economix MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE LISTOPAD 2010 ČÍSLO 5 ZDARMA

economix MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE

 LISTOPAD 2010 

ČÍSLO 5 

ZDARMA

Ekofórum a rozhovor s Martinem Pecinou / 14

Ekofórum s Miroslavem Singerem / 12

IDE má nového ředitele / 22

Rozhovor s děkanem Petrem Dvořákem / 17

Ing. Petr Žaluda Způsob financování Českých drah Ekofórum 30. 11. 2010, 16.30 hodin Likešova aula VŠE / 3 a 33 VŠE obdržela ocenění Eduniversal /5

Problémová fotovoltaika / 28–30

Zahraniční studentka Verena Breitbachová / 36

Mladý a úspěšný Jan Bureš / 34

Honza Weber – mistr světa ve footbagu / 40

Dana Bérová na VŠE / 11

Konec chodbovic na Blanici / 3

2

obsah

economix

– 4 / 2010

Editorial Nejen vyučovat ekonomii není žádná sranda, jak psal v minulém čísle Ing. Adam Kovář. I studium ekonomických věd dokáže člověku pěkně zatopit. Ekonomii totiž všichni rozumějí. Stejně jako politice, pivu a fotbalu. Inflace, růst hrubého domácího produktu nebo nezaměstnanost či daně a rozpočty. Dnes a denně nám média a politici vysvětlují, oč vlastně kráčí (čas od času i opravdový ekonom). Na co tedy marnit pět (i šest, nebo sedm...) let studiem příslušného oboru. Stačí přece absolvovat rychlokurz sledováním čtvrthodinového bloku večerních zpráv mezi reportáží o dopravní zácpě a roztomilými štěňaty na závěr. Nebo si přečíst ekonomickou rubriku v oblíbených novinách (spíše na něčem s koncovkou .cz), prodiskutovat názory večer v hospodě a hned máme všichni jasno. Instantní ekonom je na světě. Některé věci samozřejmě lze pochopit i intuitivně. Ekonomie prostupuje do všech koutů lidského jednání. Studiem ovšem pochopíme hlubší souvislosti. Pochopíme, co je a není vidět, jak napsal Frédéric Bastiat. Možná se studenti ekonomie nepotkávají s hysterickými ovacemi, když zodpovědí otázku, co studují, jako třeba mladí archeologové, umělci nebo medici. Možná dokonce přijde „nadšená“ reakce: hmm... A možná vám není zcela neznámý předsudek o suchopárných individuích všude se vláčících s kalkulačkou, tabulkami a grafy a nazírajících na věci kolem sebe přes výnosy a náklady. Ano, to má být o nás. Samozřejmě, studium jakéhokoli oboru formuje i osobnost. A přiznejme si, že i deformuje. O to ale nejde. Studium ekonomie nám odhalí, v čem tkví jádro pudla. Už nás nepřekvapí, že zelená je vlastně oranžová (nebo i červená), že i slunce něco stojí. Třeba Českou republiku 560 miliard korun, jak odhaduje studie pracovníků z Národohospodářské fakulty. Slunce zcela bez rozpaků vystaví na konci účetního období fakturu na dodávku energie a tiše se tetelí (planety, plaťte), protože dobře ví, že hlavně v zimě je k nezaplacení. Konec konců, není náhodou zima pouhým strategickým krokem (rozuměj vydíráním) jeho byznys plánu? O solárních elektrárnách (pokud vás neuspokojil můj navýsost vědecký závěr) z ekonomického i technického hlediska se dočtete v rozhovorech s ředitelem Laboratoře experimentální ekonomie Miroslavem Zajíčkem a s fyzikem Františkem Janouchem. Možná kdekoho zaskočí, že Ondřej Havelka a jeho Melody Makers nastaví cenu lístků tak nízko, že vestibul Staré budovy zaplaví bezpočet zájemců s daleko vyšší rezervační cenou a vstupenky tak do hodiny zmizí z prodejního pultu. Bližším pohledem však zjistíme, že motivace jejich pravidelných vystoupení na VŠE zřejmě nespočívá ve vytlučení kapitálu, ale ve snaze přinést i studentům ekonomie trochu swingového rozptýlení v období, kdy se semestr definitivně začal řítit do záhuby. O atmosféře již sedmého koncertu se dočtete na dalších stránkách aktuálního vydání. Martin Pecina vyprávěl na posledním Ekofóru o roli a fungování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Prý ochraňuje trh před sebedestrukčními tendencemi. Jenomže kriticky rozmýšlející student zaloví v paměti a zavzpomíná na teorii veřejné volby a může tak zakontrovat, že kdyby daný úřad beze zbytku dosáhl deklarovaného cíle, tak zanikne, což asi nechce. A tu vyvstává otázka, kdo ochrání byrokracii před sebezničením? Nechybí náhodou společnosti Úřad pro ochranu veřejného sektoru (ÚOVS)? A tak ekonomové přicházejí o iluze. Hezké čtení. Zuzana Žiačiková, šéfredaktorka

economix

Konec chodbovic na Blanici / 3 Aktuality / 4 Eduniversal: první místo pro VŠE mezi byznys školami východní Evropy / 5 Prorektorka pro zahraniční vztahy VŠE Hana Machková provažuje ocenění za známku dobrého jména VŠE za hranicemi / 5 ŠANCE neboli veletrh pracovních příležitostí na VŠE / 6 Den s VŠE / 6 International Week na VŠE / 7 Open Access Week na VŠE / 7 Trojnásobný úspěch studentů VŠE v esejistické soutěži společnosti Penta – Vize 2025 / 8 BCG Strategy Cupu kralovali studenti VŠE / 8 Web Klubu investorů zabodoval v soutěži WebTop100 / 9 Z potenciální záchranářky auditorkou / 9 Přestaňte snít a rozjed’te vlastní byznys / 10 O úspěchu rozhoduje motivace – investorka Dana Bérová na VŠE / 11 Miroslav Singer: „ČNB nesouhlasí s reformou dozoru nad finančními trhy od EU.“ / 12 Exministr Martin Pecina hostem Ekofóra: Student Agency nasazuje predátorské ceny / 14 Martin Pecina: „Vybudoval jsem ÚOHS.“ / 14 Z bakalářského automaticky na magisterský stupeň? Už ne. / 16 Dlouhodobý záměr MŠMT nemá podle děkana Dvořáka jasnou koncepci / 17 Jaké můžete na VŠE získat certifikáty? / 18 Studium v zahraničí: Freemover / 19 Nová uzávěrka přihlášek na magisterský program CLAS v angličtině s možností získání dvou titulů / 19 Zkouška zkoušené zkoušky aneb Od státních maturit ke státnicím... / 20 Institut rozvoje podnikání (IDE) má nového ředitele / 22 Martin Pánek – Fair Trade: Altruism, or Egoism? / 24 Mládí vpřed: studenti VŠE na kandidátkách pro komunální volby / 25 Profesorka mezinárodního obchodu nezvládla překlad z mezinárodního jazyka a profesor statistiky se chlubí statistickým nesmyslem / 26 Solární investice – čas sundat si růžové brýle / 28 Ekonomické dopady výstavby fotovoltaických elektráren / 28 Miroslav Zajíček: Problém státních podpor fotovoltaických elektráren je prakticky neřešitelný / 29 František Janouch: Nepředpokládám, že by se fotovoltaika stala energetikou velkých výkonů / 30 Sloupek Tomáše Vorla jr. / 30 Diskusní fórum Liberálního institutu: bytová politika i marihuana / 31 Pavel Švagr z Českých drah: Práce v ČD je dobrá záruka kariérního růstu, stability a příjmu / 32 Soutěž o stáž v Českých drahách / 33 Mladý a úspěšný Jan Bureš / 34 Zahraniční studentka Verena Breitbachová / 36 Laboratoř Carolina / 37 eScribe od ČVUT pro komunikaci neslyšících / 37 Fórum neslyšících 2010 / 37 Projekt Duhový most / 37 Noví studentští senátoři v Jindřichově Hradci / 38 Na kurzu veřejného vystupování se mluví, mluví a zase mluví / 38 Global Management Challenge / 39 Na VŠE chodí mistr světa – Honza Weber / 40 Kdo vládne VŠEm peřejím? / 41 Aktuality ze sportu / 41 Cestopis: Svátek světel i odlehlé kouty v nepálském „království“ / 42 Písně krásné až k nesnešení – Ondřej Havelka & Melody Makers na VŠE / 44 Nadace What Took You So Long promítala na VŠE dokument o rozvojové pomoci v Africe / 44 Promítání filmů Vesmírná odysea II a Ropáci od režiséra Jana Svěráka na VŠE / 45 Sportovci a spor t’ačky plesali na party / 46 Free Culture/Svobodná kultura / 46 Recenze filmu Muzika / 47 Recenze knihy Zmizet / 47

Šéfredaktorka: Zuzana Žiačiková, Zástupce šéfredaktorky: Štěpán Mejzlík Redaktoři: Lucie Cepáková, Stanislava Černovská, Kateřina Dvořáková, Stanislav Janeček, Michaela Kalátová, Martin Konečný, Helena Kováčová, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová, Betka Kuchařová, Tomáš Listík, Alena Medková, Hana Prchlíková, Tereza Syrová, Vladimír Štípek, Lucie Váchová, Tereza Voborníková, Veronika Zelená a další. Fotografie: Pavel Cízner, Peter Čulák, Andrea Chovanová, Janusz Konieczny, Jakub Novák, Tereza Syrová Editor: Jan Jaroš; Design a sazba: Pavel Vodička; Tisk: Tiskárna Gemmapress, spol. s r.o. E-mail Economixu: [email protected]; Vydal: Ekonom - sdružení studentů ekonomie; Evidenční číslo: MK ČR E 17789.

3

zpravodajství

Konec chodbovic na Blanici

Upozorňujeme na přísný zákaz pořádání studentských akcí na chodbách Při přistižení studentů po 22:00 na chodbě (chodbové párty) budeme v souladu s kolejním řádem vymáhat pokutu až do výše 5000 Kč a zahájíme všechny kroky nutné k tomu, aby dotyčným lidem bylo ukončeno ubytování na koleji. Vedení koleje Blanice, více informací na blanice.vse.cz Jelikož se situace na Blanici vyhrotila až k přijetí razantního opatření, zeptali jsme se na podrobnosti vedoucího kolejní rady Davida Šimka.

Proč se kolejní rada Blanice rozhodla k vydání zákazu chodbových party? Nejprve jsme upozorňovali problémové pokoje na jejich nevhodné chování. Poté jsme napsali článek, který poukazoval na nepořádek na chodbách, to ovšem nepomohlo. Po jedné z chodbových party jsme

Přepokládám, že zákaz konání chodbovic byl vydán se souhlasem kolejní rady a vedoucí koleje Blanice. Je to tak? Ano, o zákazu jsme jednali. Došlo k jednomyslné shodě, že tuto situaci musíme řešit tímto způsobem. Byla již někomu udělena pokuta 5000 Kč? Ano, byla. Týká se čtyř lidí, kteří byli přistiženi při rušení nočního klidu. Nedávno (3. 11. 2010) byli pokutováni další dva. Jeden z Blanice, druhý z Vltavy. V případě studenta z Vltavy budeme jednat s KR příslušné koleje o podmínečném vyloučení. Myslíš si, že je to dostatečné opatření, které studenty od pořádání dalších akcí odradí? Já si osobně myslím, že ano. Pro studenta to nejsou malé peníze a určitě si to bude příště pamatovat. I když z nedávného incidentu je vidět, že ještě je třeba asi pár pokut rozdat, než dosáhneme kýženého efektu.  Autor: Stanislava Černovská

– 5 / 2010

Ve středu 6. října 2010 ve večerních a nočních hodinách proběhla na Blanici další z chodbovic neboli společných pitek studentů. I po předešlých akcích zůstával na chodbách vždy nepořádek – vysypané odpadkové koše a rozbité lahve. Nyní ovšem studenti pořádající chodbové akce našli zábavu v ničení zařízení koleje – dveří, výtahů, osvětlení, skla u portálových dveří apod. Ani hasicí přístroje neunikly jejich pozornosti. Během předmětné noci Blanici navštívila Policie ČR až třikrát, aby legitimovala osoby rušící noční klid. Zatím nebyl nikdo z ničeho obviněn, protože se nepodařilo nikoho přistihnout při činu (ničení majetku). Po množících se stížnostech od ostatních studentů z důvodu ignorace nočního klidu začala kolejní rada jednat za účelem stabilizace situace. Společně s vedoucí koleje Blanice Radmilou Kopáčkovou se po nepřestávajících nepokojích rozhodli vydat zákaz pořádání chodbových večírků. Dne 8. října 2010 informaci uveřejnili na webové stránce blanice.vse.cz a po celé koleji distribuovali letáčky s oznámením o zákazu. Nerespektováním nového opatření se studenti vystavují riziku pokuty až ve výši 5000 Kč a zahájení řízení o jejich vystěhování a ukončení ubytování.

nechali spravit výtahy, protože byly vylámané dveře a podobně. Přijela firma, která všechny poškozené výtahy opravila. Škody na výtazích a jiném vybavení odhadujeme na 150 tisíc Kč. Trvalo jedinou noc, kdy opět proběhla chodbová párty a po ní pět ze šesti výtahů mělo opět zničené dveře. Opravdu bychom tyhle peníze nemohli vynakládat na něco, co potřebujeme? To byla poslední kapka, která znamenala zákaz pořádání těchto akcí. Za jedinou noc se zlikviduje funkčnost pěti výtahů a poté si studenti stěžují, že musí vystoupat například do desátého patra pěšky. To jsme nemohli jako kolejní rada dále ignorovat.

economix

Na koleji Blanice vydala kolejní rada (KR) zákaz pořádání chodbových večírků. Rozhodla se tak po sérii nadprůměrně bouřlivých akcí, jejichž důsledky nemohli členové KR a spořádanější spolubydlící dále tolerovat. Škody na majetku napáchané podnapilými vysokoškoláky se odhadují na 150 tisíc korun. Při nejrozjetější party musela Policie ČR zasahovat třikrát za večer.

4 PROF. RENÉ WOKOUN ZVOLEN REK TOREM UJEP Vedoucí katedry regionálních studií na Národohospodářské fakultě VŠE prof. René Wokoun byl 16. listopadu 2010 zvolen rektorem Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem pro volební období 2011-2015. Na mimořádném volebním zasedání Akademického senátu UJEP byl zvolen ve čtvrtém kole 22 z 33 senátorů. Funkci by měl zastávat od 1. března 2011. Rozhovor s prof. Wokounem vám přineseme v dalším vydání Economixu.

economix

– 5 / 2010

EKOFÓRUM S GENERÁLNÍM ŘEDITELEM ČD PETREM ŽALUDOU A SOUTĚŽ O S TÁŽ V PROJEKČNÍM ODDĚLENÍ ČD Na v pořadí třetím Ekofóru aktuálního semestru vystoupí předseda představenstva a generální ředitel Českých drah Petr Žaluda. Přednáška na téma Způsob financování Českých drah se uskuteční v úterý 30. listopadu, tentokrát ovšem na netradičním místě a v netradičním čase – v Likešově aule VŠE od 16:30. Akci pořádá studentské sdružení Ekonom a bude na ní vyhlášena soutěž o placenou jednoměsíční stáž v projekčním oddělení ČD (více na str. 13). DEN VĚDY NA PRAŽSKÝCH VYSOKÝCH ŠKOLÁCH V pátek 26. listopadu se v prostorách VŠE uskutečnil Den vědy na pražských vysokých školách pořádaný společně VŠE, ČVUT, VŠCHT, ČZÚ a UK. Na akci proběhly přednášky na různá témata (projekt Galileo, genetická informace člověka, předvolební analýzy a mnoho dalších). V atriu Rajské budovy byly umístěny výstavní stánky vysokých škol,

aktuality Národního institutu dětí a mládeže, Národního technického muzea a Národní technické knihovny. Více informací najdete na www.sciprag.cz.

MISS VŠE 2010

NERV NA VŠE Ekonomický klub mladé občanské platformy (EK MLOP) uspořádal v úterý 23. listopadu od 19:45 ve Vencovského aule VŠE diskusi studentů s členy NERV – Vladimírem Dlouhým (ekonomickým poradcem Goldman Sachs), Jiřím Schwarzem (bývalým děkanem NF VŠE), Petrem Zahradníkem (projektovým manažerem a konzultantem EU Office České spořitelny) a Davidem Havlíčkem (tajemníkem NERV) na téma Národní ekonomická rada vlády – její úloha, cíle a úkoly.

Agentura Diskokoule.cz uspořádala soutěž Miss VŠE. Semifinálové kastingy proběhly 26. října a 3. listopadu v Pizza menze na Žižkově. Do finále se kvalifikovalo devět soutěžících děvčat. Volba královny krásy se uskutečnila v pražském P. M. Clubu 24. listopadu (po uzávěrce magazínu). Reportáž o volbě Miss VŠE přineseme v dalším čísle. Patronem projektu byl děkan FPH prof. Jaromír Veber.

PREZIDENT MICROSOFTU PRO SVE VYS TOUPÍ NA VŠE Jan Mühlfeit, prezident společnosti Microsoft pro střední a východní Evropu, vystoupí na VŠE 6. prosince v aule RB101 od 19.45 se svou přednáškou na téma Leadership: Zodpovědnost managementu v dnešní době. Akci organizuje studentská organizace AIESEC Praha. DNY PARTNERSKÝCH UNIVERZIT

Studentská organizace ESN VŠE Praha – Buddy System společně s Oddělením zahraničních styků (OZS) i letošní rok uspořádaly pro studenty se zájmem o absolvování výměnného pobytu na zahraniční univerzitě Dny partnerských univerzit. Informační schůzky se konaly ve dnech 8. a 9. listopadu v místnosti RB111. Partnerské univerzity představili formou prezentací čeští i zahraniční studenti. VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ SOUTĚŽE PAPER ’10 Na VŠE proběhl čtvrtý ročník soutěže o nejlepší odborný článek mladého českého ekonoma napsaný v anglickém jazyce

Paper ‚10. Letošní téma bylo Current Economic Crisis: What Have We Learnt?. Slavnostní vyhlášení nejlepších prací se uskutečnilo 11. listopadu 2010 v 16.00 v předsálí Vencovského auly. První místo, odměněno částkou 25000 korun, nakonec neobsadil nikdo. Na druhém místě skončil David Procházka z katedry finančního účetnictví a auditingu za stať The Role of Fair Value Measurement in the Recent Financial Crunch a přilepšil si tak o 15000 Kč. Třetí místo a odměnu 10000 Kč získal doktorand z FMV Lukáš Mohelský. I jeho článek s názvem Impact of the Car Scrapping Scheme on Consumer Behavior and Aggregate Consumption se tak díky soutěži dostane do vědeckého časopisu Prague Economic Papers. Soutěž je určena doktorandům a zaměstnancům VŠE. 7. SPOLEČENSKÝ VEČER NF VŠE Ve čtvrtek 21. 10. 2010 v Národním domě na Vinohradech se uskutečnil již 7. společenský večer Národohospodářské fakulty VŠE. K tanci hrála skupina Hamleti a v přestávkách vystoupil soubor irských tanců Rinceoirí a taneční skupina VŠE Jazzinky. Od 23.00 byla zahájena diskotéka DJ Linky a o půlnoci předvedl své umění mistr světa ve footbag freestylu Jan Weber (viz str. 40). REPREZENTAČNÍ PLES VŠE Reprezentační ples VŠE se koná ve středu 1. prosince v Národním domě na Vinohradech (Náměstí míru) od 19.00 do 2.00. Vstupenky v ceně 150 Kč byly již vyprodány.

MISS ACADEMIA 2011

Dne 11. listopadu odstartoval jubilejní patnáctý ročník soutěže krásy Miss Academia ČR. Studentky andělsky krásné a po čertech chytré (jak zní motto) se mohou hlásit do soutěže prostřednictvím on-line formuláře na stránkách www.missacademia.cz. Semifinálové kastingy se uskuteční 7. ledna v Praze a 14. ledna v Brně. Finálový večer se bude konat 29. března v Kongresovém centru Zlín. Soutěž pořádá Fakulta multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. O titul se mohou ucházet studentky všech vysokých a vyšších odborných škol prezenční či kombinované formy studia do věku 26 let. NAPŘÍČ GRÓNSKEM PO SVÝCH S PETREM HORKÝM

Sdružení Euthanasia připravilo další z řady cestovatelských besed. O potulkách nehostinným Grónskem bude vyprávět český cestovatel a dobrodruh Petr Horký. Beseda se uskuteční v úterý 7. prosince od 19:45 v posluchárně C. Autorky: Helena Kováčová, Zuzana Žiačiková

5

zpravodajství Ve dnech 28.–30. října 2010 se na VŠE uskutečnil třetí ročník Eduniversal World Convention, pořádaný francouzským konzultantským centrem SMBG. Na této mezinárodní konferenci se každoročně vyhlašují první tři byznys školy z devíti světových regionů. Vyhlášení výsledků proběhlo ve čtvrtek 28. října v rámci slavnostního galavečera na Žofíně za účasti dvou set zástupců škol z celého světa. VŠE vyhrála letošní ročník v regionu východní Evropy s dostatečným náskokem na ostatní byznys školy a obhájila tak prvenství z obou předchozích ročníků. I tentokrát VŠE získala v rankingu Eduniversal pětipalmové ohodnocení. Do projektu je zařazeno tisíc škol z celého světa, které jsou soutěžně rozděleny do devíti regionů. V každém regionu se

Eduniversal: první místo pro VŠE mezi byznys školami východní Evropy

vyhlašují první tři byznys školy (Top 3 Best Business Schools). Každá ze škol může získat hodnocení v rozsahu jedné až pěti palem (Palm Awards), závisí to na počtu získaných hlasů od děkanů nebo rektorů vybraných vysokých škol a dle kritérií hodnotících kroky v oblasti internacionalizace studia. Pět palem může získat pouze elitní stovka světových byznys škol bez ohledu na region, čímž se zařadí do nejvyšší kategorie

Universal Business School. Informace o Eduniversal World Convention můžete získat také přímo z oficiálních webových stránek www.convetion.eduniversal.info. Martial Guiette, generální ředitel a zakladatel společnosti Eduniversal, na tiskové konferenci, která se konala 29. října na VŠE na Žižkově, uvedl, že z tisíce škol s hlasovacím právem ho využilo 432 škol. VŠE získala hlas od 326 vzdělávacích

institucí. Edu Eduniversal se snaží odlišit od jiný jiných hodnocení kvality vysokých škol tím, že porovnává, podle svých tvrzení, srovsv natelné školy, školy z čehož vyplývá zařazení do jednotlivých regij onů (Afrika, střední Asie, východní Evrop Evropa, Střední východ, Dálný východ východ, Latinská Amerika, Severní A Amerika, Oceánie a západní Evropa). Rovněž se Ev snaží o zohled zohlednění sociokulturních rozdílů, například Mexiko bylo b l posuzováno á v rámci regionu Latinské Ameriky, ne z geografického hlediska. Výběr tisícovky škol, které jsou zařazeny do hodnocení, provádí Mezinárodní vědecký výbor složený z nezávislých expertů. Hodnocení Eduniversal funguje jako matice. Na vertikální úrovni jsou školy z jedné země a na horizontální v rámci palem. V regionu východní Evropy spolu s VŠE získala pět palem i polská Warsaw School of Management.  Autoři: Lucie Cepáková, Tomáš Listík

Prorektorka pro zahraniční vztahy VŠE Hana Machková považuje ocenění za známku dobrého jména VŠE za hranicemi.

byste okomentovala vítězství VŠE v regionu východní Evropy? VŠE se podařilo získat prvenství již potřetí. Byla zvolena zástupci prestižních business schools z celého světa jako nejlepší ze 70 vybraných vysokých škol z 20 zemí střední a východní Evropy. Toto ocenění je důkazem toho, jak dobré jméno VŠE v zahraničí má a že se jí daří plnit cíle, které si

prestižních mezinárodních sítí, kde je rovnocenným partnerem zahraničních škol, k renomé školy přispívá program hostujících profesorů a v neposlední řadě naši studenti, kteří školu výborně reprezentují na výměnných pobytech v zahraničí.

 Jakou váhu a prestiž tomuto

ocenění přisuzujete? Pro mne osobně má toto ocenění velkou váhu. Každé mezinárodní ocenění přispívá k posílení prestiže VŠE a podporuje zájem zahraničních studentů o studium v Praze, zejména v navazujících magisterských programech v angličtině. O úspěchu VŠE informovala i česká média, například MF Dnes na první straně, a to je v období rozhodování středoškoláků o výběru vysoké školy také velmi důležité. Setkala jsem se s tím, že při jednání o spolupráci se nás zahraniční škola ptala na počet palem v rankingu Eduniversal. I díky pěti palmám jsme důvěryhodným partnerem pro zahraničí a řadíme se do skupiny elitních škol.  Autor: Tomáš Listík

K ocenění VŠE v soutěži Eduniversal si na straně 26 můžete také přečíst článek Ing. Petra Bartoně s názvem Profesorka mezinárodního obchodu nezvládla překlad z mezinárodního jazyka a profesor statistiky se chlubí statistickým nesmyslem.

– 5 / 2010

 Jak

v oblasti internacionalizace stanovila. Ocenění je výsledkem společného úsilí všech fakult VŠE, které se na realizaci mezinárodního rozvoje školy podílejí. V současné době má škola desítky učitelů schopných učit v angličtině, je zapojena do

economix

Na slavnostním galavečeru spojeném s vyhlašováním výsledků reprezentovala VŠE prorektorka pro zahraniční vztahy a PR prof. Hana Machková, která po vítězství pro Economix okomentovala výsledky letošního udělování cen.

6

zpravodajství

ŠANCE neboli veletrh pracovních příležitostí na VŠE Ve dnech 9. a 10. listopadu 2010 proběhla v atriu Rajské budovy podzimní ŠANCE, na které mohli studenti a absolventi získat přehled o příležitostech na trhu práce. K poslední Šanci se pojí několik novinek, například prezentace firem či panelové diskuse. Zájemci ucházející se o pracovní zkušenosti se mohli od 18. října na stránkách Rozvojového a poradenského centra (RPC) zaregistrovat a vyplnit formulář. Takto získané informace po skončení veletrhu organizátoři předali vystavujícím společnostem, které tak mohou studenty oslovit s konkrétní, na míru šitou, pracovní nabídkou. První novinkou pracovního veletrhu byla přímá prezentace firem a panelové diskuse se zaměřením na uplatnění absolventů VŠE. Na prezentaci měly společnosti prostor o rozsahu jedné vyučovací hodiny a studentům díky tomu mohly

podat informace o firmě, říci podmínky týkající se výběrového řízení, případně sdělit jakékoli další podrobnosti, které studenty zajímaly. Zúčastnila jsem se dvou firemních prezentací a musím říci, že prezentace představují pohodlnější a poutavější alternativu k obíhání stánků v atriu s dotazy. Mezi další novinky patřila vylepšená forma propagace vystavujících

firem a nové rozmístění stánků. Na podzimní Šanci se poprvé představily firmy Adastra (informační technologie), NET4GAS (energetika), Plzeňský Prazdroj a Toyota Peugeot Citroën Automobile Czech. Společnost profesia.cz – pracovní portál rozdávala studentům brožury s informacemi a radami, jak sestavit životopis, napsat motivační dopis, připravit

se na osobní pohovor a jak najít práci prostřednictvím uveřejnění životopisu na webových pracovních portálech. Součástí veletrhu byla již tradiční konzultace životopisu a motivačního dopisu ve spolupráci s Honors Academia. Konzultace probíhaly druhý den veletrhu. Prvotní zájemci se mohli registrovat přes internet (rpc. vse.cz) a měli sjednanou schůzku v určitou hodinu. Služba se těšila velkému zájmu, a tak bylo potřeba počítat i s frontami a možností, že ne na všechny se dostane. Během obou dnů veletrhu RPC rozdávalo dotazníky s otázkami, co na veletrhu ŠANCE chybí a kde existuje prostor k zlepšování. Veletrh během jednoho dne navštívilo průměrně 1500 studentů. Nesporná výhoda veletrhu spočívá v možnosti dotazovat se přímo zástupců firem na konkrétní věci. Vy, kdo jste podzimní Šanci nestihli, nezoufejte, příští bude již na jaře.  Autor: Stanislava Černovská

Den s VŠE

economix

– 5 / 2010

V sobotu 20. listopadu se konal již počtvrté v řadě Den s VŠE – setkání absolventů a zaměstnanců školy, v jehož programu nechyběly panelové diskuse na jednotlivých fakultách, bohatý raut a kulturní program. Akci pořádalo Rozvojové a poradenské centrum VŠE. Program neoficiálně začal již ve 14.00 prohlídkou třebešínského sportovního areálu. Poté se hosté přesunuli do školy na Žižkov na formální zahájení ve Vencovského aule. Úvodní řeč přednesl rektor Richard Hindls. Na otevření zahrál i Orchestr VŠE. Po krátké přestávce na občerstvení přišel čas na odborné programy jednotlivých fakult. Fakulta financí a účetnictví (FFÚ) přichystala pro své absolventy panelovou diskusi České banky a pojišťovny

dnes a zítra. Fakulta mezinárodních vztahů (FMV) také zůstala věrná svému zaměření a debatovalo se na téma Nové trendy diplomacie v Evropě. Na přednášce pro podnikohospodáře se posluchači dozvěděli více o podnikání a inovacích v diskusi Podnikání a inovace: výzvy a šance pro českou ekonomiku. Fakulta informatiky

a statistiky (FIS) uspořádala seminář s názvem Význam ICT pro konkurenceschopnost České republiky. Na Národohospodářské fakultě (NF) se diskutovalo o problémech hospodářské politiky – Palčivé problémy hospodářské politiky ČR: Fotovoltaika, veřejné finance a deregulace nájmu. Odborný program jindřichohradecké

Fakulty managementu (FM) se věnoval problematice Hodnocení a financování výzkumu a vývoje. S postupem času vystřídal přednášky kulturní program. Na řadu se dostal Ivan Mládek a jeho Banjo Band. Hosté Dne s VŠE dostali mimo jiné jedinečnou příležitost zhlédnout světovou premiéru divadelní hry Pohádkový večírek, kterou nazkoušel (a také napsal) ochotnický spolek S bojkou v zádech. Paralelně probíhala po místnostech v Rajské budově neformální setkání absolventů některých fakult (FFÚ a FM tento bod vypustily) a v Likešově aule se promítaly krátké dokumentární i studentské snímky s pojícím podtitulem VŠE očima kamery. Na závěr vystoupila v atriu Rajské budovy skupina Chinaski. Den s VŠE úderem 22. hodiny skončil.  Autor: Zuzana Žiačiková

7

zpravodajství

International Week na VŠE V týdnu od 1. do 5. listopadu 2010 probíhal v Atriu Rajské budovy VŠE na Žižkově takzvaný International Week, který pro studenty VŠE, především tedy pro ty se zájmem o studium v zahraničí, pořádalo Oddělení zahraničních styků VŠE (OZS). Studenti zde měli příležitost navštívit stánek OZS a dozvědět se řadu informací o možnostech studia v zahraničí, které VŠE nabízí. Největší zájem bude nepochybně i v tomto akademickém roce o semestrální výměnné pobyty. Studenti se mohou ucházet o téměř 400 míst na přibližně 150 partnerských univerzitách v 49 zemích světa. Semestrální výměnné pobyty se uskutečňují s finanční podporou programů Erasmus a CEEPUS (Evropa) a Stipendijního fondu VŠE (Rusko, zámoří). Během International Week v Atriu RB prezentovaly svou činnost i studentské organizace AIESEC, která zprostředkovává studentům odborné stáže v zahraničí, a ESN VŠE Praha – Buddy System, jež se zaměřuje na péči o zahraniční studenty, kteří přijíždějí studovat na VŠE. Součástí akce byly také dvě výstavy fotografií ze zahraničních pobytů studentů a stážistů. Menší výstavu tvořily snímky pořízené v průběhu pracovních stáží. Na druhé, o něco rozsáhlejší výstavě se mohli návštěvnici podívat na vybrané práce z fotosoutěže Z Prahy až na kraj světa aneb Studenti na výměnu, kterou uspořádalo OZS a jejíž vyhlášení se konalo rovněž v rámci mezinárodního týdne ve středu odpoledne. První místo v hodnocení odborné poroty obsadila Kateřina Kelblová (FMV) se svými Kamínky na pláži. Vítězkou diváckého hlasování se pak stala Barbora Cejpková (FFÚ) s fotografií nazvanou Cesta z města.  Autor: Michaela Kalátová

Open Access neboli Otevřený přístup je nový způsob vědecké komunikace a alternativa k tradičnímu šíření vědeckých poznatků prostřednictvím vědeckých časopisů. Open Access se ve vyspělých zemích začal

prosazovat od začátku 90. let jako ekonomicky, technicky a z právního hlediska únosná alternativa ke klasickému způsobu publikování informací. Princip Otevřeného přístupu spočívá v zajištění volného přístupu k vědeckým informacím, plným textům na internetu, dovoluje uživatelům číst, stáhnout, kopírovat, distribuovat, vyhledávat a propojovat plné texty článků nebo jejich užití pro jakýkoli další zákonný záměr. Díky Otevřenému přístupu získává celá vědecká komunita okamžitý on-line přístup k takto zveřejněným článkům bez finančních, právních nebo technických bariér ve formě nutného placení za časopis či

čekání na vydání a zpřístupnění samotným nakladatelstvím. Sám autor získává rychlejší a vyšší odezvu na publikované výsledky s potenciálem získat vyšší citační ohlas na svoji práci. Otevřený přístup otevírá nové možnosti nejen pro vědce, ale také pro jejich domovské instituce, potažmo pro celý vědecký pokrok. Více informací o iniciativě najdete v přednášce Jak využít Open Access ve vaší publikační činnosti zpřístupněné na ciks.vse.cz/oa.  Autor: Helena Kováčová

economix

Během týdne 18.– 24. října 2010 se VŠE prostřednicV tvím Centra informačních a knihovnických služeb (CIKS) připojila k mezinárodní iniciativě Open Access Week.

– 5 / 2010

Open Access Week na VŠE

8

zpravodajství

Trojnásobný úspěch studentů VŠE v esejistické soutěži společnosti Penta – Vize 2025 Středoevropská investiční skupina Penta vyhlásila v letošním roce již 7. ročník pisatelské soutěže s názvem Vize 2025. Ta je určena pro studenty prezenčního studia i interním doktorandům všech českých, slovenských a polských vysokých škol a její náplň spočívá v psaní eseje na jedno z předem stanovených témat. Cílem tohoto projektu je vytvořit prostor pro originální nápady a vyjádření názorů studentů na ekonomické problémy. V letošním ročníku si soutěžící vybírali z následujících témat: Reforma volebního systému 2025 (aneb Reprezentují nás opravdu ti nejlepší?), Veřejné zdravotnictví 2025 (aneb Spoluúčast ve zdravotnictví?) a Současný development a jeho limity pro 2025 (aneb Developeři:

PENTA INVESTMENTS co dělají špatně?). Z 87 přihlášených esejí bylo vybráno pět nejzajímavějších, jejichž autoři si mezi sebe rozdělili odměnu v celkové výši 13 000 eur. Podle vyjádření organizátorů hodnotila odborná porota především kreativitu, originalitu a schopnost vyhledat a kvalitně zpracovat dostupné informace. Vítěznou se nakonec stala práce s názvem Jaké bude zdravotnictví v roce 2025, jejíž autor, student oboru Ekonomická analýza na Národohospodářské fakultě VŠE Dominik Stroukal, vypracoval na toto téma odvážnou ekonomickou analýzu. Hned v úvodu zmiňuje citát amerického satirika P. J. O‘Rourkea

ve znění „Pokud si myslíte, že zdravotnictví je drahé, počkejte, co uvidíte, až bude zadarmo“, který celou práci dokonale vystihuje. Dominik, který kromě VŠE studuje FSV UK (obor Mediální studia), svou práci staví na skutečnosti, že zdravotnictví není veřejným statkem, a za pomoci ekonomických zákonitostí a popisu aktuální situace ve zdravotnictví vyvozuje jeho možný vývoj do budoucna. Za své kvalitně zpracované dílo obdržel od vyhlašovatele soutěže honorář 5000 eur. O druhé místo se podělili dva studenti, jedním z nich byl i Miroslav Tabernaus, student magisterského programu FPH

International Management. Ve své eseji One Systematic Panacea Instead of Mouthful of Placebo se zabýval novým modelem účasti pacienta ve veřejném zdravotnictví. Za práci si přilepšil třítisícovou odměnou. Na druhém místě skončil i student Gabriel Tóth z Filozofické fakulty UK v Bratislavě. Třetí místo obsadil doktorand z katedry institucionální ekonomie Národohospodářské fakulty Petr Houdek s esejí Současný development a jeho limity pro rok 2025 a odnesl si díky tomu výhru v hodnotě 1000 eur. Jako jediný Polák se v první trojce, tedy také na třetím místě, umístil Marcin Miszkiewicz z Vysoké školy ekonomické Varšava. Všechny vítězné eseje si můžete přečíst na webových stránkách soutěže www.pentainvestments.com/cz/vitezovevize-2025/2010.html.  Autor: Michaela Kalátová

BCG Strategy Cupu kralovali studenti VŠE

economix

– 5 / 2010

BCG Strategy Cup, pořádaný poradenskou společností Boston Consulting Group (BCG), nabízí studentům možnost na týden si vyzkoušet, co obnáší práce konzultanta, a ještě při tom soutěžit o lákavých 50 000 Kč. V pátek obdržely všechny přihlášené týmy obsáhlé zadání, ve středu v 16.00 již musely odevzdat špičkovou prezentaci s navrhovaným řešením. Osm z nich se probojovalo do finále, kde prezentovaly své řešení vedení pražské kanceláře BCG. Jen jeden ale mohl být nejlepší. Vyhráli studenti programu CEMS na VŠE. Organizátoři nešetří slovy chvály. „Byl to jednoznačně nejlepší Strategy Cup, co se počtu a kvality odevzdaných prezentací týče,“ řekl David Chmelař z BCG. „Rozhodnout o vítězi je těžké každý rok.

Letos to však bylo umocněno vyšší úrovní všech týmů. Rozdíly ve finále byly minimální,“ pokračoval Chmelař. Celé stupně vítězů nakonec obsadily týmy z VŠE. Příčka nejvyšší a hlavní cena, šek v hodnotě 50 000 korun, nakonec připadl týmu The Usual Suspects ve složení Jan Vyhlídka, Martin Vodák a Alexander Kosovský, všichni studenti programu CEMS. „Už to, že další CEMS tým byl na druhém místě, mě velmi potěšilo a říkal jsem si, že jsme se jako skupina dostali vážně daleko. A když jsem pak slyšel, jak vyhlásili jméno našeho týmu, proběhlo mi hlavou,

že všechna ta práce a energie, kterou jsme do toho vložili, se nám vrátila,“ popsal pocity těsně po vítězství člen vítězného týmu Martin Vodák. „Letošní vítězové předvedli skvělý výkon, který byl mimořádně vyvážený po všech třech hodnocených stránkách – analytická přesnost, daty podpořené strategické doporučení doplněné skvělou prezentací a zvládnutí otázek poroty,“ jmenuje Chmelař, co dovedlo tým k vítězství. Případová studie se letos točila kolem whisky. Skotský producent chtěl zjistit, jaké investice musí v budoucnu pro-

vést, aby uspokojil stoupající poptávku po svých produktech. Rovněž hledal možnosti, jak rozšířit své portfolio. Účastníci museli zapojit kreativitu, navrhnout řešení a prezentovat finanční dopady, které by s sebou každá strategie nesla. Celkem se do letošního ročníku Strategy Cup přihlásilo 48 tříčlenných a čtyřčlenných týmů. Tradiční účastníky z VŠE letos doplnili i studenti z Univerzity Karlovy, CERGE-EI, ČVUT či Masarykovy univerzity v Brně. BCG Strategy Cup proběhne i příští rok. Organizátoři slibují, že je opět na co se těšit. Martin Vodák z vítězného týmu dodává: „Doporučuji každému, aby si to vyzkoušel. Je to skvělá příležitost poznat nejen BCG, ale i sám sebe a svůj způsob práce pod tlakem.“  Autor: Štěpán Mejzlík

9

zpravodajství

Web Klubu investorů zabodoval v soutěži WebTop 100 V každoročně pořádané soutěži firemních internetových stránek WebTop100 se v kategorii Finance umístil na třetí pozici web Klubu investorů (www.klubinvestoru.com), který působí na VŠE. Uspěl v konkurenci 27 portálů významných finančních institucí, mezi kterými nechyběli velikáni jako GE Money Bank, Generali Pojišťovna, Československá obchodní banka nebo Raiffeisenbank. Soutěž organizuje konzultační centrum pro tvorbu webových stránek Dobrý web.

pracují lidé, kteří své práci rozumějí. Navíc se nám daří zpracovávat obsah tak, aby byl dobře pochopitelný a použitelný pro uživatele,“ jmenuje hlavní faktory úspěchu David Štýbr, viceprezident Klubu investorů. Právě použitelnost a přínos pro

uživatele patřily mezi hlavní kritéria pro posuzování kvality webů. Kromě toho se hodnotily grafický design, technické řešení a marketing. Kvalitní a funkční web považuje David Štýbr za hlavní předpoklad dobrého fungování

Z téměř třiceti přihlášených webů v kategorii Finance předstihly Klub investorů pouze dva – hypotecnibanka.cz (Hypoteční banka) a csas.cz (Česká spořitelna). „Na webu technicky

celého Klubu investorů (KI). Z toho důvodu mu věnují patřičnou pozornost. Web se dlouhodobě snaží působit jako vzdělávací portál pro studenty. Není výdělečný, jeho fungování je financováno ze zdrojů KI. „Většina přihlášených do kategorie Finance dělá své weby s rozpočty v řádu milionů korun, nám se podařilo dosáhnout třetího místa s rozpočtem v řádu desetitisíců,“ konstatuje Štýbr. V soutěži WebTop100 hodnotí přihlášené firemní weby osmičlenná odborná porota, které letos předsedal Ivan Pilný, současný prezident sdružení TUESDAY Business Network a bývalý ředitel společnosti Microsoft v ČR. Více informací o soutěži WebTop100, stejně jako kompletní žebříček s výsledky ze všech kategorií, najdete na www.webtop100.cz.  Autor: Štěpán Mejzlík

to chybějící formální strukturu a vnitropodnikové principy: „České podniky často disponují geniálními myšlenkami, ale nejsou je schopny dovést do fáze realizace.“ Diskuse se dotkla i témat vyhledávání mladých talentů, nacházení rovnováhy mezi soukromým a profesním životem či postavení žen ve vysokých pozicích. Akce se po

půl osmé přesunula do prostor Akademického klubu, kde diskuse pokračovala. Setkání Klubu mladých manažerů se konají vždy ve čtvrtek od 18.00 v místnosti NB20. Aktuální informace o aktivitách klubu najdete na stránkách www.kmm.cz. Autor: Šimon Kolář

economix

Ve čtvrtek 4. listopadu 2010 se uskutečnilo třetí formální setkání Klubu mladých manažerů v tomto semestru. Pozvání studentské organizace působící na VŠE přijala partnerka oddělení auditingu společnosti PricewaterhouseCoopers Věra Výtvarová.

Setkání probíhalo formou volnější diskuse. Absolventka VŠE z roku 1994 se svěřila, že zpočátku považovala předměty týkající se auditu za nezáživné, ovšem setkání s lidmi z oboru na ni natolik zapůsobilo, že se rozhodla překonat prvotní předsudky. A to i navzdory jejímu psychologickému profilu vypracovanému RPC (Rozvojové a poradenské centrum), podle kterého by se svými profesními předpoklady hodila díky vysoké výkonnosti pod tlakem (což zřejmě sedne i na pozici auditora) na pozici záchranářky. Věra Výtvarová se před studenty rozmluvila i o své motivaci: „Chci dělat jen a pouze to, co mě baví a těší.“ V uvolněné atmosféře přišla řeč i na téma českého podnikatelského prostředí okem auditora. Za pozitivní označila pružnost při uskutečňování myšlenek a primární orientaci na zákazníka. Na druhou stranu ovšem pokárala domácí podniky za čas-

– 5 / 2010

Z potenciální záchranářky auditorkou

10

zpravodajství

Přestaňte snít a rozjed’te vlastní byznys

Ve středu 3. listopadu 2010 se na VŠE v aule B od 19.30 konala přednáška na téma Jak začít vlastní byznys. Na přednášce postupně vystoupili tři hosté: majitel a ředitel 2N Telekomunikace Miroslav Hofman, zakladatel a ředitel ET NETERA Martin Černohorský a zakladatel e-shopu kasa.cz Martin Kasa. Podnikatelé se setkali se studenty za účelem předání svých zkušeností.

economix

– 5 / 2010

Přednáška zaujala mnoho studentů, neobsazená místa byste hledali jen těžko. V úvodu vystoupil Pavel Komárek z pořadatelské společnosti Erudia, která poskytuje poradenství začínajícím podnikatelům a pořádá pro ně různé kurzy a semináře, a ve zkratce ji představil. V prezentaci Komárek uvedl užitečné sedmero pro začínajícího podnikatele: 1. Hledejte svoji jedinečnou cestu; 2. Nasávejte inspiraci každou vteřinu; 3. Riskujte, nemáte co ztratit; 4. Vlastní zkušenost je nejcennější výuka; 5. Lékem na konkurenci je maximální nasazení; 6. Hledejte férové partnery; 7. Nebojte se snít svůj vlastní sen. Poté Komárek předal slovo prvnímu hostovi – Miroslavu Hofmanovi z 2N Telekomunikace. Firma působí ve 110 zemích světa a poskytuje technologie v oblasti telekomunikací. „Na začátku podnikání jsem chtěl udělat něco užitečného pro lidi, nechtěl jsem být bohatý,“ uvedl Hofman. Jeho podnikatelský nápad se začal vyvíjet už v 80. letech. Opravoval pračky, rádia, zesilovače po vesnicích a přesvědčoval firmy, aby ho pověřily sestavením výkonnějšího počítače. Jeden podnik se rozhodl využít jeho

nabídku pod podmínkou, že do čtyř měsíců učiní svým slovům zadost a přinese výkonnější počítač. Hofman neváhal, oslovil lidi z VŠCHT a společně se pustili do práce a projekt zvládli. Přednášející zdůraznil, že je důležité vážit si toho, jak je každý člověk jiný. Dále se publiku svěřil, že si psal deník, jakýsi „to do list“, pro další den. A když něco nevyšlo, analyzoval, proč tomu tak bylo. Do deníku rovněž zaznamenal desatero rad pro začínající byznysmeny, o které se podělil se studenty. Své vystoupení uzavřel jednoduchým doporučením: „Nelžu, nekradu a poslouchám svoje spolupracovníky.“ Jako druhý vystoupil podnikatel Martin Černohorský. Bývalý zaměstnanec 2N Telekomunikace po odchodu ze společnosti založil vlastní firmu ET NETERA, která vytváří na zakázku webové stránky pro velké podniky. Vyprávění Černohorského doprovázelo mnoho vtipných rad pro studenty.

Mimo jiné vyzdvihl potřebu pěstovat originální image podnikatele, úsilí být kladným příkladem a mít nadhled. Upozornil i na stinné stránky podnikání – člověk se cítí osamocený, protože lidé (obzvláště Češi) často závidí. Černohorský poradil posluchačům, že nejlepší věk pro rozběhnutí vlastního byznysu je do třiceti let, pokud člověk ještě nemá závazky – rodinu či hypotéku. S publikem se rozloučil se slovy: „Pokud neplánujete být v něčem nejlepší na trhu na světě, tak se do podnikání ani nepouštějte.“ Posledním a nejmladším přednášejícím byl Martin Kasa, který začal podnikat v roce 1999. Během školních let ho bavilo programovat, a tak se pustil do tvorby e-shopu. Po založení webu kasa.cz věnoval podle svých slov veškerou svou energii tomuto projektu. Jeho úsilí se promítlo i do expanze společnosti za hranice. Působí na slovenském, německém a polském trhu. V roce 2008 se firmě začalo dařit a Martin Kasa se rozhodl najít strategického investora, kterému o rok později podnik prodal. Momentálně se věnuje investicím do Start-up a Early Stage projektů v oblasti informačních technologií. Kasa původně studoval ČVUT, ale školu nedokončil, protože začal podnikat. Studentům sdělil, že existují dvě cesty životem: klidná s hypotékou a neklidná s rizikem. Záleží jen na nás, kterou si chceme vybrat. V závěru přišla řada na dotazy studentů. Jedna ze zajímavých otázek se týkala kritérií pro výběr dobrého společníka. Hosté se v odpovědi více méně shodli: „Jde o chemii naladění společníků, vyjasnění podmínek spolupráce hned na začátku podnikání. A počítat se skutečností, že se společníkem strávíte více času než s manželkou.“  Autor: Stanislava Černovská

11

Dana Bérová se posluchačům svěřila, že její život nejvíce obohatily rady babičky a dědečka. Rovněž dodala, že člověk se učí nabýváním nových zkušeností a jenom tak může dosáhnout úspěchu. Co lze považovat za úspěch, je čistě subjektivní kategorie, můžeme se ovšem shodnout, že primárně jde o dosažení vytyčených cílů, pokračovala ředitelka pro rozvoj obchodu poradenské firmy Gartner. Podle jejího názoru neexistují univerzální pravidla ze stovek příruček, jejichž dodržováním zaručeně uspějete. Jediným a klíčovým faktorem je motivace. Za velice důležitou označila otevřenost novým podnětům a budování sociálních sítí (čímž měla na mysli networking, ne facebook) a schopnost v něčem se výborně orientovat. Tím získáte tolik potřebnou konkurenční výhodu. Bérová podotkla, že někdy je potřeba si hned na začátku otevřeně přiznat jednu podstatnou skutečnost: byznys není pro každého. Jedni se cítí lépe jako zaměstnanci, jiní dokonce vynikají jako týmoví hráči. ANALÝZA JAKO ZÁKLAD KVALITNÍHO PROJEK TU Na začátku každého dobrého projektu stojí analýza, pokračovala investorka ve vyprávění: „Nejvíce mi škola dala v oblasti datové analýzy. Profesor nám řekl, že nebudeme nic programovat, dokud nebudeme mít pořádnou analýzu.“ Je

O úspěchu rozhoduje motivace - investorka Dana Bérová na VŠE to sice trošku nuda, ale vyplatí se. „Abych řekla pravdu, tak dnes ve státní správě má kvalitní analýzu jen tak 15 % případů.“ Nutně si musíte uvědomit a ujasnit si všechny souvislosti s projektem a zvážit, co se vyplatí. Dobře poznat tržní pro-

BÉROVÁ NEVĚŘÍ V KOLEK TIVNÍ ROZHODOVÁNÍ Manažerskou fázi zahajte stanovením cílů a kontrolujte jejich plnění. Pokud se záměrů nedaří dosáhnout, je potřeba přijmout opatření, a to nejlépe hned. Ne-

středí, do kterého plánujete vstoupit. „Mě překvapuje, že do programu Den D chodí lidé, kteří nevědí o domácí či zahraniční konkurenci v dané oblasti. Není nic nekalého na tom zjistit si, co dělá konkurence.“ Druhé stadium spočívá v popisu projektu. Musí být jednoduchý, srozumitelný pro kohokoli, pochopitelný selským rozumem. Pokud selhává plnění tohoto kroku, autor pravděpodobně sám ještě naplno nepronikl do věci: „Musíte být schopni vysvětlit váš nápad tak, aby ho pochopila i babička, samozřejmě, že bez technických detailů.“ Další krok s sebou přináší i vymezení slabých stránek a rizik.

dílnou součástí projektu je samozřejmě tým. Do pasti se mohou dostat kamarádi či blízcí, pokud si v počátcích podnikání neuzřejmí jasná pravidla, varovala přednášející. Pak může jít ke dnu kamarádství i byznys. Jak Bérová přiznala: „Po dvaceti letech zkušeností nevěřím v kolektivní rozhodování. Je nutné mít jednoho vedoucího, a aby se vědělo, kdo má co na starosti a kdo je za co odpovědný.“ V dnešní době se vytrácí schopnost rozhodnout a nést zodpovědnost, zejména ve velkých firmách a korporacích, ale postupně už i ve středních podnicích. Důležitou vlastností vedoucího je schopnost snést konflikt. Neschopnost se projevuje

například přehnanou agresivitou či naopak přílišnou měkkostí. Problémem superšéfů někdy paradoxně bývá, že není nikdo tak dobrý, aby je nahradil. CHYBĚJÍ NÁPADY, NE PENÍZE V další fázi se projekt dodá investorovi. Najít investora v České republice lze hodnotit jako celkem obtížnou věc. Podle slov Bérové to však není způsobeno nedostatkem financí, spíše projekty nejsou tak zajímavé. Začněte vytipováním si tří až čtyř investorů, kteří by mohli mít o váš projekt zájem. Nespoléhejte se pouze na on-line komunikaci, ta nestačí. Vyhledejte příležitost, kde investora potkat, a domluvte si s ním schůzku, potom už jen prodejte svůj propracovaný nápad. Investor nechce jenom vydělávat peníze, chce vidět i snahu žadatele o to prodat, předvést a přiznat, že chce vydělat. Najděte možnosti, jak se s projektem uplatnit v zahraničí, doporučila Dana Bérová. V debatě s investorem se pak vyvarujte přehnaně agresivních rozhodnutí či kývnutí na cokoli. Určete si základní mantinely, kam dokážete ustoupit. Investor vám neporadí, řekne, co chce, a maximálně něco doporučí. Vy však musíte také vědět, co chcete. Ani Dana Bérová to neměla při vyjednáváních jednoduché: „Já, když jsem chtěla doma křečka, tak jsem musela v šesti letech mluvit čtyři minuty o tom, co je křeček a proč ho chci, což u tatínka matematika analytika bylo vcelku frustrující.“ Na konci přišel čas pro nespočet dotazů. Jeden student okamžitě zužitkoval její rady a chytře se zeptal, jestli by mu věnovala třicet minut svého času na konzultaci, a přednášející za potlesku celé auly souhlasila. Také jsme se dozvěděli, co Danu Bérovou motivuje: „Zpočátku náhlá svoboda a možnost vydělat peníze. Absolutní volnost v tom, co dělám. V průběhu života se ale motivace mění.“ Zamyslete se tedy i vy nad svými motivacemi, a pokud máte nějaký nápad, neváhejte na něm začít kvalitně pracovat. Videozáznam z přednášky Dany Bérové najdete na vsenastenka.absolventi.cz v sekci StudentTV.cz. Autor: Lucie Cepáková

– 5 / 2010

Business IT Club pozval na VŠE bývalou ministryni informatiky a aktuálně i známou tvář z pořadu České televize Den D Danu Bérovou. Pro studenty si připravila přednášku na téma Jak vytvořit úspěšný projekt a prodat ho investorovi. Absolventka VŠE, oboru Automatizované systémy řízení, předstoupila před studenty ve středu 3. listopadu 2010 večer. Zájemců, kteří si přišli poslechnout rady a životní zkušenosti Dany Bérové, podle jejích slov, investorky tak trochu proti své vůli, nebylo rozhodně málo. Aula RB101 praskala ve švech.

economix

zpravodajství

12

ekofórum

Miroslav Singer: „ČNB nesouhlasí s reformou dozoru nad finančními trhy od EU.“

economix

– 5 / 2010

Na Vysoké škole ekonomické už podruhé v aktuálním semestru vystoupil guvernér České národní banky Miroslav Singer. Tentokrát na téma Finanční stabilita v ČR, bankovní regulace a zavedení eura. Přednáška se konala v rámci Ekofóra, pravidelněpořádaného studentským sdružením Ekonom, a to v úterý 2. listopadu od 19.30 ve Vencovského aule VŠE na Žižkově. Úvod přednášky patřil problematice finanční stability v ČR během ekonomické krize. Singer prezentoval faktory, které umožnily relativní stabilitu v České republice během ekonomického poklesu. Finanční stabilitu přirovnal k něčemu takovému, „jako je dobrá výchova dítěte; vy principiálně nevíte, co to znamená, ale poznáte produkty, které tuto výchovu postrádaly.“ Je to něco, co neumíme přesně popsat, ale poznáme, když toho není dosaženo. Za nejpodstatnější označil zejména konzervativní makroekonomické politiky, které formovaly ekonomický vývoj během posledních patnácti až dvaceti let, bez ohledu na to, zda vládl levý nebo pravý střed. Projevovalo se to relativně nízkou

mírou inflace, což vedlo k posilování domácí měny. Na apreciaci koruny není nic špatného, pokud ji zvládnou výrobci orientovaní na export. ČNB, která musí držet rezervy v cizích měnách, tak generuje z důvodu posilování koruny ztrátu ve výši 140 až 150 miliard korun (podle vývoje aktuálního kurzu), což je záporný kapitál, který není zásadní hrozbou, jelikož se dá profinancovat vydáním peněz. To však vede k nadbytku likvidity, a proto ČNB reaguje stahováním peněz z oběhu. Přebytek likvidity se v časech hospodářského poklesu hodí, prospívá to stabilizaci při otřesech. Jiným faktorem, který uchránil českou ekonomiku od výraznějších dopadů krize, je relativní izolovanost našeho fi-

nančního sektoru. Znamená to, že si banky nepůjčují v zahraničí a mají dostatek zdrojů pro poskytování úvěrů z primárních vkladů. Současně nemají díky posilování měny motivaci investovat do zahraničích aktiv. Čímž vzniká poměrně dobře uzavřený systém. V praxi to vypadá tak, že žádná jiná země nemá tak přefinancované bankovnictví jako ČR, tedy tak velký přebytek vkladů nad úvěry. Stabilita se udržela i díky nízkému podílu nesplacených úvěrů a ziskovosti komerčních bank, která během krize nejenže neklesla, ale dokonce mírně rostla. Stoupala i kapitálová přiměřenost finančních domů. ČNB banky navíc podrobuje přísným zátěžovým testům. Ten poslední proběhl v srpnu 2010. Scénář počítal s méně pravděpodobnými událostmi (hlavní rysy takového krizového stavu mohou být determinovány kombinací slabé ekonomické aktivity v ČR i zahraničí, nepříznivého vývoje na finančních trzích, rychlého oslabování koruny, růstu inflačních tlaků a zvyšování úrokových sazeb). Český finanční

13

Nicméně krize, tak jak ji zažily vyspělé ekonomiky, tlačí na zpřísnění regulace bankovního sektoru. Dřívější systém dohledu Basel II se ukázal jako příliš složitý a nedostatečný, se sklonem zesilovat hospodářský cyklus. Jako další slabiny ve výkonu dohledu Singer uvedl nesprávné priority a nesprávnou alokaci kapacit orgánu dohledu (podcenění důležitosti obezřetnostního dohledu), přehnaná důvěra v robustnost systémů řízení rizik a vnitřní kontroly bank, nesprávné ocenění velikosti podstupovaných rizik v rámci druhého pilíře Basel II (euforie z finančních inovací, složitost Basel II) a neexistence dohledu nad významnou částí obchodních aktivit bank (expozice v úvěrových derivátech v takzvaném stínovém bankovním systému). Například v Německu, Irsku či Belgii měl dohled velký podíl na zavinění krize. Vedle toho musíme brát v úvahu i další selhání – chování některých bank. „Je třeba říci, že tendence k selhání managementu je stejně stará jako samotný vznik peněz.“ ČNB se k rychlým diagnózám příčin hospodářské krize staví skepticky. Navíc není vhodné diagnostikovat krizi, když ještě není jisté, že skončila. Bez ohledu na nadnárodní návrhy evropských a světových regulačních orgánů si ČNB klade cíl podporovat rozvoj finančního trhu, což podle slov Singera nemusí chtít všechny vyspělé

země. Svou tezi ilustroval na příkladu pádu české banky IPB v roce 2004. Stát si mohl dovolit garantovat všechny vklady a nijakým způsobem to neohrozilo chod země. Ovšem pro řadu vyspělých zemí by sanace takových rozměrů (poměrně) vedla k tak dramatickému zadlužení, že by ztratily pozici solventního dlužníka. To se samozřejmé zrcadlí v aktuálních snahách o ořezání ekonomické síly finančního sektoru. „Pád české banky je pro našeho ministra financí něco, co by ho určitě rušilo ze spaní, ale není to noční můra, kvůli které by nemohl usnout. Pád největší britské banky je něco, co by pro britské království bylo nepředstavitelnou katastrofou,“ uvedl Singer jiné přirovnání. ČNB bude nadále pokračovat v plnění cíle minimalizovat regulatorní náklady, podporovat konkurenceschopnost ekonomiky a zavádět jednoduchá pravidla pro plynulé a bezpečné fungování finančního systému. Krize mimo jiné vyústila do zakládání evropských orgánů dohledu. Navzdory dobrému stavu českého finančního trhu a splnění požadavků nadnárodních dohledových orgánů se do jisté míry bude muset i ČNB vzdát části své autonomie při rozhodování ve prospěch panevropských institucí. Centrální banka zásadně nesouhlasí s připravovanými reformami dohledu nad trhem. Jedním z důvodů odmítnutí plánovaných opatření je nesprávná identifikace příčin krize (která vytvořila prostor pro novou regulaci). Proti evropským úřadům hraje i nízká kvalita a ukvapenost dílčích a souhrnných analýz, které ke všemu vznikaly pod obrovským politickým tlakem (krize se stala vítanou a tak potřebnou záminkou pro jejich zřízení). Nově vznikající byrokratické aparáty ztělesňují snahu nahradit administrativními zásahy a administrativním řízením přirozené a logické funkce volného trhu, oddělují pravomoci od (fiskální) zodpovědnosti a jsou nebezpečnou tendencí k vytváření kvazifederálních orgánů. Singer rovněž varoval, že zřízení nadnárodních institucí dohledu navíc představují riziko v tom, že

ČNB ztratí kontrolu nad bankovním sektorem v ČR. Na závěr přednášky se guvernér Singer věnoval vstupu ČR do eurozóny. Úvahy o přijetí eura podle něj zatím nejsou a v dohledné době ani nebudou aktuální, k čemuž přispělo i vypuknutí krize. „Připravenost ČR na přijetí eura se zhoršila; nedochází k výraznému zlepšení fungování a pružnosti hospodářství, přetrvávají problémy v nastavení institucionálního rámce, zhoršuje se vývoj veřejných financí.“ V neposlední řadě mezi důvody pro odklad přijetí eura patří podle guvernéra aktuální nedůvěryhodnost Evropské měnové unie. Ačkoli ekonomické faktory přijetí nenahrávají, o konečném verdiktu rozhodnou politické zájmy, ne ty ekonomické. Dle jeho názoru přijetí eura prosadí buď levostředová vláda, nebo velká koalice. Pravicová koalice těžko euro odsouhlasí, protože nebude mít dostatek hlasů, stejně tak levicová, jelikož komunisté jsou proti vstupu do eurozóny.  Autor: Hana Kubovcová

– 5 / 2010

sektor v zátěžových testech dosahuje velice příznivých výsledků, konstatoval guvernér. Samozřejmě existují i banky, které by se mohly dostat do problémů s kapitálovou přiměřeností (ČNB nezveřejňuje jména konkrétních institucí), což by vedlo k potřebě navýšit regulatorní kapitál o necelých 3,5 miliardy korun (to je asi o 0,1 %). To hodnotí Singer z hlediska rozměru sektoru jako nevýznamnou hodnotu. ČNB podrobuje testům kromě bank i penzijní fondy a pojišťovny. Rovněž toto odvětví vypadá, že je ve zdravé finanční kondici. „My jsme žádnou krizi nezaznamenali a troufám si tvrdit, že ani nezaznamenáme,“ řekl Miroslav Singer.

economix

ekofórum

14

ekofórum

Exministr Martin Pecina hostem Ekofóra: STUDENT AGENCY nasazuje predátorské ceny

economix

– 5 / 2010

V pondělí 15. listopadu navštívil VŠE v rámci dalšího Ekofóra pořádaného studentským sdružením EKONOM bývalý předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), exministr vnitra a současný poslanec PSP ČR Martin Pecina s přednáškou na téma Role a činnost ÚOHS.

Martin Pecina vykonával funkci předsedy ÚOHS od roku 2005 až do května 2009, kdy se ujal ministerské funkce ve Fischerově překlenovací vládě. Po létech strávených na ÚOHS měl studentům VŠE k této organizaci co říci, a tak všechny přítomné zasvětil do fungování tohoto ze státního rozpočtu financovaného úřadu. V počátku přednášky Pecina upozornil na to, že podstatou činnosti ÚOHS je chránit konkurenční prostředí a nikoli bojovat s korupcí (například v rámci veřejných zakázek). Veřejnost prý úřadu přisuzuje i tuto činnost, ovšem ta je v gesci Národního kontrolního úřadu (NKÚ) a protikorupční policie. V oblasti veřejných zakázek se ÚOHS ve své agendě zasazuje pouze o dohled nad řádným výběrovým řízením. Pochybení v zadávání a vůbec v samotném výběrovém řízení může ÚOHS začít šetřit buď na návrh stěžovatele, nebo ex offo. Z úřední povinnosti začne být činný také v případě, kdy se o pochybení dozví sám. Jako příklad zde Pecina zmínil takzvanou

karlovarskou losovačku, o které se úřad dověděl pouhou náhodou z internetu. Počet správních řízení týkajících se veřejných zakázek se pohybuje v průměru kolem 300 ročně. Například pro rok 2009 byly až dvě třetiny správních řízení vyvolány návrhem stěžovatele – stěžovatel musí v takovém případě složit kauci, která činí od 50 tisíc do dvou milionů korun. Za zmíněný rok si ÚOHS na kaucích přišel na téměř 60 milionů Kč. Pokud se návrh stěžovatele ukáže prvostupňovým rozhodnutím úřadu jako neopodstatněný, kauce se stěžovateli nevrací. Potíž tkví ale v tom, že pokud se stěžovatel vůči rozhodnutí odvolá, během této doby může od svého návrhu ustoupit a kauci díky tomu získá zpět. Proto úřadu ze zmíněných téměř 60 milionů zůstalo pouhých 3,888 milionu. Co se týče ochrany hospodářské soutěže, zde podle Peciny ÚOHS nechrání nějakou skupinu (dejme tomu spotřebitele), ale trh jako takový. Dbá tedy na zdravou konkurenční soutěž. Jedním z důvodů pro přijetí soutěžního práva je prý selhávání tržního mechanismu. Pecina dokonce zmínil „potřebu chránit trh před sebedestrukčními tendencemi“. Dalším problémem v této oblasti jsou i bariéry vstupu na trh. ČR je ale podle Peciny v tomto ohledu jednou z nejliberálnějších zemí. Jako opačný příklad zmínil Irsko: typický obrázek irské hospody, kde všichni při popíjení stojí, je

podle Peciny dán tím, že v Irsku je zkrátka málo hospod – zřízení hostince zde totiž předchází získání licence, kterou obdržet není nikterak snadné. ÚOHS disponuje zvláštní pravomocí, na jejímž základě může bez rozhodnutí soudu vstupovat do obchodních i neobchodních prostor firmy (pochopitelně bez souhlasu vlastníka), kterou podezřívá z nekalé konkurenční činnosti. Firma ovšem důsledky svého koluzního chování nemusí nechat dojít tak daleko. V oblasti postihu kartelových uskupení totiž existuje nástroj zvaný leniency. Jde o úplné či významné snížení pokuty pro člena kartelu, pokud se přizná k účasti v kartelové struktuře a předloží příslušné důkazy o existenci kartelu. Ostatní členové kartelu jsou ovšem postiženi plně. Firma, která porušení soutěžního práva „udá“ na ostatní členy kartelu, tak může vyjít se zcela čistým štítem. V následné diskusi Martin Pecina vyslovil souhlas s poslankyněmi Věcí veřejných, které prosadily zpětné zrušení zákazu účasti firem s akciemi na doručitele ve výběrových řízeních při veřejných zakázkách. Pokud totiž zákon umožňuje existenci takovýchto firem, pak není důvod, aby se nemohly soutěží účastnit. Problém proto Pecina vidí právě v akciích na doručitele, zatímco v oblasti výběrového řízení Českou republiku váže právo EU a nemůže takovéto firmy předem ze soutěží vyloučit. Odmítavý přístup vyslovil Pecina vůči praktikám Student Agency na poli autobusové přepravy. Jde prý o typické predátorské chování, kdy firma nejprve nasadí dumpingové ceny, aby po zdecimování konkurence ceny navýšila. Z řad posluchačů padl dotaz i na stavbu dálnic v Česku čínskými firmami. Podle Peciny jde o další z marketingových tahů ministra Bárty, protože čínské firmy se do výběrových řízení na stavbu dálnic mohou hlásit už nyní. Takto to prý však vypadá, jako by už dopředu Bárta avizoval, kdo zakázky bude vyhrávat, což rozhodně není v pořádku. Audio i video záznam z Ekofóra najdete na www.economix. cz. Autor: Stanislav Janeček

Martin Pecina: „Vybudoval jsem Úřad na ochranu hospodářské soutěže.“ Martin Pecina začínal politickou kariéru v ODS, nicméně tvrdí, že ho nakonec oslovily myšlenky sociální demokracie. Před funkcí ministra vnitra ve Fischerově vládě zastával post předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). V současnosti je poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za ČSSD. V rozhovoru před jeho vystoupením na Ekofóru jsme se ho zeptali, jak hodnotí případ Student Agency v. České dráhy, proč přešel z pravého spektra politiky doleva a co si myslí o ceně Ropák roku, kterou získal za prosazování energetické koncepce jako náměstek ministra průmyslu a obchodu.  Jaký

je váš názor, jako bývalého předsedy ÚOHS, na spor úřadu se společností Student Agency? Majitel firmy Jančura namítá, že v jejich případě nejde o ochranu volné soutěže, ale o úřední zásah do konkurence. Stěžoval si i na aroganci a neochotu ze strany ÚOHS prověřovat předložené důkazy. Rovněž upozorňoval na opomenutí jiných, levnějších nabídek od Českých drah (v té době ČD nabízely cestu z Prahy do Brna za 35 korun). Já již nejsem předsedou úřadu, ale myslím si, že pan Jančura byl velmi spokojený se zásahem

to je samozřejmě na posouzení úřadu. Není to jednoduché, ale většinou se jednání, kdy snižuji ceny, ne proto, abych prodal to, co mám, ale proto, abych eliminoval konkurenci, dá vysledovat. Úřad to zkoumá zpětně, a lze tedy vidět, jaké mělo takové jednání výsledek.  Svoji politickou karieru jste začal v ODS. Proč jste nakonec zakotvil v ČSSD?

skončit, tak jsem skončil. Sociální demokracie je něco jiného, její myšlenky mě oslovují.  Nedávno byl na VŠE promítán film Jana Svěráka Ropáci, tak mi to nedá se nezeptat, za co jste získal v roce 2004 cenu Ropák roku? Bylo to za něco jiného, než oni nakonec vyhlásili. Cenu mám za prosazování energetické koncepce, která hovoří o prolome-

To bylo tak. V studentských letech mě jeden kamarád oslovil s nabídkou vstoupit do frýdecké ODS. Já se chtěl uplatnit a ODS v roce 1994 vypadala úplně jinak než dnes, vedl ji premiér Klaus, což jí dodávalo jakousi gloriolu. Vystudoval jsem strojní inženýrství a o politice a programech jsem moc nevěděl, tak jsem tedy do ODS vstoupil. Působil jsem tam zhuba tři roky, během kterých jsem navštívil snad pět schůzí, jejich politika a lidé mě neoslovili. Tak jsem skončil. Do ČSSD jsem nastoupil ve 32 letech a po pěti letech jsem musel z důvodu výkonu funkce v ÚOHS členství přerušit. Teď jsem se do strany vrátil. Takže u mě nejde o žádný názorový kotrmelec, já jsem v ODS nedělal žádnou kariéru, nebyl jsem v žádné funkci na žádné úrovni, zašel jsem na pár schůzí, a když byla příležitost

ní limitů těžby a rozvoji jaderné energetiky. Toho jsem se ve skutečnosti „dopustil“ a jsem na to poměrně hrdý. Cenu mi udělili i za podporování stavby jezů na Labi, což jsem ovšem neudělal, nebylo to v mé kompetenci. Protože kdyby to na mně bylo, tak ty jezy na Labi dávno stojí. Člověku to z dnešního pohledu může připadat i docela vtipné. Mě ohodnotili jako ropáka roku za to, že jsem se stavěl za jadernou energetiku. Tenkrát se považovalo za vzor v této oblasti Německo, které v současné době rozhodlo, že ty jaderné elektrárny zavírat nebude a samozřejmě postaví další. My dneska intenzivně připravujeme dostavbu Temelína, takže to, co jsem napsal v energetické koncepci, se samozřejmě plní. Už tenkrát jsem říkal, že jadernou energetiku není potřeba nějak propagovat, protože ona nemá

jinou alternativu. Stejně se to bude muset postavit (Temelín, pozn. red.) a každá vláda, která bude rozhodovat o otázce, zda bude, či nebude elektřina, se nakonec přikloní k vystavbě jaderných elektráren. Takže cenu ropáka jsem dostal za věc, která se s odstupem šesti let ukazuje jako jediná alternativa vývoje, a energetická koncepce je dosud platná. Nepohybuji se mezi lidmi, kteří berou tuto cenu jako negativum. Dle mého názoru o udělení této ceny rozhodují profesionálové placení lobbistickými skupinami a prosazují zrovna to, za co dostanou peníze. Takže pan Bursík bude jeden rok klidně dělat ekologického poradce Mostecké uhelné a radit, jak zrušit limity, vyhnat lidi a uhlí vytěžit, a jeden rok ministra životního prostředí, který bude vykládat o tom, jak se limity nemají rušit a že se nemá těžit. Takže je to spíše taková legrace.  Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch? Tak zrovna již zmiňovanou energetickou koncepci, která je dodnes platná a přežila levicové i pravicové vlády. Já se snažím celý život říkat pravdu, a proto jsem ji napsal i do té koncepce, i když mi kvůli tomu média dávala různá jména, třeba že jsem neobolševik a podobně. Takže myslím, že zrovna působení na ministerstvu průmyslu a obchodu bylo fajn. Tenkrát jsem byl jedním z dozorčí rady ČEZ, která vybrala v té době nové vedení, a byť to vedení není dnes mediálně populární, tak se ČEZ dostal do zahraniční expanze a k mnohonásobně vyšším ziskům. A potom jsem v podstatě vybudoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Když jsem tam přišel, tak to byla taková podivná organizace sestávající se z několika lidí na chodbě Ústavního soudu. Myslím, že jsem tam vybudoval tým a že rozhodnutí a mezinárodní prestiž úřádu a obecně jeho známost v populaci se změnily velmi dramaticky. Takže si myslím, že to jsou věci, které se mi povedly, ačkoli jsem na to měl poměrně málo času a navzdory vlivům působícím proti tomu, aby se tam dal udělat smysluplný kus práce.  Autor: Lucie Cepáková

economix

úřadu ve věci jeho stížnosti na zneužívání dominantního postavení ze strany ČSAD Liberec. Ale když si na něho stěžují jeho konkurenti, tak je s jednáním úřadu velmi nespokojený. Pokud bude výsledek pro jeho společnost nepříznivý, zcela jistě se bude soudit. Ale jinak mi pan Jančura sdělil, že si nebude najímat žádného právníka a že se bude hájit sám. A při vší úctě k panu Jančurovi, když se v minulosti hájil sám před úřadem, tak to asi vážně s tou komunikací nemohlo být nějak zlaté. Já si tedy nemyslím, že by to byl problém úřadu, ale s panem Jančurou byla špatná komunikace, už když jsem předsedal úřadu já, ale to už je poměrně dlouhá doba.  Jak ÚOHS určuje, zda firma je či není dominantním hráčem na trhu? Podle našeho zákona se dominantním hráčem na trhu stává podnik, který se při svých obchodních rozhodnutích nemusí ohlížet na rozhodování konkurence. Tak zní obecná definice. Definice ze zákona hovoří o čtyřicetiprocentním podílu na relevantním trhu, přičemž úřad zkoumá všechny soutěžitele s třicetiprocentním až sedmdesátiprocentním podílem. Když mají pod 30 %, tak se a priori očekává, že dominantním soutěžitelem nejsou, pokud pod 70 %, tak se a priori očekává, že jsou.  Jak vypadá vyšetřování případů týkajících se stlačování marží, kdy dominantní hráč na trhu nastaví takové ceny vlastního produktu, že ostatní mu nejsou schopni konkurovat? Samozřejmě i dominantní soutěžitel může dělat takové akce. Dovedu si představit, že by mu začala růst konkurence, ten dominantní soutěžitel by měl stále 80 % na trhu, ale musel by adekvátním způsobem reagovat na ceny konkurence. Pokud se dominantní hráč na trhu dopouští deliktu zvaného predátorství, tedy snižováním svých cen usiluje o likvidaci konkurence, úřad to samozřejmě řeší. Dochází k poškozování zákazníka z důvodu opětovného zvýšení cen, které má pokrýt ztrátu predátora z předchozího období. Kdy jde o jednorázovou akci a kdy slouží k likvidaci konkurence,

– 5 / 2010

15

rozhovor

16

vzdělávání

Z bakalářského automaticky na magisterský stupeň?

economix

– 5 / 2010

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) vydalo dlouhodobý záměr, který má už záhy změnit fungování vysokoškolského vzdělávání v České republice. Dopady brzy pocítí i studenti VŠE. Dnes v zásadě automatický přechod z bakalářského na magisterský stupeň studia se má stát dosažitelným pouze pro polovinu absolventů bakalářského studia. Nejde o dalekou budoucnost, některé fakulty připravují změny již pro příští semestr. Většina studentů univerzit a vysokých škol, tedy i VŠE, se na studia hlásí s cílem dokončit ji s inženýrským (nebo magisterským) titulem. Svědčí o tom i statistiky příslušného ministerstva, podle kterých pokračuje ve studiu magisterských programů po absolvování bakalářského stupně až 80 procent vysokoškoláků. Ve většině oborů vysokých škol se ujalo rozdělování studia na tříleté bakalářské a dvouleté navazující magisterské. Každá fakulta si pak stanovuje své podmínky pro přechod absolventů bakalářského studia do navazujícího magisterského studia (NMS). Konkrétně na VŠE byly dosud podmínky na všech fakultách více méně stejné. S prominutou přijímací zkouškou přešli na NMS absolventi bakalářského studia, kteří se hlásili na stejný obor na druhém stupni, nepřekročili dobu studia 3+1, tedy čtyř roků a nebyly jim přiděleny dodatečné kredity. Většina studentů tak měla přechod na NMS hladký, stačilo pouze podat elektronickou přihlášku a zaplatit za ni. Tento systém se však s největší pravděpodobností zanedlouho změní. MŠMT ve svém nedávno publikovaném dlouhodobém záměru (Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol na období 2011– 2015) uvádí svůj cíl snížit podíl na magistra postupujících bakalářů až na konečných 50 % a financovat tak studium pouze polovině absolventů. Podle vyjádření ministerstva je absolvent bakalářského studia plnohodnotným absolventem vysoké školy, který najde uplatnění na trhu práce. Vzhledem ke krátkodobosti tradice titulu Bc. však tento model v českých podmínkách prozatím nefunguje tak, jak by měl. Chystaná reforma bude v praxi pro studenty znamenat zpřísnění podmínek pro přijetí do NMS. Dopad pocítí i studenti VŠE. Plán ministerstva byl už vedení školy i vedením fakult předán a ty postupně začaly projednávat svá přizpůsobení se plánu. Po škole se dnes mezi studenty šuškají více či méně na pravdě založené fámy, co se vlastně bude reálně dít. Zde je přehled ověřených informací, které se prozatím dají získat.

F1 – FAKULTA FINANCÍ A ÚČETNICT VÍ Tato fakulta je jedna z mála, kde byly budoucí změny již rozeslány e-mailem studentům. Studenti bakalářského studia, kteří absolvují a získají titul bakalář v ZS 2010/11, mohou pokračovat v navazujícím magisterském stupni při splnění podmínek do této doby platných. Změny nastávají až pro studenty hlásící se na NMS do akademického roku 2011/12. Kromě podmínky nepřekročení délky studia nad osm semestrů (3+1 rok), řádného podání přihlášky na NMS v posledním semestru bakalářského studia a podmínky, že studentovi nebyly v průběhu studia přiděleny rezervní kredity (prominout se mohou kredity přidané v souvislosti se studiem v zahraničí), je zde navíc kritérium dosažení průměrného prospěchu z předmětů absolvovaných v dosavadním bakalářském studiu. O prominutí přijímací zkoušky následně rozhodne děkan na základě pořadí studentů splňujících tyto podmínky. Podrobněji se problematice na FFÚ věnujeme v rozhovoru s děkanem fakulty na následující straně. F2 – FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Absolventům bakalářských studijních programů FMV, kteří dále pokračují na NMS na stejný program, se promine přijímací zkouška v případě, že podají přihlášku do navazujícího magisterského programu v posledním semestru bakalářského studia FMV VŠE, nebudou mít po dobu bakalářského studia přiděleny další kreditové poukázky a ukončí své bakalářské studium na FMV VŠE nejpozději v 6. semestru. Na první pohled změna vidět není, na ten druhý si můžeme všimnout, že studenti FMV již nebudou moci „beztrestně“ své studium na bakaláři prodlužovat. Změny na fakultě jsou již projednané, schválené Akademickým senátem fakulty a vydané v Opatření děkanky Fakulty mezinárodních vztahů č. 2/2010. F3 – FAKULTA PODNIKOHOSPODÁŘSKÁ I Fakulta podnikohospodářská musí reagovat na stanovené počty studentů, které bude MŠMT ochotno financovat. Změny se však nebudou týkat všech oborů. Oboru International Management, který je již nyní částečně financován studenty, se změny výrazně nedotknou. U ostatních oborů bude od akademického roku 2011/12 platit, že studenti, kteří úspěšně absolvovali studijní obor bakalářského studia FPH v délce maximálně šesti semestrů (tradiční tři roky) a nezažádali si o přidělení rezervních kreditů, nemusí skládat přijímací zkoušku na NMS. Změna tedy spočívá, stejně jako u FMV, v tolerované délce studia, která byla dříve 3+1 rok.

F4 – FAKULTA INFORMATIKY A S TATIS TIKY Fakulta informatiky a statistiky dlouhou dobu nechtěla zveřejňovat jakékoli informace o chystaných změnách. Mezi studenty této fakulty se proto mluvilo o tom, že přijímací zkoušky budou skládat všichni studenti. Připravovaná opatření nakonec tak radikální nebudou. Studenti bakalářských programů FIS, kteří se budou hlásit do navazujících magisterských programů FIS se začátkem studia v akademickém roce 2011/12, nemusí skládat přijímací zkoušku, pokud úspěšně ukončili bakalářské studium na FIS nejpozději v 7. semestru studia, v průběhu studia jim nebyly přiděleny dodatečné kreditové poukázky, podali přihlášku do NMS a dosáhli průměrného prospěchu z předmětů doposud absolvovaných v bakalářském studiu (tj. bez studijních povinností složených v posledním semestru studia). Změna se tedy týká hlavně průměrného prospěchu za bakalářské studium. F5 – NÁRODOHOSPODÁŘSKÁ FAKULTA Národohospodářskou fakultu můžeme v této oblasti označit za průkopníka. Byla první, která ihned zareagovala – děkan Miroslav Ševčík zaslal svým studentům e-mail, ve kterém je seznámil s budoucími změnami. Jako jediná fakulta zavádí své nové podmínky již pro přijímání studentů pro letní semestr 2010/11. Do NMS bez přijímacích zkoušek budou přijati buď studenti, jejichž délka studia nepřekročila šest semestrů a zároveň počet ztracených kreditů nepřevýšil 36, nebo studenti, jejichž délka studia nepřekročila sedm semestrů a zároveň počet ztracených kreditů nepřevýšil 24. Vedení fakulty je zatím nejhlasitějším kritikem tohoto opatření MŠMT. Ve zprávě studentům označilo zásahy MŠMT do stanovování počtu studentů NMS v současné podobě za nesystémové. Vinu na současné situaci podle fakulty nese i Akreditační komise, která akreditovala vysoký počet nově vznikajících studijních oborů. F6 – FAKULTA MANAGEMENTU Fakulta učinila v přijímání na NMS podobnou změnu jako FFÚ. Absolventi bakalářského studia na této fakultě, kteří budou chtít pokračovat dále na její NMS, nebudou muset skládat přijímací zkoušky v případě absolvování určité skladby předmětů s předepsanou kreditovou dotací na škole. Bude-li však žádostí o prominutí přijímací zkoušky více než 60 % přijímaných studentů, bude přijímací zkouška prominuta jen těm nejlepším. Pro stanovení pořadí bude použit vážený průměr z vybraných předmětů. Systém bude tedy motivovat studenty k zodpovědnějšímu studiu,

při němž se nespokojí s horší známkou. Zmenšení objemu finančních prostředků pro vysoké školy a univerzity, konkrétně pro jejich navazující magisterské programy, se objevilo již v Dlouhodobém záměru MŠMT z roku 2005 a opatření není rozhodně posledním z řady připravovaných. Jednotlivé fakulty VŠE zatím stále provádějí pouze prvotní změny. Podle odhadů lze předpokládat, že na VŠE bude počet nově zapsaných studentů do NMS, přijatých během roku 2011, oproti počtu nově zapsaných studentů do prvního ročníku NMS, přijatých během roku 2010, o cca 15 % nižší. Ministerstvo prozatím nevydalo konkrétní čísla, podle kterých by se mohly školy, potažmo fakulty zařídit. Předpokládá se, že přibližně v březnu příštího roku bude v této otázce jasněji. Vzhledem k tomu, že jde o dlouhodobý záměr do roku 2015, lze očekávat, že nová opatření budou stále přibývat.  Autor: Alena Medková  Můžete nám říct, jaký požadavek přes-

Dlouhodobý záměr MŠMT nemá podle děkana Dvořáka jasnou koncepci Kolem opatření souvisejících se zaváděním nového dlouhodobého záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) existuje spousta nejasností. Přesné podmínky, za jakých budou v budoucnu studenti přecházet z bakalářského na navazující magisterské studium, neznají nejen studenti, ale jasno v tom nemá ani vedení fakult. O celé situaci jsme si povídali s děkanem Fakulty financí a účetnictví doc. Petrem Dvořákem.  Jak vnímáte dlouhodobý záměr MŠMT,

jehož součásti je i omezení počtu přijímaných studentů do navazujícího magisterského studia? Základní problém vidím v tom, že je koncepčně nevyjasněný. Vzpomínám si, že před třemi nebo čtyřmi lety se říkalo, že je třeba razantně zvýšit počet vysokoškoláků. Dnes slyšíme přesně opačné stanovisko. Navíc si nejsem jistý, že si dnes ministerstvo opravdu myslí, že tento postup je správný. Jestli se náhodou jen neukázalo, že nejsou peníze, a proto je třeba snížit počet magisterských vysokoškoláků. Tahle neujasněnost pak logicky na školy negativně dopadá.

ně přišel na vaši fakultu? Máte zadané nějaké konkrétní cíle? Oficiálně dosud nepřišlo z MŠMT na fakultu nic. O celé věci vím jen na základě informací od rektora, škola má také zástupce v poradních orgánech na ministerstvu.  Máte tedy konkrétní zadání od rektora? Zadání bylo, že se tohle opatření ministerstva připravuje a je třeba se připravit, že budeme možná muset omezit počet studentů, kteří budou přijati na magisterské studium. Ale že bych dnes věděl, jaká budou pravidla příští rok, to nevím.  Domníváte se, že tato zásadní změna v počtu studentů bude dotažena do konce? Nebo nás čeká maraton odkládání, jako jsme viděli u státních maturit? S dlouhodobými záměry je to těžké. Vše se mění strašně rychle. Vezměte si, kolik času minulý rok všichni po celé republice strávili diskusemi nad Bílou knihou. A kde je Bílá kniha dnes, co se z ní realizovalo? Je to v zásadě mrtvý dokument. Navíc, ono se říká, že cílem je omezit počet magisterských studentů. Ale já vidím spíše snahu omezit počet magisterských studentů, které bude ministerstvo platit. Neumím si představit, jak se bude omezovat počet studentů na soukromých vysokých školách.  Co se tedy stane, až bude opatření zavedeno a budete smět na magistra přijímat pouze 50 procent absolventů bakalářského studia? Já nevěřím, že to bude takhle razantní. Rozhodně ne pro příští rok. To by se toho muselo změnit víc. Jsem toho názoru, že spíše bychom potom nemohli přijímat tolik

economix

Už ne.

uchazečů na bakalářské studium. Náš bakalářský program není postaven tak, že by měl jeho absolvent končit. Říkám otevřeně, že když byl tvořen, šlo o aplikaci boloňské dohody, která podle mě není v našich podmínkách nejlepší řešení. Má to své výhody, ale pokud chce být člověk v našem oboru vzdělán, tak to vyžaduje absolvovat skladbu předmětů, která je dnes v pěti letech. Navíc doba, kterou na vysoké škole student stráví, také hraje svou roli.  Ministerstvo argumentuje, že absolventi bakalářských oborů jsou plnohodnotnými vysokoškoláky připravenými do praxe. Připravuje se změna obsahu bakalářského studia tak, aby byli absolventi lépe připraveni na praxi? Momentálně se nic takového nepřipravuje. Ani v rámci fakulty, a pokud vím, ani v rámci školy není záměr vytvářet profesní bakalářský program příliš podporován. Samozřejmě není nic definitivní, možná nás okolnosti donutí, ale teď o tom neuvažujeme. Nevěřím tomu, že jsme schopni za stávajících, hlavně finančních podmínek vystavět paralelně vedle sebe dva programy, kdy jeden je pro ty, kteří pokračují dál, a druhý je jakýsi praktický bakalář. To je těžké udělat tak, aby byla zachována kvalita.  Takže co se teď bude dít? V tuto chvíli můžeme leda tak věštit z křišťálové koule. Můžeme mít vize, ale nakonec budou stejně zase rozhodující peníze. Primární pro mě je a vždy zůstane, aby program byl kvalitní, ale konkrétní realita je vždy závislá na penězích. Takže na co budeme dostávat peníze, tomu se budeme muset přizpůsobit. Budu-li předpokládat, že skutečně budeme donuceni realizovat to, co dnes navrhuje ministerstvo, že 50 procent bakalářů nemá ve studiu pokračovat, říkám, že budeme muset brát buď míň bakalářů, nebo postavit některé bakalářské programy jinak.  Chystáte se žádat MŠMT o korekci dlouhodobého záměru? Z pohledu naší fakulty ne, to by vyžadovalo spoustu úsilí s dost nejistým výsledkem. Není to něco, do čeho bych se chtěl pouštět. Možná něco takového proběhne na úrovni rektora, ale nepřikládal bych tomu nějak velký význam. Nemyslím si, že by to mohlo situaci nějak zásadně ovlivnit.  Domníváte se, stejně jako vedení Národohospodářské fakulty, že za současnými problémy stojí i chybná rozhodnutí Akreditační komise? Položme si spíše otázku, byla-li možnost, aby se Akreditační komise chovala jinak. Když máte nastaveny podmínky, na základě čeho se akreditace uděluje, a tyto podmínky jsou splněny, akreditace udělena být více méně musí. AK nemůže říci, že škole neudělí akreditaci, protože už jich udělila hodně. Domnívám se, že celkově se role Akreditační komise v ČR příliš přeceňuje.  Autor: Štěpán Mejzlík Foto: Peter Čulák

– 5 / 2010

17

vzdělávání

18

vzdělávání

Jaké můžete na VŠE získat certifikáty? Na Vysoké škole ekonomické v Praze máte možnost získat během studia zdarma nebo za výhodných podmínek některý z certifikátů, které většinou stojí nesrovnatelně více nebo jsou podmínky pro získání poněkud komplikovanější. Přinášíme vám přehled některých z nich.

MICROSOFT OFFICE SPECIALIS T (MOS)

EVROPSKÁ S TUDIA

Katedra managementu Fakulty podnikohospodářské (FPH), člen výukového programu Microsoft IT Academy, připravila pro zájemce možnost získání certifikátu za znalosti v oblasti MS Office. Projekt je financován ze zdrojů Operačního programu Praha Adaptabilita (OPPA) a jeho cílem je prohloubení znalostí studentů a vyučujících v oblasti IT. Cena pro akademickou obec činí 950 Kč za jeden modul. Vybraní absolventi informatických předmětů katedry managementu dostanou za výborné výsledky možnost složit zkoušku zdarma. Ovšem nabídka platí pro všechny studenty VŠE, nejen studenty těchto kurzů. Prověřování vědomostí pro zájemce o certifikaci organizuje katedra dvakrát v týdnu v předem stanovených termínech a test probíhá v anglickém jazyce. Pracoviště FPH rovněž nabízí možnost zapojit se v rámci příprav na složení zkoušky do workshopu Příprava na certifikaci MOS, knihu The Microsoft Certified Application Specialist Study Guide a také zprostředkuje testovací verzi Microsoft Office 2007. Pokud úspěšně absolvujete všechny zkoušky IT znalostí spadající do rodiny certifikátu MOS (MSO Word 2007, MSO Powerpoint 2007, MSO Excel 2007, MSO Access 2007, MSO Outlook a Windows Vista for the Business Worker), obdržíte certifikát Microsoft Office 2007 Master. Certifikování aplikací MS Office verze 2010 bude zahájeno koncem letošního roku.

Tento certifikát mohou studenti získat bezplatně v rámci studia vedlejší specializace Evropská ekonomická integrace (2EE), kterou zastřešuje katedra světové ekonomiky Fakulty mezinárodních vztahů (FMV), a to za vynikající výsledky dosažené v rámci tohoto studia. Certifikát úspěšným studentům udělí Centrum evropských studií VŠE a FMV společně s Odborem informování o evropských záležitostech Úřadu vlády České republiky a EU office České spořitelny. Studenti obdrží certifikaci při příležitosti závěrečné promoce. Kritériem pro potvrzení znalostí v oboru evropských studií je vypracování diplomové práce v rámci této specializace a její obhajoba s výsledkem výborně a zároveň složení státní závěrečné zkoušky se stejným ohodnocením. Zájemci rovněž nesmějí zapomenout na podání žádosti o udělení certifikátu nejpozději do tří dnů od splnění výše uvedených podmínek. Projektem katedra sleduje zvýšení zájmu a prohloubení vědomostí týkajících se problematiky Evropské unie a evropské ekonomické integrace. Studenti mohou „papír“ využít při hledání pracovního uplatnění v institucích EU a v dalších orgánech zabývajících se danou problematikou.

– 5 / 2010

economix

ODHADCE PRO OCEŇOVÁNÍ NEMOVITOS TÍ Pro získání certifikátu v oblasti oceňování nemovitostí musí žadatel splnit kritéria týkající se kvalifikace, praxe, osobních vlastností a referencí. Více o podmínkách najdete na stránkách Certifikačního ústavu VŠE (cu. vse.cz/certifikovany-odhadce-pro-ocenovani-nemovitosti/pozadavky-na-zadatele-nemovitosti/). Žadatel o certifikaci ve specializaci oceňování nemovitostí předkládá tři ocenění, z nichž nejméně jedno je ocenění komerčního (nebytového) objektu za využití některé z metod tržního oceňování, a nejméně jedno ocenění bytového objektu. Za certifikát zaplatíte 10 200 Kč, v případě neúspěchu lze zkoušku opakovat poprvé zdarma, další pokusy jsou zpoplatněny částkou 1800 korun. Certifikát má platnost tři roky, po jejich uplynutí lze získat recertifikaci na pět let.

ADOBE

AKADEMIE PR

Asociace Public Relations Agentur (APRA) ve spolupráci s Fakultou mezinárodních vztahů (FMV) pořádá ve dnech 31. ledna až 4. února bezplatný kurz, na kterém všichni účastníci získají certifikát Akademie PR. Přihlášky do akademie musí obsahovat strukturovaný životopis, motivační dopis a esej vypracovanou na téma Posouzení komunikačních aktivit neziskové organizace. Přihlášky zasílejte do 12. ledna 2011 na adresu [email protected].

ODHADCE PRO OCEŇOVÁNÍ PODNIKŮ Certifikační ústav VŠE umožňuje případným zájemcům získat certifikát odhadce pro oceňování podniků. Žadatel o certifikaci musí doložit své schopnosti v několika oblastech. Podmínkou je vysokoškolské vzdělání ekonomického zaměření a nejméně tři roky praxe v daném oboru. Rovněž musí odstudovat minimálně 150 hodin specializovaného studia oceňování podniku, případně odborné kurzy obdobného zaměření se stejnou hodinovou dotací. Další podrobnosti o kritériích se dozvíte na cu.vse.cz/ocenovani-podniku/pozadavky-na-zadatele-podnik. Nedílnou součástí udělení certifikátu je předložení dvou ocenění podniků, v nichž musí být užita některá z výnosových metod. Zkoušku tvoří tři části: písemná, ústní a odborný rozhovor. Cena certifikátu je 10 200 Kč. Certifikace platí po dobu tří let, poté může zájemce složit recertifikační zkoušku s platností pět let.

Katedra managementu Fakulty podnikohospodářské (FPH) nabízí získání certifikátů na produkty společnosti Adobe, konkrétně jde o aplikace Photoshop (zkouška Visual Communication za použití Adobe Photoshop), Flash (zkouška Rich Media Communication za použití Adobe Flash) a Dreamweaver (zkouška Web Communication za použití Adobe Dreamweaver). Certifikáty lze skládat na každý produkt zvlášť. Zkoušky probíhají v anglickém jazyce dvakrát týdně v předem stanovené termíny. Cena každého certifikátu je 950 Kč. Více informací najdete na stránkách km.fph.cz.

REALITNÍ MAKLÉŘ O tuto certifikaci se mohou ucházet i absolventi středoškolského studia. Zkouška se skládá z písemné a ústní části. Certifikační ústav VŠE si účtuje za vystavení dokladu o znalosti v oboru realit 4800 Kč, přičemž po neúspěšném prvním pokusu za opravný pokus zaplatíte poloviční cenu 2400 Kč. Opět platí, že po uplynutí tří let se zájemci mohou ucházet o recertifikaci s dobou platnosti pěti let. Více na cu.vse.cz/certifikovany-realitnimakler/pozadavky-na-zadatele-makle/. O jazykových certifikátech, které můžete získat na VŠE, se dočtete v Economixu č. 3/2010 na straně 10 a v Economixu č. 3/2008 na straně 14 – obě si můžete v PDF stáhnout na www.economix.cz.  Autor: Alena Medková

19

vzdělávání

Studium v zahraničí: Freemover

Vysoká škola ekonomická nabízí od roku 2009 zájemcům o zahraniční studijní pobyt možnost vycestovat na vlastní pěst prostřednictvím programu freemover. Vše se odvíjí od samostatné iniciativy studenta, tomu napovídá i dodatek k názvu projektu – individuální mobilita. Student oslovuje univerzitu sám a také si pobyt po dohodě s domácí a zahraniční školou zajistí. Finanční podpora udělená freemoverům se pohybuje na stejné úrovni jako u Erasmu (podrobné informace o výši příspěvku v jednotlivých zemích najdete na ozs.vse.cz/wp-content/uploads/2010/04/Stipendia_studenti_Erasmus_studijni_pobyty_2010-11.pdf). Pokud

univerzita nespadá pod zmiňovaný program, student obdrží částku 10 000 Kč na každý měsíc a jednorázový příspěvek 17 000 korun na náklady spojené s vyřízením víza a na dopravu. Podporu může student čerpat během jednoho semestru. Za dobu studia v zahraničí by měl student získat zhruba 20– 30 kreditů (tedy obdobně jako na VŠE). Kromě výše uvedených podmínek musí zájemce splnit ještě několik dalších kritérií. Předně se musí ucházet o místo na univerzitě, která nespadá do kategorie partnerských škol VŠE. Finanční prostředky mohou čerpat posluchači bakalářského a magisterského studia v prezenční formě, a to nejdříve ve druhém ročníku. Přičemž platí, že celkový průměr žadatele nesmí přesáhnout 2,20 za celou dobu studia. Během výjezdu nedochází k přerušení studia na mateřské škole. Další podmínka je získat souhlas fakulty a akceptační dopis hostitelské univerzity. Pro velký zájem o studium v zahraničí a nedostatečné

kapacity může každý uchazeč vycestovat jen jednou (v rámci všech mezinárodních programů pro výměnné pobyty). V roce 2011 škola podpoří 60 freemoverů. Po splnění veškerých náležitostí je potřeba prokonzultovat takzvaný Study Abroad Course Plan s proděkanem pro zahraniční vztahy (případně s proděkanem pro studium) příslušné fakulty a před výjezdem tento studijní plán podepsat, uzavřít smlouvu, na jejímž základě lze uznat v zahraničí vystudované předměty a pokračovat tak ve studiu bez ztráty jednoho semestru. O podrobnějších povinnostech freemovera se dočtete na stránkách Oddělení pro zahraniční styky (ozs.vse.cz) nebo přímo v kanceláři OZS (RB 551). Žádost o finanční podporu je potřeba vyplnit ve formuláři v ISIS (Portál studenta – Přihláška na výměnný pobyt), poté tuto žádost vytisknout, ručně dopsat některé náležitosti a nechat podepsat proděkanem pro studium/zahraniční vztahy. Dále je

nutné mít připravený životopis v českém a cizím jazyce, motivační dopis v českém a cizím jazyce, potvrzení o znalosti cizího jazyka, akceptační dopis zahraniční školy a již zmíněný Study Abroad Course Plan. O přidělení příspěvku rozhoduje kolegium proděkanů pro zahraniční vztahy. Hlavními kritérii jsou prospěch, motivace a jazykové znalosti. Při podání žádosti o finanční podporu se řiďte předem stanovenými termíny (vzhledem k odlišným termínům začátku a konce semestru na jednotlivých školách je deadlinů několik), nejbližší uzávěrka je 2. prosince 2010. Freemover studijní pobyt lze uskutečnit i bez finanční podpory VŠE, nepřerušit přitom studium a dosáhnout i uznání zahraničního studijního pobytu jako součásti studia na VŠE. V tomto případě je záměr nutné konzultovat s proděkanem pro studium nebo zahraniční vztahy své fakulty a požádat o schválení studijního plánu na zahraniční škole.  Autor: Alena Medková

Evropskou unií, respektive Českou republikou a zeměmi Latinské Ameriky či přímo ve výrobních podnicích, v bankovnictví, investičních společnostech i ve finančních poradenských firmách. Hlavním záměrem studijního oboru je vychovat dostatek odborníků schopných analyzovat hospodářské, sociální i regionální problémy Latinské Ameriky. Absolvent oboru bude disponovat dovednostmi, které mu umožní zpracovávat analýzy v oblasti hospodářských a společenských procesů, regionálního rozvoje s ohledem na kulturní specifika a navrhovat strategie využitelné i pro potřeby veřejné správy. Absolvent dále získá informace o zkušenostech ČR v oblasti hospodářské transformace, restrukturalizace ekonomiky, řešení regionálních disparit a problémů

rozvoje lidských zdrojů, které je možné využít v podmínkách Latinské Ameriky. Soubor předmětů, které student absolvuje, mu umožní nabýt teoretické poznatky a zároveň praktické dovednosti potřebné v celé oblasti ekonomických a regionálních studií Latinské Ameriky a s tím souvisícího výzkumu a obchodu. Součástí studia je rovněž seznámení s problematikou latinskoameriské ekonomiky, geografie, sociálních a kulturních souvislostí, environmentální problematiky i integračních procesech v Evropě a Latinské Americe. Pro více informací o programu a dalších aktivitách CLAS navštivte clas.vse.cz.  Autor: Lourdes Gabriela Daza Aramayo, ředitelka CLAS

economix

Na 18. ledna 2011 je stanovena nová uzávěrka přihlášek do navazujícího magisterského studijního programu v angličtině Economic and Regional Studies in Latin America. Tento program nabízí unikátní příležitost získat bohaté mezinárodní zkušenosti a možnost obdržet dva tituly za jediné navazující magisterské studium (tzv. double degree) – první titul na VŠE a druhý na jedné z prestižních partnerských univerzit v Latinské Americe. Program realizuje Národohospodářská fakulta VŠE a Centrum latinskoamerických studií (CLAS).

Studenti si mohou zvolit studium v zahraničí buď v angličtině, nebo ve španělštině, v závislosti na výběru partnerské univerzity. V současnosti lze double degree získat v Argentině, Bolívii a Chile. V jednání je spolupráce s dalšími významnými univerzitami z Brazílie, Mexika, Peru, Uruguaye a Venezuely. Partnerské programy v zahraničí jsou plně kompatibilní se školským systémem v ČR. Cílem tohoto nového studijního oboru je poskytnout absolventům poznatky, které jim umožní orientaci v problematice ekonomických a společenských systémů Latinské Ameriky a Evropy. Umožní jim vytvořit odborné zázemí pro působení ve vysoce odborných a řídících funkcích v institucích koordinujících hospodářskou spolupráci mezi

– 5 / 2010

Nová uzávěrka přihlášek na magisterský program CLAS v angličtině s možností získání dvou titulů

20

názor

Zkouška zkoušené zkoušky aneb Od státních maturit ke státnicím... Kdybychom vysvětlovali český systém maturit nějakému ufounovi, kroutil by minimálně polovinou svých hlav: „OK, takže vaše mláďata (nikdy nezapomenu, jaks mi popisoval ten váš bizarní způsob jejich tvoření), která chtějí splnit pětiletý Bruselův plán na zvýšení počtu vysokých školáků, stráví půlku oběhu kolem vaší hvězdy tím, že se učí na jednu zkoušku, pak po dni plného stresu se z radosti, že ji udělali, jdou opít (jaktože u vás alkohol nesvítí?) a pak za čtrnáct dní jdou dělat spoustu dalších zkoušek, často stejných, které teprve rozhodnou? A na ty další zkoušky jezdí různě po té vaší planetě? PROČ?“

economix

– 5 / 2010

(K ufounovi jsme se zachovali velice humánně (?), prasknutí třetiny jeho hlav jsme zabránili tím, že jsme mu milosrdně zatajili, že studenti proti zrušení zbytečné namáhavé extra zkoušky protestují. – Maturitní otázka z matematiky: kolik minimálně musí mít ufoun hlav?)

Státní maturita je v českých médiích určitě nejdiskutovanější zkouškou posledních let (když nepočítáme případy, kdy si ten či onen poslanec či senátor něco na zkoušku pošle k Ústavnímu soudu...) a po strastiplné cestě má v těchto dnech za sebou svou zatěžkávací zkoušku. Obecně je těžké porozumět jakémukoli argumentu, který je proti zvyšování porovnatelnosti nějaké zkoušky, která má něco vypovědět o schopnostech (či alespoň znalostech?) toho, kdo ji podstoupí. Státní maturita by určitě v tomto směru udělala v Česku obrovský krok, ať už její konkrétní forma bude lepší nebo horší. I špatně udělané jednotné měřítko má lepší vypovídací schopnost než současný systém, kdy si každá škola stanovuje vlastní měřítka. Jistě, ministerstvo stanoví standardy, ale nestanovuje konkrétní otázky a správné odpovědi – to by přesně dělala státní maturita. Dnes pak ten, kdo se dívá na maturitní výsledek studenta, není schopen rozlišit, zda jde o dobrého studenta nebo o studenta z benevolentní školy. Jistou záplatou by bylo uvádět percentil

umístění v rámci školy, který by ukázal, jestli „maturita za pět“ je na dané škole super výsledek nebo standard; na to však nejsou dostatečně podrobná data, maturitu za pět bude mít na nějaké škole třetina lidí, a jak určit, zda je student v horní či dolní části třetiny? Státní maturita by tak zajistila srovnatelnost výsledku nejen v rámci školy, ale i v rámci celé země. Školy by tak přestaly soutěžit o to, kdo dá svým lepším studentům více jedniček, aby je dobře vybavily do konkurenčního boje s ostatními postmaturanty, ale mohly by opravdu začít soutěžit o to, která škola je na – ze začátku třeba i „nevytůněnou“ – jednotnou maturitu připraví lépe. (Doufám, že jsem toto moderní studentské slovo použil správně, jako příslušníkovi starší generace ve mně tůně vzbuzují jiné představy.) Pak si také rodiče budou moci vybírat podle schopnosti školy učit a ne dle schopnosti dávat jedničky. (A třeba si jednou studenti přestanou vybírat fakulty podle toho, která jim dá více jedniček, kvůli výjezdu do zahraničí.) A vysoké školy budou moci přestat vymýšlet každý rok vlastní

zkoušky (tzv. přijímací) toho, co chtějí, aby studenti věděli; samotná existence přijímacích zkoušek na VŠ je otevřeným důkazem, že individuální školní maturity jsou k ničemu. „Fajn, máš lejstro, ale teď u přijímaček ukaž, co skutečně umíš.“ Jakkoli je princip jednotného srovnání správný, veďme klidně debatu o obsahu či formě takové zkoušky. Dělat na státní úrovni stávající dvacetiminutové „pohovory“ za každý maturitní předmět je samozřejmě nesmysl. Než nám neurovědci vylepší počítačovou tomografii a budeme schopni schopnosti „naměřit“ jako EKG, zbývá písemná forma jako jediná realizovatelná. V rámci písemného transferu informací jsou pak dvě možnosti: „rozepisovací“ a „zaškrtávací“. Ta druhá svou standardizací vede k tomu, že jsme schopni dopředu a univerzálně určit správnou odpověď, tu můžeme pošeptat stroji, a stroj nám vše opraví nesrovnatelně rychleji. U rozepisovacích odpovědí musíme správnost posuzovat individuálně, což trvá. Vadí to? To záleží na tom, k čemu maturity budou. Pokud jimi chceme honem do prázdnin uzavřít středoškolské vzdělání, pak se to samozřejmě nestihne, nechcemeli mít maturity v únoru. (Zbořil by se svět, kdyby v únoru byly?) Pokud by v budoucnu využívaly vysoké školy maturity místo svých zkoušek a chtěly-li by mít jasno již před prázdninami, koho za tři měsíce v září přijmou, pak by také mohl být problém v případě rozepisovacích otázek v květnu. Ale potřebujeme tu tříměsíční rezervu? Když se podíváme po světě (něco, co systémotvorní Češi moc nedělají), zjistíme, že spousta systémů (například britský) funguje dobře i tehdy, kdy se výsledky rozepisovacích maturit (a tím i přijetí na školu) student dozví, až se vše opraví, tedy v srpnu. Jsou rozepisovací otázky natolik lepší než zaškrtávání abcd, aby se vyplatilo počkat si na jejich opravení?

21

názor Podobnou otázku musí, milý studente, řešit každý tvůj přednášející minimálně jednou za semestr. Z nějakého nepochopitelného důvodu se ještě stále mnohý z nás nakonec rozhodne pro desetiminutový ústní rozhovor u sebe v kabinetu za zavřenými dveřmi, snad aby se konečně podíval, kdo u něj vlastně studuje, když si posluchače nedokázal udržet na svých přednáškách (a zbyla v něm přitom natolik velká špetka důstojnosti, že se nesnížil k tomu vpravdě nejtupějšímu řešení – zajišťovat si poptávku tím, že vyžaduje docházku, případně za ni dokonce dává body!). Protože však nepřizná pravou motivaci volby orální zkoušky, zaštiťuje se pak obecnými kecy o tom, že „teprve v akademickém rozhovoru nad problémem dokáže poznat, jestli tomu student rozumí“, kterýžto rozhovor mu má nahradit dobře naformulovanou (klidně však otevřenou) specifikaci problému k vyřešení. Že nemám důkaz? Proč už se skoro nikde na západ od nás ústně nezkouší? Že by to bylo znakem méně lidského a individualizovaného přístupu? Proč ten trend tedy začaly americké soukromé školy? (Poznámka pro nezcestovalého čtenáře: v USA je „soukromá škola“ synonymem vysoké, nikoli nízké kvality VŠ.)

němu poctivější, pořád v něm v drtivé většině případů zůstane pocit, že test abcd je v porovnání s rozepisovací zkouškou ještě spravedlivější. Typický argument zní: „U abcd je aspoň jasná odpověď, kdežto u rozepisovacích pořád nevím, co chce, abych napsal(a).“

Písemné rozepisovací zkoušky, zvláště jsou-li opravovány anonymně (student se například podepíše jen svým kódem, číslem a pak někdo třetí administrativně přiřadí k opraveným písemkám jména), nemohou být překonány v objektivnosti. Rozdíl ve výsledku není ovlivněn tím, že někdo dostal „lehčí otázku“, nebo si vzal hlubší výstřih (aby ukázal mužnou hruď, například). Studentův výkon je přezkoumatelný (čímž se snižuje jinak automatický monopol jednoho zkoušejícího). Pro život v moderní postindustriální společnosti studenty písemnou zkouškou testujeme i ze schopnosti vyjádřit a vyargumentovat gro problému jasně na limitovaném prostoru, ne kroužit kolem horké kaše v naději, že se nakonec strefí do toho, co chce zkoušející slyšet.

Zatímco u abcd testů nemáte žádný prostor vysvětlit, proč zrovna c) považujete za pravděpodobnější, u rozepisovacích („odpovězte a svou odpověď zdůvodněte“) je toto od vás naopak vyžadováno! Pokud bude vaše odpověď dávat smysl vzhledem k vámi uvedeným předpokladům, nemůžete nedostat minimálně velkou část bodů za danou otázku, a neztrácíte tedy automaticky všechny. Toto prosím pěkně není nějaký postmoderní relativismus, že „cokoli je možné“, je to naopak snaha zkoušejícího vám (tentokráte objektivním způsobem) nabídnout to hezké z ústního pohovoru – možnost se vyjádřit.

To ale, milí studenti, předpokládáte u svých zkoušejících snad až nadlidskou míru snahy o objektivitu. Stokrát jsem za ta léta viděl, zvláště v našich oborech na VŠE, kdy zkoumáme společenskou realitu, testové otázky, u nichž nebylo těžké si představit, že kromě b) i to c) může být za realistických okolností správně. Ruku na srdce, kolikrát jste pak s takovým argumentem u zkoušejícího uspěli? Oni totiž nejsou hloupí, a nejen že již při formulaci otázek a nabízených odpovědí různě slovíčkaří, proti takovým vašim argumentům se také většinou pojistí drobnou formulkou, že máte vybírat „nejsprávnější“ či „nejjasnější“ odpověď. Potom už jsme ale zcela mimo jakoukoli objektivní realitu, protože po vás takový testující chce nejen pravdu, ale i posouzení komparativní míry pravdivosti, což je opravdu jen střelba na pohyblivý cíl toho, co zrovna zkoušející považuje za nejjasnější.

www.economix.cz

economix

– 5 / 2010

V takovém momentu přestáváte být stroji na znalosti (k čemu to, dnes) a začínáte být samostatně myslícími bytostmi. Nechcete?  Autor: Ing. Adam Kovář

Ekofóra pořádá pro studenty a zaměstnance VŠE studentské sdružení Ekonom, o.s.

[email protected]

economix

I když už nakonec student uzná, že písemná forma je vůči

EKOFÓRA

Hledáme nové redaktor(k)y a fotograf(k)y!

Všechna vydaná čísla Economixu jsou k dispozici ve formátu PDF na webových stránkách studentského sdružení Ekonom

www.economix.cz

22

zpravodajství

Institut rozvoje podnikání (IDE) má nového ředitele Co vlastně obnáší funkce ředitele IDE – „vnitřního útvaru“ Fakulty podnikohospodářské? Jelikož jedním z hlavních pilířů IDE je pořádání vzdělávacích akcí, které by měly rozvíjet podnikatelské vědomosti a aktivity studentů, jde tedy zejména o organizaci lidí při pořádání těchto akcí. Druhou takovou činností je získávání finančních prostředků skrze různé partnerské spolupráce, bez kterých by mohla být činnost IDE značně limitována.

Institut rozvoje podnikání (IDE) je vnitřním útvarem Fakulty podnikohospodářské. Jeho snahou je podporovat a rozvíjet podnikatelské aktivity mladých lidí. O to se snaží zprostředkováváním praktických i odborných informací, pořádáním soutěží nebo přednášek. Od 1. října má tento Institut nového ředitele, kterým se stal Ing. Petr Procházka.

úvazek. První nabídka, kterou jsem dostal, byla od Ing. Miroslava Křížka, budoucího zakladatele IDE, abych pracoval v jeho jazykové škole JIPKA. Tuto nabídku jsem přijal, aniž bych věděl, jaké další možnosti se mi tím otevřou. Pár let nato vzniklo IDE, kde jsem opět dostal nabídku pracovat jako jeden z analytiků.

– 5 / 2010

investorů, které instituce fungující na bázi samofinancování potřebuje.

V čem hodnotíte fungování IDE pozitivně? A kde naopak vidíte příležitosti pro zlepšení? Co jsou slabé a silné stránky organizace z pohledu nového ředitele? IDE je svým způsobem čistě dobrovolná záležitost. Na jeho fungování musím ocenit zejména zájem ze strany studentů podílet se na jeho činnosti. Neustále nám od studentů chodí e-maily, že by nám s něčím rádi pomohli, čehož si velmi cením. Příležitost pro zlepšení vidím zejména v navázání nových partnerských spoluprací s externími subjekty. Věřím, že krizi brzy odzvoní a že domluva s těmito subjekty bude o něco příjemnější než v minulosti.

economix

Procházka je absolventem Fakulty podnikohospodářské se zaměřením na podnikovou ekonomiku a podnikání v malých a středních podnicích a v IDE již dříve působil jako analytik. Ve funkci vystřídal Ing. Miroslava Křížka, který přešel na pozici generálního ředitele organizace pro podporu podnikání a investic CzechInvest. Nový ředitel chce podle svých slov navázat na předchozí práci IDE – pořádat přednášky významných podnikatelských osobností, uspořádat čtvrtý ročník soutěže podnikatelských záměrů Nápad roku a poskytovat informace a pomoc studentům. Zároveň se vyjádřil, že institut potřebuje více medializace, od čehož si slibuje přilákání zajímavých hostů, ale i nových

Musí mít ředitel IDE podnikatelského ducha nebo jeho práce spočívá spíše v organizaci lidí a spolupráci s nimi? Jistě od všeho trochu. Člověk musí mít určitou představu, čeho by chtěl docílit a jakým směrem se vydat, bez toho to samozřejmě nejde. Ovšem samotný to dokáže velmi obtížně, je tedy nezbytné se obklopit spolehlivými lidmi a komunikovat s nimi. Já mám to štěstí, že přesně takoví lidé v IDE jsou a velmi mi pomáhají.

Můžete jmenovat konkrétní projekty, kterým IDE umožnilo vznik, pomohlo při rozběhnutí byznysu? Daří se jim dodnes obstát na trhu? Projektů, které jsme od roku

Jste novým ředitelem IDE. Co tomu předcházelo? Už od prvního ročníku na VŠE jsem se snažil vytvářet se svými kamarády vlastní projekty. Jelikož mi zbývalo stále poměrně dost času, začal jsem shánět navíc práci na částečný

23

zpravodajství

Pokud institut funguje na bázi samofinancování, jakým způsobem tedy probíhá spolupráce s FPH, potažmo školou? Nebýt značky školy, měli bychom, mimo jiné, horší vyjednávací pozici na schůzkách s našimi partnery. Fakulta nám například velmi pomáhá v medializaci našeho institutu nebo s pronájmy prostorů pro pořádání našich akcí. Tato podpora nám velmi pomáhá a velmi si jí ceníme. Na oplátku se snažíme přinést studentům nejen FPH, ale z celé VŠE něco navíc, co jim pomůže v jejich profesním životě a v začátku podnikání.

Jak se zapojit do IDE? Musím přijít s nějakým projektem nebo existuje i nějaký způsob pasivního zapojení – přijdu a dostanu přidělen úkol? Pokud přijdete s nějakým zajímavým projektem, který má hlavu i patu, rádi se na něj samozřejmě podíváme. V případě nějakého rozpracovanějšího záměru jsme schopni studenta nasměrovat, kudy by se měl ubírat, a dále s ním jeho projekt konzultujeme, pokud o to má zájem. V případě, že má někdo zájem o organizační spolupráci, jednoduše se s námi může zkontaktovat a sdělit nám, na čem konkrétním by se chtěl podílet. Je-li to alespoň trochu možné, rádi mu otevřeme dveře. V minulosti jste pořádali mnoho zajímavých akcí, diskusí a workshopů, podílíte se na soutěži Nápad roku. Můžete vyzdvihnout největší dosavadní úspěchy IDE? Bezesporu za největší úspěch považuji vůbec vznik IDE, kdy

se startovalo v říjnu 2008 po pádu banky Lehman Brothers a v začínající finanční krizi. Podpora ze strany firem je do dneška velmi opatrná, rád bych jen připomenul, že fungujeme na bázi samofinancování. Největší radost nám přináší úspěšně realizované studentské projekty, velmi populární byl i cyklus setkání s Podnikateli roku. Rovněž nás velmi těší, že za dva roky existence IDE přišlo na naše akce přes 2300 lidí. Spoluorganizujeme i soutěž UniCredit Nápad roku 2010 – letos proběhl již třetí ročník. V rámci této soutěže vzniklo také mnoho zajímavých projektů.

Přibližně kolik procent přijatých podnikatelských plánů do soutěže plně splňuje všechny náležitosti kladené na projekt hodný investování? To číslo se rok od roku mění, nicméně podíl kvalitně předložených plánů z pohledu investora nepřevyšuje patnáct procent ze všech přihlášených. Což není mnoho.

Podnikáte? Mám živnostenský list na reklamní činnost. Čas od času se rád zapojím do nějakého zajímavého projektu, ovšem tyto činnosti bych raději podnikáním nenazýval. Je podle vás výhodnější být v České republice podnikatelem, nebo zaměstnancem? Na tuto otázku se odpovídá velmi složitě. Velice totiž záleží na osobních preferencích každého jednotlivce. Podnikání sice nabízí možnost jakési svobody a potenciál neomezených možností. Velmi však závisí na dobrém nápadu, kapitálu a zkušenostech podnikatele. Na druhou stranu zaměstnání člověka svazuje v jeho možnostech a až na určité výjimky je velmi náročné se vypracovat na vysoké pozice. Ovšem u zaměstnání zase víte, kdy a kolik peněz dostanete. Obecně vzato se ale domnívám, že v ČR jsou relativně dobré podmínky k podnikání. Co v budoucnosti plánuje IDE (nejen) pro studenty? Do konce tohoto semestru máme naplánovanou ještě jednu přednášku na téma obchodní vyjednávání, která bude jistě velmi zajímavá. Od příštího semestru se můžete těšit na celou řadu nových přednášek, setkání s osobnostmi a workshopů souvisejících s podnikáním. Také máme v plánu provést několik dalších analýz. Přesný program a jeho harmonogram budeme plánovat těsně před Vánocemi, takže zatím bych byl nerad konkrétnější.  Autoři: Tereza Voborníková, Zuzana Žiačiková

– 5 / 2010

Předmět vaší činnosti se týká poradenství pro začínající podnikatele. Ceny za vaše konzultace se však skutečně pohybují v akademických mezích. Jakým způsobem probíhá financování IDE? Případně, podílí se IDE na hospodářském výsledku rozběhnutých firem? Největší podíl na jeho financování mají zejména partnerské spolupráce s externími subjekty. Také vím, že v minulosti docházelo k financování „z vlastní kapsy“, když v IDE působil pan Křížek. Hlavní motiv vzniku IDE bylo a stále je pomáhat studentům, ne vydělat si peníze. Z toho lze i usoudit, že IDE se nepodílí na hospodářském výsledku žádných projektů. Ani vlastně nevím, zda by to bylo vůbec možné.

Který podnikatelský nápad přihlášený do soutěže vás osobně nejvíce oslovil? Stalo se vám u některého, že jste si řekl: Jak je možné, že mne to nenapadlo? Projektů, které mě oslovily, je více. Například Interaktivní podlahy, nové reklamní médium, nebo vítězný projekt UkažJakBydlíš.cz, ten si rozhodně najde své místo na českém internetu. Není nejdůležitější nápad, ale kvalita a hloubka zpracování daného nápadu.

economix

2008 podpořili, je řada. Mám-li jmenovat ty velmi úspěšné a neustále se rozvíjející, tak především patentovaný vynález Gumbin (koš na použité žvýkačky s reklamní plochou, pro představu koukněte na gumbin.cz, pozn. red.), se kterým je po úspěchu v ČR snaha expandovat i v zahraničí, především na americký trh. Dále projekt VŠ ligy, na začátku to byla squashová liga pro studenty vysokých škol v Praze, v současnosti VŠ liga zaštiťuje ligu pro 3000 členů v sedmi sportech, v celkem jedenácti městech ČR. Aktuálně intenzivně podporujeme projekty APPSatori či eReading, první portál v ČR na vysoké úrovni, který přináší zákazníkům elektronickou knihu a jiné.

24

zpravodajství

Martin Pánek – Fair Trade: Altruism, or Egoism?

Německé vydavatelství publikovalo bakalářskou práci studentovi Národohospodářské fakulty.

economix

– 5 / 2010

Během letních prázdnin vydalo německé nakladatelství Lambert Academic Publishing bakalářskou práci Fair Trade: Altruism, or Egoism? studenta Národohospodářské fakulty Martina Pánka. Martin Pánek je studentem prvního semestru magisterského programu na NF VŠE, oboru Ekonomická analýza, ale v současné době je na studijním pobytu na jeden semestr v Číně na tamější Shandong Economic University.  V létě ti nakladatelství Lam-

 Dá se kniha koupit v ČR?

bert vydalo bakalářskou práci. Jak jsi toho docílil? Nakladatelství mě oslovilo samo hned poté, co se na ISIS objevilo zadání mé práce. Jelikož nakladatelství vydává anglicky psané práce a tuto podmínku jsem splňoval, tak si mě vybrali. Nevím, čím dalším jsem je zaujal.  Jak probíhala spolupráce s nakladatelstvím před jejím publikováním? Domluvili jsme se, že až dopíšu práci, tak se jim na konci května mám ozvat, což jsem udělal. Hned druhý den odpověděli, že o práci mají zájem, a poslali mi informace, jak mám postupovat. Všechno se dělalo jen přes jejich web, který jsem nakrmil informacemi i knihou. Spolupráce byla dobrá, problémy se rychle vyřešily. Obal jsem si vybíral sám z fotobanky, kterou mi dali k dispozici. Anotaci i text o autorovi jsem si taky psal sám.

Nejspíš nedá, zřejmě jen přes internet na fairtrade.jdem.cz.  Proč ses rozhodl psát zrovna o tématu Fair Trade? V zimním semestru jsem si zapsal předmět Altruismus a sociální podnikatelství (nyní se to myslím jmenuje Ekonomická analýza neziskového sektoru), který mě hodně bavil a byl to nejlepší předmět, který jsem si na bakaláři zapsal. Jedním z úkolů v rámci tohoto předmětu je napsat seminární práci na libovolné téma z oblastí, které se v kurzu probírají. To mi přišlo jako ideální start k bakalářce, kterou jsem chtěl psát a obhajovat další semestr.  O čem konkrétně tedy práce pojednává? Moje práce se týká hlavně analýzy motivů – zda jsou účastníci altruisté, nebo egoisté. Tady bych chtěl dodat, že bakalářka chápe altruistické chování jako podmnožinu egoistického, ale z důvodu krkolomnosti

doplňkového termínu nealtruistický používá nepřesný termín egoistický. Závěr práce tedy konstatuje, jak na tom který z účastníků je v tomto směru. Samozřejmě jsem se v práci věnoval i analýze Fair Trade systému jako takového a dospěl jsem k tomu, že to zřejmě nemůže příliš dobře fungovat, což praxe podle mého potvrzuje.  K jakému závěru jsi ve své práci došel? Spotřebitelé jsou altruisti, Fair Trade (FT) produkty si kupují pro svůj vlastní dobrý pocit. V jejich chování nelze spatřovat egoistické motivy. Prostředníci, tedy ti, kdo FT produkty prodávají a propagují, jsou zřejmě namixovaní z altruistů i egoistů. Těžko lze podezřívat řetězce typu Tesco z altruismu, když prodávají FT kafe, ale nemyslím si, že by to nikdo z propagátorů a zaměstnanců certifikačních autorit nedělal z altruistických důvodů. Jejich povídání o tom, jak jim leží na srdci chudoba

farmářů na jihu, bych jim měl spíš tendenci věřit. A politici jsou egoisti, jak vyplývá z teorie veřejné volby. Jsou egoisti, když schvalují zákony na regulaci neexistujícího globálního oteplování, jsou egoisti, když prosazují nesmyslné regulace ohledně Fair Trade. Jde jim jedině o znovuzvolení. Myslím, že o tom snad ani nemůže být pochyb.  Jaký je tvůj osobní názor na Fair Trade? Když si člověk přečte propagační materiály Fair Trade, zjistí, že jde vlastně o protekcionisty v převlečení. Není asi náhoda, že to celé působí poněkud levicově. Takže můj osobní názor není příliš vřelý, v čemž mě ostatně ta bakalářka utvrdila. Pokud někomu dělá dobře pocit, že přispěl na chudší farmáře v Jižní Americe nebo Africe, jsem ten poslední, kdo by mu bránil v jeho snaze – ale myslím si, že by se měl zamyslet nad tím, co není vidět, jak říká Frédéric Bastiat. A o tom je ekonomie, o tom je i ta bakalářka.  Jak vnímáš to, že byla tvá práce vydána zahraničním vydavatelstvím? Plánuješ napsat něco dalšího do budoucna? Samozřejmě jsem rád, ale určitě si nemyslím, že je to něco tak moc speciálního. Těší mě, že o to projevili zájem „ve světě“, ale nějakou přehnanou hrdost necítím. Až se vrátím z Číny, chtěl bych vydat své zápisky z cest.  A co tvé začátky na studiích v Číně? Popravdě, první tři týdny byly hodně náročné. Nejtěžší asi bylo, že tu nikdo z normálního obyvatelstva neumí ani slovo anglicky, a to není nadsázka. Ale už jsem si zvykl a je to tu parádní. Hodně tady cestuji a poznávám místní kulturu.  Jsi spokojený s úrovní vzdělávání na tamní univerzitě? Kvalita vzdělávání je zde na špatné úrovni. Myslím si, že někteří čeští studenti by tu mohli klidně vyučovat. Přednášky zde trvají třikrát 45 minut a nejsou moc zajímavé. Překvapilo mě, že zde existuje jen velmi omezený výběr předmětů v anglickém jazyce.  Autor: Kateřina Dvořáková

25

zpravodajství

Martin Pánek, zakládající člen Strany svobodných občanů a člen republikového výboru SSO, kandidoval do zastupitelstva v Sokolově z dvanáctého místa kandidátky. Jelikož strana dosáhla ve volbách na dva mandáty, Martin se do zastupitelstva nedostal. Komunální volby 2010 ale nebyly jeho první zkušeností s kandidaturou. O přízeň voličů se ucházel již v parlamentních volbách. Svůj věk nepovažuje za překážku v politické kariéře a zároveň dodává: „Sice si nemyslím, že by politici měli být tak mladí lidé jako já, ale mám za to, že úroveň většiny českých politiků je tak tragická, že bych tam ostudu neudělal.“ Výsledek kandidátky v komunálních volbách v Sokolově hodnotí pozitivně, svobodní získali šest procent: „V republice mají svobodní kolem 40 zastupitelů, takže to beru jako velký úspěch.

Navíc jsme se do zastupitelstva dostali na úkor Zelených Khmérů, tedy o to větší radost.“ Navzdory úspěchu SSO se v Sokolově nepodařilo sestavit pravicovou, respektive protisocialistickou koalici, a tak zastupitelé budou hájit zájmy svých voličů z opozice. Martin oslovoval veřejnost prostřednictvím internetu – na facebooku, blogu mmister.com a webu euroskeptik.cz. „K mému překvapení se našli voliči, kteří naši stranu volili, protože znali tyto moje weby, a díky tomu se seznámili se svobodnými. Své politické názory se snažím sdělovat srozumitelnou formou.“ Martin má i představu o složení jeho elektorátu: „Ti, kdo volili mě osobně (nebo se skrze mě dostali k naší straně), to budou určitě naši vrstevníci a naši rodiče. Se staršími občany tolik běžně do styku nepřijdu a na nákladnou kampaň zatím nemáme peníze.“

Další politicky aktivní student VŠE Vítězslav Klement měl natolik vyhraněné vlastní představy o programu a předvolební kampani, že se rovnou rozhodl založit vlastní politickou stranu. Nese název Nová generace a působila ve Znojmě (o dalším osudu NG její zakladatelé aktuálně jednají, pozn. red.). Podle jeho slov strana vznikla s cílem „nabídnout městu, na jehož radnici nefunguje vše tak, jak by mělo, kandidátku mladých vysokoškoláků, vzdělaných lidí plných energie, elánu a touhy něco změnit“. Vítězslav kandidoval do městského zastupitelstva

z prvního místa, ale počet odevzdaných hlasovacích lístků pro mladou stranu na získání mandátu nestačil. Student bakalářského programu Národní hospodářství se chtěl odlišit i pečlivým výběrem názvu, který, jak sám přiznává, mohl odradit starší ročníky: „Starší generaci jistě kromě názvu odradila i kandidátka ,dětí‘.“ A zároveň dodává, že za cílovou skupinu si strana zvolila středoškolsky a výše vzdělané lidi ve věku 18 až 35 let, se zaměřením na prvovoliče. I Nová generace vsadila při volební kampani na moderní technologie. S potenciálními voliči komunikovali prostřednictvím facebooku a dynamického webu (www.nova-generace.cz). V kampani vystupovali i „naživo“, nejen on-line, pořádali kulturní akce a happeningy. A jak Nová generace obstála v komunálních volbách? „I přes prakticky nulový rozpočet a skutečnost, že to byla pro všechny z nás první zkušenost, jsme ve volbách nakonec získali bezmála dvě procenta hlasů.“ Vzhledem k okolnostem hodnotí Vítězslav výsledek strany jako dobrý. Protože strana fakticky fungovala spíš jako kandidátka nezávislých, dnem voleb zanikla. O její budoucnosti zakladatelé jednají: „Jestli myšlenku Nové generace povzneseme na stranickou úroveň nebo definitivně pohřbíme, se rozhodujeme v těchto dnech.“ Vítězslav plánuje věnovat se politice i nadále. Ve svém věku nevidí žádnou nevýhodu, právě naopak. „Výhodu vidím určitě v tom, že mám jako mladý a ,minulorežimní‘ dobou neposkvrněný člověk čerstvý a nový pohled na svět a řešení věcí, stejně jako v tom, že jako mladý člověk mám snahu se veřejně angažovat a možná až naivní potřebu měnit svět. Samozřejmě, častým argumentem během kampaně bylo, že jsme ještě nic nezažili a nemáme žádné životní zkušenosti, což jistě může být pravda, ale pokud chceme politiku vyčistit a polidštit, musíme dát šanci těm mladým a nezkušeným.“

Štěpán Křeček se rozhodl kandidovat v komunálních volbách, protože chce „prosazovat ideje liberálně-konzervativní politiky nejen v teorii, ale i v praxi“. Ucházel se o mandát v městském zastupitelstvu v Liberci za ODS ze sedmnáctého místa kandidátky (z ODS se na radnici nakonec dostalo sedm kandidátů). Zároveň zastává funkci předsedy libereckých Mladých konzervativců. Štěpán měl před volebním kláním velmi konkrétní cíl obdržet alespoň 4500 hlasů, což se mu podařilo. Dokonce získal přízeň více než 5600 voličů. A jak realizoval volební kampaň student prvního semestru bakaláře na NF? „Zval jsem je na kávu a rozebíral jsem s nimi každodenní problémy Liberce. Využíval jsem také facebooku, novin a propagačních materiálů, ale kávě se to nevyrovnalo.“ K snaze získat zpět ztracenou reputaci a zažehnat vnitrostranickou krizi ODS prostřednictvím náboru nových mladých tváří se Štěpán staví pragmaticky: „Z části snad mladí lidé mohou svým pohledem rozšířit diskusi, nesmí se však jednat o fanatické a aktivistické postoje, ke kterým bohužel mladí více inklinují. Je potřeba říct, že nálepka nový a mladý nemůže vše vyřešit, přednost by měla dostat dlouhodobá a zodpovědná práce. Musíme ukázat, že o idejích jen nemluvíme, ale dokážeme je i převádět do praxe, pak o krizi nebude řeč.“  Autorky: Hana Kubovcová, Zuzana Žiačiková

economix

V letošních komunálních volbách kandidovalo v České republice 226 250 osob. Našli jsme a vyzpovídali tři kandidáty z řad studentů Vysoké školy ekonomické. Za Stranu svobodných občanů (SSO) to byl Martin Pánek, za Občanskou demokratickou stranu (ODS) Štěpán Křeček a za Novou generaci (NG) Vítězslav Klement. Všichni tři studují Národohospodářskou fakultu, a přestože se jim nepodařilo do zastupitelstva dostat, myslím, že o nich ještě uslyšíme.

– 5 / 2010

Mládí vpřed: studenti VŠE na kandidátkách pro komunální volby

26

vox po(pa)puli

Profesorka mezinárodního obchodu nezvládla překlad z mezinárodního jazyka a profesor statistiky se chlubí statistickým nesmyslem

economix

– 5 / 2010

Rok se s rokem (a ještě jedním) sešel a VŠE potřetí získala pět palmových listů (prvních pět můžete vidět na schodišti v NB). Následující řádky mají jediný cíl: dokázat obě tvrzení z titulu tohoto článku. Od 29. října 2010 visí na stránkách školy v sekci „informace o škole“ článek podepsaný prof. Ing. Hanou Machkovou, CSc., který začíná slovy: „VŠE získala ocenění nejlepší vysoká škola v regionu střední a východní Evropy již potřetí.“ V této větě se paní prorektorka pro zahraniční vztahy dopouští, snad na oslavu třetího úspěchu, tří „nepřesných“ překladů ze zahraničního jazyka, buď z francouzštiny nebo z angličtiny, kterými společnost Eduniversal, dárce tohoto ocenění, komunikuje se světem. Ranking této poradenské společnosti z okraje Paříže se snaží ohodnotit business školy v jednotlivých zemích a poté říci, která je v dané zemi nejlépe hodnocena ostatními rektory a děkany business škol.

Chyba 1: Nejlepší business school nebo nejlepší vysoká škola? Termín „Business school“ je v článku pro českou veřejnost překládán jako „vysoká škola“, a i když se v článku někde původní anglický termín objevuje, čtenáři je neustále podsouváno, že jde o žebříček vysokých škol: „Cílem hodnocení je ocenit vysoké školy, které mají nejlepší výsledky v oblasti internacionalizace.“ Podobné zobecňování se objevuje i v jejím textu z komentáře ocenění v roce 2009, a v roce 2008 (kdy je pod textem podepsáno obecně její PR oddělení) bylo ocenění opakovaně interpretováno jako „Nejlepší ekonomická vysoká škola“. Již student prvního ročníku VŠE jistě chápe rozdíl mezi pojmy „ekonomie“ a „business“. Namítne-li někdo, že jde jen o počeštění onoho cizáckého „business“, nemajíce ekvivalent například německého BWL, musíme pak v češtině sáhnout po něčem „obchodním“, nikoli „ekonomickém“. Anebo trvám-li na termínu „ekonomická vysoká škola“, musím zahrnout do hodnocených škol i ostatní kvalitní ekonomická pracoviště

v ČR, třeba alespoň jakoukoli univerzitu (například Univerzitu Karlovu), kde k ekonomickému vzdělání také dochází. To však Eduniversal z nějakého důvodu v Česku nedělá. Zároveň není pravda, že byly hodnoceny pouze celistvé „ekonomické vysoké školy“. V ostatních zemích byla hodnocena i jednotlivá oddělení v rámci velkých univerzit, v ČR z nějakého důvodu nikoli. Chyba 2: Eastern Europe jako střední a východní Evropa Ve všech třech letech znělo ohodnocení VŠE „in Eastern Europe“. Ve všech třech letech je však toto překládáno jako „ve střední a východní Evropě“. Veškeré dostupné zdroje, které jsem prostudoval, započítávají do termínu „střední Evropa“ minimálně také Rakousko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Ty však v kategorii „Eastern Europe“ společnosti Eduniversal chybějí. To je pro nás ale obrovské štěstí, protože kdyby byly tyto země započítány, skončili bychom podle oficiálních pravidel výpočtu společnosti Eduniversal čtvrtí. To by se ale nikdo nedozvěděl, protože Eduniversal podle svých kritérií vyhlašuje pouze první tři v daném regionu. Ještě, že jsme Švýcarsko a Rakousko (i s jeho mnohem lépe než VŠE hodnoceným vítězem ležícím na východ od Prahy) vyšťouchli z „našeho“ pojetí naší vítězné kategorie, a VŠE tak může být bez boje nejlepší i v jejich regionu! Druhá možnost je, že autorovi českého překladu nešlo o „přifaření“ obrázku střední Evropy do naší kategorie, aby to vypadalo lépe, nýbrž že používá politologický termín „střední a východní Evropa“, inspirován například literaturou o transformujících se zemích. Ale ani tam jsem nenašel zdroj, který by do „SVE“ započítával například státy Sdružení nezávislých států. VŠE je však ohodnocena v kategorii, do níž je započítáváno i (evropské) Rusko, Ukrajina, Bělorusko, apod. Snad nejbizarnější situace pak nastává při „zpětném překladu“ českých textů o našem ocenění do angličtiny, které každý rok PR oddělení vydává. Zatímco Eduniversal oficiálně nazývá své regiony „Western Europe, Eastern Europe,...“, PR oddělení tvrdí, že je Eduniversal nazývá „Western Europe, Central and Eastern Europe“. Tam už se to nedá svést na „upřesňující překlad“ pro obecenstvo jiné kultury, bez jazykové bariéry mezi zdrojovým a reportujícím textem se ten reportující stává lží; když je navíc tak lehce dohledatelná ve zdrojích, je to na akademické půdě přinejmenším zarážející. Jak potom máme po studentech chtít, aby objektivně pracovali s daty, když si sami takhle definujeme věci podle svého a špatně citujeme? Chyba 3: První nebo nejlepší? Oficiální titul zní „1st Business School“. Jak jsme viděli, v roce 2008 zněl překlad „Nejlepší ekonomická vysoká škola“.

27 kritérií počet palmových listů (1 až 5), kterých škola dosáhla na poli internacionalizace (nikoli nutně kvality!), a v druhé fázi na sebe rektoři všech k projektu přizvaných škol navzájem klikají on-line a doporučují ostatní školy v jednotlivých zemích. Pouze z tohoto druhého měřítka je pak za každý region sestaveno pořadí „Top 3“ naklikaných. To vše dosti sadisticky porušuje statistické zásady následujícími třemi způsoby: Sadistika 1: a priori vyloučení z datasetu tajnou metodou Nikdo asi nečeká, že by v rámci snahy o globální ranking byly v každé zemi posuzovány všechny instituce business vzdělávání. Eduniversal se rozhodla omezit se na výběr tisíce škol na světě. O tom, kolik z každé země bude vůbec posuzovat, rozhodne na základě indikátorů jako HDP či počet obyvatel. Na ČR vyšla kvóta pět škol. Budiž. Ty vybírá vlastní takzvaná „Mezinárodní vědecká komise“ Eduniversalu, v níž je devět odborníků (více o nich společnost neřekne), jeden za každý region světa, a dva ředitelé Eduniversalu. (Investigativním žurnalistům se podařilo zjistit, že východní Evropu posuzuje Virginijus Kundrotas z Litvy.) Sama Eduniversal identitu neuvádí, stejně jako je tajnou metoda, jakou z Česka na začátku, v roce 2008, vybrala na posuzování zrovna VŠE, PIBS, BIBS, CMC a VUT. Pro rok 2010 k žádné změně nedošlo, k dalšímu posouzení, zda změnit seznam, dojde až za čtyři roky. Následně komise udělí dle svého „expertního odhadu“ palmové listy. Kritéria však výslovně nesledují kvalitu školy, nýbrž její internacionalizaci. Snaha kohokoli vydávat našich pět palmových listů za ocenění kvality je pak opět statistickým nesmyslem: výzkumník měřil X, a my to vydáváme za měření Ypsilonu. Parametry, podle kterých jsou internacionalizace a počet listů měřeny, jsou opět tajné; jakýkoli výrok o míře internacionalizace je tedy neověřitelný, a každý rigorózní statistik by od něj měl dát ruce pryč. Víme sice například, že za členství v různých mezinárodních asociacích mohou školy dostat až 1,45 bodu, ale nevíme, kolik bodů je za jakou asociaci, a ani nevíme, kolik vůbec škola dostala bodů, v tomto parametru či jakémkoli jiném. Může být samozřejmě v pořádku, že se výzkumník nepodělí o těžce nasbíraná data o tisíci škol a jejich členstvích, ale musí říci, jak výsledek počítal. Počet listů, které tato komise škole udělí, se také moc nemůže měnit z roku na rok: chce-li se čtyřlistá škola příští rok stát pětilistou, musí si u komise podat přihlášku a ta ji posoudí. Aby naopak pětilistá mohla být degradována na čtyřlistou, musí si o to zažádat jeden ze dvou ředitelů Eduniversalu. Není to tedy tak, jak by se od rankingu čekalo, že si každý rok komise sedne nad nová data a z nich nově rozháže palmové listy mezi posuzované školy, padni komu padni.

Sadistika 2: body si škola může sama naklikat na internetu Donebevolající absurditou, které by se každý statistik vyhnul obloukem, je situace, kdy si školy samy mohou říci, kolik bodů by chtěly dostat. Zatímco za členství v mezinárodních asociacích může škola dostat maximálně 1,45 bodu, až 1,62 bodu může dostat čistě jen za to, že její rektor hlasuje v internetové anketě o kvalitě ostatních 999 škol, ať už jsou mu přímým konkurentem v Praze nebo jde o Paññāsāstrovu vysokou školu v Kambodži (1 palmový list, mimochodem). Sadistika 3: rektorské hlasování o koze je vydáváno za hlasování o voze Tak jako ohodnocení internacionalizace palmovými listy je vydáváno za hodnocení kvality, stejně tak je rektorské zaklikávání odpovědí na otázku „[z] následujících škol, které byste nejvíce doporučili člověku toužícímu po vzdělání v této zemi?“ vydáváno za odpověď na otázku „... po vzdělání v tomto regionu“. Eduniversal seřadí všech tisíc škol pouze podle míry doporučování ostatními 999 vybranými rektory (klikáním si body naklikavšími), a první školu z daného regionu v tomto celosvětovém pořadí prohlásí za „1st Business School“ (česky: „Nejlepší vysoká škola“). Na to, jakou školu v celém regionu opravdu rektoři doporučují, se jich ale nikdo nikdy neptal! Ještě, že má VŠE mezi z Česka vybranými školami větší monopol, než mají třeba v duopolním Maďarsku. V soutěži s takovou BIBS musí kambodžský rektor zakliknout University (of Economics). V Maďarsku s vyrovnanějšími školami však rozdrobí svůj hlas (otázka se přece ptala na „nejvíce“) mezi (Korvínovu) univerzitu a (Středoevropskou) univerzitu, a tak hlasů, které si každá z nich ponese do (díky formulaci otázky stejně nesouměřitelného) celosvětového pořadí, bude méně, a nutně prohraje s VŠE. Bylo by jistě zajímavé zeptat se ho, zda by si v Kambodži vybrali spíše VŠE nebo Central European University. Teprve potom bychom mohli říkat, že je VŠE nejdoporučovanější školou v celém regionu. Místo toho však z prezentované statistiky musí statistik spíše vyvodit, že VŠE svému vnitrozemskému trhu dominuje více než ostatní v regionu. Což samozřejmě nepopírá, že VŠE může klidně být nejlepší v regionu. Palmové listy se to však dokázat nesnaží a hlasování rektorů o pozici v dané zemi to dokázat nemůže.  (Zdroje mohu na požádání poskytnout; chci zachovat akademičnost (tedy ověřitelnost) svých tvrzení, ale tento článek by v tištěném médiu častými odkazy na zdroje ztratil na čitelnosti. Navíc nepředpokládám, že by si někdo chtěl v rámci ověřování ručně přepisovat plné URL adresy do svého prohlížeče).  Autor: Petr Bartoň

– 5 / 2010

Pomiňme, že co je „nejlepší“, nemůže určit nikdo (proto tu máme různé rankingy), a dovolme PR oddělení, aby prostě termín Eduniversalu „nejlépe (rektory) hodnocená“ zkrátilo na „nejlepší“. (Později uvidíme, že statisticky Eduniversal nenaměří ani „nejlépe hodnocenou“, nyní ale hovoříme o kvalitě překladu.) Ani sám Eduniversal tedy neprohlašuje, že jeho hodnocení měří „Best Business School“. Pouze školu, která se umístila nejvýše („1st“) v rámci jednoho (mezi zeměmi nesouměřitelného) kritéria. V roce 2009 si toto snad prof. Machková uvědomila, proto jí patří uznání za to, že ve svém tehdejším článku o ceně nikde (!) nemluví o nejlepší škole, a pouze dvakrát cituje přesné anglické znění ocenění. V roce 2010 však již opět, jak jsme viděli, mluví o „1st...“ jako o nejlepší škole. V rámci vyhlašování, které letos pro celý svět organizovala sama VŠE v prostorách NB namísto výuky na den rektorského volna, byly vždy oceněny tři školy jako „Top 3 Best Business Schools“. Toto je přeloženo jako „tři nejlepší [ekonomické univerzity]“, to by ale ocenění muselo znít třeba „Top 3 Business Schools“. Eduniversal dobře ví, proč to tak nenazývá. Přinejlepším je schopna naměřit pouze „Best Business School“ v konkrétní dané zemi, následně pak vybírá v každém regionu ty tři školy, které jsou „Top“ podle jednoho parciálního kritéria (které, jak v závěru uvidíme, měří spíše míru dominance školy ve vlastní zemi). Nemáme samozřejmě data, abychom rozhodli, jestli jsou špatné překlady prof. Machkové prostou chybou nebo cíleným záměrem. „Nepřesné“ překlady jsou častým prvkem PR světa. Jakkoli to snad lze tolerovat v soukromém sektoru, na akademické půdě, nota bene veřejně placené, nota bene té „nejlepší“, je toto vrcholně nevhodné; snaha o pravdu by měla být vodítkem každého akademického pracovníka, zvláště máli nejvyšší dosažitelný titul. Každý z nás by se samozřejmě nejraději pohyboval na nejlepší škole v rámci co největšího regionu – ne však za cenu nepravd.  Nyní se tedy podívejme na to, co a jak je schopna metoda společnosti Eduniversal opravdu naměřit. Zde se vynořuje několik zásadních problémů statistického rázu, které pan rektor, profesor statistiky, měl odhalit dříve, než v rozhovorech s médii opakuje každoročně slova o nejlepší škole v celém regionu. Podle letošních slov prof. Hindlse pro časopis Týden, „[t]oto ocenení [sic] určitě není náhoda“. Stejně jako je (doufejme) jen náhoda, že tiskařský šotek zdůraznil zrovna „není“ v „ocenení“, tato sekce ukáže, že i samotný výsledek VŠE může být výsledkem náhody – vzhledem k použitým metodám výpočtu. Celý ranking Eduniversalu má dvě relativně nezávislé části. Nejdříve komise expertů určí na základě ne zcela průhledných

economix

vox po(pa)puli

28

fotovoltaika

Solární investice – čas sundat si růžové brýle Období solárního boomu se blíží ke svému konci. Přispěla k tomu hlavně novela zákona, která již prošla Senátem a čeká na podpis prezidenta. Snad nikomu nemohl v poslední době ujít zvýšený rozruch kolem investic do solární energie. Demonstrace, debaty politiků a odborníků na solární energii a ostré názory a kritiky obou stran, jak politiků, tak soukromých investorů. U zrodu této situace stojí novela zákona, kterou minulý měsíc po Poslanecké sněmovně PČR schválil i Senát PČR. Pro návrh zvedlo ruku všech 70 přítomných senátorů, a pokud ji podepíše i prezident, vejde v platnost od příštího roku. Novela má za úkol zamezit boomu solárních elektráren a zmírnit růst cen elektřiny. Situace je opravdu vážná. Podle slov ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka by nepřijetí novely mělo závažné důsledky. Došlo by ke zdražení elektřiny pro domácnosti až o pětinu, pro firmy dokonce o 23 procent. Pokud by novela nevstoupila v platnost, mělo by to dopad i na tuzemský průmysl a konkurenceschopnost podniků. Přijetím zákona tedy stát jednak ušetří nemalé finanční prostředky, které vynakládá na podporu solárních elektráren, jednak vydělá na samotném provozu. Novela počítá s několika

opatřeními: zavedením srážkové daně ve výši 26 % na příjmy z prodeje solární energie, darovací daně z emisních povolenek ve výši 32 %, vyššími poplatky za zábor orné půdy pro výstavby elektráren, zrušením daňových prázdnin a koncem podpory jiných než střešních elektráren. První návrh vyvolal vlnu odporu, a tak došlo ještě k několika technickým úpravám s ohledem na investory a funkčnost celého systému. povinnost platit 26% daň bude jen po dobu tří let, což je omezení ve prospěch investorů, aby měli větší prostor pro vyjednávání o podmínkách úvěru a jeho splácení s bankami. Navíc tuto daň budou platit pouze velké elektrárny připojené do sítě od počátku roku 2009

a s instalovaným výkonem vyšším než 30 kilowattů. Podle odhadů by tato novela měla státu přinést kolem 4,2 miliardy korun ročně na srážkové dani a její přijetí rovněž zabrání vzniku dalších elektráren o výkonu zhruba 700 megawattů, čímž stát ušetří na podpoře dalších 7,8 miliardy korun. V době zavedení podpory energie z obnovitelných zdrojů se počítalo s návratností investice 15 let. Podle tohoto propočtu stát také nastavil výkupní ceny energie. Problém však nastal v roce 2008, kdy došlo ke zlevňování fotovoltaických technologií, což zkrátilo dobu návratnosti na polovinu a solární boom mohl začít. Investoři šli do projektů i s minimem vlastního kapitálu a s vysoce úročenými

půjčkami od bank. Jen v letošním roce se do sítě připojilo 6500 elektráren z celkových 10 670, a to se do konce roku mají připojit ještě ty největší projekty. Celkový instalovaný výkon tak činí 818 megawattů. Investory samozřejmě velmi láká příležitost vydělat 12 korun za jednu kilowatthodinu. V současné situaci se ale investorům nelíbí, že by se garantovaná výkupní cena měla snížit až na polovinu, a hlavně zdanění jejich příjmů srážkovou daní. To by podle mnoha menších investorů mohlo vést k problémům se splácením úvěrů bankám až po úplný bankrot firem. A pokud podnik ustojí situaci finančně, dojde minimálně k prodloužení doby návratnosti investice. Například odhadovaný zisk největší solární elektrárny v zemi se snížil z původních 1,9 miliardy na současných 300 milionů korun. Jádrem současných problémů je několik skutečností. Zaprvé vydání Zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a zadruhé zdvojnásobení výkupní ceny elektřiny z fotovoltaických elektráren v letech 2006–2007. Odsouhlasení neadekvátní podpory společně s dalšími okolnostmi má neblahý vliv na nynější situaci a musí se řešit od základu, ne pouze přechodnými opatřeními, která budou zodpovědnost a důsledky přesouvat jen o krok do budoucna. Autor: Martin Konečný

economix

– 5 / 2010

Ekonomické dopady výstavby fotovoltaických elektráren V úterý 15. září 2010 se uskutečnila v konferenční síni v prostorách Liberálního institutu tisková konference na aktuální téma Ekonomické dopady výstavby fotovoltaických a větrných elektráren v ČR. Na tiskové konferenci byl prezentován výsledek vědeckovýzkumné činnosti pracovníků Národohospodářské fakulty VŠE

– ředitele Laboratoře experimentální ekonomie (LEE) Ing. Mgr. Miroslava Zajíčka, člena vědecké rady fakulty a člena katedry hospodářské a sociální politiky Ing. Karla Zemana a děkana fakulty doc. Miroslava Ševčíka. Výzkum je prezentován v publikaci, kterou autoři vydali pod záštitou fakulty. Autoři vypracovali podrobnou studii ekonomických dopadů výstavby fotovoltaických a větrných elektráren v ČR a uvádějí i historický přehled vzniku regulačních schémat podpory obnovitelných zdrojů v Evropě i v USA. Na základě svého

výzkumu dospěli k závěru, že výstavba a provozování fotovoltaických a větrných elektráren v ČR vyvolají do roku 2030 náklady ve výši asi 700 miliard korun, a to ve čtyřech oblastech – přímé náklady výkupu, náklady vyvolaných investic do distribučních a přenosových sítí, náklady na nákup regulační energie a náklady na pořízení podpůrných služeb. Publikaci je možné získat na děkanátu NF VŠE, na katedře ekonomie nebo v LEE. Zcela neregulovaná cena publikace činí 200 Kč. Autor: Tereza Syrová

29

fotovoltaika

Miroslav Zajíček: Problém státních podpor fotovoltaických elektráren je prakticky neřešitelný Miroslav Zajíček z katedry ekonomie Národohospodářské fakulty VŠE považuje problém státních podpor fotovoltaických elektráren za prakticky neřešitelný. Možné východisko vidí alespoň v zamezení růstu celospolečenských nákladů na zelenou politiku v budoucnosti. Nejlepším krokem by podle ředitele Laboratoře experimentální ekonomie (LEE) bylo kompletní zrušení státních podpor, zároveň však dodává, že jde o politicky neprůchodný krok.

Považujete současnou novelu zákona o omezení státní podpory a srážkové dani za přínosnou? A v čem vidíte její hlavní klady a zápory? Srážková daň je možností, jak opravdu snížit náklady – de facto sníží výkupní cenu o 26 %, tedy na necelých 9 Kč/ MWh v roce 2011, pro projekty spuštěné v roce 2010. Ovšem některá ustanovení týkající se této daně nechápu. Zaprvé, proč byla zvolena jednotná sazba pro roky 2009 a 2010? Investiční náklady i návratnosti fotovoltaických projektů byly v těchto letech značně rozdílné. Pro investory roku 2009 se značně zvyšuje šance uspět v arbitrážích. Stejně tak nechápu, proč je tato daň stanovena pouze na tři roky!? Výkupní ceny a jejich vývoj je stanoven tak, že každý rok výkupní ceny rostou alespoň o dvě procenta, tedy i daní snížená cena každý rok poroste, ale co se stane za tři roky? Opět budou platit původní

Jaký bude stav v oblasti solárních elektráren do konce roku 2010? Do konce roku bude v ČR existovat asi 1600 MWp (megawatt peak – udává maximální výkon článku nebo panelu při testovacích podmínkách, pozn. red.) fotovoltaických elektráren. Ty už tu budou a povinné výkupy a náklady vyvolané jejich vlivem na soustavu už nezměníme – maximálně je mírně snížíme formou srážkových daní. Pokud by stávající zdroje nedosáhly na ze zákona slíbenou patnáctiletou návratnost, pak vždy hrozí s velkou pravděpodobností úspěšné arbitráže proti ČR. Je to ukázka politiky, kterou lze bez problémů a uzardění nazvat okrádáním lidí ve prospěch velmi úzké zájmové skupiny, která samozřejmě využije pro ochranu svých příjmů všechny možnosti, které jí právní řád dává.

Jaký bude další vývoj solárních projektů a investic do nich? V souvislosti s již přijatou malou novelou o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie lze očekávat, že vývoj regulovaných cen v následujících letech bude odpovídat vývoji nákladové ceny elektřiny vyrobené ve fotovoltaických elektrárnách. Můžeme tedy předpokládat až fanatické úsilí o dokončení rozestavěných projektů ještě v roce 2010 tak, aby bylo možné využít maximálně velmi vysoké výkupní ceny platné pro projekty zprovozněné do 31. 12. 2010. Avšak jistá reálná návratnost v délce dvaceti let sice bude znamenat pokles investiční aktivity oproti současnému „šílenství“, ale stále to bude znamenat, že výstavba FVE bude projektem s jistou návratností a minimálním rizikem. Vždy se najdou investoři, kteří zainvestují dlouhodobě a vymění malý výnos za jistotu. Proto nelze se zastavením investiční aktivity počítat ani po roce 2010, nicméně lze počítat s jejím podstatným omezením oproti dnešku. Je správné dál podporovat solární energii nebo by se mělo dát přednost jiným zdrojům energie? Je bezesmyslné podporovat uměle jakékoli zdroje, které se nemohou na trhu uživit samy vlastní ekonomickou efektivností, a to bez ohledu na to, jaký ideologický nátěr použijeme. Pokud ovšem nějaké podpory existovat musí (například kvůli mezinárodním závazkům), pak vždy preferuji alespoň nějaká kvazitržní řešení. Třeba různé systémy obchodování s povolenkami (a nemusí to být zrovna nutně povolenky na emise CO2).  Autor: Martin Konečný

– 5 / 2010

Kde je podle vašeho názoru třeba hledat příčiny současné solární krize? V rozvoji fotovoltaických elektráren na našem území, které je pro jejich provozování nepříliš vhodné, sehrál klíčovou roli souběh tří legislativních opatření: přijetí Energetického zákona č. 458/2000 Sb., přijetí Zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a následné stanovení pevných výkupních cen ze strany Energetického regulačního úřadu pro rok 2006, které činily více než dvojnásobek hodnoty pro povinné výkupy elektřiny z fotovoltaiky o rok dříve a asi dvanáctinásobek tržní ceny elektřiny.

a příslušně zvýšené výkupní ceny. Jsou totiž garantovány spolu se svým růstem na dvacet let. Dále nechápu, proč jde o srážkovou daň pouze na elektrárny větší než 30 kW? Menší elektrárny nevadí? Vždyť spotřebitele zatěžují ze své výroby naprosto stejně jako ty velké, jen po menších částech... Pokud jde o darovací daň z emisních povolenek a odebrání povolenek, které měly být rozdělovány zdarma v letech 2013 až 2020, tak aniž bych trpěl láskou k těm, kteří tyto povolenky měli dostat, tak jde jen o opatření, které pouze sebere peníze jedné skupině firem a dá je jiné. Pokud stát chtěl tyto peníze firmám sebrat, tak je mohl využít nějak lépe než pro výplatu solárníkům. Vyšší poplatky za zábor orné půdy působí do budoucna a velký vliv mít nebudou. Ani na výši nákladů, ani na rozvoj fotovoltaiky. Stejně tak zrušení daňových prázdnin a změna odepisování investic.

economix

O pozitivech i záporech novely zákona o omezení státní podpory a zavedení srážkové daně, o vrcholícím solárním „šílenství“, i o nesmyslnosti umělého upřednostňování tržně neefektivních výrob se dočtete v následujícím rozhovoru.

Co by se mělo do budoucna změnit, aby se situace kolem solární energie vyřešila? V rozsahu problému, který vznikne do konce roku 2010, jde o problém prakticky nevyřešitelný. Jakékoli snahy snížit dopad ve skutečnosti znamenají, že se hledají zdroje někde jinde – to ale není skutečné snížení nákladů této politiky. Co by ovšem bylo možné udělat, je alespoň zabránit růstu nákladů do budoucna. Nejlépe kompletním zrušením podpor – to je ale politicky asi neprůchodné. Všichni se bohužel musíme připravit na to, že na zelenou ideologii ještě budeme desítky miliard doplácet.

30

f o t orvuobl traiikk a

František Janouch: Nepředpokládám, že by se fotovoltaika stala energetikou velkých výkonů Na názor ohledně výroby energie ze slunečních paprsků jsme se zeptali i Františka Janoucha, jaderného fyzika, vysokoškolského pedagoga, spisovatele, publicisty a zakladatele a předsedy správní rady Nadace Charty 77. Podle jeho slov lze v budoucnosti očekávat mírný růst podílů fotovoltaiky na celkové produkci energie. Janouch však nepředpokládá, že by se stala takzvanou energetikou velkých výkonů. Sporně hodnotí i „zelenost“ solárních panelů.

economix

– 5 / 2010

 Je

podle vás boom solární energie pouhým trendem? Nevím, jaký smysl vkládáte ve slovo „trend“. Solární energie přirozeně bude jedním ze zdrojů energie. Vlastně je již dnes. V jižních zemích, například v Izraeli, je sluneční záření již desítky let využíváno pro předehřívání vody v domácnostech, v posledním desetiletí i jako malé „elektrárničky“, snižující účty za elektřinu. Používání velkých solárních panelů v našich zeměpisných šířkách, či dokonce ve Skandinávii nebo Kanadě však považuji za velice problematické. Slunce je totiž „antifázováno“ s potřebou, která je totiž největší ve večerních či nočních hodinách a v zimě, kdy je sluneční záření nejmenší. Za problematické považuji také používání solárních fotovoltaických panelů na velkých prostorách zemědělské půdy.  Myslíte si, že bude využití solární energie v budoucnu klesat nebo stoupat?

Je nesporné, že globální spotřeba elektřiny bude růst. Myslím, že podíl fotovoltaiky bude mírně růst, ale asi se nestane takzvanou energetikou velkých výkonů. Avšak dokážu si představit i scénáře znějící dnes jako science fiction: třeba pokrytí ohromných ploch pouští na Sahaře fotovoltaickými panely s použitím vyrobené energie třeba k odsolování mořské vody či k výrobě vodíku, který by mohl být s použitím již dnes známých technologií převážen na sever a používán k pohonu motorových vozidel na vodík. Nebo scénář umístění ohromných panelů do vesmíru a přenos energie na Zemi. Na tom se dnes intenzivně pracuje třeba v Japonsku, vysoce technologicky rozvinuté zemi a velice chudé na energetické suroviny.  Je solární energie skutečně tak ekologická, jak se tvrdí? Podle toho, jak se bude provozovat. Při výrobě solárních panelů, obsahujících řadu těžkých kovů, je přirozeně řada technologických procesů, které nejsou příliš zelené. Kromě toho velké solární farmy ochuzují přírodu o stromy, tedy plíce naší planety. Záleží na tom, jak se bude solární energetika globálně provozovat.  Je správný argument solárníků, kteří říkají, že v dohledné době bude možné energii skladovat? Nevím. Problém skladování solární energie je fakticky řešitelný například rozkládáním vody na vodík a kyslík – a vodík je ekologicky čistým zdrojem energie. Jde spíše o finanční rozvahu – jak drahá bude tato energie. Z hlediska hospodárnosti je na tom stále nejlépe jaderná energie. Rentabilita švédských jaderných elektráren byla vypočtena na dvacet let, dnes je to třicet až čtyřicet let. Autor: Martin Konečný

Sloupek Tomáše Vorla jr. Můj nejbližší přítel se nedávno oženil. Věc docela běžná, nakonec u nás se lidé žení i třikrát čtyřikrát za život. Není to nic těžkého, stačí si najít vhodného partnera, vyřídit pár formalit a pak jen věřit, že to vyjde. Vlastně oprava. Není to nic těžkého, pokud máte pas nebo občanku, ve kterých jsou napsána dvě magická písmenka: EU. Můj přítel se narodil ve Vietnamu. Do Čech se přestěhoval, když mu bylo pět let, a dalších deset musel čekat na to, až dostane české občanství. A věřte tomu, že občanství české má oproti tomu s rudou hvězdou hromadu výhod. Totiž přítelova manželka má pas vietnamský. A tady nastává potíž. Je s pochopením, že každá země uplatňuje svou vlastní politiku vůči cizincům a patří to k jejímu svrchovanému právu. V případě Česka ale dochází k jevu, který si jistě za rámeček dávat nebude. Nová úprava cizineckého zákona značně protahuje řízení o pobytu cizích státních příslušníků na území Česka a neúměrně ztěžuje administrativu s ním spojenou. Navíc se v rámci škrtů v resortu ministerstva vnitra snížil počet úředníků, kteří se touto agendou zabývají. Tedy jednoduchým propočtem zjistíme, co se na cizinecké policii nyní děje. Víc administrativy plus méně úředníků na její vyřízení rovná se enormní nárůst neobsloužených žadatelů, kteří musí o to déle čekat na vyřešení své (většinou svízelné) životní situace. A příčinou toho, že se ona životní situace stává svízelnou, je dlouhodobě nesprávně nastavený proces sám. Média čas od času uveřejní reportáž o podmínkách, které musí snášet cizinci z takzvaných třetích zemí, když žádají například o dlouhodobý pobyt. Pokaždé je situace stejná: nekonečné fronty před úřady, kde žadatelé čekají celou noc, jen aby získali pořadové číslo. Mafie, která za pečlivého dozoru samotných úředníků prodává ona pořadová čísla zoufalým žadatelům. Nebo úředníci, kteří často ani neovládají žádný cizí jazyk. Pro ilustraci: nezisková Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) pořádá jednou do měsíce akci, při níž rozdává čaj a kávu těm, kteří čekají ve zmíněné frontě. Lidé jsou po mnoha hodinách čekání vysílení a jistě by horký nápoj uvítali. Oni ho ale odmítají. Proč? Jistěže ne z nevděku. Oni celou noc nepijí proto, aby nemuseli odejít na toaletu a ztratit tak své místo ve frontě. V moderním a vyspělém státě, jakým Česká republika bezesporu je, by se toto stávat nemělo. Reakce ze strany úřadů pak vypadá pokaždé stejně. Slíbí, že se to v nejbližší možné době změní k lepšímu, že se naberou noví úředníci a že se budou moci potřebné dokumenty posílat elektronicky apod. Poslední novela zákona ale zapříčinila pravý opak. Zaprvé znemožnila vyřizování zasílání dokumentů poštou a znemožňuje vyřízení pomocí zmocněnce nebo advokáta, dále vyžaduje osobní přítomnost žadatele hned při třech povinných slyšeních či převádí povinnosti z cizinecké policie na úřady ministerstva vnitra bez příslušných příprav. To vše vede k již zmíněnému chaosu. Říká se, že úroveň státu se pozná podle toho, jak se stará o své nemocné a staré. Já říkám: úroveň země se pozná i podle toho, jak se stará o cizince, kteří v ní chtějí žít. Nebuďme proto vůči těmto věcem lhostejní jen proto, že se nás to osobně nedotýká. Česká republika cizince potřebuje. A nikde není psáno, že se třeba z vaší letní lásky ve Vietnamu nevyklube vztah na celý život. Nadávat pak po hodinách strávených ve frontě na víza by mohlo být pozdě.  Autor: Tomáš Vorel jr.

31

zpravodajství

Diskusní fórum Liberálního institutu: bytová politika i marihuana

Druhý diskutující Milan Taraba připomněl, že na vládní úrovni vznikla první Koncepce bytové politiky již v roce 1999 a na ni navázala aktuální Koncepce přijatá usnesením č. 292 v roce 2005. V jejím souladu začaly obce a městské části privatizovat svůj bytový fond. Problémem je, že v mnoha případech byly bytové jednotky prodány pod cenou, někdy i pouze za symbolický obnos. V obecném pohledu Taraba zdůraznil a vyzdvihl situaci v družstevním bydlení, kde od pádu bývalého režimu de facto nevznikl s cenou bydlení žádný problém. Miroslav Zajíček na úvod svého bloku vyslovil názor, že ačkoliv k 31. 12. 2010 pozbude platnosti zákon o jedno-

stranném zvyšování nájemného z bytu (zákon č. 107/2006 Sb.) a trh by tak měl být konečně deregulován, s nájemními vztahy se vůbec nic nestane. Majitelé bytů totiž samo sebou navrhnou navýšení ceny nájemného a nájemníci ho samozřejmě odmítnou. Tyto spory budou poté řešeny soudními instancemi a budou trvat několik let. Do té doby setrvá status quo. Zajíček poté graficky znázornil výhodu trhu s neregulovanými nájmy – v „neregulované“ Filadelfii je podle jeho údajů více cenově dostupných bytů než v „regulovaném“ New Yorku. Pozdě dorazivší Klára Veselá Samková omluvila své meškání účastí na sedmihodinové domovní prohlídce bytu v domě, který spravuje pro svého klienta. Vyprávěla, že se zjistilo, že nájemník v bytě několik měsíců pěstoval marihuanu a ona byla nucena pomáhat příslušníkům Policie ČR s likvidací nalezených konopných produktů (hutnými balíky marihuany byl prý vyskládán i komín). Tato s tématem diskusního fóra zdánlivě nesouvisející příhoda ale významně přispěla do rozpravy o bytové politice – Veselá Samková totiž zdůraznila, že za současné legislativy neexistuje způsob, jak takto neukázněného nájemníka, který svou činností byt značně znehodnotil, okamžitě vystěhovat. Ukončení nájemní smlouvy s sebou

totiž nese tříměsíční výpovědní lhůtu, po níž se nájemník může obrátit k soudu s tím, že se nachází v sociálně problematické situaci a nemůže přijít o střechu nad hlavou. Následný spor se tak může protáhnout na několik dalších měsíců, ne-li let. V následné diskusi mezi řečníky a diváky (ovšem bohatě také mezi řečníky samými) byly vysloveny názory k problému, co s osobami v důchodovém věku, které z důvodu deregulace nájmů nebudou s to ve stávajících bytech zůstat. Miroslav Zajíček v této souvislosti připomněl, že zákon o rodině jasně definuje nejen vyživovací povinnost rodičů k dětem, ale i dětí k rodičům – o staré osoby, na které deregulace dopadne, by se proto měli postarat jejich potomci. Dále padl názor, že o deregulaci se vědělo již od vzniku samostatné České republiky, a lidé (takzvaní dnešní senioři, jimž bylo tehdy okolo 50 let) tedy měli dostatek času na to, aby se na budoucí stav věcí stihli připravit. Zda od 1. ledna 2011 začne hromadné stěhování typu „Kulový blesk“ nebo zda nastane období bezpočtu vleklých soudních sporů mezi vlastníky bytů a nájemníky, ukáže až sama realita.  Autor: Stanislav Janeček Foto: Peter Čulák

– 5 / 2010

Jako první dostala slovo Eva Helclová a začala číselnými údaji: Česká republika je s počtem 427 bytů na tisíc obyvatel v průměru Evropské unie a obecně zde neexistuje nedostatek bytů. Přesto, jak poznamenala, MMR trápí nízká dostupnost bytů pro sociálně slabé a sociálně vyloučené obyvatelstvo. Nevyhovující je rovněž kvalita stávajícího bydlení ze-

jména ve starších panelových domech. Jako úřednice z MMR přiznala, že regulace nájemného způsobuje rigiditu na trhu s bydlením. S novelou občanského zákoníku bude nově docházet ke sjednávání nájemného mezi vlastníkem bytu a nájemníkem dohodou, čímž skončí éra regulovaných nájmů. V České republice je celkem 920 tisíc nájemních bytů, z nichž je 670 tisíc s regulovaným nájemným. Změna zákona by se podle výpočtu ministerstva měla dotknout 470 tisíc bytů, což při úvaze dvou osob na byt znamená přes 900 tisíc osob, které nová legislativa zasáhne.

economix

Ve středu 3. listopadu 2010 se v obvyklý čas 17.00 v Konferenčním sále Liberálního institutu ve Spálené ulici v Praze 1 uskutečnilo další z řady diskusních fór pořádaných Liberálním institutem. Tématem setkání byla bytová politika, tedy problematika právě vrcholící deregulace cen nájemního bydlení. Jako hlavní řečníci vystoupili ředitelka odboru bytové politiky Ministerstva pro místní rozvoj ČR Eva Helclová, předseda Sdružení nájemníků ČR Milan Taraba, ředitel Laboratoře experimentální ekonomie a člen akademického sboru NF VŠE Miroslav Zajíček a advokátka, občanská aktivistka a bývalá politička Klára Veselá Samková. Diskusi moderoval Miroslav Ševčík, děkan Národohospodářské fakulty VŠE a ředitel Liberálního institutu.

32 Ing. Pavel Švagr, CSc. vystudoval VŠE, v letech 1998–2000 byl poradcem ministra pro místní rozvoj, poté působil do roku 2007 ve funkci ředitele Státního fondu dopravní infrastruktury. Dnes ho zaměstnávají České dráhy, a to na pozici náměstka generálního ředitele pro personální záležitosti. Když jsme s ním přišli udělat rozhovor, právě ukončoval další z jednání s odbory o podobě kolektivní smlouvy na rok 2011.

economix

– 5 / 2010

 Když jsem studoval váš pro-

fil, byl jsem překvapen šíří vašeho záběru – na VŠE jste učil Provozní management, spolupracujete s ČVUT, jste expert na dopravní infrastrukturu a dělal jste ředitele Státního fondu dopravní infrastruktury a ještě blogujete na ihned.cz. Jak se to dá všechno stihnout? Všechno to šlo v nějakém sledu. Vystudoval jsem Fakultu podnikohospodářskou na VŠE a zůstal jsem na škole jako asistent. Měl jsem to štěstí, že vedoucím katedry drobného podnikání byl tehdy prof. Císař, který se pak stal ministrem pro místní rozvoj. Jednoho letního dne mi zavolal a řekl, že nastupuje na ministerstvo pro místní rozvoj a potřebuje hlavního poradce. A já jsem do toho šel. Takže dokud byl prof. Císař ministrem, dělal jsem jeho poradce. V roce 2000 jsme na ministerstvu skončili a v tom roce také vznikl Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI). Jeho cílem bylo místo státu financovat dopravní infrastrukturu. A protože na ministerstvu jsem hodně řešil problematiku územních plánů a plánování dopravní infrastruktury, přihlásil jsem se do výběrového řízení a k mému velkému překvapení jsem byl vybrán. Měl jsem to životní štěstí být u vzniku zcela nového státního úřadu, který mimochodem profinancovával kolem 60 miliard korun ročně. Musela se nastavit pravidla hry, což bylo mimořádně zajímavé. Až budu mít čas, napíšu paměti, jak to všechno bylo.  Hodily se vám v té době znalosti z působení na VŠE?

rozhovor

Pavel Švagr z Českých drah: Práce v ČD je dobrá záruka kariérního růstu, stability a příjmu Naprosto ano, v začátcích fondu jsem velmi ocenil svoji akademickou zkušenost. Učil jsem řízení výroby, manažerské praktiky a založení a vznik malého a středního podniku. A založení SFDI byla procesně velmi podobná záležitost.  Jak se stane ředitel Státního fondu dopravní infrastruktury náměstkem generálního ředitele pro personální záležitosti Českých drah? V roce 2007 jsem byl ministrem dopravy Alešem Řebíčkem z fondu odvolán a nastoupil jsem jako ekonomický náměstek na Správu železniční dopravní cesty, kde jsem byl do října 2008. Tou dobou lidé z ČD přecházeli do SŽDC a já dostal nabídku na poradce ekonomického náměstka na ČD, a.s. A jak jsem se stal personálním náměstkem? To je souhra náhod. V květnu loňského roku, ze dne

na den, můj předchůdce funkci personálního náměstka opustil, a to i s týmem svých nejbližších spolupracovníků. A personální úsek v Českých drahách, kde bylo 29 000 zaměstnanců, nemohl zůstat dlouho neobsazený. Generální ředitel Žaluda byl tak postaven před velmi rychlé rozhodnutí a bylo potřeba obsadit tu funkci rychle člověkem, který byl po ruce a skýtal záruku, že manažerské výzvy tohoto úseku zvládne. A tak jsem generálním ředitelem hozenou rukavici zdvihl a stal se jeho personálním náměstkem.  Personálně řídit České dráhy musí být dost velký oříšek. Zlí jazykové tvrdí, že jsou to právě požadavky zaměstnanců a různých odborových organizací, co brání efektivitě ČD. Je to tak? Já myslím, že ne. Železniční odbory určitě patří k těm

nejsilnějších odborovým svazům v ČR, ale já na rovinu říkám, že jsou férovým a seriózním partnerem. Jejich cílem je pochopitelně zajistit co nejlepší podmínky pro zaměstnance, ale to už je podstata odborů. Spolupráce managementu a odborů není v tuto chvíli špatná. Samozřejmě jsou chvíle, kdy by si každý management přál, aby odbory ve firmě neměl. Ale oni existují všude na západě, management se tam s nimi naučil žít a my musíme taky umět s odboráři vyjednávat a přesvědčovat je o cílech managementu. Rozhodně bych neříkal, že odbory život na železnici brzdí.  Médii čas od času proběhne zpráva, že ČD budou zeštíhlovat, že se bude propouštět... Jak aktuální je to teď? Tento proces je permanentní. Před rokem 2000 tu bylo něco přes sto tisíc zaměstnanců, dnes mají ČD nějakých 26 900 zaměstnanců. V průběhu letošního roku odešlo z Českých drah přes tisíc lidí. A jestli firma umí bez nějakých závažných otřesů, bez skandalizace a bez dramatických projevů ze strany odborářských partnerů propustit tisíc lidí, tak to svědčí o tom, že je tu jistá elementární shoda v tom, že ČD potřebují zeštíhlit a zefektivnit. Takže snižování počtu zaměstnanců bude v nějaké míře pokračovat, ale nesmí to být jednorázové nekoncepční rozhodnutí.  Když se podíváte na zadní stranu Economixu, je tam napsáno ČD – firma otevřená mladým... ...ano, a k tomu jednu perličku. Nevím, jestli víte, že všichni tito mladí, kteří tam jsou vyfocení, v ČD skutečně pracují. Pokud mi nevěříte, tak, jak říká jedna reklama, důkaz místo slibů – minimálně jeden z nich pracuje tady na generálním ředitelství o několik kanceláří vedle, můžeme mu zavolat a jistě bude ochoten přijít (smích).  Tak to jsem netušil. Jak jsou ČD v současnosti otevřené mladým absolventům VŠE? Profil studenta VŠE se ČD obecně hodí. Samozřejmě záleží, do jaké pozice nastoupí. Na úseku obchodu a marketingu, ekonomickém, personálním je

33

r o z h o v o r, s o u t ě ž jeho vzdělání dostatečné. Také jeho obecný manažerský rámec pro absolventa je vyhovující, ačkoli detailní znalosti se již musí naučit praxí. Prostě praxe vás dotvoří.  Na jaké hlavní pozice tedy očekáváte, že se budou hlásit absolventi VŠE? Těch pozic je hodně. Začněme od generálního ředitelství. To má například mzdovou účtárnu, finanční účtárnu, controlling, interní audit, plánování, projektovou kancelář, personální servis, marketingové oddělení. A tyto profese jsou ekonomům z VŠE blízké. A pak samozřejmě potřebujeme střední management na nižších provozních funkcích. A nakonec generální ředitel i náměstci musí být také vysokoškolsky vzdělaní – a proč ne ekonomicky? (smích)  Vidíte v souvislosti s touto kampaní zaměřenou na mladé proaktivnější přístup studentů k práci u Českých drah? Ano, vidíme. Ono to má dva momenty. Obraz ČD v očích veřejnosti se v pozitivním směru mění, navíc tu existují rodiny, kde je jistou tradicí pracovat u dráhy. Konkurence u ekonomů je čím dál tím větší, takže absolventi se zkouší uplatňovat v širším spektru podniků, než dříve. Konec konců, ona práce v ČD je dobrá záruka kariérního růstu, profesní stability a rozumného finančního příjmu. Navíc spousta absolventů VŠE nechce zůstat

v Praze, chtějí se vrátit do regionů a tam se práce hledá daleko komplikovaněji. Takže proč se neobrátit na ČD?  To vypadá, že jste zlatý důl pro absolventy. Jaká je vůbec věková struktura zaměstnanců ČD? Máme zhruba 1800 lidí do třiceti let. Na druhou stranu máme ale hodně lidí, kteří jsou těsně před důchodovým věkem. Takže v tuhle chvíli ta věková struktura není dobrá. Třeba u strojvůdců je průměr někde pod hranicí padesáti let. A vzhledem k tomu, jak fyzicky i psychicky náročná pozice to je, bychom chtěli, aby jejich věková struktura byla lepší. V kategorii nad 55 let máme skoro 20 % lidí. Takže máme opravdu hodně co dělat, prostor pro mladé lidi tu je. Tomuto problému se seriózně věnujeme a usilujeme o zlepšení stavu.  Četl jsem, že se snažíte získávat budoucí zaměstnance

už na škole. A to hlavně formou stipendijního programu ČéDéS. Ano, to je stipendijní program pro středoškoláky. Máme 12 partnerských škol ČD, které se zabývají dopravou. My s nimi spolupracujeme a mezi jejich žáky vybíráme účastníky tohoto stipendijního programu. Takový stipendista se zaváže, že po dokončení studia, ať už hned po střední škole, nebo až po vysoké škole, nastoupí k ČD. V tuhle chvíli je tam zařazeno 216 studentů. Řekněte, která firma dnes nabídne studentovi stipendium, které mu ještě garantuje pracovní pozici minimálně na pět let po škole? A my ho ještě během studia platíme. A opět cílem je motivace k práci na dráze, a to v pozicích, které nás zajímají – zejména již zmiňovaní strojvůdci.  Je možné, aby do tohoto programu nastoupil i student vysoké školy?

My jsme tento program primárně cílili na středoškoláky. Ale interně vedeme diskusi i o stipendijním programu pro vybrané vysokoškoláky. Trochu narážíme na bariéru, že stále snižujeme počet zaměstnanců v administrativě. Takže otevřít stipendijní program pro vysokoškoláky je otázka na delší dobu.  Takže stipendia pro vysokoškoláky nebudou, chápu to dobře? Ale budou. Podívejte se, já si dokážu představit, že si vytipujeme studenta, nabídneme mu stipendium třeba pouze na magisterské studium, měl by tu částečný úvazek, psal by u nás diplomovou práci a pak by nastoupil na pozici, která by byla dopředu definovaná. Zabýváme se tím a v nějakém horizontu bychom takový program rádi vypsali.  Jak je dlouhý ten horizont? Nejbližší možný začátek je od příštího roku. Ale není to jednoduché, je třeba vyřešit spoustu otázek. Vedeme teď pragmatické diskuse s vysokými školami a pracujeme na detailech. Ale dokážu si to představit.  Poslední otázka: jak se vám líbí nově rekonstruované pražské hlavní nádraží? Samozřejmě tu vždy bude otázka, jestli to nešlo udělat dřív. Ale líbí se mi, a moc.  Rozhovor vedl: Štěpán Mejzlík Foto: Peter Čulák

economix

Studentské sdružení EKONOM připravilo ve spolupráci s Českými drahami (ČD) pro studenty VŠE soutěž o velmi zajímavé ceny. Tou hlavní bude placená jednoměsíční stáž studenta nebo týmu studentů v projektovém oddělení Českých drah.

Vítěz či vítězové se tak budou podílet na různých projektech ČD, které jsou součástí Transformačního programu VIZE 2012 a projektů, jejichž cílem je zefektivnění hospodaření Českých drah, ale také se budou zabývat komplexním dotačním managementem, systémovou implementací železniční interoperability a využitím evropských fondů. Pokud se studenti osvědčí, mohou očekávat kariérní růst za zajímavých podmínek. Soutěž vyhlásí předseda představenstva a generální ředitel Českých drah Ing. Petr Žaluda na Ekofóru konaném v úterý 30. listopadu 2010 v 16.30 v Likešově aule VŠE na Žižkově. Více informací o podmínkách soutěže najdete na www.economix.cz po jejím vyhlášení.  Autor: Martin Steiner

– 5 / 2010

Soutěž o stáž v Českých drahách

34

mladý a úspěšný

Rada mladého a úspěšného Jana Bureše studentům: „Dělejte, co vás baví, a dělejte to poctivě.“ Jan Bureš dokončil v roce 2003 studium na VŠE, obor Hospodářská politika. Nyní pracuje na pozici hlavního ekonoma Poštovní spořitelny. Pravidelně vystupuje v médiích a analyzuje současnou ekonomickou situaci.

economix

– 5 / 2010

Již při studiu pracoval jako analytik Českého statistického úřadu. Posléze vedl výzkumný tým v Institutu pro evropskou politiku Europeum, který se zabýval projekty zaměřenými na Evropskou měnovou unii, euro či jednotný evropský trh. Jeho kariéra pokračovala v Československé obchodní bance, kde analyzoval vývoj finančních trhů a následně se posunul do pozice hlavního ekonoma Poštovní spořitelny.

Jste hlavním ekonomem Poštovní spořitelny. Co přesně je obsahem vaší práce? Má specializace je makroanalýza evropských ekonomik, speciálně Německa, Francie a Itálie. Z hlediska trhů se zabývám devizovými trhy – konkrétně vývojem EUR/CZK, EUR/USD. Dále se věnuji české a evropské výnosové křivce. Na analýzách úzce spolupracuji s ostatními analytiky ČSOB a vzájemně se doplňujeme. Dále prezentuji výsledky analýz klientům, obchodníkům uvnitř společnosti a vyššímu managementu. Nemalým dílem mé práce je komunikace s médii. Snažíme se závěry naší práce medializovat a vystupovat ve sdělovacích prostředcích. Jak vypadá váš pracovní den? Do práce přicházím již brzy ráno mezi sedmou a osmou hodinou, abych měl nejčerstvější informace o tom, co se stalo na trzích v USA a v Asii během nočního obchodování. Následně ve spolupráci s kolegy analytiky připravíme ranní report pro lidi z banky nebo pro klienty. Do reportu

připojím svůj názor na dopad nočního obchodování na trhy. O tyto informace mají zájem hlavně dealeři a obchodníci. Dále řeším různé střednědobé analytické úkoly. Takto to pokračuje až do odpoledne. Pak se pracovní tempo zvolní a je čas na dlouhodobé úkoly či pracovní porady. Z práce odcházím většinou před pátou hodinou. Občas v pozdních odpoledních hodinách vystupuji v rozhlasu nebo v televizi. Snažím se ale nepodléhat workoholismu a dodržovat přiměřenou pracovní dobu.

Pracoval jste v ČSÚ. Jaký je přechod z veřejného do soukromého sektoru? V ČSÚ jsem pracoval necelý rok a bylo to již při studiu. Byl jsem tam spokojený jak s prací, tak s kolektivem. Hlavním rozdílem oproti práci v soukromé sféře byla asi rychlost. V ČSOB je třeba dané téma velice rychle zpracovat. Práce v ČSÚ měla

akademičtější charakter. Vytvářené analýzy byly prováděny zpětně, tudíž tam nebyl tlak ze strany klienta, který se potřebuje rychle rozhodnout, co je pro něj výhodné.

Plánujete návrat do veřejného sektoru podobně jako Vladimír Tomšík, který přešel z Komerční banky do ČNB? Já jsem na svém místě velice spokojený. Do budoucna se samozřejmě nedá nic vyloučit, ale momentálně nic takového neplánuji. Přechod pana Tomšíka do vedení ČNB je spíše prestižní záležitostí. Tomu je těžké se ubránit. Jste odborníkem na euro. Souhlasíte s guvernérem ČNB Singerem, že euro je momentálně pro Českou republiku utopie? V ČR je možné přijmout euro poměrně rychle, přestože tomu ještě brání veřejné finance. Kdyby k tomu byla politická vůle, tak by euro určitě přijmout šlo. Je však otázkou, jak moc je to pro ČR výhodné. V tomto ohledu já spíše souhlasím s vedením ČNB. Nemá smysl to dramaticky uspěchat. Jak se hospodářskou úrovní přibližujeme vyspělejším zemím Evropské měnové unie, tak se pro nás rizika spojená s přijetím eura snižují. Jsou to například rizika asymetrických šoků, rizika nepřiměřené měnové politiky atd. Česko je velice malá ekonomika silně závislá na exportu do Německa a to byl vždy silný argument pro přijetí eura. Po krizi ale spíše začínají převažovat faktory, které radí vyčkávat. Momentálně se poměrně výrazně přepisují pravidla, podle kterých má eurozóna fungovat, a není ještě vůbec jasné, jak bude budoucí trh vypadat. Velké množství kroků v eurozóně se šilo hodně horkou jehlou a nastavení nového standardu ještě není přesně definováno. Z tohoto ohledu je pro nás lepší počkat si mimo a pouze se zapojit

35

mladý a úspěšný

Na ihned.cz pravidelně přispíváte svými názory na aktuální dění. V článku reagujícím na stávkující studenty ve Francii je nabádáte k „pravicovějším postojům“. Co si myslíte o českých většinou pravicových studentech a o výroku „Kdo v mládí nevolí levici, nemá srdce“? Je pravda, že čeští studenti jsou možná příliš pravicoví. Očekával bych u nich více toho srdíčka. Na druhou stranu jsem spokojen s tím, jak mladá generace vnímá české hospodářství. Mají střízlivý pohled do jádra problému. Ve Francii takový pohled vidět není. Je to vyjádření jakéhosi vzdoru proti vládě a pravděpodobně by byli francouzští studenti ochotni takto vzdorovat vůči čemukoli. Z mého pohledu je to neadekvátní reakce na aktuální situaci. Uvažujete o kariéře v zahraničí? Zatím o ní neuvažuji. Mám v Čechách rodinu a jsme tady spokojení. Ale nebráním se zajímavým nabídkám z ciziny. Momentálně ale žádnou takovou nemám, takže tuto otázku nemusím řešit.

Co pro vás bylo nejtěžší, když jste se dostal do své funkce? Zpočátku to byl důraz na rychlost. Byl jsem z akademické půdy zvyklý vše řešit poměrně pečlivě. Když jsem nastupoval, tak byl enormní tlak na rychlé řešení. Musel jsem se dostat z pozice akademicky smýšlejícího člověka do pragmatické pozice, kdy je nutno použít nástroje, které máte zrovna po ruce, a dát tak co nejrychlejší radu. Máte čas na soukromý život? Jak jsem říkal, mám rodinu, proto se snažím chodit z práce včas. Nefunguje to tak, že bych odpracoval osm hodin a šel domů. Člověk musí být flexibilní. Ale snažím se to hlídat a zatím se mi to daří. Jsou znalosti z VŠE, které jste si odnesl, dostačující? Nevolil byste třeba jinou specializaci?

Jaký jste byl student? Ve věcech, které mě bavily, jsem byl velice pečlivý. Naopak předměty, které mě nebavily, jsem dělal na poslední chvíli. Učil jsem se večer před zkouškou s kotlem zeleného čaje a na zkoušku jsem šel opuchlý a pod stresem. Tyto mé neoblíbené předměty, jako Podnikový management a Právo, jsem pak zvládl velice těsně, například za tři. Naopak mé oblíbené předměty jsem dělal bez problémů. V ČSÚ jste pracoval již při studiu. Bylo těžké sehnat si tuto práci a je praxe při studiu vůbec důležitá? Nebylo to těžké. Se svým zaměstnavatelem jsem se seznámil na přednáškách, které na VŠE vedl. Domluvil jsem se s ním a práce byla na světě. Myslím si, že pracovat při škole je hodně důležité. Absolvent s praxí je na trhu práce vnímán úplně jinak než absolvent bez praxe. V závěrečných ročnících je práce při studiu velice důležitá. Co byste vzkázal nynějším studentům? Dělejte, co vás baví, a dělejte to poctivě.  Autor: Hana Prchlíková

– 5 / 2010

Vedl jste výzkum v Institutu pro veřejnou politiku EUROPEUM. Jaké reformy doporučujete z tohoto pohledu pro ČR? Zaprvé bych doporučil zaměřit se na strukturální deficit veřejných financí. Ale ta reforma by měla být relativně dobře promyšlená a neměla by být uspěchaná. Nemusíme narychlo pod vlivem trhu přijímat drastické úsporné balíčky jako v Portugalsku nebo ve Španělsku. V ČR je daleko větší prostor pro dýchání. Měli bychom se spíše soustředit na dlouhodobou udržitelnost změn. Rozhodně nemám na mysli krátkozraké narychlo dělané plošné škrty. Zde je velký prostor pro koncepční změny, tedy pro změnu metodiky rozdělování peněz, hodnocení efektivity prostředků atd. Státní prostředky by měly mít větší vazbu na konkrétní a měřitelné cíle. Druhým bodem je penzijní reforma. Ta by se měla vytvořit jako dlouhodobě udržitelný kompromis napříč levopravým politickým spektrem. Vedle neefektivní státní správy a penzijní časované bomby tady žádné zásadní problémy nemáme. Například trh práce funguje relativně flexibilně.

Přijde mi, že hodně znalostí z VŠE mi bylo ku prospěchu. Na druhou stranu jsem získal spoustu znalostí, které v praxi vůbec nepotřebuji. Škola mě dobře připravila na to, co dělám. Ale fakticky jsem se musel v mé specializaci sám přiučit. Znalosti jsem si doplňoval například ve výukovém programu CFA, který je orientovaný na bankovní analytiky. Základ mi však škola dala dobrý. V době, kdy já jsem studoval, bych více ocenil užší záběr na obor, kterému jsem se chtěl věnovat. Také bych se vyhnul řadě předmětů, kterými jsem musel projít jako takovým nutným zlem.

economix

do debaty nad novými rozpočtovými pravidly nebo nad tím, jak řešit situaci zemí, které se dostanou na hranu bankrotu atd. Také se během krize ukázalo, že záleží na hospodaření jednotlivých zemí a ne na tom, jestli mají nebo nemají jednotnou měnu. Z tohoto pohledu já momentálně nevnímám euro jako prioritu, která by se teď měla řešit. Na druhou stranu se neztotožňuji s euroskeptickou rétorikou. Myslím si, že projekt eura byl až do této chvíle úspěšný, ale z pohledu Česka je teď výhodnější počkat.

36 Verena Breitbachová (24) přišla studovat na VŠE na dva roky magisterský program CEMS. Pochází z Německa, z města Trier (Trevír). Školu považuje za výzvu a nevidí příliš mnoho rozdílů mezi studiem na VŠE a německých vysokých školách. Před příchodem neměla přehnaná očekávání, ovšem Praha ji okouzlila a tvrdí, že nuda jí zde rozhodně nehrozí.

Zahraniční studentka Verena Breitbachová považuje studium na VŠE za výzvu

– 5 / 2010

 Přijela

economix

jsi studovat do Prahy standardní dvouletý magisterský program. Proč sis vybrala právě Českou republiku a Prahu? Studuji mezinárodní management (CEMS, pozn. red.). V oboru jsem získala i bakalářský titul. Věřím, že díky studiu v zahraničí mohu získat skutečně „mezinárodní“ zkušenost. Vždy mě bavilo cestování a studium magisterského programu mi připadalo jako skvělá příležitost zkombinovat obě tyto věci. Navíc východní Evropu a Českou republiku považuji za velice zajímavý a fascinující region, nikdy předtím jsem s ním nepřišla do kontaktu. Ovšem hlavním důvodem byla možnost studovat zde prestižní magisterský program CEMS a příležitost navázat tak na mé předcházející bakalářské studium a rozšířit si znalosti. Takže zejména z tohoto důvodu studuji teď na VŠE.  Jaké byly tvoje první dojmy po příchodu do Prahy? Praha je úžasné město, zamilovala jsem si ji. Nikdy předtím jsem zde nebyla a musím přiznat, že moje očekávání nebyla příliš velká. Ovšem k mému překvapení je tady nádherně, moc se mi tu líbí. Také musím říct, že jsem spokojená se školou. Je pro mě výzvou.  A co české jídlo? Dáš si knedlíky? Ano, moc mi chutnají. Od německých knedlíků se liší svým tvarem. Na začátku jsem si zvykala na jejich „plochou“ formu (v Německu jsou knedlíky kulaté). Ale teď na ně nedám dopustit. Pocházím z německé vinařské oblasti, ale musím říct, že na pivo jsem si zvykla velmi rychle.  Co ti tady chybí z domova? Asi možnosti pro nakupování.

zahraniční studentka na VŠE

Oblečení je tady mnohem dražší, takže nákupy mě tady až tak nebaví. Kromě toho mi skutečně nechybí nic. Německo není daleko, takže můžu jet domů a být s rodinou a přáteli, případně mě mohou navštívit tady.  Jak vypadá tvé studium na VŠE? V Praze budu studovat CEMS v celé délce dvouletého magisterského programu, kromě jednoho semestru, který strávím v Petrohradě v Rusku na výměnném pobytu. Takže normálně navštěvuji kurzy podle studijního programu a k tomu mám zapsaný český jazyk pro začátečníky. Musím ale říct, že moje motivace pro studium češtiny není zas tak velká, protože se zde bez problému domluvím

anglicky a se staršími ročníky také občas německy.  Naučila ses v českém jazyce nějaké užitečné fráze? Skutečně jsem nečekala, že čeština je tak náročný jazyk. Myslela jsem si, že ji snad nějak za pochodu pochytím, ale už jsem pochopila, že je to absolutně nemožné. Nejvíc zatím pravděpodobně používám větu: nerozumím česky.  Scházíš se více se zahraničními nebo s českými studenty? Během orientačního týdne, který uspořádal Buddy System, jsem se seznámila s mnoha studenty na výměnu a stále s některými udržuji kontakt. Díky velkému počtu Čechů mezi mými spolužáky a četným aktivitám,

které organizuje CEMS Club, se ale také potkávám s domácími. Velmi si pochvaluji tu příležitost poznávat jak zahraniční, tak české studenty.  V čem vidíš největší rozdíl mezi zdejšími a německými univerzitami? Možná to bude znít překvapivě, ale já si skutečně nemyslím, že by mezi nimi bylo mnoho rozdílů. Ať přijdete kamkoli, nemusí vám sednout všechny přednášky, cvičení či učitelé. To platí všude, ale myslím, že je to normální a přirozené. Oceňuji, že nám chodí přednášet mnoho hostů z praxe, vždy se hodí učit se i od lidí z reálného byznysu.  Co máš v plánu po absolvování a získání titulu? Byla bych ráda, kdybych to sama věděla. Ještě stále se snažím zjistit, která oblast by mi nejvíce vyhovovala. Doufám, že magisterský titul z CEMS a vybudovaná síť a kontakty na mnoho firemních partnerů mi v tom pomůžou.  Myslíš, že bys po škole zůstala i v Praze? Určitě by to mohla být jedna z možností.  Co bys doporučila zahraničním studentům, co by neměli vynechat? Užít si Prahu a Českou republiku, jak nejvíc to jen jde, a také cestovat po Evropě, například během víkendů.  Co všechno jsi navštívila v ČR? Bohužel jsem toho zatím moc neprocestovala, ale plánuji to v blízké budoucnosti. Ale také si myslím, že v Praze je tolik zajímavých míst, že nuda mi nehrozí ještě dlouhou dobu.  Jak jsi na tom s bydlením? Žiješ na koleji? Ne, nebydlím na koleji. Rozhodla jsem se pronajmout si byt v centru. Hlavně proto, že bych měla brát studium o něco seriózněji než jiní zahraniční studenti. Tak mě napadlo, že mít vlastní prostor pro studium, kde mě nikdo neruší a já se můžu soustředit, by bylo velice užitečné. V bytě blízko stanice Můstek žiji s dalšími lidmi ze Španělska, Ruska a Německa. Vycházíme spolu fakt dobře, ta mezinárodní atmosféra se mi líbí.  Autoři: Hana Kubovcová, Štěpán Mejzlík

37

handicapovaní studenti

Laboratoř Carolina Laboratoř Carolina

Nejen studenti Univerzity Karlovy mohou využívat služeb Laboratoře Caroli-

na při Matematicko-fyzikální fakultě, jež sídlí na Malostranském náměstí v Praze. Centrum podpory studia zrakově postižených studentů na UK, které od roku 1994 usiluje o zpřístupňování informací nevidomým a slabozrakým, odbourává asi nejzásadnější bariéru pro jejich studium – nedostatek učebních materiálů. Laboratoř Carolina se také zaměřuje na výuku speciálních

kurzů pro handicapované, které jsou rovněž určeny pro veřejnost. Pracovníci laboratoře také provádějí digitalizaci černotiskových textů, které nabízejí spolu s hybridními knihami k zapůjčení. Zájemci mohou využít i poradenských služeb. Provozovatelé centra nezapomněli ani na zjednodušení dopravy do prostor Matfyzu. Nevidomého na cestě od tramvajové zastávky do budovy fakulty naviguje majáček, který se aktivuje při zachycení signálu z vysílačky

handicapovaného. Návštěvníci mohou počítat s bezbariérovým výtahem, vybavení a uspořádání místnosti rovněž respektuje potřeby zrakově postižených klientů. V laboratoři se nachází zvětšovací technika pro čtení a hlasová podpora. Carolina je otevřena každý všední den od 8.30 do 20.00, kromě pátku (do 17.00). Více informací najdete na stránkách laboratoře www. carolina.mff.cuni.cz.  Autor: Zuzana Žiačiková

eScribe od ČVUT pro komunikaci neslyšících Výjimečný projekt eScribe si klade za cíl postupné odstraňování překážek v komunikaci neslyšících. Jde o on-line přepisovací centrum pro sluchově postižené a momentálně se nachází ve stadiu vývoje. Na realizaci myšlenky se

podílí výzkumně-vývojové centrum Českého vysokého učení technického (RDC ČVUT) ve spolupráci s Českou unií neslyšících. Funguje to následovně: prostřednictvím VoIP telefonie se přenáší hlas přednášejícího do přepisového centra (to může být samozřejmě kdekoli, stačí

připojení k internetu). Tam písaři využívají množství zkratek pro slova a věty v upravené verzi MS Word a tvoří textový materiál. Ten je v reálném čase opět přeposílán do přednáškové místnosti na plátno (nebo na webové stránky) a umožňuje tak sluchově postiženým překonávat jejich handicap při studiu. V budoucnu se plánuje nahradit

funkce rychlopísaře automatem na rozeznávání řeči. Nespornou výhodou zamýšleného projektu je šíření přepisu pro větší okruh lidí a zároveň úspora finančních prostředků vynaložených na osobní přítomnost přepisovatele na přednášce. Pro podrobnosti navštivte www.escribe.cz.  Autor: Zuzana Žiačiková

Fórum neslyšících 2010 Dne 8. listopadu 2010 se v prostorách Maďarského kulturního střediska v Praze uskutečnilo mezinárodní Fórum neslyšících 2010. Konferenci pořádalo občanské sdružení Neslyšící bez naděje a tématem fóra

bylo Hledání svobody a odpovědnosti podle Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Jako hlavní řečník vystoupila neslyšící poslankyně rakouské Národní rady a předsedkyně

Rakouského svazu neslyšících Helene Jarmerová. Seminář probíhal v českém znakovém jazyce, organizátoři zajistili i překlad do němčiny a do češtiny prostřednictvím přepisu pro sluchově postižené.  Autor: Zuzana Žiačiková

Občanské sdružení Polovina nebe přináší pro tělesně postižené možnost naučit se ovládat počítač hlasem. „Zdravotní znevýhodnění se snažíme odstranit prostřednictvím nových hlasových technologií umožňujících ovládání kurzoru po-

Cílem projektu Duhový most je usnadnit talentovaným jedincům zařazení do soukromého i profesního života, což se v dnešní době nevyhnutelně pojí i s používáním počítače. Kurzy vyučuje od dvou let ochrnutá lektorka Dita Hrochovská,

která sama takto překonala bariéru v komunikaci prostřednictvím moderních technologií. Díky schopnosti ovládat počítač hlasem tak zvládá sama telefonovat, psát e-maily, učit se, číst knihy i surfovat na internetu a mnohé jiné činnosti. Handicapovaní mohou školení absolvovat zdarma díky Operačnímu programu Praha – Adaptabilita. Podrobnější informace o projektu Duhový most najdete na www.polovinanebe.cz.  Autor: Zuzana Žiačiková

economix

čítače prostřednictvím hlasu klienta a technologií zaznamenávající diktovaná slova v písemné podobě,“ říká autor programů Jan Nouza z Technické univerzity v Liberci.

– 5 / 2010

PROJEKT DUHOVÝ MOST

38

Jindřichův Hradec

Noví studentští senátoři v Jindřichově Hradci um, čímž přišli o svůj mandát, se volili dva noví senátoři, kteří vzešli ze sedmi navržených kandidátů. Celkem bylo v den voleb odevzdáno 209 platných hlasovacích lístků a po sečtení hlasů se novými senátory stali Matěj Gottwald a Daniel Šíma.

Matěj Gottwald

V úterý 26. října 2010 proběhly na Fakultě managementu v Jindřichově Hradci (FM) doplňovací volby do studentské části Akademického senátu VŠE. Místo bývalých senátorů Michala Nováka a Pavla Vlnase, kteří již ukončili magisterské studi-

Matěj Gottwald studuje Fakultu managementu třetím rokem, zároveň zastává funkci šéfredaktora studentského časopisu Sometimes vydávaného na FM a externě přispívá do magazínu Extra Notebook. Od svého zvolení si slibuje, že se bude moci podílet na rozhodování o dění na své alma mater. Zajímá se mimo jiné o letadla a považuje se za „normálního člověka, který má smysl pro zodpovědnost a nerad o sobě příliš mluví“. Druhý zvolený kandidát Daniel Šíma je studentem pátého semestru bakalářského programu a od svého postu očekává možnost, i když podle jeho názoru dost omezenou, zlepšovat situaci na jindřichohradecké fakultě. Za podstatné považuje zlepšení komunikace mezi vedením fakulty a studenty a zvyšování povědomí o Jindřichově Hradci mezi pražskými fakultami, abychom se už

Daniel Šíma

nesetkávali s otázkami typu: Šestá fakulta? Co to je? Prostor pro zlepšování vidí v užší spolupráci FM a praxe a v pořádání akcí s významnými představiteli ekonomické, politické a manažerské sféry. Autor: Lucie Váchová

Na kurzu veřejného vystupování se mluví, mluví a zase mluví

economix

– 5 / 2010

Jak jsme vás již v minulém čísle informovali, studenti Fakulty managementu mají v tomto semestru možnost navštěvovat bezplatný kurz veřejného vystupování. Abych mohla čtenářům lépe přiblížit, co přesně si pod tímto názvem představit, vydala jsem se jednu z lekcí navštívit. Navíc se mi naskytla možnost vyzpovídat jednoho ze dvou organizátorů kurzu Martina Kracíka a na několik otázek mi odpověděl i jeden ze studentů, kteří kurz navštěvují – Otakar Ahne. Student pátého ročníku Martin Kracík dostal myšlenku zorganizovat bezplatný kurz veřejného vystupování během studia předmětu Manažerská praxe (6MV453), který nabízí možnost získat kredity za realizaci vlastního projektu. Protože, jak sám říká, rád mluví, rozhodl se tedy pro oblast prezentace. Martin hledal spolupracovníka, protiklad k jeho strohému a formálnímu řečnictví, a ten našel ve spolubydlícím z koleje Martinu

Jahodovi. Ten přináší, podle Kracíkova mínění, se svým projevem do tandemu učitelů entuziasmus, zapálení a špetku potřebného herectví. Volba předmětu činnosti i partnera se ukázala jako správná, dosvědčují to i vyjádření účastníka kurzu Otakara Ahneho: „Martinové vedou kurz velmi profesionálně a člověk si z hodin odnáší nepostradatelné zkušenosti v oblasti vystupování.“ Primárním motivem semináře je poskytnout každému zájemci dostatečný prostor pro mluvení. „V tomto ohledu prosazujeme motto: mluvit, mluvit a zase mluvit.“ Martin zároveň dodává, že u řečnění stejně jako u většiny činností platí, že cvik dělá mistra. Kurz

veřejného vystupování se soustřeďuje i na rozšiřování slovní zásoby. Jiný blok trénuje schopnost promptního reagování. Studenti se učí, jak bez přípravy mluvit na zadané téma po dobu dvou minut. Podle Martina Kracíka se snad nejpřínosnější část školení věnuje chybám v prezentování a jejich odstraňování. „Zde si na konkrétních příkladech ukazujeme, na co si dát pozor při prezentacích, a to jak z hlediska formy, tak i obsahu.“ Velké oblibě se těší i okénko věnované diskusím. Pod dohledem moderátora se jednotlivci nebo skupinky potkávají v řečnických soubojích a tříbí tak své argumentační schopnosti. Výstižně cíle kurzu shrnul student Otakar Ahne: „Je to možnost rozšířit si svoje schopnosti v oblasti vystupování, nabrat nové zkušenosti a v neposlední řadě poznat nové lidi.“ Do budoucna by si Martin Kracík, jako původně vyučený kuchař-číšník, přál na jindřichohradecké fakultě otevřít kurz vaření nebo znovuoživit fungování klubu Toastmasters.  Autor: Lucie Váchová

39

Jindřichův Hradec

Global Management Challenge soutěž předčila jeho očekávání a považuje ji za zajímavou zkušenost. „Především to, že jakékoli rozhodnutí závisí na dobré znalosti prostředí, a to jak vnitřního, tak vnějšího, a také na spoustě dalších faktorů, které když opomenete, tak to nemusí dopadnout dobře. V neposlední řadě to bylo částečné převedení teoretických znalostí do praktických případů. A vůbec největší přínos bych viděl v týmové práci, ve které se objevilo i pár konfliktů a odlišných názorů, které bylo potřeba vyřešit,“ shrnul Jankůj. o dosažení nejvyšší ceny akcií a nejlepšího tržního postavení. Výsledky hospodaření vyhodnotí speciální software na základě ukazatelů z oblasti výroby, logistiky, marketingu, lidských zdrojů, financí a stanoví tak konečnou bilanci virtuální společ-

nosti. Týmy se skládají z tří až pěti členů, ti stanoví svého koordinátora, jenž nese zodpovědnost za odevzdání výsledků. Podle slov studenta pátého ročníku Miroslava Jankůje, účastníka už druhého GMC,

Světové finále GMC se uskuteční v dubnu nadcházejícího roku v Macau. Postoupí do něj vítěz národního finále, do kterého se kvalifikují nejúspěšnější z dvou předchozích kol.  Autor: Veronika Zelená inzerce

– 5 / 2010

Global Management Challenge je celosvětová manažerská soutěž, ve které každá skupina zúčastněných studentů dostane přidělenou virtuální společnost s historií. Pomocí simulací strategie řízení na virtuálních trzcíh EU a NAFTA účastníci usilují

economix

V říjnu tohoto roku odstartoval další ročník mezinárodní manažerské soutěže Global Management Challenge (GMC). I tento rok se projekt potkal se zájmem ze strany studentů Fakulty managementu v Jindřichově Hradci. Studenti mohou také letos získat ceněné kredity v rámci předmětu Virtuální simulace řízení společnosti (6MI427, 6MI327), stačí se zapojit do klání.

40

sport na VŠE

Na VŠE chodí mistr světa – Honza Weber Zavítáte-li na internetové stránky studenta Národohospodářské fakulty VŠE Jana Webera (www.honzaweber.com), už z úvodních titulků zjistíte, že je mistrem světa i Evropy ve footbag freestylu. Pokud hned nebudete vědět, v jakém sportu že to Honza vlastně vyniká, stačí sklopit zrak k videu. „Á tak, čutálista“, řeknete si a možná si sami vzpomenete na středoškolské přestávky, kdy jste se zabavovali kopáním do malého, sypkým materiálem naplněného míčku. A možná stejně jako já začnete přemýšlet, kde se stala chyba a proč dnes také nejezdíte s „čutáním“ po světě jako on. Žádná chyba. Honza má zkrátka talent!

economix

– 5 / 2010

 Nedá

mi, abych se hned na úvod nezeptala, zda je footbag spíše sport nebo umění? Footbag je na sto procent sport! (pronáší Honza velmi přesvědčeně) I když já se ho v poslední době snažím prezentovat i trochu jako zábavu nebo umění, takové „kouzlení s míčkem“. Je to proto, abych při svých vystoupeních zaujal širší spektrum publika.  A na jakých akcích nejčastěji vystupuješ? Vystupuji na večerních společenských akcích, sportovních akcích, nejčastěji fotbalových, protože k fotbalu má footbag nejblíže, ale třeba i na akcích pro děti nebo na nejrůznějších výstavách a veletrzích. Dokonce už si mne pozvali i na zubařský veletrh. (smích)  To zní přece jen spíš, jako by footbag byl umění... Ale rozhodně není, vznikl vlastně jako určitý druh sportovní rehabilitace. Atlet Mike Marshall si způsobil zranění, a aby úplně nevyšel z formy, naplnil ponožku rýží a začal si s ní kopat. To se stalo v Kalifornii v 70. letech. O něco později s kolegou Johnem Stalbergerem založili první footbagovou asociaci. U nás se pak na profesionální úrovni začalo hrát až od roku 2000.

 Slyšela

jsem, že ty jsi s footbagem začal ve čtrnácti? Ano, tou dobou jsem chodil na Gymnázium Christiana Dopplera ve Zborovské, kde jsem viděl starší spolužáky o přestávkách s jejich „Hacky Sacky“ a dovednostmi, které mě zaujaly. A také s tím bylo relativně snadné zaujmout holky.  Přináší ti footbag kromě dívčí přízně nějakou výhodu? Určitě cestování. Díky footbagu jsem měl možnost podívat se do různých koutů světa a vystupovat na nespočetně zajímavých akcích od Ruska po USA. Například předminulý týden v Beverly Hills pro nadaci Tonyho Hawka.  A co ve škole? Vědí učitelé, co umíš? A podporuje tě škola?

Někteří vědí, ale žádnou zvláštní výhodu jsem zatím neměl. Škola mne bohužel nijak nepodporuje, jedině snad katedra hospodářských dějin, která mi již zprostředkovala některá vystoupení.  Na tvých internetových stránkách je celý seznam úspěchů. Kterého z nich si ceníš nejvíc? Nejvíce si cením titulu vicemistra Evropy z roku 2002. Ten jsem tehdy získal po jednom roce tréninku a to mne povzbudilo. Vážím si ale i dalších titulů, obecně platí, že tady v Čechách je footbag na vysoké úrovni a je zde velká konkurence. Kromě mě máme ještě další dva mistry světa. I proto je mnohdy na mistrovství republiky větší konkurence než na mistrovství světa

a to je pak titul mistra republiky mnohem cennější.  Co konkrétně se na mistrovství hodnotí? Footbag se hodnotí podobným systémem jako krasobruslení, rozhodčí přidělují známky od jedné do šesti a hodnotí se dvě kategorie – technický a umělecký dojem.  Připravuješ si vystoupení sám? Má někdo tendenci ti do přípravy mluvit, co třeba máma? (Směje se) Ne, ne. Všechno si připravuji sám. Inspiraci čerpám z nejrůznějších odvětví.  Trénuješ si vystoupení doma? Ano, většinou trénuji doma, mám speciální tartanovou plochu. Je to dobré pro klouby. Většinou trénuji sám, protože mi to přináší větší časovou flexibilitu, ale v Praze existují i zimní organizované tréninky ve skupině.  Čtenáři mohli zaregistrovat tvé nedávné vystoupení v Talentmanii. Proč ses rozhodl pro tento pořad a ne pro konkurenční Primu? Pro diváka jde o dva stejné pořady, ale pro vystupujícího se podmínky televizí liší. Nova měla pro mne výhodnější smlouvu v oblasti mediální prezentace. Kromě footbagu se totiž ještě věnuji freestyle fotbalu a dělám tiskového mluvčího asociace tohoto sportu. To s sebou přináší řadu vystoupení v médiích a to bych s exkluzivní smlouvou dělat nemohl.  Měl jsi při vystoupení v televizi trému? Ne, při vystoupeních v televizi ne. Větší trému má člověk na soutěžích. Čím trénuješ déle, tím větší stres pak pro tebe vystoupení na soutěži představuje. Ze začátku máš menší zábrany, nemáš co ztratit. Soutěž si mnohdy kvůli stresu ani neužiješ, ale vystoupení v televizi ano.  Dá se footbagem uživit? Plánuješ se živit footbagem nebo spoléháš spíše na dosažené vzdělání? Footbagem se uživit dá a mým snem je dělat ho na plný úvazek. Člověk by ale vždycky měl mít v životě nějakou zálohu.  Autor: Tereza Voborníková

41

sport na VŠE

Kdo vládne VŠEm peřejím? Jak nejlépe představit kanoistický oddíl Vládců peřejí? Představte si bublající vodu, zelené břehy, dlouhé letní noci. Pohodovou partu kamarádů, občasnou koupel na jezu, kytaru a nějaké to alkoholické posilňovadlo. Ale také adrenalin při kajakování na kanále, občasnou plavbu hlavou dolů a vytahování z vody pomocí lana. Ale hlavně si nepředstavujte žádné lokání vody. To dělají akorát outdooristi... Abyste se mohli stát členem tohoto oddílu, nepotřebujete žádné zvláštní schopnosti – jedinou podmínkou úspěšného přijetí je schopnost plavat. Dokonce nemusíte být ani studentem VŠE. Vládci peřejí, na rozdíl od jiných školních oddílů, jsou velmi otevření a přijímají do svých řad studenty všech pražských vysokých škol. Důležité je však sžít se s kolektivem. Kanoistika je totiž sport, u kterého je důvěra ve členy týmu zvlášť důležitá. Možná se divíte proč, když na kajaku se každý pere s vlnami sám za sebe. To není tak úplně pravda. Stane-li se nějaký „průšvih“, musíte věřit, že vám vaši spoluvodáci hodí pomocné lano. A to nejen obrazně, ale i doslova (na kanále se případný převrhlý kajakář zachraňuje pomocí speciálního lana – pozn. autorky). A stejně jako musíte věřit, že vám ostatní pomohou, musíte být i připraveni pomoci jim.

NEJEN PRO PROFÍKY Vraťme se ale od věcí vážných zpět k věcem informačním: mezi vládce peřejí se můžete přidat, i pokud jste úplný začátečník. Služebně starší členové oddílu se o vás postarají a potřebným základům vás hravě naučí. Zároveň však doporučuji, pokud o kanoistiku budete mít skutečný zájem, zapsat si i školní zápočtový tělocvik kanoistika, na kterém se členové oddílu také aktivně angažují. Podmínkou to však není, jen možností dalšího procvičení. V ZIMĚ ESKYMÁCI V BAZÉNU, V LÉTĚ DO ALP Pokud se rozhodnete připojit v této roční době, čeká vás každé úterý od 18 hodin trénink v tělocvičně Staré budovy na Žižkově. Suchozemský trénink spočívá v hraní míčových her a následném budování důvěry v některé blízké žižkovské restauraci. Vaši další sportovní aktivitu pak bude představovat nácvik eskymáků v bazénu. Ten se pořádá několikrát za zimu. Po sobotě strávené s hlavou pod vodou a lodí nad sebou získáte lepší kontakt s vodou a natrénujete poměrně složitý prvek v relativním bezpečí bazénu ještě předtím, než vyrazíte na divokou vodu. Na jaře a v létě, kdy vodácká sezona vrcholí, vás pak čekají plavby po českých i zahraničních řekách – především těch alpských,

které jsou mekkou každého správného vodáka. Akce, které tento spolek pořádá, jsou různé – od vyjížděk na poměrně klidné vodě vhodné i pro začátečníky po divoké adrenalinové sjezdy. Vládci peřejí jezdí slalom, rodeo, nebo se jen tak obyčejně projíždějí. Někteří z nich se účastní i závodů nejen čistě vodáckých, ale i jiných kombinovaných outdoorových, na kterých nechybějí disciplíny spojené s vodou. BEZ VYBAVENÍ? BEZ OBAV Možná se vám můj popis oddílu zalíbil, ale stále váháte s přihlášením, protože nemáte vlastní vybavení. A loď bude určitě drahá. Ano, to je, ale po nováčkovi nikdo nechce, aby si na první seznamovací hodinu dovlekl loď. Tu si můžete půjčit ze školních zásob. A stejně tak další vodácké nezbytnosti. Jedině snad neopren především zmrzlé dámy ocení hned od začátku. Jak se ale budete zlepšovat, stejně po vlastní lodi, pádle, neoprenu, neoprenových botičkách a spoustě dalších doplňků a vychytávek zatoužíte. Ale tak je to přece u každého sportu, který člověk dělá s chutí. Nebo ne? Další informace můžete získat na www. vladcipereji.net a případné dotazy směřujte na e-mail [email protected].  Autor: Tereza Voborníková

Aktuality ze sportu

DALŠÍ SOBOTA S AEROBIKEM V sobotu 27. listopadu 2010 se uskuteční další z aerobikových sobot. Těšit se můžete na double dance aerobic, cardio total body

JUBILEJNÍ 50. ROČNÍK NOB Memoriál Šárky Hřebíčkové a Vojty Zelenky dne 12. 11. 2010 byl specifický nejen tím, že jej CTVS pořádala už popadesáté, ale i tím, že šlo o retro závod. Koedukovaná dvojice tudíž musela prokázat nejen fyzickou zdatnost při scorelaufu a paměťovém orientačním běhu, ale i kreativitu při tvorbě kostýmu, který měl být ve stylu závodů konaných kolem roku 1960. Soutěž proběhla v Řitce u Prahy. Vítězi běžecké části se stali Zuzana Weissová a Martin Mec, nejlepší kostým si připravila Martina Burdová s Jakubem Malíkem.

MTBO Dvojice, které měly po NOB dost sil, se mohly zúčastnit i MTBO. Stačilo v sobotu 13. 11. 2010 nastoupit do závodu, který se konal opět v okolí Řitky. Vítězi závodu MTBO se stali Barbora Válková a Jaroslav Krajník. VOLEJBALOVÝ TURNA J Na sobotu 4. 12. 2010 připravilo CTVS turnaj smíšených družstev ve volejbale. Zúčastnit se můžete v nižší výkonnostní kategorii (ve složení tři muži, tři ženy) nebo v kategorii vyšší (čtyři muži, dvě ženy). Přihlášky se přijímají do 29. 11. 2010 na e-mailu [email protected] a musí obsahovat název družstva, jmenný seznam hráčů a výkonnost družstva. Hrát se bude v hale na Třebešíně.  Autor: Tereza Voborníková

– 5 / 2010

workout, double step a slow toning i stretch. To vše na vás čeká v tělocvičně nad menzou Italská za 100 Kč pro studenty a 150 Kč pro zaměstnance a absolventy.

economix

PRAŽSKÝ PARKOVÝ SURVIVAL CTVS ve spolupráci s VŠTJ Ekonom a SCAR o. s. pořádají již tradiční podzimní survivalový závod jednotlivců. „Parkáč“ je nejen jedním ze závodů poháru ČR v přírodním víceboji, ale současně se považuje za Akademické mistrovství ČR. Uskuteční se v sobotu 27. listopadu 2010 v okolí hostince Na Peškově ve Štěchovicích. Na účastníky čeká orientační běh, in-line brusle, MTBO a Bolsův cross. Jste-li akademiky či členy ČAES, zaplatíte startovné 200 Kč, v ostatních případech 400 Kč. Přihlášky a doplňující informace najdete na www.prazskyparkovysurvival.atlasweb.cz.

42

cestopis

Svátek světel i odlehlé kouty v nepálském „království“ Nepál, nebo v plném znění Nepálská federativní demokratická republika, patří k ekonomicky nejméně vyspělým zemím světa. Pod hranicí chudoby zde žije čtvrtina obyvatelstva a nezaměstnanost se pohybuje na úrovni 46 procent. Na živobytí si až 76 procent pracovní síly vydělává v zemědělství, pouhých šest procent pracuje v průmyslové výrobě, zbytek (18 %) se angažuje ve službách. Podle odhadů představuje hrubý domácí produkt na hlavu 1215 dolarů a Nepál se tak řadí na 159. místo v příslušném řebříčku MMF. Pro představu, ČR dosahuje v tomto ukazateli téměř dvacetinásobně vyšší hodnoty (24 271

tato populární bohyně našla cestu. Termín se stanovuje podle indického lunárního kalendáře a celé oslavy trvají pět dní. Regionálně se zvyklosti hodně liší, společné však zůstává zapalování světélek, svíček a lampiček u vchodu, na oknech i v chodbách jednotlivých domů. Novodobě jsou v oblibě i nejrůznější rachejtle, dělbuchy a další pyrotechnika připomínající naše silvestrovské oslavy. Nejvíce mě zaujal rodinný rituál, při němž sestra žehná všem svým sourozencům. Jde o malý obřad, při kterém všichni sedí na zemi a žehnající sype na hlavu svým bratrům i ostatním sestrám živé květy a zapaluje před nimi svíčky a vonné tyčinky. Shodou náhod i okolností jsem měla tu čest slavit tento svátek v rodině Nawarů, početného nepálského etnika. A aby oslav nebylo málo, Nawarové v toto datum slaví i svůj Nový rok, takže světélek i rachejtlí bylo

dolarů). Navzdory neblahým životním podmínkám se ovšem v Nepálu potkáte s úsměvem na tvářích místních častěji než ve vyspělé Evropě. Na konci října jsme v Káthmándú oslavili Diwali, svátek světel. Říká se mu také Dipawali a patří mezi jeden z nejvýznamnějších svátků nejen po celém Nepálu, ale také třeba v Indii. Jde o oslavu návratu Rámy z jeho čtrnáctiletého exilu. Podle legendy ho lidé vítali a ukazovali mu cestu domů tím, že zapalovali řady (avali) lamp (dipa), odsud vzniklo slovo dipawali. Dnes jde také o oslavu ukončení doby sklizně. Během svátku se tak velmi uctívá Lakšmí, bohyně štěstěny a bohatství. Hodně Nepálců rozsvěcuje světla svých domů, aby do jejich příbytku

economix

– 5 / 2010

dvojnásob. Oslavy končily k ránu hraním karet. Nepálská rupie sice nemá valný kurz, ale raději jsem se neúčastnila, abych nepřišla o finanční zásoby určené na trek do hor. MANASLU HARDCORE NA TREKU Na trek jsme se vydali hned několik dní po oslavách. Do himálajských velehor jsem putovala se čtyřmi Nepálci. S kamarádem z Káthmándú Sajunem, Nepálcem jménem Pramendra žijícím v Austrálii a dvěma nosiči, kteří se ale brzy stali nedílnou součástí našeho týmu „Manaslu hardcore“. Naším cílem se stal trek okolo hory Manaslu, která se nachází ve střední části Nepálu, na odlehlém severu blízko tibetských hranic. V roce 1998 bylo území o rozloze 1663 km2 prohlášeno rezervací. Ze západu navazuje na region Annapurna, ze severu ho objímá tibetské plato,

43

cestopis z východu a jihu pak distrikt Gorkha. V regionu stojí sedm hlavních vesnic: Sama, Lho, Prok, Bihi, Chumchet, Chhekampar a Sirdibas. Dohromady v oblasti žije asi 9000 obyvatel, což činí necelých 5,5 obyvatele na km2. Většina obyvatel pracuje na svých políčkách, často v neuvěřitelných výškách a sklonech. Na malinkých terasách s hrubou zemí pěstují hlavně rýži, ve vyšších oblastech pak brambory. Ze zvířat chovají jaky, kozy, koně, slepice. Mnoho mužů sezonně odchází za prací nebo během zimních měsíců migrují s karavanami mul. Hlavní etnická skupina, Bhotiyas, dodnes žije tradičním způsobem života minimálně ovlivněna okolním světem. I ostatní Nepálci bydlící ve střední a jižní (nehorské) části Nepálu je vnímají jako velmi odlehlý a specifický kmen. Tito obyvatelé žijící v údolí řeky Budhi Gandaki, regionu nazývaném také Nupri („západ-

ní hory“), jsou přímými potomky tibetských imigrantů. Jejich jazyk, styl oblékání a zvyky jsou výhradně tibetské. Sami jsme mluvili s mnoha uprchlíky, kteří se po čínské invazi do Tibetu rozhodli svou vlast opustit. Jejich děti a v mnoha případech již i vnoučata našly nový domov právě v oblasti Manaslu. Trek okolo hory Manaslu (8163 m n. m.) byl až do roku 1991 pro turisty přísně uzavřen. A to z jednoho prostého důvodu – blízkost tibetských hranic. Z vesnice Samdo je to do Tibetu pouhých sedm kilometrů. Samotný trek včetně přechodu sedla Larke Bhanjyang (5106 m n. m.) se dá zvládnout za 12 až 14 dní (pokud vše včetně aklimatizace probíhá v pořádku), ale byla by škoda (třeba jen v rámci aklimatizace či odpočinkového dne) nezabrousit do okolních údolí, osamocených vesnic, klášterů a nevidět nádherná opuštěná jezera. Nejlepší doba, kdy se

– 5 / 2010

ÚSMĚV NAVZDORY VŠEMU Každý den našeho treku byl jiný a něčím zvláštní, snad i lepší. Při denních pochodech jsme si vždy krátce popovídali s každým, koho jsme na cestě potkali, to byla taková příjemná povinnost. Člověk se tak například dozvěděl, kde jaká mula spadla do propasti. A nejen mula, ve vedlejším údolí se prý staví cesta a tam již při neskutečně nebezpečné práci zemřelo mnoho mladíků. Jednoho dne jsme potkali učitele z Káthmándú, který zde žije již patnáct let; pozval nás k sobě domů. Popíjeli jsme sladkou kořeněnou masalu a on nám vyprávěl o zdejším životě vysoko v horách. Hodně lidí tady má zdravotní problémy, většinou způsobené špatnou (co

jsem viděla, tak spíše žádnou) hygienou a zakouřenými místnostmi. Nejen děti mají silný kašel či problémy se zrakem. Dodnes nezapomenu na malého klučinu z vesnice Jagat, který měl nejspíše již šedý zákal v levém oku. Do paměti se mi vryla i stařena, kterou v náročném terénu traverz nad bouřící řekou nesli na nosítkách k doktorovi. Slabounká žena již kašlala krev. Diagnóza? Pokročilá tuberkulóza. Tato nemoc je zde velmi rozšířená. Měla jsem velké pochybnosti, zda jí v Arungat Bazaru, až tam za pět dní náročné chůze dorazí, vůbec budou schopni někde pomoci. O hnisavých nedoléčených ranách na prstících i v obličeji malých dětí ani nemluvím. Lidé v oblasti kolem osmitisícovky Manaslu, oblasti blízko Tibetu, mají tvrdý život, přesto se jim na ošlehaných tvářích zračí úsměv mnohem častěji, než jak je člověk zvyklý z evropských zemí. Nejen pro panenské velehory a úžasné treky, ale právě i pro tento úsměv a přátelské „namaste“ stojí za to se do odlehlých končin Himálaje vydat.  Autor: Jana Troupová

economix

do této úchvatné oblasti vydat, je od konce září do konce listopadu. V tomto období je zde nejméně srážek a nejvíce slunečných dnů. V průběhu listopadu se ale ochladí a také hrozí, že průsmyk Larke bude hodně zasněžený a přechod bude buďto velmi obtížný, nebo úplně nemožný.

44

kultura na VŠE

Písně krásné až k nesnešení – Ondřej Havelka & Melody Makers na VŠE Ve středu 10. listopadu 2010 hostila VŠE ve Vencovského aule Ondřeje Havelku a jeho Melody Makers. Tento swing-band koncertoval na VŠE již posedmé a i tentokrát šlo o jedinečný a neopakovatelný večer plný swingu, jazzu, blues a dalších poctivých žánrů z první poloviny 20. století. O tradičně vysokém zájmu vypovídal i bleskově rychlý prodej lístků – všechny vstupenky (tj. přes 400) byly vyprodány za pouhou hodinu (minulý rok byl na vyprodání potřeba celý den).

Na úvod večera přenechal Ondřej Havelka slovo Miroslavu Svobodovi, jenž je hlavním iniciátorem tohoto každoročního „turné“ na naší alma mater. Svoboda jako obvykle zahloubal nad velkolepým zájmem o lístky a vydedukoval, že vyšší zájem oproti tomu loňskému je způsoben buď nižší reálnou hodnotou vstupenky (ač nominále 150 Kč

zůstalo stejné), nebo větším zájmem o swing. Správně je pochopitelně za b. Pak ale již přišlo na hudbu. Letošní hudebně-zábavní show Ondřeje Havelky & Melody Makers byla nazvána Písně krásné až k nesnešení a byla rozdělena na dvě části. V té první zazněly písně z dílen převážně československých autorů a byla určena pouze pro poslech – prostor pro tancechtivé publikum (a že ho bylo tradičně mnoho) byl až v druhé části vystoupení, kdy Ondřej Havelka pěl a jeho ansámbl hrál

především zámořské skladby. Hřebem první části se stala píseň Život je malá bílá loď, v níž Martin Zbrožek – kromě ústní imitace šumění moře – houslemi velice věrně napodobil skřeky racků. Začátkem druhé části koncertu vkročili na parket i tanečníci z publika. Večer tím získal autentičtější atmosféru, protože většina párů tančila v dobovém oblečení a svým pohybovým umem by hravě zastínili kdejakého salonního krále z dob první republiky. Posluchač, respektive divák, si tak rázem připadal jako ve

filmu pro pamětníky. Celý večer ale pochopitelně stavěl na Ondřeji Havelkovi, jenž ruku v ruce se svým šarmem, vtipem a nadhledem glosoval i to nejvšetečnější dění v sále. Jeho zpěv za doprovodu Melody Makers navíc působil jako reinkarnace tehdejší populární hudby do naší současnosti. I proto bylo po více než dvou hodinách tohoto úžasného večera těžké vrátit se myšlenkami a duchem zpět z té staré, ale svěží, lehce naivní, optimistické a postupem času možná i zidealizované doby. Vencovského aula zažila díky Ondřeji Havelkovi a jeho Melody Makers opět krásný swingový, jazzový, bluesový, boogie-woogie (aj.) večer. Aulou a celou Novou budovou se poté nesl bouřlivý potlesk, při němž se všichni přítomní včetně ansámblu již určitě těšili na další vystoupení (20. 12. v Divadle Hybernia nebo za rok znovu na VŠE). Jak rychle se lístky vyprodají tentokrát, si netroufáme odhadnout.  Autor: Stanislav Janeček

economix

– 5 / 2010

Nadace What Took You So Long promítala na VŠE dokument o rozvojové pomoci v Africe Jak pomáhají v Africe neziskové organizace? Odpovědi na tuto otázku jste se mohli dovědět 2. listopadu 2010 při diskusi a promítání filmu, které na VŠE uspořádala studentská organizace AIESEC. Organizátoři pozvali spoluzakladatele nadace Švéda Sebastiana Lindströma a tvůrkyni filmů Aliciu Sullyovou z USA. Společně s nimi přijela i členka neziskové organizace a výzkumná pracovnice Philippa Youngová z Velké Británie. Tito hosté s týmem procestovali šestnáct afrických zemí, kde v průběhu jedenácti týdnů spolupracovali s 22 neziskovými organizacemi. Z cesty natočili film s názvem Across Africa: Morocco to South Africa In Search Of Unsung Heroes, jenž

dokumentuje jejich putování, seznámení se s africkou kulturou i zvyky místních obyvatel a setkání s neziskovými organizacemi působícími v Africe. Po procestování západní strany Afriky měli natočeno 65 hodin materiálu, přestože cestou bylo hodně vybavení rozbito či ukradeno. Na řadu přišlo stříhání do hodinového dokumentárního filmu,

což se po měsíci intenzivní práce v Jižní Africe ukázalo jako nereálné. Za pomoci Kickstarteru, sociální platformy spojující nápady s investory, získali finance a dokončili film v Hongkongu. S dokumentem objeli festivaly, televize, rozvojová sympózia a konference a usilovali o to, aby se film dostal do rukou (a hlavně hlav) dárců a lidí rozhodujících o finanční pomoci africkému kontinentu. Propagace snímku pokračovala na univerzitách v New Yorku, Bostonu, Washingtonu, Baltimoru, na Yale i Brownu, v Paříži, Berlíně, Sankt Gallenu, až zavítali i do Prahy na VŠE. Ve filmu se objevily neziskové organizace nejrůznějšího zaměření: některé pomáhaly dětem ulice, jiné usilovaly o zachování tradiční rodiny, rozvoj fotbalu či sexuální výchovy mladistvých, další se zasazovaly o rozvoj vzdělanosti, která

nespočívá ve správnosti naučených odpovědí na otázky učitele, ale ve snaze otevřít dětem duše a srdce a pěstovat tak osobnost dítěte. Další promítání plánují zrealizovat v Londýně, Barceloně, Maroku, Hongkongu a na dalších místech celého světa... Po filmu následovala diskuse. Sebastian nechal několik lidí vznést dotaz či návrh týkající se pomoci Africe a debatovalo se ve skupinách. Mezi výsledné náměty například patřilo, zda lidé v Africe opravdu chtějí žít jinak. Jiným zajímavým tématem se stal sám způsob pomoci neziskových organizací v tom smyslu, že neustálé příjímání darů od vyspělého světa zpomaluje proces vlastního učení se a rozvoje. Náměty byly rozmanité a zajisté zajímavé, tak doufejme, že pro Sebastiana a jeho tým též užitečné či inspirativní.  Autor: Lucie Cepáková

45

kultura na VŠE

Promítání filmů Vesmírná odysea II a Ropáci od režiséra Jana Svěráka na VŠE

S REŽISÉREM O EKONOMICKÝCH OTÁZKÁCH Po zhlédnutí druhého filmu Ropáci, mystifikačního studentského dokumentu, následovala beseda. Není divu, že na ekonomické škole se diskuse věnovala hlavně finanční stránce filmového průmyslu. Jan Svěrák vysvětlil, proč se rozhodl práva na filmy vlastnit a nikoliv pracovat jako režisér pro filmová studia. Pro Barrandov natočil Obecnou školu a práva k tomuto filmu

dnes spravuje Bontonfilm. Pro režiséra je to obecně svazující, neboť nemůže s vlastním dílem volně nakládat. Jan Svěrák zmínil ziskové filmy – Kolju, Tmavomodrý svět a Vratné lahve. V zahraničí velmi zabodoval například Kolja, mimo jiné díky tomu, že se dostal do distribuce Miramaxu. Díky tomu se film rozšířil po celém světě, lidé ho znali, mluvilo se o něm a nakonec mohl získat Oscara. Vratným lahvím prý Svěrák příliš nevěřil, nepředpokládal totiž, že

SVĚRÁK NECHÁVÁ DIVÁKY VE SVÝCH FILMECH NACHÁZET VLAS TNÍ CES T Y Jan Svěrák je jedním z mála českých režisérů, kteří dokážou točit úspěšné filmy, a to i pro relativně malý trh, jakým je Česká republika. Několik jeho filmů mělo milionovou návštěvnost, což je téměř rarita. Jan Svěrák nechává diváky ve svých filmech nacházet vlastní cesty a nejde jim pouze a prvoplánově vstříc. To je velmi obtížné, navíc s tím vědomím, že Jan Svěrák nese riziko i část nákladů. Každý režisér je za svůj film odpovědný, jestliže nese i náklady, odpovědnost se násobí. Je pak daleko obtížnější natočit film, který se nepodbízí a nejde takzvaně na jistotu. Oba filmy, které bylo možné v Likešově aule zhlédnout, byly jistotou, ovšem výhradně jistotou kvality.  Autor: Vladimír Štípek

– 5 / 2010

Vesmírná odysea II je příběhem babičky, která chce navštívit svou stejně starou kamarádku bydlící v protějším paneláku na rozestavěném sídlišti. Film na velmi krátkém prostoru dokáže zajímavě rozvést několik rovin, aniž bychom pozorovali jakoukoli „přeplácanost“. Pod film, ačkoli nemá žádný podtitul, lze napsat, že i krátká cesta může být pro starého člověka opravdovou vesmírnou odyseou. Mladý režisér Svěrák pochopil, jak může vypadat život, kdy „pánům vlasy náhle zřídnou, dámám do nich padne sníh“. K tématu stárnutí se Jan Svěrák po létech vrátil ve Vratných lahvích, jejichž podtitulem bylo: „Aby mohlo být vítání, musí být i loučení.“ I téma vítání v sobě Odysea má. Ano, babičky se na závěr opravdu sejdou. Vesmírná odysea má napětí, babičku zastaví velký jeřáb, též nevíme, jestli najde správné tlačítko výtahu a jestli ji technika za pomoci téměř vesmírného (výtahového) soukolí doveze do správného poschodí, kde její kamarádka bydlí (možná, že babička v duchu vidí výtah na floridském Kennedyho vesmírném středisku). Poetiku životní vyrovnanosti lze poznat v pohledu babičky, která unavena po návštěvě opět doma sleduje Hvězdné války. Pomíjivost života je ale vyrovnávána trpným přijmutím osudu. Z pohledu babičky je jasné, že i princezna Leia jednou zestárne...

mladí lidé, nejčastější návštěvníci kin, budou na tento film brát své rodiče. Milionová hranice návštěvnosti jeho filmů začala být „standardem“, proto očekával obdobnou návštěvnost, kolem šesti set tisíc, i pro film Kuky se vrací. Zatím se očekávání nenaplnila. I to ukazuje na proměnlivost a obtížnost filmového řemesla. Jan Svěrák také poukázal na to, že na samotného režiséra, po odečtení nákladů, provizí distributorovi atd., nezbude nijak závratná částka. Podobná praxe je i v zahraničí a toto „osekání“ zisku pro samotného tvůrce se dá vyřešit jediným způsobem – masovou návštěvností filmu. Čím úspěšnější film je, tím všechny náklady (výroby i distribuce), které do jisté míry mají fixní podobu, klesají a podíl zisku stoupá.

economix

Režisér Jan Svěrák přijal pozvání studentského sdružení Ekonom a na VŠE promítl dva filmy: Vesmírná odysea II a Ropáci. Promítání se uskutečnilo 3. listopadu 2010 v Likešově aule před zraky více než stovky diváků.

46

kultura na VŠE

Sportovci a sport’ačky plesali na party Ve čtvrtek 4. listopadu 2010 se v prostorách P. M. Clubu uskutečnil historicky první Partyples sporťáků a sporťaček pořádaný organizací VŠ liga a Partystudent.cz. Partyples, akce s unikátním konceptem – tedy napůl party a napůl ples, byl uspořádán pro nadšence sportu v jakékoli podobě. Názvu „partyples“ odpovídal i doporučený dress code, tedy volnější forma společenského oblečení, což návštěvníci určitě uvítali. Dámy si nemusely oblékat slavnostní plesové šaty, pokojně mohly zvolit i kalhoty a top, pánové zase mohli vynechat kravatu a sako. Přestože zahájení partyplesu bylo ve 20.00, prostory klubu se pro návštěvníky otevřely už o půl hodiny dříve. Na první hosty čekal uvítací drink zdarma, další osvěžení již zajišťovaly tři bary. Po oficiálním zahájení na pódium nastoupila kapela s příhodným názvem Partyband, která se o hudební program starala až do 23 hodin. Vhodně zvolený repertoár Partybandu sestavený ze starých českých šlágrů od Slavíků z Madridu přes Třešně zrály až po Trezor, ale i ze

zahraničních hitovek brzy hosty akce roztančil. V úvodu večera proběhlo na pódiu odměnění nejlepších sportovců VŠ Ligy. Medaile a ceny převzali ocenění sporťáci a sporťačky v kategoriích tenis, badminton a squash. Jestli se snad někdo v začátku večera přece jen neodvážil tancovat, vše se zakrátko změnilo: dalším bodem programu se totiž stal pole dance neboli dámský tanec u tyče. Tanečnice Nela ze studia Soleila nenechala jistě žádného muže chladným. Fakt, že se tanec u tyče líbí nejen pánům, ale i ženám, dokázala následná soutěž – čtyři dobrovolnice z řad návštěvnic sebraly

odvahu a šly předvést své vlohy pro pole dance na pódium. Kolem tance (už ne u tyče) se točil i další bod programu. Na řadu přišla salsa. Profesionálové z Bohemian Salsa se nejdříve postarali o ukázku latinskoamerické salsy a následně naučili návštěvníky nejen základní kroky salsy, ale také složitější variace a otočky. Poté Partyband na pódiu vystřídal DJ Windsand, který se o hudební dramaturgii staral až do konce společenského večera. Po salse následovala performace barmanského mistra s ohnivou Flair Fireshow a vystoupení DJ Nasty, vicemistra světa v beatboxu, který dokázal imitovat nejen Michaela Jacksona. V průběhu celého večera si hosté mohli zahrát pokerové turbo turnaje, samozřejmostí byla i tombola o atraktivní ceny, které našly své majitele po půlnoci. VŠ Liga se ujala organizace partyplesu s přehledem, ať už šlo o prodej vstupenek on-line, příhodnou volbu kapely, klubu i zajímavého doprovodného programu. Akci, jako byl Partyples sporťáků a sporťaček, kdy nejde o klasický večírek, ale svou náplní se přibližuje plesu, rozhodně stálo za to navštívit.  Autor: Helena Kováčová

economix

– 5 / 2010

Free Culture/Svobodná kultura Od 22. října do 5. listopadu mohli zájemci navštívit a zhlédnout v knihovně CIKS na Žižkově putovní výstavu Free Culture/Svobodná kultura. Záměrem výstavy bylo na konkrétních příkladech a odkazech nabídnout odpovědi na otázky, v čem spočívá smysl umělecké tvorby a kdo je jejím vlastníkem. Výstavu původně pro Národní knihovnu ČR zrealizovalo občanské sdružení Archiv výtvarného umění (v Národní knihovně byla k vidění od 13. července do 8. září). Free Culture/Svobodná kultura se soustřeďuje především na problematiku vlastnictví umělecké tvorby, možnost sdílení informací a děl v současném počítačovém světě a s tím související proměnu pojmů autorství a originalita, šíření

informací po internetu, přímou dostupnost digitalizovaných zdrojů a archivů a nárůst kolektivní tvořivosti. Mimo to se zabývá také svobodným rozhodováním tvůrce o užívání díla a způsobech jeho zveřejnění a šíření. Důraz autoři výstavy kladou na vznik, šíření a používání takzvaných licencí Creative Commons. Jde o licence, které tvůrcům umožňují rozhodnout, zda díla plošně nabídnou veřejnosti, či si je ponechají pro sebe. Neznamenají ovšem popření copyrightu – licence Creative Commons (CC) vlastně říkají, že ne „všechna“, ale jen „některá práva“ autora jsou vyhrazena. Za konceptem CC stojí stejnojmenná nezisková organizace ze San Franciska, která umožňuje veřejnosti legální užívání

a sdílení autorských děl. Od loňského roku se do projektu zapojila i Česká republika a zařadila se tak k padesátce států, v nichž jsou licence uplatňovány. Výstava poukazuje na to, že již v minulosti se prostřednictvím inspirací, citací, parafrází, parodií, koláží, samplování nebo samizdatů běžně používala cizí díla k vlastní tvorbě, nicméně nové technologie a celosvětová síť s sebou přinesly další nové možnosti společného sdílení a šíření. Na VŠE výstava Free Culture/Svobodná kultura proběhla v rámci mezinárodní akce Open Access Week, která podporuje otevřený a volný přístup k vědeckým informacím na veřejném internetu. Další zastávkou putovní výstavy bude Moravská zemská knihovna v Brně, a to 3.–31. prosince 2010.  Autor: Betka Kuchařová

47

recenze Muzika: slovenské Pelíšky konečně v ČR

detaily, nenásilně vykreslit komunistickou dobu, držet dynamiku vyprávění a zakomponovat scény, které si divák bezpochyby zapamatuje. To vše podporuje obsazení zásadních charakterů. Ľuboš Kostelný v roli Martina, Jan Budař v roli Hruškoviče a Dorota Nvotová v roli Anči Píchačky jsou pro Muziku tou nejlepší volbou. Už jen Budař hovořící slovensky je zážitkem. Tyto základní charakteristiky připomínají české Pelíšky a jejich porovnání se jen stěží ubráníte.

Slovenský film Muzika z roku 2007 vyhrál filmovou cenu Slnko v sieti (obdobu Českého lva), hovoří se o něm jako o nejlepším slovenském filmu desetiletí, ale do české distribuce se dostává až nyní. Konečně se tak splatí velký dluh filmovým fanouškům. Český divák si zvykl na konstantní přísun domácích snímků, ten slovenský musí být výrazně skromnější. A tak zatímco v roce 2007 bylo v České republice natočeno třiadvacet filmů, na Slovensku to byly pouze čtyři. I z tohoto důvodu je nepochopitelné, že normalizační komedie Juraje Nvoty nedorazila do kin dříve. Děj Muziky je zasazen do přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, doby znormalizovaného komunismu. Reálie režimu vykresluje na příběhu Martina, který žije v zapadlé vesnici, jen kousek od hranic s kapitalistickým Západem. Neprožívá příliš šťastné manželství ani otcovství. Nastěhuje se

do rodiny své ženy, pracuje ve vodárně, v níž promazává stroje, a irituje své blízké doma i na pracovišti. Nepije, nedívá se na televizi, neposlouchá rádio, nečte noviny. Jeho život postrádá jakýkoli smysl. Únikem od běžné reality se mu stává saxofon, který si pořídí od zdejšího učitele. Na vesnické svatbě zahraje Martin jednu písničku a v tomto momentě příběh zařazuje další stupeň rychlosti a vyprávění nabírá větší spád. Všimne si ho totiž hudební podnikatel Hruškovič, kterého nehraje nikdo jiný

než Jan Budař. Přemluví Martina a založí spolu kapelu. Snímek pak popisuje dobu normalizace z pohledu kapely, která ač má ráda americkou hudbu, musí procházet komisemi, účastnit se všemožných koncertů a skládat budovatelské písně. Rozhodne se však, že přes hudbu se dostane až do Švýcarska. Muzika je výjimečná v několika aspektech. Juraj Nvota prokazuje svůj talent pro přirozené vyprávění, podařilo se mu do filmu vtisknout atmosféru,

Muzika nenutí k vážnějšímu zamyšlení, ale ani to není její podstatou. Naopak nabízí vtip a svěžest. Co je však pro slovenský film ještě důležitější, Muzika splňuje kvality evropského filmu, a má tak šanci uspět i v zahraničí. Shrnuto řečí filmu: „Muzika je muzika, chápeš?“ Vy se o tom můžete přesvědčit ve Filmovém klubu VŠE v úterý 7. prosince od 19.45 v Likešově aule VŠE na Žižkově. Vstupné činí 50 Kč.  Autor: Martin Doležal

Recenze knihy – Letošní vítěz Magnesia Litera: Zmizet Název: Zmizet Autor: Petra Soukupová Počet stran: 344 Rok vydání: 2009 (první vydání) Ocenění: Magnesia Litera 2010 Hodnocení: 1 Autor: Lucie Kubečková

– 4 / 2010

problémy obyčejných lidí, autorka exceluje. Petra Soukupová jednoduše jde ve své tvorbě ihned k jádru věci. Zručnost, s jakou se jí podařilo v knize Zmizet popsat mezilidské vztahy, je zkrátka hodna obdivu. Společně s hlavními hrdiny se tak při čtení knihy vracíme k životním událostem, jako bylo první rande, první láska či první pití alkoholu. Petra Soukupová se jako spisovatelka našla v poloze vyprávění o vztazích mezi nejbližšími. Nutno podotknout, že jí tato literární vypravěčská poloha sedí a že jí zároveň přinesla i uznání kritiky. Její próza je totiž v současnosti definována jako příkladně ateistická, chalupářská a nemetafyzická. To ve spojení s nepolitičností autorčiných děl přivádí čtenáře k jednomu z nejlepších českých spisovatelských talentů. 

economix

Kniha spisovatelky Petry Soukupové s názvem Zmizet je po autorčině debutu K moři její další novinkou. Za soubor tří povídek spisovatelka obdržela literární ocenění Magnesia Litera za knihu roku 2010. Mimochodem i její prvotina K moři získala uznání v podobě Ceny Jiřího Ortena.

Hlavní téma propojující tři časti knihy se zabývá rodinnými vztahy, ve kterých se autorka stylizuje do role dětského hrdiny – vypravěče, a to v prvních dvou povídkách. Ve třetí povídce sice vypravěčskou roli přebírá dospělá žena, ale příběh, který vykresluje, se zakládá zejména na vzpomínkách z dětství. V každém z tria příběhů se hlavní hrdinové pokouší vyrovnat s rodinným traumatem, jež ovlivňuje průběh jejich každodenních životů. Paralelně si čtenáři mají možnost uvědomit, že dospělí v očích rodičů nikdy nevyrostou z role jejich dětí. V prózách nejde ani tak o zvraty, kterými by hrdinové procházeli, jako o stavy, které prožívají uvnitř sebe. Autorka mistrně využívá jazyk jednoduchý a přímý, tedy takový, jakým mluví děti. Právě v této jazykové a dějové jednoduchosti, skrze které nahlíží na existenciální

České dráhy, firma otevřená mladým České dráhy, Váš osobní dopravce d www.ceskedrahy.cz/kariera \ 840 112 113