MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA HISTORIE. Magisterská diplomová práce

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA HISTORIE

Historie družstevního spolku DĚLPE – dělnické pekárny a cukrárny Brno v letech 1907-1954 Magisterská diplomová práce

Brno 2015

Vedoucí práce:

Vypracoval:

Mgr. Radek Slabotínský, Ph.D.

Bc. OndřejPražák

Bibliografický záznam

PRAŽÁK. O. Historie družstevního spolku DĚLPE – dělnické pekárny a cukrárny Brno v letech 1907-1954. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra historie, 85 s. Vedoucí magisterské diplomové práce Mgr. Radek Slabotínský Ph.D.

Anotace Cílem této práce je zpracovat na základě pramenů činnost významného brněnského potravinářského spolku DĚLPE - Brno. První část práce se zabývá dějinami družstevního hnutí, jakožto zcela novému způsobu kolektivního podnikání a jeho etablování do českého prostředí. Druhá část práce se soustředí na popis činnosti brněnského družstva.

Anotation

The aim of this theses is to cover the business activity of a major Brno food processing enterprise, based on available historical sources review. The first part of the paper deals with history of co-operative movement as a whole new way of kooperative entrepreneurial activity and their establishment in czech environment. The main focus of the second part is to review the actual activity.

Klíčová slova Družstvo, družstevní hnutí, družstevnictví, Dělpe-Brno, Dělnická pekárna a cukrárna

Key words

Co-op, cooperative movement, cooperative, Dělpe-Brno, Workers bakery and patisserie

Prohlášení „Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů“.

V Brně 25. 11. 2015

Bc. Ondřej Pražák

Poděkování Touto cestou bych chtěl velice poděkovat vedoucímu práce panu Mgr. Radkovi Slabotínskému, Ph.D. za odborné i cenné rady, trpělivost a ochotu při psaní mé diplomové práce.

Obsah ÚVOD .................................................................................................................................................. 7 1. POČÁTKY DRUŽSTEVNICTVÍ A JEHO ROZVOJ ...................................................................10 1.1 OD CECHŮ K DRUŽSTVŮM ............................................................................................................10 1.2 PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE A JEJÍ SOCIÁLNÍ DŮSLEDKY ...............................................................11 1.3 UTOPIČTÍ SOCIALISTÉ A JEJICH VLIV NA VZNIK DRUŽSTEV .............................................................13 1.3.1. Robert Owen ......................................................................................................................14 1.3.2. William King......................................................................................................................15 1.4. VZNIK PRVNÍHO DRUŽSTVA A NÁSLEDNÝ VÝVOJ ..........................................................................15 1.4.1. Družstevní principy ............................................................................................................17 1.4.2. Etablace a rozvoj družstev v následujícím období ...............................................................18 1.4.3. Formy družstev v evropském kontextu .................................................................................19 2. DRUŽSTEVNICTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH ..............................................................................21 2.1. POČÁTKY DRUŽSTEVNICTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH ..........................................................................21 2.1.1. Samuel Jurkovič (1796-1873) .............................................................................................22 2.1.2. František Cyril Kampelík (1805-1872) ...............................................................................22 2.2. PRVNÍ DRUŽSTVO A NÁSLEDUJÍCÍ VÝVOJ DRUŽSTEVNICTVÍ NA ČESKÉM ÚZEMÍ ..............................23 2.2.1. Vývoj družstevnictví mezi lety 1847-1918 ............................................................................24 2.2.2. Vývoj družstevnictví mezi lety 1918-1938 ............................................................................25 2.2.3. Postavení družstev v letech 1938-1945................................................................................27 2.2.4. Vývoj družstevní legislativy ................................................................................................28 3. DĚLNICKÁ PEKÁRNA A CUKRÁRNA BRNO 1907-1954 .........................................................30 3.1. POČÁTKY DĚLNICKÉ PEKÁRNY ....................................................................................................30 3.1.1. Ředitel František Haluška ..................................................................................................33 3.2. ČINNOST DĚLNICKÉ PEKÁRNY DO 1. SVĚTOVÉ VÁLKY ..................................................................35 3.3. DĚLNICKÁ PEKÁRNA V OBDOBÍ 1. SVĚTOVÉ VÁLKY......................................................................36 3.3.1. Dělpe – pozemkový a nemovitostní rozvoj ...........................................................................40 3.3.2. Spolek Vzájemnost-Včela a splynutí s Dělnickou pekárnou .................................................45 3.3. DĚLNICKÁ PEKÁRNA V OBDOBÍ MEZIVÁLEČNÉM ..........................................................................47 3.3.1. Organizační struktura Dělnické pekárny .............................................................................48 3.3.3 Pracovní řád dělnické pekárny ............................................................................................59 3.3.4. Dělnická pekárna do začátku 2. světové války ....................................................................62 3.4. DĚLNICKÁ PEKÁRNA V OBDOBÍ DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY ..............................................................71 3.5. DĚLNICKÉ DRUŽSTVO V LETECH 1945-1948 ................................................................................76 3.6. DĚLNICKÁ PEKÁRNA V LETECH 1948-1954 ..................................................................................79 ZÁVĚR ...............................................................................................................................................86 SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ: .........................................................................................89

ÚVOD Nejrůznější hospodářská společenstva jsou dnes prakticky v celém světě legitimní součástí liberálně i sociálně tržní ekonomiky. U nás bývá hospodářské společenstvo běžně nazýváno družstvem, v anglické literatuře pak jako co-operative (pro jeden ze svých základních rysů kooperace partnerů a členů). Současně se jedná o subjekt socio-ekonomické povahy, s mnoha specifickými rysy. Základní myšlenka družstevnictví spojuje individuální svobody s kolektivním zájmem. V tradičních industriálně vyspělých zemích je dodnes hodnotou, která skýtá politický kapitál pro pravicové i levicové strany. V dobách formování družstevního hnutí se v rámci družstevnictví mluvilo jako o tzv. svépomocné koncepci. Svépomocné koncepci, která v první řadě učila nespoléhat se na opatrovnictví státu, obce nebo charity, nýbrž spoléhat se v těžkých dobách na síly své a síly svých spoluobčanů. Důvěřovat nejen sobě, ale i ostatním. Družstevnictví bylo od počátku orientováno převážně na menší kolektivy. Pro osoby, které nepodnikaly, neměly zaměstnání, nebo neměly možnosti jak uspět v silné konkurenci na trhu, to znamenalo možnost, jak se úspěšně začlenit nejen do společnosti, ale také pracovního procesu a sytému přímé demokracie. Jedním z hlavních úkolů družstevnictví tedy bylo aktivizovat občany k svépomoci na mikroekonomické úrovni. V době tzv. dlouhého 19. století společnost procházela řadou převratných změn. Řada tradičních monarchií s fungujícím spojením trůnu a oltáře se začala transformovat do republik, novodobých národních společností, které zpřetrhaly dosavadní stavovsko-feudální poměry. Dynamickou přeměnou prošlo i hospodářství. Průmyslová revoluce nadobro změnila dosavadní způsob hospodářského fungování, což mělo mimo jiné za následek velké sociální změny. Právě v důsledku těchto přeměn, které měly mnohdy velmi tvrdý dopad na drobnější podnikatele a zaměstnance, povstalo družstevní hnutí. Z kolébky průmyslové revoluce i prvních družstev – Anglie – se způsob družstevního podnikání šířil celou Evropou. V každém státě nabylo určité specifické formy, nicméně základní družstevní principy zůstaly všude stejné. Tímto způsobem se myšlenka nového druhu kolektivního spolčování za účelem dosažení lepších podmínek dostala i do české kotliny. První české družstvo spatřilo světlo světa již v polovině 19. století, přičemž největší růst těchto hospodářských 7

společenstev měl teprve přijít spolu se všeobecným zájmem o spolkovou činnost, a to prakticky ve všech odvětvích na přelomu 19. a 20. století. Zhruba do tohoto období spadá i vznik družstva, které je předmětem této magisterské práce. Původně První výrobní družstvo dělníků pekařských, později Dělnická pekárna a cukrárna, běžně označovaná jako „Dělpe“, vznikla přesně z těch důvodů, které běžně k zakládání družstev vedly. Skupina dělníků nebyla schopna (zejména z důvodu svých politických názorů) získat na území Brna práci. Z tohoto důvodu se rozhodli pomoct sami sobě. Založili vlastní pekárenské družstvo, které se po prvních letech bojů o přežití stalo jedním z největších a nejmodernějších svého druhu na celé Moravě. Tato práce převážně deskriptivním způsobem popisuje, jak družstvo vzniklo, jak se rozvíjelo a co nakonec vedlo k jeho zániku. Práce je rozdělena na tři části. První a druhá část práce všeobecně popisuje důvody a pozadí událostí, které vedly ke vzniku družstevního hnutí, jakým způsobem se formovaly družstevní principy a jak se hnutí šířilo. Ve druhé části je pak družstevnictví zúženo na české země, včetně vývoje družstevní legislativy. První a druhá část vychází z dostupných literárních zdrojů, které se družstevnictvím zabývaly. Tyto dvě části nepřináší žádné nově objevené informace. Jejich zařazení slouží jako podklad pro dokreslení družstevního vývoje, který vedl i ke vzniku družstva, jímž se tato práce primárně zabývá. Třetí část už je zaměřena pouze na popis výše zmiňovaného brněnského družstva. Ačkoliv bychom našly autory, kteří se pekárnou dílčím způsobem zabývali (např. stavbou družstevního domu či komparací tehdejších brněnských družstev z hlediska alternativní ekonomiky), neexistuje žádná práce, která by souhrnně popisovala činnost družstva od jeho vzniku až po jeho zánik. To je cílem právě této práce. Převážně na základě archivních zdrojů jsem se pokusil zmapovat činnost družstva od jeho založení roku 1907 až po jeho zánik roku 1954. Tato práce vychází z naprosté většiny z primárních archivních zdrojů. Konkrétně se jedná o fond K2 Dělpe – Dělnická pekárna a cukrárna, z.s. s r.o. uložený v Archivu města Brna. Velkou pomocí mi bylo, že daný fond byl v nedávné době (2014) nově inventarizován studentkou archivnictví Masarykovi univerzity. Mohl jsem tak pracovat s poměrně dobře zachovalým a obsáhlým fondem. Při popisu činnosti vycházím převážně z podkladů k valným hromadám a výročních zpráv. Cenou pomoc 8

představovaly i tzv. „jubilejní ročenky“, které družstvo vydávalo při výročích svého vzniku.

9

1. Počátky družstevnictví a jeho rozvoj 1.1 Od cechů k družstvům

Vznikem historicky prvního družstva roku 1844 započala etapa nového způsobu kolektivního podnikání. V dějinách bychom našli spoustu příkladů, kdy se lidé organizovaně sdružovali za účelem dosažení lepších podmínek. Původně to byly nejrůznější občinové komunity, 1 městské svazy (např. „Pětiměstí slovenské Spiše), obchodní spolky (např. kupecká Hanza), ale i náboženské komunity (jako husitský Tábor).

2

Za hlavní předchůdce družstevních organizací však bývají pokládány

středověké cechy. Částečně by se dalo říci, že družstva vznikly právě na troskách cechů, které zejména z důvodů industrializace, modernizace průmyslu, růstu volného trhu i vzestupu národních států, ztratily schopnost funkčně uskutečňovat své zájmy a rovněž se dostávaly pod častou kritiku.3 Po francouzské revoluci v 19. století cechy vymizely ve většině evropských zemí4, což mělo za následek, že velké množství řemeslníků bylo nuceno hledat uplatnění v masově se rozvíjejícím zpracovatelském průmyslu využívající strojní výroby, ale i dalších segmentech hospodářství. Tento fakt rovněž vyvolal početný růst dělnictva a upozaďování řemesel, potažmo řemeslníků.5 Ačkoliv v průběhu 19. století docházelo k převratným změnám v hospodářském i společenském životě, společná idea vzájemné podpory, solidarity, spolurozhodování, spravedlivého podílu na zisku i ztrátě, zajištění finančních a materiálních zdrojů, a také nezávislosti na vyšší autoritě rozhodně nevymizela. 6 Naopak. Demografický růst obyvatelstva, řemeslníci z dílen a manufaktur neschopných konkurovat novým továrnám, zchudlí zemědělci bez půdy a řada dalších nezaměstnaných skupin 1

Občina znamenala půdu společnou všem svobodným hospodářům obce a také práva, jež z toho společného vlastnictví plynula. 2 HUNČOVÁ, Magdalena. Družstva a jejich role v tržní ekonomice. Ústí nad Labem: Universita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2006, s. 67. 3 WINTER, Zikmund. Český průmysl a obchod v XVI. věku. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913, s. 436. 4 Cechy byly kritizovány významnými dobovými mysliteli jako byl např. Jean Jacquess Rousseau, nebo významný ekonomický myslitel Adam Smith. Ve Francii byly cechy roku 1791 během francouzské revoluce přímo zákonem zakázány, jakožto jeden z pozůstatků feudalismu. 5 ŠORM, Vladimír, VĚTVIČKA, Miloš. Dějiny družstevního hnutí. Praha: Ústřední rada družstev v Praze, 1957, s. 61-63. 6 HUNČOVÁ, M., cit.d.,, s. 67.

10

obyvatelstva ukázala, že bez společné spolupráce a společné ochraně svých zájmů, nemohou plnohodnotně fungovat. Avšak ještě předtím, než došlo k postupnému sjednocování dělníků jako společenského stavu, jejich neutěšená sociální situace vedla k řadě stávek i násilných vystoupení (ničení strojů, vypalování továren, střety se státní mocí). 7 Tento fakt vedl k tomu, že problematikou pracujících, neboli tzv. dělnickou otázku se začala zajímat řada intelektuálů (namátkou Owen, Lassalle, Proudhoun, Bakunin, Marx, Engels a další), kteří postupně vytvářeli podklady pro vznik dělnického hnutí. Z myšlenek těchto intelektuálů pak často čerpali inspiraci i první průkopníci družstev, jejichž vznik bude popsán v následujících kapitolách. 8

1.2 Průmyslová revoluce a její sociální důsledky

Není překvapující, že první družstvo vzniklo v zemi, která průmyslovou revoluci de facto zahájila, kde se dočkala největšího rozmachu a spolu s tím i největších výhod a zároveň i problémů - Anglii. 9 Během viktoriánské éry 10 se Británie stala impériem s největším koloniálním územím ze všech Evropských zemí. Rovněž tak došlo k řadě zásadních společenských, kulturních, politických a hospodářských změn.11 Vzhledem k závažnosti kvalitativních změn v technice, ekonomice a dalších oblastech života, bývají tyto jevy označovány jako revoluce. Jednou z prvních změn byla revoluce v dopravě. Dřívější formy dopravy nebyly schopny pokrýt rozsáhlé potřeby výroby a trhu. Tento problém vyřešil převratný vynález a také symbol průmyslové revoluce – parní stroj. Parní stroj vytvořil nejen mohutnější hnací sílu pro

7

FASORA, Lukáš. Dělnik a měšťan. Vývoj jejich vztahů na příkladu šesti moravských měst 1870-1914. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010, s. 35-37. Nejznámějším se stalo hnutí tzv. Ludditů, kteří byli zastoupeni zejména v Anglii a kteří se domnívali, že ničení strojů pomůže jejich postavení na pracovním trhu. 8 Tamtež, s. 36-38. Vedle řady převážně levicových intelektuálů, kteří se zaobírali problematikou dělnické otázky, nelze opomenout stranou ani církev. Za zmínku stojí zejména významná encyklika papeže Lva XIII. z roku 1981 Rerum novarum. Překlad názvu znamená „O nových věcech“, což svým způsobem dobře vystihuje celé 19. století, včetně sociální problematiky. Papež v encyklice podporuje právo pracujících vytvářet odborové organizace, zároveň však odmítá komunismus, ale i nekontrolovaný kapitalismus. Zároveň však potvrzuje právo na soukromé vlastnictví. 9 SIRŮČEK, Pavel. Hospodářské dějiny a ekonomické teorie: (vývoj, současnost, výhledy). Slaný: Melandrium, 2007, s. 26-27. 10 Královna Viktorie vládla mezi lety 1837-1901. 11 BĚLINA, Pavel. Dějiny evropské civilizace II. Praha: Paseka, 1997, s. 84.

11

stroje v průmyslu, nýbrž i nové progresivní způsoby v konstrukci lodí a lokomotiv na parní pohon. Z tohoto důvodu se někdy o 19. století mluví jako o století páry.12 Na revoluci v dopravě navazovaly další. Významná byla agrární revoluce, kdy se převažující obilnářská produkce rozšiřovala o řadu dalších surovin (brambory, cukrovka, luštěniny, jetel), které zlepšily možnosti výživy lidí a výkrmu hospodářských zvířat. Převratné změny v zemědělství částečně souvisely i s tzv. demografickou revolucí. Nové prostředky v agrární oblasti omezily hladomory. Významnou roli hrála i dokonalejší zdravotní péče a hygienické návyky.13 P. Sirůček v knize Hospodářské dějiny píše, že proces průmyslové revoluce bývá ukončený tehdy, převáží-li strojní velkovýroba ve významnějších průmyslových odvětvích a rozvine se výroba strojů stroji.14 V Anglii vytlačila strojní velkovýroba už do roku 1840 takřka veškerou manufakturní a řemeslnou výrobu z významných odvětví průmyslu. Vzhledem k časovému předstihu průmyslové revoluce si Anglie upevnila své výsadní postavení v průmyslové výrobě a byla nazývána dílnou světa. 15 Soustava hospodářských a ekonomických přeměn přinesla revoluční změny také do sociální oblasti. Proces industrializace vedl k postupnému přesunu pracujících od zemědělství k průmyslu,16 což urychlilo proces urbanizace. Tento fakt měl za následek novou formaci dvou základních tříd v kapitalistické společnosti. Vůdčí složkou buržoasie se stali průmyslníci, zatímco u dělnictva to byli tovární dělníci. Ti byli primárně spjatí se strojovou výrobou a soustředění v početných kolektivech ve městech.17 Způsob práce v továrně byl oproti činnosti v manufakturách značně odlišný. Zatímco v manufaktuře závisel způsob používání pracovních nástrojů i tempo pracovního procesu na řemeslnících, v továrně diktoval tempo chod strojů. Ačkoliv i tovární výroba vyžadovala určitý okruh kvalifikovaných pracovníků (technici, údržbáři atd.), obyčejní dělníci vykonávali převážně jen jednoduché a monotónní operace, které si osvojili v krátké době. Tento fakt měl za důsledek všeobecný pokles významu 12

SIRŮČEK, P., cit.d., s. 26-27. Neleze nezmínit i další významný jev, který souvisel s demografickým boomem a to dodnes ne zcela objasněného ústupu metly lidstva – moru. 14 SIRŮČEK, P., cit.d., s. 26. 15 Tamtéž, s. 27. 16 Na konci průmyslové revoluce převýšil počet pracujících v průmyslu nad zemědělstvím pouze v Anglii. V ostatních zemích to trvalo ještě několik desetiletí. 17 SIRŮČEK, P., cit.d., s. 28. 13

12

kvalifikované práce.18 Řada pracovních činností díky strojní výrobě snižovala fyzickou náročnost, což vytvářelo podmínky pro rozšíření námezdní práce žen a dětí, které mnohdy pracovaly už od sedmi let věku. Vnitřní pravidla továren vyžadovaly striktní dodržování pracovní disciplíny a kvality odvedené práce. Ty byly často vynucovány pokutami, hrozbou ztráty zaměstnání, ale nezřídka i fyzickými tresty. Péče o bezpečnost zaměstnanců byla minimální, neexistovalo sociální pojištění. Snaha podnikatelů maximálně využít drahé stroje a zkrátit dobu návratu kapitálu měla za následek prodlužování pracovního dne, který mnohdy dosahoval i 14 až 16 hodin.19 Uspokojivé nebylo ani mzdové ohodnocení dělníků. Trendem naopak bylo zmenšovat podíl vynakládaného kapitálu na mzdy, oproti růstu vkladů do technického vybavení podniků. V důsledku zavádění nových strojů do oblasti výroby docházelo často i k hromadnému propouštění. Všechny tyto aspekty měly za následek stupňující se protesty, stávky i dělnické vzpoury.20 Mimo přímé akce samotného dělnictva se začali otázkou jejich postavení zabývat i tzv. utopičtí socialisté. Ty nejvýznamnější rozvede následující kapitola.

1.3 Utopičtí socialisté a jejich vliv na vznik družstev Neutěšená situace dělnictva měla za následek vystoupení představitelů tzv. utopického socialismu.

21

Ti z pozic humanismu v období průmyslové revoluce

vystupovali proti podobě tehdejšího kapitalismu. Utopisté se snažili přesvědčit majetné vrstvy o tom, že majetková nerovnost je v rozporu „ s božími i lidskými zákony“, a že kapitalismus odporuje lidské přirozenosti.22 Utopičtí socialisté čerpali inspiraci zejména z historické osobnosti právníka a racionalisty Thomase Moora (1477-1535) a na jeho stěžejní dílo Utopia (Celým názvem: O nejlepším státním zřízení a novém ostrově

18

SIRŮČEK, P. cit.d.,. s. 28. Tamtéž, s. 28. 20 Tamtéž, s. 28-29. 21 Vedle utopického socialismu bychom našli i socialismus státní, nacionální a „vědecký“. Zatímco první tři „socialismy“ řeší selhání trhu na společenské a politicko-ekonomické makroúrovni vždy s použitím určitého násilí (zásahy do ekonomiky, nucená redistribuce, dějinná úloha dělnické třídy), utopický socialismus řeší toto selhání trhu na mikroúrovni novou organizací výrobních faktorů dobrovolně a klidnou cestou. 22 SIRŮČEK, P., cit.d., s. 29. 19

13

Utopia, vydáno roku 1516) kde představil svoji vizi o sociálně spravedlivé společnosti. Již v této vizi bychom našli určité prvky podobné družstevním principům.23 Předtím, než se tato práce dostane k samotnému vzniku prvního družstva a jeho principům, je vhodné se zmínit alespoň o některých teoreticích, stojících u zrodu družstevního hnutí a jeho idejí.

1.3.1. Robert Owen Nejvýznamnější osobností, která stála u zrodu prvního družstva a nejvíce ovlivnila družstevní hnutí byla osobnost Roberta Owena (1771-1858). Anglický továrník a filantrop se snažil o obecné povznesení pracujících. Původ společenského zla viděl zejména v lidské nevědomosti. Byl hlasitým kritikem soudobých hospodářských poměrů, avšak pozitivní změny chtěl dosáhnout bez násilí. 24 Kolem roku 1820 vydal základní teze „socialismu“, které popsal ve svém díle Nový pohled na společnost a zpráva z hrabství Lanark. V jeho představě byla budoucí „racionální“ společnost spravedlivá a mravná, organizovaná do federací zemědělsko-průmyslových osad (3005.000 osob), v nichž by každý pracoval podle svých možností a potřeb. Počáteční kapitál měl být získán od uvědomělých kapitalistů. V osadách mělo existovat osobní vlastnictví spotřebních předmětů i pracovní povinnost. Podobný experiment se Owen pokusil uskutečnit ve své továrně New Lanark poblíž města Glasgow. Na jednu stranu kladl silný důraz na disciplínu (kontroly čistoty obydlí, zákaz vycházení po půlnoci, zákaz chodit do práce opilý), na stranu druhou neustále zvyšoval životní úroveň a vzdělanost dělnictva (děti měly z pracovní doby 2 hodiny vyčleněné na výuku). Úspěchy Owenova experimentu popisoval i Bedřich Engels: „Obyvatelstvo New Lanarku, které postupně vzrostlo na 2500 hlav, původně složené z nejsmíšenějších a ponejvíce silně zdemoralizovaných živlů, přeměnil ve zcela vzornou kolonii, v níž se opilství, policie, trestní soud, procesy, chudinská péče a potřeba dobročinnosti staly úplně neznámými věcmi. A toho dosáhl prostě tím, že přesadil lidi do poměrů lépe vyhovujících lidské důstojnosti a hlavně tím, že dal pečlivě vychovávat dorost.“25

23

HUNČOVÁ, M., cit.d., s. 13. HESKOVÁ, Marie. Encyklopedie družstevnictví – svazek 1. Bratislava: Kartprint, 2005, s. 26. 25 NIKODYM, Tomáš. Z knihovničky utopického socialismu. Praha: Ludwig von Mises Institut, 2014, s. 44-47. 24

14

Další Owenovy experimenty však skončily nezdarem. V roce 1832 založil „Equitable Labour Exchange Bank“, kde členové banky pro zprostředkování směny práce obdrželi za své zboží poukázky, odpovídajících počtu odpracovaných hodin, a mohli za tyto poukázky od banky koupit jiné zboží. Některé zboží se hromadilo ve skladištích, aniž by o ně byl zájem, a jiné, kde byla cena podhodnocena, bylo skupováno spekulanty a se ziskem prodáváno dále. Aby se Owenova banka zachránila před úpadkem, začaly se stanovovat ceny tržně. To vedlo k rozporům mezi členy a banka do dvou let skončila.26 Podobně neúspěšně skončily jím další založené pracovní komuny New Harmony v USA i Harmony Hall v Anglii. Avšak i přes tyto dílčí neúspěchy se Owenovy stanovy staly vzorem pro nově se utvářející družstevní hnutí.

1.3.2. William King

Kromě R. Owena je důležité krátce zmínit ještě jednu osobu, která značně přispěla k formaci družstevního hnutí, a to Williama Kinga (186-1865). Pokračovatel Owenova díla se snažil o rozvinutí idejí družstevnictví, přičemž předpokládal, že v praxi dojde k samovolnému překonání kapitalistického výrobního způsobu, kdy kapitál najímá práci. Zakládal družstevní společnosti pro rozvoj maloobchodu a vlastní výrobní podniky podle vzoru koncepce anglického bankovnictví. Zisk měl být vždy ponechán jako nedělitelný fond pro krytí rizik, ale zejména také pro rozvoj a potřeby družstva. W. King byl také první vydavatel Družstevních novin.27

1.4. Vznik prvního družstva a následný vývoj Na utopický socialismus navázal vznik spotřebního družstevnictví rochdalského typu, které se stalo základem rozvoje družstevního hnutí po celém světě. V historii založení rochdalského družstva se promítá střetnutí dvou proudů, které se kolem roku

26 27

HESKOVÁ, M., cit.d.., s. 26. HUNČOVÁ, M., cit,d., s. 14.

15

1844 projevovaly v anglickém prostředí: tzv. chartistů,28 jejichž základním programem byl boj za všeobecné hlasovací právo, a přívrženců utopického owenovského socialismu. Konkrétním důvodem vzniku prvního družstva byla zejména výše zadlužení námezdních pracujících, a také vysoké ceny potravin spolu s jejich nízkou kvalitou. Tato situace donutila 28 nezaměstnaných tkalců k tomu, aby v říjnu roku 1844 založili v anglickém městečku Rochdale poblíž Manchesteru historický první spotřební a výrobní družstvo, známé pod označením Společenství spravedlivých průkopníků z Rochdale (Rochdale Society of Equitable Pioneers). 29 Ze stanov daného družstva je patrná inspirace zejména Owenovým utopickým socialismem s jeho negací politického boje. Konkrétně čteme: „Účelem a úmyslem tohoto družstva je postarat se o hmotné blaho a o zlepšení sociálních a hospodářských poměrů svých členů shromážděním dostatečného fondu, složeného z podílů po jedné libře, 30 aby se mohla zařídit výrobní odvětví, o jejichž rázu se ještě určitěji rozhodne a v nichž by byli zaměstnání členové, kteří jsou bez práce nebo mají bídu pro opětné snižování mezd. K další péči o své členy a jejich zabezpečení nechť se družstvo chopí díla, aby družstvo uspořádalo poměry výrobní, obchodní, výchovné a vládní, čili jinými slovy nechť usiluje o založení samosprávné a svébytné družstevní osady (kolonie), nebo podporuje jiná družstva při zakládání takových osad.“ 31 Z této citace je naprosto zřetelná inspirace Owenem v ideologii i teorii, v praxi však družstevníkům z Rochdale šlo zejména o reálné obchodování, které mělo sloužit okamžité potřebě. Tento určitý rozpor mezi cílem a prostředkem nicméně rochdalskému družstvu nikdy nevadil a jeho členové začali postupně Owenovi teorie opouštět.

28

Chartistické hnutí vzniklo v Anglii ve 30. letech 19. stol. Jednalo se o první organizované dělnické hnutí, které definovalo zájmy dělnictva. Svých cílů se hnutí snažilo dosáhnout jak politickou formou (petice, vydávání agitačních tiskovin), tak i formou stávek a demonstrací, v nichž mnohdy docházelo k násilným střetům se státní mocí. Ačkoliv chartistické hnutí mělo svůj vliv na založení prvního spotřebního družstva v Rochdale, je třeba říci, že cíle družstva byly od obecných cílů chartistů velmi vzdáleny. 29 ŠORM, Vladimír, VĚTVIČKA, Miloš. Dějiny družstevního hnutí. Praha: Ústřední rada družstev v Praze, 1957, s. 61-63. 30 Tento podíl byl stanoven zejména z důvodu zřízení prodejny potravin, ale také aby se mohly budovat a upravovat domy, v nichž by mohli přebývat členové s vůlí zlepšovat společně své sociální a hospodářské poměry. 31 ŠORM, V., VĚTVIČKA, M., cit.d., s. 63-65.

16

1.4.1. Družstevní principy Aby družstvo jako takové mohlo být hospodářsky konkurenceschopné, bylo nutné se poučit z dřívějších nezdarů R. Owena. Z tohoto důvodu Průkopníci přijali významná pravidla, později kodifikovaná jako tzv. Rochdalské principy a způsoby práce.32 Tyto zásady byly následující: 1, demokratické řízení aneb uplatnění rovnosti členů na principu co člen – to hlas; 2, otevřené členství (vstoupit mohl kdokoliv, kdo poskytl stanovený vklad, přičemž splácet se mohl i postupně); 3, pevný a limitovaný úrok z vloženého kapitálu; 4, distribuce přebytků jako dividenda 33 z prodeje; 5, obchodování pouze v hotovosti; 6, do prodeje dodávat pouze surovinou čisté a nefalšované zboží (vzhledem k tomu, že společnost byla vlastněná přímo spotřebiteli, nebylo tento závazek složité uskutečňovat); 7, vzdělávání (soustavná výchovná činnost mezi členstvem); 8, zásada politické a náboženské neutrality, potažmo snášenlivost v politických a hospodářských otázkách.34 Výše zmíněné zásady umožnily rochdalskému družstvu hospodářskou existenci mezi již stávajícími obchodními podniky. Lze si všimnout, že na rozdíl od Owenova modelu, kde měl být daný podnik založen „uvědomělým“ kapitalistou s dostatečným kapitálem, museli v družstvech rochdalského typu složit podíly přímo jeho členové, na který si mnohdy šetřili i delší čas, popř. je splácely. Ty, ačkoliv byly nutností z hlediska zahájení hospodářské činnosti družstva, nikdy nebyly faktorem určujícím podíl jednotlivců na výhodách družstva. 35 Zajímavostí je, že v rámci stanov existoval požadavek, aby rochdalské družstvo prodávalo členům zboží za obvyklé tržní ceny, tedy nikoliv levněji, jak by se mohlo původně zdát se zřetelem k účelu družstva. Tento princip se stal postupně obvyklým ve všech družstev rochdalského typu a značně se tak lišil např. od různých spotřebních spolků úředníků apod. V těch členové žádali od družstva jen možnost levného nákupu a o činnost a osud samotného družstva nejevili 32

Tyto principy i přes určité kodifikace dodnes navazují na aktuální družstevní principy schválené Mezinárodním družstevním svazem (International Co-operative aliance) na sjezdu Mezinárodního družstevního svazu konaného v září 1995 příznačně v blízkosti vzniku prvního družstva – Manchestru. Samotný svaz má sídlo v belgickém Bruselu. 33 Dividenda, neboli podíl z rozděleného zisku, fungoval i jako motivační faktor. Členská věrnost byla podporována pomocí finančních odměn těm, jejichž pravidelné obchodování vedlo k finančnímu úspěchu. 34 HUNČOVÁ, M., cit.d., s. 68. 35 ŠORM, V., VĚTVIČKA, M., cit.d., s. 65-66.

17

v podstatě žádný zájem. U rochdalského družstva byl nicméně pěstován hlubší zájem o stav družstva, oproti touze opatřit si pro svou osobu výhodnější životní podmínky. Právě tento fakt byl jedním z hlavních důvodů rozvoje družstev daného typu.36 Za poslední charakteristický princip pro rochdalskou společnost je třeba poukázat na požadavek uskutečňování prodeje i koupě výhradně za hotovost. Zakladatelé družstva ze zkušeností věděli, jaká rizika skýtají dluhy z nákupu i prodeje, zvláště pak pro novou organizaci. Prodávat členům na dluh by znamenalo ohrozit hospodářskou rovnováhu družstva. Rovněž tak jako by mohlo potenciální nadměrné úvěrové zatížení jednotlivých členů podkopat myšlenku družstevní spolupráce. Zásada prodeje i koupě pouze za hotové měla svůj hlavní význam zejména v počátku, kdy se projevovala slabá finanční základna organizace, pramenící z omezeného podílnického kapitálu. Svou zásadu neprodávat na úvěr si družstva rochdalského typu podržela i do budoucna, díky čemuž se stala silnými obchodními organizacemi.37 Uvedené družstevní zásady se v dalším vývoji družstevního hnutí modernizovaly a přizpůsobovaly měnícím se společensko-ekonomickým podmínkám. Lze si všimnout, že charakterizují družstvo jako specifickou organizaci, jejíž cíle jsou nejen ekonomické, ale i mimoekonomické.

1.4.2. Etablace a rozvoj družstev v následujícím období

Průkopníci z Rochdale překonali spoustu překážek a brzo byl jejich model napodobován po celém území Spojeného království. V poslední čtvrtině 19. století se začaly rozvíjet další formy družstev, a to zejména na bázi družstevního spolupartnerství, jehož zastáncem byli křesťanští socialisté.38 Uvnitř družstevního hnutí byla zahájena řada diskuzí, které se vedly zejména o typech a formách družstva. I přes tento fakt byla spotřební družstva jasně dominantní formou družstev v britském družstevnictví po celé následující století.39 Na přelomu století bylo ve Spojeném království téměř 1500 spotřebních družstev. V roce 1863 byla vytvořena Severoanglická družstevní obchodní společnost 36

ŠORM, V., VĚTVIČKA, M., cit.d., s. 65-66.. Tamtéž, s. 66-67. 38 HESKOVÁ, M., cit.d., s 13. 39 Tamtéž s. 13-14. 37

18

(později známou jako CWS). Cílem této družstevní společnosti bylo nakupovat ve velkém a zajistit nepřetržité dodávky. Společnost se záhy stala největším producentem, zemědělským výrobcem a zpracovatelem potravin, zásobovala maloobchodní družstva a vyráběla celou řadu výrobků pod vlastní značkou co-op.40 Společnost CWS budovala továrny a průmyslové komplexy, aby mohla i na dalších kontinentech světa uspokojit požadavky rychle rostoucí družstevní členské základny. Začala provozovat po celém světě vlastní skladiště a vybudovala i rozsáhlou distribuční síť. To mělo za následek růst družstev v řadě dalších zemí. CWS postupně založila i svou bankovní divizi (Co-operative Bank) a v roce 1913 začala provozovat i samostatnou Družstevní pojišťovací společnost. 41 Na konci 1. světové války oplývalo družstevní hnutí mohutnou členskou základnou (cca 3 miliony členů) a nadále rostlo. Svojí popularitu si družstva zachovala i v meziválečném období, kdy jejich stále rostoucí ekonomická síla vedla ke kampaním ze strany soukromého sektoru. Požadavkem bylo omezit růst družstev změnou právních předpisů.

Soukromníci

vyzývali

k bojkotu

značkového

zboží

prodávaného

v družstevních obchodech. Těmto snahám však družstevní hnutí úspěšně odolalo, což naplno ukázalo úspěch strategie družstevní ideologie ve vytváření důvěry a věrnosti. Družstva naopak přinášela další inovativní změny. Jako příklad můžeme uvést zavedení samoobslužných obchodů v Británii jako způsobu, jak čelit nedostatku pracovních sil v průběhu 2. světové války.42

1.4.3. Formy družstev v evropském kontextu

Přibližně ve stejné době vzniku Rochdalské společnosti vznikala první spotřební družstva i v jiných zemích. Ve Francii působilo pod názvem Le Commerce Véridique et Social. Ve Švýcarsku byla první svépomocná sdružení Fruchtverein zaměřena na levný prodej potravin a někdy zajišťovala i společné stravování dělníků. V Německu se

40

HESKOVÁ, M., cit.d., s. 14. Tamtéž s. 14-15 42 HESKOVÁ, M., cit.d.., s. 15. 41

19

objevilo první dělnické spotřební družstvo Ermunterung ve městě Chemnitz již roku 1845.43 Spotřební družstva se rychle šířila po celé Evropě. Zřizovala vlastní výrobní podniky (zejména v potravinářském průmyslu) a stále častěji nabízela své služby – při pokračujících výhodách pro vlastní členy – i ostatním spotřebitelům. Vedle družstev spotřebitelských se začala ujímat i myšlenka vybudovat na stejných principech družstva, které by spotřební zboží vyráběly. S prvním teoreticky podloženým projektem výrobního družstevnictví vystoupil už v roce 1832 ve Francii Benjamin Buchez. Buchez se domníval, že výrobci si mohou uhájit existenci i v odvětvích zasažených mechanizovanou velkovýrobou. Proto zakládal družstva pro samostatně podnikající řemeslníky s cílem zvýšit jejich konkurenceschopnost.

Ačkoliv výrobní družstva

organizovaná podle Buchezových představ vznikala jen zřídka a většinou neměla dlouhého trvání, položila základ pro další významnou formu družstevnictví – výrobního. 44 V Německu stojí za zmínku vystoupení Ferdinanda Lassalla s koncepcí sociálního osvobození dělnictva a nastolení socialismu prostřednictvím výrobních družstev. Jeho snahy však skončily nezdarem.45 Velmi důležitou součástí družstevního systému jsou družstva úvěrní, která se rozšířila hlavně na venkově. Úvěrní družstva shromažďovala drobné úspory rolníků a dalších méně majetných vrstev obyvatelstva a zpětně poskytovaly úvěry za příznivějších podmínek než banka či lichváři. Úvěrní družstva rovněž podporovala činnost ostatních neúvěrních družstev. Z propagátorů této sféry družstevního hnutí jsou známí např. F.W. Raiffeisen v Německu nebo L. Luzzati v Itálii. 46 Zajímavostí je, že první úvěrní družstvo bylo založeno na Slovensku ve vesnici Sobotiště r. 1845. V poslední třetině 19. století začala éra neúvěrních zemědělských družstev. Průkopníkem se v této oblasti stalo Dánsko, kde zemědělské družstevnictví zaznamenalo mimořádný rozkvět. Předmět činnosti družstev byl rozmanitý: nákup potřeb pro zemědělce, odbyt jejich produkce, skladování, chov dobytka, výroba a zpracování mléka, šlechtitelství, elektrifikace, mechanizace aj. Řada družstev vznikala také v rybářství, nicméně nejrozšířenějšími byla zpracovatelská družstva, např. 43

NĚMCOVÁ, Lidmila, PRŮCHA,Václav. K dějinám družstevnictví ve světě a v Československu. Praha: VŠE – Fakulta národohospodářská, 1999, s. 14. 44 NĚMCOVÁ, L., PRŮCHA, V., cit.d. s. 15. 45 Tamtéž, s. 16. 46 Tamtéž s. 16-17.

20

mlékárny, mlýny, pekárny, škrobárny, sladovny, cukrovary, pivovary, lihovary atd. Některá zemědělská družstva postupem času ovládli kapitálově nejsilnější jedinci, kteří se ve své činnosti poněkud vzdalovali původním družstevním idejím. V řadě zemí se zemědělská družstva stala důležitou hospodářskou základnou agrárních stran, nebo se podílela na formování velkých kapitálových skupin. 47

2. Družstevnictví v českých zemích 2.1. Počátky družstevnictví v českých zemích Rychlé šíření družstevních myšlenek se pochopitelně nevyhnulo ani RakouskoUhersku. Ačkoliv družstevnictví obecně řeší selhávání trhu svým specifickým způsobem, můžeme říci, že se geograficky do určité míry diferencuje. Zatímco na západě Evropy družstva reagovala především na nezaměstnanost a drahotu (hlavně spotřební a výrobní družstva), ve střední Evropě byl hlavním problémem nedostatek kapitálu a drahé úvěry. Z tohoto důvodu se nejvíce zakládala družstva úsporní a úvěrní. Ta pozitivně zasáhla do sociálně ekonomického rozvoje hustě osídlených venkovských regionů.48 Hospodářský vzestup, ale také růst kulturně sociálního povědomí vytvořily v polovině 19. století příznivé podmínky pro zakládání prvních družstev i na území Čech a Moravy. Úspěšnost zakládaných družstev a spolků zpočátku narážela na nedostatek potřebných znalostí a zkušeností, proto jich řada zanikla. I přesto však myšlenky družstevní svépomoci v české kotlině pevně zakotvily. 49 Pro ucelenost přehledu pramenů, které zrod a formování družstevnictví doprovázely, je vhodné zmínit se o nejvýznamnějších osobnostech družstevnictví v českém prostředí a jejich díle.

47

NĚMCOVÁ, L., PRŮCHA, V., cit.d. s. 17. HUNČOVÁ, M., cit.d., s. 69. 49 HESKOVÁ L., cit.d., s. 27. 48

21

2.1.1. Samuel Jurkovič (1796-1873) Samuel Jurkovič byl známý slovenský buditel, pedagog, vlastenec a v neposlední řadě i slovenský průkopník družstevnictví. Jurkovič zakládal divadelní spolky, byl spoluzakladatelem slovenského národního divadla v Nitře či Matice slovenské. Vedle kulturně osvětové činnosti se věnoval i sociálním otázkám. Jeho přičiněním bylo roku 1845 založeno v Sobotišti na Slovensku první družstvo ve střední Evropě. Jednalo se o zemědělské úvěrní družstvo známé jako tzv. Gazdovský spolok.50 Účelem tohoto spolku bylo umožnit svým členům dostupný úvěr s úrokem ve výši maximálně 6% (proti tehdy běžnému úroku až 50%). Každý člen spolku musel složit jednorázově 30 krejcarů a každý týden skládat 3 krejcary. Peněžní operace byly zapisovány do účetních knih a členských knížek. Veškeré práce členové vykonávali zdarma dobrovolně a ručili celým svým majetkem (nutno podotknout, že členové se mezi sebou dobře znali). Byla zvolena samospráva (1 člen = 1 hlas). Stanovy zdůrazňovaly zásadu dobrovolnosti a svobodu vyznání. Členové byli nabádání k četbě, sebevzdělávání, abstinenci apod. Spolek existoval do roku 1851, kdy v souladu se stanovami a s ohledem na politickou nestabilitu po roce 1848 ukončil svou činnost dohodou členů a vyplatil je.51

2.1.2. František Cyril Kampelík (1805-1872) Další významnou osobou, která nesmazatelně vtiskla svojí stopu do českého družstevního hnutí byl F.C. Kampelík. Svérázný venkovský lékař, národní buditel a spisovatel. Své životní dílo zasvětil snahám o rozvoj českého venkova. Jeho heslem bylo: „Co jednotlivci nemožno, to mnohým v jednotu spolčeným snadno“. Kampelíkova hlavní idea byla umožnit drobným rolníkům bezpečně uložit své úspory, které by později mohli využít pro rozvoj svého hospodářství. Jeho nápad ohledně venkovských úvěrních družstev byl v Čechách uveden do praxe pod lidovým názvem „kampeličky“ až v roce 1890 po jeho smrti. V roce 1906 dosáhl počet kampeliček jen 50

RUTTKAY, Fraňo. Samuel Jurkovič: priekopník slovenského družstevnictví a jeho doba. Bratislava: Obzor, 1965, s. 21. 51 HUNČOVÁ, M., cit.d., s. 70.

22

v Čechách 1000 a v roce 1933 již 17 000. 52 Obrovský význam těchto družstev pro oddlužení a rozvoj českého venkova je dnes, zdá se, téměř zapomenut. Slovo kampelička je naopak v české společnosti značně zprofanované zejména v rámci neblahých afér peněžních družstev koncem 90. let 20. stol.53 Vedle dvou výše zmíněných osobností se o propagaci a realizaci družstevních idejí v českém prostředí zasloužili mnozí další. Namátkou lze jmenovat např. F.L. Chleboráda, F.L. Riegera, K. Sabinu či F.W. Raiffeisena.

2.2. První družstvo a následující vývoj družstevnictví na českém území

První družstvo na území Čech bylo založeno roku 1847 a neslo název Pražský potravní a spořitelní spolek (Prager Viktualien und Spaarverein). Ačkoliv se rok 1847 pokládá za vznik spotřebního družstevnictví v Čechách, je už z názvu patrné, že priorita spolku sahá i do družstevnictví úvěrního. Současně byl tento spolek už prototypem víceúčelového družstva, protože provozoval smíšenou úvěrovou a nákupní činnost. Přijímal od členů úspory, nakupoval za takto nabytý kapitál běžné zboží denní potřeby (zejména potraviny, ale v zimě třeba i topivo) ve velkém - za velkoobchodní ceny. Potom zboží prodával svým členům za pevné tržní ceny. Členy družstva byli převážně řemeslníci, dělníci, živnostníci a sociálně slabší jedinci.54 Ačkoliv spolek neměl příliš dlouhé trvání, představoval důležitou zkušenost pro rozvoj spotřebního i úvěrního družstevnictví. V dalších letech vznikaly obdobné spolky po celé zemi. Na přelomu 19. a 20. stol. i následně po 1. světové válce se myšlenky družstevní svépomoci rozšířily tak, že po vzniku samostatné Československé republiky nebylo podnikání, ve kterém by nevznikaly družstevní podniky. Rozvíjely se všechny typy družstev: spotřební, výrobní, zemědělská, zpracovatelská, nákupní a odbytová družstva, družstevní záložny, kulturní i bytová družstva. 55

52

HÁJEK, Jan. Od úvěrních družstev k bankovním koncernům. Praha: Historický ústav ČAV ČR, 1999, s. 122-125. 53 V 90. letech 20. stol. byla značná část kampeliček řízena pochybným způsobem a hospodaření některých připomínalo pyramidové schéma. Koncem 90.let se ocitla většina tehdejších záložen v konkurzu či likvidaci, přičemž klienti přišli o všechny vklady. 54 NĚMCOVÁ, L., PRŮCHA, V., cit.d., s. 35. 55 HESKOVÁ, M., cit.d.., s. 27.

23

V meziválečném období dosáhlo české družstevnictví svého vrcholného rozmachu. Rozvoj družstevnictví byl násilně přerušenou nacistickou okupací v roce 1939 a dále po roce 1948, kdy došlo ke znárodnění peněžních družstev, družstevního velkoobchodu a velkých výrobních zpracovatelských podniků. I přes určité zachování omezených prvků demokratické samosprávy, bylo družstevnictví začleněno do státem kontrolovaného systému plánovaného hospodářství. Družstevnictví bylo chápáno ve vztahu k státnímu vlastnictví, jako přechodná forma, která byla určena k postupnému zániku. 56 Následující část práce se stručně zaměří na jednotlivé vývojové etapy družstevnictví na našem území až do roku 1945.

2.2.1. Vývoj družstevnictví mezi lety 1847-1918 Na Pražský potravní a spořitelní spolek, který byl považovaný za první družstvo v Čechách, navazovala v 50. a 60. letech 19. stol. další družstva. Některé prameny se například zmiňují o vzniku potravního spolku „Hrádek“ v Palči na Kladensku již roku 1858. Mnohem více informací se však zachovalo o spolku „Včela“ ve Stašově u Zdic, který roku 1861 založili místní dělníci a chalupníci57. Podle dochovaných informací, tři místní soukromníci museli z důvodu činnosti „Včely“ uzavřít své prodejny, což svědčí o prosperitě daného spolku. Stašovská „Včela“ zanikla v roce 1844 po 23 letech úspěšně trvající existence.58 Potravní spolky vznikaly i na území Moravy. Z Brna je doložen vznik Potravního spolku a výpomocné pokladny z roku 1864 a o rok později spolek „Práce“. Ve druhé polovině 60. let a na počátku 70. let 19. století prošla česká spotřební družstva specifickým vývojem. Toto období je spjato zejména s působením politika, národohospodáře a nadšeného propagátora družstevního hnutí, JUDr. Františka Ladislava Chleboráda. Ten však příliš podléhal naivním a utopistickým představám o družstevnictví, což mělo za následek, že většina družstev vzniklá pod jeho vlivem i přes 56

HESKOVÁ, M., cit.d., s. 27-28. Chalupník, bylo označení pro drobného zemědělce. Chalupník byl zpravidla zemědělcem menším než sedlák (obvykle majitel statku a větší výměry polí), ale větším než baráčník (ten vlastnil dům se zahradou, avšak neměl pole). 58 VÁVROVÁ, Věra. Historie družstevnictví, Zákaznický magazín českých a moravských spotřebních družstev. COOP 3/2004 [online]. [2015-09-06] Dostupné z: http://www.coop.cz/magazin/4_2004/historie_sd.html 57

24

velké úsilí jejich zakladatelů zanikla.59 Špatné zkušenosti na řadu let utlumily zakládání spotřebních družstev. Teprve až 80. léta 19. století přinesla opět oživení a vznik desítek nových družstev. V roce 1892 existovalo v českých zemích 61 spotřebních družstev, v roce 1892 již 172.60 Významnou událostí se stal vznik první centrály dělnických družstev pod názvem Ústřední svaz českoslovanských konsumních, výrobních a hospodářských družstev v Praze. Toto ústředí dělnických družstev pro vzájemnou koordinaci a ochranu společných zájmů bylo založeno roku 1908 z popudu tehdejší sociálně demokratické strany. Ze statistik tohoto svazu se dozvíme, že před začátkem první světové války sdružoval 180 konzumních družstev s 60 145 členy při 281 prodejen.61 Velkou důvěru si družstva získala během války, neboť dbala o zajišťování spravedlivého rozdělování zboží a nespekulovala s cenami a zásobami jako většina soukromých prodejců. Tento fakt se projevil v nárůstu počtu družstev a zejména ve zvýšení počtu členů spotřebních družstev. Statistika uvádí, že po skončení války bylo v Ústředním svazu sdruženo 208 konzumních družstev, který měl 127 108 členů při 438 prodejnách. Koncem roku 1918 se pak staly členy svazu i ty česká a moravská spotřební družstva, které do té doby byly členy Ústředního svazu rakouských konzumních spolků.62

2.2.2. Vývoj družstevnictví mezi lety 1918-1938 Historický mezník, jakým byl vznik samostatného Československa 28. října 1918, zahájil novou vývojovou etapu i pro družstevnictví. Tak jako v mnoha dalších odvětvích se i družstevnictví zejména v prvních letech poválečného období vyznačovalo dynamickým růstem. Tato relativně krátká doba je charakteristická jako poslední období, kdy byl rozvoj družstev přirozený, uchráněn mocenských a politických zásahů, které se začaly postupně projevovat v dalších letech. 63 59

HESKOVÁ, M., cit.d.., s. 28. VÁVROVÁ, Věra. Historie družstevnictví, Zákaznický magazín českých a moravských spotřebních družstev. COOP 3/2004 [online]. [2015-09-06] Dostupné z: http://www.coop.cz/magazin/4_2004/historie_sd.html 61 Tamtéž. 62 Tamtéž. 63 Tamtéž. 60

25

Růst počtu družstev, členské základny jakož i rozšiřování jejich působnosti a zakládání zájmových svazů dalo vzniknout poměrně mohutnému družstevnímu hnutí. Nutno však podotknout, že zejména z důvodu diferenciace profesního zaměření, národnostního, politického či náboženského vyznání i značně nejednotné.64 Nejsilnější

i

nejvíce

prosperující

částí

družstevnictví

meziválečného

Československa byla nadále spotřební a konzumní družstva. Ta si jakožto svépomocné spotřebitelské organizace s demokratickou samosprávou získala důvěru zejména u sociálně slabších vrstev obyvatelstva. Ze složení členské základny tehdejších spotřebních družstev je patrné, že dělníci tvořili 60% a o zbývajících 40% se dělili úředníci, rolníci, živnostníci a další povolání.65 S rozvojem družstevnictví rostla i jeho organizační a logistická základna. V roce 1920 vznikla z iniciativy Ústředního svazu československých družstev Všeobecná družstevní banka, která zůstala po celé meziválečné období jedinou družstevní bankou. V témže roce byla vybudována i Lidová pojišťovna Čechoslavia, která pro družstva a jejich členy zajišťovala za zvýhodněných podmínek majetková a osobní pojištění. 66 Budovaly se i vlastní sklady a výrobny pro zásobování prodeje, což umožňovalo prodávat zboží za nižší ceny než v soukromém sektoru. Nejvýznamnějším dodavatelem zboží byla Velkonákupní společnost družstev v Praze. Tato společnost vzniknuvší již roku 1908 se postupně v meziválečném období rozrostla na podnik s celostátní působností. Její skladovací a výrobní objekty patřily k nejmoderněji vybaveným ve střední Evropě.67 Negativním způsobem vstoupily v období první republiky do vývoje družstevnictví zejména dvě události. Tou první byl vznik Komunistické strany Československa, jejíž ustavující sjezd se konal v květnu roku 1921 v Praze. Jedním z cílů komunistů byl vznik dělnické vlády. Z tohoto důvodu vyzývala své členy, aby vstupovali do družstev a také zde aktivně pracovali. Práce však neměla být omezená pouze na běžnou družstevní činnost, nýbrž i na aktivní politickou agitaci. Cílem komunistů byla přetvořit družstva na spolehlivý nástroj dělnické třídy připravený k revoluci. Rovněž tak družstva představovala vhodný prostředek k šíření propagandy. 64

VÁVROVÁ, Věra. Historie družstevnictví, Zákaznický magazín českých a moravských spotřebních družstev. COOP 3/2004 [online]. [2015-09-06] Dostupné z: http://www.coop.cz/magazin/4_2004/historie_sd.html 65 Tamtéž. 66 HUNČOVÁ, M., cit.d., s. 70. 67 HESKOVÁ, M., cit.d.., s. 28.

26

Na družstevní bázi se pak komunisté snažili o slučování jednotek ve větší a hospodářsky silnější celky, které by byly konkurenceschopné s velkými kapitalistickými podniky.68 Druhou událostí, která negativně zasáhla do slibného rozvoje družstevnictví, byla hospodářské krize v letech 1929-1935. Mohutné propouštění a pokles koupěschopnosti obyvatelstva vedl k značnému propadu životní úrovně obyvatelstva. Družstva se rovněž dostávala pod tlak obchodních grémií i různých zájmových organizací soukromých obchodníků, lobujících za změny v legislativě ve svůj prospěch. V souvislosti s tím zintenzivnil činnost i Ústřední svaz československých družstev na obranu zájmů spotřebitelů a družstev. Svaz byl vedle plnění zájmové, poradenské a revizní činnosti také aktivním a neúnavným ochráncem družstev při přípravě nových zákonů a nařízení.69 Význam družstev se v daném období projevoval také v rozsáhlé podpoře nezaměstnaným a stávkujícím dělníkům. K největším konzumním družstvům v meziválečném období patřily například Včela a Rovnost v Praze, Budoucnost v Ostravě, Západočeské konsumní družstvo v Plzni, Vzájemnost-Včela v Brně, Budoucnost v Prostějově, Ústřední konsum v Hradci Králové a Budoucnost v Pardubicích.70 Svoji roli hrála družstva také v kulturně-společenské oblasti. Pro své členy a jejich děti pořádala širokou paletu kulturních akcí, letních táborů, výletů apod.

2.2.3. Postavení družstev v letech 1938-1945 Okupace republiky i druhá světová válka přerušila jakýkoliv rozvoj družstevní činnosti. Na území Protektorátu Čechy a Morava bylo družstevnictví násilně reorganizováno, přičemž zbytky družstevního hnutí byly německými okupanty sjednoceny do jimi vytvořených svazů a ústředí. Vládním nařízením č. 242/1942 byly zřízeny čtyři odvětvové svazy a tři peněžní ústředí. 71 Okupace znamenala útlum družstevnictví po všech stránkách. Činnost družstev byla striktně podřízena potřebám nacistického válečného hospodářství. Veškerý výrobní 68

VĚTVIČKA Miloš, ŠORM Vladimír, PERNICA Karel, Dějiny družstevního hnutí III. Díl – Dějiny spotřebního družstevnictví u nás II. část, Historie a úloha bytového družstevnictví, Praha: Ústřední rada družstev, 1961, s. 39-44. 69 VÁVROVÁ, Věra. Historie družstevnictví, Zákaznický magazín českých a moravských spotřebních družstev. COOP 3/2004 [online]. [2015-09-06] Dostupné z: http://www.coop.cz/magazin/4_2004/historie_sd.html 70 Tamtéž. 71 Tamtéž.

27

potenciál byl přeorientován na válečné účely, projevoval se nedostatek surovin i násilné přemisťování dělníků do válečné výroby. Do vedoucích pozic družstevních organizací byli dosazeni němečtí vládní komisaři. V hospodářsky nejvýznamnějších družstvech působili němečtí správci, tzv. „treuhändři“. Jakékoliv porušení předpisů bylo stíháno nejpřísnějšími tresty. Za účast v odboji položily svoje životy stovky funkcionářů, pracovníků a členů družstev. Na základě listinných pramenů se M. Hesková domnívá, že hmotné škody způsobené družstevnictví nacistickou okupací v období let 1939-1945 dosáhly přibližně 350 miliard předválečných korun.72 Ačkoliv období války pochopitelně znamenalo značný družstevní útlum i pokřivení družstevních idejí (zejména ve vztahu k podřízenosti okupačním úřadům a přizpůsobení činnosti válečným potřebám), nedošlo k žádným větším zásahům například do družstevní legislativy a základní družstevní předpisy platily i v období války. I díky tomu faktu mohly družstva po skončení války pružně navázat na svou předválečnou činnost.

2.2.4. Vývoj družstevní legislativy V této kapitole bude stručně objasněna otázka, na základě čeho, potažmo jakých zákonů, družstva mohly vznikat, a jak se družstevní legislativa vyvíjela. Po roce 1847 začaly vznikat první spolky a družstva i na území habsburské monarchie, avšak neexistoval jediný zákon či právní předpis, který by jakýmkoliv způsobem upravoval jejich činnost. Existovaly zákony (zejména v rámci občanského zákoníku), které se zabývaly např. sdružování osob, pro činnost družstev však byly zcela nepoužitelné. Z tohoto důvodu vzniknul v roce 1852 Císařský patent č. 253/1852 ř. z. o spolcích. Zde bylo poprvé vymezeno, co je to spolek, který byl definován jako jakékoliv sdružení osob na základě společenských pravidel neboli stanov. Spolek musel být založen pouze za účelem veřejných a obecných účelů (jako např. kulturních, dopravních, zemědělských, obchodních atd.). Naopak bylo výslovně zakázáno vytvářet spolky, které

72

HESKOVÁ, M., cit.d.., s. 33.

28

by kladly požadavky v oblasti zákonodárství a veřejné správy. Stejně tak bez souhlasu státní správy spolek nesměl vzniknout. Velmi brzy bylo jasné, že tato skromná úprava, zabývající se v jádru spíše státním dohledem nad spolky, než právní úpravou jejich fungování, nemůže být plnohodnotným právním dokumentem pro stále rostoucí počet družstev. Z tohoto důvodu byl za několik let vypracován zákon nový. Zcela nový vítr do družstevní legislativy přinesl zákon č. 70/1873 ř. z., o výdělkových a hospodářských společenstvech. Tento nadčasový a velmi povedený zákon (na kterém se velkou měrou podílel i český právník Antonín Randa), se stal základním stavebním

kamenem

pro

rozvoj

družstev

v Rakousko-Uhersku

i

pozdějším

Československu. Zákon v rozsahu 95 paragrafů velmi konstruktivně upravoval organizační strukturu družstev a jejich fungování. Zákon stanovoval obsahy náležitých smluv, fungování valných hromad, představenstva, dozorčí rady, vzniku i likvidace družstva, podmínky členství a řadu dalších nutností pro chod družstevních podniků. Došlo k přehlednému členění spolků, které zákon rozděloval na záložní a úvěrní, spolky za účelem skupování a skladování, výrobní, potravní a bytové. Pozitivním bylo také velké zeslabení restriktivních bodů předchozího zákona. Pro založení spolku nyní nebylo potřeba souhlasu státní správy a vyjma splnění administrativních povinností byl vznik družstva zcela v rukou zakládajících členů. Obrovský boom spolkové činnosti na přelomu století si vyžádal další zákon týkající se družstev, a to konkrétně zákon 133/1903 ř. z. o revizi společenstev výdělkových a hospodářských a jiných spolků. Účelem tohoto zákona bylo zavedení povinného prozkoumání hospodaření spolku znalcem, tzv. revizorem, a to minimálně jednou za dva roky. Revizor nesměl být žádným způsobem spjatý se spolkem, kde prováděl kontrolní činnost. Jeho pravomocí bylo prohlížet veškeré podnikové listiny, pokladny, výrobny, prodejny i jakost zboží. Výsledkem jeho činnosti byla zpráva konstatující dodržování či případné nedodržování platných právních předpisů. Úřad revizora byl zřízen při svazech, ve kterých byly společenstva a spolky sdruženy. Za provádění revizí a osobu daného znalce byl odpovědný právě svaz. Další zákony či jejich novelizace jsou už spojeny se vznikem Československa. To tzv. recepční normou – zákon č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu československého recipoval, neboli převzal rakouský právní řád. Tímto aktem byl převzat i zákon č. 70/1873. Ten zůstal po celou dobu trvání první i druhé republiky, 29

protektorátu a krátkého poválečného období základním právním dokumentem upravující činnost družstev. Snad jediný zákon, který se týkal družstev a stojí za zmínku, byl zákon č. 279/1924 Sb. o přeměně společnosti s ručením obmezeným v družstva. Za povšimnutí zde stojí užití termínu „družstvo“ již v samotném zákonu (namísto do té doby obecně užívaného spolku). Zákon jako takový jak z názvu patrno stanovoval podmínky pro přeměnu společnosti na družstvo a není pro tuto práci důležitý. Další zákony, které znatelně ovlivnily družstevní činnost, přišly až po roce 1945. Jednalo se především o státní zásahy s cílem centralizovat družstva pod státní moc. Těmi se práce ještě bude zabývat na příkladu samotné Dělnické pekárny.73

3. Dělnická pekárna a cukrárna Brno 1907-1954 3.1. Počátky dělnické pekárny Ačkoliv počátek zahájení výroby družstevní pekárny a posléze i cukrárny Dělpe Brno je rok 1907, přípravné práce probíhali již od roku 1905. V téže době byla situace pro pekařské dělnictvo na Brněnsku velmi neutěšená. Byl to jednak spor samotných pekařských dělníků o formu odborové organizace a dále také boj proti zaměstnavatelům o lepší sociální úroveň pekařského dělnictva. Dané období je charakteristické snahou dělnictva o kolektivní spolčování, protože pouze tak bylo možné dosáhnout ze strany zaměstnavatelů určitých ústupků. Na druhou stranu zaměstnavatelé, vědomi si daného nebezpečí, se dělnictvo snažili různými způsoby zastrašovat (nejčastěji propouštěním ze zaměstnání). Spolu s růstem nespokojenců přibývalo i tzv. „fajrišů“, neboli nezaměstnaných. Vzhledem k tomu, že přišli o jakoukoliv naději, že by je zaměstnavatelé přijali zpět do zaměstnání, začali se stále intenzivněji zaobírat myšlenkou založit po vzoru jiných dělnických pekáren svou vlastní, kde by mohli najít svou existenci dělníci, které postihla msta zaměstnavatelů jejich propuštěním.74 73

KEJÍK, Ivan. Právní úprava družstev v českých zemích, Brno: Magisterský diplomová práce. Nottingham Trent University B.I.B.S., a.s. Brno. 2011, s. 12-22. 74 Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 434, Jubilejní ročenka k 20. výročí Dělpe. 1927, kart. č. 25.

30

Pro založení nové pekárny byl dostatek vůle, nicméně existovala řada logistických problémů. Prvním problémem bylo získat alespoň přibližně vhodné místo dle tehdejších požadavků a také jej vybavit potřebným pracovním inventářem. Za tímto účelem bylo jednáno na více místech, až konečně stavitel F. Valenta, stavící činžovní dům v tehdejší Köffilerově ulici (dnešní ulice Stará), poskytl družstvu k pronájmu místnosti v novostavbě, částečně vyhovující pekařské výrobě za přiměřené měsíční nájemné. Starší opotřebovaný inventář byl potom zakoupen z již zrušených pekáren75 Dne 2. května 1907 se konala první ustavující valná hromada76, na které byly schváleny stanovy a veškeré přípravy k založení družstva. Bohužel přesné znění úvodních stanov se v archivním fondu nedochovalo, avšak můžeme předpokládat, že odpovídaly tehdejším družstevním principům.77 Členem družstva se mohl stát kdokoliv a počáteční vklad, jako členský podíl, byl od zakládajících členů složen v úhrnné částce 2715 K (tehdejších Rakousko-uherských korun). 78 Při ustavující schůzi družstva však nebylo docíleno dohody ve věci vedoucího pekárny, a tak bylo po delší poradě rozhodnuto povolat vedoucího z Prahy. Tím byl František Říha, který již měl zkušenosti z pražské dělnické pekárny. Ačkoliv zakládajících členů pekárny bylo 20, většina z nich nevyvíjela žádnou činnost, takže téměř veškeré práce spočívaly na bedrech několika jednotlivců. Do zaměstnání bylo zpočátku přijato jen sedm členů pekařů a jedna členka jako prodavačka. Z pekařů byl jeden určen jako vedoucí, jeden jako kočí a pět obstarávalo celkovou výrobu. Konkrétně se prameny zmiňují o F. Sopouškovi, F. Haluškovi, J. Šimpachovi, J. Boudovi, F. Kocmanovi, A. Vášovi F. Konečkovi a Cetkovské L.79 S kapitálem 2715 K bylo dne 1. června 1907 započato s výrobou80 a to podle pramenů za podmínek „existenčních nanejvýš nepříznivých“. Prvně musel být zaplacen chudý inventář, nájemné, palivo a na zakoupení surovin zbylo jen několik málo korun.

75

AMB, Jubilejní ročenka k 20. výročí Dělpe. 1927, inv.č. 434, kart.č. 25. Je třeba mít na paměti, že v daném roce pekárna vznikla pod názvem „První výrobní družstvo dělníků pekařských“. Ačkoliv již v téže době byl podnik všeobecně známý jako Dělpe (daný název používali i samotní členové), o oficiálním označení můžeme mluvit až po roce 1920, kdy došlo ke „splynutí“ se spotřebním družstvem Vzájemnost-Včela. 77 Z dokumentu ustavující schůze se dále můžeme dočíst: „Před založením podniku jsme si čestně slíbili a vytkli si zásadu, že budeme pilně pracovati, poctivě sebe a své rodiny živiti a že se proti myšlence družstevní nižádným způsobem neprohřešíme“. 78 AMB, Jubilejní ročenka k 20. výročí Dělpe. 1927, inv.č. 434, kart.č. 25. 79 Tamtéž, inv.č. 434. 80 Jako zajímavost leze uvést, že v první den tržba za vlastní výrobky družstva činila 69.44 K. 76

31

Největší zatěžkávací zkouškou si družstvo muselo projít hned zpočátku svého působení. Nastalo úporné zápolení s konkurencí, ztížené ještě spory o formu odborové organizace. Základním problémem bylo, že nově vzniknuvší pekárna se přičlenila k pražskému pekařskému svazu. Tento fakt nesli velmi nelibě vídeňští odboráři, pod jejichž egidu spadala většina brněnských družstev. Rozběhl se tak „souboj“ mezi autonomisty (reprezentovanými Prahou) a centralisty (reprezentovaných Vídní). Tyto spory vážně

ohrožovali samotnou

existenci

Dělpe.

Dělnická

pekárna

jako

autonomistická organizace narazila na silný odpor, zejména z řad vedoucích osob centralistického hnutí, přináležejícího k Vídni. Tyto spory zašly tak daleko, že se centralistům podařilo dokonce část dělnictva z konkurenční odborové organizace popudit k násilnému vystoupení proti Dělnické pekárně. Z pamětní knihy prvního roku působení, se můžeme dočíst: „Stalo se, že při jedné veřejné schůzi podařilo se nepřátelům nového družstva rozeštvati pekařské dělnictvo tak, že vzalo si za úkol násilím zničiti obchodní místnosti a zařízení družstva. Že k činu nedošlo, dlužno děkovati několika rozvážným jednotlivcům a pohotovosti policie. Po tomto útoku byli členové družstva ještě více utvrzeni ve snaze vytrvati a bez ohledu na délku pracovní doby obstáti, což za tak těžkých podmínek šlo jen velmi volným tempem.“81 Výraz „volným tempem“ by se s přihlédnutím k realitě družstva v roce 1907 dal hodnotit jako velmi mírný. Skutečnost totiž byla vážná a družstvo nemělo daleko k zániku. Kapacity umožňovali zaměstnat jen 10 členů, jejichž úhrnná týdenní mzda činila 197 K. Z tohoto platu byly každému zaměstnanci strženy 4 K na půjčku družstvu, přičemž pracovní doba mnohdy dosahovala až 16 hodin denně. Pro autentické dokreslení složitých začátků připojuji dochovanou osobní výpověď zaměstnance pekárny: „Nastoupil jsem do podniku po příjezdu z Vídně dne 13. prosince 1908, ačkoliv jsem byl členem tohoto družstva již od 4. srpna 1907. Bylo mi dáno místo kočího a rozvozního. Každý dovede si představiti, co vše jsem musel přestáti, neboť nebyl jsem v této práci zvyklý. Zima byla velice tuhá a pracovní doba 15 až 16 hodin dlouhá. Nemalé potíže mi také dělalo ošetřování koní, protože jsem tuto práci nikdy nevykonával a taktéž jedzditi s nimi jsem se musel teprve zaučovati. Ale za daných

81

Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 436, Jubilejní ročenka k 25. výročí Dělpe. 1932, karton č. 25.

32

poměrů, chtěl-li jsem v podniku pracovati a přispěti k jeho rozkvětu, byl jsem nucen se této práci přizpůsobiti.“ 82 Za prvních 7 měsíců existence bylo docíleno tržby ve výši 45.854.19 K. Při sestavení první účetní uzávěrky se objevila ztráta 2799.71 K.83 Touto nelichotivou bilancí skončil rok 1907, není tedy s divu, že do nového roku se vstupovalo s velkými obavami o budoucnost celého družstva. Tyto obavy se v bolestivě krátké době ukázaly jako opodstatněné, protože ztráta podniku stále narůstala. Dne 28. ledna 1908 přijel na pozvání svazový revizor Ústředního svazu rakouských potravních podniků ve Vídni Vojtěch Fišer na první svazovou revizi. Po prozkoumání účetní závěrky a dalších knih družstva radil funkcionářům, aby družstvo zlikvidovali. Z dochovaných pramenů doslova řekl: „Co je tak těžce nemocno, tomu nepomáhá žádný lék a lépe, když se nechá zemříti.“84 Že jeho slova byla odůvodněná se ukázalo již během tří měsíců, kdy pasivita družstva stále stoupala a v květnu dosáhla obnosu 12.000 K. K významnému milníku pro družstvo došlo na členské schůzi dne 12. června 1908. Na této schůzi došlo k obměně dosavadního vedení, přičemž do čela družstva byl zvolen František Haluška a předsedou představenstva se stal Adolf Šafář. Vzhledem k tomu, že účetnictví stále vykazovalo ztrátu 5920 K, připadl nově vedoucím osobám těžký úkol. F. Haluška věděl, že družstvo může dále existovat pouze za předpokladu investic do zvyšování výrobních kapacit a z tohoto důvodu se mu podařilo opatřit úvěr.85 Přes všechny uvedené nesnáze bylo docíleno za rok 1908 tržby ve výši 109.527 K, přičemž ztráta v účetní závěrce činila 2.684 K.86

3.1.1. Ředitel František Haluška S postavou Františka Halušky je spojeno dlouhé a klíčové období Dělnické pekárny, jíž svou činností pomohl dostat se z malého pekařského podniku až po jeden z největších svého druhu na Moravě. Ačkoliv žádná samostatná biografie či samostatný archivní materiál o F. Haluškovi neexistují, z určitých pramenů můžeme jeho životní

82

AMB, Jubilejní ročenka k 25. výročí Dělpe. 1932, inv.č. 436, kart.č.25. AMB, Jubilejní ročenka k 20. výročí Dělpe. 1927, inv.č. 434, kart.č.25. 84 AMB, Jubilejní ročenka k 20. výročí Dělpe. 1927, inv.č. 434, kart.č.25. 85 AMB, Jubilejní ročenka k 20. výročí Dělpe. 1927, inv.č. 434, kart.č.25. 86 Z účetních knih se dá se předpokládat, že ztráta byla o mnoho vyšší, nicméně z obav před úředním nařízením likvidace družstva byla uměle snížena. 83

33

epopej stručně rekonstruovat. František Haluška se narodil 25. listopadu 1879 v malé obci Dymokury. 87 Poté, co se vyučil pekařem, se roku 1899 octnul na svých cestách za zaměstnáním v Brně. Krátce na to získal v Králově Poli práci v odborové organizaci. Roku 1902 na krátký čas (přibližně půl roku) odcestoval do Vídně. Po svém návratu byl několik měsíců bez práce, než získal pozici v oboru a to ve mlýně v Přízřenicích u Brna v malé mlýnské pekárně. Rovněž tak začal znovu pracovat v odborové organizaci, kde byl zvolen knihovníkem. Skrze jeho oborové zaměření se roku 1907 ocitnul uprostřed přípravných prací spojených se založením Dělnické pekárny v Brně. Při otevření 1. června 1907 byl mezi prvními zaměstnanci, kteří v podniku obdrželi zaměstnání. Práci nastoupil v dílně při výrobě bílého pečiva a chleba. Mimo to vykonával také funkci předsedy dozorčí rady až do 12. června 1908, kdy po členské schůzi převzal nejen samotné vedení podniku, ale také pokladnu a vedení účetních knih. Tuto činnost vykonával až do začátku 1. světové války, kdy hned v první výzvě dostal povolávací rozkaz a musel narukovat do armády.88 Jelikož mu však byla dána možnost zůstat delší dobu v Brně v nemocnici (co konkrétně tam vykonával, bohužel nevíme), mohl dál obstarávat nákupy a zařizovat potřebné věci týkající se družstva. V roce 1916 byl přeložen z Brna do Vídně a odtud do podniku „Hammerbrotwerke“ jako pekařský dělník. I oddut měl možnost částečně dohlížet na vedení podniku v Brně, což také s plným zájmem vykonával, přičemž prováděl na dálku zejména různé kalkulace, které musel závod předkládat na příkaz úřadů. V roce 1917 byl zproštěn vojenské služby a ihned opětovně převzal vedení podniku, kde jeho snahou podle jeho vlastních slov bylo: „pro podnik pracovati a tento dle daných poměrů vésti tak, aby poskytoval výhody konsumentům a zajišťoval existenční postavení všem zaměstnancům.“89 V čele podniku F. Haluška zůstal až do roku 1938, kdy podlehl neznámé nemoci. U všech zaměstnanců se těšil značné úcty. Předseda představenstva mezi lety 1922 – 1943 Josef Bouda při příležitosti jeho úmrtí napsal: „V době dalšího rozmachu podniku vážně ochuravěl náš dlouholetý hospodář a ředitel F. Haluška. Nedokázali jsme si dobře představiti, že by podnik, pro který on skutečně žil, mohl bez něho dále existovat. Zákeřná choroba však vykonala své dílo, a tak nás ředitel František Haluška po 30leté usilovné práci 27. 87

Obec ve Středolabské tabuli vzdálená zhruba 15km od lázeňského města Poděbrady. V dnešní době zde žije přibližně 870 osob. 88 Prozatimním ředitelem se stal bratr Františka Halušky a také dlouholetý zaměstnanec DĚLPE, Karel Haluška. 89 AMB, Jubilejní ročenka k 20. výročí Dělpe. 1927, inv.č. 434, kart.č.25.

34

března 1938 navždy opustil. Zanechal nám však závod, na který můžeme být právem hrdi.“ 90

3.2. Činnost Dělnické pekárny do 1. světové války Rok 1909 byl do jisté míry zlomovým. V tomto čase totiž družstvo získalo větší odbyt svých výrobků v prodejnách dělnického spolku Vzájemnost, 91 takže vzrostly tržby na 144.316.70 K a ztráta se snížila na 1614.98 K. I v následujícím roce tržba utěšeně rostla, až dosáhla výše 197.695.95 K, přičemž ztráta činila skromných 127.93 K. 92 Tímto se podnik dostal do finanční pohody a jeho existence teprve nyní začala dostávat přesnější obrysy. Dalším důležitým krokem bylo zřízení filiální prodejny na Veverské ulici č. 52, ve které se konzumovaly výrobky družstva a luštěniny. Růst si družstvo drželo i v roce 1911, kdy byla výše tržby docílena v částce 230.224.56 K. To znamenalo, že družstvo mohlo historicky poprvé vykázat zisk, i když jen ve skromné výši 1781.18. Důležité však bylo, že podnik byl stabilizován a dále neprodělával. Postupným zlepšeným vývojem družstva bylo zapotřebí navyšovat kapacity, stejně tak jako bylo možné harmonizovat život dělnictva. Podnik byl rozšířen pronajmutím druhé místnosti v témže domě v Köffilerově ulici (dnešní ulice Stará). Jednalo se o místnost po pravé straně domu v přízemí do ulice, kde byla zřízena část pro expedici zboží a kancelář. Družstvo disponovalo dvěma parními pecemi a jednou obyčejnou, tzv. „roštovkou“. Chléb se pekl odpoledne a od 9. hodiny večerní se pracovalo na bílém pečivu. Stejně tak se zkracovala pracovní doba družstevníků. Ti nyní pracovali kolem 9 hodin denně, což bylo z pravidla méně než u soukromníků. V letních měsících pak dělníci mohli využít placenou týdenní dovolenou. Na základě tehdejších možností podniku byl rovněž rozšířen vozový park a počet koní. Díky tomu se mohlo zahájit s dodáváním pečiva i mimo Brno do jiných družstevních prodejen či soukromníkům.93 Rok 1911 můžeme považovat z hlediska dosavadního působení družstva za vůbec nejúspěšnější. 90

Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 434, Jubilejní ročenka k 40. výročí Dělpe. 1947, karton č.25. 91 Družstvo Vzájemnost-Včela bylo největším spotřebním družstvem svého druhu na celé Moravě a rovněž tak největším odběratelem zboží Dělnické pekárny. Spolupráci družstva Dělpe a spolku Vzájemnost-Včela bude věnována samostatná kapitola v následující části práce. 92 Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 87, Podklady k valné hromadě z r.1907, karton č. 3. 93 AMB, Jubilejní ročenka k 20. výročí Dělpe. 1927, inv.č. 434, kart.č.25.

35

Dobré roky podnik zažíval i v následujících letech. Za rok 1912 tržba vykazovala obnos 300.491.10 K, přičemž čistý zisk činil 3973.74 K. V téže době se naskytla možnost ke koupi první nemovitosti, a to konkrétně malého domku v Juliánově v ulici Táborská 43. Daná nemovitost byla zakoupena od jistých manželů Tejkalových, kteří družstvu dlužili blíže nespecifikovaný (ale zřejmě ne zcela malý) obnos finančních prostředků za odebrané pečivo. Koupí domku byla pohledávka vyrovnána 94 a chod družstva se nadále vyvíjel nadmíru uspokojivě. Když družstvo roku 1913 docílilo tržby 289.080.37 a zisk byl vykázán ve výši 3013.20, začala být otázka neodpovídajících a nedostačujících prostor stále aktuálnější. Z tohoto důvodu se představenstvo stále intenzivněji zaobíralo otázkou pronajmutí, popřípadě koupě takové nemovitosti, kde by se dala zřídit větší a modernější pekárna s ohledem na budoucí podnikání. Probíhalo jednání o koupi pekárny p. Pohla na Cejlu, avšak z této koupě sešlo. Vzhledem k požadované částce se představenstvo usneslo, že na daný obchod družstvo ještě není dostatečně finančně silné a jednalo by se o přílišný risk.95 Ačkoliv se expandování družstva do nových prostor muselo odložit, odbyt zboží neustále vzrůstal, a to zejména do prodejen Vzájemnosti v Brně i okolí. V důsledku této skutečnosti bylo poprvé soukromě jednáno o sloučení pekárny se Vzájemností. Za tímto účelem byla později svolána i členská schůze, na níž o věci referovali ředitel Vzájemnosti Václav Kovanda a ředitel pekárny František Haluška. Ačkoliv byla otázka sloučení obou podniků dána k úvaze, nebyly určeny žádné přesnější formy sloučení a tak i tato událost zůstala odložena.96 V předvečer 1. světové války už můžeme o Dělpe mluvit jako o etablovaném družstvu stojících na pevných základech a s 25 zaměstnanci.

3.3. Dělnická pekárna v období 1. světové války

Když František Josef I. 28. července 1914 publikoval svůj známý manifest „Mým národům“, čímž světu de facto oznamoval začátek války, začalo pro družstvo období velké zkoušky. Povolávací rozkazy na sebe nenechaly dlouho čekat a postupně téměř všichni členové včetně ředitele F. Halušky museli narukovat do armády. Již za 94

Daným manželům byla vedle splnění závazku rovněž vyplacena částka 700 K. Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 77, 1. kniha protokolů o schůzích představenstva. 1907-1925. 96 AMB, Jubilejní ročenka k 20. výročí Dělpe. 1927, inv.č. 434, kart.č.25. 95

36

necelý půlrok po vypuknutí světové války se situace začala podepisovat na chodu podniku, a to zejména v nedostatku mužských pracovních sil a také nedostatku potřebných surovin. Vedení podniku převzali členové František Sopoušek jako pokladník a Karel Haluška jako účetní, který v dopoledních hodinách rozvážel zboží a odpoledne pracoval na podnikové administrativě. I přes složitou situaci byl v první rok války zaveden prodej cukrářských výrobků ve vlastní prodejně na ulici Veveří.97 Zboží bylo získáváno od různých výrobců cukrovinek, perník od Dělnické pekárny v Praze. Nedostatek mužské pracovní síly98 nahradily zejména ženy narukovaných členů, které byly přijaty na výpomoc za minimální týdenní plat 5 K. V té době byl podnik zaměstnán především výrobou vojenského chleba a různých moučníků pro vojsko. Vlivem válečné litice nastal rapidní vzestup cen všeho druhu. Z tohoto důvodu se družstvo snažilo dělat zásoby, které však z důvodu nedostatku financí zůstaly značně omezené. Výhodou pro družstvo byla blízkost ředitele Františka Halušky, který stále dohlížel na chod podniku. I z tohoto důvodu byla určitá prosperita družstva zachována. Tržba vzrostla na 404.422.05 K a zisk byl vykázán ve výši 3529.67 K.99 S dalším rokem války se situace nadále komplikovala. Hospodářství s moukou převzal stát a také byla zakázána výroba bílého pečiva. Dosavadní pokladník F. Sopoušek byl povolán do armády a tak celé vedení podniku musel převzít Karel Haluška. Příděl mouky pro veškeré pekaře v Brně dle úředního nařízení převzalo předsednictvo pekařského společenství. Přerozdělování mouky však provázelo nečestné jednání, kdy jednotliví členové předsednictva upřednostňovali své známé pekaře, namísto rozdělování surovin dle velikosti jednotlivých pekařských výroben. Dělpe byla právě jednou z nespravedlivě odměřovaných provozoven, což její výrobu komplikovalo. Ačkoliv se jednalo o největší podnik svého druhu v Brně a proti systému přerozdělování vznesl i několik stížností hospodářskému úřadu, změny poměrů nedosáhl. Naopak se vedle nedostatku surovin projevovala i vzrůstající administrativní zátěž družstva, které muselo podrobně dokládat veškeré výrobní kalkulace.100 S touto činností z Vídně stále pomáhal i František Haluška. Velkou pomocí pro družstvo se stalo vyhovění jeho 97

AMB, Jubilejní ročenka k 20. výročí Dělpe. 1932, inv.č. 436, kart.č.25. Zhruba 6 tělesně či věkově indisponovaných mužů zůstalo vojenské služby uchráněno a v podniku mohli nadále pracovat. 99 Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 87, Podklady k valné hromadě z r. 1907, karton č. 3. 100 Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 85, Kniha protokolů valných hromad z r.1907-1949, kniha 10. 98

37

žádosti, kdy byli dočasně zproštěni vojenské povinnosti čtyři členové a mohli se opět aktivně zapojit do pracovní činnosti družstva a jeho vedení. I když tržba za rok 1915 poklesla na 278.635.60 K, stále bylo vcelku uspokojivého zisku 3949.98.101 Rok 1916 provázelo v celé zemi zhoršení zásobovací situace. Lidem na venkově byla zabavována mouka, obilí, seno i sláma, rovněž se negativně projevoval nedostatek hospodářských zvířat. Nedostatkové zboží lidé skupovali do zásob či s ním bylo spekulováno, což mělo za následek mohutný vzestup drahoty. Problematickým nebyl pouze nedostatek životních potřeb, ale i potíže s výživou koní, kterých v té době mělo družstvo 5 a jejichž uživení bylo složité. V důsledku sníženého obhospodařování moukou státem poklesla značně výroba, což resultovalo v nejnižší tržbu od roku 1910, na pouhých 160.184.15 a zisk 1022.09. 102 Stupňující se válečná vřava znamenala opětovný povolávací rozkaz pro členy přechodně zproštěné vojenské služby a i při zmenšené výrobě družstvo citelně postihl nedostatek pracovních sil. Ten byl opět vyrovnán ženami narukovaných mužů.103 I přes to, že veškerá potravinářská výroba podléhala primárně válečnému hospodářství a mouky byl stále nedostatek, znamenal rok 1917 pro družstvo probuzení k lepšímu životu. Přerozdělování mouky jednotlivým podnikům bylo pekařskému předsednictvu odňato a předáno ustavujícím se chlebovým komisím, se kterými byly zavedeny i tzv. chlebenky.104 V tomto období družstvo naplno využilo svého potenciálu a získalo si důvěru širokých vrstev obyvatelstva. Tento fakt byl způsoben zejména dvěma faktory. V první řadě družstvo dbalo o spravedlivé rozdělování zboží a nespekulovalo s cenami a zásobami jako řada soukromých prodejců. V druhé řadě pak i při nedostatku surovin dbalo na kvalitu a jakost svých výrobků. V období 1. světové války nebylo přidávání nejrůznějších příměsí (bramborové slupky, boby i písek) do pečiva žádnou vzácností. O rostoucím vlivu družstva svědčí i to, že se stal hlavním

101

Tamtéž, inv.č. 85. Tamtéž, inv.č. 85. 103 AMB, Jubilejní ročenka k 20. výročí Dělpe. 1927, inv.č. 434, kart.č.25. 104 V roce 1917 vláda vydala nařízení, že jedna osoba nesmí spotřebovat více než 1400g mlecích výrobků za jeden týden, nebo 1960g chleba. Za tímto účelem byl zřízen válečný obilní ústav, který „prodával“ jen na chlebové lístky neboli chlebenky. Koupě mouky, chleba nebo housek se děla na ústřižky, přičemž každý ústřižek platil na 35g chleba nebo jednu housku nebo 25g mouky. Tyto chlebenky byly vydávány na jeden týden na jednu osobu. Právě k tomu byly zřízeny chlebové komise sestavené hlavně z učitelstva. Nutno podotknout, že s chlebenkami byla řada problémů. Někteří jim nerozuměli, jiní považovali lístky za platidlo apod. 102

38

činitelem při stanovování maximálních cen úřady. 105 Nejvýznamnější událostí pro družstvo toho roku však bylo zakoupení nové vlastní nemovitosti a pozemků, což pomohlo rozšířit působnost podniku. 106 Těchto úspěchů by nebylo dosaženo, nebýt plného nasazení zaměstnanců podniku. Ty se podnik snažil v těžkých dobách všemožně podporovat a v době všeobecné bídy a hladu je zásoboval základními životními potřebami. Ty kupoval za tehdejší drahé ceny a se slevou 50% je rovnoměrně distribuoval všem zaměstnancům. Tržba za tento rok neobyčejně stoupla na 351.604.25 K, přičemž čistého zisku bylo docíleno ve výši 5764.51 K.107 I z tohoto důvodu se do nového roku šlo s velkými nadějemi na konec války a postupné zlepšování podmínek. Rozmach podniku, započatý v roce předchozím, byl slibně stupňován i v závěrečném období světové války. V nové pekárně byla výroba zahájena již 7. ledna a následně bylo přistoupeno k rekonstrukci druhé pekárny v levém křídle téhož domu, protože výroba nabývala zcela nečekaných rozměrů. Mohutnět začala zejména výroba chleba, znásobena téměř výhradní výrobní pozicí pro prodejny spolku VzájemnostVčela. Denní výroba stoupla na 200-250 kilogramů zpracované mouky. 108 V měsíci únoru byl zproštěn vojenské služby ředitel F. Haluška a ihned se ujal opětovnému vedení podniku. Bobtnající expedice zboží si vynutila rozšiřování vozového parku. Bylo zakoupeno pět nových koní a tří povozů. Dosavadní stáje už nebyly dostačující, proto se přistoupilo k stavbě nových stájí pro 11 koní. Pokračovalo se i v jednání o fúzi se spolkem Vzájemnost-Včela. Dne 28. října 1918 nastalo dlouho očekávané ukončení světové války a i zbylí narukovaní členové se vraceli. Zřejmě jen málokdo z nich čekal, v jakém stavu podnik na konci války byl. Mimo další nemovitosti, rozšíření výroby, vozového parku i distribuce se na konci roku podnik chlubil impozantní tržbou vykázanou ve výši 1,219.979.81 K. Zisk činil 6678.99 K. Oproti předešlému roku se tak tržba téměř čtyřnásobila.109 Navrátivší členové se mohli ihned zapojit zpátky do pracovního procesu

105

Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 87, Podklady k valné hromadě z r.1907, karton č. 3. 106 Kapitole o rozšiřování stavebních kapacit je věnována vlastní kapitola na str. 107 Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 85, Kniha protokolů valných hromad z r.1907-1949, kniha 10. 108 Tamtéž, inv.č. 85, kniha 10. 109 Tamtéž, inv.č. 85, kniha 10.

39

družstva. Toho se však nedočkali jeho dva členové, kteří padli ve válce (Antonín Sehnal a Roman Ondra). 110 Rok byl skončen odvážnou myšlenkou vystavět na nově zakoupených pozemcích zcela moderní pekárnu, k čemuž vyslovili souhlas všichni členové družstva včetně vedoucích osob Vzájemnosti-Včely. Na tomto plánu začal pracovat stavitel František Václavek, který společně s ředitelem podniku začal konstruovat plány nové a moderní pekárny, jež se měla stát chloubou nejen členů družstva, ale „veškerého dělnictva na Brněnsku, jako vzorný výsledek několikaletého úporného družstevního snažení.“111

3.3.1. Dělpe – pozemkový a nemovitostní rozvoj V této kapitole bude shrnuto, jakým způsobem docházelo k postupnému rozvoji družstva z hlediska nabývání dalších nemovitostí a následnému rozšiřování pekárenské činnosti. Již v předchozí kapitole je zmíněno, že družstvo se pokoušelo získat v různých čtvrtích města vhodný pozemek či nemovitost, kde by posléze novostavbou či rekonstrukcí vybudovalo potřebné místnosti pro provoz nové, moderně zařízené pekárny. Zejména z důvodu nedostatečných finančních prostředků však ke koupi pozemku či nemovitosti většího rozsahu nedošlo, a malý objekt by byl v budoucnu stejně nedostačující. Tohoto faktu si družstvo bylo vědomé a tak k žádné větší koupi v době předválečné nakonec nedošlo. Výjimku tvořil jen malý pozemek a dům manželů Tejkalových z března 1912 v Juliánově. 112 Zde však nedošlo prakticky k žádným úpravám a nemovitost sloužila pouze jako malá prodejna a byt pro zřízence družstva. Přání zakoupit vhodnou nemovitost ve čtvrti působnosti podniku se podařilo až v druhé polovině 1. světové války. Družstvo prozřetelně využilo levných cen nemovitostí a nerozpakovalo se zakoupit tři nemovitosti v jednom bloku brzy za sebou. První nemovitostí byl starý a zanedbaný domek na ulici Cejl 85. Budova přešla do 110

AMB, Jubilejní ročenka k 20. výročí Dělpe. 1927, inv.č. 434, kart.č.25. Tamtéž, inv.č. 434. 112 srov. str. 31 111

40

vlastnictví družstva 26. května 1917 za částku 40.000 K. Ve dvorním křídle dané nemovitosti, se nacházela stará pekařská dílna, ve které celé desetiletí vyráběl zboží pekař Pantůček. Po něm byl majitelem jistý pan Šimáček, mlynář z Újezdu, který dům koupil a družstvu následně ve veřejné dražbě odprodal. Pro umožnění výroby byla potřeba rozsáhlá rekonstrukce pekárny, která však pokračovala pomalu zejména z důvodu nedostatku pracovních sil. Situaci navíc ztížila smutná událost. Při rekonstrukčních pracích na jedné velmi chatrné peci tragicky zahynul člen družstva, jistý Jan Oplt. Ten při podrážení nové klenby vlezl dovnitř pece, avšak klenba povolila a veškerý násyp ho zavalil tak, že se hned udusil. Tato nepředvídaná událost přinesla v důsledku nejrůznějšího komisionálního zjišťování a vyšetřování další zdržení. 113 Teprve až ke konci roku dostoupily práce toho stupně, že bylo možné začít v nových místnostech s výrobou a ulehčit tak stávající pekárně na ulici Koffillerově (dnešní ul. Staré). Vedle pekárny do dvora byly nově postaveny stáje pro pět koní včetně seníku. Dne 4. ledna 1918 družstvo podepsalo další kupní smlouvu na nemovitost Cejl 83, za 55.000 K. Jednalo se o domek s dvorními křídly, avšak ještě zanedbanější než předchozí a družstvu z počátku přinesl více potíží než užitku. Problémem bylo, že zde bydlelo celkem 27 rodin z mnoha dětmi a podnájemníky, kteří se tísnili v malých, hygienicky zanedbaných bytech. V odpadních rourách se hemžili potkani, kteří byli roztroušeni po celém objektu. Zákon o ochraně nájemníků družstvu nedovoloval dát obyvatele vystěhovat a to i přes to, že do bytů zatékalo a statika stropů byla narušena do té míry, že musely být podpírány trámovým. Tento stav trval až do roku 1925, kdy stavební úřad konečně uznal objekt za neobyvatelný a rodinu s přispěním družstva vystěhoval.114 V krátké době po koupi domu Cejl 83, byla v říjnu 1918 zakoupena další nemovitost, a to konkrétně tříposchoďový dům se zahradou, který sousedil s již třemi stávajícími nemovitostmi ve vlastnictví družstva. Celý objekt včetně zahrady byl zakoupen za částku 155.000 K a podnik tím získal pozemky v celkové výměře 43 a 47 m². Dům stál na tehdejší ulici Josefov 80 (dnešní Bratislavská). Tyto tři nemovitosti již tedy tvořily poměrně rozsáhlý komplex, sahající z ulice Cejl na ulici Bratislavskou. Počátkem roku 1919 družstvo začalo pracovat na adaptaci stávajících objektů. O zpracování celkového návrhu byl učiněn záznam na rokování představenstva v lednu 1919, kde byl vysloven záměr na komplexní rekonstrukci stávajících nemovitostí v ulici 113 114

AMB, Jubilejní ročenka k 30. výročí Dělpe 1937, inv.č. 438, kart.č. 25. AMB, Kniha protokolů valných hromad z r.1907-1949, inv.č. 85, kniha 10.

41

Cejl-Bratislavská.

115

Před plánovanou přestavbou bylo družstvo nuceno zakoupit i

pozemek v ulici Bratislavská 78. Kupní smlouva byla podepsána 4. března 1920 za částku 75.000 K. Stavební plány ale i konkrétní postupy v rámci adaptace komplexu prováděl stavitel František Václavek, nicméně z finančních důvodů bylo rozhodnuto, že stavba bude prováděna po částech, přičemž geneze prací byla následující: V roce 1917 byly ve dvorním křídle pozemku Cejl 85 postaveny stáje pro pět koní a v roce 1920 rozšířeny o kapacitu pro dalších devět. Následně se ve druhém pololetí roku 1920 začalo se stavbou objektů potřebných k výrobě. Ty byly hotovy už v létě 1921. Jednalo se o rozsáhlou pekařskou dílnu s osmi pecemi, z nichž dvě pece byly obyčejné a dvě parní. Ještě téhož roku na podzim byla provedena nadstavba čtvrtého poschodí 116 obytného domu na Bratislavské 80. V roce 1922 byla postavena prostorná expediční hala, kanceláře, byt ředitele, 3 byty pro personál a v suterénu téže budovy skladiště k úložišti potřebných surovin. V roce 1924 se podnik zaměřil na stavbu třetí části moderní pekárny ke dvěma hotovým stavbám z roku 1921 a 1922, které již byly při zvýšené výrobě nedostačující. Po menší časové prodlevě vyvolanou nutností nechat plány znovu schválit představenstvem se přikročilo k budování části, v níž měly vzniknout co nejmodernější specializované dílny, různá hygienická opatření pro dělnictvo atd. Plány byly schváleny v únoru 1925. 117 Následně bylo ihned započato se stavbou, do té doby jednou z nejnákladnějších a nejrozsáhlejších, co družstvo podniklo. Stavební práce byly zahájeny několik dnů po jejich schválení. Budova byla projektována se zvýšeným přízemkem o dvou poschodích a prostornými sklepními místnostmi. V hale budovy měla vzniknout zatím největší pekařská dílna a menší dílny cukrářské a pernikářské. Dané prostory měly být vybaveny moderním strojním zařízením na přesívání mouky, doplněn chybějící počet pecí a ústředním topením. Pro potřeby dělnictva měly být vybudovány prostorné šatny s velkou umývárnou. Všechny práce byly dokončeny ještě v srpnu téhož roku a stejně tak uvedena v chod výroba. 115

AMB, Kniha protokolů valných hromad z r.1907-1949, inv.č. 85, kniha 10. Dle bytového zákona nesměli být nájemníci starého dvorního křídla bez opatření jiných náhradních bytů vypovězeni. Ačkoliv část nájemníků přesunuly úřady, nezbývalo družstvu nic jiného, než se o ty zbylé postarat. Z tohoto důvodu bylo vystavěno čtvrté poschodí na Bratislavské 80, čímž vzniklo 6 nových bytů, kam byli daní lidé přestěhováni. 117 AMB, Jubilejní ročenka k 30. výročí Dělpe 1937, inv.č. 438, kart.č. 25. 116

42

Prameny se na tomto místě zmiňují, že skrze velikost a morní vybavení podniku přišel obrovský zájem ze strany úřadů, škol a korporací a následovala jedna prohlídka za druhou. Dostavbou pekárny roku 1925 bylo ukončeno hlavní stavební období podniku, přesně dle plánů z roku 1918. V těchto plánech nicméně byla zahrnuta i výstavba zcela nového multifunkčního dělnického domu, který by sloužil jako prodejní a administrativní centrála družstva. Daná budova měla být situována v místě domků Cejl 83-85. Jak již bylo dříve uvedeno, byl dům č. 83, ač hrozil sesutím, byl i s dvorními křídly obýván (v té době už jen 9 nájemníky). Z tohoto důvodu družstvo požádalo město Brno o zřízení bytů pro těchto 9 nájemníků, k čemuž městu poskytlo příspěvek 20.000 Kč. Potřebný pekárenský komplex byl dokončen s předstihem a družstvu se po dlouhé době podařilo vystěhovat nájemníky z problematických prostor. Zdánlivě by se mohlo jevit, že stavbě Družstevního domu nic nebránilo. Stavba činžovního domu byla předmětem několika jednání představenstva. To rozhodovalo zejména s přihlédnutím na aktuální finanční situaci družstva. Přestože výroba, odbyt i tržby byly na dobré úrovni a nadále utěšeně stoupaly, bylo družstvo finančně zatíženo náklady z řady nedávných stavebních operací. Tento důvod nakonec vedl k rozhodnutí, že stavba byla realizována spolkem Vzájemnost-Včela, který od Dělnické pekárny odkoupil pozemky. 118 Toto rozuzlení korespondovalo i se zájmy samotného podniku Vzájemnost-Včela, které již dříve uvažovalo o odkupu pozemků Dělnické pekárny. Po několika bilaterálních jednání byla učiněna dohoda ve věci budoucích

postupů.

Z prostředků

spolku

Vzájemnost-Včela

měl

vzniknout

pětiposchoďový činžovní dům s mezaninem a pasáží pro výklady přízemních obchodů, který by byl využíván i Dělnickou pekárnou. V dubnu 1926 byla podepsána kupní smlouva mezi Dělnickou pekárnou a spolkem Vzájemnost-Včela. Díky propojení obou subjektů bylo usneseno, že součástí Družstevního domu bude kavárna a prodejny sloužící k odbytu výrobků Dělnické pekárny. Ta měla být situována v pravém přízemním patře a v mezaninu pak kavárna, za jejímž vybudováním si Dělnická pekárna opatřila kavárenskou koncesi. Na základě kupní smlouvy vznikl Dělnické pekárně nárok na pronájem další řady prostor v budoucí 118

NOVOTNÁ, Soňa. Družstevní dům s pekárnou Dělpe na Cejlu v Brně. Brno: Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Fakulta filozofická. 2014, s. 13-14.

43

novostavbě. Konkrétně se jednalo o místnosti na pravé straně mezi průjezdem a vchodem do domu, dále přízemní křídlo a část mezaninu. V těch měla fungovat cukrářská a pekařská prodejna, prostor sloužící jako administrativní a zaměstnanecké zázemí, spojovací chodby, šatna, sklep a vrátnice. 119 Družstvo mělo dále získat pronájem za výhodných podmínek. Nájemné se odvozovalo od výše nájemného z prostor ve druhém patře, přičemž Dělnická pekárna platila jen polovinu dané částky. Posledním bodem na základě kupní smlouvy bylo předkupní právo na dům, jež měl být v odprodaných pozemcích postaven.120 Samotná stavba započala na podzim roku 1925 a jako už tradičně práce pokračovaly rychlým tempem. V březnu roku 1926 již byla otevřena cukrářská prodejna a o několik dnů později i pekařská. Přípravné práce i samotnou realizaci stavby provedli architekti František Václavek a Eduard Getlicher.121 Jak je z názvu patrno, budova obchodního a nájemního domu byla plánována a postavena jako multifunkční objekt. V rámci dané stavby se setkáváme s kombinací prostor určených k umístění bytových jednotek, spolu s obchody a službami. Vedle pekařské prodejny a cukrárny byla do projektu zařazena i prodejna textilní a porcelánová. Vedle prodejen, které měly zajistit odbyt družstva ze strany veřejnosti, byla budova plánována i pro družstevní zaměstnance. Ti mohli na tehdejší podmínky bydlet v komfortních bytech vybavených koupelnami za zvýhodněných podmínek. Dům byl postaven ve funkcionalistickém stylu a nutno podotknout, že na danou dobu byl velmi nadčasový. Multifunkční objekty, které vedle obytných prostor nabízely i služby, výrobu a prodej nebyly v tehdejší době příliš rozšířené, naopak daleko více převládaly budovy se striktně vymezeným účelem. V budově probíhaly vnitřní úpravy

119

NOVOTNÁ, P., cit.d., s. 14-20. Tamtéž. 121 O staviteli Františku Václavkovi toho není příliš známo. Jednalo se o jihlavského rodáka, který se do Brna přístěhoval za studiem. Úspěšně absolvoval praxi na střední průmyslové škole stavební a roku 1914 mu byla udělena stavební koncese. Během svého působení založil vlastní Architektonickou kancelář a většinu staveb realizoval právě ve spolupráci s Eduardem Getlicherem. Vedle samotného nájemního a obchodního domu Dělpe můžeme z jeho práce zmínit např: nájemní dům „Charitas“ na ulici Křížová nebo nájemní domy v ulici Ypsilantiho a Křídlovické z let 1922-1924. Poměrně málo dochovaných informací existuje i k osobě druhé stavitele, Eduarda Getlichera. Jednalo se o německého architekta, který v Brně vystudoval Německou vyšší státní průmyslovou školu stavební a následně ve Vídni Akademii výtvarných umění, kde získal i akademický titul architekta. Vedle akademické činnosti se věnoval i stavební. Pravděpodobně kolem roku 1919 začal spolupracovat s Františkem Václavkem. Mezi jeho samostatně realizovan stavby lze namátkou uvést: kaple sv. Cyrila a Metodějě v Příkazech, nájemní domy v Horních Heršpicích, rodinný dům na ulici Barvičova či budova Penzijního ústavu oMoravsko-slezské vzájemné pojišťovny na Merhautově ulici z roku 1932. 120

44

až do roku 1936, kdy získala svoji finální podobu. V dnešní době je objekt Cejl 83-85 ve vlastnictví statutárního města Brna a po řadě rekonstrukcí slouží jako bytový dům.122

3.3.2. Spolek Vzájemnost-Včela a splynutí s Dělnickou pekárnou

Spotřební družstvo Vzájemnost vzniklo v Brně již roku 1897, a to z podobných důvodů, jako dělnická pekárna. Několik dělníků (především krejčovských), nemohlo dlouhou dobu získat práci, a to údajně za jejich členství v sociální demokracii. Z těchto důvodů se rozhodli tři zakládající členové k vytvoření vlastního družstva. Po vypracování stanov, ustavení představenstva a první valné hromadě v listopadu roku 1897 družstvo zahájilo svou činnost spolu se založením výdejny v Dělnickém domě v Brně pod názvem: „Vzájemnost, zapsané společenstvo s ručením omezeným, dělnické spotřební družstvo“. Druhá výdejna pak byla zakrátko založena na Starém Brně a v následujících letech vnikala řada dalších. Vzájemnost zákazníkům nabízela v největší míře potraviny (pečivo, vejce, mléko, zeleninu), ale také třeba porcelán či textil. Po úspěšných začátcích došlo roku 1910 v družstvu k rozkolu z důvodu politických rozporů o formu odborové organizace. Spory vygradovaly do té míry, že se část členů Vzájemnosti odtrhla a založila si alternativní spolek na stejné bázi pod jménem Včela. Toto rozdělení poškodilo obě družstva na principu „tříštění sil“ a částečně zpomalilo jejich vývoj123. K opětovnému sloučení obou družstev došlo až po vzniku Československé republiky, kdy již inkriminované spory neexistovaly. K tomuto kroku došlo v březnu 1919 pod názvem zahrnující obě družstva: Vzájemnost-Včela. Největší rozmach družstvo zažilo ve 20. letech 20. století, kdy dosáhlo vrcholu svého odbytu a rozšířilo své výdejny po celé Moravě (namátkou Blansko, Břeclav, Vyškov, Adamov, Slavkov, Kunovice a řada menších obcí). Na konci roku 1926 měla Vzájemnost-Včela ve svém vlastnictví 71 realit, přes 30 tisíc členů a celkovou roční tržbu ve výši 77 661 204 Kč. 122

NOVOTNÁ, P., cit.d., s. 22-25 Více poškozen byl nově vzniknuvší spolek Včela, který byl menší a nemohl Vzájemnosti konkurenčně čelit. Vzájemnost zase tratila zejména na „odlivu“ části schopných členů. 123

45

Co se týče struktury podniku, jednalo se o spolek důsledně dodržující družstevní zásady a stanovy nebyly v jádru příliš odlišné od těch Dělnické pekárny. Striktně se dodržovala 8 hodinová pracovní doba a družstvo mělo vypracován komplex služeb sloužících k péči o zaměstnance (rekreační pobyty, vzdělávací programy, penzijní fondy, bezúročné půjčky, finanční výpomoc rodině v případě úmrtí člena aj.).124

Spojení s dělnickou pekárnou

O oboustranném spojení spolku Vzájemnost-Včela (tehdy pouze Vzájemnost) a Dělnické pekárny se vedly jednání už od roku 1913, kdy byla otázka sloučení obou podniků poprvé dána k úvaze a o záležitosti osobně jednali tehdejší ředitelé František Haluška za Dělnickou pekárnu a Václav Kovanda za Vzájemnost. Za daným účelem byla svolána i členská schůze, avšak k žádným konkrétním výsledkům se nedošlo. Další a mnohem intenzivnější jednání probíhala mezi lety 1918-1919. V tomto období bylo i přes skepsi mnoha členů 125 Dělnické pekárny rozhodnuto, že splynutí obou podniků bude výhodné pro obě strany a stojí za to ho uskutečnit. K tomuto definitivnímu kroku dospěla valná hromada 11. dubna 1920. Zásada daného spojení byla taková, že se spolek Vzájemnost-Včela zúčastní v družstvu stejným kapitálem (podíly), jaké v něm mají členové odborníci (vedoucí pracovníci Dělnické pekárny). Za to obdrží paritní zastoupení v představenstvu a dozorčí radě a budou dohlížet na vedení podniku, které však zůstane plně v rukou členůodborníku. V tomto smyslu došlo i ke změně stanov. V praxi tedy vidíme, že se nejednalo o klasickou fúzi dvou podniků v jeden, nicméně pouze o vstup spolku Vzájemnost-Včela do organizační struktury podniku Dělnické pekárny. Obě družstva však byly nezávislé, s vlastním účetnictvím i hospodářstvím. Z historického hlediska lze tento krok považovat za velmi progresivní a pomohl zejména Dělnické pekárně. Ta se prostřednictvím úzce organizované distribuci stala největším dodavatelem družstva Vzájemnost-Včela a rovněž tak díky jeho financím mohla rozšiřovat své výrobní prostředky. 124

KOŘÍTKOVÁ, Tamara. Alternativní ekonomika v předválečném Brně? Případová studie vybraných brněnských předválečných družstev. Brno: Diplomová práce. Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. 2011, s. 28-32. 125 Pravdou je, že splynutí obou podniků bylo provedeno na do té doby zcela neznámém a neosvědčeném principu. Z tohoto důvodu není příliš s podivem, že se někteří družstevníci na nově vzniknuvší útvar dívali s pochybami.

46

3.3. Dělnická pekárna v období meziválečném Po válečných útrapách se situace opět začala normalizovat. Družstvo vytrvale pracovalo na modernizaci podniku, zvyšovala se tržba, rozšiřován byl vozový park i členská základna. Na konci roku 1919 dosáhl počet členských podílů na 91.900 Kč. Největší výrobní boom za dobu dosavadní existence družstvo zažilo v roce v 1920. Tento fakt byl kromě všeobecně zvýšeného poválečného zájmu o kvalitní výrobky zapříčiněn organizovaným odbytem výrobků spotřebním družstvem Vzájemnost-Včela. Před vánocemi družstvo obdrželo prostřednictvím Velkonákupní společnosti126 v Praze první vagon americké pšeničné mouky, která se směla dovážet je se zvláštním povolením na výrobu bílého pečiva. Dělnický pekárna byla prvním družstvem na Brněnsku, které mohlo krátce po válce začít s výrobou tolik žádaného bílého pečiva, makových závinů a vánoček. Poválečná vzácnost bílého pečiva mezi zákazníky způsobila velký rozruch a podle dochovaných výpovědí byl „nával koupěchtivých tak veliký, že bez asistence policie by byl býval prodej nemožný“. Z dochovaných vzpomínek na dané období se dále můžeme dočíst: „Obecenstvo stavělo se do fronty jak bývalo ve válce a mnohý odešel neuspokojen, neboť nebylo při veškeré snaze možno, zvýšiti výrobu na úroveň poptávky“.127 Vedlejším důsledkem tohoto velkého zájmu byla nespokojenost soukromých pekařů, sdružených ve Společenstvu soukromých pekařů. Ti jeho prostřednictvím podali protest proti povolení výroby bílého pečiva dělnickému podniku, dokud oni sami nebudou moci začít s jeho výrobu. Jejich snahy však byly neúspěšné. Ředitel pekárny jako gesto dobré vůle nabídl společenstvu odstup 5 tisíc kilogramů pšeničné mouky, což však bylo předsedou společenstva odmítnuto. Po této události úřady uznaly stížnost za bezpředmětnou.128

126

Velkonákupní společnost družstev vznikla v roce 1908, kdy byla ustavena jako Dělnická nákupní a výrobní společnost. Po rozsáhlé reorganizaci se roku 1912 přejmenovala na Velkonákupní společnost konzumních družstev v Praze a až roku 1928 získala svůj finální název Velkonákupní společnost družstev (VDP). Činnost VDP byla už od počátku zaměřena na nákup, prodej, zprostředkování prodeje a výrobu. 127 Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 88, Podklady k valné hromadě 1920, karton č. 3. 128 Tamtéž, inv.č. 88.

47

V plném chvatu a zápolení o prestiž se soukromými pekaři skončil rok 1920.129

3.3.1. Organizační struktura Dělnické pekárny

V této části práce považuji za vhodné přiblížit i vnitřní fungování samotného podniku, jeho orgány a řád. Organizační struktura Dělpe byla vymezena příslušnými stanovami. V archivním fondu jich můžeme nalézt celkem 7. U prvních stanov chybí datace, další jsou pak z roku 1911, 1920, 1927,1929, 1931 a 1950. Ačkoliv podnikové stanovy byly několikrát novelizovány, téměř vždy se jednalo více méně jen o kosmetické úpravy a organizační řád Dělpe zůstal prakticky po celou dobu fungování družstva v principu stejný. Z tohoto důvodu nepovažuji za důležité doslovně vypisovat stanovy po každé novelizaci, nýbrž popsat jejich funkci, případně upozornit na největší změny.

129

V malé odbočce bych si dovolil objasnit záležitosti kolem tzv. americké mouky na základě krátké a stručné brožurky sepsané samotným ředitelem podniku, Františkem Haluškou. Ten v ní objasňoval, co vlastně tzv. americká mouka je a dával ji do komparace s ostatními druhy.F. Haluška si v první řadě stěžuje na velmi kolísavou kvalitu jednotlivých druhů amerických mouk. Popisuje, že družstvo ze své pozice nemá možnost ovlivňovat, který konkrétní druh americké mouky je zrovna k mání a je tak zcela závislé na importérech, přičemž jednou je kvalita bezvadná, podruhé zas značně podřadná. Za další negativum považuje fakt, že než se mouka dostane do pekárny, projde až přes pět zprostředkovatelů, čímž se mouka zdražuje a obchod není uzavírán na tak kvalitním podkladě, jak by pekařský obor potřeboval. Za nejkvalitnější americkou mouku uvádí kanadskou, kriticky se staví k mouce kansaské. Dále pak čistě deskriptivně uvádí výhody a nevýhody jednotlivých druhů. Tuzemská mouka - objem pečiva 40g je malý, což je důkaz malého obsahu lepku. Vzhled méně pěkný, póry malé, povrch těžko barvitelný, vnitřek pěkně bílí, chuť lahodná, pociťovat lze určitou vlhkost. Za 1kg mouky se průměrně dociluje 1kg a 60dkg těsta. Mouku lze získat o 20h levněji než mouku uherskou a o 50h levněji než mouku americkou. Uherská mouka - objem pečiva při 40g je větší než u mouky tuzemské, vzhled pěkný, povrch hezky zabarvený, vnitřek bílý a slabě nažloutlý. Póry přiměřené, chuť lahodná, pociťovat lze větší suchost, křehkost pečiva déle vytrvá. Za 1kg mouky se průměrně dociluje 1kg a 63dkg těsta. Americká mouka - dává pečivo značně většího objemu než u obou mouk již jmenovaných. Vzhled výrobku pěkný, povrch více barví, vnitřek je do šeda. Chuť slabě trpká, méně lahodná, při požívání lze pociťovat určitá tažnost (houbovitost, póry velké, nepravidelné, křehkost pečiva snadno mizí – důkaz velkého obsahu lepku). Za 1kg mouky lze průměrně docílit 1kg a 70dkg těsta. Cena o 50h vyšší. Z těchto poznatků na příkladu třech různých druhů mouk F. Haluška vysvětluje, že pekařský obor je nucen ve výrobě používat všechny dané druhy a v určitém procentu míchat, tak aby se docílilo žádané jakosti a rozumné prodejní ceny. Z výše popsaného rovněž vidíme, že F. Haluška nebyl jen schopný manažer a finančník, nýbrž i odborník skrze pekařské řemeslo.

48

1. Firma, sídlo a doba trvání společenstva

Název družstevní firmy zněl: „Dělpe“, Dělnická pekárna a cukrárna, zapsané společenstvo s ručením omezeným v Brně (německy: „Dělpe“, Arbeiter-Bäckerei und Conditorei, registrierte Genossenschaft mit beschränker Haftung in Brünn). Společenstvo mělo sídlo v Brně a zřizovalo se na dobu neurčitou. Je třeba mít na paměti, že název Dělnická pekárna a cukrárna je ve stanovách poprvé použit až roku 1920 po splynutí se spolkem Vzájemnost-Včela. Do té doby stanovy začínaly prvním oficiálním názvem družstva – První výrobní družstvo dělníků pekařských v Brně. Za českým názvem vždy následoval název v němčině mimo stanovy z roku 1950, kde už německé jméno uvedeno není.

2. Předmět družstva a jeho účel

Účelem družstva bylo obstarávat všem jeho pracujícím (od roku 1920 i členům spotřebního družstva Vzájemnost-Včela) laciné a dobré výrobky a současně napomáhat výdělku a hospodářství členů společnou výrobou, nákupem a prodejem zboží pekařského, pecnářského, cukrářského, pernikářského a krupařského. Stanovy do roku 1927 vymezují, že při výrobě mohou být zaměstnaní pouze „členové odborníci“. Nečlenové mohli být zaměstnání pouze poté, pokud řádný člen buďto onemocněl, byl jinak vážně zaneprázdněn, či z důvodu zvlášť velkého návalu výroby. Stanovy v daném bodě dále upravují, že zaměstnání nečlenů na výpomoc nesmí trvat déle než šest měsíců v roce, přičemž počet pracovních dnů takto mimořádně zaměstnaných nečlenů nesmí do roka přesahovat jednu desetinu pracovních dnů členů řádných. Stanovy od roku 1931 se již otázkou toho, kdo může či nemůže být zaměstnán, vůbec nezabývají a daný požadavek v nich uveden není. Naproti tomu stanovy od roku 1931 do 1950 oproti předešlým uvádí, že v případě úředního svolení se ve vlastních prodejnách cukrářských podává k výrobkům teplá káva, občerstvující nápoje a kakao.

49

3. Provozovací kapitál

Další bod upravoval, jakými způsoby si družstvo opatřuje provozovací kapitál. Bylo to: podíly členů (od r. 1950 závodními podíly), půjčkami a úspornými vklady členů.

4. Nabytí členství

Členem se mohl stát každý dělník, který se řádně vyučil řemeslu pekařskému, cukrářskému nebo pernikářskému, který se písemně přihlásil a byl přijat představenstvem. Dále musel složit zápisné a nejméně jeden závodní podíl. Při upsání dalších závodních podílů se rovněž vyžadovalo písemné prohlášení člena a schválení představenstva. Podmínka řádnému vyučení se řemeslem je ve stanovách do roku 1931. Ve stanovách z roku 1950 už je uvedeno, že členem se mohl stát jakýkoliv zaměstnanec podniku, který byl v podniku zaměstnán nejméně jeden rok. Další podmínky zůstaly stejné. Osoby, kterým byla žádost o přijetí představenstvem zamítnuta, se mohly odvolat k valné hromadě. Každý člen mohl vlastnit neomezený počet závodních podílů. Své přistoupení potvrzoval každý nově přistoupivší člen vlastnoručním podpisem zvláštního prohlášení, že si je plně vědom obsahu stanov a že se jim podrobuje. Představenstvo pak potvrzovalo členství a počet závodních podílů zvláštní listinou.

5. Pozbytí členství

Pozbýt členství se dalo celkem ve třech bodech, které zůstaly ve všech stanovách v prakticky stejném znění. V první řadě člen mohl dobrovolně vystoupit a to dvěma způsoby. Buďto převodem všech závodních podílů na jinou osobu v podniku zaměstnanou ihned, když jiná, k přijetí způsobilá osoba prohlásí, že k družstvu přistupuje a chce na sebe převzít všechny závodní podíly vystupujícího člena, jakož i všechna práva a povinnosti. Dále bylo vyžadováno, aby převzetí podílů schválilo představenstvo. Vystoupivší člen však stále ručil za všechny závazky, které družstvo, až do doby jeho vystoupení, převzalo. 50

Druhou možností jak dobrovolně ukončit členství bylo písemnou výpovědí, jež musela být podána nejméně tři měsíce před ukončením správního roku. Ani tato výpověď člena nezbavovala povinnosti ručit za závazky společenstva. Mimo dobrovolné vystoupení mohlo k pozbytí členství dojít úmrtím člena. Podíl zemřelého mohli převzít právoplatní dědicové, pakliže splnili všechny podmínky jako v případě převodu podílu na jinou osobu. Poslední možností jak přijít o členství byla vyloučením pro porušování stanov, poškozování družstva nebo zrušení pracovního poměru. Členové, kteří ztratili členství z jakýchkoliv uvedených důvodů, případně dědicové zemřelých členů, neměli kromě práva na svoje závodní podíly a členské úsporné vklady žádné jiné nároky. Vyloučení nebo vystoupivší členové také pozbyli nárok na podíl ze správního přebytku téhož roku, co zaniklo jejich členství. Výjimku tvořili případní dědicové zemřelých členů, jimž podíl na zisku patřil až do konce právního roku, v němž daný člen zemřel. Ručení vystouplého člena nebo jeho dědiců trvalo ještě celý rok po uplynutí správního roku, v němž přestal být členem (ať už dobrovolně či nedobrovolně) a vztahovalo se na všechny závazky, které družstvo až do vystoupení člena převzalo. Až po této době mohl být členovy vyplacen příslušný počet jeho podílů.

6. Povinnosti členů

Každý člen byl ihned povinen upsat a složit zápisné ve výši 50Kč a minimálně jeden závodní podíl ve výši 1000 Kč. Částka jednoho tisíce za závodní podíl je ve všech stanovách, přičemž zápisné můžeme najít až od roku 1931. Další podmínkou bylo zachovávat stanovy, jakož i usnesení všech sborů společenstva. Člen musel ručit za závazky společenstva v případě konkurzu nebo likvidace, mimo své závodní podíly podílům se rovnající.

7. Správa družstva

Na správě družstva byli zúčastněni všichni jeho členové prostřednictvím následujících orgánů: valné hromady, představenstva a dozorčí rady 51

8. Valná hromada

Nejvyšším rozhodujícím a kontrolujícím orgánem v záležitostech družstva byla valná hromada. Ta mohla být řádná či mimořádná. Řádná valná hromada byla konána v první polovině kalendářního roku. Pokud bylo svolavatelem představenstvo nebo dozorčí rada, muselo pozvání provést 8 dní předem, a to vyvěšením pozvánky v místnostech družstva tomu určených. V pozvánce musely být stručně uvedeny veškeré návrhy a předměty jednání. Program stanovovalo představenstvo, případně dozorčí rada (byla-li svolavatelkou). V programu musely být uvedeny všechny návrhy, které byly podány jedním z obou orgánů, nebo nejméně čtvrtinou členů, a to nejméně měsíc před valnou hromadou. V případě jednání o změně stanov musely být uvedeny konkrétní paragrafy a odstavce navrhované změny. O věcech, které nebyly na programu, se valná hromada nemohla žádným způsobem usnášet s výjimkou návrhu na svolání mimořádné valné hromady. Tu bylo představenstvo povinno svolat v případě žádosti nejméně čtvrtiny členů družstva. O jednání valné hromady musel být povinně veden protokol, v němž byl zachycen průběh jednání v podstatných bodech, zejména potom přijatá ustanovení a výsledek případných voleb včetně přesného poměru hlasů odevzdaných při volbách. Protokol byl zapisován do zvláštní a k tomu účelu zřízené knihy. Po každém rokování musel být podepsán předsedou, zapisovatelem a dvěma členy k tomu účelu zvolenými valnou hromadou. Valné hromadě předsedal předseda představenstva, v případě že byla svolavatelkou dozorčí rada tak předseda dozorčí rady. Pouze předseda měl pravomoc jmenovat zapisovatele, který vedl protokol. V případě, že by předseda jednal proti stanovám, mohla se valná hromada na návrh jakéhokoliv člena ihned usnést, aby řízení valní hromady bylo předáno jinému členu. Protokol s ověřenými podpisy sloužil i jako legitimace funkcionářů družstva.

9. Způsobilost k usnášení

Valná hromada byla usnášeníschopná, jestliže byla svolána podle předpisů určených stanovami a za přítomnosti nejméně dvou třetin členů. V případě, že by se v hodinu stanovenou v pozvánce nesešel dostatečný počet členů, mohla se za hodinu 52

konat druhá valná hromada s týmž programem. Tato valná hromada už mohla platně usnášet bez ohledu na počet přítomných či zastoupených členů. Toto ustanovení nicméně neplatilo v případě, kdy by se jednalo o změně stanov nebo rozpuštění společenstva. V daném případě by musela být svolána nová valná hromada, která by v pozvánce obsahovala důvod, proč nebyla valná hromada konána na první svolání. Tato valná hromada se mohla usnášet bez ohledu na počet přítomných. Stanovy umožňovali i zastoupení plnou mocí, avšak zastupující musel být členem družstva.

10. Hlasování

Valná hromada rozhodovala nadpoloviční většinou přítomných, kteří rovněž tak rozhodovali nadpoloviční většinou hlasů. Nadpoloviční většina neplatila v případě hlasování o změně stanov nebo rozpuštění společenstva. V takovém případě muselo pro návrh hlasovat nejméně čtyři pětiny přítomných. Hlasováni se dělo zvednutím ruky, pokud se shromáždění výslovně nerozhodlo pro jiný způsob. Další výjimkou bylo hlasování o vyloučení člena, kdy se hlasovalo tajně. Pokud předseda shledal výsledek hlasování za pochybný, mohl dát sčítat hlasy dvěma jím jmenovanými členy. Tutéž povinnost měl v případě návrhu aspoň deseti členů na valné hromadě. Každý člen měl právo pouze na jeden hlas.

11. Záležitosti, o nichž valná hromada rozhodovala

Valné hromadě byly primárně vyhrazeny: volby představenstva a dozorčí rady; ustanovení ředitele závodu; rozhodování o stížnostech podaných proti představenstvu nebo dozorčí radě, zejména v členských záležitostech; jednání o odvolání vyloučených členů; schválení účetní závěrky, udělení absolutoria představenstvu, stanovení úroků ze závodních podílů a z členských úsporných vkladů, rozhodnutí o odpisech z rezervního fondu, jak naložit s čistým ziskem; usnesení o výši hotových zápůjček, které se měly učinit zejména při rozšiřování podniku nebo v jiných nutných případech, kde by nestačily vlastní prostředky a závodní podíly; hypotekární zatížení nemovitostí; změna 53

stanov; výklad stanov; schválení instrukcí pro představenstvo a dozorčí radu; zbavení členů představenstva, dozorčí rady a ostatních funkcionářů z jejich funkce; stanovení časopisů, v nichž se měly uveřejňovat společenské vyhlášky; připojení k svazu společenstev a vystoupení z něho; rozpuštění společenstva.

12. Představenstvo

Představenstvo se do roku 1950 skládalo z šesti členů, z nichž tři členové byli z řad zaměstnaných členů a tři členové a jeden náhradník ze zástupců představenstva spolku Vzájemnost-Včela. Po revizi stanov v roce 1950 se už družstvo skládalo z osmi členů za stejných podmínek, navíc k nim přibyli ještě dva náhradníci. Volba představenstva se děla na valné hromadě, a to na šest let, od roku 1950 jen na čtyři. Za členy představenstva a náhradníky mohli být zvoleni také vedoucí a jiní úředníci družstva, v případě že byli jeho členy. Stanovy zde však jasně uvádí, že z činnosti v představenstvu neplynula žádná odměna, kromě mimořádných případů, kdy by valná hromada rozhodla jinak při rozdělení správního přebytku. Každý rok z představenstva vystupoval jeden člen (od roku 1950 to byli členové dva), za něhož byl valnou hromadou zvolen nový. Za trvale zaneprázdněného člena představenstva nastupoval náhradník a na jeho místo byl nejbližší valnou hromadou zvolen jiný. Nastupování náhradníků se dělo tak, že za zaneprázdněného člena představenstva zvoleného z řad zaměstnanců nastoupil náhradní zaměstnanec a za člena představenstva Vzájemnost-Včela opět náhradník ze zástupců tohoto družstva. Volba se prováděla hlasovacími lístky. Zvoleni byli ti, kteří obdrželi absolutní většinu hlasů. V prvních třech letech se určovali ti, kdo měli vystoupit, losem, potom vystupovali dle pořadí. Vystoupivší člen pak mohl opětovně kandidovat. Členové představenstva

volili ze svého

středu každoročně předsedu,

místopředsedu a zapisovatele. Schůze představenstva se konaly na svolání předsedy nebo místopředsedy nejméně jednou za 14 dnů, podle stanov z roku 1950 už jen jednou za měsíc. K právoplatnému

usnesení

byla

vyžadována

přítomnost

nejméně

čtyř

členů

představenstva (5 od roku 1950) a nadpoloviční většina hlasů přítomných. Ve schůzích 54

představenstva mohl být přítomen ředitel a předseda dozorčí rady s poradním hlasem. O každé schůzi musel být sepsán protokol s podpisem všech přítomných členů.

13. Práva a povinnosti představenstva

Představenstvo zastupovalo společenstvo před soudy i mimosoudně podle zákona o společenstvech z 9. dubna 1873, č. 70 ř. z. Družstevní záležitosti spravovalo zcela samostatně, pokud nebylo vázáno jinak stanovami či usnesením pozdějších valných hromad, případně pravomocemi ředitele. Zajímavostí je, že za případné škody zapříčiněné překročením práv, úmyslně nebo hrubou nedbalostí, ručili osobně členové představenstva celým svým jměním. Úkolem představenstva bylo udržovat závody společenstva v pravidelném chodu, starat se o správné vedení družstevního rozpočtu a dohlížet na vypracování účetní závěrky ve smyslu tehdejších zákonných předpisů. Představenstvo neslo rovněž odpovědnost za bezpečné uschování pokladních hotovostí a dalších důležitých listin družstva. Představenstvo představovalo výkonný orgán společenstva s oprávněním samostatně, bez zvláštního usnesení valné hromady, zařizovat, přejímat a dále vést obchody a živnosti. Ve vnitřních poměrech bylo vázáno stanovami a instrukcemi valných hromad. V poměrech vnějších pak stanovy uvádí, že je jeho moc neomezená. K revizi tohoto bodu došlo ve stanovách opět až roku 1950, kdy se uvádí, že je vázáno na platné zákony. Jménem družstva mohlo jednat pouze představenstvo, které rovněž určovalo, přijímalo či propouštělo pracovní síly. Představenstvo mohlo bez dalšího usnesení valné hromady udělit řediteli podniku prokuru130, a to tak, že prokurista mohl jednat a podpisovat dokumenty spolu s jedním členem představenstva.

130

Prokura je termín z obchodního práva. Prokurista byl zmocněn k jakémukoli právnímu jednání, k němuž dochází při provozu obchodního závodu nebo jeho pobočky. Dá se tedy chápat jako zvláštní forma plné moci, jež nabývá účinnosti již samotným udělením.

55

14. Podepisování za družstvo

Veškeré listiny, které se týkaly družstva, musely nést firemní podpis. Firemní podpis znamenal otisk razítka s názvem firmy a vlastnoručním podpisem dvou členů představenstva či jedno člena a prokuristy.

15. Dozorčí rada

Dozorčí rada byla zřízena k účelu dozorování správy podniku. Zejména pak ke zkoumání účtů, pokladny družstva, kontroly inventáře a celkového hospodaření podniku. Dozorčí rada byla volena valnou hromadou a skládala se až do roku 1950131 z šesti členů, z nichž tři byli z řad zaměstnaných členů a tři ze zástupců spolku VzájemnostVčela. Funkční období členů dozorčí rady se řídilo stejným způsobem jako u členů představenstva. Ačkoliv členové dozorčí rady nemohli být zároveň i členy představenstva, mohli být vedoucí, úředníci či jiní zřízenci družstva s vyšší pozicí. Dozorčí činnost nicméně nemohli vykonávat ve svém pracovním úseku. Stejně jako u členů představenstva ani zde nevznikal z pozice člena dozorčí rady nárok na zvláštní odměnu. Členové dozorčí rady volili ze svého středu předsedu, zapisovatele a pro případ jejich zaneprázdnění náměstky. Dozorčí rada byla způsobilou k usnášení v případě, že byla přítomna většina členů, stejně tak jako k přijetí platného usnesení bylo zapotřebí nadpoloviční většiny hlasů přítomných členů. Schůze se konaly v určené místnosti ve dnech předem stanovených, či na popud předsedy dle nutnosti. Všichni členové museli být pozvání včas a být seznámeni o předmětu schůze. Protokoly o průběhu schůzí dozorčí rady byly opatřeny podpisem všech přítomných a uschovány. Všechna přijatá usnesení musela být uvedena doslovně. Na žádost dozorčí rady se její schůze muselo zúčastnit představenstvo a podat všechna vysvětlení, jež dozorčí rada považovala za nutná. Pakliže to dozorčí rada uznala za nutné, měla pravomoc bezodkladnému provedení změn a opatření ve správě družstva, jakož i svolat valnou hromadu. O všech svých opatřeních musela dozorčí rada podat zprávu na nejbližší valné hromadě, která o nich následně rozhodovala. 131

Po poslední novelizaci stanov byl počet členů dozorčí rady zvýšen o dva (jeden za Dělpe a jeden za Včelu). K nim ještě přibyli dva náhradníci.

56

16. Ředitel podniku

Ředitel podniku byl s případnou prokurou od představenstva povinen vykonávat to, na čem se představenstvo usneslo v mezích stanov. Ředitel představoval výkonný orgán představenstva. Ze své činnosti byl odpovědný představenstvu a valné hromadě. Řediteli byli podřízeni všichni zaměstnanci a jeho práva se řídila plnou mocí, danou mu představenstvem v rámci stanov.

17. Rezervní fond

Rezervní fond byl založen k úhradě případných ztrát. Tvořen byl z podílů, jež se přidělily ze správních přebytků a nevyzdvižených správních přebytků. Odpisy z rezervního fondu mohla provést pouze valná hromada na návrh představenstva a dozorčí rady. Reservní fond byl ve jmění společenstva až do jeho rozpuštění. Členové, kteří vystoupili, na něj pozbývali jakýkoliv nárok.

18. Závěrka účtů

Správní rok začínal vždy 1. ledna a končil 31. prosince. Účetní závěrka musela být sestavena koncem každého správního roku, a to za předpokladu, že byl zjištěn: Stav hotovostí a zásob zboží, jakož i stav ostatního majetku a kapitálu; byla sestavena účetní závěrka podle zákonných předpisů; dozorčí rada provedla revizi účetní závěrky; dozorčí rada předložila účetní závěrku všem členům nejméně šest dnů před valnou hromadou. Pokud by se na valné hromadě objevily pochybnosti o správném vyhotovení účetní závěrky a o provedené revizi dozorčí rady, měla valná hromada pravomoc zvolit zvláštní komisi, aniž by byl tento návrh uveden v jejím programu, a uložit jí, aby účetní závěrku prozkoumala a o výsledku podala zprávu příští valné hromadě nebo za tím účelem svolané mimořádné valné hromadě. Této komisy příslušela všechna práva dozorčí rady.

57

19. Rozdělení správního přebytku a ztráty

O použití čistého zisku rozhodovala valná hromada, která musela přidělit nejméně 10% tohoto zisku rezervnímu fondu. 132 Zbytek se rozdělil podle návrhu dozorčí rady, případně podle návrhu vzešlého z valné hromady. Vznikla-li ztráta větší, než aby mohla být kryta rezervním fondem, rozhodovala na návrh představenstva valná hromada, zda a kolik se na její uhrazení má odepsat z každého závodního podílu nebo ručebních částek. Tento krok se však mohl provést pouze v likvidaci nebo v konkurzu, a to vždy v poměru k závodním podílům.

20. Rozpuštění společenstva

Společenstvo se mohlo rozpustit: usnesením valné hromady; prohlášením konkurzu na jmění společenstva; nařízením správního úřadu na základě právoplatného trestního nálezu. Jakmile by společenstvo nebylo schopné vyplácet mzdy, případně prostředky společenstva nejsou schopné krýt závazky, je představenstvo povinno soudu navrhnout prohlášení o konkurzu. Rozpuštění společenstva, kromě případů konkurzu, mělo provést představenstvo likvidací na základě příslušných zákonů.133 Valná hromadě zůstalo právo zvolit místo představenstva i jiné likvidátory. Případné vzniknuvší spory mezi členstvem vyřizoval pětičlenný smírčí soud, do něhož každá sporná strana jmenovala z představenstva nebo dozorčí rady dva zástupce a jednoho dozorčí rada. Rozhodnutí soudu bylo pro členy závazné.

21. Způsob vyhlášek

Vyhlášky družstva se děly vyvěšením v družstevních místnostech na místě přístupném veřejnosti.134 132

Zajímavostí je, že až do revize stanov v roce 1931 byla procento zisku přidělované do rezervního fondu mnohonásobně vyšší. Namísto 10% to bylo celých 50%. 133 Jednalo se o paragraf 41 zákona o společenstvech ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z. 134 Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo1-7, Stanovy Dělnické pekárny, cukrárny a pernikárny.

58

3.3.3 Pracovní řád dělnické pekárny

Vedle organizační struktury podniku, která určovala fungování podniku především na správní bázi, existoval i dokument vymezující práva a povinnosti členů v pracovním procesu. Pro tento účel vznikl roku 1923 pracovní řád, který jen s kosmetickými úpravami přetrval až do zániku podniku. Pracovní řád určoval především:

1, vztahy k zákazníkům a mezi jednotlivými zaměstnanci

Dle pracovního řádu byli zaměstnanci povinni chovat se k zákazníkům slušně a ochotně. Zaměstnanec družstva měl svým celkovým jednáním podniku prospívat a chránit jeho dobrou pověst. Při jednání mezi sebou měli zaměstnanci povinnost chovat se slušně a mravně, a dávat tak dobrý příklad mladistvým zaměstnancům a učňům. Vyloučeno bylo pít lihoviny v pracovních prostorách, případně kouřit v jiných místech než tomu určených.

2, povinnosti správy podniku vůči zaměstnancům

Správa podniku měla dbát o to, aby zaměstnanci dosáhli co možná nejvyššího odborného zdokonalení. Pro tento účel měla správa podniku dbát o probouzení smyslu pro společné družstevní podnikání, organizovat odborné kurzy, návštěvy jiných hospodářských a družstevních podniků a všemi možnostmi směřovat k všestrannému rozvoji zaměstnanců.

59

3, pracovní dobu

Pracovní doba byla stanovena na 48 hodin týdně a šest pracovních dnů. O nedělích135, na Nový rok, 28. října a 25. prosince byl úplný klid práce. Na dodržování rozdělené pracovní doby dohlížel ředitel nebo dílovedoucí. Každý zaměstnanec byl povinen pracovní dobu striktně dodržovat a práci opustit jen za výslovného souhlasu nadřízeného.

4, účtování, placení mzdy a jiné požitky

Každý pracovník musel být při zaměstnání seznámen s výší jeho mzdy, týdenní, denní nebo hodinné. Vyúčtování mzdy se dělo v pracovních dnech od pondělí do soboty, přičemž výplata byla vyplácena v sobotu nejpozději 10 minut před ukončením pracovní doby oplátkou za podepsaný výplatní list. Správa podniku zaměstnancům nemohla činit srážky ze mzdy v případě, že pracovníci během směny nemohli pracovat z důvodu nedostatku materiálu či jiných důvodů zapříčiněných správou podniku. Zaměstnanci měli rovněž nárok na dovolenou, určovanou dle doby zaměstnání a pracovní smlouvou.

5, nemocenské a úrazové pojištění

Každý zaměstnanec byl pojištěn správou podniku u Okresní nemocenské pokladny v Brně popř. u Úrazové pojišťovny dělnické. Veškeré náklady na pojištění platila v plné výši správa podniku. Všichni nemocní zaměstnanci měli před návštěvou lékaře ohlašovací povinnost u osoby k tomu pověřené, která danému člověku přidělila poukázku pro nemocenskou pokladnu. Stejně tak byli zaměstnanci povinni hlásit každý úraz přihodivší se v podniku, za účelem téhož u úrazové pojišťovny.

6, práva a povinnosti vedoucích pracovníků nad zaměstnanci

Dílovedoucí družstva nebo jiná vedoucí osoba k tomu stanovená, byla správě družstva odpovědná za všechno, co se v pracovních prostorách družstva stane a to i v

135

Mimo nutné sanitární a údržbářské práce nevhodné pro chod činnosti v běžných pracovních dnech.

60

době mimopracovní, jestliže se v pracovních místech nalézala. Daná vedoucí osoba byla pod dozorem představenstva a jemu také odpovídala za svoji činnost. Měla povinnost vykonávat se vší pílí a ku prospěchu podniku úkoly stanovené představenstvem, stejně jako hájit dobrou pověst podniku proti třetím osobám. Pečovala o to, aby práce byla rozdělena spravedlivě podle schopností jednotlivých zaměstnanců a zároveň aby ji zaměstnané osoby vykonávaly řádně a svědomitě. Vedoucí pracovník měl mít rovněž přehled o nastoupení, vystoupení a onemocnění jednotlivých zaměstnanců. Zaměstnanci podniku měli povinnost podrobit se příkazům a pokynům jen té osoby, která byla stanovena správou podniku. Do této působnosti neměl právo individuálně zasahovat ani žádný člen představenstva či dozorčí rady. V případě, že by se zaměstnanci zdráhali uposlechnout příkazů dané osoby, měla právo zaměstnance pokárat, případně navrhnout představenstvu družstva jeho pokárání, jež se stala osobně ředitelem

podniku,

případně

písemně

na

základě

usnesení

představenstva.

V závažnějších případech mohl vedoucí pracovník navrhnout propuštění ze zaměstnání.

7, zrušení pracovního poměru

V určitých případech mohl být pracovník ihned ze zaměstnání propuštěn. Většina důvodů, která vedla k okamžitému zrušení pracovního poměru, se vyznačovala hrubým porušením pracovní kázně, které by vedlo k okamžitému rozvázání pracovního poměru i v dnešní době. Namátkou zde můžeme uvést: pokud zaměstnanec uzavírající pracovní smlouvu oklame majitele, 136 o svém dosavadním pracovním poměru, který jej váže u jiného zaměstnavatele; byl shledán neschopným k ujednané práci; stal-li se opilcem a byl opakovaně napomínán; když se dopustil krádeže, zpronevěry či jiného jednání zbavující ho důvěry majitele; prozradil obchodní nebo výrobní tajemství; byl vězněn déle než 14 dnů. Naproti tomu i zaměstnanec měl právo opustit zaměstnání před uplynutím ujednané doby. Důvody mohly být: nemožnost vykonávání práce ze závažných zdravotních důvodů; pokud majitel nemohl nebo se zdráhal poskytnout pracovníkovi výdělek, na který měl nárok; hrubá urážka či nactiutrhání ze strany majitele.

136

Za majitele se považuje představenstvo (příp. zmocněnec představenstva), kteří jménem družstva se zaměstnanci jednají

61

8, ochranu strojů, nářadí a dílny

Každý zaměstnanec měl povinnost udržovat v pořádku a čistotě nástroje, nářádí, stroje a předměty potřebné k práci. Měl povinnost hlásit každou jednotlivou poruchu za účelem opravy. Případné škody, kterých se zaměstnanec dopustil svojí nedůsledností, nezodpovědností či neodbornou manipulací, mohla správa podniku právní cestou vymáhat. Kvůli bezpečnosti své i ostatních zaměstnaných byl zaměstnanec povinen dbát všech ochranných opatření, která v podniku byla předepsána. Zaměstnanci měli povinnost udržovat výrobní či prodejní prostory sami v pořádku, pokud k tomu nebyla správou podniku ustanovena jiná osoba. Každý zaměstnanec byl povinen před svým odchodem udělat pořádek v prostoře, kde je zaměstnán. Zplnomocněná osoba mohla postupně stanovovat jednotlivé zaměstnance, kteří prostory zametli a dali do náležitého stavu.137

3.3.4. Dělnická pekárna do začátku 2. světové války

Následující období po splynutí se spolkem Vzájemnost-Včela družstvu přineslo celou řadu příznivých okolností v obchodním životě a záleželo na tom, umět každou situaci dobře podchytit. Potřeba výroby bílého pečiva se stále zvětšovala, protože po klasických zákaznících se zájem zvyšoval i u obchodníků, kavárníků a restaurací, žádajíce pravidelný přísun bílého pečiva. I při plném provozu družstvo stále nebylo schopné uspokojovat poptávku, proto se přistoupilo k jeho rozšiřování. 138 Nová část pekárny byla schopna zpracovávat 1 vagon mouky za 16 hodin. Zvýšená výroba si také žádala shromažďování větších zásob mouky a všech surovin, mimo jiné i v předtuše budoucího zvyšování cen.

137

Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 74, Pracovní řád Dělpe. 138 srov. str. 37-42.

62

Od roku 1922 již výroba nezaznamenávala tak rapidní vzestup, na druhou stranu rozvoj byl ustálený, což bylo zárukou prosperity. Stále se zdokonalovala výroba cukrářského i pernikářského zboží, připravovala se i výroba kandytů.139 Jisté problémy družstvu přinesl státní zásah do zásobování moukou. Vládním nařízením z 11. srpna 1921 o úpravě veřejného zásobování obilím a mlýnskými výrobky se nebývalým způsobem zvýšil rozsah veřejného zásobování obilím, což mělo za následek, že prakticky přes noc mouka ztratila na ceně 2-3 Kč na 1 kg. 140 Správa podniku musela vynaložit veškeré úsilí na zmenšení ztráty, což se ji i částečně podařilo získáním slevy u dodavatelů při garanci dalších zákupů. Nehledě na uvedené ztráty na mouce byl rok 1922 celkově velkou zatěžkávací zkouškou obchodního ruchu v československé republice. Je třeba vzít v potaz stále se formující hospodářskou legislativu i celkově nové hospodářské poměry (doznívání měnové reformy i důsledky reformy pozemkové). 141 Od roku 1922 se v Brně začaly každoročně konat výstavy a veletrhy, kterých se pravidelně účastnila i Dělnická pekárna. Pro tento účel si na Brněnských výstavních trzích142 zbudovala vlastní „pavilonek“, kde prezentovala svou činnost a prodávala své výrobky. V příštích letech byl pro velký zájem o družstevní výrobky i snadnější obslužnost a pohodlí nakupujících „pavilonek“ rozšiřován. Za vzorné uspořádání a bezvadnou jakost výrobků bylo družstvo odměněno řadou ocenění. Družstvo zde provádělo i osvětovou činnost. V rámci vlastní expozice prezentovalo postup např. při vymílání zrna žitného a pšeničného, zpracování krup, jáhel, rýže, různých druhů 139

Pod slovem kandyty rozumíme tvrdé bonbóny. Ty mohly být plněné i neplněné. Základem výroby byla příprava kandytové hmoty, která probíhala mícháním příměsí v teplotě nad 100 °C. Vzniklá hmota se pak ochucovala, tvarovala a obarvovala. 140 V období první republiky fungovalo veřejné zásobování obilím. Na něj měli nárok od 4. září 1921 do 30. července 1922: Osoby nemajetné, totiž jednočlenné domácnosti s měsíčním příjmem do 1000 Kč neb s maximálním týdenním příjmem 230 Kč, dvou- až čtyřčlenné domácnosti s měsíčním příjmem do 1500 Kč nebo týdenním maximálním příjmem 350 Kč, pěti- a vícečlenné domácnosti s měsíčním příjmem do 2000 Kč aneb maximálním týdenním příjmem 460 Kč. Daný zákon nejen že rozšířil počet obyvatelstva s daným nárokem, ale i náležející spotřební dávku. Toto opatření pochopitelně devalvovalo cenu mouky do té míry, že stát musel reagovat dalším regulujícím nařízením z 27. ledna 1922. Zakázán byl výdej vařivé mouky na spotřební dávku osobám, kterým byl přiznán nárok na veřejné zásobování. Dle nařízení se vydávala na spotřební dávku pouze mouka chlebová, a to 1 kg chlebové mouky na hlavu a týden. 141 Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 85, Kniha protokolů valných hromad 1907-1949, kniha 10. 142 První obchodní veletrhy se v Brně zejména v důsledku vzestupu textilního průmyslu konaly již v 18. století. Od roku 1821 se pak pravidelně konaly obchodní veletrhy po vzoru západních zemí, přičemž návštěvníky byly zejména obchodníci z Lince, Saska, Maďarska a Turecka. Za zmínku stojí Císařská jubilejní výstava z roku 1888, které se účastnilo 104.000 návštěvníků. Každoroční veletrhy se pak konaly od roku 1922. V roce 1923 radní města rozhodli o realizaci projektu nového mezinárodního výstaviště, které bylo dokončeno 26. května 1928 pod patronací prezidenta T.G. Masaryka.

63

luštěnin, nudlí, moučných výrobků atd. Vedle účasti na brněnských výstavních trzích se družstvo účastnilo i Družstevní výstavy v belgickém Gentu, kde rovněž obdrželo čestný diplom. 143 Následující léta jsou charakteristická zvýšením konkurenčního boje 144 na poli pekařské výroby a také tlakem dělnictva prostřednictvím svých odborových organizací na dodržování začátku práce nejdříve o 5. hodině ranní v rámci zákona o nočním klidu145. V pamětní knize se můžeme dočíst, že ačkoliv se Dělnická pekárna snažila toto pravidlo porušovat co nejméně, ne vždy se tomu mohla vyhnout „pro naprostou nemožnost“ a práce pak musely začít už ve 4. hodiny ráno. Za tyto přestupky byla Dělnická pekárna mnohokrát pokutována. Vedení argumentovalo všeobecným porušováním zákona podniky napříč Brnem, avšak v důsledku velikosti družstva na něj byla upřena větší pozornost a na danou situaci před menšími podniky značně doplácelo. Dílčím úspěchem družstva naopak bylo dočasné snížení mezd zaměstnanců v roce 1924. Ačkoliv mzdy v poválečných letech uspokojivě rostly, po roce 1922 nastaly „hubenější léta“ způsobena zejména mírným poklesem zájmu z raného poválečného období. Dalšími faktory byly vzrůstající náklady družstva na stavbu nové pekárny a také pokles cen pekárenských výrobků v důsledku konkurenčního zápolení. Po mnoha jednáních bylo dosaženo dohody a dělnictvo přijalo průměrné snížení mezd o 8%.146 Dalším pozitivem byla stabilizace cen mouky po rapidním sestupu v roce 1922 a také zavedení čtvrtého odboru pekárenské činnosti – kandytářského. Významnou událostí v historii družstva, kterou nemůžeme opomenout, bylo převzetí Dělnické pekárny v Třebíči. Na přání Velkonákupní společnosti (VDP) byli 143

AMB, Jubilejní ročenka k 20. výročí Dělpe. 1927, inv.č. 434, kart.č. 25. Od roku 1923 začala Dělnická pekárna pracovat i na své propagaci. V těchto reklamních záležitostech byl požádán malíř E. Milén o vypracování návrhu uměleckého reklamního plakátu. Finální návrh schválený představenstvem byl vytisknut a průběžně vylepován na různých místech. Samo vedení však na valné hromadě z roku 1926 glosovalo, že znatelných výsledků tento druh reklamy nepřinesl. 145 Samozřejmostí také byla uzákoněná pracovní doba na max. 8 hodin denně. 146 K danému vyjednávání se můžeme v podkladech k valné hromadě z roku 1924 dočíst: „Průběh jednání nebyl tak hladký, jak se očekávalo v předpokladu, že nebylo zapomenuto dobré snahy závodu vyjíti dělnictvu vždy co nejlépe vstříc a že celkem nepatrné snížení mezd neopravňovalo k opozici. Zahájení agitace několika jednotlivců, politicky exponovaných, jak z řad členstva tak i dělnictva, byl vyvolán mezi správou podniku a zaměstnanci nechutný a zbytečný spor, který neprospěl podniku ani dělnictvu na jeho dobré pověsti, tím méně pak exponovaným vlastním členům družstva. Dík zakročení rozvážných činitelů byl spor v krátké době zlikvidován, dělnictvo uznalo oprávněnost požadavku představenstva a snížení mezd přijalo.“ Ačkoliv tato informace v rámci dané situace není výslovně uvedena, lze se domnívat, že těmi „politicky exponovanými“ osobami byli příznivci ba přímo členové KSČ. V pamětní knize 25 let Dělpe se v rámci bilanční zprávy můžeme dočíst: „Někteří z našich členů a zaměstnanců stali se stoupenci nové strany (míněno KSČ, pozn. autora) a byly nejednou chvíle, kdy členové společně se zaměstnanci téhož smýšlení pracovali nerozvážně proti vlastnímu podniku“. 144

64

vysláni odborníci z Dělpe zjistit skutečný stav špatně prosperujících pekárenských družstev v Jihlavě a Třebíči, spolu s tím, aby bylo uvažováno o jejich eventuálním převzetí do vlastní správy. Zájem o převzetí družstva v Jihlavě byl odmítnut, zejména v důsledku vzdálenosti a finanční náročnosti při jeho řízení. Jinak tomu bylo s pekárnou v Třebíči. Po několika jednáních bylo rozhodnuto o jejím převzetí. Daná situace se uskutečnila tak, že dosavadní vedení provedlo likvidaci družstva a nový podnik byl veden jako pobočka hlavního podniku – tedy pobočka Dělpe. Se situací vyslovila souhlas valná hromada v Třebíči 30. Prosince 1923. V březnu roku 1924 pak byla dokončena přejímací uzávěrka, čímž byla toto situace definitivně vyřízena. Ještě téhož roku byla provedena rozsáhlá reorganizace podniku včetně implementace technických postupů ověřených za léta práce v Dělpe. Byl zde také zřízen byt pro vedoucího a stáj pro dva koně, neboť brněnská centrála chtěla okamžitě začít s expedicí výrobků po okolí. To už toho času distribuovalo své výrobky do poměrně vzdáleného Blanska. Za zmínku také stojí zakoupení prvních automobilů pro rozvoz výrobků, v roce 1925 družstvo disponovala celkem dvěma.147 Dne 14. června 1925 se v Brně konala první velká Družstevní slavnost, které se vedle jiných brněnských družstevních podniků zúčastnila jako hlavní činitel Vzájemnost-Včela. Dělpe vypravilo samostatnou část průvodu, a sice alegorické vozy, čety stejně oblečených pekařů, ženy zaměstnanců v národních krojích atd. Mezi účastníky i diváky vystoupení údajně zanechalo „hluboký dojem“.148 Od roku 1926 se pekárna snažila v součinnosti se spolkem Vzájemnost-Včela o získání družstevního mlýnu v Kyjově, největší svého druhu na celé Moravě. Ten byl ve vlastnictví VDP a Dělpe z mlýna začalo odebírat mouku. Naděje na obchodní spojení s mlýnem se však nakonec rozplynuly. Zejména vlivem vlhkého léta jakost mouky neodpovídala potřebě. Výrobky, jako třeba chléb, ztratily na kvalitě, což nelibě neslo zákaznictvo a výroba chleba i bílého pečiva zaznamenala citelný sestup.149 V roce 1927 se opět oprášil problém s porušováním zákona o zahajování práce nejdříve o 5. hodině ranní. Na Dělnickou pekárnu byla opět uvalena řada pokut, což rezultovalo v odstoupení Františka Sopouška na pozici hlavního dílovedoucího, jímž byl 18 roků. Po těchto událostech bylo na Dělpe v dané záležitosti striktně dohlíženo, což 147

Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 90-91, Podklady k valné hromadě 1923-1924, karton č. 3. 148 AMB, Jubilejní ročenka k 20. výročí Dělpe. 1927, inv.č. 434, kart.č. 25. 149 AMB, Jubilejní ročenka k 30. výročí Dělpe. 1937, inv.č. 438, kart.č. 25.

65

mu způsobovalo nepříjemnosti v odbytu. Cituji ze správy představenstva: „Následky jsou pro nás velmi vážné, neboť o hodinu zpožděná výroba znamená zpožděnou dodávku zboží zejména zákazníkům vzdálenějším. Nemůžeme-li zákazníkům vyhovět včas, následuje nevyhnutelně zmenšený odbyt výrobků a nedostatečné zaměstnání dělnictva. Nehledě na ztráty našeho družstva, měli bychom se snažit, aby daná záležitost byla nadále věcí diskuze.“150 Na konci roku 1926 podnik prováděl ve svém rozsahu výrobu zboží pekařského, cukrářského, pernikářského a kandytářského v továrním objektu Cejl č. 83-85 a vlastnil poboční závody na výrobu zboží pekařského v Brně na dnešní ulici Bratislavské a v Třebíči. Vlastních prodejen měl podnik v Brně 8 a sice: Cejl 85, dvě prodejny (pekařská a cukrářská), Bratislavská ulice, Veveří ulice, Pražská, Nádražní, po jedné prodejně v Zábrdovicích a Židenicích a mimo těchto prodejen jednu v Třebíči. Zaměstnanců měl podnik v Brně 156 a v Třebíči 14, celkem 170. V témže roce si družstvo zajistilo i stálou činnost lékaře-hygienika, který měl za úkol provádět lékařský dohled při výrobě podniku. Do konce 20. let družstvo zavedlo do prodeje i balený chléb, který se setkal s pozitivní odezvou u zákaznictva.151 Následující 30. léta jsou značně poznamenány hospodářskou krizí a jejími negativními důsledky doléhající na veškeré stránky hospodářského života. Jak známo, hospodářská krize vypukla v Americe roku 1929, avšak na Československo uhodila s určitým zpožděním, a to zejména v letech 1931-1935. Během této doby docházelo k masovému propouštění, exekucím, obrovskému poklesu exportu a výroby obecně. Statisíce lidí bylo odkázáno na milodary, neboli tzv. žebračenky. 152 Krize se samozřejmě nevyhnula ani družstvu, které se muselo potýkat s jejími důsledky už od roku 1931. Pro barvité dokreslení situace přidávám zkrácenou zprávu představenstva z roku 1932: „Uplynulý obchodní rok dlužno zaznamenati, je rok neutěšených hospodářských poměrů jak po stránce cen surovin, tak také pokud se týče zaměstnanosti širokých vrstev dělnických. Dosti značné přesuny cenové – hlavně u žitné mouky – které se dostavily v jarních měsících, znemožňovaly přesnou kalkulaci, přesto, že na základě těchto cen bylo nutno zvýšiti ceny chleba a snížiti jeho váhu, což činilo okrouhle 40h při 1 kg v drobném prodeji, kdežto ceny mouky stouply z Kč 1,40 150

Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 94, Podklady k valné hromadě 1927, karton č. 3. 151 AMB, Jubilejní ročenka k 20. výročí Dělpe, inv.č. 434, kart.č. 25. 152 Žebračenky byly papírové poukázky většinou na stravu, ale třeba i na oděv či hygienické potřeby.

66

na Kč 2,10-2,20 za 1 kg. Mouka domácí pšeničná nezaznamenávala velkých cenových výkyvů, pouze v cenách pšeničné mouky cizozemské, následkem vyšších cel, nastalo určité zvýšení. Neblahý zákon o povinném míchání tuzemské mouky s moukou zahraniční, který pozbyl své účinnosti dnem 31. srpna 1931, způsobil celému pekařskému odboru i podniku našemu hmotné škody a různé nepříjemnosti, vzdor tomu, že jsme získaly úřední povolení míchací stanice v našem podniku.153 Dostavivší se neúroda obilnin v našem státě, hlavně žita, zvýšila ještě napjatou situaci, nedostavilo se ale opětně očekávané zvýšení cen, neboť povolením zvýšeného dovozu obilí zahraničního bylo tomu účelně zabráněno. Zákaz noční práce, v našem podniku přesně dodržovaný, znemožňoval a znemožňuje nám dosud obchodní rozpětí, poněvadž podniky konkurenční zákon o nočním klidu a zákon o osmihodinové pracovní době pracovní vůbec nedodržují, v důsledcích čehož vyrábějí daleko levněji než podnik náš, jsou konkurenčně schopnější, neboť v časných ranních hodinách zásobují trh svými výrobky, povětšině jakosti podřadné, a náš jakostní výrobek v pozdějších ranních hodinách na trh dodávaný, se již velice těžko dá umístiti.“ V dalších částech zprávy jsou členové seznámeni s poklesem prodeje bílého pečiva, ale také cukrářských a pernikářských výrobků. Naopak zvýšení odbytu bylo možno zaznamenat u chleba. Ačkoliv plány před krizí počítaly s permanentním technickým vylepšováním zařízení pekáren, v roce 1932 nebyl podnik zaměstnán ani celých osm hodin denně a skoro 50 zaměstnanců bylo nuceno pracovat pouze výpomocně, denně 3-4 hodiny, což pro ně pochopitelně znamenalo velice nepříznivý pracovní poměr.154 I další léta byla charakteristická snahou družstva o zachování co nejlepších podmínek pro zaměstnance a udržení podniku v uspokojivé kondici. Poklesu v tržbě a 153

Jednalo se o zákon z 31. října 1930, kterým vláda mimo jiné nařizovala, že mouka vyrobená z cizozemské pšenice musí být smíšená alespoň ze 75% s moukou z domácí pšenice a pokud se jednalo o žito, tak dokonce z 95%. Vláda argumentoval krizí domácí pšeničné a žitné výroby, která měla být způsobená z velké části tím, že mlýny, které rozhodovaly na trhu chlebovin a měly tudíž podstatný vliv na vývoj jejich cen, kupovaly a semílaly cizí pšenici a také cizí žito. Tím byl odbyt domácího obilí ztěžován a důsledkem toho se projevovaly v ceně. Mělo-li být této krizi alespoň částečně čeleno, bylo nutno uložit mlýnům povinnost, aby semílaly určité množství domácí pšenice a domácího žita. Toto opatření by však bylo naprosto neúčinné, kdyby se mohlo volně obchodovat dosavadním způsobem s cizozemskou pšeničnou a žitnou moukou, jejíž dovoz ztěžoval odbyt domácích chlebovin ještě více, než dovoz cizího obilí, a postihoval tak citelně i československé mlýny, které nenacházely odbyt pro svou mouku, ač byla často levnější než mouka cizí. Bylo proto třeba spolu se zavedením povinného semílání domácích chlebovin zavést i povinné míšení cizí mouky s moukou vyrobenou z obilí domácího. Toto opatření však bylo jen dočasné, a proto pozbylo platnost 31. srpna 1931. 154 Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 99, Podklady k valné hromadě 1932, karton č. 3.

67

výrobě však v důsledku hospodářských podmínek a nezaměstnanosti nešlo. Daná situace byla v roce 1934 glosována na valné hromadě starým příslovím: „Nevydělá-li dělník, vázne veškerý obchod, neb dělník jako hlavní konzument nemaje prostředků, nemůže přirozeně konzumovati“. Za další příčiny valná hromada uvádí sestupnou tendenci cen u mouky, zejména pak žitné, což rezultovalo ve snížení cen chleba a zvýšení váhy bílého pečiva. Jako určitý evergreen už lze zařadit opakované stížnosti na „nezřízenou konkurenci“. I zde je uveden požadavek na to, aby byl zákaz noční práce uveden na spravedlivější základ, tedy aby pracovní doba minimálně v oboru pekařském mohla začínat již ve 4 hodiny ráno. 155 Vedle toho bylo zmíněno, že malý výrobci zdaleka neplní své povinnosti (placení daní atd.), protože je nikdo nekontroloval, zatímco Dělnická pekárna byla pod neustálým drobnohledem. Vedení podniku však také upozorňovalo na fakt, že pokles tržby a výroby nepostihlo pouze Dělpe, nýbrž i další družstevní podniky toho druhu. Přímo je zde uvedeno: pokles Dělpe – 17%; pokles Dělnické pekárny v Praze – 13%; pokles Dělnické pekárny Brno – Vranovská – 22%. Minimální pokles tržby byl zaznamenán v samotných prodejnách Dělpe, zejména díky dvěma nově otevřeným prodejnám na ul. Vídeňské a ul. Zemědělské v Černých Polích. Naopak znatelný pokles byl zaznamenán u odbytu výrobků spolku Vzájemnost-Včela. V análech je uvedeno, že odbyt od soukromých obchodů představoval 50% celkové výroby, 35% Vzájemnosti a zbytek pokryly vlastní prodejny. Stejně na tom byla i pobočka v Třebíči. Ve zprávě valné hromady je uvedeno, že primární pozornost družstva musí být soustředěna na prodejny Vzájemnosti-Včely, protože i přesto, že zde odbyt z celkové výroby činí jen 35%, stále tvoří základ Dělpe. Naopak je zde upozorněno na těžkosti obchodování se soukromníky. Ti si podle valné hromady na družstvu dělali reklamu, a sice tím, že chléb a pečivo dávali svým odběratelům v té samé ceně, jako dávalo družstvo svým překupníkům, potažmo zákazníkům. Na druhé straně si ušlý zisk u zboží pekařského kompenzovali u nadsazování cen jiného zboží. Je zde uvedena myšlenka, že se jedná o organizovaný

155

Tento dlouhodobý požadavek družstva lze chápat jako oprávněný z několika důvodů. Vzhledem k velikosti pekárny a jejím možnostem, bylo Dělpe vhodným podnikem pro časnou distribuci svých výrobků nejen do vzdálenějších prodejen, ale také do hotelů, kaváren a dalších hoteliérských podniků, vyžadující čerstvé pečivo co nejdříve. Byť se jednalo o pouhou hodinu, značně družstvu ztěžovala naplňování poptávané služby.

68

postup namířený proti prodejnám Vzájemnosti-Včely a také proti Dělpe, které musí ceny svých výrobků kalkulovat dle nákupu surovin a stávající režie.156 V období krize je jako problém zmíněna i platební morálka: „Řada zákazníků, neohlížejíc se ani na cenu, ani na jakost výrobku, odeberou zboží dosti velké množství, ale placení tohoto je u nich až na místě posledním a takovéto zákazníky náš podnik potřebovat nemůže a pokud jich máme několik raději dodávku zboží jim omezujeme, abychom chránili podnik citelným finančním ztrátám“. V těžkostech hospodářské krize byla na valné hromadě zmíněna ještě jedna závažnost. V roce 1933 vzniklo po Brně množství prodejen s moučnými a pekařskými výrobky, jejichž majiteli byli menší mlynáři z nejbližšího brněnského okolí. V těchto prodejnách bylo zboží nabízeno pod cenou, a sice proto, aby si mlynář udělal reklamu skrze své „méněcenné“ výrobky a zákazník nabyl pocit, že mimo levnější pekařský výrobek dostane i levnější mouku. Přesto, že na rok 1934 připadl znatelný úbytek rozvozu družstevních výrobků, nebylo možné pro udržení logistiky radikálně ztenčit vozový park. Pouze byl snížen počet koní z 16 na 14. Naopak byl zakoupen nákladní vůz k dovozu surovin a dodávkám vojenského chleba. Následně byl snížen počet koní o další dva. 157 V ostatních směrech zůstaly investice omezeny na nejmenší míru. Počet zaměstnanců zůstal stejný i přes výše zmíněné omezení pracovní doby, nicméně mzda musela být opět ponížena o 8%. Ani v těžkých časech družstvo nezapomínalo na své původní poselství. Na podporu nezaměstnaných za rok 1934 věnovalo 2.000 ks láblíků chleba.158 Při vystoupení dozorčí rady na valné hromadě v březnu 1935 bylo členstvo159 informováno, že i přes stávající těžkou hospodářskou situaci se postupuje velmi obezřetně a že každému vážnějšímu rozhodnutí předchází schválení na společné schůzi představenstva s dozorčí radou. K takovému rozhodnutí patřila koupě pozemků v ulici Bratislavská č. 82 a 84. Návrhy na tuto koupi družstvo neúspěšně činilo firmě Bedřich Schmal čas od času celých patnáct roků, až jednoho dne jmenovaná firma sama učinila družstvu nabídku 156

Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 101, Podklady k valné hromadě 1934, karton č. 4. 157 Už zde je patrná postupná motorizace podniku na úkor tažných zvířat. 158 AMB, Podklady k valným hromadám 1934, inv.č. 101, kart.č. 4. 159 Ke dni 25. října 1936 družstvo čítalo 42 členů.

69

(zřejmě i v důsledku hospodářské krize). Družstvo nabídku akceptovalo (také z důvodu, že na části pozemku stála stará kůlna, která stínila pekařským dílnám) a tak mohla být 3. července 1936 podepsána kupní smlouva (kup byl uskutečněn za 700.000 Kč160). Po koupi pozemků bylo nutno ihned přistoupit k adaptaci a rozbourání staré a nevzhledné kůlny, která zabírala kolem 300 m² stavební plochy. Výhodou bylo, že část získaného materiálu se vhodně upotřebila pro stavbu nové části továrního objektu, který v budoucnu sloužil pro výrobu zboží kandytářského s přilehlou balírnou a menší výpravnou jak pro zboží kandytářské, tak pernikářské. Na valné hromadě 25. října 1936 byl ředitelem podniku Františkem Haluškou představen „Desetiletý družstevní plán“. Ten počítal 1, zvýšením vlastních finančních prostředků o 100%; 2; se zvýšením tržby na 15,000.000,- ročně; 3, s přistoupením ke slučovací akci, přičemž bylo počítáno s eventuálním sloučením Dělpe s Dělnickou pekárnou v Brně-Vranovská ulice č. 47; 4, zvyšovat technicko-odborné vybavení objektů podniku včetně odbočné pekárny Třebíč. 161 Do začátku okupace a zřízení Protektorátu Čechy a Morava se v rámci družstva nestalo nic převratného. Za připomínku stojí úmrtí dlouholetého ředitele Dělnické pekárny Františka Halušky. Ten ještě naposledy na valné hromadě roku 1937 glosoval historii družstva u jeho 30. výročí (v té době už kvůli prostupující nemoci pouze jako zástupce), než se za necelý rok jeho životní dráha uzavřela. Novým ředitelem podniku se stal družstevník Václav Volf, který dříve vykonával práci správce obvodního skladu Vzájemnosti-Včely v Břeclavy.

160

Na danou koupi si družstvo bylo nuceno vzít hypotéku ve výši 500.000 Kč od Ústřední lidové záložny v Brně 161 Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 103, Podklady k valné hromadě 1936, karton č.4. Jako zajímavost lze uvést, že i v zápisu této valné hromady byl po dotazu jistého člena drusžtva řešen zákon o nočním zákazu práce. V zápise se doslova píše: „Jeden ze členů si trpce stěžoval na to, že praxe dohlížecích orgánů na dodržování začátku práce u tabule o 4. hodině ranní není jednotná, neboť co na jedné straně je naše družsvo za sebemenší porušení zákona přísně trestáno, zůstavají na druhé straně hrubá porušení zákona soukromými podniky beztrestné“ (…) „Rušné debaty o této věci zůčastnilo se několik členů-odborníků. Otázka začátku práce v pekárnách je velmi akutní a bude vyžadovati opravdu v nejbližší době určitého řešení“. Z výše popsaného je skutečně vidět, že daná záležitost nedávala vedení pondiku spát a byla řešena na každé valné hromadě.

70

3.4. Dělnická pekárna v období druhé světové války

Období druhé světové války a německé okupace znamenalo obecné přerušení družstevního rozvoje a celkový útlum družstevnictví, zvlášť pak po stránce ekonomické. Negativně se projevoval nedostatek surovin i povinné přemisťování dělníků na nucené práce. I přes všechny neblahé důsledky okupace a války nedošlo k žádným větším zásahům do družstevní legislativy a základní družstevní předpisy platily i v tomto období. Tato situace je vidět právě i na příkladu Družstevní pekárny, která skrze výše zmíněné těžkosti po celé období let 1938 162 -1945 mohla fungovat celkem stejným způsobem, jako v letech předešlých. Určitým problémem pro mapování činnosti družstva v letech 1938-1945 je poměrně velký nedostatek materiálů k danému období. Valné hromady se obvykle omezovaly na prosté konstatování bilanční zprávy o hospodaření za minulý rok a prakticky neexistují dokumenty, které by konkrétněji popisovaly činnost družstva. Více informací nelze najít ani v jubilejních ročenkách, kde se k danému období zpravidla vyskytuje pouze stručný odstavec, popisující houževnatost a věrnost zaměstnanců v těžkých časech, díky nimž si podnik zachoval čest a prosperitu do dalších let. Alespoň dílčím způsobem vyobrazit realitu družstva v době německé okupace však lze. První regulační změna v provozu družstev byla učiněna vládním nařízením ze dne 4. listopadu 1938 č. 265 Sb., které nabylo účinnosti dne 8. listopadu 1938. Byly vydány předpisy o dočasných omezeních v živnostenském a jiném výdělečném podnikání. Tato opatření se týkala družstev nejen těch, která měla živnostenský list nebo koncesi, nýbrž i družstev, která živnostenskému řádu vůbec nepodléhala, jako např. družstva konzumní a bytová. Dle daného nařízení družstvo muselo žádat o svolení příslušný okresní úřad, jestliže chtělo zřídit novou provozovnu, pobočný závod či vůbec započati jakýkoliv nový podnik. Přezkoumání úřadu podléhaly také všechny provozovny, pobočné závody, nebo prodejny družstev, pokud v nich byla činnost zahájena po dni 1. března 1938. 162

Záměrně je zde uveden rok 1938, protože už v období druhé republiky docházelo k jisté regulaci družstevní činnosti.

71

Okresní úřady pak měly pravomoc rozhodnout, zdali se v oněch provozovnách může nadále vykonávat činnost. Nařízení 265/1938 Sb. mělo rovněž zvláštní předpisy, pokud šlo o nově zvolené funkcionáře, a to členy představenstva, jakož i dozorčí rady. Aby nově zvolený funkcionář mohl právoplatně vykonávat svou funkci, muselo družstvo opět podat žádost příslušnému okresnímu úřadu, aby mu byl zvolený úřad schválen. Se zřetelem na daný předpis byla družstva nabádána k tomu, aby vždy zvolily i jednoho rezervního člena v případě, že by daný funkcionář nebyl schválen a družstvo by tak muselo konat další valnou hromadu. Další vládní usnesení ze září 1938, ukládalo družstvům povinnost žádat příslušné okresní úřady o souhlas ke konání valných hromad, eventuálně také souhlas s konáním členských schůzí. V Praze a Brně bylo o souhlas nutno žádat policejní ředitelství (od roku 1940 pak příslušnou služebnu Gestapa). Žádost bylo nutno podat nejméně 24 hodin (lépe však dříve) před konáním valné hromady, popř. členské schůze. Žádost rovněž musela obsahovat informace, kde se koná (nejen obec, ale i konkrétní místnost konání), kdy se koná a přesný pořad jednání valné hromady. Následující období bylo charakteristické snahou němců dosadit do vedení podniku své zástupce. Vládním nařízením 242/1942 Sb. z 3. července 1942, musela být všechna družstva povinně sdružena ve Všeobecném družstevním svazu, který byl pod kontrolou orgánů okupační správy. I přes to se vedení družstva podařilo po celé období okupace udržet podnik v českých rukou. Tlak na to, aby němečtí zástupci figurovali ve vrcholných orgánech podniku, byl nakonec vyřešen kompromisem. Po dlouhém jednání se situaci podařilo rozřešit tak, že družstvo (de facto povinně) angažovalo tzv. technického poradce Ing. Hanuše Kotrbeletze, který v podniku konal pravidelné revize jednou za měsíc. V čem jeho činnost spočívala, můžeme poměrně dobře popsat z poválečné korespondence mezi družstvem a okresní vyšetřovací komisí v Hradci Králové. 163 Vyšetřovací komise se družstva tázala, jakým způsobem byl jmenovaný v družstvu činný jako technický poradce, co je známo o jeho stycích s gestapem a německými úřady, a zda odměna, kterou požadoval, odpovídala jeho pracovnímu

163

Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 111, Podklady k valné hromadě 1945, karton č. 4. V Hradci Králové proto, že zde byl Ing. Kotrbeletz zadržen.

72

výkonu. Odpověď družstva přikládám ve zkráceném, avšak původním znění: „Oznamuje, že činnost Ing. Hanuše Kotrbeletze z Prahy jako technického poradce v našem podniku byla nám vnucena nadřízeným Všeobecným družstevním svazem v Praze, resp. jeho tehdejším ředitelem p. Slawikem, který nařídil v našem podniku „technickou“ revizi, jejímž provedením byl pověřen svazem zmíněný Ing. Kotrbeletz. Poté se jednalo o jeho angažování jako technického poradce, což jsme odmítali, bylo nám však z řad českých a uvědomělých zaměstnanců Všeobecného družstevního svazu z Prahy doporučeno, jeho přijetí na pravidelné měsíční revize, neboť jinak prý měl ředitel Slawik v úmyslu do našeho podniku jmenovati stálého pověřence. Projevili jsme souhlas s jeho angažováním a po delším jednání dohodli jsme konečně stanovený měsíční paušál za revizi na 2.500 Kč kromě jízdného II. tř. rychlíkem. Ing. Kotrbeletz požadoval původně částku mnohem vyšší. Podotýkáme přitom, že odměna za prováděnou revizi neodpovídala vůbec jeho výkonu, neboť jmenovaný neměl v našem oboru znalostí, veškeré písemné práce, statistická data a výpočty prováděli úředníci naší kanceláře, načež je p. Kotrbeletz přepracoval na revizní zprávu, kterou pak jako svou činnost předkládal. V Brně takto revidoval více podniků, a jak jsme se soukromě dozvěděli, nechal si v každém podniku honorovat jízdné, přesto, že revize ve všech podnicích provedl při jedné návštěvě Brna. Jmenovanému vyplatili jsme za revizní činnost celkovou částku 44.664 Kč v hotovosti, kromě toho určitou hodnotu v odebraných výrobcích a s ohledem na to, že jeho činnost byla nám v době okupace vnucena a jak jsme shora uvedli, naprosto neodpovídala jeho činnosti. O jeho spolupráci s gestapem i úřady okupantů jsme dobře věděli, a proto se před ním měli všichni zaměstnanci na pozoru“.164 Z výše popsaného je dobře patrné, že podnik se vyhnul dosazení cizího správce, který by neustále bděl nad jeho činností, pouze musel strpět dosazeného revizora. Kromě finanční újmy a nutnosti zvýšené bdělosti zaměstnanců (což bylo konec konců v daném období denní rutinou) však podniku nezpůsobil žádné větší škody. V tuto chvíli se s odstupem času může zdát poněkud překvapující hospodářská bilance družstva v době okupace, avšak pravdou je, že podnik dosahoval lepších tržeb, nežli před válkou. Tato situace byla způsobena zejména tím, že větší a etablované

164

AMB, Podklady k valným hromadám 1946, inv. č. 113, kart.č.4.

73

podniky měly lepší možnosti získat suroviny, zachovat stejný chod výroby a nakonec se těšili větší důvěře nejen u obyvatelstva, nýbrž i úřadů. Přestože se vedení dařilo podnik držet na výši, dokonce zaznamenal i podstatné zvýšení tržby, byly potíže s provozem značné. Ať už to byl problém s obstaráváním mouky a všech pomocných látek, paliva (zejména uhlí), špatná jakost výrobků, spousta různých válečných předpisů a v neposlední řadě také vázané hospodářství165, jež bylo od

listopadu

1939

postupně

zavedeno

na

všechny

potraviny.

Jednou

z nejnepříjemnějších věcí byl pro družstvo tzv. nábor pracovních sil pro německý válečný průmysl. Určitý počet, zejména mladších zaměstnanců, musel opustit své zaměstnání a dát se do služeb německého průmyslu. Výroba podniku pak musela být zdolávána sníženým počtem zaměstnanců, což bylo fyzicky velmi náročné.166 V podkladech pro valnou hromadu z roku 1942 lze najít ručně psaný papír (bez konkrétního dne či autora, avšak s největší pravděpodobností napsáno členem představenstva), který stručně popisuje tehdejší situaci: „Jubilejní rok 1942-1907 = 35. Ačkoliv jsme skoro 3 roky ve válce, máme stále poměrně dosti surovin. Nedostatky, pokud byly a jsou – zaviněny dopravními nesnázemi. V dubnu minulého roku velký nedostatek mouky, dnes největší zásoba za dobu trvání družstva. Určité potíže máme s přídělem cukru pro cukrárnu. Jinak jsme dosti dobře zaměstnaní a podnik prosperuje. Všichni jsme se snažili vykonati, co v našich silách bylo. Doufáme, že i letošní rok bude dobrý, i když ne takový jako 1941. Musíme napnout všechny svoje síly. Sjednotit, pokud tomu tak není, ve prospěch družstva a jeho zaměstnanců“.167 Obecný nedostatek cukru pak roku 1944 vedl k uzavření dílny kandytářské a počátkem roku 1945 i cukrářské. Pro dokreslení družstevních reálií v době protektorátu připojuji i část z referátu ředitele Otty Muttla při 40. letém výročí založení podniku: „Dne 15. Března 1939 nás již v nejčasnějších ranních hodinách překvapila návštěva „ordnerů“, kteří dozírali na chod závodu, přičemž si počínali, jako bychom měli všichni v nejbližších dnech podnik opustiti. Naštěstí tato „záslužná“ činnost ordnerů trvala pouze několik dnů. Pak postupně následovaly zřejmé snahy Němců vniknouti do našeho družstva, nejprve formou zastoupení ve správních orgánech, později do správy závodu a konečně po 165

Vázané hospodářství je ekvivalent pro přídělový systém (objasněno v kap. str. 1. Sv.) AMB, Podklady k valným hromadám 1946, inv. č. 113, kart.č. 4. 167 Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 109, Podklady k valné hromadě 1942, karton č. 4. 166

74

našem povinném členství ve Všeobecném družstevním svazu v Praze v roce 1942, kde neomezeně vládl brněnský Němec Slawik, byly hledány všemožné příčiny, aby se do vedení dostal některý ze zástupců Herrenvolku168, jemuž se třeba zrovna nechtělo na vojnu. Po dlouhém jednání jsme na rady zaměstnanců V.D.S. angažovali tzv. technického poradce Ing. Kotrbeletze, který pak u nás konal pravidelné měsíční revize a jehož dosti tučné honoráře kontovali jsme jako „výpalné“. Přestože jsme podnik udrželi na výši ve výrobě i tržbě, potýkali jsme se s řadou problémů, přes zásobování po povinné odvody. Několik našich zaměstnanců také okusilo manýry gestapáků. A pak přišlo C.P.O.

169

se všemi možnými i nemožnými předpisy, které všichni naši

zaměstnanci tolik zbožňovali. Teorie o leteckých náletech byla v Brně uvedena ve skutečnost poprvé 25. srpna, po druhé v listopadu 1944, při kterých byl podnik částečně poškozen, přímým zásahům však odolával, až teprve posledního dne před osvobozením Brna byl přímo zasažen dvěma bombami, které ovšem vykonaly velké dílo zkázy. Tehdy jako zázrakem nebyl nikdo v podniku zraněn, ač se v pekárně právě pekl chléb. Poslední dva měsíce byly nálety na naše území téměř pravidelné a tak denně bylo stráveno mnoho hodin ve sklepních krytech.“ V dalších částech referátu Otto Muttl popisoval škody, které podniku během války vznikly a to včetně pracovního inventáře a nákladných strojů, jež nebyly náležitě udržovány a opravovány. Ředitel také hrdě vzpomenul zásadu podniku, kterou byla „služba zákazníkům“ a popisoval, jak družstvo i v době osvobozovacích bojů jako jedno z mála stále vyrábělo tolik potřebný chléb, dále cituji: „Vedoucí závodu s hrstkou těch nejvěrnějších dělníků odstěhovali se do sklepních krytů a ve dne se stále peklo. Nálety střídaly nálety, na okraji města již duněla kanonáda a u nás v podniku stály denně po celém dvoře až na ulici fronty zákazníků, čekajíc na chléb. Mnohdy musili se všichni konzumenti utéci do našich sklepních krytů“.170 Po náletech a osvobozovacích bojích bylo několik budov podniku vážně poškozeno. Prakticky všechny pece byly nějakým způsobem poškozeny, do pekárny pršelo, vytlučena byla všechna okna. Skladiště bylo celé rozbořeno, rovněž tak byl poškozen obytný dům v Bratislavské ulici a to včetně schodiště. Z dopravního parku 168

Herrenvolk, neboli „panská rasa“ byla součástí nacistické ideologie o nadřazenosti nordické rasy nad ostatními. V českém prostředí se tento výraz pro němce (běžně výše postavené úředníky či vojáky) užíval v pejorativním významu. 169 Civilní protiletecká obrana. 170 AMB, Jubilejní ročenka k 40. výročí Dělpe, inv.č. 439.

75

družstvu zůstali pouze 3 koně (z původních 16) a z aut byly dvě nejnovější odcizeny a z dalších vzaty nejdůležitější součástky, takže byly nepojízdné.171 V tomto stavu podnik vstupoval do nové, poválečné éry, ve které už neměl mít dlouhého trvání.172 3.5. Dělnické družstvo v letech 1945-1948 Hned po válce v družstvu došlo tak jako v mnoha dalších podnicích k personálním změnám, ačkoliv je třeba říct, že ne z důvodu kolaborantství. Po jednomyslném rozhodnutí celozávodní schůze převzal vedení podniku jeho dlouholetý zaměstnanec Otto Mutl. 173 Řada zaměstnanců (zejména těch mladších) se zpět do zaměstnání nevrátila a tak nastala poměrně značná fluktuace personálu174. Po válce začala práce s obnovou podniku. Za poměrně krátkou dobu se družstvu podařilo vrátit činnost do normálního chodu. Byly postaveny nové pece, provedeny opravy všech oken, budov, strojů a nářadí, jakož i znovu pořízen dopravní park. I přes tyto skutečnosti se družstvo v roce 1945 muselo vypořádat s řadou problémů. V první řadě se jednalo o potíže administrativního charakteru, přičemž kancelář byla přetížena spoustou nových nařízení, oběžníků, statistických výkazů a v neposlední řadě také častými úpravami mzdových a pracovních podmínek. Po stránce výrobní byla situace ještě horší. Podniku často hrozilo celkové zastavení výroby, jednou z nedostatku mouky, po druhé uhlí nebo palivového dřeva atd. Původně se začalo pouze s výrobou chleba a postupně byla zavedena i výroba bílého

171

Nutno podotknout, že vozový park byl (včetně koní) rozebrán příslušníky Rudé armády. Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 182, Soupis válečných škod a přiznání dávky z majetku 1939-1945, karton č. 6. 173 Nový ředitel Otto Mutl absolvoval dvouroční státní obchodní školu a řadu odborných a družstevních kurzů. V podniku pracoval již od 22. července 1922 a za tu dobu prošel téměř všemi odděleními závodu, takže získal všestranné odborné i praktické znalosti. V době okupace byl perzekuován a to v roce 1942 v období Heydrichiády, kdy byl zatčen brněnským gestapem a do 16. července 1942 vězněn v Kaunicových kolejích v Brně. 174 V této souvislosti s poválečnými událostmi družstvo zjišťovalo i minulost určitých členů. V archivních materiálech lze např. najít korespondence s brněnským pekárenským podnikem F. Albrecht, kterého se družstvo dotazovalo na činnost bývalého zaměstnance, jistého Emanuela Zázvorky. Jako odpověď družstvu přišlo následující: „Potvrzujeme, že zaměstnanec Emanuel Zázvorka byl v naší firmě zaměstnán od 24.3. 1939 do 14.4. 1945. V době okupace Zázvorka chtěl se zalíbiti zaměstnavateli zuřivému němci Albrechtovi, který při každé příležitosti vyhrožoval českým zaměstnancům udáním na gestapo a jiné německé úřady, žalováním na spoludělníky, že sabotují práci apod. Ihned po svém nastoupení okázale nosil bílé punčochy, vysoké boty a černé kalhoty po vzoru ordnérů k tomu patřičný klobouk, aby ústrojem se přizpůsobil tehdejší německé módě. Pokřikoval na spoludělníka Vaňka vždy když Albrecht byl přítomen v dílně „Komuno neb Stalíne“. Žaloval Albrechtovi, že Vaněk pomalu pracuje a chodil mu přikládati do topeniště. Albrecht potvrdil Vaňkovi, že Zázvorka na něj žaluje a pohrozil Vaňkovi udáním a zatčením. Vaněk raději zaměstnání zde opustil“. Následoval další výčet stížností na činnost E. Zázvorky a lze se domnívat, že z Dělpe byl následně propuštěn. 172

76

pečiva. Znovuzavedení cukrárenských a kandytářských výrobků družstvu pro rok 1945 povoleno nebylo.175 V rámci náhrady válečných škod vyšly směrnice podle Národní banky Československé o hlášení pohledávek, práv, nároků a závazků vůči Německu. Tyto směrnice upravovaly způsob, jak vymáhat závazky vůči německým fyzickým a právnickým osobám, přičemž vymáhání pohledávek probíhalo skrze tzv. reparační komisi. Hlášení škod pro reparační komisi upravoval výnos ministerstva vnitra ze 4. září 1945, jímž byl nařízen okamžitý soupis válečných škod a škod vzniklých mimořádnými poměry, vzniklými po 17. září 1938. Tento soupis musel být předložen reparační komisi v Paříži a to ještě před výsledky soupisu nařízených dekretem prezidenta republiky z 31.8. 1945.176 Zmíněné škody bombardováním a okolnostmi při obsazování Brna činily dle hrubého odhadu částku zhruba 3.000.000 Kčs. Až v roce 1949 družstvo získalo nárok na náhradu za věcná plnění a to ve výši 566.943.60 Kč. Z této sumy však nakonec nemělo vůbec nic, protože se vlivem nových politických poměrů celé částky vzdalo ve prospěch státu.177 Další legislativní a systémovou změnou v rámci nových poválečných poměrů, byl tzv. institut národního správce. Ten byl zaveden dekretem prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů. V rámci tohoto dekretu byla zavedená národní správa do všech podniků (závodů) i do všech majetkových podstat, kde to vyžadoval plynulý chod výroby a hospodářského života, zejména v závodech, podnicích, a majetkových podstatách opuštěných nebo takových, které byly v držbě, nájmu nebo pachtu osob státně nespolehlivých.178

175

AMB, Podklady k valným hromadám 1946, inv. č. 113, kart.č.4. V rámci daného soupisu, se hlásily škody vzniklé po době 17. září 1938, odcizením, zavlečením, zabráním, zničením, poškozením nebo jinou ztrátou věcí movitých nebo nemovitých nebo jiným způsobem (na výdělku, důchodu apod.), jestliže byly způsobeny: 1, jakýmkoliv válečným činem nebo jiným opatřením válčící strany, jejích bojových jednotek nebo příslušníků; 2, při dočasné okupaci území republiky Československé orgány okupačních států nebo orgány jednajícími z jejich příkazů, perzekucí z důvodů politických, národních nebo rasových; 3, teroristickými akcemi organizací státu nepřátelských nebo osob veřejně nebezpečných. Škody se oceňovaly dle pořizovací ceny předmětů. 177 AMB, Soupis válečných škod a přiznání dávky z majetku, inv.č. 82, kart.č.3. 178 Za osoby státně nespolehlivé se považovali zejména občané německé či maďarské národnosti. Dále osoby, které vyvíjely činnost, směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové 176

77

Zejména v důsledku velikosti podniku a jeho významu pro Brno byla uvalena národní správa i na Dělpe. Jeho obrovskou výhodou však bylo, že národním správcem nebyl pověřen nikdo jiný, než samotný ředitel Otto Mutl. Ten získal osvědčení o státní spolehlivosti179, což nakonec vedlo k tomu, že se stal národním správcem i v dalších podnicích. Daný institut byl přechodným právním opatřením vytvořeným na základě Košického vládního programu. Národní správa spočívala v přechodu práv a povinností (s výjimkou práva vlastnického) z vlastníka na národního správce. Národní správce

disponoval

poměrně

rozsáhlými pravomocemi,

které

upravovaly všeobecné směrnice ministerstva vnitřního obchodu, výživy, zahraničního obchodu, zdravotnictví a zemědělství pro národní správce z června 1945. Účelem bylo zajistit veškerý movitý i nemovitý majetek a pokračovat v řádném provozu podniku a správě majetkových podstat. Na národního správce přecházela správa podniku a majetku a všeho co s tím souviselo. Správce byl oprávněn konat všechna právní jednání a opatření, které náležely k obyčejnému hospodaření. Taktéž zastupoval podnik před soudy a úřady a byl oprávněn za ně přejímat obchodní i cenné zásilky. Národní správce měl při výkonu funkce postavení veřejného orgánu, který celkově dohlížel na hospodaření podniku, vypracovával zprávy o jeho stavu a rovněž tak nesl odpovědnost za jeho chod. Ředitel Otto Mutl se stal jakožto spolehlivá a prověřená osoba znající brněnské poměry (nejen) v pekárenském oboru národním správcem i dalších podniků. Konkrétně se jednalo o firmu Karel Veselka – obchod se smíšeným zbožím sídlící na Denisových sadech č. 4 a firmu Josef Sedláček a syn – cukrárna a kavárna na ulici Josefská 4. V archivním fondu lze nalézt i konkrétní referátní zprávy Otty Mutla o činnosti daných

činnosti podněcovaly nebo jiné osoby. Mezi tyto osoby patřili zejména členové Vlajky, Rodobrany, Úderných oddílů Hlinkovy gardy, vedoucí funkcionáře Spolku pro spolupráci s Němci, České ligy proti bolševismu, Kuratoria pro výchovu české mládeže, Hlinkovy slovenské ludové strany, Hlinkovy gardy, Hlinkovy mládeže, Národní odborové ústředny zaměstnanecké, Svazu zemědělství a lesnictví, Německoslovenské společnosti a jiných fašistických organizací podobné povahy. 179 Toto osvědčení se vydávalo dle směrnic vypracovaných na podkladě řady zákonů. Národní správce např. nesměl být zadlužen, musel mít odborné i praktické znalosti pro funkci národního správce v daném podniku, s jeho jmenováním musela vyslovit souhlas Krajská odborová rada a nápomocnou okolností byla i perzekuce v období okupace. Ředitel Otto Mutl všechny tyto aspekty splňoval.

78

podniků. 180 Zejména z hlediska pozice Otty Mutla došlo k odvolání státní správy na Dělpe již 11. září 1945.181 Z pracovního hlediska byla dělnická pekárna po celé období od konce války až do února 1948 úspěšná. Původního poválečný stav zaměstnanců v počtu 71 byl navýšen na 217 zaměstnanců k roku 1947. Družstvo se orientovalo na zrychlení a zefektivnění výroby. Pro tento účel si opatřilo hnětací, válecí a vážící stroje od pražské firmy Maxima a zpracovávalo kolem 335 vagónů mouky za rok. Na žádost Dělpe byly roku 1948 družstvu Osidlovacím úřadem a Fondem národní obnovy přiděleny i některé zkonfiskované německé pozemky přímo sousedící s komplexem družstva. K nim rovněž získalo povolení o případném zastavění plochy. Další osud firmy už je spojen se změnou politických poměrů po únoru 1948. Od té doby už družstvo nebylo svým pánem, což nakonec vedlo i k jeho zániku, jak bude popsáno v následující kapitole.

3.6. Dělnická pekárna v letech 1948-1954 Zavedení nových politických, společenských, ekonomických i právních poměrů, které přišly s počátky komunistické diktatury, se pochopitelně nevyhnulo ani družstevní činnosti ve všech jejích formách. Ačkoliv komunistická doktrína oficiálně podporovala družstevnictví jako „spolčování proletářů vůči kapitalistickým vykořisťovatelům“, docházelo k značnému pokřivení a nerespektování původních družstevních zásad (zásada dobrovolnosti, autonomie, nezávislosti atd.). Jednalo se o striktní zavádění družstev

sovětského

typu,

které

nerespektovaly

nezávislost

družstev

jako

soukromoprávních subjektů, naprosto nepřijatelných pro komunistický režim. Nastala tak doba revolučních změn, které naprosto změnily dosavadní fungování družstev a do značné míry popřely jejich počáteční smysl i účel. Ačkoliv byla jako první zlikvidována družstva živnostenská (lihovarnická, mlékárenská), primární pozornost komunistů se soustředila na zemědělství. Zde se družstevnictví vyvíjelo i nadále, avšak nutno podotknout, že ve zcela pokřivené formě. Bylo zavedeno združstevňování zemědělské

180

Tyto referáty se zasílaly na Národní výbor zemského města Brna. Jednotlivé výbory také rozhodovaly o jmenování příp. nejmenování národního správce do konkrétního podniku. 181 AMB, Podklady k valným hromadám 1946, inv. č. 113, kart.č.4.

79

malovýroby, což znamenalo přerod drobnější zemědělské výroby do velkovýroby tzv. Jednotných zemědělských družstev. Prvním krokem komunistického režimu, jak družstva zcela podřídit své moci, byl zákon č. 187/1948 Sb. o Ústřední radě družstev. Na základě tohoto zákona se všechna družstva musela povinně sdružovat v ústřední radě družstev (ÚRD). Dle zákona ÚRD zastupovala navenek v družstevních otázkách „zájmy družstevního hnutí se zřetelem k potřebám jednotného hospodářského plánu a veřejného zájmu“. ÚRD vykonávala dohled nad družstvy, informovala o jejich činnosti a vydávala směrnice řídící družstevní politiku, včetně přípravy návrhů zákonů, vládních nařízení a jiných opatření vlády, týkající se družstevního hnutí. V rámci zákona bylo povinností družstev plnit řádně povinnosti, které jim byly uloženy stanovami nebo usneseními ÚRD. ÚRD mělo pravomoc pověřit výkonem dohledu v družstvu svého zmocněnce, jenž byl oprávněn zastavit výkon usnesení orgánů družstva odporujícího předpisům a také odvolat orgány družstva, pokud by neplnily povinnosti uložené jim zákonem, jednotným hospodářským plánem nebo stanovami družstva nebo pokud poškozovaly družstevní myšlenku, a jmenovat náhradní orgán na zbývající dobu funkčního období. Vrcholným orgánem ÚRD bylo představenstvo čítající 48 členů (16 ze Slovenska). V čele představenstva stál předseda, kterého jmenoval ministr sociální péče. Pokud byl předseda představenstva ÚRD Čech, byl prvním místopředsedou Slovák a naopak. V rámci efektivnější koordinační činnosti ÚRD byly zřízeny tzv. Krajské a Okresní družstevní rady (KDR a ODR), které se dají chápat jako určitý nižší orgán v hierarchii ÚRD.182 Z výše popsaného je zřejmé, že od této doby už družstva nebyla svobodná a vrcholným rozhodujícím i řídícím orgánem jejich činnosti se stala právě ÚRD. Ačkoliv již dříve existovaly svazy družstev, umožňující zkoordinování činnosti družstev v určité oblasti, jednalo se vždy o sdružení dobrovolná. Oproti tomu Rady družstev byly výkonnými orgány nedobrovolnými. Zapojení všech družstev pod Rady družstev umožňovalo nejen jejich bezvýhradnou kontrolu, ale také umožnilo zapojit družstva do systému řízeného – centrálního hospodářství. Nová opatření opětovně změnily předpisy pro konání valných hromad. Ty nyní musely povolovat KDR či ODR (dle rozsahu působnosti podniku). Do týdne od jejího 182

KEJÍK, Ivan. Právní úprava družstev v českých zemích, Brno: Magisterský diplomová práce. Nottingham Trent University B.I.B.S., a.s. Brno. 2011, s. 22-24.

80

konání pak družstva musela zaslat protokol ze zasedání jak na příslušnou ODR tak i na centrálu ÚDR.183 Zásadní událostí, která ovlivnila chod i celkovou dosavadní podobu družstva, byl v letech 1949-1951 proces slučování a začleňování desítek menších zestátněných pekáren a cukráren. V Brně v té době působila celkem 4 pekárenská družstva. Kromě Dělpe to bylo Výrobní družstvo dělnické pekárny na Vranovské 47, dále Lidová pekárna a cukrárna na Křenové 31 a Pekařské a cukrářské družstvo v Brně sídlící na ul. Dimitrovova 60. Návrh na splynutí všech těchto družstev do jednoho družstva Dělpe vyšel už od bývalého Zemského národního výboru v Brně, který jím sledoval účel, aby bylo zajištěno plynulé zásobování města Brna chlebem a bílým pečivem. Ze zprávy ÚRD ze dne 28. ledna 1949 bylo seznáno, že přejímající družstvo Dělpe bylo nejlépe vybaveným družstevním závodem a moderním technickým zařízením, rozsáhlými provozovnami a dobře zavedenou podnikovou organizací a administrativou, takže splynutí zrušovaných družstev s přejímajícím družstvem se jevilo jako nejvhodnější alternativa pro dobrý pekařský podnik, s účelně rozmístěnými provozovnami, které umožňovaly zásobovat všechny brněnské čtvrti chlebem a bílým pečivem. Skutečné převzetí těchto družstev do správy Dělpe bylo provedeno 22.1. 1949. Po formální stránce byl zápis o sloučení družstev proveden v družstevním rejstříku rozhodnutím Okresního soudu civilního v Brně. Sloučená družstva byly následně vymazány z družstevního rejstříku třemi samostatnými soudními usneseními Okresního soudu civilního v Brně z 28.6. 1949. Tímto úkonem byla po právní stránce udělána za činností daných družstev tečka. Ve slučovací zprávě z 6.7. 1949 je v závěru uvedeno, že dřívější roztříštěnost družstev byla na závadu dobré organizaci a lepšího rozvoje. Brněnská družstva tento „vyšší zájem“ údajně pochopila a podřídila se mu.184 Mimo tyto tzv. „slučovací akce brněnských pekáren“ bylo v rámci socializace započato i s přejímáním živnostenských závodů Dělnickou pekárnou. To se dělo na základě tzv. „Směrnic pro delimitaci činnosti podniků socialistického sektoru a pro přechod soukromých podniků do vyšších forem“ 185 . Dané směrnice navazovaly na zákon o pětiletkách, podle nichž měly být kapitalistické prvky postupně omezovány a 183

Prakticky veškerá interní činnosti družstva, ať už se jednalo o různá pracovní či systémová rozhodnutí nebo změnu funkcionářů, musely být hlášeny příslušnému orgánu, který následně vyjádřil souhlas či příp. nesouhlas s daným postupem. 184 Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 198, Dokumenty o slučovací akci brněnských pekáren 1949, karton č. 7. 185 Tyto směrnice byly vypracovány ministerstvem průmyslu.

81

vytlačovány ze všech sfér hospodářství. Úkolem národních výborů a všech příslušných složek bylo, aby se danými směrnicemi bezpodmínečně řídily, vytlačovaly kapitalistické podnikatele a drobné a střední živnostníky získávaly pro spolupráci a pro dobrovolné začlenění do vyšších forem186. Během let 1949-1953 Dělpe na Brněnsku převzalo více než 50 soukromých podniků187. Přejímání soukromých podniků družstvy na základě dobrovolné smlouvy188 probíhalo podle „směrnic pro přejímání soukromých podniků národními podniky, komunálními podniky a družstvy“. Postup před převzetím podniku nebo provozovny byl následující: Před převzetím provedlo družstvo v podniku či provozovně zevrubnou prohlídku. Při této prohlídce bylo nutno přesně zjistit a sepsat všechna aktiva a pasiva podniku. Zejména bylo důležité zjistit stroje, přístroje, nástroje a jiná zařízení, suroviny, polotovary a výrobky, nedoplatky daní, dávek a jiné dluhy a závazky, jakož i všechny podstatné provozní okolnosti, zejména pak stav pracovního inventáře. Před každým převzetím soukromého podniku bylo nutno opatřit potvrzení finančního referátu příslušného národního výboru o tom, kolik vlastník dluhoval na daních, veřejných dávkách a poplatcích a potvrzení příslušné okresní národní pojišťovny o tom, kolik a za jakou dobu případně dluhoval na pojistném. Následovala celá řada dalších administrativních náležitostí, na jejichž konci byl poměrně rozsáhlý dokument – přejímací protokol. V něm byly obsaženy veškeré administrativně-právní náležitosti. Možná až trochu úsměvně se jeví jeden z posledních bodů daných směrnic, a to 186

Částečně paradoxním faktem je, že zásada dobrovolného začlenění do tzv. vyšších forem je zde skutečně několikrát důrazně zmiňována. Doslova se zde píše: „Získané zkušenosti nás učí, že cesta přesvědčování – i když je to obtížnější – je politicky jedině správná. Tam, kde byly voleny jiné metody, zejména různé formy administrativních zásahů, projevuje se tento nesprávný postup v řadě nedostatků, které je nutno dodatečně odstraňovat“. K tomuto účelu probíhaly tzv. “ náborové a přesvědčovací akce“. Ty měly realizovat jednotlivá družstva v součinnosti s ODR a KDR, které pro tuto práci udávaly pokyny. Tyto akce byly zpravidla buď hromadné (svolávání různých schůzí), nebo individuální. Družstva byly nabádány k co největší mobilizaci členské základny pro tento účel. V zápise o schůzi užšího představenstva ze 4. května 1950 je k bodu „nábor a přesvědčovací akce“ napsáno: „Nábor a přesvědčování živnostníků bylo v Brněnském kraji již ukončeno a může prakticky přicházet v úvahu pouze objasnění či odstranění leckterých konkrétních pochybností. Náborové a přesvědčovací akce hromadné byly za součinnosti strany Svazu živnostnictva a socializujících složek provedeny již v uplynulém roce“. 187 Jednalo se většinou o drobnější pekařské či potravinářské provozovny namátkou v obcích Babice u Brna, Bučovicích, Holubicích, Kobylnicích, Kuřimi, Ochozu, Pozořicích, Újezdu, Žalešicích atd. Ačkoliv tyto provozovny byly z administrativně-právního hlediska součástí Dělpe, kapacity podniku nebyly takové, aby je všechny mohlo v tak krátké době efektivně centrálně řídit. Další věcí bylo, že tyto venkovské prodejny nebyly pro družstvo žádným způsobem rentabilní a zcela mimo centrum hlavní spotřebitelské poptávky. 188 Z hlediska právně-administrativního byl přejímací proces vždy uskutečněn na základě dobrovolné smlouvy. V praxi však živnostníci neměli na výběr. V archivním fondu lze najít i několik dopisů, ve kterých se majitelé snažili marně odvolávat k vyšším orgánům za zachování závodu v jejich vlastnictví.

82

konkrétně možnost uzavření smlouvy mezi přejímatelem a vlastníkem soukromého podniku o pracovním poměru za běžných podmínek, pokud vlastník projevil zájem. 189 Předávání závodů družstvům však probíhalo i druhým směrem. Dělpe jich několik postoupilo nově vzniklé Jednotě 190 či Středomoravským mlýnům. 191 Zřejmě nejvýznamnější předávku provedlo Dělpe v rámci své dlouholeté a dobře prosperující odbočky v Třebíči, kterou bylo nuceno předat Jednotě Třebíč. Pro ilustraci jak se v těchto záležitostech postupovalo, popíšu celý proces. Dne 1. září 1950 obdrželo vedení Dělpe dopis z ministerstva vnitřního obchodu, že ministerstvo dle příslušných paragrafů zamýšlí provést převod závodu Dělpe se stanovištěm v Třebíči na ul. Stalinova č. 27 na Jednotu. V tomto účelu byla Dělnická pekárna vybídnuta, aby nejpozději do 8 dnů předložila vyjádření představenstva a dozorčí rady k zamýšlenému převodu. Následovala souhlasná odpověď družstva, odpovědi samotné Jednotě v tomto znění:

„Rozhodujíce

o

Vašem

přání

získati

jednu

z našich

prodejních

a

nejrentabilnějších poboček a to náš pekařský závod v Třebíči, chceme natolik projevit smysl pro družnost a vyhovět a umožnit Vám rozšíření vlastního provozu a proto Vám sdělujeme, že jsme zásadně srozuměni s převodem předmětného závodu a to za cenu stanovenou znalcem, kterou určíme. Bude naší snahou, aby se tak stalo co nejdříve.“ Následovalo vypracování předávacího protokolu s odstupnou částkou vyplacenou Dělpe (celkem 390.000,- včetně budovy) a již 4. dubna mohlo Dělpe zaslat na ÚRD, KDR A ODR dopis v následujícím znění: „Oznamujeme Vám, že jsme dne 1. dubna 1950 předali náš pobočný závod pekařský v Třebíči, Stalinova 27, družstvu Jednota, spotřební a výrobní družstvo z.s. s r.o. v Třebíči. Od okamžiku předání je tudíž třebíčský závod v provozu na jméno a účet Jednoty.192 Co se týče samotné činnosti družstva, to bylo neustále úspěšné ve všech směrech. Výroba i tržby měly neustále stoupající tendenci. Bylo přikročeno k instalaci pecí na

189

Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 117, Podklady k valné hromadě 1950, karton č. 4. S poznámkou „nebudou-li proti tomu vážné důvody. 190 Jednota vznikla jako síť venkovských spotřebních družstevních prodejen. Nutno podotknout, že tyto družstva byly zformovány už po změně politických poměrů po únoru 1948. 191 Středomoravské mlýny byl národní podnik zřízený vyhláškou1685/1946 Sb. Činnost podniku určovaly nadřazené zákony 77/1946 Sb. kterým se vydával statut národních potravinářských podniků a 101/1945 Sb. o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského. Obě vyhlášky byly roku 1950 z politických důvodů novelizovány. V praxi se tedy jednalo o poměrně rozsáhlý národní podnik, do nějž byly včleňovány znárodňované potravinářské závody. 192 Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 265, Zápisy o předání pobočky v Třebíči Jednotě 1950-1951, karton č. 9.

83

plyn a zaveden byl třísměnný provoz. Z politické stránky bylo celé družstvo velmi rychle prodchnuto skrz na skrz komunistickou ideologií. Ve zprávách valné hromady už ani tak nenajdeme informace o hospodářské činnosti družstva, jako spíše ideologické proklamace. Pro ilustraci proměny poměrů v podniku, uvádím zprávu valné hromady z roku 1949 od neznámého autora, kde můžeme číst: „Z pověření představenstva našeho družstva mám za úkol zhodnotit po hospodářské stránce rok 1948. Mám-li se tohoto úkolu zhostiti, nemohu nezmínit faktory, které měly přímý vliv na dobré výsledky našeho družstva. Byl to v první řadě slavný a vítězný únor 1948, který dokonale rozptýlil naděje a choutky naší reakce na straně jedné, zatímco na druhé straně postavil v čelo našeho státu dělnickou třídu, vedenou třídně uvědomělou avantgardou – naší komunistickou stranou. Téměř po celé tři roky připravovali se naši nepřátelé na vhodnou chvíli, aby se opět uchopili moci ve státě a naivně se domnívali, že sehrají historii podobnou roku 1920193. Zapomněli přitom ovšem, že na křesle ministerského předsedy nesedí již Vlastimil Tusar, nýbrž Klement Gottwald“. Po dalších odstavcích nesoucích se ve stejném duchu konečně následovaly stručné a nadmíru pozitivní informace o hospodaření, nicméně pouze ve slovní formě, bez jakýchkoliv konkrétních čísel194. K již existujícím orgánům direktivně řídícím družstevní činnost v roce 1952 přibyl Ústřední svaz spotřebních družstev (ÚSSD), který organizoval veškerou činnost družstev, vydával stanovy, vedl arbitráže atd. Družstva byla dále uskupována do Krajských svazů spotřebních družstev (KSSD). Tento aparát vzniknul zejména z důvodu převedení veškeré velkoobchodní činnosti do státního sektoru. Ta velmi často probíhala způsobem, jaký potkal i Dělnickou pekárnu. Dne 16. Června 1953 navrhlo představenstvo Ústředního svazu spotřebních družstev v Praze, sloučení družstva Dělpe s Krajským svazem spotřebních družstev v Brně a vyzval vedení družstva k předložení podkladů k provedení sloučení dle požadavků Krajského svazu spotřebních družstev v Brně. Sloučení mělo být provedeno na zásadách vytyčených ÚSSD z roku 1952. Provedeným sloučením tedy neměly být 193

Narážka na historii z roku 1920 mířila k vnitrostranické krizi sociální demokracie, kdy se část jejich tehdejších členů po neúspěšném pokusu o převzetí iniciativy ve straně odtrhla a založila roku 1921 Komunistickou stranu Československa. Tehdejší předseda sociální demokracie a předseda vlády Vlastimil Tusar proti marxistickému křídlu strany aktivně vystupoval. 194 Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 116, Podklady k valné hromadě 1949, karton č. 4. Ty se dají získat především z výročních zpráv.

84

dotčeny stávající nároky zaměstnanců Dělpe, ani výrobní program, včetně výrobních závazků. Tak se i stalo. Likvidaci družstva provedlo KSSD 12. října 1953. Celková činnost pak skončila 22. Ledna 1954 celkovým výmazem družstva z podnikového rejstříku. Výrobu a většinu zařízení podniku posléze převzal do své správy národní podnik Středomoravské mlýny. Podobný osud potkal i Včelu. Likvidace tohoto družstevního velkopodniku začala v roce 1952, kdy při nařízené reorganizaci bylo do státního sektoru předáno na 700 prodejen a 89 stánků zeleniny. Stejně jako Dělpe se Včela dle pokynů ÚSSD sloučila s KSSD. Z podnikového rejstříku bylo družstvo vymazáno 30. září 1953.195

195

Archiv města Brna, fond K2, Dělpe: Děl. pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno, inventář z let 1907-1954, inventární číslo 297, Korespondence o sloučení Dělpe s Krajským svazem spotřebních družstev 1953, karton č. 10.

85

Závěr Hlavním přínosem družstevnictví je historicky bezesporu sdružování drobných podnikatelů s cílem zvýšit dělbou práce produktivitu a individuálním přístupem kvalitu, koncentrovat investiční prostředky a vytvářet sociální zázemí nejen svým členům, ale i jejich rodinám. Družstva byla východiskem pro řadu drobných živnostníků, dělníků a řemeslníků zejména v konkurenčním tlaku hromadné výroby hlavně na začátku 20. století. Pro tento účel byla založena i Dělnická pekárna. Jen těžko lze předpokládat, že původní zakladatelé zamýšleli podnik rozvinout do takové velikosti, které dosahovalo v době před 2. světovou válkou. Původně malé pekárenské družstvo, jež nemělo daleko k zániku, přečkalo obě světové války, hospodářskou krizi i následné poválečné období. Pod rukou několika málo členů vzniklo družstvo, vlastnící několik moderně zařízených pekáren a prodejen. Družstvo, které mělo desítky zaměstnanců a ve svém oboru patřilo k největším na celé Moravě. A toho všeho dosáhlo nejen v důsledku obrovské píle svých členů, ale také neoddiskutovatelné funkčnosti družstevního podnikání. Při závěrečném bilancování nelze opomenout osobnost ředitele Františka Halušky, který družstvu vtiskl organizační řád i zásady, na nichž družstvo přetrvalo de facto až do období jeho zániku. V této závěrečné fázi lze také shrnout, zdali družstvo v průběhu svého působení setrvalo na původních družstevních principech a zásadách. Jednou ze základních družstevních zásad je demokratické řízení na principu jeden člen – jeden hlas. S určitostí můžeme říci, že tato zásada zůstala prakticky po celé období fungování podniku zachována. Vedení podniku bylo voleno transparentním způsobem, fungování a rozhodování valných hromad rovněž tak. Pochopitelně musíme vzít v úvahu období dohledu státní správy i následné působení nadřazených orgánů po únoru 1948. Zde se však jednalo o součást širšího plánu státní kontroly a řízení družstev. Vnitřní principy fungování zůstaly stejné i v tomto období, ačkoliv již družstvo nemohlo svobodně rozhodovat o svém působení. Další zásadou bylo tzv. otevřené členství, kdy vstoupit mohl kdokoliv, kdo přinesl stanovený vklad. Ve stanovách družstva se můžeme dočíst, že členem se mohl 86

stát každý dělník, který se řádně vyučil řemeslu pekařskému, cukrářskému nebo pernikářskému, který se písemně přihlásil a byl přijat představenstvem. Ačkoliv se zdánlivě jeví, že družstvo automaticky vylučovalo kandidáty, kteří nebyli vzděláni v pekařském oboru, v praxi se tak nedělo. Z osobních karet členů a zaměstnanců je zřejmé, že byli přijímáni i členové se vzděláním mimo výše zmíněný pracovní obor. To bylo i logické vzhledem k tomu, že družstvo (zvlášť po svém růstu) potřebovalo k zajišťování své činnosti odborníky i z jiných sfér, než pouze pekařských. I v tomto bodě tak můžeme říct, že navzdory jistému omezení vytyčených ve stanovách družstva byl princip otevřeného členství zachován. Významnou družstevní zásadou byl prodej pouze čistého a nefalšovaného zboží. V tomto družstevním principu není žádný pochyb o jeho naprosto striktním dodržování za všech okolností. Vedení družstva lpělo na udržování dostatečné jakosti výrobků i v dobách války, kdy se projevoval nedostatek mouky i dalších surovin včetně jejich zhoršené kvality. Důraz na kvalitu je velmi často zmiňován v materiálech družstva napříč celým archivním fondem. Ve zprávách valné hromady čteme stížnosti na přidávání nejrůznějších příměsí jinými podniky v době 1. světové války naproti jasnému internímu příkazu v rámci družstva - dodržovat co nejvyšší kvalitu. V další zprávě valné hromady z roku 1946 můžeme zase číst důrazné výtky od vedení družstva směrem k zaměstnancům pekárny ohledně nedostatečného dopékání chleba. V dané výtce je obsažena i pohrůžka propuštění v případě, že okamžitě nenastane náprava. Důraz na kvalitu byl velmi významným z hlediska důvěry zákazníků vůči družstevním výrobkům a můžeme s jistotou říct, že té Dělpe bezesporu dostálo. Celá věc se dá shrnout do komentáře britského historika G.J. Holyoake, který dodržování družstevní jakosti pro jiné družstvo komentoval slovy: „Členové družstva projevili svou inteligenci skrze čistou mouku. Jejich chuť byla vzdělanější, než mnohých gentlemanů ze střední třídy, neboť když přidávali aditiva, přidávali je sami sobě“. Za naplněnou můžeme považovat i zásadu vzdělávání a politické a náboženské neutrality. Družstvo pro své členy pořádalo vzdělávací přednášky a exkurze do jiných podniků. Zmínit můžeme také zájezd mladých družstevníků do Anglie roku 1946. Během této cesty si mohli prohlédnout řadu podniků a technologií. V celkovém měřítku můžeme hodnotit činnost jako nadmíru úspěšnou. Nejenže se stalo jedním z hlavních výrobců pečiva pro celé Brno a částečně i přilehlé okolí, ale také se po celou dobu své existence staralo o své členy a zaměstnance. Mimo počáteční 87

období se snažilo vytvářet harmonické pracovní podmínky, které zdaleka (zvláště pak u soukromníků) nebyly na denním pořádku. Jednalo se o výstavbu bytů pro zaměstnance a jejich rodiny, vylepšování pracovního zázemí jak po stránce technické tak i např. hygienické apod. Významným bylo fungování investičního a reservního fondu, kde si zaměstnanci mohli spořit. Solidární bylo družstvo nejen ve vnitřním směru, ale také vnějším. Nespekulovalo se se zbožím ve složitých dobách, kdy ho byl nedostatek, nešidila se kvalita a družstvo se nesnažilo za každou cenu orientovat pouze na zisk. Bylo solidární v době krize, kdy zdarma rozdávalo chléb pro nejchudší, po stránce organizační i materiální pomáhalo jiným družstvům. Všechny tyto aspekty vedly k oblibě družstva jak mezi zaměstnanci, tak i veřejností. Na příkladu Dělnické pekárny lze demonstrovat, že dobře vedená družstva byla velmi dobrou alternativou vůči čistě soukromému podnikání. Největší výhodou těchto subjektů bylo, že zde nefungoval klasický vztah majitel versus (primárně orientován na co možná největší zisk) zaměstnanec, nýbrž veškeré členstvo participovalo na chodu podniku a bylo v jejich vlastním zájmu, aby dobře prosperoval. Není tedy divu, že družstevnictví na stejných principech přetrvalo de-facto až do dnešní doby, kdy je stále alternativou soukromému podnikání a stále má co nabídnout.

88

Seznam literatury a pramenů: Literární zdroje: BĚLINA, Pavel. Dějiny evropské civilizace. 2. dopl. vyd. Praha: Paseka, 1997, 322 s. ISBN 80-7185-100-0. FASORA, Lukáš. Dělník a měšťan: vývoj jejich vzájemných vztahů na příkladu šesti moravských měst 1870-1914. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010, 423 s. ISBN 978-80-7325-233-5. HÁJEK, Jan. Od úvěrních družstev k bankovním koncernům. Praha: Historický ústav AV ČR, 1999, 222 s. ISBN 80-85268-93-0. HUNČOVÁ, Magdalena. Družstva a jejich role v tržní ekonomice. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 2006, 197 s. ISBN 807044-810-5. NĚMCOVÁ, Lidmila a Václav PRŮCHA. K dějinám družstevnictví ve světě a v Československu. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1999, 44 s. ISBN 80-7079-887-4. NIKODYM, Tomáš. Z knihovničky utopického socialismu. Praha: Ludwig von Mises Institut, 2014, 90 s. ISBN 978-80-87733-17-2. SIRŮČEK, Pavel. Hospodářské dějiny a ekonomické teorie: (vývoj, současnost, výhledy). Vyd. 1. Slaný: Melandrium, 2007, 511 s. ISBN 978-80-86175-53-9. RUTTKAY, Fraňo. Samuel Jurkovič - priekopník slovenského družstevníctva. 1. vyd. Bratislava: Osveta, 1963, 139 s. VĚTVIČKA, Miloš a Vladimír ŠORM. Dějiny družstevního hnutí. Vyd. 1. Praha: Svépomoc, 1959, 353 s. WINTER, Zikmund, Josef Vítězslav ŠIMÁK. Český průmysl a obchod v 16. věku. Praha: Česká akademie, 1913, 5, 681 s.

Bakalářské a magisterské diplomové práce: HORÁKOVÁ, Ludmila. Inventář k fondu K2 Dělpe – Dělnická pekárna a cukrárna, z.s. s r.o., Brno v Archivu města Brna. Brno: Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Fakulta filozofická, 2014, 61s. NOVOTNÁ, Soňa. Družstevní dům s pekárnou Dělpe na Cejlu v Brně. Brno: Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Fakulta filozofická. 2014, 77 s. 89

KEJÍK, Ivan. Právní úprava družstev v českých zemích, Brno: Nottingham Trent University B.I.B.S., a.s. Brno. 2011, 62 s. Alternativní ekonomika v předválečném Brně? Případová studie vybraných brněnských předválečných družstev. Brno: Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. 2011, 71 s.

Internetové zdroje: VÁVROVÁ, Věra. Historie družstevnictví, Zákaznický magazín českých a moravských spotřebních družstev. COOP 3/2004 [online] Dostupné z: http://www.coop.cz/magazin/4_2004/historie_sd.html.

Archivní prameny: Archiv města Brna. Archivní fond K2 – Dělpe, Dělnická pekárna a cukrárna z.s. s r.o. Inventární čísla: 1-7, 74, 77, 82, 85, 87, 88, 90, 91, 94, 99, 101, 109, 111, 113, 116, 117, 182, 198, 265, 267, 434, 436, 438, 439.

90

91