Masarykova univerzita Brno Filozofická fakulta Historický ústav
Vysídlení Němců ze Šumperka v letech 1945 – 1946 Bakalářská diplomová práce
Filip Vašíček
Vedoucí práce: PhDr. Vladimír Černý, Ph.D.
Brno 2011 1
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. Datum:
Filip Vašíček 2
Poděkování: Děkuji PhDr. Vladimíru Černému, Ph.D. za vedení práce a podněty, které mi poskytoval po dobu zpracovávání tématu.
3
Obsah Úvod ..................................................................................................................................................... 5 1. Stručné představení města Šumperk............................................................................................ 7 2. Situace v Šumperku do Mnichovské dohody .............................................................................. 7 3. Situace v Šumperku od Mnichovské dohody k osvobození města ........................................... 11 5. Osvobození města Šumperk ...................................................................................................... 13 7. Doba neorganizovaného „divokého“vysídlení .......................................................................... 16 8. Případy perzekuce a bezpráví .................................................................................................... 22 9. Tábory na Šumpersku ................................................................................................................ 23 10. Šumperk v době organizovaného vysídlování......................................................................... 26 11. Vybrané ţádosti o nezkonfiskování majetku a ţádosti o vyjmutí z opatření proti Němcům .. 31 Závěr .................................................................................................................................................. 36 Seznam uţitých zkratek ..................................................................................................................... 38 Seznam pramenů a literatury.............................................................................................................. 39 Archivní prameny .......................................................................................................................... 39 Statistické prameny ....................................................................................................................... 39 Tisk ................................................................................................................................................ 40 Literatura ....................................................................................................................................... 40 Obrazové přílohy ........................................................................................................................... 44 Seznam příloh .................................................................................................................................... 45 Přílohy ................................................................................................................................................ 46
4
Úvod Souţití Čechů a Němců bylo v průběhu staletí obvykle prospěšné, nikdy však zcela bezkonfliktní. Od 19. století napětí čím dál více nabíralo na intenzitě. Po 1. světové válce se většina Němců nesmířila se vznikem československého státu a konflikt dále gradoval. Svého vrcholu dosáhl v letech 1939 - 1945 za doby okupace Československa nacistickým reţimem. Tak po konci druhé světové války bylo další souţití s Němci pro Čechy v jednom státě neţádoucí. Po dlouhodobé genezi bylo nakonec (pro Čechy tolik kýţené) vysídlení Němců vítěznými velmoci na Postupimské konferenci v srpnu 1945 definitivně potvrzeno. Organizované vysídlování začalo sice aţ v roce 1946, nicméně do té doby, ať uţ z vlastní vůle či vyhnáním, opustilo mnoho sudetských Němců své domovy. Ve své práci se pokusím přiblíţit problematiku souţití Čechů a Němců ve městě Šumperk. Nejdříve stručně představím samotné město, oblast a lehce bych se dotknul dávnější historie (aţ do roku 1945), kde budou ukázány první vztahy Čechů a Němců ve sledu událostí (vznik ČSR, přes dobu okupace aţ po osvobození) a hodlám také poukázat na národnostní ráz okresu města, příp. okresu za pomoci statistických údajů. Největší důraz ale budu klást na dobu poválečnou, od osvobození Šumperka aţ do roku 1947. Z toho plyne, ţe hlavním tématem bude vysídlení Němců z města Šumperk, ať uţ se bude jednat o vysídlení ţivelné (divoký odsun) nebo organizované transfery. Zmínka bude i o sběrných, internačních a pracovních střediscích pro okres Šumperk. Na závěr bych si přál uvést případy některých konkrétních osob a nakolik byly úspěšné jejich supliky ke správním orgánům. Samotné téma vysídlení Němců bylo v naší historiografii dlouhou dobu tabuizováno nebo schematizováno. Dnes je situace daleko příznivější. Mezi historiky, kteří studují toto téma, jsou např. Jan Křen, Jaroslav Kučera, Tomáš Staněk a Adrian von Arburg. Poslední dva zmínění navíc k tomuto datu pracují na osmidílné edici Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945 – 1951, která si dala za úkol mimo jiné zpřístupnit řadu dokumentů z českých archivů. Má práce by se měla nejvíce opírat o pramennou základnu archiválií ze Státního okresního archivu v Šumperku, Archivu bezpečnostních sloţek v Kanicích, Národního archivu a soudobého tisku (Moravský Sever). Kromě několika starších příspěvků ve sbornících nebo okrajových sondách se mi nepovedlo nalézt publikaci, která by se zevrubně zabývala tématem vysídlení na Šumpersku. Přínosné mi byly zejména obecné práce Tomáše Staňka o odsunech, včetně výše zmíněné edice a regionální literatura - práce Františka Spurného nebo Josefa Bartoše, kteří se zabývali válečnými a poválečnými dějinami severní Moravy a rovněţ podstatná, byť útlejší publikace Jana Bendy Češi 5
a Němci v historii Šumperka, vydaná v Šumperku roku 1997. Otiskem doby jsou samozřejmě noviny, takţe do práce zapracuji informace z týdenního tisku Moravský Sever, konkrétně ročníků 1936 – 1948. Nejdůleţitějším pramenem mé práce bude pak fond ONV Šumperk, ze Státního okresního archivu Šumperk (dále jen SOkA). V tomto fondu se dají k tématu dohledat různé ţádosti ke správním orgánům (o nekonfiskaci majetku, o vynětí z odsunu nebo naopak o přednostní vysídlení), situační zprávy, protokoly schůzí Okresní správní komise i zápisy ze zasedání rady Okresního národního výboru atd. Co se v archiváliích SOkA patrně nenachází, je dokumentace kaţdého jednotlivého transportu, která se tím pádem musí pouţít z náhradních archiválií fondu „Ministerstvo vnitra: nová registratura“ – (1936 - 1948), nacházejících se v Národním archivu v Praze. V archivu bezpečnostních sloţek v Kanicích ve fondu E6 - „Ministerstvo vnitra“ pak lze nalézt materiály ke správě internačních, sběrných a pracovních středisek a další situační zprávy pro Šumperk pak ve fondu A 17 - „Hlavní velitelství SNB Praha“. Práci bych rád strukturoval událostně chronologicky na základě výše uvedených pramenů a literatury.
6
7
1. Stručné představení města Šumperk
Šumperk je okresním městem na severozápadní Moravě, leţícím na jihozápadním okraji Jeseníků, protéká jím řeka Desná. Oblast je značně hornatá, málo úrodná, (stejně jako celý okres) proto převáţně průmyslově-zemědělská. Politický okres Šumperk, který budu zmiňovat, se skládal ze tří okresů soudních: šumperského, staroměstského a vízmberského.1 Dávná historie Šumperka začíná v 70. letech 13. století, kdy byl osídlen německými kolonisty. V 16. století se dokončila první hlavní německá kolonizace Šumperka. Po bitvě na Bílé Hoře, kdy většina české šlechty emigrovala, připadla největší panství Karlu Lichtenštejnovi a severní Morava se čím dál více stávala německou doménou. Dne 1. června 1850 zde byl zřízen okresní úřad, proměněný roku 1868 na hejtmanství. Aţ do první světové války vzkvétal textilní průmysl (především plátenický), který byl pro okres typický a dalece převaţoval nad ostatními průmyslovými obory.
2. Situace v Šumperku do Mnichovské dohody
Roku 1850 bylo ve městě napočítáno 5 370 osob, 8 562 obyvatel v roce 1880 a roku 1910 jiţ 13 329 obyvatel (z toho jen 353 Čechů)2 Počítáme při tom s městem Šumperk v jeho tehdejší rozloze, tedy bez obce Temenice, která dnes jiţ k Šumperku patří.3 Město tehdy mělo naprostou převahu německého obyvatelstva, na rozdíl od sousedního politického okresu Zábřeh (dnešní Zábřeh na Moravě), který byl českou oblastí. Do roku 1919 bylo v Šumperku 1 000 – 1 150 osob české národnosti, včetně vojenské posádky.4 Po válce byla ve městě situace značně vyhrocená. Severní Morava přináleţela k separatistické provincii Sudetenland, se sídlem zemské vlády v Opavě. Toto nebylo vzhledem ke skutečnosti, ţe politickým centrem Sudetenlandu v německých okresech severní Moravy byl Šumperk, zrovna nejvhodnější. Šumperští Němci patřili mezi ty, jeţ odmítali uznat nařízení českého Národního výboru. Nutno připomenout, ţe k manifestaci 18. listopadu 1918 na podporu Německého Rakouska a jeho připojení k Německu, se přihlásili i místní němečtí sociální 1 Vízmberk – dnešní Loučná nad Desnou. 2 Retrospektivní lexikon obcí československé socialistické republiky 1850-1970, Díl I., Svazek 2. Praha: SEVT, 1978, s. 872. 3 Roku 1948 došlo k vytvoření tzv. Velkého Šumperka, kdy se k městu připojily kromě Temenice i další obce. V roce 1950 se však Velký Šumperk rozpadl. Temenice jako jediná zůstala. 4 BENDA, Jan: Češi a Němci v historii Šumperka. Šumperk: Městský národní výbor v Šumperku, 1976, s. 62.
8
demokraté. Šumperské úřady přerušily styky s českými obcemi, ţelezniční trať Šumperk – Šternberk skončila obsazením aj. Byla zde vytyčena jakási pomyslná hranice vycházející pouze z národnostního sloţení obyvatelstva. Státní správa těchto okresů byla potom velmi problematická. Město bylo nakonec obsazeno 15. prosince 1918, jednotkami 30. pěšího pluku z Vysokého Mýta bez odporu. Smýšlení Němců však sotva mohlo být klidné. Plamenný projev starosty Oberleithnera při vstupu jednotek do města toho byl důkazem. Šumperk se stal součástí československého státu, ţádné deportace tehdy uskutečněny ještě nebyly. Němci se nezřídka střetávali s čs. vojenskými hlídkami i čs. občany. Také stále ještě poţadovali připojení severní Moravy k Německu a místní německý tisk Nordmährische Grenzbote (dále jen NGB) soustavně štval proti všemu československému, ačkoliv výpady nemívaly opodstatnění. Jednání s příslušnými orgány (například ministerstvem) však probíhala výhradně v jazyce německém. Uţ roku 1919 byla zaloţená první česká škola obecná, vznikla Národní jednota, zaloţen byl Sokol a česká státní reálka.5 Dne 15. června 1919 proběhly komunální volby, kterých se zúčastnili i Němci a o 7 dní později jiţ správu města provádělo nově zvolené zastupitelstvo. Prvním starostou se stal ing. Gustav Oberleithner, člen německé nacionální strany. Roku 1921 Šumperk přináleţel do nově utvořené Severomoravské ţupy, vzniklé rozdělením předešlé rozsáhlé ţupy Severomoravské na ţupu Olomouckou a ţupu Severomoravskou se sídlem v Zábřehu.6 Ve stejném roce proběhlo sčítání lidu. Pro představu o rázu města, z celkového počtu 13 117 obyvatel se 10 571 obyvatel přihlásil k národnosti německé, 1 991 k české, nepočetně byly zastoupeny i národnosti další (110 obyvatel) a 445 cizích státních příslušníků.7 Při následujícím sčítání lidu roku 1930 město zaznamenalo početní nárůst obyvatel o 2 601 osob, přičemţ přirozený přírůstek klesl o 680 osob, a tedy 3 281 obyvatel přibylo stěhováním. Dohromady tedy město čítalo 15 718 obyvatel, z toho 11 585 Němců a Čechů bylo 3 434.8 I kdyţ město mělo německý charakter, na Šumpersku byla jinak česká sídelní enkláva, zejména v jeho jiţní části.9 I kdyţ v druhé polovině dvacátých let dochází k celkovému zklidnění zdejších vztahů mezi Čechy a Němci, po světové hospodářské krizi a nástupu Hitlera k moci nedůvěra graduje a dosahuje 5 JERSÁK, Jan: Šumpersko 1938 - 1945. Šumperk: Místní správní komise, 1946, s. 14. 6 Sokolská ţupa Severomoravská v Zábřeze: Moravský sever, 1936, roč. 36, č. 25, 19.6, s. 4. 7 Sčítání lidu v Republice československé ze dne 15. února 1921. Československá statistika, Svazek 9. Praha: Státní statistický úřad, 1924, s. 45. 8 Sčítání lidu v Republice československé ze dne 1. prosince 1930. Československá statistika, Díl I., Svazek 98. Praha: Státní statistický úřad, 1934, s. 78. 9 ARBURG, Adrian von: Základní údaje o území, obyvatelstvu a územně správním členění. In: Vysídlení a proměny českého pohraničí 1945 – 1951, Díl I. Středokluky: Zdeněk Susa, 2010, s. 13.
9
svého vrcholu. Výroba v textilních závodech i dalších odvětvích lehkého průmyslu na severní Moravě byla výrazně omezena nebo zcela zastavena. Z krize značně těţila a v parlamentních volbách 1935 zvítězila Sudetendeutsche Partei (dále jen SdP). S SdP se spojila německá agrární strana BdL (Bund der Landwirte), zatímco se sociální demokracií se spojila další aktivistická strana německých křesťanských sociálů (DCV)10. SdP v Šumperku volilo: do sněmovny 64% voličů, do senátu 62% voličů, do okresního zastupitelstva 65,9 % voličů a do zemského zastupitelstva 65,5% voličů.11 I v Šumperku začala fungovat metoda „Svůj k svému“. V květnu 1936 časopis Moravský Sever uveřejnil článek, který vytýká Rodičovskému sdruţení při čs. reálném gymnáziu, ţe na místní Majáles se nakoupily potraviny výhradně od německých obchodníků. Autor - jeden z účastníků oslav, dále vytýká, ţe Češi chodí do německých obchodů, Národní dům „zeje prázdnotou“, čímţ jsou nepřímo podporování „Henleinovi“ Němci.12 Incident natolik podráţdil, ţe anonymní účastník podal na tyto Čechy stíţnost adresovanou na Ústředí Národní jednoty v Olomouci. Situace se stávala čím dál vyhrocenější. Dne 1.dubna 1937 uzavřely německé aktivistické strany BdL, DCV a sociální demokracie dohodu o vytvoření ústředny v Šumperku pro tyto strany13, ale valný význam tato dohoda v toku událostí neměla. Přesně o rok později 1. dubna 1938 situaci výstiţně dokresluje skutečnost, ţe šumperské „nezávislé“ noviny Nordmährischer Grenzbote se staly přes krycí záhlaví oficiálním orgánem SdP, která uţ od té doby své vlastní Die Front ani nevydává.14 1. května 1938 ulicemi města vlály prapory s hákovými kříţi a prapory henleinovské. Sešlo se tu na 12 000 henleinovců.15 Známe případ českého ţivnostníka ze Šumperku Fr. Berky, který dostal výpověď z bytu jen proto, ţe nevolil SdP, nehajloval a při oslavách „neměl v oknech Henleina“.16 V noci ze 3. na 4. května došlo k poškození pomníku T. G. Masaryka, pod ním byl nakreslen hákový kříţ, pachatelé neznámí. Okamţitě byl ustaven akční výbor na ochranu republiky, kde se zapojili i němečtí demokrati a antifašisté. Od té doby se opětovně stupňovala provokační činnost.
10 DOHNAL, Miloň; FILIP, Zdeněk; SPURNÝ, František: Pátá kolona na severní Moravě. Ostrava: Profil, 1969, s. 80. 11 BENDA, Jan: Češi a Němci v historii Šumperka. Šumperk: 1997, s. 59. 12 Svůj k svému! a Šumperk: Moravský Sever, 1936, roč. 36, č. 25, 19.6, s. 1 - 2. 13 DOHNAL, Miloň; FILIP, Zdeněk; SPURNÝ, František: Pátá kolona na severní Moravě. Ostrava: Profil, 1969, s. 81. 14 DOHNAL, Miloň; FILIP, Zdeněk; SPURNÝ, František: Pátá kolona na severní Moravě. Ostrava: Profil, 1969, s. 113. 15 Ze Šumperka: Moravský Sever, 1938, roč. 38, č. 20, 20. 5, s. 5. 16 Šumpersko:Moravský sever, 1938, roč. 38, č. 29, 22. 7, s. 5.
10
Dne 12. 6. 1938 se konaly volby do obcí. Byla nabídnuta dvojjazyčná kandidátní listina demokratickým stranám. Německá sociální demokracie odmítla z národnostních důvodů, komunisté přijali.17 Přesto SdP volilo 92% šumperských voličů (7 940 hlasů a 30 mandátů), česká kandidátka získala 1 228 hlasů a 5 mandátů, německá sociální demokracie získala 492 hlasů (1 mandát) a konečně komunisté 58 hlasů (ţádný mandát, jejich hlasy připadly české kandidátce).18 Konrád Henlein neváhal a dojel agitovat do Šumperka. I přes kordonu 250 četníků a policistů, dojel Henleinův vůz s prostřílenými skly. Vše bylo však pravděpodobně zinscenováno.19 Večer toho dne došlo také k demonstraci 2 000 henleinovců před radnicí, kdy byla nakonec nucena zasáhnout policie. Zraněno bylo 6 policistů a 9 demonstrantů, čehoţ SdP samozřejmě vyuţila a hojně informovala o „brutálním zákroku“ a o více neţ 35 zraněných.20 Jedním z posledních pokusů německých aktivistů čelit fašizaci byl Německý hospodářský svaz v ČSR (Deutscher Wirtschaftsverband in ČSR) se sídlem v Šumperku21, konstituovaný počátkem července 1938, jako nepolitická organizace. Svaz se snaţil získat československé Němce k aktivní spolupráci (zejména hospodářské) s Čechy. Počátkem září 1938 se přetvořil v politickou stranu s názvem Deutsche Arbeiterpartei. Její program rovněţ počítal se spoluprací všech československých občanů na obranu demokracie bez ohledu na národnost. Tato nová aktivistická strana neměla však téměř ţádnou naději na výraznější úspěch a ani se jinde neţ na severní Moravě neprosadila. Útoky henleinovců na tuto organizaci přišly takřka okamţitě. Atentátem na ředitele Hrocha, organizačně nejschopnějšího z členů, tak končí krátká historie šumperského Deutscher Wirtschaftsverbandu. Dne 7. října 1938 (tedy týden po uzavření Mnichovské dohody) byla v Šumperku nařízena evakuace veřejných zaměstnanců. Následujícího dne ráno odcházeli z města poslední českoslovenští vojáci. Kaţdý zůstával jen na vlastní nebezpečí. 11. října 1938
pak proběhla první oslava
„osvobození“. Při přehlídce 5000 muţů SS jednotek 2. listopadu byl přítomen i H. Himmler a K. Henlein oslav dne 26. listopadu.22 Za okupace v Šumperku trvale bylo pouze 200 osob české národnosti. Na 2 300 obyvatel bylo nuceno Šumperk opustit (výpovědi z bytů, rušení škol, likvidace prac. příleţitostí).
17 18 19 20
JÍLEK, V.: Šumperské vzpomínky na rok 1938 II.: Moravský sever, 1947, roč. 41, č. 1, 3.1, s. 2. Volby u severomoravských hraničářů: Moravský Sever, 1938, roč. 38, č. 24, 17. 6, s. 1. JERSÁK, Jan: Šumpersko 1938 - 1945. Šumperk: Místní správní komise, 1946, s. 28. DOHNAL, Miloň; FILIP, Zdeněk; SPURNÝ, František: Pátá kolona na severní Moravě. Ostrava: Profil, 1969, s. 132. 21 DOHNAL, Miloň; FILIP, Zdeněk; SPURNÝ, František: Pátá kolona na severní Moravě. Ostrava: Profil, 1969, s. 142. 22 JÍLEK, V.: Šumperské vzpomínky na rok 1938 III.: Moravský sever, 1947, roč. 41, č. 2, 10.1, s. 3.
11
3. Situace v Šumperku od Mnichovské dohody k osvobození města
Uţ 5. října se v Berlíně rozhodnulo o tzv. pátém pásmu. Respektovalo-li čtvrté pásmo téměř zcela většinově národnostní hranici (přičemţ se zprvu nepočítalo ani se zabráním Šumperka), potom v pátém pásmu byly zahrnuty i většinově české oblasti v okrese Šumperk, Zábřeh i Šternberk, které byly odtrţeny a přivtěleny k Německé říši v rámci sudetské ţupy aţ do roku 1945. Nakonec byly politickému okresu Šumperk zabrány všechny jeho okresy soudní.23 České školy v Šumperku byly zrušeny (včetně gymnázia, škol menšinových a tříd na středních odborných školách, dokonce i všechny školy mateřské) a všichni obyvatelé dostali povinně německé občanství, coţ znamenalo i vojenskou povinnost. Uţ na jaře 1939 došlo k prvním odvodům Čechů, navíc ztrestaných nacisty za zpívání českých písní.24 Těţko můţeme zjistit, kolik lidí ze Šumperka odešlo bezprostředně po začátku okupace. Můţeme však porovnat údaje pro okres ze sčítání lidu roku 1930 (přítomné obyvatelstvo) a roku 1939 (příslušné obyvatelstvo). Z toho pak podle výpočtu Josefa Bartoše ubylo v letech 1930-1939 v okrese 6 414 Čechů a naopak přibylo 2 879 Němců. Odcházeli především lidé z měst, úředníci a další obyvatelé, co nebyli pevně spjati s půdou. Lidé z venkova opouštěli svá rodiště minimálně. Smutný je příběh německých antifašistických uprchlíků ze Šumperka, kteří se shromáţdili v obci Litovel a čekali na další pokyny. Přednosta okresního úřadu je ale po domluvě se zemským prezidentem nechal deportovat zpět do Šumperka napospas nacistům.25 Jak dopadl výsledek voleb zda Hitlera ano či ne v šumperském okrese? Pro Hitlera se vyjádřilo 50 120 Němců, proti němu pak 1 144. Překvapující je malý počet negativních hlasů i přesto, ţe v okrese zůstala početná české menšina. Spíše neţ úspěšná předvolební kampaň patrně zapracovala metoda zastrašování.26 Věznice gestapa se nacházela v bývalé robotárně na Lidické ulici a internační tábor pak v bývalé robotárně pro dívky německé národnosti (kapacita 600 – 1 000 osob). V celém okresu bylo také zřízeno na 17 četnických stanic. Dále vznikla instituce „Bund Deutscher Osten“, která měla připravit půdu pro evakuované Němce z Ruska, Besarabie a Bukoviny. První transporty byly v Šumperku Němci vítány, záhy se však pro ně staly břemenem. Nakonec tito lidé byli rozmístění po českých vesnicích, kde museli být
23 BARTOŠ, Josef: Boj o hranici v roce 1938 na severní Moravě. Severní Morava, 1972, č. 23, s. 11. 24 BARTOŠ, Josef: K charakteru národně osvobozeneckého hnutí v okupované oblasti severní Moravy. In: O nejnovějších dějinách střední a severní Moravy 1938 – 1960. Olomouc: 1965, s. 27. 25 BARTOŠ, Josef: Postavení českého obyvatelstva na severní Moravě za okupace. Šumperk: Vlastivědný ústav, 1969, s. 30. 26 JERSÁK, Jan: Šumpersko 1938 - 1945. Šumperk: Místní správní komise, 1946, s. 52.
12
ţiveni. V letech 1941-1942 po první etapě „úpravy“ českomoravského prostoru vysídlením byly české obce šumperského i zábřeţského okresu postiţeny mezi prvními. V Šumperku byla zřízena pobočka „Deutsche Ansiedlunggesellschaft“ - Osídlovacího úřadu, který měl budovat nové německé usedlosti. Samozřejmě šlo také o to zbavit oblast severní Moravy českého rázu a odstranit český ostrov. Úřad dal jen za šumperský okres vysídlit 75 rodin (šlo hlavně o rodiny zemědělské – byly nejpevněji spjaty s bydlištěm a proto měly jít jako první).27 Zajímavým faktem jistě je, ţe na posílení německého a oslabení českého ţivlu tzv. pohraniční péčí bylo pro okresy Šumperk, Zábřeh, a Šternberk přiděleno 434 353 říšských marek, coţ byla skoro třetina finančních prostředků pro vládní obvod Opava.28 Odnárodňovací opatření a represe ale také posílily organizaci odboje. O tom organizovaném můţeme mluvit od roku 1941, od zaloţení Národního sdruţení československých vlastenců, jehoţ činnost obsáhla většinu obcí v regionu. Mezi časté sabotáţní akce patřily hlavně útoky výbušninami na ţelezniční zařízení.29 Organizace byla německou tajnou státní policií na jaře roku 1944 téměř celá odhalena a pozatýkáno asi 500 osob. Zatýkání se nevyhnulo ani duchovním. 30 Kdyţ 3. 6. 1944 NGB otiskl článek, ve kterém stálo, ţe Beneš předpokládá odsun převáţné většiny sudetských Němců, zveřejnění zprávy se minulo účinkem. Německé obyvatelstvo mělo informaci za součást propagandy. Jak se přibliţovala fronta z východu, zvyšovala se zároveň snaha opustit území, v první řadě logicky lidé, co zde nebyli trvale ubytováni.31 Šumperkem tak projíţděli nebo zde i na dobu neurčitou zůstávali evakuovaní civilisti z východu.32 Počátkem roku 1945, kdy se jiţ spojenci při svém rychlém postupu přibliţovaly k nacistickým táborům, začaly přesuny vězňů, tzv. pochody smrti. Největším z „pochodů“ byl mohutný proud zajatců z táborů ve východním Prusku (60-70 000 lidí). Zuboţení vězni šokovali kaţdého, kdo na ně jen pohlédl.33 Okresem jinak projíţděl i transport z Osvětimi koncem ledna 1945. Těsně před osvobozením se odehrála jedna z nejznámějších, nechvalně proslulých masových poprav v této oblasti, tzv. bratrušovská tragédie.34 Partyzán Miloš Vítek měl 14. března 1945 zcizit
27 BARTOŠ, Josef: Odboj na Severní Moravě v číslech. Severní Morava, 1970, č. 19, s. 67. 28 BARTOŠ, Josef: Postavení českého obyvatelstva na severní Moravě za okupace. Šumperk: Vlastivědný ústav, 1969, s. 32. 29 ZIMMERMANN, Volker: „Ríšská ţupa Sudety v poslednom roku vojny“. In: Vynútený rozchod – Vyhnanie a vysídlenie z Československa 1938 – 1947 v porovnání s Poľskom, Maďarskom a Juhosláviou. Edd. D. Brandes, E. Ivaničková, J. Pešek. Bratislava: 1999, s. 46. 30 BARTOŠ, Josef: Odboj na severní Moravě v číslech. Severní Morava, 1970, č. 19, s. 16. 31 BENDA, Jan: Češi a Němci v historii Šumperka. Šumperk: 1997, s. 72. 32 JERSÁK, Jan: Šumpersko 1938 - 1945. Šumperk: Místní správní komise, 1946, s. 101. 33 FILIP, Zdeněk; SPURNÝ, František: „Pochody smrti“ na území šumperského okresu v roce 1945. Šumperk: Vlastivědné zajímavosti, 1970, č. 8. 34 SPURNÝ, František: Bratrušovská tragédie. Šumperk: Vlastivědné zajímavosti, 1970, č. 9.
13
zbraně a střelivo v opravně vojenských vozidel v Šumperku, která patřila horlivému nacistovi Ernstu Burischkovi. Byl však vyzrazen, zajat a nelidským mučením nakonec donucen k uvedení dalších jmen. Nacisté pak mohli jet najisto. Z 18 zatčených pouze dva byli propuštěni. K. H. Frank byl o věci informován a nařídil zatčené popravit. Wilhelm Prellberg, velitel šumperského gestapa, určil jako místo vykonání popravy bratrušovskou střelnici, kde dal předchozího večera vykopat hromadný hrob. V osudný den 31. března bylo všech 16 naloţeno, dovezeno na místo a ranou do týla zastřeleno. Popravu vykonala gestapácká dvojice Hufer a Tilg. Poté byl hrob zasypán a důsledně zamaskován. Akce byla přísně tajná, kdo by prozradil následoval by jejich konce. Dlouho se o popravených nevědělo. Vše přiznal aţ při výslechu Wilhelm Prellberg, nalezený v květnu v liberecké věznici. Přesné místo sám ukázal. Mrtvoly byly exhumovány a pohřbeny 20. ledna 1946. Po dobu pohřbu bylo Němcům zakázáno vycházet do ulic.35 Vrah šestnácti popravených N. Hufer byl téměř o dva roky později do vazby dodán Američany.36 Jak uţ jsem se zmínil, situace byla taková, ţe před postupující frontou se pomýšlelo na evakuaci veškerého civilního obyvatelstva, která se ve většině míst uplatnila jen vůči Němcům. Skutečně vyklizeny ale nakonec byly jen některé okresy na severní Moravě. V okresech v západní části tzv. východních Sudet, mezi které patřil i Šumperk, nacisté etapu vyklizení nestihli vyhlásit.37
5. Osvobození města Šumperk
Při osvobozování 4. ukrajinským frontem šlo v prvé řadě o prolomení dvou velkých obranných tzv. uzavíracích pásem a to Ostravské závory a Uzavíracího pásma Jeseníky. Němci dobře znali jejich význam. Ještě 25. března 1945 Henlein osobně prohlíţel barikády a zátarasy na Šumpersku a nabádal nacisty k poslednímu houţevnatému boji. Ale uţ 22. dubna dobyla 60. armáda Opavu a postupovala dále na západ, přičemţ na Šumperk mířil 106. střelecký sbor. Němci přesto bojovali urputně, dezerce nebo pokus o ni se totiţ trestal smrtí (i v Šumperku známe případy veřejných poprav německých vojáků). 8. května byl osvobozen Šumperk. Sovětská vojska přitom vyuţila obchvatu, kdy část jednotek postupovala od Dolních Studének, část se přemístila vlakem od Horní Libiny přes Hrabišín a Nový Malín a zaútočila ze severovýchodu od Holubího vrchu. Od rána započalo ruské dělostřelectvo palbu na město. Ve 3 hodiny se Šumperk vzdal a německé jednotky
35 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 104, inv. č. 80, Zápisy o schůzích Okresní správní komise v Šumperku 1946. 40. schůze, 17. 1. 1946. 36 Ze Šumperka: Moravský Sever, 1947, roč. 41, č. 8, 21. 2, s. 5. 37 ARBURG, Adrian von: Základní údaje o území, obyvatelstvu a územně správním členění. In: Vysídlení a proměny českého pohraničí 1945 – 1951, Díl I. Středokluky: Zdeněk Susa, 2010, s. 23.
14
ustupovaly neorganizovaně na západ. Osvobození Severní Moravy bylo pak 9. května bez větších bojů dokončeno.38 Málo známá je událost, kterak se osvobozenecké vojsko ubytovalo v novostavbě bývalého Landrátu a zdevastovalo ji. Veškeré funkční zařízení a vybavení (např. drahé psací stroje) vyházeli na dvůr případně zničili jiným způsobem. Okresní správní komise (dále jen OSK) pak vyčíslila částku v přihlášce škod aţ na 436 000 Kčs.39 Jak vypadal Šumperk těsně po osvobození? Němci byli vyzváni k odevzdání zbraní. Jejich obchody byly vykrádány. Údajně ve městě ţilo jen kolem 23 českých rodin.40 Ustavil se revoluční okresní národní výbor (dále jen ONV), sloţený ze zástupců starousedlých českých obcí v jiţní části okresu. V těchto výborech se snaţili získat zastoupení i noví usedlíci z vnitrozemí. Revoluční ONV dal zřídit Národní gardu o síle 400 muţů a zároveň s ní vznikla Zajišťovací policie, která měla působnost po celém okrese. Obě sloţky však byly kvůli pochybením 15. června zrušeny. Jinak se ve městě kromě trvale sídlícího obyvatelstva nacházela část armády SSSR, Němci přišedší v průběhu války, váleční zajatci z Velké Británie, Francie, Polska a SSSR (těch bylo dle zápisů aţ 25 000) a jednotky československé armády. Velitelem města byl od osvobození major Uvarov, který nebyl nakloněn českému obyvatelstvu z osobních důvodů. Také zakázal označení Němců bílým trojúhelníkem s písmenem „G“ z nařízení městské policie. Uvarov byl nakonec 21. 6. odvolán a nahrazen plukovníkem Jelisavetským, který budil dojem daleko větší rozumnosti a vstřícnosti. Oţehavým problémem byl dále nedostatek zbraní, zásob a hlavně lidí, způsobilých vykonávat správu. Navíc krátce po osvobození nefungovala elektrárna, plynárna ani městská vodárna.41 Byly však provozuschopné a zanedlouho se alespoň tento problém zdařilo vyřešit. Poškození domů rovněţ minimální. Šumperk celkově nebyl válečnými událostmi mnoho postiţen.42 Na celém Šumpersku bylo poškozeno dohromady 19 budov, z toho ani jeden průmyslový podnik.43 Zřídilo se okresní vojenské velitelství (velitelem byl pak plukovník Matoušek), které provedlo 29. května 1945 mobilizaci. To spolufungovalo s okresním četnickým velitelstvím o síle asi 25 četníků. Těchto sloţek bylo třeba, zalesněné části okresu byly suţovány výpady verwolfů.
38 SPURNÝ, František: Osvobození šumperského okresu Sovětskou armádou. Vlastivědné zajímavosti, Šumperk: 1970, č. 11. 39 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 53, inv. č. 59, Soupis škod na státním majetku (vnitro), č.j. 5025/II.-45, 12. 9. 1945. 40 KUBÍK, Hubert: 31 let socialistické výstavby. In: 700 let města 1276 – 1976. Šumperk: Městský národní výbor v Šumperku, 1976, s. 104. 41 JERSÁK, Jan: Šumpersko 1938 - 1945. Šumperk: Místní správní komise, 1946, s. 106. 42 BENDA, Jan: Češi a Němci v historii Šumperka. Šumperk: 1997, s. 73. 43 FILIP, Zdeněk; SPURNÝ, František: K problematice odsunu Němců a osidlování severní Moravy. In: O nejnovějších dějinách střední a severní Moravy 1938 – 1960. Olomouc: 1965, s. 63.
15
Němci se jinak dle hlášení velitele operační skupiny 27. p.pl chovali většinou apaticky, místy sklesle nebo drze. 15. května se obnovil spoj Šumperk-Hanušovice, kterým byli také vysídleni první z Němců. K 6. červnu byli údajně vystěhováni jen ti Němci, kteří se zde usadili aţ v r. 1938, ostatní, mimo zatčených, ţili normálně v prostoru dále.44 Pro představu uvádím, ţe ze 72 obcí v okrese bylo 58 německých a pouze 14 českých.45 6. Klíčové orgány OSK, ONV Uţ 8. listopadu 1944 byl v Bludově ustanoven Okresní národní výbor v Šumperku. Scházel se jednou týdně a do Šumperka byl přenesen aţ 8. května 1945 po osvobození.46 Rekonstrukce správy nastala, kdyţ byly vládním nařízením změněny národní výbory v pohraničí ve správní komise a to v okresech s převáţně či výhradně německým obyvatelstvem (osoby státně nespolehlivé). Ustavující schůze se konala 22. 6. 1945 za účasti tří zástupců z kaţdé z politických stran komunistické, sociálně demokratické, národně socialistické a lidové strany. Zástupci revolučního okresního výboru protestovali, pročeţ se spor dostal na Ministerstvo vnitra, které jejich kandidátku prohlásilo za neplatnou. Strany se poté dohodly a navrhly kandidátku novou, v níţ měla kaţdá dva členy (později od 20. 9. 1945 zástupce 3). A tak dne 3. července předal Antonín Novotný (sociální demokrat) řízení města Leopoldu Formánkovi a sám převzal od Zdeňka Pospíšila prostřednictvím Okresní správní komise. Šumperk byl tedy jedním z 24 okresů, kde OSK předsedal nekomunista. To se neobešlo bez předešlých bouřlivých debat. Šumperská OSK podléhala Zemskému národnímu výboru (dále jen ZNV) v Brně a její podřízené orgány byly Místní národní výbory (dále jen MNV) (ve starousedlých českých obcích) a Místní správní komise (dále jen MSK) (v nově osídlených obcích), které se ustavovaly aţ do počátku roku 1946. OSK pracovala aţ do voleb dne 13. 6. 1946, kdy se ustavil nový Okresní národní výbor. V plénu zasedlo 32 zástupců – 14 za KSČ, 7 za sociální demokracii, 6 lidovců a 5 národních socialistů. V radě ONV se pak 2. 7. 1946 zvolilo 11 členů včetně předsedy a 3 náměstků – 5 za KSČ, a po dvou z kaţdé zbývající strany. V radě byli navíc i dva úředníci ONV. V tomto sloţení pracovala rada i plénum aţ do únoru 1948.47 Vyšetřovací komise OSK, sloţená z německých antifašistů, která měla pomáhat s udílením 44 1945, 6. června, [Kroměříţ]. – Hlášení velitele operační skupiny 27. p.pl., postoupené velitelství 3. čs. divize na Velitelství VO1 (výňatky); vysídlení německého obyvatelstva v oblasti Orlických hor; situace na Šumpersku, likvidace partyzánských oddílů. In: Vysídlení a proměny českého pohraničí 1945 – 1951, Díl II. Duben – srpen/září 1945: „Divoký odsun a počátky osídlování“. Středokluky: Zdeněk Susa, 2011. Dok. II.1-145. 45 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 104, inv. č. 80, Zápisy o schůzích Okresní správní komise v Šumperku 1945, 22. 6. 1945. 46 JERSÁK, Jan. Šumpersko 1938 - 1945. Šumperk: Místní správní komise, 1946, s. 103. 47 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 104, inv. č. 80, Ustavení OSK a ONV Šumperk.
16
čs. občanství a dalšími ţádostmi se ustavila počátkem října1945, předsedou byl sociální demokrat J. Jilg.48
7. Doba neorganizovaného „divokého“vysídlení49
O počtu Němců těsně po osvobození si částečný obraz lze udělat jen z čísel celého okresu k 1. lednu 1945, kdy v okrese ţilo 67 767 obyvatel (uţitím poměrného čísla bychom potom dostali okolo 15 000 osob přímo na město Šumperk).50 Důleţité je taky uvést, ţe osoby které byly v ozbrojených silách v době kapitulace Německa se do Šumperka ani okresu do vysídlení nevrátily a jsou tak mimo jakoukoliv evidenci.51 Československá. politická reprezentace se rozhodla s nacisty, kolaboranty a zrádci naloţit obzvlášť tvrdě. Košický vládní program z dubna roku 1945 sice předpokládal jistý diferenciovaný přístup k antifašistům a „loajálním německým a maďarským občanům“, ale praktické kroky k tomu nevedly. Ve vyhrocené poválečné atmosféře, nebyla ochrana těchto lidí ani samotné určování těchto „loajálních“ lidí a antifašistů vítána. Orgány státní správy se navíc teprve formovaly a propojení např.
národních
výborů
s partyzánskými
skupinami
nebo
revolučními
gardami
takřka
neexistovalo.52 Němcům bylo hned zkraje omezeno vycházení na veřejnost. Čechové totiţ zasílali OSK stíţnosti,
kde stávalo: „..Němci se v Šumperku klidně po celý den pohybují..“, pročeţ OSK
stanovila, ţe smějí nakupovat pouze od 9 - 12 hodin a odpoledne od 16 - 19. Dále se zakázalo navštěvovat veřejná zařízení a parky.53 Ti, u kterých se předpokládala nacistická minulost byli soustřeďování do táborů. V reálu se tam samozřejmě objevovali i lidé, jejichţ jediné provinění bylo, ţe jsou Němci. Naopak ty Němce, kteří měli československé občanství i ke dni 10. 10. 1938, byli narozeni v letech 1885 – 1930 a dosud nikde nepracovali, chtěla OSK dát sepsat a pouţít na práci v zemědělství.54 Zaměstnavatelé přitom platili Němce různě, proto vydala OSK jednotné směrnice: svobodní dělníci ať dostávají dosavadní mzdu, nepřesahuje-li 1 000 Kčs a ţenatí taktéţ, ne však více neţ 1500 Kčs měsíčně. Úředníkům se naopak sníţil plat na polovinu. 20% hrubé mzdy 48 FILIP, Zdeněk; SPURNÝ, František: K problematice odsunu Němců a osidlování severní Moravy. In: O nejnovějších dějinách střední a severní Moravy 1938 – 1960. Olomouc: 1965, s. 61. 49 Divokým vysídlením je míněno násilné vypovídání z domovů, vyhošťování a vysídlování početných skupin lidí z jejich bydliště. 50 FILIP, Zdeněk; SPURNÝ, František: K problematice odsunu Němců a osidlování severní Moravy. In: O nejnovějších dějinách střední a severní Moravy 1938 – 1960. Olomouc: 1965, s. 59. 51 BENDA, Jan: Češi a Němci v historii Šumperka. Šumperk: 1997, s. 76-77. 52 KUČERA, Jaroslav: Odsun nebo vyhnání? Sudetští Němci v Československu 1945-1946. Praha: H&H, 1991. s. 11. 53 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 104, inv. č. 80, Zápisy o schůzích Okresní správní komise v Šumperku 1945. 20. 8. 1945. 54 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 104, inv. č. 80, K počátkům OSK v Šumperku. 16. 5. 1945.
17
Němcům navíc bylo ještě sráţeno na vrub státu.55 Co se týče antifašistů, ti měli být vyjmuti z opatření platných proti Němcům, jenţe OSK měla okamţitě rozhodnout o jejich „antifašismu“ a důrazně varovala, ţe jich je velmi málo, ať jsou vybíráni velmi „rigorósně s nejpřísnějšími měřítky.“56 Národní bezpečnostní stráţ pro Moravu jinak ještě předtím vydala 20. května 1945 „Prozatimní všeobecné směrnice o Němcích“.57 Prvořadým cílem těchto směrnic bylo zuţitkovat pracovní moţnosti Němců. Vyuţiti měli být téměř všichni od 14 do 60 let. K tomu účelu se daly zřídit pracovní tábory, ve kterých se „bude s Němci nakládat tvrdě, aby byla zajištěna kázeň, ale lidsky a spravedlivě.“ Umístění v pracovních táborech vylučovalo osoby nemocné, staré, těhotné a matky s dětmi do 6 let, také některé ze smíšených manţelství.58 Zmínil bych bod 13, kde se upozorňuje na chyby při zatčení nebo odsunu (ţádný organizovaný odsun však v této době neprobíhal) osob německé národnosti, které můţou vzniknout a zapříčinit tak ztráty na „národním majetku“. 15. června se konala 30. schůze první československé vlády Národní fronty. Někteří členové vlády si stěţovali na průběh odsunu, zejména pokud šlo o antifašisty. Vláda nakonec vydala usnesení, mezi jehoţ nejdůleţitějšími body stálo okamţité zajištění provinilých Němců, jejich majetku proti odcizení, respektování Němců trpících nacistickým reţimem nebo účastnící se aktivního odboje, utvoření pracovních skupin z Němců a přidrţení jich k práci. Zdůraznilo se, aby vojenské orgány postupovaly v naprosté shodě s ONV a OSK.59 Stejně jako jinde i v Moravskoslezské zemi byla tedy hybným faktorem průběhu ţivelného odsunu československá armáda. 25. června byly Velitelstvím VO3 (3. vojenská oblast) a Zemským národním výborem konečně vydány Zásadní směrnice pro řízení a provádění akce k vyčištění Moravy a Slezska od Němců, kde hlavní zásadou bylo „..očistění od Němců, ve lhůtě co nejkratší, totálně a s tvrdou důsledností aţ do konce“.60 Podle přepracované verze směrnic z 15. 6. se měli zásadně odsunout všichni cizinci německé a maďarské národnosti vyjma těch, kteří prokáţou aktivní boj proti nacismu nebo trpění 55 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 53, inv. č. 59, Nařízení Okresního národního výboru. 4. 7. 1946. 56 SokA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 53, inv. č. 59, Směrnice Okresní správní komise v Šumperku všem Místním národním výborům/místním správním komisím. Dok. 1115. 16. 5. 1945. 57 ABS-Ka, f. A 17 (hlavní velitelství SNB 1945 - 1947), k. 5, inv. č. 67, Prozatímní všeobecné směrnice o Němcích. 20. 5. 1945. 58 Srov. tamtéţ. 59 1945, 15. června, Praha. – Zápis o 30. schůzi první československé vlády NF (výňatek); provádění odsunu Němců; schválení prozatímních směrnic pro vojenské orgány k zajištění nacistických zločinců a odsunu německého obyvatelstva (bod XII. jednání). In: Vysídlení a proměny českého pohraničí 1945 – 1951, Díl II. Duben – srpen/září 1945: „Divoký odsun a počátky osídlování“. Středokluky: Zdeněk Susa, 2011. Dok. II.1-187. 60 1945, 25. června, Brno. – “Zásadní směrnice pro řízení a provádění akce k vyčištění Moravy a Slezska od Němců“ vydané Velitelstvím VO3 a Moravskoslezským ZNV v Brně a dodatečně schválené jeho expoziturou v Moravské Ostravě. In: Vysídlení a proměny českého pohraničí 1945 – 1951, Díl II. Duben – srpen/září 1945: „Divoký odsun a počátky osídlování“. Středokluky: Zdeněk Susa, 2011. Dok. II.1-238.
18
pod nacistickým terorem. Jinak odsun bude prováděn podle těchto kategorií: v první řadě přistěhovaní okupanti po 1. říjnu 1938; provinilci, kteří nebudou zajištěni a bývalí veřejní zaměstnanci - nyní nezaměstnaní. V druhé řadě zemědělci, majitelé podniků, ţivnostníci a dělníci a v poslední řadě dělníci. Vystěhovávat se mělo nejdříve z vnitřních německých a maďarských enkláv, následně ze strategických obranných míst, poté ze zemědělských oblastí a nakonec z oblastí průmyslových. Osoby provinilé směly si odnést majetek pouze v ručních zavazadlech, ostatní osoby i nejnutnější zařízení vnitřní domácnosti popř. část ţivého zemědělského inventáře.61 Po stanovení OSK v Šumperku se v zápise hned první schůze kritizuje, ţe někteří Češi zase pomáhají Němcům, za coţ se měly stanovit co nejpřísnější tresty. Věstník národního výboru v Zábřehu, řekl bych výstiţně dokresluje dobovou atmosféru v okrese. V článku „Šetřme svými podpisy!“ je ironicky líčeno jak se všichni Němci za okupace chovali vzorně a stali se nebohou obětí štvavých Henleinovců a ordnerů. „Čechové! Rozmyslete si dobře, neţ vezmete pero do ruky a podepíšete jim (Němcům) nějakou jejich prolhanou ţádost. Nebudete podepisovat alibi „hodnému“ Němci, budete podepisovat ortel sobě a těm, kteří přijdou po nás! My jsme zodpovědni za to, vyčistíme-li pohraničí od Němců a zrádců!“62 O necelý měsíc později se v Moravském Severu můţeme dočíst, ţe „...pro náš lid, co má zdravý politický smysl, neexistuje otázka Němců na severní Moravě“.63 Princip kolektivní viny, zdá se, byl uplatňován do důsledku. O německých antifašistech se sice nikde nemluví, přesto je velice zajímavá výzva okresní české sociální demokracie se sídlem v Zábřehu ze srpna 1945, aby nepodepisovali Němcům prohlášení o „jejich práci pro Čechy“. Mimo jiné píší: „...nepřijali jsme do strany dosud ani jednoho Němce, i kdyţ se jednalo o býv. německé sociální demokraty, kteří nyní mají loajalitu. Nezapomněli jsme na to, ţe stejně zradili republiku na podzim 1938, jako ostatní Němci...“.64 Myslím, ţe se můţe jednat o reprezentativní vzorek toho, jak se nahlíţelo na německé antifašisty, kterými většina německých sociálních demokratů zajisté byla. Spíše se československé soc. demokracii jednalo o to, aby se nediskreditovala přijetím německého elementu mezi své řady. Okres se samozřejmě hned od května stal cílovou stanicí pro osídlování. První osídlenci severomoravského pohraničí byli Češi, kteří byli nuceni odejít po Mnichovu 1938, jako učitelé, ţelezničáři a další státní zaměstnanci. Německé vesnice začali osídlovat čeští obyvatelé ze sousedních českých obcí (hodně ze sousedních okresů Litovel, Olomouc, Prostějov, viz níţe). 61 26. června, Praha. – a) Informace pro ministra vnitra Václava Noska ke “Směrnicím o odsunu cizího obyvatelstva“; b) návrh vládního usnesení s textem “Směrnic“. In: Vysídlení a proměny českého pohraničí 1945 – 1951, Díl II. Duben – srpen/září 1945: „Divoký odsun a počátky osídlování“. Středokluky: Zdeněk Susa, 2011. Dok. II.1-243. 62 Šetřme svými podpisy!: Věstník okresního národního výboru v Zábřeze, 1945, 30.6, s. 2. 63 Řešení národnostní otázky a severní Morava: Moravský Sever, 1945, roč. 39, č. 4, 20. 6, s. 1. 64 Věstník politických stran, československá sociální demokracie, o činnosti strany: Moravský Sever, 1945, roč. 39, č. 10, 31. 8, s. 4.
19
Za svůj cíl si Šumperk zvolili hlavně lidé z moravského Slovácka ale i ze Slovenska. Vesměs to byli převáţně dělníci nebo drobní zemědělci, ucházející se o německé usedlosti. V létě a na podzim se začali vracet také první demobilizovaní zahraniční vojáci (armádní sbor gen. Svobody, jugoslávský partyzánský orgán), kteří se usazovali většinou jako správci zemědělských statků. Mezi mnohými skupinami vznikaly samozřejmě problémy (mezi starousedlíky a novoosídlenci, stejně tak třeba mezi těmi, kteří po Mnichovské dohodě odešli do vnitrozemí a těmi, co zůstali v pohraničí). Proto se stanovila jakási “stupnice“, dle které se mělo osídlovat. Ta zvýhodňovala především odbojáře, reemigranty, navracející se z vnitrozemí a osoby reţimem perzekuované. Konfiskace nabyla obřích rozměrů. Známe spor, kdy se do domů po Němcích nastěhovali Češi, kteří je následně měli opětovně uvolnit navrátivším se volyňským Čechům. Jiţ nastěhovaní Čechové ale nechtěli o vystěhování slyšet. Domy po Němcích, které jim přidělil bytový úřad MSK si na vlastní náklady opravily. V jednom z těchto domů dokonce bydlel sám předseda MSK, na kterém trvali osídlovací referent i styčný důstojník (oba komunisté) vskutku urputně. Mohlo jít o stranickou nevraţivost mezi komunisty a sociální demokracií, jejímţ členem předseda byl.65 Zkonfiskováno bylo nakonec patnácti sty zemědělskými rodinami na Šumpersku 42 000 ha půdy, z toho 65% půdy orné.66 V dalších směrnicích pro německé obyvatelstvo a jeho odsun z 2. srpna 1945, zaslaných i velitelstvím VO1, VO2 a VO3 (3. vojenská oblast, ke které náleţel Šumperk), byly „dosavadní výsledky odsunu (nuceného vysídlení - zajisté nešlo o organizované transporty) hodnoceny jako uspokojivé, ...přesto odsun Němců pokračuje velmi zvolna“. Pozoruhodná je také formulace: „Z technických a mezinárodně politických důvodů lze odsun zatím provádět jako dosud pouze v sovětském okupačním pásmu...“, ze které je vidět, ţe tehdy sovětské okupační pásmo v Německu jako jediné přijímalo.67 Na konferenci v Postupimi se v srpnu konečně rozhodlo a tak prezident Beneš vydává klíčový dekret č. 33/1945 Sb.68, ţe ti českoslovenští občané německé národnosti, kteří se přihlásili k Němcům nebo získali německou státní příslušnost ztratili československé občanství k tomuto datu (to se týkalo naprosté většiny sudetských Němců). Ti kteří ne, pozbyli státního občanství ČSR ke dni, kdy tento dekret vstoupí v platnost, coţ bylo 10. srpna 1945. Od vyhlášení Postupimských ustanovení se tak Němcům zhroutila představa, ţe budou moci nadále zůstat občany republiky a začali podávat ţádosti o vyjmutí z opatření proti Němcům a vystavění osvědčení 65 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 104, inv. č. 79, Umístění volyňských Čechů v rodinných domcích v Šumperku - stíţnost. 24. 10. 1945. 66 FILIP, Zdeněk; SPURNÝ, František: K problematice odsunu Němců a osidlování severní Moravy. In: O nejnovějších dějinách střední a severní Moravy 1938 – 1960. Olomouc: 1965, s. 63. 67 ABS-Ka, f. A 17 (Hlavní veliteství SNB 1945 - 1947), k. 5, inv. č. 67, Směrnice pro odsun německého obyvatelstva, č. j. 657 Dův.hl.št./1.odděl.1945, 2. 8. 1945. 68 Srovnej Němci a Maďaři v dekretech prezidenta republiky. Studie a dokumenty 1940–1945. Brno: Doplněk, 2003. 688 s.
20
o československém státním občanství. Ze ztráty občanství mohli být vyloučeni ti Němci, kteří se „v době zvýšeného ohroţení republiky úředně přihlásili jako Češi nebo Slováci“ a zaţádat o zachování občanství mohli antifašisté, co se neprovinili proti ČSR a byli schopni doloţit aktivní boj proti nacismu. Ţádosti pak byli komisí individuálně posuzovány (viz kapitola Vybrané ţádosti o nezkonfiskování majetku a ţádosti o vyjmutí z opatření proti Němcům). Občanství však byla ve většině případů potvrzena aţ v průběhu let 1947 a 1948, kdy uţ většina těchto ţadatelů republiku opustila. Do té doby se vydávala jen prozatímní osvědčení o zachování občanství. U smíšených manţelství existovala moţnost navrácení občanství, ale do konce roku 1946 se týkala spíše ţen provdaných za Čechy (Slováky) a jejich dětí. S vrácením občanství muţům československých ţen se záměrně otálelo.69 Tento dekret o ztrátě občanství byl „vhodně doplněn“ dalším (č. 71/1945 Sb.,) ze dne 15. září 1945 o pracovní povinnosti osob, které pozbyly čs. státního občanství. Jinak situaci v okrese ještě i v září komentuje OSK jako neutěšenou, kdy se poměry spíše přiostřují, místo toho aby se konsolidovaly. Tak např. ve Vysokých Ţibřidovicích Němci podnikali výpady proti Čechům, plivali na ně a častovali je nadávkami jako „čeští psi“. V řadě obcí totiţ ještě stále chyběly bezpečnostní sloţky. Situace se postupně spravovala aţ po září, kdy přišli nově vycvičení četníci.70 Po odsouhlasení vysídlení na Postupimské konferenci připadalo v úvahu pro odsun 10 064 evidovaných Němců z toho 2 293 muţů a 5 422 ţen, zbývajícími 2 350 byly děti do 15 let.71 Speciální postavení měli rakouští občané. Rakousko totiţ mělo v ČSR své zmocněnce, kteří přímo v Šumperku zajišťovali stěhování rakouských občanů. 131 těchto lidí odjelo ze Šumperka 14. září 1945. 72 Z důvěrné zprávy (ze 6. října 1945) přesídlovací skupiny VO3 pro velitelství VO1 se také dovídáme hrubý počet evakuovaných Němců z okresu a kolik jich ještě připadá pro odsunutí. Počet vysídlených Němců (uvádí se ať uţ pěším pochodem nebo drahou) byl sestaven z dokumentace z jednotlivých hlášení Okresních národních výborů a druhé číslo měl být prostý počet Němců podle provedených
soupisů pro VO3. Evakuováno z okresu bylo dle tohoto hlášení 4 731 Němců
a k dalšímu odsunutí 55 932 Němců. Tato čísla je však nutné brát s rezervou. Mohlo se jednat víceméně o odhad, jak se i v samotném hlášení píše. Počítalo se tu navíc i s tím, ţe řada lidí prchla
69 ARBURG, Adrian von: Na přelomu. První poválečné měsíce. In: Vysídlení a proměny českého pohraničí 1945 – 1951, Díl II. Duben – srpen/září 1945: „Divoký odsun a počátky osídlování“. Středokluky: Zdeněk Susa, 2011, s. 68. 70 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 104, inv. č. 80, Zápisy o schůzích Okresní správní komise v Šumperku 1945, 10. schůze, 24. 10. 1945. 71 BENDA, Jan: Češi a Němci v historii Šumperka. Šumperk: 1997, s. 79. 72 BENDA, Jan: Češi a Němci v historii Šumperka. Šumperk: 1997, s. 78.
21
před osvobozením.73 Ještě předtím ale dne 10. srpna velitelství VO3 nařídilo dočasné zastavení vysídlování všem podřízeným vojenským útvarům aţ do doby, kdy bude „z vyššího nařízení opět uvolněn.“ Zároveň byly poslány i směrnice na přípravu odsunu, vládou usnesené ze dne 15. června 1945.74 V důsledku směrnic spojenecké kontrolní rady byly tedy odloţeny další chystané transporty aţ na rok 1946, avšak kromě rakouských státních příslušníků, kteří byli odsunováni v asi 50členných transportech jiţ od listopadu 1945.75 Těmito transporty se snaţily utéci i další osoby. Při kontrole transportu ze dne 9. 12. 1945 objevili bezpečnostní referenti balík se stříbrnými a zlatými předměty v celkové hodnotě přibliţně 1,5 mil. Kčs.76 I někteří další lidé nečekali na transporty a snaţili se odjet sami. Začátkem října bylo nahlášeno u 4 osob (jeden manţelský pár a dvě ţeny německé národnosti) vzdálení se z trvalého místa bydliště. Některé další za úplatu převezli tajně i vojáci Rudé armády a to do Rakouska americkými vozidly i s mnoţstvím zavazadel. Akce se odehrála 27. - 29. října 1945. Bez vědomí úřadů odjelo 10 lidí, údajně se spoustou prádla, potravin, peněz a šperků. Incident nahlásil šumperský Sbor národní bezpečnosti (dále jen SNB).77 Dalším vyšetřováním se zjistilo, ţe takto bez ohlášení odjelo minimálně 18 lidí.78 Co se týká násilných úmrtí, tak podle výzkumu Jana Bendy zemřelo tímto způsobem mezi 8. květnem a 30. červnem 1945 ve městě 81 Němců, z toho 7 bylo zastřeleno a 74 spáchalo sebevraţdu (z toho 32 hned 8. května).79 Údaje jsou ze zápisů z knihy úmrtí farního úřadu. Na zemědělské práce byly v říjnu 1945 do Olomouckého kraje vypraveny 3 nepříliš početné transporty, jeţ uvádím v následující tabulce. Tito lidé se pravděpodobně do Šumperka jiţ nevrátili. 80
73 1945, 6. října. – Hlášení Velitelství VO3, přesídlovací skupiny, na Velitelství VO1 o počtech Němců v jednotlivých jiţ “vyevakuovaných“ a k “evakuaci“ určených okresech země Moravskoslezské. In: Vysídlení a proměny českého pohraničí 1945 – 1951, Díl II. Duben – srpen/září 1945: „Divoký odsun a počátky osídlování“. Středokluky: Zdeněk Susa, 2011. Dok. II.1-369B. 74 1945, 10. srpna, Brno. – Nařízení Velitelství VO3 podřízeným vojenským útvarům k prozatímnímu zastavení vysídlování Němců a současně k pokračování v přípravách na další odsun. In: Vysídlení a proměny českého pohraničí 1945 – 1951, Díl II. Duben – srpen/září 1945: „Divoký odsun a počátky osídlování“. Středokluky: Zdeněk Susa, 2011. Dok. II.1-400D. 75 FILIP, Zdeněk; SPURNÝ, František: K problematice odsunu Němců a osidlování severní Moravy. In: O nejnovějších dějinách střední a severní Moravy 1938 – 1960. Olomouc: 1965, s. 60. 76 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 104, inv. č. 80, Zápisy o schůzích Okresní správní komise v Šumperku 1945, 34. schůze, 17. 12. 1945. 77 ABS-Ka, f. B7-9 (Správa Státní bezpečnosti (StB) Ostrava, Díl I., Okresní oddělení MV_Šumperk), k. 1, inv. č. 1, Hlásenie zo stanice Šumperk o prevoze majetku osöbam nemeckej národnosti motorovými vozidlami sovetskej armády, 1945, č. j. 238 dův./45,-, 1. 11. 1945. 78 ABS-Ka, f. B7-9 (Správa Státní bezpečnosti (StB) Ostrava, Díl I., Okresní oddělení MV_Šumperk), k. 1, inv. č. 1, Hlásenie zo stanice Šumperk o prevoze majetku osöbam nemeckej národnosti motorovými vozidlami sovetskej armády, 1945, 8. 11. 1945. 79 BENDA, Jan: Češi a Němci v historii Šumperka. Šumperk: 1997, s. 75. 80 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 119, inv. č. 92, č. j. IIA 5310 Le, 19. 10. 1945.
22
Datum
Cílová stanice
Počet muţů
Počet ţen
Počet dětí
Celkový počet
8. 10. 1945
Olomouc
0
116
0
116
9. 10. 1945
Olomouc
8
65
12
85
15. 10. 1945
Prostějov
18
63
0
81
transportu
Dne 30. 10. 1945 vešel v platnost další dekret č. 108/1945 Sb. a tím byl zkonfiskován veškerý nepřátelský majetek v Československu. Fondy národní obnovy jej měly zjistit a spravovat.81 V listopadu roku 1945 se objevil další problém, který si vyţadoval rychlé a rozhodné řešení. Ze zajetí se totiţ po propuštění vraceli němečtí vojáci. Ti byli ihned po příchodu dodáni do jiţ tak plného internačního střediska v Šumperku, kde měli být prověřeni. O kolik lidí přesně šlo, se mi nezdařilo zjistit, ale značná část byla invalidní a k práci nepouţitelná. Vysoké politické funkcionáře mezi nimi zjištěni nebyli, nakonec tyto osoby byly poslány do tábora ve Frankštátu.82 Do konce roku 1945 MSK vyřídila kolem 4 000 ţádostí nových osídlenců. Čechů přímo v Šumperku ţilo na konci roku jiţ 6 366. Němců bylo ve městě 10 881, z toho 952 v pracovních a internačních táborech. OSK si na konci roku 1945 posteskla, ţe do konce roku nestačili vysídlit ani slíbených 10% Němců.83
8. Případy perzekuce a bezpráví
Studováním četných situačních zpráv nabývá představa doby konkrétnějších kontur. Na konci srpna 1945 proběhla v obci Kopřivná čtyřnásobná vraţda Němců, kterou vykonali pravděpodobně zběhové z ruského tábora v Šumperku.n OSK se zmohla na konstatování, ţe četnictva je málo, ale v září počet posílí.84 Okrádání Němců nebylo rovněţ ţádnou zvláštností. Mnozí Češi si leckdy
81 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 53, inv. č. 59, Převzetí a úschova předmětů podléhajících konfiskaci podle ustanovení dekr. 108/1945 Sb., č.j. 14696, 5. 8. 1946. 82 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 119, inv. č. 92, č. j. 18817/III-1945, 10. 11. 1945. 83 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 104, inv. č. 80, Zápisy o schůzích Okresní správní komise v Šumperku 1945, 34. schůze, 17. 12. 1945. 84 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 104, inv. č. 80, Zápisy o schůzích Okresní správní komise v Šumperku 1945, 4. schůze, 27. 8. 1945.
23
počínali přímo nelidsky. Staly se případy, ţe i malé německé děti byly obrány aţ do košile.85 Po naprosto nedostatečných potvrzenkách k zabavování zlata a stříbra pro stát vydal předseda OSK A. Novotný k tomuto zákaz, za coţ si vyslouţil důtku, ţe poškozuje stát. Při nahlédnutí do potvrzenek se však zjistilo, ţe bylo skutečně na místě, co předseda nařídil.86 V Rapotíně se podařilo zadrţet Slovenky, s kufry plnými zlata a stříbra, které se přišly do Šumperka obohatit.87 Také vyšlo najevo, jak Češi zadrţují při dodávkách mléko, které se mělo dostat k Němcům, jednalo se aţ o 18 litrů denně. Po těchto incidentech, usnesla se rada na tvrdých postizích, několikrát došlo k okamţitému sesazení národních správců a pokutám od 500 – 5 000 Kčs.88 Na druhou stranu však sama OSK vydala řadu perzekučních výnosů. Mimo jiné nařídila zákaz lékařské praxe německých lékařů od 1. prosince 194589 nebo nařídila okamţité vydání psacích strojů, radioaparátů a dalších přístrojů., které měli Němci v osobním vlastnictví. Při neuposlechnutí nařízení hrozila většinou sankce dodání do pracovního tábora.90 Při hledání prostoru pro osídlovací komisi min. zemědělství navrhnul František Vlk (referent pro osídlovaní na Šumpersku), jednu místnost, která by se beze zbytku pro tuto záleţitost hodila, bohuţel však byla obývána německou nájemnicí. Návrh, aby byla tato obyvatelka ihned vystěhována, byl jednomyslně schválen.91 Absurdní se dnes můţe jevit propuštění „výborné kancelářské síly“, která byla velmi vzdělaná a inteligentní a tím i prospěšná. Avšak naneštěstí byla Němkou a tudíţ povaţována za krajně nebezpečnou.92 Dále OSK ještě více nechala zkrátit nákupní dobu Němců (od 27. 9. 1945) a to od 10 – 12 hodin a od 16- 18 hodin (v sobotu od 15 – 17) kvůli neutuchajícím stíţnostem Čechů, ţe jsou pořád všude samí Němci. Začala se kontrolovat pošta zajištěným Němcům, cenzurovat popř. zabavovat balíky. Šumperským Němcům byly často zasílané poţivatiny jako „špek a sádlo“ zejména Slováky v těchto balících, čemuţ se mělo učinit konce.93
85 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, 10. schůze, 24. 9. 1945. 86 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, 9. schůze, 20. 9. 1945. 87 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, 43. schůze, 14. 2. 1946. 88 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, 26. schůze, 19.11. 1946. 89 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, 29. schůze, 29.11. 1946. 90 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, 11. schůze, 27. 9. 1945. 91 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, 10. schůze, 24. 9. 1945. 92 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, 41. schůze, 31. 1. 1946. 93 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, 49. schůze, 28. 3. 1946.
k. 104, inv. č. 80, Zápisy o schůzích Okresní správní komise v Šumperku 1945, k. 104, inv. č. 80, Zápisy o schůzích Okresní správní komise v Šumperku 1945, k. 104, inv. č. 80, Zápisy o schůzích Okresní správní komise v Šumperku 1946, k. 104, inv. č. 80, Zápisy o schůzích Okresní správní komise v Šumperku 1946, k. 104, inv. č. 80, Zápisy o schůzích Okresní správní komise v Šumperku 1946, k. 104, inv. č. 80, Zápisy o schůzích Okresní správní komise v Šumperku 1945, k. 104, inv. č. 80, Zápisy o schůzích Okresní správní komise v Šumperku 1945, k. 104, inv. č. 80, Zápisy o schůzích Okresní správní komise v Šumperku 1946, k. 104, inv. č. 80, Zápisy o schůzích Okresní správní komise v Šumperku 1946,
24
9. Tábory na Šumpersku
O šesti táborech v kompetenci Okresní správní komise v Šumperku si můţeme udělat dobrou představu ze zprávy bezpečnostního referátu určené Sboru národní bezpečnosti, zemskému velitelství v Brně z 2. listopadu 1945, která udává i počet koncentrovaných osob k tomuto datu.94 Internační tábor č. I v Šumperku byl zřízen 4. července 1945 v budově bývalé zemské robotárny, kdysi vyuţívané nacisty jako věznice (viz příloha). Umístěni tu byli lidé zadrţení dle předpisů MV a ZNV v Brně a lidé vyšetřovaní komisí pro mimořádný lidový soud. Kapacita internačního tábora byla 500 osob. 2. 10. 1945 bylo internováno 387 osob německé národnosti – 365 muţů a 22 ţen. Děti pod 15 let byly odtud soustřeďovány do zvláštního tábora pro mladistvé v Hanušovicích. Int. tábor byl zděný a určen jako odsuvný při vysídlování.95
26. června 1946
proběhla prohlídka tohoto tábora. V záznamu se pak mluví o kapacitě 600 osob, kdy aktuálně internovaných bylo 480 osob a z toho přibliţně 50 válečných zajatců. Středisko se mělo v létě 1946 měnit z internačního na pracovní, internovaní pak byli posláni do vazby krajského soudu v Olomouci. Shledáno bylo, ţe záznamy a knihy „nejsou sice vedeny dle směrnic, ale v podstatě vyhovují“.96
Zajímavostí zajisté je, ţe kdyţ se 13. 12. 1946, tedy necelý měsíc po skončení
organizovaného vysídlování, konala prohlídka robotárny, určil její kapacitu referent Letov na pouhých 350 osob. Budova byla jinak vybavena splachovacími záchody a teplými sprchami. Průměrně tu bývalo kolem 375 osob.97 Středisko bylo zrušeno a zlikvidováno 31. 7. 194698, internované osoby pak předány do věznice okresního soudu v Šumperku nebo těţší případy do krajského střediska v Olomouci – Hodolany.99 Internační tábor č. II, zřízený v soudní budově měl stejný účel jako internační tábor v robotárně, kapacita ale byla menší okolo 250 osob. Patřila k němu ještě pobočka „Na Luţích“ s kapacitou 1 200 lidí. Umístěno tu bylo 200 muţů a 42 ţen. Správu vedl okresní soud. Oba tyto tábory byly zřízeny na základě prozatímních všeobecných směrnic o Němcích a o koncentračních
94 ABS-Ka, f. E-6 (Ministerstvo vnitra - Správa internačních, sběrných a pracovních středisek Praha), k. 1, inv. č. 2, Internační a pracovní tábory - střeţení, č. j. 8769/III, 2. 11. 1945. 95 ABS-Ka, f. E-6 (Ministerstvo vnitra - Správa internačních, sběrných a pracovních středisek Praha), k. 1, inv. č. 2, Internační tábory - přehled, č. j. 6995, 8. 10. 1945. 96 ABS-Ka, f. E-6 (Ministerstvo vnitra - Správa internačních, sběrných a pracovních středisek Praha), k. 111, inv. č. 87, sloţ. 1622, Internační středisko v Šumperku – prohlídka dne 26. června 1946, č. j. 1622 – 22/7 – 46 – 109 – Vb/3, 25. 7. 1946. 97 ABS-Ka, f. E-6 (Ministerstvo vnitra - Správa internačních, sběrných a pracovních středisek Praha), k. 111, inv. č. 87, sloţ. 1622, Zemská donucovací pracovna Šumperk – prohlídka dne 13. 12. 1946, č. 1622-14/12-46-7-Vb/3, 18. 12. 1946. 98 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 53, inv. č. 59, Internační středisko Šumperk – účet za stravování osob zajištěných v soudní vazbě za dobu od 12. února 46 do 30. července 46, č. j. 17273/8/II, 21. 11. 1946. 99 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 119, inv. č. 92, č. j. 14556/2, 1. 8. 1946.
25
a pracovních táborech, vydaných ZNV. Ubytováno zde bylo průměrem 181 osob. Budova byla vybavena ústředním topením, splachovacími záchody. Měla ale jen primitivní kuchyň na dvoře, neměla sprchy – muselo se vyuţívat sprch z I. internačního táboru, vyskytly se štěnice.100 Středisko bylo definitivně zlikvidováno k 1. 1. 1947 a proměněno ve středisko reemigační.101 Pracovní tábory byly dohromady tři. První byl v Sobotíně a to jak pro muţe tak pro ţeny. Původně se jednalo o internační a pracovní tábor. OSK ho přetransformovala na tábor ryze pracovní, přičemţ zde zajištěné osoby byly poslány do internačního tábora v Šumperku. Kapacita čítala 200 osob. Toho času bylo v táboře 10 muţů a 50 ţen. Průměrně tu bývalo kolem 100 lidí. Další pracovní tábor se nacházel v Hanušovicích a byl sloţen ze dvou pracovních táborů, odděleně pro muţe a ţeny. Minulost měl obdobnou jako pracovní tábor v Sobotíně. Do obou táborů bylo moţné soustředit aţ 200 osob. Toho času zde bylo 43 muţů a 53 ţen. Ke středisku byla později připojena útulna pro německé děti (v bývalé škole). Tábor byl na rozdíl od ostatních dřevěný, ze slabších prken, nevyhovoval proto pro zimní období. Ve velmi špatném stavu tu po dlouhou dobu byla okna. Při revizi 14. listopadu přednesli ubytovaní stíţnost, ţe byli členy stráţe bezdůvodně napadeni a tělesně týráni. Stráţní působili údajně podnapilým stavem. I správa místní pily se společně s ředitelstvím pivovaru přimluvila za lidské zacházení s internovanými, neboť jejich práci vyuţívali a nutně potřebovali jejich dobrý tělesný stav.102 Tábor skončil v lednu 1946 rozpuštěním pro nemoţnost ubytování v zimě a nízký počet osazenstva, zbylé Němce předtím přemístili do int. tábora v Šumperku.103 Pracovní tábor v Šumperku byl zřízen v budově Velkonákupního druţstva. Soustředit se sem dalo aţ 450 osob. Pracovníci měli dobu práce stanovenu od 7 – 12 hodin a od 13 – 17 hodin.104 Toho času tu bylo 81 muţů a 120 ţen. Tento tábor měl současně fungovat jako odsunový tábor v případě nařízeného vysídlení Němců, v únoru byl z pracovního na sběrný
také skutečně
přetvořen. Zrušen pak byl koncem října 1946. Mimo to byla najata jedna budova (býv. továrna) k umístění osob a zavazadel na Lidické ulici, která byla v pouţívání od května 1946 do 1. září 1946.105 Osoby z těchto pracovních táborů, přicházely pro vysídlení v úvahu aţ mezi
100 ABS-Ka, f. E-6 (Ministerstvo vnitra - Správa internačních, sběrných a pracovních středisek Praha), k. 111, inv. č. 87, sloţ. 1622, Sběrné středisko Šumperk – prohlídka dne 13. 12. 1946, č. 1622-14/12-46-6 i-Vb/3, 19. 12. 1946. 101 ABS-Ka, f. E-6 (Ministerstvo vnitra - Správa internačních, sběrných a pracovních středisek Praha), k. 111, inv. č. 87, sloţ. 1622, Sběrné středisko Šumperk – likvidace, č. 21981/4-III-46, 15. 1. 1947. 102 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 119, inv. č. 92, Protokol při revisi tábora v Hanušovicích, 14. 11. 1945. 103 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 120, inv. č. 92, Propouštění z prac. táborů pro Němce, dovolené 1946, č.j. 29/23, 9. 1. 1946. 104 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 119, inv. č. 92, Kázeňský a domovní řád pracovního táboru č. 4 v Šumperku, 24. 10. 1945. 105 ABS-Ka, f. E-6 (Ministerstvo vnitra - Správa internačních, sběrných a pracovních středisek Praha), k. 111, inv. č. 87, sloţ. 1622, Úřední záznam o likvidaci a hospodářsko-správní prohlídce internačního, pracovního
26
posledními. Tábor pro německé válečné zajatce, kteří se vraceli z cizineckých zajetí, leţel ve Frankštátě (dnešním Novém Malíně). Zřídit se dal na ţádost vojenské správy. Do té doby se zajištěné osoby (bylo jich asi 30) nacházely v internačním táboře I. Nevedl ţádné zvláštní hospodářství, zajištěné osoby pouze přespávaly, jinak byly po celý čas na práci u zemědělců, kteří je ţivili. Průměrně sem chodilo nocovat kolem 40 lidí.106 Zajišťovaným Němcům se odebírala hotovost a cennosti u okresního soudu nebo u úřadu národní bezpečnosti, proto do táborů přicházeli jiţ jen s drobnější hotovostí a cennostmi, které jim měly být po opuštění střediska na potvrzení opět vydány. Při zkoumání rozpočtů jednotlivých táborů musím uvést, ţe výdaje téměř ve všech případech jen těsně přesáhly příjmy (dohromady za všechna střediska o 1 332, 95 Kčs).107 K 31. říjnu 1946 jiţ nebylo v okrese ţádného internačního ani pracovního střediska. Pouze ve městě Šumperk oblastní sběrné středisko pro odsun Němců, které vedli úředníci ONV za pomoci najatých zaměstnanců za denní mzdu.108 Další tábory pro válečné zajatce byly nejblíţe v Německé Libině (okres Šumperk), Frývaldov-Bobrovníky (okres Frývaldov) a v Krnově (okres Krnov).109
10. Šumperk v době organizovaného vysídlování
Směrnice k provádění soustavného odsunu (transferu) Němců z území Československé republiky byly vládou schváleny 14. prosince 1945. Odsun řídilo Ministerstvo vnitra prostřednictvím oblastních orgánů. Směrnice stanovovaly jak mají býti osoby soustřeďovány v táborech, v jakém pořadí odsunovány. První byli na řadě členové nacistických organizací, pokud nebyli souzeni a naopak mezi posledními se měli odsunout specialisté, nenahraditelné pracovní síly a německý zdravotní personál. Němci měli povoleno vzít si s sebou do 30 kg věcí včetně jídla, cennosti a peníze nad 1000 marek odevzdat v táboře. Jejich domovy měly být zamčeny a zajištěny, domácí zvířata nahnány do společných stájí a svěřena kontrole.110 a sběrného střediska v Šumperku, 13. 6. 1947. 106 Tamtéţ. 107 Tamtéţ. 108 ABS-Ka, f. E-6 (Ministerstvo vnitra - Správa internačních, sběrných a pracovních středisek Praha), k. 111, inv. č. 87, sloţ. 1622, Seznam zaměstnanců internačních a pracovních středisk, č. j. 18821-III/46, 31. 10. 1946. 109 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 119, inv. č. 92, Důvěrná zpráva Bezpečnostního referenta správě internačního tábora v Šumperku, 25. 10. 1945. 110 NA, f. MV NR, k. 8056, Sign. B-300, Směrnice k provádění soustavného odsunu (transferu) Němců z území Československé republiky, č.j. 1990/1945, 14. 12. 1945.
27
V kaţdém okrese vláda stanovila pověřence pro řádné vykonávání odsunu. Pro šumperský okres to byl M. Kadlec. Asistovali mu pracovníci přesídlovacího odboru okresního úřadu, styční důstojníci československé armády, lékaři a pracovníci Československých státních drah (dále jen ČSD). Ještě neţ se sestavily konkrétní seznamy pro odsun, posuzovala komise jednotlivé ţádosti o udělení čs. občanství, coţ by znamenalo i vyřazení z odsunu (viz kapitola 11). Antifašisté, kteří chtěli dobrovolně přesídlit do Německa, byli evakuováni zvláštními transporty během letních měsíců 1946 a neměl jim být konfiskován majetek. Takových transportů bylo 6, přičemţ sociální demokraté mířili hlavně do americké okupační zóny, komunisté pak zejména do okupační sféry SSSR. Za celý okres těmito šesti transporty odjelo 2 528 antifašistů, 370 jich bylo přímo ze Šumperka.111 V létě 1946 byli vysídleni také rakouští občané. Okresní komise zajistila ustavení komisí pro kaţdou obec v okresu a dala se zřídit střediska k soustředění, odbavení a přechodné ubytování. Pro přechodný pobyt to pak bylo sběrné středisko „na Luţích“ na ulici Vikýřovická (pobyt zde nepřesahoval 48 hodin) a středisko odsunové (sběrné) bylo na ulici Lidické, kde se ověřovaly dokumenty a prováděly lékařské prohlídky (viz kapitola 9 Tábory na Šumpersku). Kaţdý člověk mohl vyvézt oněch 1000 Marek. Pokud s nimi nepřišel, měl je obdrţet na místě ze státní pokladny. Díky refundacím od Ministerstva spravedlnosti, v podobě 10 korunové paušální náhrady za stravu na den za kaţdou osobu, která byla v trestním soudním řízení, si můţeme udělat představu, kolik z osob internovaných v Internačním středisku v Šumperku bylo v soudní vazbě a kolik ve vazbě policejní. Podle zajištěných Němců v časovém rozpětí od 12. 2. 1946 do 29. 7. 1946 bylo z 65 282 osob zde internovaných, 63 049 ve vazbě soudní a 2 233 osob ve vazbě policejní. Od Ministerstva spravedlnosti se tedy ţádala částka 630 490 Kč (nakonec však Ministerstvo vyplatilo 429 590 Kčs112).113 Stíhaní museli být ubytováváni i v I. internačním středisku, jelikoţ věznice okresního soudu neměla prostory na ubytování tolika vězňů. Nyní k organizovanému vysídlování ze Šumperka. Odsun ze sběrného střediska v Šumperku byl zahájen 10. února 1946. V národním archivu v Praze se dnes dají ve fondu Ministerstvo vnitra - Nová registratura dohledat dokumenty o všech těchto organizovaných transportech, včetně počtu muţů, ţen a dětí. U části vysídlovaných osob je uveden i údaj, kam by si přály odsunout. Kaţdým transportem odjíţdělo na 1 200 Němců. Transport míval zpravidla 40 vagonů a jeho cena vycházela na 215 000 Kčs. Na schůzi OSK dne 14. 2. 1946 podal referent 111 BENDA, Jan: Češi a Němci v historii Šumperka. Šumperk: 1997, s. 79. 112 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 120, inv. č. 92, Refundace nákladů na osoby v soudní vazbě umístěné v internačních táborech a střediscích, č. j. 644-II/13-1948, 12. 5. 1948. 113 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 53, inv. č. 59, Úhrada výloh za osoby zajištěné do soudní vazby, č. j. 42454-II/13-1946, 10. 9. 1946.
28
Rulíšek zprávu, ţe poměr Němců a Čechů v Šumperku je 8 900 Němců k 7 022 Čechům a proto navrhnul, aby se do příštích transportů zařadilo aspoň po 450 osobách přímo z města Šumperk a zbytek by byl doplněn z vesnic. V následující tabulce uvádím, kolik bylo v jednotlivých transportech z toho počtu 1 200 osob/transport přímo ze Šumperka. 114
Číslo
Datum odjezdu Počet muţů
Počet ţen
Počet dětí
Dohromady osob
transportu
(rok 1946)
1
10. 2.
152
533
344
1029
2
27. 2.
108
259
141
508
3
14. 3.
83
174
89
346
4
26. 3.
131
274
102
507
5
2. 4.
175
415
212
802
6
11. 4.
13
30
14
57
7
18. 4.
97
250
108
455
8
28. 4.
101
254
109
473
9
4. 5.
73
178
77
328
10
15. 5.
75
149
77
301
11
27. 5.
98
196
83
377
12
5. 6.
78
168
81
327
Neuveden
11. 6.
64
148
39
251
13
13. 6.
64
157
73
294
14
19.6.
78
178
62
318
15
26. 6.
82
152
66
300
16
29. 6.
2
6
1
9
17
6. 7.
153
297
85
535
114 NA, f. MV NR, k. 8132, Sign. B-300, Seznamy Němců odsunutých z jednotlivých středisek v letech 1946 – 1948 – středisko Šumperk.
29
18
11. 7.
1
1
0
2
19
14. 7.
54
119
28
201
20
18. 7.
0
0
1
1
21
27. 7.
50
96
36
182
22
3. 8.
34
73
28
135
23
6. 8.
13
29
4
46
24
10. 8.
43
84
25
152
25
14. 8.
13
27
7
47
Neoznačeno
16. 8.
24
35
25
84
26
17. 8.
66
121
36
223
27
21. 8.
31
65
21
117
28
25. 2.
17
55
15
87
29
28. 8.
29
88
18
135
30
31. 8.
20
33
6
59
31
7. 9.
64
115
39
218
32
14. 9.
39
78
18
135
33
21. 9.
27
56
9
92
34
28. 9.
0
0
0
0
35
1. 10.
34
52
12
98
36
5. 10.
14
22
6
42
37
13. 10.
17
25
2
44
38
17. 10.
8
11
2
21
39
23. 10.
23
32
8
63
40
26. 10.
15
27
4
46
41
27. 11.
28
43
43
114
Celkově bylo tedy z města Šumperk na základě tohoto vysídleno 9561 osob. Dva transporty 30
bez čísel byly pravděpodobně dodatečné vagony k předešlému transportu, jedná se o transporty ze dnů 11. června 1946 a 16. srpna 1946. Stávalo se, ţe byli Němci vráceni, jelikoţ s sebou neměli ţivitele.115 Dne 15. dubna 1946 vyjel navíc transport komunistů-antifašistů z Rapotína a Vízmberka a 18. dubna z Německé Libiny. Počet lidí v těchto transportech se mi nepodařilo zjistit.116 Není nezajímavé, ţe Sdruţení přádelen lnu v Trutnově v součinnosti se sekretariátem Severomoravského textilního průmyslu v Šumperku dohodli s MV, aby bylo přibliţně 1 000 jejich zaměstnanců odsunuto do východního okupačního pásma namísto pásma anglického. Obávali se, ţe by „byli pouţiti v anglickém lnářském průmyslu a posílili tak jeho konkurenci na zahraničních trzích. Daly by se tak pracovní síly přímé konkurenci...“ Tímto postupem doufali v projev dobré vůle vůči Polsku a SSSR. Tato skutečnost měla dlouhou dobu vysoký stupeň utajení.117 Ke dni vyjetí posledního transportu, tedy 27. listopadu bylo vypraveno ve 41 transportech na 47 000 Němců za celý okres. Přímo ze Šumperka to pak byla většina Němců zde ţijících, počtem 9 561, dalších 350 se jich odstěhovalo do jiných částí republiky nebo Rakouska. a k 31. 12. 1946 jich pro dodatečný odsun v Šumperku zůstalo 686 – 52 ve starobinci, v nemocnici 23, 69 vyňatých, 143 Němců bylo ze smíšených manţelství, 183 bylo uznána ţádost o udělení čs. občanství, 62 Němců bylo specialisty, 18 antifašisty a pro odsun 138 osob.118 Vysídlením nastaly také logické problémy jako kardinální nedostatek pracovních sil v zemědělství v létě 1946. Polní práce byly značně zpoţděny. K výpomoci muselo být povoláno vojsko, čímţ nevznikla škoda tak značná.119 K Němcům byla stále chována zášť, soudě dle Moravského Severu. Kdo se stavěl proti odsunu nebo za Němce, vyvolal vlnu nevole, jak jsem jiţ uváděl výše. Článek ze dne 5. dubna pojmenovaný K odsunu shodou okolností vůbec není o odsunu. „Je ještě mnoho lidí, kteří útrpně hledí na odsun, ...Němci jsou nenapravitelní; jsou-li poraţeni v Evropě, intrikují dále v jiných zemích, ...na Němce domácí i zahraniční je tedy nutno si dáti dobrý pozor a chybně jedná kaţdý, kdo se Němců při určování jich k odsunu zastává.“120 Ani o rok později nebyla situace v tomto ohledu příznivější. Článek Moravského Severu vyzývá k zabránění opětovné germanizace a okamţitému nahlášení všech Němců k odsunu, 115 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 104, inv. č. 80, Zápisy o schůzích Okresní správní komise v Šumperku 1946, 55. schůze, 10. 5. 1946. 116 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 104, inv. č. 80, Zápisy o schůzích Okresní správní komise v Šumperku 1946, 51. schůze, 11. 4. 1946. 117 NA, f. MV NR, k. 8056, Sign. B-300, Odsun zaměstnanců německé národnosti z přádelen lnu, č. j. I/2106721/46, 4. 4. 1946. 118 KUBÍK, Hubert: 31 let socialistické výstavby. In: 700 let města 1276 – 1976. Šumperk: Městský národní výbor v Šumperku, 1976, s. 108. 119 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 104, inv. č. 80, Zápisy o schůzích rady Okresního národního výboru v Šumperku 1946, 22. 8. 1946. 120 K odsunu: Moravský Sever, 1946, roč. 40, č. 10, 5. 4, s. 3.
31
o kterých občané ještě vědí, včetně nahlášení těch Čechů, kteří by je snad kryli. V dubnu 1947 se totiţ měl být proveden poslední takový odsun svého druhu. 22. ledna 1947 se konala porada, kde se probíraly finanční a materiální stránky vysídlení Němců. ZNV vznesl poţadavek, aby pro zemi Moravskoslezskou byla pro odsun na rok 1947, přiznána částka 15 milionů Kčs. Stát měl však v plánu uvolnit pro obvod ZNV 3 mil. Kčs a pro obvod expozitury v Ostravě 2 miliony Kčs s doporučením, ţe odsun musí být prováděn plánovitě a co nejúsporněji. Osoby mohly být soustředěny ve střediscích nejdéle 7 dní. S sebou Němci mohli mít sedmidenní zásobu proviantu, započítanou ale do váhy, jinak mohli být podarování zásobami ze sběrných středisek na 3 dny. Mimo to měl mít navíc kaţdý transport třídenní ţeleznou zásobu jídla. Šatit měl zásadně místní národní výbor ze zásob pro odsun, stejně tak obuv, prádlo a kuchyňské náčiní. Maximální váha zavazadel jiţ nebyla 30 kg na osobu jako dříve ale 70 kg. Doporučily se vyuţít zásoby věcí Němců, co jim byly odebrány a zůstaly nevyuţity, uloţené u místních národních výborů. Šumperku byla přiloţena záloha na proplácení účtů ve výši: Peníze odebrané Němcům měly přijít Fondu národní obnovy.121 V Šumperku však zůstal jen nevelký počet Němců, na které vysídlení nepřišlo (např. z důvodu nemoci). O odsunu samotném v roce 1947 se nedá zjistit téměř nic, avšak ţe byly zamítnuty všechny ţádosti o vynětí z odsunu, to známo je.122 36 přestárlých lidí bylo 15. dubna odsunuto do sběrného střediska ve Svatobořicích u Kyjova, odkud měli pokračovat dále do Bavorska. Z věcí povolených k odsunu si mohli vzít cokoliv v jakémkoliv mnoţství.123 K 5. dubnu 1947 bylo v okrese Šumperk nahlášeno 44 436 lidí. Po 1. květnu 1945 přisídlilo 19 713 osob, coţ bylo 44,36% . Pro srovnání - do sousedního Zábřehu se přistěhovalo 8 235 osob (20,08%). Nejvíce se v šumperském okrese usazovali lidé z obcí Olomouc (1 999 osob), Prostějov (1885 o.), Uherský Brod (1813 o.), Přerov (1495 o.), Zlín (1116 o.) a Brna (1062 o.) Z Prahy se přistěhovalo 359 osob.124 Dne 19. září 1947 spravilo Ministerstvo sociální péče Okresní úřad ochrany práce v Šumperku o tom, jak postupovat se zbývajícími Němci. Ti co měli klasifikaci A, tj. práce pod povrchem měli být posláni pracovat do ostravsko-karvinských kamenouhelných dolů. Němci s klasifikací B – práce povrchové a mladiství a osoby jejichţ rodiny jiţ byly vysídleny do Německa je tam měly následovat v individuálních odesláních. To se týkalo 18 lidí, zatímco do Ostravy
121 ABS-Ka, f. A 17 (hlavní veliteství SNB 1945 - 1947), k. 13, inv. č. 111, sloţ. 1620/4, 1947, Opis úředního záznamu exhib. č. 4813/II.-13-1947. 122 Ze schůze rady MNV dne 3. března 1947: Moravský Sever, 1947 roč. 41, č. 10, 7.3. s. 3. 123 Odsun Němců v šumperském okrese započal: Moravský Sever, 1947, roč. 41, č. 17, 25. 4. s. 2. 124 Soupisy obyvatelstva v Československu v letech 1946 a 1947. Praha: Státní úřad statistický, 1951. s. 536 – 541.
32
směřovalo lidí 16.125 Protiněmecké nálady šly ale s dobou dál. MNV se např. usneslo, ţe všichni „národní správci, kteří mají poměr s Němkou nebo dokonce dítě“ mají být ihned odvoláni, stejně tak všichni ţijící ve smíšeném manţelství. A to bylo jiţ téměř dva a půl roku po osvobození.126 Článek v Moravském Severu na přelomu let 1946 a 1947 opět odráţí asi všemi vnímanou skutečnost. „Cizí návštěvník, který přijede do Šumperka po delší době zjišťuje, jaké pronikavé změny se zde staly po kaţdé stránce, … naše milé město je ryze české. Dnes je Němec zvláštností.“127
11. Vybrané žádosti o nezkonfiskování majetku a žádosti o vyjmutí z opatření proti Němcům
Na několika vybraných případech z SOkA se pokusím ukázat jak dopadaly ţádosti šumperských občanů německé národnosti o nezkonfiskování majetku popř. o vyjmutí z opatření proti Němcům aj. (Pominu řadu těch, kteří si podali ţádost bez nějakých argumentů nebo dokladů o tom, proč by zrovna oni měli být vyloučeni z odsunu.) Úřadům nestačilo nečlenství v SdP, NSDAP nebo jejich sloţkách ani neprovinění se vůči čs obyvatelstvu/státu. Pokud ţadatel nedoloţil aktivní boj proti nacismu nebo trpění pod nacistickým reţimem, dočkal se většinou této odpovědi: „Ţádost nemá opory v ţádném platném předpise a proto nelze tuto kladně vyříditi“. Zajímavý je případ Josefa Bartla, který koncem září 1945 ţádal o vyjmutí z opatření proti Němcům a tedy nezkonfiskování domu a dalšího majetku. Odvolával se patrně na bod „trpění pod nacistickým reţimem“. Bartel nikdy nebyl členem NSDAP a jeho dcera se provdala za stráţmistra Stoklase, české národnosti, který byl samozřejmě u Němců neoblíben. Rodině se poté konala různá příkoří jako vybíjení oken, napadání, pomazávání domu lidskými exkrementy apod. Správní komise však rozhodla, ţe se nevedl ţádný boj proti nacistickému reţimu, Bartel údajně navíc prováděl všechny práce zadané Němci (aby se jim zavděčil kvůli Stoklasovi) a ţádost vyhodnotila jako bezpředmětnou.128 Adolf Olbrich ţádal rovněţ o nezkonfiskování svého zemědělského majetku, jako zásluţnou 125 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 103, inv. č. 78, Němci určení pro odsun – přidělování na práce v dolech, č. j. A I/2-2142-18/9-47, 19. 9. 1947. 126 Z rady MNV 6. 10. 47: Moravský Sever, 1946, roč. 41, č. 40, 3. 10, s. 3. 127 Moravský Sever, 1946, roč. 40, č. 47, 5. 4, s. 4. 128 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 53, inv. č. 59, Konfiskace majetku a jeho přidělování, Sign. 5220/II, 6. 10. 1945.
33
činnost uvádí, ţe zachránil několik čs. mladých rolníků před narukováním do německé armády a navíc nikdy nebyl členem NSDAP. Ţádost byla zamítnuta.129 Člen Svazu národní revoluce Vavřinec Kellner podal odvolání, proti konfiskaci domů svého tchána Františka Lercha. Věno manţelky Gertrudy Lerchové bylo pouţito na stavbu domu a jelikoţ byl F. Lerch Němec, nesměl v době okupace na ni převést majetek. Domluva tedy byla, ţe spolumajitelkou bude po válce. Na oba manţele Lerchovi se nevztahovalo opatření proti Němcům.130 K tomu národní správce restaurace v témţe domě zaslal OSK hlášení, ţe dům byl postaven nákladem rodičů Gertrudy a za věno se postavila vilka na zcela jiném místě. OSK poté vrátila panu Kellnerovi ţádost, ovšem s tím vysvětlením, ţe po jejich předešlé výzvě nezaslal dokumenty, které by potvrdily, ţe rodiče zůstali věrní československé republice, neprovinili se proti čs. národu, a buď se aktivně účastnili boje proti nacistickému reţimu nebo jím trpěli. Navíc bylo do protokolu perem připsáno, ţe musí být splněny všechny tyto tři podmínky.131 Cestář Jan Olejníček mající byt v domě s Němci, si zase stěţoval na majitele domu na ulici 8. května č. 29. Karla Vogela. Uvádí, ţe majitel domu Karel Vogel byl velký nacista a teď má tento dům plus jeden další, zatímco on musí ţít potupně v domě s Němci. Dům měl podle něj přejít pod národní správu a posléze do jeho vlastnictví.132 ONV však oponoval tím, ţe se jedná o smíšené manţelství a majetek tak nepodléhá konfiskátu. Navíc měl K. Vogel vystavěné prozatímní zachování čs. občanství, takţe se na něj ani nevztahovalo opatření proti Němcům. 133 Kromě toho pan Olejníček podal ţádost i na domek ve kterém bydlel p. František Etscher, politický vězeň, kterému ONV také nakonec dalo přednostní právo na domek.134 Jestli se panu Olejníčkovi povedlo uspět alespoň v prvním případě, se z archiválií vyčíst jiţ nedá. MUDr. Bedřich Karel Rotter s manţelkou Olgou byli zkonfiskováni, jelikoţ byli národnosti rakouské a i kdyţ by neměli podléhat dekretům číslo 5/45 Sb. a 108/45 Sb., poněvadţ šlo o majetek cizího státního občana, byl jim majetek zkonfiskován jako osobám německé národnosti, načeţ manţelům nezbývalo, neţ se zkusit odvolat.135 Toho, ţe smíšené manţelství nemuselo vţdy rodinu zachránit před vysídlením, je dokladem 129 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 53, inv. č. 59, Konfiskace majetku a jeho přidělování, Sign. 819/II, 28. 12. 1945. 130 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 53, inv. č. 59, Konfiskace majetku a jeho přidělování., Sign. XVIII/1329, 1. 10. 1946. 131 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 53, inv. č. 59, Konfiskace majetku a jeho přidělování., č. 18238/II, 4. 10. 1946. 132 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 53, inv. č. 59, Konfiskace majetku a jeho přidělování, 21. 10. 1946. 133 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 53, inv. č. 59, Konfiskace majetku a jeho přidělování, č. j. 4570/46, 25.11. 1946. 134 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 53, inv. č. 59, Konfiskace majetku a jeho přidělování, č. j. 2376/46, 14. 10. 1946. 135 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 53, inv. č. 59, Konfiskace majetku a jeho přidělování., č. j. 19061/II, 31. 10. 1946.
34
další příklad. Anna Raabová ze Šumperka byla rozená Češka a jako takové jí bylo vystaveno čs. státní občanství. Její muţ Theodor Raab pocházel ze smíšeného manţelství, ale sám měl národnost německou, ke které se hlásil i v době ţádosti o repatriaci.V inkriminovaných německých stranách však veden byl, takţe i přesto, ţe do wehrmachtu nenarukoval a proti českému národu se údajně neprovinil, neúčastnil se aktivního boje proti reţimu ani jím netrpěl a proto následovalo zamítnutí ţádosti s odůvodněním, ţe „jde o osobu národnosti německé, jejíţ pobyt je na území ČSR neţádoucí“.136 Naproti tomu případ souzeného ale nakonec mimořádným lidovým soudem obţaloby zproštěného nacisty Josefa Schuberta je případem přesně opačným. Manţelka byla sice za okupace hlášena jako Němka, ale získala osvědčení o čs. státním občanství „D“, na kterém byly uvedeny i její děti. Na základě tohoto pak rodina odsunu nepodléhala.137 Vyskytovaly se ale i ţádosti o odsun. Přesto, ţe jich nebylo málo, nebylo jejich zamítnutí zvláštností. Českým úřadům sice šlo o to, vysídlit co největší počet Němců, zároveň ale důleţitým prvkem byla pracovní schopnost Němců. Jistý Eduard Templ, elektroinţenýr ze Šumperka, chtěl odsunout za svými nemohoucími rodiči do Stuttgartu, kde měl jiţ i zaměstnání zajištěno.138 Přicházel v úvahu pro odsun v rámci sloučení přerušených rodinných svazků. Ovšem Okresní úřad ochrany práce počítal s jeho nasazením na uhelnou brigádu a ţádost zamítl.139 Zcela mimoto ţádal o ponechání Templa, František Homola- majitel auto-eletrozávodu, který jej prohlásil za naprosto nenahraditelného. Jeho odchod by způsobil velkou škodu a to nejen hmotnou. Templ byl totiţ znalec zejména při opravě lékařských strojů, a takové zakázky byly dávány vesměs pouze tomuto závodu.140 Rada ONV se však usnesla o jeho odsunutí a F. Homolovi vyčetla snaţnou intervenci ve prospěch Němce, na coţ hodlala upozornit ve všech denních listech Národní fronty.141 Antifašistům se v ţádostech o odsun, dle mnou prostudovaných materiálů, převáţně vyhovovalo. Uvedu ţádost Josefa Winklera, vysídleného antifa-transportem, kterým se jeho rodičům (téţ šlo o antifašisty) nepodařilo odjet. Vzhledem k tomu, ţe měl Winkler navíc dva nezletilé sourozence, kteří nemohli dostat vzdělání v němčině, ţádal o převezení celé rodiny
136 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 103, inv. č. 78, Raab Theodor a Anna – smíšené manţelství, č. j. 910/47, 26. 4. 1947. 137 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 103, inv. č. 78, Schubert Josef a Marie, Šumperk – zpráva. č. j. 598/1/Stb. 47, 26. 4. 1947. 138 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 103, inv. č. 78, sloţ. Provedené změny v seznamu Němců do vnitrozemí (zemědělství), č. j. 40/903, 20. 11. 1947. 139 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 103, inv. č. 78, sloţ. Provedené změny v seznamu Němců do vnitrozemí (zemědělství), č. j. 48/903-III/47, 28. 11. 1947. 140 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 103, inv. č. 78, sloţ. Provedené změny v seznamu Němců do vnitrozemí (zemědělství), Ţádost o ponechání něm. pracovní síly, aspoň přechodně. č. j. 10/H/47, 3. 10. 1947. 141 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 103, inv. č. 78, sloţ. Provedené změny v seznamu Němců do vnitrozemí (zemědělství), Usnesení Rady ONV, č. j. 48/810, 10. 10. 1947.
35
do německého města Rosenheim. Pro ONV nebyl problém tuto ţádost kladně vyřídit.142 Aby Němec směl zůstat v tomto případě, potřeboval by průkaz nepostradatelnosti. Ten však mohlo vystavit pouze Ministerstvo. Znalci místní osídlovací německé agendy - Františkovi Differencovi byl po četné úřední korespondenci nakonec vydán Ministerstvem zemědělství. Při likvidaci německé osídlovací společnosti v Šumperku byl Differenc, coby její bývalý úředník finančního oddělení a správce kanceláře, naprosto nezbytný. K ilustraci jeho nezbytnosti bylo poukázáno na fakt, ţe v obou dalších úřadovnách tohoto druhu (v Praze a Karlových Varech) při síle dvaceti úředníků, nepokročili v likvidaci středisek tak daleko jako v Šumperku, kde je kromě dvou dalších úředníků jiţ jen Differenc.143 Specialisté zůstávali v ČSR většinou nejdéle. Severomoravská elektrospolečnost měla zájem na ponechání si ve svých řadách ing. Jana Richtera, z důvodu dvacetileté znalosti velkého mnoţství těchto závodů na severní Moravě. ONV si na ţádost o nepřemístění do vnitrozemí nechal podat vyjádření od Okresního úřadu ochrany práce, jelikoţ Richter neměl legitimaci pro specialisty. Úřad ochrany práce neupřel Richterovu místní znalost elektrotechnických zařázení a potvrdil, ţe ponechání si Richtera bude pro Severomoravský kraj výhodné.144 Kvalifikovaní šumperští skláři, pracující u rapotínské firmy Civis, odjeli zase po dohodě firmy s ONV na konci roku 1947 pracovat do Krásna nad Bečvou.145 V rozsáhlé kartotéce šumperských pracovních táborů jsou uloţené stohy zamítnutých ţádostí o propuštění konkrétní osoby. Nejčastější byly intervence manţelek upozorňující na podlomené zdraví internovaného, starobu, dále starost o děti nebo nemohoucí rodiče. Vláda se totiţ aţ 14. května 1946 usnesla, aby byl vyplácen speciální příspěvek na výţivu, osobám nemohoucím, přestárlým, bez ţivitele nebo renty a to ve výši 15 Kčs na den.146 Bezpečnostní referent v naprosté většině případů stejně ţádosti nekompromisně zamítal. Důvody zněly: „Jmenovaný je v soudní vazbě, nelze jej propustit, ...jmenovaný nemůţe býti propuštěn, neboť byl příslušníkem německé formace SA, , ...nelze vyhověti, jeţto jde o válečného zajatce, ...pracuje v uhelném dole, ...je v soudní vazbě.“ Z mnou zhlédnutých protokolů byl internovaný propuštěn, pokud se odsunoval zbytek rodiny a přitom on sám nebyl stíhán pro zločin nebo na přímluvu nějakého podniku,
142 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 103, inv. č. 78, č. j. 48/864-III/47, 14.8. 1947. 143 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 103, inv. č. 78, sloţ. Provedené změny v seznamu Němců do vnitrozemí (zemědělství), Ministerstvo zemědělství Národní správě německé osídlovací společnosti v Šumperku, č. j. 418.694/46 – IX/D/II/4, 18. 7. 1946. 144 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 103, inv. č. 78, Ţádost o povolení výjimky při přemístění do vnitrozemí, č. j. 521/17/10, 20.10. 1947. 145 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 103, inv. č. 78, sloţ. Provedené změny v seznamu Němců do vnitrozemí (zemědělství), Českomoravské sklárny ONV, č. j. 16863, 8. 10. 1947. 146 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 120, inv. č. 92, Zvláštní příspěvek na výţivu pro osoby německé národnosti, č. j. 31446/II-13-1946, 3.7. 1946.
36
v jednom případě dočasně na dva týdny za účelem vyřízení si finančních záleţitostí doma na Slovensku. Na intervenci pouze známé nebo příbuzné osoby se propouštělo jen v ojedinělých spíše aţ výjimečných případech např. velmi těţké nemoci.147 Některé osoby, jeţ byly odsunuty podávala zpětně ţádosti o potvrzení, ţe nebyly členy NSDAP a dalších organizací, nýbrţ byly loajální. Odůvodněno tím, ţe potřebují tyto potvrzení pro udělení státního občanství, zejména v Rakousku. I kdyby tito lidé skutečně potřebovali potvrzení pro osobní potřebu nebývalo jim těchto ţádostí dopřáno. Ministerstvo vnitra důrazně upozornilo národní výbory ať tyto potvrzení nevystavují, neboť po obdrţení rakouského státního občanství ihned následují ţádosti o náhradu nebo vydání zde zanechaného majetku.148 Schvalování a zamítání ţádostí bylo v mnoha ohledech paradoxní. Nemohu se zbavit dojmu, ţe pracovaly i nějaké vnější faktory při vyhodnocování, jelikoţ co u většiny ţadatelů bylo uvedeno jako důvod pro zamítnutí, pak v několika případech roli vůbec nehrálo. Dobře patrné je to i u několika výše uvedených příkladů.
147 SOkA Šumperk, f. ONV Šumperk, k. 120, inv. č. 92, sloţ. Propouštění z prac. táborů pro Němce, dovolené 1946. 148 Ţádosti odsunutých Němců: Moravský Sever, 1948, roč. 42, č. 3, 16. 1, s. 3.
37
Závěr
O vysídlení Němců z Československa bylo napsáno mnoho knih a prací. Nechtěl jsem znovu obecně psát o problematice geneze odsunu, otázce Edvarda Beneše a jeho postoji k odsunu nebo proměňujícím se postoji mocností. Práce se měla zaměřit přímo na město Šumperk a ukázat hlavně dobu vysídlování 1945 – 1946 ve specifikách této lokality na základě pramenů, coţ se snad povedlo. I kdyţ všechen materiál k tomuto tématu samozřejmě není ještě ani zdaleka vyčerpán. Uţ kvůli rozsahovým moţnostem jsem některé pasáţe nemohl zpracovat tak, jak by si to jistě zaslouţily, proto věřím, ţe má smysl v tématu dále pracovat. Sám jsem k otázce šumperského vysídlování nenašel vhodnou nebo aktuální práci. To by mohl být asi největší přínos celého tohoto textu. Šumperk byl tedy od počátku německou doménou. Ne tak uţ šumperský okres, kde se objevovaly české sídelní enklávy (hlavně v jiţní části oblasti). Po konci 1. světové války se šumperští Němci nesmířili se vznikem ČSR, coţ se projevovalo v půtkách vlastně aţ do doby Pomnichovské, kdy souţití obou etnik skončilo na troskách a většina Čechů z města odešla do vnitrozemí. Po osvobození města Rudou armádou bylo ve městě okolo 15 000 Němců a údajně jen 23 českých rodin. Šumperk byl tedy jedním z pohraničních měst s nedostatkem „svých československých občanů“, byla proto ustavena Okresní správní komise. Případů násilného úmrtí mezi 8. květnem 1945 a 30. červnem 1945 je zaznamenáno v knize úmrtí farního úřadu 81, z toho 74 sebevraţd. Do 6. října 1945 bylo pak dle hlášení VO3 evakuováno podle hrubých odhadů 4 731 Němců. Čili po Postupimské konferenci, kde bylo odsouhlaseno organizované vysídlení tohoto etnika připadalo v úvahu pro Šumperk vysídlení 10 881 osob. Do tohoto čísla jiţ nejsou započítány menší transporty vypravené v říjnu 1945 do vnitrozemí za účelem zemědělských prací (směřovaly do Olomouckého kraje). V oblasti se nacházelo pod správou OSK v Šumperku 6 táborů, z toho 3 pracovní (v Šumperku, Sobotíně a Hanušovicích, který byl navíc ještě i útulkem pro děti), 2 internační tábory v Šumperku a tábor pro válečné zajatce ve Frankštátu. Od 10. února bylo pak zahájeno organizované vysídlování, které skončilo 27. listopadu 1946. Z šumperského okresu bylo vysídleno na 47 000 Němců, přímo z města Šumperk potom 9 561 osob. 38
Němcům se od osvobození města dostávalo ústrků ze všech stran, jak od Čechů samotných (o čemţ vypovídal tisk), tak od správních orgánů a úřadů (viz kapitola 8 a 11). Němečtí antifašisté na tom nebyli o mnoho lépe, pro většinu to byli „stejně pořád Němci“. Stejně tak ţádostem o nezkonfiskování majetku, ţádostem o vynětí z odsunu, příp. ţádostem o propuštění z pracovních táborů nebylo v převáţné většině vyhověno. Na začátku roku 1947 v Šumperku byl jiţ jen nevelký počet Němců, na které se vysídlení nedostalo. O transportech z roku 1947 se toho mnoho zjistit nedá. Víme, ţe v dubnu bylo odsunuto 36 přestárlých osob do sběrného střediska ve Svatobořicích u Kyjova. V lednu 1948 bylo ještě odesláno, prostřednictvím střediska v Olomouci – Hodolanech, asi 40 osob do anglického pásma za svými rodinami. Jednalo se o propuštěné, práce méně schopné Němce, kteří si odpykávali trest na svobodě a byli propuštěni k odsunu, přesto ţe ten byl od podzimu 1946 přerušen a jiţ nikdy nebyl obnoven.149 Navíc na začátku roku 1950 se 524 Němců z okresu (převáţně z města Šumperk) přihlásilo u ONV k vysídlení do Německa, coţ jim bylo umoţněno.150 Šumperk byl tou dobou jiţ dávno osídlen obyvatelstvem z vnitrozemí, nejvíce z obcí Olomouc, Prostějov, Uherský Brod, Přerov, Zlín a Brno. Tato práce tedy potvrzuje fakt, ţe několikasetleté souţití Čechů a Němců v Šumperku tak bylo ve zkoumané době víceméně ukončeno.
149 Co s odsouzenými Němci, propuštěnými k odsunu?: Moravský Sever, 1948, roč. 41, č. 3, 16. 1, s. 4. 150 NA, f. MV NR, k. 8056, Sign. B-300, ONV Ministerstvu vnitra. Vysídlení Němců – doplnění údajů, č.j. 4078/50-ciz., 9. 1. 1950.
39
Seznam užitých zkratek BdL - Bund der Landwirte Čs. - Československý ČSD - Československé státní dráhy ČSR - Československo DCV - Deutsche Christlichsoziale Volkspartei Dok. Dokument Int. - Internační KSČ - Komunistická strana Československa MNV - Místní národní výbor MSK - Místní správní komise MV - Ministerstvo vnitra NGB - Nordmährische Grenzbote ONV - Okresní národní výbor OSK - Okresní správní komise SdP - Sudetendeutsche Partei SNB - Sbor národní bezpečnosti SOkA - Státní okresní archiv v Šumperku SSSR - Sovětský svaz socialistických republik VO1, VO2, VO3 - 1., 2., 3. vojenská oblast ZNV - Zemský národní výbor
40
Seznam pramenů a literatury
Archivní prameny Státní okresní archiv Šumperk: fond ONV Šumperk Archiv bezpečnostních sloţek v Kanicích: fond B7 - 9 (KS MV (S-StB) Ostrava) fond A17 (Hlavní velitelství SNB Praha) fond E - 6 (Ministerstvo vnitra - Správa internačních, sběrných a pracovních středisek Praha) Národní archiv Praha: fond Ministerstvo Vnitra - nová registratura - 1936-1948
Statistické prameny
Administrativní lexikon obcí v Republice československé. II. díl Morava a Slezsko, Slovensko a Podkarpatská Rus. Praha: Státní úřad statistický, 1928. 350 s. Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850-1970, Díl I. svazek 1. Počet obyvatelů a domů podle obcí a částí obcí podle správního členění k 1. lednu 1972 a abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1850-1970. Praha: SEVT, 1978. 678 s. Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850-1970, Díl I. svazek 2. Počet obyvatelů a domů podle obcí a částí obcí podle správního členění k 1. lednu 1972 a abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1850-1970. Praha: SEVT, 1978. 504 s. RŮŢKOVÁ, Jiřina: Statistický lexikon obcí České republiky 1992. Podle správního rozdělení k 31. prosinci 1992 a výsledků sčítání lidu, domů a bytů ke 3. březnu 1991. Praha: Český statistický úřad a Ministerstvo vnitra, 1994. 895 s. 41
Sčítání lidu v republice Československé ze dne 15. února 1921. Díl I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 453 s. Sčítání lidu v Republice Československé ze dne 1. prosince 1930. Díl 1. Růst, koncentrace a hustota obyvatelstva, pohlaví, věkové rozvrstvení, rodinný stav, státní příslušnost, národnost, náboţenské vyznání. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 205 s. Soupisy obyvatelstva v Československu v letech 1946 a 1947. Praha: Státní úřad statistický, 1951. 561 s. Statistický lexikon obcí v Republice československé. Díl II. Morava a Slezsko. Praha: Státní úřad statistický a Ministerstvo vnitra, 1924. 219 s. Statistický lexikon obcí Republiky československé 1955. Podle správního rozdělení 1. ledna 1955, sčítání lidu, sčítání domů a bytů 1. března 1950. Praha: Státní úřad statistický a Ministerstvo vnitra, 1955. 574 s.
Tisk
Moravský Sever. Věstník čtyř vládou schválených politických stran a Národních výborů na severní Moravě. Od roč. 39, č. 1 (1945). 1936-1938, 1945-1948.
Literatura
700 let města Šumperka 1276 – 1976. Ed. SPURNÝ, František, Šumperk: Městský národní výbor, 1976. 200 s. ARBURG, Adrian von; KOVAŘÍK, David; DVOŘÁK Tomáš a kol.: Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945. Brno: Matice moravská pro Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy: edice prameny, země, kultura, 2010. 576 s. ISBN 978-80-86488-70-7.
42
ARBURG, Adrian von; OKURKA, Tomáš: Zapomenutí hrdinové. Němečtí odpůrci nacismu v českých zemích. Ústí nad Labem: Muzeum města Ústí nad Labem, 2008. 95 s. ISBN 978-80-8647518-9. ARBURG, Adrian von; STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945– 1951. Dokumenty z českých archivů. Díl I., Češi a Němci do roku 1945. Úvod k edici. Středokluky: Zdeněk Susa, 2010. 373 s. ISBN 978-80-86057-66-8. ARBURG, Adrian von; STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945– 1951. Dokumenty z českých archivů. Díl II., svazek 1, Duben – srpen/září 1945: "Divoký odsun" a počátky osídlování. Středokluky: Zdeněk Susa, 2011. 957 s. ISBN 978-80-86057-71-2. ARBURG, Adrian von; STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945– 1951. Dokumenty z českých archivů. Díl II., svazek 3, Akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich vyšetřování. Středokluky: Zdeněk Susa, 2011. 329 s. ISBN 978-80-86057-68-2. BARTOŠ, Josef: Postavení českého obyvatelstva na severní Moravě za okupace. Olomouc: Vlastivědný ústav v Šumperku a filosofická fakulta Palackého university, 1969. 111 s. BENDA, Jan: Češi a Němci v historii Šumperka. Šumperk, 1997. 94 s. BENEŠ, Edvard: Odsun Němců. Výbor z pamětí a projevů doplněný edičními přílohami. Praha: Společnost Edvarda Beneše, 1995. 103 s. ISBN 80-901733-4-9. BERAN, Ladislav Josef: Odepřená integrace. Systémová analýza sudetoněmecké politiky v první Československé republice 1918 – 1938. Praha: Pulchra, 2009. 440 s. ISBN 978-80-87377-02-4. BIMAN, Stanislav; CÍLEK, Roman: Poslední mrtví, první ţiví. České pohraničí květen aţ srpen 1945. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1989. 244 s. ISBN 80-7047-002-X. BRANDES, Detlef: Cesta k vyhnání 1938 – 1945. Praha: Prostor, 2000. 504 s. ISBN 80-7260-070-2 . BRANDES, Detlef: Vynútený rozchod. Vyhnanie a vysídlenie z Československa 1938-1947 v porovnání s Poľskom, Maďarskom a Juhosláviou. Bratislava: Veda, vydavateľstvo SAV, 1999. 260 43
s. ISBN 80-224-0586-8. BŘEZINA, Jan: Paměti obce Bludova. Bludov: Obec Bludovská, 1927. 217 s. BŘEZINA, Jan: Politický okres Šumperský. Vlastivědná studie. Šumperk: Okresní osvětový sbor, 1930. 113 s. BŘEZINA, Jan: Vlastivěda moravská. Místopis Moravy. Šumperský okres, Staroměstský okres, Vizmberský okres.Číslo 52-54. Brno: 1932. 355 s. ČELOVSKÝ, Bořivoj: So oder so. Řešení české otázky posle německých dokumentů 1933-1945. Šenov u Ostravy: Tilia, 2002. 543 s. ISBN 80-86101-55-X. Češi, Němci, odsun. Diskuse nezávislých historiků. Ed. Bohumil Černý. Praha: Academia, 1990. 368 s. ISBN 80-200-0276-6. DOHNAL, Miloň; FILIP, Zdeněk; SPURNÝ, František: K Zaloţení KSČ na severní Moravě. Ostrava: Krajské nakladatelství v Ostravě, 1961. 120 s. DOHNAL, Miloň; FILIP, Zdeněk; SPURNÝ, František: Pátá kolona na severní Moravě. Ostrava: Profil, 1969. 240 s. HAHNOVÁ, Eva: Sudetoněmecký problém. Obtíţné loučení s minulostí. Praha: Prago Media, 1996. 276 s. ISBN 80-901533-7-2. HEJL, Vilém: Zpráva o organizovaném násilí. Praha: Univerzum, 1990. 352 s. ISBN 80-85207-01X. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan: Dějiny správy v českých zemích. Od počátků státu po současnost. Praha: Lidové noviny, 2005. 569 s. ISBN 978-80-7106-906-5. JERSÁK, Jan: Šumpersko: 1938-1945. Šumperk: Místní správní komise, 1946. 138 s. JERSÁK, Jan: Zpráva o činnosti Městské organizace KSČ v Šumperku 1947. Šumperk: 1948. 22 s. 44
JERSÁK, Jan; PODLIPSKÝ, Čeněk: Šumpersko: Severní Morava. Brno: Národohospodářská propagace Československa v Praze, 1946. 87 s. KUČERA, Jaroslav: Odsun nebo vyhnání? Sudetští Němci v Československu v letech 1945 – 1946. Praha: H&H, 1992. 32 s. ISBN 80-85467-32-1. KURAL, Václav: Místo společenství - konflikt! Češi a Němci ve Velkoněmecké říši a cesta k odsunu (1938-1945). Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1994. 295 s. ISBN 80-85864-04-5. LACINA, Vlastislav: Československá revoluce v letech 1944-1948. Sborník příspěvků z konference historiků k 20. výročí osvobození ČSSR. Praha: Academia, 1966. 286 s. Němci a Maďaři v dekretech prezidenta republiky. Studie a dokumenty 1940–1945. Brno: Doplněk, 2003. 688 s. ISBN 80-7239-132-1. POSPÍCHAL, Miloslav: O nejnovějších dějinách střední a severní Moravy 1938-1960. Olomouc: Krajský pedagogický ústav, 1965. 150 s.
SMUTNÝ, Jaromír: Svědectví prezidentova kancléře. Praha: Mladá fronta, 1996. 340 s. ISBN 80204-0567-4. SPURNÝ, František: Vlastivědná příručka šumperského okresu. Šumperk: Okresní pedagogické středisko, 1983. 139 s. SPURNÝ, František: Vlastivědné zajímavosti. 1-25. Šumperk: Vlastivědný ústav, 1970. 1 nestránkovaný svazek. SPURNÝ, František: Vlastivědné zajímavosti. 26-50. Šumperk: Vlastivědný ústav, 1970-1971. 1 nestránkovaný svazek. STANĚK, Tomáš: Německá menšina v českých zemích 1948-1989. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1993. 284 s. ISBN 80-85241-29-3. 45
STANĚK, Tomáš: Perzekuce 1945. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1996. 231 s. ISBN 80-85241-99-4. STANĚK, Tomáš: Tábory v českých zemích 1945 – 1948. Šenov u Ostravy: Slezský ústav Slezského zemského muzea v Opavě, 1996. 263 s. ISBN 80-902075-3-7. STANĚK, Tomáš: Odsun Němců z Československa 1945-1947. Praha: Academia, 1991. 536 s. ISBN 80-200-0328-2.
Obrazové přílohy
ARBURG, Adrian von; STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945– 1951. Dokumenty z českých archivů. Počítačová aplikace „Edice VNPČP“. Díl I., Češi a Němci do roku 1945. Úvod k edici. Středokluky: Zdeněk Susa, 2010. CD-Rom. ISBN 978-80-86057-66-8.
Rej.cz [online]. 1920 [cit. 2011-06-23]. HISTORIE ŠUMPERSKÝCH BUDOV XI. - Robotárna. Dostupné z WWW:
.
Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. 1938 [cit. 2011-06-23]. SN zamazávají český název Šumperk. Dostupné z WWW: .
46
Seznam příloh Příloha č. 1: Sudetští Němci zamazávají český název Šumperk. Příloha č. 2: Donucovací robotárna (I. internační tábor v Šumperku), foto z roku 1920. Příloha č. 3: „Šumperk vítá svého osvoboditele“.
47
Přílohy
Příloha č. 1: sudetští Němci zamazávají český název Šumperk.
48
Příloha č. 2: donucovací robotárna (I. internační tábor v Šumperku), foto z roku 1920
Příloha č. 3: „Šumperk vítá svého osvoboditele“.
49