MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ Katedra podpory zdraví
Zjišťování výživových zvyklostí mužů ve věku 20 až 30 let se sedavým zaměstnáním
Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
Mgr. Ivona Rutarová, DiS.
Ondřej Blecha Obor:RVS UČO:360121
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu pouţité literatury.
V Brně 2.12.2012
podpis
Poděkování Děkuji své vedoucí bakalářské práce Mgr. Ivoně Rutarové za cenné konzultace a rady, včetně osobní podpory v průběhu celé práce.
Obsah Úvod ........................................................................................................................ 5 I.
Teoretická část ............................................................................................... 6
1.
Úvod do problematiky ..................................................................................... 6
2.
Zásady správné výţivy a výţivových zvyklostí .............................................. 7 2.1.
Sacharidy ................................................................................................. 8
2.1.1. 2.2.
Lipidy .................................................................................................... 11
2.2.1.
3.
Vláknina ........................................................................................ 11
Cholesterol .................................................................................... 13
2.3.
Proteiny ................................................................................................. 14
2.4.
Pitný reţim ............................................................................................ 14
Vlivy na výţivu člověka ................................................................................ 16 3.1.
Obezita .................................................................................................. 16
3.2.
Podvýţiva .............................................................................................. 25
3.3.
Vnější a vnitřní vlivy na výţivu ............................................................ 26
II. Empirická část ............................................................................................. 28 4.
Cíle výzkumu ................................................................................................. 28
5.
Metoda výzkumu ........................................................................................... 28
6.
Získaná data a vyhodnocení dotazníků .......................................................... 29
7.
Diskuze .......................................................................................................... 38
Závěr ..................................................................................................................... 42 Seznam pouţitých zdrojů ...................................................................................... 43 Literatura ........................................................................................................... 43 Internetové zdroje .............................................................................................. 44 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................... 46
Úvod Autor se v bakalářské práci rozhodl zaměřit na problematiku, jak je jiţ patrno z názvu, zjišťování výţivových zvyklostí u vybrané skupiny muţů se sedavým zaměstnáním. Nápad zjišťovat výţivové zvyklosti muţů se sedavým zaměstnáním autora napadl po dlouhé pracovní zkušenosti ve společnosti zabývající se obchodem, kde jak autor zjistil, většině svých spolupracovníků bylo lhostejné jejich stravování a zde se zrodila myšlenka zaměřit se na toto téma v bakalářské práci. Téma je velice aktuální, uţ jen z důvodu zaměstnanosti převáţné většiny lidí v sektoru sluţeb, kde je vyvíjen tlak na maximální výkon na úkor času. Proto by měl být kladen důraz na celkově správnou ţivotosprávu lidí pracujících právě v tomto odvětví. (Jelínek, 2010) Vybranou skupinou pro naší bakalářskou práci byli muţi ve věku od 20 do 30 let, kteří pracují několik hodin bez většího pohybového zatíţení, např. IT pracovníci, manaţeři, účetní apod. Práce má část teoretickou a empirickou. V první části se auto zaměřuje na konkrétní informace z odborných publikací o výţivě a doporučení s tímto spojená. V druhé části jsme se zaměřili na zjišťování výţivových zvyklostí našich respondentů pomocí standardizovaného dotazníku "POZNEJ A ZLEPŠI SVOJE ZDRAVÍ“ od MUDr. Jindřicha Fialy. Výsledky poté zhodnotíme a v závěru porovnáme s odbornými doporučeními. Cílem práce bylo, jak jsme jiţ výše uvedli, zjištění výţivových zvyklostí, dále velikost typických porcí, zastoupení zeleniny, ovoce, obilovin, mléčných výrobků, masa a tučných, sladkých a masných výrobků námi vybrané skupiny. Dotazníkem zjištěné údaje byly vyhodnoceny a porovnány s výţivovými doporučeními. Výsledky bakalářské práce budou nápomocny pochopit širší veřejnosti, zejména skupině můţu, spadající do naší zkoumané kategorie, význam správného stravování zejména při vykonávání sedavého zaměstnání. 5
I.
Teoretická část
1. Úvod do problematiky Velký technický pokrok, který nástupem techniky a modernizace odsunul většinu lidí manuálně pracujících do sektoru sluţeb, kde je sedavý způsob ţivota takřka rutinní záleţitostí. V pracovní době tráví lidé prakticky celý čas sezením. Z práce a do práce se dopravují většinou auty nebo městskou dopravou i přesto, ţe mohou pár set metrů jízdy vyměnit za zdravou procházku. Toto vše a mnoho dalších faktorů ovlivňuje kvalitu ţivota a nemalou částí zasahuje i do výţivy dnešní populace. Zvláště nárůstu rychlého občerstvení, kde je jídlo levné, ale za to méně kvalitní a hlavně splňuje vysoký nárok na časovou nenáročnost. (Wikipedia, 2012) Ţivotní styl většiny muţů ve věku 20 aţ 30 let představuje honbu za získáváním úspěchu, mocí a peněz. Pracovní vytíţenost, která z toho vyplývá, poznamenává jak jejich ţivot, tak ţivot jejich rodiny. Neustálým pracovním nasazením nemají čas na sebe, na rodinu, na přátele a tím si vytvářejí časté stresové situace, které vůbec nepřispívají dobrému zdravotnímu stavu. S nástupem dnešního uspěchaného ţivotního stylu přichází i problémy, které často zkracují délku ţivota jedince a způsobují časté zdravotní komplikace. Nazýváme je civilizační choroby. Mezi ně se řadí kardiovaskulární choroby, nádorová onemocnění, obezita, cukrovka, vysoký krevní tlak a další.
6
2. Zásady správné výživy a výživových zvyklostí Organismus potřebuje energii k zajištění své činnosti a stavební látky k výstavbě tkání a orgánů. Obojí člověk získává potravou. Správná (racionální) výţiva musí být vyváţená po stránce kvantitativní i kvalitativní. Z hlediska kvantitativního hlediska musí výţiva zajišťovat příjem energie odpovídající jejímu výdeji. Proto lidé, kteří vykonávají lehkou svalovou činnost (sedavé zaměstnání), mají menší energetické nároky na výţivu neţ ti, kdo těţce fyzicky pracují (manuální zaměstnání např. stavební práce). Velké energetické nároky jsou rovněţ v dětství, v období dospívání, v těhotenství a při kojení. Při přijímání energeticky bohatší potravy, neţ odpovídá energetickému výdeji organizmu, se v těle ukládá zásobní tuk, vzniká nadváha aţ obezita. Z kvalitativního hlediska má být strava, jak vyváţená, tak i rozmanitá, z důvodu dostatečného zajištění všech ţivin, vitaminů a minerálních látek. Nesmí se ani zapomínat na příjem vody. Nevyváţená nebo jednostranná výţiva při nesprávných stravovacích zvyklostech můţe být příčinou nedostatku některých ţivin, oslabení imunitního systému a zvýšeného rizika kardiovaskulárních či nádorových onemocnění. Mezi výţivou a zdravotním stavem jedince tedy existuje úzká spojitost.(Machová, Kubátová a kol., 2006) Základy při správné ţivotosprávě a zejména v dodrţování správných výţivových zvyklostí, je ve smyslu dodrţování poměru jednotlivých základních ţivin. Výţivová pyramida je názorná ukázka poměru jednotlivých ţivin přesně tak, v jakém poměru by měly být jednotlivé sloţky potravy zastoupeny v denním příjmu jednotlivce. Potraviny jsou zde seřazeny dle vhodnosti ke konzumaci od spodního patra po špičku (viz. Obr.1). Potraviny umístěné v základním patře pyramidy jsou doporučovány jako ty, které by se měly jíst nejčastěji a v největším mnoţství (viz polysacharidy Tab.1). Směrem k vrcholu pyramidy jsou potraviny, u kterých by lidé při výběru měli být střídmější. Ve špici najdeme potraviny, bez kterých se lze obejít, proto by se v našem jídelníčku měly objevovat jen příleţitostně. (Stratil, 1993)
7
Obr. 1 Výţivová pyramida (Shelley, 2011)
Doporučené dávky pro příjem jednotlivých sloţek potravy jsou pro muţe ve věku 20 aţ 30 let s minimální pohybovou aktivitou přesně takové, jako jsou doporučení pro běţnou populaci, coţ je poměr sacharidů 55-60%, tuků 25-30% a bílkovin 10-15%.
2.1.
Sacharidy Sacharidy jsou nejdůleţitějším zdrojem energie pro lidský organismus.
Některé typy buněk, jako neurony v nervovém systému nebo erytrocyty, jsou na přívod sacharidů odkázány, avšak specifický přísun sacharidů v potravě není nezbytný, neboť se mohou v organismu nově syntetizovat z aminokyselin a glycerolu. Dnešní populace však spotřebovává mnohem větší mnoţství jednoduchých sacharidů (monosacharidy) neţ organismus potřebuje, coţ vede ke zhoršování zdraví a ukládání nespotřebovaných sacharidů do tukové tkáně. (Keller, Meier, Bertoli, 1993) 8
Sacharidy jsou jednou ze tří základních ţivin. Jsou nejrychlejším zdrojem energie (1 g sacharidů = 16,7kJ energie – 4 kcal). Sacharidy pomáhají udrţet tělesnou teplotu, jsou významnou stavební sloţkou pro buňky. Dělí se na jednoduché – monosacharidy (např. sacharóza) a sloţené – polysacharidy (např. škrob). Sacharidy, zejména jednoduché, jsou pouze zdrojem energie, neobsahují ţádné potřebné látky (Ráţová, 1997). Mezi plnohodnotné sacharidy patří například celozrnné pečivo, obilné vločky, rýţe, brambory, ovoce, ovocné šťávy a pšeničné klíčky. (Konopka, 2004)
Tab. 1 Klasifikace a potravinové zdroje sacharidů (Mandelová, Hrnčiříková, 2007)
Zástupci
Zdroje
Stravitelné/Nestravitelné
Monosacharidy
Disacharidy
Glukóza, fruktóza, galaktóza
Maltóza, sacharóza, laktóza
Škrobové polysacharidy s výjimkou rezistentních
Neškrob. polysacharidy, resistentní škroby
Med, ovoce, dţus, vína
Klíčky obilovin a sladu, řepný cuk a javorový sirup
Obiloviny, luštěniny, brambory
Zelenina, ovoce, luštěniny
polysacharidy
Dle výţivových doporučení je důleţité, aby sacharidy tvořili minimálně 55% všech přijatých ţivit v průběhu dne. Přijímat sacharidy je důleţité především ve formě polysacharidů (škrob, glykogen, vláknina), ovšem ani monosacharidy a disacharidy nesmí být opomíjeny.
9
Glykemický index (zkratka GI) GI udává rychlost vyuţití glukózy tělem z určité potraviny. Vědecky je GI definován jako plocha pod křivkou glykémií během dvou hodin po poţití dané potraviny (viz. Příloha č.4), vyjádřená jako procento plochy pod křivkou po poţití stejného mnoţství sacharidů ve formě čisté glukózy. Vychází se z toho, ţe glukóza má glykemický index roven 100. Například celozrnný chléb má GI = 65, tudíţ glukóza obsaţená v celozrnném chlebu je tělem vyuţita za cca 2krát delší dobu neţ glukóza v čistém stavu. (Burdychová, 2012)
Obr. 2 Graf rychlosti nástupu GI po poţití stravy (Burdychová, 2012)
HIGH GI – potraviny s rychlým nástupem GI (cukr, apod.) LOW GI – potraviny s pomalým nástupem GI (škroby, apod.)
10
2.1.1. Vláknina Vláknina je tvořena ze zbytků rostlinných buněk, které lidský organismus nedokáţe rozloţit a strávit. Přispívá správné funkci střev a podporuje zaţívání. Její hlavní funkce je ochranná. Pokrývá sliznici tenkého a tlustého střeva, chrání ji tak před škodlivými látkami a sniţuje její schopnost vstřebatelnosti škodlivých látek (např. nasycené mastné kyseliny a cholesterol). Jejími zdroji jsou polysacharidy (celulóza, hemicelulóza, pektin a lignin). Její denní příjem je v dnešní době u nás nedostatečný. VDD se udává 25 – 30 g. (Blatná, 2005)
2.2.
Lipidy Pro populaci lidí, kteří mají sedavé zaměstnání, je obvyklé stravovat se
rychle, chutně a vcelku v malém mnoţství. Všechny tyto tři vlastnosti splňují potraviny bohaté na tuky. Tuk v jídle přidává na chutnosti potraviny, dále zmenšuje objem stravy a zanechává energeticky vysokou hodnotu tím, ţe tuky jsou nejbohatším zdrojem energie ( 1gram = 38 kj = 9 kcal) v porovnání se sacharidy ( 1gram = 17 kj = 4kcal ). Za to tuky jsou hůře stravitelné a vstřebatelné neţli sacharidy. Téměř všechny orgány dokáţou vyuţívat mastné kyseliny jako zdroj energie, vyjma nervového systému. (Sharon, 1994)
Tuky představují třídu organických sloučenin, které nejsou rozpustné ve vodě, ale zato jsou rozpustné v organických rozpouštědlech jako například alkohol nebo éter. Triacylglyceroly (TAG) jsou tuky, které přijímáme potravou a které se nám ukládají do zásob, a to v tukové tkáni mezi svalovými vlákny a v krvi, kde máme uloţeno celkově 210 000 – 420 000 kj. TAG jsou sloţeny 11
z volných mastných kyselin a glycerolu. Tuky umoţňují vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích (lipofilní vitamíny), kam patří vitamín A, D, E, K. Samozřejmě mají také ochrannou funkci, chrání vnitřní orgány před poškozením a izolují. (Mandelová, Hrnčiříková, 2007). Lipidy např. stimulují aktivitu ţlučníku, pomáhají při pohybu zaţívacího traktu. Určité tuky izolují nervy, čímţ zabezpečují plynulý tok nervových impulsů, potřebujeme je také k tvorbě hormonů apod.
Doporučený podíl tuků v energetickém příjmu činí, jak uţ bylo výše uvedeno, nanejvýš 25-30%. Přičemţ by pouze 1/3 příjmu měly tvořit nasycené mastné kyseliny a zbytek nenasycené v poměru 1/3 polynenasycené. Nejméně 4% z celkového příjmu energie by měla být dodávána v podobě esenciálních mastných kyselin (např. nerafinované rostlinné oleje lisované za studena). (Sharon, 1994)
Tab. 2 Dělení tuků dle původu. (Mandelová, Hrnčiříková, 2007) Živočišné tuky a oleje
Mléčný tuk, sádlo, lůj, rybí olej
Rostlinné tuky a oleje
Olej řepkový, sójový, olivový, slunečnicový, kukuřičný
Potraviny s vysokým obsahem tuků
Potraviny s nízkým obsahem tuků
(nad 40%)
(méně než 40%)
Tučné maso
Výrobky z obilovin (chléb)
Plnotučné mléko a mléčné výrobky
Luštěniny
12
Ořechy, mák
Brambory
Jemné a trvanlivé pečivo
Ovoce
Smetanové mražené krémy
Zelenina
Čokoláda
Nečokoládové cukrovinky
Tab. 3 Zdroje tuků ve stravě. (Mandelová, Hrnčiříková, 2007)
2.2.1. Cholesterol Cholesterol patří do podskupiny tuků, nalezneme ho pouze v ţivočišných potravinách, doporučené mnoţství ve stravě je 300mg, s optimem 100mg na 4200kJ přijaté energie. (Mandelová, Hrnčiříková, 2007) Cholesterol je steroidní látka, kterou lidský organismus potřebuje pro tvorbu hormonů a vitamínu D. Cholesterol pomáhá tělu zpracovávat tuky, je také důleţitý při tvorbě buněčných membrán. Příliš vysoká koncentrace v krvi však nese pro organismus zdravotní rizika, především onemocnění srdce. (Konopka, 2004)
Při zvýšené hladině cholesterolu je třeba upravit ţivotosprávu a dodrţováním zásad zdravého ţivotního stylu se snaţit o její sníţení. Nevhodné tuky ovlivňují hladinu LDL cholesterolu v krvi. Přednost bychom měli dávat kvalitním rostlinným tukům a olejům, které obsahují velký podíl HDL cholesterolu, omega 6 a omega 3 více nenasycených mastných kyselin, které působí příznivě na náš srdečně-cévní systém a pomáhají sniţovat hladinu LDL cholesterolu v krvi. Oproti tomu tuky ţivočišné obsahují více nasycených mastných kyselin, jejichţ příjem je třeba omezovat, protoţe hladinu LDL cholesterolu zvyšují. (Konopka, 2004 a Grofová, 2007) 13
Ačkoli jsou tuky často povaţovány za příčinu obezity, jsou stejně nezbytnou sloţkou naší výţivy jako ostatní makronutrienty. (Mandelová, Hrnčiříková, 2007)
2.3.
Proteiny Proteiny, nebo také bílkoviny jsou hlavní stavební sloţkou podpůrných
orgánů a svalstva. Plní rovněţ řadu fyziologických funkcí (ve formě hormonů, transportních sloţek, enzymů či protilátek) a stávající se zdrojem energie za situací, kdy není dostatek jiných substrátů. (Keller, Meier, Bertoli, 1993) Jsou nezbytné pro růst a obnovování buněk, pro tvorbu protilátek a podílí se na tvorbě některých hormonů. Bílkoviny jsou nejdůleţitější ze základních ţivin. Projevy nedostatku bílkovin jsou poruchy růstu a vývoje, sníţení obranyschopností organismu, sníţení schopnosti obnovy tkání. Nejvyšší potřeba bílkovin je v dětském věku. Bílkoviny se skládají z 24 aminokyselin (AK). Některé z nich jsou nepostradatelné k důleţitým reakcím (např. růst svalové hmoty), ale tělo je nedokáţe samo vytvořit ani ničím nahradit a je odkázáno pouze na jejich přívod potravou. Bílkoviny dělíme na plnohodnotné – obsahují všechny nezbytné AK. Jedná se o bílkoviny ţivočišné obsaţené v mase, mléce, mléčných výrobcích, vejcích a neplnohodnotné – neobsahují všechny nezbytné AK. Jedná se o bílkoviny rostlinné obsaţené v luštěninách, mouce, pečivu, chlebě. Pouze sója se svým sloţením blíţí skladbě bílkovin ţivočišných, proto je moţné ji pouţít jako náhradu masa. ( 1gram = 16,7kj = 4kcal). (Ráţová, Šoltysová, 1997) Ve stravě u sedavého způsobu ţivota by neměla denní dávka přesáhnout 0,8g/kg hmotnosti. Je-li člověk se sedavým zaměstnáním v aktivním pohybu, můţe se příjem bílkovin zvednout aţ na 1,5g/kg hmotnosti, dle Clarkové 2001.
2.4.
Pitný režim Voda tvoří u dospělého člověka 70% netukové hmoty těla, takţe
u mladého dospělého jedince představuje 55-60% tělesné hmotnosti, tj. asi 40 l. 14
Větší část je zastoupena ve vodě vnitrobuněčné (25 l), která je pevnou součástí buněk, mimobuněčná voda (15 l), která je zastoupena v tělních tekutinách. Příjem vody musí být v rovnováze s výdejem, protoţe zásoby vody v organismu člověka jsou poměrně malé. Celková výměna vody je značně individuální a činí přibliţně 2-3 litry vody denně, které vydá močí, stolicí, kůţí a dýcháním. Neznamená to však, ţe toto mnoţství musíme vypít. Příjem vody je hrazen v běţném stravováním více neţ z poloviny konzumovanými nápoji, z třetiny pevnou stravou a zbytek vody vzniká oxidací při látkové přeměně v těle. Z toho vyplývá i důleţitost pitného reţimu pro lidský organismus. Potřeba vody velice závisí, zda konzumované potraviny obsahují dostatečné mnoţství vody (zelenina, ovoce, obilné kaše, saláty apod.). Naopak sladká, slaná, tučná nebo jídla s vysokým obsahem bílkovin vyţadují příjem vody zvýšit. (Stratil, 1993)
Voda je potřebná pro činnost všech tělesných pochodů. Kaţdá buňka v těle pracuje v tekutém prostředí a voda má v našem ţivotě řadu funkcí (odplavování škodlivých látek, rozpouští vitamíny rozpustné ve vodě), ale také můţe obsahovat mnoho prospěšných látek, které nás vyţivují, posilují a léčí (např. minerální látky jako horčík, vápník, sodík, atd). Kvalita a druh přijímaných tekutin jsou stejně důleţité jako kvalita a mnoţství základních ţivin přijímaných v potravě. Náš organismus dokáţe přeţít několik týdnů bez jídla, ale bez vody jsou to pouhopouhé 3 dny. (Mandţuková, 2006)
Dehydratace Touha pít je sloţitý stav, který souvisí s úbytkem vody v těle a tím zvýšeného osmotického tlaku tělesných tekutin. Druhým významem pro pocit ţízně je suchost či vlhkost ústní a nosní sliznice, ovlivňována produkcí slin. S nadměrným odvodněním organismu dochází ke klinickým projevům, jako je nevolnost, zvracení, únava aţ apatie. Jiţ ztráta 2% vody v těle vede k poklesu výkonu. Při ztráty vody v organizmu čítajíc 8 % tělesné hmotnosti se sniţuje 15
sekrece slin prakticky na nulu. Ztráta 15-30% vody je pro člověka smrtelná. (Statil, 1993)
Clarková 2000, Mandelová 2007 a Stejskal 2004 uvádí, ţe nedostatečný příjem tekutin má za následek přetíţení ledvin a krevního oběhu, vede ke zvýšené tvorbě ledvinových a ţlučníkových kamenů, sniţuje pozornost a zhoršuje duševní výkon. Dospělý organismus potřebuje denně 2 - 2,5 l tekutin, v horku a při pohybu i mnohem více (dospělý člověk by měl správně přijmout přibliţně 40 ml/kg ). Důleţité je zajistit rovnoměrný přísun tekutin během dne a snaţit se udrţet rovnováhu mezi příjmem a výdejem tekutin. (Mandelová, Hrnčiříková, 2007)
3. Vlivy na výživu člověka Tisíce let se naše tělo vyvíjelo tak, aby dokázalo co nejlépe zvládat fyzickou zátěţ a my ho teď nutíme trávit hodiny denně u počítače prakticky bez pohybové aktivity. Výsledkem jsou bolesti zad, také bolesti hlavy, rukou, nadváha, celulitida, suché oči, nepravidelná strava, únava a ospalost. (Vydrová, 2009) „Sedavý ţivotní styl“ je definován jako nedostatek tělesného pohybu jak v zaměstnání, tak i během volného času. Např. manuálně pracující lidé se nyní v zaměstnání pohybují méně, neţ tomu bylo před několika desítkami let. Psychická vyčerpanost ze zaměstnání se často přenáší i do volného času, kde psychické napětí a nedostatek pohybu v zaměstnání sníţí aktivitu člověka natolik, ţe je ochoten spíše vysedávat u televize nebo počítače, neţ aktivně se odreagovávat jakoukoli fyzickou aktivitou.(Stejskal, 2004)
3.1.
Obezita Obezita je zapříčiněna nahromadění tukové tkáně, které vzniká pozitivní
energetickou bilancí. Pozitivní energetická bilance znamená, ţe člověk přijímá ve 16
stravě více energie neţ je schopen spotřebovat a ta se ukládá ve formě zásobního tuku. Obezitu klasifikujeme podle BMI a začíná od BMI 30. Je nutno zdůraznit, ţe nadváha a obezita nejsou jedno a totéţ a ţe člověk nemůţe mít 50kg nadváhy, jak jsou lidé běţně zvyklí říkat. Ani „těţké kosti“ to nezpůsobují. (Grofová, 2007) Obezita je rizikovým faktorem pro řadu dalších chorob (označovaných většinou jako civilizační), například poruch lipidového metabolismu spojených s kardiovaskulárními problémy, diabetu, artrózy a dalších nemocí skeletu. Současně můţe negativně ovlivnit ţivotní aktivitu člověka a nelze zanedbat ani sociální problémy. Nemusí vţdy jít jen o nadměrný příjem energie, faktorů vyvolávajících vznik obezity můţe být několik. Velice často se ale tyto faktory doplňují: Odchylky regulace příjmu potravy centrálním nervovým systémem (tzv. set point), Hormonální odchylky (vzácné), Hyperfagie (přejídání se), Adaptace na příjem toxických látek (např. kouření, alkoholu) – často se vyvíjí obezita po přerušení příjmu toxických látek (např. po přerušení kouření), Vliv stresu (Hainer, Kunešová, 1997)
Obezita se stala na přelomu tisíciletí nejčastější metabolickou poruchou v důsledku ţivotních podmínek a ţivotního stylu, který vyústil v pozitivní energetickou bilanci. Někteří autoři její „expanzi“ neváhají přirovnat dokonce k celosvětové epidemii. Podle údajů IOTF-International Obesity Task Force dosahovala v roce 2000 prevalence obezity v evropských zemích 10-40%, přičemţ Česká republika se umístila na čtvrté pozici za zeměmi bývalé Jugoslávie, Řeckem a Rumunskem.
17
Prevalence obezity u ţen je ve většině evropských zemí o 3-6% vyšší neţ u muţů. (Hainer, Kunešová, 1997)
Příčiny obezity Příčiny, vlivy obezity mohou být podmíněny jiţ v prenatálním, perinatálním, postnatálním období dítěte a tejně tak během kojeni, podle toho, jakým způsobem se stravuje matka dítěte. Z důvodu výţivy dítěte mateřským mlékem, které obsahuje ţiviny, které matka přijme potravou. V obdobích tzv. strmého růstu (asi do dvou let ţivota a v období počínající puberty) roste tuková tkáň buněčným dělením. Nadměrný příjem potravy můţe v tomto období vést ke zmnoţení tukových buněk. Během dospívání (po nástupu puberty) a v dospělém věku se při nadměrném příjmu potravy nemění mnoţství tukových buněk, ale zvětšují se a zvyšuje se v nich obsah TAG. Tyto zvětšené tukové buňky mají obvykle sníţenou citlivost k inzulinu. U zdravého člověka se vyskytuje tzv. hmotnostní stabilita, kdy určitý nadměrný příjem energie se v hnědé tukové tkáni spotřebuje na tvorbu tepla a nedojde k přírůstku hmotnosti (tzv. luxusní spotřeba). Při obezitě mohou nastat některé subcellulární poruchy, například porucha termogeneze. Potom nejen nadměrný, ale i normální příjem energie můţe způsobit nárůst tukové tkáně. Proto můţe být regulace jiţ vzniklé obezity dosti problematické. (Páne, Pokorný, Dostálová, Kohout, 2002)
Hodnocení obezity Podíl tuku v organismu je určován jak pohlavím, věkem, tak i etnickým charakterem populace. O obezitě se mluví, jestliţe podíl tukové tkáně na celkové tělesné hmotnosti přesáhne 20 procent. Pro hodnocení se pouţívají různá, více či 18
méně zjednodušená kritéria. Nejrozšířenějším hodnocením obezity je tzv. Body Mass Index (BMI) neboli Queteletův index.
Hodnota se počítá ve vztahu: BMI = tělesná váha v kg / (výška v m²) Optimální tělesnou hmotnost charakterizuje BMI v rozmezí 20 aţ 25 (u ţen 19 aţ 24). Tato veličina poměrně dobře koreluje s typem postavy a s rozloţením tělesného tuku. Body Mass Index nepočítá s poměrem aktivní a pasivní sloţkou tělesného sloţení, ale pouţívají se zde (protoţe rozptyl hodnot je poměrně výrazný). Jiţ z výše uvedeného důvodu je BMI brán pouze jako orientační propočet, který se hodí spíše pro nesportující část populace, neţ pro sportovce. (Hainer, Kunešová, 1997) Avšak BMI není jediný způsob jak orientačně určit mnoţství tuku. Další způsoby určování obezity či podvýţivy jsou např : Bodystat Inbody (bioelektrická impedance) Kaliperace
Z níţe uvedené tabulky vyplývá, ţe pokud se náš výsledek BMI pohybuje v rozmezí mezi 18,5 aţ 24,9 (viz obr.2), tak se nesnaţíme nijak razantně hubnout, nacházíme se totiţ v rozmezí normálních hodnot. Přesáhne-li náš výsledek 25, máme nadváhu, přesáhne-li 30, jsme obézní a v těchto případech pokud to chceme řešit, vyhledáme odbornou, nejlépe lékařskou pomoc. (Málková, 2005)
19
Obr. 3 Rozdělení hodnot BMI (Málková, 2005)
BMI, jako i jiná měření pomocí výpočtů z výšky a váhy, je pouze orientační z důvodu neznalosti poměru aktivní a pasivní sloţky v těle. S přibývajícím věkem podíl tuku v těle stoupá. Vzhledem k tomu, ţe kvantitativní stanovení procenta tuku a beztukové sloţky není běţně dostupné, pouţívá se někdy k hodnocení stupně obezity tabulek, které udávají pro danou výšku a pohlaví přípustné rozmezí hmotnosti, popř. i hmotnostní hranici definující obezitu. (Hainer, Kunešová 1997)
Výskyt obezity Nadváhou v České republice trpí aţ 50 procent starší populace a v menším počtu se vyskytuje i u střední generace a dokonce jiţ u dětí. Obezita dětí je zvláště znepokojivá, protoţe se můţe v pozdějším věku vyvinout v těţkou formu obezity aţ v morbidní obezitu. U dětí se totiţ zakládají tukové buňky, které se v pozdějším věku stávají předpokladem rozvoje obezity. Navíc u dětí se podstatně více neţ u dospělých projevuje sociální dopad obezity. 51 % muţů v České republice trpí nadváhou, obézních je 21 %, celkově nadváha a obezita se vyskytuje u 72 % českých muţů.(Grofová, 2007)
20
Riziková obezita je hmotnost převyšující o více neţ 20 aţ 30 procent optimální hmotnost. Tato hmotnost závisí například na tělesném typu a uplatňují se zde i různé genetické vlivy. Riziko se výrazně zvětšuje, pokud se obezita kombinuje se zvýšenou hladinou plazmatických triacylglycerolů a cholesterolu. Těţká obezita znamená určitý rizikový faktor, který přispívá k větší nemocnosti a kratšímu věku. Lehká obezita je spíše faktor sociální, protoţe se obézní osoba (zvláště mladá) cítí méněcenná (podle anglického vzoru a klamavé reklamy je totiţ i u nás mylně povaţována velká štíhlost za tělesnou přednost) a ze společnosti svých vrstevníků vyřazená.
Nadváha u dospělých, kterou můţeme charakterizovat jako hmotnost nepřevyšující optimální hodnotu o více neţ 20 aţ 30 procent, nepředstavuje (pokud se hmotnost nezvyšuje, není přítomna porucha regulace glukózy a není příliš vysoká triacylglycerolemie a cholesterolemie) váţný výţivový problém. Jako větší problém se jeví nesprávná výţiva, daná zejména nedostatečnou spotřebou vlákniny, některých vitaminů a minerálních látek a nadměrným příjmem zejména tuků a cholesterolu. (Pánek, Pokorný, Dostálová, Kohout, 2002)
Prevence obezity Tělesná hmotnost má odpovídat určité hodnotě. Škodlivá je hmotnost silně zvýšená, ale i hodně sníţená. Nemocnost (morbidita) a úmrtnost (mortalita) mají své minimum při středních tělesných hmotnostech (graf závislosti nemocnosti a úmrtnosti na BMI ukazuje Obr.3), (tyto údaje zpracovávají hlavně zdravotní pojišťovny).
21
Obr. 4 Závislost nemocnosti a úmrtnosti na BMI (Páne, Pokorný, Dostálová, Kohout, 2002)
Škodlivost obezity závisí také na jejím typu. Rozlišují se dva typy obezity viz Obr. 4. Obezita androidní (typ A – apple), coţ je muţský typ obezity, který se vyznačuje větším obvodem břicha neţ boků. Naopak ţenský typ obezity, zvaný gynoidní (typ B – birn) charakterizuje větší obvod boků neţ pasu. Zejména u abdominální
obezity
byla
pozorována
vyšší
korelace
s výskytem
kardiovaskulárních chorob. (Pánek, Pokorný, Dostálová, Kohout, 2002)
22
Obr. 5 Androidní a gynoidní typ obezity (DoctorTipster, 2011)
Jak jiţ bylo výše zmíněno, závaţnější je obezita muţského typu, tedy androidní, která tvarem připomíná jablko. Tento typ s umístněním tuku převáţně v oblasti břicha představuje vysoké riziko kardiovaskulárních onemocnění a také vede k rozvoji metabolického syndromu a diabetu 2. typu. Průměrný výskyt metabolického syndromu se v evropských zemích pohybuje kolem 20-30 %. S narůstajícím věkem a hmotností jeho výskyt stoupá. Tuk v dutině břišní neboli viscerální, který obaluje orgány v dutině břišní a jeho mnoţství lze dobře nepřímo určit měřením obvodu pasu obyčejným krejčovským metrem. Z něj dále plyne riziko metabolických a kardiovaskulárních komplikací obezity.
23
Tab. 4 Riziko kardiovaskulárních a metabolických komplikací obezity podle obvodu pasu u muţů(podle IDTF) Riziko
Obvod pasu
Zvýšené
≥94
Vysoké
≥102
Tab. 5 Hodnocení typu distribuce tuku dle indexu WHR Spíše periferní
Muži
< 0,85
Vyrovnaná
0,85 – 0,90
Spíše centrální
0,90 – 0,95
Centrální risk
> 0,95
Tyto obvody jsou určeny jen pro muţskou část populace, z důvodu zaměření naší bakalářské práce pouze na muţe. Ţeny mají rizikovost určenou jinými centimetrovými parametry, které jsou rizikové jiţ v niţších číslech neţ u muţů. Při prevenci obezity je nejdůleţitější kvalifikované zjištění optimální hmotnosti a skutečné potřeby její redukce. K rozšíření rozumné prevence slouţí kvalifikovaná popularizace výsledků vědeckých výzkumů, která je bohuţel dosti vzácná. Kromě sníţení příjmu je důleţité také zvýšení výdeje energie, a proto je dobré se zaměřit na nabídku atraktivních a celkem nenáročných pohybových aktivit (kolektivní sporty, např. turistika, cyklistika nebo plavání). (Pánek, Pokorný, Dostálová, Kohout, 2002)
24
3.2.
Podvýživa Podvýţiva můţe být důsledkem nejen nedostatečného příjmu energie, ale
i některých ţivin nebo skupin ţivin (např. u nás nedostatek jodu). Častěji se vyskytuje v rozvojových zemích, ale můţeme se s ní setkat i v rozvinutých zemích, zvláště při extrémních redukčních dietách. V průmyslově vyspělých zemích se s podvýţivou nejčastěji setkáváme v těchto případech: 1. Jako patologický stav u osob se změněnou potřebou některé ţiviny. 2. U některé sloţky, které je v daném regionu v potravě obecně málo, u nás například jod nebo selen. 3. Nedostatečná spotřeba nějaké sloţky v důsledku nesprávných výţivových návyků – u nás například u určitých skupin obyvatelstva nedostatek některých minerálních látek (Ca, Fe), vitamínů (askorbová kyselina) nebo vlákniny. 4. U starých osob, které někdy zanedbávají správné nebo alespoň dostatečné stravování, jde hlavně o osamělé osoby ve vysokém věku, někdy i s pokročilou aterosklerózou). 5. Z nesprávných nebo nesprávně aplikovaných redukčních diet (zejména u lidí s mentální anorexií). Bylo zjištěno, ţe asi 30 aţ 70 procent všech osob, které dodrţují redukční diety nekontrolované kvalifikovaným dietologem, trpí některou z forem podvýţivy. Nejčastěji se tato podvýţiva projeví nedostatkem těchto výţivových faktorů: Vitaminů – obvykle thiaminu, riboflavinu a někdy i kyseliny askorbové, u nás téţ retinolu a kyseliny listové. Minerálních látek – nejčastěji vápníku a ţeleza, u nás téţ jodu, selenu, fluoru nebo zinku. Esenciálních faktorů – nejčastěji kyseliny linolové, lyzinu, metioninu a tryptofanu. 25
Proteinů. (Pánek, Pokorný, Dostálová, Kohout, 2002)
3.3.
Vnější a vnitřní vlivy na výživu Na výţivu člověka má vliv mnoho faktorů, ať uţ je to náboţenské vyznání,
vliv okolí, do kterého můţeme začlenit vliv sociální vrstvy, nebo polohu země, ve které ţije. Psychické vlivy Výţiva
u
člověka
zdaleka
neznamená
jen
uspokojování
jeho
fyziologických potřeb. Důleţitá je také stránka psychická, protoţe konzum pokrmů je u člověka (jako u všech vyšších ţivočichů, ale u lidí patrně ještě v podstatně větší míře) spojena také s příjemnými pocity. Pro některé pokrmy (sladké, tučné, v menší míře slané) má člověk vrozenou oblibu, zatímco oblibu některých (např. hořkých) získává teprve během ţivota. Moderní člověk ţije pod vlivem spousty faktorů, které mají do značné míry negativní vliv na jeho psychiku a označují se jako psychická zátěţ (stres). Stres má velký vliv na chuť k jídlu a mnoţství snědených pokrmů. Někteří jedinci mohou na stres reagovat zvýšenou konzumací cigaret, kávy nebo menšího či většího mnoţství pokrmů navíc (cukrovinky, různé sušenky aj.). Tento jev, jemuţ říkáme stresová hyperfagie, můţe vést k nadměrnému příjmu energie nebo stimulujících látek (většinou se objevuje při mírném či krátkodobém stresu). Naopak v jiných případech se projevuje opačná tendence (častěji po silných podnětech či u dlouhodobého stresu), kdy člověku nechutná jíst, nemá na jídlo pomyšlení a dokonce se mu oškliví. Takové dlouhodobé nechutenství je v podstatě anorexií. Nízký příjem potravy a energie můţe vyvolat hypovitaminózy a jiné choroby z nedostatečného přísunu ţivin. (Pánek, Pokorný, Dostálová, Kohout, 2002)
26
Sociální vlivy Člověk je tvor společenský a všechny jeho aktivity ovlivňuje lidská společnost. Není tedy divu, ţe i na výţivu mají různé sociální faktory velký vliv. Jiţ pravěký člověk jedl pravidelně ve společnosti ostatních členů svého rodu. Dodnes dává člověk přednost konzumu stravy v odděleném prostoru ve společnosti svých blízkých. Společné pojídání pokrmů potvrzovalo od nepaměti kaţdé významné ujednání, dohodu nebo smlouvu a dodnes se takové společenské události zpravidla spojují se společným jídlem. Slavnostní jídlo je součástí významných událostí, jako jsou svatby, křty, pohřby, promoce nebo narozeniny. Velký význam má i pro dnešního člověka společenský status pokrmu. Pokrmy, které byly dříve výsadou panovníků, šlechty nebo bohatých vrstev, jsou zpravidla chutnější a měly v minulosti vysoký společenský status, protoţe byly nedostupné (nebo alespoň zřídka dostupné) většině obyvatelstva. Ještě u dnešních lidí mají stále tyto pokrmy větší váţnost (i kdyţ nutně nejsou hodnotnější z hlediska správné výţivy) a jsou tedy určeny spíše ke slavnostním příleţitostem. K sociálním vlivům přistupuje také dostupnost, například u nás se málo jí mořské ryby a další tzv. plody moře, protoţe tyto pokrmy byly u nás v minulosti málo dostupné. Na přijatelnost a ţádoucnost pokrmů mají vliv i jiné sociální vlivy, jako je výchova. Některé pokrmy (u nás zvláště zeleninové a některé druhy masa) mají malé děti nerady a teprve působením rodičů a pedagogů si na ně zvyknout a začnou je postupně povaţovat za vhodné, dokonce i za příjemné. (Pánek, Pokorný, Dostálová, Kohout, 2002)
27
II.
Empirická část V druhé, empirické části naší bakalářské práce, jsme zhodnotili námi
vybraná data a ukáţeme výsledky výzkumu. Vycházíme z ankety a z důvodu obsáhlosti výzkumu do práce vybereme pouze 10 grafů z 60, které jsou však nejdůleţitější. Výsledky jsou zhotoveny v koláčových grafech. U kaţdé z otázek se dočteme, jaké byly moţnosti výběru a komentář.
4. Cíle výzkumu Cílem práce je zjistit výţivové zvyklosti, porovnat a vyhodnotit, na jaké úrovni jsou stravovací návyky námi vybrané skupiny muţů a vyhodnotit, zda tomuto tématu věnují dostatečnou pozornost.
5. Metoda výzkumu Pro získání potřebných údajů k vyhodnocení výzkumných otázek jsme pouţili metodu internetového dotazníků (příloha č. 2), který byl odeslán námi vybrané skupině k vyplnění. Dotazník je standardizovaný, od MUDr. Jindřicha Fialy, který se nazývá "POZNEJ A ZLEPŠI SVOJE ZDRAVÍ“ (viz. Příloha). Skládá se z 59 otázek. První otázka je na zjištění věku respondentů, z důvodu zaměření naší bakalářské práce na skupinu muţů ve věku 20 aţ 30 let. Druhá otázka rozčleňuje respondenty do jednotlivých oborů zaměstnání. První část dotazníku je věnována průměrným porcím potravin, ve druhé části jednotlivé rozdělení potravin, které konzumují ke snídani, obědu, večeři a snídani. Poslední část je věnována preferencím tučných výrobků, celozrnného pečiva, alkoholu a stresovému zatíţení.
28
6. Získaná data a vyhodnocení dotazníků V této kapitole zhodnotíme námi získaná data a ukáţeme výsledky práce. Z 60 poloţených otázek jsme vybrali 10 nejdůleţitějších, které se zaměřují na snídani, oběd, večeři a svačiny, alkohol a stres. Celkem dotazník odpovědělo 81 dotazovaných a z těchto dotazníků jsme následně vypracovali výsledky. Výzkumné otázky a jejich odpovědi jsem rozdělil do osmi kategorií (velikost typické porce, snídaně, oběd, večeře, svačina, preference jednotlivých sloţek potravy, alkohol, stres).
Obr. 6 Výsledky dotazu, věku respondentů
29
Velikost typické porce
Obr. 7 Výsledky dotazu, velikost typické porce chleba, rohlíku, housky, obilovin a těstovin
Obr. 8 Výsledek dotazu, velikost typické porce papriky, mrkve, 2 rajčat, misky zelí a sklenice 100% šťávy
30
Snídaně
Obr. 9 Výsledky dotazu, četnost konzumace obilnin, pečiva, rýže a těstovin ke snídani
Obr. 10 Výsledky dotazu, četnosti konzumace ovoce ke snídani
31
Oběd
Obr. 11 Výsledky dotazu, četnost konzumace tuků a vysokotučných potravin k obědu
Obr. 12 Výsledky dotazu, černost konzumace masa, drůbežího, ryb, vajec a luštěnin k obědu
32
Večeře
Obr. 13 Výsledky dotazu, četnost konzumace obilnin, pečiva, rýže a těstovin k večeři
Obr. 14 Výsledky dotazu, četnost konzumace masa, drůbeže, ryb, vajec a luštěnin k večeři
33
Svačina
Obr. 15 Výsledky dotazu, četnost konzumace obilnin, pečiva, rýže a těstovin ke svačině
Obr. 16 Výsledky dotazu, četnost konzumace masných výrobků ke svačině
34
Preference jednotlivých složek potravy
Obr. 17 Výsledky dotazu, zda preferují nízkotučné mléčné výrobky
Obr. 18 Výsledky dotazu, četnost konzumace celozrnných výrobků
35
Alkohol
Obr. 19 Výsledky dotazu, konzumujete alkoholické nápoje
Obr. 20 Výsledky dotazu, jak často konzumujete alkoholický nápoj
36
Stres
Obr. 21 Výsledky dotazu, jste často vystaven stresovým situacím
Obr. 22 Výsledky dotazu, vyjádření stresové zátěže číslem 1 až 10
37
7. Diskuze Cílem dotazníkového šetření práce je zmapovat výţivové návyky u muţů ve věku 20 aţ 30 let se sedavým zaměstnáním. Jak je jiţ výše zmíněné, z autorovi praxe v odvětví obchodu, kde sedavý způsob ţivota je prakticky rutinní záleţitostí, jsme zaznamenali málo důrazu kladeného na kvalitní a správné výţivové návyky a vysokou míru zatíţení stresem. Coţ nám dotazník z větší míry potvrdil. Dotazník byl rozdělen do osmi kategorií (Velikost typické porce, snídaně, oběd, večeře, svačina, preference jednotlivých sloţek potravy, alkohol a stres). V kaţdé kategorii rozebereme výsledky výzkumu avšak z důvodu mnoţství pokládaných otázek, rozebereme ty nejzávaţnější, celý výzkum je moţno k nahlédnutí (viz. Příloha č. 3). Velikost typické porce Velikost typické porce (1krajíc chleba (60g), 1 rohlík, houska, kopeček vařených obilovin, těstovin (125g)) - Zde se ukázalo, ţe velikost typické porce je většinou vyšší, neţ typická porce, nicméně největší zastoupení velikosti porce je stejná a to ukazuje na správné mnoţství v jednom pokrmu. Samozřejmě zůstává otázka, zda jí pravidelně vícekrát denně, nebo mají tuto porci jen jednou za den. Velikost typické porce (1paprika, mrkev či 2 rajčata, miska zelí či salátu, sklenice 100% šťávy) - Zde se ukázalo opět největší zastoupení stejné porce, jako je doporučená, avšak hned druhou nejčastější odpovědí byla porce poloviční. Tímto je nejspíše těţké dostat se na potřebné mnoţství vlákniny ze zeleniny, pokud tuto porci nebudou konzumovat vícekrát denně samozřejmě i s ostatními zdroji vlákniny(viz. vláknina). Snídaně Jak často k snídani konzumujete (obilniny, pečivo, rýţe, těstoviny) – Na této otázce se ukázalo četnost konzumace obiloviny, pečiva, rýţe a těstovin ke snídani. Nejčastější odpovědí byla četnost konzumace 3-4x týdně. Nicméně sacharidy by 38
ráno měli být konzumovány kaţdý den, kvůli kvalitnímu nastartování organismu a pro dostatek energie do nového dne. Jak často k snídani konzumujete (ovoce) - V této otázce se dotazovalo na četnost konzumace ovoce ke snídani. Ovoce je ideální ke konzumaci ke snídani, má velkou energetickou hodnotu a obsahuje řadu vitamínů pro tělo prospěšné. Oběd Jak často k obědu konzumujete (Obilniny, pečivo, rýţe, těstoviny) - V této otázce se ukázala jako nejčastější odpověď konzumace 1-2x týdně a 3-4x týdně. Coţ ukazuje na dobrý výběr příloh našich respondentů. Jak často k obědu konzumujete (Tuky a vysokotučné potraviny) - V této otázce se ukázalo 1-2x týdně konzumace vysokotučných potravin, které jak uţ bylo výše zmíněno by se měli omezovat, na co moţná nejméně. Jak často k obědu konzumujete (Tuky a vysokotučné potraviny) - Tato otázka ukazuje, ţe nejčastější odpověď je konzumace tučných a vysokotučných potravin 1-2x týdně. Konzumace vysokotučných potravin, by měla být omezena na co moţné nejméně z důvodu vysoké energetické hodnoty těchto potravin na úkor výţivového bohatství potravin, nicméně nesmí být z jídelníčku odstraněny z důvodu spojitosti tuků například s vitamín (viz. lipidy) Jak často k obědu konzumujete (Maso, drůbeţ, ryby, vejce, luštěniny,…) odpovědích na tuto otázku se ukázalo, ţe respondenti konzumují nejčastěji maso, drůbeţ, ryby, vejce a luštěniny 1-4x týdně. Kvůli zdroji bílkovin jsou tyto pokrmy v konzumaci nenahraditelné.
Večeře Jak často k večeri konzumujete (Obilniny, pečivo, rýţe, těstoviny) - V této otázce vyšlo jako nejčastější konzumace výše uvedených pokrmů jako 1-2x týdně a 3-4x týdně. Coţ je opět dobré, z důvodu sacharidů, které v denním příjmu mají zastupovat největší mnoţství. 39
Jak často k večeři konzumujete (Masné výrobky) – V této otázce je vidět, jak často jsou konzumovány masné výrobky. Jako nejčastější odpovědi byli zvoleny 1-2x týdně a 3-4x týdně, zde by se respondenti také měli zamyslet a sníţit konzumaci masných výrobků z důvodu vysokého obsahu tuku a soli v těchto potravinách. Svačiny Jak často ke svačině konzumujete (Obilniny, pečivo, rýţe, těstoviny) – Nejčastější konzumace výše uvedených pokrmů je mezi 1-2x týdně aţ denně. Z toho vyplývá správné mnoţstevní zastoupení sacharidů právě z těchto pokrmů. Jak často ke svačině konzumujete (Masné výrobky) – Tato otázka ukazuje na četnost konzumace masných výrobků. Jiţ jak bylo výše zmíněné, je potřeba ty to potraviny omezit.
Preference jednotlivých složek potravy Preferujete nízkotučné mléčné výrobky? – V této otázce je vidět, ţe většina lidí nerozlišuje nízkotučné mléčné výrobky, další velká část jen občas sleduje, zda je potravina co kupují nízkotučná, ale jen pouhých 9% odpovídajících si opravdu vybírá nízkotučné výrobky. Preferujete celozrnné výrobky? – Na této otázce je vidět preference celozrnných výrobků, před normálními. Většina dotazovaných opravdu dává přednost celozrnným výrobkům, před běţným pečivem. Přispívají tím, k dostatečnému mnoţství konzumované vlákniny za den (viz. Vláknina).
40
Alkohol Konzumujete alkoholické nápoje? – Tato otázka ukázala, ţe 84% dotazovaných konzumuje alkoholické nápoje.Otázka zda konzumují alkoholický nápoj byla rozdělující. Ti, kteří odpověděli ano, měli další otázky na alkohol, ostatní alkohol přeskočili. Důleţitá je četnost konzumovaného alkoholu, které probereme v další otázce. Jak často konzumujete nějaký alkoholický nápoj? V této otázce se ukazuje, ţe nejčastěji konzumují alkohol 1-2x týdně a 3-4 týdně. V mnoţství je jednotlivých nápojů je zřejmé, ţe doporučené týdenní dávky jsou daleko za skutečnou konzumací našich respondentů.
Stres Domníváte se, ţe jste často vystaven stresovým situacím ? – Tato otázka ukazuje, ţe 45% dotazovaných poměrně často zatěţuje stres a jen 9% nepociťuje nátlak stresu na jejich osobu. Pokuste se vyjádřit míru své celkové zátěţe stresem číslem v rozmezí 1 aţ 10. – Na těchto odpovědích je zřejmé, ţe většina lidí se pohybuje ve stresovém zatíţení ve střední aţ v horní hranici (3-8). Stres je v dnešní době spojen s ţivotem kaţdého člověka a často se ukáţe na odolnosti jedince, jak stresu dokáţe odolávat. Nicméně je dobré se stresu vyhýbat, nebo se snaţit o jeho zmírnění.
41
Závěr Cílem bakalářské práce bylo zjistit výţivové zvyklosti námi vybrané skupiny muţů ve věku 20 aţ 30 let se sedavým zaměstnáním, coţ se nám podařilo. Výţivovými doporučeními jsme se zabývali v první teoretické části, kde byly popsány jednotlivé makronutrienty, správný poměr konzumace jednotlivých ţivin a jejich řádné rozdělení a popsání jejich funkce tak, aby i člověk s minimálními odbornými znalostmi mohl z výsledků naší práce čerpat. Vyplněný standardizovaný dotazník "POZNEJ A ZLEPŠI SVOJE ZDRAVÍ“ od MUDr. Jindřicha Fialy, jsme zpracovali a vyhodnotili. V naší práci jsme obsáhli výţivové zvyklosti muţů ve věku 20 aţ 30 let se sedavým zaměstnáním. Vyplněné ankety od dotazovaných jsme zpracovali a vyhodnotili. Ze 140 rozeslaných anket, se nám vrátilo 81 vyplněných anket. Z dotazníku jsme zjistili, ţe respondenti málo dbají na snídaně, kde konzumují velké mnoţství na jednoduché cukry bohaté pokrmy. Masné pokrmy konzumují opravdu často (3-4x týdně). V této části je nejdůleţitější se zaměřit na omezení těchto pokrmů z důvodu vysokého podílu tuku a soli. Cíl práce, zmapovat a vyhodnotit výţivové zvyklosti námi vybrané skupiny muţů se podařilo splnit. Domnívám se, ţe všechny chyby ve stravovacích návycích našich respondentů, bude schopna tato bakalářská práce objasnit a pomoci k jejich nápravě.
42
Seznam použitých zdrojů Literatura BLATTNÁ, J. et, al. Výţiva na začátku 21. Století aneb o výţivě aktuálně a se zárukou. 1. vyd. Praha : Výţivaservis s. r. o. 2005. 79 s. ISBN 80-239-6202-7 CLARKOVÁ, N. Sportovní výţiva 1. vyd., Praha: Grada, 2000. 272s. ISBN 80247-9047-5 GROFOVÁ Zuzana, Nutriční podpora, Grada 2007, ISBN 978-80-247-1868-2 HAINER V., KUNEŠOVÁ M. et al., Obezita. Praha: Galén, 1997.130 s., ISBN 80-85824-67-1. JELÍNEK M., Mámo, táto, nezabíjejte mě! 1. Vyd. Havířov: Info Press, 2010, ISBN 978-80-903746-1-4 KELLER, U., MEIER, R., BERTOLI, S. Klinická výţiva. 1. vyd. Praha: Scientia medika, 1993, ISBN 3-527-15495-7. KONOPKA, P. Sportovní výţiva. 1.vyd. České Budějovice: Kopp 2004. 125 s. ISBN 80-7232-228-1. MACHOVÁ J., KUBÁTOVÁ D. a kol. Výchova ke zdraví pro učitele. Pedagogická fakulta UJEP Ústí nad Labem, 2006. ISBN 80-7044-768-0. MÁLKOVÁ I., Hubneme s rozumem zdravě a natrvalo, Praha, Smart Press, s.r.o., 2005, 232 s, ISBN 80-239-4112-7 MANDELOVÁ, HRNČIŘÍKOVÁ, Základy výţivy ve sportu, 2007, ISBN 97880-210-4281-0 MANDŢUKOVÁ J., Co pít, kdyţ…,Start 2006, ISBN 80-86231-37-2 PÁNEK J.; POKORNÝ J.; DOSTÁLOVÁ J.; KOHOUT P.. Základy výţivy. 1. vydání. Praha: Svoboda Servis, 2002. 207 s. ISBN 80-86320-23-5.
43
RÁŢOVÁ, J., ŠOLTYSOVÁ, T., Státní zdravotnický ústav: Výţiva. Praha, 1997, ISBN 80-7071-158-2 STEJSKAL P.,Proč a jak se zdravě hejbat,Presstempus 2004, ISBN 80-903350-20 STRATIL P., ABC zdravé výţivy 1.,2. 1.vyd. Brno: vl. vyd., 1993. 580 s. ISBN 80-900029-8-6 SHARON, M. Komplexní výţiva. Správná cesta ke zdraví. Praha: Pragma, 1994, ISBN 80-85213-54-0.
Internetové zdroje Aaron Shelley (2011). Pyramid to Plate: New Nutrition Guidelines. [ONLINE] Available at: http://aaronshelley.com/pyramid-to-plate-new-nutrition-guidelines/. [Last Accessed 2012-10-18]. Doctor Tipster (2011). Risk Factors, Complications And Associated Diseases. [ONLINE] Available at: http://www.doctortipster.com/1410-obesity-risk-factorscomplications-and-associated-diseases.html. [Last Accessed 2012-10-18]. Kučera Radek & daughter (2005). Prevalence. [ONLINE] Available at: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/prevalence. [Last Accessed 201210-18]. Perlín,
Ctibor
(2010).
Výţivová
doporučení.
[ONLINE]
Available
at:
https://el.lf1.cuni.cz/p59615930/. [Last Accessed 2012-04-20]. Ústav zemědělských a potravinářských informací (). Potravinářská aditiva. [ONLINE] Available at: http://www.beznostpotravin.cz/UserFiles/File/Publikace/ Aditiva.pdf. [Last Accessed 2012-04-20]. Vydrová Michaela (2009). Sedavé zaměstnání aneb přímá cesta do invalidního důchodu.
[ONLINE]
Available
at:
http://www.vitalia.cz/clanky/sedave-
zamestnani-aneb-prima-cesta-do-invalidniho-duchodu.. [Last Accessed 2012-0420]. 44
Wikipedia, (2012). Metabolický syndrom. [ONLINE] Available at: http://cs.wikipedia.org/wiki/Metabolick%C3%BD_syndrom. [Last Accessed 2012-10-18]. BURDYCHOVÁ Radka, (2012), Glykemický index potravin, [ONLINE] Available at: http://www.vitaljob.cz/clanky/glykemicky-index-potravin-gi, [Last Accessed 2012-10-18]
45
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1. Rejstřík pojmů Příloha č. 2: Úvod k dotazníku Příloha č. 3: Dotazník pro Zjišťování výţivových zvyklostí muţů ve věku 20 aţ 30 let se sedavým zaměstnáním. Příloha č. 4 Glykemický index některých oblíbených potravin (Clarková, 2000, s. 101)
Příloha č. 1
Rejstřík pojmů
Glykemický index (GI) Rychlost zvýšení hladiny krevního cukru a mnoţství inzulínu, které musí být vyplaveno kůrou nadledvinek, aby udrţel stálou hladinu krevního cukru. Glykemický index udává, jak rychle můţe cukr přecházet do krve, tedy jak rychle se zvýší krevní cukr a posléze i jaká bude produkce inzulínu. (Clarková, 2000) Glykémie Hladina glukózy v krvi. Na její regulaci se podílí hormony slinivky břišní a nadledvin. Inzulin ji sniţuje a glukagon ji zvyšuje. (Mandelová, Hrnčiříková, 2007) Metabolický syndrom Neboli syndrom X je odborný termín, který zaštiťuje řadu rizikových faktorů nebo nemocí (hypertenze, diabetes mellitus 2. typu, androidní obezita, sníţení
plazmatického HDL cholesterolu, dislipidémie), které se často vyskytují společně a které vedou k předčasným komplikacím zdravotního stavu. Syndrom vede k rozvoji diabetu 2. typu a předčasným komplikacím oběhového systému. (Wikipedia, 2012) TAG Triacylglycerol, který je základní stavební jednotkou tuků, skládající se z jedné molekuly glycerolu a tří molekul mastných kyselin. (Vydrová, 2009) HDL High-density lipoprotein, lipoprotein s vysokou hustotou podílíc se na transportu cholesterolu z tkání, kde se ukládá zpět do jater a kde je dále zpracován. (Vydrová, 2009) LDL Low-density lipoprotein, lipoprotein o nízké hustotě, který přenáší cholesterol do tkání. (Vydrová, 2009) Aditiva Aditiva jsou přidané látky, které se dávají do pokrmů za účelem zajištění bezpečných, výţivově hodnotných potravin ke zlepšení vzhledu, chuti nebo trvanlivosti. (UZPI, 2012) VDD Výţivové doporučené dávky, dosud platné VDD (z r. 1990), jsou členěny na 30 populačních skupin (dle věku, zatíţení, namáhavosti práce a fyziologického stavu). VDD řeší otázku, jaká je potřeba lidského organismu na energii, hlavní ţiviny a další esenciální faktory. (PERLÍN, 2010) Hypovitaminóza Hypovitaminóza je chorobný stav způsobený částečným nedostatkem určitého vitamínu. Jedná se o lehčí formu avitaminózy. (Keller, Meier, Bertoli, 1993)
Prelevance Prelevance znamená počet nemocných k celkovému počtu obyvatel. (slovnik.abz, 2005-2006)
Příloha č. 2 Dobrý den, tímto bych vás chtěl poprosit o vyplnění mého dotazníku. Jsem studentem Fakulty sportovních studií na Masarykově Univerzitě obor regenerace a výţiva ve sportu. Dělám bakalářskou práci na téma Zjišťování výţivových zvyklostí muţů ve věku 20 aţ 30 let se sedavým zaměstnáním. Vybranou skupinou jsou předem vybraní muţi právě ve věku 20 aţ 30, do které právě vy spadáte. Tento dotazník je anonymní a slouţí pouze pro účely mé bakalářské práce, nikdo jiný je k dispozici mít nebude. Prosím Vás tedy o pravdivé a co nejpřesnější vyplnění. Pokud budete chtít zaslat celkové vyhodnocení dotazníku prosím o zaslání ţádosti na email
[email protected] Děkuji Ondřej Blecha
Příloha č. 3
DOTAZNÍK !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!INFO k vyplnění dotazníku!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Instrukce: Tato část dotazníku slouţí k posouzení vaší stravy během uplynulého 1 měsíce. Je třeba se trochu zamyslet nad tím, z čeho se obvykle skládalo vaše jídlo v uvedeném období. U kaţdého denního jídla (snídaně, oběd, večeře a svačiny) zjišťujeme zastoupení celkem 9-ti potravinových skupin. Ptáme se, jak často vaše kaţdé denní jídlo obsahovalo něco ze skupiny obilovin, zeleniny, ovoce …
Otázky 4 až 12 – Ptáme se na velikost typické porce (zaškrtněte odpověď, která nejlépe vyjadřuje poměr vaší běţné porce vzhledem k typické)
Otázky 13 až 48 (13 až 21 - snídaně, 22 až 30 - oběd,31 až 39 - večeře,40 až 48 – svačiny a jiné) - Ptáme se, jak často zařazujete do jednotlivých denních jídel následující potravinové skupiny?
Co patří do jednotlivých potravinových skupin:
Pozor: U některých potravinových skupin můţe být poněkud sloţitější uvědomit si, kde všude jsou zastoupeny. Jestliţe například snídáte pečivo (rohlík, chléb) namazané máslem a marmeládou, je třeba u snídaně tuto konzumaci správně
zaškrtnout pro skupiny: 1. Obiloviny (= pečivo) 2. Tuky (= máslo) 3. Cukry (= marmeláda). Jestliţe navíc ke snídani vypijete hrnek mléka nebo sníte jogurt, je třeba toto zahrnout i do skupiny mléčných výrobků.
Skupina obilovin: Pečivo (chléb, rohlíky, housky, dalamánky, graham, buchty...), rýţe, těstoviny, knedlíky, pohanka, jáhly... Brambory: Jako příloha i samostatné jídlo Zelenina: Zeleninové saláty, kusová zelenina (např. rajče, mrkev), mraţená zelenina... Ovoce: Jablka, hrušky, pomeranče, banány, kiwi, jahody, rybíz, angrešt, borůvky, meloun atd. Patří sem i ovoce ve formě kompotů, avšak marmelády, povidla a dţemy nikoliv ty patří do skupiny cukrů a sladkostí! Skupina mléka: Mléko a mléčné nápoje, sýry, jogurty, tvaroh... Pozor - nepatří sem vysokotučné mléčné výrobky, jako smetana, šlehačka zařadit do skupiny tuků! V případě např. smetanového jogurtu je vhodné zaškrtnou příslušnou konzumaci současně jak ve skupině mléka, tak i tuků. Skupina masa: Maso, drůbeţ, ryby, vejce (jako viditelná součást jídla), luštěniny (hrách, čočka, fazole, sója), houby (ne jako koření) Masné výrobky: Jakékoliv uzeniny (salámy, párky, klobásy) a paštiky Tuky a vysokotučné potraviny: Tuky mazané na pečivo - máslo (kravské i rostlinné, pomazánkové, Rama apod.), vysokotučné mléčné výrobky - šlehačka, smetana, smetanový dezert apod., vysokotučné maso a ţivočišný tuk - bůček, ovar, sádlo, škvarky... Cukr a sladkosti: Sladké zákusky, oplatky, poháry, čokoláda, cukroví, marmeláda, med, cukr přidávaný do nápojů...
1. Věk 20-21
22-23
24-25
26-27
28-29
30
2. Povolání Administrativa
Bankovnictví,
Informační technologie veřejná správa
pojišťovnictví,
finanční
Technologie, elektrotechnika, vývoj
Věda a výzkum
reklama
Logistika a doprava
Farmacie
Ostatní
Sluţby
Právní sluţby
sluţby Státní a Média a
Ekonomika a podnikové finance
3. Velikost typické porce: 1 krajíc chleba (60g); 1rohlík, houska; kopeček vařených obilovin, těstovin (125g) poloviční
stejná
1,5x větší
2x větší
3x větší
4x větší
2x větší
3x větší
4x větší
4. větší naběračka brambor (100g) poloviční
stejná
1,5x větší
5. 1 paprika, mrkev či 2 rajčata; miska zelí či salátu; sklenice 100% šťávy poloviční
stejná
1,5x větší
2x větší
3x větší
4x větší
6. 1 jablko, pomeranč, banán (100g); miska jahod, rybízu, borůvek; sklenice 100% šťávy poloviční
stejná
1,5x větší
2x větší
3x větší
4x větší
7. 1 sklenice mléka (250ml); 1 kelímek jogurtu (200ml); tvaroh (40g), sýr (55g) poloviční
stejná
1,5x větší
2x větší
3x větší
4x větší
8. 80g drůbežího, rybího či jiného masa; 2 vařené bílky; miska sójových bobů, porce sój.masa poloviční
stejná
1,5x větší
2x větší
3x větší
4x větší
9. 2 nožky klobás, párků; plátek sekané, hamburger; porce salámu; 100g ledvinek, jater... poloviční
stejná
1,5x větší
2x větší
3x větší
4x větší
10. 1/2 cm plátek másla, margarinu; 2 lžíce oleje či jiného tuku; 10g škvarků, slaniny; miska hranolků, chipsů poloviční
stejná
1,5x větší
2x větší
3x větší
4x větší
11. 2 kostky cukru či bonbóny; 10g čokolády, mraženého krému; 2 lžíce marmelády nebo medu; 1/2 zákusku poloviční
stejná
1,5x větší
2x větší
3x větší
4x větší
12. Jak často ke snídani konzumujete: Obilniny, pečivo, rýže, těstoviny... 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně Denně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
13. Jak často ke snídani konzumujete: Brambory 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
Denně
14. Jak často ke snídani konzumujete: Zelenina (kromě brambor) 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně Denně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
15. Jak často ke snídani konzumujete: Ovoce 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
Denně
16. Jak často ke snídani konzumujete: Mléko a mléčné výrobky 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně Denně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
17. Jak často ke snídani konzumujete: Maso, drůbež, ryby, vejce, luštěniny... 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
Denně
18. Jak často ke snídani konzumujete: Masné výrobky (uzeniny, paštiky...) 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně Denně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
19. Jak často ke snídani konzumujete: Tuky a vysokotučné potraviny 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
Denně
20. Jak často ke snídani konzumujete: Cukr a silně sladké výrobky 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně Denně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
21. Jak často k obědu konzumujete: Obilniny, pečivo, rýže, těstoviny... 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
1-2x týdně
3-
Denně
22. Jak často k obědu konzumujete: Brambory 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně Denně
3-4x měsíčně
23. Jak často k obědu konzumujete: Zelenina (kromě brambor) 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
Denně
24. Jak často k obědu konzumujete: Ovoce 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně Denně
25. Jak často k obědu konzumujete: Mléko a mléčné výrobky 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
Denně
26. Jak často k obědu konzumujete: Maso, drůbež, ryby, vejce, luštěniny... 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně Denně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
27. Jak často k obědu konzumujete: Masné výrobky (uzeniny, paštiky...) 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
Denně
28. Jak často k obědu konzumujete: Tuky a vysokotučné potraviny 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně Denně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
29. Jak často k obědu konzumujete: Cukr a silně sladké výrobky 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
Denně
30. Jak často k večeři konzumujete: Obilniny, pečivo, rýže, těstoviny... 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně Denně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
31. Jak často k večeři konzumujete: Brambory 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
Denně
32. Jak často k večeři konzumujete: Zelenina (kromě brambor) 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně Denně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
33. Jak často k večeři konzumujete: Ovoce 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
Denně
34. Jak často k večeři konzumujete: Mléko a mléčné výrobky 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně Denně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
35. Jak často k večeři konzumujete: Maso, drůbež, ryby, vejce, luštěniny... 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
Denně
36. Jak často k večeři konzumujete: Masné výrobky (uzeniny, paštiky...) 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně Denně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
37. Jak často k večeři konzumujete: Tuky a vysokotučné potraviny 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
Denně
38. Jak často k večeři konzumujete: Cukr a silně sladké výrobky 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně Denně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
3-
39. Jak často ke svačině konzumujete: Obilniny, pečivo, rýže, těstoviny... 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně 1x denně
3-4x měsíčně 2x denně
1-2x týdně
3-
3x denně a více
40. Jak často ke svačině konzumujete: Brambory 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně 1x denně
3-4x měsíčně 2x denně
1-2x týdně
3x denně a více
3-
41. Jak často ke svačině konzumujete: Zelenina (kromě brambor) 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně 1x denně
3-4x měsíčně 2x denně
1-2x týdně
3-
3x denně a více
42. Jak často ke svačině konzumujete: Ovoce 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně 1x denně
3-4x měsíčně 2x denně
1-2x týdně
3x denně a více
3-
43. Jak často ke svačině konzumujete: Mléko a mléčné výrobky 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně 1x denně
3-4x měsíčně 2x denně
1-2x týdně
3-
3x denně a více
44. Jak často ke svačině konzumujete: Maso, drůbež, ryby, vejce, luštěniny... 1x měsíčně a méně 3-4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně 1x denně
3-4x měsíčně 2x denně
1-2x týdně
3x denně a více
45. Jak často ke svačině konzumujete: Masné výrobky (uzeniny, paštiky...) 1x měsíčně a méně 3-4x týdně
1-2x měsíčně
5-6x týdně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
Denně
46. Jak často ke svačině konzumujete: Tuky a vysokotučné potraviny 1x měsíčně a méně 3-4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně Denně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
47. Jak často ke svačině konzumujete: Cukr a silně sladké výrobky 1x měsíčně a méně 3-4x týdně
1-2x měsíčně
5-6x týdně
3-4x měsíčně
1-2x týdně
Denně
48. Preferujete nízkotučné mléčných výrobků Ne, nerozlišuji to 50%
Spíše ne, pouze někdy
Celkem ano, většinou
Nekonzumuji mléko
Asi tak půl na půl, z
Rozhodně ano, snaţím se vţdy
49. Tučné pomazánky 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně 1x denně
3-4x měsíčně 2x denně
1-2x týdně
3-
3x denně a více
50. Tučné saláty 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně 1x denně
3-4x měsíčně 2x denně
1-2x týdně
3x denně a více
3-
51. Celozrnné výrobky 1x měsíčně a méně 4x týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně 1x denně
52. Konzumujete alkoholické nápoje? ANO
NE
3-4x měsíčně 2x denně
1-2x týdně
3x denně a více
3-
53. Jak často konzumujete nějaký alkoholický nápoj? Několikrát ročně týdně
5-6x týdně
1-2x měsíčně 1x denně
3-4x měsíčně 2x denně
1-2x týdně
3-4x
3x denně a více
54. Kvantifikace týdenní konzumace:Počet dávek za běžný týden (PIVO0,33l=1dávka,0,5l=2dávky, 0 piv = 0.1 dávky) (kladné číslo)
55. Kvantifikace týdenní konzumace:Počet dávek za běžný týden (VÍNO1dcl=1dávka,0 dcl vína = 0.1 dávky) (kladné číslo)
56.
Kvantifikace
týdenní
konzumace:Počet
dávek
za
běžný
týden
(LIHOVINY-1dávka=25ml(malá štamprle, 0ml=0.1dávky)) (kladné číslo)
57. Domníváte se, že jste často vystaven stresovým situacím? Ne, nepociťuji
Spíše zřídka
Poměrně často
Ano, velmi často
58. Jak se dokážete se stresem vyrovnávat? Velmi dobře
Celkem dobře
Spíše hůře
Špatně
59. Pokuste se vyjádřit míru své celkové zátěže stresem číslem v rozmezí 1 až 10 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Příloha č. 4 GI
potravina
GI
glukóza
100
chléb bílý
70
Gatorade
91
nápoj Fanta
68
med
73
Mars tyčinka
68
kukuřičné vločky
84
řepný cukr
65
graham
74
rozinky
64
meloun
72
ovesné vločky
61 (42-75)
brambory pečené
85
zmrzlina
61 (36-80)
potravina * s vysokým indexem
brambory vařené v mikrovlnné troubě
82
se středním indexem pomerančový dţus
57
pečené fazole
48
brambory vařené
56
rýţe bílá,parboiled
47
rýţe bílá, dlouhozrnná
56
čočková polévka
44
popcorn
55
pomeranč
43
kukuřice
55
špagety (bez omáčky)
41
banán přezrálý
54
perník
41
zelený hrášek
48
jablečný dţus neslazený
41
s nízkým indexem
jablko
36
banán nezralý
30
hruška
36
čočka
29
Power bar
30-35 mléko, plnotučné krupice
27
ovocný jogurt nízkotučný
33
mléko odstředěné
32 grapefruit
25
meruňky sušené
31
23
zelené fazole
30
fruktóza
* Mnoţství odpovídá 50 gramům sacharidů na jednu porci.
25
RESUMÉ Tématem autorovi práce je zjišťování výţivových zvyklostí muţů ve věku 20 aţ 30 let se sedavým zaměstnáním. Cílem práce je zjistit výţivové zvyklosti dotazovaných a posoudit je s odbornými doporučeními. Pro získání potřebných informací jsme v bakalářské práci vyuţili metodu dotazníkového šetření prostřednictvím ankety v elektronické podobě. Vzorek pro výzkum tvořili muţi ve věku 20 aţ 30 se sedavým zaměstnáním z Olomouce, Brna, Jindřichova Hradce, Českých Budějovic, Plzně a Prahy. Pouţili jsme standardizovaný dotazník "POZNEJ A ZLEPŠI SVOJE ZDRAVÍ“ od MUDr. Jindřicha Fialy. V empirické části práce zhodnocujeme získané informace s výţivovými doporučením a v první části teoretické tyto problémy a základní výţivové doporučení rozebíráme z odborného hlediska. Tato bakalářská práce můţe být přínosem, jak pro mírně pokročilé v problematice výţivy, tak i pro úplné laiky, kteří chtějí základní informace o problému, kterým se zabýváme.
RESUMÉ The theme of our work is to survey the dietary habits of men aged 20 to 30 years with a sedentary job. The aim of the study was to identify and assess the practices surveyed them with professional advice. To obtain the necessary information we present thesis used the method via questionnaire survey in electronic form. The sample for the research were men aged 20 to 30 with sedentary jobs from Olomouc, Brno, Jindřichův Hradec, České Budějovice, Plzeň and Praha. We used a standardized questionnaire "KNOW AND IMPROVE YOUR HEALTH" from MUDr. Jindřich Fiala. In the empirical part of the thesis appreciates the information with nutritional recommendations in the first part of the theoretical problems and we discuss the essential nutrition recommendation from a professional point of view. This thesis can be beneficial for both intermediate in the issues of nutrition, as well as complete morons who want basic information about the problem we are dealing with.
