamských prodejců města nijak nekrášlí, ale spousta z nich mají již kamenné obchody, které vypadají dobře. Co se týče nekvalitního zboží, mnoho obchodů českých podnikatelů prodává stejné věci.“ Bylo také zjišťováno, jaké rozdíly, kromě vizuálních, vidí respondenti mezi Čechy a Vietnamci. Mezi tyto rozdíly bylo uvedeno následující: odlišná kultura, větší soudržnost mezi Vietnamci navzájem a také větší důraz na rodinu a vzdělání. Dále dotazovaní také uváděli, že na rozdíl od Čechů jsou Vietnamci ctižádostiví, trpěliví, pokorní, vstřícní, skromní a pilní. Takto odpověděl jeden z respondentů: „Na rozdíl od Čechů jsou více snaživí, pracovití a ctižádostiví.“ Další odpověděl takto: „Více si zakládají na rodině a jsou hodně trpěliví a pilní.“ Na otázku, zda u Vietnamců respondenti nakupují a co, všichni dotazovaní odpověděli, že u vietnamských obchodníků, ve větší či menší míře, nakupují. Nákupy zahrnují zejména ovoce a zeleninu a oblečení. Na tuto otázku odpověděl jeden respondent následující: „Ano, nakupuji. Převážně oblečení. Neboť totéž zboží se prodává i v nevietnamských obchodech za o dost vyšší ceny. Občas také nějaké potraviny, ovoce a zelenina bývá mnohdy kvalitnější než v supermarketech.“ Další respondent u vietnamských obchodníků nekupuje pouze výjimečně: „Nakupuji u nich minimálně, občas oblečení či menší spotřební zboží.“ Poslední část výzkumu se týkala vietnamských studentů a jejich úspěchu při studiu. Respondenti se domnívají, že důvodem úspěchu jsou již zmíněné vlastnosti, jako je trpělivost či ctižádostivost. Dalšími odpověďmi byly například jazyková bariéra či vyšší tlak ze strany českých studentů a snaha dokázat, že jsou stejně dobří jako čeští studenti. http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 15. 06. 2016 18:58

15. 06. 2016 18:58

15/16


Mínění dotazovaného respondenta o vietnamských studentech je takové: „Ano, jsou menšina, na kterou Češi koukají s předsudky, proto se musí snažit daleko více než české děti a dokázat, že jsou stejně dobré nebo ještě lepší než místní.“ Další respondent si myslí, že studium v ČR je pro Vietnamce dobrou příležitostí: „Myslím si, že jsou úspěšnější. Studium v ČR je pro ně šance, navíc jsou snaživější“

7. Závěr Vietnamská menšina je třetí nejpočetnější menšina žijící v České republice. Vietnamci přicházeli do ČR již během 70. let dvacátého století za lepšími pracovními příležitostmi, lepší kvalifikací, vzděláním nebo postavením ve společnosti. V současné době vyrůstá nové generace Vietnamců, která se lépe začleňuje do české společnosti. I přes to se Vietnamci od Čechů liší některými kulturními zvyky, přístupem k rodině, práci a vzdělání a stále zachovávají některé své tradice, které se dodržují ve Vietnamu. Nejvíce jich podniká na základě živnostenského oprávnění s textilem, potravinami nebo vlastní restaurace a občerstvení. Postoje Čechů k vietnamské menšině jsou převážně negativní. Většina Čechů má o nich nepravdivé předsudky, které vznikají převážně kvůli jazykové bariéře a uzavřenosti Vietnamců. Postojem Čechů k Vietnamcům se zabývala výzkumná část práce. Dotazovaní respondenti měli většinou neutrální, či pozitivní vztah k vietnamské minoritě. Češi ale o jejich zvycích moc nevědí a osobně se většinou s žádným Vietnamcem neznají. Spojují si je většinou se stánkovým prodejem či provozováním večerek. Dotazovaní u Vietnamců nejčastěji nakupují oblečení či potraviny. Mezi hlavní rozdíly zařadili Češi větší soudržnost mezi Vietnamci, větší ctižádost, trpělivost a pracovitost.

8. Použitá literatura Knižní zdroje: [1] BROUČEK, S. Český pohled na Vietnamce: (mediální obraz Vietnamu, Vietnamců a vietnamství). Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2003. ISBN 80-85010-46-1 [2] ZBOŘIL, K. Marketingový výzkum. 1. vyd. Praha: VŠE, 2006. ISBN 80-7079-389-9 [3] LEONTIYEVA, Y. Menšinová problematika v ČR: komunitní život a reprezentace kolektivních zájmů: (Slováci, Ukrajinci, Vietnamci a Romové). 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2006. ISBN 80-7330-098-2 [4] NAVRÁTIL, P. Romové v české společnosti. Praha: Portál, 2003. 224 s. ISBN 80-7178-741-8 [5] BITTNEROVÁ D., MORAVCOVÁ M. a kolektiv. Kdo jsem a kam patřím. Praha: PASTELKA, 2005. ISBN 80-902785-8-2 autorem konkrétní části Jirasová Martina [6] ŠIŠKOVÁ, T. Menšiny a migranti v České republice. Praha: 2001. ISBN 80-7178-648-9 část o Vietnamcích napsal student sociologie a vietnamistiky Jiří Kocourek, který realizoval malou Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


sociologickou anketu mezi členy Vietnamsko-České společnosti. [7] NEKONEČNÝ, M. Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia, 2002. 438 s. ISBN 80-200-0625-7. Online zdoje: [8] Jsou Vietnamci žijící v ČR pro naši republiku přínosem? [online], Česko-vietnamská společnost. 2009. [cit. 2009-12-10]. Dostupný z WWW: < http://www.cvs-praha.cz/zpravy.php?rok=2009&clanek=081>. [9] Statistika o cizincích z tisku [online], Česko-vietnamská společnost. 6.8.2009. 2009 [cit. 2009-12-11]. Dostupný z WWW: . [10] Varianty: vzdělávací program společnosti Člověk v tísni. [online], Člověk v tísni. 2008 [cit. 2009-12-10]. Dostupný z WWW: . [11] Vietnamci v Čechách [online], Nadační fond Dobrý soused. 2004 [cit. 2009-12-10]. Dostupný z WWW: . [12] Výroční zpráva 2003 [online], Nadační fond Dobrý soused. 2003 [cit. 2009-12-10]. Dostupný z WWW: . [13] Vietnamci v ČR, autor: Jiří Kocourek, [online], Socio Web. [cit. 2009-05-12]. Dostupné z: < http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=199&lst=108> [14] Národnost - Wikipedie [online], Wikipedie. [cit. 2009-05-12]. Dostupné z: < http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodnost> [15] Občanství - Wikipedie [online], Wikipedie. [cit. 2009-05-12]. Dostupné z: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Ob%C4%8Dan>

From: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/ - Hospodářská a kulturní studia (HKS) Permanent link: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=postoj_cechu_k_vietnamske_mensine_v_cr Last update: 06. 06. 2016 10:23

http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 15. 06. 2016 18:58

Postoj Čechů k vietnamské menšině v ČR

Recommend Documents