Masarykova univerzita
Pedagogická fakulta
Katedra psychologie
Vliv stresových faktorů na osobnost učitele (srovnávací studie)
Bakalářská práce
Brno 2008
Vedoucí práce:
Vypracovala:
doc. PhDr. Evžen Řehulka, CSc.
Eva Horčicová
1
Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně s použitím zdrojů uvedených v přiloženém seznamu.
…………………………………………
2
Děkuji doc. PhDr. Evženu Řehulkovi, CSc. za velmi užitečnou metodickou pomoc, kterou mi poskytl při zpracování bakalářské práce.
3
Obsah
Úvod ………………………………………………………………………….. 7
I. TEORETICKÁ ČÁST 1. Stres ………………………………………………………………………… 9 1.1. Stresor………………………………………………………….
9
1.2. Typy stresu ……………………………………………………
10
1.3. Symptomy stresu …………………………………………….. 11 1.3.1. Stres ve fyziologické oblasti …………………………………. 11 1.3.2. Emoční stres …………………………………………………. 11
2. Osobnost učitele …………………………………………………………... 12 2.1. Profese učitele ………………………………………………….. 12
3. Zdroje stresovanosti v povolání učitele …………………………………. 13 3.1. Příliš mnoho povinností, nedostatek času …………………….
13
3.2. Stresory související s žáky a jejich rodiči ……………………...
13
3.2.1. Nezájem žáků o učení …………………………………………
13
3.2.2. Kázeňské problémy ve škole ………………………………….
14
3.2.3. Nezájem některých rodičů o své děti ………………………....
14
3.2.4. Hyperaktivita ve snaze ovlivnit učitele ……………………….. 14 3.3. Vztahy ke kolektivu a nadřízeným ………………………………
14
3.3.1. Napjatá atmosféra v pracovním kolektivu ……………………
14
3.4. Další stresové vlivy ……………………………………………….. 14
4. Reakce na stres …………………………………………………………….. 15
5. Vliv stresu …………………………………………………………………… 15 5.1. Vliv stresu na učitele ……………………………………………… 16 4
6. Zvládání stresu …………………………………………………………………. 17 6.1. Základní způsoby zvládání stresu ……………………………………. 17 6.2. Co dělat pro úspěšné zvládnutí stresu ………………………………
18
6.2.1. Asertivní jednání ………………………………………………….. 19 6.3. Jak zabránit vzniku stresu c profesi učitele ……………………….. 20 6.4. Zvyšování protistresové odolnosti ………………………………….
21
6.4.1. Udržování tělesné kondice …………………………………………. 21 6.4.2. Udržování duševní kondice ………………………………………… 23 6.4.3. Úprava životosprávy ………………………………………………. 23
II. PRAKTICKÁ ČÁST 7. Cíl srovnání ……………………………………………………………………… 24
8. Hypotéza A …………………………………………………………………....... 25 8.1. Hypotéza B …………………………………………………………..... 25
9. Stres …………………………………………………………………………..... 26 9.1. Stresor …………………………………………………………............ 26 9.2. Fáze stresu ……………………………………………………………. 27 9.3. Reakce na stres ………………………………………………….......... 27 9.4. Stres v povolání německého učitele …………………………………. 27 9.5. Zdroje stresovanosti v povolání německého učitele …………….. …
28
9.6. Vliv stresu na učitele …………………………………………………. 32 9.7. Vliv stresu na zdraví ………………………………………………..... 33
10. Překonávání stresu ..…………………………………………………….……. 33 10.1. Změna myšlenkových a pocitových vzorců vyvolávajících stres …. 34 10.2. Přerušit negativní pocitové stavy …………………………………… 34 10.3. Sebejistě se vyrovnávat s nároky druhých …………………………. 35 10.4. Relaxace ………………………………………………………………. 35 10.5. Fyzické cvičení ………………………………………………………… 36 5
10.6. Odpočinek dýcháním ………………………………………………,.. 36 10.7. Meditace ………………………………………………………………. 36
11. Shrnutí získaných poznatků …………………………………………….……… 38
Závěr …………………………………………………………………………………. 40 Resumé ……………………………………………………………………………….. 41 Použitá literatura …………………………………………………………………….. 42
6
Úvod
Svou bakalářskou práci jsem nazvala Vliv stresových faktorů na osobnost učitele. Toto téma jsem si nezvolila náhodou. Podnětem bylo, že má matka již léta učí a také já bych se ráda této profesi v budoucnu věnovala. Od malička jsem měla možnost nahlížet do života pedagoga i mimo školní prostředí a sledovat toto velmi náročné povolání zblízka.
Stres je pro člověka součástí každé doby. Životní tempo se
vývojem lidstva velmi
zrychlilo, nároky na jedince jsou stále větší. Dříve byly úlohy pohlaví zřetelně rozděleny a muži plnili roli živitele rodiny, zatímco ženy byly rodičky a matky, to vše dle zcela předem daného schématu. Dnešní doba přináší boření těchto zažitých schémat. Hovoříme o genderové problematice, dochází k zrovnoprávnění obou pohlaví a žena i muž se starají o domácnost i výdělek mnohdy stejným dílem. To přináší další, dříve nepoznaný předmět stresu, kdy muž je stresován ztrátou nálepky výhradního živitele rodiny a žena často pociťuje strach, že v úloze matky, hospodyňky a zároveň pracující ženy neobstojí.
Stres je velmi často spojován s profesí učitele. V tomto povolání došlo totiž ke k značnému vývoji, vždyť ještě v 19. století se učitel nebo učitelka věnovali pouze dětem a zcela přirozeně se toto povolání považovalo za poslání. Obvykle nemohli ani mít vlastní rodinu a děti, protože by se tak nemohli plně věnovat svým svěřencům.
Vývojem společnosti se učitelské povolání stalo doménou žen a dnešní škola je také zatížena mnoha úkoly, které se jí v době ještě nedávné netýkaly. Mám na mysli problémy ekonomické soběstačnosti, sledování a znalost školní legislativy a rozšiřování profesní vzdělanosti. Nutno vzít v úvahu i to, že školství prodělává změnu v přístupu ke vzdělávání. Vyučuje se dle rámcových a školních vzdělávacích programů, některé školy na sebe vzaly nelehký úkol a staly se pilotními.
Na vyučovací proces a jeho aktéry se v dnešní době klade stále více požadavků, a tak není divu, že jsou učitelé z mnoha stran vystaveni stresu, například obrovské odpovědnosti za zdraví žáků a jejich morální a duševní vývoj. Učitel musí neustále aktualizovat učivo svého 7
předmětu, zdokonalovat přípravy na vyučovací hodiny. Z toho plynou povinnosti vzdělávat se rovněž v oboru didaktických technologií a počítačové gramotnosti. Povolání učitele se tak rozšířilo o mnoho dalších nezbytných znalostí a dovedností. Samozřejmostí je celoživotní sebevzdělávání a všeobecný přehled. Je zapotřebí si také uvědomit, že učitel je člověk jako každý jiný a je tudíž atakován různými problémy i po své práci.
Bakalářskou práci bych ráda pojala jako pomůcku či příručku pro učitele. Pokusím se v ní definovat hlavní pojmy stresu, jeho příčiny a také přinést některé užitečné rady a poznatky, jak stresu předcházet či mu zdárně čelit, s důrazem na profesi učitele.
S pomocí nastudované německé literatury, která se zabývá stresem, a vlastní praktické zkušenosti v německy mluvící zemi, se pokusím najít odlišnosti v této problematice u nás a v prostředí, které je nám předlohou v reformě školství. A to je cílem mé práce.
8
I. TEORETICKÁ ČÁST
1. Stres (volně dle L. Míčka a V. Zemana, 1992) Pojem stresu zavedl kanadský biochemik maďarského původu (narodil se v Komárně) Hans Selye pro charakteristické fyziologické reakce, jimiž se organismus brání zátěžím různého druhu. Stres je v současné době velmi používaný pojem, přesto stále chybí „přísně vědecká“ definice. Často je chápán jako proces a stav zvýšeného opotřebování organizmu. Přesto, že existuje mnoho pokusů o definici, žádná z nich dosud nebyla přijata jako kodifikovaná. Nejvíce se používá původní definice Selyeho: „Stres je nespecifická (tj. nastávající po nejrůznějších zátěžích stereotypně) fyziologická reakce organizmu na jakýkoliv nárok na organizmus kladený.“ Upravená Lazarusova definice říká, že: „Stres je nárok na jednotlivce, který přesahuje jeho schopnost se s nárokem vyrovnat.“ V české odborné literatuře se výraz stres občas nahrazuje synonymy zátěž nebo zátěžový podnět.
Rozlišujeme stres s negativními účinky na člověka, v tomto případě se jedná o tzv. distres (např. úmrtí člena rodiny), naopak stres s pozitivními účinky označujeme termínem eustres (narození dítěte).
1.1. Stresor
Stresor je faktor, kterým je proces stresu vyvolán nebo vytvářen. Dle O. Matouška se dělí stresory do tří skupin: 1. Stresory související s charakteristickými rysy vykonávaných úkolů nebo činností: monotónní, jednotvárné a stále se opakující pohybové či jiné úkony a operace, snadno nacvičitelné, při nichž je využívána jen část výkonové kapacity člověka, což je typické např. pro administrativní úkony. S tím obvykle souvisejí další stresory jako je časový tlak a práce přesčas. 2. Stresory vznikající působením faktorů a podmínek, za nichž jsou úkoly a činnosti vykonávány: fyzikální, chemické a biologické – technická zařízení, hluk, nevhodné
9
mikroklimatické podmínky (chlad, horko), rizika infekcí, přenosu nemocí, práce s počítačem apod. 3. Stresory sociální: špatné sociální klima v pracovním kolektivu, jehož příčinou může být častý
výskyt
osobních
konfliktů,
nevyjasněné
kompetence
jednotlivých
členů,
nerovnoměrné rozložení pracovních úkolů, nevhodný styl řízení, šikana, sexuální obtěžování, nedostatečná či nespolehlivá komunikace, nebo naopak intenzivní sociální aktivity,
chybějící
opora
mezi
členy
kolektivu,
jednání
s
osobami
sociálně
nepřizpůsobivými, riziko napadení, obavy ze ztráty zaměstnání apod.
1.2. Typy stresu (dle O. Matouška, 2005)
Akutní stres Je vyvolán náhlou událostí trvající jen krátkou dobu, někdy jen okamžik např. při úrazu žáka na školní akci. Projevuje se většinou jak v psychice, tak v narušení některých tělesných funkcí v závislosti na závažnosti události, tak na typu osobnosti.
Chronický stres Chronický (dlouhodobý) stres vzniká působením jednoho nebo více stresorů, jejichž intenzita může v průběhu delší doby kolísat, případně vyskytovat se v nepravidelných intervalech. Příkladem chronických stresorů jsou narušené mezilidské vztahy na pracovišti (konflikty, nevraživost, závist, šikana apod.), špatná organizace a režim práce, návaly práce, časový tlak, vnucené pracovní tempo aj.
Posttraumatický stres Označovaný též jako posttraumatická porucha nebo stres následný, je zpožděnou reakcí na stresovou situaci většinou trvající krátkou dobu avšak velmi intenzivní, hrozivého až katastrofického rázu se závažnými důsledky (např. havárie školního autobusu).
Anticipační stres Ve srovnání se stresem akutním, chronickým, posttraumatickým, kdy k narušení rovnováhy dochází po určité události nebo při jejím delším trvání, anticipační stres vzniká 10
v souvislosti s dějem, který má teprve nastat. Jde tedy o určitou představu, předjímání a předvídání dějů a událostí zejména se zřetelem na možné důsledky, ohrožující integraci osobnosti jako je ztráta sebedůvěry, autority a role. Anticipační stres je v mimopracovním životě dosti častý. V pracovním životě může nastat např. při nástupu do nového zaměstnání, zejména tehdy, když se pracovní podmínky a požadavky významně liší od dosavadního zaměstnání např. požadavek počítačové gramotnosti, využívání informačních technologií.
1.3. Symptomy stresu
Symptomy, příznaky stresu, mohou být zjištěny celkem snadno. Obtížnější bývá poznání stupně stresovanosti. Ten může být zjištěn podle množství příznaků a intenzity těchto příznaků pomůckově ve třech základních oblastech: fyziologické, emoční a behavoriální.
1.3.1. Stres ve fyziologické oblasti
Krátkodobé: bušení srdce, sucho (vyprahlost) v hrdle, svírání rukou, hrbení ramen, napětí v šíji, pocity chladu, pocení dlaní, studené ruce, střevní potíže (Machač, Machačová, Hostovec 1985). Zvýšená vzrušivost nebo naopak utlumenost, objevování se křečovitosti, nesoustředěnosti, neschopnost uvolnit se fyzicky ani psychicky, svalový třes nebo ochablost, přeskakující a „přiškrcený hlas“, zkratkovité jednání a netrpělivost, narušená soudnost, roztržitost, zvracení, průjem, nutkání k močení atd. Dlouhodobější: bolesti hlavy, bolesti v žaludku nebo napětí, bolesti zad, ztuhlost šíje a ramen, zvýšený krevní tlak, únava, vyčerpanost.
1.3.2. Emoční stres
Akutní příznaky: vzrušenost, neschopnost se soustředit, pochyby o sobě, nervozita, negativní myšlenky. Chronické příznaky: předrážděnost, poruchy koncentrace, pocity méněcennosti, pocity frustrovanosti, depresivita, pocity bezmocnosti, pocity osamocenosti, nepružnost, nepřizpůsobivost. 11
Behaviorální stres (Stres projevující se v chování) Příznaky: plačtivost, zapomnětlivost, zvyšování hlasu, obviňování druhých, sekýrování druhých, vztek, netrpělivost, agitovanost (tělesný neklid, zvýšená pohyblivost), nutkavé přejídání, nutkavé kouření.
2. Osobnost učitele
Pedagogova osobnost má ve vyučovací a výchovné práci rozhodující úlohu. Předpokladem kladného vlivu na žáky je autorita učitele a působivost jeho osobnosti. Autorita je závislá na jeho společenské a odborné pověsti, na jeho charakterových a morálních vlastnostech a řídících schopnostech. Vliv učitele nenahradí ani učebnice, ani mravní poučování, ani soustava trestů nebo povzbuzování. Slovní působení učitele má často na žáky sugestivní vliv. V současné době se výrazně rozvíjí nová nauka o osobnosti učitele, tzv. pedeutologie. Osobnost učitele je nejmocnějším nástrojem ovlivňování žáků. Je působivější než zvolené pedagogické metody, prostředky a techniky směřující záměrně k výchovným účinkům.
2.1. Profese učitele
Učitelská profese je charakterizována jako sociálně pracovní role spojená s výkonem souboru činností, jejichž smyslem je působit na chování, přesvědčení a cítění žáků a předávat jim znalosti, dovednosti a návyky vytvořené kulturou předchozích generací (Průcha, Walterová, Mareš, 1998). Pro učitelské povolání je charakteristická existence systematické pedagogické teorie, o kterou se učitelská činnost opírá; důležité je osvojení si této teorie pro zvládnutí profese, jejíž formální podmínkou je vysokoškolské studium a také existence specifické společenské potřeby vychovávat a vzdělávat mladou generaci a z ní plynoucí profesní autorita učitelů, existence profesních asociací učitelů, jejichž cílem je udržovat »stavovskou« čest a rozvíjet pravidla profesního chování učitelů a existence profesní etiky, tj. etiky vztahů učitelů k žákům, rodičům i celé společnosti (Průcha, Walterová, Mareš, 1998).
12
Pojem profese učitele můžeme chápat ve třech oblastech: 1. v nejširším slova smyslu chápeme jako učitele každého, kdo učí nebo výchovně působí na ostatní (děti, mládež, ale i dospělé); 2. v užším slova smyslu je učitelem takový člověk, který vyučuje na škole; 3. jako »učitele« můžeme chápat také vliv prostředí, např. přírodu.
Změny v pojetí učitelské profese směřují hlavně k její profesionalizaci (Koťa, 1994). S přesnější profesiografií učitele pracuje např. Kurelová, 1997. Je odvozena ze škály složitosti práce. Tato klasifikace má devět kategorií, od první (profese s nejnižší složitostí práce) až po devátou (profese s nejvyšší složitostí práce). Učitelé základních škol patří do sedmé kategorie – práce vysoce složité a kvalifikované, s omezenou samostatností.
3. Zdroje stresovanosti v povolání učitele
3.1. Příliš mnoho povinností, nedostatek času Příliš mnoho povinností, nedostatek času, a z toho postupně vznikající přepracovanost, to jsou nejčastější zdroje učitelských stresů. Nejtíživěji se snáší nedostatek času tehdy, když ho nezbývá pro rodinu, zájmy a odpočinek.
3.2. Stresory související s žáky a jejich rodiči Příliš mnoho žáků ve třídě podstatně ztěžuje práci učitele. Velké množství žáků neumožňuje požadovaný individuální přístup.Velký počet žáků ve třídě znemožňuje poznat dostatečně osobnost žáka, tj. jeho charakter, nadání, speciální schopnosti, zájmy, užší a širší sociální prostředí. Dochází ke zhoršování kontaktu pedagogů se žáky. Někteří učitelé se pak velmi často uchylují ke stereotypnímu napomínání žáků.
3.2.1. Nezájem žáků o učení Přístup k povinnosti učení se vytváří již v mateřské škole a pochopitelně také v rodině od raného dětství. Již v tomto období se utváří budoucí žák. Tento vztah je dále ovlivňován charakterem žáka, rodinnou výchovou a sociálním zázemím, kamarády apod. Vliv na nezájem žáků o učení mají v neposlední řadě informační technologie (počítače, mobilní 13
telefony, televize aj.). Zásadní vliv má však následné navázání vztahu mezi učitelem a žákem. Také specifické poruchy učení (dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspinxie aj.) mohou být příčinou špatných výsledků ve škole.
3.2.2. Kázeňské problémy ve škole (volně dle P. Mühlpachra, 1999) Porušování školního řádu, obtíže při zvládání třídního kolektivu, nepřiměřená odpovědnost učitele za žáka, nadměrná administrativa plynoucí z kázeňských přestupků žáků, sociálně patologické jevy (poruchy chování, šikana, drogy, krádeže apod.).
3.2.3. Nezájem některých rodičů o své děti (dle O. Čačky, 2000) Je smutnou skutečností, zjištěnou americkými výzkumy, že rodiče věnují svým dětem stále méně času. Otec se prý věnuje denně dětem v průměru jen asi 8 minut a matka přibližně 20. Příčinou bývá buď přílišná vytíženost rodičů v zaměstnání nebo nízká psychosociální úroveň rodiny.
3.2.4. Hyperaktivita rodičů ve snaze ovlivnit učitele Netypická stresová situace. Rodiče se dožadují lepšího hodnocení svého dítěte.
3.3. Vztahy ke kolektivu a nadřízeným
3.3.1. Napjatá atmosféra v pracovním kolektivu Mezi výrazné stresory učitelského života patří zcela jistě neharmonické vztahy v učitelském kolektivu a také konflikty s nadřízenými.
3.4. Další stresové vlivy Postavení učitelů ve společnosti: věk učitele, úroveň odbornosti, znevýhodněné postavení žen, špatný zdravotní stav, platové podhodnocení, malá prestiž povolání, přetěžování a z toho vyplývající nedostatek času na sebevzdělávání, příliš mnoho administrativní práce, nerovnoměrná zátěž během školního roku, nevědomé přenášení pracovních problémů do soukromého života a naopak.
14
4. Reakce na stres
Reakce na stres je statisíce let starý obranný mechanismus mobilizace energie, který měl individuum připravit na okamžitou účelovou pohybovou reakci v situaci ohrožení, tj. na útok nebo útěk. Udržují se v zeslabené formě dodnes, i když ztrácejí svůj původní význam. Dnešní člověk není primárně ohrožován na životě, je spíše ohrožována jeho prestiž a společenská a existenční jistota. Aktivované neurohormonální mechanismy zůstávají nevyužity, to vede k různým chorobám ze stresu, tzv. psychosomatickým chorobám (např. žaludeční vředy, vysoký krevní tlak atd.).
5. Vliv stresu (volně dle V. Schreibera, 1992)
U zvláště stresovatelných jedinců, zejména když neprovádějí účinnou stresovou prevenci, může dlouhodobá zátěž vést ke stresovým nemocem. Snížení imunity - je obecnou zkušeností, že angína nebo chřipka snadněji vzniká po únavě nebo vyčerpání. Zákonitou souvislost se zatím nepodařilo prokázat. Mnoho nepřímých důkazů svědčí i pro teorii, že rakovina může být důsledkem dlouhodobého stresu. Ischemická choroba srdeční – je nejčastěji uváděnou stresovou nemocí. To proto, že ve zvýšené míře postihuje lidi vystavené silnému stresu, jako jsou řídící pracovníci, učitelé apod. Vysoký krevní tlak – výše krevního tlaku výrazně závisí na psychologickém stresu, zejména na vzteku, nechuti k vynucenému jednání a na frustraci (pocitu zmarnění). Vředová nemoc žaludku a dvanáctníku – byla považována za typickou stresovou nemoc, ale novější evidence je méně přesvědčivá. Migréna – kruté bolesti hlavy, někdy lokalizované jen v jedné její polovině a provázené zrakovými poruchami, záchvaty mohou být vyvolány emočním nebo fyzickým stresem. Také jiný typ bolesti hlavy (tenze z napětí), lokalizovaný v šíji, může být vyvolán stresem. Anorexie – (dle http://www.zdravcentra.cz/) Hippokrates ji nazval anorexia nervosa, což znamenalo neurotické odmítání potravy. Nastává i v důsledku stresu. Psychosomatické nemoci – např. syndrom vyhoření nebo únavový.
15
5.1. Vliv stresu na učitele Stres je vymezován mnoha různými způsoby, avšak v podstatě je to zvýšený nárok na přizpůsobivé schopnosti mysli a těla (Fontana, 1989). Některé stresory jsou vzrušujícími výzvami, jiné drobnými nepříjemnostmi a další pak ničivými tlaky. Jsou lidé, kteří stresorům odolávají, co zatím jiní jim podléhají. V obou případech se tělo pokouší přizpůsobit se působícím stresorům, což se mu daří kratší či delší dobu podle toho, o jakého jedince jedná. Je-li však stres silný a působí-li dlouho, dojde nakonec v nějaké podobě ke zhroucení tohoto zvládání. Tento proces adaptace a zhroucení zpravidla probíhá ve třech stadiích, popsaných Selyem (1976) a označených GAS (obecný adaptační syndrom): 1. Poplachová reakce, následovaná nejprve otřesem a sníženou odolností, dále pak mobilizací obranných mechanismů a obnoveným vzdorováním. 2. Stadium odporu, vyznačující se různou úrovní adaptace. 3. Stadium vyčerpání, následované kolapsem adaptivní odezvy a fyzickým nebo psychickým zhroucením. Je-li úroveň stresu mírná, má-li dotčená osoba velkou přirozenou odolnost nebo dovede-li se dobře přizpůsobovat, nemusí proces nikdy dospět do třetího stadia. Někteří lidé úspěšně zvládají stres po dlouhou dobu a dokonce tvrdí, že jim to dělá dobře (v takovém případě co je stresem pro jednoho člověka, může být pro druhého vzrušující výzvou). Avšak stres si vybírá svou daň a je důležité vědět o něm co nejvíce, máme-li být schopni se mu vyhnout. Nespavost, návaly paniky, náhlé změny v zaběhaném způsobu života, zvýšené požívání alkoholu, neklid, deprese, podrážděnost - to vše jsou známky narůstajícího stresu a je třeba jim včas věnovat pozornost.
Na učitele je stále kladeno mnoho nároků - žáky, kolegy, rodiči, politiky a řídícími pracovníky - mnohé jsou navzájem v protikladu a mnohým z nich je téměř nemožné vyhovět. Učitelé jsou neustále vystaveni požadavku udržet ve třídě kázeň. Nemají jasně vymezené hodiny potřebné k výkonu své práce. Mnoho své práce si nosí domů, a tím si omezují možnost odpočinku. Jsou vystaveni kritice inspektorů, rodičů, ředitelů škol, sdělovacích prostředků a politiků na místní i vyšší úrovni. Mají nedostatek prostředků 16
i příležitostí k pravidelnému dalšímu vzdělávání. Očekává se od nich, že budou držet krok s novými osnovami a s pokrokem v předmětech, které vyučují. Někdy (to závisí na řediteli) se mohou jen málo podílet na řízení školy a na přijímaných rozhodnutích. Citově na ně působí úspěchy i selhání žáků. A možná nejvíce na ně doléhá jejich vlastní smysl pro profesionální úroveň a frustrace z pocitu, že jí plně nedosahují.
Vystaven těmto stresorům učitel často s malou nebo žádnou pří1ežitostí k získání podpory zvenčí. Celý den pracuje s žáky v relativní izolaci od ostatních dospělých, má tak omezený prostor požádat o radu nebo prohovořit o nesnázích s kolegy. Možná to zní podivně, ale v mnoha ohledech je vyučování velice osamělým povoláním, kde každý učitel zůstává po celou vyučovací hodinu uzavřen se svými problémy. Vzájemná podpora a povzbuzení od lidí, plnících stejné úkoly a chápajících vzájemně své obtíže, může člověku neobyčejně pomoci vyrovnat se se stresem. Totéž může poskytnout pomoc odborníků zvláště vycvičených pro poradenství v konkrétních problémech (pedagogičtí psychologové, poradci odborných společností, učitelé-poradci). Každá taková podpora a rada přispívá alespoň k tomu, že se člověk cítí méně opuštěn, méně vydán napospas. V případě učitelského povolání se však vzhledem k nedostatku prostředků musí většina lidí po většinu doby postarat sama o sebe.
6. Zvládání stresu
6.1. Základní způsoby zvládání stresu Důležitou složkou psychologického pojetí stresu je koncept jeho zvládnutí, resp. zvládání, který vychází z různých teorií stresu. Např. R.S. Lazarus a S. Folkman vytvořili roku 1988 škálu k měření zvládnutí stresu o 66 položkách, které lze uspořádat do osmi dimenzí vyjadřující základní způsoby zvládání stresu. Podle R.S. Lazaruse (1990) jde o tyto dimenze:
konfrontující zvládnutí („Držím pozici a bojuji za své zájmy“),
distancování („Dělám, jako by se nic nestalo“),
sebekontrola („Pokusil jsem se neprojevovat své city“),
17
hledání sociální podpory („Mluvil jsem s někým, kdo by mohl nějak konkrétně přispět k problému“),
převzetí odpovědnosti („Dal jsem si lekci nebo provedl sebekritiku“),
únik, resp. vyhnutí („Doufám, že situace pomine nebo se vyřeší sama“),
plánované řešení problému („Věděl jsem, co bylo třeba učinit, a zdvojnásobil jsem tím své úsilí, abych dal věc do pořádku“),
pozitivní znovuocenění ( „Našel jsem novou naději“).
Existuje však celá řada dalších typologií zvládnutí stresu, vycházejících z různých kritérií.
6.2. Co dělat pro úspěšné zvládnutí stresu (dle I. Šolcové, 1995) Na svět jsme přišli s určitou výbavou. V průběhu života byl tento základ doplněn o zkušenosti. Vytvořily se naše vlastní způsoby chování a reagování, vybudovali jsme si žebříček hodnot, naučili se dovednostem důležitým v jednání s druhými lidmi. Toto vše do značné míry rozhoduje o tom, co pro nás představuje stresor a jak na něj budeme reagovat. Některé postupy se však můžeme naučit ještě v dospělosti.
Při řešení životních situací má rozhodující význam náš aktivní přístup k životu, naše schopnost tvrdě a usilovně bojovat vlastními silami se všemi obtížemi, se kterými se v životě setkáváme. Aktivní přístup k životu v sobě zahrnuje následující zásady: 1. Otevřenost tomu, co se kolem nás děje, zájem o okolí a snaha chápat veškeré události a jevy v okolí jako zajímavé a smysluplné. 2. Nebát se změn. Chápat a přijímat je jako něco naprosto běžného, přirozeného a obvyklého a považovat je za příležitost k tomu, ukázat co dovedu. 3. Při setkání se stresujícími životnímu událostmi nebýt pasivní, ale aktivně hledat způsoby a kroky jak životní situaci čelit. 4. Počítat se stresujícími situacemi. Je potřeba si uvědomit, že stresujícím situacím se v dnešním světě nevyhneme a při jejím hodnocení, z tohoto vědomí je třeba vycházet. Zejména u povolání, ve kterých jsou stresující podmínky každodenním chlebem, např. u učitelského povolání.
18
5. Umět izolovat stres od ostatních aktivit. Patří sem např. umění nechat své pracovní starosti zavřené za dveřmi učitelských kabinetů, stejně jako schopnost nepřinášet s sebou do zaměstnání své partnerské nebo rodinné starosti. 6. Dbát na dobré a hojné vztahy s ostatními lidmi. Dobré sociální zázemí a pevné zakotvení ve vztazích s druhými lidmi nám velmi pomáhá při zvládání stresu. Pocit podpory ze strany ostatních, pocit přináležení k někomu, možnost probrat s někým blízkým své problémy, to vše pomáhá lépe se vyrovnávat s životními těžkostmi. 7. Vytvořit si kolem sebe příznivé prostředí. Zaměřit se především na odbourání stresorů jejichž vznik sami zapříčiňujeme.Vstřícně a s rozvahou řešit
problémy na pracovišti,
s životním partnerem a dětmi. 8. Osvojit si zdravý životní styl, aktivní přístup k životu a aktivní odpovědnost za vlastní zdraví jsou spojeny s dodržováním správné životosprávy, s dostatkem spánku, dostatkem pohybové aktivity a s vyloučením škodlivých návyků (např. kouření, alkoholu aj.).
Pomoc učitelům poskytuje také Ministerstvo školství
mládeže a tělovýchovy, které
organizuje projekt ve spolupráci s evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem Ministerstva školství České republiky s názvem Prevence proti stresu a pracovnímu vyhoření pro pedagogy (www.zvladanistresu.cz). 6.2.1. Asertivní jednání Většina lidí má nepříjemné pocity, má-li cokoli odmítnout. Hromadí se pak úkoly i pocit bezmocnosti vůči naší slabosti neumět se prosadit aniž bychom zraňovali okolí i sebe. Také tímto způsobem vzniká stres. Jak se tomuto pocitu bránit? Především je potřeba mít jasno v tom, co chci a co nechci, a umět to jasně vyjádřit. Mám právo odmítnout něco, co nechci? Je však třeba přitom respektovat právo druhého požádat mě o laskavost. Asertivní jednání respektuje práva druhých, ale i naše vlastní. Jaká práva to vlastně jsou? Každý z nás má právo sám posuzovat své vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně a jejich důsledky sám zodpovědný. To je základní asertivní právo, od kterého se všechna ostatní odvozují. Principem manipulace je vnucování jakéhosi vnějšího kritéria, jakési vyšší autority, která má rozhodovat o tom, zda je mé chování dobré, nebo špatné. Toto právo nám 19
říká: „Jde o můj život a to, jaký bude, záleží jen na mně a na nikom jiném. Jen já sám tedy mohu posoudit, za co se mám cítit provinile nebo na co mohu být hrdý.“ Pozor, neznamená to ovšem, že si mohu dělat co chci, bez ohledu na ostatní. Součástí tohoto práva je i povinnost být odpovědný za své chování. Každé „chci“ nese s sebou nějaké „musím“. Platí tedy, že chci-li být sám soudcem svého vlastního jednání, musím nést odpovědnost za jeho následky. Teprve dokážu-li přijmout toto právo i s odpovědností, stávám se skutečně svobodným člověkem. Nemohu se ovšem své odpovědnosti zbavit, když se mi nehodí, kupříkladu poukazem na to, že jsem „jen plnil rozkazy“. Všechna další práva asertivního jednání jsou vlastně různými variantami výše uvedeného základního práva. Pomáhají nám snáze se orientovat v různých situacích. Pokud zvládneme asertivní chování a budeme je aplikovat v profesním i osobním životě, vyhneme se celé řadě stresujících situací. 6. 3. Jak zabránit vzniku stresu v profesi učitele (volně dle O. Matouška, 2005)
vykonáváte-li práci psychicky náročnou, sestavte si pracovní rozvrh nebo seznam úkolů, jež máte splnit,.
úkoly, které považujete za nejdůležitější, zařaďte na začátek pracovního rozvrhu,
rozvrhněte si časový plán termínovaných úkolů,
snažte se úkoly neodkládat,
problémy, které se v průběhu práce vyskytnou, berte jako výzvu k jejich zvládnutí a uplatnění svých profesních schopností,
jestliže máte pocit, že vaše práce v důsledku velké odpovědnosti nebo z jiných příčin je pro vás výrazně stresující, neváhejte to řešit. Vyžadujte, aby na vašem pracovišti byla zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví příslušnými technickými opatřeními (např. ochranné kryty topných těles ve třídách apod.) jak vyplývá ze zákona č. 561/2004Sb.,
vyžadujte, aby uspořádání a vybavení vašeho pracovního místa odpovídalo nárokům práce (správné osvětlení pracovního stolu, výkonný počítač aj.),
jestliže se při trvalé práci s počítačem objeví příznaky přetížení zraku, bolesti zad, zápěstí apod. (učitel výpočetní techniky, techniky administrativy), neváhejte navštívit odborného lékaře, 20
ergonomické požadavky na pracovišti s počítačem jsou všeobecně známy. Usilujte o to, aby byly aplikovány i na vašem pracovišti. Některé úpravy, např. seřízení židle nebo umístění monitoru počítače si můžete provést sami,
při případném konfliktu se snažte klidně a věcně vysvětlit své stanovisko, neironizujte názory protivníka, hledejte trvale řešení konfliktu přijatelné pro obě strany („partnerský vztah“ žák – učitel),
při závažnějších konfliktech s žáky je dobré, aby se jejich vyřešení zúčastnila třetí, nestranná osoba (výchovná poradkyně, ředitelka školy apod..) a o celé události se sepsal zápis,
snažte se, pokud to jde, zabránit rozpadu soudržnosti žáků ve třídě, preferování některých žáků,
při komunikaci se žáky i kolegy se snažte vždy stručně vyjádřit podstatu sdělení, aby nevznikala nedorozumění a ověřte si, zda byla správně přijata.
6.4. Zvyšování protistresové odolnosti (volně dle K. Umlaufa, Z. Valanské, 1991)
Svou odolnost vůči stresu nezvýšíme žádným očkováním. Stejně tak tabletky problematiku stresu v jeho podstatě neřeší. Jedinou cestou jak zvyšovat svou protistresovou odolnost, je pozitivně ovlivnit svůj životní styl a jeho pomocí se udržovat v tělesném i duševním zdraví.
6.4.1. Udržování tělesné kondice Pohyb Pohyb má příznivé účinky na organizmus člověka i na jeho psychiku. Základem prevence je denní cvičení. Učitel při své práci většinou sedí nebo stojí. Trpí tedy často bolestmi hlavy, zad, beder, končetin apod. Bolestivé obtíže vyvolávají někdy až deprese a úzkostné stavy. Kontakt s vlastním tělem pomocí pohybu se může stát cestou k lepšímu či úplnému zvládání potíží zacházení s ním.
21
Cvičení:
přináší vštší pohyblivost a ohebnost těla,
uchovává elasticitu pohybu,
zvyšuje pohotovost nervového systému,
působí preventivně proti únavě, přetížení a poranění pohybového a oporového aparátu,
je zdrojem příjemných pocitů,
způsobuje psychické uvolnění – má tedy protistresové účinky.
Jóga Je technikou, jejímž cílem je dosažení dokonalosti ovládnutím tělesných a duševních složek lidského organizmu. Strečink Strečink je soubor moderních metod protahování svalů. Představuje mimořádně účinnou zbraň proti zkracování svalů a tělesným bolestem všedního dne. Strečinková cvičení mají tak potenciál kladně ovlivnit psychický stav cvičícího. Aerobik Aerobik je forma vytrvalostního cvičení při hudbě, které využívá prostředky základní, kondiční a rytmické gymnastiky, ale i např. taneční prvky. Aerobik zapojuje do činnosti velké svalové skupiny, čímž pozitivně ovlivňuje především oběhový srdečně cévní systém a je hodnotným tréninkem vytrvalosti. Rozvíjí se při něm koordinace pohyblivosti, prostorová orientace a pohybová paměť. Příznivě působí i na pohybové schopnosti, sílu, obratnost a již zmiňovanou vytrvalost. Spinning Spinning je energeticky účinné skupinové cvičení na stacionárních kolech, které spojuje hudbu, motivaci a představivost do jednoho celku s přesně dávkovaným tréninkem. Tento originální cyklistický program nabízí fyzické a psychické prvky sportovního tréninku lidem každého věku a úrovně zdatnosti.
22
6.4.2. Udržování duševní kondice Relaxace Znamená uvolnění, povolení, uklidnění. Jelikož napětí se ze svalů přenáší do mozku, a naopak přetížení nervů se přenáší na svaly, směřuje relaxace k uvolnění napětí v obou systémech. K relaxaci poslouží hudba, kniha nebo i činnost spojená s příjemnou fyzickou námahou (zahradničení, kutilství apod.). V současné době je velmi oblíbený pobyt v umělých solno-jodových jeskyních. Taková jeskyně je relaxačně ozdravným zařízením, které nahrazuje lidem pobyt u moře, slouží k jejich uvolnění a regeneraci duševních sil, zároveň k doplňkové léčbě některých onemocnění.
6.4.3. Úprava životosprávy Vliv výživy a životosprávy na zdraví našeho organizmu je zřejmý. Je nutno dbát na udržování ideální hmotnosti, tj. zamezit přejídání, zbavit se zlozvyku kouření a pití alkoholu. Nezbytný je též zdravý spánek, přiměřeně hluboký a dlouhý, tím osvěžující.
23
II. PRAKTICKÁ ČÁST 7. Cíl srovnávání Stres je důležitý společenský problém, který se objevuje již v dětství, např. při prvních pokusech komunikovat. Vybrala jsem si učitelské povolání, spíše poslání. Učitelskou profesi na jakékoliv úrovni považuji za obtížnou. Mnohými aspekty této problematiky jsem se zabývala v úvodní části mé práce. Žijeme v Evropské unii a často nevíme o okolních zemích mnoho. Zajímalo mě tedy také jak stres vnímá učitel v sousedních německy mluvících zemích. Co k tomu říká německá literatura, jak popisuje stres a stresující faktory, co doporučuje učitelům ke zvládání stresu a popř. jak vnímá legislativa tento veletěžký úkol vzdělávat jedince různého věku.
24
8. Hypotéza A
Předpokládám, že stres, jeho fáze a symptomy, jsou stejně popsané v porovnávaných zemích. Očekávám, že se budou lišit zdroje stresovanosti, především kvůli existujícímu velkému rozdílu v životní úrovni učitelů u nás a v německy mluvících zemích.V těchto zemích mají učitelé jistotu (tzv. „ sicheres Beamtstatus“), že svou práci, pokud ji budou vykonávat v souladu se zákonem, mají do důchodového věku zajištěnou. Německým učitelům tak odpadá zdroj stresu z nadbytečnosti a ztráty zaměstnání. Předcházení stresu a případná rekonvalescence ze stresové zátěže budou pravděpodobně srovnatelné.
8.1. Hypotéza B
Dále předpokládám, že v Německu je problematika stresu v učitelském povoláními více institucionálně podporována a tím je jeho vliv na osobnost učitele omezován.
25
9. Stres (přeloženo volně dle Grubitzsch, Rexilius, 1994) Tento pojem získává v poslední době na důležitosti. Pomocí stresových konceptů, které vždy sledovaly souvislosti psychického prožívání a vzniku určitých nemocí, pomáháme tyto nemoci blíže určit a pochopit. Laicky si pod pojmem stres představíme nesnesitelnou trvalou zátěž. V lékařské a psychologické literatuře je tento pojem vnímán různě. Někdy je stres uváděn jako podnět, který může na organizmus působit převážně jen škodlivě, jindy je chápán jako nepřiměřená reakce organizmu na podnět různého charakteru. Ve studované německy psané literatuře je nejčastěji uváděna definice stresu dle Selyeho: „Stres je nespecifická (tj. nastávající po nejrůznějších zátěžích stereotypně) fyziologická reakce organizmu na jakýkoliv nárok na organizmus kladený.“ Rozlišujeme eustres ( stres s negativními účinky) a distres (stres s pozitivními účinky). 9.1. Stresor (přeloženo volně dle Tewes, Wildgrube, 1992) Stresor je stresový podnět. Stresory jsou rozděleny do následujících kategorií :
vnější stresory (hluk, světlo, vibrace, podněty vyvolávající bolest, reálné nebo simulované nebezpečné situace aj.),
podněty, které vedou k deprivaci primárních potřeb (nedostatek potravy, vody, spánku, pohybu, tepla),
výkonostní stresory (podcenění nebo přecenění výkonu, zkoušky, vypovězení ve výkonostních situacích),
sociální stresory (sociální izolace, změny životních návyků, ztráta milované osoby),
životní koflikty (nejistá budoucnost).
26
9. 2. Fáze stresu (volně dle Hennig, Keller, 1995) 1. Fáze šoku – první fáze stresu následuje po akutním působení stresoru. V těle dochází ke snížení krevního tlaku (hypotonus), ke snížení tělesné teploty a ke snížení hladiny cukru v krvi (hypoglykemie). 2. Fáze popření – druhou fází stresu je fáze adaptace. Mozek vyloučí hormony, které zesílí výdej hormonu ACTH z podvěsku mozkového. To vede i ke zvýšení sekrece hlavního stresového hormonu kortizolu z kůry nadledvin. Ten se hlavně podílí na získávání energie pro svaly. 3. Fáze vyčerpání - když je stres příliš silný a trvá dlouho, nastává tato fáze Například pokud negativní emocionální stres dlouho trvá nebo je příliš silný, může vyvolat zhroucení organizmu, v nejhorším případě může skončit i úmrtím. 9.3 Reakce na stres K nejčastěji popisovaným fyziologickým systémům reagujícím na stres je sekrece hypofýzy, reakce nadledvinek a autonomního nervového systému, zejména sympatických nervů. Tyto systémy reagují jak na běžné stresové události, tak na normální cyklus klidu, i když bývají nejčastěji uváděny jako systémy stresové reakce. Z behaviorálního pohledu je reakcí na stres z ”boj nebo útěk,” u člověka též chování, souvisejí se zdravím (přejídání, konzumace alkoholu, kouření a jiné formy užívání návykových látek). K reakcím na potencionální stresové situace může také patřit zvýšený stav bdělosti umocněný strachem a úzkostí, zejména, když je hrozba definována neurčitě nebo je imaginární a neexistuje-li zároveň žádná jasná alternativní reakce chování, která by hrozbu dokázala odbourat. 9.4. Stres v povolání německého učitele (volně dle Ostthüringer Zeitung) Psychofyziologická zátěž učitelského povolání je jednoznačně prokázána lékařskými metodami a je považována za nemoc z povolání. Velmi angažovaní učitelé jsou často celá léta vystavováni stresu z povolání a objevují se tak u nich vážné zdravotní potíže.V tisku se 27
však objevily názory, že takto postižení učitelé a učitelky se, díky své málo dynamické povaze, na toto povolání nehodí a příčinou jejich stresu je tedy špatná volba povolání. Také studie Postupimské univerzity poukazovala na to, že jsou na učitele v zaměstnání kladeny obrovské požadavky. Vyplynulo z ní, že v roce 2003 byla práce pro učitele ve srovnání s jinými profesemi v oblasti veřejných služeb obtížná. Podle nejnovější studie této univerzity se tato situace ještě zhoršila, hlavně pro učitelky. Nezvládnutelní žáci, velké třídy, mnoho pracovních hodin jsou hlavními důvody, proč je práce učitelů těžká. V posledních letech se na německých školách stále častěji vyskytuje násilí. Zvláštní pozornost se věnuje případům, kdy byli žáci postiženi tzv. amokem (např. v Emsdettenu se bývalý žák ozbrojil noži, puškami, bombami a zaútočil na děti a učitele). Hrubé násilí na školách, pocit učitelů, že pořád častěji musí realizovat stále nové a nové administrativní změny, že nemohou svou práci dělat řádně a v klidu, to vše vytváří u německých pedagogů značný stresový tlak. 9.5. Zdroje stresovanosti v povolání německého učitele (volně dle Cooper, C., 1992) Negativní myšlení Nelze ovlivnit různé životní události, které nás a naše okolí postihují, ale máme vliv na to, jak o těchto událostech uvažujeme a jak s nimi zacházíme. Stres nelze zvládnout při negativním myšlení. Zvládnutí stresu vyžaduje vytrvalost, pozitivní přístup a chuť změnit věci k lepšímu, právě schopnost vidět události pozitvním psychickým filtrem je základem ůspěchu při zvládnutí stresu. Rodiče Spolupráce rodičů a školy je dnes obecně uznávána jako jeden z předpokladů kvalitního výchovného a vzdělávacího prostředí dítěte. Odborná literatura nabízí několik argumentů, proč má být tato spolupráce chápána jako důležitá. Rodiče mohou lépe pečovat o své dítě, 28
jestliže rozumí tomu, jak dítě pracuje ve škole. Postoje rodičů ke školní výchově a vzdělávání mají významný vliv na školní výsledky dítěte. Spolupráce rodičů se školou má pozitivní vliv na výsledky dítěte a jeho postoje k učení. Problémem, který stresuje učitele, protože jim značně komplikuje jejich práci jsou rodiče, kteří málo podporují své děti a nezájímají se o dění ve škole. Opačným probléme je přílišný a přehnaný zájem rodičů, který se projevuje úzkostlivým strachem o dítě. Rodiče také často neobjektivně hodnotí chování a výsledky dítěte ve škole. Následně se snaží ovlivnit profesionální přístup učitele, jsou neustále kritičtí, vůči škole negativně naladěmí, Zbavují se tak svých pedagogických povinností a přesunují odpovědnost za výchovu a vzdělání svých dětí pouze na učitele. Žáci, kteří se nechtějí učit Lenost dítěte může vypadat jako záměr či schválnost, opak je podle odborníků častější. Většinou si tak dítě počíná spíše nevědomě, na lenivost si totiž snadno přivykne. Jedná se totiž o chování návykové, tedy neuvědomované. V německu však lenost není jediným důvodem, proč žák nespolupracuje s učitelem a odmítá se učit. V rámci velkých migrací obyvatel jsou německé školy navštěvovány často žáky s jinou národností a neznalost jazyka tak výrazně ovlivňuje přístup žáka ke škole. Dalším problémem je stále se snižující věk žáků, kteří se setkají s kouřením a pitím alkoholu. Většinou se za účelem kouření a požívaní alkoholu, nebo dokonce jiných omamných látek, setkávají ve skupinkách a začnou zanedbávat nejen učení, ale taky docházku do školy. Množí se také problémy s žáky, kteří mají lehké mozkové dysfunkce. Práce s těmito žáky se stává také velmi náročnou. Učitel k takovým žákům musí přistupovat individuálně. Připravovat se na vyučovací hodiny v souladu s požadavky těchto žáků a umožnit jim podle jejich dysfunkce co nejlépe zpřístupnit probírané učivo. Přístup k žákům s dysfunkcemi vyžaduje od učitele také mnohdy odlišný přístup.
29
Nelze vyjmenovat všechna úskalí učitelů při práci s žáky, kteří se z různých důvodů odmítají učit, je však zřejmé, že každý takový jedinec je komplikací pro práci vyučujícího. Pauzy, které jsou jen zřídka nerušené Ve vyučovacích hodinách je nutné zvládnout osnovami předepsané učivo, ústní a písemné práce, opakovat, průběžně žáky v jejich činnostech kontrolovat, odpovídat na dotazy a nejasnosti. Hodina je tedy plně využitá a přestávky mezi hodinami slouží k vyřizovaní různých záležitostí, které se do vyučovacích hodin nevešly, případně slouží k řešení osobních problémů, omlouvám žáků, poradám apod. Časový rozvrh vyučovacích hodin a přestávek je veřejný a všem známý, a tak i telefonické hovory od kolegů, rodičů a dalších jsou směřovány přímo na přestávku. Učitel tak ztrácí nárok na zaslouženou chvíli klidu, nestíhá se najíst, napít, občerstvit ani vydechnout. A to si ještě musí připravit pomůcky na další a mnohdy odlišnou vyučovací hodinu. Administrativní záležitosti V důsledku přibývajících povinností učitele je nutné si vést stále složitější a náročnější agendu žáka, zpracovávat pravidelná hlášení a statistiky řediteli nebo managerovi školy. Časově není ani zanedbatelná písemná příprava na vyučovací hodinu, aktualizace učiva, příprava didaktických testů, písemnch prací, pomůcek, bodového hodnocení, témat besed, řízených rozhovorů, exkurzí apod. Klima v kolektivu Vzájemné vztahy mezi jednotlivými žáky, mezi učitelem a třídou či žákem ovlivňují, jak se žáci a učitel ve třídě cítí, v jaké atmosféře
se v daném kolektivu pracuje. Dobré
profesionální podmínky pro práci, pochopení, učitelé reflektují a vzájemně spolupracují. Klima ve třídě má vliv na interakci mezi žákem a učitelem, na výkony žáků ve vyučování, motivaci k učení, na efektivnost výuky a na vztah ke škole. Školní klima je typické soustavou cílů, hodnot, výkonů. Důležitý je optimismus k učení žáka, otevřené a přátelské prostředí, pozitivní přístup k předmětu. Napětí v učitelském sboru rozhodně nepřispívá k 30
dobrému klimatu ve škole. Schopný ředitel školu efektivně řídí, komunikuje se žáky, učiteli, rodiči i veřejností. Motivuje a podporuje práci učitelů. Stoupající věkový průměr učitelského kolektivu Přináší s sebou horší flexibilitu, nižší odolnost vůči zátěži a nezájem o nové pedagogické podněty. Všichni ze zkušenosti víme, že starší lidé jsou fyzicky i psychicky pomalejší, z toho lze jednoduše vyvodit, že starší člověk není schopen stresem efektivně bojovat. Neschopnost starších jedinců zvládat efektivně stres odpovídá tomu, co tušíme a pozorujeme u starších lidí. Připadají nám totiž zranitelní a křehcí. Stresová reakce u staršího jedince obvykle trvá i po odeznění působení stresoru. Staršímu tělu trvá déle, než přejde ze stresu zpátky do normálního stavu. Stoupající věkový průměr učitelského kolektivu v tomto ohledu není přínosem pro nastupující děti stále stejného věku. Na druhé straně starší učitelé oplývají pedagogickou zkušeností a jsou schopni ve své pedagogické práci dělat kompromisy. Šetřící politika Je důležté, aby zaměsnavatelé zaměstnávali učitele schopné a obětavé, nikoli, aby se kvalitní učitele obětovali šetřící politice. Přibývající úsporná opatření ve financování školství a vzdělávání vedou ke zvyšování žáků ve třídách či skupinách, k odbourávaní různých podpůrných programů a opatření snižování počtu poznávacích exkurzí, výletů, rušení a omezování vzdělávacích projektů učitelů i žáků, nákupu inovovaných pracovních pomůcek atd. Přehnaný pedagogický optimizmus Učitelé v Německu očekávají v konečné fázi lepší výsledky žáků, než ve skutečnosti jsou, což vede k rozporu nároků s realitou a to zapřičiňuje stres. Učitel má pocit selhání a výčitky, trápí se tím, že selhal a jak to příště udělá lépe. 31
Němečtí učitelé jsou přesvědčeni o tom, že svoje povolání nebudou schopni vykonávat do důchodového věku, vzhledem k jeho obrovské psychické náročnosti. Tato skutečnost vyvolává po dobu jejich aktivního pracovního života také stres. Člověk nenalézá nebo ztrácí v každodenní práci smysl Učitelé, kteří trpí pocity nesmyslnosti a marnosti ze své každodenní práce ve škole, případně z učitelského povolání vůbec, se ocítají v začarovaném kruhu. Musejí totiž pro zvládnutí vyučovacího dne vynaložit mnohem více energie. To v nich zároveň umocňuje pocit stereotypu a monotónnosti z práce a přednost dostane tzv. vnitřní výpověď tj. vnitřně se svým povoláním rozejdou a dělají právě jen tolik, aby nedostali výpoveď. Důsledkem je nárůst negativních reakcí ze strany žáků, rodičů i kolegů. Z toho plynou, posilují se a podporují nejrůznější konflikty a stresové situace. Nižší prestiž učitelského povolání Společnost vnímá negativní obraz učitelské profese, která je nucena se neustále ospravedlňovat a bránit svůj společenský statut, své učitelské povolání. S ohledem na náročné požadavky společnosti v přípravě budoucích učitelů existuje rozpor. Zatimco výše uvedené stresující faktory téměř výlučně zasahují vztahovou kompetenci učitele (jeho dovednosti jednat s žákem, rozvíjet žákovy schopnosti, naučit své svěřence kompenzovat osobní nedostatky, přimět žáka k optimálnímu rozvoji jeho individuálních schopností, rozvíjet jeho percepci, podněcovat
zájmy apod.), spočívá těžiště studia
učitelkého povolání v oblasti didaktické a vědecké. 9.6. Vliv stresu na učitele Psychotické funkce zasažené stresem, které uvádí německý učitel:
Obtížně se soustřeďuji
Pociťuji fyzickou únavu a vyčerpanost
Neraduji se ze své práce
Trpím náchylností k nemocem 32
Mám nechuť pomáhat problémovým žákům
Jsem sklíčený
Pochybuji o svých profesních schopnostech a dovednostech
Výhýbám se odborným a soukromým rozhovorům s kolegy
Jsem bezmocný v konfliktních situacích
Nemám zájem o odborný růst a profesní zdokonalování
Pociťuji vnitřní neklid, nervozitu a napětí
Vyučování omezuji na pouhé zprostředkování učiva
Přemýšlím o změně povolání
Cítím se ustrašeně
Trpím nedostatkem pochopení od mých nadřízených
Trpím bolestmi hlavy, žaludku a nespavostí
Vyhýbám se rozhovorům se žáky
9.7. Vliv stresu na zdraví (přeloženo volně dle Tewes, Wildgrube, 1992) Při stresu vydáváme množství energie, která způsobuje rychlou únavu. Je-li stresu příliš, začneme mít problémy s onemocněním cukrovkou označované jako cukrovka II. typu. Mohou se objevit srdeční záchvaty. Stres může být příčinou zažívacích potíží. Opakované studie ukázaly, že se vředová choroba vyskytuje spíše u jedinců, kteří jsou úzkostní, depresivní, nebo kteří zažívají těžké životní stresory. Pod vlivem stresu může také docházet k oslabení pamětia jestliže stres přetrvává příliš dlouho, může dojít až ke ztrátě paměti v procesu dlohodobé deprese. Důsledky chronického stresu znamenají pro srdce, krevní cévy a ledviny pracovní přetížení. Jednoduše řečeno, způsobí opotřebování celého organizmu. Opakovaná stresová aktivace vyvolá únavu a poškodí všechny hlavní systémy těla. 10. Překonávání stresu Existují tři východiska pro zvládání stresu: 1. Snížit počet stresových situací během pracovního dne. 33
2. Zmírnit emoční vzrušení, které se dostavuje stresem. 3. Změnit způsob zacházení se stresovými situacemi, které nemohu olivnit (např. změnou postoje, využíváním relaxačních cvičení atd.). 10.1. Změna myšlenkovýh a pocitových vzorců vyvolávajících stres Podle psychoterapeuta Alberta Ellise (1993), zakladatele racionálně-emotivní terapie, spočívá hlavní příčina psychických obtíží a stresu v iracionálních myšlenkových vzorcích. Počítáme k nim zjednodušování, ukvapené jednání, chybné předpoklady, nesprávné závěry a dogmatické přesvedčování. Myšlenkové vzorce hrají významnou roli v psychice stresovaného učitele. Při analýzách stresu se opakoveně ukazuje, že důsledkem stresu je hněv, zklamání a rozmrzelost ze zaměstnání. Současně dochází k nepříjemné sebedevalvaci osobnosti. Velmi často můžeme u učitelů pozorovat představu, že učitel je dobrý jen když nedělá chyby, že jedině učitel je sám odpovědný za blaho žáků apod. Řada myšlenkových vzorců je nám vštěpována již od dětství prostřednictvím rodiny a širšího sociálního okolí. Později se přidává vliv učitelů a dalších autorit. Čím méně si přijímaná hodnocení ověřujeme, tím škodlivější jsou pro naše vlastní myšlení a jednání. Kdo chce odbourat stres z povolání, musí hledat vnitřní stresory, identifikovat je a prozkoumat jejich správnost. Cílem tohoto jednání je nalézt racionální způsob myšlení a ten pak uplatňovat během každého pracovního dne. 10.2. Přerušit negativní pocitové stavy Jedná se spíše o strategii imunitace, tj. získávání odolnosti proti stresu v konkrétní zátěžové situaci. Když se učitel dostane do situace, kdy už nemůže sám ovlivnit okolnosti vyvolávající stres (např. rodiče žáka v rozhovoru nečestným způsobem zpochybňují učitelovy pedagogické schopnosti aj.), bude se chtít ochránit před tím, aby se dostal do negativního citového vztahu. Předstíraný klid a nahromaděný vztek škodí zdraví.
34
10.3. Sebejistě se vyrovnávat s nároky druhých Učitel je vystaven nárokům nejrůznějších osob. Žáci očekávají srozumtelnost výkladu, rodiče požadují účinné zprostředkování vědomostí a znalostí svým potomkům, zajištění jejich trvalého pokroku v učení, ochranu jejich dětí. Kolegové očekávají dobrou náladu, empatii k jejich problémům, vedení školy očekává dosažení vyukových cílů, bezkonfliktnost, objektivnost posuzování výkonu žáků, udržování disciplíny ve třídě, příkladné chování, profesionální angažovanost, připravenost podávat informace apod. Veřejnost má také nemalé nároky na připravenost žáka pro trh práce. Očekávání kladená na učitele jsou velmi vysoká. Chce-li učitel všem nárokům vyhovět, ocitá se zcela zákonitě ve stresu. Kdo chce odbourávat stres musí se vydat tzv. zlatou střední cestou. Tlak nároků a očekávání druhých lze zmírnit i tím, že dá svému okolí jasně najevo, do jaké míry je pracovně vytížen. Mnozí lidé se stále domnívají, že učitel má tolik volného času, že hravě zvládne zpracovat každý úkol, každý stres, a proto může být bez omezení zatěžován. Lékaři, odborníci na nemoci z povolání, však dokazují, že opak je pravdou (MüllerLimmroth, 1993). Z různých výzkumných studií vyplývá, že být učitelem patří k psychicky najnáročnějším povoláním s vysokou mírou opotřebovanosti organizmu. Takové poznatky je třeba otevřeně veřejnosti sdělovat. 10. 4. Relaxace I v německé literatuře najdeme mnohá doporučení jak stresu přadcházet, jak stres minimalizovat a odbourávat. Rady a návody jak se udržovat v dobré psychické a tělesné kondici jsou dostupné v každé knihovně, na internetu, v časopisech, novinách a ostatních médiích. Není tedy třeba se opakovat a celou škálu nabízených možností k relaxaci podrobně a opakovaně opisovat.
35
10.5. Fyzické cvičení Cvičení je jeden z nejběžnějších způsobů jak uvolnit stres. Pohyb se osvědčuje jako mechanizmus na zmírnění stresu. Pomáhá uvolnit hladinu noradrenalinu uvolněného při stresové reakci a zvýšit obranyschopnost proti infekcím. Cvičením se stresová situace zmírňuje a člověk se jím připravuje i na to, aby lépe zvládl budoucí stres a vzdoroval depresi. Podle Světové zdravotnické organizace bude deprese okolo roku 2020 druhou nejčastější příčinou smrti. Především proto, že náš životní styl, tedy i životní styl pedagogů je čím dál tím stresovější. 10.6. Odpočinek dýcháním Příroda nám nadělila skvělý způsob, jak aktivovat relaxační reakci, a to v podobě mimovolné tělesné funkce, kterou dokážeme řídit i vědomě – totiž dýchání. Nic není pohodlnějšího, než použít vlastní dech k tomu, abychom obnovili ztracenou rovnováhu. Potřebujeme-li zklidnit rychlé dýchání ze strachu nebo posílit mělké úzkostné dýchání, pár uvědomělých nádechů může náš stav zlepšit. 10.7. Meditace Při meditaci se soustředíme na svůj dech, kterému umožníme projevit se jeho vlastním opakujícím se rytmem. Jedna nebo dvě meditace denně, nejlépe každý den ve stejnou dobu, změní způsob, jakým tělo reaguje na stres, protože účinky jedné meditace mohou vydržet po celý den. Přestože existuje jen málo studií o účincích meditace, pouhá skutečnost, že se podílí na lepší soustředěnosti a uvolnění organizmu, je přínosem pro zdraví. Meditační praxe uvádí také několik praktických rad jak využít myšlenky ke zvládání stresu :
považovat problémy za příležitost k dalším úspěchům,
nebrat si vše osobně,
na každý problém není správná odpověď, 36
bránit se zobecňování problémů,
být sam sebou,
kontrolovat sami sebe.
37
11. Shrnutí získaných poznatků Důležitým stresujícím faktorem pro učitele v České republice jsou špatné platové podmínky. Srovnání platů učitelů a jiných profesí s vysokoškolským vzděláním není pro učitele příznivé. Průměrný plat učitele je nyní těsně nad 22 tisíci korunami. Tento plat však nemají všichni a je v něm i odměna za hodiny navíc, za řídící a zájmovou práci vysokoškolák v soukromé sféře vydělá dvojnásobek a vysokoškolák ve veřejném sektoru průměrně 29 tisíc korun. Průměrný plat německého učitele je až čtyřnásobně větší než jeho českého kolegy a v internetové nabídce práce učitele nehledají. Učitelství je totiž v Německu profesí, kterou bez vážných zdravotních či morálních důvodů neztratíte. Z toho je zřejmé, že německý učitel na rozdíl od českého není z uvedených důvodů stresován jak jsem správně odhadla v hypotéze A. Domnívám se, že většina z nás chce pracovat a pracovat dobře. Chce však i přiměřenou odměnu za dobře vykonanou práci. Ta je velmi důležitá a dobrým důvodem vůbec pracovat. Je stresující, když vysokoškolák s velkou odpovědností ve své práci nedokáže (i kdyby se snažil sebevíc) vydělat nadprůměrně. Dalším zdrojem stresu pro oba srovnávané učitele je přístup rodičů k dítěti a ke škole. Rodičem se při troše štěstí může stát téměř každý. Neexistuje však pro rodiče žádná povinnost dále se vždělávat jak na dítě působit, aby se všestranně rozvíjelo a výchova rodiči tak byla obdobná, podporovala a utvářela správný přístup ke vzdělávání, chování i zdraví. Na rozdíl od učitele, který projde intenzivním a dlouhým procesem vzdělávání, než je mu učitelství svěřeno. Je pak velmi težké a stresující, když rodiče nespolupracují nebo
dokonce
výchovu
z
různých
důvodů
(přílišné
zaměstnanosti,
sociální
nepřizpůsobivosti apod.) zanedbávají. Tyto problémy jsou pro srovnávané země stejné. Za mnohé stresující zážitky si však člověk v jakékoliv rozvinuté zemi může sám. Především přehnanými nároky na sebe sama. Způsobujeme si stres naprosto nesmyslnými a současně nesplnitelnými požadavky. Chceme být šťastní, úspěšní, dokonalí, silní, vstřícní, snaživí, precizní a ještě to vše zvládat co nejrychleji. 38
Dokonalost je nedostižitelná, silný člověk se domnívá, že nesmí v ničem selhat, přehnaně vstřícní lidé nejsou asertivní, protože se nenaučili říkat “ne”, snažení mnohdy ztrácí cíl a stihnout vše co nejrychleji vede k neustálemu zmatku a dílčím, neúplným výsledkům. Neopominutelnou příčinou stresu učitele je stále vetší arogance a agresivita žáků navzájem i vůči učiteli, rostoucí paradoxně s délkou demokracie v porovnávaných zemích. V Německu existuje řada vzdělávacích kurzů týkajících se stresu, školy pořádájí odborné přednášky na toto téma. Řada pracovišť se věnuje výzkumu učitelského stresu, z toho všeho vyplývá dobrá informovanost a prevence daného problému. Je zřejmé, že nejdůležitější v boji proti negativnímu stresu je jeho dokonalé poznání a z toho vyplývající účinná primární prevence. Výchovou ke zdraví a zdravému životnímu stylu se již řadu let zabývá u nás jako jedna z mála Katedra pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Významnou aktivitou PdF MU byla realizace výzkumného projektu doc. PhDr. Evžena Řehulky, CSc, který svým širokým záběrem zkoumání kategorie zdraví zapojil do výzkumu odborníky z nejrůznějších oborů mnoha zemí a umožnil spojit myšlenky pedagogické psychologie, psychologie zdraví, sociálního lékařství a pedagogiky a vytvořit koncepci, která umožňuje nový pohled na práci učitele a jeho zdraví.V Ostravě se problematikou stresu vysokoškolských učitelů zabývá doc. PhDr. Karel Paulík, CSc. V Německu řeší zdraví učitelů celá řada pracovišť vysokých škol, zejména Freie Universität Berlin, konkrétně Univ.-Prof. Dr. Ralf Schwarzer. V hypotéze B jsem se domnívala, že problematice stresu je v Německu věnovaná větší pozornost než v České republice. Na základě uvedených zjištění lze hypotézu potvrdit.
39
Závěr
Díky primární prevenci a nízkoprahové dostupnosti informací z literatury nebo médií se tématika psychických potíží, zejména stresu, stává součástí života dnešního člověka V diagnostické oblasti neurotických poruch, tzn. zejména problematiky nejrůznějších úzkostí, depresí a stresu z vyčerpání, je zaznamenán jednoznačný příliv postižených jedinců. Rovněž přibývá pacientů s psychosomatickými potížemi, tedy takových, kteří své stavy přímo znázorňují tělesnými symptomy, nejčastěji bolestmi hlavy, zad, žaludku a střev, bušením srdce, vysokým krevním tlakem, kožními problémy apod. Tyto potíže a poruchy jsou v těsném spojení s životním stylem člověka v dnešní, tzv. moderní době. Je ale laciné říci, že za všechno může doba. Stres ve své podstatě není žádnou nemocí či poruchou, ale velmi užitečným zařízením signalizujícím, že se s člověkem něco děje a dává mu možnost na to reagovat a svůj život si lépe rozvrhnout a přizpůsobit svému zdraví. Je dobré si také uvědomit, že existují psychoterapeuti nebo psychiatři, kteří poskytují v jistém smyslu slova služby lidem, kteří své problémy hodlají řešit.
40
Resumé V předložené bakalářské práci se zabývám vlivem stresu na osobnost učitele s přihlédnutím na odlišnosti v českém a německém prostředí. V teoretické části jsem definovala hlavní pojmy stresu, jeho příčiny a vliv na učitele. Mou snahou také bylo dobrat se k užitečným radám pro zvládání stresu v učitelské profesi.V praktické části jsem pracovala na stejném poli, avšak s pomocí německé literatury, kterou jsem si přeložila a zároveň jsem čerpala z půlročního studijního pobytu v německy mluvící zemi. Získané informace a zkušenosti jsem porovnala.
Résumé In the presented Major Thesis I deal with the influence of stress on teacher´s personality with consideration on the differences in czech and german background. In the theoretical part I defined the main notions of stress, its causes and the influence on the teacher. My effort was also to get to the useful advices for coping with stress in the teacher´s profession. In the practical part I worked on the same field of interest, however with the aid of german literature, that I translated and studied during my six-month stay in the german speaking country. And then I compared the gained information and experience.
41
Použitá literatura:
Umlauf, K., Valanská, Z., (Ne)přítel stres. 1. vyd. České Budějovice: 1991. 191 s. IBSN 80-02-00945-2. Schreiber, V., Lidský stres. 1. vyd. Praha: 1992. 80 s. IBSN 80-200-0458-0. Mühlpachr, Pavel. Patologické závislosti u dětí a mladistvých I. Pedagogická orientace, Brno : Konvoj, 4, 2/99s. 69-80. ISSN 1211-4699. 1999. Šolcová, I., Umíte si poradit se stresem. 1. vyd. Praha: 1995 Wilkinson, G., Stres. 1. vyd. Praha: 2001. 96 s. IBSN 80-247-0092-1. Fontana, D., Psychologie ve školní praxi. 1. vyd. Praha: Portál 2003. 416 s. Míček, L., Zeman, V., Učitel a stres. 1. vyd. Brno: 1992. 169 s. IBSN 80-210 0521-1. Charvát, J., Život adaptace a stres. 2. vyd. Praha: 1970. 136 s. Pracovní stres a zdraví. Výzkumný ústav bezpečnosti práce. Praha: 2005. 20 s. IBSN 80-903604-1-6. ECO, Umberto. Jak psát diplomovou práci. Olomouc: Votobia 2000, 1997. 271 s. IBSN 80-7198-173-7. Cooper, C., Stressbewältigung: Person, Familie, Beru. München, Wien: 1981. 187 s. IBSN 3-541-09781-7. http://www.zdravcentra.cz/cps/rde/xchg/zc/xsl/81_25098.html http://www.br-online.de/wissen-bildung/thema/zukunftjugend/index.xml http://www.weg-vom-stress.de/Home/default/default.htm http://www.tlv.de/index.php?id=371&contUid=1145 http://mujweb.cz/sport/jurasekg/cojetoaerobic.htm file:///C:/Documents%20and%20Settings/Vaio/Desktop/asertivita.htm http://ucitelske-listy.ceskaskola.cz/Ucitelskelisty/Ar.asp?ARI=103466&CAI=2155 http://www.blisty.cz/art/32093.html http://www.blog.aktualne.centrum.cz/jiriparoubek.php?itemid=1608 http://www.muni.cz/ped/general/about
42
43
