MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra historie

MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra historie

Záchranné archeologické akce na výzkumu velkomoravského mocenského centra ve Znojmě - Hradišti I. Bakalářská práce

Brno 2009

Vedoucí bakalářské práce: doc. PhDr. Bohuslav Klíma, CSc. Vypracoval: Marek Těšík

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a použil jsem literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne.....................

…....................... Podpis

2

Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval doc. PhDr. Bohuslavu Klímovi, CSc. za vedení a příkladné podněty při vzniku práce. Dále patří poděkování Mgr. Lukáši Kratochvílovi za pomoc při analýze nálezového materiálu a Bc. Josefu Kováčikovi za digitalizaci plánů.

3

Obsah:

1. Znojemsko a město Znojmo ..................................................................................... 7 1.1. Přírodní poměry Znojemska............................................................................ 8 1.2. Geologie Znojemska ....................................................................................... 9 1.3. Společenský vývoj na Znojemsku................................................................. 11 2.

Hradiště sv. Hypolita.......................................................................................... 15 2.1 Historie výzkumů na Hradišti ........................................................................ 22 2.2. Nadační fond sv. Hypolita............................................................................. 28

3.

Výzkum v jihovýchodní části hradištní ostrožny – sonda Pokorný ................... 31

4.

Prospekce zkoumané plochy .............................................................................. 32

5.

Metodika výzkumu............................................................................................. 32

6.

Metodika zpracování nálezového materiálu....................................................... 34 6.1 Soupis nálezového materiálu (drobné nálezy) ............................................... 35 6.2 Soupis nálezového materiálu (keramika) ………………………………….. 37 6.3 Sídlištní objekty …………………………………………………………….46

7. Zhodnocení výzkumu ……………………………………………………………49 Závěr ………………………………………………………………………………..51 Resumé ……………………………………………………………………………..53 Seznam literatury a zdrojů…………………………………………………………..54 Seznam příloh ………………………………………………………………………57 Přílohy ……………………………………………………………………………...58

4

Úvod Přes značný rozmach archeologických výzkumů, které se v několika časových vlnách prohnaly přes významné lokality osídlené dávnými Slovany, nemůžeme tuto kapitolu českých a moravských dějin zdaleka uzavřít. Zejména období 7. až 10. století můžeme označit za mlhavou dobu minulosti vlastního národa. Archeologie značnou měrou přispívá k rozšifrování mnohých nejasností o životě dávných Slovanů nejen v tomto údobí, nicméně častá absence historických pramenů je v tomto kontextu klíčovou záležitostí. Pokolením vědců a badatelů tedy nezbývá jiná možnost, než trnitá a zdlouhavá cesta archeologických výzkumů, které pomalu, ale jistě, vedou k odkrývání tmavých míst historie dnešní České republiky. Přirozeností člověka je odhalovat svoji historii, jelikož můžeme snadněji pochopit společenský vývoj, který lidé v čase prodělali, a který je určující i pro chod soudobé společnosti. Stejně tak můžeme chápat i historické společenské vztahy na našem území, které sledujeme v dobách, kdy početné slovanské kmeny osídlili mnohá území, která dnes pojímáme jako vlast Čechů, Moravanů a Slezanů. Zprávy o kmeni Venetů, Antů či Slovanů máme jen kusé a zprostředkované od cizích autorů, jako například římský Jordanés. Pohyb těchto kmenů sledujeme až od rozsáhlých oblastí ústí Drávy do Dunaje, jak píše Beranová. Ze 7. a 8. století se nám dostává o Slovanech zpráv z kroniky Fredegarovy, ale to už toto etnikum registrujeme jako západní Slovany a předzvěst Sámovy říše. Vytvářely si sídla, která dnes v pozůstatcích shledáváme národním kulturním pokladem. Jako drahocenné dědictví je nutné tyto střípky nejen chápat, ale také k nim ostražitě přistupovat. Takovýmto obezřetným přístupem je právě archeologie, která tyto střípky sumarizuje a hledá různá vodítka pro dějinnou skládačku. Tématem této bakalářské práce bude v podstatě malý příspěvek k této skládačce, na jejímž vrcholu stojí badatelská práce zabývající se archeologickou lokalitou Znojmo – Hradiště. Příspěvkem bude jednak teoretický kontext svázaný s tímto významným výšinným velkomoravským hradištěm a také zpracování výzkumu z přelomu července a srpna roku 2005, který provedl tým techniků a posluchačů Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně pod vedením doc. PhDr. Bohuslava Klímy, CSc. Toto mocenské centrum značně přesahovalo dnešní reálné meze lokality a je možné s Hradištěm počítat k nejvýznamnějším hradiskům tehdejší doby vůbec. 5

Cílem této bakalářské práce bude stručné uvození lokality Znojmo – Hradiště do širšího kontextu a na pozadí historie badatelských činností na významné archeologické lokalitě zpracovat záchranný výzkum s pracovním názvem „sonda Pokorný“.

Výzkum

prováděný

v letních

měsících

roku

2005

spadá

do

systematického vědeckého působení doc. Bohuslava Klímy na Hradišti sv. Hypolita. První teoretická část práce si klade za cíl stručně charakterizovat významnou archeologickou lokalitu po stránce přírodních poměrů, všeobecné zařazení do širšího kulturního, sociálního a historického kontextu a také z hlediska přiblížení historie zdejších výzkumů. Cílem práce je i všestranný a přehledný nástin charakteristiky znojemského Hradiště. Praktická část práce si pak klade za cíl na základě všestranné charakteristiky hradištní ostrožny popsat výzkum na „sondě Pokorný“, sumarizaci nálezového materiálu, jeho kresebné a fotografické zachycení a vyhodnocení. Součástí práce bude zpřehlednění výkresové dokumentace tohoto výzkumu. Tato praktická část bude použita pro účely sestavení nálezové zprávy, která bude vycházet z výsledků analýzy nálezového materiálu a bude pracovat s vybranými vyabstrahovanými částmi této bakalářské práce. Výsledkem práce má být i stanovení hypotéz, které mohou vést k osvětlení formy osídlení na této lokalitě. Práce bude používat spektrum několika metod, které jsou nutné při sestavování textu akademické či vědecké práce. V prvé řadě budu pracovat s metodou analyticko-syntetickou, dále pak s metodou induktivní a deduktivní. V neposlední řadě bude práce používat metody historicko-srovnávací a analýzy přímých hmotných pramenů.

6

1. Znojemsko a město Znojmo Znojemskem rozumíme nemalý region rozléhající se v rámci Jihomoravského kraje v jeho jihozápadní oblasti. Značnou částí regionu se vine řeka Dyje, jejíž povodí při hranici s Rakouskem tvoří Národní park Podyjí. Správním, kulturním a hospodářským centrem regionu je bývalé královské město Znojmo. Nadmořská výška u radnice je 289 m nad mořem, počet obyvatel při posledním sčítání lidu k 20. září 2001 dosáhl celkového počtu 34 679.1 „Bohaté a úrodné Znojemsko začíná svoji historii hluboko v době kamenné. Za statisíciletí se v jeho rovinách a pahorkatinách vystřídalo nespočet různých lidských společenstev, anonymních, i známých podle jména a etnické příslušnosti.“2 Město Znojmo již od středověku tvořilo společně s Olomoucí a Brnem silný triumvirát vlivných moravských oblastí. Jeho poloha je předurčena k roli obchodní křižovatky a nárazníkového pásu ve styku s oblastmi rakouských, a dříve germánských a římských oblastí. Stejně jako touto prací zkoumaná lokalita znojemského Hradiště má i město Znojmo své počátky spjaté s hradištní formou osídlení. Dnes město leží, vůči studované archeologické lokalitě, pod protilehlou ostrožnou vypínající se nad centrem města a nesoucí Znojemský hrad. V popisu byl tento hrad dvojdílným hradištěm rozlohy asi 2 ha původně opevněným na přístupné severovýchodní straně nedochovanou hradbou a příkopem. Akropole na západní straně areálu byla od předhradí oddělena širokým příkopem. Na ploše předhradí se dosud zachovala rotunda sv. Kateřiny založená v polovině 11. stol., která byla roku 1134 zaklenuta kopulí a vyzdobena nástěnnými malbami mariánského cyklu a tzv. galerií Přemyslovců. Zdejší poloha byla ale osídlena již v eneolitu, době bronzové, halštatské a v mladší až pozdní době hradištní, kdy zde patrně Břetislav I. založil během 1. poloviny 11. stol. přemyslovské správní hradiště. Románsko – gotický hrad vznikl na kraji ostrožny ve 13. stol. a byl později renesančně a barokně přestavěn na zámek.3 Roku 1190 byl v blízkosti Znojma knížetem Otou založen premonstrátský klášter Louka, jehož pozdně románský kostel, trojlodní bazilika s dvojlodní kryptou pod protáhlým presbytářem a dvojicí věží v západním průčelí prokazují i znaky rané

1

http://www.znojmocity.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=19341&id=1253&query=po%C4%8Det+o byvatel&p1=1002 ( 30.3. 2009 ). 2 PODBORSKÝ, V., VILDOMEC, V.: Pravěk Znojemska. Brno 1972, s. 5. 3 SUČKOVÁ, K., ABUŠINOV, R.: Staroslovanské hrady, Slovanská hradiště v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příbram 2005, s. 99.

7

gotiky.4 Samotné Znojmo bylo založeno r. 1226, kdy se feudální sídla pod hradem proměnila v město, které od r. 1328 užívalo v pečeti a později i ve znaku moravské šachované orlice, později doplněné o tři lilie na každé straně, které byly malovány zlatou barvou. Lilie byly nahrazeny písmenem „Z“, které je dodnes kladeno červenobílé orlici na prsa.5 Znojmo se pyšnilo privilegovaným statutem královského města. Dnes je kulturním centrem Znojma také Jihomoravské muzeum, disponující bohatými sbírkami a působí zde Státní okresní archiv. 1.1. Přírodní poměry Znojemska „Příhodná poloha Znojemska mezi Alpami na jihu, Českomoravskou vrchovinou na severozápadě a Karpatami na východě předurčila tuto teplou a úrodnou oblast k intenzivnímu osídlení člověkem již od pravěku. Prostupnost a otevřenost kraje způsobily, že Znojemsko bylo zúčastněno na vývoji všech prehistorických a raně historických dob a že často hrálo roli velmi významnou v rámci středoevropském.”6 Znojemsko se rozkládá na rozhraní dvou orografických jednotek Českého masívu, jihovýchodní části Českomoravské vrchoviny a jihozápadního okraje Dyjskosvrateckého úvalu. Základním rysem poměrně plochého reliéfu je výskyt rozsáhlých plošin oddělených často výraznými svahy a prořezaných hlubokými údolími řek Dyje, Jevišovky a Rokytné spolu s údolími některých jejich menších přítoků.7 Svou polohou je celá oblast předurčena k výskytu teplomilných rostlin. Na jižních svazích jihomoravských pahorkatin se ve zbytcích zachovaly teplomilné doubravy, na svazích severních spíše dubo - habrové lesy, na spraších a hlínách mají lesostepní porosty ráz drnové stepi.8 Na skalách rostou borovice a kde je smrkový porost, tam jde vždy o zásah lesního hospodářství, které porušuje přirozený ráz vegetace krajiny.9 Rostlinstvo v západní oblasti patří hercýnské květeně, která je součástí středoevropské lesní květeny vázané na chudé půdy rulových a žulových hornin. Východní část pak zahrnuje xerotermní území teplomilné květeny jižní Moravy soustředěné na různých typech lesostepí a vyskytují se zde také slaniska a 4

LÍBAL, D.: Znojmo. Brno 1970. AUGUSTIN, J.: Velká encyklopedie měst a obcí ČR. Sokolov 2001, s. 703. 6 PODBORSKÝ, V., VILDOMEC, V.: Pravěk Znojemska. Brno 1972, s. 24. 7 Tamtéž 8 PODBORSKÝ, V., VILDOMEC, V.: Pravěk Znojemska. Brno 1972, s. 25. 9 VLACH, V.: Příroda v okolí Znojma. In: LÍBAL, D., HAVLÍK, L.: Znojmo: Městská památková rezervace a památky v okolí. Praha 1961, s. 79. 5

8

často lužní lesy.10 V okolí Znojma se také vyskytují zbytky solných půd, na nichž můžeme najít slanomilné rostliny – halofyty.11 Vzhledem k intenzivnímu osídlení oblasti v nejstarších dobách je přírodní ráz krajiny pozměněn zemědělskou činností. Zajímavostí jižních svahů samotné hradištní ostrožny Hradiště sv. Hypolita nad řekou Dyjí je i výskyt enkláv teplomilné květeny – tařice skalní, třemdava bílá, plamének přímý, hvězdnice chlumní a rostou zde i zbytky starých kultur ovocných stromů – mišpulí, které jsou poživatelné po přejití mrazem a následném změknutí.12 „Zvířena západního Podyjí patří k běžným druhům středoevropské lesní zóny palearktické oblatsi, s nimiž se setkáváme kdekoliv v lesních prostorách naší republiky. Naproti tomu zvířena jihomoravské nížiny má svůj specifický charakter díky typickému geografickému prostředí. Pozoruhodná je zde především druhová mnohotvárnost vodního ptactva... .”13

1.2. Geologie Znojemska Celý region disponuje značnou rozmanitostí tvarů terénu. Je nutné zmínit, že jsou to vedle historických památek, také přírodní scenérie, kvůli kterým je město Znojmo a jeho okolí jedním z největších turistických lákadel České republiky. „Morfologie terénu byla utvářena v dávných geologických dobách před mnoha miliony let složitými přírodními pochody podmíněnými změnami tlaků a teplot, které působily na původní horniny (pochody tektonické, metamorfní, sedimentační apod.).“14 Příkladem může být pronikání plastických hmot – magmatu, které bortily a klenbovitě vydouvaly vrstvy pod které pronikly.15 „Po geologické stránce je Jihovýchodní část Českomoravské vrchoviny na Znojemsku budována dyjskou klenbou moravika a moldanubikem.“16 „Od Znojma směrem na Ostravu a na druhé straně k Rakouskému Retzu probíhá hranice dvou hlavních geologických jednotek, označovaných na západě jako Český masiv, na východě jako Karpatská soustava.

10

PERNICA, M.: Podyjí a Jihlavské vrchy. Praha 1978, s. 10. VLACH, V.: Příroda v okolí Znojma. In: LÍBAL, D., HAVLÍK, L.: Znojmo: Městská památková rezervace a památky v okolí. Praha 1961, s. 79. 12 KOVÁŘ, L.: Toulky Moravou. Brno 1997, s. 183 – 184. 13 PERNICA, M.: Podyjí a Jihlavské vrchy. Praha 1978, s. 10. 14 PÍSAŘÍČKOVÁ, L.: Geologie Znojemska: Stručný průvodce expozicí Jihomoravského muzea. Znojmo 1976. 15 VLACH, V.: Příroda v okolí Znojma. In: LÍBAL, D., HAVLÍK, L.: Znojmo: Městská památková rezervace a památky v okolí. Praha 1961, s. 78. 16 PODBORSKÝ, V., VILDOMEC, V.: Pravěk Znojemska. Brno 1972, s. 24. 11

9

Zásadní rozdíl obou těchto jednotek je dán dobou jejich vzniku, jejich stářím.“17 Dělící čáru mezi jednotkami můžeme v oblasti vytyčit přibližně na přímce Znojmo – Moravský Krumlov.18 „Český masiv prvohorního stáří vznikal v době tzv. hercynského vrásnění (před 350 – 300 miliony let) a je budován horninami vyvřelými a přeměněnými, tedy pevnými horninami tvořícími skály a vyvýšeniny, třebaže jsou za dlouhou dobu svého vzniku značně zaobleny působením zvětrávání.”19 Právě tento aspekt geologické charakteristiky Znojemska můžeme sledovat i v lokalitě samotného Hradiště, kdy je řada výzkumů prováděna v obtížných podmínkách. Ty jsou zapříčiněny skalnatým podložím, které se vyrýsuje při postupném skrývání plochy v rámci archeologických výzkumů. Co se samotné lokality Hradiště týká, tak: „Petrograficky je ostrožna budována dyjskou žulovitou rulou. Tento skalní podklad, který vychází na četných místech na den, je kryt eluviem matečné horniny, eluviálními hlínami, svahovými sutěmi i hlínami a zbytky neogenních náplavů (štěrky, písky, jemné slíny a jíly), které v období třetihorních mořských transgresí vyplnily stará údolí peneplenu a jeho sníženiny.“20 Karpatská soustava vznikala v době tzv. alpinského vrásnění v druho až třetihorách před 100 – 30 miliony let.21 Je tedy jasné, že obě jednotky jsou odlišné stářím, které je determinuje i v různorodém složení i tvaru reliefu. Karpatská soustava je narozdíl od Českého masivu budována usazenými horninami (písky, jíly) jako pozůstatky činnosti mladotřetihorního moře v době před 30 miliony let, takže území této jednotky se vyznačuje plochým rovinatým terénem.22 V rámci konkrétní geologické

charakteristiky

lokality

je

nutné

vymezit

především

oblast

Dyjskosvrateckého úvalu. Ten je na Znojemsku tvořen miocénními sedimenty, jíly, vápnitými jíly, písky a štěrky.23 Složitým vývojem, který se započal již v období prvohor, můžeme Dyjský masiv charakterizovat jako sled jednotlivých pruhů hornin

17

PÍSAŘÍČKOVÁ, L.: Geologie Znojemska: Stručný průvodce expozicí Jihomoravského muzea. Znojmo 1976. 18 PERNICA, M.: Podyjí a Jihlavské vrchy. Praha 1978, s. 10. 19 PÍSAŘÍČKOVÁ, L.: Geologie Znojemska: Stručný průvodce expozicí Jihomoravského muzea. Znojmo 1976. 20 KALOUSEK, F.: Velkomoravské hradisko ve Znojmě – Hradišti na Moravě. In SPFFBU C 2. Brno, 1955. s. 9. 21 PÍSAŘÍČKOVÁ, L.: Geologie Znojemska: Stručný průvodce expozicí Jihomoravského muzea. Znojmo 1976. 22 Tamtéž 23 PODBORSKÝ, V., VILDOMEC, V.: Pravěk Znojemska. Brno 1972, s. 24.

10

označovaných jako: svorová zona, vnější fylity, bítešská rula, vnitřní fylity.24 Díky složitosti geologického vývoje je na Znojemsku charakteristická značná horninová – petrografická rozmanitost, ale na zastoupení nerostů je okres Znojmo poměrně chudý: pouze různé formy kysličníku křemičitého (křemen) nebo limonitu, v území svorové zony pak granátu.25

1.3. Společenský vývoj na Znojemsku Jak již bylo zmíněno, oblast Znojemska byla osídlena již od pravěku. Důvodem jsou klimatické podmínky a úrodnost kraje. „Morava je svým Hornomoravským i Dolnomoravským úvalem plně otevřena k tepně dunajské a s ní tvoří geograficky nedílný celek, přičemž sdílí s tímto prostředím stejné společenské osudy jak ve smyslu vyššího a snadnějšího doteku s ohnisky civilizace, tak ve smyslu negativním, podléhajíc snadněji nájezdům od západu i od východu.“26 V tomto aspektu měla oblast jižní Moravy a tedy i Znojemska diametrálně odlišné podmínky vývoje oproti osídleným oblastem v Čechách. Ty spočívaly spíše uzavřeny mezi pohořími, která se dnes pnou na hranicích České republiky. „Prvním obyvatelstvem na Znojemsku byli lidé loveckého typu. Stopy jejich pobytu jsou patrné v archeologických nálezech ze Znojma – Lesek a z Hradiště, z Jaroslavic, z Dobšic, ze Šatova aj. Tito lovci mamutů, sobů a jiné zvěře zdržovali se tu po mnoho tisíciletí, jak tomu nasvědčují nálezy.“27 Oblast Znojemska je vůbec hrdým nositelem stop po osídlení paleolitickým lidem. Zdejší lid po této epoše přechází složitým vývojem do doby dobytkářů a zemědělců. Zde je zapotřebí vzpomenout práce Jaroslava Palliardiho, který na základě výzkumů v této oblasti dokázal sestavit první chronologii neolitu. V tomto období je již konkrétně na hradisku bezpečněji doloženo osídlení náhodnými ojedinělými nálezy kamenných nástrojů hlazených a vrtaných a pazourkovou industrii.28 „Pro neolit je však typická především keramika. Nejstarším typem je keramika pásková, lineární, volutová. Zcela jiným typem keramiky je keramika vypíchaná. Znojemsko je na Moravě 24

PÍSAŘÍČKOVÁ, L.: Geologie Znojemska: Stručný průvodce expozicí Jihomoravského muzea. Znojmo 1976. 25 PÍSAŘÍČKOVÁ, L.: Geologie Znojemska: Stručný průvodce expozicí Jihomoravského muzea. Znojmo 1976. 26 ŠOLLE, M.: Stará Kouřim a projevy velkomoravské hmotné kultury v Čechách. Praha 1966, s. 11. 27 HAVLÍK, L.: Znojemské hradiště sv. Hypolita. Brno 1956, s. 4. 28 KALOUSEK, F.: Velkomoravské hradisko ve Znojmě – Hradišti na Moravě. In SPFFBU C 2. Brno 1955, s. 13.

11

nejdůležitější území výskytu lidu této keramiky. Na tuto keramiku navazuje typická moravská malovaná keramika, omezená většinou jen na jižní Moravu. K jejímu vývoji na Znojemsku nesporně přispěly také barevné hlíny v tomto kraji.“29 „Starý zemědělský neolitický lid byl někdy kolem 2. tisíciletí před n. l. posílen lidem šňůrové keramiky, který se téměř obecně pokládá za praindoevropský. S tímto lidem se stýkal lid jiný, pronikající do našeho území ze severozápadu a ze severu. Byl to lid nálevkovitých pohárků, s kterými se setkáváme v nálezech z Boskovštejna, Střelic, Jevišovic, Grešl. Mýta a Citonic.“30 „V pozdní době kamenné se u nás objevil kočovný lid severoafrických lukostřelců, pojmenovaný podle poháru tvaru obráceného zvonce.“31 Artefakty této kultury byly nalezeny v hrobech spolu s novou kulturou zemědělského lidu, s kulturou staroúnětickou. Rozsah této kultury se pak kryl s rozsahem keramiky vypíchané. Následný vzrůst úlohy mědi a později bronzu dal podnět k růstu osobního majetku, pozorovatelného ve výbavě hrobů. Na Znojemsku se setkáváme s kulturou únětického lidu, který své mrtvé pohřbíval ve skrčené poloze, v celé řadě nalezišť, které obsahují keramiku, různé druhy bronzových sekyrek, dýk, nožů, jehly, náramky a nákrční kruhy, z nichž byl celý sklad 70 kusů nalezen ve Znojmě na hradě.32 „Ve střední době bronzové vstoupil do dějin nový lid, který podle způsobu pohřbů nazýváme lidem popelnicových polí a podle území, kde se vyvíjel, lidem lužicko – slezským.“33 Expanse této kultury, jak ji známe z některých nálezů (např. z Hnánic, Hodonic, Šatova, Křepic, Znojma – hradu a Hradiště ), obsahuje pohřební a užitkové nádoby, bronzové prsteny, jehly, sekyry, meče a různé jiné předměty, jak lité z bronzu, tak z bronzového plechu.34 Zachyceny byly také nálezy z halštatu (kultura horšovská, spíše mladší).35 „Již v mladším halštatu (6. stol. před n. l.) vznikl na mohylovém podloží starolaténský sloh jako nejvýraznější znak Keltů při jejich vstupu do dějin. Nálezy z laténského období pocházejí z Domšic, Jevišovic, Lechovic, Mašůvek, Mackovic, Střelic, Vevčic, Vranov. Vsi, Žerotic, Hrušovan a jiných míst. Keltové, jejichž středisky byla mocná oppida, převrstvili starší lid popelnicových polí, pokládaný za protoslovanský. Keltské nálezy jsou na Moravě 29

HAVLÍK, L.: Znojemské hradiště sv. Hypolita. Brno 1956, s. 4. HAVLÍK, L.: Znojemské hradiště sv. Hypolita. Brno 1956, s. 5. 31 Tamtéž 32 HAVLÍK, L.: Znojmo: Z minulosti města a jeho památek. Brno 1956, s. 11-12. 33 HAVLÍK, L.: Znojemské hradiště sv. Hypolita. Brno 1956, s. 5. 34 HAVLÍK, L.: Znojmo: Z minulosti města a jeho památek. Brno 1956, s. 12. 35 SKLENÁŘ, K., SKLENÁŘOVÁ, Z., SLABINA, M.: Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 2002, s. 408.

30

12

připisovány kmenu Volků – Tektoságů.“36 Dále pak Šonkovou optikou zaměřenou na Hradiště: „Odtud se dá skoro souvisle sledovat opevněné hradiště přes dobu železnou až po slovanské osídlení v době velkomoravské, v mladší době hradištní – a vlastně dodnes.“37 Přes římskogermánské období Znojemska, které dokládají četné nálezy, zejména mincí, a přes sídlištní aktivity, které jsou doloženy i v době stěhování národů38, přes řadu moravských a moravsko – dolnorakouských nálezů z doby konce druhé poloviny 5. století39, přecházíme již k pro tuto práci nejdůležitější epoše dějin celé oblasti – období slovanského etnika. „Slovanská plemena, žijící ve formách patriarchálních velkorodin, objevují se na jižní Moravě už od druhé pol. 3. stol a projevují se v žárových hrobech a mohylách se staroslovanskou keramikou I. stupně.“ Touto keramikou v literatuře rozumíme keramiku pražského typu, která je pro další vývoj slovanské keramiky zásadní. První Slované na Moravě byli zemědělci: „Zemědělské osady s jednoduchými podzemnicemi, s primitivní, v ruce robenou keramikou a s nejnutnějšími pracovními nástroji, chudě vybavená pohřebiště s primitivním ritem – to jsou skrovné pozůstatky slovanských počátků země.“40 Do 6. až 8. století datujeme slovanskou státotvornou iniciativu, tedy i útvar Sámovy říše. Zástěra dokonce vyslovuje smělou hypotézu, která předpokládá existenci bájného Wogastisburgu v oblasti dnešního Znojma.41 Vliv budoucího hradiště byl dozajisté dalekosáhlý, ale Wogastisburg bychom zde spíše nehledali. „Vývoj slovanského Znojemska se počíná vytvořením geograficky kmenového území, přičítaného dyjsko – dunajským Moravanům, jejichž jedna větev ethnicky snad odlišná obývala Znojemsko (poříčí Pulkavy, střední Dyje a Jevišovky) a vytvořila tak jako ostatní rodová společenství župy a hradovou obec kolem Hradiště. Hradových obcí bylo na celém území dyjsko – dunajské Moravy jedenáct.“42 Zaostříme-li na studovanou lokalitu znojemského hradiště, dospějeme dost možná k počátkům jeho opravdové moci. „Teprve v těchto dobách nabylo Hradiště jako

36

HAVLÍK, L.: Znojmo: Z minulosti města a jeho památek. Brno 1956, s. 13. ŠONKA, J.: Kronika čtená rýčem. Brno 1982, s. 47. 38 SUČKOVÁ, K., ABUŠINOV, R.: Staroslovanské hrady, Slovanská hradiště v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příbram 2005, s. 98. 39 TEJRAL, J.: Morava na sklonku antiky. Praha 1982. 40 VÁLKA, J.: Dějiny Moravy I: Díl 1. Středověká Morava. Brno 1991, s. 16. 41 ZÁSTĚRA, J.: Znojemská Rotunda a Velká Morava. Brno 1990, s. 5-19. 42 HAVLÍK, L.: Počátky historického Znojemska. Brno 1954, s. 14. 37

13

staroslovanský grad svého největšího významu.“43 V tomto období zesiluje feudální charakter vztahů. Archeologické výzkumy ukázaly především to, že obyvatelé Velkomoravské říše byli rozvrstveni do různých společenských skupin a dokumentují mnoho stránek jejich každodenního života.44 Archeologické nálezy dokládají prostřednictvím různě bohaté hrobové výbavy patrnou diferenciaci společnosti. Význam Hradiště s vývojem říše neustále rostl. „Těžiště osídlení spočívalo ve střední době hradištní – ve velkomoravském období bylo hradiště nacházející se v přímé dotykové oblasti s východofranckým prostředím silně opevněno a jeho význam stoupl na úroveň mocenských center v Pomoraví.“45 Na základě nálezů keramiky a jiných předmětů (keszthelyské lité bronzové kování, železná sekyra s tulejí) Kalousek uvádí, že samotný hradištní ostroh Slované mohli osídlit již v 8. století.46 Ke stejné dataci vzniku mohutného slovanského opevnění na ostrohu nad dnešním Znojmem se přiklání i Váňa.47 Největší rozmach moci Moravanů pak sledujeme v 9. století. Od roku 833, kdy Mojmír I. připojil Pribinova území na dnešním Slovensku, datujeme v podstatě vrchol moci Slovanů. Právě tato epocha je v pravém slova smyslu známa jako Velká Morava. Nový upozorňuje, že se za Mojmara I. a později II. počalo s výrazným budováním kostelů na Moravě (kostely v Moravěngradu, zvláště č. II., počátek výstavby původního sv. Hypolita ve Znoyemgradu, kostel Na Valech – Starém Městě, původní jádro kostela křížového půdorysu na Sadech, což může být předpokládané budoucí biskupské a písařské středisko Metoděje.48 Přes vládu Rastislavovu ( 846 – 870 ), Svatoplukovu ( 871 – 894 ) a Mojmírovu ( 894 – 907 ) dospějeme k narušení integrity státního útvaru Slovanů nájezdy Maďarů. „Z událostí 10. stol., pokud se týkaly Znojma, můžeme snad uvést jen zprávu, dochovanou nám tradicí, která vypráví o maďarských útocích v l. 947 – 957 proti starému Znojemu na dnešním Hradišti.“49 Nový popisuje tuto událost takto: „V letech 949 – 957 Uhři přitáhli na Znoyemgrad, dobili jej a celé okolí kraje zpustošili. Takový vpád potvrzuje archeologický výzkum B. Klímy. Mimo jiné spálená hradba a popleněné 43

HAVLÍK, L.: Znojemské hradiště sv. Hypolita. Brno 1956, s. 6. VÁLKA, J.: Dějiny Moravy I: Díl 1. Středověká Morava. Brno 1991, s. 22. 45 SUČKOVÁ, K., ABUŠINOV, R.: Staroslovanské hrady, Slovanská hradiště v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příbram 2005, s. 98. 46 KALOUSEK, F.: Velkomoravské hradisko ve Znojmě – Hradišti na Moravě. In SPFFBU C 2. Brno 1955, s. 12. 47 VÁŇA, Z.: Objevy ve světě dávných Slovanů. Praha 1977, s. 78. 48 NOVÝ, R.: Velká Morava na plátně dějin. Praha 2004, s. 76. 49 HAVLÍK, L.: Znojmo: Z minulosti města a jeho památek. Brno 1956, s. 18.

44

14

hradiště. Znojemgrad byl však během 15 až 20 let znovu obnoven, když se obyvatelé po porážce Uhrů opovážili se svými velmoži navrátit na své hradiště, jež bylo možná až do roku 1024 – 35 po Kr. poslední baštou samostatnosti dávné Moravy.“50 Zánik velkomoravského opevnění ve Znojmě – Hradišti lze datovat do poloviny 10. století i archeologicky. Svědčí o tom nález nepohřbené kostry ženy, přičemž poloha jejího skeletu svědčila o tom, že zemřela při požáru opevnění. Pří lebce byly nalezeny korálky a náušnice.51 „Náušnice s odlévaným závěskem a kličkou (snad i esovitou) ukazuje na poměrně pozdní šperkařský produkt spadající nejméně do první poloviny 10. století. Tomuto datování by odpovídaly i dva korály natavené na bronzové trubičce, z nichž olivovitý datuje M. Šolle do druhé poloviny 9. stol. a nejvýš na počátek 10. století, ačkoliv v moravských poměrech nelze vyloučit ani jejich výskyt v 10. století.“52 Na další aspekt hovořící o násilném rozvratu sídliště mluví Poulík, který upozorňuje na to, že hradba byla zničena požárem, a to nikoliv nahodile, nýbrž v boji, o čemž svědčí nálezy železných šipek ve valové destrukci.53 Zachovala se i zprostředkovaná zpráva dochovaná u Tomáše Pešiny z Čechorodu, podle níž prý k Hradišti přitáhli v letech 945 až 947 Maďaři, jejichž prvnímu náporu Hradiště odolalo, ale po následujícím tažení již padlo.54 Osídlení se však na hradišti nezastavilo a jeho dějiny kontinuálně pokračují dodnes. Další vývoj Hradiště a pozdějšího středověkého města Znojma, vzniknuvšího na protilehlé ostrožně pod přemyslovským hradem, je již tématem souvisejícím s jinou etapou lidské historie na Znojemsku.

2.

Hradiště sv. Hypolita „Středisko prvotního osídlení užšího Znojemska ve středním Podyjí se však

nevytvořilo na území pozdně středověkého města, ale na dnešním Hradišti, jehož jméno ukazuje na jeho původní funkci.“55 V odborné literatuře nacházíme též pojmenování lokality v upravené formě staroslovanského Znojemgrad.56 Údobí 50

NOVÝ, R.: Velká Morava na plátně dějin. Praha 2004, s. 170. DOSTÁL, B.: Velkomoravské Znojemsko ve světle archeologických nálezů. In: SPFFBU E 6. Brno 1961, s. 115. 52 DOSTÁL, B.: Velkomoravské Znojemsko ve světle archeologických nálezů. In: SPFFBU E 6. Brno 1961, s. 115. 53 POULÍK, J.: Staří Moravané budují svůj stát. Gottwaldov 1960, s. 130. 54 KLÍMA, B.: Od počátků archeologických výzkumů MU na velkomoravském výšinném hradišti sv. Hypolita ve Znojmě k posledním objevům. In PODBORSKÝ, V.: 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku. Brno 2001, s. 39 - 40. 55 HAVLÍK, L.: Znojmo: Z minulosti města a jeho památek. Brno 1956. 56 Havlík uvádí, že v nejstarších listinných zprávách nacházíme pojmenování Znojem, které se 51

15

velkomoravské éry, které je v podstatě předmětem studia této práce, musí mít nutně své mocenské centrum. To je kladeno nejpravděpodobněji do dnešních Mikulčic. Vedle tohoto nížiného hradiště v blízkosti řeky Moravy měla Velká Morava další významná centra. „V polovině 8. století se záhy po Mikulčicích staví další hradiště. Sv. Hypolita- Znoyem, Na Valech a Ostrov Sv. Jiří v Uherském Hradišti - Starém Městě.“57 Je nutné vzpomenout také například významnou lokalitu Pohansko u Břeclavi. Význam sledované lokality souvisí primárně s její výhodnou destinací. „Již pravěké společenské formace si vyvolily znojemské Hradiště pro jeho výhodnou polohu za pevné sídlo a středisko.“58 Hradiště tedy můžeme chápat jako prvotní lokalitu a zároveň centrum počátků historie celé oblasti. Konkrétní příčiny vzniku hradiště jako osídlené oblasti mohou být různé, jeho vznik jako trvalého opevněného sídliště je však nutno považovat za vznik Znojma a prehistorii Hradiště za první epochu dějin Znojma.59 S podrobnějšími informacemi o Hradišti sv. Hypolita jako o archeologické lokalitě nastává problém. V porovnání s významnými velkomoravskými hradisky typu Mikulčice, Staré Město nebo Pohansko je prozatím Znojmo – Hradiště v jejich stínu. S tím souvisí i zájem vědců, odborné veřejnosti i laické veřejnosti o tuto lokalitu. Přímou úměrou pak dojdeme k tomu, že z hlediska informačního musí oproti zmíněným lokalitám Hradiště sv. Hypolita pokulhávat. „Samostatná obec, která vyrostla na území dřívějšího velkomoravského hradiska, zvaná kdysi též Peltenperk, nebo Peltenberk, je dnes součástí Znojma... .”60 Hradiště jako archeologicky významná lokalita se dostává do hledáčku vědy až od konce 19. století. Vrátíme-li se zpět k nejstarším dějinám Hradiště nad řekou Dyjí budeme datovat první vznik opevnění již hluboko do minulosti. „Opevněná osada tu vznikla po delším předchozím osídlení někdy kolem 3.-2. tisíciletí před. n. l. a rozkládala se na vysoké (95 m), ( Šonka uvádí 115 metrů nad Dyjí )61 rozsáhlé skalnaté plošině mezi řekou Dyjí a potokem Granicí. Přístup k ní byl ze západní strany: na této straně vztahovalo patrně původně právě na Hradiště. Znojem byl dle Havlíka charakteristikou místa nebo staroslověnským posesivem, vzniklým ze staroslovanského Znojemjδgrad∂. Nový pak uvádí názvy slovanských hradišť ve formě Moravěngrad (Mikulčice), Veligrad (St. Město), Znoyemgrad (Hradiště), Lovetingrad (Břeclav – Pohansko) atd. 57 NOVÝ, R.: Velká Morava na plátně dějin. Praha 2004, s.51. 58 HAVLÍK, L.: Znojemské hradiště sv. Hypolita. Brno 1956, s. 4. 59 HAVLÍK, L.: Znojemské hradiště sv. Hypolita. Brno 1956, s. 4. 60 ŠVÁBENSKÝ, M.: Křížovníci Znojmo. Brno 1970, s. 2. 61 ŠONKA, J.: Kronika čtená rýčem. Brno 1982, s. 48.

16

byly nalezeny zbytky starého opevnění.”62 Nadmořská výška hradiště je pak 320 – 330 metrů, je obklopeno příkrými svahy s převýšením přibližně 120 metrů, pouze na severozápadní straně je spojeno s okolním terénem. Zde je také opevněno dvěma příčnými valy, vnější val s příkopem má délku zhruba 460 metrů, za ním ve vzdálenosti cca 250 metrů probíhá vnitřní příčný val.63 Pro samotný termín hradiště je nutné vymezit jeho význam. Šolle píše, že zatímco v naší terminologii rozlišujeme pojmy jako hradisko, hrad a město, je ruský pojem gorod ztotožňován přímo s hrazeným městem, německý termín „Burg“ nebývá ani odborníky užíván výlučně jen pro náš pojem „hrad“, ale také ve významu hradského centra „hradiska“ nebo dále užívání termínu „Burgwall“ a „Schanze“ ve smyslu našich „valů“.64 Termín „hradiště“ tedy ve smyslu archeologické vědy chápeme jako opevněné sídlo, které například zaniklo a nyní nalézáme jeho stopy. Sklenář píše, že: „Hradiště mohlo být prostým útočištěm okolních obyvatel v neklidných dobách, trvaleji osídlenou osadou, sídlem příslušníků vyšší společenské vrstvy, ústředím moci, ovládající okolní kraj, opěrným bodem v nově osídlené krajině, střediskem řemeslné výroby, uzlem obchodních vztahů, centrem náboženských obřadů apod.“65 Znojemské Hradiště patřilo jistě mezi strategické body, jelikož je hradištěm výšinným. Mohlo tedy hrát důležitou roli v obraně celého regionu. „Místo samo je zvoleno skvěle. Z plochy hradiště je daleký rozhled, hlavně na sever a na východ. Západní a jižní obzor trochu zastírají lesnaté kopce podyjské pahorkatiny. Za jasného počasí se na východě zřetelně rýsuje charakteristický útvar Pálavy a na severovýchod lze dohlédnout až do brněnské kotliny, ohraničené z jedné strany Bobravskou vrchovinou a z druhé Ždánickým lesem.“66 „Hradiště je dvoudílné, sestává z akropole o ploše 8,5 hektaru a předhradí s rozlohou 9,5 hektaru. Ačkoliv je ze tří stran chráněno příkrými svahy, bylo patrně původně obklopeno souvislou hradbou, dnes již z větší části snesenou. Výrazných změn doznala i vnitřní plocha hradiště, když četné stavební úpravy ve středověku i novověku (včetně husté novodobé zástavby) výrazně změnily původní terén.“67 Samotné srdce hradiště se tedy opírá o 62

HAVLÍK, L.: Znojemské hradiště sv. Hypolita. Brno 1956, s. 4. ČIŽMÁŘ, M.: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku. Praha 2004, s. 268. 64 ŠOLLE, M.: Staroslovanské hradisko. Praha 1984, s. 11. 65 SKLENÁŘ, K. a kol.: Archeologické památky: Čechy, Morava, Slezsko. Opava 1994, s. 11. 66 ŠONKA, J.: Kronika čtená rýčem. Brno 1982, s. 47. 67 LUTOVSKÝ, M.: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 2001, s. 376.

63

17

rozlehlé předhradí a výměra tohoto slovanského sídla je v rozměrech až nebývalá. „Tvarem je předhradí pětiúhelník o obvodu asi 1170 metrů včetně 260 m vnitřního valu. Vnitřní hradiště má obvod asi 1220 m, opět včetně vnitřního valu. Celkový vnější obvod opevnění činí tedy asi 1880 metrů, hradiště samo je od špice ostrožny po vnější val dlouhé skoro tři čtvrti kilometru a největší šířky dosahuje u vnějšího valu, a to 390 metrů.“68 „Přístup na hradiště chránil příkop až 10 metrů široký a až 3,4 metru hluboký. Mohutná hradba měla dřevěnou konstrukci z příčných i podélných břeven, snad v podobě roubených komor, z vnitřní strany přiléhala k hradbě srubová zástavba.“69 Poulík upozorňuje i na zjištěné kamenného vyztužení.70 Havlík popisuje tento obraný mechanismus takto: „Val byl patrně vysoký asi 8 m. měl vysokou kamennou lícní zeď a jeho konstrukce byla uvnitř zpevněna trámovými komorami. Val spolu s hlubokým příkopem, ležícím před ním, uzavíral asi padesátihektarovou plochu gradu před útokem od severozápadu.“71 Zajímavé je sledovat informace, které se zabývají církevní architekturou na znojemském Hradišti. S tou je pravděpodobně nutné počítat již koncem 8. století. „Uvážíme-li velký význam, jaký mělo znojemské Hradiště v těch dobách, nelze než připustit, že předpoklad kostela na Hradišti ve Znojmě je vzhledem k tehdejší společenské situaci nejen oprávněný, ale i nutný.“72 Havlík také říká, že ve všech gradech byly velkofarní kostely, u kterých se pohřbívalo. S tím zajisté souvisí i předpoklady o samotném kostelu sv. Hypolita. „Domněnka, že kostel sv. Hypolita stával na znojemském Hradišti – starobylém gradě a centru celého kraje – již před příchodem byzantské mise r. 863, zdá se vzhledem k důležitosti a významu Hradiště v těch dobách pravděpodobná. Potvrzuje to i zasvěcení sv. Hypolitu, římskému světci, s jehož úctou se setkáváme na Západě.“73 Tuto tezi o založení kostelíku sv. Hypolita někdy koncem 8. století, tedy ještě před příchodem byzantských bratří Konstantina a Metoděje potvrzuje i Šonka.74 O velkomoravské tradici této stavby máme i jiné zprávy. „Ve Středověku se lokalita nazývala Hradiště sv. Hypolita, podle patrocinia zdejšího kostela doloženého od počátku 13. stol. (zasvěcení středověkého kostela sv. Hypolitovi může mít svůj původ již ve velkomoravském období – nelze 68

ŠONKA, J.: Kronika čtená rýčem. Brno 1982, s. 50. LUTOVSKÝ, M.: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 2001, s. 376. 70 POULÍK, J.: Staří Moravané budují svůj stát. Gottwaldov 1960, s. 130. 71 HAVLÍK, L.: Znojemské hradiště sv. Hypolita. Brno 1956, s. 7. 72 HAVLÍK, L.: Znojemské hradiště sv. Hypolita. Brno 1956, s. 8. 73 HAVLÍK, L.: Znojemské hradiště sv. Hypolita. Brno 1956, s. 10. 74 ŠONKA, J.: Kronika čtená rýčem. Brno 1982, s. 47.

69

18

vyloučit souvislost s dolnorakouským benediktýnským opatstvím St. Pölten a s působením bavorské misie).75 Havlík dále píše o existenci benediktýnského opatství sv. Hypolita (Treisma ad s. Hypollytum), založené roku 748 ve staré Aelium Cetium z Tegernsee (klášter sv. Quirina) ve trizinské diecésy, na které si biskupství Pasovské činilo nárok od roku 823.76 Na velkomoravskou tradici kostela odkazuje i Líbal, který upozorňuje na půdorysnou dispozici kostela, která neodpovídá ani charakteru církevních staveb ze 13. století a spíše je podobna stavbám z velkomoravské éry.77 Znojemské hradiště tedy již v 9. stol. dost možná bylo i církevním centrem celého kraje. Tento předpoklad se může stát jedním z opěrných bodů pro začlenění tohoto hradiště do celku jedenácti hradisek Moravanů v Podyjí a Podunají, o nichž se zmiňuje tzv. geograf bavorský z druhé poloviny 9. stol.78 Co se týče historických dokumentů ze studovaného období či let jemu blízkých, které by se o této lokalitě alespoň zmiňovali, nemůžeme říci, že by jejich fond byl bezedný, spíše naopak. „Přímé listinné zprávy o znojemském Hradišti jsou poměrně pozdní. Za první zprávu, týkající se snad Hradiště, pokládala se dříve listina z r. 1221, kdy se Markvart, probošt u sv. Hypolita, účastnil na hoře Stožci jednání o úpravě církevní organisace mezi králem Přemyslem Otakarem I. a papežskou kurií.“79 „Nepřihlížíme-li k starým tradicím, které o hradišti hovoří už k r. 945, bude snad první písemná zpráva o Hradišti listina staroboleslavská. Byla prý vydána k založení staroboleslavské kapituly Břetislavem I. na usmířenou za uloupení ostatků sv. Vojtěcha a svatých bratří v Hnězdně. Hlásí se sice k r. 1046, je však původu pozdějšího a vznikla asi v l. 1061 – 7.“80 Další zmínkou je pak ta z roku 1226, kdy se čte „Vibertus praepositus sancti Ypoliti“, další z roku 1229 (ecclesia St. Ypoliti in castro Gradisc), kde se potvrzuje, že hradiště má statky a svobody jednak „ex antiquissima fundatione“, jednak ze zbožnosti markrabího Vladislava.81 Četnost zpráv o Hradišti pak již roste a souvisí pochopitelně z církevními záležitostmi. Městečkem se Hradiště jmenuje teprve od roku 1671 a na své pečeti mělo podobu patrona svého kostela, která se v 19. století považovala za znak a také se v nové době 75

LUTOVSKÝ, M.: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 2001, s. 375 - 376. 76 HAVLÍK, L.: Počátky historického Znojemska. Brno 1954. s. 11. 77 LÍBAL, D.: Umělecké a historické památky města Znojma. In: LÍBAL, D., HAVLÍK, L.: Znojmo: Městská památková rezervace a památky v okolí. Praha 1961, s. 2 – 3. 78 ŠONKA, J.: Kronika čtená rýčem. Brno 1982, s. 48. 79 HAVLÍK, L.: Znojemské hradiště sv. Hypolita. Brno 1956, s. 11. 80 HAVLÍK, L.: Znojemské hradiště sv. Hypolita. Brno 1956, s. 12. 81 HAVLÍK, L.: Počátky historického Znojemska. Brno 1954. s. 10.

19

za znak pokládala. Od roku 1920 je však Hradiště součástí města Znojma.82 Na východním kraji hradištní ostrožny, v místech kde ústí turistická trasa z údolí Gránického potoka, se nachází poutní kaple sv. Antonína z let 1635 – 1662 a dále k jihu nad údolím Dyje stojí barokní kaple sv. Eliáše z roku 1665, od které je za dobré viditelnosti rozhled až na Alpy.83 Pakliže teoretický kontext práce pojednává o situaci ve Znojmě – Hradišti, je nutné alespoň rámcově postihnout souvislost s rytířským řádem Křižovníků s červenou hvězdou (Ordo militaris Crucigerorum cum rubea stella). Zmínka o tomto řádu je o to nutnější, o co v minulosti i v současnosti křižovníci ovlivňovali a ovlivňují život na Hradišti. Z dějin řádu se dovídáme, že Anežka Přemyslovna, sestra českého krále Václava I., později církví blahoslavená, založila roku 1233 u kostela sv. Haštala na Starém Městě Pražském špitál sv. Františka a zřídila při něm bratrstvo, které bylo roku 1237 přeměněno papežem Řehořem IX. ve zvláštní řád, řídící se řeholí sv. Augustina a podřízený přímo papežské stolici.84 „Roku 1252 nový řád přesídlil ke kostelu sv. Ducha u Pražského mostu, později nazývaného Karlovým, a dostal tehdy jako řádové znamení červenou hvězdu s červeným křížem.“85 Tento církevní řád, zabývající se špitální činností můžeme považovat za jeden z nejvýznamnějších v dějinách českých zemí. Předností řádu v kontextu tuzemských dějin je jeho ryze český původ. „Hlavní patronkou řádu je jeho zakladatelka sv. Anežka Přemyslovna, jejíž liturgický kult byl křižovníkům povolen Svatým stolcem již ve středověku, tedy dávno před jejím blahořečením (3.12. 1874) a svatořečením (12.11. 1989).“86

Největší rozkvět řádu spadá do období vlády Karla IV.87 Na

Hradiště sv. Hypolita88 vedla cesta tohoto řádu opět skrze dynastii Přemyslovců. Král 82

AUGUSTIN, J.: Velká encyklopedie měst a obcí ČR. Sokolov 2001, s. 703. DAVID, P., SOUKUP, V,: Průvodce po Čechách, Moravě, Slezsku: Podyjí – Znojemsko. Praha 1998, s. 24. 84 ŠVÁBENSKÝ, M.: Křížovníci Znojmo. Brno 1970, s. 1. 85 ŠVÁBENSKÝ, M.: Křížovníci Znojmo. Brno 1970, s. 1. 86 BUBEN, M. M.: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích: I. díl: Ŕády rytířské a křížovníci. Praha 2002, s. 133. 83

87

Za Karla IV. řád spravoval desítky špitálů a dalších institucí, řádových komend nevyjímaje: Praha, Stříbro, Litoměřice, Klatovy, Cheb, Kouřim, Písek, Sušice, Chlum n. Ohří, Hradiště sv. Hypolita, aj. Křížovníci mají i dnes duchovní správu nad významným vídeňským chrámem sv. Karla Boromejského. ( DACÍK 1998: 14 ). 88

Pro pražský špitál mělo darování kostela sv. Hypolita především hospodářský význam. Je zde doloženo například proboštské viniční hospodářství a do pražského konventu bylo z Hradiště dodáváno ročně šedesát věder vína. Výstavná obytná část patřící patrně také k areálu prepozitury byla schopna v roce 1423 hostit krále Zikmunda a jeho zetě Albrechta Habsburského. V letech 1453 a 1459 konfirmovali práva a statky proboštství král Ladislav a Jiří z Poděbrad. Restituční spory pak v 16.

20

Václav I. totiž zdejší pozemky již v roce 1240 daroval do majetku právě křižovníkům s červenou hvězdou, kteří tu založili klášter, přičemž dar učiněný ve prospěch chudých a nemocných schválil roku 1247 též olomoucký biskup Bruno. V 50. letech 13. století se proboštem a správcem kostela stává již člen křižovnického řádu Karel, který spravoval majetky v jedenácti tehdy k repozituře náležících vsích.89 Klášter byl významné přestavěn po požáru v roce 1630 a také ve druhé polovině 18. stol. Od 50. let 20. stol. sídlí v klášterním areálu ústřední kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Klášterní prostory zdobí fresky významného pozdně barokního rakouského malíře F. A. Maulbertsche.90 Architektonicky se jedná o nepříliš náročnou stavbu s výraznějším rokokově klasicistním dekorem plochých okenních šembrán.91 Klášterní kostel sv. Hypolita má loď čtvercového půdorysu vrcholící kopulí s vynikající Maulbertschovou freskou Nalezení sv. Kříže. Autor je také tvůrcem obrazu sv. Hypolita na oltáři, obrazy na bočních oltářích pocházejí z dílny J. Winterhaldera ml., plastiky andělů vytvořil O. Schweigl.92 „Současný vnější vzhled jádra areálu je výsledkem jeho postupné barokizace, která zastřela stopy staršího stavebního vývoje, jehož počátky lze zachytit již v době velkomoravské.“93 Na Hradišti bylo v průběhu let způsobeno mnoho škod, například v 15. století při válkách mezi markrabaty Joštem a Prokopem, v 18. století pruským vpádem za Sedmileté války nebo za Napoleonských válek francouzským vojskem, které zde zřídilo špitál. Československá republika na Hradišti v rámci pozemkové reformy ztenčila řádový majetek a komunisté ho pak vyvlastnili celý. Po listopadu 1989 se svého majetku ujali znovu Křižovníci.94 „Křižovníci se podobali rytířským řádům, zvláště johanitům, např. řádovým odznakem, nošením zbraně, komendovým zřízením i rozlišením na kněze a laické bratry95 (od 18. století existovali pouze knězi), jejich vlastním posláním byla však Století vedli ke rozmíškám s městem Znojmem. V roce 1619 Křižovníky vyhnal stavovský vojevůdce Jindřich Matyáš Thurn, Hradiště důsledně opevnil ( archeologické výzkumy tato opevnění částečně odryly) a umístil zde vojenskou posádku. PO bělohorské bitvě byl majetek proboštství restituován a Znojmo křížovníkům muselo předat nový dům náhradou za zničený dům původní. V 18. Století křížovnické proboštství přečkalo josefínské reformy ( FOLTÝN 2005: 791 – 793 ). 89

FOLTÝN, D. a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha 2005, s. 791. DAVID, P., SOUKUP, V.: 777 kostelů, klášterů, kaplí České republiky. Praha 2002, s. 77. 91 FOLTÝN, D. a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha 2005, s. 795. 92 DAVID, P., SOUKUP, V.: 777 kostelů, klášterů, kaplí České republiky. Praha 2002, s. 77. 93 FOLTÝN, D. a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha 2005, s. 793. 94 BUBEN, M. M.: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích: I. díl: Ŕády rytířské a křížovníci. Praha 2002, s. 144 - 145.

90

21

péče o špitály a duchovní správa především v řádových kostelích.“96 Bylo to právě znojemské proboštství na Hradišti sv. Hypolita, které zaujímalo v rámci řádu významnou roli. Dnes již víme, že proboštství sv. Hypolita vzniklo v podstatě přesně na srdci zaniklého velkomoravského hradiště. Probošství dostalo do správy značná území a také majetek. „Je jen potřebí zmínit se o tom, že proboštství zaujímali leckdy významní lidé, jako byli např. pozdější pražský arcibiskup Martin Medek z Mohelnice, vynikající astronom, astrolog a matematik císaře Rudolfa II. Mikuláš Kozař z Kozařova… .“97 Křižovnický řád hraje důležitou roli i v historii archeologických výzkumů na lokalitě Znojmo – Hradiště. V současnosti je v prostorách statku, který je ve vlastnictví řádu umístěna expedice, kterou využívá jako zázemí pro své výzkumy Pedagogická Fakulta MU. 2.1 Historie výzkumů na Hradišti Kalousek uvádí, že na Hradiště (Pöltenberg) jako na prastarou pevnost s hradem upozornil již roku 1794 F. J. Schwoy, který správně usoudil, že již dávno před vznikem města Znojma a znojemského hradu stál na Pöltenbergu hrad. O podobné tezi uvažoval i G. Wolny.98 Jak již bylo zmíněno o oblast znojemského Hradiště se zvedla vlna zájmu z historického a vědeckého prostředí především na konci 19. století. Tento zájem, vzbuzený nepochybně archeologickou činností J. Palliardiho, který kromě téměř všech kulturních vrstev objevil Hradiště jako mocné sídlo a středisko slovanského života doby hradištní, měl ohlasy i v pracích znojemských dějepisců.99 Byl to právě vlastenecký notář Jaroslav Palliardi, který na Hradišti podnikl první výkopy, a který je stejně jako jeho mladší přítel František Vildomec považován za zakladatele jihomoravské vědecké archeologie.100 Palliardi v 90. letech 19. století prováděl archeologické výzkumy, mimo jiné obou pásů opevnění a také podal zásadní informace o osídlení lokality. (Teprve I. L. Červinka ji ale roku 1928 označil za 95

V čele řádu stál mistr, později zvaný generál a velmistr. Členové řádu se nazývali bratry. Dalšími hodnostáři řádu byli převor konventu, generální vikář, řádoví rádci, šestičlenný volený poradní sbor, tajemník, knihovník, novicmistr, duchovní, provisor domu a archivář. 96 ŠVÁBENSKÝ, M.: Křížovníci Znojmo. Brno 1970, s. 1. 97 ŠVÁBENSKÝ, M.: Křížovníci Znojmo. Brno 1970, s. 3. 98 KALOUSEK, F.: Velkomoravské hradisko ve Znojmě – Hradišti na Moravě. In SPFFBU C 2. Brno 1955, s. 12. 99 HAVLÍK, L.: Znojemské hradiště sv. Hypolita. Brno 1956, s. 3. 100 ŠONKA, J.: Kronika čtená rýčem. Brno 1982, s. 48.

22

velkomoravské hradiště.)101

Palliardi zde zachránil mimo jiné také řadu nálezů

neolitických, halštatských a u sýpky prokopal žárové hroby z doby stěhování národů.102 V devadesátých letech objevil Palliardi při rozvážení vnitřního valu pec, která měla tvar přibližně 150 cm dlouhých a 75 cm širokých necek, byla obklopena seškvařeným kamením a naplněna střepy z nádob, několika závažími podoby stlačené koule a byly v ní tři nádoby rázu hradištního.103 V kontextu výzkumů slovanského osídlení zaměřoval Palliardi své výzkumy zejména na objekty z období knížecího.104 Po Palliardiho účinkování na Hradišti vlna zájmu lehce opadla. Jen náhodně zde byly zachraňovány archeologické nálezy F. Vildomcem, J. Weidenthalerem, A. Hudcem aj.105 Zájem o velkomoravské období na Moravě však nejsoustavněji oživil I. L. Červinka, jehož výzkumy byly zaměřeny na průzkum terénu a řadu menších výzkumů vlastních. Již před válkou přinesly tyto výzkumy nepopiratelné výsledky.106 Červinka například upozornil, že Palliardi zjistil přítomnost střepů mladšího rázu ve vnějším valu. Tyto střepy byly okrášlené vlnitými čárami a jinými ozdobami tomuto stylu patřícími, kdežto při prokopávání náspu vnitřního bylo shledáno na několika místech, že spodní část náspu vykazuje pouze střepiny starší, volnou rukou robené, horní, čili pravděpodobně mladší přisypávaná část, pak opět střepy vzezření mladšího.107 Červinka se již dříve snažil v Pravěkých hradiscích na Moravě sestavit ucelený souhrn dosavadních poznatků o hradištích, přičemž v případě Hradiště sv. Hypolita kompletoval především Palliardiho závěry.108 Zmínky o významu Hradiště jsou však v této době zatím kusé a strohé. Teprve po skončení druhé světové války, kdy se začala celostátně organizovat archeologická výzkumná činnost, byly získány prostředky pro systematické archeologické výzkumy. Hradiště bylo zařazeno nejdříve do výzkumného plánu Sboru pro výzkum staroslovanských hradišť, po zániku této instituce do celostátního

101

ČIŽMÁŘ, M.: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku. Praha 2004, s. 268 – 269. KALOUSEK, F.: Velkomoravské hradisko ve Znojmě – Hradišti na Moravě. In SPFFBU C 2. Brno 1955, s. 12. 103 DOSTÁL, B.: Velkomoravské Znojemsko ve světle archeologických nálezů. In: SPFFBU E 6. Brno 1961, s. 110. 104 DOSTÁL, B.: Velkomoravské Znojemsko ve světle archeologických nálezů. In: SPFFBU E 6. Brno 1961, s. 97. 105 KALOUSEK, F.: Velkomoravské hradisko ve Znojmě – Hradišti na Moravě. In SPFFBU C 2. Brno 1955, s. 12. 106 ŠOLLE, M.: Stará Kouřim a projevy velkomoravské hmotné kultury v Čechách. Praha 1966, s. 7. 107 ČERVINKA, I. L.: Slované na Moravě a říše Velkomoravská. Brno 1928, s. 86. 108 ČERVINKA, I. L.: Pravěká hradiska na Moravě. Kroměříž 1896.

102

23

plánu Státního archeologického ústavu a od roku 1954 též do plánů ministerstva školství. S výzkumem započal v roce 1949 prof. Dr. František Kalousek a jeho asistenti K. Boudný a J. Sýkora, později dr. R. Pernička.109 ( Kromě Znojma Hradiště běžel také výzkum Starého Města u Uherského Hradiště, který vedl Vilém Hrubý, Starých Zámků v Brně Líšni, který vedl Josef Poulík, Ivan Borkovský vedl výzkum Pražského hradu, Miloš Šolle Staré Kouřimi, Rudolf Turek slavníkovské Libice a Jaroslav Böhm Libušína u Kladna.)110 Znojemský výzkum byl patronován expedicí pedagogické fakulty v Brně a od roku 1954 filosofickou fakultou v Brně. V tomto období byla na Hradišti vybudována samostatná archeologická expedice, podporovaná i péčí Jihomoravského musea ve Znojmě. Expedice pracovala na hradisku ve čtyřech prázdninových obdobích let 1949, 1950, 1951, 1954, a to celkem na 19 úsecích. Štěpánek udává, že Kalouskem zkoumaná plocha dosahuje rozlohy asi 1000 m2.111 Dostál upozorňuje na fakt, že Kalouskův systematický výzkum zaměřený na slovanskou epochu Hradiště z let 1949 až 1957 se omezuje na zjištění průběhu opevnění, jeho konstrukce a pohřebiště, které poskytlo nálezy pouze z 11. – 12. stol.112 Co se týče předslovanských nálezů, Kalousek upozorňuje na nález bílé patinové čepelky aurignacké, která však nemusí být dokladem toho, že na hradisku pobývali aurignačtí lovci mamutů.113 Komplexně nálezy z předslovanské epochy osídlení oblasti hodnotí Čižmář takto: „Nálezy dokládají osídlení kultury s moravskou malovanou keramikou z mladší doby kamenné, kultury jevišovické z pozdní doby kamenné, podolské fáze kultury popelnicových polí z pozdní doby bronzové (M. Geisler a R. Procházka uváděli patrně mylně i nálezy keramiky velatické fáze kultury podunajských popelnicových polí z mladší doby bronzové) a z počátku období stěhování národů.“114 Z významných Kalouskových archeologických počinů jmenujme ještě nález žárového pohřebiště, které bylo objeveno roku 1950 na pozemku státního statku mezi hřbitovem a mariacelskou kaplí, přičemž Kalousek tvrdí, že po opuštění hradiska 109

KALOUSEK, F.: Velkomoravské hradisko ve Znojmě – Hradišti na Moravě. In SPFFBU C 2. Brno 1955, s. 12. 110 PODBORSKÝ, V.: Poválečné archeologické výzkumy Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty MU na Znojemsku a Břeclavsku. In PODBORSKÝ, V.: 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku. Brno 2001, s. 16. 111 ŠTĚPÁNEK, M.: Opevněná sídliště 8. – 12. století ve střední Evropě. Praha 1965, s. 130. 112 DOSTÁL, B.: Velkomoravské Znojemsko ve světle archeologických nálezů. In: SPFFBU E 6. Brno 1961, s. 110. 113 KALOUSEK, F.: Velkomoravské hradisko ve Znojmě – Hradišti na Moravě. In SPFFBU C 2. Brno 1955, s. 13. 114 ČIŽMÁŘ, M.: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku. Praha 2004, s. 269.

24

lidem popelnicových polí zůstal ostroh pravděpodobně delší dobu neosídlen.115 Kalousek se pochopitelně zabýval nejvíce o slovanskou epochu lokality, takže tvar zastavěný plochou slovanského hradiska vymezuje takto: „Podle Kalouskových zjištění mělo tvar nepravidelné osmičky, postavené základnou kolmo na silnici z Hradiště k Mašovicím. Horní „očko“ osmičky tvoří vlastní vnitřní hradiště, dolní pak západní předhradí. Vnitřní hradiště je nepravidelný čtyřúhelník, jehož strany jsou dány okraji srázných svahů nad Dyjí a nad Gránicí a vnitřním valem, který je odděluje od přehradí.“116 Kalousek potvrdil Palliardiho výzkum o tom, že vnitřní val stojí na starším základě fortifikace, která se datuje až do epochy lidu popelnicových polí.117 „K rozhodně nejvýznamnějším výzkumným akcím patřily práce v areálu vlastního proboštství a hlavně v blízkosti stojícího barokního kostela sv. Hypolita. Zde byly zachyceny kostrové hroby mladohradištního řadového pohřebiště s typickou výbavou drobných šperků (záušnice, korálky, prsteny) i mincí (ve funkci obolu mrtvých), a dále středověké až novověké hroby kostelního hřbitova. Z kulturní vrstvy nad rostlým skalním podložím se podařilo vyzvednout např. i materiál předvelkomoravský.“118 Kalouskova epocha výzkumů na Hradišti byla podmíněna i ideologicky, přičemž měla prokazovat starobylost slovanského osídlení, což bylo v souladu s poválečnou slovanskou euforií. Výzkum byl tedy podpořen i politicky. Práce první „pedagogické etapy“ výzkumů byla dobře organizovaná, konaly se ranní nástupy se vztyčováním vlajky, denní porady, pracovní úseky byly propojeny polními telefony a studenti vystupovaly v okolí i s kulturními programy.119 Pro posluchače z řad pedagogů, kteří se účastnili výzkumů ve Znojmě byl iniciován i systém odborné přípravy. „Teoretickou část přípravy na účast na výzkumu tvořilo seminární cvičení základy archeologické teorie a praxe, ve stud. roce 1950/51 dvousemestrová dvouhodinová doporučená přednáška Základy archeologie pro posluchače II. a III. ročníku oboru dějepis a ostatní zájemce.“120 Dobře organizovaná byla i druhá 115

KALOUSEK, F.: Velkomoravské hradisko ve Znojmě – Hradišti na Moravě. In SPFFBU C 2. Brno 1955, s. 14. 116 ŠONKA, J.: Kronika čtená rýčem. Brno 1982, s. 49. 117 ŠONKA, J.: Kronika čtená rýčem. Brno 1982, s. 49. 118 KLÍMA, B.: Od počátků archeologických výzkumů MU na velkomoravském výšinném hradišti sv. Hypolita ve Znojmě k posledním objevům. In PODBORSKÝ, V.: 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku. Brno 2001, s. 39. 119 PODBORSKÝ, V.: Poválečné archeologické výzkumy Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty MU na Znojemsku a Břeclavsku. In PODBORSKÝ, V.: 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku. Brno 2001, s. 16 –17. 120 SÝKORA, J.: První léta archeologického výzkumu staroslovanského hradiska ve Znojmě –

25

„filozofická“ etapa Kalouskových výzkumů, nicméně ani ta nedosáhla očekávaných výsledků v podobě odkryvu sakrální architektury nebo nálezů honosných velkomoravských šperků, které byly hlavním měřítkem archeologického úspěchu. Komplikací výzkumu byla také novodobá zástavba, takže se Kalousek začal poohlížet po jiné lokalitě a zacílil na Pohansko u Břeclavi.121 Výsledky své práce pak publikoval především ve sborníku brněnské univerzity nebo novinově. Od konce 50. let tedy Hradiště archeologicky osiřelo a stavební činnost nezvratně porušila a zničila řadu památek, na jejichž základě by již dnes byly výsledky zdejších výzkumů o několik mílových kroků dál. Až v roce 1986 bylo docíleno prvních kroků, které dodnes vedou k ochraně této vzácné lokality, a to v podobě uvalení stavební uzávěry122 na celou oblast. „Uzávěra klasifikuje oblast Hradiště jako hodnotnou národní kulturní památku, která by si měla uchovat svoji původní, i když dnes již značně poškozenou podobu a současně by měla vydávat doklady o svém velkém historickém významu.“123 „Nad Hradištěm byl ustaven archeologický dohled a zahájena etapa nových výzkumů. Nejprve v režii AÚ AV ČR a od r. 1993 se výzkum stává záležitostí katedry historie PdF MU, která od MK ČR obdržela dekret opravňující ji provádět výzkumy a nad lokalitou i jejím zázemím převzít povinnosti archeologické péče.“124 Od roku 1986 je tedy každoročně prováděno

několik

archeologických

výzkumů,

především

záchranného

a

předstihového charakteru, které ovšem za třiadvacet let své zdejší archeologické renesance vydaly řadu svědectví o významu lokality. Výzkumy byl pověřen Bohuslav Klíma, který do roku 1993 působil jako vědecký pracovník AÚ AV ČR a nyní působí jako docent na katedře historie PdF MU. Za všechny badatelské úspěchy Klímova týmu hovoří ten nejčerstvější z nich, kterým je ohromující nález rozsáhlého slovanského pohřebiště z roku 2007. Výzkum tohoto celku pokračuje i v současnosti a slibuje perspektivu mnohaletého bádání do budoucna. Již nyní výzkum

Hradišti. In PODBORSKÝ, V.: 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku. Brno 2001, s. 58. 121 PODBORSKÝ, V.: Poválečné archeologické výzkumy Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty MU na Znojemsku a Břeclavsku. In PODBORSKÝ, V.: 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku. Brno 2001, s. 16 –17. 122 Viz. kapitola Důvody výzkumu 123 KLÍMA, B.: Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě. Deset let archeologických výzkumů velkomoravského centra (1986 – 1995). In Sborník prací PdF MU, řada společenských věd č. 17. Brno 1999, s. 5. 124 KLÍMA, B.: Od počátků archeologických výzkumů MU na velkomoravském výšinném hradišti sv. Hypolita ve Znojmě k posledním objevům. In PODBORSKÝ, V.: 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku. Brno 2001, s.40.

26

zaznamenává mnohé úspěchy v podobě bohatých výbav hrobů. Materiál z tohoto výzkumu, který je teprve v začátcích, není ještě zcela analyzován a jeho publikování se připravuje. Vrátíme-li se zpět k roku 1986 bude nutné upozornit, že již první výzkumy přinesly řadu úspěchů. Orientovaly se především do jihovýchodní části vnitřního hradu, kde byla zjištěna hustá síť velkomoravských příbytků o rozměrech cca 3,5 x 3,5 m s podlahami mírně zasekanými do skalního podloží a s kamennými pecemi v jihozápadním rohu stavení. V zásypu objektů byla nalezena celá řada materiálu, jak keramického, tak i kovového či kostěného.125 Na nejzávažnější objevy však Klímova expedice ještě několik dalších let čekala. Je třeba upozornit alespoň na stěžejní úspěchy posledních let. „Především odkrytí základů velkomoravské kamenné architektury patří ve slovanské archeologii k objevům zcela mimořádného významu a pro samotné badatele jsou takové nálezy obvykle také objevy životními. Ve Znojmě – Hradišti se přítomnost kostela předpokládala a dlouho očekávala. V padesátých letech zde prof. Kalouskovi a jeho kolegům ta potřebná troška archeologického štěstí chyběla. Trpělivá a náročná práce archeologů katedry historie PdF MU, soustředěných v Nadačním fondu sv. Hypolita, slavila velký úspěch až v několika minulých letech. K největším z objevů patřilo odkrytí části bohatého velkomoravského pohřebiště a potom hlavně základů obou velkomoravských kostelů. Z nich první, jednolodní s pravoúhlým kněžištěm, patří k nejstarším na Moravě a byl patrně zasvěcen sv. Hypolitovi.“126 Na úspěchy, které se zrcadlí v nalezení základů těchto dvou sakrálních staveb v současnosti upozorňuje i populárně odborná literatura. „Při archeologických výzkumech posledních let byly objeveny pozůstatky dvou staveb, které vedoucí výzkumu interpretuje jako velkomoravské kostely. Starší objekt (tzv. kostel č. I) náleží podle tohoto výkladu ke skupině nejstarších kostelů na našem území a jeho výstavba spadá pak do první poloviny a snad již do závěru první třetiny 9. století. Toto datování vychází především

z dispozice

stavby

–

prostého

jednolodí

s pravoúhlým,

mírně

obdélníkovitým presbytářem. Přestože se větší část základového zdiva z lomového kamene zachovala jen v útržcích a negativní podobě, podařilo se vysledovat doklady pro hypotetickou rekonstrukci objektu, který měl patrně dvě fáze. Ve starší etapě 125

Tamtéž KLÍMA, B.: Od počátků archeologických výzkumů MU na velkomoravském výšinném hradišti sv. Hypolita ve Znojmě k posledním objevům. In PODBORSKÝ, V.: 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku. Brno 2001, s.49. 126 126

27

vznikla loď a presbytář o velikosti zhruba 8 x 6 m a 4 x 3,5 m. Především pravoúhlým presbytářem se stavba hlásí do první poloviny 9. stol, kdy byl k západní stěně uložen dětský hrob s malou nádobkou. Druhá stavební fáze proběhla patrně v závěru 9. století a objekt byl rozšířen o prostornou předsíň.“127 Foltýn poukazuje i na fakt, že stavba orientací hlavní osy respektovala směr východ – západ s mírnou odchylkou k jihu. „Druhý objekt odkrytý archeologickým výzkumem stál ve vzdálenosti asi 150 m jihovýchodním směrem (tzv. kostel č. II). Jeho vznik klade vedoucí výzkumu do druhé poloviny 9. století a interpretuje jako rotundu s podkovovitou apsidou. Kolem se rozkládalo pohřebiště, jehož jižní část se podařilo prozkoumat v letech 1997 a 1998. Na okraji pohřebiště se v obloukovitém pásu rozprostíraly hroby bojovníků se sekyrami, ostruhami a dýkami. Severním směrem, blíže ke stavbě samé se nacházely hroby žen a dětí, z nichž některé měly bohatou výbavu – stříbrné náušnice, zlacené gombíky, náhrdelníky ze skleněných korálků.“128 Dalším podpůrným krokem, nejen pro archeologické výzkumy na Hradišti, ale také pro celkovou podporu a ochranu památek jak na samotném Hradišti, tak i na Znojemsku, je iniciativa bývalých i současných studentů PdF MU, která vzešla z jejich neutuchajícího zájmu o archeologii a historii. Touto iniciativou je plánovaný vznik Obecně prospěšné společnosti na ochranu výše zmíněného.

2.2 Nadační fond sv. Hypolita Jelikož od konce 50. let minulého století nebylo na Hradišti archeologicky působeno, došlo k nekontrolované stavební a jiné činnosti, která naleziště jako celek významně porušila. Období do roku 1986, tedy do návratu archeologie jako vědy na tuto významnou lokalitu, můžeme definovat jako dobu katastrofálních ztrát. „Naleziště samo porušila řada novodobých zásahů od výstavby domů a hospodářských objektů až po zřízení vodovodní sítě, centrálního vodovodu pro Znojmo, plynovodu i jiných akcí. Před úplným zničením cestou již vyprojektované řadové zástavby rodinných domků ho zachránila stavební uzávěra (viz. kapitola Výzkum v jihovýchodní části hradištní ostrožny – sonda Pokorný), přijatá v roce 1986, a následný archeologický výzkum. Ten po několika sezonách v režii Archeologického ústavu AV ČR převzala od roku 1993 dekretem Ministerstva kultury ČR znovu Masarykova univerzita a konkrétně katedra historie její 127 128

FOLTÝN, D. a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha 2005, s. 794. FOLTÝN, D. a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha 2005, s. 794.

28

Pedagogické fakulty.“129 Chod archeologického projektu bylo nutné zabezpečit jak po stránce finančních prostředků, tak po stránce materiální, vybavenosti pomůckami nutných pro terénní výzkum, možnosti ubytování a jiných života důležitých aspektů, nutných k zabezpečení fungování výzkumu. „Přes všechna úskalí a s vědomím možných těžkostí vedla snaha o realizování projektu k rozvinutí iniciativy, která vyústila v založení nadace. Její název byl odvozen od místa hlavního sídla – znojemského Hradiště, které od hlubokého středověku nese jméno sv. Hypolita (Pöltenberg), jemuž byl zasvěcen dosud nejstarší zde známý kostel.“130 Se souhlasem posledního poválečného probošta řádu Křižovníků s červenou hvězdou P. Fischera sídlila archeologická expedice v areálu proboštství již za dob výzkumů prof. Kalouska. Velký trakt proboštství zahrnoval i několik bytových jednotek, přičemž celý areál využíval nejdříve státní, posléze školní statek a zemědělské družstvo Práče, které zde plánovalo statek pro chov závodních koní. Po roce 1989 se tato idea rozplynula, statek zůstal bez vlastníka a čekal na církevní restituce. Archeologové se tak dohodli se staronovými majiteli – Křižovníky – na úzké spolupráci, která plynula do založení Nadace sv. Hypolita. Statut organizace za PdF MU podepsali děkan fakulty doc. RNDr. J. Janás, CSc., vedoucí katedry historie doc. PhDr. et RNDr. O. Zwettler, CSc., vedoucí výzkumu doc. PhDr. B. Klíma, CSc. a ekonom Ing. R. Pospíchal. Za stranu Křižovníků podepsali statut Nadace světící biskup pražský J. E. Monsignor F. Lobkowicz a ředitel majetků řádu Ing. V. Onderka.131

Posláním a hlavními cíli nadace sv. Hypolita je: a)

Ochrana

a

obnova

památek,

jako

jedinečných

a

nezastupitelných dokladů kulturního dědictví Čechů a Moravanů. 129

KLÍMA, B.: Nadace sv. Hypolita a ochrana památek. In Sborník prací PdF MU, řada společenských věd č. 13. Brno 1996, s. 114. 130 KLÍMA, B.: Nadace sv. Hypolita a ochrana památek. In Sborník prací PdF MU, řada společenských věd č. 13. Brno 1996, s. 115. 131 KLÍMA, B.: Nadace sv. Hypolita a ochrana památek. In Sborník prací PdF MU, řada společenských věd č. 13. Brno 1996, s. 115.

29

b)

Podpora vědy, osvěty, vzdělání a školství

c)

Pomoc v charitativní činnosti

d)

Výzkum hradiště sv. Hypolita, znojemského hradu a rotundy

sv. Kateřiny e)

Zpracování a publikování výsledků

„Nadace sv. Hypolita s působností na celém území České republiky přednostně řeší vytyčené úkoly v regionu jižní Moravy. Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou dlouhodobě poskytuje pro potřeby výzkumu prostory archeologické základně ve Znojmě-Hradišti a perspektivně možnost prezentace výsledků ve stálé expozici, umístěné v rekonstruovaném, památkově chráněném objektu přímo na lokalitě. Katedra historie je garantem všech výzkumů, na jejichž provádění budou finančními i materiálovými prostředky přispívat také členové Nadace a sponzoři.“ 132

132

KLÍMA, B.: Nadace sv. Hypolita a ochrana památek. In Sborník prací PdF MU, řada společenských věd č. 13. Brno 1996, s. 115 – 116.

30

3.

Výzkum v jihovýchodní části hradištní ostrožny – sonda Pokorný S přihlédnutím

k významnému

archeologicko-historickému

charakteru

lokality Znojmo – Hradiště není možné v současnosti v této městské části provádět samostatně větší stavební úpravy dosud nezastavěných ploch. Hradiště se jednak nachází v ochranném pásmu Městské památkové rezervace Znojma a druhým významným aspektem, ke kterému je přihlíženo ve věcech ochrany lokality, je Hradiště jako část ochranného pásma Národního parku Podyjí. Na základě kontinuálně prováděných archeologických výzkumů byla z rozhodnutí krajského úřadu v roce 1988 stanovena pro lokalitu Hradiště stavební uzávěra133. Ta může být upřesněna regulačním plánem. Žádost o výjimku ze stavební uzávěry je podmíněna provedením archeologického výzkumu plochy, na které je plánována eventuální stavba či jiná stavební úprava. Takový výzkum se v tomto kontextu provádí z pravidla dvojí: záchranný a předstihový. V případě výzkumu na sondě „Pokorný“ se jednalo o záchranný archeologický výzkum z důvodu plánované stavby garážového stání na pozemku č. 29/1 manželů Pokorných. Výzkum se tedy omezoval na půdorys budoucího garážového stání. Konkrétně se jednalo o plochu o rozměrech 8 m x 4 m. Celkově tedy výzkum zahrnoval plochu o výměře cca 32 m2. V měřítku výzkumů konaných na lokalitě Znojmo – Hradiště se jednalo o středně velkou sondu. Parcela, v jejímž rámci se nachází pozemek č. 29/1 je situována na jihovýchodním okraji skalnaté ostrožny bývalého znojemského hradiště. Zkoumaný prostor je lokalizován na jižním okraji pozemku pí. Pokorné, přičemž jižní okraj sousedí s příjezdovou komunikací. Již před začátkem prospekce plochy a samotného výzkumu bylo předpokládáno, že budou zachyceny známky slovanského či jiného osídlení a případně stopy či zbytky fortifikace. K těmto premisám vedlo několik nápověd. Za prvé tak bylo možné usuzovat pro polohu místa budoucího garážového stání a také pro výsledky již provedených výzkumů blízkých a přilehlých lokalit. Po udělení nutné výjimky ze stavební uzávěry již mohl samotný výzkum začít. Jednotlivé výzkumné akce byly prováděny v termínu 15.7. – 12.8. 2005. 133

Rozhodnutí č.207/88 o stavební uzávěře bylo vydáno dne 14.9.1988 na základě žádosti Archeologického ústavu ČSAV Brno pro rozsáhlé území v k.ú.Hradiště, na němž probíhá archeologický výzkum. Stavební uzávěra není časově omezena, její ukončení je podmíněno ukončením archeologického výzkumu v lokalitě. Výjimku ze stavební uzávěry je možné vydat formou opatření obecné povahy, k čemuž je dle § 99 odst.3 stavebního zákona příslušná Rada města Znojma.

31

4.

Prospekce zkoumané plochy Při prvním seznámením se s plochou byla důkladně prohlédnuta situace na

celém půdorysu budoucího garážového stání. Pro začátek výzkumu a jeho plynulé pokračování bylo důležité, že se na ploše nevyskytoval žádný vzrostlý strom ani jiný porost. Dále nebylo zjištěno žádné jiné poškození plochy, které by vzniklo v minulosti jinou stavební činností. Plocha výzkumu nebyla zasažena intenzivním zemědělstvím a nebyly zjištěny ani žádné jiné případné recentní zásahy. Před samotným zahájením skrývky první vrstvy plochy byly dodrženy všechny archeologické výstupy, které zjišťovaly zasíťování zkoumané plochy. Dále byla zrekapitulována situace ohledně minulých výzkumů na lokalitě, a to z hlediska zjištění, zda-li již nebyl v okolí plochy nebo na ploše samotné výzkum prováděn. Pro potřeby výzkumu byla analyzována geologická situace pomocí geologické mapy lokality, která je v podstatě zjednodušenou deskripcí geologických poměrů. Pedologickou tyčí bylo následně zjištěno, že při výzkumu lze očekávat asi 80 až 100 cm mohutnou vrstvu hlinité půdy, která nasedá na skalnaté podloží typické pro lokalitu Hradiště. Díky mírnému svažování plochy k jihu a také postupnému splavování půdy tímto směrem, bylo nutné počítat, oproti severnímu lemu půdorysu výzkumu, s mohutnější vrstvou hlíny na jižním okraji sondy. Výsledkem práce s pedologickou tyčí bylo také zjištění, že vrstva půdy je homogenní a přibližně stejného tmavě hnědého odstínu. Potvrdil se tak ten předpoklad, který uvažoval s nenarušením plochy během staletí. Tato homogenní a asi jeden metr mocná vrstva hlíny nebyla narušena žádnou navážkou ani spraší.

5.

Metodika výzkumu Po důkladné všestranné prospekci byla plocha připravena k zahájení

archeologického výzkumu. Plocha byla rozdělena čtvercovou sítí, která je pomocným aparátem podrobné technické dokumentace. Takto vytvořená síť systematicky označených kvadrantů napomáhá zejména při orientaci a dokonalejším zpracování nálezových situací. Dále bylo nutné sestavit technický postup prací, které budou v rámci výzkumu aplikovány. V první fázi se jednalo především o postup prací při snižování terénu. První souvislá vrstva o mocnosti 20 cm byla z plochy odstraněna pomocí rýčů, jelikož se dá předpokládat, že tato vrstva je po staletí poškozena zemědělskou činností, která ničí případné nálezové situace. Keramický materiál, který je z první 32

vrstvy vyzvednut má spíše jen informační charakter. V rámci materiálu nalezeného v této hloubce jsou obvykle začleněny střepy, železné předměty, kosti a ostatní předměty, které pocházejí z nejmladších etap lidského osídlení. V dalším snižování terénu bylo již pokračováno za pomocí motyček. Tento jednoduchý nástroj je totiž poměrně šetrný k případným nálezovým okolnostem. Každá další snížená vrstva měla mocnost cca osm až deset centimetrů. Z každé takto odstraněné vrstvy byl sumarizován veškerý nalezený materiál ( střepový, kostěný, kovový i jiný ).134 Nejvíce byl zastoupen lidskou rukou vyrobený keramický materiál různého stáří. „Nálezy předmětů poznamenaných lidskou prací, které si člověk vytvářel a které postupně vytvářely jeho samého, jsou pro nás nejdůležitějším zdrojem poznání období, pro něž písemné zprávy nemáme k dispozici vůbec, nebo v takovém rozsahu či kvalitě, že jsou pro historické poznání nedostačující.“135 Takovýmto fondem poznání je při těchto výzkumech nepochybně keramika, vypálená hlína, nádoby různého účelu a veškerý střepový materiál vůbec. Při postupném snižování vrstev hlíny byly sledovány změny odstínů barev hnědé půdy. Asi dvacet centimetrů nad skalnatým podložím byla zachycena kulturní vrstva. V této hloubce bylo nalezeno největší množství archeologických artefaktů. Zde bylo již možné vypozorovat první jasněji se rýsující objekty. Sledování postupu rýsování objektů bylo při snižování terénu obtížné. Ideálně je takové pozorování takřka nemožné, i když například po dešti jsou nálezové situace v terénu mnohdy čitelnější. Při pečlivém snižování se dařilo předpokládané objekty sledovat již ve výšce patnáct centimetrů nad skalnatým podložím. Předpoklad o výskytu objektů, zatím neupřesněného stáří a funkce, podporovaly významné změny barvy hlíny, které v určitých prostorech tvořily sítě tmavě hnědých čoček různých tvarů. Při konečném začištění plochy a vyrýsování skalnatého podloží byly obnaženy již konkrétní zahloubené objekty. V této fázi výzkumu došlo k první tvorbě dokumentace, přičemž byly nálezové situace zakresleny do plánů a také byla pořízena podrobná fotodokumentace. Následně bylo každé výraznější depresi ve skalnatém podloží přiděleno objektové číslo. Lze totiž předpokládat, že právě tyto objekty, byť nepravidelného tvaru, sloužily člověku a byly jím také vytvořeny. Následovala jedna z nejdůležitějších fází výzkumu, ke které bylo přistupováno se zvláštní opatrností. Byly provedeny řezy podél nejdelší osy objektů, aby bylo možné 134 135

Viz. kapitola o metodice zpracování nálezového materiálu KLANICA, Z.: Počátky slovanského osídlení našich zemí. Praha 1986, s. 49.

33

sledovat jejich profil. Materiálu z objektů byly vyčleněny zvláštní papírové sáčky.

6.

Metodika zpracování nálezového materiálu Veškerý nalezený materiál byl přenesen na archeologickou základnu, kde byl

podroben analýze a následné dokumentaci. Materiál byl rozdělen podle vrstev, ze kterých byl vyzdvižen. Byl důkladně omyt a očištěn, řádně a systematicky označen a dán do beden pro další zpracování. Případné kovové nálezy nebo nálezy reprezentativního charakteru, v našem případě i jednotlivé kostěné předměty či keramické přesleny, jsou ukládány do zvláštních kartonových plat. Tyto reprezentativní předměty dostávají i svá zvláštní nálezová čísla. Veškerý takovýto řádně a systematicky roztříděný a označený matriál je společně s ostatním keramickým uložen na archeologické expedici. Všechny tyto předměty následně tvoří podklad pro vypracování komplexní nálezové zprávy. U části z nich je provedena kresebná a fotografická dokumentace, která slouží k prezentaci. Klanica správně upozorňuje, že keramický materiál nelze zevšeobecňovat, bez konfrontace s ostatními prameny.136 Poulík dále dodává, že pouze typologická metoda analýzy keramiky nestačí, jelikož vyspělá keramika, dobře vypálená a vyrobená s použitím kruhu, se vyskytuje v nejstarších nálezových celcích a naopak ručně lepená keramika nepochybně zasahuje až do 10. stol.137 Tyto vědecké teorie lze také s naprostou jistotou aplikovat na lokalitu znojemského Hradiště, neboť díky trvalému osídlení v průběhu staletí došlo k destrukci různých nálezových celků a jejich mísení. Díky skalnatému podloží na lokalitě dochází také často k tomu, že chronologicky citlivější nálezy – kovové předměty – jsou vystaveny extrémnímu působení korozivních vlivů. Proto i zde musíme být při datování různých celků velmi obezřetní a musíme vycházet z celkového kontextu celé nálezové situace.

136 137

KLANICA, Z.: Počátky slovanského osídlení našich zemí. Praha 1986, s. 51. Tamtéž

34

6.1 Soupis nálezového materiálu (drobné nálezy)

Inv.č Druh nálezu 8/05 9/05

10/05

12/05 14/05

15/05

16/05

17/05

22/05

26/05

51/05

52/05 53/05

54/05 58/05

60/05

71/05

Sonda Uložení

Charakteristika

Čepel břitvy

Pokorný DN B 1 Délka 3,7 cm, šířka břitu 0,1 cm, šířka hřbetu 0,2 cm, silně zkorodovaná Bronzový Pokorný DN B 1 Šířka 2,8 cm, vyzdoben ornamentem plechový terčík tvaru květu, z něhož vystupují směrem doleva paprskovitě další ornamenty Čepel Pokorný DN B 1 Délka 3,4 cm, výška 1,7 cm, šířka 0,1 bronzového cm srpu? Mince Ag Pokorný DN B 1 Šířka 0,05 cm, průměr 1,3 cm, mince s motivem starobylé orlice Skleněný Pokorný Délka 2 cm, šířka 0,6 cm, ze skleněné korálek pasty, světle modrá barva, 4x příčně dělený Kování knihy? Pokorný DN B 1 Délka 3,5 cm, šířka 0,4 cm, bronzové kování s očkem, s motivem slunce a dalším ozdobným ornamentem Větší kulovitý Pokorný DN B 1 Délka 1 cm, šířky 1 cm, zavalitý tvar, korálek šedomodrá barva, s otvorem pro zavěšení Zlomek Pokorný DN B 1 Výška 1,8 cm, menší zlomek, diskovitého materiálem keramika závaží Část Pokorný DN B 1 Šířka 0,4 cm, na dvou místech patrné bronzového pravidelné záseky náramku Železný Pokorný DN B 1 Šířka 0,5 cm, vnější průměr 3,4 cm, kroužek, vnitřní průměr 2,3 cm přezka? Bronzová Pokorný DN B 1 Šířka 0,1 cm, průměr 3,3 cm, miskovitý falerka, tvar, patrné dva otvory miskovitá Keramický Pokorný DN B 1 Výška 1,5 cm, průměr 2,5 cm, konický přeslen otvor Fe kroužek Pokorný DN B 2 Výška 0,4 cm, průměr 3,4 cm, v jednom místě přerušen pravděpodobně sekem Ataše vědra, Fe Pokorný DN B 2 Šířka 0,3 cm, z kovového plátku o síle 0,5 cm, silně zkorodovaná Zlomek Pokorný DN B 2 Šířka 0,6 cm, 4 patrné otvory a patrné keramického zbytky otvorů na lomu cedníku Část většího Pokorný DN B 2 Šířka 3 cm, výška 1,5 cm diskovitého závaží Šedá římská Pokorný DN B 2 Střep o síle 0,4 cm keramika 35

Inv.č 72/05

Druh nálezu

Sonda

Popis

Charakteristika

79/05

Fe terčík Pokorný falerka Bronzová jehlice Pokorný

81/05

Fe úlomky

Pokorný

82/05 83/05

Fe šídlo Fe úlomky

Pokorný Pokorný

84/05

Bronzové šídlo

Pokorný

85/05

Kostěné šídlo

Pokorný

80/05

Pokorný

87/05

Malá kamenná sekerka Fe zlomek

91/05

Zlomek brousku Pokorný

92/05

Kostěné šídlo

Pokorný

DN B 2 Železný nepravidelný zlomek listovitého tvaru DN B 2 Větší zlomek kamenného brousku, oboustranně hlazený DN B 2 Délka 7 cm, ulomený hrot

98/05

Zlomek keramického závaží Hrot řezaného parohu Zlomek plech. kování Fe Bronzové úlomky

Pokorný

DN B 2 Výška 1,6 cm, šířka 3 cm

Pokorný

DN B 2 Délka 7 cm, šířka při týlu 2,5 cm, jasně patrné zářezy DN B 3 Železný zlomek, nepravidelný tvar

105/0 5 212/0 5 213/0 5

Pokorný

Pokorný Pokorný

DN B 2 Průměr 3 cm, o síle 0,25 cm, zlomený trn DN B 2 Délka 9 cm, na druhém centimetru od ostří je pravoúhlý ohyb, profilovaná hlavička ze tří pásků. Pravděpodobně kultura popelnicových polí DN 7 Menší železné úlomky, hřeby, tyčinky nepravidelných tvarů DN B 2 Délka 4,5 cm, šířka 0,3 cm DN 7 Nepravidelně velké železné hřeby, tyčinky, poutko na kosu DN B 2 Délka 5,8 cm, šířka 0,4 cm v nejširším bodě, jeden konec zešpičatělý, druhý konec zploštělý DN B 2 Nezachytitelná hrana, odlomený hrot, provrtání v týlu DN B 2 Délka 4,8 cm, šířka ve středu 0,9 cm

DN B 4 Ploché kousky bronzu, silně zvětralé a náchylné k rozpadu

36

6.2 Soupis nálezového materiálu (keramika) Soupis keramického materiálu je pro přehlednost uveden v tabulkách na šířku.

Legenda zkratek: Inv.č. – inventární číslo Ob. – objekt Hl. - hloubka Sl. – slovanské střepy Pr. – pravěké střepy Kv. – kulturní vrstva Kžo – kuželovitý okraj Vo – válcovitě seříznutý okraj Zo – zaoblený okraj Sth – středohradištní Mh – mladohradištní Hřeb. – hřebenová