CUKŘENKA – časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele. Vydává Klub sběratelů baleného cukru, z. s. Elektronická verze http://www.ksbc.cz/ Redakční rada: Pavel Tlustý & Jaroslav Kolín. E-mail:
[email protected] Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, 142 00 Praha 4, tel. 602 239 858 Toto číslo vyšlo v červnu 2015 v nákladu 70 výtisků. NEPRODEJNÉ!!! Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí
Úvod, zprávy z klubu Milí čtenáři, Blíží se léto, a jak jsme slíbili, jsme tu s dalším číslem Cukřenky. Jeho podstatná část je věnována 15. výročí oficiálního založení našeho klubu. Rozhodli jsme se, že zpracujeme takový stručný přehled klubových dějin (co, kdy a kde), protože zejména ti novější členové o nich mnoho nevědí a ti starší (což můžeme z vlastní zkušenosti potvrdit) už si třeba také moc nepamatují. Čerpali jsme z redakčního archivu Cukřenky a z kroniky klubu, která je na našich webových stránkách. I když jsme se snažili být struční, zjistili jsme, že materiálu je nějak hodně, a proto jsme se rozhodli, že v tomto čísle bude uveřejněna jeho první část a zbytek si přečtete v dalším čísle, které vyjde v říjnu. Neopomněli jsme ani skutečnost, že toto číslo Cukřenky nese pořadové číslo šedesát, což si také zaslouží pohled do historie i současnosti včetně ukázek některých již letitých článků, které však rozhodně nezastaraly. Přidali jsme i několik zajímavostí z cukrového světa, a to jak našeho, tak zahraničního, a nesmí chybět ani obligátní křížovka. Usoudili jsme, že trochu ušetříme klubové peníze, a rozhodli jsme se, že těm členům, kteří dostávají Cukřenku poštou a budou na brněnské burze, ji tam osobně předáme. Seznam účastníků máme a těm, kteří v Brně nebudou, přijde Cukřenka jako obvykle poštou. To se samozřejmě týká jen těch členů, kteří mají zaplacené členské příspěvky. Případným neplatičům toto číslo schováme, a pokud své nedoplatky vyrovnají, pošleme jim je dodatečně. Takže teď už nezbývá než popřát všem pěkné prožití léta a nashledanou na brněnské burze. Redakce.
námětem další série zatím ještě dumáme, ale doufáme, že do výroční schůze se vše stihne. Už máme také jasno o místu a termínu pořádání našich dalších podniků. Letošní výroční členská schůze, jejíž organizace se ujala Iva Nývltová, se bude konat v sobotu 14. listopadu 2015 v Novém Boru a již jsme začali podnikat první kroky. O místu konání výměnného dne v roce 2016 se definitivně rozhodne na zasedání výboru v Brně, zatím připadá v úvahu severočeský Úštěk. Irena už zjistila podmínky a vypadá to nadějně. Jaroslav Kolín
Už jste zaplatili členské příspěvky? Nové stanovy umožňují zaplatit členské příspěvky do 31. března běžného roku. I když většina členů tuto povinnost splnila už na výroční schůzi v Plzni a do konce března došly další platby na náš bankovní účet, našli se tací, kteří zaplatili členské příspěvky se zpožděním a někteří je zatím nezaplatili vůbec. Rozhodli jsme se, že protentokrát nebudeme striktně trvat na 31. březnu, a tak v seznamu členů, který vyjde na našich webových stránkách v červnu, budou všichni, kteří do té doby zaplatili. Příležitost k tomu mají i při prezenci na brněnské burze. JK
Jak se připravuji do Brna Protože mám přebytek českých cukrů na výměnu a už nejsem sto určit, z které jsou doby, potřebuji cukříky efektivněji nabídnout k výběru. A tak jsem po dohodě s Michalem Valentou vymyslela, že každému budu nabízet "balíčky "- je to konečně dneska už běžné i v jiných oblastech. Některé cukry jsou vysypané, jiné prázdné- tak jak jde život. Balíčky obsahují deset kousků. Každý si může vzít několik balíčků až do vyčerpání zásob, prohlédnout je a ty, co se mu nehodí, může v balíčku nechat a doplnit jinými do deseti a dát balíček znovu do oběhu; tak všichni mohou rychleji vyměňovat. Už jsme to zkusili na narozeninách Danušky Měsíčkové, ale mělo to jeden nedostatek - cukříky byly špatně staženy pryžovým kroužkem a zase se z toho dělala miš-maš (nebo myš -maž?). Třeba se to neosvědčí, ale touto organizací se ušetří při transportu mnoho místa a zejména je to výhoda pro ty z nás, kteří nemáme nákladní auta. Kdybyste měli lepší nápad, ráda ho přejmu a vyzkouším. Miloslava Žďárská
Výbor informuje Třebaže organizace brněnské burzy leží na našich brněnských kolezích, výbor k ní také trochu přispěl, i když většinou jen hraběcími radami a podepisováním objednávek. Nechali jsme vyrobit jednu burzovní skládačku v KAMO. Na výroční schůzi v Plzni jste byli informováni o stavu klubového hospodaření. Účetní závěrka včetně daňového přiznání za rok 2014 byla zpracována a předána na finanční úřad. V Cukřence bude zveřejněna v příštím čísle a dostanou ji všichni účastníci výroční schůze, protože na ní ji bude nutno schválit. Rozhodli jsme se, že v rámci oslav půlkulatého výročí klubu vydáme několik členských sérií. Zatím jsme nechali zhotovit dotisk série Podpisy slavných v jiné barvě. Série už je dodána a napytlíkována a bude rozdávána na výroční členské schůzi. Nad
-2-
Historie
Kulaté výročí našeho klubu V letošním roce slavíme 15 let od oficiálního založení Klubu sběratelů baleného cukru. Podívejme se, co tomu předcházelo a jak si vedl od svých pionýrských začátků do dnešní doby. Roky 1996 a 1997 Podle klubové kroniky se první cukroví nadšenci sešli na burze Klubu sběratelů kuriozit již v říjnu 1996. Z dnešních členů byli mezi nimi Werner Kulhanek a Míla Žďárská. Ta uspořádala 23. března 1997 ve svém domečku první cukrovou výstavku a 27. července 1997 v modřanském hotelu DUM první mezinárodní výměnný den, na který přijelo celkem 18 sběratelů z ČR, Belgie, Německa a Francie.
Někteří naši členové vyjeli na mezinárodní burzy v Bioulu, Lyonu a Boswilu. Rok 1999 Ve výroční zprávě za rok 1999 stojí, že opět přibyli zájemci o činnost klubu. Až dosud nepovažoval klub za nutné zabývat se organizačním řádem, protože všichni byli jedna rodina, která si stačila náklady na akce jakžtakž vykompenzovat. S tím se však nedalo do budoucnosti vystačit a bylo nutno zavést členský příspěvek. Bylo to způsobeno i tím, že se značně zvýšily ceny telefonů, poštovného, jízdného apod. Na jaře proběhly dvě domácí výstavky cukrů – březnová u Žďárských v Praze a květnová u Majerů v Klatovech. V červnu se sběratelé sešli v československém kruhu na národní burze v domečku u Žďárských, a to nejen k výměně cukrů, ale také ke klubové schůzi. Čtvrtá česká burza – vánoční – se konala v prosinci u Žďárských. V červenci klub zorganizoval v Praze 2. mezinárodní výměnný den, kterého se zúčastnilo 30 sběratelů, nepočítaje jejich doprovod. Ze zahraničí přijeli sběratelé z Belgie, Francie, Itálie, Německa a Švýcarska. V době burzy byla připravena výstavka českých cukrů a tablo s fotografiemi z činnosti klubu.
Na tento podnik existuje pěkná památka – cukr vydaný EGZ (Evropská společnost sběratelů cukru). Datum sice není úplně přesné, ale to nevadí. Po prvním mezinárodním výměnném dnu byl založen Klub sběratelů baleného cukru, jehož předsedkyní se stala Míla Žďárská a ve vedení byla i Hanka Majerová a Zdeněk Bubník. Nebyla to žádná oficiální organizace, jen volné sdružení zájemců. Členství v klubu bylo bezplatné, společně organizované akce byly podle skutečně vynaložených nákladů hrazeny členy, kteří se na nich podíleli. Rok 1998 Péčí Hanky Majerové vyšlo první číslo Cukřenky. Kromě informací o sbírání cukru v něm bylo otištěno i sedm bodů, které bychom dnes nazvali programovým prohlášením. V té době ještě nebylo jasné, jaká bude organizační forma klubu a jeho postavení. Diskutovalo se o založení cukrosběratelské sekce při Klubu sběratelů kuriozit (KSK) s využitím publikačních možností, které tento klub poskytoval, ale nakonec bylo rozhodnuto, že KSBC bude samostatným klubem. S KSK nás však dodnes pojí přátelské vztahy. Hanka Majerová uspořádala v březnu v Klatovech výstavku ukázek ze své sbírky. V květnu a v prosinci 1998 se konala první a druhá česká burza u Míly Žďárské. Dlužno poznamenat, že v té době se říkalo „burza“ každému setkání sběratelů, na němž se vyměňovaly cukříky. Dneska jsou to prostě setkání sběratelů a ty u Míly nazýváme familiárně „sleziny“.
KSBC vydal k této příležitosti skládačku Hradčan a firma Hellma věnovala všem účastníkům svou 54kusovou sérii Milenium a kromě ní sáček s datem výměnného dne a s obrázkem kostela P. Marie před Týnem.
3
Historie Mezi členy byl proveden průzkum, kolik mají zhruba ve svých sbírkách cukrů: Miloslava Žďárská 27 000, Hana Majerová 25 000, Zdeněk Bubník 11 000, Werner Kulhanek 7 500, Lenka Nováková 4 500, Vlasta Holubová 3 000, Jaroslav Michalík 2 800, Jitka Šošolíková 2 500. To se ovšem psal teprve rok 1999. Rok 2000 Tento rok je v historii našeho klubu přelomový. 2. prosince 2000 totiž proběhla v Černém Volu tradiční vánoční burza za účasti 24 členů a pěti hostů z Německa, kterou spořádala Vendula Dubská se svou rodinou. Její součástí byla i výroční schůze klubu, na níž bylo jednomyslně rozhodnuto klub „zlegalizovat“ a registrovat jej jako řádné občanské sdružení. Byly schváleny stanovy klubu, které s malými obměnami platily až do konce roku 2013, a byl zvolen výbor klubu ve složení Hanka Majerová (výkonná předsedkyně), Miloslava Žďárská (čestná předsedkyně), Zdeněk Bubník (jednatel), František Řehák, Vlasta Holubová, Lenka Černá a Jaroslav Michalík. Současně byl zvýšen roční členský příspěvek na 300 Kč. Klub byl sice zaregistrován Ministerstvem vnitra v únoru 2001, my však můžeme oprávněně považovat za rok jeho založení rok 2000, kdy byly schváleny stanovy, zbytek už byla jen práce pro úředního šimla. Pod dojmem vánoční burzy v roce 1999 uspořádala Lenka Černá v Brně první moravskou miniburzu cukrů, jíž se včetně pořadatelky zúčastnili čtyři sběratelé z Brna a Moravy. (Poněkud porušme časově souvislý tok tohoto líčení a uveďme, že setkání brněnských sběratelů probíhají dodnes pod názvem Brněnská pravidelná.)
Hlavním klubovým podnikem byl 3. mezinárodní výměnný den, který uspořádala Hanka Majerová ve dnech 22. a 23. července v Klatovech. Sešlo se 47 sběratelů z Čech, Slovenska, Německa, Francie, Belgie, Švýcarska, Španělska a Portugalska. Na stole našel každý účastník dvě série (Myši a Klatovy a okolí), které byly vyrobeny speciálně pro tento účel.
Rok 2001 Oficiální založení klubu si vyžádalo novou registraci členů. Členské přihlášky byly otištěny v Cukřence č. 11 a až na jednoho se přihlásili všichni dosavadní členové. V březnu měl klub 39 členů, z toho 7 zahraničních, během pražské burzy se přihlásilo sedm nových sběratelů a ke konci roku měl klub již 58 členů, z toho 12 cizinců. V tomto roce proběhlo několik sběratelských setkání. V březnu to byla slezina a výstavka cukrů u Míly Žďárské a v dubnu v Klatovech výstavka Hanky Majerové „10 let s cukrem“.
V pořadí 4. mezinárodní výměnný den se konal v Praze, a to opět v hotelu DUM. Zúčastnilo se ho 4
Historie 54 sběratelů z ČR, Slovenska a dalších osmi zemí. K burze byl vydán jediný cukr, ale účastníci dostali balíčky s cukry od sponzorů. První řádná výroční schůze se konala 1. prosince 2001 v restauraci Švejk v Brně a zúčastnilo se jí 31 členů, další členové zaslali pro hlasování své mandáty. Byl zvolen výbor klubu ve složení: Hana Majerová (předsedkyně), Zdeněk Bubník (místopředseda), Lenka Černá, Vlasta Holubová a Zdeněk Adámek. Byla rovněž zvolena revizní komise v čele s Vlastou Holubovou. Rok 2002 Podle zprávy přednesené na výroční chůzi vstoupilo do klubu v roce 2002 dalších dvacet členů, celkem jich bylo již přes sedmdesát. Kromě již tradičních výstavek cukru u Míly Žďárské a Hanky Majerové uspořádala Hanka Majerová dvě „seznamovací“ schůzky sběratelů v restauračních zařízeních v Praze. Na lednové schůzce byla pokřtěna kronika klubu, kterou vedla Hanka Majerová. Zdeněk Bubník pohovořil o našem klubu v rozhlase a v prostorách VŠCHT uspořádal cukrovou výstavku. Tu navštívilo více než 300 osob, a to jak seriózních zájemců o balené cukry, zástupců cukrovarů, designérů a sběratelů cukru, tak i dalších příchozích, kteří byli většinou zcela překvapeni rozmanitostí a úrovní obalové techniky v cukrovarnictví. Jitka Schovancová uspořádala 8. května v Křenovicích „Cukromecheche aneb Co všechno se dá najít na tabletennisovém stole“. Sešlo se třináct cukrových nadšenců a jejich ohlasy byly nadšené.
V pořadí již pátý mezinárodní výměnný den uspořádala Hanka Majerová 20. července 2002 v Klatovech. Zúčastnilo se ho celkem 52 sběratelů (i s doprovody jich bylo kolem 120) z osmi zemí.
Výroční schůze se tentokrát konala 7. prosince v Přerově a zorganizovali ji manželé Adámkovi.
Účastníci dostali kromě jiného také k této příležitosti vydanou sérii „Staré pověsti české“. Rok 2003 Propagace klubu formou výstavek a webových stránek se vyplatila, v roce 2003 přibylo dalších 59 nových členů, za celou dobu trvání klubu jich odešlo deset. Manželům Adámkovým se podařilo „propašovat“ prezentaci našeho klubu na výstavu v rámci kampaně „30 dní pro neziskový sektor“, která se konala v únoru v Přerově.
5
Historie Proběhly tradiční výstavky Míly Žďárské (tentokrát v hostinci U Matěje) a v Klatovech a díky Hance Majerové se klub prezentoval i na mezinárodním sběratelském veletrhu a burze Hobbymania 2003 v Plzni. 13. srpna pak uspořádala Jitka Schovancová další cukromecheche v Křenovicích.
Byli z jedenácti států, nejvíce samozřejmě z České republiky (55 osob).
Hlavní akce klubu – 6. mezinárodní výměnný den – se měla původně konat v Klatovech, ale využili jsme nabídky města Dačic a uspořádali jsme ji tam 21. června v rámci oslav 160. výročí vzniku první kostky cukru na světě. Burzy se zúčastnilo na 64 sběratelů- V Městském muzeu a galerii jsme uspořádali výstavu „Sladím, sladíš, sladíme“, která byla otevřena od 31. května do 27. července. Výroční schůze se konala dne 6. prosince v Brně za účasti 84 sběratelů a jejich doprovodů. Byl na ní zvolen nový výbor ve složení Michaela Kalová (nyní Mishka Vranková) - předsedkyně, Karel Stupka, Ivan Janda, Romana Sládečková a Jitka Schovancová, revizní komisi vytvořily Vlasta Holubová, Lenka Černá a Lenka Nováková. Rok 2004 Nový cukrorok jsme zahájili 7. února slezinou u Míly Žďárské. Významná byla tím, že na ní byla pokřtěna první soukromá série (Mašinky I.), na niž se složilo pět sběratelů. Ke křtu byl vzhledem k zimě použit místo šampaňského grog, na Moravě (u Adámků) o týden později poctivá slivovice. Manželé Adámkovi se opět zasloužili o prezentaci klubu na výstavě neziskových organizací v Přerově. Následovala výstavka Lenky Černé 27. – 29. února v Brně, výstavka Míly Žďárské 6. – 12. března v jejím domečku a v dubnu pak výstavka Hanky Majerové v Klatovech. Svou první výstavku uspořádala Katka Pelcová ve dnech 19. a 20. června v Brně a Jitka Schovancová se sešla s ostatními cukromily na výstavce „Pod křenovskó májó s českými cukry“ 30. května. Mezinárodní, v pořadí již sedmý výměnný den se konal 10. července v Praze v hotelu DUM a jeho duší byla jako obvykle Míla Žďárská. Přijelo 80 sběratelů, doprovázelo je 55 osob, celkem se ho tedy zúčastnilo 135 platících účastníků.
Výroční schůze se tentokrát konala 4. prosince v Ostravě, hlavní pořadatelkou byla Romana Sládečková, která schůzi řídila za nemocnou předsedkyni Mishku. Rok 2005 První výstavku v tomto roce uspořádali manželé Jandovi 29. ledna v Brně. Adámkovi nás již tradičně prezentovali na výstavě neziskových organizací a nově též na výstavě „For Model“. Kromě několika článků o našem hobby v regionálním tisku jsme pronikli i do Českého rozhlasu. Díky Klubu sběratelů kuriozit jsme se mohli prezentovat ukázkou na veletrhu Sběratel v Praze. Pěkně se rozjely i místní schůzky sběratelů. Ostravští se sešli 29. ledna, brněnští se scházeli pravidelně skoro každý měsíc a Pražáci dodnes vzpomínají na slezinu v restauraci Stará Praha, kde v lednu oslavili kulatiny Danušky Měsíčkové a odkud jsme vyháněli jakéhosi zloděje. Jarní slezina u Míly se konala v dubnu na její zahradě a 6. srpna se sběratelé poprvé sešli na tenisových kurtech u Ládi Moulise v Nové Vsi u Plzně. Jitka Schovancová uspořádala další ročník setkání sběratelů v Křenovicích. Na 8. mezinárodním výměnném dnu jsme se sešli 11. června v Olomouci. Prostory pro výměnu byly nádherné, všichni měli dost místa a péče pořadatelů manželů Adámkových byla příkladná. Bohužel jsem 6
Historie nikde nenašel, kolik nás tam vlastně bylo, ale bylo nás hodně. Hlavní akce, 9. mezinárodní výměnný den, se konala v Olomouci a uspořádali ji opět manželé Adámkovi.
V tomto roce jsme oslavili páté výročí oficiálního založení klubu.
Byl to jeden z našich nejúspěšnějších podniků vůbec a zúčastnilo se ho 89 sběratelů, z toho sedm ze zahraničí. V prvním čtvrtletí tohoto roku spatřil konečně světlo světa Katalog hygienicky baleného netvarovaného cukru vyrobeného v cukrovarech na území České republiky, který je u nás prvním katalogem svého druhu. Jeho autorem je náš člen Ing. Daniel Froněk, který této práci věnoval celá léta. Součástí katalogu je i barevná příloha se 129 vzory základních typů cukrů. Výroční schůze se konala 11. listopadu 2006 v Čelákovicích za účasti 61 členů.
Zrodil se klubový maskot pan Kostička, jehož autorskou je Romana Sládečková a který byl poprvé představen na cukrech na výroční schůzi 26. listopadu 2005 v Plzni. Na té byl 59 přítomnými členy a za podpory osmi mandátů od nepřítomných jednomyslně zvolen nový výbor klubu ve složení Romana Sládečková (předsedkyně), Draha Sukupová, Blanka Hanáčková, Jitka Schovancová a Jaroslav Kolín. Revizní komise byla zvolena ve složení Milena Hlinková, Zdenka Hudská a Vlasta Holubová (předsedkyně). Rok 2006 I tento rok byl bohatý na události. Již jako obvykle uspořádali manželé Adámkovi prezentace klubu na akcích For Model a 30 dní pro neziskový sektor. V lednu uspořádala Iva Hennová se Zdeňkem Bubníkem Výstavu pro sladké jazyky, v dubnu se pochlubila svými poklady na výstavce v Příbrami na Moravě Katka Pelcová, v květnu v Praze Míla Žďárská, v červnu v prostorách VŠCHT Zdeněk Bubník a v září František Blažek. Proběhly rovněž schůzky sběratelů v Praze, Brně a Ostravě.
Kromě běžné agendy byl projednán a schválen návrh na upřesnění klubových stanov, které si vyžádala dílem novelizace zákona o sdružování občanů, dílem potřeba vyjasnit si s finančním úřadem, jak se vlastně náš klub jmenuje. Ještě před Vánoci, 1. prosince, vylákala Jitka Schovancová sběratele na Cukroležení v Křenovicích, kde je napřed zapojila do oslav výročí bitvy tří císařů, aby je pak náležitě zmrzlé rozmrazovala ve svém bytě při výměně cukříků. Dokončení v příštím čísle. JK 7
Z naší historie
Cukřenka – šedesát čísel a sedmnáct let existence Protože každé jen trochu kulatější pořadové číslo čehokoliv je dneska důvodem k oslavám, rautům, rekapitulacím a hodnocení, řekli jsme si v redakci, že se u příležitosti šedesátého čísla Cukřenky pokusíme o skoro totéž. Oficiální oslavy a raut sice vynecháme, ale zato vám ukážeme, jak se náš časopis za ta léta vyvíjel. Pamětníci si možná všimnou, že k napsání tohoto článku jsme částečně využili podobný článek, který vyšel ve 30. čísle. Byl to trochu problém – první Cukřenky totiž nebyly očíslované a páté číslo jsme v redakčním archivu nenašli. Nakonec jsme zjistili, že vůbec nevyšlo. Zato vyšly různé speciály, které také nejsou číslované, takže jsme si řekli, že z toho nebudeme dělat vědu, tohle číslo je prostě šedesáté a šmytec.
I když texty byly psány na počítači, byla Cukřenka v podstatě až do doby, než jsme převzali redakční veslo, rozmnožována z koláží. Můžeme se tedy pokochat nezvyklými tvary písma a zajímavou grafikou. Velkou podporu znamenala pro Cukřenku firma Dragonpress Klatovy, která umožnila její bezplatné rozmnožování, dodala titulní stranu a hradila i poštovné. Výrazný kvalitativní skok v grafickém provedení je vidět od šestého čísla, kdy Cukřenka přešla na formát A4 a dostala barevnou titulní a poslední stranu, a to opět péčí klatovského Dragonpressu.
První číslo Cukřenky vyšlo někdy v první polovině roku 1998. Nemá sice žádnou tiráž, z níž by se dal určit aspoň měsíc, ale odvodili jsme to z obsahu. Neuvádí ani redaktora či editora, ale zjistili jsme dotazem u pamětníků, že o grafickou podobu Cukřenky pečovala již od začátku Hanka Majerová. Ta první čísla byla spíše zpravodaji – přinášela hlavně informace o tom, kde a kdy se koná který výměnný den, ukázky našich i zahraničních cukrů, kontakty na zahraniční sběratele a sdělení organizačního rázu. Objevovaly se však v nich i články o tom, jak sbírat cukry, jak organizovat sbírku a tak. Co do rozsahu nebyly první Cukřenky veliké – zpravidla 8 – 12 stran formátu A5; ve formátu dnešní Cukřenky, která má standardně 20 stran, by jejich obsah zabral tak čtyři strany. Je ale vidět, že je vytvářela poetická duše, která vždy doplnila prázdné místo nějakými zajímavými grafickými dílky.
S rostoucím počtem členů a tím výtisků to však začalo lézt velmi výrazně do peněz, takže od jedenáctého čísla už byla Cukřenka s několika speciálními výjimkami zase jen černobílá. Výroba tištěné verze nebyla jednoduchá. Předlohy bylo nutno vytisknout, odebrat se s nimi do rozmno8
Z naší historie žovny, rozmnožené zkompletovat a sešít, opatřit ručně obálky adresami a vše odnést na poštu.
tištěné verze (to se podařilo až později), dostali čtenáři k nahlédnutí barevné „originály“, které si bylo možno vytisknout. Původně jsme mu posílali mejlem jednotlivé články, z nichž Zdeněk, maje na to zvláštní program, vyrobil celé číslo ve formátu pdf. Problém občas nastal s tím, že se poněkud rozlezl formát a články bylo nutno upravovat a posílat znova. Po čase jsme zjistili, že díky novému software to můžeme udělat sami a tentýž soubor můžeme jednak vyvěsit na webu, jednak poslat Michalovi pro tiskárnu. Určité starosti nám dělala velikost výsledného souboru. Ale technologie se zlepšují a dnes již není problém stáhnout i hodně veliká data. Toho jsme využili a obrázky vkládáme ve větším rozlišení (pokud je máme k dispozici), takže vyjdou lépe i v černobílém tisku.
Samozřejmě, že jsme se snažili výrobu zracionalizovat. Místo přepisování adres používáme adresní štítky, a protože Dragonpress svůj sponzoring ukončil a celé náklady nese klub, využíváme aspoň jisté slevy poštovného při podání hromadných zásilek.
Také věcný obsah Cukřenky se postupně měnil a z původního zpravodaje se stala časopisem s širokým záběrem. Bylo to dáno i tím, že počet členů klubu vzrostl a redaktorka a editorka Hanka si mezi nimi dokázala najít patřičně grafomansky zaměřené přispěvatele; v 11. čísle (rok 2001) se např. poprvé objevila Tlusťjochova křížovka. Další zlom nastal v lednu 2003, kdy Hanka pro nával jiné práce a ze zdravotních důvodů předala redakční veslo nám dvěma. To to utíká – teprve při psaní tohoto článku jsem si uvědomil, že spolu redigujeme již čtyřicáté číslo. A na závěr se sluší pronést nějakou zdravici: Milá Cukřenko, přejeme ti do dalších let bohatý vnitřní obsah a pěkný vzhled, a to i navzdory úsilí těch dvou pánů, kteří tě mají na starosti. Redakce
Velikým přínosem je Michal Valenta, který od roku 2012 zajišťuje tisk v tiskárně z elektronické předlohy. Jedno číslo jsme zkusmo vydali jako celobarevné, ale náklady byly přece jen příliš vysoké, takže nyní jsou barevně tištěny jen první a poslední dvě strany, odpovídající oboustrannému potisku jednoho listu formátu A3. Významným počinem bylo umístění Cukřenky na klubových webových stránkách, na čemž měl velikou zásluhu jejich správce Zdeněk Adámek. I když zpočátku nebylo možno dodržet původní zalomení 9
Z archivu Cukřenky
Rychlokurs arabštiny
Dana Baudyšová, Cukřenka č. 9/2000
10
Z archivu Cukřenky
Vincent Penel, Cukřenka č. 7/1999 Redakční poznámka: Vincent Penel byl po několik let členem našeho klubu, dodnes se s námi kamarádí a organizuje cukrové burzy ve francouzském Lauracu.
11
Z archivu Cukřenky
Sladkomilové, cukrozpytci nebo cukrosáčkosběratelé? Zatímco např. sběratelé poštovních známek se na celém světě nazývají jednotně filatelisté, přívrženci našeho hobby se zatím v mezinárodním měřítku nedohodli, jak si vlastně budou říkat, a tak každá jazyková oblast nebo země používá jiný název, odpovídající založení toho kterého národa. Některé národy usoudily, že větší respekt vyvolává název v cizí řeči, který má také větší šanci prosadit se na mezinárodní scéně (znáte jistě argumenty typu „Již staří Řekové…“) Příkladem jsou romantičtí a šaramantní Francouzi (a Valoni), kteří to pojali velkoryse a dali si název glykofilové (les glycofiles). Glykofil je složenina odvozená z řeckých slov glykys – sladký a filos – milující, tedy doslova „milovník sladkého“ čili, jak by asi řekli naši obrozenci, „sladkomil“. Etymologie je krásná, ale název sám vyjadřuje drsnou životní realitu poněkud nepřesně. Sladké milují i grizetky z Montmartru, které sbírají zcela jiné trofeje než sáčky s cukrem, a naopak většina sběratelů baleného cukru si kafe, pro něž byl vlastně jejich sběratelský materiál původně určen, zásadně nesladí. Sami frankofonní sběratelé jsou si asi této skutečnosti vědomi a (možná pro jistotu) inzerují své podniky též jako setkání sběratelů balených cukrů (collectioneurs les sucres emballés). Na druhé straně umožňuje tento název svému nositeli sbírat i umělá sladidla bez rizika nařčení z revizionismu. Podobně postupují argentinští sběratelé, jejichž Asociación Glucofilia Argentina na své internetové stránce hlásá, že sdružuje sběratele cukru v sáčcích, tyčkách a kostkách a nezavrhuje ani umělá sladidla. Jen o něco málo přesněji vyjádřili podstatu svého hobby sběratelé katalánští (a s mírnou obměnou portugalští): glucosbalaitonfilia. Jsou to tedy opět milovníci sladkého, ale na rozdíl od Francouzů sladkého zabaleného. Ale zase - zabalit se dá i pár kremrolí… Některé národy šly přímo k věci a hrdě se hlásí ke sbírání cukru. V Německu si (kurz und gut) říkají „die Zuckersammler“ – sběratelé cukru. Název sice neříká, o jaký cukr se jedná (mohou to být i metrákové pytle, máli na ně sběratel místo), ale to už je vcelku detail. Holanďané upřesnili i to, jaký cukr sbírají: jejich klub sdružuje „suikerzakjesverzamelaars“ – sběratele sáčkového cukru (cukrosáčkosběratele). Doufejme, že tolerují i sběratele balených kostek… Američané (sugar packet collectors) jsou větší pašáci – sbírají balíčky cukru podobně jako my Češi, kteří jsme zase sběrateli baleného cukru. I tento název však má svůj háček – „vysypávači“ sáčků sbírají jen ty obaly. Někde mezi románským pojetím a pojetím jiných národů se nacházejí britští sběratelé, kteří si říkají „sucrologists“ (jednotné číslo „sucrologist“). Již zmiňovaní čeští buditelé by asi tento název přeložili jako „cukrozpytci“. První část slova nejspíš pochází z anglického „sucrose“ (sacharóza), což by mohlo nasvědčovat tomu, že předmětem zájmu britských kolegů je jenom tato sloučenina a ne např. jednoduché cukry (u nás třeba dříve populární „LIPO“). I druhá část „logist“ (anglická verze z řečtiny přejatého „log“) je zajímavá: vyjadřuje totiž skutečnost, že dotyčný je v oboru badatelem, že tedy jen lačně nehromadí, ale snaží se zjistit o předmětu svého zájmu co nejvíc, což je navýsost sympatické. Britský název je tedy výrazně exaktnější, leč opět je tu malá nepřesnost: cukrozpytců je mnoho, ale jen málokterý z nich také sbírá cukr. Není však vyloučeno, že ve Spojeném království je tomu jinak a že The UK Sucrologists Club přijímá za členy jen v oboru sacharózy bádající sběratele. Takže jak bychom si vlastně měli říkat? Vymyslet mezinárodně přijatelný název, který by krátce a přesně vystihoval podstatu našeho hobby, bude zřejmě nemožné; vždycky se najde nějaký šťoura, který upozorní, že to neb ono je nepřesné či bylo opomenuto. Ale ono je to vlastně jedno, hlavně, že máme uspokojení ze svého koníčka a že se o to uspokojení dokážeme podělit i se svými zahraničními kolegy. Již Seneca Starší totiž pravil: Cum rem animus occupavit, verba ambiunt – když se rozum zaujme věcí, slova už přijdou sama. JK, Cukřenka č. 14/2001
Víte, že Černý Vůl mohl zbělet? Skutečně. 2. prosince 2000, kdy se v obci sešli sběratelé cukru na poslední burze končícího tisíciletí. Setkání bylo výjimečné nejen krásnou vánoční květinovou výzdobou, ale hlavně usnesením. Vášniví sběratelé po zprávách o svých sbírkách se dohodli. V novém století již budou zaregistrováni jako občanské sdružení se všemi právy i povinnostmi. Družná atmosféra trvala i při obědě, ale očekávání výměny se zvyšovalo. Již při kávě putovaly obaly cukříků od nedočkavců, a což teprve když bílá záplava ukrytá v obalech pokryla stoly! Na všech tvářích bylo vidět prožívání dobrodružství při hledání exemplářů. Bratři Tesaříkové zpívají, že nejhezčí holky jsou od Černého vola. Mohu potvrdit, že sběratelky takovými byly. Ještě zacvakaly fotoaparáty, loučení a příště? Přijedeme určitě. Zpráva přítomného hosta, Cukřenka č. 11/2001
12
Z archivu Cukřenky
Zdeněk Bubník, Cukřenka č. 15/2001
13
Ze zahraničí
Všeobecná výzva všem sběratelům Milí přátelé sběratelé, raduji se z toho, že jsme klubem opravdových přátel, i z toho, že mnozí z nás jsou už doslova odborníky v nejrůznějších oblastech cukrovarnictví. Je obdivuhodné, co jsme všechno z historie našli a pochopili, i to, že nás začala zajímat historie i komplikovaná situace v našem cukrovarnictví, pěstování řepy a ostatních přilehlých oblastech, tedy zejména balení cukru. Jsme snad obyvatelé všech koutů naší vlasti a všichni se zájmem pozorujeme změny v této oblasti, zejména překotné likvidace cukrovarských objektů atd. Je nám na jedné straně líto, že něco zasloužilého a nyní i romantického ustupuje racionálnímu ekonomickému a méně pohlednému procesu s vyšším výkonem a kvalitnější produkcí a dalšími výhodami modernizace. Avšak nesmíme jenom fňukat, protože proti pokroku nelze prostě bojovat. Svou nostalgii můžeme vyjádřit zcela jinak. Po naší generaci už nebude nikdo, kdo by si pamatoval, jak jeho babička chodila na kampaň do cukrovaru nebo jak prateta krmila prasata řepnými řízky. A tak by jistě každý považoval za užitečné, aby tyto vzpomínky na tak významné období zůstaly zachovány. Třeba i jen pro naše dobré svědomí. Nabízí se nám možnost sebrat a uveřejnit vzpomínky, doklady, fotografie, dopisy a všechny podobné vzpomínky v knize, která by rychle vyšla. Ale o tom později. Můžeme do této knihy připravit své vlastní vzpomínky, nebo svých předků, sousedů známých. O tom, že bychom měli takovou akci jednou udělat, už jsme někdy skoro všichni mluvili. Každý má schováno něco zajímavého. Ovšem vydat knihu jsme nikdy neuvažovali, protože náklady by byly na naše možnosti. Teď se ovšem naskytla možnost, jak přispět k zachování „dobré paměti“ o našich cukrovarech a cukrovarnících, kteří se leckdy i ve světovém měřítku do cukrovarnické historie zařadili. Nakladatelství MILPO pana Ing. Milana Poláka chce vydat cukrovarnickou knihu, v níž by byly vzpomenuty všechny české a moravské
cukrovary a rafinerie cukru. Kniha má mít asi 300 stran formátu A4 na křídovém papíru s možností černobílých i barevných obrázků. To znamená, že by se téměř na každý cukrovar mohla „dostat“ jedna stránka knihy. Podle našich znalostí těch závodů bylo asi 289. Asi nejdůležitější prací by bylo sehnat historické materiály, buď odborné, nebo osobní nebo rodinné, nebo jinak zajímavé, nebo historické, nebo prostě cokoliv. Některé objekty byly zbořeny, ale jiné třeba přestavěny, nebo se dosud využívají jinak. V jednom takovém objektu - rafinerii v Dačicích - jsme měli před několika lety výměnný den. V příloze najdete seznam všech cukrovarů a byla bych ráda, kdybyste si z nich vybrali ten, o němž byste mohli získat informace a dali mi vědět. Stačilo by, kdybyste pořídili pouze podklady, třeba jako kopie nebo jinou technikou. Jsem ochotná materiál upravit věcně, stylisticky i jazykově, s tím si nemusíte dělat starosti. Popřípadě najít odborníka pro doplnění. Vydavatel nabízí za každý příspěvek místo honoráře publikaci zdarma. Snad bychom u některých cukrovarů mohli jako obrázek dát i balený cukr. A měli bychom zajímavé informace o cukrovarech doma. Jistěže přidáme i stránku o našem klubu. Na výměnný den v Brně přivezu ukázku knih jiného zaměření zmíněného nakladatelství, abyste si udělali vlastní názor. Ze seznamu cukrovarů si vyberte ten nebo ty, které byste byli schopni zajistit. Kde získat archivní materiály? Pomocníkem mohou být místní nebo okresní noviny, muzea, archivy, internet, pamětníci, staré časopisy a noviny apod. Byla bych ráda, kdyby se do akce zapojili všichni, vždyť kdo jiný miluje cukr tak jako my. Miloslava Žďárská
[email protected] Redakční poznámka: Seznam cukrovarů, o němž autorka výzvy píše, by se nám do Cukřenky nevešel. Bude však, jako ostatně celá tato výzva, publikován na klubových stránkách.
14
Ze zahraničí
Na cukrové burze v Mainzu V polovině dubna se konal v Mainzu výměnný cukrový den DZDF ( Deutsche Zuckersammler Klub und Freunde), což je ta část německých sběratelů, která se po rozdělení seskupila kolem bývalé předsedkyně Marianny Dumjahnové. Nynější předsedkyní je už několik let Karin Raedel. Akce se zúčastnilo kolem 20 sběratelů, včetně nás čtyř z České republiky – manželů Bubníkových, Dr. Stupky a Žďárské.
krabice i s účtem. Kupčení s cukry se mi nelíbí, a tak veřejně prohlašuji, že už to nikdy neudělám. Snad to nebylo ani tím, že většina účastníků byla už staršího věku, ani krásným jarním počasím, ale bylo to víc radostné setkání přátel než boj o úlovek, taková tichá nostalgická selanka. Vyvrcholilo to tím, že nikdo už nechtěl vézt domů zbytky svých přebytků a tak se vyměňovalo všechno, co na stole komu zbylo.
Byly to dva utěšené dny na břehu Rýna, v městě, kde mnoho staveb (a samozřejmě taky řeka) pamatuje slavné osobnosti i naší historie - k tomu rašící platany na nábřeží a kvetoucí předzahrádky přispívaly k celkovému sladkému zážitku.
Marianne svou sbírku, která měla asi 300 000 cukříků, nabídla k rozprodeji a také měla na burze dvojstůl s cenami jako na jarmarku. Avšak moc velký zájem nebyl. Já jsem projevila předem přání obohatit muzeum o nějaké kuriozity, bohužel nemohla jsem si vybrat, měla jsem připravené dvě
Zi, foto Karel Stupka
Do Prahy přijela Monique Pirson z Belgie
a navštívila také muzeum Míly Žďárské. Poseděli jsme s ní a s její rodinou a semleli kde co. Pro naše členy přivezla několik krabic svých přebytků, které budou k mání na brněnské burze. 15
Sladké zajímavosti
Sladká moudra v cukrovém muzeu Svou muzeální expozici Míla průběžně doplňuje a vylepšuje. Při mé poslední návštěvě mě zaujaly cedulky, které se zde porůznu vyskytují a které obsahují zajímavé rady, týkající se cukru a vaření. Některé jsem pro vás vyfotil a některé jen opsal.
V kavárně se servírují kostky cukru, které se ne vždy všechny spotřebují, v kabelce pak mohou přijít k chuti, kdyby měl člověk hlad. Komentář redakce: Tohle vyprávějte sběratelům!
Bílá čokoláda se bude lépe plnit do zdobičky, když ji rozpustíme s polévkovou lžící kokosovéSkořice, stejně jako uvolní své aroma teho tuku navanilka, 100 g čokolády. prve po smíchání s cukrem.
Cukr, který zvlhl a ztvrdl, zabalíme do čisté utěrky a rozdrtíme válečkem na nudle.
16
Sladké zajímavosti
Přesolili jste polévku, zeleninu či omáčku – vložte do pokrmu oloupanou syrovou bramboru a lžíci cukru. Nechte krátce povařit a před podáváním bramboru vyjměte. Cukr nezmění chuť pokrmu.
Nachlazení, kašel či chřipka bude mírnější, když uvaříme nadrobno nakrájenou cibuli s velmi hnědým cukrkandlem a trochou vody. Po slití brát po lžičkách.
Čaj spolu se silnou citronovou šťávou hned po zalití osladíme a necháme zmrazit na kostky, které jsou výtečné do osvěžujících nápojů
A na závěr varování: Takhle ne!!!
17
Balírna
Cukr jede Určitě už se vám dostaly do ruky cukříky vyrobené plzeňskou firmou Komplet Pack s.r.o. Cukry jsou pěkné a její obchodní strategie je zajímavá, tak se podívejte, co všechno nabízí.
Na internetových stránkách firmy se píše: V roce 2012 nás napadlo, že budeme nabízet do menších restaurací, kaváren cukříky ke kávě, které by nesly název daného podniku, a pomohli tak propagovat jejich značku. K tomu se přidal fakt, že v našem regionu je těžké sehnat pracovní místo, natož pak pro občany s menší zdravotní nebo tělesnou indispozicí.
Nepleťte se, ten sáček obsahuje jen modrý cukr!
Ve svém elektronickém obchodě nabízí také již vyrobené vzory s různou tématikou. Jejich cena je velice slušná, jedná se řádově o stokoruny.
Rozhodli jsme se proto začít budovat chráněnou dílnu, která by byla zaměřená na reklamní výrobu hygienicky baleného cukru a postupem času i doplňků ke kávě a čaji. Projekt jsme oficiálně odstartovali pořízením balící linky a výstavbou zbrusu nové výrobní linky.
Michal Valenta, který s touto firmou čile koresponduje, nám napsal: Já mám s nimi velmi dobrou zkušenost. Dá se objednat (já objednávám na internetu) 250 ks cukrů různých cca po 10 ks od každého druhu, ale já objednávám 1000 ks, protože to potom na poštovném vyjde levněji a je to také zhruba 10 ks od každého druhu. Těchto 1 000 ks cukrů vyjde na 600,- Kč i s poštovným. Já tam téměř vždy měl tak 120 různých cukrů a při několikáté objednávce tam zase byly jiné druhy. Teď už mi psali, že nemají tolik nových cukrů, které mi ještě neposlali, jestli mohou poslat i ty, co již poslali, takže velmi solidní. Myslím, že by mohli být vhodným sponzorem nějaké burzy.
Díky vlastnímu systému grafické přípravy jsme momentálně schopni zhotovit papírové předlohy pro samotné zabalení do 7 dnů od potvrzení objednávky a schválení návrhu tiskových dat.
Firma vyrábí cukry o rozměrech 75(8)x35, 75(8)x45 a tyčky 105x18 mm, a to i barevně potištěné, zpravidla ve čtyřech barvách. Cukříky jsou baleny ve stylové krabičce po 250 kusech s hmotností 1 kilogram. 18
Zajímavosti
EXPO 2015
Světová výstava EXPO 2015 se koná v italském Miláně a její moto zní Potraviny pro planetu, energie pro život. Oficiálním kávovým partnerem je známá kávová firma Illy, která ji už od loňska propaguje sérií čtyř cukrů v bílém a hnědém provedení. Hodně z nás už tu sérii má, leč pozor na drobný rozdíl: Cukry jsou baleny v nejméně čtyřech závodech (stabilimenti), např. ten na obrázku ve slovinském Hrpelje.
Tenhle EXPO-cukr jsme si přivezli z Anglie. Výstavy se účastní i Česká republika. Mezi sponzory patří firma Segafredo, která to dává najevo svým novým cukrem. Takže pozor, kdybyste ho někde viděli, tak nezahazovat, i ta červená strana je jiná!
Oslaďte si lebkou a hnáty!
Obrázky nám poslal kamarád, který je vyštrachal někde na internetu. Má to být ruční výroba a prodává to jakýsi e-shop v USA. Cukr není zrovna levný a dá se objednat za koruny i od nás. Co všechno se dneska nevymyslí?
19
Křížovka o ceny
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
A B C D E F G H I
Rumový cukr žádejte (viz tajenka) VODOROVNĚ: A. Básnické příslovce; ne lacino; ženské jméno. B. Domácí hlídač; krmivo pro koně; omlácené; řím. číslicemi 49. C. Spojka; útok; části vět; kšandy. D. Korýš; tímto způsobem; jedovatý had; edém. E. TAJENKA. F. Shakespearův král; udělati vryp; moučka z kurkumy; shluk rostlin. G. Název hlásky; kámoši; bodavý hmyz; popravčí. H. Ukazovací zájmeno; kovati; umělecký tanec; čídlo sluchu. I. Osvědčení; překlad bible; až do té doby. SVISLE: 1. Nemoc rtů; schránka měkkýšů. 2. Nenaštípat (o dřevu). 3. Možná; ruský nápoj; předložka. 4. Vyhynulý pštros; asfalt; neobut. 5. Obtažení; šroub do dřeva. 6. Pohádkové zvíře; pracovati pluhem. 7. 365 dní; zvednout (např. limit); 8. Slovenská spojka; odstraniti vodou; přitakání. 9. Frizéři; násep. 10. To i ono; kruhy. 11. Druh tance; čihadlo. 12. Pašáchol zprohýbaný; osobní zájmeno; a sice. 13. Čaj; část střechy; hlas kukačky. 14. Tisíc gramů luštěniny. 15. Rachmaninovova opera; západočeské město NÁPOVĚDA: ITA; ITALA; KOA; MOA
