MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta
Ústav filmu a audiovizuální kultury
Zdeňka Chmelová (Teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury, bakalářské kombinované studium)
OSA 9 – tramvají do kina. Společný distribuční projekt pražských kin Aero, Evald, MAT a Světozor. (bakalářská diplomová práce)
Vedoucí práce: Mgr. Markéta Dvořáčková
BRNO 2007
Prohlašuji, že jsem pracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů.
Datum:
Podpis:
1
Poděkování
Děkuji vedoucí práce Mgr. Markétě Dvořáčkové za konzultace, během kterých jsem obdržela cenné rady a připomínky k dílčím částem
i
celkové
koncepci
práce
v průběhu
psaní.
Důležité
informace o projektu OSA 9 mi poskytli Ivo Andrle, Jan Jíra a Oldřich Zámostný, jimž taktéž náleží mé poděkování za čas a trpělivost, s níž odpovídali na mé otázky. Za informace o činnosti distributora děkuji Mgr. Ivaně Košuličové.
2
OBSAH
1. 2. 3. 4.
Ú V O D ..........................................................................................................................4 P O J E M D I S T R I B U C E ........................................................................................7 D I S T R I B U C E F I L M Ů V Č E S K É R E P U B L I C E ..................................10 P R O J E K T O S A 9 ................................................................................................15 4 . 1 C h a r a k t e r i s t i k a p r o j e k t u ...........................................................................15 4 . 2 F i l m y u v á d ě n é O S O U 9 ..............................................................................17 4 . 3 P r o g r a m o v á n í O S Y 9 ...................................................................................18 4 . 4 O S A 9 a d i s t r i b u t o ř i ....................................................................................20 4 . 5 O S A 9 a d i v á c i ................................................................................................21 4 . 6 P r o p a g a c e O S Y 9 ...........................................................................................22 5. K I N O A E R O ..........................................................................................................24 5 . 1 O b j e k t k i n a ........................................................................................................24 5 . 2 P r o g r a m o v é s c h é m a ......................................................................................25 5 . 3 D a l š í k u l t u r n í a k t i v i t y ...............................................................................28 5 . 4 A e r o f i l m s ............................................................................................................29 6. K I N O E V A L D .......................................................................................................30 6 . 1 O b j e k t k i n a ........................................................................................................30 6 . 2 P r o g r a m o v é s c h é m a ......................................................................................30 6 . 3 C i n e m A r t .............................................................................................................31 7. K I N O M A T .............................................................................................................32 7 . 1 O b j e k t k i n a ........................................................................................................32 7 . 2 P r o g r a m o v é s c h é m a ......................................................................................32 8. K I N O S V Ě T O Z O R ..............................................................................................34 8 . 1 O b j e k t k i n a ........................................................................................................34 8 . 2 P r o g r a m o v é s c h é m a ......................................................................................36 9. Z Á V Ě R .....................................................................................................................38 1 0 . B I B L I O G R A F I E ..................................................................................................41 1 1 . F I L M O G R A F I E ....................................................................................................45 1 2 . E N G L I S H R E S U M É ..........................................................................................49 P Ř Í L O H Y ............................................................................................................................51 S E Z N A M F I L M Ů D I S T R I B U O V A N Ý C H O S O U 9 ...................................52 R O Z H O V O R S I V O A N D R L E M .........................................................................60 Část mapy Prahy s vyznačením polohy kin a trasy tramvajové l i n k y č í s l o 9 ..................................................................................................................74 U k á z k a p r o p a g a č n í h o l e t á k u O S Y 9 ...............................................................75 Ukázky titulních stran programů kin Aero, Evald, MAT a S v ě t o z o r ...........................................................................................................................76 U k á z k a p r o g r a m u k i n a A e r o ................................................................................77 U k á z k a p r o g r a m u k i n a E v a l d ..............................................................................78 U k á z k a p r o g r a m u k i n a M A T ................................................................................79 U k á z k a p r o g r a m u k i n a S v ě t o z o r .......................................................................80
3
1.
ÚVOD
Cesta filmu k divákovi, od počátečního nápadu k definitivní podobě
filmu
a
uvedení
díla
v kinech,
bývá
obvykle
dlouhá
několik měsíců. Hotový film se k divákům na celém světě dostává prostřednictvím distribuce. Jen film, který je diváky sledován, dochází své plné realizace, bez nich by neexistoval. Uvádění
filmů
v kinech
se
v průběhu
let
od
vzniku
kinematografie proměňovalo. První představení kinematografu se odehrávala v zadních místnostech kaváren a hostinců, jako součást programu varieté, vaudevillových divadel nebo hudebních sálů. Představení
se
skládala
z
pásma
jednozáběrových
filmů,
zachycujících krátké skeče, aktuality z celého světa, cestopisné snímky z exotických krajin, taneční, akrobatická a kouzelnická čísla. Film byl v té době především technickou atrakcí. První Během
stálá
kina
desátých
a
začala
být
dvacátých
zřizována
let
byly
kolem
prosté
roku
1907.
kinosály
ve
velkoměstech nahrazovány reprezentativními luxusními kinopaláci o více než tisíci místech. Transformace společnosti v padesátých letech (změna způsobu trávení volného času, migrace obyvatelstva a
další
okolnosti)
spolu
s
rozvojem
a
rozšířením
televizního
vysílání výrazně ovlivnily i návštěvnost v kinech, jež se projevila prudkým
poklesem
počtu
diváků.
Velká
premiérová
kina
byla
přestavěna na kinocentra s menšími sály, které mohly nabízet širší výběr
filmů
různých
a
byly
věkových
tak
schopny
kategorií
i
uspokojit sociálních
požadavky vrstev.
Od
publika konce
sedmdesátých let jsou moderní multiplexy s vysokými technickými standardy integrovány do nákupních a gastronomických center, jež činí z návštěvy kina zcela nový zážitek ve volném čase.
4
Tato tendence se od devadesátých let projevila i v České republice. Provoz multikin je ekonomicky výhodnější než provoz řady malých kinosálů roztroušených po městech a obcích na území celé
republiky.
menšími
Nejen
v důsledku
jednosálovými
redukováním socialismu,
kiny
předimenzované došlo
k
zániku
a
konkurenčního
multiplexy,
sítě
kin
řady
jako
malých
ale
boje i
mezi
nezbytným
pozůstatku kinosálů,
z doby
které
si
nedokázaly získat diváky a leckde ani podporu úředníků místních samosprávných
zastupitelstev.
Úsilí
o
udržení
a
povznesení
kulturního života obce či města se někde dařilo jen díky nadšeným jednotlivcům zatraktivnit
zapáleným kino
jako
pro
pohyblivé
obrázky.
místo
setkávání
a
Ti
společného
se
snažili
prožívání
filmu v pospolitosti, kterou kino vytváří. Ještě začátkem devadesátých let fungovalo v Praze kolem tří desítek biografů spravovaných Filmovým podnikem hlavního města Prahy. Privatizace kin v roce 1994 zasadila síti městských kin první
citelnou
ránu.
Mnoho
objektů,
v nichž
sídlila
kina,
se
nacházelo v jiné než městské nebo státní budově, proto udržení sítě kin záviselo na vůli nejrůznějších vlastníků, jimž byly domy vráceny v restitucích nebo je získali privatizací. Provoz kina se nevyplácel a noví majitelé začali hledat jiné, výnosnější možnosti, jak
objekty
využít.
Druhá
rána
přišla
s postupným
otevíráním
multiplexů od konce devadesátých let. Malá kina v centru i na okrajích města se již dlouho potýkala s úbytkem diváků, na němž se podílela celá řada různorodých faktorů, např. zvyšování cen vstupného, nízká kvalita služeb kin, vysílání TV NOVA, bohatá nabídka videotrhu, jiné možnosti volnočasových aktivit než je návštěva kina. Přeživším jednosálovým kinům pak nezbylo než přizpůsobit se situaci a snažit se svým hracím schématem zaplnit místa,
která
program
multikin
nepokrýval.
Některá
z nich
se
5
zaměřila na uvádění artových titulů, které nejsou pro multikina komerčně
příliš
zajímavé,
na
pořádání
přehlídek
a
festivalů,
nabídla své sály jiným kulturním akcím (divadelním představením, koncertům, přednáškám, besedám atp.). Cílem této práce je popsat ojedinělý projekt čtyř pražských artových kin v oblasti společné distribuce filmů nazvaný OSA 9. Kina Aero, Evald, MAT a Světozor spojila své síly a vytvořila seskupení
usilující
uvádět
pro
své
diváky
filmy1
kvalitní
v premiérových týdnech. Kromě toho, že uvedená kina spojuje tramvajová linka číslo 9, vyhledávají je diváci i pro jedinečnou a přátelskou atmosféru, která z nich činí oblíbená místa setkávání filmových současné
fanoušků. distribuce,
Jak jaké
OSA
9
filmy
funguje a
v
v jakých
praxi,
v kontextu
kinech
se
jejím
prostřednictvím uvádějí, v čem spočívá přínos tohoto sdružení pro zúčastněná
kina,
pro
diváky
a
pro
distributory
i
jaká
je
budoucnost OSY 9 jsou otázky, které se snaží práce zodpovědět.
1
Pojem „kvalitní film“ nebo „nekomerční artový film“ (viz dále) je používán přímo v propagačních materiálech OSY 9. Dle provozovatelů zúčastěných kin jde o jejich subjektivní označení filmů bez stanovení přesných kritérií nebo měřítek, které by takový film měl naplňovat.
6
2.
POJEM DISTRIBUCE
Distributor je osoba nebo společnost, která zprostředkovává kontakt mezi výrobcem filmu (producentem) a kinem. Jedná se o dvoustranný
obchod
mezi
výrobcem
filmu
a
distributorem
na
straně jedné a mezi distributorem a kinem na straně druhé. Filmový obchod zpočátku probíhal tak, že producent vyrobil film
a
majitelé
kin
kupovali
kopie
filmů
přímo
od
výrobce.
S nárůstem počtu stálých kin a se stoupající návštěvností rostla i poptávka majitelů kin po nových filmech. Spotřeba filmů omezená místně vyžadovala častější obměnu programu. Větší kina prodávala své již obehrané kopie menším podnikům a kočovným kinům a jednotlivá kina si začala kopie filmů mezi sebou vyměňovat. Nepřehledná
situace
na
filmovém
trhu
si
vyžádala
vznik
zprostředkovatelů mezi výrobci a majiteli kin. V letech 1902 až 1907 začaly vznikat první filmové půjčovny. Filmová půjčovna zakoupila
od
výrobce
kopie
filmu
a
za
poplatek
je
půjčovala
majitelům kin, kteří tak získali časově omezené právo veřejného předvádění snímku. Došlo k zavedení filmového monopolu, který jednak
zamezil
současnému
obchodování
různých
půjčoven
s kopiemi téhož filmu a zároveň stanovil, že určitá půjčovna měla pro přesně danou dobu a území monopolní právo půjčovat určitý film. Tento systém distribuování filmů platí dodnes. Činnost distributora lze rozdělit do následujících etap:
Rozhodnutí o distribuci filmu Výběr filmu záleží na typu distribuční společnosti. V zásadě
je
možno
rozlišit
dva
druhy
distribučních
firem,
které
pro
zjednodušení můžeme nazývat „majors“ a „nezávislí“. Tzv. „majors“ převážně přebírají vybrané tituly od velkých amerických
studií
(např.
Falcon
spolupracuje
s Walt
Disney
/
7
Buena
Vista
Motion
Pictures
Distribution
a
Sony
Pictures
Entertainment nebo Bonton, který uvádí snímky firem jako jsou UIP nebo Fox International). Oproti tomu můžeme postavit tzv. „nezávislé distributory“, kteří jednají s „nezávislými“ prodejními společnostmi a nakupují filmy
obvykle
individuálně,
titul
od
titulu,
podle
své
dramaturgické strategie. Příkladem takových společností je např. Artcam, CinemArt, SPI, H.C.E. nebo Aerofilms. „Nezávislí“
si
obvykle
vybírají
snímky
na
základě
osoby
režiséra, čerpají informace o nových filmech z filmových periodik, vyhledávají
filmy
na
festivalových
filmových
trzích,
sledují
nabídku partnerů, s nimiž dlouhodobě spolupracují. Po rozhodnutí o
distribuování
určitého
titulu
následuje
zjištění
prodejce,
od
něhož lze práva na uvedení filmu zakoupit, zjištění finančních podmínek nákupu, případně možnosti podpory z evropského fondu Media, zpracovává se předběžný rozpočet nákladů na distribuci a odhadovaných příjmů.
Příprava distribuce Distributor volí český překlad filmu, stanovuje počet kopií,
hranici
přístupnosti
filmu,
u
zahraničních
titulů
zajišťuje
jazykovou verzi,2 určuje datum premiéry filmu v kinech, opatřuje reklamní a propagační materiály k filmu.
Programování Distributor nabízí film kinům a
kopií
ho
nasazuje
do
vybraných
podle počtu zhotovených kin.
Rozesílá
propagační
materiály, rozbíhá reklamní kampaň, organizuje tiskové projekce, uspořádá premiéru filmu, zajišťuje odeslání kopií filmu do kin.
2
Zahraniční filmy jsou převážně opatřovány českými titulky. Výjimkou jsou filmy určené především dětskému publiku, které se obvykle dabují. Občas jsou některé filmy uvedeny v obou verzích, kdy většina kopií je dabovaná a obyčejně jedna, ale může jich být i více, jde do kin v původním znění s českými titulky (např. filmy série Harry Potter).
8
Ekonomické vyúčtování Po
premiéře
se
sledují
výsledky
filmu
v kinech
a
vývoj
návštěvnosti, což lze v případě diváckého úspěchu snímku využít k jeho další medializaci. Počítají se náklady a příjmy, provádí se vyúčtování, odvody.
9
3.
DISTRIBUCE FILMŮ V ČESKÉ REPUBLICE
Česká
filmová
kinematografie
distribuce
proměnami,
prošla
které
v
byly
letech
od
ovlivněny
vzniku aktuální
politickou situací. Kinematografy zpočátku podléhaly dvorskému dekretu z 6. ledna 1836, který stanovil zásady o policejním dozoru nad
kočujícími
potulných
skupinami
hudebníků,
herců,
eskamotérů
provazolezců, a
gymnastů,
provozovatelů
jiných
podívaných všeho druhu. Teprve v roce 1912 došlo na základě výše
uvedeného
dekretu
k první
prozatímní
zákonné
úpravě
promítání filmů v kinech. Právní normu č. 191 ze dne 18. září 1912 o pořádání veřejných představení kinematografických vydalo tehdejší rakouské ministerstvo vnitra ve shodě s ministerstvem veřejných prací. Podle tohoto nařízení kinematografická činnost nepodléhala předpisům živnostenského řádu, ale byla vázána na jednoletou až tříletou licenci.3 Po skončení první světové války nastal rozmach filmového průmyslu. Půjčovny se již v roce
1919 zorganizovaly ve
Svaz
půjčoven a výroben. S příchodem zvukového filmu ovšem mnoho malých půjčoven zaniklo. Na podnikání v oblasti kinematografie v období první republiky se vztahovalo rakouské nařízení z roku 1912, které bylo převzato do soustavy platných právních norem a v platnosti zůstalo do roku 1941. Během kontrolovaly fungovalo
okupace
ovládly
i
a
dovoz
třicet
náš
půjčování
půjčoven,
které
trh
německé
filmů. byly
Na
firmy,
počátku
postupně
které
okupace
likvidovány
nedostatkem zboží, omezováním dovozu nebo zákazem činnosti. Na
3
Licence uděloval zemský úřad, a to velkou většinou fyzickým osobám (tato praxe se změnila od roku 1922, kdy na nátlak politických stran byly licence přeneseny na kulturní, tělovýchovné, humánní a zájmové spolky a instituce). Nařízení dále upravovalo podmínky pro udělování a odepření licence, o jejích druzích, rozsahu, zásadách provozu, provozovacích povinnostech majitele licence atp. [Havelka, 1967: 32].
10
osmdesát procent půjčoven bylo zlikvidováno arizací. V roce 1943 se exploatací filmů zabývalo pouze devět firem.4 V roce 1945 byl položen nový organizační základ filmového podnikání,
tvorby,
distribuce
i
sítě
kin.
Prezident
republiky
Edvard Beneš podepsal 11. srpna 1945 dekret o zestátnění filmu. Dekret
stanovil,
filmových
že
ateliérů,
výhradně k
stát
výrobě
je
filmů
oprávněn a
k
jejich
provozování laboratornímu
zpracování a k půjčování a veřejnému promítání filmů. Do
vydání
dekretu
byly
půjčovny
a
kina
ve
vztahu
obchodních partnerů. Za půjčení filmu platila kina určitou částku, vyjádřenou buď fixně nebo percentuálním podílem z hrubé tržby. Uvádění filmů se řídilo v první řadě snahou po docílení zisku. Na konci okupace vyvíjelo činnost devět půjčoven. Tyto půjčovny byly v roce 1945 sloučeny v jednu ústřední půjčovnu – Státní půjčovnu filmů. Ta spravovala všechny kopie filmů a distribuovala je podle účelu. Soustředění půjčování do jednoho úseku vyřešilo předcházející složité půjčovní poměry. Do péče státu přešla v roce 1945 také síť kin. Byla zahájena cílená kinofikační politika, která měla za úkol odstranit rozdíly mezi městem a venkovem.5 Počátkem roku 1948 byl stávající systém půjčování filmů změněn.
Program
rozdělování
filmů.
kin
byl
zabezpečován
Distribuční
formou
ústřednou
plánovaného
Československého
státního filmu se stala Rozdělovna filmů v Praze. Jejím úkolem bylo starat se o řádnou distribuci a hospodárnost při zpracování repertoárových pracujících
rozvrhů
mohl
kin
seznámit
tak, se
aby
se
všemi
co
největší
počet
významnými
díly
4
Byl zřízen Kosmosfilm, s.s r.o., který převzal exploataci dosavadních firem. Kromě Kosmosfilmu zbyly dvě firmy české s výhradní exploatací vlastních českých filmů (Lucernafilm, Nationalfilm), čtyři německé (Dafafilm, Elektafilm, Stellafilm a Ufa) a dvě menší české firmy s filmy italskými a švédskými (Excelsiorfilm a Marsfilm). Až do konce okupace se tento stav nezměnil [Havelka, 1967: 79]. 5 Do té doby kina vznikala především ve velkých městech, kde byla větší poptávka, na vesnicích kina prakticky neexistovala. I ve městech se pak kina soustřeďovala zpravidla v centru města a předměstí byla opomíjena [Šebek & Železný, 1958: 45].
11
československé, sovětské i pokrokové západní produkce. V dubnu roku 1952 byly na všech krajích zřízeny krajské rozdělovny jako pobočky pražské Rozdělovny filmů.6 Zásadní změnou v distribuci filmů
v tomto
období
bylo
oproštění
se
od
dřívějšího
(předválečného) komerčního hlediska, kdy se uvádění filmů řídilo v první řadě úsilím o dosažení zisku. Nyní byl důraz kladen na kulturně-politické poslání a plánovitost rozdělování filmů. Tím, že rozdělovna věnovala stejnou péči programování kin ve městech i
v nejodlehlejších
částech
republiky,
bylo
filmové
umění
zpřístupněno všem občanům bez rozdílu místa pobytu. V roce
1957
vešlo
v platnost
vládní
nařízení
o
nové
organizaci filmového podnikání, které zásadním způsobem změnilo strukturu
filmové
distribuce.
Byla
zřízena
Hlavní
správa
Československého filmu, jejímž úkolem bylo „[…] organizovat, řídit, koordinovat a kontrolovat po stránce ideové, technické a hospodářské v kinech,
tvorbu
výrobu
filmů,
jejich
dovoz,
kinematografických
distribuci,
zařízení,
promítání
nákup
a
prodej
potřeb v oblasti kinematografie […] a obstarávat společné věci podřízených hospodářských organizací“ [Šebek & Železný, 1958: 63-64].
Nařízení
dále
upravovalo
vznik
krajských
filmových
podniků.7 Správu kin a veřejné promítání filmů podle nařízení obstarávaly městské a místní národní výbory. Na
základě
vládního
nařízení
byl
vydán
Statut
Československého filmu v Praze. Statut stanovil základní úkoly československé
kinematografie,
k jejichž
plnění
zřídil
6
Prostřednictvím krajských rozděloven byla kina individuálně programována, přičemž programová zásoba jednotlivých krajů byla řízena centrálně z Prahy. Počet kopií se odvíjel od počtu kin, hospodářského významu a specifických úkolů jednotlivých krajů [Šebek & Železný, 1958: 46]. 7 Krajské filmové podniky zabezpečovaly půjčování filmů a případně technicky zajišťovaly jejich veřejné promítání [Šebek & Železný, 1958: 64].
12
hospodářské Tyto
organizace
organizace
kulturního
vyvíjely
nebo
svoji
schváleného
státního
plánu
a
se
politickému
poslání.
Základním
charakteru.8
výrobního
činnost
plánovitě
zřetelem článkem
ke
svému
filmové
v rámci kulturně-
distribuce
se
stala Ústřední půjčovna filmů, která centrálně zajišťovala veškeré činnosti na úseku půjčování filmů.9 Se změnou politického systému po roce 1989 se změnila i situace v oblasti filmového podnikání. Zákonem č. 273/1993 Sb., o některých
podmínkách
výroby,
šíření
a
archivování
audiovizuálních děl, byl zrušen státní monopol na filmovou výrobu a distribuci. Filmová distribuce se přiblížila modelu půjčování filmů v západních zemích. Na trhu začala působit řada soukromých distribučních společností, vzrostl počet nabízených filmů, změna se
dotkla
zanikala
také a
provozování
za
pomoci
kin
–
nerentabilní
zahraničních
investic
kina
postupně
se
započalo
s výstavbou moderních multikin, čímž došlo k určitému pročištění a ozdravění trhu. První multikino na území České republiky vzniklo přestavbou původně
jednosálového
kina Galaxie v Praze na Jižním Městě.
Provoz osmisálového multikina byl zahájen 4. dubna 1996. V říjnu roku
1999
uvítalo
své
návštěvníky
první
multikino
v Brně
Modřicích, Olympia. Rokem 2000 začala expanze multikin, a to zejména
jako
součást
nově
budovaných
obchodně
zábavních
středisek. V současnosti jen v Praze funguje jedenáct multikin, dvě se nacházejí v Brně a po jenom v Českých Budějovicích, v 8
Jednalo se o následující organizace se statusem samostatných právnických osob podřízených Hlavní správě Československého filmu: Filmové studio Barrandov, Krátký film, Ústřední půjčovna filmů, Československý filmexport, Filmové laboratoře a Filmový průmysl [Šebek & Železný, 1958: 67-68]. 9 Ústřední půjčovna filmů, kromě řady dalších úkolů, zejména půjčovala za poplatek kopie filmů schválených k veřejnému promítání na území Československa, řídila přípravu a zpracování přijatých filmů pro veřejné promítání a rozdělovala kopie filmu jednotlivým krajským filmovým podnikům. V rámci této činnosti půjčovna obstarávala a vytvářela základní propagační materiály, navrhovala a sestavovala filmové programy a plán premiér, zpracovávala celostátní statistiku hospodářských výsledků promítaných filmů [Šebek & Železný, 1958: 70-72].
13
Hradci Králové, v Olomouci, v Ostravě, v Pardubicích a v Plzni. Další multikino se dokončuje ve Zlíně. Multikina
přinesla
rozšíření
nabídky
filmů,
zkvalitnění
technické úrovně projekce, nárůst počtu diváků i zvýšení tržeb. Nákupní a zábavní centra, a multikina jako jejich nedílná součást, poskytují vysokou úroveň služeb, nabízejí volnočasové aktivity pro celou rodinu, v důsledku čehož se jednosálová kina dostala na okraj zájmu diváků a v mnoha případech zanikla. Jednosálová kina většinou nemohou multikinům konkurovat v technické oblasti ani v úrovni
služeb,
atraktivním
se
titulům.
zpožděním Jejich
se
výhodou
také
dostávají
však
může
být
k divácky pořádání
f i l m o v ý c h p ř e h l í d e k , 10 s p e c i á l n í c h a k c í a s l a v n o s t n í c h p r e m i é r .
10
Většina filmových přehlídek, festivalů, seminářů apod. se váže k určitému městu a místnímu kinu. Vybrané pražské přehlídky viz dále kino Aero a Světozor, z mimopražských akcí např. Finále Plzeň, Anifest v Třeboni, Letní filmová škola v Uherském Hradišti, Novoměstský hrnec smíchu v Novém Městě nad Metují, Seminář 70mm filmu v Krnově. Febiofest pořádaný v Praze v multikině Village Cinemas Anděl je spíše výjimkou.
14
4.
PROJEKT OSA 9
4.1
Charakteristika projektu Projekt OSA 9 je pokusem jak čelit konkurenci multikin na
poli filmové distribuce. Jedná se o sdružení čtyř pražských kin Aero,
Evald,
MAT
a
Světozor.
Spolupráce
provozovatelů
je
založena na distribuci vybraných filmů ve všech čtyřech kinech v určitém časovém sledu, takže divák ví, že pokud film nestačí zhlédnout v jednom kině, má jistou, že daný film bude uváděn postupně
i
v ostatních
třech
zúčastněných
kinech
v průběhu
minimálně jednoho měsíce. Tento způsob distribuce zaručuje, že film
neopustí
plátna
kin
příliš
brzy,
dokud
je
jeho
komerční
potenciál ještě nevyčerpaný. V propagačních materiálech je OSA 9 prezentována slovy: „Čtyři
pražská
artová
kina
Aero,
MAT,
Evald
a
Světozor
se
sešikovala pod značkou OSA 9, aby posílila nekomerční artový f i l m 11
domácí
i
světové
produkce.
Cílem
projektu
je
uvádět
kvalitní filmy v premiérových týdnech a udržet je na plátnech kvalitních kin co nejdelší dobu. Uvidíte-li v programech kin Aero, MAT, Evald či Světozor u filmu logo OSA 9, máte co do činění s filmem,
jež
zajisté
nebude
nudit.
OSA
9,
to
je
certifikát
kvality.“ Autorem projektu byl tehdejší ředitel distribuční společnosti CinemArt, provozující kino Evald, Jan Jíra. Jednotícím motivem byla myšlenka „do tradičních kin tradiční linkou číslo 9“. Jan Jíra vznik
projektu
přibližuje:
„Exploatace
filmů
se
s nástupem
multiplexů zkomplikovala. Existovaly dohody s kiny, které hrály artové
filmy,
multiplexy
ale
porušily
způsob
programování,
protože začaly brát i tu jednu kopii artového filmu. Nastaly dvě 11
Viz pozn. 1.
15
možnosti: multiplex promítal film například pět týdnů, pak měl film poslat dál, ale neudělal to, takže malé kino nehrálo, nebo multiplex vyhodil film už po dvou týdnech a film potom někde ležel. Malé kino si na kopii filmu počká, ale zase nemá volno hned. Distributorům se nechce dát film malému kinu, které bude film hrát den nebo dva, raději ho dají tam, kde se bude hrát týden a diváky nasbírá třeba po pěti denně. Artové filmy v Praze po týdnu, kdy se hrají v multiplexu, zmizí. Hrají se třeba den, dva v Aeru, ale pak zase zmizí. Pojďme se tedy domluvit my čtyři (tj. provozovatelé
kin
Aero,
Evald,
MAT
a
Světozor,
pozn.
aut.)
nasadit film hned v premiéře a držet ho na repertoáru tři až čtyři týdny a dát to dohromady s tou devítkou (tramvají číslo 9, pozn. aut.), jako takový fór, aby to bylo něčím spojené“ [Jíra, 2006: rozhovor]. Zmíněná kina tedy spojuje nejen úsilí o promítání artových filmů, promyšlená dramaturgie a široký okruh stálých návštěvníků, ale i ta skutečnost, že je vzájemně propojuje trasa tramvajové linky
číslo
9.
Odtud
pochází
také
název
tohoto
unikátního
distribučního projektu. Podstatnou roli při vzniku OSY 9 hrály i předchozí osobní kontakty Oldřich
provozovatelů
kin,
což
Zámostný: „Spolupráce
potvrzuje funguje,
vedoucí
protože
kina
my jako
MAT kina
jsme udržovali určité užší vztahy už předtím a vlastně na základě toho
vznikla
OSA
9.
Stejně
jsme
spolu
kámošili,
stejně
jsme
v podstatě brali všichni skoro stejné filmy, tak z toho vznikla ta myšlenka, aplikovala se do praxe a ukazuje se, že to bylo v dnešní době asi šťastné řešení“ [Zámostný, 2007: rozhovor]. O projekt se začala zajímat i další pražská kina, na trase tramvaje číslo 9 leží např. kino Lucerna či Perštýn, jejich ráz je však trochu odlišný od Aera, Světozoru, Evaldu či MATu. Navíc se provozovatelé OSY 9
16
se zástupci těchto kin až tak dobře neznají a projekt je primárně založen
na
tom,
že
každé
kino
v OSE
9
se
vzdá
části
své
suverenity ve prospěch celého seskupení. Dalším důvodem, proč OSU 9 tvoří pouze čtyři kina, je, že i v tak malém počtu účastníků není úplně jednoduché sladit návaznost projekcí. Podle hlavního koordinátora OSY 9 Ivo Andrleho, nejmladšího ředitele kina Aero, je
momentálně
program
čtyř
kin
maximum,
co
jsou
schopni
zkoordinovat. Další rozšíření OSY 9 by si pravděpodobně vyžádalo vytvoření zvláštní struktury a ustanovení odpovědné osoby, která by se zabývala jenom OSOU 9. Zkušební provoz OSY 9 byl zahájen 9. září 2004 uvedením filmů Věčný svit neposkvrněné mysli a Brouk. V období do konce roku 2004 se zjišťovalo, zda bude projekt vůbec fungovat, plná spolupráce zúčastněných kin byla plánována od ledna roku 2005. Cílem projektu je umožnit divákům zhlédnout kvalitní filmy i několik
týdnů
po
premiéře,
a
to
prostřednictvím
postupných
projekcí v každém ze zúčastněných kin. Podle programové skladby daného
kina
jsou
filmy
programovány
obvykle
v týdenních
(Světozor, Evald) či půltýdenních cyklech (MAT), případně pouze formou
jednorázových
projekcí
(Aero,
filmy
jsou
zde
ovšem
uváděny opakovaně). Částečné společné programování však přesto ponechává dostatečný prostor pro specifické aktivity všech čtyř kin. Vlastní hrací profil daného kina není narušen a každé si uchovává svoji originalitu, pro kterou je diváky vyhledáváno.
4.2
Filmy uváděné OSOU 9 Kina Aero, Evald, MAT a Světozor uvedla od logem OSY 9
o d z á ř í r o k u 2 0 0 4 d o k v ě t n a r o k u 2 0 0 7 v í c e n e ž 1 3 0 t i t u l ů , 12 k t e r é
12
Viz seznam filmů distribuovaných prostřednictvím OSY 9 v příloze.
17
tvoří jakýsi průřez nejen současnu světovou i domácí filmovou tvorbou, ale zároveň jsou také ohlédnutím za minulostí. Díky Projektu 100 – putovní přehlídce domácí a světové kinematografie, které se účastní všechna čtyři kina OSY 9, měli diváci možnost
zhlédnout klasická díla světové kinematografie
předválečného (např. Křižník Potěmkin, Metropolis, Moderní doba) i poválečného období (např. Brazil, Cléo od pěti do sedmi, Kdo se bojí Virginie Wolfové, Kdyby…, Mechanický pomeranč, Na sever Severozápadní linkou, Na východ od ráje, Nebe nad Berlínem, Pink Floyd: The Wall, Plechový bubínek, Půlnoční kovboj, Salò aneb 120 dnů Sodomy, Zrcadlo, Zvětšenina). V
programu
OSY
9
jsou
k
vidění
novinky
oceněné
na
světových filmových festivalech (Tsotsi, Volver, Zvedá se vítr, Životy
těch
druhých),
stejně
jako
nejnovější
tvorba
předních
světových i domácích režisérů (Woody Allen, Pedro Almodóvar, Terry Gilliam, Lars von Trier, Wim Wenders; z děl českých tvůrců byly
uvedeny
filmy
např.
Věry
Chytilové,
Jana
Němce,
Jana
Švankmajera). Zastoupeny jsou i dokumentární filmy (Iné světy, Kniha rekordů Šutky, Marcela, Sejdeme se v Eurocampu, Super Size Me aj.) a animované snímky (Wallace a Gromit: Prokletí králíkodlaka, resp. loutkový film Fimfárum 2). U příležitosti životního jubilea režiséra Jana Němce byla divákům
nabídnuta
mimořádná
kolekce
devíti
filmů
z autorovy
tvorby z let šedesátých a z období po roce 1990.
4.3
Programování OSY 9 Programování
filmů
OSY
9
probíhá
tím
způsobem,
že
zástupci kin na nepravidelných schůzkách diskutují o plánovaných distribučních filmy
a
premiérách,
pokud
naleznou
vzájemně tituly,
na
se
upozorňují
kterých
se
na
zajímavé
shodnou,
že
je
18
všechna čtyři kina chtějí uvést, snaží se sladit své programy tak, aby se film v jejich kinech hrál v návaznosti. Nikde není předem dáno, jaký typ filmů by se měl přednostně v OSE 9 uvádět, výběr konkrétních titulů vyplývá ze spřízněnosti dramaturgií těchto kin. Filmy, na nichž se všichni zástupci zúčastněných kin jednoznačně neshodnou, si případně kina naprogramují individuálně. Cílem OSY 9 není tvorba vlastní osobité dramaturgie, ale spíše jde o průsečík dramaturgií všech čtyř kin. Skutečnost, že vkus kin není OSOU 9 nijak dotčen, potvrzuje Ivo Andrle: „[…] není dané, že by někdo řekl, tohle je film pro OSU 9 a musíte to hrát. Funguje to naopak, že ta kina sama přemýšlí o tom, co chtějí hrát a tím, že spolu komunikujeme, tak víme, jestli nějaký titul se objevuje u všech čtyř a když ano, tak to je ten, který potom se snažíme
dostat
výhodně
dřív
a
jít
s tou
nabídkou
za
distributorem“ [Andrle, 2007: rozhovor]. Pro dokreslení složitosti programování OSY 9 je třeba uvést, že
existuje
v OSE
9,
řada
ale
filmů,
nepodařilo
které se
provozovatelé
jim
to.
Buď
z
měli
zájem
důvodů
na
uvést straně
distributora, který se rozhodl neposkytnout kinům OSY 9 film v premiéře anebo žádaný film nemohl být OSOU 9 v kinech uveden např.
v době
konání
přehlídek,
festivalů
atp.,
kdy
v programu
nebylo volné místo. Ve sdružení zaujímá ústřední pozici kino Světozor. V OSE 9 je
kinem největším a
nejnavštěvovanějším, pro
diváky
ideálně
situovaným kulturním objektem se dvěma sály v centrální Praze v bezprostřední blízkosti Václavského náměstí. Díky tomu je pro kino snazší získat od distributora kopii filmu. Ovšem ani Světozor nemá natolik silnou pozici, aby mohl uvádět jeden film nepřetržitě po tři nebo čtyři týdny od premiéry. Vzhledem k řadě nových filmů, které se každý týden dostávají do distribuce, neudrží titul
19
na
programu
tak
dlouho.
Většinou
film
zahraje
jeden
týden,
maximálně dva týdny po sobě a pak film předá dalším kinům. Pro menší kina Evald a MAT je získání filmu třetí nebo čtvrtý týden po premiéře výhrou. Sama za sebe by kopii filmu od distributora
získala
možná
až
po
sedmi
či
osmi
týdnech
od
premiéry. Převzetím filmu MAT a Evald ulehčí Světozoru, čímž se zároveň dostanou k novému snímku dříve, než pokud by o film usilovala sama. Poněkud stranu stojí v OSE 9 kino Aero, které filmy
nehraje
v týdenních
cyklech,
ale
formou
jednorázových
projekcí. V rámci systému je situace řešena tak, že když se kopie filmu
nachází
ve
Světozoru,
je
na
jedno
či
dvě
představení
zapůjčena do Aera.
4.4
OSA 9 a distributoři Z výhod
distribuční
plynoucích společnosti,
programování. zaměřují
na
ze
Aero,
určitý
jimž
Evald,
typ
založení
OSY
sdružení MAT
filmů,
které
a
9
mohou
usnadňuje
Světozor většinou
se na
těžit
práci
i při
programově tuzemský
trh
uvádějí „nezávislé“ distribuční firmy v počtu jen několika kopií. Distributor má zájem, aby se jeho filmy hrály co nejčastěji a na místech, kde jsou diváci, kteří tento typ filmů chtějí vidět, může
tedy
vybraná
kina
kontaktovat
a
film
jim
nabídnout.
S ohledem na to, že program kin je sestavován na poměrně dlouhé období dopředu a řada kin zahraje film jen jediný den, může se snadno stát, že film nakonec po premiéře nebude patřičně využitý, protože v daném termínu ho zrovna žádné kino nemá v plánu hrát. Nabízí se možnost uvádět tyto filmy v multiplexech, v Praze např. ve Village Cinemas Anděl nebo v Palace Cinemas Nový
20
S m í c h o v a S l o v a n s k ý d ů m , 13 j e o v š e m o t á z k o u , z d a s e t u f i l m p o t k á se svým publikem. Existují tituly, které fungují jak v multikinech, tak v jednosálových kinech, některé filmy ale diváky do multikina nepřitáhnou. Distributor se tím dostává do komplikované situace, jestliže má tu jednu z mála kopií naprogramovanou po dva či tři týdny v multiplexu a návštěvnost filmu se zde ukáže jako extrémně nízká. Když pak s přihlédnutím k těmto okolnostem kontaktují distributora zástupci nově vzniklého sdružení OSA 9 s návrhem: „[…] my jsme ta kina, kde pravděpodobně je i divák pro váš film a teď nově jsme schopní se sami mezi sebou zkoordinovat, ušetřit vám tu práci a tu kopii nám můžete dát na tři týdny, na čtyři a my ji v kuse udržíme v Praze na plátně“ [Andrle, 2007: rozhovor], je to
pro
distributora
nejspíše
ideální
řešení,
protože
má
film
nasazený podle svých představ, aby byl maximálně využitý.
4.5
OSA 9 a diváci Z pohledu diváků je OSA 9 přínosná tím, že jim umožňuje
lepší přístup k filmům. Dříve se stávalo, že divák věděl o nějakém zajímavém titulu, který se objevil v distribuci, ale bylo pro něj obtížné film v programech kin najít. Titul se hrál někde jeden týden, pak se promítal ještě další týden jinde a jestliže divák nestačil film včas zhlédnout, bylo potom poměrně těžké se k filmu dostat. Kina v OSE 9 mají zájem dlouhodobě udržet atraktivní filmy na svých plátnech a dát tak divákovi více příležitostí výběru, kam a kdy na film zajít. Ve výsledku nakonec nezáleží na tom, zda je film distribuován prostřednictvím OSY 9 nebo ne, ale zda divák
13
Multiplex Village Cinemas Anděl tyto filmy uvádí pod hlavičkou Cinema Europa, multikina řetězce Palace Cinemas je označují jako Palace Studio. Divák za filmy zařazené do těchto zvláštních sekcí platí levnější vstupné než za ostatní filmy: 139 Kč ve Village Cinemas a 99 Kč v Palace Cinemas.
21
film
v kinosálech
po
určitou
dobu
skutečně
najde
a
může
jej
zaměřují
na
navštívit podle svých reálných možností.
4.6
Propagace OSY 9 Kina
sdružená
v
OSE
9
se
v první
řadě
individuální propagaci svých sálů. Aero, Evald, MAT i Světozor vydávají
pro
informovaní
diváků
tištěné
měsíční
programy
v českém jazyce, s výjimkou Světozoru, jehož program vychází na období
dvou
týdnů
a
informace
jsou
zde
navíc
uvedeny
i
v angličtině. Distribuční okruh OSY 9 je pak propagován spíše prostřednictvím drobných upoutávek než nějakou velkou reklamní kampaní (např. filmy zařazené do OSY 9 jsou v programu kin Evald a MAT označeny logem OSA9). Hlavní poslání OSY 9 se však
uskutečňuje
pravděpodobně
ani
při
programování
nezjistí,
že
jde
na
kin. film
Většina
diváků
prezentovaný
pod
hlavičkou nějaké OSY 9. Pro diváka je důležitější atmosféra kina, jak se dotyčné kino vymezuje vůči jiným kinům, jaký obraz si vytváří a udržuje pro své věrné návštěvníky. Vznik projektu OSA 9 byl v září roku 2004 představen na tiskové
konferenci,
informaci
o
záměru
provozovatelů
kin
spolupracovat při distribuci filmů přinesly např. deníky Mladá fronta Dnes, Večerník Praha nebo Hospodářské noviny. Samotná OSA
9
byla
informačních
v první
fázi
letáčků,
propagována
které
byly
formou
vydávány
samostatných s dvouměsíční
periodicitou. Na jedné straně tiskoviny byl stručně popsán účel OSY 9 a současně odkaz na webové stránky všech kin sdružení. Druhá strana letáku byla vyhrazena krátkým anotacím filmů a nezbytné
informaci,
kdy
a
v jakém
kině
bude
konkrétní
titul
distribuovaný v rámci OSY 9 promítán. Tyto letáčky byly divákům volně k dispozici v uvedených kinech a obyvatelé a návštěvníci
22
Prahy
je
mohli
nalézt
i
vyvěšené
na
reklamních
plochách
ve
vozech tramvají. Reklamní upoutávka na OSU 9 byla v této podobě realizována přibližně rok. V dubnu letošního roku se rozběhla nová reklamní kampaň na OSU
9
ve
filmem©“
spolupráci představují
s Rádiem kina
1.
v době
Pod
názvem
„Hudba
před
projekcí
filmu
před novou
hudbu z vysílání Rádia 1. Mix skladeb sestavený z domácích i světových
hudebních
s komentářem v měsíčních
novinek
moderátorů intervalech.
a
Rádia O
filmových
1
tom,
se
jaké
soundtracků
pravidelně skladby
obměňuje
diváci
v sále
poslouchají, kina navíc informují i ve svých tištěných programech. K propagaci zpočátku
s údaji
OSY
9
byly
totožnými
zřízeny
jako
u
rovněž
výše
webové
popsaných
stránky,
papírových
letáků. V současnosti zde již program OSY 9 není samostatně zveřejňován, fungují však odkazy na webové stránky jednotlivých kin, kde divák nalezne potřebné informace o programu kina, které ho přímo zajímá. Aktuálně jsou na internetových stránkách OSY 9 uvedena jména interpretů a názvy skladeb, které v daném měsíci diváci v kinech OSY 9 uslyší před zahájením filmové projekce v rámci propagační akce „Hudba před filmem©“. Z důvodu
používání
rozdílného
pokladního
softwaru
není
možné zakoupení vstupenky v jednom kině do ostatních kin OSY 9 . 14 P o d o b n ě n e e x i s t u j e a n i m o ž n o s t j e d n o t n é r e z e r v a c e v s t u p e n e k přes
internet.
Pro
kina
www.tickets-online.cz,
Aero
a
rezervace
Světozor do
MATu
zajišťuje jsou
rezervace
možné
přes
www.disdata.cz, Evald službu rezervace vstupenek po internetu v současnosti neposkytuje.
14
Pouze ve Světozoru lze zakoupit i vstupenky do Aera, viz pozn. 18.
23
5.
KINO AERO
5.1
Objekt kina Kino
se
v Biskupcově
nachází ulici
v městské
číslo
31.
části
Projekt
Praha
kina
3
vznikl
–
Žižkov
v roce
1930,
autory návrhu byli Jindřich Freiwald a Jaroslav Böhm. Kino bylo vybudováno
jako
součást
ministerstva
vnitra,
a
nájemního
proto
se
mělo
domu
pro
původně
zaměstnance
jmenovat
Stráž.
Provoz kina byl zahájen 10. listopadu 1933 projekcí filmu Madla z cihelny režiséra Vladimíra Slavínského. Prvním ředitelem kina se stal Emil Sirotek. Samostatně stojící přízemní stavba kina je situována do zadní části dvora. Vstup z ulice je řešen krátkou pasáží společnou se vstupem do nájemního domu. Z pasáže do sníženého dvora vede krátké schodiště. Z ulice upozorňuje na existenci kina osvětlená markýza se jménem kina. Jednotný prostor sálu o rozměrech 33,5 x 11,4 m byl určen pro 648 míst ve 36 rovných řadách. Sál uzavíralo sedm čelně orientovaných lóží pro dalších 35 diváků. V roce 1959 proběhla celková úprava objektu, při níž byla zvýšena elevace hlediště. Od 1. ledna 1960 se kino stalo prvním a jediným cinemascopickým žižkovským biografem. Kino promítalo bez větších přestávek až do devadesátých let, i když mu pro minimální návštěvnost několikrát hrozilo zrušení. Tehdejší
správce,
Filmový
podnik
hlavního
města
Prahy,
kino
bezúplatně převedl v roce 1997 pod správu Městské části Praha 3. Úřad městské části vypsal na podzim téhož roku výběrové řízení na nového provozovatele. Podmínkou bylo zachování filmových představení. Veřejnou soutěž vyhrálo Občanské sdružení Pro-Aero – Společnost pro obnovu a rozvoj kina Aero. Vítězný projekt předpokládal vytvořit kino s programově kvalitní nabídkou filmů a
24
s možností využití multifunkčního sálu i pro další aktivity, jako jsou např. divadelní představení pro děti i dospělé, koncerty nebo pořádání výstav. V lednu roku 1998 prošlo kino nutnou rekonstrukcí. Pódium bylo upraveno pro pořádání divadelních představení, v předsálí nově vznikl bar pro 50 návštěvníků, foyer kina bylo uzpůsobeno ke konání výstav. V místě bývalé pokladny bylo zřízeno okénko s občerstvením a celé kino dostalo blankytně modrý nátěr. Inovací prošlo i technické vybavení kina a do budoucna byla městskou částí plánována plynofikace staré kotelny na koks. Zatím poslední přestavba kina proběhla na konci roku 2001, kdy
byla
z grantu
Státního
fondu
pro
podporu
a
rozvoj
kinematografie a za finančního přispění Úřadu městské části Praha 3 provedena kompletní rekonstrukce podlahových krytin a výměna sedadel. Celková kapacita sálu se snížila z předchozích 366 míst na
336.
Nové
sedačky
byly
vybírány
s ohledem
na
původní
zachovaný interiér sálu z třicátých let. V sedačkách byly zároveň instalovány
rozvody
pro
poslech
ze
sluchátek
při
simultánním
tlumočení. Vedle projekční kabiny vznikla oddělená tlumočnická kabina
pro
promítací
překladatele.
technikou.
Ve
Kino
bylo
vestibulu
se
dále
vybaveno
úpravy
dotýkaly
moderní baru
a
pokladny. Zlepšilo se také odvětrávání prostor kina.
5.2
Programové schéma Po
převzetí
kina
novým
provozovatelem,
Občanským
sdružením Pro-Aero, se podstatně změnil repertoár kina. Původní záměr
počítal
s tím,
že
od
pondělí
do
středy
budou
uváděny
klubové filmy, čtvrtek a neděle bude vyhrazena divadlu, pátek a sobota bude určena pro
milovníky akčních filmů. V sobotu se
navíc mělo hrát divadelní představení pro děti. Po měsíci provozu
25
však provozovatelé
zjistili,
že
uvedené
programové schéma
se
neosvědčilo, a proto začali promítat výhradně klubové filmy, a to každý den jiný. V současnosti se hrací schéma ustálilo následně: každý den se standardně hrají dvě představení – od 18.00 hodin a od 20.30 hodin. Navíc úterní dopoledne od 10.00 hodin jsou vyhrazena filmům pro seniory, v pátek a v sobotu se hrají noční představení od 22.30 hodin (tzv. noční šichty), dětským návštěvníkům kina jsou pak určena sobotní a nedělní odpoledne od 15.30 hodin. Na programu kina jsou především artové snímky zahraniční i české provenience z aktuální distribuční nabídky, ale nechybí ani d o k u m e n t á r n í f i l m y a j e d n o r á z o v é p r o j e k c e . 15 V k i n ě s e k o n a j í předpremiéry a premiéry filmů anebo i poslední uvedení filmu před koncem monopolu. Kino se rovněž vrátilo k tradici uvádění krátkých filmů před hlavním programem. Některé tituly jsou před zahájením
projekce
představeny
publiku
krátkými
lektorskými
úvody. Filmy
jsou
často
uváděny
v blocích,
např.
cenzura
a
obscenita ve filmu, hudební filmy, Director´s Battle: Emir vs. Woody,
přehlídka
filmů
Monty
Python
–
Terry
Jones
a
Terry
Gilliam, Pan Dolby a pan Digital představují soundtracky, opáčko –
filmy
vhodné
k zopakování,
sci-fi
filmy
ze
zemí
bývalého
východního bloku, film a architektura, film a fotbal aj. Pravidelně se kině konají přehlídky národních kinematografií (např. filmy ze zemí severní Evropy, latinskoamerické snímky, korejský
film, současná
kinematografie,
švédský
česká kinematografie, současná film,
britský
film,
severoirský
čínská film,
francouzský film, rumunské filmy) nebo filmových tvůrců (např. 15
Filmy pro jednorázové projekce provozovatelé obstarávají přímo od zahraničních distributorů a majitelů práv. Jde o velmi nákladné a i z hlediska návratnosti riskantní investice. Podle ředitele kina Pavla Rajčana „žádné jiné kino nákup práv v zahraničí v takovém rozsahu neprovádí“ [Polanská, 2003: 31].
26
Pedro Almodóvar, Ingmar Bergman, Ethan a Joel Coenovi, David Cronenberg, Atom Egoyan, Federico Fellini, Tony Gatlif, Peter Greenaway, Peter Jackson, Juraj Jakubisko, Jim Jarmusch, Jean Pierre Jeunet, Aki Kaurismäki, Krzysztof Kieślowski, Kim Ki-duk, Stanley Kubrick, Emir Kusturica, David Lynch, Friedrich Wilhelm Murnau, Jan Němec, François Ozon, Pier Paolo Pasolini, Godfrey Reggio, Martin Scorsese, Jan Švankmajer, Andrej Tarkovskij, Lars von Trier, Tom Tykwer, Wim Wenders aj.). Kino hostí i řadu festivalů (např. Dny evropského filmu – festival filmů ze současných a budoucích členských zemí Evropské unie,
asijský
mluveného
filmový
filmu
Der
festival Film,
Filmasia,
Festival
festival
německy
bollywoodského
filmu,
Festival otrlého diváka – přehlídka filmového nevkusu, hnusu, ošklivosti, strachu i smíchu a bizarností všeho druhu, festival česko-německo-židovské dokumentárních
filmů
o
kultury
9
lidských
bran,
Mezinárodní
právech
Jeden
svět,
festival festival
filmů natočených na formát Super 8 Superosma) a také uvádí „festivalové ozvěny“ (Ozvěny Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, Ozvěny Letní filmové školy v Uherském Hradišti a Ozvěny Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě). Pravidelně se zde rovněž promítají filmy putovní přehlídky domácí a světové kinematografie Projekt 100. Divácky fanoušky
vděčné
Petera
jsou
Jacksona
i
jednodenní
byla
tímto
filmové
maratóny.
způsobem
(pod
Pro
názvem
„Prstenčení“) uvedena kompletní trilogie Pán prstenů. Podobně kino
prezentovalo
dosud
natočené
čtyři
části
románové
ságy
Joanne K. Rowlingové Harry Potter anebo oba díly filmu Quentina Tarantina Kill Bill. Své věrné diváky si našlo také již tradiční štědrovečerní promítání filmu Život Briana.
27
Programové
schéma
Aera
prochází
v posledních
přibližně
dvou letech částečnou proměnou. Kino se otevírá širšímu publiku, není již tak vyhraněné a do svého repertoáru zařazuje i filmy m a i n s t r e a m o v ě j š í , 16 k t e r é d o s u d n e h r á l o . N a v í c ř a d a k l a s i c k ý c h d ě l světové kinematografie je dnes běžně k dostání na DVD, a proto poklesla divácká poptávka po tomto typu filmů. Situace se změnila také s nástupem multiplexů, kdy i další pražská kina začala uvádět obdobné
filmy
jako
Aero.
Diváků
ubylo
i
z důvodu
zahájení
provozu „konkurenčního“ Světozoru v nové podobě.
5.3
Další kulturní aktivity Díky
pečlivé
s všestrannými pražským
dramaturgii
kulturními
kulturním
happeningy, Festiválek
centrům.
festivaly jsem
akcemi
filmové
projekce
patří
dodnes
k předním
kino
Pravidelně
pantomimy,
spokojenej.
střídající
Koná
jsou
pohybu
a
se
i
zde
zde
pořádány
improvizace, tradiční
tzv.
žižkovské
vinobraní. V dramaturgii kina je prostor také pro koncerty (ve zdejším
sále
vystupoval
Jarek
Nohavica,
Václav
Koubek,
Jan
Budař, skupiny Laura a její tygři, Už jsme doma, Zuby nehty, Čechomor aj.) nebo křty knih a CD, foyer kina zdobí výstavy plakátů nebo fotografií. Od
roku
2004
vyhlašuje
vedení
kina
soutěž
Aerokraťas.
Cílem soutěže je vyhledat krátké autorské filmy, které by mohly být
uváděny
nabídnuty
před
k širšímu
projekcemi využití
filmů
v kině
Aero
a
případně
dalším
kinům
nebo
festivalům.
V prvním roce bylo do soutěže přihlášeno více než 70 snímků. V roce 2005 se o ocenění ucházelo přes 80 filmů amatérského i
16
Např. letos v únoru byla v rámci bloku filmů promítaných společně pod názvem „Královský víkend“ uvedena nejnovější bondovka Casino Royale.
28
profesionálního
původu.
Celkem
90
snímků
se
sešlo
v třetím
ročníku soutěže. Ještě
před
podnikavost
vznikem
OSY
provozovatelů
partnerského
kina
9
Aera
Světozor.
17
nebývalá dala
Úzká
šíře
aktivit
vzniknout
spolupráce
a
projektu
mezi
Aerem
a
Světozorem mimo jiné zahrnuje společný postup při distribuování filmů,
vzájemnou
propagaci
obou
kin
nebo
možnost
nákupu
v s t u p e n e k d o A e r a v p o k l a d n ě S v ě t o z o r u . 18 A k t i v i t y o b o u k i n s e vzájemně
doplňují,
patrné
je
to
zejména
při pořádání
různých
filmových přehlídek a festivalů, které se odehrávají souběžně jak ve Světozoru tak v Aeru.
5.4
Aerofilms Počátkem
roku
2006
byla
založena
distribuční
společnost
Aerofilms. Jde o společný projekt kin Aero a Světozor a Johna Caulkinse,
ředitele
Mezinárodního
festivalu
hudebních
filmů
Music on Film – Film on Music. Na území České republiky a na Slovensku
distribuuje
společnost
v kinech,
na
DVD
a
nabízí
k televiznímu vysílání hodnotné a atraktivní hrané i dokumentární filmy
pocházející
společnost
vychází
z
nejrůznějších z dlouholetých
teritorií. zkušeností
Při při
výběru
filmů
provozování
úspěšných artových kin a znalosti „svého“ publika. Pod hlavičkou Aerofilms vychází ve spolupráci s vydavatelstvím Zóna i speciální D V D e d i c e f i l m o v ý c h d ě l v n a d s t a n d a r d n ě k v a l i t n í m p r o v e d e n í . 19
17
Společnost Union film, s.r.o., provozující kino Světozor patřičně nereagovala na nástup multiplexů, který se na návštěvnosti kina projevil dramatickým propadem. S vědomím toho, že je třeba s tím něco udělat, společnost kontaktovala přímo provozovatele kina Aero. V současnosti je Světozor jedním z nejdůležitějších artkin v Praze. 18 Předprodeje vstupenek ve Světozoru diváci vyžívají buď při společných akcích Aera a Světozoru, např. při Dnech evropského filmu, nebo když se v Aeru koná mimořádná akce, o níž je velký zájem. V běžném provozu není předprodej tolik využívaný, pohybuje se v řádu několika vstupenek týdně. 19 Každý měsíc jeden artový titul na DVD nabízí Kolekce 6+6+6. Dosud vyšly filmy Dvojí život Veroniky, Idioti, Stvořeni pro lásku, Dítě, Metropolis a 2046. K vydání se připravují mj. snímky Návrat, Samaritánka, Motocyklové deníky.
29
6.
KINO EVALD
6.1
Objekt kina Kino Evald se nachází v centru Prahy na Národní třídě číslo
28, jeho majitelem a provozovatelem je distribuční společnost CinemArt. Kino bylo vybudováno v suterénu budovy v prostorách bývalé vinárny Vysočina. Projekt adaptace vypracoval v květnu roku 1996 Stanislav Kopecký. Vznikl tak komorní sál rozkládající se na ploše 10 x 6 m. V devíti rovných řadách se nachází celkem 72
míst.
V prostorách
přiléhajících
kinu
je
dále
situována
restaurace s barem pro 40 návštěvníků a salonek pro pořádání společenských akcí. Provoz
kina
byl
zahájen
14.
září
1997
přehlídkou
všech
celovečerních filmů režiséra Evalda Schorma, k jehož poctě nese kino svůj název. Pro veřejnost začalo kino promítat o den později, kdy byl uveden dánský snímek Prolomit vlny režiséra Larse von Triera.
6.2
Programové schéma Dramaturgie kina se zaměřuje zejména na artové filmy pro
náročnější
diváky.
Vedle
hraných
filmů
se
na
programu
kina
objevují i dokumenty nebo animované snímky. Na prvním místě jsou zde však uváděny filmy distribuované společností CinemArt. Představení se konají po celý týden dvakrát či třikrát denně, buď od 18.00 a od 20.30 hodin, nebo v 17.00, 19.00 a 21.00 hodin. Kino pravidelně představuje filmy Projektu 100. Průběžně se v kině
konaly
i
různé
filmové
přehlídky
a
festivaly,
např.
Mezinárodní televizní festival Zlatá Praha, Ozvěny Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, Indies – festival filmových popelek aj. V roce 1998 zde proběhlo setkání ke stému výročí
30
české kinematografie s názvem Jedeme dál, pane Kříženecký. Své příznivce maratón
si
i
klasických
z produkce otevření
našly
kabelové
kina
byla
tematicky hororových televize
zaměřené filmů
HBO.
představena
večery,
nebo
Při
kolekce
např.
noční
přehlídka
filmů
oslavě
pátého
nejúspěšnějších
výročí filmů
společnosti CinemArt – Balada pro banditu, Černá kočka, bílý kocour, Klepání na nebeskou bránu, Pornografický vztah, Svéráz národního lovu, Všechno je, jak má být a Vše o mé matce. Kino Evald je i vyhledávaným místem setkávání filmových pracovníků
a
novinářů.
Konají
se
zde
projekce
pro
novináře,
tiskové konference nebo křty CD nosičů.
6.3
CinemArt Akciová společnost CinemArt vznikla v roce 1992, první film
uvedla do kin v roce 1995. Dosud zakoupila a distribuovala do kin bezmála sto snímků, z toho na dvacet českých. Společnost ročně nakupuje průměrně sedm zahraničních titulů a jeden až dva české snímky. Pozornost věnuje především evropským dílům, přičemž cíleně
se
orientuje
na
zprostředkování
současné
severské
kinematografie. Z tvorby českých tvůrců distribuoval CinemArt např. filmy Návrat
idiota,
Samotáři,
Tmavomodrý
svět,
Výlet,
Jedna
ruka
netleská, Mistři. Na vzniku českých filmů se podílí též formou koprodukce.
Společnost
participovala
na
produkci
filmu
Kolja
režiséra Jana Svěráka, na filmech Davida Ondříčka Samotáři a Jedna
ruka
netleská,
s producentem
Čestmírem
Kopeckým
spolupracoval CinemArt na výrobě filmů Sluneční stát a Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště.
31
7.
KINO MAT
7.1
Objekt kina Kino MAT se nachází v městské části Praha 2, v suterénu
d o m u n a K a r l o v ě n á m ě s t í č í s l o 1 9 , 20 v p r o s t o r á c h , k t e r é p ů v o d n ě sloužily jako kryt civilní obrany. Objekt byl v restituci vrácen sourozencům Janovi a Zuzaně Mattlachovým. V letech 1993 až 1995
byl
dům
celkově
zrekonstruován
podle
projektu
Štefana
Blochy. V souvislosti s tím byla v suterénu zřízena promítací síň o rozměrech 10 x 6 m s celkem 45 místy v šesti stupňovitých řadách. Kromě kina mohou návštěvníci v suterénu navštívit restauraci a bar. Ve vstupních prostorách se nalézá kavárna a půjčovna DVD. Šesté
patro
mohou
domu
spojit
obývají
střihové
s předpremiérami.
filmové
práce
Kinosál
si
a
video
střižny,
s promítáním lze
tvůrci
denních
pronajmout
prací
k pracovním
tak i či
soukromým projekcím, tiskovým konferencím, rautům, seminářům, prezentacím atp. Filmový klub MAT byl slavnostně otevřen 6. prosince 1994. Otevření kina v té době bylo raritou, neboť tehdy se pražská kina spíše
zavírala.
Kinosál
promítání.
S promítáním
budoucna,
zpočátku
ale
kino
původně
filmů
pro
fungovalo
nebyl
určen
veřejnost
se
především
pro
veřejné
počítalo pro
do
pracovní
projekce. První oficiální veřejné představení se uskutečnilo 18. května 1995 a na programu byl umělecký dokument Rona Frickeho Baraka – Odysea země.
7.2
Programové schéma Kino promítá pro veřejnost denně od 18.00 a od 20.30 hodin.
V sobotu a v neděli od 15.00 hodin jsou na programu představení 20
Jde o rohový dům, vchod do kina je z ulice Odborů.
32
pro děti. V letních měsících (od poloviny června do poloviny září) se navíc od 22.30 hodin konají noční představení. Dramaturgie kina je zaměřena na uvádění hodnotných českých i zahraničních titulů. Kino promítá i klubové filmy a účastní se Projektu 100. V druhé polovině devadesátých let začalo kino místo reklam promítat
třicet
let
staré
Československé
filmové
týdeníky.
Součástí programové nabídky byly rovněž filmové přehlídky nebo tematické pořady k různým výročím připravované ve spolupráci s Krátkým filmem Praha, a.s., a archivem České televize. Diváci tak
mohli
zhlédnout
přehlídku
např.
legendárních
pořad
českých
k výročí
skupiny
muzikálů,
Olympic,
přehlídku
filmů
připomínající čtvrtstoletí existence pražského metra, Praze byl věnován
i
cyklus
Praha
v proměnách
architektury
či
Praha
rudolfínská. Dále byly uvedeny dokumenty vzpomínající události květnového povstání v roce 1945 nebo události roku 1968 a jiné komponované
pořady.
Připomenuta
byla
i
tvorba
význačných
českých filmových tvůrců, např. Jana Špáty, Jiřího Barty, Jiřího Brdečky,
Ladislava
Táborského,
Václava
Smoljaka
a
Wassermanna.
Zdeňka Pod
Svěráka,
názvem
In
Václava memoriam
proběhl cyklus filmů věnovaný životu a tvorbě tří osobností české kultury, který představil Jaroslava Foglara, Františka Vláčila a Radúze Činčeru. Kino
dále
hostí
každoroční
přehlídku
dokumentární
a
a n i m o v a n é t v o r b y . 21 P ř e h l í d k u p o ř á d á F I T E S ( F i l m o v ý a t e l e v i z n í svaz) s cílem shromáždit výrazná díla audiovizuální dokumentární a animované tvorby a představit je odborné i široké veřejnosti.
21
První ročník přehlídky se konal v roce 1993.
33
8.
KINO SVĚTOZOR
8.1
Objekt kina Kino
se
Vodičkovy
nachází
ulice
v podzemí
číslo
41
a
paláce
České
Václavského
banky
na
náměstí,
rohu
v pasáži
spojující Vodičkovu ulici s Františkánskou zahradou. Samotný sál je situovaný tak, že je s pasáží rovnoběžný, pasáž tvoří strop sálu. Výstavba paláce České banky podle projektu Osvalda Polívky započala v červenci roku 1914 a již tehdy se počítalo se zřízením prostorného kina. Jednotný interiér sálu bez balkonu se rozkládal na protáhlé ploše 32 x 13,5 m. Na svažité podlaze stoupalo 33 řad obsahujících 18 až 20 sedadel. Řady postupovaly zprvu ve značně zakřivených
obloucích,
které
se
postupně
narovnávaly
až
do
přímky. Na konci sálu se nacházelo sedm frontálně orientovaných lóží, další lóže pak byly po stranách sálu, celkem v nich bylo 50 míst. Výhled na projekční plochu umožňovalo výrazné výškové odstupnění. Proti
otevření
ohrožujícího
nového
existenci
všech
kina, kin
jako
konkurenčního
v centru
města,
se
podniku postavil
Spolek českých majitelů kinematografů v Království českém. Přes všechny protesty však kino bylo přece jen zřízeno, a protože se stavba během války protáhla, otevřeno bylo až 6. prosince 1918. Původně se kino mělo jmenovat Elektra, název byl ale dodatečně změněn na Světozor. Kino zahájilo provoz programem, který se sestával
ze
dvou
dosud
Pragafilm
–
Dohodě
pětidílné
a
dramatické
neuvedených scény
společenské
Hold
českých
filmů
československé
veselohry
z prostředí
výrobny republiky dívčího
penzionátu Šestnáctiletá režiséra Jana A. Palouše.
34
Kino licenci
patřilo
K i n e m a , 22
společnosti
prostřednictvím
Spolku
pro
která
na
a
zdraví
péči
něj
získala
dělnictva
Humanita. Prvním ředitelem se stal Jan Kříženecký. O dramaturgii se staral Jaroslav Horáček, jeden z podílníků Kinemy. Společnost k i n o s p r a v o v a l a a ž d o r o k u 1 9 4 9 . 23 Po několika letech od první projekce bylo kino přeměněno na kabaret a k původnímu účelu se vrátilo až v roce 1957, kdy došlo k jeho přestavění na kino panoramatické. V roce 1968 bylo v kině i n s t a l o v á n o z a ř í z e n í p r o K i n o a u t o m a t . 24 P o č e t ř a d b y l t e h d y s n í ž e n na 26, počet sedadel poté činil 488. Zároveň byla zvýšena elevace řad a zrušeny boční lóže, které se v přední části hlediště změnily v geometricky členěné niky. Boční lóže v zadní části sálu zakryla stoupající
úroveň
hlediště.
Současně
s tím
byla
rozšířena
promítací kabina, takže nyní obsáhla celou šířku sálu. V
první
polovině
devadesátých
let
kino
privatizovala
společnost Union film, s.r.o. V roce 1999 proběhly v kině stavební úpravy,
při
nichž
byl
prostor
pravé
boční
šatny
rozšířen
a
přestavěn na menší promítací síň s celkem 55 místy. Ve foyer byla zároveň
pro
návštěvníky
kina
nově
otevřena
kavárna.
Během
stavebních úprav prošla rekonstrukcí i klimatizace a vytápění. 22
Filmová společnost Kinema, spol. s r. o., byla založena 6. června 1913. V čele stál bývalý pražský starosta, poslanec a majitel advokátní kanceláře dr. Vladimír Srb. Společnost zamýšlela vyrábět a půjčovat filmy, provozovat kinematografická divadla, vydávat populární i odborné filmové časopisy, plánovala zřízení tuzemských i zahraničních poboček. Společnost začala fungovat až v roce 1918 jako půjčovna [Štábla, 1988: 215-216]. 23 V roce 1949 byla z rozhodnutí ministerstva informací a osvěty nad společností zavedena národní správa [Štábla, 1988: 216]. 24 Kinoautomat byl převratný filmový projekt Radúze Činčery představený v československém pavilonu na světové výstavě EXPO ´67 v kanadském Montrealu. Interaktivní film Člověk a jeho dům sledoval osudy nešikovného pana Nováka, který při návratu nalezne vlastní dům v plamenech a zpětně přemítá, jak to celé začalo. V klíčových okamžicích příběhu byl děj filmu zastaven, na jeviště před plátno vyšel moderátor a vyzval diváky, aby pomocí dvou tlačítek ve většinovém hlasování rozhodli, jak bude příběh dál pokračovat. Film režírovali Ján Roháč a Vladimír Svitáček, scénář napsal Pavel Juráček, dějem provázel Miroslav Horníček. Ve Světozoru byl Kinoautomat uváděn od ledna 1971 do září 1972. Pro velký divácký ohlas se hrával dvakrát denně. Díky iniciativě dokumentaristky Aleny Činčerové, dcery Radúze Činčery, bude Kinoautomat ve Světozoru znovu uveden v obnovené premiéře po dobu tří týdnů od 29. května do 20. června 2007 [Rajčan: on line; http://cs.wikipedia.org/wiki/Kinoautomat; http://www.fdb.cz/filmy-popis-obsah/10241-KinoautomatClovek-a-jeho-dum.html].
35
Provozovatel
plánoval,
že
v průběhu
dalších
dvou
let
budou
vybudovány ještě tři menší sály s kapacitou 70, 90 a 120 míst. Vzhledem
k výraznému
poklesu
moderních
multiplexů
s otevřením
návštěvnosti bylo
od
v souvislosti tohoto
úmyslu
upuštěno. Původně
premiérové
kino,
jedno
z nejnavštěvovanějších
v Praze, si v nastalé konkurenci nedokázalo udržet své diváky. Propad návštěvnosti pokračoval až do 1. května 2004, kdy došlo ke z m ě n ě p r o v o z o v a t e l e 25 a S v ě t o z o r s e p ř e m ě n i l v a r t k i n o . Vedle
pokladny
byl
zřízen
obchod
p o n o ž k y . 26
Terryho
Celodenně přístupná je kavárna přiléhající k pasáži, podzemní bar otvírá
v odpoledních
hodinách.
Foyer
kina
dnes
slouží
i
jako
galerie fotografií a filmových plakátů.
8.2
Programové schéma Program
převážně
Světozoru,
z titulů
náročnější
který
hollywoodské
publikum.
Celodenní
se
do
května
produkce, provoz
2004
zaplnily obou
sestával
filmy
sálů
pro
umožňuje
promítnout až dvanáct filmů denně. První projekce začíná od 11.00 hodin dopoledne, poslední obvykle ve 21.00 hodin. Od čtvrtka do středy nese premiérový titul označení „film týdne“. Kromě toho se hraje pět až šest filmů starších nebo reprízovaných. Každý den je na programu minimálně jeden český film s anglickými titulky. Nechybí ani dokumentární snímky, jimž jsou věnovány pondělní večery v malém sále kina. Tamtéž se koná každý čtvrtek tzv. Audiovisual z oblasti
–
pravidelné
videoartu,
setkávání
reklamy,
s audiovisuálními videoklipů,
projekty
animovaného,
25
Společnost Union film přímo oslovila provozovatele kina Aero, zda by se Světozoru ujali. Filmová galanterie Terryho ponožky je obchod pro filmové fanoušky, jenž nabízí k prodeji filmové plakáty, knihy, časopisy, katalogy, DVD a VHS nosiče, trička a jiné věci ze světa filmu. Kmotrem obchodu je filmový režisér Terry Gilliam, který v roce 2005 obchod osobně pokřtil. 26
36
experimentálního i studentského filmu doplněné přednáškami a debatami
tvůrců,
kritiků,
teoretiků
a
dalších
hostů.
Středeční
dopoledne ve velkém sále jsou vyhrazeny projekcím pro seniory. Poloha pořádání s ohledem
kina
v centru
festivalů. na
Dva
města sály
předpokládanou
nabízí
ideální
umožňují
cílené
návštěvnost.
možnosti
pro
programování
V minulosti
se
zde
konaly Dny evropského filmu – festival filmů ze současných a budoucích členských zemí Evropské unie, Festival francouzských filmů, Festival bollywoodského filmu, asijský filmový festival Filmasia, festival filmů s gay, lesbickou, bisexuální a transgender tematikou Mezipatra, Mezinárodní festival hudebních filmů Film on Music – Music on Film, Festival krátkých filmů Praha, festival německy mluveného filmu Der Film a řada dalších akcí.
37
9.
ZÁVĚR
Dynamické prostředí dnešní tržní ekonomiky neustále udržuje jednosálová kina v existenčně značně nejistém postavení. Svoji konkurenceschopnost, nejen ve vztahu k multiplexům, ale i jiným možnostem trávení volného času, zvyšují kina zejména výběrem filmů, programem zaměřeným na umělecky hodnotnější snímky, tématickými projekcemi, přehlídkami i mimofilmovými aktivitami, jako jsou např. koncerty či divadelní představení. Vytvářejí si vlastní jedinečný profil, budují si věrnou diváckou základnu tím, že
jejich
návštěvníci
vědí,
jaký
repertoár
filmů
nebo
dalších
kulturních aktivit mohou očekávat. Největším problémem pro menší kino je přístup k filmovým kopiím,
protože
distributoři
své
snímky
raději
nabízejí
multiplexům, kam přijde více lidí. Nové filmy se do jednosálových kin dostávají se značným časovým odstupem od premiéry, proto řada diváků raději film navštíví právě v multiplexu, neboť se jim nechce čekat až, a jestli vůbec, film dorazí i do jejich místního k i n a . 27 Programová orientace kina na artové filmy je řešením, i když problém s dostupností kopie filmu zůstává. V tomto případě je příčinou malý počet kopií, které distributor uvádí na trh. Tyto filmy se ovšem v kinech zpravidla hrají kratší dobu, takže rychleji obíhají kinosály po celé republice, a kina tak mají větší šanci dostat se k filmu dříve než za několik měsíců. Doba po premiéře je pro úspěch filmu a návštěvnost klíčová. Distributor
investoval
prostředky
do
propagace,
film
je
prezentován v médiích, dostává se do povědomí lidí, a proto je nutné, 27
aby
diváci
film
v programech
kin
nalezli.
Distribuce
Popisovaný problém se vztahuje zejména k situaci v Praze, příp. v Brně, jinde v republice je stav odlišný.
38
artových
filmů
je
vždy
nejistá
a
nákladná
a
výsledek
nepředvídatelný. I pro kina může být promítání artových snímků rizikové.
Divácký
neúspěch
odrazuje
ostatní
jednosálová
kina,
takže raději dají přednost jiným titulům. Pro diváky se tím snímek stává
prakticky
nedostupným.
Artové
filmy
obvykle
nemívají
masivní reklamu a v kinech potřebují více času, aby si k nim diváci našli cestu. Tady pak záleží i na samotných kinech, aby své návštěvníky
na
film
upozornili,
prezentovali
ho
zajímavým
způsobem, např. v bloku společně s jinými filmy téhož režiséra, obdobného žánru či ve zcela nových souvislostech. OSA 9 jako spojenectví kin Aero, Evald, MAT a Světozor při uvádění
filmů
dokazuje
prospěšnost
vzájemné
spolupráce.
Partnerství je postaveno na základech tvořených úzkými osobními kontakty provozovatelů všech čtyř kin, dobré znalosti publika, které
navštěvuje
jejich
kina,
na
vytváření
příjemné,
divácky
vstřícné atmosféry. Z hlediska distributora je výhodné, že OSA 9 zaručuje hraní filmu po dobu zhruba jednoho měsíce v centru Prahy v kinech, která již mají vybudovanou pověst artových sálů a diváci do nich chodí
s tímto
vědomím.
Zároveň
distributorovi
ušetří
práci
s koordinací programování, protože kina v OSE 9 se mezi sebou domluví, v jakém sledu budou film hrát s ohledem na svůj vlastní program. Přínos
OSY
9
pro
zúčastněná
kina
spočívá
v tom,
že
se dostávají k filmovým kopiím dříve od premiéry, než pokud by o ně usilovala sama za sebe. Při programování premiérového titulu dává distributor přednost tomu, uvádět film ve větších kinech jako je kupříkladu Světozor. Sdružení v OSE 9 potom pomáhá menšímu Evaldu a MATu získat časnější přístup k filmové kopii, což by se jim v případě individuálního programování nepodařilo.
39
Divákům OSA 9 zase umožňuje, aby si podle svých možností zvolili místo i čas projekce. Diváci mají jistou garanci, že se filmy promítané v rámci OSY 9 po určitý času budou hrát ve zúčastněných kinech a vědí, že pokud na film nestihnou zajít v prvním týdnu do Světozoru, mohou si počkat, až film přijde do MATu, Evaldu či Aera. OSA 9 je zároveň i službou pro věrné diváky
pravidelně
sledující
program
těchto
kin,
neboť
jim
zaručuje, že takto distribuovaný film neopustí příliš rychle plátna kinosálů a film krátce po premiéře nezmizí hned mimo město, jako se to stávalo ještě v nedávné době, kdy film odehrálo premiérové kino a kdo film nestačil navštívit v prvních dvou týdnech, musel čekat, až se titul po několika měsících vrátí v repríze. Kromě výše uvedených důvodů úspěchu OSY 9 je pro její další
činnost
v budoucnosti
rozhodující
i
ta
skutečnost,
že
sdružení především funguje ekonomicky. Jde o princip výhodný pro několik stran najednou, který žádnému ze zainteresovaných subjektů nezpůsobuje nějaké zvláštní komplikace. Kina jsou sice nepatrně omezena ve svém zcela samostatném programování, což je ale na druhé straně vyváženo tím, že se brzy dostávají k titulům, které chtějí hrát. Pozitivem pro distributory je snazší a jednodušší nasazení jejich filmů do kin bez nadbytečné administrativy. Spolupráce kin pod hlavičkou OSY 9 je na domácím trhu s filmy strategickým tahem s kladným výsledkem, z něhož mají prospěch všechny strany: diváci, kina i distribuční společnosti. OSA 9 je výjimečným projektem, který se osvědčil a může být inspirací i pro další kina nejen u nás, ale i v zahraničí.
40
10.
BIBLIOGRAFIE
Literatura (–) (1997): Nové kino v centru. Večerník Praha, VII, č. 177 (10.9.), s. 5. (–) (2002): Aero – kino, ve kterém se budete vznášet. Večerník Praha, XII, č. 105 (6.5.), s. C. (–) (2006): Praha: mapa turistických zajímavostí. Praha: Kartografie. AUGUSTA, Pavel (ed.) (1998): Kniha o Praze 1. Praha: MILPO. AUGUSTA, Pavel (ed.) (1996): Kniha o Praze 2. Praha: MILPO. AUGUSTA, Pavel (ed.) (1994): Kniha o Praze 3. Praha: MILPO. BARTOŠEK, Luboš (1985): Náš film. Praha: Mladá fronta. BECK, Ondřej (2002): Pražské kino Aero v novém kabátě. (verifikováno 21.března 2007). BEDNAŘÍK, Pavel (2004): Výzva k pestrosti – alternativní distribuce v České republice. Filmové listy, 1, č. 1 (1.9.), s. 7. BENDOVÁ, Helena & DVOŘÁKOVÁ, Tereza (2002): Anketa – distributoři o distribuci. Cinepur, 11, č. 21, s. 30-31. BOROVAN, Aleš (2004): Malá kina se brání multiplexům. Hospodářské noviny, XLVIII,
č. 100 (21.5.), s. 32.
ček (2002): Aero si zachovalo ráz starého kina. Mladá fronta Dnes, XIII, č. 7 (9.1.), s. D. ČERMÁKOVÁ, Monika (1998): Kino Mat chce nabízet filmy, které nejsou jinde k vidění. Mladá fronta Dnes, IX, č. 200 (27.8.), s. 4. ČTK (2004): Artkina v Praze budou koordinovat uvádění uměleckých filmů. Hospodářské noviny, XLVIII, č. 176 (8.9.), s. 28.
41
DANIELIS, Aleš (2002): Filmový trh a umělecké filmy. Cinepur, 11, č. 21, s. 26-27. DVOŘÁKOVÁ, Tereza (2002): Distribuce umělecky náročných a nekomerčních filmů. Cinepur, 11, č. 21, s. 22. ema (2004): Kina budou více spolupracovat. Mladá fronta Dnes, XV, č. 209 (7.9.), s. C/2. GRONEMEYER, Andrea (2004): Film. Brno: Computer Press. HAVELKA, Jiří (1967): Kronika našeho filmu 1898 - 1965. Praha: Filmový ústav. HEJDUK, Marek (2004): Malá kina přežívají éru multikin. Mladá fronta Dnes, XV, č. 93 (20.4.), s. C/6. HILMERA, Jiří (1998a): Stavební historie pražských kinosálů. Iluminace, 10, č. 1, s. 119-164. HILMERA, Jiří (1998b): Stavební historie pražských kinosálů. Iluminace, 10, č. 2, s. 93-136. HILMERA, Jiří (1998c): Stavební historie pražských kinosálů. Iluminace, 10, č. 3, s. 93-128. HILMERA, Jiří (1998d): Stavební historie pražských kinosálů. Iluminace, 10, č. 4, s. 75-101. ids, pha (2001): Jsme jediný žižkovský monoplesk. Mladá fronta Dnes, XII, č. 9 (11.1.), s. 3. KAWIN, Bruce F. (1987): How Movies Work. New York: Macmillan Publishing Company. KONIGSBERG, Ira (1997): The Complete Film Dictionary. London: Bloomsbury Publishing. KOVÁŘOVÁ, Karolina (1999): Komerční filmy nepromítáme, protože lidé o ně neměli zájem, říká provozovatel Aera Pavel Rajčan. Mladá fronta Dnes, X, č. 29 (4.2.), s. 3. KOVÁŘOVÁ, Karolina (1998): Žižkovské kino Aero opět promítá. Mladá fronta Dnes, IX, č. 31 (6.2.), s. 3.
42
KŘIVÁNKOVÁ, Darina (2007): Kinoautomat se vrací. Lidové noviny, XX, č. 124 (29.5.), s. 19. KUBICA, Petr (2002): Filmové kluby. Cinepur, 11, č. 21, s. 23. MATUŠTÍKOVÁ, Michaela (1998): Kino, které přežilo. Večerník Praha, VIII, č. 26 (6.2.), s. 21. mon (1999): Kino Světozor má dva sály a kavárnu nejen pro diváky. Mladá fronta Dnes, X, č. 52 (3.3.), s. 3. PATOČKOVÁ, Martina (2005): Jak se dá přežít ve stínu multiplexu. Mladá fronta Dnes, XVI, č. 31 (7.2.), s. D/2. PEŠKA, Marek (2002): Malá kina se těch obřích nebojí. Večerník Praha, XII, č. 147 (25.6.), s. 6. POLANSKÁ, Jitka (2003): Jak se klubou klubová kina. Reflex, 14, č. 43 (23.10.), s. 30-32. PROKOPOVÁ, Alena (1995): Český film v roce 1994. In: Filmová ročenka 1994. Praha: Národní filmový archiv, s. 7-13. PTÁČEK, Luboš (ed.) (2000): Panorama českého filmu. Olomouc: Rubico. RAJČAN, Adam (online): Historie kina Světozor. (verifikováno 21. března 2007). sab (2002): Aero promítne i video. Večerník Praha, XII, č. 7 (9.1.), s. 4. spa (1994): Střihač Jan Mattlach buduje „filmový dům“ s technickým zázemím, kinem i klubem. Mladá fronta Dnes, V, č. 286 (6.12.), s. 18. SPÁČILOVÁ, Mirka (1994): Privatizace pražských kin: dvě varianty. Projekty dnes postupuje magistrát příslušnému ministerstvu. Mladá fronta Dnes, V, č. 50 (1.3.), s. 11. STRUSKOVÁ, Eva (1994): Český film v roce 1993. In: Filmová ročenka 1993. Praha: Národní filmový archiv, s. 9-13.
43
ŠEBEK, Miloslav & ŽELEZNÝ, Oldřich (1958): Filmová distribuce. Praha: Ediční sbor Československého filmu. ŠTÁBLA, Zdeněk (1989): Data a fakta z dějin československé kinematografie 1896 – 1945. Sv. 2. Praha: ČSFÚ. ŠTÁBLA, Zdeněk (1988): Data a fakta z dějin československé kinematografie 1896 – 1945. Sv. 1. Praha: ČSFÚ. WOHLHÖFNER, Vladimír (2004a): Malá kina zdraží. Zničí je obři? Večerník Praha, XIV, č. 105 (5.5.), s. 8. WOHLHÖFNER, Vladimír (2004b): Osa 9 propojí pražská kina. Večerník Praha, XIV, č. 2100 (8.9.), s. 11.
Webové stránky http://cs.wikipedia.org http://evald.cinemart.cz http://www.fdb.cz http://www.kinoaero.cz http://www.kinosvetozor.cz http://www.mat.cz http://www.osa9.cz http://www.radio1.cz
Prameny I. osobní rozhovory ANDRLE, Ivo: březen 2007 (Praha). JÍRA, Jan: březen 2006 (Praha). ZÁMOSTNÝ, Oldřich: březen 2007 (Praha). II. programy a propagační materiály kin Aero, Evald, MAT a Světozor Filmová ročenka. Praha: Národní filmový archiv. Filmový přehled.
44
11.
FILMOGRAFIE
Balada pro banditu (Vladimír Sís, Československo, 1978) Baraka – Odysea země (Baraka; Ron Fricke, 1992) Brazil (Terry Gilliam, Velká Británie, 1985) Brouk (Bug; Phil Hay, Matt Manfredi, USA, 2001) Casino Royale (Martin Campbell, Velká Británie – ČR – Německo – USA, 2006) Cléo od pěti do sedmi (Cléo de 5 à 7; Agnès Vardová, Francie, 1961) Černá kočka, bílý kocour (Crna maćka, beli maćor; Emir Kusturica, Francie – Německo – Jugoslávie, 1998) Člověk a jeho dům (Ján Roháč, Vladimír Svitáček, Československo, 1966) Dítě (L´Enfant; Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne, Belgie – Francie, 2005) 2046 (Wong Kar-Wai, Francie – Itálie – Čína – Hongkong, 2004) Dvojí život Veroniky (La double vie de Véronique; Krzysztof Kieślowski, Francie – Polsko – Norsko, 1991) Fimfárum 2 (Jan Balej, Vlasta Pospíšilová, Aurel Klimt, Břetislav Pojar, ČR, 2006) Harry Potter a Kámen mudrců (Harry Potter and the Sorcerer´s Stone; Chris Columbus, USA – Velká Británie, 2001) Harry Potter a Ohnivý pohár (Harry Potter and the Goblet of Fire; Mike Newell, USA – Velká Británie, 2005) Harry Potter a Tajemná komnata (Harry Potter and the Chamber of Secrets; Chris Columbus, USA – Německo, 2002) Harry Potter a vězeň z Azkabanu (Harry Potter and the Prisoner of Azkaban; Alfonso Cuarón, USA, 2004) Hold československé republiky Dohodě (Československo, 1918)
45
Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (Vladimír Morávek, ČR, 2005) Idioti (Idioterne; Lars von Trier, Dánsko – Francie – Itálie – Nizozemsko – Německo – Švédsko, 1998) Iné svety (Marko Škop, Slovensko – ČR, 2006) Jedna ruka netleská (David Ondříček, ČR, 2003) Kdo se bojí Virginie Woolfové? (Who´s Afraid of Virginia Woolf?; Mike Nichols, USA, 1966) Kdyby… (If…; Lindsay Anderson, Velká Británie, 1968) Kill Bill (Kill Bill Vol. 1.; Quentin Tarantino, USA, 2003) Kill Bill 2 (Kill Bill Vol. 2.; Quentin Tarantino, USA, 2004) Klepání na nebeskou bránu (Knockin´ on Heaven´s Door; Thomas Jahn, Německo, 1997) Kniha rekordů Šutky (Champions of Shutka. Šutka grad šampiona.; Aleksandar Manić, Srbsko a Černá Hora – ČR – Finsko, 2005) Kolja (Jan Svěrák, ČR – Velká Británie – Francie, 1996) Křižník Potěmkin (Broněnosec Poťomkin; Sergej Ejzenštejn, SSSR, 1925) Madla z cihelny (Vladimír Slavínský, Československo, 1933) Marcela (Helena Třeštíková, ČR, 2006) Mechanický
pomeranč
(A
Clockwork
Orange;
Stanley
Kubrick,
Velká Británie, 1971) Metropolis (Fritz Lang, Německo, 1926) Mistři (Marek Najbrt, ČR, 2004) Moderní doba (Modern Times; Charlie Chaplin, USA, 1936) Motocyklové deníky (Diarios de motocicleta; Walter Salles, Velká Británie – USA – Francie, 2004) Na sever Severozápadní linkou (North by Northwest; Alfred Hitchcock, USA, 1959) Návrat (Vozvraščenije; Andrej Zvjagincev, Rusko, 2003)
46
Návrat idiota (Saša Gedeon, ČR, 1999) Na východ od ráje (East of Eden; Elia Kazan, USA, 1955) Nebe nad Berlínem (Der Himmel über Berlin; Wim Wenders, Německo – Francie, 1987) Pán prstenů: Dvě věže (The Lord of the Rings: The Two Towers; Peter Jackson, USA – Nový Zéland – Německo, 2002) Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (The Lord of the Rings: The Fellowship of the Ring; Peter Jackson, Nový Zéland – USA, 2001) Pán prstenů: Návrat krále (The Lord of the Rings: The Return of the King; Peter Jackson, USA – Nový Zéland, 2003) Pink Floyd: The Wall (Alan Parker, Velká Británie, 1982) Plechový
bubínek
(Die
Blechtrommel.
Le
tambour.;
Volker
Schlöndorff, Německo – Francie, 1979) Pornografický
vztah
(Une
liaison
pornographique;
Frédéric
Fonteyne, Belgie – Francie – Lucembursko – Švýcarsko, 1999) Prolomit vlny (Breaking the Waves; Lars von Trier, Dánsko – Švédsko – Francie – Nizozemsko – Norsko, 1996) Půlnoční kovboj (Midnight Cowboy; John Schlesinger, USA, 1969) Salò aneb 120 dnů Sodomy (Salò o le 120 giornate di Sodoma; Pier Paolo Pasolini, Itálie – Francie, 1975) Samaritánka (Samaria. Samaritan Girl.; Kim Ki-duk, Jižní Korea, 2004) Samotáři (David Ondříček, ČR – Slovinsko, 2000) Sejdeme se v Eurocampu (Erika Hníková, ČR, 2006) Sluneční stát (Martin Šulík, ČR – Slovensko, 2005) Stvořeni pro lásku (Dut yeung nin wa. Hua yang nian hua. In the Mood for Love.; Wong Kar-Wai, Hongkong – Francie, 2000) Super Size Me (Morgan Spurlock, USA, 2004) Svéráz národního lovu (Osobennosti nacionalnoj ochoty; Alexandr Rogožkin, Rusko, 1995)
47
Šestnáctiletá (Jan A. Palouš, Československo, 1918) Tmavomodrý svět (Jan Svěrák, ČR, 2001) Tsotsi (Gavin Hood, Jihoafrická republika – Velká Británie, 2005) Věčný svit neposkvrněné mysli (Eternal Sunshine of the Spotless Mind; Michel Gondry, USA, 2004) Volver (Pedro Almodóvar, Španělsko, 2005) Vše o mé matce (Todo sobre mi madre. Tout sur ma mère.; Pedro Almodóvar, Španělsko – Francie, 1999) Všechno je, jak má být (Lust och fägring stor; Bo Widerberg, Švédsko – Dánsko, 1995) Výlet (Alice Nellis, ČR – Slovensko, 2002) Wallace a Gromit: Prokletí králíkodlaka (Wallace & Gromit in The Curse of the Were-Rabbit; Nick Park, Steve Box, Velká Británie, 2005) Zrcadlo (Zerkalo; Andrej Tarkovskij, SSSR, 1974) Zvedá se vítr (The Wind That Shakes the Barley; Ken Loach, Velká Británie – Německo – Itálie – Španělsko – Francie – Irsko, 2006) Zvětšenina
(Blowup;
Michelangelo
Antonioni,
Velká
Británie,
1966) Život Briana (Monty Python´s Life of Brian; Terry Jones, Velká Británie, 1979) Životy těch druhých (Das Leben der Anderen; Florian Henckel von Donnersmarck, Německo, 2006)
48
12.
ENGLISH RESUMÉ
The thesis describes a unique OSA 9 project of four Prague art cinemas in the area of a joint action in films distribution. Aero, Evald, MAT and Světozor cinemas joined and created a purpose association with the aim to provide their viewers with good quality films during the weeks of the firs-run movies and keep them on the screen of good quality cinemas as long as possible. The above cinemas are joined not only by pursuit to project art films, by an ingenious dramaturgy and a wide range of regular cinema-goers,
but
also
by
the
line
of
tram
no.9.
„To
the
traditional cinemas by traditional line no.9“ was the idea that intituled the project. The OSA 9 came into operation on September the 9th 2004. Up to now in the above mentioned cinemas through OSA 9 there were performed more than 130 films of largely art character from the production of native and world authors. Partially the joint programming still leaves a sufficient room for specific activities of all four cinemas (like cine-meetings and film festivals). The playing profile of cinemas is not affected by OSA 9 and each of these cinemas preserves its originality thanks to which it is sought after by the viewers. The cinemas co-operation is benefiting in many ways: The film projection during a longer time period is guaranteed for the OSA 9 distributors. The system of gradual projections in cinemas with a strong base of art viewers enables a maximal usage of the film commercial potential. At the same time the distributor is released from the work with programming co-ordination, because the cinemas joined in OSE 9 make themselves understood in which sequence
they
will
show
the
film
with
regard
to
their
own
49
programme.
OSA
9
contribution
to
the
participated
cinemas
consists in the fact that they get to the film copies earlier than if they themselves should strive after them. The OSA 9 enables the viewers to choose the time and place of projection according to their possibilities and it guarantees that the film distributed in this way will not leave the screens of cine-halls too quickly. The economic success of the project is one of the reasons why OSA 9 will function in the future too.
50
PŘÍLOHY
51
SEZNAM FILMŮ DISTRIBUOVANÝCH OSOU 9∗
Až přijde kocour (Vojtěch Jasný, Československo, 1963) [3] Beastie Boys: 50 kamer a 40 tisíc očí (Awesome; I Fuckin´Shot That!; Nathanial Hörnblowér [Adam Yauch], USA, 2006) Božská Julie (Being Julia; István Szabó, Kanada – Velká Británie – Maďarsko – USA, 2004) Bratři (Brødre; Susanne Bierová, Dánsko, 2004) Brazil (Terry Gilliam, Velká Británie, 1985) [1] Brouk (Bug; Phil Hay, Matt Manfredi, USA, 2001) Cesta domů (Wo de fu qin mu qin; Zhang Yimou, Čína, 1999) [5] Cléo od pěti do sedmi (Cléo de 5 à 7; Agnès Vardová, Francie, 1961) [5] Commitments (The Commitments; Alan Parker, Velká Británie – USA, 1991) [3] Company
(The
Company;
Robert
Altman,
Německo
–
Velká
Británie, 2003) Čas (Shi gan; Kim Ki-duk, Jižní Korea – Japonsko, 2006) Čas, který zbývá (Le temps qui reste; François Ozon, Francie, 2005) Číňan (Kinamand; Henrik Ruben Genz, Dánsko – Norsko – Švédsko, 2005) Démanty noci (Jan Němec, Československo, 1964) [4] Devátý den (Der neunte Tag; Volker Schlöndorff, Německo – Lucembursko, 2004) Dítě (L´Enfant; Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne, Belgie – Francie, 2005) [3] ∗
Seznam filmů není úplný, neboť zvláště zpočátku, kdy se projekt teprve rozbíhal, nebylo možné přesně určit, který film je distribuován právě prostřednictvím OSY 9. Informace o zařazení filmu do OSY 9 jsou čerpány z programů kin Aero, Evald a MAT z let 2005 až 2007 a ze zvláštních propagačních letáků OSY 9. Seznam zahrnuje filmy do května 2007 včetně.
52
Doo Wop (David Lanzmann, Francie, 2004) 2046 (Wong Kar-Wai, Francie – Itálie – Čína – Hongkong, 2004) Dveře v podlaze (The Door in the Floor; Tod Williams, USA, 2004) Dvojí život Veroniky (La double vie de Véronique; Krzysztof Kieślowski, Francie – Polsko – Norsko, 1991) [3] Faktótum (Factotum; Bent Hamer, Norsko – USA – Německo – Itálie – Francie, 2005) Fimfárum 2 (Jan Balej, Vlasta Pospíšilová, Aurel Klimt, Břetislav Pojar, ČR, 2006) Goyovy přízraky (Goya´s Ghosts; Miloš Forman, Španělsko – USA, 2006) Hezké chvilky bez záruky (Věra Chytilová, ČR, 2006) Hlas moře (Mar adentro; Alejandro Amenábar, Španělsko, 2004) Hooligans (Green Street Hooligans; Lexi Alexanderová, Velká Británie – USA, 2004) Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (Vladimír Morávek, ČR, 2005) Indián a sestřička (Dan Wlodarczyk, ČR, 2006) Iné svety (Marko Škop, Slovensko – ČR, 2006) Jaro, léto, podzim, zima… a jaro (Bom yeoreum gaeul gyeoul… geurigo bom; Kim Ki-duk, Jižní Korea – Německo, 2003) Jméno kódu: Rubín (Jan Němec, ČR, 1996) [4] Kafe a cigára (Coffee and Cigarettes; Jim Jarmusch, USA – Japonsko – Itálie, 2003) Kachní sezóna (Temporada de patos; Fernando Eimbcke, Mexiko, 2004) Kdo je tady ředitel? (Direktøren for det hele; Lars von Trier, Dánsko – Švédsko, 2006)
53
Kdo se bojí Virginie Woolfové? (Who´s Afraid of Virginia Woolf?; Mike Nichols, USA, 1966) [2] Kdyby… (If…; Lindsay Anderson, Velká Británie, 1968) [3] Když Otar odešel (Depuis qu´Otar est parti…; Julie Bertuccelliová, Francie – Belgie, 2003) Kletba bratří Grimmů (The Brothers Grimm; Terry Gilliam, Velká Británie – ČR, 2005) Kniha rekordů Šutky (Champions of Shutka. Šutka grad šampiona.; Aleksandar Manić, Srbsko a Černá Hora – ČR – Finsko, 2005) Krajina mého srdce (Jan Němec, ČR, 2004) [4] Krajina přílivu (Tideland; Terry Gilliam, Kanada – Velká Británie, 2005) Křižník Potěmkin (Broněnosec Poťomkin; Sergej Ejzenštejn, SSSR, 1925) [3] Kupředu levá, kupředu pravá (Linda Jablonská, ČR, 2006) Luk (Hwal. The Bow.; Kim Ki-duk, Jižní Korea – Japonsko, 2005) Manderlay (Lars von Trier, Dánsko – Švédsko – Francie – Velká Británie – Německo – Nizozemsko, 2005) Marcela (Helena Třeštíková, ČR, 2006) Match Point – Hra osudu (Match Point; Woody Allen, Velká Británie – USA – Lucembursko, 2005) Mechanický pomeranč (A Clockwork Orange; Stanley Kubrick, Velká Británie, 1971) [5] Melinda a Melinda (Melinda and Melinda; Woody Allen, USA, 2004) Metropolis (Fritz Lang, Německo, 1926) [2] Million Dollar Baby (Clint Eastwood, USA, 2004) Moderní doba (Modern Times; Charlie Chaplin, USA, 1936) [2] Motocyklové deníky (Diarios de motocicleta; Walter Salles, Velká Británie – USA – Francie, 2004) [3]
54
Mučedníci lásky (Jan Němec, Československo, 1966) [4] Napola (Dennis Gansel, Německo, 2004) Na sever Severozápadní linkou (North by Northwest; Alfred Hitchcock, USA, 1959) [5] Nauka o snech (The Science of Sleep. La science des rêves.; Michel Gondry, Francie – Itálie, 2006) Na východ od ráje (East of Eden; Elia Kazan, USA, 1955) [3] Nebe nad Berlínem (Der Himmel über Berlin; Wim Wenders, Německo – Francie, 1987) [1] Nebohá paní Pomsta (Chinjeolhan Geum-ja ssi. Sympathy for Lady Vengeance.; Park Chan-wook, Jižní Korea, 2005) Nechoď klepat na dveře (Don´t Come Knocking; Wim Wenders, Německo – Francie – Velká Británie – USA, 2005) Nejlepší sportovec století (Sportman van de eeuw; Mischa Alexander, Nizozemsko – Německo – Švédsko, 2006) Noční hovory s matkou (Jan Němec, ČR, 2001) [4] O slavnosti a hostech (Jan Němec, Československo, 1966) [4] Občan pes (Mah nakorn; Wisit Sasanatieng, Thajsko, 2004) Občanská výchova (Die fetten Jahre sind vorbei; Hans Weingartner, Německo – Rakousko, 2004) Old Boy (Oldboy; Park Chan-wook, Jižní Korea, 2003) Otec na služební cestě (Otac na službenom putu; Emir Kusturica, Jugoslávie, 1985) [2] Pád Třetí říše (Der Untergang; Oliver Hirschbiegel, Německo, 2004) Pat Garrett a Billy the Kid (Sam Peckinpah, USA, 1973) [5] Perličky na dně (Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chytilová, Jaromil Jireš, Československo, 1965) [4] 5x2 (François Ozon, Francie, 2004)
55
Pět překážek (De fem benspaend; Jørgen Leth, Lars von Trier, Dánsko – Švýcarsko – Belgie – Francie, 2003) Pink Floyd: The Wall (Alan Parker, Velká Británie, 1982) [1] Plechový bubínek (Die Blechtrommel. Le tambour.; Volker Schlöndorff, Německo – Francie, 1979) [2] Prokletá Argentina (Imagining Argentina; Christopher Hampton, Velká Británie – Španělsko, 2003) Proposition (The Proposition; John Hillcoat, Austrálie – Velká Británie, 2004) Proti zdi (Gegen die Wand; Fatih Akin, Německo, 2003) Příběh o uplakaném velbloudovi (Die Geschichte vom weinenden Kamel; Byambasuren Davaaová, Luigi Falorni, Německo – Mongolsko, 2003) Příběhy obyčejného šílenství (Petr Zelenka, ČR – Slovensko – Německo, 2005) Půlnoční kovboj (Midnight Cowboy; John Schlesinger, USA, 1969) [2] Ráj hned teď (Paradise Now. Al-jenna-an.; Hany Abu-Assad, Nizozemsko – Izrael – Německo – Francie, 2005) Red Road (Andrea Arnoldová, Velká Británie, 2006) Restart (Julius Ševčík, ČR – Finsko, 2005) Revizoři (Kontroll; Nimród Antal, Maďarsko, 2003) [2] Salò aneb 120 dnů Sodomy (Salò o le 120 giornate di Sodoma; Pier Paolo Pasolini, Itálie – Francie, 1975) [1] Samaritánka (Samaria. Samaritan Girl.; Kim Ki-duk, Jižní Korea, 2004) Sejdeme se v Eurocampu (Erika Hníková, ČR, 2006) Sherrybaby (Laurie Collyerová, USA, 2006) Shortbus (John Cameron Mitchell, USA, 2006)
56
Show začíná (Mrs. Henderson Presents; Stephen Frears, Velká Británie, 2005) Sin City – město hříchu (Sin City; Frank Miller, Robert Rodriguez, Quentin Tarantino, USA, 2005) Skřítek (Tomáš Vorel, ČR, 2005) Sluneční stát (Martin Šulík, ČR – Slovensko, 2005) Snídaně na Plutu (Breakfast on Pluto; Neil Jordan, Irsko – Velká Británie, 2005) Sólokapr (Scoop; Woody Allen, Velká Británie – USA, 2006) Souboj s nebem (Batalla en el cielo; Carlos Reygadas, Mexiko – Francie – Německo – Belgie – Nizozemsko, 2005) Spalovač mrtvol (Juraj Herz, Československo, 1968) [1] Stopařův průvodce po Galaxii (The Hitchhiker´s Guide to the Galaxy; Garth Jennings, USA – Velká Británie, 2005) Super Size Me (Morgan Spurlock, USA, 2004) Světla v soumraku (Laitakaupungin valot; Aki Kaurismäki, Finsko – Francie – Německo, 2006) Šílení (Jan Švankmajer, ČR – Slovensko, 2005) Špatná výchova (La mala educación; Pedro Almodóvar, Španělsko, 2004) Štěstí (Bohdan Sláma, ČR – Německo, 2005) Tajemství slov (La vida secreta de las palabras; Isabel Coixetová, Španělsko, 2005) Taking Off (Miloš Forman, USA, 1971) [2] Taxidermia (György Pálfi, Maďarsko – Rakousko – Francie, 2006) [5] THX 1138 (George Lucas, USA, 1970) [3] Toyen (Jan Němec, ČR, 2005) [4] Transylvania (Tony Gatlif, Francie, 2006) Třetí muž (The Third Man; Carol Reed, Velká Británie, 1949) [5]
57
3-Iron (Bin-jip; Kim Ki-duk, Jižní Korea – Japonsko, 2004) Tsotsi (Gavin Hood, Jihoafrická republika – Velká Británie, 2005) [5] U konce s dechem (A bout de souffle; Jean-Luc Godard, Francie, 1959) [3] Unaveni sluncem (Utomljonnyje solncem. Soleil trompeur.; Nikita Michalkov, Rusko – Francie, 1994) [1] Utržený ze řetězu (Danny the Dog. Unleashed.; Louis Leterrier, Francie – Velká Británie – USA, 2004) V žáru královské lásky (Jan Němec, Československo, 1990) [4] Vera Drake – žena dvou tváří (Vera Drake; Mike Leigh, Velká Británie – Francie, 2004) [2] Věčný svit neposkvrněné mysli (Eternal Sunshine of the Spotless Mind; Michel Gondry, USA, 2004) Vinci (Juliusz Machulski, Polsko, 2004) Vojtěch, řečený sirotek (Zdeněk Tyc, Československo, 1989) [2] Volver (Pedro Almodóvar, Španělsko, 2005) Vodka Lemon (Hiner Saleem; Francie – Švýcarsko – Arménie – Itálie, 2003) Walk the Line (James Mangold, USA – Německo, 2005) Wallace a Gromit: Prokletí králíkodlaka (Wallace & Gromit in The Curse of the Were-Rabbit; Nick Park, Steve Box, Velká Británie, 2005) Země hojnosti (Land of Plenty; Wim Wenders, Německo – USA, 2004) Zítra nehrajeme! (A Prairie Home Companion; Robert Altman, USA, 2006) Zrcadlo (Zerkalo; Andrej Tarkovskij, SSSR, 1974) [5] Ztracené město (The Lost City; Andy Garcia, USA, 2005)
58
Zvedá se vítr (The Wind That Shakes the Barley; Ken Loach, Velká Británie – Německo – Itálie – Španělsko – Francie – Irsko, 2006) [5] Zvětšenina (Blowup; Michelangelo Antonioni, Velká Británie, 1966) [1] Život a smrt Petera Sellerse (The Life and Death of Peter Sellers; Stephen Hopkins, USA – Velká Británie, 2004) Život Briana (Monty Python´s Life of Brian; Terry Jones, Velká Británie, 1979) [1] Život je zázrak (Life Is a Miracle. La vie est un miracle! Život je čudo.; Emir Kusturica, Francie – Srbsko a Černá Hora, 2004) Životy těch druhých (Das Leben der Anderen; Florian Henckel von Donnersmarck, Německo, 2006) Žralok v hlavě (Maria Procházková, ČR, 2005)
[1] Přehlídka filmů Osm a půl – výběr nejlepších filmů z uplynulých deseti ročníků Projektu 100. [2] 11. putovní přehlídka domácí a světové kinematografie Projekt 100 – rok 2005. [3] 12. putovní přehlídka domácí a světové kinematografie Projekt 100 – rok 2006. [4] Přehlídka 70 filmových let Jana Němce. [5] 13. putovní přehlídka domácí a světové kinematografie Projekt 100 – rok 2007.
59
ROZHOVOR S IVO ANDRLEM
Projekt OSA 9 byl odstartován 9. září 2004, ale spolupráce zúčastněných kin existovala již dříve. Jak důležitou roli hrály vaše předchozí osobní kontakty? Hodně, protože je to postavené na lidech, kteří spolupracují a
znají
se
nějakým
způsobem.
Jinak
to
nejde.
Impulsem,
vynálezcem toho celého systému, byl ještě Jan Jíra, který dneska funguje v CinemArtu jako poradce ve výslužbě. Ale to byl asi jeho nápad, je tady už dlouhá léta člověkem, který na poli kinařství je velkou autoritou a dal spoustu impulsů na mnoho věcí. On založil CinemArt, to byla první artová distribuce v Čechách, dlouhá léta řídil Evald a my jsme měli s ním velice přátelské vztahy, často jsme za ním chodili se poradit a tak dál a on přišel s tím nápadem.
Jak dlouho jste projekt připravovali? My jsme nezakládali žádnou právnickou osobu, nic takového, je to účelové sdružení bez nějakých úřadů, takže výrazná příprava na ten vznik nebyla potřeba.
Kdo
rozhoduje
prostřednictvím
o
tom,
OSY
9?
jaký
film
Existuje
bude shoda
distribuován při
právě
rozhodnutí
o
zařazení určitého filmu do OSY 9 nebo má někdo „poslední“ slovo? Běží to na principu, že se občas sejdeme, díváme se na plány distributorů, co chystají do budoucna a pokud tam jsou tituly, na kterých se shodneme, že je všechna čtyři kina chtějí hrát, tak se
60
snažíme vymyslet, kdy by se nám to hodilo tak, abychom sladili to hraní po sobě a oslovujeme distributory. Každé kino má představu o tom, co chce hrát a když se ty představy na nějakém titulu protnou, tak je to ten film. Když některé z těch kin řekne, že ten film nechce hrát, tak zkrátka ta ostatní kina si ho naprogramují individuálně, ale neřeší se harmonizace nebo nasazení filmu ve všech čtyřech kinech, to si pak řeší každý za sebe. Je tam samozřejmě vůdčí role Světozoru, který je největší a nejnavštěvovanější a distributoři na něj slyší nejvíce, to je ten vůdce, ale Světozor je v pozici, že když chcete po distributorovi kopii na řekněme tři nebo čtyři týdny od premiéry, tak Světozor málokterý film hraje tři nebo čtyři týdny v kuse. Zahraje ho týden, maximálně
dva,
u
těch
lepších
nebo
potenciálně
úspěšnějších
titulů, a potom tam zbývá ten třetí, čtvrtý týden, který se zase ale o hodně více líbí MATu a Evaldu, protože kdyby šli samostatně za distributorem, tak ho nedostanou ani třetí ani čtvrtý, ale třeba sedmý, osmý týden. Takže je to taková vzájemná výpomoc, která se dobře doplňuje. Světozoru to ulehčí v tom, že těch filmů je tolik, že je neudrží po tři týdny, takže po tom prvním nebo druhém týdnu je může předat dál a těm dvěma menším kinům, jako je MAT a Evald, to pomůže v tom, že se takhle dostanou k filmům dříve, než by se dostávali sami. Na tom to funguje, to je ta nejlákavější věc z pohledu těch kin. K tomu je samozřejmě Aero, které ale nehraje týdenní cykly, hraje film vždycky jeden nebo dva dny, takže tam se to většinou řeší, že když je kopie ve Světozoru, tak jeden nebo dva dny z toho ho uvede taky Aero. Vkus těch kin zůstává nedotčen OSOU, není dané, že by někdo řekl, tohle je film pro OSU 9 a musíte to hrát. Funguje to naopak, že ta kina sama přemýšlí o tom, co chtějí hrát a tím, že spolu komunikujeme, tak víme, jestli nějaký titul se objevuje u
61
všech čtyř a když ano, tak to je ten, který potom se snažíme dostat výhodně dřív a jít s tou nabídkou za distributorem.
Kdo je hlavním koordinátorem OSY 9? Jelikož já programuji Světozor, tak nějak z logiky věci to mám na starosti. Stejně jsem s těmi distributory v kontaktu, tak řešíme i tu OSU. Ale jinak se dělíme o práci, tu zbylou, mezi sebe spravedlivým dílem.
Jaký typ filmů je podle Vašeho názoru třeba opatrovat v tomto specifickém
distribučním
okruhu
a
věnovat
jim
zvláštní
pozornost? To se netýká jenom OSY 9, to se týká všeho, co ta kina dělají. OSA 9 není výhodná jenom pro kina, ale je výhodná pro ty distribučky, nebo snad, a je i výhodná pro diváka. Protože to jsou všechno kina, která hrají určitý typ filmů, které nejdou ve třiceti čtyřiceti kopiích a je snadné je najít, ale týká se to většinou filmů, které mají menší distribuční firmy. Mají třeba dvě kopie nebo tři a vlastně před vznikem třeba Světozoru v té nové podobě, to byl veliký problém, když máte utratit peníze a máte dvě kopie, tak chcete samozřejmě, aby ta kopie se co nejčastěji hrála a ideálně na místě, kde jsou pro ni diváci a kde chtějí ten typ filmu vidět. A takový distributor potom stojí před volbou, tak dobře, buď teď se pokusím obvolat všechna tato kina, mám dva menší sály Evald, MAT po týdnu, pak jsou tady kina jako je Oko, Aero, které mi to zahrají jeden den, ale když to budu dělat já sám, tak těžko se mi podaří zkoordinovat, aby ten MAT a Evald to hráli za sebou.
62
Každé to kino má nějakou jinou představu, to znamená, může se stát, že ta kopie po premiéře bude někde ve sklepě, protože zrovna
v tom
termínu
ji
nikdo
nechce.
S řešením
samozřejmě
přicházejí i multiplexy, které i ty artové filmy některé hrají, jako např. Village Cinemas na Smíchově má dva artové Europa Cinema sály nebo Nový Smíchov, Slovanský dům, kteří přijdou s tím, že vám tu kopii vezmou na dva nebo tři týdny, což je fajn a určitě je to pomoc, ale když těch kopií nemáte nazbyt, velice váháte, jestli ten film v multiplexu se potká s divákem. Jestli to třeba není typ filmu, na který do multiplexu diváci vůbec nepřijdou, protože i v tom artovém poli filmovém jsou tituly, které můžou fungovat i v multiplexu i v normálním kině, ale jsou tam tituly, na které zkrátka do multiplexu lidi nepřijdou. A pro toho malého distributora je to šílená věc, když se stane, že má tu kopii na tři týdny od premiéry v multiplexu a nechodí
tam
na
něj
lidé
celé
ty
tři
týdny
nebo
dva
a
je
to
samozřejmě to nejtěžší, co se může stát. A když v tom okamžiku najednou
vznikne
OSA 9,
která
za
tím distributorem přijde
a
řekne, tak my jsme ta kina, kde pravděpodobně je i divák pro váš film a teď nově jsme schopní se sami mezi sebou zkoordinovat, ušetřit vám tu práci a tu kopii nám můžete dát na tři týdny, na čtyři a my ji v kuse udržíme v Praze na plátně, tak samozřejmě toto je asi ideální, co menší distributor nebo i větší distributor, když má menší film, chce slyšet, že má to místo, kde ten film chce mít a má ho v kuse nasazený tak, aby byl maximálně využitý. Čili z toho pohledu je to asi něco, co přivítali distributoři a diváci také, protože kolem roku 2002, před tou OSOU byly filmy, které šly do distribuce, vy jste o nich věděla, že jde něco hrozně dobrého, v nějakém
ale
pak
kině.
bylo
Musel
třeba to
docela
člověk
složité
sledovat
a
to
chytit
když
někde
nemohl
ve
63
čtvrtek večer někam jít, tak pak se to hrálo ještě za týden někde, to třeba taky nevyšlo a pak bylo poměrně těžké se k tomu filmu dostat, když zrovna člověk nechtěl jít do multiplexu. Takže i pro diváka, věříme, je to šance, kdy dlouhodobě titul, který pro něho může být atraktivní, je v jednom z těch čtyř kin na plátně udržený. Samozřejmě divákovi může být jedno, jestli to je v OSE, do toho se programuje Lucerna, Oko a tak dále, těch možností je najednou víc a doufám, že to tak je vnímané, že je teď snazší ten film si chytit a jít na něj.
Jak na projekt reagují diváci? Nejvíce potenciál OSY je naplněný v zákulisí programování, v obchodním vztahu, v pracovním vztahu těch kin s distributorem. Tam je ten potenciál využíván maximálně. OSA 9 vlastně nebyla ani nějakou velkou kampaní představena, jsou to taková jenom drobná upozorňování, přestože máme zkušenost, že když už někdo se to dozví, tak je to velice dobře vnímané, je to jako určitý fór a zároveň sympatická věc. Lidé na to docela reagují, ale nedělali jsme to, že bychom opustili individuální propagaci těch kin a spojili
se
a
začali
propagovat
ta
kina
společně
pod
OSOU
9
Ty
už
nějakým silným způsobem. Programy
OSY
9
bývaly
v tramvajích
devítkách.
nevydáváme, my jsme to zastavili a zastavili jsme ty tramvaje s tím, že tam to lidé už znají a řekli jsme si, tak pojďme udělat něco dalšího
a
takhle
po
roce
střídat
média
různá,
kudy
budeme
upozorňovat na to, že to existuje, aby to neumřelo úplně. Budeme teď dělat rádiovou kampaň rok na Rádiu 1, co bude speciálně pro OSU 9 upozorňovací, ale propagace leží v těch kinech samotných, takže neplujeme po tom jako po nějaké koordinované kampani.
64
Hlavní náplň OSY 9 je při programování, při té práci. To znamená, myslím si, z devadesáti procent diváci ani nerozliší, že jdou na film, který je v nějaké OSE 9 zařazen. To, myslím si, že k tomu
koncovému
divákovi
se
nedostává
nebo
je
to
taková
minoritní informace, kterou tam neposíláme. Ale minimálně na začátku,
teď
to
úplně
tak
aktuální
není,
jsme
o
tom
dost
přemýšleli, jak moc to je dobré vystavit ven, jak moc to může pomoci, protože na to třeba velice zareagovali novináři, na ten vznik OSY 9 jako na něco nového, na nějakou kooperaci kin místo soupeření. Je samozřejmě problém, že když se dělá reklama na OSU 9, tak by měl vznikat nějaký společný fond těch kin, který by to platil. Takový fond žádný není, my nejsme žádná právnická osoba jako
OSA 9, která
by
měla
nějaké
vlastní
hospodaření,
takže
částečně se to hradí z grantů magistrátu, když tiskneme nějaké letáky OSY 9 a částečně z nějakých prostředků, kdy skutečně o ty náklady se dělíme mezi sebe. Máme vymyšlený klíč tak, aby každé kino platilo poměrně tomu, jak je velké nebo kolik do něho chodí lidí. Když je nějaký společný náklad, dělí se to tak, že tam samozřejmě markantní,
je
převaha
protože
Světozoru
zkrátka
tam
i
chodí
v placení nejvíc
lidí
těch a
nákladů nejvíc
se
vydělá. Ale myslím si, že nepůjdeme tou cestou, že bychom se spojovali i nějak finančně a začali řešit společnou propagaci. To je spíše pořád okrajovější věc. Jsme hrdí, že se nám spolupráce daří, je to takové ojedinělé. Myslím si, že kdo zná jedno nebo dvě z těch kin, tak asi pochopí tu atmosféru a co to je za sdružení lidí a když tam vidí názvy těch kin, může se vůči tomu nějak vymezovat. Tomu, kdo v Praze žije, ty čtyři názvy kin jasně říkají, o co asi tak zhruba jde, a tím to pomáhá samozřejmě.
65
Jsou dána nějaká kritéria, příp. jaká, na jejichž základě je film distribuován prostřednictvím OSY 9? OSA se neprofiluje nějakou vlastní dramaturgií, je to spíše průsečík dramaturgií jednotlivých kin, než že by měla ambice vytvářet
nějakou
vlastní
dramaturgii,
to
ne.
To
se
dá
spíše
obecněji jmenovat, že to jsou věci, které by ta kina hrála asi i bez OSY 9, ale do OSY 9 se dostanou proto, že je chtějí hrát všechna čtyři kina a že je šance film dostat. Je hodně filmů, o které jsme usilovali
do
OSY
9,
ale
nemohli
jsme
je
mít,
protože
třeba
distributor se rozhodl, že nám je nedá do premiéry nebo že zkrátka nám je nedá vůbec nebo my jsme je nemohli hrát, protože byla nějaká přehlídka, tak ten film nemohl zrovna běžet v těch kinech. Takhle dramaturgii
to
není
má
a
dobré když
analyzovat,
se
dají
každé
to
dohromady,
kino
tak
nějakou
z toho
lze
jednoduchým sítem vybrat nějaké tituly, na kterých se shodneme. Pak v těch diskusích se navzájem ovlivňujeme a třeba by se stalo, nebýt OSY 9, tak některý film v některých kinech vůbec nešel, ale že se navzájem na ně upozorníme a přesvědčíme o jeho kvalitách nebo minimálně třeba o nějakém komerčním potenciálu, že na to může
někdo
přijít
k nám
do
kin,
tak
samozřejmě
tím
se
ovlivňujeme. Ale není to tak, že bychom si řekli, OSA 9 bude hrát evropské filmy, bude hrát filmy jenom staré nebo jenom nové, nic takového nepadlo, to ale vyplývá z přirozené blízkosti dramaturgií těch kin. Kdybychom chtěli dělat OSU 9 s Novým Smíchovem, tak je to složitější, protože se míjíme v titulech, ale tím, že OSA 9 logicky
jsou
kina,
která
se
potkávají
hodně
atmosférou
a
dramaturgií, tak samozřejmě těch titulů tam spadá hodně. Ale ten impuls spíše sledoval něco, co už existovalo, nějak to pojmenoval a dal tomu koordinaci trošku, než aby sám přinášel nějaký nový pohled na dramaturgii.
66
Při
zahájení
zamýšlené
projektu
spolupráci
byla OSY
v tisku 9
se
uvedena
informace
zahraničními
o
kulturními
středisky a jinými kulturními institucemi. Jak se daří tento záměr naplňovat? Tak si nevzpomínám, jestli jsme něco takového v rámci OSY dělali,
ale
myslím, že
přemýšlíme společnou
o
ne.
nějakých
přehlídku,
Je
fakt,
že
společných
společné
docela
aktivitách,
happeningy,
často sedíme jako
upozornit
a
vytvořit na
OSU
nějakou společnou akcí těch kin. Máme různé nápady vymyšlené, ale jak je to nadstavba pro každé kino, tak to nemůže být úplně prioritní
věc,
takže
často
k
realizaci
dochází
až
za
poměrně
dlouhou dobu. OSA 9 není to, co můžeme dělat jako první, když přijdeme do práce. Nejdříve je potřeba udělat kino a potom je možné se zabývat OSOU 9 a vymýšlet nějaké nadstavby typu, že kdo navštíví všechna čtyři kina během jednoho měsíce, tak dostane zdarma vstup do kteréhokoliv z těch kin, nebo nějaké nonstop projekce.
Teď
možná
něco
proběhne,
třeba
že
v každém
kině
pojedou pořád dokola o nějakém víkendu určité díly z Návštěvníků a člověk bude moci projet všechna čtyři kina a v každém se podívá na část. Takovéhle věci nás napadají, ale k jejich naplnění je ještě cesta daleká. To není tak, že by někdo byl vyhrazený na to, aby se o to staral a dokázal to dokoordinovat se všemi těmi čtyřmi kiny. Pořád je to na lidech, kteří normálně v praxi ta kina dělají, takže je to něco navíc. Ta akčnost není úplně dobrá a rychlá, ale to je přirozené, to neříkám jako stesk, to tak je, a tím pádem třeba i nějaká ambice dělat společné přehlídky a jednorázové projekce a tak dále, není úplně teď aktuální, protože realita je taková, že to kino si pořád musí udržovat to svoje. Samozřejmě na začátku to jsou věci, které se na papír napíšou a v dobrém mínění, v dobré
67
vůli, jako že by bylo hezké to dělat a že snad i bude možné to dělat, ale to potom realita ukáže, na co nám síly stačí, a na co ne, a na co je třeba počkat, až se to někam posune dál a je příhodný okamžik něco dalšího nového zkusit.
Jakým směrem se OSA 9 bude ubírat do budoucna? Jede to z jednoho prostého důvodu a nemá tendenci umírat, protože to funguje ekonomicky. Je to princip, který je výhodný pro několik stran najednou a nikdo s ním nemá nějaký zásadní problém. Ten krok, že se ta kina jemně omezí v nějakém úplném svévolném
plánování,
je
několikanásobně
vyvážen
tím,
že
se
dostávají k titulům, které chtějí, a brzy. Takže na straně kin toto je motiv a na straně distributorů je to, že prostě se jim podaří nasadit jejich filmy, které potřebují nasadit, do našich kin dobře a v kuse
bez
jednodušší dlouho.
nějakých a
A
snazší, to,
co
zbytečných takže se
to
nám
telefonátů.
Je
to
mnohem
bude
fungovat
nabalit
dalšího,
asi
do
budoucna
na
ní
podaří
zvláštnějšího, jako je třeba kampaň, kterou si sami vymyslíme a prodáme, tak to tam někde je a to může existovat bez toho a až to přijde, tak to bude. Není to ale něco, co by ohrožovalo samotný princip OSY 9 na životě. Ten, myslím si, je dostatečně pevný v té výhodě
pro
všechny.
Takže
na
tom
nejnižším
jmenovateli
se
vždycky shodneme a co se nám podaří nasadit na to dál, to je už jenom otázka vlastního nasazení a vymýšlení a někdy třeba financí dodatečných.
68
Uvažujete o rozšíření OSY 9? Např. o kino Lucerna, které je rovněž dostupné tramvají číslo 9 a uvádí podobný repertoár filmů? Ono to s tím souvisí, že asi v té době, kdy se to zakládalo, Lucerna byla trošku, řekněme, jiným typem kina, než tady ta čtyři. My se s Lucernou až tak dobře neznáme, nestýkáme se, je tam možná jiný duch, než v těch čtyřech kinech. A taky ten projekt funguje na tom, že každé to kino odevzdá část své suverenity do rukou nějakého společného rámce a není to vždycky jednoduché sladit i v tom počtu čtyř kin. Je to docela náročné a dělá se to mimo, je to nadstavba nad normální práci každého, je to trošku oběť. Samozřejmě nejenom Lucerna, ale i další pražská kina se o to začala hodně zajímat, ale upřímně řečeno, já si myslím, že čtyři kina je tak maximum, co jsme teď schopni zkoordinovat. Rozšíření už by si muselo vyžádat určitou strukturu a možná nějaké peníze na člověka, který by to koordinoval, protože to není vždycky snadné
vymyslet.
Žijeme
v nějaké
době,
kdy
se
mění
různé
termíny, každé to kino má svůj vnitřní řád a tak dále a zapracovat to, aby to fungovalo, není vždycky jednoduché. Takže jsme se i báli, hlavně na začátku, protože jsme nevěděli, jestli to bude vůbec fungovat v těch čtyřech kinech.
Jak často diváci využívají možnosti nákupu vstupenek do kina Aero v pokladně kina Světozor? Je to dobré v tom, že Aero není úplně v centru, lidé se sem nemusí hnát a mohou využít prodej dole. Většinou je to tak, že když
se
děje
buď
společná
akce
v obou
kinech,
třeba
Dny
evropského filmu, tak tam předprodeje vyskočí několikanásobně, protože ti lidé jdou na jednu akci, stojí u jedné kasy a kupují si
69
vstupenky do různých kin, nebo když v Aeru je nějaká mimořádná akce, o kterou je velký zájem. V tom úplně běžném provozu, kdy si lidé nemyslí, že to tady bude vyprodané a jdou rovnou si koupit lístek, nevyužívají toho předprodeje tolik, takže tam to je o pár kusech týdně. Ale je to hodně důležité a jsme rádi, že to máme, že to jde technicky udělat, samozřejmě by bylo skvělé to mít třeba pro celou OSU 9, ale v tom už je problém, že každý používáme jiný software, každý používá jiný model prodejů, jiné zvyky a asi to není něco, co by bylo až tolik podstatné, abychom to nějakým způsobem se snažili řešit.
Proč již nevychází Palubní deník kina Aero? To je věc, která souvisí s proměnou současnou Aera. V roce 2000,
2002
bylo
Aero,
nechci
říkat
jediné,
ale
rozhodně
nejvýraznější kino, které přinášelo něco, co nikdo jiný nedělal. Velké přehlídky Felliniho, Bergmana, filmy, které nebyly ani v té době na DVD dostupné, nebyly v distribuci a my jsme je vozili zvenku. Kino, i když nebylo v centru, mělo tak silný program a ta atmosféra tady, ta popularita, z celé Prahy cinfilové se sjížděli buď na pivo, pro zábavu nebo na filmy, které nemohli nikde jinde vidět
a
tady
ta
pozice
samozřejmě
už
dneska
dávno
neplatí.
Proměnily se okolní podmínky, jednak nástupem multiplexů se stalo, že kina ostatní buď zavřela nebo začala dělat podobné věci, co se dělaly v Aeru do té doby, jednak spousta věcí se začala dostávat na DVD a jinými kanály sem, a už po nich není ten hlad, který
byl
od
té
poloviny
90.
let,
kdy
ty
filmy
už
opravdu
skomíraly a Projekt 100 se teprve rozjížděl a nebyla možnost vidět klasiku
vůbec
nikde.
Takže
poptávka
klesla,
teď
jakoby
se
roztrousil zájem o nové artové věci, ty se dají vidět ledaskde
70
dneska, nemusí kvůli tomu člověk jet z Dejvic do Aera, aby viděl nějaké nové filmy distribuční. To byla doba, kdy byla ta komunita na vrcholu, kdy vznikl mohutný mailing list, který je dneska pět tisíc lidí, kdy dostal finální
podobu
měsíční
program,
každý
měsíc
tiskneme
třicetistránkovou brožuru, kdy tady byly úvody před filmy. Byla to opravdu doba, kdy byl velký zájem o to kino, a tím pádem bylo i na místě vymýšlet nadstandardní věci, jak ten zájem uspokojovat ještě dalšími detaily, jako je třeba Palubní deník. A ta doba je pryč. Aero zůstává, myslím si, velice dobrým kvalitním kinem, ale nikdy už nemůžeme počítat s tím, že budeme dělat ty věci tak, jak jsme je dělali tehdy, protože zkrátka se proměnila vnější situace a museli
jsme
na
to
taky
nějak
reagovat,
takže
Aero
trošičku
prochází poslední rok, dva proměnou. Ještě navíc jsme si otevřeli vlastní konkurenci ve Světozoru, takže odliv lidí do centra je naprosto logický i z tohoto pohledu a Aero spíše se stalo velice dobrým kvalitním kinem pro Prahu 3 a s tím musí počítat. Praha 3 není celá Praha, to znamená nemůžeme už se spoléhat na nějaké cinefilství a atmosféru na pokraji nějakého undergroundu, to by se lidé už báli přijít od pohledu, ale trošku se otevřít doširoka, pustit sem i filmy, které třeba před pěti lety jsme ještě nemuseli hrát.
Je
potřeba
otevřít
se
lidem,
abychom
sem vpustili
širší
publikum, které na té Praze 3 určitě je a už se to projevuje. Takže program se více ředí, není to už tak vyhraněné, dostalo se tam mnohem více mainstreamovějších věcí a asi je to takový přirozený vývoj. Teď směřuje k tomu, že Aero by pro Prahu 3 mělo hrát důležitou roli, ale ne už asi jak to bývalo v tom národním nebo i mezinárodním měřítku. To byl fantastický úspěch, a když jsme se bavili někde venku s někým, tak moc nechápali, jak to děláme,
71
každý
den
jiný
film,
každý
den
skoro
vyprodaný.
Takže
teď
začíná, řekněme, nějaké další období, nové a bez nějaké stopy smutku, takový je vývoj. Zatímco Aero bývalo nejnavštěvovanějším kinem v republice, tak dneska tu roli hraje Světozor, protože se to posunulo, je potřeba být v centru, je potřeba hostit všechny ty přehlídky, které Světozor hostí během roku. Tam je třeba deset různých festivalů, které tam chtějí být. Je potřeba být v centru, protože zpohodlněli diváci
a
musí
se tam
dostat.
To
kino
samozřejmě
musí
hrát
v premiérách všechny nové artové tituly a daří se mu natolik, že dneska je ono tím nejnavštěvovanějším kinem. A taky už Světozor nejde tou cestou, jako dřív šlo Aero, že bychom si vymysleli desetidenní přehlídku Bergmana, protože na ní nepřijde tolik lidí, jako by přišlo v roce 2002, protože dneska je devadesát procent těch věcí na DVD přístupných za stovku. Ta poptávka je jinde, posunula se trošku dál, rozptýlilo se to a navíc do té doby neexistovala polovina těch přehlídek, které dneska
jsou
ve
Světozoru,
čili
ani
na
tomto
poli
nebyla
konkurence. Dneska se to proměnilo, že my máme kino a někdo dá přehlídku
a
společně
spolupracujeme,
ale
ne
že
my
z
kina
vymyslíme všechny přehlídky. Naší prací je dobře vést kino, starat se,
aby
fungovalo,
aby
mělo
dobrý program a
bylo
technicky
zabezpečené, aby to bylo v pohodě, byl program, ale naší prací už nemůže být vymyslet festival a sehnat na něj peníze. Přesto to občas děláme, třeba vloni jsme rozjeli přehlídku německého filmu Der Film. To byla naše iniciativa, kterou jsme i zprodukovali, ale taky
to
není
pokračovat
a
nejšťastnější má
určité
a
dobré
do
budoucna
zázemí
v
ten
festival
institutech,
které
má ho
podporují, ale taky to nemůžeme dělat my, protože máme prostě
72
jinou práci. Takže musí vzniknout někdo, kdo se o to postará a bude na tom pracovat alespoň s půlročním předstihem. To jsou všechno takové posuny, které normální divák ani třeba nevnímá, nemusí je vnímat, ale vysvětlují, odkud kam se jde a my to musíme sledovat, pozorovat a reagovat na to. Nemůžeme pořád dělat věci stejně, protože kolem nás se věci mění, musíme reagovat, a to je fajn, že se to člověku neomrzí a různě se to proměňuje. A díky Aeru a Světozoru vznikl Aerofilms jako vlastní distribuce, což je úžasná krásná věc, která jestli bude fungovat ekonomicky, tak je to paráda, vznikl obchod ve Světozoru, a to všechno jsou věci, které vznikly díky tomu, že od roku 1998 fungovalo Aero. To je ten prvotní impuls, který teď se rozvětvuje dál do Světozoru a my vlastně na dálku máme i kino v Hradci Králové, Central, které dneska je z mimopražských kin jedním z nejvýraznějších
artových
kin
v republice.
Takže
když
někdo
přijde a řekne, že Aero už není co bývalo, tak je potřeba brát to ze šířky. Nemůže být, co bývalo, protože nic už není co bývalo, je to úplně někde jinde, ale zase díky Aeru vznikly nové věci, takový je vývoj.
Díky
Světozoru
jsme
uvolnili
jakýsi
ventil
a
můžeme
pokračovat.
73
Část mapy Prahy s vyznačením polohy kin a trasy tramvajové linky číslo 9
74
Ukázka propagačního letáku OSY 9
75
Ukázky titulních stran programů kin Aero, Evald, MAT a Světozor
76
Ukázka programu kina Aero
77
Ukázka programu kina Evald
78
Ukázka programu kina MAT
79
Ukázka programu kina Světozor
80
