MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta. Ústav českého jazyka

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav českého jazyka

BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

2014

Adriana Chudárková

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav českého jazyka Český jazyk a literatura

Adriana Chudárková

Vybrané pravopisné jevy v českých jídelních lístcích Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Marta Šimečková 2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

................................................................................

Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Martě Šimečkové za ochotu a cenné rady, které mi poskytla v době psaní této diplomové práce.

OBSAH

ÚVOD......................................................................................................................................... 8 1. TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................ 9 1.1 Základní terminologie ....................................................................................................... 9 1.1.1 Kodifikace .................................................................................................................. 9 1.1.2 Norma ....................................................................................................................... 11 1.1.3 Úzus.......................................................................................................................... 12 1.1.4 Standard.................................................................................................................... 13 1.1.5 Spisovná čeština ....................................................................................................... 14 1.2 Pravopis .......................................................................................................................... 17 1.2.1 Termín pravopis ....................................................................................................... 17 1.2.2 Současný český pravopis .......................................................................................... 17 1.2.3 Pravidla pravopisu .................................................................................................... 18 1.3 Kodifikační příručky ....................................................................................................... 20 1.3.1 Slovník spisovného jazyka českého .......................................................................... 20 1.3.2 Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost ........................................................ 21 1.3.3 Nový akademický slovník cizích slov ........................................................................ 22 1.3.4 Naše řeč a Slovo a slovesnost ................................................................................... 22 2. PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................................ 24 2.1 Pravopis .......................................................................................................................... 24 2.1.1 Psaní i/y .................................................................................................................... 24 2.1.2 Písmeno ě ................................................................................................................. 26 2.1.3 Souhlásky ď, ť, ň ...................................................................................................... 26 2.1.4 Souhlásky párové ..................................................................................................... 26 2.1.5 Skupiny souhlásek .................................................................................................... 26 2.1.6 Psaní předložek s/z ................................................................................................... 27

2.1.7 Délka samohlásek ..................................................................................................... 27 2.1.8 Psaní slov přejatých .................................................................................................. 28 2.1.9 Složená přídavná jména ........................................................................................... 35 2.1.10 Velká písmena ........................................................................................................ 35 2.1.11 Interpunkce ............................................................................................................. 37 2.1.12 Další chyby............................................................................................................. 40 2.1.13 Shrnutí .................................................................................................................... 41 2.2 Tvarosloví ....................................................................................................................... 42 2.2.1 Skloňování maskulin podle vzoru hrad ................................................................... 42 2.2.2 Skloňování maskulin podle vzoru pán ..................................................................... 45 2.2.3 Skloňování maskulin podle vzoru stroj.................................................................... 45 2.2.4 Skloňování feminin podle vzoru žena ...................................................................... 46 2.2.5 Skloňování feminin podle vzoru růže ...................................................................... 47 2.2.6 Skloňování feminin podle vzoru píseň ..................................................................... 48 2.2.7 Skloňování neuter podle vzoru město ...................................................................... 48 2.2.8 Skloňování neuter podle vzoru kuře......................................................................... 48 2.2.9 Skloňování neuter podle vzoru stavení .................................................................... 49 2.2.10 Skloňování neuter pomnožných ............................................................................. 49 2.2.11 Skloňování adjektiv rodu mužského ...................................................................... 50 2.2.12 Skloňování adjektiv rodu ženského........................................................................ 51 2.2.13 Skloňování adjektiv rodu středního........................................................................ 52 2.2.14 Skloňování číslovek ............................................................................................... 53 2.2.15 Časování sloves ...................................................................................................... 54 2.2.16 Shrnutí .................................................................................................................... 54 2.3 Formální chyby ............................................................................................................... 55 2.3.1 Značky označující jednotky objemu, hmotnosti a délky .......................................... 55 2.3.2 Peněžní částky .......................................................................................................... 55

2.3.3 Zkratka ks ................................................................................................................. 56 2.3.4 Matematické znaky .................................................................................................. 57 2.3.5 Časové údaje ............................................................................................................ 57 2.3.6 Shrnutí ...................................................................................................................... 57 2.4 Dublety............................................................................................................................ 58 2.4.1 Brambor – brambora ............................................................................................... 58 2.4.2 Žampion – žampión .................................................................................................. 59 2.4.3 Parmazán – parmezán.............................................................................................. 59 2.4.4 Špagety – spaghetti................................................................................................... 60 2.4.5 Toast – toust ............................................................................................................. 60 2.4.6 Medailon/medailonek – medailón/medailónek......................................................... 61 2.4.7 Citron – citrón .......................................................................................................... 62 2.4.8 Dresink – dressing .................................................................................................... 62 2.4.9 Feferonka – feferon .................................................................................................. 63 2.4.10 Chilli – čili.............................................................................................................. 63 2.4.11 Segedínský guláš/segedín – segedinský guláš/segedin ........................................... 64 2.4.12 Čevabčiči – čevapčiči ............................................................................................. 64 2.4.13 Shrnutí .................................................................................................................... 65 2.5 Chyby v názvech restaurací ............................................................................................ 66 2.5.1 Velká písmena .......................................................................................................... 66 2.5.2 Shrnutí ...................................................................................................................... 66 ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 67 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY ............................................................................... 69 PŘÍLOHY ................................................................................................................................. 75

ÚVOD Předmětem této bakalářské diplomové práce je analýza jazykových chyb v česky psaných jídelních lístcích. Excerpovaný materiál, jenž máme k dispozici, čítá 360 jídelních lístků v elektronické podobě, což je pro analýzu dostatečně reprezentativní vzorek. Zaměříme se nejen na chyby ryze pravopisné, ale také na prohřešky tvaroslovné a formální. Kromě jazykových nedostatků se blíže podíváme také na hojně užívané dubletní tvary. Jejich výskyt v sebraném materiálu porovnáme s korpusovými daty. V práci vycházíme z předpokladu, že autory jídelních lístků mohou být lidé vzdělaní na všech úrovních školského systému, snažíme se tedy o komplexní zmapování znalosti jazykových norem neodbornou veřejností. Celou práci rozdělíme na dvě části. První část bude teoretická, osvětlíme v ní pojmy důležité pro tuto práci, blíže se podíváme na situaci v dnešním pravopisu a popíšeme příručky, které nám pomohly analyzovat sebraný materiál. V praktické části podrobíme sebraný materiál analýze pravopisné, tvaroslovné a formální. Připojíme kapitolu o dubletách a názvech restaurací, v jejichž zápisu pisatelé často chybují.

8

1. TEORETICKÁ ČÁST

1.1 Základní terminologie V této kapitole se zmiňujeme o základních termínech, které se vztahují k vybranému tématu práce. Pozornost věnujeme pojmům kodifikace, norma, úzus a standard, protože jejich vymezení je pro další obsah práce klíčové. Objasňujeme pojmy spisovná a nespisovná čeština. Za zdroje nám slouží nejen lingvistické slovníky a odborné publikace, ale také relevantní články z časopisů Naše řeč a Slovo a slovesnost. V práci vycházíme zejména ze studií vzniklých v posledních dvaceti letech, ojediněle přihlížíme rovněž ke starším materiálům, které jsou pro dané téma stěžejní.

1.1.1 Kodifikace Podle Nového akademického slovníku cizích slov představuje kodifikace „popis normy spisovného jazyka mající povahu závazných, úředně předepsaných pravidel jeho užívání“1. E. Lotko ve Slovníku lingvistických termínů k obdobně vymezenému významu připojuje informaci o druzích kodifikace, již dělí na ortoepickou, lexikální, gramatickou a ortografickou2. Encyklopedický slovník češtiny uvádí nejen definici pojmu, ale také jeho vztah k pojmům norma a úzus. Kodifikace se, na rozdíl od normy jako souboru zákonitostí jazykového úzu, který je vlastní všem jazykovým útvarům, spisovným i nespisovným, vztahuje pouze k jazyku spisovnému. Výrazně se tedy liší svým rozsahem. Výsledky jejího poznávání jsou později zachycovány ve slovnících, mluvnicích, pravopisných a výslovnostních pravidlech či jiných příručkách3. Zatímco norma se stále vyvíjí, kodifikace zachycuje změny staticky, čímž rostou mezi těmito dvěma pojmy rozpory a kodifikace oproti normě zaostává. Statičnost může překonat tím, že v kodifikačních příručkách budou uváděny dublety, díky čemuž upevní kodifikace nejen stabilitu spisovného jazyka, ale také jeho diferenciaci4. V pojetí Pražské školy je poznání soudobé normy nejdůležitějším předpokladem kodifikace, přičemž kodifikované jsou jenom prostředky spisovné. Jako hlavní znaky kodifikace určují pražští lingvisté explicitnost, která oba pojmy odlišuje, závaznost, tedy

Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2007, s. 413. LOTKO, Edvard. Slovník lingvistických termínů pro filology. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003, s. 60. 3 KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, s. 216. 4 Tamtéž. 1 2

9

správnost, a funkčnost, tedy vystihnutí soudobé normy. Některé formulace ukazují na to, že funkčnost je spíše cílem kodifikace, ke kterému lingvisté směřují5. I. Nebeská tvrdí, že nově je tento vztah formulován jako vztah mezi objektivně existujícím jevem a jeho vědeckým popisem. V českém prostředí se vztah tradičně chápe jako základ teorie a praxe jazykové kultury. Úkolem kodifikace je regulovat užívání spisovného jazyka v komunikaci, jde tedy o praktický prostředek této regulace. Má usměrňovat vývoj spisovného jazyka pomocí poznání zákonitostí a pravidelností. Pomáhá stabilizovat normu a snaží se odhadnout směr jejího dalšího vývoje; tvoří jednak oporu normě, jednak se stává faktorem, který ovlivňuje její vývoj6. Otázkou zůstává, komu náleží kodifikační pravomoc. Nad úlohou jazykovědců v kodifikačním procesu se pozastavuje M. Jelínek. Ptá se, zda nejsou příliš pasivní, když pouze hodnotí změny v úzu a dále je doporučují nebo nedoporučují do spisovné normy, a zda by jejich úloha neměla být větší. Vzápětí dodává, že ke kultivaci jazyka se mohou vyslovovat také uživatelé spisovného jazyka – nelingvisté – a dávat tak podněty lingvistům7. Diskuze o kodifikaci a kodifikačních pravomocech jsou stále živé. Například článek R. Adama K otázce kodifikační pravomoci v časopisu Naše řeč se zabývá otázkou, zda je tento časopis kodifikačně platným periodikem. V některé lingvistické literatuře je toto potvrzeno, stejně tak se k problému staví i Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i., která časopis též zahrnuje do seznamu kodifikačních publikací. Adam se však domnívá, „že takovéto fungování kodifikačních mechanismů v oblasti spisovné normy a normy pravopisné není účelné“8, protože jakmile si někdo nepřečte článek, v němž se mění kodifikace, nemůže o ní vědět a dále bude používat nepozměněný tvar9. Za stejný názor se postavil V. Cvrček, který tvrdí, že Naše řeč nesplňuje základní aspekty kodifikace. Zastává názor, že ačkoliv jsou v časopise zaznamenávány výsledky lingvistického bádání, nesplňuje představu tradiční kodifikační příručky10. Nesouhlas s Adamovým stanoviskem vyjádřil v článku O kodifikaci spisovné češtiny M. Jelínek, který tvrdí, že „jako redakční rada časopisu, který se věnuje kodifikaci a jazykové kultuře, máme přece právo polemizovat s myšlenkami, které považujeme pro spisovnou češtinu za nevýhodné, nebo dokonce škodlivé“11. Ohradil se také NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. Praha: Univerzita Karlova, 1996, s. 37. Tamtéž, s. 60. 7 JELÍNEK, Milan. Kultura jazyka a kultura řeči. In: Spisovná čeština a jazyková kultura 1993: sborník z olomoucké konference 23.-27.8.1993: [Filozofická fakulta Univerzity Palackého]. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1995, s. 32–33. 8 ADAM, Robert. K otázce kodifikační pravomoci. Naše řeč. 2005, roč. 88, č. 4, s. 198. 9 Tamtéž, s. 198–201. 10 CVRČEK, Václav. Za ještě tvrdší kodifikační diktát?. Naše řeč. 2006, roč. 89, č. 1, s. 26–29. 11 JELÍNEK, Milan. O kodifikaci spisovné češtiny. Naše řeč. 2006, roč. 89, č. 1, s. 30. 5 6

10

proti „kodifikačnímu diktátu“ V. Cvrčka, který se podle něj na stránkách Naší řeči rozhodně nekoná12. Redakci časopisu hájí tím, že se opírá výslovně o úzus a nezasahuje do spisovného jazyka svévolně13.

1.1.2 Norma Slovník lingvistických termínů pro filology říká o normě, že jde o „nepsaný standard obvyklého a správného užívání jazyka založený na většinovém úzu jeho uživatelů (objektivně existuje v daném jazykovém útvaru v jistém údobí)“14.V rámci teorie spisovného jazyka je norma braná jako soubor jazykových prostředků, které jsou společenstvím užívány a považovány za závazné15. Pojem jazyková norma zahrnuje slova a tvary, které jsou skutečně užívány, nikoliv ty, které dokáže mluvčí utvořit. Norma je variantní, což znamená, že jednu věc můžeme v jazyce vyjádřit vícero prostředky, a implicitní, tedy uložená v myslích mluvčích daného jazyka16. Je velmi obtížné mluvit o normě obecně a vyhnout se termínu norma spisovná17. Teoretickým východiskem pro výklad pojmu norma spisovného jazyka mohou být teorie Pražského lingvistického kroužku o jazykové kultuře. B. Havránek, jehož sborník Spisovná čeština a jazyková kultura je v této otázce klíčový, popsal jazykovou normu jako „soubor jazykových prostředků gramatických i lexikálních (strukturních i mimostrukturálních), pravidelně užívaných“18. Autor také uvádí, že i u jazyka lidového můžeme mluvit o jisté normě, chápeme-li jej jako „kolektivní systém konvencí“19, a lze říci, že o této normě rozhoduje úzus. Vzápětí však podotýká, že pouhý úzus nikdy sám normu nevytvoří20. Může být přesto chápán jako pramen pro poznání normy spisovné češtiny, a sice v podobě různých psaných textů, mluvených projevů a jazykového povědomí vzdělaných lidí. Umělecké texty jsou pro poznání spisovné normy užívány jen velmi omezeně především proto, že autoři užívají prostředky celého jazykového spektra, spisovné i nespisovné21.

JELÍNEK, Milan. O kodifikaci spisovné češtiny. Naše řeč. Op. cit., s. 30. Tamtéž, s. 32. 14 LOTKO, Edvard. Slovník lingvistických termínů pro filology. Op. cit., s. 56. 15 KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana. Encyklopedický slovník češtiny. Op. cit., s. 289. 16 NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. Op. cit., s. 24. 17 HAVRÁNEK, Bohuslav. Terminologická poznámka k pojmům „norma“ a „kodifikace“ (Příspěvek k diskusi). Slovo a slovesnost. 1961, roč. 22, č. 4, s. 273–277. 18 Tamtéž. 19 Tamtéž. 20 KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana. Encyklopedický slovník češtiny. Op. cit., s. 289. 21 Tamtéž. 12 13

11

B. Havránek varuje před zaměňováním termínů norma, kodifikace a standard. Navrhuje, aby se norma chápala jako „dobový jazykový kánon“22, který je někdy až v rozporu se standardem a je menšinově realizován v soudobém úzu, jde o prostředky závazně požadované a pociťované za správné. Termín kodifikace navrhuje ponechat pro „stanovení a vyhlášení normy a její soupis“23, který by se však neužíval pro záznam standardu, nebyl-li by tento shodný. Standard by užil pro označení jazykového normálu, tj. prostředků skutečně užívaných v určitém období, „obraz průměrného úzu“24. Svoji normu mají i útvary nespisovné, ta je však méně závazná než spisovná norma a není ukazatelem jazykové správnosti. Spisovná norma je zachycována v kodifikačních příručkách, kodifikace má za úkol spisovnou normu utvrdit a co nejpřesněji zachytit, jejím prostřednictvím do ní mohou také zasahovat lingvisté25. Kodifikace má však za vývojem normy zpoždění26. Je zřejmé, že kromě rysů, které má spisovná norma společné s normou obecně chápanou, existuje také cíl záměrné péče o kulturu spisovného jazyka. Jako nejvýznamnější rysy jazykové normy můžeme chápat její implicitnost a inherentnost27.

1.1.3 Úzus Uzuálnost jako taková je termín zachycující obvyklost a zvykovost, které nemusejí být nutně pravidelné28. Jazykový úzus je jazykový obyčej, který může být, co se užívání jazykových prostředků týče, individuální nebo kolektivní29. Encyklopedický slovník češtiny uvádí, že jde o „soubor jazykových prostředků, které jsou ve vžité podobě užívány jazykovým společenstvím (bez ohledu na to, zda jsou vhodné, nevhodné, správné, nesprávné)“30. Jazykové společenství má v utváření úzu rozhodující postavení, lingvisté na jeho základě akceptují i nesystémově vytvořené prostředky (např. vžité slovo šlehačka, jehož přípona -čka je primárně určená pro pojmenování přístrojů, nikoliv produktů)31.

HAVRÁNEK, Bohuslav. Terminologická poznámka k pojmům „norma“ a „kodifikace“ (Příspěvek k diskusi). Op. cit., s. 273–277. 23 Tamtéž. 24 Tamtéž. 25 KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana. Encyklopedický slovník češtiny. Op. cit., s. 289. 26 ŠMILAUER, Vladimír. Nauka o českém jazyku. Praha: SPN, 1972, s. 24. 27 NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. Op. cit., s. 45–46. 28 LOTKO, Edvard. Slovník lingvistických termínů pro filology. Op. cit., s. 121. 29 Tamtéž, s. 57. 30 KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana. Encyklopedický slovník češtiny. Op. cit., s. 516. 31 Tamtéž. 22

12

Mnoho autorů hodnotí funkci jazykového úzu jako kritéria správnosti velmi vysoko, avšak projevují se také tendence omezit okruh uživatelů (tedy tvůrců úzu) na intelektuály, osoby nadané, literární tvůrce a podobně32. Toto však představuje riziko, protože nejen tyto vrstvy jsou mluvčími daného jazyka. Podle Nového akademického slovníku cizích slov jde o „ustálený způsob užívání jazykových prostředků v určité době a v určitém prostředí, zahrnující na rozdíl od normy a kodifikace i užití příležitostná, netradiční a nepravidelná“33. Vidíme, že pojetí úzu se časem změnilo, a to zejména v jeho postavení vzhledem k normě. Dříve někteří autoři tyto dva termíny zaměňovali, popř. je považovali za synonymní (také v rámci Pražské školy), dnes je mezi nimi spíše napětí. Úzus se dá charakterizovat jako soubor prostředků, které společnost skutečně užívá, norma je soubor těch, které by společnost užívat měla34. V dnešním pojetí vzniká norma na základě úzu. Jazykovědci se jím zabývají a rozhodují, kterým jazykovým prostředkům místo ve spisovné normě přisoudí a kterým nikoliv35. V normě se tedy neobjeví nic, co není v úzu, což neznamená, že se obsah pojmů překrývá. Norma zaujímá prostor mezi územ a jazykovým systémem. Společnými vlastnostmi úzu a normy jsou implicitnost a interiorizace. Odlišujícím rysem normy je pak její větší závaznost36.

1.1.4 Standard Jednotně popsat termín standard je velmi obtížné, různí autoři zaujímají odlišné postoje. E. Lotko ho charakterizuje jako soubor prostředků jazyka, které užívá v určité době celé průměrně vzdělané obyvatelstvo37. Považuje jej za prestižní a reprezentativní variantu spisovného jazyka38. Termínem standard se někdy také překonává hranice mezi spisovnou normou a jazykem každodenní komunikace. Bývá též užíván pro soubor jazykových prostředků, které jsou považovány za korektní. Pojem standardizace se v takovém případě užívá pro kodifikaci39. J. Chloupek vidí mezi jazykem spisovným a standardním rozdíl40. Naproti tomu F. Daneš považuje oba pojmy za synonymní. Rovněž však zdůrazňuje, že je užití termínu NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. Op. cit., s. 34. Nový akademický slovník cizích slov. Op. cit., s. 841. 34 Tamtéž. 35 JELÍNEK, Milan. O kodifikaci spisovné češtiny. Naše řeč. Op. cit., s. 30–32. 36 NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. Op. cit., s. 33–35. 37 LOTKO, Edvard. Slovník lingvistických termínů pro filology. Op. cit., s. 109. 38 Tamtéž. 39 KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana. Encyklopedický slovník češtiny. Op. cit., s. 438. 40 CHLOUPEK, Jan. Dichotomie spisovnosti a nespisovnosti. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1986, s. 17. 32 33

13

problematické. Je totiž nejasné, zda jde o „obecně uznávané, závazné normy“41, nebo o vysoký stupeň kvality, popř. obojí. Užívá taktéž pojem substandardizace pro vztah standardu a variet, které stojí mezi ním a dialekty. Tyto substandardy, které lze chápat jako pokleslé, se stávají zdrojem změn v jazyce a pronikají do standardu psaného42. Za synonyma považuje pojmy spisovný a standardní jazyk také Z. Starý, který poukazuje na fakt, že ke standardu se nepojí konotace k psaní a umožňuje nám mluvit o více než jednom standardu jednoho jazyka. Jako problematický jev vidí na jedné straně pluralitu funkcí jazyka a na druhé straně existenci jednoho spisovného (standardního) jazyka. Existují funkce, které jsou za hranicí spisovného jazyka, což je v nesouladu s funkční univerzalitou standardu, která tedy podle Z. Starého není realistická43. Užíváním spisovného standardu v mluvené řeči se zabývá Z. Palková, podle níž jde o „jednotný celonárodní standard s pozitivní prestižní hodnotou“44. Jeho užívání přináší komfort posluchači, protože se zvýší předvídatelnost projevu, ale ubírá na pohodlí mluvčímu45. Hojné užívání termínu standard a jeho odvozenin nekoresponduje s běžnou slavistickou terminologií, která pro spisovné slovanské jazyky zavedla termín literary languages, nikoli analogicky očekávané standard languages46. Z důvodu různých pojetí významu tohoto slova daný termín v předkládané práci neužíváme.

1.1.5 Spisovná čeština Termín

spisovná

čeština

úzce

souvisí

s

termínem

kodifikace,

jedná

se

totiž

o jedinou vrstvu národního jazyka, jež je zachycena v kodifikačních příručkách. Jde o vrstvu, která využívá celonárodní prostředky47, které se uplatňují relativně ustáleným způsobem v oficiální nebo polooficiální komunikaci48, a to především v psané formě49. „Cílem tohoto vědomého pěstění spisovného jazyka je kultivovaný jazyk a jazyková kultura u těch, kteří

DANEŠ, František. Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha: Academia, 1997, s. 14. Tamtéž, s. 13–14. 43 STARÝ, Zdeněk. Ve jménu funkce a intervence. Praha: Karolinum, 1995, s. 35–38. 44 PALKOVÁ, Zdena. Spisovný standard jazyka v mluvené komunikaci. In: Spisovná čeština a jazyková kultura 1993: sborník z olomoucké konference 23.-27. 8. 1993. Op. cit., s. 76. 45 Tamtéž, s. 77. 46 STARÝ, Zdeněk. Ve jménu funkce a intervence. Op. cit., s. 35. 47 Vybrané lingvistické pojmy. In: Internetová jazyková příručka [online]. 2008 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=891. 48 LOTKO, Edvard. Slovník lingvistických termínů pro filology. Op. cit., s. 54. 49 Vybrané lingvistické pojmy. In: Internetová jazyková příručka [online]. Op. cit. 41 42

14

jazyka spisovného v praksi užívají,“ říká o kodifikaci B. Havránek50. Na rozdíl od nespisovné češtiny má spisovná čeština národně reprezentační funkci51. Nejenže spojuje všechny současné jazykové vrstvy, neupouští ani od těch minulých, součástí spisovného jazyka jsou též výrazy knižní a archaické52. Spisovný jazyk vzniká na základě potřeby překonat nářeční rozdíly „útvarem, který by byl jednotný pro všechny příslušníky národa, sloužil jejich dorozumění, podporoval vědomí sounáležitosti a tím vytvářel jednotný kulturní celek“53. Nejedná se o jazyk spontánní komunikace54. V pojetí Pražské školy se spisovná norma odvozovala od spisovného úzu, tedy jazyka výjimečných autorů a vzdělaných mluvčí, za čímž se zřejmě skrývala obava lingvistů, aby pojmy spisovnost a správnost nesplynuly v jeden55. Panovalo mezi nimi přesvědčení, že „z úzu vzdělaných mluvčí postupně ustoupí prostředky nespisovné a i v jejich každodenní komunikaci se prosadí čeština spisovná, resp. její hovorová varianta“56. Hranice spisovnosti a nespisovnosti nejsou dnes tak ostré, P. Sgall navrhuje práci s termínem stupně spisovnosti57. Spisovný jazyk upouští od zastaralých prostředků a přebírá z nespisovného nové prostředky, popř. je i sám tvoří. Tato obměna je pozvolná a nenápadná, musí zůstat zachována jistá ustálenost jazyka58. Neostrou hranici vyzdvihuje také F. Štícha, který se domnívá, že dichotomie spisovnost – nespisovnost by měla být nahrazena trichotomií spisovnost – hovorovost – expresívnost. Tvrdí, že je nesmyslné nazývat nějaký prostředek spisovným jen proto, že není výhradně nespisovný. Kritizuje, že ze známých charakteristik spisovného jazyka není možné vyvodit spisovnost daného jazykového prostředku, a tak navrhuje spisovným nazývat jen takový výraz, který je buď neutrální vůči postojům a emocím, anebo vyjadřuje postoje a emoce vyšší kulturní úrovně59. Se zpochybněním kritérií spisovnosti F. Štíchy souhlasí M. Grepl, který navíc dodává, že je nutné vytvořit pro uživatele více

HAVRÁNEK, Bohuslav – WEINGART, Miloš. Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha: Melantrich, 1932, s. 32. 51 CHLOUPEK, Jan. Dichotomie spisovnosti a nespisovnosti. Op. cit., s. 11–13. 52 ŠMILAUER, Vladimír. Nauka o českém jazyku. Op. cit., s. 21. 53 Tamtéž. 54 NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. Op. cit., s. 92. 55 Tamtéž, s. 93. 56 Tamtéž, s. 92. 57 SGALL, Petr. Uživatel spisovného jazyka a hyperkorektnost. In: ŠRÁMEK, Rudolf. Sborník prací Pedagogické fakulty University J. E. Purkyně v Brně. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1996, s. 54. 58 ŠMILAUER, Vladimír. Nauka o českém jazyku. Op. cit., s. 22. 59 ŠTÍCHA, František. K pojetí spisovnosti. In: Spisovná čeština a jazyková kultura 1993: sborník z olomoucké konference 23.-27. 8. 1993. Op. cit., s. 57–59. 50

15

kodifikačních příruček a shodnout se na tom, které typy textů se mají stát pramenem kodifikace spisovného jazyka60.

GREPL, Miroslav. K aktuálním otázkám jazykové kultury. In: Spisovná čeština a jazyková kultura 1993: sborník z olomoucké konference 23.-27. 8. 1993. Op. cit., s. 81–82. 60

16

1.2 Pravopis V této kapitole objasňujeme pojem pravopis. Svoji pozornost věnujeme současné podobě pravopisu. Soustředíme se také na Pravidla českého pravopisu z roku 1993, která jsou pro předkládanou práci prvořadou příručkou.

1.2.1 Termín pravopis Pravopis, též ortografie (z řeckého orthos ‚správný‘ a grafein ‚psát‘61), se dá charakterizovat jako „souhrn konvenčních pravidel o používání písmen a interpunkčních znamének při zaznamenávání jazykových projevů“62. Specifikem pravopisu, na rozdíl od jiných jazykově popisných oblastí, zůstává fakt, že se v něm uplatňuje „složka vědomého a záměrného rozhodování“63. Ostatní oblasti jazyka mohou lidé pozorovat a jen částečně usměrňovat, pravopis si však vytvořili sami a mohou jej měnit v závislosti na vývoji jazyka. J. Kraus stanovil u slova pravopis několik možných významů: a) způsob označování hlásek písmeny, b) soubor pravidel určujících postavení interpunkčních znamének, c) teorii, jež se zabývá korespondencí mezi zvukovou a grafickou stránkou v jazyce, d) pravopisnou kodifikaci, e) součást jazykové výchovy a šíření vědomostí, které se jej týkají64.

1.2.2 Současný český pravopis Pro zápis češtiny využíváme latinského písma (tzv. latinky) a specifických symbolů pro výhradně české hlásky – diakritiky. Tato znaménka mají stěžejní význam, český pravopis se podle

nich

nazývá

diakritický65.

Je

založen

na

fonologickém,

jinak

také

foneticko-fonologickém, principu, tj. zaznamenává hlásky, které tvoří slova a odlišují je od jiných. Jednomu fonému vždy odpovídá jedno písmeno a naopak66. Jedná se o ustálený způsob záznamu zvukové stránky jazyka pomocí grafických znaků, písma67. Dalším pravopisným principem uplatňovaným pro zápis češtiny je princip historický, díky němu v grafickém KRAUS, Jiří. Pravopis jako součást kultury – nikoli jen jazykové. In: Co přinášejí nová pravidla českého pravopisu. Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV, 1991, s. 6. 62 LOTKO, Edvard. Slovník lingvistických termínů pro filology. Op. cit., s. 83. 63 KRAUS, Jiří. Pravopis jako součást kultury – nikoli jen jazykové. In: Co přinášejí nová pravidla českého pravopisu. Op. cit., s. 5. 64 Tamtéž, s. 6. 65 PLESKALOVÁ, Jana. K základům českého pravopisu. In: Letní škola slovanských studií. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 107. 66 KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana. Encyklopedický slovník češtiny. Op. cit., s. 337. 67 BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. Praha: SPN, 1979, s. 693. 61

17

záznamu zachováváme také značky pro zvuky, které již nenesou výslovnostní rozdíl, např. i a y. Tento princip je důležitý zejména pro odlišení významu, např. mít se a mýt se. Třetím je princip etymologický, na jehož základě psaná forma zachovává stejnou podobu kořene slova, i když ne vždy souhlasí s výslovností, např. [dup] a duby68. Podle M. Sedláčka by bylo vhodnější nazývat tento princip morfematický, a to z důvodu patrnosti složek slova v psané podobě, i když se neshoduje s podobou vyslovovanou69. Kromě zmíněných principů existují také obecné požadavky, které jsou na pravopis kladeny. Jedná se o požadavek automatičnosti pravopisných pravidel. Pravopis se podle něj má řídit obecnými pravidly, která jsou závislá jen na fonologicky pravidelných jevech, což dopomůže snadné osvojitelnosti a plynulému uplatňování pravopisu. Přísně chápanému požadavku by však mnohé slovní tvary nevyhovovaly70. Existuje požadavek strukturovanosti, který je „ve shodě s uplatněním morfematického zřetele tam, kde jde o pravidelné gramatické jevy, kde tedy osvojení pravopisu nevyžaduje memorování jednotlivých slov nebo specifické znalosti“71. Této zásadě vyhovují všechna domácí česká slova s výjimkou těch, ve kterých se vyskytuje i po obojetné souhlásce v jednom morfému, a několika málo odchylek (např. zapomněl, pomněnka, ocún). Požadavek třetí nevyžaduje úplné dodržení fonologického principu a zároveň nevede k nevýhodám spojeným s požadavkem strukturovanosti. Jde o zásadu pravidelnosti, které vyhovují pravopisná pravidla většiny českých slovních tvarů. I z ní však existují jisté odchylky, které porušují fonologičnost72.

1.2.3 Pravidla pravopisu První novodobá pravidla pravopisu vyšla v roce 1902 pod vedením J. Gebauera jako Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví s abecedním seznamem slov a tvarů. Tato Pravidla zavedla tradici státního dozoru nad kodifikací pravopisu. Pravidla vyšla do roku 1918 v několika vydáních, avšak s nemnohými úpravami v obsahu. Vznik Československa s sebou přinesl vznik různých komisí a spolků, např. kolektivu kolem časopisu Naše řeč v čele s J. Zubatým, který zaštítil vydání Pravidel v letech 1919, 1921, 1924 a 1926. Další vydání z roku 1941 bylo poměrně konzervativní za účelem uchování zájmu národní jednoty v období ohrožení. Jen s drobnými úpravami vyšla tato verze ještě v roce 1946. Mírně revidovaná Pravidla si vyžádala nová politická situace roku 1948, ale opět bez velkých ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha: Ottovo nakladatelství, 2005, s. 145. SEDLÁČEK, Miloslav. K vývoji českého pravopisu (část I.). Naše řeč. 1993, roč. 76, č. 1, s. 58. 70 SGALL, Petr. Lingvistický pohled na český pravopis II. Slovo a slovesnost. 1994, roč. 55, č. 4, s. 271. 71 Tamtéž, s. 272. 72 Tamtéž, s. 272–274. 68 69

18

změn. První větší zásah přinesla Pravidla z roku 1957, a to zejména v psaní velkých písmen a dublet, jejichž počet zásadně zvýšila73. Jsou také první příručkou, která je koncipována záměrně jako pouze pravopisná a vypouští kapitoly o tvarosloví a tvoření slov, které do té doby byly běžnou součástí příručky74. Pravdidla z let 1957 a 1958 zavedla tradici vydávání dvou verzí, tj. verze akademické a školní. Pravidla vyšla ještě v letech 1960, 1974 a 1983, ale bez větších odchylek, dá se tedy říci, že platila až do vydání Pravidel, která jsou pro nás směrodatná dodnes, v roce 1993. Tato vyšla ve verzi akademické a školní a jejich vydání předcházela příručka Co přinášejí nová Pravidla českého pravopisu (1991) O. Martincové a kolektivu pracovníků Ústavu pro jazyk český Akademie věd, v. v. i.75 Nová Pravidla českého pravopisu vyšla po více než třiceti letech. Za tuto dobu se nashromáždilo mnoho pravopisných problémů, které vyžadovaly řešení. Bylo třeba oživit slovníkovou část, pozměnit některá pravidla, např. psaní složených přídavných jmen, psaní cizích slov, velkých písmen, použití interpunkce, a mluvnicky popsat novou češtinu76. Pravidla z roku 1993 s sebou nepřinesla jen mnohé změny, ale také diskuze v odborných kruzích. Jedním z neúspěchů bylo to, že jejich příprava se odehrála jaksi mimo veřejnost, které jsou určena. Ačkoliv jsou pravidla v mnohých ohledech velmi liberální, dialog s veřejností se při vydání nekonal77. Nesouhlasných názorů nebyla ušetřena ani jazyková poradna Ústavu pro jazyk český Akademie věd, v. v. i. Byly k ní směřovány negativní názory uživatelů, a to v trojí podobě: a) odmítnutí Pravidel jako celku bez specifikace toho, co uživatelům vadí; b) celkové odsouzení Pravidel na pozadí změn, které přinesla; c) kritika dílčí úpravy. Většina připomínek však implikovala spíše všeobecnou nechuť učit se něco nového78. Jedná se o poslední aktualizovanou verzi, vydání pozdější nejsou nijak revidována, bývají pouze opatřena různými doplňky, např. jak přepisovat azbuku do latinky (např. ëлка – jolka, поэзия – poezija, Юрий – Jurij).

PLESKALOVÁ, Jana – KRČMOVÁ, Marie – VEČERKA, Radoslav – KARLÍK, Petr. Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky. Praha: Academia, 2007, s. 525–529. 74 MARTINCOVÁ, Olga. Devadesát let pravopisných příruček. In: Co přinášejí nová Pravidla českého pravopisu. Op. cit., s. 17–18. 75 PLESKALOVÁ, Jana – KRČMOVÁ, Marie – VEČERKA, Radoslav – KARLÍK, Petr. Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky. Op. cit., s. 529–530. O vývoji pravidel též SEDLÁČEK, Miloslav. K vývoji českého pravopisu I a II. Naše řeč. 1993, roč. 76, č. 1, s. 57 a 126. 76 HLAVSA, Zdeněk. Nová Pravidla českého pravopisu. In: Co přinášejí nová Pravidla českého pravopisu. Op. cit., s. 23–24. 77 PLESKALOVÁ, Jana – KRČMOVÁ, Marie – VEČERKA, Radoslav – KARLÍK, Petr. Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky. Op. cit., s. 531. 78 SVOBODOVÁ, Ivana. Sto a několik dní Pravidel českého pravopisu v jazykové poradně. Naše řeč. 1994, roč. 77, č. 1, s. 51–53. 73

19

1.3 Kodifikační příručky V předchozím textu jsme již podrobně zmínili Pravidla českého pravopisu, v této podkapitole se věnujeme dalším kodifikačním příručkám češtiny, které jsou v této práci hojně citovány, a to Slovníku spisovného jazyka českého (dále SSJČ) a Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (dále SSČ), které jsou pro náš výzkum neopomenutelné. Zmiňujeme také Nový akademický slovník cizích slov, jenž nám byl nápomocen. Ve stručnosti se dotýkáme odborných časopisů Naše řeč a Slovo a slovesnost. Další publikace, které byly využity při psaní této práce (např. etymologické a cizojazyčné slovníky) jsou citovány v příslušných kapitolách v poznámkovém aparátu.

1.3.1 Slovník spisovného jazyka českého „Základním posláním tohoto nového Slovníku spisovného jazyka českého je podat dobrý, výstižný obraz celé současné slovní zásoby spisovné češtiny“79, píše se v úvodu. Kromě tohoto si Slovník dává za cíl poučit uživatele o slovní zásobě, objasnit slova málo používaná, zastaralá, místní či zájmová (pokud se s nimi čtenáři mohou setkat ve významných literárních dílech). Přináší nejen slova běžná, ale také odborné názvy. Výkladový slovník známý také pod zkratkou SSJČ byl vytvořen kolektivem autorů Ústavu pro jazyk český při Československé akademii věd a navázal na předchozí lexikografickou tradici Příručního slovníku jazyka českého (dále PSJČ), který vyšel v letech 1935–1957 celkem v devíti svazcích, a Slovníku jazyka českého. Od PSJČ se liší zejména výraznějším zřetelem k jazykové praxi, konkrétně například tím, že uvádí živá frazeologická spojení, slova zařazuje do stylových oblastí a výklad doplňuje synonymy a antonymy. Ukazuje také základní slovotvorné vztahy domácích slov a uvádí stručnou informaci o původu slov přejatých. U některých hesel poučuje rovněž o pravopisu a výslovnosti. První vydání vyšlo v letech 1960–1971 ve čtyřech svazcích. V roce 1989 vyšlo druhé, osmisvazkové, nezměněné vydání. Role hlavního redaktora se ujal akademik B. Havránek. Dále spolupracovali například J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička, V. Křístek a F. Trávníček80. Slovník obsahuje 197 200 hesel. Od roku 2011 je SSJČ díky Ústavu pro jazyk český Akademie věd,

79 80

Slovník spisovného jazyka českého. Praha: Academia, 1989, s. 5. Tamtéž, s. 5–19.

20

v. v. i. přístupný v online verzi81. Nahlédnout je do něj možné taktéž díky projektu Fakulty informatiky Masarykovy univerzity DEBDict – obecný prohlížeč slovníků82.

1.3.2 Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost Jednosvazkový Slovník spisovné češtiny vyšel poprvé v roce 1978. Zpracoval jej lexikografický kolektiv

Ústavu

pro

jazyk

český

Československé

akademie

věd

pod

vedením

J. Filipce a F. Daneše83. Klade si za cíl nejen poskytovat poučení o současné slovní zásobě, ale také umožnit každému uživateli uspokojivě vyjádřit myšlenky. Autoři chtěli vytvořit slovník, který nebude tak rozsáhlý jako jeho předchůdci, nepřesáhne rámec spisovného jazyka a bude jednotný. Jedná se o normativní slovník výběrový, nezaznamenává tedy např. výrazy okrajové, slangové, nářeční, řídké apod.84 Kolektiv autorů cítil potřebu vytvořit slovník, jenž bude sloužit nejširším vrstvám uživatelů jazyka. Vnitřní jednotu má zajistit fakt, že všechna slova použitá ve výkladu slov jsou zároveň heslovými slovy. Důležitou složku slovníku tvoří samostatně zpracovaná frazeologie. SSČ je oproti SSJČ stručnější, obsahuje asi 50 000 slov s 60 000 významy. Snaží se uvést především to, co je pro společnost potřebné a co běžně mluvčí češtiny užívají, cílem autorů bylo zachytit pasivní slovní zásobu středoškolsky vzdělaného člověka. Zakládá se na materiálech třiceti let před vydáním, tj. na období jedné generace. Zvláštní pozornost je věnována dubletám a variantám, dokladům z typických spojení85. Druhé vydání vyšlo až v roce 1994. Muselo být opraveno nejen vzhledem k novým Pravidlům českého pravopisu, rovněž ale vzhledem k nové společenské situaci, která přinesla neologizmy a nová slovní spojení, ale také slova přejatá, nová klíčová pojmenování, odvozeniny atd. Některá jiná slova pozbyla původní význam nebo přestala být aktuální. Toto vydání obsáhlo 45 366 hesel a 62 872 významů. Třetí vydání pod vedením V. Mejstříka vyšlo v roce 2003 a obešlo se bez větších zásahů. Přibyly v něm asi tři desítky slov a byly opraveny některé chyby86. Další nezměněná vydání vyšla

Slovník spisovného jazyka českého na webu ÚJČ AV ČR. In: Akademie věd České republiky [online]. 2011 [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.cas.cz/sd/novinky/hlavni-stranka/110615-slovnik-spisovneho-jazykaceskeho-na-webu-UJC.html. 82 DEBDict – obecný prohlížeč slovníků [online]. [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: https://deb.fi.muni.cz/debdict/index-cs.php. 83 Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia, 1978, s. 800. 84 MICHÁLEK, Emanuel. Slovník spisovné češtiny. Naše řeč. 1979, roč. 62, č. 5, s. 249. 85 Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia, 1978, s. 5–6. 86 Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia, 2003, s. 2–6. 81

21

v letech 2005, 2009, 2010 a 2012. V letech 1997, 2004 a 2005 vyšel SSČ také na CD-ROMu87. Slovník je taktéž přístupný na serveru DEBDict88.

1.3.3 Nový akademický slovník cizích slov Nový akademický slovník cizích slov navazuje na Akademický slovník cizích slov, který vyšel v roce 1995. Ten se stal velmi oblíbenou a hojně užívanou příručkou. Vyšel v mnoha dotiscích a v roce 2005 se dočkal zmíněného aktualizovaného vydání. V tom bylo zařazeno asi dva tisíce nových slov a významů z různých tematických oblastí. Základem pro zisk materiálu byla beletrie a periodika, ale také encyklopedie, odborné příručky, internetové texty, Český národní korpus a podklady z evidence Jazykové poradny Ústavu pro jazyk český Akademie věd, v. v. i. Na slovníku se podílel kolektiv autorů složený například z V. Červené, V. Holubové, M. Churavého, J. Klímové, J. Krause a V. Mejstříka89. Jde o „speciální výkladový slovník normativní. Snaží se zachytit slova cizího původu běžně užívaná ve všech oblastech života, přihlíží – ve výběru – i k slovům okrajovým (např. nářečním, zastarávajícím, slangovým a řídkým)“90. Cílem slovníku je vysvětlit každé heslo za pomoci údajů o pravopisu, výslovnosti, tvarech, původu, frekvenčním a stylovém hodnocení, zařazení do doby, spojitelnosti s dalšími slovy, významu a významovém rozčlenění, synonymech a antonymech. Pramenem se staly jednojazyčné výkladové slovníky, slovníky cizích slov české i zahraniční, encyklopedické příručky, lexikální archiv Ústavu pro jazyk český Akademie věd, v. v. i. a Český národní korpus91.

1.3.4 Naše řeč a Slovo a slovesnost Časopis Naše řeč vychází od roku 1916 jako odborný časopis věnovaný češtině, který vydává Ústav pro jazyk český Akademie věd, v. v. i. Je bohatým zdrojem informací nejen o češtině současné, ale věnuje se také jejímu vývoji. Najdeme v něm stati týkající se všech oblastí jazyka. V časopise nalezneme recenze a zprávy, specialitou je část drobnosti, která přináší vysvětlení či řešení konkrétního jazykového jevu92. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. In: Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, v. v. i. [online]. 2011 [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: www.ujc.cas.cz/sd/novinky/lexikologie-odd-publikace/lexikologie -slovniky/slovnik-spisovne-cestiny-pro-skolu-a-verejnost.html. 88 DEBDict – obecný prohlížeč slovníků [online]. [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: https://deb.fi.muni.cz/debdict/index-cs.php. 89 Nový akademický slovník cizích slov. Op. cit., s. 7. 90 Tamtéž, s. 8. 91 Tamtéž. 92 Základní informace. In: Naše řeč [online]. 2011 [cit. 2014-11-18]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/index.php. 87

22

Časopis Slovo a slovesnost vychází od roku 1935, kdy byl založen Pražským lingvistickým kroužkem, doposud, kdy jej vydává Ústav pro jazyk český Akademie věd, v. v. i. Věnuje se otázkám teorie a kultury jazyka, přináší původní i zahraniční práce z oblasti sémiotiky, sémantiky, gramatiky, pragmatiky, sociolingvistiky apod. Kromě vědeckých statí najdeme v časopise rovněž diskusní příspěvky, recenze a zprávy o dění v jazykovědě93.

Základní informace. In: Slovo a slovesnost [online]. 2011 [cit. 2014-11-18]. Dostupné z: http://sas.ujc.cas.cz/index.php. 93

23

2. PRAKTICKÁ ČÁST

2.1 Pravopis V následující kapitole se zaměříme na pravopisné chyby v sebraných jídelních lístcích. Řazení a názvy kapitol do jisté míry přebíráme z Pravidel českého pravopisu94. Příklady, které uvádíme, vybíráme ze sebraného materiálu a citujeme je doslovně, tedy včetně dalších chyb a překlepů.

2.1.1 Psaní i/y Chyba v psaní i/y se objevila celkem ve 23 jídelních lístcích. Vyjmenovaná slova Chyby ve vyjmenovaných slovech nebyly příliš četné, vyskytly se pouze dvakrát, a to ve jméně bylina či v adjektivu od něj odvozeném (př. bilinkový dresink; kuřecí stehenní řízek bez kosti v máslové zelenině s bylynkami). Adjektivní koncovky Nesprávně zapsaná koncovka přídavného jména se vyskytla v 9 jídelních lístcích, z nichž v některých se chyba tohoto typu objevila několikrát (př. vepřový vrabci se špenátem; čerství losos na grilu; s křenem, hořčicí, cibulkou, kozímy rohy a okurkou; hovězí vývar ovoněný čerstvým libečkem se zaleninou a domácímy nudlemi; bramborákový ježci; plněná prsíčka listovím špenátem; zelní salát s křenem; bramborový smajlíci). Jedna chyba se objevila také v koncovce posesivního adjektiva (př. Luciferovi nudličky v bramboráku). Koncovky podstatných jmen Ve dvou případech chybovali pisatelé v substantivních koncovkách. Instrumentál pl. podstatného jména jahoda, skloňovaného podle vzoru žena, byl zapsán nikoliv jako jahodami, ale jako jahodamy (př. tvarohové knedlíky s jahodamy). V případě lokálu sg. podst. jména pánev, skloňovaného podle vzoru píseň, je spisovný pouze zápis pánvi, nikoliv pánvy (př. hov. svíčková podavaná na litinové pánvy).

94

Pravidla českého pravopisu. Praha: Academia, 1993.

24

Slova přejatá V psaní přejatých slov chybovali autoři jídelních lístků v 6 případech. Slovo přejaté z latinského Pastinaca95, tedy pastinák, označení pro rostlinu, která je pěstovaná pro své aromatické kořeny96, bylo chybně zapsáno jako pastyňák, autor tedy neudělal chybu jen v užití y, ale také ve změkčení hlásky n (př. vepřová panenka podávaná s bramborovo-pastyňákovým pyré). Toto označení je nespisovné, Příruční slovník češtiny jej reflektuje, spolu s označením pastrnák a paštrnák, jako zřídka užívané97. Z latinského Capparis pochází slovo kapary98, které označuje poupata kaparovníku, jež se používají jako pochutina99. V excerpovaném materiálu se několikrát chybně objevil tvar kapari (př. čerstvá zelenina s plátky hovězí svíčkové a kapari; s čerstvými bylinkami a kapari). Původem italské označení pro pokrm z dušené rýže a kousků masa rizoto100 zapsal tvůrce jako ryzoto (př. ryzoto sypané sýrem). Zastaralé a nespisovné, původem německé, označení pro řízek šnycl zapsal autor jako šnicl. Důvodem může být německá podoba Schnitzel, kde je i (př. brněnský šnicl z krkovičky nakládaný v česneku). Dalším chybně zapsaným slovem je substantivum vzniklé z řeckého základu, které označuje druh mateřídoušky používaný jako koření, tymián (též dymián)101, jež bylo uvedeno jako timián (př. grilovaný hermelín na timiánu a rozmarýnu). Adjektiva vzniklá od místních jmen Jediným možným zápisem relačního adjektiva odvozeného od místního jména Vídeň je vídeňský, nikoliv výdenský, jak je uvedeno v jednom ze sebraných jídelních lístků, kde autor chyboval navíc v užití n namísto změkčeného ň (př. výdenská roštěná s rýží). Podobný případ nastal u chybně zapsaného adjektiva segedýnský (př. segedýnský guláš z vepřové plece). SSJČ reflektuje podobu segedinský102, SSČ podobu segedínský103. Další pisatel chyboval v adjektivu odvozeném od toponyma Lyon. Jediným spisovným zápisem je lyonský104, nikoliv lionský (př. kuřecí medailonky na lionských bramborách). Posledním chybně zapsaným adjektivem je

MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997, s. 437. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha: Academia, 2012, s. 264. 97 Příruční slovník jazyka českého. Praha: Školní nakladatelství, 1943, s. 127. 98 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Op. cit., s. 239. 99 Slovník spisovného jazyka českého I. Praha: Academia, 1971, s. 833. 100 Slovník spisovného jazyka českého III. Praha: Academia, 1971, s. 64. 101 Tamtéž, s. 442. 102 Tamtéž, s. 274. 103 Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Op. cit., s. 380. 104 Slovník spisovného jazyka českého I. Op. cit., s. 1147. 95 96

25

argentýnský (př. steak z hovězí svíčkové v argentýnském koření). Jedinou možnou podobou tohoto přídavného jména je argentinský105.

2.1.2 Písmeno ě Písmeno ě označuje výslovnost po souhláskách b, p, v, f, m a ve skupinách dě, tě, ně106. V sebraném materiálu se autoři čtyřikrát uchýlili k psaní samohlásky e namísto ě, jednou k psaní samohlásky é namísto ě (př. smes sušeného ovoce; vepřová pečené).

2.1.3 Souhlásky ď, ť, ň Souhlásky ď, ť, ň se označují háčkem, popř. psaním i, í či ě za d, t, n107. V 15 jídelních lístcích se souhlásky namísto s háčkem objevily bez něj (př. těstovinový salát s tunákem; dábelský kuřecí plátek; drštková polévka).

2.1.4 Souhlásky párové Souhlásky znělé a neznělé mohou ovlivnit výslovnost, nikoliv pravopis, jak se v několika případech stalo v našem materiálu (př. brokolicové branbory; hovězí vývar s fridátovými nudlemi).

2.1.5 Skupiny souhlásek

-ný/-ní U jmen odvozených příponami -ní a -ný chybovali pisatelé v 6 jídelních lístcích (př. bramborová kaše s medem a hrubozrnou hořčicí; kuřecí stehení řízek; kuřecí prsíčka podávaná s pečenou sezóní zeleninou). V jednom případě zapsal autor slovo, které je tvořeno příponou -í, jako by bylo též tvořeno příponou -ní (př. pečené vepřové nadkolenní).

-z-ský/-s-ský/-ský/-zký V 5 případech došlo ke zkrácení koncovky -z-ský na pouhé -ský či -zký (př. francouské brambory; steak z hovězí roštěné přelitý francouzkým demi glace). Ve třech analyzovaných textech se objevily tvary, v nichž se namísto koncovky -ský objevily koncovky -s-ský a -z-ský (př. texasská vepřová směs; elbrusský řízek; indonézský losos). Slovník spisovného jazyka českého I. Op. cit., s. 48. Tamtéž, s. 17. 107 Pravidla českého pravopisu. Op. cit., s. 18. 105 106

26

Chyby uvnitř slov Dvakrát se vyskytlo adjektivum od místního jména, ve kterém byl do souhláskové skupiny vepsán

nadbytečný

konsonant

(př.

franktfurtská

polévka;

maďartský

guláš).

U adjektiva panenský, jež vzniklo od substantiva panna vložením vokálu -e-108, ponechal pisatel chybně -nn (př. carpaccio z hovězí svíčkové s pannenským olivovým olejem).

2.1.6 Psaní předložek s/z O tom, zda použít předložku s nebo z, rozhoduje pád, se kterým se daná předložka pojí, nikoliv výslovnost109, jak se pravděpodobně mnohdy domnívali pisatelé. Předložku zapsali nesprávně autoři 27 jídelních lístků (př. hovězí steak s uruguayské plece; játrová omáčka s krůtích jater; podávané z dušenou rýží a rajčatovým salátkem; salát z kuřecím masem). Ve třech případech autoři v instrumentále zcela vynechali předložku s (př. polévka: krémová zeleninou; krkovice hříbkovou omáčkou; zabalíme jídlo sebou).

2.1.7 Délka samohlásek Celkem v 66 sebraných jídelních lístcích došlo k záměně spisovné dlouhé samohlásky za samohlásku krátkou. Stalo se tak v případě slov domácích (př. milánská omačka; vykostěné vepřové koleno, zeli; sazené vejce; kuřecí křídla s bramborovou kaši; steak na másle se šalotkou a bilým pepřem) i slov přejatých (př. rokforová omáčka; smažené rybí file; ryže; nudličky z kachních prsíček v sojové omáčce; tomatová polévka s fritovanou rukolou a parmazanem). Opačný problém, tedy záměna spisovné krátké samohlásky za nespisovnou dlouhou samohlásku, se vyskytl v 54 jídelních lístcích. Chyba se objevovala zejména ve slovech přejatých (př. cuketový krém s krutóny; vepřové soté s kápií; vepřový marinovaný steak na dijónský způsob; vepřové ražničí; křen, kozí rohy, feferón; jehněčí steak s balkánským sýrem a oregánem). Méně pisatelé chybovali ve slovech domácích (př. polévka: ovárová; zvěřinové placíčky; smažená kachní játýrka). Pisatelé chybovali též v označení kvantity vokálu [ú], ve slovech přejatých psali kroužek namísto čárky. Tato nespisovná varianta se objevila ve 42 jídelních lístcích, a to ve slovech ragú a štrúdl (př. špagety s boloňským ragů; domácí jablečný štrůdl se skořicí). Opačná záměna se vyskytla jen v jednom případě (př. pečené krútí stehno).

ŠMILAUER, Vladimír. Přídavná jména na -ský. Naše řeč. 1939, roč. 23, č. 4–5, s. 100. PRAVDOVÁ, Markéta – SVOBODOVÁ, Ivana a kol. Akademická příručka českého jazyka. Praha: Academia, 2014, s. 54. 108 109

27

2.1.8 Psaní slov přejatých V této podkapitole uvádíme chyby v psaní slov přejatých, a to jak v jejich původních podobách, tak v počeštěných variantách. Chybné psaní i/y u slov přejatých je probráno v kapitole 2.1.1. Protože považujeme tuto oblast za problematickou, nejčastěji se vyskytující chyby uvádíme v tabulce, která může sloužit jako návod pro psaní přejatých slov z oblasti gastronomie, protože mnohá ze slov nejsou kodifikována. V tabulce uvádíme vždy správný zápis, dále nesprávný zápis, jenž se objevil v textu, a četnost jeho výskytu. Pořadí v tabulce je určeno hojností výskytu slova v excerpovaném materiálu. Slova, v nichž pisatelé chybovali méně, nebo se u nich neobjevilo více variant zápisu, uvádíme pouze ve výčtu rozděleném dle jazyků, z nichž slova pocházejí. Správný zápis

Nesprávné varianty

Četnost užití

Příklad

Mozzarela

28

mozzarela, bazalka, olivový olej,

Mozzarella (it.)110

bagetka Mozarella

19

prsíčko zapečené s rajčaty a mozarellou

Mozarela

italská mozarela proložená

4

plátky rajčat Mozzarallea

kuřecí steak s pečenými

1

bramborami plněnými mozzaralleou Dressing, dresink (angl.)111 Dresing

50

tortilly s kuřecím masem, čerstvou zeleninou a dresingem

Drezink

1

jogurtový drezink

Dreassing

1

zelenina, tuňák, olivy, cibule, dreassing

110

Dizionario ceco. Olomouc: FIN Publishing, 2001, s. 732. Dresink. In: Internetová jazyková příručka [online]. z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=dresink&Hledej=Hledej. 111

28

2008

[cit.

2014-11-16].

Dostupné

Cordon bleu (fr.)112 Gordon Bleu

12

Gordon Bleu s vařeným bramborem

Gordon blue

9

SMAŽENÝ GORDON BLUE

Cordon blue

2

smažený kuřecí cordon blue

Cordon- blue

2

kuřecí Cordon- blue

Gordon-blue

2

kuřecí gordon-blue, bramborová kaše

Cordon – bleu

1

smažený kuřecí cordon – bleu

Cordon-blau

1

kuřecí Cordon-blau, vařený brambor

Caesar (lat.) salát 113

Ceasar

10

CEASAR salát s kuřecím masem

Cesar

3

salát Cesar s opečenými tousty

Cézar

3

salát Cézar s hoblinami parmazánu

Ceaser

Ceaser salát s kuřecím masem

2

a slaninou Caessar

1

Caessar salát

Cezar

1

salát " Cezar "

Demi glace

9

panenka s česnekovou bagetou

Demi-glace (fr.)114 a pepřovým demi glace Demiglace

2

s omáčkou demiglace

Demi .glace

1

panenka grilovaná v pepřové krustě s omáčkou demi .glace

NEUMANN, Josef. Velký francouzsko-český slovník: Grand francais tcheque dictionnaire. Praha: Academia, 1992, s. 213 a 368. 113 Pravidla českého pravopisu. Op. cit., s. 383. 114 NEUMANN, Josef. Velký francouzsko-český slovník: Grand francais tcheque dictionnaire. Op. cit., s. 440 a 703. 112

29

Demi - glace

steak na bylinkách s dušenou

1

rýží a vinným demi - glace Demi glas

panenka podávaná na

1

hříbkovém ragú s omáčkou demi glas Demiglas

srnčí hřbet přelitý hruškovým

1

demiglas Demi glase

1

30cl demi glase

Demiglase

1

chilli, med, demiglase

Demi glass

1

krkovička na grilu se silným demi glass

Á la (fr.)115 ala

11

pečené kuřecí stehno ala bažant

alá

3

kuřecí kousky alá čína

a-la

1

vepřový závitek a-la španělský ptáček

alla

kuřecí stehno pečené alla

1

kachna a la

1

smažené kalamáry a la Romana

a lá

1

kuře a lá bažant, dušená rýže

a`la

1

spaghetti a`la Bolognese

Medajlon

11

medajlonky z vepřové panenky

Medajlón

1

medajlónky z vepřové panenky

Kung pao

8

KUNG PAO Z VEPŘOVÉ

Medailon, medailón (fr.)116

Kung-pao (čín.)117

PANENKY Kung - pao

KUŘECÍ KUNG - PAO

4

S HRANOLKY NEUMANN, Josef. Velký francouzsko-český slovník: Grand francais tcheque dictionnaire. Op. cit., s. 55. Tamtéž, s. 81. 117 Pravidla českého pravopisu. Op. cit., s. 85. 115 116

30

Caprese (it.)118 Capresse

10

capresse na lůžku z trhaného salátu

Tortilla (šp.)119 Tortila

8

tortila s anglickou slaninou

Torttila

1

smažený banán v torttile

Tortyla

1

mexická tortyla

Carpacio

9

hovězí CARPACIO s rukolou

Gnochi

3

smetanové gnochi

Gnochhi

1

bramborové gnochhi přelité

Carpaccio (it.)120 Gnocchi (it.)121

houbovou omáčkou Gnocci

1

gnocci s kuřecím masem

Gnochii

1

gnochii all Quatro formaggi

Cnocchi

1

cnocchi con Pollo e spinaci

Gnnochi

1

gnnochi s kuřecím masem a špenátem

Tagliatelle (it.)122 Tagliatele

5

Tagliatele se smetanovou omáčkou

Tagliateli

1

Čerstvé tagliateli

Togliatelle

1

Togliatelle funghi

Grenaile

6

vařené brambory "Grenaile"

Granaile

1

kuřecí prsíčko pečené s nádivkou

Grenaille (fr.)123

s vařenými brambůrkami granaile

118

Dizionario ceco. Op. cit., s. 204. DUBSKÝ, Josef. Španělsko-český slovník. Praha: SPN, 1992, s. 1132. 120 Historie. In: Carpaccio [online]. [cit. 2014-11-16]. Dostupné z: http://www.carpaccio.cz/historie.htm. 121 Dizionario ceco. Op. cit., s. 508. 122 Tamtéž, s. 1204. 123 NEUMANN, Josef. Velký francouzsko-český slovník: Grand francais tcheque dictionnaire. Op. cit., s. 719. 119

31

Pfeffersteak (Pfeffer z něm., steak z angl.)124 Pfefersteak

3

200 g Pfefersteak

Pfeffer steak

2

hovězí pfeffer steak

Pfefer steak

1

pfefer steak (pravá svíčková, smetanovo pepřová omáčka)

Čedar (angl.)125 Chedar

vepřová panenka v plněná

5

chedarem Chaeddar

kroužky s chaeddarovou

1

omáčkou Spätzle (něm.)126 Špecle

4

špecle se špenátem

Špetzle

2

restované špetzle s cibulkou

Karbenátek

6

plněný karbenátek hermelínem

Ratatoulie

1

pecené filé s ratatoulie

Ratatuille

1

PENNE RATATUILLE

Ratatoulle

1

gratinovaný kozí sýr na

Karbanátek (fr.)127 Ratatouille (fr.)128

ratatoulli Ratatouil

rajčata plněná zeleninou

1

ratatouil Ratatou

1

tagliatelle ratatou

Rostbeaf

3

anglický rostbeaf

Roastbeef (angl.)129

Německo-český, česko-německý slovník. Olomouc: FIN Publishing, 2001, s. 394 a 509. Nový akademický slovník cizích slov. Op. cit., s. 147. 126 Německo-český, česko-německý slovník. Op. cit., s. 55. 127 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Op. cit., s. 242. 128 NEUMANN, Josef. Velký francouzsko-český slovník: Grand francais tcheque dictionnaire. Op. cit., s. 398. 129 ŘEŠETKA, Miroslav. Anglicko-český, česko-anglický studijní slovník. Olomouc: FIN Publishing, 2003, s. 426. 124 125

32

Rostbeef

1

anglický rostbeef

Roast beef

1

anglický roast beef

Proscuitto

2

česnek, proscuitto, rozpečená

Prosciutto (it.)130

bageta Prosciuto

bruschetta s topenádou z oliv

1

a prosciutem Prscuito

1

kuřecí steak plněný prscuitem

Prošut

1

prsa na grilu s chřestem svázaný prošutem

Penne (it.)131 Pene

4

těstoviny PENE s kuřecím

Penné

1

italské penné s kuřecím masem s boloňskou omáčkou

Brynza (rum.)132 Bryndza

4

halušky s bryndzou

Lassagne

2

boloňské lassagne

Lasagne (it.)133 s parmezánem Lasagně

boloňské lasagně s mletým

2

masem Julienne (fr.)134 Julliene

VÝVAR S JULLIENE

2

ZELENINOU Julienn

1

julienn zelenina

Žulienne

1

hranolky žulienne

Desert

3

tvarohový desert

Dezert (fr.)135

130

Dizionario ceco. Op. cit., s. 905. Tamtéž, s. 819. 132 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Op. cit., s. 70. 133 Dizionario ceco. Op. cit., s. 637. 134 NEUMANN, Josef. Velký francouzsko-český slovník: Grand francais tcheque dictionnaire. Op. cit., s. 827. 135 Tamtéž, s. 463. 131

33

Salsa (šp.)136 Salza

3

papriková pikantní salza

Fusili

1

fusili s kuřecím masem

Fussili

1

fussili s vepřovou panenkou

Osobucco

1

telecí osobucco

Osobuko

1

osobuko na zbojnický způsob

Fusilli (it.)137

Ossobuco (it.)138

Slova přejatá z italštiny Kromě slov uvedených v tabulce zapsali autoři jídelních lístků chybně dalších 38 slov přejatých z italštiny, a to jak v původní podobě, tak v podobě počeštěné (př. zapečená bagetka s rajčaty, pančetou a mozzarelou; italská brusketa s rajčatovým tartarem a čerstvou bazalkou; farfale s vepřovým masem, žampiony, kapary a rajčaty). Slova přejatá z angličtiny Slov přejatých z angličtiny se navíc objevilo 21 (př. kuřecí nugetky v pikantním česnekovém těstíčku; pečená telecí kýta s tuňákovým jusss podávaná s pečenými lilkovými čipsy; čokoládový Mufin se šlehačkou; chesseburger). Slova přejatá z francouzštiny Nad rámec tabulky se objevilo 19 nesprávně zapsaných slov z francouzštiny (př. panenka po dyžónsku s brokolicí; čokoládové suflé; čerstvé listy vybraných sálátů ochucené vinagretkou; libový vepřový bok v tomatové krustě s koriandrem a lístky rukoly doplněný o brambůrky lionnesse s jarní cibulkou). Slova přejatá ze španělštiny Ze španělštiny se objevila pouze dvě další přejatá slova (př. buritto se šunkou od kosti; tornedos z vepřové panenky).

DUBSKÝ, Josef. Španělsko-český slovník. Op. cit., s. 1038. Dizionario ceco. Op. cit., s. 484. 138 Tamtéž, s. 783. 136 137

34

Slova přejatá z řečtiny Původem z řečtiny se vyskytla dvě chybně zapsaná slova (př. kurecí gyros, tzzaziky, hranolky; řecká fasoláda). Další přejatá slova Ze zbývajících jazyků bylo převzato do jídelních lístků vždy jedno slovo. Z němčiny (př. špagety s Schwartzwaldskou šunkou a sušenými rajčaty), z japonštiny (př. steak z tuňáka v krustě z praženého sezamu na bramborovém pyré s nádechem wasabi křenu a omáčkou z hub shi-take), z turečtiny (př. turecký hovezí Kebeb) a z ruštiny (př. stroganof ze svíčkové).

2.1.9 Složená přídavná jména V případě, že obě původně samostatné složky přídavného jména jsou na stejné úrovni a ani jedna není zakončena na -sko, -cko, -ně nebo -ově, píšeme vzniklé adjektivum dohromady, nikoliv se spojovníkem139. V námi shromážděném materiálu se zápis se spojovníkem, popř. s pomlčkou, objevil celkem v 73 jídelních lístcích. Autoři také chybovali v užití mezer před a za spojovníky a pomlčkami (př. špagetová hnízda s lososem ve smetanovo-vinné omáčce; čokoládovo-javorová pěna;

dýňovo- bramborové pyré;

panenská

svíčková přelitá

bazalkovo – smetanovou omáčkou; citronovo - olivový dresink; vepřová žebra v cibulovo – česnekovém základu). Ve dvou případech zapsal pisatel složené adjektivum s mezerou mezi složkami (př. tomatovo bylinková omáčka; sýrovo smetanová omáčka). Jedinými spisovnými zápisy jsou např. tomatobylinková nebo tomatovobylinková omáčka140.

2.1.10 Velká písmena Obecná jména V 76 jídelních lístcích se vyskytlo velké písmeno u obecných podstatných či přídavných jmen (př. polévka Hovězí s játrovými knedlíčky; opečené Jelito; gnocchi s hříbkovou omáčkou a Parmazánem; grilovaný filet z Tresky).

139 140

PRAVDOVÁ, Markéta – SVOBODOVÁ, Ivana a kol. Akademická příručka českého jazyka. Op. cit., s. 78. Tamtéž, s. 80.

35

Přídavná jména derivovaná od zeměpisných jmen Přídavná jména utvořená od jmen zeměpisných píšeme s minuskulí. Majuskule se v tomto případě objevila v 27 jídelních lístcích (př. pečené kuřátko na Sicilský způsob; krůtí medailonky s Istambulským dipem; smažená Aljašská treska). Zeměpisná jména ve spojení typu po německu Zeměpisná jména, která jsou součástí spojení typu po německu, píšeme vždy s malým písmenem141. Pisatelé jídelních lístků ve 13 případech použili v tomto případě písmeno velké (př. vepřové ledvinky po Uhersku; kuřecí prso po Řecku s olivami; vepřový plátek po Srbsku). Názvy výrobků Za vlastní názvy se považují ochranné známky, které by se měly užívat zejména v textech právní povahy142. V kuchařských knihách převládají nad vlastními jmény spíše obecná pojmenování143. Tento fakt potvrdil i námi sebraný materiál. Správnost nehodnotíme vzhledem k různému zápisu ochranných známek. Uvádíme pouze příklady zápisu některých výrobků, u nichž nejčastěji docházelo k rozporu mezi malým a velkým počátečním písmenem, a to často i v rámci jednoho jídelního lístku (př. sýr eidam v bramborákovém těstě se zeleninovou oblohou; smažený uzený Eidam; smažený sýrový trojtakt (niva, hermelín, eidam); šunka, sýr Niva; po domácku naložený hermelín; pikantní nakládaný Hermelín s omáčkou chilli; smažené olomoucké tvarůžky s anglickou slaninou; řádně uležené „Olomoucké tvarůžky“). Malá písmena se objevila také u několika slov, která za obecné pojmenování považovat nelze (př. chipsy bohemia; 0,33l klášter; amaretto liker). Název pokrmu ve spojení s obecným pojmenováním V 19 jídelních lístcích se název pokrmu objevil s počátečním malým písmenem, přestože ve spojení s obecným pojmenováním se píše písmeno velké144 (př. salát coleslaw; špagety carbonara s parmezánem; kuřecí stroganov). V některých případech nastala také opačná situace a velké písmeno bylo užito namísto malého (př. italská Minestrone).

PRAVDOVÁ, Markéta – SVOBODOVÁ, Ivana a kol. Akademická příručka českého jazyka. Op. cit., s. 71. Tamtéž, s. 177–178. 143 Tamtéž, s. 178. 144 Tamtéž. 141 142

36

Vlastní jména v názvech pokrmů Ve dvou jídelních lístcích se objevila chybně zapsaná jména osob v názvu pokrmu (př. prsa Panny Orleánské; steak Mistra kováře; salát Mistra Mlynáře). Chyba se objevila nejen ve jménech osob, ale také v názvech restaurací vystupujících v názvech pokrmů (př. uzené s křenem z hospody na Kocourku). 2.1.11 Interpunkce Tečka Nejčastější chybou, která se v excerpovaném materiálu vyskytla, bylo vynechání mezery, která by měla následovat vždy za tečkou145. Tato chyba se vyskytla celkem v 70 jídelních lístcích (př. hrachová s op.toastem; pečené vepřové, uzené, gril.klobása; I.Hovězí vývar se zeleninovými noky; 1.Steak z vepřové krkovice). V 6 jídelních lístcích došlo k záměně tečky za čárku. Předpokládáme, že se jedná o překlep autora, nikoliv o systémovou chybu (př. klobásy s opečenou vídeňskou cibulkou. hořčicí). Za nesystémovou chybu považujeme také užití tečky za názvem jídla v lístku, kde takto autor jinde tečku neužívá (př. dva malé hamburgery v bulkách z domácí pekárny se zeleninou a hranolkama.). V 5 případech byla tečka zcela vynechána na místech, kde se píše (př. steril okurek; špíz Karla IV). Naopak se tečka objevila také na místě, kde se nepíše, protože způsobí záměnu základní číslovky za řadovou (př. 3. druhy sýru). Čárka Nejčastějším prohřeškem v psaní čárky se stalo vynechání mezery, která by za ní měla následovat. Tato chyba se objevila v 86 jídelních lístcích (př. rizoto s kuřecím masem,pravými hřiby a smetanou,sypané parmezánem; kuřecí maso,anglická slanina,dresing,parmazán,římský salát; kuřecí prsa na paprice,domácí houskový knedlík). Naproti tomu se v 43 jídelních lístcích objevila mezera před čárkou (př. balkánský sýr ,zálivka; holandský řízek , bramborová kaše; žampionové ragú ,hranolky). Ve 43 jídelních lístcích byla čárka vynechána mezi jednotlivými výrazy tvořícími několikanásobný větný člen146 (př. brambory mletá paprika; masový prejt vařený brambor; pečená pikantní krkovice bramborové knedlíky moravské zelí). 8krát pisatelé čárku vynechali ve větných spojeních (př. domácí tatarák z pravé svíčkové se vším co k tomu patří; podává se 145 146

PRAVDOVÁ, Markéta – SVOBODOVÁ, Ivana a kol. Akademická příručka českého jazyka. Op. cit., s. 127. Tamtéž, s. 93.

37

vždy teplá a to s křenem, hořčicí, okurkou, kysaným zelím). V 39 případech se vyskytla nadbytečná čárka (př. malý míchaný salát, jako doplněk jídla; zapečené těstoviny, s uzeným masem; jelení guláš, zdobený čerstvou cibulí). Dvojtečka Nejčastějším užitím dvojtečky v jídelních lístcích je její umístění mezi popisek údaje a vlastní údaj. V tomto případě se za dvojtečkou píše mezera147. V 11 jídelních lístcích se dvojtečka objevila bez mezery, což je přípustné jen v případě, vyjadřujeme-li čas či skóre148 (př. specialita:Steak z roštěné; polévka:Luštěninová; saláty:rajčata s jogurtem nebo rukola). Ve shodném počtu jídelních lístků se dvojtečka vyskytla oddělená mezerami z obou stran (př. Polévka : Frankfurtská s uzeninou; příloha : rýže nebo tarhoňa). Tento zápis je možný pouze při vyznačení poměru, dělení a zápisu měřítka149. Ve 12 případech pisatelé zcela vynechali dvojtečku na místech, kde by její užití bylo namístě (př. polévka brokolicový krém; polévka Kulajda). Následuje-li po dvojtečce nevětný celek, píšeme obvykle malé písmeno150. V našem výzkumu se potvrdilo, že dvojtečka je pro pisatele jakýmsi signálem pro užití velkého písmena. Majuskule byly za dvojtečkou oproti minuskulím užity ve většině případů (př. polévka: Špenátová).

Uvozovky V našem materiálu byly uvozovky užity pro označení přesných názvů, výrazů z cizího prostředí, nespisovných výrazů151 nebo ke zvýraznění pojmenování. Ve většině případů však byly uvozovky zapsány nesprávně. Ve 37 jídelních lístcích užili pisatelé horní uvozovky přejaté z angličtiny152 (př. hovězí "svíčková" na smetaně; kuřecí steak "GYROS"; pikantní vepřová směs "Zbojník"). Při zápisu anglických uvozovek se objevily některé nestandardní znaky (př. krémové rizoto ´´ARBORIO´´ s baby špenátem; marinovaný vepřový steak ´´Barbecueˇ´; HOVĚZÍ ´KANDELÁBR´ GULÁŠEK). Jako základní se v češtině doporučují uvozovky typu 99 66 (tj. dvojité „ “)153, které se píší nejprve dole (před textem) a poté nahoře (za textem)154.

PRAVDOVÁ, Markéta – SVOBODOVÁ, Ivana a kol. Akademická příručka českého jazyka. Op. cit., s. 128. Tamtéž. 149 Tamtéž. 150 Tamtéž, s. 129. 151 Tamtéž, s. 130. 152 Tamtéž. 153 Tamtéž. 154 SVOBODOVÁ, Jana. Průvodce českou interpunkcí. Česká republika: Vade mecum bohemiae, 2003, s. 47. 147 148

38

K nesprávnému zápisu došlo v 7 případech (př. vepřový steak ,,Karolína´´ s tvarůžkou; vepřový steak , , Eliška"; kuřecí řízek plněný šunkou a sýrem , , Gordon bleu“). V jednom případě autor ohraničil slovo uvozovkami pouze z jedné strany. Tuto chybu pokládáme spíše za opomenutí (př. kuřecí Čína"). Tři tečky Tři tečky se v analyzovaném materiálu objevovaly velmi zřídka, a to pro vyjádření nedokončeného výčtu155. Většina autorů nepoužívá jeden znak, ale tři samostatné tečky (v některých případech i více teček), u kterých navíc špatně umístí mezery (př. servírováno v měděném kotlíku....a proces servírování už nechte na nás). Lomítko Hlavní funkcí, kterou plní lomítko, je naznačovat alternativu či záměnnost156. Chyby v psaní lomítka se týkají zejména mezery, která jej může oddělovat a nemusí. Pokud lomítko odděluje dva jednoslovné výrazy, mezeru nepíšeme, v případě, že je alespoň jeden z výrazů víceslovný, píšeme mezery na obou stranách lomítka157. Neumístěná nebo nesprávně umístěná mezera se vyskytla v 11 jídelních lístcích (př. hovězí vývar s nudlemi/Česnečka s opečeným chlebem; nakládaný kuřecí / vepřový řízek; kuřecí vývar s rýží/ Čočková polévka). V 8 případech nahradili pisatelé dvěma lomítky závorky. Závorky tvořené lomítky nejsou nesprávné, ale v běžných textech je doporučené se jim spíše vyhýbat158 (př. mix řízečků/krkovice, kotlet, prso/; staročeská bašta/75g vepřové karé+ 75g uzená krkovice/). Některé autory lomítko motivuje k napsání velkého písmene (př. hovězí vývar s nudlemi/Česnečka s opečeným chlebem). Závorky Pro označení nevětných celků vložených do textu užili naši pisatelé zejména tzv. kulaté závorky. Při jejich užití chybovali pisatelé v tom, že závorky od okolního textu neoddělili mezerou. Tato chyba se objevila v 30 jídelních lístcích (př. dušená rýže(vejce,šunka,hrášek); vepřový plátek(zapečený se zeleninou a šunkou na smetaně)hranolky; nudličky po mexicku(fazole, kukuřice, tomato)). Závorky se od výrazů, které do se do nich vkládají, mezerami neoddělují159. V našem materiálu se takto oddělené výrazy objevily ve 27 případech, PRAVDOVÁ, Markéta – SVOBODOVÁ, Ivana a kol. Akademická příručka českého jazyka. Op. cit., s. 137. Tamtéž, s. 138. 157 Tamtéž, s. 138–139. 158 Tamtéž, s. 132. 159 Tamtéž. 155 156

39

a to oddělené z obou stran, popř. jen z jedné strany (př. provensálská polévka ( rajčata, šalotka, pomodora, česnek, lilek, paprika, cuketa, čer.oregáno); pizza HAWAI (šunka, ananas, sýr ); uherský vepřový guláš ( brambory, kapie, rajčata, sladká paprika )). V 11 jídelních lístcích došlo k tomu, že výraz byl oddělen závorkou pouze z jedné strany. Předpokládáme, že se jedná spíše o přehlédnutí autora (př. klobása, kapie, pórek, cibule, eidam); ( tomatová salsa, sýr, dušená šunka, suchá klobása, paprikáš, žampióny, artyčoky, vejce, obří plody kapary). Pomlčka a spojovník Spojovník, tedy krátkou vodorovnou čárku, používáme v češtině tehdy, chceme-li vyjádřit, že spojené výrazy tvoří těsný významový celek160. Pomlčku, tj. dlouhou vodorovnou čárku, užíváme např. při podávání krátkých výčtů161. Ve výčtech či upřesněních, v nichž má být pomlčka, se v 57 jídelních lístcích objevil spojovník, a to navíc různě oddělený mezerami (př. polévka – Rajská; zabíjačkové hody - čtvrtek a pátek; dušená rýže- s hráškem, se šunkou, s kari; carpaccio - tenké plátky syrové svíčkové s česnekem). Spojovníky se chybně vyskytly také ve spojeních, kde by mohly být užity předložky od – do, a to v 8 případech (př. večerní menu od 17 - 22hod.; 1 - 2 osoby; nutno objednat 2-5 dnů předem). Pomlčky a spojovníky užili autoři čtyř jídelních lístků k naznačení varianty. V tomto případě je vhodnější užít např. spojku nebo, či (př. hovězí vařené s rajskou omáčkou, duš. rýže – houskové knedlíky; formanský guláš z vepřového masa,těstoviny-houskový knedlík). Ve spojení vepřo knedlo zelo byl spojovník užit dvakrát, SSJČ však reflektuje pouze podobu bez spojovníku162 (př. vepřo-knedlo-zelo). Spojovník jednou nahradil pomlčku ve funkci uvozování bodů výčtu163 (př. - k menu Coca cola). Další chybně užité spojovníky a pomlčky viz v kapitole 2.4.3 a 2.4.6.

2.1.12 Další chyby Mnohokrát se v excerpovaném materiálu objevily chyby způsobené nepozorností a nedbalostí pisatelů. Jedná se zejména o vypouštění písmen a symbolů (příp. mezer), jejich přesmyky, příp. užití písmen a symbolů navíc apod. Těmto chybám se nebudeme blíže věnovat, uvedeme pouze některé příklady (př. cordon-blue, americé brambory; vařené brambory

PRAVDOVÁ, Markéta – SVOBODOVÁ, Ivana a kol. Akademická příručka českého jazyka. Op. cit., s. 133. JANOVEC, Ladislav – BUŠOVÁ, Lucie – ŘÍHOVÁ, Adéla – ŠAMALOVÁ, Markéta. Na co se často ptáte: jak používat čárku a další interpunkční znaménka. Praha: Klett, 2006, s. 129. 162 Slovník spisovného jazyka českého III. Op. cit., s. 57. 163 JANOVEC, Ladislav – BUŠOVÁ, Lucie – ŘÍHOVÁ, Adéla – ŠAMALOVÁ, Markéta. Na co se často ptáte: jak používat čárku a další interpunkční znaménka. Op. cit., s. 129. 160 161

40

s prtrželkou; houslový knedlík; bramborové gnocchi se šunkou a smetanoz; vepřový závitek, varené brambory, rajčatový salát; brokolicové medailonky s houovou omáčkou; těstovin y po lotrinsku; vepřová krkovička pečená na čenseku).

2.1.13 Shrnutí Analýza

pravopisných

chyb

potvrdila,

že

úroveň

znalosti

ortografických

norem

u pisatelů jídelních lístků je poměrně nízká. Velkou část tvoří chyby ve slovech přejatých z různých cizích jazyků, která nejsou doposud kodifikována. Autoři se jejich prostřednictvím snaží o stylizaci a zmodernizování svých restaurací, avšak bez ohledu na pravopisnou normu. Do psaného textu tak často pronikají uzuální prostředky, které by bylo vhodné zanést do slovníků a dalších kodifikačních příruček. Kromě cizích slov se jako problematická projevila také oblast interpunkce, a to i přesto, že se ve většině jídelníčků vyskytovala pouze nevětná spojení. V psaní velkých písmen se projevila velká tendence zobecňování, což je ale v jazyce zcela přirozený jev.

41

2.2 Tvarosloví V následující podkapitole provádíme analýzu slov, u nichž autoři sebraného materiálu chybovali v tvarosloví. Chyby se objevily v substantivech, adjektivech, numeraliích a verbech. Slova rozčleňujeme podle jednotlivých českých deklinačních a konjugačních vzorů164 za sebe podle četnosti chyb. Vždy uvádíme správný tvar slova a příslušné gramatické kategorie, nesprávně užité tvary analyzujeme v jednotlivých podkapitolách. U chybných koncovek uvádíme nejpravděpodobnější možnost (př. ve spojení holandský řízek s bramborovou kaší a rajčatový salátem se ve slově rajčatový může jednat o nom. sg., akuz. sg., vok. sg., avšak zde je pravděpodobně užit nom. sg., proto jej uvádíme jako jediný). Na pravopisné chyby v této podkapitole nebereme zřetel, neboť je jim věnována pozornost v předchozí pasáži. Vybrané příklady citujeme doslovně. V případech, u nichž považujeme skloňování za problematické, uvádíme celé paradigma.

2.2.1 Skloňování maskulin podle vzoru hrad 1. Instr. pl. od slova hranolky (subst., rod muž. neživ.) V případě slova hranolky chybovali autoři 20 jídelních lístků. Přiřadili jej k nesprávnému vzoru, a to ke vzoru ženského rodu žena. Rovněž může jít o snahu vyhnout se homonymii s nominativním či akuzativním pl. tvarem, popř. o výsledek unifikačních tendencí v nespisovném jazyce. Nářečí mají díky tomuto velkou rozmanitost koncovek165. Nesprávný tvar se objevoval v instrumentále, a to ve dvou podobách: 17krát s koncovkou -ami (př. smažený hermelín s hranolkami; smažený sýr s domácími hranolkami; kuřecí jemně pikantní burger s hranolkami) a třikrát s koncovkou -ama, jež není spisovná pro žádný z českých vzorů (př. kuřecí grilované prso s bylinkovým přelivem s hranolkama a zeleninou; katův šleh s hranolkama). Správné skloňování plurálu od slova hranolek (nikoliv hranolka) je:

Nominativ

hranolky

Genitiv

hranolků

Dativ

hranolkům

Akuzativ

hranolky

Lokál

hranolcích

Užívané vzory přebíráme z: ŠTÍCHA, František. Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia, 2013. 165 Český jazykový atlas 4. Praha: Academia, 2002, s. 274. 164

42

Instrumentál

hranolky

2. Nom. sg., instr. sg., instr. pl. od slova tvarůžek (subst., rod muž. neživ.) Chybování ve slově tvarůžek vznikalo přiřazováním k nesprávnému vzoru, a to ke vzoru ženského rodu žena. Špatný tvar se objevil celkem v 11 jídelních lístcích. Chyby se vyskytly 5krát v instrumentálu pl. (př. kuřecí kapsa plněná šunkou a tvarůžkama; smažený vepřový řízek, plněný tvarůžkami), čtyřikrát v instrumentálu sg. (př. vepřový steak „Karolína´´ s tvarůžkou; pizza se sýrem, šunkou a tvarůžkou), dvakrát v nominativu sg. (př. tvarůžka, šunka, vejce, krutóny; tvarůžka, hermelín, eidam). Správné skloňování slova tvarůžek je:

Nominativ

tvarůžek

tvarůžky

Genitiv

tvarůžku

tvarůžků

Dativ

tvarůžku

tvarůžkům

Akuzativ

tvarůžek

tvarůžky

Lokál

tvarůžku

tvarůžcích, tvarůžkách

Instrumentál

tvarůžkem

tvarůžky

3. Instr. pl. od slova noček, krutonek (subst., rod muž. neživ.) Pisatel zaměnil koncovku instrumentálu pl. rodu muž. neživ. za koncovku rodu ženského. Tvar nočky nahradil tvarem nočkami a tvar krutonky tvarem krutonkami (př. krůtí guláš se zázvorem a divokým kořením s dýňovými nočkami; česneková polévka s uzeným masem, sádlem, majoránkou a krutonkami). 4. Lok pl., instr. pl. od slova bramboráček (subst., rod muž. neživ.) U tohoto slova se opakuje situace z předchozího příkladu. Pisatel však připojil nejen nesprávnou koncovku -ama v instrumentálu pl. (př. pikantní masová směs s bramboráčkama), ale také -ách v lokálu pl. (př. vepřová panenka na bramboráčkách). 5. Instr. pl. od slova škvarek (subst., rod muž. neživ.) V tomto případě používali pisatelé špatně tvary instrumentálu pl. Korektní tvar škvarky nahradili dvakrát nespisovným tvarem škvarkama (př. placky se škvarkama a kysanou smetanou; sádlo se škvarkama).

43

6. Nom. sg., nom. pl. od slova buřt (subst., rod muž. neživ.) Nespisovná varianta slova vuřt166 byla v našem textu chybně přiřazena k nom. sg. ženského rodu nebo nom. pl. středního rodu (př. buřta na pivě). Korektní skloňování slova buřt podle vzoru hrad je:

Nominativ

buřt

buřty

Genitiv

buřtu

buřtů

Dativ

buřtu

buřtům

Akuzativ

buřt

buřty

Lokál

buřtu

buřtech

Instrumentál

buřtem

buřty

7. Lok. pl. od slova lupínek, lusk (subst., rod muž. neživ.) Nesprávnou koncovku užil pisatel v lokálu pl., kde namísto tvaru lupíncích, luscích aplikoval tvar lupínkách, luskách (př. smažený kuřecí řízek v kukuřičných lupínkách; losos filet na luskách). 8. Gen. sg. od slova parmazán (subst., rod muž. neživ.) V případě slova parmazán se autor přiklonil k nesprávnému pádu. Místo tvaru genitivu sg. užil tvar instrumentálu sg. (př. carpacio s hoblinkami parmazánem). V tomto případě se nejedná o chybu systémovou, ale o chybu vzniklou přechodem k jinému rodu, vzoru apod. 9. Nom. sg. od slova žampión (subst., rod muž. neživ.) Autor u slova žampión užil patrně špatný mluvnický rod a v nominativu sg. nahradil mužský rod ženským rodem, popř. pl. středního rodu (př. šunka, žampióna, cibule, česnek, smetana). Pravděpodobně se však jedná o překlep. 10. Instr. sg. od slova česnek, hermelín (subst., rod muž. neživ.) Pisatel u těchto slov vynechal úplně koncovku instrumentálu sg. a namísto tvaru česnekem, hermelínem užil tvar nominativu sg. česnek, hermelín (př. kuřecí prsa s česnek; grilovaný

SSJČ a SSČ reflektují podobu buřt jako oblastní, tedy nespisovnou. Internetová jazyková příručka u hesla vuřt uvádí „lze i: buřt“, avšak v poznámce k heslu se píše, že varianta buřt je nespisovná. Toto může být pro uživatele zavádějící. 166

44

kuřecí steak zapečený s uherákem a hermelín). Nejedná se o systémovou chybu, ale o vyšinutí z větné vazby (anakolut) patrně z přehlédnutí. 11. Nom. sg. od slova dresink (subst., rod muž. neživ.) Autor se ve výčtu surovin přiklonil k tvaru instrumentálu sg., přestože v předchozích slovech a slovních spojeních užíval tvar nominativu sg. (př. římský salát, kuřecí maso, slanina, ančovičkový dresinkem, krutóny, parmazán). Jedná se o vyšinutí z větné vazby. 12. Instr. pl. od slova knedlík (subst., rod muž. neživ.) Autor namísto mužského rodu užil v instrumentále pl. rodu ženského knedle, popř. knedla. K tvaru navíc připojil nespisovnou koncovku -ama (př. hovězí guláš s pěti knedlama).

2.2.2 Skloňování maskulin podle vzoru pán 1. Gen. sg. od slova tuňák (subst., rod muž. živ.) Koncovka -a zde byla nahrazena koncovkou -u, která je možná pouze v případě dativu, vokálu a lokálu sg., nikoliv v případě genitivu sg. (př. těstoviny, čerstvá zelenina, olivy, kousky tuňáku).

2.2.3 Skloňování maskulin podle vzoru stroj 1. Nom. sg. od slova pepř (subst., rod muž. neživ.) Autor se ve výčtu surovin odchýlil od nominativu sg. a užil nesprávně tvar instrumentálu sg., jedná se o anakolut (př. 100g pravá hovězí svíčková, 100g panenka, 100g kuřecí prso, smetana, zeleným pepřem).

45

2.2.4 Skloňování feminin podle vzoru žena 1. Okurka, placka (subst., rod žen., sg.) Jediným spisovným označením jak pro poléhavou bylinu, tak pro její podlouhlý zelený plod je okurka, nikoliv nářeční pojmenování okurek167 (subst., rod muž. neživ., nom. sg.), jež bylo v námi sebraném materiálu užito celkem v 55 jídelních lístcích. Tato oblastní varianta je charakteristická pro východní Čechy se Zábřežskem a Boskovickem, Klatovsko a oblast západně od Moravského Krumlova168, my jsme ji však zaznamenali v jídelních lístcích téměř z celého jazykového území, a to výrazně hojněji než spisovnou variantu okurka (př. pečená kuřecí křídla, bramborová kaše, kyselý okurek; znojemská hovězí pečeně s jemně sekaným kyselým okurkem; smažený kuřecí řízek s bramborovou kaší a okurkem)169. Dalším z případů, kdy došlo k záměně gramatického rodu, je nářeční slovo placek (subst., rod muž. neživ., nom. sg.), které v 13 případech nahradilo spisovné placka (př. katův šleh, bramborový placek; pikantní vepřová směs v bramborovém placku; plněný bramborový placek). 2. Instr. pl. od slova borůvka, brambora, švestka, brusinka, houba, malina, oliva, fazolka (subst., rod žen.) U všech výše jmenovaných substantiv se pisatelé několikrát uchýlili ke špatné koncovce pro instrumentál pl. Namísto koncovky -ami užili -ama (př. rýžová kaše s borůvkama; krůtí ragů s dušenou rýží nebo vař. bramborama; plněná panenka sušenýma švestkama; škvarková pomazánka s cibulí a brusinkama; petrželkové rizoto s kuřecím masem a houbama; pan „Vanilka“ s malinama; bramborové noky s anglickou slaninou, žampióny, smetanou, olivama; kuřecí prsíčka na grilu s fazolkama a anglickou slaninou). 3. Instr. pl. od slova paprika, okurka, čtvrtka, oliva, nudlička (subst., rod žen.) V případě instrumentálu pl. slov paprika, čtvrtka a oliva došlo k záměně koncovky -ami za -y (př. trhaný listový salát s lístky rukoly, rajčaty, papriky, okurky; ledový salát s rajčaty,

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Op. cit., s. 244. 168 Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1993, s. 214. 169 Nebylo by vhodné podobu okurek kodifikovat a považovat ji spolu s podobou okurka za synonymní a standardní? 167

46

paprikami, okurkami, čtvrtky smaženého Hermelínu; kuřecí kapsa plněná sušenými rajčátky, olivy, bazalkou a dušenou šalotkou; těstovinový salát s kuřecími nudličky). 4. Instr. sg. od slova zelenina, šlehačka, omáčka (subst., rod žen.) V těchto případech došlo k odklonění od správného pádu, tedy instrumentálu sg., k nominativu sg. (př. masový vývar s játrovými knedlíčky, julienn zelenina a domácími nudlemi; vafle s cukrem, jahodami, domácí šlehačka a topingem; borůvky s domácí šlehačka; burger z hovězího masa s domácí BBQ omáčka). Nejedná se o systémovou chybu, ale o anakolut. 5. Instr. pl. od slova kroupa (subst., rod žen.) U slova kroupa došlo k připojení nespisovné koncovky -ama nebo -y namísto -ami (př. rajská s masem a kroupama; uzená s kroupy). 6. Nom. pl. od slova špageta (subst., rod žen.) Autor mylně užil nom. sg. špageta namísto nom. pl. špagety (př. milánské špageta se sýrem). 7. Instr. sg. od slova cibulka (subst., rod žen.) Autor zaměnil koncovku instrumentálu sg. -ou za pouhé -u (př. fusilli s tǔnákem, tomáty, cibulku a olivami). 8. Gen. pl. od slova topinka (subst., rod žen.) V analyzovaném dokladu došlo k tomu, že autor nepřizpůsobil tvar substantiva předcházející číslovce a užil tvar nominativu (př. k tomu 6 topinky a bylinkový salátek).

2.2.5 Skloňování feminin podle vzoru růže 1. Nom. sg. od slova kyselice (subst., rod žen.) Celkem v 9 textech se objevila nářeční varianta kyselica typická pro valašské nářečí170 namísto spisovné varianty kyselice, jež pochází se staročeského kysělicě171 (př. valašská kyselica; moravská kyselica; kozlovická „Kyselica“). KAZMÍŘ, Silvestr. Slovník valašského nářečí. Vsetín: Dalibor Malina, 2001, s. 147. JUKLOVÁ, Eva. Některé názvy jídel ve staré češtině, původ a vývoj. Brno, 2006. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, s. 29. 170 171

47

2. Instr. pl. od slova mandle (subst., rod žen.) Chyba ve skloňování slova mandle vznikla v instrumentálu pl., kde pisatel nahradil koncovku -mi za -ma (př. indonézský losos s mandlema).

2.2.6 Skloňování feminin podle vzoru píseň 1. Gen. sg. od slova pánev (subst., rod žen.) Autor užil ve spojení slov tvar korektní pro dativ, vokál či lokál sg., nikoliv však pro genitiv sg. (př. pokrmy z grilu a pánvi).

2.2.7 Skloňování neuter podle vzoru město 1. Nom. pl. od slova prsíčko (subst., rod střed.) Pisatel se v nominativu pl. přiklonil k nesprávné koncovce -y namísto -a (př. kuřecí prsíčky na grilu). 2. Instr. pl. od slova písmenko (subst., rod střed.) Autor zaměnil koncovku instrumentálu pl. -y za nespisovnou koncovku -ama (př. vývar s písmenkama, játrovými nočky a zeleninou).

2.2.8 Skloňování neuter podle vzoru kuře 1. Gen. sg. od slova kuře (subst., rod střed.) V případě, že před slovem stojí číslovka, je správné, aby se jí tvar podstatného jména přizpůsobil. Ve dvou případech se tak nestalo a autoři ponechali za číslovkou tvar nominativu sg., a to jak v případě subst., tak v případě adjektiva (př. 1/4 Pečené kuře s nádivkou; ¼ grilované kuře). Jedná se o tzv. genitiv partitivní, správně tedy je pečeného kuřete a grilovaného kuřete.

48

2.2.9 Skloňování neuter podle vzoru stavení 1. Instr. sg. od slova zelí (subst., rod střed.) Autor se odchýlil od instrumentálu sg., který má oproti ostatním pádům jinou koncovku, a přiklonil se k tvaru zelí, jenž je správný pro všechny ostatní pády (př. závitek z vepřové krkovice plněný bílým zelí a slaninou).

2.2.10 Skloňování neuter pomnožných 1. Játra (subst., rod střed., pl. tantum) Pomnožné substantivum játra patří k pravidelně skloňovaným pomnožným neutrům, konkrétně k typu ústa172. V 9 případech došlo k tomu, že autoři vytvořili tvar sg. játra a skloňovali jej podle vzoru žena (př. kuřecí prso s drůbeží játrou na cibulce; topinka s kachní játrou a ďábelskou omáčkou; čtyři špízy namíchané z vepřového filé, vepřové játry, kuřecího masa, uzené rolky, cibule, česneku a koření). V jednom případě chyboval pisatel v instrumentálu pl. tak, že nahradil korektní tvar deminutiva jatýrky nesprávným játyrkami (př. velký zeleninový salát s restovanými kuřecími játyrkami a máslovou bagetkou). Správné skloňování plurale tantum játra vypadá takto:

Nominativ

játra

Genitiv

jater

Dativ

játrům

Akuzativ

játra

Lokál

játrech

Instrumentál

játry

2. Povidla (subst., rod střed., pl. tantum) Pomnožné substantivum povidla patří také k typu ústa173. Pisatelé ve třech případech užili dialektickou podobu povidlí (subst., rod střed., nom. sg.), která je v Českém jazykovém atlase zachycena v západní části Moravy, na Vysokomýtsku a Náchodsku174 (př. lívance

ŠTÍCHA, František a kol. Akademická gramatika spisovné češtiny. Op. cit., s. 358. Tamtéž. 174 BALHAR, Jan – JANČÁK, Pavel. Český jazykový atlas 1. Op. cit., s. 276. 172 173

49

s povidlím a šlehačkou; velký domácí kynutý knedlík plněný švestkovým povidlím s vanilkovým krémem; plněný kynutý knedlík s povidlím). Všechny jídelní lístky, v nichž se tento tvar objevil, pocházejí z Brněnska, spadají tedy do oblasti, kde je tvar povidlí běžný v tradičním dialektu. Správné skloňování slova povidla vypadá takto:

Nominativ

povidla

Genitiv

povidel

Dativ

povidlům

Akuzativ

povidla

Lokál

povidlech

Instrumentál

povidly

2.2.11 Skloňování adjektiv rodu mužského 1. Nom. sg. od zapečený, vepřový, hanácký, servírovaný, obalený (adj., rod muž. neživ.) V několika jídelních lístcích došlo k záměně koncovky -ý za -é (např. zeleninový salát s kuřecími medailonky zapečené sýrem; vepřové vrabec; hanácké nářez; výběr českých sýrů z farmy Mitrovský dvůr servírované na prkně; špíz ze dvou druhů masa obalené ve slanině s čerstvou zeleninou). V některých případech může jít o stylizaci do středomoravského nářečí (př. pojmenování hanácké nářez je zvoleno pro Olomoucké tvarůžky v bramboráku). 2. Nom. sg. od slov obědový, vepřový (adj., rod muž. neživ.) Správná koncovka -ý byla v nominativu sg. nahrazena nesprávnou koncovkou -á (př. obědová salát; vepřová steak z panenky). 3. Instr. pl. od slov rajčatový, kuřecí (adj., rod muž. neživ.) Koncovka instrumentálu sg. byla v obou případech zaměněna za koncovku nominativu sg. (př. holandský řízek s bramborovou kaší a rajčatový salátem; lasagne se špenátem a kuřecí masem). 4. Nom. pl. od slova smažený, plněný (adj., rod muž. živ.) Koncovka -í nominativu pl. rodu muž. živ. byla v tomto případě nahrazena nespisovnou koncovkou -ý (př. smažený kuřecí šnečci na jehle; rybí šneci plněný listovým špenátem).

50

5. Instr. pl. od slova marinovaný (adj., rod muž. neživ.) V instrumentálu pl. došlo k záměně koncovky -ými za -é (př. zeleninový salát s kuřecími kousky marinované v bazalkovém pestu). 6. Nom. pl. od slova zabalený (adj., rod muž. živ.) Pisatel

nahradil

správnou

koncovku

nominativu

pl.

rodu

mužského

životného

-í koncovkou pro rod ženský -é (př. kuřecí šnečci zabalené v ang. slanině a napíchané na jehle). 7. Nom. sg. od slova americký (adj., rod muž. neživ.) Autor ve spojení slov užil substantivum v nominativu sg. a adjektivum v instrumentálu sg. (př. hranolky a americkým drezink). 8. Instr. pl. od slova vařený (adj., rod muž. neživ.) Namísto koncovky -ými použil autor koncovku -ý (př. kuřecí řízek v sýrovém těstíčku s vařený brambory). 9. Gen. sg. od slova šlechtěný (adj., rod muž. živ.) Koncovka pro genitiv sg. byla nahrazena koncovkou pro nominativ sg. (př. vysoký roštěnec z Jihoamerického býka šlechtěný na steaková masa).

2.2.12 Skloňování adjektiv rodu ženského 1. Nom. sg. od slov smažená, zapečená, ochucená, svázaná (adj., rod žen.) Koncovka nominativu sg. rodu ženského -á byla zaměněna za koncovku nominativu sg. rodu středního -é (př. smažené kapsa plněná šunkou; ďábelská topinka s pikantním mletým masem zapečené se sýrem; čerstvá zelenina s kuřecím masem ochucené jogurtovou zálivkou a bylinkami; roštěná na grilu s fazolkami svázané anglickou slaninou). 2. Nom. pl. od slov plněná, sypaná, česneková (adj., rod žen.) Autoři zaměnili koncovku pro nominativ pl. rodu ženského -é za koncovku nominativu pl. rodu středního -á (př. plněná mexické brambory; bramborové šišky plněné povidly, sypaná mákem a přelité máslem; česneková špagety s nivou).

51

3. Instr. pl. od slov marinovaná, černá (adj., rod žen.) Koncovku pro instrumentál pl. -ými nahradil autor nespisovnou koncovkou -ýma (př. řecký salát s marinovanýma černýma olivama a sýrem feta). Chyba je patrně způsobena vlivem taktéž nespisovné koncovky užité u substantiva olivama. 4. Instr. sg. od slova holandská (adj., rod žen.) Autor namísto koncovky pro instrumentál sg. použil chybně koncovku pro nominativ sg. (př. grilovaný losos s holanská omáčkou). 5. Nom. sg. od slova sládkova (adj., rod žen.) Posesivní adjektivum bylo chybně zakončeno koncovkou -á, namísto koncovky -a podle vzoru otcův (př. sládková masová směs v domácím bramboráku). V tomto případě jde buď o překlep, nebo o přechod posesivního adjektiva jmenného skloňování ke skloňování složenému. Může jít též o vliv složeného skloňování u druhého adjektiva masová.

2.2.13 Skloňování adjektiv rodu středního 1. Nom. pl. od slov vepřové, grilované, marinované, pečené, podávané, servírované, glazované, nakládané, smažené, nadívané, plněné, křupavé, medové, konfitované, míchané (adj., rod střed.) Jedním z nejčastějších tvaroslovných prohřešků vůbec se stalo užití chybné koncovky -é, která je spisovná pro muž. neživ. a žen. rod, v nominativu pl. namísto správné koncovky -á. Chyba se objevila v 25 jídelních lístcích (př. grilované vepřové žebra; marinované kuřecí křidélka; pečené pikatní křídla; hovězí líčka na vinné redukci podávané s domácím karlovarským knedlíkem; drůbeží játra na roštu servírované s vařenými brambory; medem glazované kuřecí prsa; kuřecí srdíčka nakládané v čertovici; smažené kuřecí prsa plněné uzeným masem; kuřecí prsíčka nadívané šunkou a sýrem; kuřecí prsíčka plněné šunkou a nivou; křupavé prsíčka obalovaná v corn flakes; medové marinované žebírka; konfitované hovězí líčka v silné šťávě; míchané vajíčka s uzeným lososem). 2. Nom. sg. od slov zapečené, podávané, proložené (adj., rod střed.) Koncovka nominativu sg. -é byla tentokrát nahrazena koncovkou -á (př. zapečená vepřové karé fazolkami a nivou; hovězí carpaccio marinované v čerstvých bylinkách s mořskou solí, podávaná s capary a parmazánem; kuřecí prso na jehle s hlavičkami žampionů a rajčátky proložená anglickou slaninou, cibulí a klobásou). 52

3. Nom. sg. od slov smažené, grilované (adj., rod střed.) V nom. sg. došlo v několika případech k záměně koncovky -é za -ý (př. smažený rybí filé s tresky; grilovaný kuřecí prsíčko špikované italským špekem). Úžení u tvrdých adjektiv je charakteristické pro středomoravská a česká nářečí175. V našem výzkumu jsou tyto tvary doloženy v jídelních lístcích z Brněnska a z okolí Prahy. Zeměpisně se tedy shodují s teritoriálním rozšířením, jak bylo zjištěno v Českém jazykovém atlasu. 4. Gen. sg. od slov kuřecí, vepřové (adj., rod střed.) Autor vypustil koncovku genitivu sg. -ho a ponechal koncovky nominativu sg., popř. akuzativu sg. (př. steak z vepřové karé nakládaný v chilli oleji; kapsa z kuřecí masa plněná šunkou a hermelínem). 5. Nom. pl. od slova svázané (adj., rod střed.) V tomto případě pisatel nahradil spisovnou koncovku -á za nespisovnou koncovku -ý (př. kuřecí prsa na grilu s chřestem svázaný prošutem). 6. Nom. pl. od slova připravováno (adj., rod střed.) Koncovka -a, jež náleží střednímu rodu, je nahrazena koncovkou -y, která připadá rodu mužskému neživotnému a rodu ženskému (př. mimo tuto dobu jsou jídla připravovány v kuchyni). 7. Instr. pl. od slova opečené (adj., rod střed.) Správná koncovka pro instrumentál pl. je -ými, nikoliv -ý (př. filet zdobený opečený cherry rajčátky).

2.2.14 Skloňování číslovek 1. Instr. pl. od slova dva (num., rod muž. neživ.) Autor chybně vyskloňoval číslovku dva a korektní tvar dvěma nahradil hyperkorektním dvěmi (př. dozlatova pečené vepřové koleno, servírované s křenem a dvěmi druhy hořčice). Správné skloňování číslovky dva pro mužský rod je následující:

175

BALHAR, Jan – JANČÁK, Pavel. Český jazykový atlas 1, s. 60.

53

Nominativ

dva

Genitiv

dvou

Dativ

dvěma

Akuzativ

dva

Lokál

dvou

Instrumentál

dvěma

2.2.15 Časování sloves 1. držet (verb., infinitiv) Pisatel užil ve větě chybně, namísto infinitivu držet, tvar příčestí l-ového (př. pro ty z Vás, kteří se snažíte držel štíhlou linii, připravíme ovoce bez jogurtu).

2.2.16 Shrnutí Kapitola o tvarosloví ukázala, že mnoho autorů jídelních lístků chybuje ve skloňování. Situaci týkající se časování nemůžeme blíže zdokumentovat, neboť slovesa se v sebraném materiálu objevila jen velmi zřídka. Výzkum prokázal, že chyby se vyskytují jak u slov přejatých, tak u slov domácích. Pisatelé se často nedokáží odpoutat od obecné češtiny a nářečních jevů a aplikují je nejen v mluvené podobě jazyka, ale také v podobě psané. Připouštíme, že některé chyby pravděpodobně nevznikly systematicky, ale jako překlep či přehlédnutí autorů.

54

2.3 Formální chyby V této kapitole se budeme věnovat chybně zapsaným značkám, zkratkám, číslicím, peněžním částkám a časovým údajům. Užité příklady jsou opět doslovnou citací z nasbíraného materiálu.

2.3.1 Značky označující jednotky objemu, hmotnosti a délky Všechny písmenné značky užité v analyzovaném materiálu se spisovně označují malými písmeny. Ve spojení s číselnými hodnotami se oddělují mezerou, nejedná-li se o přídavné jméno176 (např. 12kg = dvanáctikilogramový). Chybně zapsané značky objemu, hmotnosti a délky (gram, kilogram, mililitr, decilitr, litr a centimetr) se objevily v 182 jídelních lístcích. V následující tabulce uvádíme přehled jednotlivých chyb a množství jídelních lístků, v nichž se objevily: Četnost chyby

Příklad

168

320g Špagety s hovězím ragú a boloňskou omáčkou

100gr

7

150gr svíčková na smetaně, houskový knedlík

100gr.

4

200gr. Marinované uzené koleno

100G

4

100G TATARSKÝ BIFTEK

0.1l

4

0.3l točená limonáda

100 G

3

150 G Vodňanský kuřecí řízek

100

5

100 Vepřové dušené na česneku

100g.

2

120g. Jelení guláš

100 gr

2

100 gr Hovězí pečeně na smetaně, houskový knedlík

100gr,

1

140gr, Zabijačkový talíř

0.1 l

1

0.3 l Slepičí polévka s masem a nudlemi

0, 1l

1

0, 25l Krupicová s vejcem

0,1 I

1

0,25 I Česneková polévka s opékaným chlebem a sýrem

Typ chyby 100g (0,1l; 32cm)

2.3.2 Peněžní částky Značku měny můžeme uvést před peněžní částkou i za ní, číslo a značku však vždy oddělujeme mezerou, nejedná-li se o přídavné jméno. Možný zápis je 100 Kč, Kč 100,–

176

PRAVDOVÁ, Markéta – SVOBODOVÁ, Ivana a kol. Akademická příručka českého jazyka. Op. cit., s. 464.

55

či 100,– Kč177. Chybný zápis peněžní částky se vyskytl ve 104 jídelních lístcích, a to v podobách uvedených v tabulce:

Typ chyby

Četnost chyby

Příklad

100,-

66

Gnocchi s mascarpone a sušenými rajčaty 99,-

100,-Kč

22

Polévka dle denní nabídky 21,-Kč

100,00 Kč

4

Sedlácká pochoutka 72,00 Kč

100.- Kč

3

NA STRAVENKY VRACÍME POUZE DO 5.- Kč

100.-

3

Palivcova topinka 58.-

100,- Kč

3

Rychtářův mls 65,- Kč

100,-- Kč

2

Zmrzlinový pohár se šlehačkou 39,-- Kč

100Kč

2

Podlesácká polévka, k jídlu 14Kč

100, -Kč

1

Točená Malinovka 15, -Kč

100KČ,

1

ZE STRAVENEK VYDÁVÁME MAX. 5KČ,

100,-kč

1

Horký džus 30,-kč

100,-KČ

1

SILNÝ HOVĚZÍ VÝVAR 27,-KČ

100kč

1

Doplatek 2kč/10g

100Kc

1

Gratinované sýrové kostky 99Kc

Kč 100

1

sklenička Kofoly nebo Birrelu za Kč 6

2.3.3 Zkratka ks V tomto případě se jedná o tzv. kontrakční (staženou) zkratku, která je utvořena prvním a posledním písmenem slova kus. Tato zkratka se od číslice odděluje mezerou a nepíše se za ní tečka178. Nesprávně byla zkratka zapsána v 57 jídelních lístcích, a to v různých podobách:

Typ chyby

Četnost chyby

Příklad

1ks

51

2ks vejce

1Ks

3

U nás dělané lívance (2Ks)

1 Ks

2

1 Ks Pečené husí stehno

1KS

1

2 KS ŠUNKOVÁ ROLKA PLNENÁ KRENEM

177 178

PRAVDOVÁ, Markéta – SVOBODOVÁ, Ivana a kol. Akademická příručka českého jazyka. Op. cit., s. 466. Tamtéž, s. 452.

56

V jednom případě se objevil tvar 1pc. Jedná se zřejmě o zkratku anglického slova piece, tedy kus179. Tento zápis je však pro české jídelníčky nespisovný.

2.3.4 Matematické znaky Matematické

znaky

náleží

do

skupiny

zkratek

čistě

grafických.

Jedná-li

se

o matematické operace, uvádění poměru a rozměru, oddělujeme znaky mezerami180. V našem materiálu se čtyřikrát objevil znak plus (+) neoddělený mezerami (př. polévka+hlavní jídlo+přílohový salát) a dvakrát oddělený mezerou pouze z jedné strany (př. 75g vepřové karé+ 75g uzená krkovice).

2.3.5 Časové údaje Zkratky pro minutu a hodinu, které se v sebraném materiálu objevily, se zapisují jako h, min nebo h., hod., min.181. Pisatelé zapsali chybně některé zkratky mezi číslice a zkratky nevložili mezery (př. polední menu od 11 - 15hod.; do 15hod; příprava 45min). Hodiny a minuty se při zápisu denní doby oddělují tečkou či dvojtečkou, za níž se nedělá mezera. V našem materiálu se vyskytlo oddělení pomocí čárky (př. přijímáme do 10, 30).

2.3.6 Shrnutí Formální stránka psaného jazyka se u autorů jídelních lístků ukázala jako velmi problematická. Tento fakt potvrzuje množství užitých variant u značek (13), peněžních částek (15) a zkratky ks (4). Nejednotnost ukazuje na neznalost ortografických norem autorů sebraného materiálu.

ŘEŠETKA, Miroslav. Anglicko-český, česko-anglický studijní slovník. Op. cit., s. 371. PRAVDOVÁ, Markéta – SVOBODOVÁ, Ivana a kol. Akademická příručka českého jazyka. Op. cit., s. 464. 181 Tamtéž, s. 477. 179 180

57

2.4 Dublety V následující kapitole se zaměříme na dubletní tvary slov často se vyskytujících v sebraných jídelních lístcích. Termín dubleta chápeme jako dvojici jazykových jednotek, které jsou tvarově, hláskově, pravopisně, významově, etymologicky a jinak podobné182. Termín užíváme synonymně s termínem varianta. Výsledky našeho výzkumu porovnáváme s korpusem SyD, a to konkrétně s výsledky z psaných textů, které čerpají z korpusu SYN2010. Pořadí jednotlivých porovnávaných podob jsme určili podle hojnosti jejich výskytu v sebraném materiálu.

2.4.1 Brambor – brambora Brambor

Brambora

Výskyt celkem

165

42

Výskyt v %

79,7

20,3

Korpus SyD, výskyt celkem

476

3307

Korpus SyD, výskyt v %

12,6

87,4

V tomto případě se uváděné dublety liší mluvnickým rodem pro tentýž význam. Mezi variantami je však drobný rozdíl, a to lexikální. Jméno mužského rodu, tedy brambor, je botanickým názvem pro lilkovitou rostlinu. Pro označení hlíz této rostliny užíváme obou podob, a to bez rozdílu183. Do statistiky nebyly zahrnuty případy, v nichž nelze rozhodnout, jakého rodu je dané substantivum (nominativ pl. brambory). Varianta brambor se v našem materiálu vyskytla celkem 165krát. Tvoří tedy 79,7 %, zatímco tvar brambora se objevil jen ve 42 případech, a tvoří tedy 20,3 %. Korpus SyD se s naším výzkumem v tomto případě neshoduje, u tvaru brambor uvádí pouze 476 výskytů, tedy 12,6 %. Tvar brambora se vyskytuje hojněji, celkem 3307krát, tedy v 87,4 %.

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Op. cit., s. 72. 183 Slovník spisovného jazyka českého I. Op cit., s. 161. Též HRUŠKOVÁ, Zdena. Fazol, nebo fazole?. Naše řeč. 1958, roč. 41, č. 1–2, s. 64. 182

58

2.4.2 Žampion – žampión Žampion

Žampión

Výskyt celkem

139

60

Výskyt v %

69,8

30,2

Korpus SyD, výskyt celkem

510

65

Korpus SyD, výskyt v %

88,7

11,3

Varianty žampion a žampión se navzájem liší pravopisně, konkrétně v kvantitě vokálu o/ó, spisovné jsou však obě varianty. Větší zastoupení v našem výzkumu má krátká podoba žampion, která se objevila celkem 139krát, tedy v 69,8 % výskytů. Dlouhá podoba žampión se objevila

jen

v

60

případech,

což

činí

30,2

%.

Podobné

výsledky

prokázal

i korpus SyD, kde se žampion objevil 510krát, tedy v 88,7 % případů, a žampión pouze 65krát, tedy v 11,3 % případů.

2.4.3 Parmazán – parmezán Parmazán

Parmezán

Výskyt celkem

85

42

Výskyt v %

66,9

33,1

Korpus SyD, výskyt celkem

121

36

Korpus SyD, výskyt v %

77,1

22,9

Varianty parmazán a parmezán se liší etymologicky, obě jsou nicméně spisovné. Varianta parmazán svědčí o univerbizaci. Jde o jmenný základ vzniklý odpojením přípony -ský ze staršího adjektiva parmazánský, které je tvořené cizí příponou -zánský od jména italského města Parma. V nověji tvořených spojeních je užíváno adjektivum parmský184. Tvar parmezán pochází z italského slova parmesano185. V našem materiálu se dubleta parmazán objevila 85krát, tedy v 66,9 %. Dubleta parmezán jen ve 42 případech, tedy v 33,1 %. Výsledky přibližně

SOCHOVÁ, Zdeňka. K slovotvorné a stylové charakteristice mluveného jazyka. Naše řeč. 1966, roč. 49, č. 2, s. 86. 185 SPAL, Jaromír. Nový etymologický slovník. Naše řeč. 1968, roč. 51, č. 4, s. 237. 184

59

korespondují s korpusem SyD, v němž se parmazán vyskytl 121krát, tedy v 77,1 %, a parmezán jen 36krát, tedy v 22,9 %. Kromě zmíněných podob se v našich jídelních lístcích objevily ještě tvary parmesan (subst., rod muž. neživ.) a parmasan (subst., rod muž. neživ.), které jsou oba spisovné. Každá jmenovaná podoba se objevila třikrát. Korpus SyD dokládá jen parmesan, a to pouze v jednom případě. 2.4.4 Špagety – spaghetti

Špagety

Spaghetti

Výskyt celkem

94

18

Výskyt v %

83,9

16,1

Korpus SyD, výskyt celkem

380

35

Korpus SyD, výskyt v %

91,6

8,4

V případě dublet špagety a spaghetti je první jmenovaný tvar překladem z původně italského názvu pro těstoviny ve tvaru delších tenkých tyčinek186. Počeštěná varianta se v našem materiálu objevila mnohem hojněji, a to celkem v 94 případech, tedy v 83,9 %. Původní tvar se vyskytl jen 18krát, tedy v 16,1 %, a to především ve stylizovaných jídelních lístcích, v nichž se vyskytuje vyšší počet původních italských výrazů. Výsledky opět přibližně korespondují s korpusem SyD, kde se špagety objevily 380krát, tedy v 91,6 %, a spaghetti 35krát, tedy v 8,4 %. Kromě zmíněných spisovných podob se v našem výzkumu objevily také nespisovné tvary špageti (dvakrát), spagety (dvakrát) a spagethi (jednou).

2.4.5 Toast – toust

Toast

Toust

Výskyt celkem

76

30

Výskyt v %

71,7

28,3

Korpus SyD, výskyt celkem

310

85

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Op. cit., s. 436. 186

60

Korpus SyD, výskyt v %

78,5

21,5

U dvojice toast a toust je situace podobná jako u předchozího případu. Dubleta toast je původně anglickým slovem, jehož počeštěnou variantou je tvar toust. Počeštěná podoba se v tomto případě prosazuje pomalu a váhavě187. Tento fakt potvrdil i náš výzkum, který ukazuje, že na rozdíl od dublet špagety – spaghetti se počeštěná varianta užívá oproti původní méně, spisovné jsou ale obě dvě. Toast se objevil 76krát, tedy v 71,7 % případů, počeštěný toust pouze 30krát, tedy v 28,3 % případů. Výsledky korpusu SyD jsou téměř totožné, toast zde byl doložen 310krát, tedy v 78,5 % výskytů, toust 85krát, tedy v 21,5 %.

2.4.6 Medailon/medailonek – medailón/medailónek

Medailon/medailonek

Medailón/medailónek

Výskyt celkem

96

9

Výskyt v %

91,4

8,6

Korpus SyD, výskyt celkem

179

491

Korpus SyD, výskyt v %

26,7

73,3

Mezi dublety medailon a medailón, které jsou obě spisovné a liší se od sebe kvantitou vokálu o/ó, jsme zahrnuli také od nich odvozená deminutiva medailonek a medailónek, a to z důvodu jejich častého výskytu v analyzovaných jídelních lístcích. Naše výsledky tentokrát nekorespondují s korpusem SyD. Zatímco my jsme zaznamenali častější výskyt variant s krátkým vokálem o, a to celkem v 96 případech, tedy v 91,4 %, korpus SyD eviduje pouze 26,7 %, což činí 179 výskytů. Dubleta s dlouhým vokálem ó se v našem výzkumu objevila jen 9krát, tedy v 8,6 %, korpus SyD ji zaznamenal 491krát, tedy v 73,3 %. Kromě zmíněných variant registrujeme také výskyt nespisovných tvarů medajlon/medajlonek (11krát) a medajlón/medajlónek (jednou).

187

REJZEK, Jiří. K formální adaptaci anglicismů. Naše řeč. 1993, roč. 76, č. 1, s. 28.

61

2.4.7 Citron – citrón

Citron

Citrón

Výskyt celkem

46

45

Výskyt v %

50,5

49,5

Korpus SyD, výskyt celkem

842

238

Korpus SyD, výskyt v %

78

22

Dublety citron a citrón se opět liší kvantitou vokálu o/ó, obě jsou však spisovné. Hojněji se vyskytuje, stejně jako u předchozích dublet žampion – žampión a medailon – medailón, varianta s krátkým o. V našem výzkumu však rozdíl není natolik patrný jako u korpusových dat. Zatímco v

našem

materiálu

jsou

si

varianty

téměř

rovnocenné,

citron

se

vyskytuje

v 46 případech, tedy v 50,5 %, a citrón v 45 případech, tedy v 49,5 %, v korpusu SyD varianta s krátkým vokálem jednoznačně svým výskytem převyšuje variantu s vokálem dlouhým. Citron se objevuje 842krát, tedy v 78 %, zatímco citrón jen 238krát, tedy ve 22 %.

2.4.8 Dresink – dressing

Dresink

Dressing

Výskyt celkem

65

26

Výskyt v %

71,4

28,6

Korpus SyD, výskyt celkem

132

0

Korpus SyD, výskyt v %

100

0

Mezi dubletami dresink (subst., rod muž. neživ.) a dressing (subst., rod muž. neživ.) se jedná opět o případ počešťování, tentokrát původně anglického označení přísady do salátu, zálivky či majonézy188. V tomto případě výskytem jednoznačně převyšuje počeštěná varianta dresink, která se v našem výzkumu objevila 65krát, tedy v 71,4 %, zatímco varianta dressing byla doložena jen ve 26 případech, tedy v 28,6 %. Korpus SyD dokládá 100% výskyt varianty dresink. V našem výzkumu se kromě spisovných tvarů dresink a dressing objevila také nespisovná označení, a to dresing (50krát), drezink (jednou) a dreassing (jednou).

188

Nový akademický slovník cizích slov. Op. cit., s. 188.

62

2.4.9 Feferonka – feferon

Feferonka

Feferon

Výskyt celkem

49

17

Výskyt v %

74,2

25,8

Korpus SyD, výskyt celkem

98

1

Korpus SyD, výskyt v %

99

1

Varianty feferonka (rod ženský) a feferon (rod mužský) se odlišují mluvnickým rodem, ale obě jsou spisovné. V obou případech jde o druh pálivé papriky, jejíž název je z původně italského peperone přejatý do češtiny prostřednictvím německého Pfefferone189. Jak v případě našeho výzkumu, tak v případě dat z korpusu SyD se hojněji objevuje varianta rodu ženského. V našem případě se vyskytuje celkem 49krát, tedy v 74,2 % případů, zatímco varianta rodu mužského se objevuje jen 17krát, tedy v 25,8 % případů. V korpusu se feferonka objevuje v 98 dokladech, jež činí 99 %, a feferon jen v jednom případě, tedy v 1 % výskytů. Dvakrát se v našem výzkumu objevil nespisovný tvar feferón.

2.4.10 Chilli – čili

Chilli

Čili

Výskyt celkem

74

0

Výskyt v %

100

0

Korpus SyD, výskyt celkem

252

1

Korpus SyD, výskyt v %

99,6

0,4

V této dvojici se jedná o vztah původně anglického slova chilli a počeštěného tvaru čili. V tomto případě jednoznačně převládla podoba původní, protože v našem výzkumu se objevila 74krát, tedy ve 100%, zatímco počeštěná varianta se nevyskytla ani jednou, i když spisovné jsou obě. Výstup z korpusu SyD je obdobný, původní slovo je doloženo 252krát, tedy v 99,6 %, ale počeštěná dubleta jen jednou, tedy v 0,4 %.

189

MEJSTŘÍK, Vladimír. Pepř, nebo paprika?. Naše řeč. 1978, roč. 61, č. 4, s. 218.

63

2.4.11 Segedínský guláš/segedín – segedinský guláš/segedin Segedínský guláš/segedín

Segedinský guláš/segedin

Výskyt celkem

32

6

Výskyt v %

84,2

15,8

Korpus SyD, výskyt celkem

14

3

Korpus SyD, výskyt v %

82,35

17,65

V tomto případě jsme do jedné tabulky shrnuli jak adjektiva segedínský a segedinský, která se většinou pojí se substantivem guláš, tak jejich univerbizované formy segedín a segedin, které jsou hojně užívány. Všechny tvary vznikly z toponyma Segedín190 či Segedin191 a všechny jsou spisovné. Varianta s dlouhým vokálem í se vyskytla ve většině případů v našem materiálu i v dokladech korpusu SyD. V našem případě se vyskytla 32krát, tedy v 84,2 %, na rozdíl od varianty s i, jež se vyskytla celkem 6krát, tedy pouze v 15,8 %. V korpusu se první jmenovaná objevila 14krát, tedy v 82,35 %, druhá pak třikrát, tedy v 17,65 %. Jednou se v našem výzkumu objevil nespisovný tvar segedýn.

2.4.12 Čevabčiči – čevapčiči Čevabčiči

Čevapčiči

Výskyt celkem

7

6

Výskyt v procentech

53,8

46,2

Korpus SyD, výskyt celkem

5

8

Korpus SyD, výskyt v %

38,5

61,5

Čevabčiči (subst., rod stř., v množ. čísle řidčeji též rod muž. neživ.) a čevapčiči (subst., rod stř., v množ. čísle řidčeji též rod muž. neživ.), tedy označení pro jídlo z mletého hovězího a skopového masa192, se k nám dostala z jugoslávské kuchyně, kde se, na rozdíl od češtiny, užívají jen v množném čísle193. Nedá se říci, že by se kterákoliv z dublet prosadila výrazněji. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Op. cit., s. 380. 191 Slovník spisovného jazyka českého III. Op. cit., s. 284. 192 Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Op. cit., s. 49. 193 SVOBODOVÁ, Ivana. Ražniči, čevapčiči a fondue. Naše řeč. 1987, roč. 70, č. 3, s. 165. 190

64

V našem materiálu se varianta čevabčiči objevila 7krát, tedy v 53,8 %, a varianta čevapčiči 6krát, tedy v 46,2 %. Korpusová data potvrdila 5krát výskyt dublety čevabčiči, tedy v 38,5 %, a 8krát výskyt dublety čevapčiči, tedy v 61,5 %.

2.4.13 Shrnutí Výsledky námi provedené analýzy dubletních tvarů se v 9 případech z 12 shodovaly s výsledky korpusu SyD. Neshodovaly se v případě dublet brambor – brambora, medailon/medailonek – medailón/medailónek a čevabčiči – čevapčiči. V dubletách, kde rozdíl spočíval v kvantitě vokálu, se ve třech případech ze čtyř potvrdilo, že pisatelé raději užívají variantu s krátkým vokálem. Toto nastalo u slov žampion, medailon/medailonek a citron, u varianty segedinský/segedin tomu bylo naopak a hojněji se vyskytla varianta s dlouhým vokálem í. Dublety cizojazyčné a původně české byly další velkou skupinou. Tyto nepotvrdily širší uplatňování ani českých, ani cizojazyčných výrazů. Z variant českých převládly tvary špagety a dresink oproti variantám spaghetti a dressing, z cizojazyčných toast a chilli oproti toust a čili. Z variant rodových převládl mužský rod u dublety brambor a ženský rod u dublety feferonka. U cizích dublet parmazán – parmezán se výrazněji uplatnil tvar parmazán, a to pravděpodobně z důvodu jeho univerbizace ze staršího adjektiva než v případě varianty parmezán. V případě dublet čevabčiči – čevapčiči nedošlo k výraznému přesahu ani u jednoho z tvarů.

65

2.5 Chyby v názvech restaurací V následující podkapitole se okrajově zmíníme o chybách, jež se objevily v názvech restaurací. V analýze hodnotíme názvy uvedené v jídelních lístcích nebo na webových stránkách restaurací, nikoliv tedy oficiální názvy z obchodního rejstříku.

2.5.1 Velká písmena Obecné jméno druhové, které stojí na začátku názvu, se píše s malým písmenem, velké počáteční písmeno má až slovo blíže určující194. Pokud bližší určení začíná předložkou, píše se s velkým písmenem též první slovo následující195. Chyba v užití velkého písmena se vyskytla celkem v 60 názvech restaurací. Pisatelé uvedli velké písmeno na místo malého (př. U Pěti Buků; Staročeská Krčma U Kašny; Majlontská Rychta; Bílý Kartáč; U Zlatého Lva), malé písmeno na místo velkého (př. U osmého; Na krásné vyhlídce; Hostinec u Balóna; Pivnice U kotelny; Krčma u svatého Václava).

2.5.2 Shrnutí V názvech restaurací se objevily pouze chyby v zápisu velkých písmen. Mnoho restaurací má jednoslovný název, možnost chybování je tedy minimální. V případě, že se jedná o víceslovný název, pisatelé chybují hojně, což potvrzuje nejen jejich neznalost kodifikace, ale také její problematičnost a nejednotnost v psaní velkých písmen.

194 195

Pravidla českého pravopisu. Op. cit., s. 41. Tamtéž.

66

ZÁVĚR Úkolem předkládané práce bylo analyzovat pravopisné jevy v širokém slova smyslu z různých oblastí jazyka v česky psaných jídelních lístcích. Přestože tento typ textů tvoří pouhý zlomek ze všech neodborných česky psaných komunikátů, je nesmírně zajímavé pozorovat tendence, které se v něm projevují. Gastronomie je velmi dynamickou a moderní disciplínou, takže se pisatelé jídelních lístků snaží ve velké konkurenci zaujmout, přinést něco nového, a to i v oblasti pojmenování pokrmů. Práci jsme rozdělili na dvě části. V teoretické části jsme popsali vybrané termíny, které jsou pro práci tohoto typu stěžejní. Popsali jsme situaci v současném pravopise a charakterizovali příručky, které nám pomáhaly s analýzou práce. V praktické části jsme se zaměřili nejprve na oblast pravopisu. Ta poukázala na velké nedostatky ve znalosti ortografických pravidel, kde se často neobejdeme bez věcných znalostí. Jako velmi problematická se ukázala oblast psaní slov přejatých. Mnohá z nich nejsou stále zanesena v našich kodifikačních příručkách, ačkoliv jsou v našem prostředí používána již mnoho let (př. Kung-pao; mozzarella; pfeffersteak). Pisatelé se mnohdy v psaní nechávají ovlivnit jazykovou oblastí, z níž pochází, obecnou češtinou a v neposlední řadě také vlastní fantazií. Vliv obecné češtiny se výrazně projevil v tvaroslovné analýze, kde autoři dávali přednost nespisovným koncovkám před spisovnými (př. pikantní masová směs s bramboráčkama; indonézský losos s mandlema; vývar s písmenkama). Neexistence pouze jedné zásady bezchybného psaní se projevila v oblasti formálních chyb, v níž jsou pisatelé velmi nejistí. V zápise objemu, hmotnosti a délky se objevilo 13 různých nesprávných variant zápisu, u peněžních částek dokonce 15, což svědčí o pochybnostech autorů. Připojili jsme rovněž kapitolu o dubletních tvarech, které se hojně v sebraném materiálu vyskytly. Jedná se o dublety lišící se gramatickým rodem, hláskově i etymologicky. Výsledky naší analýzy jsme podrobili porovnání s korpusem SyD. Výraznější převahu jedné varianty jsme zaznamenali pouze u dublet odlišujících se délkou v příponách typu -on/-ón. Tři ze čtyř případů potvrdily, že pisatelé raději užívají variantu s krátkým vokálem (citron, žampion, medailon). Na úplný závěr práce jsme umístili kapitolu o chybovosti v názvech restaurací. Ačkoliv víme, že klíčovým je zápis v obchodním rejstříku, analyzovali jsme názvy uvedené v sebraných jídelních lístcích, popř. na webových stránkách restaurací. Pisatelé zde chybovali pouze v užití velkých písmen. Jako přílohu vkládáme tři ukázkové jídelní lístky s označenými chybami. 67

Analýza sebraného materiálu ukázala hojnost chyb z různých oblastí jazyka. Chybovost může být ovlivněna jednak vzděláním pisatele, jednak okolnostmi, např. psaním ve spěchu, ale také typem textu, který je více otevřený chybám než např. klasická tištěná literatura. Analýza odhalila potřebu posílení výuky pravopisu na českých školách a vydání nových kodifikačních příruček, do nichž by byla zapojena slova, která v žádné z dostupných příruček nejsou zahrnuta.

68

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY ADAM, Robert. K otázce kodifikační pravomoci. Naše řeč. 2005, roč. 88, č. 4, s. 198. BALHAR, Jan – JANČÁK, Pavel. Český jazykový atlas. Praha: Academia, 1993. BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. CVRČEK, Václav. Za ještě tvrdší kodifikační diktát?. Naše řeč. 2006, roč. 89, č. 1, s. 26–29. DANEŠ, František. Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha: Academia, 1997. DEBDict – obecný prohlížeč slovníků [online]. [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: https://deb.fi.muni.cz:8005/debdict/. Dresink. In: Internetová jazyková příručka [online]. 2008 [cit. 2014-11-16]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=dresink&Hledej=Hledej. DUBSKÝ, Josef. Španělsko-český slovník. Praha: SPN, 1992.

Dizionario ceco. Olomouc: FIN Publishing, 2001. GREPL, Miroslav. K aktuálním otázkám jazykové kultury. In: Spisovná čeština a jazyková kultura 1993: sborník z olomoucké konference 23. - 27. 8. 1993. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1995. HAVRÁNEK, Bohuslav – WEINGART, Miloš. Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha: Melantrich, 1932. HAVRÁNEK, Bohuslav. Terminologická poznámka k pojmům „norma“ a „kodifikace“ (Příspěvek k diskusi). Slovo a slovesnost. 1961, roč. 22, č. 4, s. 273–277. Historie. In: Carpaccio [online]. [cit. 2014-11-16]. Dostupné z: http://www.carpaccio.cz/historie.htm. 69

HLAVSA, Zdeněk. Nová Pravidla českého pravopisu. In: Co přinášejí nová Pravidla českého pravopisu. Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV, 1991, s. 23–24. HRUŠKOVÁ, Zdena. Fazol, nebo fazole?. Naše řeč. 1958, roč. 41, č. 1 - 2, s. 64. CHLOUPEK, Jan. Dichotomie spisovnosti a nespisovnosti. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1986. JANOVEC, Ladislav – BUŠOVÁ, Lucie – ŘÍHOVÁ, Adéla – ŠAMALOVÁ, Markéta. Na co se často ptáte: jak používat čárku a další interpunkční znaménka. Praha: Klett, 2006. JELÍNEK, Milan. Kultura jazyka a kultura řeči. In: Spisovná čeština a jazyková kultura 1993: sborník z olomoucké konference 23.-27.8.1993: [Filozofická fakulta Univerzity Palackého]. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1995, s. 32–33. JELÍNEK, Milan. O kodifikaci spisovné češtiny. Naše řeč. 2006, roč. 89, č. 1, s. 30–32. JUKLOVÁ, Eva. Některé názvy jídel ve staré češtině, původ a vývoj. Brno, 2006. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. KAZMÍŘ, Silvestr. Slovník valašského nářečí. Vsetín: Dalibor Malina, 2001. KRAUS, Jiří. Pravopis jako součást kultury – nikoli jen jazykové. In: Co přinášejí nová pravidla českého pravopisu. Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV, 1991, s. 5–6. LOTKO, Edvard. Slovník lingvistických termínů pro filology. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 70

MARTINCOVÁ, Olga. Devadesát let pravopisných příruček. In: Co přinášejí nová Pravidla českého pravopisu. Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV, 1991, s. 17–18. MEJSTŘÍK, Vladimír. Pepř, nebo paprika?. Naše řeč. 1978, roč. 61, č. 4, s. 218. MICHÁLEK, Emanuel. Slovník spisovné češtiny. Naše řeč. 1979, roč. 62, č. 5, s. 249. NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. Praha: Univerzita Karlova, 1996. Německo-český, česko-německý slovník. Olomouc: FIN Publishing, 2001. NEUMANN, Josef. Velký francouzsko-český slovník: Grand francais tcheque dictionnaire. Praha: Academia, 1992. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2007. PALKOVÁ, Zdena. Spisovný standard jazyka v mluvené komunikaci. In: Spisovná čeština a jazyková kultura 1993: sborník z olomoucké konference 23.-27. 8. 1993. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1995. PLESKALOVÁ, Jana – KRČMOVÁ, Marie – VEČERKA, Radoslav – KARLÍK, Petr. Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky. Praha: Academia, 2007. PLESKALOVÁ, Jana. K základům českého pravopisu. In: Letní škola slovanských studií. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 107. PRAVDOVÁ, Markéta – SVOBODOVÁ, Ivana a kol. Akademická příručka českého jazyka. Praha: Academia, 2014. Pravidla českého pravopisu. Praha: Academia, 1993. Příruční slovník jazyka českého. Praha: Školní nakladatelství, 1943.

71

REJZEK, Jiří. K formální adaptaci anglicismů. Naše řeč. 1993, roč. 76, č. 1, s. 28. ŘEŠETKA, Miroslav. Anglicko-český, česko-anglický studijní slovník. Olomouc: FIN Publishing, 2003. SEDLÁČEK, Miloslav. K vývoji českého pravopisu (část I.). Naše řeč. 1993, roč. 76, č. 1, s. 58. SEDLÁČEK, Miloslav. K vývoji českého pravopisu I a II. Naše řeč. 1993, roč. 76, č. 1, s. 57 a 126. SGALL, Petr. Lingvistický pohled na český pravopis II. Slovo a slovesnost. 1994, roč. 55, č. 4, s. 271. SGALL, Petr. Uživatel spisovného jazyka a hyperkorektnost. In: ŠRÁMEK, Rudolf. Sborník prací Pedagogické fakulty University J. E. Purkyně v Brně. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1996, s. 54. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia, 1978. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia, 2003. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha: Academia, 2012. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. In: Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, v. v. i. [online]. 2011 [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: www.ujc.cas.cz/sd/novinky/lexikologieodd-publikace/lexikologie-slovniky/slovnik-spisovne-cestiny-pro-skolu-a-verejnost.html. Slovník spisovného jazyka českého na webu ÚJČ AV ČR. In: Akademie věd České republiky [online]. 2011 [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.cas.cz/sd/novinky/hlavnistranka/110615-slovnik-spisovneho-jazyka-ceskeho-na-webu-UJC.html. Slovník spisovného jazyka českého I–IV. Praha: Academia, 1971. 72

Slovník spisovného jazyka českého. Praha: Academia, 1989. SOCHOVÁ, Zdeňka. K slovotvorné a stylové charakteristice mluveného jazyka. Naše řeč. 1966, roč. 49, č. 2, s. 86. SPAL, Jaromír. Nový etymologický slovník. Naše řeč. 1968, roč. 51, č. 4, s. 237. STARÝ, Zdeněk. Ve jménu funkce a intervence. Praha: Karolinum, 1995, s. 35–38. SVOBODOVÁ, Ivana. Ražniči, čevapčiči a fondue. Naše řeč. 1987, roč. 70, č. 3, s. 165. SVOBODOVÁ, Ivana. Sto a několik dní Pravidel českého pravopisu v jazykové poradně. Naše řeč. 1994, roč. 77, č. 1, s. 51–53. SVOBODOVÁ, Jana. Průvodce českou interpunkcí. Česká republika: Vade mecum bohemiae, 2003, s. 47. ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha: Ottovo nakladatelství, 2005. ŠMILAUER, Vladimír. Nauka o českém jazyku. Praha: SPN, 1972. ŠMILAUER, Vladimír. Přídavná jména na -ský. Naše řeč. 1939, roč. 23, č. 4–5, s. 100. ŠTÍCHA, František a kol. Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia, 2013. ŠTÍCHA, František. K pojetí spisovnosti. In: Spisovná čeština a jazyková kultura 1993: sborník z olomoucké konference 23.-27. 8. 1993. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1995, s. 57–59. Vybrané lingvistické pojmy. In: Internetová jazyková příručka [online]. 2008 [cit. 2014-0227]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=891.

73

Základní informace. In: Naše řeč [online]. 2011 [cit. 2014-11-18]. Dostupné z: http://naserec.ujc.cas.cz/index.php. Základní informace. In: Slovo a slovesnost [online]. 2011 [cit. 2014-11-18]. Dostupné z: http://sas.ujc.cas.cz/index.php.

74

PŘÍLOHY Ukázka jídelního lístku č. 1

75

Ukázka jídelního lístku č. 2

76

77

Ukázka jídelního lístku č. 3

78

79

80

81

82

83

84