MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO. Vliv edukace na vývoj nemoci Diabetes mellitus

MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO

LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství

Lenka Vojáčková

Vliv edukace na vývoj nemoci Diabetes mellitus Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Petra Juřeníková, Ph.D.

Brno 2009

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a pouţila pouze uvedené informační zdroje.

Brno 30. 5. 2009

2

Chtěla bych poděkovat paní Mgr. Petře Juřeníkové, Ph.D., za odborné vedení, neocenitelné rady a trpělivost při vedení mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat mému zaměstnavateli MUDr. Jitce Hasalové Zapletalové, která mi jako jedna z mála privátních lékařů umoţnila studium na vysoké škole. Své rodině děkuji za trpělivost a podporu při mém studiu.

3

OBSAH ÚVOD 1

6

CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU ............................................... 8

1.1 DIABETES MELLITUS ........................................................................8 1.1.1 HISTORIE LÉČBY ......................................................................... 10 1.1.2 ETIOPATOGENEZE DIABETES MELLITUS .............................. 12 1.1.3 KLINICKÝ OBRAZ DIABETES MELLITUS ............................... 13 1.1.4 PŘÍČINY VZNIKU A DIAGNOSTIKA DIABETES MELLITUS . 14 1.1.5 LÉČBA DIABETES MELLITUS .................................................... 18 1.1.6 KOMPLIKACE DIABETES MELLITUS ....................................... 23 1.2 VYMEZENÍ POJMU EDUKACE ...................................................... 27 1.2.1 CHARAKTERISTIKA EDUKOVANÉHO A NEEDUKOVANÉHO DIABETIKA .................................................................................... 29 1.2.2 PROJEKTOVÁNÍ EDUKACE ........................................................ 30 1.2.3 EDUKACE DIABETIKA I. TYPU.................................................. 31 1.2.4 EDUKACE DIABETIKA II. TYPU ................................................ 36 1.2.5 HODNOCENÍ EDUKAČNÍHO PROCESU .................................... 41 1.2.6 BARIÉRY V EDUKACI DIABETIKA ........................................... 42 1.2.7 DOKUMENTACE EDUKACE ....................................................... 44 1.2.7 PSYCHOSOCIÁLNÍ PROBLEMATIKA DIABETU ..................... 45 2

CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY......................................................... 47

3

METODIKA .................................................................................... 48

4

VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA ........................ 50

DISKUZE

93

ZÁVĚR

102

ANOTACE

104

ANOTATION

105

LITERATURA A PRAMENY

106

SEZNAM ZKRATEK

108

SEZNAM TABULEK

110

SEZNAM GRAFŮ

112 4

SEZNAM PŘÍLOH

114

5

ÚVOD

Edukace pacienta je v dnešní moderní době nedílnou součástí ošetřovatelského procesu. O jejím významu se jiţ zmiňovala zakladatelka první ošetřovatelské školy a anglická ošetřovatelka Florenc Nichtingalová, která kladla důraz na edukaci při propouštění pacientů z nemocnice domů. Dnes je edukace nepostradatelná a téměř nikdy nekončící zejména u chronických onemocnění. I kdyţ si celý zdravotnický tým uvědomuje její důleţitost, je zaráţející, ţe se na některých pracovištích edukace neprovádí. Jedním z chronických onemocnění, kde se edukace stává přímo pilířem léčby je diabetes mellitus (dále jen DM). Celý svět v současné době proţívá pandemii diabetu, která se stává závaţným zdravotně – sociálním problémem všech vyspělých společností. Je jednou z nejzávaţnějších nemocí vůbec. DM svými komplikacemi zasahuje téměř do všech lékařských odvětví. Léčba komplikací má vliv na ţivot pacienta a přináší ekonomický dopad na společnost. Edukace má zásadní význam a postavení v léčbě diabetu mellitu a můţe riziko pozdních komplikací i ekonomických následků nejen sníţit, ale také pomoci nemocnému vést „kvalitní“ ţivot a doţít se vysokého věku. Proto edukační týmy sloţené z odborných lékařů, sester a rehabilitačních pracovníků kaţdodenně bojují spolu s diabetiky o nejlepší kompenzaci diabetu. Zdravotnické týmy se snaţí u nemocných oddálit riziko vzniku pozdních komplikací a přimět pacienta k spolupráci, neboli compliance. Postavení diabetika je také v dnešní době odlišné, neţ v minulosti. Diabetik je rovnocenným partnerem edukačního

týmu,

má

právo

kontrolovat

dodrţování

standartních

kritérií

diabetologické péče ze strany zdravotnického týmu a podle toho si zvolit svého lékaře. Na druhé straně, ale diabetik přebírá i větší díl odpovědnosti za vlastní zdraví a kontroluje svůj diabetes v měnlivých podmínkách kaţdodenního ţivota. Je důleţité, aby všichni lidé na celém světě věděli o této nemoci co nejvíce a snaţili se o urychlenou změnu ţivotního stylu. Kaţdý z nás se můţe zapojit do prevence zvýšením fyzické aktivity a sníţením příjmu potravy. Pokud nás tato nemoc přece jenom postihne, můţeme se díky dobré informovanosti ze stran zdravotnických pracovníků

6

doţít nejen vysokého věku, ale oddálit komplikace diabetu, které mají vliv na ekonomickou stránku společnosti. Téma mé bakalářské práce jsem si zvolila z několika důvodů. Desátým rokem pracuji jako edukační a diabetologická sestra v ordinaci soukromého diabetologa a problematika diabetu mne velmi zajímá. Edukaci pacienta provádím téměř kaţdý den a musím přiznat, ţe mně tato práce baví, motivuje a zároveň uspokojuje. Naopak, s čím spokojena nejsem, jsou některá diabetologická pracoviště, která edukaci pacienta neprovádí, nebo pouze zřídka. Takový diabetik se potom nestává rovnocenným partnerem lékaře v léčbě diabetu, ale podřízeným, špatně spolupracujícím pacientem s dekompenzací a častějším výskytem akutních či později chronických komplikací diabetu.

7

1

CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU

1.1 DIABETES MELLITUS Diabetes mellitus řadíme k civilizačním chorobám, ve skutečnosti patří k jedné z nejstarších chorob. Definice DM má určitě mnoho podob, které se postupem času měnily a s novými poznatky upravovaly. Jiţ před více neţ 1800 lety sestavil definici tohoto onemocnění Aretaneus z Kappadokie, kde uvádí ,,Diabetes mellitus je pozoruhodná porucha, u člověka nepříliš častá. Nemoc je svou povahou chronická. Rodí se pomalu, i kdyţ pacient dlouho nepřeţije, jakmile je zakořeněna, neboť vyvolaný marazmus (podvýţiva) je rychlý, smrt náhlá. I ţivot je odporný a bolestivý, ţízeň je nezvládnutelná a hojné pití je vyvaţováno značným vylučováním moči; neboť odtéká více moči a zamezit pacientovu pití a močení je nemoţné. Jelikoţ kdyby jen na chvíli přestal a pití zanechal, ústa mu vyprahnou, tělo vyschne; střeva jsou jako v ohni, je mu bídně a mizerně, brzy umírá suţován palčivou ţízní.“1 Dnešní definice podle Světové zdravotnické organizace WHO je o něco kratší a přesnější, jak uvádí prof. Rybka: ,,Diabetes mellitus je nehomogenní skupina chronických

metabolických

onemocnění

jmenovatelem je hyperglykémie.“

různé

etiologie,

jejichţ

společným

2

,,Světová zdravotnická organizace WHO (World Health Organisation) v roce 1985 doporučila první klasifikaci diabetu, která vycházela z klinického obrazu nemoci na DM: INZULÍN-DEPENDENTÍ DIABETES MELLITUS (IDDM) NON-INZULÍN-DEPENDENTNÍ DIABETES MELLITUS (NIDDM): A) Bez obezity B) S obezitou

1

RYBKA, J. A KOL. Diabetologie pro sestry, s. 16.

2

RYBKA, J. A KOL. Diabetologie pro sestry, s. 25.

8

MALNUTRIČNÍ DIABETES MELLITUS GESTAČNÍ DIABETES MELLITUS ( GDM) DIABETES MELLITUS PROVÁZEJÍCÍ JINÁ ONEMOCNĚNÍ ČI SYNDROMY PORUCHA GLUKÓZOVÉ TOLERANCE: A) Bez obezity B) S obezitou Pro potřeby praktické diabetologie v roce 1997 vydala Americká diabetologická asociace ADA (dále jen ADA) novou klasifikaci DM, která vychází z etiologie onemocnění na: I. DIABETES MELLITUS TYPU 1 Autoimunní Idiopatický II. DIABETES MELLITUS TYPU 2 Inzulín rezistentní Inzulín dependentní III. OSTATNÍ SPECIFICKÉ TYPY DIABETU Genetický defekt funkce beta buněk, MODY 1-3 Genetický defekt účinku inzulínu Onemocnění exokrinního pankreatu Endokrinopatie Chemicky a léky indukovaný diabetes Postinfekční Jiné formy diabetu na imunologickém podkladě Genetické syndromy asociované s diabetem

9

IV. GESTAČNÍ DIABETES“3

1.1.1 HISTORIE LÉČBY První zmínka o diabetu pochází z období 1550 let př. n. l. z Ebersova papyrusu. Tehdy se hovořilo „o podivné nemoci, při níţ se maso a kosti ztrácejí do moči“.4 V této době byla léčba svízelná a končila smrtí člověka. Další záznamy nacházíme ze starověku, kdy léčba diabetu spočívala v hladovění a zvýšené fyzické aktivitě. Výrazný převrat v léčbě diabetu nastal aţ koncem 19. století, kdy Claude Bernard prováděl experimenty na zvířatech a zjistil spojitost mezi diabetem a slinivkou břišní. Do objevu inzulínu se DM povaţoval spíše za jaterní onemocnění. Po dlouhých výzkumech se konečně podařilo dvěma vědcům Fredericku Bantingovi a jeho asistentu Charlesi Bestovi v roce 1921 izolovat látku produkovanou Langerhansovými ostrůvky zvanou inzulín. Po pokusech na psech a chlapci, který umíral na diabetes v torontské nemocnici, se svět začal nadšeně radovat. Našel se lék na diabetes mellitus. Jeho strůjci byli za objev odměněni v roce 1923 Nobelovou cenou. Objev inzulínu je dodnes povaţován za jeden z největších v historii medicíny. Inzulín se začal vyrábět průmyslově a zachránil milióny lidských ţivotů. Postupem času další výzkumy přinesly nové objevy. Krystalky inzulínu, které v roce 1926 objevil američan John Jacob Abel způsobují, ţe inzulín se v podkoţí rozpouští pomaleji a nemusí se aplikovat kaţdé 3 hodiny. Později se k inzulínu obsahující zinek začal přidávat protamin a prodlouţila se doba účinku ještě více. Vznikly první inzulínové reţimy. Inzulín se nejdříve vyráběl ze slinivky břišní vepřů a skotu. Časem se zjistilo, ţe při aplikaci zvířecích inzulínů docházelo v těle k tvorbě protilátek, které sniţovali účinek inzulinu a způsobovali vedlejší reakce. Tento poznatek nutil vědce k hledání cesty, jak vytvořit a získat lidský inzulin - humánní inzulin. Dnes se inzulín vyrábí biosyntetickou cestou. Pouţívají se inzulínová analoga, krátce působící inzulíny, které napodobují přirozenou sekreci slinivky břišní a sniţují glykémii po jídle a také dlouze působící analoga, která zajišťují bazální sekreci 3

BRÁZDOVÁ, L. A KOL. Průvodce Diabetologií pro zdravotní sestry, s. 11-12.

4

RYBKA, J.A KOL. Diabetologie pro sestry, s.16.

10

inzulinu.5 Na specializovaných pracovištích byla provedena první transplantace langerhansových ostrůvků, ve fázi studie je inhalační inzulín. Vývoj kupředu nastal také v aplikátorech inzulinu. Ještě dnes jsou mezi námi pamětníci skleněných stříkaček a kovových silných jehel, které se po kaţdé aplikaci musely sterilizovat varem. Po těchto aplikátorech přišla na trh inzulínka. Ve všech případech se inzulín musel natahovat z lahvičky, coţ bylo někdy problém, zvlášť pro starší a negramotné pacienty. Kolem roku 1993 vzniklo první inzulinové pero, které má do dnešního dne mnoho podob a zajišťuje tak diabetikovi lepší komfort. Odpadla práce s lahvičkami, s desinfekcí a pero se stalo oblíbené i mezi staršími pacienty. Pro pacienty s labilním diabetem vznikla inzulínová pumpa, která sniţuje riziko akutních komplikací diabetu a dovoluje pacientovi ţít kvalitní ţivot. Od roku 2008 se přestal vyrábět inzulín v lahvičkách a začíná se dodávat pouze inzulín do inzulínových per a pump. I perorální antidiabetika prošla historickým vývojem. V roce 1955 němečtí autoři Fuchse, Achelise a Bertram zjistili, ţe sloučeniny sulfonylmočoviny stimulují beta buňky Langerhansových ostrůvků k větší produkci inzulínu. Vznikly preparáty sulfonylmočoviny, které se postupem času stále modernizovaly. Ještě dříve neţ sulfonamid byl objeven derivát guanidinu, který se pro toxický účinek na játra přestal pouţívat. Pokrok se však nezastavil a vývoj pokračoval. V současné době je třeba připomenout glinidy, coţ jsou preparáty, které regulují hladinu krevního cukru po jídle a glitazony, které sniţují inzulínovou rezistenci.6 Dieta při léčbě DM se doporučovala v různých modelech. Nejdříve to byla zmiňovaná hladovka ve starověku, dále se dietní doporučení měnilo v závislosti na formě diabetu. U lehkých forem DM se doporučovalo dodrţovat správný způsob výţivy, druhy obilí střídat, vyvarovat se všem šťávám z ovoce a zeleniny. Kladl se také velký důraz na přípravu pekárenských výrobků (způsob mletí, pečení apod.). Doporučovaly se během dne jíst připravené kaše ze ţita nebo pšenice. Zelenina se doporučovala podle toho, jestli je vyrostlá nad zemí, nebo pod zemí. U středně těţkých forem diabetu zůstávala doporučení stejná, pouze se omezovaly sacharidové výrobky. U těţkých forem diabetu se doporučovala strava bohatá na vitální látky, a pokud chtěl 5 6

Srov. RYBKA, J. A KOL. Diabetologie pro sestry, s. 18-20. Srov. RYBKA, J. A KOL. Diabetologie pro sestry, s. 20.

11

pacient inzulínu uniknout, doporučovala se jíst pouze čerstvá strava a čerstvá obilná kaše, ţádný chléb.7 Postupem času se sloţení diabetických diet stále měnilo. V současné době je zastoupení základních ţivin prakticky totoţné s běţnou rozumnou (racionální) stravou. V diabetické dietě se doporučuje vyšší mnoţství sacharidů neţ dříve, především v těch potravinách, které mají vyšší obsah škrobu a vlákniny. Omezuje se příjem kalorií obsaţených v tucích nebo bílkovinách. Je nutné podotknout, ţe rozpis jednotlivých ţivin v diabetické dietě je diabetikovi doporučován individuálně.8

1.1.2 ETIOPATOGENEZE DIABETES MELLITUS DM I. typu vzniká na podkladě autoimunní destrukce beta buněk langerhansových

ostrůvků

slinivky

břišní.

Za

běţné

situace

beta

buňky

langerhansových ostrůvků vylučují hormon zvaný inzulín, který koluje v krvi a umoţňuje přestup glukózy z krve do buňky. Zajišťuje přísun glukózy k cílovým orgánům, sniţuje její tvorbu v játrech, stimuluje tvorbu bílkovin a tlumí rozklad tuků. Jeho úloha v organismu je nezastupitelná. Pacient, u kterého vznikne DM I. typu má vrozenou odchylku obranyschopnosti imunitního systému, která se často projeví aţ po stimulaci vyvolávajícího faktoru. Vyvolávajícím faktorem jsou často různé viry (rubivirus, influenza virus A, B, C). Autoimunní onemocnění je vázáno na HLA systém. Všechny buňky HLA systému mají antigenní struktury. Vyvolávající faktor antigenní strukturu změní, nejdříve dojde k aktivaci T lymfocytů a posléze k aktivaci B lymfocytů. B lymfocyty tvoří přímo protilátky proti beta buňkám, jakmile dojde k poklesu tvorby inzulínu pod 20 %, můţeme hovořit o vzniku DM I. typu. Vzhledem k tomu, ţe tento typ diabetu vzniká často v dětském věku, bývá nazýván také JUVENILNÍM. Pokud se tento typ DM manifestuje v dospělosti a to vzácněji, můţeme tento typ nazvat LATENT AUTOIMMUNE DIABETES OF ADULTHOOD (LADA).9

7

Srov. DR. MED, M, BRUKER, O. Diabetes a jeho léčení, s. 31-44.

8

JIRKOVSKÁ, A. A KOL. Jak (si) kontrolovat a léčit diabetes, s. 53.

9

Srov. BRÁZDOVÁ, L. A KOL. Průvodce diabetologií pro zdravotní sestry, s. 27 – 29.

12

U DM II. typu se neuplatňuje autoimunita. Podstatou tohoto onemocnění je inzulínová rezistence s nedostatečným účinkem inzulínu v tkáních, nebo zhoršená schopnost beta buněk v langerhansových ostrůvcích vylučovat inzulín. Nejčastěji se jedná o kombinaci obou mechanismů s tím, ţe prvotní bývá určitý stupeň inzulínové rezistence. Inzulínová rezistence znamená sníţený účinek inzulínu v tkáních při jeho dostatečném mnoţství v krvi. U pacienta nacházíme přítomnost dvou základních faktorů a to vrozené dispozice a vlivu vnějšího prostředí (obezita, přejídání, stres, malá fyzická aktivita). V těle vázne vazba inzulínu na receptor a postreceptorové děje, glukóza není přenášena do buněk, roste také jeho zásoba v játrech, dále potom v krvi a vzniká hyperglykémie. Vlivem hyperglykémie dojde ke zvýšenému vylučování inzulínu, v krvi je přítomna hyperinzulinémie. Vzniká nepoměr mezi nároky a moţností sekrece, následně se prohlubuje inzulínová rezistence a bludný kruh se uzavírá. Pokud beta buňky nezvládají zvýšený nárok, vzniká relativní nedostatek inzulínu a vzniká DM II. typu10. Diabetes mellitus II. typu u mladistvých v dospívání, který se objevuje vzácně, se nazývá MATURITY ONSET DIABETES OF YOUNG (MODY).

1.1.3 KLINICKÝ OBRAZ DIABETES MELLITUS Klinický obraz bývá různý a liší se v závislosti na typu diabetu a na stupni hyperglykémie v krvi. Mezi klinické příznaky diabetu patří: Polyurie. Polydipsie. Nykturie. Hubnutí při normální chuti k jídlu (u dětí vlčí hlad s váhovými úbytky). Slabost a vleklá únava.

10

Srov. BRÁZDOVÁ, L. A KOL. Průvodce diabetologií pro zdravotní sestry s. 32 -33.

13

Bolesti nebo křeče ve svalech. Svědění kůţe, koţní hnisavé infekce. Poruchy vidění – zrakové ostrosti. Recidivující mykózy (plísňová onemocnění). Paradentóza provázena kazivostí a vypadáváním zubů. Při jiţ existujících mikroangiopatických či makroangiopatických projevy těchto cévních komplikací – stenokardie, noční bolesti dolních končetin, poruchy vyprazdňování ţaludku, poruchy potence.11 DM I. typu bývá často náhlý a dramatický. Nejčastěji má pacient velký váhový úbytek, polydipsií a polyurií. V pokročilejším stadiu se ještě přidávají bolesti břicha a zvracení. Stav můţe vyústit v poruchy vědomí aţ kóma. U DM II. typu začátek bývá nenápadný a někdy se bohuţel zjistí aţ při rozvoji diabetických komplikací. K nejčastějším příznakům vedle polydipsie a polyurie patří velká únavnost, poruchy vidění, časté opakované infekce, zejména plísňové, špatné hojení ran. Na rozdíl od DM I. typu nebývá u pacienta přítomen velký váhový úbytek.12

1.1.4 PŘÍČINY VZNIKU A DIAGNOSTIKA DIABETES MELLITUS Příčiny vzniku DM je jednou z nejsloţitějších a nejobtíţnějších otázek diabetologie. Vţdy musíme pohlíţet na tuto chorobu tak, ţe jednotlivé mechanismy vzniku a faktory ovlivňující její vznik jsou mezi sebou často úzce propojeny a mají mezi sebou mnoho vztahů. Vesměs se jedná o celou skupinu chorob, které mají rozdílné mechanismy vzniku a jejich jediným společným znakem je vysoká hladina krevního cukru. Jeden z faktorů vzniku nemoci je faktor genetický. V současné době známe dva základní typy diabetu a to diabetes závislý na inzulínu (DM I. typu) a diabetes

11

Srov. RYBKA, J. A KOL. Diabetologie pro sestry, s. 34

12

Srov. JIRKOVSKÁ, A. A KOL. Jak (si) kontrolovat a léčit diabetes, s. 18.

14

nezávislý na inzulinu (DM II. typu). U DM II. typu je podíl genetiky na vzniku vyšší neţ u DM I. typu. Riziko vzniku DM I. typu je pak větší u běţné populace asi 0,4 %. U dítěte matky s touto chorobou 3 %, u dítěte otce pak 8 %, u dítěte obou rodičů aţ 30 %. Sourozenec s touto chorobou 8 % a u jednovaječného dvojčete s touto chorobou asi 40 %. U DM II. typu je podíl genetiky mnohem vyšší. U jednoho z rodičů s tímto typem diabetu je riziko vzniku DM II. typu u jejich dětí asi 50 %. U obou rodičů s tímto typem diabetu je riziko vzniku DM II. typu u jejich dětí aţ 70 %.13 Další faktor, který se podílí na vzniku nemoci je faktor imunologický. Tento faktor se uplatňuje především u diabetu I. typu, který vzniká na podkladě autoimunní destrukce beta buněk. U tohoto typu diabetu často zjišťujeme přítomnost dalších onemocnění, které vznikají na imunologickém podkladě. Jedná se především o Hashihotovu thyreoiditis, Alopecia areata, Sjogrenův syndrom a celiakii. S tímto faktorem úzce souvisí faktor virologický. Viry jsou spouštěcím faktorem ke změně antigenní struktury HLA systému, který začne tvořit protilátky proti B buňkám langerhansových ostrůvků. Tyto protilátky posléze vedou k destrukci beta buněk a vzniku DM I. typu.14 Jeden z dalších faktorů, které přispívají ke vzniku DM je přítomnost nadváhy nebo obezity. Tento faktor je v současné době povaţován za jednu z nejhlavnějších příčin celosvětové pandemie DM II. typu. Souvisí to především se změnou ţivotního stylu. V současném civilizovaném světě dochází ke zvýšenému příjmu potravy a snížení pohybové aktivity, coţ vede k obezitě a následně vzniku diabetu II. typu. Obezita způsobuje tzv. inzulínovou rezistenci, která bude dále podrobně vysvětlena u etiopatogeneze II. typu. Tento faktor se neuplatňuje u vzniku DM I. typu. S obezitou a nadváhou souvisí tzv. Ravenův syndrom, neboli Metabolický X – syndrom, jehoţ základem je vystupňovaná inzulinová rezistence. Ke vzniku tohoto syndromu přispívá přítomnost určitých rizikových faktorů, které potom nalézáme u diabetika II. typu. Jedná se o centrální typ obezity, hypertenzi, hyperurikémii hyperlipidemii, hyperinzulinémii a dále poruchu koagulace, aterosklerózu.15

13

Srov.. RYBKA, J. A KOL. Diabetologie pro praxi, s. 10 -11.

14

Srov. RYBKA, J. A KOL. Diabetologie pro praxi, s. 10-11.

15

Srov. BRÁZDOVÁ, L. A KOL. Průvodce diabetologií pro zdravotní sestry, s. 34.

15

Poslední faktor, který se podílí na vzniku DM, je faktor hormonální. Jsou to především diabetogenní hormony, které jsou charakteristické pro diabetickou látkovou přeměnu. Patří zde glukagon, bílkovina produkována A buňkami pankreatických ostrůvků, která podle potřeby dokáţe rychle uvolnit glukózu do krve a při zátěţové situaci volné mastné kyseliny z tělesných energetických zásobáren. Zvýšené vylučování glukagonu je příčítáno podílu na vzniku diabetu. Dále jsou to glukokortikoidy, které přímo ovlivňují přeměnu sacharidů. Při dlouhodobém podávání glukokortikoidů (např. u astmatu bronchiale) můţe dojít ke vzniku diabetu mellitu. Dále jsou to katecholaminy (adrenalin, noradrenalin, serotonin a dopamin), coţ jsou typické obranné hormony, které reagují na stres a chrání tělo před hypoglykémií. Při nadměrném stresu je pravděpodobnost vzniku diabetu opět vyšší.16 Diagnostika diabetu spočívá na důkazu chronické hyperglykémie. Pokud nejsou hodnoty glykémie jednoznačné a svědčící pro diabetes, je nutno odeslat pacienta k vyšetření pomocí orálního glukozotolerančního testu (OGGT). Test se provádí nalačno a po perorálním poţití 75 g glukózy, u dětí se určuje mnoţství glukózy dle hmotnosti. Hodnotí se hladiny nalačno a 2 hod po zátěţi glukózou. 3 dny před testem pacient dodrţuje dietu bohatou na sacharidy (nejméně 150 g/den) a normální fyzickou zátěţ. K vyšetření pacient přichází po 10 -14 hod lačnění, fyzickém klidu, s vysazením alkoholu, nikotinu a kofeinu. Nejprve se provede odběr ţilní krve nalačno před zátěţí glukózou, poté pacient vypije během 10 minut určité mnoţství glukózy a odběr ţilní krve 2 hodiny po zátěţi. Nemocný musí být poučen, ţe po celou dobu vyšetření nesmí chodit. Hodnocení Orálního Glukózového Tolerančního testu: NORMA

GLYKÉMIE (MMOL/L)

Na lačno

do 5,6

Za 120 min.

do 6,7

DIABETES MELLITUS

16

Na lačno

do 6,7

Za 120 min.

do 11,1

Srov. RYBKA, J. A KOL. Diabetologie pro sestry, s. 18 – 21.

16

PORUCHA GLUKÓZOVÉ TOLERANCE Na lačno,

do 6-6,7

Za 120 min.

do 7-11,117

OGTT se také provádí v těhotenství dnes jiţ kaţdé gravidní ţeně bez rozdílu věku, a to ve 24. - 28. týdnu gravidity. Zátěţ je stejná jako u běţné glykemické křivky, pouze se hodnoty hladiny krevního cukrů měří ještě 1 hod po zátěţi. Hodnocení Orálního Glukózového Tolerančního testu u gravidních:

NORMA

GLYKÉMIE (MMOL/L)

Na lačno

pod 5,4

Za 60 min

do 8,8

Za 120 min.

do 7,7

GESTAČNÍ DIABETES MELLITUS Na lačno

nad 6,7

Za 60 min.

nad 8,8

Za 120 min.

nad 7,7

Podle současných standartů péče o DM České diabetologické společnosti (ČDS) o diagnóze diabetu svědčí: Nález zvýšené náhodné glykémie v plné kapilární krvi nalačno nad 7,0 mmol/l. Přítomnost klinické symptomatologie provázené náhodnou glykémií vyšší neţ 11,1 mmol/l (u DM I. typu stačí jedno stanovení, u DM II. typu se doporučuje ještě jedno stanovení glykémie nalačno vyšší neţ 7,0 mmol/l). Při nepřítomnosti klinických projevů a nálezu koncentrace glukózy v ţilní plazmě nalačno vyšší neţ 7,0 mmol/l (u DM II. typu ověřit aspoň 2 krát).

17

Srov. BRÁZDOVÁ, L. A KOL. Průvodce Diabetologií pro zdravotní sestry, s. 16.

17

Nález glykémie za dvě hodiny při OGGT vyšší nebo rovné 11,1 v kapilární krvi nebo v ţilní plazmě.18 Podle WHO z roku 1999 jsou doporučení stejná, pouze doplněná o klasické příznaky diabetu a upozornění, ţe za lačného pacienta můţeme povaţovat pacienta bez energetického příjmu minimálně po dobu 8 hodin.19 K pomocným diagnostickým vyšetřením řadíme stanovení hladiny C PEPTIDU, (vyšetření informující o velikosti výdeje vlastního inzulinu ze slinivky břišní), stanovení přítomnosti protilátek proti dekarboxyláze kyseliny glutamové (ANTI GAD), vyšetření protilátek proti langerhansovým ostrůvkům (ICA) a vyšetření protilátek proti inzulínu (IAA) z kapilární krve. Uvedená vyšetření slouţí k potvrzení diagnostiky DM I. typu.

1.1.5 LÉČBA DIABETES MELLITUS Cíle léčby vycházejí ze stále nových patofyziologických poznatků. V zásadě se snaţíme o změnu ţivotního stylu, pokud má pacient nesprávné ţivotní návyky. Dietní léčbu zahajujeme pomocí nutričního terapeuta s doporučením zvýšení fyzické aktivity. Při selhání těchto prostředků se snaţíme o účinnou farmakoterapii perorálními diabetiky a jejich kombinaci s inzulínem, u DM I. typu terapii inzulínem.20 Ukazatelem správné vedené terapie jsou kritéria kompenzace diabetu, mezi které řadíme: Osobní pocit dobrého zdraví a nepřítomnost závaţnějších příznaků hypoglykémie nebo hyperglykémie. Přiměřené glykémie (individuálně doporučí ošetřující lékař). Za uspokojivé hodnoty jsou povaţovány hodnoty nalačno a před hlavními jídly 4 -6 mmol/l, za 1 -2 hod po jídle o 1 -2 mmol/l vyšší.

18

Srov. RYBKA, J. A KOL. Diabetologie pro sestry, s. 32.

19

Srov. RYBKA, J. A KOL. Diabetologie pro sestry s. 32-33.

20

Srov. RYBKA, J. A KOL. Diabetologie pro sestry, s. 46.

18

Normální hladina glykovaného hemoglobinu (HBA1C), coţ je ukazatel dlouhodobé kompenzace diabetu. Za výbornou kompenzaci diabetu povaţujeme glykovaný hemoglobin do 4,5 %, za uspokojivou do 6 %, za neuspokojivou nad 6,0 % a více.21 Nepřítomnost acetonu v moči (nepatrné mnoţství acetonu lze vysvětlit redukcí hmotnosti). Nepřítomnost většího mnoţství cukru v moči. Udrţování stálé přiměřené tělesné hmotnosti – výkyvy v hmotnosti pacienta mohou znamenat zhoršení kompenzace diabetu. Přiměřená dávka inzulínu, která má být dostatečná k udrţení dobrých glykémií, ale nikoli příliš vysoká, protoţe pak zvyšuje riziko hypoglykémií, obezity, srdečně cévních komplikací. Maximálně se má pohybovat do 40 jednotek/den. Normální hladiny krevních tuků. V současné době povaţujeme za výbornou kompenzaci celkový cholesterol do 4,5 mmol/l, LDL – cholesterol do 3,0 mmol/l, HDL – cholesterol nad 1,0 mmol/l a triacylglyceroly do 2,0 mmol/l.22 Přijatelné kontroly krevního tlaku. Za dobrou kompenzaci povaţujeme krevní tlak do 135/80 mmHg. Nepřítomnost bílkoviny v moči. Malé mnoţství – mikroalbuminurie můţe znamenat počínající poškození ledvin diabetem. Účinná prevence chronických komplikací diabetu.23 Diabetická dieta je základním léčebným prostředkem v léčbě diabetu. Pro pacienta to znamená někdy mnohem větší problém, neţ uţívání léků nebo aplikace

21

MUDR. URBÁNEK, Jiří. Interní a diabetologická ambulance : Glykovaný

hemoglobin [online]. 2008 [cit.

2009-02-23]. Dostupný z WWW: . 22

Srov. Zentiva k.s.. Zdravcentra.cz : Diabetická dyslipidémie [online]. 2009 [cit. 2009-03-12]. Dostupný z WWW:

23

Srov. JIRKOVSKÁ, A. A KOL. Jak (si) kontrolovat a léčit diabetes, s. 26-27

.

19

inzulínu. Vyţaduje to nejen znalosti o výběru druhu jednotlivých potravin, ale i velkou ukázněnost ze strany pacienta. S pomocí nutričního terapeuta nebo edukační sestry si pacient stanovuje a uvědomuje cíle dietní léčby. Dietou pomáháme udrţovat normální glykémie, sniţujeme hladiny krevních tuků a tím riziko srdečně cévních onemocnění. Dietou lze docílit přiměřené tělesné hmotnosti, ovlivňujeme výskyt hypoglykémií a samozřejmě u dětí a dospívajících dietou zajišťujeme zdravý růst a vývoj.24 Nutriční terapeut nebo lékař stanovuje diabetikovi přesný rozpis sacharidů, tuků a bílkovin na den s přihlédnutím k fyzické aktivitě pacienta. Často se diabetikovi II. typu doporučuje redukční dieta. Změnu ţivotního stylu pomáháme pacientovi navodit pomocí behaviorální terapie a snaţíme se, aby dosaţená sníţená hmotnost byla pokud moţno trvalá. Základním předpokladem úspěšnosti redukční diety je správná motivace pacienta.25 Diabetickou dietu by měl doplňovat pohybový reţim, který je spolu s dietou základním stavebním kamenem reţimu kaţdého diabetika. Dlouhodobý pravidelný pohyb má příznivý vliv na organismus. U diabetu II. typu klesá hladina inzulínu v krvi, u obézních klesá i poststimulační hladina inzulínu, zvětšením svalové hmoty se zlepšuje vyuţití glukózy a klesá ranní glykémie. Edukační sestra nebo lékař při doporučení fyzické aktivity musí přihlíţet k věku nemocného, na váhu pracovního vytíţení, k typu diabetu a komplikace, či přítomnost jiných onemocnění.26 Perorální antidiabetika (dále jen PAD) jsou léky, které různým způsoben sniţují glykémii. Pouţívají se pouze v léčbě DM II. typu a to tehdy, pokud selhala léčba dietní opatřením. Je nutné si uvědomit, ţe nasazením PAD nekončí léčba dietou a pohybovým reţimem. Při nasazení PAD lékař volí nejvhodnější preparát pro pacienta.27 V současné době dělíme PAD podle účinků do 3 kategorií: Sekretagoga inzulínu. Patří zde DERIVÁTY SULFONYLUREY, které sniţují hodnoty glykémie účinkem na sulfonylureové receptory beta 24

Srov. JIRKOVSKÁ, A. A KOL. Jak (si) kontrolovat a léčit diabetes, s. 52.

25

Srov. BRÁZDOVÁ, L. A KOL. Průvodce diabetologií pro zdravotní sestry, s. 67.

26

Srov. BRÁZDOVÁ, L A KOL. Průvodce diabetologií pro zdravotní sestry, s .61-62.

27

Srov. BRÁZDOVÁ, L A KOL. Průvodce diabetologií pro zdravotní sestry, s. 72.

20

buněk a uvolňují uloţený inzulín do krevního oběhu. Zástupci: glibenclamid, gliclazid, glipizid, gliguidon, glimepirid. Dále zde patří NESULFONYLUREOVÁ SEKRETAGOGA, které působí stejným mechanismem jako deriváty sulfonylurey, ale mají jiná vazebná místa a rychlý nástup účinku. Zástupci: glinidy. Léčiva ovlivňující inzulínovou rezistenci. Do této skupiny řadíme BIGUANIDY. Podávají se u pacientů s přítomnosti obezity, dyslipidémii, hypertenzí apod. Zástupci: Metformin, v současné době jediným doporučovaným zástupcem pro nejmenší riziko vzniku laktátové acidózy. Dále jsou to THIAZOLIDINDIONY, které jsou účinné zejména ve svalové a tukové tkáni. Zástupci: roziglitazon, pioglitazon. INHIBITORY ALFAGLUKOSIDÁZY, coţ jsou léčiva ovlivňující vstřebávání sacharidů ze střeva. Zástupci: acarbosa, miglitol. Antiobezitika. Mohou výrazně zlepšit kompenzaci diabetu, i kdyţ je nelze přímo za PAD povaţovat. Zástupci: sibutramin (s centrálním účinkem) a orlistat (inhibitory střevních lipáz).28 Je nutné připomenout, ţe jednotlivé PAD lze různě kombinovat a někdy se přistupuje k lepší kompenzaci diabetu kombinací PAD s inzulínem. Léčba inzulínem je indikována u všech pacientů s DM I. typu a u části pacientů s diabetem II. typu v kombinaci s PAD. V současné době se pouţívají humánní inzulíny. Nenapodobují pulzní sekreci inzulínu a mají různé doby účinku. Ještě modernější jsou inzulínová analoga. Strategie inzulínové terapie spočívá v zavedení selfmonitoringu glykémií, ve vlastní péči o pacienta a flexibilitě ţivotního stylu rozvojem moderních inzulínových analog. Z časového hlediska můţeme rozdělit inzulíny na: ULTRAKRÁTKÉ (velmi rychle působící inzulíny): patří zde analoga (např. Humalog, Novorapid), které mají nástup účinku inzulínu do 5 aţ 10 min, maximum účinku za 1 hod a dobu účinku 2 – 5 hod.

28

Srov. MUDr. OLŠOVSKÝ, Jindřich Ph.D.. Jak používat perorální antidiabetika – algoritmy výběru [online]. 2005-2009 [cit. 2009-01-29]. Dostupný z WWW: .

21

KRÁTCE PŮSOBÍCÍ (krátkodobý): nástup účinku za 1,5 hod po aplikaci maximum účinku za 1 -3 hod a dobu účinku za 6 -8 hod (např. Actrapid, Humulin R). INTERMEDIÁRNÍ (s prodlouţeným účinkem): nástup účinku za 1 -2 hod., maximum účinku za 3 – 8 hod (např. Insulin HM NPH) nebo za 4 – 12 hod., doba účinku 12 -24 hod (např.Insulatard HM). DLOUHOPŮSOBÍCÍ (dlouhodobý): nástup účinku za 2 – 3 hod, maximum účinku za 8 – 18 hod., doba účinku 24 -36 hod (např. Ultratard).29 Inzulínové preparáty mohou existovat i ve formě směsí, kdy preparát obsahuje současně rychlý a středně dlouho působící inzulín. Tyto kombinované preparáty se pouţívají zejména při léčbě diabetu II. typu.30 Způsoby denního rozdělení dávek nazýváme inzulinovými reţimy. Jsou známy dva inzulinované reţimy: Konvenční inzulínový režim znamená podávání 1 – 2 dávek inzulínu denně. Nejčastěji se pouţívá v kombinaci s PAD u DM II. typu. Konvenční intenzifikovaný režim znamená podávání 3 a více dávek inzulínu denně. Pouţívá se u DM I. typu a vhodnou kombinací napodobuje fyziologickou činnost slinivky břišní. Umoţňuje taky velkou flexibilitu v závislosti na změně denního reţimu ať pohybovém či dietním.31 Jako aplikátory inzulinu se v současné době pouţívají inzulinová pera. Komfort tohoto pera spočívá v lepší a jednodušší manipulaci, odpadá práce s lahvičkami a dezinfekcí. Můţe se uchovávat při pokojové teplotě a je vybaveno akusticky pro slepé pacienty. V některých případech u DM I. typu lékař doporučí léčbu pomocí inzulínové pumpy. Inzulínová pumpa je malý přístroj, který dodává organismu nepřetrţité dávky 29

Srov. RYBKA, J. A KOL. Diabetologie pro sestry, s. 67.

30

Srov. BRÁZDOVÁ, L. A KOL. Průvodce diabetologií pro zdravotní sestry, s. 39.

31

Srov. BRÁZDOVÁ, L. A KOL. Průvodce diabetologií pro zdravotní sestry, s. 41-42.

22

inzulínu. Pacient vhodný pro tuto léčbu prochází přísnými kriteriemi a po zváţení indikace se pumpa nasazuje za hospitalizace nemocného na vybraných klinikách.32

1.1.6 KOMPLIKACE DIABETES MELLITUS 1.1.6.1 Akutní komplikace Akutní komplikace diabetu jsou takové komplikace, které pacienta ohroţují na zdraví a přicházejí v kteroukoli dobu zcela nečekaně. Mezi tyto komplikace řadíme hypoglykémii a hyperglykemické kóma. HYPOGLYKÉMIE je stav, při kterém dojde k poklesu glykémie pod dolní hranici 3,3 mmol/l. Můţe vzniknout náhle, či pozvolně. Organismus reaguje na danou situaci vyplavováním kontraregulačních hormonů, které je provázeno subjektivní i objektivní hypoglykemickou symptomatologií33. Mezi příčiny hypoglykémie patří: Nadměrná dávka inzulínu nebo PAD. Opoţděný nebo sníţený příjem potravy, zvracení, průjem. Náhlá prolongovaná zátěţ. Alkohol.“34 Mezi projevy hypoglykémie patří: Únava. Bolest hlavy. Pocení. Zrychlený pulz. Pocit hladu, tzv. vlčí hlad.

32

Srov. BRÁZDOVÁ, L. A KOL. Průvodce diabetologií pro zdravotní sestry, s. 44.

33

Srov. BRÁZDOVÁ, L. A KOL. Průvodce diabetologií pro zdravotní sestry, s. 83.

34

RYBKA, J. A KOL. Diabetologie pro sestry, s. 118 -119.

23

Třes rukou.“35 Léčba hypoglykémie spočívá v rychlém perorálním podání monosacharidů. Proto by měl kaţdý diabetik, který aplikuje inzulín a uţívá některé PAD nosit u sebe hroznový cukr. Pokud není pacient schopen polykat, je moţno podat sacharidy rektálně ve formě nálevu, či intravenózně. Při nezvládnutelné hypoglykémii je nutné zavolat ihned RZP. Po kaţdé hypoglykémii je nutné zjistit příčinu hypoglykémie, ev. úpravu chybného reţimu a další preventivní opatření.36 HYPERGLYKÉMIE je stav, který se vyvíjí delší dobu a je charakterizován zvýšenou hladinou krevního cukru. Pokud stav dále progreduje, hyperglykémie přechází do diabetického kómatu. Mezi příčiny hyperglykémie patří: Nedostatečná dávka aplikovaného inzulínu. Opomenutí dávky inzulínu. Nadměrná dávka sacharidů ve stravě. Interkurentní onemocnění. Stresová situace. Špatná dávka nebo kombinace PAD. Mezi projevy hyperglykémie řadíme: Ţízeň. Časté močení. Bolest břicha. Nevolnost. Zvracení. Léčba hyperglykémie spočívá v dostatečném příjmu tekutin, dávka inzulínu se nesmí přerušovat, ve stravě pokud moţno upřednostnit monosacharidy a zvýšení dávek

35

BRÁZDOVÁ, L. A KOL. Průvodce diabetologií pro zdravotní sestry, s. 84

36

Srov. BRÁZDOVÁ, L. A KOL. Průvodce diabetologií pro zdravotní sestry, s. 85.

24

rychle působícího inzulinu. Při nezvládnutelné hyperglykémii s metabolickým rozvratem je nutno ihned vyhledat lékařskou pomoc. Diabetické kóma se objevuje po špatně zvládnutelné hyperglykémii a nachází se ve třech formách: KETOACIDOTICKÉ

DIABETICKÉ

KÓMA:

s jeho

obrazem

se

setkáváme při manifestaci DM I. typu, při chybné terapii, infekci a stresu. Je charakterizováno hyperglykémií a pozitivní ketonurií. HYPEROSMOLÁRNÍ DIABETICKÉ KÓMA: provází spíše DM II. typu a je charakterizováno pouze hyperglykémií bez ketonemie. LAKTÁTOVÁ ACIDÓZA: provází spíše tkáňovou hypoxii, ICHS, anémii, nebo vzniká toxickým účinkem léků při léčbě biguanidy, proto se objevuje u DM II. typu.37

1.1.6.2 Chronické komplikace Chronické komplikace diabetu se u diabetika vyvíjí postupně a v průběhu několika let nespolupráce pacienta spolu se špatnou kompenzací diabetu. Je důleţité podotknout, ţe všechny změny a stadia nemoci jsou nevratné a lze je pouze zastavit dobrou kompenzací diabetu. Mezi mikrovaskulární komplikace řadíme: Diabetickou retinopatii. Diabetickou nefropatii. Diabetickou neuropatii. Diabetická retinopatie je onemocnění, které postihuje cévy na očním pozadí u pacientů s diabetem. Na vzniku se podílí dlouhodobá hyperglykémie, hypertenze, porucha metabolismu lipidů a kouření. Rozlišujeme III. stupně poškození (neproliferativní, proliferativní, diabetická makulopatie), přičemţ je nutné podotknout,

37

Srov. BRÁZDOVÁ, L. A KOL. Průvodce diabetologií pro zdravotní sestry, s. 87-89

25

ţe poslední stadium končí slepotou. Diabetik bez rozdílu léčby by měl proto navštívit 1x za rok očního lékaře a nechat si vyšetřit oční pozadí. Diabetická nefropatie je onemocnění ledvin charakterizované proteinurií, hypertenzí a postupným poklesem ledvinných funkcí. Na vzniku se podílí dlouhodobá hyperglykémie, hypertenze, kouření. Rozlišujeme pět stadií poškození ledvin (I. stadium latentní, časné fáze, II. stadium incipientní, III. stadium manifestní nefropatie, IV. stadium chronické renální insuficience, V. stadium chronické selhání ledvin). Pacient se v posledním stadiu chronického selhávání připravuje na náhradu funkce ledviny (hemodialýza, peritoneální dialýza, transplantace ledvin). Kaţdý diabetik by měl mít 1x ročně provedeno vyšetření na mikroalbuminurii. Diabetická neuropatie je postiţení nervů při diabetu. Příčinou je dlouhodobá hyperglykémie, předpokládá se také vliv hypoxie a ischemie. Rozlišujeme periferní neuropatii (porucha citlivosti horních a dolních končetin rukavicového a ponoţkového typu) a autonomní neuropatii (postihující vegetativní činnost orgánů – srdce, ţaludku, střev, močového měchýře, či potence). Diabetikovi se proto doporučuje 1x ročně kontrola v neurologické ambulanci.38 Makrovaskulární komplikace nacházíme zejména u DM II. typu. Mezi tyto komplikace řadíme: Ischemickou chorobu srdeční. Cévní mozkovou příhodu. Hypertenzi. Příčinou ischemické choroby srdeční jsou aterosklerotická zúţení věnčitých tepen, které jsou u diabetiků mnohočetná. Mohou mít projevy Anginy pectoris (náhlé zúţení koronární arterie projevující se po námaze stenokardií, v klidu stenokardie ustanou), Nestabilní angíny pectoris (stenokardie projevující se v klidu způsobená náhlým zúţením koronární arterie) a v nejhorším případě dochází k Infarktu myokardu (akutní uzávěr věnčité tepny). Ischemická choroba dolních končetin se projevuje typickými klaudikačními bolestmi, nejdříve při chůzi, později i v klidu. Spolu s diabetickou neuropatií tvoří

38

Srov. RYBKA, J. A KOL. Diabetologie pro sestry, s. 134-145.

26

typické projevy na dolních končetinách, které mohou způsobit tzv. ,,Diabetickou nohu,“ při které dochází k poruše trofiky kůţe spolu s rozvojem ulcerací na dolní končetině v oblasti pod kotníkem. Konečné stadium diabetické nohy vede k amputaci dolní končetiny. Příčinou cévní mozkové příhody jsou úzávěry mozkových arteríí způsobené ischemií nebo krvácením. Přechodná ischemie mozkové tepny je vţdy předzvěstí cévní mozkové příhody s trvalými následky. Pokud příznaky vymizí v průběhu 24 hod., hovoříme o tranzitorní ischemické atace.39 Hypertenze je častým onemocněním všech diabetiků a podílí se na rozvoji mikrovaskulárních komplikací. Za hypertenzi povaţujeme opakované zvýšení krevního tlaku nad 140/90 mmHg. Hodnoty krevního tlaku jsou pro diabetika přísnější a vzhledem ke komplikacím diabetu se lékař snaţí o těsnou kompenzaci u pacienta.40 Mezi další komplikace diabetu řadíme kožní komplikace, především postiţení plísňové, bakteriální, kvasinkové. Po aplikaci inzulínu se můţou vyskytnout alergie, změny tukové tkáně při aplikaci inzulínu do stejného místa. Další jsou zubní komplikace, především zvýšené riziko vzniku zubního kazu, zánětu dásní a parodontu.

1.2 VYMEZENÍ POJMU EDUKACE ,,Edukace je výchova a vzdělávání pacienta: K samostatnější péči o vlastní onemocnění, při které přebírá větší část odpovědnosti za vlastní zdraví na sebe. Ke zlepšení spolupráce se zdravotnickým týmem.“41 Edukátor je v procesu edukace zdravotník, který se stává lektorem. Edukant je účastník edukace, tedy diabetik.

39

Srov. BRÁZDOVÁ, L. A KOL. Průvodce diabetologií pro zdravotní sestry, s. 104-106.

40

Srov. RYBKA, J. A KOL. Diabetologie pro sestry, s. 149-150.

41

JIRKOVSKÁ, A. A KOL. Jak (si) kontrolovat a léčit diabetes, s. 10.

27

Kaţdý pacient má právo na edukaci. Pomoci edukace lze velké většině nemocným s diabetem umoţnit ţít téměř normální způsob ţivota, navrátit jim subjektivní pocit zdraví, předcházet komplikacím, nebo jejich výskyt oddálit. To vše předpokládá aktivní účast diabetika na léčbě. Proto se v diabetologii klade velký důraz na výchovu diabetiků, protoţe se jedná o onemocnění nejen chronické, ale i psychosomatické, které můţe dobře edukovaný pacient lépe zvládat.42 Edukace pacienta neznamená pouze získávání určitých informací o nemoci a technické zručnosti, ale i pochopení a akceptace onemocnění se schopností přijímat nové léčebné přístupy, dle potřeby je přizpůsobovat podmínkám kaţdodenního ţivota. Úkoly, které musí diabetik zvládnout, jsou náročné. To vyţaduje nejen velkou trpělivost, zvlášť v úvodní fázi edukace, ale i velké odborné znalosti edukační a diabetologické sestry podloţené zkušenostmi, autoritou a samostatností. Aby byla edukace komplexní, vznikají edukační týmy sloţené nejen z edukačních sester a diabetologických lékařů, ale i odborných lékařů z oboru neurologie, psychologů, nutričních terapeutů, odborníků z cévní a rekonstrukční chirurgie, koţního a očního lékařství. Edukaci lze realizovat: Za hospitalizace diabetiků (léčebné, individuální a edukační kurzy). V ambulantních zařízeních (individuální nebo skupinová). Návštěvou edukátora v rodině diabetika. Telefonicky. Při rekondičních pobytech. V lázních. Elektronicky: e – learning. Na edukaci diabetika se vyčleňují tři fáze edukačního procesu: Základní (počáteční) edukace při zjištění diabetu – její smyslem je pomoci nemocnému se vyrovnat s chorobou (coping) a předat minimálně nutné informace a dovednosti schopné pro přeţití pacienta.

42

Srov. JIRKOVSKÁ, A. A KOL. Jak (si) kontrolovat a léčit diabetes, s. 8 -11.

28

Specializovaná komplexní (hloubková) edukace – se provádí formou edukačních kursů pro menší skupiny diabetiků a je zaměřena na prohloubení obsahu počáteční edukace, zvlášť na prevenci pozdních komplikací. Reedukace cílená (pokračující) – edukace je celoţivotní proces a efekt se projeví pouze tehdy, je – li opakovaná. Slouţí k upevňování vědomostí a znalostí diabetika a k udrţení motivace.43

1.2.1 CHARAKTERISTIKA EDUKOVANÉHO A NEEDUKOVANÉHO DIABETIKA Za edukovaného pacienta povaţujeme takového pacienta, který prošel při zjištění diagnózy jednotlivými fázemi edukace a dostal navíc informace o své nemoci v písemné podobě. Takový diabetik je seznámen a chápe podstatu a povahu svého onemocnění, má základní znalosti o cílech léčby a zná laboratorní hodnoty dobré kompenzace. Umí a snaţí se provádět selfmonitoring, dokáţe adekvátně reagovat a přizpůsobit se změnám denního reţimu. Má základní znalosti o výběru vhodných potravin, umí pojmenovat příznaky a léčbu akutních či chronických komplikací diabetu. Zná laické organizace ve svém okolí, kde se zdruţují pacienti se stejným onemocněním, při aplikaci inzulínu má dobré praktické zkušenosti. Je rovnocenným partnerem léčebného týmu, má k němu důvěru a svým aktivním přístupem můţe kontrolovat a měnit léčebný postup. Dobře edukovaný pacient nemá strach ze své nemoci, je v dobré psychické pohodě, za spolupráce rodiny motivován i chválen celým léčebným týmem a chodí pravidelně na kontroly do diabetologické poradny. Za needukovaného pacienta povaţujeme takového pacienta, který neprošel při zjištění diagnózy ţádnými fázemi edukace, nebo obdrţel informace o své nemoci pouze písemně. Takový diabetik nemá ţádné, nebo minimální informace o své nemoci, nechápe, proč má drţet dietu, protoţe ,,ho nic nebolí“. Neví, proč musí chodit tak často na kontroly, co se po něm vlastně vyţaduje, nemá důvěru k nikomu z léčebného týmu. Pokud sám není diabetik ustrašen svou nemocí, tak má pocit, ţe ho všichni jenom 43

Srov. JIRKOVSKÁ, A. A KOL. Jak (si) kontrolovat a léčit diabetes, s. 10-15.

29

straší o komplikacích, o kterých vlastně nic neví, nebo pouze z písemných zdrojů. Je to pacient nespolupracující nebo lhostejný ke své chorobě, neumí nebo se nesnaţí pochopit selfmonitoring a často chodí na kontrolu do diabetologické ambulance nepravidelně. V nejhorším případě přestane na kontroly chodit úplně, protoţe si myslí, ţe je uţ vyléčen, nebo je diagnóza omyl. Pokud je diabetik, který neprošel edukací ihned v začátku zjištění nemoci znovu edukován později, není efekt edukace takový jako od počátku.

1.2.2 PROJEKTOVÁNÍ EDUKACE Důleţitou přípravnou fází edukace je projektování. V této fázi si edukátor odpovídá na řadu otázek s jasnou, nevýhýbavou odpovědí. Proč? Má – li edukace splnit své poslání, musí být jeho cíle formulovány jasně a stručně. Cíle musí směřovat k rozvoji: Vědomostí - jejich získávání, prohlubování, doplňování. Dovedností – jejich osvojování a rozvíjení, aby diabetik byl schopen pouţít v praxi to, čemu se naučil. Na postoje účastníka – na formování jeho přístupů, názorů, stanovení ţebříčků hodnot, na ovlivňování. Obvykle jsou cíle vzdělávacího působení formulovány komplexně. Koho? Diabetici nejsou pasivními objekty, kaţdý má své názory, představy, přístupy a očekávání, co mu kurz přinese. Proto si edukátor musí odpovědět na otázku, koho činíme objektem pedagogického působení, komu je edukace určena a určit skladbu diabetiků kurzu. Důleţitá je pozitivní motivace k aktivní účasti v kurzu. Diabetik musí chtít. Pokud nechce, je ohroţeno veškeré úsilí edukátora. Proto se diabetik musí přesně dozvědět, co se v kurzu dozví. Co? Při této otázce se edukátor zamýšlí, co učinit předmětem výuky, aby bylo dosaţeno stanovených cílů. Proto je nutné, aby byl vytvořen učební plán spolu s obsahem výuky.

30

Jak? Obsah musí být účastníkům edukace podán co nejpřiměřenější formou, metodami a prostředky, v přiměřeném čase. Edukátor musí mít na paměti, ţe poţadavky, které jsou kladeny na diabetiky, musí být přiměřené jejich věku a vzdělání. Diabetik nechce být poučován, ale chce poradit, jak se zdokonalit ve své praxi. Proto je vhodné zvolit adekvátní metody výuky, materiálně didaktické prostředky a umoţnit diabetikům kreativní

spolupráci

při

výuce.

Edukátor

nesmí

také

přehlíţet

samostudium a zabezpečit dostatek doplňkových materiálů v písemné podobě. Důleţité je také časové rozvrţení výuky. Kdo? Edukátor musí mít dobré odborné vědomosti a dovednosti a základní znalosti z pedagogické průpravy. Musí vědět, komu bude přednášet a přizpůsobit výuku dané skupině diabetiků. Kde? Pro edukaci je také důleţitý prostor, ve kterém edukace probíhá. Měl by mít dostatečné osvětlení, větrání, dostatek místa pro všechny diabetiky. V učebně mohou být nachystány materiálně didaktické pomůcky a měl by být po celou dobu edukace zaručený klid. Zač? Náklady na edukaci se při jeho úspěšném průběhu mnohonásobně vrátí.44

1.2.3 EDUKACE DIABETIKA I. TYPU Protoţe DM I. typu často začíná v dětství a dospívání, úvodní fáze edukace probíhá často v přítomnosti rodičů dětí a mladistvých. Po dovršení dospělosti přechází mladý diabetik z dětské ambulance k dospělým a záleţí, s jakými informacemi přijde vybaven z minulého pracoviště. Pokud sám nebo s rodiči prošel jednotlivými fázemi edukace, přichází vesměs s dobrými znalostmi, které stačí pouze doplnit, nebo prohloubit formou reedukace. Dle mých zkušeností tomu bývá naopak, ţe mladistvý diabetik přichází do naší ambulance a nemá, nebo si nepamatuje ţádné informace o své nemoci. Potom takového diabetika musíme brát jako nového s čerstvým záchytem DM 44

Srov. BASTL, P., ŠVEC, V. Zdravotník lektorem, s. 16 – 28.

31

I. typu a zařadit ho do všech fází edukace. Pokud jen trochu lze, je vhodné k edukačnímu pohovoru přizvat rodinu diabetika. S přítomností rodiny u edukace mám dobré zkušenosti u diabetu obou typů. Rodina má motivační účinek, při problému dokáţe podpořit, pomoci. Edukace diabetika I. typu prochází třemi fázemi: Základní počáteční edukace: touto fází prochází pacient ihned při zjištění diagnózy v diabetologické ambulanci, nebo při hospitalizaci. Po šetrném sdělení diagnózy lékařem se edukační sestra pacienta ujímá a sdělí mu informace, které jsou nezbytné pro jeho přeţití. Diabetik je v této fázi mnohdy v šoku a přemírou informací ho můţeme odradit. Edukátor stanovuje z časového hlediska cíle krátkodobé, které mají u diabetika navodit změnu v kvalitativní a kvantitativní povaze změn. Jde především o změnu ve vědomostech, dovednostech, postojích a názorech diabetika. Cíle by měli také u diabetika navodit motivační účinek. Pomůckou při vymezování cílů jsou jejich taxonomie (hierarchicky uspořádaný systém vzdělávacích cílů). Zvlášť lze pouţít Daveovu taxonomii v psychomotorické oblasti, která zahrnuje pět úrovní vzdělávacích cílů. Jedná se o imitaci, při které dochází u diabetika k osvojení činnosti při napodobení a plné vědomé kontrole jejich jednotlivých úkonů (např. skládání inzulínového pera, práce s glukometrem). V další úrovni vzdělávání je to manipulace. V této fázi je diabetik schopen vykonat danou činnost podle slovního návodu (např. skládání inzulínového pera za pomocí slovního doprovodu edukátora). Poté dochází ke zpřesňování, při kterém se diabetik dále v činnosti zdokonaluje a je ji schopen vytvořit zcela samostatně (např. opakované skládání inzulinového pera pod dohledem). V předposlední úrovni vzdělávání dochází ke koordinaci. Nyní uţ diabetik vykonává praktickou činnost celkem samostatně a plynule (např. plynulá práce s inzulinovým perem, glukometrem) a přechází do fáze automatizace. Diabetik má zautomatizované sloţky psychomotorické činnosti a vynakládá na obsluhu minimum energie (např. diabetik umí pracovat s inzulinovým perem zcela samostatně). V oblasti kognitivní lze pouţít Bloomovu taxonomii. Ta zahrnuje šest úrovní vzdělávacích cílů. Je to zapamatování, kdy diabetik bude schopen po ukončení edukace reprodukovat základní údaje, fakta, termíny (např. co je to glykovaný hemoglobin, příznaky hyperglykémie apod.). Další úrovní vzdělávání je porozuměmí. V této fázi bude diabetik po skončení edukace schopen ilustrovat, vypočítat, vyjádřit vlastními slovy poučku (např. místa vpichu na těle, selfmonitoring 32

apod.). V další úrovni vzdělávání dochází k aplikaci. V této fázi jiţ diabetik bude schopen po skončení edukace aplikovat, demonstrovat pochopené poznatky, prokázat postup pracovního postupu (např. léčba hypoglykémie, mnoţství sacharidů v potravinách). Další fázi je analýza. Diabetik dokáţe analyzovat problémy a nacházet vztahy mezi nimi (např. příčiny hypoglykémie). Poslední úroveň zahrnuje syntézu. V této poslední úrovni vzdělávání diabetik dokáţe vytvářet poznatkové struktury, kombinovat jejich prvky a funkčně je integrovat (např. jak upravit inzulín při fyzické aktivitě). Pomocí taxonomie dle Krathwohl, která zahrnuje pět vzdělávacích cílů v oblasti afektivní, budujeme postoje a názory diabetika. Postoje jsou budovány zvnitřňováním hodnot. První předpoklad, aby se diabetik mohl učit je přijímání. V této fázi je nás diabetik ochoten vůbec vnímat a přijímat (např. diabetik chce být edukován). Dále je to reagování. V této fázi se u diabetika začne projevovat jeho vnitřní aktivita a snaţí se nějakým způsobem reagovat tak, aby mu to přinášelo uspokojení (např. diabetik má spoustu dotazů pro řešení konkrétních situací). Další úrovní je oceňování hodnoty, které se stává motivační silou diabetika, protoţe naše poznatky mají pro něho určitou hodnotu (např. diabetik zná mnoţství sacharidů v jednotlivých potravinách). Dále dochází k integrování. Diabetik si zabudovává do osobnosti postoj, který se začleňuje do ţebříčku jeho ţivotních hodnot (např. pro diabetika je důleţitější kompenzace diabetu neţ nevhodná fyzická aktivita). K integrování dochází postupně. Poslední úrovní je internalizace, která představuje nejvyšší úroveň pevně zakotvenou v osobnosti diabetika (např. u diabetika dochází ke změně ţivotního stylu).45 Podle doporučení International Diabetes Federation (IDF) by měl kaţdý pacient obdrţet následující informace: Individuálně přizpůsobené základy dietní léčby. Technika aplikace inzulínu, změna dávky podle samostatné kontroly. Selfmonitoring (samostatná kontrola glykémie) pomocí glukometru a diagnostických prouţků na moč. Akutní komplikace diabetu, příznaky, prevence, léčba.46

45

Srov. BASTL, P., ŠVEC, V. Zdravotník lektorem, s. 8 - 15

46

Srov. JIRKOVSKÁ, A. KOL. Jak (si) kontrolovat a léčit diabetes, s. 10 - 12

33

U základní počáteční edukace pedagogická komunikace probíhá nejčastěji formou individuální, zvlášť na ambulantních pracovištích. Edukační sestra tak můţe přesně stanovit, co se bude diabetik učit a učivo přizpůsobit věku a vědomostem diabetika. Výukové cíle realizujeme pomocí vhodných edukačních metod. Předpokladem jejich pouţití je aktivita, samostatnost a tvořivost edukátora. V této fázi edukace uplatňujeme především takové metody, kterými se snaţíme předávát diabetikovi hotové vědomosti. Edukační sestra nemocnému předkládá informace ve formě výkladů, popisů, instruktáţe (např. podání informací o glukometru před praktickým nácvikem) a názorné demonstrace (např. jak pracovat s inzulínovým perem). K praktické ukázce si edukátor přichystá pomůcky a pomocí vysvětlování demonstruje danou věc pomalu, opakovaně. Zároveň si ověřuje praktické schopnosti diabetika. Při pouţití některých metod si však edukátor nemůţe ověřit, zda diabetik učivo pochopil a jak si ho zapamatoval. Důleţité je proto neustále nové znalosti opakovat a upevňovat. Nejčastěji edukátor nemocnému podává informace formou rozhovoru, u dětí pomocí vyprávění a dramatizace (např. pomocí loutek). Komplexní hloubková edukace: touto fází prochází diabetik obvykle za 4 aţ 6 týdnů od počáteční edukace.47 Pacient jiţ získal první praktické zkušenosti a zároveň se u něj vyskytly problémy, na které chce znát odpověď. V této fázi edukace stanovuje edukátor

z časového hlediska cíle dlouhodobé. Pomůckou při vymezování a

konkretizaci vzdělávacích cílů jsou jejich taxonomie. U komplexní hloubkové edukace lze pouţít tak jako v úvodní fázi edukace všechny tři taxonomie v oblasti kognitivní, psychomotorické i afektivní. Forma komplexní edukace je často hromadná. Pacienti tvoří skupinu se stejným onemocněním, mají přibliţně stejný věk a mentální úroveň. Průběh výuky můţe mít mnoho podob, můţe se na ní podílet více edukátorů a přispívá k vytváření příznivého sociálně psychologického klimatu ve výuce. Komplexní edukace zahrnuje: Cíle

léčby

diabetu,

hodnocení

kompenzace

diabetu

(příznaky

hypoglykémie a hyperglykémie), cílové hodnoty glykémie nalačno a

47

Srov. RYBKA, J. A KOL. Diabetologie pro sestry, s. 108 - 111

34

postprandiálně, glykovaný hemoglobin, glykosurie, ketonurie, hmotnost, krevní tuky, krevní tlak, význam mikroalbuminerie. Samostatná kontrola diabetu (především glykémií), technika provedení a přístrojové vybavení (autolancety, testační prouţky, glukometry). Podstata diabetu I. typu, mechanismus účinku inzulínu. Inzulín: druhy inzulínu včetně doby působení, inzulínové reţimy, místa vpichu a rychlost vstřebávání. Vztah

fyzická

aktivita

a

inzulín,

riziko

hypoglykémie

a

posthypoglykemické hyperglykémie. Akutní komplikace diabetu: terapie glukagonem, ketoacidóza, modelové situace. Dietní léčba diabetu, význam a rozdělení sacharidů, výměnné jednotky, dieta při jiných onemocněních (hypertenze, poruchy koagulace, při celiakii apod.). Úpravy léčebného reţimu: diety, fyzické aktivity, zvládání stresu. Změny inzulínového reţimu při opakovaných výkyvech glykémie, modelové situace. Pozdní komplikace diabetu: prevence, léčba. Diabetická noha: prevence, léčba. Kontrola

hypertenze,

hyperlipoproteinémie,

vliv

kouření.

Kardiovaskulární onemocnění. Význam laických organizací, standardy diabetologické péče. Psychosociální a sexuální problémy diabetiků. Těhotenství a diabetes.48 Pomocí edukačních metod předáváme diabetikovi hotové vědomosti, tak jako v úvodní fázi edukace. Edukátor má připravené úlohy pro organizované opakování 48

Srov. JIRKOVSKÁ, A. A KOL. Jak (si) kontrolovat a léčit diabetes, s.10 - 12

35

z počáteční fáze edukace. Nevýhodou úloh můţe být stereotyp v opakování učiva, pocit nudy diabetika. Proto by měl edukátor stejný systém úloh neustále obměňovat. V této fázi edukace jiţ získává diabetik poznatky samostatně jako výsledek tvořivé činnosti. Edukátor vytyčí problém a diabetici se seznamují se systémem řešení (např. úprava inzulínu a sacharidů při fyzické aktivitě). Při řešení problému se uplatňuje analýza (hledání různých způsobů řešení), hypotéza (dvě a více způsobu řešení), výběr optimální hypotézy, verifikace (ověření) a vlastní řešení problému. Řešení má spoustu výhod, které přispívají ke kvalitnímu a trvalému osvojení vědomostí, dovedností. Formují ţádoucí postoje pacientů, rozvíjejí schopnosti racionálně se rozhodovat. Diabetik dokáţe řešit určité protiklady, které mu edukátor vytyčí (např. jídelníček diabetika je jeden protiklad, nemoc druhý, diabetik má jídelní doporučení, srovnává). Výhodou při řešení je samostatná práce diabetika. Často také probíhá mezi diabetiky diskuze nad určitým problémem, který edukátor vytyčí. Reedukace: tato fáze nastává přibliţně po šesti měsících pokračující edukace a cílem je především udrţovat motivaci diabetika. Probíhá hromadnou nebo individualizovanou formou. Výuka je stanovena pro širší okruh diabetiků bez rozdílu mentální úrovně, není stanovena individuálně pro jednotlivce. Často se pouţívá na rekondičních pobytech pro diabetiky, při edukaci v lázních apod. Diabetici při ní řeší specifiku daného problému (např. diabetická noha, diabetická nefropatie). Pomocí edukačních metod edukátor vytyčí problém tak, aby se řešil celistvý problém, a zůstává v pozadí, nechá diabetiky samostatně problém řešit. Někdy se provádí formou semináře na dané téma. Zhruba 1 aţ 2 roky diabetik potřebuje k ovládnutí samostatné kontroly diabetu. Mezitím se zdokonaluje a opakuje získané zkušenosti. Reedukace slouţí k opakování vědomostí a výměně zkušeností mezi ostatními diabetiky.49

1.2.4 EDUKACE DIABETIKA II. TYPU Diabetik II. typu je obvykle pacient ve středním a pokročilém věku, proto edukaci musíme přizpůsobit věkovým zvláštnostem. U starších diabetiků se snaţíme o splnění jiných kritérií kompenzace, neţ u mladších. Především se snaţíme o odstranění 49

Srov. JIRKOVSKÁ, A. KOL. Jak (si) kontrolovat a léčit diabetes, s.12 -14

36

subjektivních pocitů diabetika, jako je pocit ţízně, únava a časté močení. Starší diabetiky také není třeba přehlcovat mírou informací, které jsou pro něho stresující a které si vzhledem k jeho věku nelze pamatovat. Udrţujeme je na vyšších glykémiích, abychom zabránili riziku vzniku hypoglykémie. U diabetika II. typu v edukačním procesu rozlišujeme tři fáze: Základní počáteční edukace: touto fází prochází pacient ihned při zjištění diagnózy v diabetologické ambulanci, nebo při hospitalizaci. Probíhá individuálně. Po šetrném sdělení diagnózy lékařem se edukační sestra pacienta ujímá a sdělí mu informace, které jsou nezbytné pro jeho přeţití. Diabetik je v této fázi mnohdy v šoku a přemírou informací ho můţeme odradit. Edukátor stanovuje z časového hlediska cíle krátkodobé, které mají u diabetika navodit změnu v kvalitativní a kvantitativní povaze změn. Jde především o změnu ve vědomostech, dovednostech, postojích a názorech diabetika. Cíle by měli také u diabetika navodit motivační účinek. Pomůckou při vymezování cílů jsou jejich taxonomie (hierarchicky uspořádaný systém vzdělávacích cílů). U diabetiků II. typu lze pouţít Daveovu taxonomii v psychomotorické oblasti, která zahrnuje pět úrovní vzdělávacích cílů. Jedná se o imitaci, při které dochází u diabetika k osvojení činnosti při napodobení a plné vědomé kontrole jejich jednotlivých úkonů (např. skládání inzulínového pera, práce s glukometrem). V další úrovni vzdělávání je to manipulace. V této fázi je diabetik schopen vykonat danou činnost podle slovního návodu (např. skládání inzulínového pera za pomocí slovního doprovodu edukátora). Poté dochází ke zpřesňování, při kterém se diabetik dále v činnosti zdokonaluje a je ji schopen vytvořit zcela samostatně (např. opakované skládání inzulinového pera pod dohledem). V předposlední úrovni vzdělávání dochází ke koordinaci. Nyní uţ diabetik vykonává praktickou činnost celkem samostatně a plynule (např. plynulá práce s inzulinovým perem, glukometrem) a

přechází

do

fáze

automatizace.

Diabetik

má

zautomatizované

sloţky

psychomotorické činnosti a vynakládá na obsluhu minimum energie. V oblasti kognitivní lze pouţít Bloomovu taxonomii. Ta zahrnuje šest úrovní vzdělávacích cílů. Je to zapamatování, kdy diabetik bude schopen po ukončení edukace reprodukovat základní údaje, fakta, termíny (např. co je to glykovaný hemoglobin, příznaky hyperglykémie apod.). Další úrovní vzdělávání je porozuměmí. V této fázi bude diabetik po skončení edukace schopen ilustrovat, vypočítat, vyjádřit vlastními slovy 37

poučku (např. co je to hodnota BMI, selfmonitoring apod.). V další úrovni vzdělávání dochází k aplikaci. V této fázi jiţ diabetik bude schopen po skončení edukace aplikovat, demonstrovat pochopené poznatky, prokázat postup pracovního postupu (např. léčba hypoglykémie, mnoţství sacharidů v potravinách). Další fázi je analýza. Diabetik dokáţe analyzovat problémy a nacházet vztahy mezi nimi (např. příčiny glykosurie). Poslední úroveň zahrnuje syntézu. V této poslední úrovni vzdělávání diabetik dokáţe vytvářet poznatkové struktury, kombinovat jejich prvky a funkčně je integrovat (např. jak upravit mnoţství sacharidů při glykosurii). Pomocí taxonomie dle Krathwohl, která zahrnuje pět vzdělávacích cílů v oblasti afektivní, budujeme postoje a názory diabetika. Postoje jsou budovány zvnitřňováním hodnot. První předpoklad, aby se diabetik mohl učit je přijímání. V této fázi je nás diabetik ochoten vůbec vnímat a přijímat (např. diabetik chce být edukován). Dále je to reagování. V této fázi se u diabetika začne projevovat jeho vnitřní aktivita a snaţí se nějakým způsobem reagovat tak, aby mu to přinášelo uspokojení (např. diabetik má spoustu dotazů pro řešení konkrétních situací). Další úrovní je oceňování hodnoty, které se stává motivační silou diabetika, protoţe naše poznatky mají pro něho určitou hodnotu (např. diabetik zná mnoţství sacharidů v jednotlivých potravinách). Dále dochází k integrování. Diabetik si zabudovává do osobnosti postoj, který se začleňuje do ţebříčku jeho ţivotních hodnot (např. pro diabetika je důleţitější kompenzace diabetu neţ nevhodná fyzická aktivita). K integrování dochází postupně. Poslední úrovní je internalizace, která představuje nejvyšší úroveň pevně zakotvenou v osobnosti diabetika (např. u diabetika dochází ke změně ţivotního stylu).50 Podle doporučení International Diabetes Federation (IDF) by měl kaţdý pacient obdrţet následující informace: Individuálně přizpůsobené základy dietní léčby. Terapie dietou nebo PAD. Selfmonitoring (samostatná kontrola glykémie) pomocí glukometru nebo diagnostických prouţků na moč. Akutní komplikace diabetu, příznaky, prevence, léčba51. U základní počáteční edukace pedagogická komunikace probíhá nejčastěji formou individuální, zvlášť na ambulantních pracovištích. Edukační sestra 50

Srov. BASTL, P., ŠVEC, V. Zdravotník lektorem, s. 8 - 15

51

Srov. RYBKA, J. A KOL. Diabetologie pro sestry, s. 108-111

38

tak můţe přesně stanovit, co se bude diabetik učit a učivo přizpůsobit věku a vědomostem diabetika. Výukové cíle realizujeme pomocí vhodných edukačních metod. Předpokladem jejich pouţití je aktivita, samostatnost a tvořivost edukátora .V této fázi edukace uplatňujeme především takové metody, kterými se snaţíme předávát diabetikovi hotové vědomosti. Edukační sestra nemocnému předkládá informace ve formě výkladů, popisů, instruktáţe (např. podání informací o selfmonitoringu pomocí diagnostických prouţků na moč) a názorné demonstrace (např. jak pracovat s glukometrem). K praktické ukázce si edukátor přichystá pomůcky a pomocí vysvětlování demonstruje danou věc pomalu, opakovaně. Zároveň si ověřuje praktické schopnosti diabetika. Pokud starší diabetik nezvládá praktickou činnost zcela samostatně, lze poţádat o odborný dohled doma zdravotní sestru z domácí péče či charity. Pomoc charity v naší ambulanci pravidelně vyuţíváme a je pro nás téměř nepostradatelná. Při pouţití některých metod si však edukátor nemůţe ověřit, zda diabetik učivo pochopil a jak si ho zapamatoval. Důleţité je proto neustále nové znalosti opakovat a upevňovat. Nejčastěji edukátor nemocnému podává informace formou rozhovoru. Výhodou rozhovoru je moţnost vytvoření důvěrnějšího vztahu a edukátor získává okamţitou zpětnou vazbu. Komplexní hloubková edukace: touto fází prochází diabetik obvykle za 4 aţ 6 týdnů od počáteční edukace. Pacient jiţ získal první praktické zkušenosti a zároveň se u něj vyskytly problémy, na které chce znát odpověď. V této fázi edukace stanovuje edukátor z časového hlediska cíle dlouhodobé. U komplexní hloubkové edukace lze pouţít tak jako v úvodní fázi edukace všechny tři taxonomie v oblasti kognitivní, psychomotorické i afektivní. Forma komplexní edukace je často hromadná. Pacienti tvoří skupinu se stejným onemocněním, mají přibliţně stejný věk a mentální úroveň. Průběh výuky můţe mít mnoho podob, můţe se na ní podílet více edukátorů a přispívá k vytváření příznivého sociálně psychologického klimatu ve výuce. V této fázi probíhá edukace na téma: Cíle léčby diabetu, hodnocení kompenzace diabetu, cílové hodnoty glykémie nalačno a postprandiálně, glykovaný hemoglobin, glykosurie, ketonurie, hmotnost, krevní tuky, krevní tlak, význam mikroalbuminurie. 39

Samostatná kontrola diabetu (především glykosurie, hmotnost, krevní tlak, glykémie), vedení vlastních záznamů. Podstata diabetu II. typu, inzulínová rezistence a její ovlivnění, léčba PAD. Akutní komplikace diabetu. Dietní léčba diabetu, zejména redukční dieta, dieta u poruchy metabolismu tuků, změny stravovacích zvyklostí. Úpravy léčebného reţimu (zejména diety a fyzické aktivity). V individuálních případech dle lékaře i úpravy PAD a antihypertenziv dle samostatné kontroly. Pozdní komplikace diabetu: léčba, prevence, diabetická noha. Rizikové

formy

aterosklerózy:

hyperlipoproteinémie,

vliv

kontrola

kouření,

hypertenze,

kardiovaskulární

onemocnění. Význam aktivity laických organizací, standardy diabetologické péče. Psychosociální a sexuální problémy diabetiků.52 Pomocí edukačních metod předáváme diabetikovi hotové vědomosti, tak jako v úvodní fázi edukace. Edukátor má připravené úlohy pro organizované opakování z počáteční fáze edukace. Nevýhodou úloh můţe být stereotyp v opakování učiva, pocit nudy diabetika. Proto by měl edukátor stejný systém úloh neustále obměňovat. V této fázi edukace jiţ získává diabetik poznatky samostatně jako výsledek tvořivé činnosti. Edukátor vytyčí problém a diabetici se seznamují se systémem řešení (např. vhodná fyzická aktivita při obezitě). Při řešení problému se uplatňuje analýza (hledání různých způsobů řešení), hypotéza (dvě a více způsobu řešení), výběr optimální hypotézy, verifikace (ověření) a vlastní řešení problému. Řešení má spoustu výhod, které přispívají ke kvalitnímu a trvalému osvojení vědomostí, dovedností. Formují ţádoucí postoje pacientů, rozvíjejí schopnosti racionálně se rozhodovat. Diabetik dokáţe řešit určité protiklady, které mu edukátor vytyčí (např. jídelníček diabetika je jeden protiklad, nemoc druhý, diabetik má jídelní doporučení, srovnává). Výhodou při 52

Srov. JIRKOVSKÁ, A. A KOL. Jak si kontrolovat a léčit diabetes, s. 14 -15

40

řešení je samostatná práce diabetika. Často také probíhá mezi diabetiky diskuze nad určitým problémem, který edukátor vytyčí. Reedukace: tato fáze nastává přibliţně po šesti měsících pokračující edukace a cílem je především udrţovat motivaci diabetika. Probíhá hromadnou nebo individualizovanou formou. Výuka je stanovena pro širší okruh diabetiků bez rozdílu mentální úrovně, není stanovena individuálně pro jednotlivce. Často se pouţívá na rekondičních pobytech pro diabetiky, při edukaci v lázních apod. Diabetici při ní řeší specifiku daného problému (např. diabetická noha, diabetická nefropatie). Pomocí edukačních metod edukátor vytyčí problém tak, aby se řešil celistvý problém, a zůstává v pozadí, nechá diabetiky samostatně problém řešit. Někdy se provádí formou semináře na dané téma. Minimálně půl roku diabetik potřebuje čas k ovládnutí samostatné kontroly diabetu. Mezitím se zdokonaluje a opakuje získané zkušenosti a reedukace slouţí k opakování vědomostí a výměně zkušeností mezi ostatními diabetiky.53

1.2.5 HODNOCENÍ EDUKAČNÍHO PROCESU Hodnocení efektivity edukace zařazujeme na konec edukačního procesu. Ekvivalentem pojmu hodnocení je evaluace. Edukátor hodnotí kvalitu svého pedagogického působení a diabetici posuzují úroveň svých znalostí. Evaluace potom představuje ty techniky, které lze vyuţít při sledování prospěchu diabetiků v podobě konkrétních výsledků učební činnosti. Cíle hodnocení: Zpětná vazba o prospěchu diabetiků. Zpětná vazba o pokroku diabetiků. Motivace. Podklad pro vedení záznamu o dosaţeném pokroku. Posouzení připravenosti diabetiků pro další učení.

53

Srov. JIRKOVSKÁ, A. KOL. Jak (si) kontrolovat a léčit diabetes, s. 12 -14.

41

Druhy hodnocení: Formativní (kontrolní, diagnostické): cílem je podpora efektivního učení diabetiků. Toto hodnocení bývá obvykle zaměřeno na odhalení chyb obtíţí a nedostatků.(např. u diabetika hodnoty glykémie, špatná aplikace inzulínu). Sumativní (shrnující, klasifikační): cílem je stanovení úrovně dosaţených vědomostí v určeném časovém okamţiku (např. diabetik obdrţí osvědčení o absolvování kurzu). Metody hodnocení: Přímé: pozorováním diabetika. Polopřímé: záznam o průběhu edukace (auditivní, audiovizuální). Nepřímé: slovní rozhovor, písemné (např. testy, dotazníky), konzilium expertů. Praktické: výměna zkušeností mezi edukanty, širší kolektiv edukátorů proniká do podstaty výchovně vzdělávacího procesu. Do procesu hodnocení patří sebereflexe. Je to zpětná vazba o tom, co a jak edukátor dělal a proţíval při komunikaci s edukanty, co se při tom dělo a jak tato komunikace probíhala. Sebereflexí edukátor poznává i svou osobní teorii výuky a získává poznatky o svých představách výuky. Proces, ve kterém edukátor zpracovává a získává zpětnovazebné informace o své pedagogickém působení, se nazývá autodiagnostika. Hlavní cestou zdokonalování pedagogické činnosti edukátora je jeho pedagogicko – psychologické sebevzdělávání.54

1.2.6 BARIÉRY V EDUKACI DIABETIKA

54

Srov. BASTL, P.,ŠVEC, V. Zdravotník lektorem, s.85 -105.

42

Při edukaci se mohou vyskytnout problémy u klientů všech věkových kategorií. Tyto problémy významně ovlivňují učení diabetiků a můţeme je nazvat bariérami výuky. Mezi bariéry výuky patří: Změny v percepci (smyslovém vnímání): při dekompenzaci diabetu mellitu se zhoršuje zraková ostrost, u velké většiny diabetiků jsou přítomny zrakové poruchy (např. glaukom, katarakta). U starších diabetiků klesá schopnost slyšet tóny vyšší frekvence, častá je nedoslýchavost. Také dochází ke změnám v emocionalitě, kdy někteří lidé jsou citově labilnější, hladovější, lehce podléhají dojetí. Změny v adaptaci: u některých diabetiků je zhoršená schopnost adaptace organismu na změny prostředí. Změny v učení: u kaţdého diabetika je rozličná schopnost se učit. Někomu osvojení látky trvá déle, někteří diabetici vstřebávají lépe praktické dovednosti neţ teoretické. Edukátor proto nemůţe edukovat kaţdého diabetika stejnou měrou, ale pokud moţno musí podat informace jednotlivci tak, aby se neohrozilo učení diabetika. Změny v rozumových schopnostech: někteří diabetici si lépe zapamatují vizuální informace, na coţ nesmí edukátor při edukaci zapomínat. Různá je také schopnost diabetika uchovávat si a vybavovat informace. Někteří mají špatnou krátkodobou paměť, jiní dlouhodobou. Na učení má vliv pokles pozornosti či zpomalené psychomotorické tempo. Aktuální fyzický stav: nepříznivý vliv na učení má bolest, zvracení, horečka, průjem, únava a jiné projevy spojené s onemocněním. Patří zde i smyslové poruchy, neuspokojené potřeby jedince. Aktuální psychický stav: nálada, strach, šok z diagnózy, pozornost, nezájem.

Přítomnost psychických poruch působí negativně. Naopak

dobrá nálada, odpočinek a zájem působí na učení pozitivně. Motivace: touha klienta se něco naučit, získat vědomosti, zručnosti, které jsou pro diabetika významné. Nedostatek motivace podlomuje proces

43

učení, proto by měl edukátor umět stanovit takové cíle učení, které u diabetika navozují motivační účinek. Osobnost

diabetika:

temperament,

vůle,

vzdělání,

inteligence,

představivost, mateřský jazyk (cizinec) a povahové vlastnosti podmiňují interindividuální rozdíly v učení. Předcházející zkušenosti diabetika: jsou stejně důleţité jako všechny vyšší determinanty. Neţ edukátor začne s edukací, měl by vědět, co uţ diabetik o dané problematice ví, jaké má zkušenosti, co mu sdělovali přátelé a co v souvislosti s tím zaţili. Negativní zkušenost diabetika ovlivňuje nové informace edukátora, které nemusí diabetik akceptovat. Poddajnost (compliance): vyjadřuje, do jaké míry se klient ztotoţňuje s radami a doporučeními edukátora.55 Správnou komunikací s pacientem a schopností empatie edukátora lze úspěšně překonávat bariéry edukace. O překáţkách v edukaci musí být vţdy proveden záznam do zdravotnické dokumentace.

1.2.7 DOKUMENTACE EDUKACE O kaţdé provedené edukaci musí být učiněn záznam do zdravotnické dokumentace. Záznam slouţí k ochraně edukátora před trestním stíháním, informuje a připomíná celému léčebnému týmu o obsahu edukace, podporuje kontinuitu. Pokud nechce být diabetik poučen, musí se provést záznam do dokumentace s odůvodněním a podpisem nemocného. Edukátor dále zapíše, kterému lékaři informaci o odmítnutí edukace sdělil. Pokud se edukace provádí u některého z členů rodiny, je nutné provést opět záznam s obsahem sdělení a podpisem člena rodiny. Správně provedený záznam o edukaci zahrnuje: Úroveň znalostí, dovedností a motivace na začátku a konce edukace. Bariéry výuky (jazyk, věk, smyslová vada). 55

Srov. Edukace v ošetřovatelství [online]. 2004 [cit. 2009-03-18]. Dostupný z WWW: .

44

Cíl edukace. Metody, formy, pomůcky k edukaci. Obsah edukace. Hodnocení (splnění cíle). Kdo, kdy, kde edukoval. Podpis edukanta a edukátora.

1.2.7 PSYCHOSOCIÁLNÍ PROBLEMATIKA DIABETU DM je chronické a nevyléčitelné onemocnění, které u diabetika vyvolává různou reakci na toto sdělení. U většiny diabetiků je reakce stejná a diabetik prochází jednotlivými fázemi proţívání nemoci: Fáze šoku: diabetik má pocit, ţe to nemůţe být pravda, ţe se stal někde omyl. V této fázi musíme diabetikovi předat informace pouze nutné pro jeho přeţití. Fáze popření: diabetik odmítá přiznat skutečnost nemoci a chová se, jako by neexistovala. To, ţe diabetes nebolí, můţe tendenci k popírání posilovat. Fáze agrese: po připuštění skutečnosti začne mít diabetik vztek. Můţe být agresivní vůči zdravotnickému personálu, ale i rodině, spolupacientům. Vztek je výrazem pocitů bezmoci a úzkosti. Tuto skutečnost je třeba sdělit rodině a blízkým lidem kolem diabetika. Zároveň by měl být zdravotnický personál na tuto situaci připraven a umět s takovým diabetikem komunikovat. Fáze deprese: nastává ve chvíli, kdy si pacient plně uvědomuje svou nemoc a její důsledky. V této fázi je často nutná pomoc klinického psychologa.

45

Fáze přijetí: dochází po různých výkyvech k přijetí nemoci, diabetik si uvědomuje zodpovědnost za svoje zdraví, chce se naučit ţít plnohodnotný ţivot. Jednotlivé fáze obranné reakce mohou trvat různě dlouhou dobu, často se v průběhu nemoci mohou vracet, nebo v některé fázi můţe diabetik ustrnout. Proto je důleţité, aby diabetolog spolupracoval s klinickým psychologem a mohl tak kdykoli podpořit psychickou pohodu diabetika. 56 Diabetikovi je nutné také vysvětlit a podat informace ohledně cestování, zaměstnání, zvlášť u řidičů z povolání. Diabetik by měl znát svá práva a vědět, které laické organizace diabetiků se sdruţují v jeho okolí. Lékař nebo edukační sestra by měli pacientovi podat informace o rekondičních pobytech, lázeňské léčbě a nové poznatky v péči o diabetika. Celý zdravotnický tým si musí uvědomit, jak málo stačí k tomu, abychom udělali pacienta s chronickým onemocněním šťastným a naučili ho se svou nemocí ţít.

56

Srov. KRAUSOVÁ, Z. Psychické problémy diabetiků, s. 5 -13

46

2

CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY

Cíl 1. Zjistit, jakou formou byly diabetikovi sděleny úvodní informace o nemoci, její příčině vzniku a způsobu léčby v diabetologických ambulancích. Hypotéza 1. Předpokládám, ţe více neţ 25 % dotázaných respondentů uvede, ţe jim informace o nemoci, její příčině vzniku a způsobu léčby nebyly sděleny. Hypotéza 2. Předpokládám, ţe více neţ 25 % dotázaných respondentů uvede, ţe jim informace o nemoci, její příčině vzniku a způsobu léčby byly sděleny pouze písemnou formou.

Cíl 2. Zjistit, jaká je hodnota dlouhodobého ukazatele diabetu glykovaného hemoglobinu (HBA1C). Hypotéza 3. Předpokládám, ţe více neţ 50 % diabetiků má výborné nebo uspokojivé hodnoty glykovaného hemoglobinu.

Cíl 3. Zjistit, jak budou diabetici postupovat při hypoglykémii. Hypotéza 4. Předpokládám, ţe více neţ 75 % respondentů uvede správný postup při hypoglykémii.

Cíl 4. Zjistit, jak diabetici hodnotí celkové znalosti o své nemoci. Hypotéza 5. Předpokládám, ţe více neţ 75 % respondentů bude hodnotit své znalosti o nemoci alespoň jako dobré.

47

3

METODIKA

K získání informací pro mou bakalářskou práci jsem pouţila metodu dotazníkového anonymního šetření, které proběhlo od začátku prosince 2008 do konce února 2009. Vypracovala jsem dva typy dotazníků, které byly rozdány do čtyř privátních

diabetologických

ambulancí.

Jednotlivé

ambulance

chtějí

zůstat

v anonymitě. Za souhlasu lékařů privátních ambulancí a za pomoci všeobecných sester bylo rozdáno celkem 120 dotazníků, přičemţ 60 dotazníků bylo určeno pro diabetiky I. typu a 60 dotazníků pro diabetiky II. typu. Respondenti obdrţeli od sestry příslušný dotazník s poslední hodnotou glykovaného hemoglobinu, která byla před předáním respondentovi vyplněna sestrou či lékařem. Po samostatném vyplnění diabetici vhodili dotazník do připravené schránky. Oba dotazníky obsahovaly celkem 33 stejných poloţek. Některé poloţky (položka č. 6, 7, 8, 9, 10, 24, 27) se v dotazníku lišily dle charakteru typu diabetu. Do obou dotazníků byly také zařazeny kontrolní poloţky. Pokud respondent v odpovědi uvedl více moţností a byla moţná pouze jedna správná odpověď, tak byly tyto poloţky zařazeny do špatných odpovědí. Dotazník byl rozdělen do osmi částí. První část dotazníků obsahovala poloţky č. 1, 2, 3 zjišťující identifikační údaje respondentů jako je věk, pohlaví a délka trvání nemoci. Druhou část dotazníků tvořily poloţky č. 4, 5, 6, 7, které se zabývaly kvalitou úvodních informací o nemoci a zdali nemocný obdrţel vůbec nějaké informace o své nemoci od zdravotnických pracovníků. Třetí část obsahovala poloţky č. 8 aţ 10 zaměřené u dotazníku I. typu na kvalitu informací o inzulínu, z toho poloţka č. 9 byla zvolena jako kontrolní. U dotazníku II. typu zjišťovaly poloţky č. 8 a 10 informace o současné léčbě pacienta, a zdali byla pacientovi doporučena redukce hmotnosti. Poloţka č. 9 v dotazníku pro diabetika II. typu byla volena jako kontrolní. Čtvrtá část poloţky č. 11, 12 dotazníku zjišťovala kvalitu informací o diabetické dietě, kterou jsem si ihned ověřovala v kontrolních poloţkách č. 13, 14, 15, 16, 17, 18. Pátou část dotazníku tvořila poloţka č. 19, která se zabývala kvalitou informací o akutních komplikacích diabetu, přičemţ poloţky č. 20, 21, 22, 23 byly opět kontrolní. 48

Šestá část dotazníku obsahovala poloţku č. 24, která se u dotazníku I. typu zaměřovala na kvalitu podaných informací ohledně selfmonitoringu. U dotazníku II. typu se kontrolní poloţka č. 24 zaměřovala na dodrţování reţimu diabetika. Poloţky č. 25, 26 se zabývaly kvalitou informací o pohybovém reţimu. Poloţka č. 27 u dotazníku I. typu zjišťovala formu podaných informací o úpravě inzulínu a stravy při fyzické aktivitě. U dotazníku II. typu poloţka č. 27 zjišťovala, zdali bylo diabetikovi vysvětleno, jak si upravit mnoţství jídla dle glykosurie.

Na tyto poloţky ihned

navazovala kontrolní poloţka č. 28 o úpravě inzulínu při fyzické aktivitě u dotazníku I. typu a úpravě reţimu či stravy u dotazníku II. typu. Sedmá část dotazníku obsahovala poloţky č. 29, 30, 31, které se zaměřovaly na pravidelnost kontrol dolních končetin lékařem či samotným pacientem, přičemţ na kvalitu informací o diabetické noze navazuje kontrolní poloţka č. 31. Poslední část dotazníku obsahovala poloţku č. 32, která zjišťovala, zdali byl nemocný seznámen s pojmem glykovaný hemoglobin a poloţku č. 33, která informovala o celkové kvalitě poskytnutých informací o diabetu mellitu, jejichţ kvalitu diabetik sám vyhodnotil. Hodnoty glykovaného hemoglobinu, které byly v dotazníku vyplněny předem sestrou či lékařem byly zpracovány a vyhodnoceny. Respondenti byli podle hodnot glykovaného hemoglobinu rozděleni do tří kategorií. Na kategorií diabetiků s výbornou kompenzaci, na kategorií diabetiků s uspokojivou kompenzací a na kategorií diabetiků s neuspokojivou kompenzací. Výsledky jsem zpracovala v programu Microsoft Excel. Pomocí tabulek a grafů jsem vyjádřila absolutní a relativní četnosti. Relativní četnost byla vypočítaná podle vzorce

fi

ni n ( f i = relativní četnost, n i = podíl četnosti – absolutní četnost, n =

celková četnost).

49

4

VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA

Celkem bylo rozdáno 120 dotazníků (100 %), přičemţ 60 dotazníků bylo určeno pro diabetiky I. typu a 60 dotazníků pro diabetiky II. typu. Dotazníků se mi vrátilo celkem 93 (77,5 %). Z celkového počtu 93 respondentů bylo 47 diabetiků I. typu a 46 diabetiků II. typu.

Tab. č. 1 – Pohlaví respondentů POHLAVÍ

ABSOLUTNÍ ČETNOST

RELATIVNÍ ČETNOST

ţeny muţi

44 49

47% 53%

celkem

93

100%

Z celkového počtu 93 respondentů (položka č. 1 v obou dotaznících, tabulka č. 1, graf č. 1) vyplnilo dotazník 44 ţen (47 %) a 49 muţů (53 %). Z celkového počtu 44 ţen mělo 19 respondentek Diabetes mellitus I. typu a 25 respondentek Diabetes mellitus II typu. Z celkového počtu 49 muţů mělo 28 respondentů Diabetes mellitus I. typu a 21 respondentů Diabetes mellitus II. typu.

Graf č. 1 - Pohlaví respondentů 50

Tab. č. 2 – Věk respondentů VĚK 18 - 30 let 31 - 45 let 46 - 60 let 61 - 78 let

ABSOLUTNÍ ČETNOST 7 29 28 29

RELATIVNÍ ČETNOST 8% 31% 30% 31%

93

100%

celkem

Věkové kategorie byly rozděleny do čtyř skupin. Z celkového počtu 93 respondentů (položka č. 2 v obou dotaznících, tabulka č. 2., graf č. 2) bylo v kategorii od 18 do 30 let 7 (8 %) diabetiků, v kategorii od 31 do 45 let bylo 29 (31 %) diabetiků, ve věku 46 aţ 60 let bylo 28 (30 %) diabetiků a v poslední skupině od 61 do 78 let bylo 29 (31 %) diabetiků. Průměrný věk diabetiků I. typu byl 45 let a diabetiků II. typu 57 let, přičemţ věk nejmladšího diabetika byl 18 let a nejstaršího diabetika 78 let.

35%

31%

30%

31%

30% 25% 20% 15% 10%

8%

5% 0% 18 - 30 let

31 - 45 let

Graf č. 2 - Věk respondentů

51

46 - 60 let

61 - 78 let

Tab. č. 3 – Délka trvání nemoci Diabetes mellitus DÉLKA TRVÁNÍ NEMOCI 0 - 5 let 6 - 15 let 16 - 25 let 26 - 30 let neuvedeno celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 19 35 24 14 1 93

RELATIVNÍ ČETNOST 20% 38% 26% 15% 1% 100%

Respondenti byli rozděleni do čtyř kategorií podle délky trvání nemoci DM. Z celkového počtu 93 respondentů (položka č. 3 v obou dotaznících, tabulka č. 3, graf č. 3) u 19 diabetiků (20 %) trvala nemoc 0 aţ 5 let. Další kategorii tvořilo 35 diabetiků (38 %), u nichţ délka nemoci trvala 6 aţ 15 let. Do kategorie 16 aţ 25 let trvání nemoci spadalo 24 diabetiků (26 %) a poslední kategorii tvořilo 14 diabetiků (15 %) s trváním nemoci 26 aţ 30 let. Jeden z dotazovaných tento údaj neuvedl. Průměrná doba trvání nemoci byla 15 let. Nejkratší doba trvání nemoci byla 2 měsíce a nejdelší 35 let.

38%

40% 35% 30% 25%

26% 20%

20%

15%

15% 10% 5%

1%

0% 0 - 5 let

6 - 15 let

16 - 25 let

26 - 30 let

Graf č. 3 - Délka trvání nemoci Diabetes mellitus

52

neuvedeno

Tab. č. 4 – Forma sdělení informací o Diabetu mellitu ODPOVĚĎ ústní písemná ústní i písemná ţádná celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 23 34 29 7 93

RELATIVNÍ ČETNOST 25% 37% 31% 8% 100%

Na poloţku ,,Jakou formou vám byly sděleny informace o vašem onemocnění?“ (položka č. 4 v obou dotaznících, tabulka č. 4, graf č. 4) označilo z celkového počtu 93 respondentů ústní formu 23 respondentů (25 %) a 34 respondentů (37 %) písemnou formu. 29 respondentů (31 %) bylo informováno ústně i písemně a 7 diabetiků (8 %) nebylo informováno ani ústně, ani písemně. K této poloţce se vztahovala hypotéza č. 1, v které jsem předpokládala, ţe více neţ 25 % dotázaných respondentů uvede, ţe jim informace o nemoci, její příčině vzniku a způsobu léčby nebyly sděleny. Tato hypotéza se mi nepotvrdila, protoţe z celkového počtu 93 respondentů pouze 7 pacientům (8 %) nebyly podány ţádné informace o jejich nemoci, příčině vzniku a způsobu léčby. K této poloţce se vztahovala i hypotéza č. 2, v které jsem předpokládala, ţe více neţ 25 % dotázaných respondentů uvede, ţe jim informace o nemoci, její příčině vzniku a způsobu léčby byly sděleny pouze písemnou formou. Tato hypotéza se mi potvrdila, protoţe z celkového počtu 93 respondentů bylo 34 respondentů (37 %) informováno o své nemoci pouze písemně formou letáku či broţury.

40%

37%

35%

31%

30% 25%

25%

20% 15% 10%

8%

5% 0% ústní

písemná

ústní i písemná

Graf č. 4 – Forma sdělení informací o Diabetu mellitu

53

žádná

Tab. č. 5 – Spokojenost diabetika se způsobem sdělení diagnózy ODPOVĚĎ ano ne nepamatuje se celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 39 16 38 93

RELATIVNÍ ČETNOST 42% 17% 41% 100%

Z celkového počtu 93 respondentů (položka č. 5 v obou dotaznících, tabulka č. 5, graf č. 5) bylo 39 dotazovaných (42 %) s formou sdělení diagnózy spokojeno, 16 respondentů (17 %) spokojeno nebylo a 38 respondentů (41 %) si nepamatuje, jakým způsobem mu byla diagnóza sdělena.

45%

42%

41%

40% 35% 30% 25% 20%

17%

15% 10% 5% 0% ano

ne

Graf č. 5 – Spokojenost diabetika se způsobem sdělení diagnózy

54

respondent si nepamatuje

Tab. č. 6 Forma sdělení informací o inzulínu a inzulínové rezistenci ODPOVĚĎ

ABSOLUTNÍ ČETNOST 20 24 25 24 93

ústní písemná ústní i písemná ţádná celkem

RELATIVNÍ ČETNOST 21% 26% 27% 26% 100%

Z celkového počtu 93 respondentů (položka č. 6 v obou dotaznících, tabulka č. 6, graf č. 6) byly informace o inzulínu a sníţené citlivosti inzulínu vůči tkáním v dotazníku sděleny 20 respondentům (21 %) ústně, 24 dotazovaným (26 %) písemně. 25 respondentů (27 %) uvedlo formu podání ústní i písemnou a 24 dotazovaných (26 %) uvedlo, ţe jim informace nebyly sděleny.

26%

21%

ústní písemná ústní i písemná žádná 26% 27%

Graf č. 6 – Forma sdělení informací o inzulínu a inzulínové rezistenci

55

Tab. č. 7 –Kvalita informací o inzulínu a inzulínové rezistenci ODPOVĚĎ velmi špatná špatná ani špatná, ani dobrá dobrá velmi dobrá vynikající celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 4 8 25 29 19 8 93

RELATIVNÍ ČETNOST 4% 9% 27% 31% 20% 9% 100%

Z celkového počtu 93 respondentů (položka č. 7 v obou dotaznících, tabulka č. 7, graf č. 7) u poloţky ,,Jak byste hodnotil (a) kvalitu informací týkajících se inzulínu a inzulínové rezistenci?“ respondenti hodnotili kvalitu následovně: I kdyţ 24 diabetikům (26 %) z celkového počtu 93 respondentů nebyly podány ţádné informace o inzulínu a inzulínové rezistenci, za velmi špatnou kvalitu ji hodnotili pouze 4 respondenti (4 %) a za špatnou pouze 8 respondentů (9 %). Za ani dobrou, ani špatnou ji označilo 25 respondentů (27 %). Naopak kvalitu informaci jako dobrou hodnotilo 29 dotazovaných (31 %), jako velmi dobrou 19 respondentů (20 %) a za vynikající ji povaţovalo 8 dotazovaných (9 %).

9%

4%

9% velmi špatná

20%

špatná ani špatná, ani dobrá 27%

dobrá velmi dobrá vynikající

31%

Graf č. 7 – Kvalita informací o inzulínu a inzulínové rezistenci

56

Tab. č. 8 – Možnost praktického nácviku inzulinu ODPOVĚĎ

ABSOLUTNÍ ČETNOST 46 1 47

ano ne celkem

RELATIVNÍ ČETNOST 98% 2% 100%

Z celkového počtu 47 diabetiků I. typu (položka č. 8 v dotazníku pro diabetika I. typu, tabulka č. 8, graf č. 8) mělo moţnost praktického nácviku aplikace inzulínu 46 respondentů (98 %) a pouze jeden pacient tuto moţnost neměl (2 %).

120% 100%

98%

80% 60% 40% 20% 2% 0% ano

ne

Graf č. 8 – Možnost praktického nácviku inzulínu

57

Tab. č. 9 – Rychlost vstřebávání inzulinu na těle ODPOVĚĎ podkoţí břicha stehna hýţdě paţe netuším celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST

RELATIVNÍ ČETNOST

27 6 2 5 7 47

57% 13% 4% 11% 15% 100%

Na kontrolní poloţku „Víte, z jakého místa se inzulín nejrychleji vstřebává?“ odpovědělo z celkového počtu 46 diabetiků I. typu (položka č. 9 v dotazníku pro diabetika I. typu, tabulka č. 9, graf č. 9) 27 respondentů (57 %) správně – z podkoţí břicha. 6 respondentů (13 %) uvedlo stehna, 2 respondenti (4 %) označili hýţdě, 5 respondentů (11 %) paţe a 7 dotazovaných (15 %) netušilo, z kterého místa na těle se inzulín nejrychleji vstřebává.

15%

podkoží břicha

11%

stehna hýždě

4%

57%

paže respondent netuší

13%

Graf č. 9 – Rychlost vstřebávání inzulinu na těle

58

Tab. č. 10 – Střídání místa vpichu na těle ODPOVĚĎ ano občas ne celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 24 17 6 47

RELATIVNÍ ČETNOST 51% 36% 13% 100%

Na položku č. 10 v dotazníku pro diabetika I. typu ,,Střídáte si pravidelně vaše místa vpichu?“(tabulka č. 10, graf č. 10) odpovědělo celkem 47 diabetiků I. typu. 24 dotazovaných pacientů (51 %) si místo vpichu střídá, coţ je v pořádku. 17 respondentů (36 %) si místo vpichu střídá občas a 6 dotazovaných respondentů (13 %) si místo vpichu nestřídá nikdy.

60% 51% 50% 40%

36%

30% 20%

13%

10% 0% ano

občas

Graf č. 10 – Střídání místa vpichu na těle

59

ne

Tab. č. 11 – Léčba diabetika II. typu ODPOVĚĎ pouze dieta a pohybový reţim dieta a tablety tablety a inzulín pouze inzulín celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 12 34 0 0 46

RELATIVNÍ ČETNOST 26% 74% 0% 0% 100%

Z celkového počtu 46 diabetiků II. typu (položka č. 8 v dotazníku pro diabetika II. typu, tabulka č. 11, graf č. 11) je 12 respondentů (26 %) léčeno pouze dietou a pohybovým reţimem, 34 respondentů (74 %) dietou a tabletami. Ţádný z dotazovaných respondentů není léčený tabletami a inzulínem, popř. pouze inzulínem.

80%

74%

70% 60% 50% 40% 30%

26%

20% 10% 0% pouze dieta a pohybový režim

dieta a teblety

Graf č. 11 – Léčba diabetika II. typu

60

Tab. č. 12 – Doporučení redukce hmotnosti ODPOVĚĎ ano ne, i kdyţ mám nadváhu či obezitu ne, protoţe nemám nadváhu nebo obezitu celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 22 7 17 46

RELATIVNÍ ČETNOST 48% 15% 37% 100%

Z celkového počtu 46 diabetiků II. typu (položka č. 9 v dotazníku pro diabetika II. typu, tabulka č. 12, graf č. 12) byla 22 pacientům (48 %) doporučena redukce hmotnosti, 7 respondentům (15 %) redukce hmotnosti doporučena nebyla, i kdyţ mají nadváhu či obezitu. 17 dotazovaným (37 %) redukce hmotnosti nebyla doporučena, protoţe ji nepotřebují.

60% 50%

48% 37%

40% 30% 20%

15%

10% 0% ano

ne, ikdyž má respondent nadváhu či obezitu

Graf č. 12 – Doporučení redukce hmotnosti

61

ne

Tab. č. 13 –Znalost diabetika o pojmu BMI ODPOVĚĎ poměr mezi hladinou krevního cukru nalačno a po jídle poměr mezi výškou a hmotností těla poměr mezi krevním tlakem v klidu a při zátěţi poměr mezi obvodem pasu a hmotností těla nevím celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 9

RELATIVNÍ ČETNOST 20%

24

52%

3

6%

9

20%

1 46

2% 100%

Na kontrolní položku č. 10 v dotazníku pro diabetika II. typu (tabulka č. 13, graf č. 13) týkající se znalostí respondenta o pojmu BMI odpovědělo z celkového počtu 46 diabetiků II. typu 24 respondentů (52 %) správně, ţe hodnota BMI je poměr mezi výškou a hmotností těla. 9 dotazovaných (20 %) odpovědělo, ţe je to poměr mezi hladinou krevního cukru nalačno a po jídle, 3 respondenti (6 %) uvedli, ţe se BMI týká poměru mezi krevním tlakem v klidu a při zátěţi, 9 pacientů (20 %) uvedlo poměr mezi obvodem pasu a hmotností těla a 1 respondent (2 %) neznal na poloţku odpověď.

2%

20%

pom ěr mezi hladinou krevního cukru nalačno a o jídle

20%

pom ěr mezi výškou a hmotností těla pom ěr mezi krevn ím tla kem v klidu apři zátěži

6%

pom ěr mezi obvo dem pasu a hm otnost í t ěla

52%

respondent neví

Graf č. 13 – Znalost diabetika o pojmu BMI

62

Tab. č. 14 – Forma sdělení informací o diabetické dietě ODPOVĚĎ ano, ústně ne, ale obdrţel(a) jsem jídelníček ne celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 46 39 8 93

RELATIVNÍ ČETNOST 49% 42% 9% 100%

Z celkového počtu 93 respondentů (položka č. 11 v obou dotaznících, tabulka č. 14, graf č. 14) bylo 46 dotazovaných respondentů (49 %) poučeno o dodrţování pravidel diabetické diety ústní formou, 39 respondentů (42 %) nebylo poučeno ústní formou, ale obdrţeli jídelníček. 8 respondentů (9 %) neobdrţelo ţádné informace o diabetické dietě.

60% 50%

49% 42%

40% 30% 20% 9%

10% 0% ano, ústně

ne, ale respondent obdržel jídelníček

Graf č. 14 – Forma sdělení informací o diabetické dietě

63

ne

Tab. č. 15 – Kvalita informací o diabetické dietě ODPOVĚĎ velmi špatná špatná ani špatná, ani dobrá dobrá velmi dobrá vynikající celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 1 11 21 38 16 6 93

RELATIVNÍ ČETNOST 1% 12% 23% 41% 17% 6% 100%

Celkový počet 93 respondentů (položka č. 12 v obou dotaznících, tabulka č. 15, graf č. 15) hodnotilo kvalitu informací týkajících se diabetické diety následovně: za velmi špatnou ji označil 1 respondent (1 %), za špatnou 11 respondentů (12 %), za ani dobrou, ani špatnou 21 z nich (23 %), jako dobrou ji hodnotilo 38 dotazovaných (41 %), jako velmi dobrou 16 respondentů (17 %) a za vynikající ji povaţuje 6 respondentů (6 %).

6% 1%

12%

17%

velmi špatná špatná ani špatná, ani dobrá

23%

dobrá velmi dobrá vynikající 41%

Graf č. 15 – Kvalita informací o diabetické dietě

64

Tab. č. 16 – Pravidelnost ve stravování diabetika ODPOVĚĎ ano většinou ano většinou ne ne celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 33 43 14 3 93

RELATIVNÍ ČETNOST 36% 46% 15% 3% 100%

Na poloţku č. 13 v obou dotaznících (tabulka č. 16, graf č. 16) ,,Stravujete se pravidelně?“, odpovědělo z celkového počtu 93 respondentů 33 respondentů (36 %), ano, 43 respondentů (46 %) odpovědělo většinou ano, 14 dotazovaných (15 %) odpovědělo většinou ne a 3 respondenti (3 %) odpověděli ne.

Graf č. 16 – Pravidelnost ve stravování diabetika

65

Tab. č. 17 – Denní příjem porcí zeleniny diabetikem ODPOVĚĎ 0 - 1 porce 2 porce 3 - 4porce 5 porcí a více celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 10 51 26 6 93

RELATIVNÍ ČETNOST 11% 55% 28% 6% 100%

Celkový počet 93 respondentů (položka č. 14 v obou dotaznících, tabulka č. 17, graf č. 17) odpovědělo na kontrolní poloţku ,,Kolik sníte porcí zeleniny za den?“ takto: maximálně 1 porci zeleniny denně sní 10 respondentů (11 %). Do této skupiny byli zahrnuti i pacienti, kteří mají konzumaci zeleniny omezenou léky (léčba Warfarinem). Je nutné podotknout, ţe u diabetiků, kteří se léčí Warfarinem se mnoţství draslíku v zelenině sniţuje vařením a vhodným výběrem zeleniny s nízkým obsahem draslíku. 51 dotazovaných (55 %) sní 2 porce zeleniny denně, 3-4 porce sní 26 respondentů (28 %). 5 porcí zeleniny a více sní 6 respondentů (6 %), coţ odpovídá zásadám zdravé výţivy a doporučenému mnoţství příjmu zeleniny pro diabetika.

Graf č. 17 – Denní příjem porcí zeleniny diabetikem

66

Tab. č. 18 – Denní příjem tekutin diabetikem ODPOVĚĎ do 1 litru 1,1 - 2,5 litru 2,6 - 3,5 litru více jak 3,5 litru neuvedeno celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 5 75 7 3 3 93

RELATIVNÍ ČETNOST 5% 81% 8% 3% 3% 100%

Na kontrolní položku č. 15 v obou dotaznících (tabulka č. 18, graf č. 18) ,,Kolik mnoţství tekutin za den vypijete?“ odpovědělo celkem 93 respondentů. 5 z nich (5 %) vypije maximálně 1 litr tekutin denně, 1,1 - 2,5 litru tekutin denně vypije 75 respondentů (81 %), 2,6 – 3,5 litrů tekutin denně vypije 7 respondentů (8 %). Více neţ 3,5 litrů tekutin denně vypijí 3 pacienti (3 %). 3 respondenti (3 %) tento údaj neuvedli. Diabetikovi se doporučuje denně vypít minimálně 2 - 3 litry tekutin.

Graf č. 18 – Denní příjem tekutin diabetikem

67

Tab. č. 19 – Druh tekutiny upřednostněné diabetikem ODPOVĚĎ ABSOLUTNÍ ČETNOST ovocné dţusy, minerálky 29 tekutiny slazené umělými sladidly 30 čistá voda, čaj 43 dobrá voda perlivá, neperlivá 25 jiné 4 celkem 131

RELATIVNÍ ČETNOST 31% 32% 46% 27% 4% 100%

Z celkového počtu 93 respondentů (položka otázky č. 16 v obou dotaznících, tabulka č. 19, graf č. 19) odpovědělo na kontrolní poloţku s více moţnostmi odpovědí 29 respondentů (31 %), ţe upřednostňuje z tekutin ovocné dţusy a minerálky, 30 respondentů (32 %) tekutiny slazené umělými sladidly, 43 dotazovaných (46 %) upřednostňuje čistou vodu či čaj. Dobrou vodu perlivou či neperlivou upřednostňuje 25 respondentů (27 %) a 4 respondenti (4 %) uvedlo jiné tekutiny (především pivo a víno). Mezi tekutiny, které pro diabetika nejsou vhodné, patří ovocné dţusy, minerálky a tekutiny slazené umělými sladidly. Alkoholické nápoje nemůţeme počítat do denního příjmu tekutin.

50%

46%

45% 40% 35%

31%

32%

30%

27%

25% 20% 15% 10%

4%

5% 0% ovocné džusy, minerálky

tekuti ny slazené umělý mi sladidly

čistá voda, čaj

dobrá voda perlivá, neperlivá

Graf č. 19 – Druh tekutiny upřednostněné diabetikem

68

jiné

Tab. č. 20 – Nejčastější používané sýry ODPOVĚĎ do 60 % tuku v sušině do 50 % tuku v sušině do 30 % tuku v sušině bez omezení neuvedeno celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 3 15 38 36 1 93

RELATIVNÍ ČETNOST 3% 16% 41% 39% 1% 100%

Celkový počet 93 respondentů (položka č. 17 v obou dotaznících, tabulka č. 20, graf č. 20) odpovědělo na kontrolní poloţku ,,Které sýry ve stravě upřednostňujete?“ takto: 3 respondenti (3 %) upřednostňují sýry s tukem v sušině do 60 %, 15 respondentů (16 %) sýry s tukem v sušině do 50 % a 38 dotazovaných respondentů (41 %) sýry s tukem v sušině do 30 %. 36 dotazovaných (39 %) konzumuje sýry bez omezení a 1 respondent (1 %) tento údaj neuvedl. Diabetikovi se u obou typu DM doporučuje ve stravě upřednostňovat sýry do 30 % tuku v sušině.

Graf č. 20 – Nejčastější používané sýry

69

Tab. č. 21 – nejčastěji používané mléčné výrobky ODPOVĚĎ nízkotučné plnotučné nejím mléčné výrobky kupuji jen nejlevnější polotučné mléko neuvedeno celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 26 1 18 14 32 1 93

RELATIVNÍ ČETNOST 28% 1% 19% 15% 36% 1% 100%

Nízkotučné mléčné výrobky upřednostňuje z celkového počtu 93 respondentů (kontrolní položka č. 18 v obou dotaznících, tabulka č. 21, graf č. 21) 26 respondentů (28 %), plnotučné mléčné výrobky upřednostňuje 1 respondent (1 %) a 18 respondentů (19 %) mléčné výrobky nekonzumuje. 32 respondentů (36 %) upřednostňuje polotučné mléko a 1 dotazovaný (1 %) tento údaj neuvedl. Diabetikovi se doporučuje konzumovat nízkotučné mléčné výrobky.

nízkotučné

1% plnotučné

28%

respondent nejí mléčné výrobky

36%

respondent kupuje jen nejlevnější

1% 19%

polotučné mléko

15%

neuvedeno

Graf č. 21 – nejčastěji používané mléčné výrobky

70

Tab. č. 22 Forma sdělení informací o komplikacích Diabetu ODPOVĚĎ

ABSOLUTNÍ ČETNOST 14 22 8 19 30 93

ne respondent neví ano - ústně ano - písemně ano - ústně i písemně celkem

RELATIVNÍ ČETNOST 15% 24% 9% 20% 32% 100%

Z celkového počtu 93 respondentů (položka č. 19 v obou dotaznících, tabulka č. 22, graf č. 22) nebylo seznámeno s komplikacemi diabetu 14 respondentů (15 %). 22 respondentů (24 %) neví, zda bylo seznámeno s komplikacemi diabetu. Ostatní respondenti byli s těmito komplikacemi seznámeni následovně: 8 respondentů (9 %) pouze ústně, 19 respondentů (20 %) pouze písemně a 30 dotazovaných (32 %) ústně i písemně.

35%

32%

30% 24%

25% 20%

20% 15%

15% 9%

10% 5% 0% ne

respondent neví

ano - ústně

ano - písemně

Graf č. 22 Forma sdělení informací o komplikacích Diabetu

71

ano - ústně i písemně

Tab. č. 23 – Znalost diabetika o pojmu hypoglykémie ODPOVĚĎ

ABSOLUTNÍ ČETNOST 4 1 76 4 8 93

vysoká hladina cukrů v krvi hladina cukrů v moči nízká hladina cukrů v krvi nízká hladina tuků v krvi nevím celkem

RELATIVNÍ ČETNOST 4% 1% 82% 4% 9% 100%

Na kontrolní položku č. 20 v obou dotaznících (tabulka č. 23, graf č. 23) týkající se hypoglykémie odpovědělo z celkového počtu 93 respondentů 76 dotazovaných (82 %) správně, ţe hypoglykémie je nízká hladina cukrů v krvi. 4 respondenti (4 %) uvedli odpověď „vysoká hladina cukrů v krvi“ a 1 respondent (1 %) uvedl, ţe hypoglykémie je hladina cukrů v moči. 4 respondenti (4 %) označili odpověď „nízká hladina tuků v krvi“ a 8 dotazovaných (9 %) neznalo na poloţku odpověď.

4% 9% 4%

1% vysoká hladina cukrů v krvi hladina cukrů v moči nízká hladina cukrů v krvi nízká hladina tuků v krvi respondent neví

82%

Graf č. 23 – Znalost diabetika o pojmu hypoglykémie

72

Tab. č. 24 – Postup diabetika při hypoglykémii ODPOVĚĎ 1 aţ 2 jednotky inzulínu navíc nejprve změření, pak hroznový cukr vypití hodně vody snězení kousku dia čokolády nevím celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 0 53 2 17 21 93

RELATIVNÍ ČETNOST 0% 57% 2% 18% 23% 100%

53 respondentů (57 %) z celkového počtu 93 (kontrolní položka č. 21 v obou dotaznících, tabulka č. 24, graf č. 24) by při hypoglykémii postupovalo správně - po změření cukru v krvi a potvrzení hypoglykémie by si vzalo hroznový cukr. 2 respondenti (2 %) uvedli, ţe by vypili hodně vody, 17 respondentů (18 %) by snědlo kousek dia čokolády a 21 respondentů (23 %) neví, jak by při hypoglykémii postupovalo. Ţádný z respondentů (0 %) neuvedl připíchnutí inzulínu o 1 aţ 2 jednotky navíc. K této poloţce se vztahovala hypotéza č. 4, v které jsem předpokládala, ţe více neţ 75 % respondentů uvede správný postup při hypoglykémii. Tato hypotéza se mi nepotvrdila, protoţe z celkového počtu 93 respondentů by volilo správný postup při hypoglykémii pouze 53 diabetiků (57 %).

60%

57%

50% 40% 30%

23% 18%

20% 10%

2%

0% nejprve změření, pak hroznový cukr

vypití hodně vody

snězení kousku dia čokolády

Graf č. 24 – Postup diabetika při hypoglykémii

73

respondent neví

Tab. č. 25 –Znalost diabetika o pojmu hyperglykémie ODPOVĚĎ nízká hladina cukrů v krvi vysoká hladina cukrů v krvi stav při předávkování inzulínu vysoká hladina tuků v krvi nevím celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 5 77 2 2 7 93

RELATIVNÍ ČETNOST 5% 83% 2% 2% 8% 100%

Na kontrolní položku č. 22 v obou dotaznících (tabulka č. 25, graf č. 25) ,,Co je to hyperglykémie?“ odpovědělo z celkového počtu 93 respondentů 77 pacientů (83 %), ţe hyperglykémie je vysoká hladina cukrů v krvi. 5 respondentů (5 %) uvedlo, ţe hyperglykémie je nízká hladina cukrů v krvi, 2 respondenti (2 %) uvedli odpověď „stav při předávkování inzulínem“, 2 respondenti (2 %) uvedli „vysoká hladina tuků v krvi“ a 7 respondentů (8 %) nevědělo odpověď.

2% 2%

8% 5% nízká hladina cukrů v krvi vysoká hladina cukrů v krvi stav při předávkování inzulínu vysoká hladina tuků v krvi respondent neví

83%

Graf č. 25 – Znalost diabetika o pojmu hyperglykémie

74

Tab. č. 26 – Postup diabetika při hyperglykémii (diabetik I. typu) ODPOVĚĎ snězení 1 rohlíku navíc upravení dávky inzulínu nic nejím snězení něčeho sladkého nevím celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST RELATIVNÍ ČETNOST 0 0% 36 77% 10 21% 0 0% 1 2% 47 100%

Jak postupovat při hyperglykémii (kontrolní položka č. 23 v dotazníku pro diabetika I. typu, tabulka č. 26, graf č. 26) odpovědělo z celkového počtu 47 diabetiků I. typu 36 respondentů (77 %) správně, ţe by si upravilo dávku inzulinu dle selfmonitoringu.10 respondentů (21 %) by raději nic nejedlo a 1 respondent (2 %) nevěděl, jak by při hyperglykémii postupoval. Moţnost „sním 1 rohlík navíc“ a „raději sním něco sladkého“ neuvedl ţádný z respondentů.

90% 80%

77%

70% 60% 50% 40% 30%

21%

20% 10%

2%

0% upravení dávky inzulínu

respondent nic nejí

respondent neví

Graf č. 26 – Postup diabetika při hyperglykémii (diabetik I. typu)

75

Tab. č. 27 – Postup diabetika při hyperglykémii (diabetik II. typu) ODPOVĚĎ ABSOLUTNÍ ČETNOST snězení 1 rohlíku navíc 4 sníţení dávky jídla zpřísněním diety 13 nic nejím 12 snězení něčeho sladkého 1 nevím 16 celkem 46

RELATIVNÍ ČETNOST 9% 28% 26% 2% 35% 100%

Jak postupovat při hyperglykémii (kontrolní položka č. 23, tabulka č. 27, graf č. 27) odpovědělo z celkového počtu 46 diabetiků II. typu správně pouze 13 respondentů (28 %), ţe by si sníţilo dávku jídla zpřísněním diety. 4 respondenti (9 %) by snědli 1 rohlík navíc, 12 respondentů (26 %) by raději nejedlo nic a 1 diabetik (2 %) by snědl něco sladkého 16 respondentů (35 %) uvedlo, ţe neví, jak by při hyperglykémii postupovalo.

40%

35%

35% 28%

30%

26%

25% 20% 15% 10%

9% 2%

5% 0% snězení 1 rohlíku snížení dávky navíc jídla zpřísněním diety

respondent nic nejí

snězení něčeho sladkého

respondent neví

Graf č. 27 - Postup diabetika při hyperglykémii (diabetik II. typu)

76

Tab. č. 28 – Forma sdělení informací o selfmonitoringu ODPOVĚĎ ne nevím ano, ústně ano, písemně ano, ústně i písemně celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 7 5 8 7 20 47

RELATIVNÍ ČETNOST 15% 11% 17% 15% 42% 100%

Z celkového počtu 47 diabetiků I. typu (položka č. 24 v dotazníku pro diabetika I. typu, tabulka č. 28, graf č. 28) 7 respondentů (15 %) uvedlo, ţe jim nebyly sděleny źádné informace o selfmonitoringu. 5 respondentů (11 %) nevědělo, zda jim informace byly sděleny a ostatním respondentům byl selfmonitoring vysvětlen následujícím způsobem: 8 diabetikům (17 %) ústní formou, 7 diabetikům (15 %) písemnou formou a 20 diabetikům (42 %) ústní i písemnou formou.

45%

42%

40% 35% 30% 25% 20% 15%

17%

15%

15%

11%

10% 5% 0% ne

nevím

ano, ústně

Graf č. 28 – Forma sdělení informací o selfmonitoringu

77

ano, pís emně

ano, ústně i písemně

Tab. č. 29 - Pravidla pro diabetika nezávislého na inzulínu ODPOVĚĎ zásady diabetické diety a jíst v pravidelných dávkách nemusí dodržovat zásady diabetické diety nesmí jíst hodně masa může jíst libovolné množství ovoce nevím

ABSOLUTNÍ ČETNOST

RELATIVNÍ ČETNOST

32

70%

2 4 7 1

4% 9% 15% 2%

46

100%

celkem

Na kontrolní poloţku č. 24 v dotazníku pro diabetika II. typu (tabulka č. 29, graf č. 29) ,,Diabetik nezávislý na inzulínu má dodrţovat:“ odpovědělo z celkového počtu 46 diabetiků II. typu 32 respondentů (70 %)) správně, ţe diabetik má dodrţovat zásady diabetické diety a jíst v pravidelných dávkách. 2 respondenti (4 %) uvedli, ţe nemusí dodrţovat zásady diabetické diety, podle 4 respondentů (9 %) nesmí jíst hodně masa. 7 dotazovaných (15 %) si myslí, ţe můţe jíst libovolné mnoţství ovoce a 1 respondent (2 %) neznal odpověď.

Graf č. 29 - Pravidla pro diabetika nezávislého na inzulínu

78

Tab. č. 30 – Forma sdělení informací o pohybovém režimu ODPOVĚĎ ne nevím ano, ústně ano, písemně ano, ústně i písemně celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 25 16 15 8 29 93

RELATIVNÍ ČETNOST 27% 17% 16% 9% 31% 100%

Z celkového počtu 93 respondentů (položka č. 25 v obou dotaznících, tabulka č. 30, graf č. 30) nebyly ţádné informace o pohybovém reţimu sděleny 25 respondentům (27 %), 16 respondentů (17 %) nevědělo, zda nějaké informace obdrţelo a ostatním respondentům byly informace sděleny následovně: 15 diabetikům (16 %) ústní formou, 8 diabetikům (9 %) písemně a 29 diabetikům (31 %) ústně i písemně.

35% 30%

31% 27%

25% 20%

17%

16%

15% 9%

10% 5% 0% ne

nevím

ano, ústně

ano, písemně

Graf č. 30 – Forma sdělení informací o pohybovém režimu

79

ano, ústně i písemně

Tab. č. 31 – Kvalita informací o pohybovém režimu ODPOVĚĎ velmi špatná špatná ani špatná, ani dobrá dobrá velmi dobrá vynikající celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 1 22 18 35 12 5 93

RELATIVNÍ ČETNOST 1% 24% 19% 38% 13% 5% 100%

Celkem 93 respondentů (položka č. 26 v obou dotaznících, tabulka č. 31, graf č. 31) hodnotilo kvalitu informací týkajících se pohybového reţimu následovně: za velmi špatnou ji označil 1 respondent (1 %), za špatnou 22 respondentů (24 %), za ani dobrou, ani špatnou 18 respondentů (19 %). Jako dobrou kvalitu informací ji hodnotilo 35 respondentů (38 %), jako velmi dobrou 12 respondentů (13 %) a za vynikající ji povaţuje 5 respondentů (5 %).

5% 1% 13%

24% velmi špatná špatná ani špatná, ani dobrá dobrá velmi dobrá 19%

vynikající

38%

Graf č. 31 – Kvalita informací o pohybovém režimu

80

Tab. č. 32 – Forma sdělení informací o úpravě dávek inzulínu a stravy při fyzické aktivitě (diabetik I. typu) ODPOVĚĎ ne nevím ano, ústně ano, písemně ano, ústně i písemně neuvedeno celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 12 5 10 4 15 1 47

RELATIVNÍ ČETNOST 26% 11% 21% 8% 32% 2% 100%

Z celkového počtu 47 diabetiků I. typu (položka č. 27 v dotazníku pro diabetika I. typu, tabulka č. 32, graf č. 32) nebylo 12 respondentům (26 %) sděleno, jak si upravovat inzulín a stravu při fyzické aktivitě. 5 respondentů (11%) nevědělo, zda nějaké informace obdrţelo a 1 respondent (2 %) neuvedl ţádný údaj. Ostatním respondentům byly informace sděleny následovně: 10 diabetikům (21 %) ústní formou, 4 respondentům (8 %) písemně a 15 dotazovaným (32 %) ústně i písemně.

35% 30%

32% 26%

25%

21%

20% 15%

11% 8%

10% 5%

2%

0% ne

nevím

ano, ústně

ano, písemně

ano, ústně i pís emně

neuvedeno

Graf č. 32 –Forma sdělení informací o úpravě dávek inzulínu a stravy při fyzické aktivitě (diabetik I. typu)

81

Tab. č. 33 – Úprava dávky inzulínu při cvičení ODPOVĚĎ zásadně neupravuje sníţí dávku inzulínu podle cvičení a naměřené glykémie dávku odhadne bez měření raději necvičím nevím neuvedeno celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 3

RELATIVNÍ ČETNOST 6%

26

55%

4 4 9 1 47

9% 9% 19% 2% 100%

Celkový počet 47 diabetiků I. typu (položka č. 28 v dotazníku pro diabetika I. typu, tabulka č. 33, graf č. 33) odpovědělo na kontrolní poloţku ,,Jak upravíte dávku inzulínu, kdyţ jdete cvičit následovně: 3 respondenti (6%) si dávku inzulínu při cvičení zásadně neupravují, 26 respondentů (55 %) ji správně sníţí podle náročnosti a délky cvičení se zohledněním naměřené glykémie. 4 respondenti (9 %) dávku inzulínu odhadnou bez měření a 4 respondenti (9 %) raději necvičí, protoţe mají po cvičení vţdycky hypoglykémii. 9 respondentů (19%) bohuţel neví, jak dávku inzulínu upravit a 1 respondent (2%) tento údaj neuvedl.

zásadně neupravuje 2%

6% sníží dávku inzulínu podle cvičení a naměřené glykémie

19%

dávku odhadne bez měření 9%

9%

raději necvičí

respondent neví

55%

neuvedeno

Graf č. 33 – Úprava dávky inzulínu při cvičení

82

Tab. č. 34 – Forma sdělení informací o úpravě množství jídla dle glykosurie (diabetik II. typu) ODPOVĚĎ ne nevím ano, ústně ano, písemně ano, ústně i písemně celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST RELATIVNÍ ČETNOST 20 43% 15 33% 4 9% 0 0% 7 32% 46 100%

Z celkového počtu 46 diabetiků II. typu (položka č. 27 v dotazníku pro diabetika II. typu, tabulka č. 34, graf č. 34) byly informace o úpravě mnoţství jídla dle glykosurie sděleny následovně: 20 respondentům (43 %) nebyly sděleny ţádné informace a 15 respondentů (33%) nevědělo, zda obdrţeli vůbec nějaké informace. 4 respondenti byli informováni (9 %) ústně a 7 respondentů (15 %) ústně i písemně.

50% 45%

43%

40% 33%

35% 30% 25% 20%

15%

15% 9%

10% 5% 0% ne

nevím

ano, ústně

ano, ústně i písemně

Graf č. 34 – Forma sdělení informací o úpravě množství jídla dle glykosurie (diabetik II. typu)

83

Tab. č. 35 – Úprava dávky jídla při cvičení (diabetik II. typu) ODPOVĚĎ ABSOLUTNÍ ČETNOST zásadně neupravuje 10 víc se nají 2 dlouho před cvičením nejí 6 raději necvičí - vţdy má hypoglykémii 0 nevím 4 necvičí 24 celkem 46

RELATIVNÍ ČETNOST 22% 4% 13% 0% 9% 52% 100%

Na kontrolní položku č. 28 v dotazníku pro diabetika II. typu (tabulka č. 35, graf č. 35) ,,Jak upravíte dávku jídla, kdyţ jdete cvičit?“ odpovědělo celkem 46 diabetiků II. typu. 10 respondentů (22 %) odpovědělo správně, ţe si dávku jídla při cvičení nemusí upravovat, protoţe chce docílit redukce hmotnosti, nebo si ji udrţet. 2 respondenti (4 %) se raději více nají a 6 respondentů (13 %) dlouho před cvičením raději nejí, protoţe mají vţdycky hypoglykémii. 4 respondenti (9 %) vůbec netuší, jestli by si měli dávku jídla upravovat. 24 respondentů (52 %) necvičí.

22%

zásadně neupravuje víc se nají dlouho před cvičením nejí 4%

52%

raději necvičí - vždy má hypoglykémii 13%

respondent neví necvičí

0% 9%

Graf č. 35 – Úprava dávky jídla při cvičení (diabetik II. typu)

84

Tab. č. 36 – Pravidelná kontrola nohou odborníkem ODPOVĚĎ ano ne celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST RELATIVNÍ ČETNOST 52 56% 41 44% 93 100%

Z celkového počtu 93 respondentů (polootevřená položka č. 29 v obou dotaznících, tabulka č. 36, graf č. 36) 52 respondentů (56 %) odpovědělo, ţe jim pravidelně někdo nohy kontroluje. Za nejčastěji doplněnou osobu, která diabetikům nohy kontroluje, byl uváděn lékař, zdravotní sestra či respondentům (44 %) nikdo pravidelně nohy nekontroluje.

60%

56%

50%

44%

40% 30% 20% 10% 0% ano

ne

Graf č. 36 – Pravidelná kontrola nohou odborníkem

85

manţel/manţelka.

41

Tab. č. 37 – Osobní kontrola nohou diabetikem ODPOVĚĎ většinou ano většinou ne ne celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 59 23 11 93

RELATIVNÍ ČETNOST 63% 25% 12% 100%

Z celkového počtu 93 respondentů (položka č. 30 v obou dotaznících, tabulka č. 37, graf č. 37) provádí většinou pravidelnou osobní kontrolu nohou 59 diabetiků (63 %). 23 diabetiků (25 %) většinou tuto osobní kontrolu neprovádí a 11 diabetiků (12 %) neprovádí kontrolu nohou nikdy.

70%

63%

60% 50% 40% 30%

25%

20%

12%

10% 0% většinou ano

většinou ne

Graf č. 37 – Osobní kontrola nohou diabetikem

86

ne

Tab. č. 38 – Znalost diabetika o pojmu diabetická noha ODPOVĚĎ ABSOLUTNÍ ČETNOST vředy nebo jiné koţní či kostní změny na nohou 47 bolesti v kyčli nebo kolenou 3 vředy na bércích při křečových ţilách 9 pocit studených nohou 17 nevím 17 celkem 93

RELATIVNÍ ČETNOST 51% 3% 10% 18% 18% 100%

Na kontrolní položku č. 31 v obou dotaznících (tabulka č. 38, graf č. 38) „Co je to diabetická noha?“ odpovědělo z celkového počtu 93 respondentů 47 respondentů (51 %) správně, ţe diabetická noha znamená vředy nebo jiné koţní či kostní změny na nohou. 3 respondenti (3 %) si myslí, ţe diabetická noha znamená bolesti v kyčli nebo kolenou, 9 respondentů (10 %) označilo odpověď „vředy na bércích, které vznikají při křečových ţilách“ a 17 respondentů (18 %) uvedlo odpověď „ pocit studených nohou“. 17 diabetiků (18 %) odpověď na tuto otázku nevědělo.

Graf č. 38 – Znalost diabetika o pojmu diabetická noha

87

Tab. č. 39 – Znalost pojmu glykovaný hemoglobin ODPOVĚĎ na průměrnou hladinu krevního cukru za poslední 2 roky na hladinu inzulínu v krvi za posledních 6 měsíců na dlouhodobou kompenzaci diabetu asi v posledních 6 týdnech na mnoţství inzulínu vylučovaného slinivkou nevím celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST

RELATIVNÍ ČETNOST

4

4%

25

27%

33

36%

2

2%

29 93

31% 100%

Další kontrolní položka č. 32 v obou dotaznících (tabulka č. 39, graf č. 39) se respondentů dotazovala, zdali znají pojem glykovaný hemoglobin. Z celkového počtu 93 respondentů označilo 33 diabetiků (36 %) správnou odpověď, ţe glykovaný hemoglobin ukazuje na dlouhodobou kompenzaci diabetu v posledních asi 6. týdnech. 4 respondenti (4 %) označili odpověď „průměrná hladina krevního cukru za poslední 2 roky“, 25 respondentů (27 %) si myslí, ţe je to hladina inzulínu v krvi za posledních 6 měsíců a 2 respondenti (2 %) uvedli odpověď „mnoţství inzulínu vylučovaného slinivkou břišní“. 29 diabetiků (31 %) odpověď na tuto otázku nevědělo.

na průměrnou hladinu krevního cukru za poslední 2 roky

4% 31%

na hladinu inzulínu v krvi za posledních 6 měsíců

27%

na dlouhodobou kompenzaci diabetu asi v posledních 6 týdnech na množství inzulínu vylučovaného slinivkou

2%

respondent neví 36%

Graf č. 39 – Znalost pojmu glykovaný hemoglobin

88

Tab. č. 40 – Celkové hodnocení znalostí o diabetu mellitu diabetikem ODPOVĚĎ velmi špatné špatné ani špatné, ani dobré dobré velmi dobré vynikající celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST

RELATIVNÍ ČETNOST

0 3 33 42 12 3 93

0% 3% 36% 45% 13% 3% 100%

Celkem 93 respondentů (položka č. 33 v obou dotaznících, tabulka č. 40, graf č. 40) hodnotilo své celkové znalosti o diabetu mellitu následovně: ţádný z respondentů neoznačil své znalosti za velmi špatné, 3 respondenti (3 %) je označili za špatné, 33 respondentů (36 %) nepovaţují své znalosti asi za špatné, ani za dobré. 42 respondentů (45 %) si myslí, ţe jeho znalosti o diabetu mellitu jsou dobré, 12 respondentů (13 %) označilo své znalosti za velmi dobré a 3 respondenti (3 %) povaţují své znalosti za vynikající. K této poloţce se vztahovala hypotéza č. 5, v které jsem předpokládala, ţe více neţ 75 % respondentů bude hodnotit své znalosti o nemoci alespoň jako dobré. Tato hypotéza se mi nepotvrdila, protoţe z celkového počtu 93 respondentů pouze 57 diabetiků (61 %) ohodnotilo své celkové znalosti jako dobré, velmi dobré a vynikající. 50% 45% 40% 35% 30% 25%

45% 36%

20% 15% 10% 5%

13% 3%

3%

0% špatné

ani špatné, ani dobré

dobré

velmi dobré

vynikající

Graf č. 40 – Celkové hodnocení znalostí o diabetu mellitu diabetikem

89

Tab. č. 41 – Hodnota glykovaného hemoglobinu u diabetika ODPOVĚĎ výborná kompenzace uspokojivá kompenzace neuspokojivá kompenzace neuvedeno

ABSOLUTNÍ ČETNOST 8 31 52 2

RELATIVNÍ ČETNOST 9% 33% 56% 2%

93

100%

celkem

Z celkového počtu 93 respondentů (položka č. 33 v obou dotaznících, tabulka č. 41, graf č. 41) mělo pouze 8 diabetiků (9 %) výbornou kompenzaci glykovaného hemoglobinu, 31 diabetiků (33 %) mělo hodnotu uspokojivou a 52 diabetiků (56 %) mělo kompenzaci neuspokojivou. U 2 diabetiků (2 %) nebyla tato hodnota vyplněna. Za výbornou kompenzaci povaţujeme hodnoty glykovaného hemoglobinu do 4,5 %, za uspokojivou kompenzaci hodnoty od 4,6 – 6 %, za neuspokojivou kompenzaci hodnoty glykovaného hemoglobinu nad 6,0 a více. K této poloţce se vztahovala hypotéza č. 3, v které jsem předpokládala, ţe více neţ 50 % diabetiků má výborné nebo uspokojivé hodnoty glykovaného hemoglobinu. Tato hypotéza se mi nepotvrdila, protoţe pouze 39 diabetiků (42 %) z celkového počtu 93 respondentů mělo výbornou nebo uspokojivou hodnotu glykovaného hemoglobinu.

2%

9% výborná kompenzace uspokojivá kompenzace 33%

neuspokojivá kompenzace

56%

neuvedeno

Graf č. 41 – Hodnota glykovaného hemoglobinu u diabetika

90

Tab. č. 42 - Srovnání hodnot glykovaného hemoglobinu s formou edukace o diabetické dietě FORMA EDUKACE O DIAB. DIETĚ ODPOVĚĎ ano, ústně ano, písemně ne celkem

HODNOTY HBA1C VÝBORNÁ Abs.č. Rel.č. 6 6% 2 2% 0 0% 8 9%

USPOKOJIVÁ Abs.č. Rel.č. 24 26% 7 8% 0 0% 31 33%

NEUSPOKOJIVÁ NEUVEDENO Abs.č. Rel.č. Abs.č. Rel.č. 14 15% 2 2% 30 32% 0 0% 8 9% 0 0% 52 56% 2 2%

CELK. 46 39 8 93

Z 46 diabetiků, kteří byli poučeni o diabetické dietě ústně – formou edukačního pohovoru, mělo 6 respondentů (6 %) výbornou kompenzaci glykovaného hemoglobinu, 24 respondentů (26 %) uspokojivou kompenzaci a 14 respondentů (15 %) neuspokojivou kompenzaci. 2 respondenti (2 %) neměli tuto hodnotu uvedenou. Z 39 diabetiků, kteří obdrţeli pouze jídelníček bez edukačního pohovoru, měli výbornou kompenzaci HBA1C pouze 2 respondenti (2 %), 7 respondentů (8 %) uspokojivou kompenzaci a 30 respondentů (32 %) neuspokojivou kompenzaci. Všech 8 diabetiků (9 %), kteří nebyli poučeni o diabetické dietě žádnou formou, mělo neuspokojivou kompenzaci HBA1C.

Tab. č. 43 – Srovnání hodnot glykovaného hemoglobinu s formou edukace o pohybovém režimu FORMA EDUKACE O POHYB. REŽIMU ODPOVĚĎ ne nevím ano, ústně ano, písemně ano, ústně i písemně celkem

HODNOTYHBA1C VÝBORNÁ USPOKOJIVÁ NEUSPOKOJIVÁ NEUVEDENO CELKEM Abs.č. Rel.č. Abs.č. Rel.č. Abs.č. Rel.č. Abs.č. Rel.č. 1 1% 3 3% 21 23% 0 0% 25 1 1% 2 2% 13 14% 0 0% 16 0 0% 10 11% 5 5% 0 0% 15 1 1% 3 3% 4 4% 0 0% 8 5 5% 13 14% 9 10% 2 2% 29 8 9% 31 33% 52 56% 2 2% 93

Z 25 diabetiků, kteří nebyli poučeni o pohybovém reţimu, měl 1 respondent (1 %) výbornou kompenzaci glykovaného hemoglobinu, 3 respondenti (3 %) měli uspokojivou kompenzaci a 21 respondentů (23 %) neuspokojivou kompenzaci HBA1C. Z 16 diabetiků, kteří nevěděli, zda byli poučeni o pohybovém reţimu, měl 1 91

respondent (1 %) výbornou kompenzaci HBA1C, 2 respondenti (2 %) měli uspokojivou kompenzaci a 13 respondentů (14 %) neuspokojivou kompenzaci. Z 15 diabetiků, kteří byli poučeni o pohybovém reţimu ústně, neměl ţádný respondent výbornou kompenzaci glykovaného hemoglobinu, 10 respondentů (11 %) mělo uspokojivou kompenzaci a 5 respondentů (5 %) neuspokojivou kompenzaci HBA1C. Z 8 diabetiků, kteří byli poučeni pouze písemně, měl 1 respondent (1 %) výbornou kompenzaci HBA1C, 3 respondenti (3%) uspokojivou a 4 respondenti (4 %) měli neuspokojivou kompenzaci HBA1C. Z 29 diabetiků, kteří byli poučeni ústně i písemně (tedy správně), mělo 5 respondentů (5 %) výbornou kompenzaci HBA1C, 13 respondentů (14 %) uspokojivou a 9 respondentů (10 %) neuspokojivou hodnotu HBA1C. 2 respondenti, kteří byli poučeni ústně i písemně, neměli v dotazníku hodnotu HBA1C uvedenou.

92

DISKUZE Ve své bakalářské práci jsem se snaţila zaměřit na problematiku chronické nemoci DM a kvalitu prováděných edukací u diabetiků. V současné době je edukace diabetika nepostradatelná, přesto je v některých zdravotnických zařízeních neustále opomíjená. Ke zjištění potřebných informací jsem sestavila dva druhy dotazníků, které byly rozděleny podle druhu diabetu na dotazník pro diabetika I. typu a dotazník pro diabetika II. typu. Oba dotazníky také obsahovaly poloţky kontrolní, ve kterých jsem si ověřovala vědomosti diabetika. Chtěla bych podotknout, ţe jsem se zaměřila pouze na tyto dvě skupiny diabetiků. Do svého výzkumu jsem nezařadila pacienty s poruchou glycidové tolerance a těhotné ţeny s gestačním diabetem, u kterých je edukace také velmi důleţitá. I kdyţ byl výzkum malého rozsahu, musím přiznat, ţe mně výsledky velmi překvapily. Celkem bylo rozdáno 120 dotazníků (100 %), přičemţ 60 dotazníků bylo určeno pro diabetiky I. typu a 60 dotazníků pro diabetiky II. typu. Dotazníků se mi vrátilo celkem 93 (77,5 %). Z 93 dotazníků bylo 47 diabetiků I. typu a 46 diabetiků II. typu. Průměrný věk diabetiků I. typu byl 45 let a diabetiků II. typu 57 let, přičemţ věk nejmladšího diabetika byl 18 let a nejstaršího 78 let. Průměrná doba trvání nemoci u diabetika byla 15 let, přičemţ nejkratší doba trvání nemoci byla 2 měsíce a nejdelší 35 let. Na poloţku ,,Jakou formou vám byly sděleny informace o vašem onemocnění?“ (položka č. 4 v obou dotaznících – dále jen dot., tabulka č 4. – dále jen tab., graf č. 4) označilo z celkového počtu 93 diabetiků nejvíce písemnou formu 34 respondentů (37 %). Pouze ústní formu označilo 23 respondentů (25 %). 29 respondentů (31 %) bylo informováno správně, ústně i písemně a 7 diabetiků (8 %), coţ jsem nepředpokládala, nebylo informováno ani ústně, ani písemně. K této poloţce se vztahovala hypotéza č. 1, v které jsem předpokládala, ţe více neţ 25 % dotázaných respondentů uvede, ţe jim informace o nemoci, její příčině a způsobu léčby nebyly podány. Tato hypotéza se mi nepotvrdila, protoţe z celkového počtu 93 respondentů pouze 7 pacientů (8 %) uvedlo, ţe neobdrţelo ţádné informace o své nemoci. K této poloţce se vztahovala i hypotéza č. 2, v které jsem předpokládala, ţe více neţ 25 % 93

dotázaných respondentů uvede, ţe jim informace o nemoci, příčině vzniku a způsobu léčby byly sděleny písemnou formou. Tato hypotéza se mi potvrdila, protoţe z celkového počtu 93 respondentů bylo 34 respondentů (37 %) informováno o své nemoci pouze písemně formou letáku či broţury. Za správně edukovaného diabetika můţeme povaţovat pouze takového pacienta, který byl o své nemoci informován ústně i písemně. Se způsobem sdělení diagnózy v další poloţce (položka č. 5 v obou dot., tab. č. 5, graf č. 5) dotazníku bylo 39 diabetiků (42 %) spokojeno, 16 respondentů (17 %) spokojeno nebylo a 38 respondentů (41 %) si nepamatuje, jakým způsobem mu byla diagnóza sdělena. Tato poloţka mně velmi zajímala, protoţe si myslím, ţe forma sdělení diagnózy má vliv na další přístup diabetika ke své nemoci a můţe značně ovlivnit jeho fáze proţívání nemoci. Další poloţka (položka č. 6 v obou dot., tab. č. 6, graf č. 6) zjišťovala, jakou formou byly diabetikovi sděleny informace o inzulínu u diabetu I. typu a inzulínové rezistenci u diabetu II. typu. 25 diabetikům (27 %) z celkového počtu 93 byly informace sděleny ústně i písemně, coţ je správně. Naproti tomu 24 diabetikům (26 %) nebyly sděleny informace ţádné. 20 diabetiků (21 %) obdrţelo informace pouze ústně a 24 diabetiků (26 %) pouze písemně. Kvalitu informací o inzulínu a inzulínové rezistenci v další poloţce (položka č. 7 v obou dot., tab. č. 7, graf č. 7) zhodnotilo nejčastěji jako dobrou 29 diabetiků (31 %), za ani dobrou, ani špatnou 25 diabetiků (27 %) a jako velmi dobrou 19 diabetiků (20 %). Co mně překvapilo nejvíce, je skutečnost, ţe pouze 8 diabetiků (9 %) povaţuje kvalitu podaných informací za vynikající. Z této skutečnosti vyplývá, ţe má edukační tým stále skryté rezervy. 12 respondentů (13 %) hodnotilo kvalitu informací za velmi špatnou a špatnou. V dalších poloţkách (č. 8 a č. 9 v dot. pro diabetika II. typu) jsem zjišťovala, čím je léčen diabetik II. typu a zdali mu byla doporučena redukce hmotnosti lékařem. Z celkového počtu 46 diabetiků II. typu bylo 12 respondentů (26 %) léčeno pouze dietou a pohybovým reţimem, 34 respondentů (74 %) dietou a tabletami (tab. č. 11, graf č. 11). Redukce hmotnosti byla doporučena z celkového počtu 46 diabetiků 22 pacientům (48 %) a 7 diabetikům (15 %) redukce hmotnosti doporučena nebyla, i kdyţ mají nadváhu či obezitu (tab. č. 12, graf č. 12) Z uvedené skutečnosti vyplývá, ţe 94

můţe docházet k nárustu diabetiků léčených PAD vzhledem k přítomnosti nadváhy či obezity, nebo nedoporučením její redukce lékařem.57Co bych naopak u respondenta nepředpokládala je znalost pojmu BMI, kterou jsem si ověřovala v kontrolní poloţce (položka č. 10 v dot. pro diabetika II. typu, tab.č. 13, graf č. 13). Více neţ polovina z celkového počtu 46 diabetiků II. typu - 24 diabetiků (52 %) odpovědělo správně. Nesprávně odpovědělo celkem 22 diabetiků (48 %). U diabetiků I. typu mně zajímalo (položka č. 8 v dot. pro diabetika I. typu), zda jim byl umoţněn praktický nácvik aplikace inulinu (tab. č. 8, graf č. 8) Z celkového počtu 47 diabetiků I. typu mělo tuto moţnost většina respondentů, coţ je 46 diabetiků (98 %) a pouze jeden diabetik (2 %) tuto moţnost neměl. Co jsem v další poloţce (položka č. 10 v dot. pro diabetika I. typu) zjistila za nedostatek je skutečnost, ţe si pouze 24 diabetiků (51 %) z celkového počtu 47 své místo vpichu pravidelně střídá, 17 respondentů (36 %) si místo vpichu střídá občas a 6 dotazovaných diabetiků (13 %) si místo vpichu nestřídá nikdy (tab. č. 10, graf č. 10). Na tuto poloţku navazovala ihned poloţka kontrolní (položka č. 9 v dot. pro diabetika I. typu, tab. č. 9, graf č. 9) „Víte, z jakého místa se inzulín nejrychleji vstřebává?“, na kterou odpovědělo z celkového počtu 47 diabetiků pouze 27 respondentů (57 %) správně – z podkoţí břicha. Ostatních 20 diabetiků (43 %) odpovědělo špatně. Další poloţkou (položka č. 11 v obou dot., tab. č. 14, graf č. 14)) jsem zjišťovala, jakou formou byl diabetik poučen o diabetické dietě. Pouze 46 diabetiků (49 %), coţ mně překvapilo, bylo z celkového počtu 93 respondentů poučeno o dodrţování pravidel diabetické diety ústní formou. 39 respondentů (42 %) obdrţelo pouze jídelníček bez ústního vysvětlení a 8 respondentů (9 %) neobdrţelo ţádné informace o diabetické dietě. Za edukovaného pacienta povaţujeme takového diabetika, který byl poučen o diabetické dietě ústní formou a obdrţel jídelníček v písemné podobě. Přes nedostatky v informacích o diabetické dietě hodnotilo v další poloţce (položka č. 12 v obou dot., tab. č. 15, graf č. 15) kvalitu informací týkajících se diabetické diety nejvíce jako dobrou 38 diabetiků (41 %), jako velmi dobrou 16 respondentů (17 %) a za vynikající ji povaţovalo 6 respondentů (6 %). Naopak za velmi špatnou ji označil 1 respondent (1 %), za špatnou 11 respondentů (12 %) a za ani dobrou, ani špatnou 21 z nich (23 %). Zde mě překvapilo, ţe větší polovina - 60 diabetiků (64 %) hodnotí 57 Srov. JIRKOVSKÁ, A., HAVLOVÁ, V., Jak (si) kontrolovat váhu a léčit obezitu při diabetu, s. 11 -30.

95

kvalitu informací o dietě za dobrou aţ vynikající, přičemţ větší polovina z nich 47 diabetiků ( 51 %), nebyla edukována. V dalších kontrolních poloţkách (položky č. 13, 14, 15, 16 17, 18 v obou dot.) ohledně stravování diabetika hodnotím kladně skutečnost, ţe z celkového počtu 93 respondentů (položka č. 13, tab. č. 16, graf č. 16) se 76 diabetiků (82 %) stravuje většinou pravidelně a pouze 17 z nich (18 %) se stravuje nepravidelně. Největší nedostatky jsem našla v konzumaci zeleniny (položka č. 14, tab. č. 17, graf č. 17), která se neshoduje se zásadami racionální stravy. Vzhledem k nízkému obsahu sacharidů a kalorií můţe diabetik v podstatě konzumovat zeleninu neomezeně, přesto pouze 6 respondentů (6 %) z celkového počtu 93 respondentů sní více jak 5 a více porcí zeleniny denně. Podobně dopadly i tekutiny (položka č. 15, tab. č. 18, graf č. 18). 75 diabetiků (81 %) z celkového mnoţství 93 respondentů nejčastěji uvedlo, ţe vypije v průměru 1 – 2,5 litru tekutin denně, přitom dle zásad racionální stravy by měl diabetik vypít minimálně 2 - 3 l tekutin denně. Nedostatečnému mnoţství odpovídala i kvalita tekutin (položka č. 16, tab. č. 19, graf č. 19). I kdyţ bylo moţno uvést více moţností respondentem, tak 59 diabetiků (63 %) uvedlo jako tekutinu ovocný dţus, minerálku a tekutiny slazené umělými sladidly, pro diabetika tekutiny zcela nevhodné. Pouze 68 diabetiků (73 %) pije správný druh tekutiny a 4 (4%) respondenti uvedli jako tekutinu alkoholický nápoj. Z kontrolních poloţek č. 17, č. 18 (tab. č. 20, č. 21, graf č. 20, č. 21) vyplývají také nedostatky ve výběru vhodných mléčných výrobků diabetikem. Pouze 38 (41%) respondentů z celkového počtu 93 správně upřednostňuje sýry do 30 % tuku v sušině a aţ 54 diabetiků (58 %) konzumuje všechny sýry bez omezení. Ještě méně 26 diabetiků (28 %) upřednostňuje nízkotučné mléčné výrobky. I kdyţ 18 respondentů (19 %) označilo, ţe mléčné výrobky nekonzumuje, nejvíce diabetiků, celkem 32 (36 %) kupuje polotučné mléko.58 Z uvedených údajů vyplývá, ţe jsem ve svém výzkumu našla velké nedostatky ve stravování diabetika. U poloţky (položka č. 19 v obou dot., tab. č. 22, graf č. 22), která zjišťovala, zda byl diabetik seznámen s komplikacemi DM

označilo z celkového počtu 93

respondentů 36 diabetiků (39 %) odpověď ne, nebo nevím. Pouze 30 diabetiků (32 %) 58

Srov.itlife : Obecné zásady racionálního stravování [online]. 2004-2006 [cit. 2009-05-01]. Dostupný z WWW: .

96

bylo o komplikacích informováno ústně i písemně, coţ je správně. Ostatním 27 respondentům (29 %) byly podány informace jen ústně nebo jen písemně formou letáku či broţury. V kontrolních poloţkách (položky č. 20, č. 21, č. 22, č. 23 v obou dot.) mně překvapilo, ţe pojem hypoglykémie (položka č. 20, tab. č. 23, graf č. 23) a hyperglykémie (položka č. 22, tab. č. 25, graf č. 25) zná nejvíce respondentů. Z celkového počtu 93 diabetiků zná pojem hypoglykémie 76 respondentů (82 %) a pojem hyperglykémie 77 respondentů (83 %). Tento výsledek je srovnatelný s výsledky v práci Kunovské59 z roku 2006, která uvedla, ţe pojem hypoglykémie zná z celkového počtu 100 respondentů po edukaci 91 respondentů (91 %) a pojem hyperglykémie 97 respondentů (97 %). Pokud vezmeme v potaz skutečnost, ţe v mém výzkumu nebyl kaţdý diabetik edukován, výsledky mého šetření zjistili lepší informovanost diabetiků v této poloţce neţ před třemi lety. U další kontrolní poloţky č. 21 (tab. č. 24, graf č. 24) jsem zjistila, ţe při hypoglykémii by správně postupovalo z celkového počtu 93 respondentů 53 diabetiků (57 %) správně a 43 respondentů (43 %) by postupovalo špatně. K této kontrolní poloţce se vztahovala i hypotéza č. 4, v které jsem předpokládala, ţe více neţ 75 % respondentů uvede správný postup při hypoglykémii. Tato hypotéza se mi nepotvrdila, protoţe z celkového počtu 93 respondentů by pouze 53 diabetiků (57 %) postupovalo při hypoglykémii správně. Při hodnocení poloţky č. 23 v obou dot. ,,Jak postupovat při hyperglykémii“ jsem zjistila velké rozdíly. Zatímco v dotazníku pro diabetika I. typu (tab. č. 26, graf č. 26) by z celkového počtu 47 respondentů postupovalo správně 36 diabetiků (77 %) a špatně pouze 10 diabetiků (21 %), tak u dotazníku pro diabetika II. typu (tab. č. 27, graf č. 27) by postupovalo správně z celkového počtu 46 respondentů pouze 13 diabetiků (28 %) a špatný postup by volilo 33 diabetiků (72 %). Další poloţka v obou dotaznících byla zvolena u kaţdého dotazníku individuálně. U dotazníku I. typu (položka č. 24, tab.č. 28, graf č. 28) jsem zjišťovala, jakou formou byly sděleny informace diabetikovi ohledně selfmonitoringu (dále jen self.) Tak jako Majerníková, Obročníková a Jakubičová60 ve svém výzkumu na Slovensku uvádí, ţe 59 60

Srov.KUNOVSKÁ, Olga. Edukace diabetika v lázních., 2006. 67 s. Bakalářská práce. Srov. MAJERNÍKOVÁ, L, OBROČNÍKOVÁ, A, JAKUBOVIČOVÁ, A. Edukácia pacienta s Diabetes mellitus [online]. 2007 [cit. 2009-05-09]. Dostupný z WWW:

97

50 % respondentů ze 100 nebylo poučeno o selfmonitoringu, tak i mé šetření prokázalo, ţe více neţ polovina dotazovaných 27 diabetiků I. typu (58 %) z celkového počtu 47 respondentů nebyla poučena o self.. Ústně i písemně bylo seznámeno se self. pouze 20 diabetiků (42 %). Na kontrolní položku č. 24 (v dot. pro diabetika II. typu tab. č. 29, graf č. 29) ,,Diabetik nezávislý na inzulínu má dodrţovat:“ odpovědělo z celkového počtu 46 diabetiků II. typu 32 respondentů (70 %)) správně, ţe diabetik má dodrţovat zásady diabetické diety a jíst v pravidelných dávkách. Pouze 14 respondentů (30 %) odpovědělo na otázku špatně. U poloţky (položka č. 25 v obou dot., tab. č. 30, graf č. 30) zjišťující informace o pohybném reţimu jsem zjistila, ţe pouze 29 respondentů (31 %) obdrţelo informace o pohybovém reţimu ústně i písemně, takţe správně. Naproti tomu 41 diabetiků (44 %) neobdrţelo, nebo si nevzpomíná na ţádné informace. 23 respondentů sice poučeno bylo, ale buď ústně, nebo jen písemně. I kdyţ 41 diabetiků neobdrţelo, nebo si nepamatuje ţádné informace o pohybovém reţimu, je zaráţející, ţe kvalitu informací o pohybovém reţimu (položka č. 26 v obou dot., tab. č. 31, graf č. 31) zhodnotilo z 93 respondentů nejvíce jakou dobrou 35 diabetiků (38 %). Jako ani dobrou, ani špatnou kvalitu označilo 18 diabetiků (19 %), ale jako velmi dobrou a vynikající kvalitu označilo pouze 17 diabetiků (18 %). 23 diabetiků (25 %) označilo kvalitu informací za velmi špatnou a špatnou. Z uvedeného šetření vyplývá, ţe by mohl být kladen větší důraz na pohybový reţim u diabetika, který spolu s dietou tvoří základ léčby diabetu mellitu a obezity.61 Z další poloţky (položka č. 27 v dot. pro diabetika I. typu, tab. č. 32, graf č. 32) také vyplývá, ţe pouze 15 diabetikům (32 %) z celkového počtu 47 respondentů bylo sděleno, jak si má upravovat inzulín a stravu při fyzické aktivitě. 14 respondentů (29 %) obdrţelo informace pouze ústně nebo jen písemně a 17 respondentů (37 %) si nepamatuje nebo nedostalo informace ţádné. Překvapilo mně proto, ţe v kontrolní poloţce (položka č. 28 v dot. pro diabetika I. typu, tab. č. 33, graf č. 33) dokázalo odpovědět správně celkem 26 diabetiků (55 %), jak si upravit dávku inzulínu při cvičení. 21 diabetiků (44 %) odpovědělo na poloţku špatně.

. 61

Srov. JIRKOVSKÁ, A., HAVLOVÁ, V., Jak (si) kontrolovat váhu a léčit obezitu při diabetu, s. 11 -30.

98

U poloţky v dotazníku pro diabetiku II. typu (položka č. 27, tab. č. 34., graf č. 34) nebyly podány informace o úpravě jídla dle glykosurie 35 diabetikům (76 %) z celkového počtu 46 respondentů, coţ je téměř většina a pouze 7 respondentů (15 %) tyto informace obdrţelo správně – ústně i písemně. Tomu odpovídala i kontrolní poloţka (položka č. 28., tab. č. 35, graf č. 35), která u diabetiků II. typu zjistila velké nedostatky. Pouze 10 respondentů (22 %) z celkového počtu 46 respondentů dokázalo správně odpovědět, jak si upravit dávku jídla při cvičení. 12 respondentů (26 %) odpovědělo špatně a 24 respondentů necvičí (52 %), coţ není nejlepší výsledek s ohledem na typ diabetu. Předposlední poloţky (položka č. 29, 30, v obou dot., tab. č. 36, 37, graf č. 36, 37) zjistily, ţe 52 diabetikům (56 %) z celkového počtu 93 respondentů někdo pravidelně kontroluje nohy. Nejčastěji respondenti uváděli lékaře, zdravotní sestru, či manţelku (la). 41 diabetikům (44 %) nikdo pravidelně nohy nekontroluje. Větší polovina 59 respondentů (63 %) si nohy pravidelně kontrolují sami, coţ je uspokojivý výsledek a 34 respondentů (37 %) si nohy samy většinou nebo vůbec nekontroluje. Další kontrolní poloţka (položka č. 31, tab. č. 38, graf č. 38) mně překvapila, protoţe 47 respondentů (51 %) z celkového počtu 93 diabetiků odpovědělo správně, co je to tzv. Diabetická noha. Ve srovnání s prací Kunovské62, která ve svém výzkumu uvádí, ţe z celkového počtu 100 respondentů po edukaci znalo pouze 54 z nich (54 %) odpověď na tuto poloţku, mé šetření prokázalo evidentně lepší vědomosti diabetiků, protoţe ne kaţdý diabetik byl v mém výzkumu na rozdíl od Kunovské edukován. Horší dopadla poslední kontrolní poloţka (položka č. 32, tab. č. 39, graf č. 39), která zjistila, ţe pojem glykovaný hemoglobin zná pouze 25 respondentů (27 %) z celkového počtu 93 diabetiků. 68 respondentů (73 %) odpovědělo na tuto poloţku špatně, nebo neznalo na ni odpověď. Při vyhodnocení celkových znalostí o své nemoci diabetikem (položka č. 33, tab. č. 40, graf č. 40) si 33 diabetiků (36 %) myslí, ţe jejich znalosti nejsou ani dobré ani špatné. Nejvíce své znalosti povaţuje 42 diabetiků (45 %) za dobré, 12 diabetiků (13 %) za velmi dobré a pouze 3 diabetici (3 %) je povaţují za vynikající. Naopak ani jeden diabetik je nepovaţuje za velmi špatné a za špatné je povaţují pouze 3 diabetici 62

Srov. KUNOVSKÁ, Olga. Edukace diabetika v lázních. [s.l.], 2006. 67 s. Bakalářská práce.

99

(3 %). K této poloţce se vztahovala hypotéza č. 5, ve které jsem předpokládala, ţe více neţ 75 % diabetiků bude hodnotit své znalosti o nemoci alespoň jako dobré. Tato hypotéza se mi nepotvrdila, protoţe z celkového počtu 93 respondentů pouze 57 diabetiků (61 %) ohodnotilo své znalosti o nemoci jako dobré či velmi dobré a vynikající. Myslím si, ţe ohodnocené znalosti o své nemoci diabetiky neodpovídají celkovým výsledkům v dotazníku. Po výsledcích provedeného šetření bych nyní předpokládala, ţe více neţ polovina diabetiků bude hodnotit své znalosti za průměrné aţ podprůměrné. Při zpracování hodnot glykovaného hemoglobinu u respondentů (tab. č. 41, graf č. 41) vyšlo jasně najevo, ţe pouze 8 diabetiků (9 %) z celkového počtu 93 respondentů má výbornou kompenzaci glykovaného hemoglobinu. Nejvíce 52 diabetiků (56 %) má neuspokojivé hodnoty a 31 (33 %) diabetiků má hodnoty uspokojivé. U 2 diabetiků (2 %) nebyla tato hodnota uvedena. Za výbornou kompenzaci povaţujeme hodnoty glykovaného hemoglobinu do 4,5 %, za uspokojivé od 4,6 – 6 % a za neuspokojivé nad 6,0 a více. Hodnota glykovaného hemoglobinu ukazuje na kompenzaci diabetu mellitu asi v posledních 6 týdnech. Její hodnoty slouţí lékaři k představě o kompenzaci nemoci u diabetika, ev. k rozhodnutí o změně terapie. K této poloţce se i vztahovala hypotéza č. 3, v které jsem předpokládala, ţe více neţ 50 % diabetiků má výborné nebo uspokojivé hodnoty glykovaného hemoglobinu. Tato hypotéza se mi nepotvrdila, protoţe z celkového počtu 93 respondentů má pouze 39 diabetiků (42 %) výbornou nebo uspokojivou hodnotu glykovaného hemoglobinu. Při srovnání hodnot glykovaného hemoglobinu (tab. č. 42) s formou edukace diabetika o diabetické dietě a pohybovém reţimu vyšlo jasně najevo, ţe edukace má zásadní vliv na vývoj nemoci DM. Z 46 diabetiků, kteří byli poučeni o diabetické dietě ústně – formou edukačního pohovoru mělo 6 respondentů (6 %) výbornou kompenzaci HBA1C a 24 respondentů (26 %) uspokojivou kompenzaci HBA1C, kdeţto z 39 diabetiků, kteří obdrţeli informace o diabetické dietě pouze písemně měli výbornou kompenzaci HBA1C pouze 2 respondenti (2 %) a uspokojivou pouze 7 respondentů (8 %). Při srovnání hodnot glykovaného hemoglobinu s formou edukace diabetika o pohybovém reţimu (tab. č. 43) mělo z 29 diabetiků, kteří byli poučeni ústně i písemně aţ 18 respondentů (19 %) výbornou a uspokojivou hodnotu HBA1C, kdeţto u zbývajících 64 diabetiků, kteří nebyli poučeni o pohybovém reţimu, nebo 100

byli, ale nesprávně, má pouze 33 respondentů (33 %) výbornou či uspokojivou kompenzaci HBA1C. Do této skupiny byli zařazeni i respondenti, kteří si nepamatovali, zda obdrţeli informace o pohybovém reţimu. Z uvedených skutečností vyplývá, ţe jsou pořád velké nedostatky ve způsobu a kvalitě edukace diabetika. Edukace má zásadní význam a postavení v léčbě diabetu mellitu, a pokud se neprovádí, nebo se provádí špatně, přinášejí komplikace této nemoci ekonomický dopad na celou společnost. U diabetiků, kteří jsou edukováni je také niţší riziko vzniku akutních či chronických komplikací diabetu. Vzhledem k tomu, ţe se v současné době hovoří o celosvětové pandemii diabetu mellitu a převzetí diabetika do péče praktického lékaře, navrhuji toto aktuální řešení: Schválit pojišťovnou samostatné kódy pro edukační sestru, která by si je mohla vykazovat po předloţení dokladu o studiu na vysoké škole a specializaci v tomto oboru. Zajistit kvalifikované edukační sestry v nemocnicích, v ambulancích praktického diabetologa a v lázních. Zřídit v kaţdém kraji větší edukační centra, která by diabetik pravidelně navštěvoval. Zajistit diabetikovi edukační dokumentaci, která by tvořila samostatný celek a slouţila by celému edukačnímu týmu k jasnému přehledu, co bylo uděláno a co ne. Neustále ověřovat a hodnotit vědomosti diabetiků pomocí dotazníků nebo jiných forem evualvace. Do léčby Diabetu mellitu zapojit více rodinných příslušníků.

101

ZÁVĚR

Ve své bakalářské práci jsem se zabývala problematikou chronické nemoci Diabetes mellitus a postavením edukace diabetika v současné době. Po prostudování uvedené literatury a mých zkušenostech ze zaměstnání jsem se snaţila v teoretické části nastínit problém diabetu mellitu a důleţitost edukace diabetika. V dotazníku anonymního šetření jsem se zabývala kvalitou edukace na jednotlivých pracovištích a zároveň jsem si ověřovala vědomosti diabetiků v některých kontrolních poloţkách. Celkem jsem si stanovila 4 cíle. Ověření pracovních hypotéz: Cíl 1. Zjistit, jakou formou byly diabetikovi sděleny úvodní informace o nemoci, její příčině vzniku a způsobu léčby v diabetologických ambulancích. Hypotéza 1. Předpokládám, ţe více neţ 25 % dotázaných respondentů uvede, ţe jim informace o nemoci, její příčině vzniku a způsobu léčby nebyly sděleny. Tato hypotéza se mi nepotvrdila, protoţe z celkového počtu 93 respondentů pouze 7 respondentů označilo, ţe jim nebyly sděleny ţádné informace o své nemoci, coţ činí 8 % ze všech dotazovaných diabetiků. Hypotéza 2. Předpokládám, ţe více neţ 25 % dotázaných respondentů uvede, ţe jim informace o nemoci, její příčině vzniku a způsobu léčby byly sděleny pouze písemnou formou. Tato hypotéza se mi potvrdila, protoţe z celkového počtu 93 respondentů bylo 34 respondentů informováno o své nemoci pouze písemně formou letáku či broţury, coţ činí 37 % ze všech dotazovaných diabetiků.

102

Cíl 2. Zjistit, jaká je hodnota dlouhodobého ukazatele diabetu glykovaného hemoglobinu (HBA1C). Hypotéza 2. Předpokládám, ţe více neţ 50 % diabetiků má výborné nebo uspokojivé hodnoty glykovaného hemoglobinu. Tato hypotéza se mi nepotvrdila, protoţe z celkového počtu 93 respondentů má pouze 39 diabetiků výbornou nebo uspokojivou hodnotu glykovaného hemoglobinu, coţ činí 42 % ze všech dotazovaných diabetiků. Cíl 3. Zjistit, jak budou diabetici postupovat při hypoglykémii. Hypotéza 4. Předpokládám, ţe více neţ 75 % respondentů uvede správný postup při hypoglykémii. Tato hypotéza se mi nepotvrdila, protoţe z celkového počtu 93 respondentů by pouze 53 diabetiků postupovalo při hypoglykémii správně, coţ činí 57 % ze všech dotazovaných diabetiků. Cíl 4. Zjistit, jak diabetici hodnotí celkové znalosti o své nemoci. Hypotéza 5. Předpokládám, ţe více neţ 75 % respondentů bude hodnotit své znalosti o nemoci alespoň jako dobré. Tato hypotéza se mi nepotvrdila, protoţe z celkového počtu 93 respondentů pouze 57 diabetiků ohodnotilo své znalosti o nemoci jako dobré či velmi dobré a vynikající, coţ činí 61 % ze všech dotazovaných diabetiků.

103

ANOTACE

Příjmení a jméno autora: Lenka Vojáčková Instituce:

Masarykova Univerzita, lékařská fakulta Katedra ošetřovatelství

Název práce:

Vliv edukace na vývoj nemoci Diabetes mellitus

Vedoucí práce:

Mgr. Petra Juřeníková, Ph.D.

Počet stran:

114

Počet příloh:

2

Rok Obhajoby:

2009

Klíčová slova:

Edukace Diabetik Diabetes Mellitus

Bakalářská práce zjišťuje vliv edukace na vývoj nemoci Diabetes mellitus. První teoretická část je zaměřená na problematiku nemoci Diabetes mellitus. Druhá část pojednává o významu edukace u diabetika. Výsledky anonymního dotazníkového šetření poskytují informace o formě poskytované edukace u diabetiků. Kvalita této edukace je prověřována ve vědomostech diabetika. Tato bakalářská práce je výstrahou pro všechna zdravotnická zařízení, která edukaci diabetika neprovádí.

104

ANNOTATION

Name of the author:

Lenka Vojackova

Institution:

Masaryk University, Fakulty of Medicine, Department of Nursing Care

Title of the work:

Influence of education on development of Diabetes mellitus

Academic advisor:

Mgr. Petra Juřeníková, PhD.

Number of pages:

114

Number of supplemets:

2

Year of defense:

2009

Key words:

Education Diabetic Diabetes mellitus

Bachelor work discovers influence of education on progress of illness Diabetes mellitus. First part is theoretical and pointed to problems of illness Diabetes mellitus. Second part dissert on meaning of education that is given to diabetic. Results of anonymous investigation offer information about form of education that is given to diabetics. Quality of this education is shown in knowledge of diabetic. This bachelor work is warning for all medical elements that do not offer education of diabetic.

105

LITERATURA A PRAMENY BASTL, Pavel, ŠVEC, Vlastimil. Zdravotník lektorem. 1997. 122 s. ISBN 80-7013 251-5. BRÁZDOVÁ, Ludmila, et al. Průvodce diabetologií pro zdravotní sestry. 2000. 128 s. ISBN 80-7013-305-8. BRUKER, M.O. Diabetes a jeho léčení. 1992. 92 s. Salvo-Ostrava 1992. ISBN 8085236-07-9. IVANOVÁ, Kateřina, JURÍČKOVÁ, Lubica. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 2007. 99 s. ISBN 978-80-244-1832-2. JIRKOVSKÁ, Alexandra, et al. Jak (si) kontrolovat a léčit diabetes. 1999. 200 s. ISBN 80-902126-6-2. JIRKOVSKÁ, Alexandra, HAVLOVÁ, Vladimíra. Jak (si) kontrolovat váhu a léčit obezitu při diabetu. 1999. 68 s. ISBN 80-902126-8-9. KRAUSOVÁ, Zuzana. Psychické problémy diabetiků. 2001. 62 s. KUNOVSKÁ, Olga. Edukace diabetika v lázních. 2006. 67 s. Bakalářská práce. RYBKA, Jaroslav, et al. Diabetologie pro praxi. 1. vyd. 1988. 156 s. RYBKA, Jaroslav, et al. Diabetologie pro sestry. 2006. 288 s. ISBN 80-247-1612-7. Edukace v ošetřovatelství [online]. 2004 [cit. 2009-03-18]. Dostupný z WWW: . Fitlife : Obecné zásady racionálního stravování [online]. 2004-2006 [cit. 2009-05-01]. Dostupný z WWW: . MAJERNÍKOVÁ, L, OBROČNÍKOVÁ, A, JAKUBOVIČOVÁ, A. Edukácia pacienta s Diabetes mellitus [online]. 2007 [cit. 2009-05-09]. Dostupný z WWW: .

106

OLŠOVSKÝ, Jindřich. Jak používat perorální antidiabetika – algoritmy výběru [online]. 2005-2009 [cit. 2009-01-29]. Dostupný z WWW: . URBÁNEK, Jiří. Interní a diabetologická ambulance: Glykovaný hemoglobin [online]. 2008 [cit. 2009-02-23]. Dostupný z WWW: . Zentiva k.s. Zdravcentra.cz : Diabetická dyslipidémie [online]. 2009 [cit. 2009-03-12]. Dostupný z WWW: .

107

SEZNAM ZKRATEK ADA

Americká diabetologická asociace

Č.

číslo

ČDS

Česká diabetologická společnost

DM I. typu Diabetes mellitus I. typu DM II. typu Diabetes mellitus II. typu DM

Diabetes mellitus

Dot.

Dotazník

Ev.

eventuelně

HBA1C

glykovaný hemoglobin

Hod

hodina

ICHS

ischemická choroba srdeční

LADA

Diabetes mellitus manifestovaný v dospělosti

MODY

Diabetes mellitus II. typu u dospívajících a mladých

Např.

například

OGTT

orální glokozotoleranční test

PAD

perorální antidiabetika

př. n. l.

před naším letopočtem

RZP

rychlá zdravotnická pomoc

S.

strana

Self.

Selfmonitoring

108

Tab.

Tabulka

Tzv.

tak zvaně

WHO

Světová zdravotnická organizace

109

SEZNAM TABULEK Tab. č. 1 – Pohlaví respondentů ................................................................................................ 50 Tab. č. 2 – Věk respondentů...................................................................................................... 51 Tab. č. 3 – Délka trvání nemoci Diabetes mellitus ................................................................... 52 Tab. č. 4 – Forma sdělení informací o Diabetu mellitu............................................................. 53 Tab. č. 5 – Spokojenost diabetika se způsobem sdělení diagnózy ........................................... 54 Tab. č. 6 – Forma sdělení informací o inzulínu a inzulínové rezistenci .................................... 55 Tab. č. 7 – Kvalita informací o inzulínu a inzulínové rezistenci.............................................. 56 Tab. č. 8 – Moţnost praktického nácviku inzulinu ................................................................. 57 Tab. č. 9 – Rychlost vstřebávání inzulinu na těle..................................................................... 58 Tab. č. 10 – Střídání místa vpichu na těle ................................................................................. 59 Tab. č. 11 – Léčba diabetika II. typu......................................................................................... 60 Tab. č. 12 – Doporučení redukce hmotnosti ............................................................................. 61 Tab. č. 13 – Znalost diabetika o pojmu BMI ........................................................................... 62 Tab. č. 14 – Forma sdělení informací o diabetické dietě .......................................................... 63 Tab. č. 15 – Kvalita informací o diabetické dietě ..................................................................... 64 Tab. č. 16 – Pravidelnost ve stravování diabetika ..................................................................... 65 Tab. č. 17 – Denní příjem porcí zeleniny diabetikem ............................................................... 66 Tab. č. 18 – Denní příjem tekutin diabetikem ........................................................................... 67 Tab. č. 19 – Druh tekutiny upřednostněné diabetikem ............................................................. 68 Tab. č. 20 – Nejčastější pouţívané sýry .................................................................................... 69 Tab. č. 21 – Nejčastěji pouţívané mléčné výrobky................................................................... 70 Tab. č. 22 – Forma sdělení informací o komplikacích Diabetu ................................................ 71 Tab. č. 23 – Znalost diabetika o pojmu hypoglykémie ............................................................. 72 Tab. č. 24 – Postup diabetika při hypoglykémii ........................................................................ 73

110

Tab. č. 25 – Znalost diabetika o pojmu hyperglykémie ............................................................ 74 Tab. č. 26 – Postup diabetika při hyperglykémii (diabetik I. typu) ........................................... 75 Tab. č. 27 – Postup diabetika při hyperglykémii (diabetik II. typu) ......................................... 76 Tab. č. 28 – Forma sdělení informací o selfmonitoringu .......................................................... 77 Tab. č. 29 – Pravidla pro diabetika nezávislého na inzulínu ..................................................... 78 Tab. č. 30 – Forma sdělení informací o pohybovém reţimu ................................................... 79 Tab. č. 31 – Kvalita informací o pohybovém reţimu................................................................ 80 Tab. č. 32 – Forma sdělení informací o úpravě dávek inzulínu a stravy při fyzické aktivitě (diabetik I. typu) ................................................................................................... 81 Tab. č. 33 – Úprava dávky inzulínu při cvičení ........................................................................ 82 Tab. č. 34 – Forma sdělení informací o úpravě mnoţství jídla dle glykosurie (diabetik II. typu) .............................................................................................................................. 83 Tab. č. 35 – Úprava dávky jídla při cvičení (diabetik II. typu) ................................................. 84 Tab. č. 36 – Pravidelná kontrola nohou odborníkem ................................................................ 85 Tab. č. 37 – Osobní kontrola nohou diabetikem ....................................................................... 86 Tab. č. 38 – Znalost diabetika o pojmu diabetická noha ........................................................... 87 Tab. č. 39 – Znalost pojmu glykovaný hemoglobin .................................................................. 88 Tab. č. 40 – Celkové hodnocení znalostí o diabetu mellitu diabetikem .................................... 89 Tab. č. 41 – Hodnota glykovaného hemoglobinu u diabetika .................................................. 90

Tab. č. 42 – Srovnání hodnot HBA1C s formou edukace o diabetické dietě

91

Tab. č. 43 – Srovnání hodnot HBA1C s formou edukace o pohybovém reţimu

91

111

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1 – Pohlaví respondentů ................................................................................................ 50 Graf č. 2 – Věk respondentů ..................................................................................................... 51 Graf č. 3 – Délka trvání nemoci Diabetes mellitus ................................................................... 52 Graf č. 4 – Forma sdělení informací o Diabetu mellitu ............................................................ 53 Graf č. 5 – Spokojenost diabetika se způsobem sdělení diagnózy ............................................ 54 Graf č. 6 – Forma sdělení informací o inzulínu a inzulínové rezistenci ................................... 55 Graf č. 7 – Kvalita informací o inzulínu a inzulínové rezistenci .............................................. 56 Graf č. 8 – Moţnost praktického nácviku inzulínu ................................................................... 57 Graf č. 9 – Rychlost vstřebávání inzulinu na těle ..................................................................... 58 Graf č. 10 – Střídání místa vpichu na těle ................................................................................. 59 Graf č. 11 – Léčba diabetika II. typu ........................................................................................ 60 Graf č. 12 – Doporučení redukce hmotnosti ............................................................................. 61 Graf č. 13 – Znalost diabetika o pojmu BMI ........................................................................... 62 Graf č. 14 – Forma sdělení informací o diabetické dietě .......................................................... 63 Graf č. 15 – Kvalita informací o diabetické dietě ..................................................................... 64 Graf č. 16 – Pravidelnost ve stravování diabetika ..................................................................... 65 Graf č. 17 – Denní příjem porcí zeleniny diabetikem ............................................................... 66 Graf č. 18 – Denní příjem tekutin diabetikem ........................................................................... 67 Graf č. 19 – Druh tekutiny upřednostněné diabetikem ............................................................. 68 Graf č. 20 – Nejčastější pouţívané sýry .................................................................................... 69 Graf č. 21 – nejčastěji pouţívané mléčné výrobky ................................................................... 70 Graf č. 22 – Forma sdělení informací o komplikacích Diabetu ............................................... 71 Graf č. 23 – Znalost diabetika o pojmu hypoglykémie ............................................................. 72 Graf č. 24 – Postup diabetika při hypoglykémii........................................................................ 73

112

Graf č. 25 – Znalost diabetika o pojmu hyperglykémie ............................................................ 74 Graf č. 26 – Postup diabetika při hyperglykémii (diabetik I. typu)........................................... 75 Graf č. 27 – Postup diabetika při hyperglykémii (diabetik II. typu) ......................................... 76 Graf č. 28 – Forma sdělení informací o selfmonitoringu ......................................................... 77 Graf č. 29 – Pravidla pro diabetika nezávislého na inzulínu ..................................................... 78 Graf č. 30 – Forma sdělení informací o pohybovém reţimu .................................................... 79 Graf č. 31 – Kvalita informací o pohybovém reţimu ............................................................... 80 Graf č. 32 – Forma sdělení informací o úpravě dávek inzulínu a stravy při fyzické aktivitě (diabetik I. typu) ................................................................................................... 81 Graf č. 33 – Úprava dávky inzulínu při cvičení ........................................................................ 82 Graf č. 34 – Forma sdělení informací o úpravě mnoţství jídla dle glykosurie (diabetik II. typu) .............................................................................................................................. 83 Graf č. 35 – Úprava dávky jídla při cvičení (diabetik II. typu) ................................................. 84 Graf č. 36 – Pravidelná kontrola nohou odborníkem ................................................................ 85 Graf č. 37 – Osobní kontrola nohou diabetikem ...................................................................... 86 Graf č. 38 – Znalost diabetika o pojmu diabetická noha ........................................................... 87 Graf č. 39 – Znalost pojmu glykovaný hemoglobin.................................................................. 88 Graf č. 40 – Celkové hodnocení znalostí o diabetu mellitu diabetikem.................................... 89 Graf č. 41 – Hodnota glykovaného hemoglobinu u diabetika ................................................... 90

113

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 - Dotazník pro diabetika I. typu Příloha č. 2 - Dotazník pro diabetika II. typu

114