CUKŘENKA – časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele. Vydává Klub sběratelů baleného cukru, občanské sdružení. Elektronická verze http://www.ksbc.cz/ Redakční rada: Pavel Tlustý & Jaroslav Kolín. E-mail:
[email protected] Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, 142 00 Praha 4, tel. 602 239 858 Toto číslo vyšlo v červnu 2010 v nákladu 80 výtisků. NEPRODEJNÉ!!! Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí J
Informace výboru a redakce Příští číslo Cukřenky vyjde někdy začátkem října a bude se samozřejmě obírat zejména výměnným dnem v Litoměřicích. To však neznamená, že bychom zavrhli vaše příspěvky z návštěv jiných burz a z letních cukrolovů. Musíme ho vydat a rozeslat tak, aby se v něm objevila pozvánka na podzimní výroční schůzi. Redakce
Milí čtenáři, když jsme připravovali toto číslo Cukřenky, zjistili jsme, že je vlastně výroční a že ta výročí má hned dvě. Tak především titulní strana Cukřenky hlásá, že máte v ruce půlkulaté 45. číslo. No, vlastně to není pravda, protože, jak je známo, je ve skutečnosti teprve 44., neboť kdysi v dávné minulosti jedno číslo jaksi vypadlo. Ale když započteme několik „poburzovních speciálů“, je těch čísel dokonce o něco víc a je tedy určitě důvod k oslavě. Co však je podloženo přesnými propočty, je skutečnost, že je to už čtvrtsté číslo, které naše redakce vytvořila ve stávající sestavě. Ano, ve 20. čísle se s vámi rozloučila Hanka Majerová a předala redakční veslo nám dvěma. Jednadvacáté číslo jsme tedy vydali v červnu 2003 sami a v záchvatu svatého nadšení nad nabytou svobodou jsme je uvedli ambiciózním redakčním programovým prohlášením, sesmoleným v žižkovském hostinci U vystřelenýho oka. Ne vždycky se nám dařilo všechno splnit, ale nikdo není dokonalý, že? Co vás čeká v tomto čísle? S povděkem jsme kvitovali, že tentokrát se na něm kromě již tradičních přispěvatelů podíleli i další a doufáme, že to vydrží i do budoucna. Každý příspěvek je vítán a každý nějak využijeme, i když ho pak autor třeba moc nepozná. Naše kronikářka Katka sepsala článek o historii našich výměnných dnů od samých počátků až dodnes. A když už ho sepsala, neodolali jsme a doplnili jsme ho ukázkami všech klubových cukrů, které byly k jejich příležitosti vydány. V tomhle čísle je tedy máte pohromadě aspoň k nakouknutí, protože většina z nich už bohužel v našich zásobách není. Po delší době jsme zařadili povídání o drobných rozdílech na našich cukrech. Jeho podstatnou část jsme vytáhli z redakčního šuplíku, takže některé „novinky“ už tak moc nové nejsou, ale možná vás to bude inspirovat jednak k jejich hledání (třeba už na litoměřické burze), jednak k upozornění na další „chytáky“, na něž jste přišli a o kterých ještě nevíme. Jitka Schovancová se pustila do gigantického díla – v tomto čísle vychází první díl jejího seriálu o zahraničních výrobcích HB cukru. Jestli jí to vydrží, máme se na co těšit, námětů by se našlo nepřeberně. Jak jsme hlásali v minulém čísle, dostanou toto číslo poštou pouze ti členové, kteří zaplatili členské příspěvky na rok 2010, a všichni účastníci litoměřické burzy, i když nejsou našimi členy nebo si jinak Cukřenku stahují z webu.
Výbor informuje Třebaže jsme se od výroční členské schůze fyzicky nesešli, byli jsme ve stálém kontaktu a zařídili spoustu věcí. Nejdůležitější byla příprava 13. mezinárodního výměnného dne. Cukřenka o tom napíše podrobně příště. Do výroby byla zadána jednak osmikusová série Litoměřické památky, určená pro účastníky litoměřické burzy, jednak šestnáctikusová série Naše mince I., určená pro všechny členy. K této sérii bude ke konci roku vydána varianta na hnědém papíře a osmikusové pokračování Naše mince II. Zabývali jsme se i otázkou, kde uspořádat podzimní výroční schůzi. Zatím to vypadá na blízké okolí Prahy, jarní mezinárodní burza by se měla v roce 2011 konat na Moravě, určitý příslib už máme. Vyzýváme všechny členy, kteří ještě nezaplatili členské příspěvky na rok 2010, aby tak učinili nejpozději na burze v Litoměřicích. Jejich členství je zatím pozastaveno. Výbor KSBC
Kdo je kdo ve výboru klubu? Členové výboru KSBC, který byl zvolen na výroční schůzi v listopadu 2009, si rozdělili jednotlivé funkce takto: Zdeněk Adámek má na starosti všechno kolem provozování našich webových stránek a jinak bude chlapec pro všechno. Jarda Kolín byl zvolen předsedou a do vínku dostal kromě redaktorování Cukřenky vedení členské evidence včetně přijímání přihlášek a evidence placení členských příspěvků; za tím účelem byl vybaven přístupem ke klubovému účtu. Jinak bude chlapec pro všechno. Katka Pelcová povede i nadále klubovou kroniku a pokusí se ji převést do elektronické podoby. Jinak bude děvče pro všechno. Jitka Schovancová bude mít na starosti styk se zahraničními sběrateli a kluby a skladování a distribuci klubem vydaných cukrů a jiných materiálů. Též bude děvče pro všechno. Pavel Tlustý bude zajišťovat výrobu klubových cukrů (beztak už to léta dělá), redaktorovat Cukřenku a zajišťovat její rozesílání poštou. Jinak bude i on chlapec pro všechno.
-2-
Sešli jsme se
Máslovické cukrování! čovává je. Každý má svůj zipáček, žádné stahování gumičkami a podobné nešetrné zacházení! Paní starostka na požádání uvařila čaj nebo kávu. Nálada jako vždy skvělá, každý si našel plno nových cukříků. Po 13 hodině odjížděli poslední. V sobotu 17. dubna byla akce Máslovická šlápota. Počasí nádherné a náves plná lidí a stánků s občerstvením. Peklo se prase, guláš, klobásy, palačinky, ochutnávalo se čerstvě stlučené máslo. Kdo chtěl, nazdobil si svůj perníček, upletl košíček, vyzkoušel, jak se stlouká máslo, zašel i ke stolku plnému cukrů. Tentokrát nás přijelo sedm (Kittnerovi, Žďárští, Michal Valenta, Irena Vohlídková, Marcela Kalašová, Vendula Blažková a Danuška Měsíčková) a zase bylo z čeho vybírat a co přebírat. Překvapení nám přichystala paní starostka - každý dostal máslovický cukřík! Domů odjížděl každý plný dojmů!
Obec Máslovice, vzdálená půl hodiny autobusem od Prahy, je velmi aktivní v pořádání různých akcí. Už z názvu obce vyplývá, že tamní muzeum vystavuje vše, co se másla týká. Aby Malé muzeum másla žilo, čas od času jsou v něm instalované výstavy i jiných žánrů. Když Zdenek Adámek objevil, že tentokrát to bude výstava týkající se cukru a že během trvání se uskuteční i dvě cukrové burzy, bylo jasné, že se do Máslovic musí jet!
Materiál na výstavu poskytla Míla Žďárská a kromě exponátů ve vitrínách a na stěnách je ve dvou květináčích i živá cukrová třtina. Řepa roste v zemi a nebyla by vidět, tak byly v mističce jen semena. V neděli 28. března jsem po shlédnutí výstavky s ostatními odešla do budovy Obecního úřadu, kde už byly rozloženy stoly a dost místa na miniburzičku. Sešlo se nás 10 + 4 x doprovod a nejmenší člen klubu Jája Binková (tj. Zdena Hudská, Kundrtovi, Smutní, Sichovi, Tlustí, Vendula Binková + Jája, Michal Valenta, Irena Vohlídková., Marcela Kalašová, Danuška Měsíčková). Jolana Sichová přivezla cukry z italské burzy a dalším překvapením byl nováček Michal Valenta, který se s cukříky přímo mazlí a ope-
DM, foto P.T.
-3-
Našinci na cestách
Pieve di Cento 2010 Prvním z výdajů jsou autobusové jízdenky (zpáteční jízdenka do města Bologna pro jednoho stála 1550 Kč - objednaná a zakoupená Katkou v dostatečném cca měsíčním předstihu). Autobus odjížděl z Brna, takže si každý může do nákladů započítat cestu do Brna. Cesta do Bologně trvala cca 13 hodin, jelo se na noc a vše proběhlo bez jakýchkoli problémů. Z Bologně jsme odjížděli místním příměstským autobusem do Pieve di Cento. Druhá položka v rozpočtu akce je jízdenka cca za 4 €.
Vážení čtenáři Cukřenky! Jako doprovod jsem se ve dnech 20. - 21. března 2010 zúčastnil výměnného dne v italském městečku Pieve di Cento. Dovolte mi, abych se s Vámi podělil o svoje zážitky a předal několik postřehů, které Vám mohou pomoci při plánování návštěvy této nebo podobné akce, pořádané zahraničními sběrateli.
V místě konání akce jsme byli cca v 9.00 hodin v sobotu. Po ubytování v penzionu (ubytování bylo také objednáno dostatečně předem) jsme se s kufry plnými cukrů odebrali na místo konání akce. Velký sál hotelu Bologna byl již z velké části zaplněn ostatními účastníky. Třetí položkou v rozpočtu akce je účastnický poplatek za osobu, která byla registrována coby sběratel, a to dalších 10 €. Doprovod neplatí žádný poplatek, může využít stejných naturálních požitků jako samotný sběratel.
Přípravy začínají cca tři měsíce před vlastní akcí, a to přípravou výměnného materiálu, resp. vyhledáním sběratelů, kteří by chtěli také cestu na akci absolvovat, což se nakonec podařilo a byli jsme na cestu připraveni čtyři:
Pro účastníky akce byl u vchodu připraven balíček, který obsahoval cca tři série v plátěné, pro sběratelské účely docela vhodné tašce. Další série čekala na účastníky proti seznamu k vyzvednutí u pořadatelů akce. Na místě samotném bylo možné zakoupit od místního klubu sběratelů krásné novinkové série v cenovém rozpětí od 2 do 10 € (jestli koupíte, to už záleží na Vás).
Katka Pelcová, které ještě jednou děkuji za její ochotu a rady, bez kterých by naše cesta nebyla určitě tak jednoduchá, její přítel Jirka, který vše pečlivě dokumentoval coby fotograf, nakonec moje manželka Renata Fironová a moje maličkost. Pro Vaší představu o finanční náročnosti celé akce budu průběžně uvádět i ceny jednotlivých a pro akci nutných výdajů. -4-
Našinci na cestách
V neděli jsme se rozloučili s naší paní domácí úhradou poplatku za ubytování pro dva v celkem útulném pokojíčku s vlastním sociálním zařízením a dostatečnou snídaní. To vše za 60 €. Cesta do Bologně příměstským autobusem cca 4 €. Zavazadla do úschovny (poplatek za jedno zavazadlo a pět hodin úschovy cca 3,50 €) a odpoledne jsme věnovali procházce po centru města. Notně unavení jsme ve 20:00 hodin v neděli večer odjížděli směrem k domovu a těšili se na sladké cukrování v našich úlovcích. Co říci závěrem? Pro mě jako nezávislou osobu, to byl velký zážitek. Obě sběratelky byly nadšené, Jirka vše přečkal bez následků a svoje album obohatil o několik určitě zajímavých fotografií. Co mohu doporučit? Začněte šetřit a vydejte se příští rok s námi. Nashromážděte dostatečné množství sběratelských sérií. Přesvědčte se sami, že nic není zadarmo, ale stojí to za to!!!!!!!! Děkuji, že jste dočetli až do konce a přeji co nejvíce sběratelských zážitků.
Samotná výměna probíhala stejně jako u nás na výměnných dnech. Na stolech jsou volně vystavené jednotlivé cukříky, případně série, které sběratel může postrádat. Mezi jednotlivými sběrateli se mění nejčastěji série (ceněné jsou série osobní), někteří počítali a měnili ve stejném poměru (bylo jich málo, co by na prstech jedné ruky spočítal). Většina sběratelů včetně zahraničních byla vstřícná a výměna skončila většinou ve prospěch českých sběratelů.
Po akci bylo možné objednat večeři pro sběratele, za jednoho byl poplatek 30 €. Protože jsme chtěli poznat místní restauraci, večeřeli jsme samostatně. Večeře včetně nápojů pro dva stála cca 25 €. Pokud budete mít dostatečné zásoby z domu, můžete nějakou tu korunu ušetřitJ. A ještě dva Jirkovy obrázky, které se nevešly do textu:
Sladká pamětní kniha
Petr Firon
Hledejte série se zvěrokruhem!
-5-
My o sobě a jiní o nás
GAG-BEN Někdy je to přímo detektivní pátrání. Hledám podle názvu - sugar, zucker, cukor, acucar, zucchero, cukrus atd. Pak třeba podle výrobce, distributora, nebo balírny. Jindy se mi podaří najít zemi původu podle telefonního čísla. U cukrů leteckých společností je zase dobré znát loga různých aerolinií. Je to doslova zeměpis hrou. Když zjistíš, odkud cukr je, co následuje poté? Cukr uložím do šanonu s názvem příslušného státu. Používám na to fólie, které si sama svařuji upravenou pájkou. Takže to chce i alespoň minimální zručnost. Aby sbírka působila i esteticky, třídím cukry také podle tvaru. Existují nejenom kostičky, tyčky, sáčky a vrtulky, ale jsou také cukry ve tvaru srdíčka, šálku nebo kulatého míče. Vyrábí se také cukrové série, některé z nich se skládají jako puzzle. Velmi hezké série vydává každoročně i náš klub, dokonce i někteří sběratelé. Existují kluby sběratelů i v jiných státech? Ano, existují. Na mezinárodním setkání sběratelů v červnu letošního roku jsem se seznámila s kolegy z Itálie, Francie, Německa, Maďarska i Holandska. Někteří z nich už mají tak rozsáhlé sbírky, že jim museli vyčlenit v bytě samostatnou místnost. Máte vy, sběratelé s cukry, i nějaké problémy? Určitě. Když má někdo ve sbírce víc jak deset tisíc kusů, většinou musí začít sbírat prázdné sáčky, protože cukry jsou příliš těžké. Zdálo by se, že při váze sáčku pět gramů je to zbytečné, ale já vím svoje. Když jsem si z Prahy vezla z burzy 3 000 cukrů, vážily 15 kilogramů. Co ještě o cukrech víš? Vím toho mnoho, ale historie dačické kostky je jedna z nejzajímavějších. Do roku 1840 se řepný cukr vyráběl ve formě velkých homolí, které se musely dělit na menší kousky sekáčkem. V roce 1841 nechal vyrobit ředitel cukrové rafinerie v Dačicích pro svoji manželku první krabičku bílých a růžových kostek cukru. Lisovací zařízení sám vymyslel a sestrojil. V roce 1843 si vynález nechal patentovat a brzy ho znal celý svět. První kostka cukru na světě má v Dačicích pomník. Jaké máš rarity? Mám ve své sbírce unikátní kostičku s logem EU2009.CZ, která byla vydána u příležitosti našeho předsednictví v radě Evropské unie. Mám sice jen tu nejmenší z těch, co byly vydané, ale to vůbec nevadí. Mám také holandskou sérii 20 fotbalových míčů vydaných k mistrov-
Před časem nám došel tento e-mail: Zdravím Vás z Kamenice. Pokud máte zájem a náladu, klikněte si na www.zsbenesova.cz. V hlavním menu je odkaz na školní časopis GAG-BEN a v říjnovém vydání článek vnučky Kathrin s názvem Babička sběratelka. Byl to její první rozhovor pro časopis. Ten další už bude zajímavější, zpovídala Petra Bendeho. Málem kvůli tomu nespala. P.S. Musím se usmívat při vzpomínce na Prahu. Byla jsem poprvé na burze a to množství cukrů bylo fascinující. V Kouřimi už jsem jen pečlivě vybírala. Přeji hezký den Jiřina Pekárková Článek i vnučka (viz obrázek) se nám líbily a doufáme, že vám také.
Babička sběratelka Moje babička je vášnivá sběratelka cukrů, a tak jsem se rozhodla, že s ní udělám rozhovor. Dozvíte se v něm, jak začínala, jaké má rarity nebo co naopak postrádá. Jak jsi začala se sběratelstvím? Začátek sběratelství byl velmi jednoduchý. Kávu ani čaj nesladím, a tak jsem si cukříky, které se mi líbily, prostě vzala domů. Jak cukry ukládáš? Zpočátku jsem je dávala do krabiček, v jedné byly naše, v druhé cizí. Jenomže cukry přibývaly a bylo jasné, že to chce nějaký systém. Na internetu jsem objevila pražský klub sběratelů baleného cukru a stala se jeho členkou. Díky němu jsem se dozvěděla plno cenných informací, například, že každá sbírka musí být přehledně uspořádána. Začala jsem proto svoje poklady třídit podle země původu. Tady mi velmi pomohly zeměpisné znalosti dědečka, protože mi pomohl najít nejvhodnější systém. Jak poznáš, odkud cukr je? Děda se ukázal jako neocenitelný pomocník při určování některých zvlášť tajemných cukříků. A když neví ani on, najdu si to na internetu.
-6-
My o sobě a jiní o nás tel, kteří jezdí pracovně, nebo na dovolenou do různých koutů světa. Nezávidíš jim? Vůbec ne, naopak jsem šťastná, když jedou do nějaké exotické země. A ještě nakonec…až se vám zalíbí nějaký cukřík, máte dvě možnosti. Můžete se stát sběratelem, nebo ho darovat někomu, kdo z něj bude mít radost. Autor: Kathrin Decknerová, VII. B
ství světa 2006. Mám cukříky z Chile, Kuby, Thajska, Kataru, Indonésie atd. Co za cukry ještě naopak nemáš? Nemám ve své sbírce ani jeden cukřík z tak velkých států jako je Čína, Japonsko, Indie, Mexiko nebo Brazílie. Chybí mi také cukry ze Středního východu, Orientu, Indočíny a Jihovýchodní Asie. Musím počkat na další mezinárodní burzu a zatím získávat cizí cukry od přá-
ÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐÐ Vážení přátelé, jak jsem vám před časem slíbil ohledně svých sběratelských začátků, dnes tento slib svým příspěvkem do Cukřenky plním.
Pochopitelně, že má sbírka, která dnes čítá několik tisíc kusů, se neskládá jen z těch kousků, které jsem si přivezl ze svých domácích i zahraničních cest, ale též i z cest mých kamarádů a známých. Mám i to štěstí, že manželka je učitelkou na základní škole u nás ve městě a vždy po prázdninách dostávám od jejích žáků mnoho cukrů.
Začalo to u mě nevinně Při mé výměně bytu před několika léty jsem se zamyslel nad takovou banální věcí, jakou jsou obyčejné cukry, kam s nimi. Na jedné straně jsem měl v hlavě starosti kolem stěhování, na straně druhé mi bylo líto je vyhodit do koše, když jsem si je přivezl z různých dovolených. Tehdy, po přestěhování a uklidnění všech emocí, jsem se začal zajímat, zda sběratelé balených cukrů, tak jako sběratelé známek se sdružují ve filatelistických klubech, mají též podobné kluby či spolky. Dnes, díky internetu vím, že i tito sběratelé mají svůj Klub sběratelů baleného cukru a proto jsem v roce 2004 využil možnosti a vstoupil jsem do tohoto klubu. Přiznám se, že když jsem se zúčastnil své první mezinárodní burzy před časem v Praze – Chodově, byl jsem mile překvapen, kolik sběratelů se zajímá o tento druh sběratelské činnosti a hlavně, kolik kusů a druhů mají tito zkušení sběratelé. Proto krátce na to, při své zahraniční dovolené do Norska, to se psal rok 2006, jsem vedle přírodních krás vnímal různé cukrárny a kavárny, které jsem „okupoval“ a slušným způsobem jsem vždy požádal o jejich cukry, které ležely na stolcích či přímo na pultech. Nevzpomínám si, že by mě obsluha odbyla, ba naopak, pokaždé, když jsem jim nabídl za cukry většinou 50 centů, naznačili, že za ně nic nechtějí a já odešel s poděkováním a s velkou radostí, že mám originální kousky do své sbírky. Tento proces se prakticky opakoval v každé zemi, kterou jsem navštívil v posledních letech, od výše zmíněného Norska přes Německo, Rakousko, Itálii i téměř ve všech zemích Balkánu až po Řecko.
Oceňuji i tu zkušenost, že při různých setkáních či rozhovorech s různými kamarády, přáteli se jen zmíním, že sbírám cukry a jakou mám po čase radost, když si mě vyhledají a přinesou mi cukry, které mi přivezli ze svých cest. Vždy si uvědomím, jak by bylo krásně na tomto světě, kdyby takových okamžiků bylo mezi námi více a i při jiných situacích. Dnes jsem rád, že jsem členem Klubu sběratelů baleného cukru, díky kterému jsem poznal stejně nadšené sběratele jak u nás, tak i ze zahraničí. Rudolf Hrdlička, Stod u Plzně, čl. č. 150
-7-
Od našich reportérů
Eurokostka Až v úterý přišel můj čas. Tento šéf ode mě něco potřeboval, ale můj druhý šéf také. Pohádali se, čí práce má přednost. I přesto, že vyhrál ten druhý, udělala jsem tak nějak automaticky napřed práci pro strategicky důležitějšího šéfa. Až odpoledne mi došlo, jaký trumf mám najednou v rukávu. Při odchodu domů jsem přiběhla s větou „Dneska jdeme na kostku.“ Začaly obvyklé vytáčky typu není čas a tak jsem spustila, jak já ze své dobré vůle pro něj udělala práci, ač mi to bylo skoro zakázáno a blabla. Koukal na mě, mlčel a tvářil se jako kobra před útokem. Pak si konečně vzdychl a šli jsme. KCP je pěkné bludiště, ale nakonec jsme kostku našli. Vědět, že je hned u VIP vchodu, tak jsem šla rovnou škemrat za vrátnými, ti by takové cavyky možná ani nedělali. Jako první jsem běžela prozkoumat, zda je kostka opravdu z cukru, a přitom jsem šéfovi zaníceně líčila, že vevnitř je vlastně polystyren a všechny další znalosti o kostkách, které jsem načerpala z minulé Cukřenky. Přerušilo mě až otrávené prohlášení „Je to z cukru, ožíraj to mouchy... Už půjdem?“ „Nééé, teď jí musíme pořádně nafotit.“ Šéfova otrávenost se stupňovala s přibývajícím počtem mužů v oblecích, kteří se pomalu srocovali asi dva metry od kostky. Možná se za mě dokonce styděl. Posledním hřebíčkem bylo, když jsem mu strčila foťák, aby mě vyfotil, což musel kvůli špatnému světlu opakovat asi osmkrát s různým nastavením, než se akce zdařila. A zde máte výsledek. J Alena Vavříková čl. č. 64
V jedné z minulých Cukřenek jsem se dočetla o největších „Eurokostkách“. V článku mě nejvíce zaujala věta „Tyto gigantické kostky... jsou umístěny... v Kongresovém centru v Praze.“ „Hm, tak v Kongresáči“, říkám si. „Vždyť tam pracuji, jak to, že jsem tu kostku ještě neviděla, to se musí napravit!“ Hned druhý den jsem běžela za šéfem s dotazem, jak že se dostanu do té předsednické části KCP (rozuměj Kongresové Centrum Praha). „Ty se tam nedostaneš, na to ti karta nestačí.“, zněla strohá odpověď. Ve tváři se mi okamžitě objevilo zklamání jako když pětiletému dítěti seberete bonbon. Co bonbon, celý náklaďák bonbonů. V hlavě mi začalo probíhat: „Tak na co tu pitomou kartu na vstup do KCP v době předsednictví mám, když s ní můžu jen od vrátnice k výtahu a od něj do kanceláře a zpátky! Jen když nás kvůli tomu museli lustrovat.“ Už jsem se nadechovala k zlostnému výkřiku, když si šéf „vzpomněl“, že jeho průkazka je k tomuto účelu dostačující. „No to mu to trvalo.“, říkala jsem si zase v duchu. „Super, tak jdem!“ vykřikla jsem a hrnula se pro foťák pohotovostně připravený v batohu. „Kam?“, ozvalo se mi za zády. Otočila jsem se a vyvalila oči. „Vážně si sedí na vedení nebo to jen předstírá?“, slyšela jsem svůj vnitřní hlas. Překotně jsem vysvětlila, že do té předsednické části, to je přece jasné. Zase nepochopil. Nakonec jsem byla odeslána zpět ke své práci s tím, že „teď není čas“. „Teď“ nebyl čas celý týden. Příští pondělí jsem znovu zkusila škemrat, tentokrát jsem již specifikovala účel mise. Šéf se tvářil, že neví, jestli se má smát nebo brečet. Asi osmkrát za mou pracovní dobu přišel a na celou kancelář pronesl: „Kostku, jo? Z cukru říkáš?“, zasmál se a zase odešel. Měla jsem chuť po něm něco hodit...
-8-
Cukrové zajímavosti
Malý rozdíl – taky rozdíl! Čas od času se v Cukřence objeví upozornění na zajímavé odchylky na našich cukřících, a to jak na těch nejznámějších, tak na těch
méně obvyklých. Podívejte se, co se nám v redakčním šuplíku v poslední době nahromadilo:
Tyhle tyčky z Dobrovice určitě všichni znáte a vidíte-li je v restauraci, jdete na lov jinam, kde je něco zajímavějšího. Ovšem pozor! Název „Cukrovary TTD, a. s.“ je nyní doplněn o text „a lihovary“. Máte ve své sbírce všech pět takto inovovaných cukříků?
Firma Eastern Sugar u nás neblaze proslula mj. likvidací cukrovaru v Hrochově Týnci. Její notoricky známé tyčky se však objevují i nadále, ale s jinou adresou. Tu spodní objevila Danuška Měsíčková v kouřimské cukrárně den před naší loňskou výroční schůzí.
Zmrzliny Prima jsou prima a cukřík je propagující je opět velice známý. Firma však zřejmě usoudila, že pouhého vyobrazení nemusí někdo mrože poznat, a tak to pod ně raději i napsala a navíc zvětšila logo. Mrož je však menší a také kra, na níž sedí, se zmenšila, zřejmě v důsledku globálního oteplování.
-9-
Cukrové zajímavosti Ani tyčky firmy Swing nepatří (aspoň v Praze) mezi vzácnosti a je známo několik variant. V poslední době se objevila další, s menším logem. Pro čtenáře černobílé verze Cukřenky ještě informace, že tisk na obou těchto cukřících je modrý.
Sáčků kávy Lavazza (z celého světa) máme v naší sbírce 135. A teď přibyl další, tentokrát „federální“. Na jedné straně je text v české, na druhé ve slovenské verzi. Kde si daly firmy Coffeebreak tenhle cukr vyrobit (balení 50 kusů prodávají v Čechách za 24,- Kč, na Slovensku za 1 euro), není známo.
Tenhle cukr nepatří sice k nejrozšířenějším, ale podnik sám má zajímavou historii. Blatouch vznikl v roce 1993 jako jedna z prvních literárních kaváren na Starém Městě v Praze. Po třinácti letech se kavárna z důvodu restitucí původních prostor přestěhovala na Vinohrady, do ulice Americká 17, což se projevilo i na jejím cukru (nyní i v hnědé verzi).
A tady je (zatím) poslední inovace tyčky firmy Peal. Na rozdíl od svých předchůdkyň (vlevo), které jsou známy v nejméně pěti barevných variantách, máme tuto novinku (vpravo) zatím jen v barvě zelené.
- 10 -
Cukrové zajímavosti
Jedna specialita pro obzvláštní šťouraly: Poslední tyčky z Vrbátek (ty dvě spodní) jsou o pár milimetrů kratší. Jak je to možné, je záhada, při kontinuálním balení by se potisk po několika kusech úplně rozjel. Není to náhoda, tenhle rozdíl jsme našli u všech tří variant - červené, oranžové i modré.
Zato tenhle rozdíl vidí každý.
Když jsme na letošním veletrhu cestovního ruchu přemísťovali tyhle cukry u stánku města Kutná Hora, mysleli jsme si, že už je máme a vezmeme je pro kamarády. Na nějaké podrobné prohlížení ostatně nebylo moc času. Obrázek kamenné kašny se již objevil na kutnohorské sérii, o níž jsme psali v Cukřence č. 37/2007. Tato série měla původně čtyři kusy a byla vytištěna v černé barvě. Později se objevila v hnědé barvě, o dva kusy bohatší. Na zadní straně se občas objevila záhadná písmenka „90z“, čímž počet variant ještě vzrostl. Když jsme si doma ty ukořistěné cukry prohlédli pořádně, zjistili jsme, že jsme si přinesli novinku. Změnila se zadní strana a přibyly obrázky z kutnohorského okolí, ale zakázkové číslo Hellmy je stejné. Nevíme, kolik těch cukrů je, protože kromě Kačiny máme ještě Čáslav a nemáme všechny obrázky z původní série. Zřejmě bude třeba vyrazit na lov do Kutné Hory. JK
- 11 -
Z klubové kroniky
Výměnné dny a burzy = sběratelská radost Účast na této burze je pouze pro členy klubu a jejich doprovody. Jelikož se od založení klubu konalo výměnných burz mnoho, přečtěte si článek, který vám připomene kdy a kde jste si mohli nasbírat zajímavé sladké kousky do vašich sbírek.
Jak se již stalo dobrým zvykem, k naší cukrové sběratelské vášni patří kromě menších setkání také pravidelné burzy. Konají se vždy dvě do roka – letní, velká mezinárodní burza, které se mimo členů klubu mohou zúčastnit i zahraniční sběratelé, a podzimní, menší burza, spojená s výroční členskou schůzí KSBC.
První sběratelé se seznámili na burze Klubu sběratelů kuriozit v říjnu 1996. Celkem pět sběratelů – Hanka Majerová, Werner Kulhanek, Ing. Brada, Saša Kumštarová a Míla Žďárská se rozhodli více rozšiřovat tento sladký koníček a proto 26. července 1997 uspořádala Míla Žďárská jako členka EGZ 1. mezinárodní výměnný den sběratelů v ČR. Burzy se tehdy zúčastnilo 18 sběratelů a kromě Čechů i sběratelé z Německa, Francie a Belgie. Akce se konala v pražském hotelu Dum. První ryze česká burza následovala o rok později, 30. května 1998. U Míly na zahrádce se sešlo asi 10 sběratelů. V domečku u Žďárských proběhla i následující vánoční burza 12. prosince 1998 a v pořadí třetí česká burza 5. června 1999. Tato pěkná setkání přetrvala dodnes.
2. mezinárodní výměnný den se konal opět v hotelu Dum v Praze. Organizace se ujali Míla Žďárská, Majerovi, Lenka Nováková, Bubníkovi a Milena Hlinková. To už se povědomí o cukrové zálibě rozšiřuje i mezi nezasvěcené a na výměnu přijíždí 36 sběratelů. U příležitosti tohoto setkání byla vydána série puzzle Praha 1999. Poznámka redakce: Všimněte si, že už tehdy jsme si říkali Klub sběratelů balených cukrů, i když jsme ho ještě oficiálně nezaložili. A probíhá další setkání v domečku u Žďárských – 4. česká burza cukrů - 18. prosince1999. Českých sběratelů je v té době asi 30. Následuje 3. mezinárodní výměnný den, tentokrát jej pořádá Hanka Majerová v Klatovech ve dnech 22. a 23. července 2000. V Klatovech také vzniká tradice pátečních večerních setkání před burzou a nedělního poznávání památek a okolí.
- 12 -
Z klubové kroniky
Burzy se účastní 47 sběratelů z Česka, Slovenska, Německa, Belgie, Francie, Švýcarska, Španělska a Portugalska. Každý účastník si kromě nalovených cukrů odváží také pěkné série Myšky a Hrady, vydané u příležitosti burzy.
2. prosince 2000 pořádá Vendula Dubská vánoční burzu cukrů v Praze v motorestu „U Černého Vola“. Na tomto setkání byl oficiálně založen Klub sběratelů baleného cukru.
Hotel Dum posloužil i 4. mezinárodnímu výměnnému dni sběratelů cukrů 21. července 2001, který již pořádá oficiální KSBC. Sběratelů přibývá – počet účastníků je 54.
- 13 -
Z klubové kroniky
Ve stejném roce dne 1. prosince 2001 pořádá Lenka Černá v Brně v restauraci Švejk výroční členskou schůzi KSBC. Za účasti 31 českých a slovenských členů klubu se hodnotí první rok činnosti klubu, volí se nový výbor a samozřejmě probíhá i samotná burza.
V pořadí 5. mezinárodní výměnný den se koná v Klatovech a pořádá jej Hanka Majerová 20. července 2002. Účast hojná, 54 sběratelů, klub vydává sérii puzzle Klatovy.
Výroční schůzi pořádá dne 7. prosince 2002 Zdeněk Adámek v Přerově v restauraci Bečva. K dostání na burze je mimo jiné i série věnovaná Starým pověstem českým.
Rok 2003 je pro náš sladký koníček přelomový. Přesně před 160 lety totiž ředitel rafinerie v Dačicích Jakub Kryštof Rad vynalezl kostkový cukr. V rámci oslav výročí pořádá 21. června 2003 Hanka Maje-
- 14 -
Z klubové kroniky rová za pomoci města Dačice ve zdejším sále městského kulturního střediska 6. mezinárodní výměnný den. Akce velmi povedená, spojená s výstavou o kostce cukru na dačickém zámku.
Účastníci obdrželi sérii Puzzle Dačice. 6. prosince zakončuje rok 2003 výroční členská schůze pořádaná sběrateli z Brna pod taktovkou Lenky Černé. Burza proběhla v restauraci Bohéma a byl zde také zvolen nový výbor. V dosavadní funkci vystřídala předsedkyni Hanku Majerovou Míša Kalová (dnes Vranková). Účast byla velkolepá – 84 členů KSBC. Redakční poznámka: I k této příležitosti byla vydána tříkusová série (Mikuláš, čert a anděl). Bohužel je natištěna na zrcadlově lesklém podkladu a nepodařilo se ji reprodukovat.
Pražští sběratelé obnovují tradici mezinárodních výměnných dnů a v pořadí již 7. mezinárodní výměnný den pořádají v Praze v menze Vysoké školy chemicko-technologické dne 10. července 2004. Pro každého účastníka jsou připraveny krásné série Pražské věže a Puzzle Praha v černé a červené barvě.
- 15 -
Z klubové kroniky
Předvánoční burza se koná tentokrát v Ostravě dne 4. prosince 2004, organizuje ji Romana Sládečková v hotelovém domě Jindřich. Redakční poznámka: Tyto cukry jsou první (a zatím poslední) klubové cukry vytištěné vícebarevně.
V roce 2005 pořádají 8. mezinárodní výměnný den Zdeněk a Bohunka Adámkovi v Olomouci. Prostory technologické haly učiliště DS Olomouc posloužily výborně a 11. června 2005 se tam sešlo rekordních 120 nadšenců našeho sladkého koníčka. K dispozici mimo pěkných homolek byla také série Olomoucké památky.
Výročka se tentokrát přesunula do západočeské Plzně. Konala se 26. listopadu 2005 v hotelu Central a byla opět pěkným setkáním sběratelů. Volil se nový výbor a předseda klubu, tím byla zvolena Romana Sládečková. Velké pozornosti se dostalo novému maskotovi KSBC – panu Kostičkovi.
- 16 -
Z klubové kroniky Úspěch olomoucké burzy pokračoval i v roce následujícím a opět se organizace ujali Zdeněk a Bohunka Adámkovi. 15. července 2006 se konal již 9. mezinárodní výměnný den. Zdeněk připravil pro účastníky cd s kompletními Cukřenkami, nová série puzzle Olomoucká veduta se moc líbila.
Stejně tak se líbila série Hrady a zámky Olomouckého kraje
a pěkné tyčky s panem Kostičkou.
Pěkné datum 11.11. 2006 patřilo výroční schůzi v Čelákovicích, kterou organizačně zajistila Dana Šaníková..
Jubilejní 10. mezinárodní výměnný den se přesunul za hranice – ve slovenském městě Trenčíně jej pořádají naši členové Jirka Průžek a Jaroslav Michalík.
- 17 -
Z klubové kroniky
Burza se koná 19. května 2007, zajištěno je občerstvení, bohatá tombola a na výměnu dosti cukříků.
V neděli pak mohli zájemci vyšplhat na trenčínský hrad.
Výroční schůze se konala v kulturním sále v obci Křenovice. Díky Jitce Schovancové jsme se 8. prosince 2007 podívali do míst, kde před 202 lety bojoval Napoleon v bitvě u Slavkova. Jitka připravila pro účastníky cukry a homolky věnované této významné historické události.
Josef Kittner nás také seznámil se svým bydlištěm a uspořádal 11. mezinárodní výměnný den ve vesničce Horní Čermná nedaleko Lanškrouna dne 7. června 2008. Pro burzu pořadatelé připravili krásný a moc dobrý dort s logem klubu. Moc dlouho na stole nepobyl.
- 18 -
Z klubové kroniky
Zlaté holky ze Stříbra – Helena Belšánová a Jana Tofflová zorganizovaly 22. listopadu 2008 výroční schůzi v restauraci Beseda na náměstí ve Stříbře. I přes nečekané náledí nakonec dorazilo dosti členů, burza měla pěkný průběh a všem se líbila.
V loňském roce nás opět přivítala Praha. Pořadatelky Lenka Nováková a Iva Hennová se ujaly přípravy 12. výměnného dne a 6. června 2009 jsme se sešli v kulturním domě Krakov. Bohatá tombola, zahraniční sběratelé a večerní plavba a večeře na parníku zůstanou pěknou vzpomínkou i nadále.
Zatím poslední výroční schůzi zorganizovala 22.listopadu 2009 Míla Žďárská s partou pomocníků v Kouřimi nedaleko Prahy. V sále obecního úřadu bylo útulno, ale hezky, líbila se i prohlídka města. 13. mezinárodní výměnný den se chystá do Litoměřic. Přípravy jsou v plném proudu a až budete číst tento článek, budete mít jistě z Litoměřic plné tašky cukrů a také nové zážitky a přátele. Vždyť naše setkání jsou právě o tom – poznat nová místa, města, nové tváře, kamarády a podělit se s nimi o své sladké přebytky. Nakonec nutno podotknout, že nebýt členů, kteří burzy připravují, neměli bychom své sbírky zdaleka tak pestré a bohaté. Není jednoduché sehnat prostory, zajistit ubytování, dárkové předměty a zorganizovat burzu, ale je to velká zásluha a za tu přijde odměna ode všech, kterým se na burze líbilo. Tak, přátelé, možná je na čase poznat také vaše město. Co myslíte? Text Katka Pelcová, ukázky AJK
- 19 -
Cukroinfo
Seriál o výrobcích baleného cukru Musím se přiznat, že já toho mnoho o různých národních i nadnárodních společnostech, které plní naše šanony, příliš mnoho nevím. Proto jsem se začala zajímat a chtěla bych se s vámi o získané poznatky podělit. Tady je díl první.
Sbíráme balené cukry, tyčky, čtverečky, kostičky. Vyměňujeme, třídíme, zařazujeme. Víme, ze kterého státu ten který cukřík je, čím se liší, koho prezentuje, možná i kdo ho vyrobil. Co ale víme o těchto firmách – výrobcích HB cukrů?
SUGART USA Firma SUGART USA byla založena v roce 1998 jako americká pobočka firmy SUGART GROUP of Israel. Sídlo firmy a výroba se nachází ve městě Elizabeth ve státě New Jersey ve Spojených státech amerických. Firma vyrábí a distribuuje kvalitní cukrové tyčky s bílým nebo hnědým cukrem ve standardním designu nebo se vzory dle přání zákazníků. Mezi klientelu patří světově proslulé pražírny kávy, letecké společnosti, řetězce restaurací, kluby, hotely a stovky majitelů různých firem. Každá tyčka obsahuje standardně jednu kávovou lžičku bílého rafinovaného nebo hnědého cukru. V cukrovém výrobním programu najdeme také „the low-calorie“ sladidla. Sugart USA má také svou pobočku v Číně a kromě cukrů nabízí porcelán a iTea – tyčinky s instantním čajem. Redakční poznámka: Ve srovnání s ostatní (fádní a dost odbytou) americkou produkcí tato firma co do designu i provedení výrazně vede. Podíváte-li se na webové stránky německé společnosti Bistrozucker München, zjistíte, že pod názvem La Cantadora prodává stejný cukr, jako je na našem obrázku (v USA se tato série jmenuje Pop Art), ale opatřený svou firmou.
WIENER ZUCKER Značka Wiener Zucker byla znovu představena v roce 1994 a od té doby se stala všeobecně známou nejen v Rakousku. Firma vyrábí různé produkty z cukrové řepy, ale také z nerafinovaného třtinového cukru, který znají sběratelé pod názvem Rohrzucker. Historie výroby cukru v Rakousku je spojena s historií německou, s objevem „sladké rostliny“ v 18. století a s uvedením tohoto vynálezu do praxe začátkem století 19. Výroba cukru se rozšiřovala po celé monarchii a její technologie se zdokonalovala. V roce 1843 bylo v monarchii 19 cukrovarů. První kostka s názvem Wiener Zucker přišla na trh v roce 1843. A v době největšího rozkvětu cukrovarnictví ve 20. století bylo v Rakousku kolem 200 cukrovarů. V 80. letech došlo ke snížení konzumace cukru a k poklesu výroby. Ke znovuvzkříšení dobrého jména rakouského cukru přispěla společnost AGRANA, jejíž činnost je velmi široká – od přípravy ovoce pro další použití, přes výrobu ovocných nápojů, škrobů, přídavků do jídla, koření až po produkci krmiv pro zvířata. AGRANA také dodává průmyslový cukr například pro firmy vyrábějící nealkoholické i alkoholické nápoje, cukrovinky, ovocné produkty. Na velmi zajímavě graficky vytvořených internetových stránkách www.wienerzucker.at se dočtete (samozřejmě německy nebo anglicky) o sladkých produktech se značkou Wiener Zucker, o všech aktivitách firmy. Můžete si také stáhnout recepty na sladkosti, nápoje. Redakční poznámka: Do skupiny AGRANA patří cukrovary a balírny i v dalších středoevropských zemích. Jejich loga mají stejný obrázek, jako logo Wiener Zucker.
Zpracovala a ukázkami ze své sbírky doplnila Jitka Schovancová, redakční poznámky JK
- 20 -
Křížovky o ceny
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
A B C D E F G H I V roce 1852 postavil (tajenka) v cukrovaru Židlochovice první vápenku pro cukrovarské účely. VODOROVNĚ: A. Zvíře pěstované pro vlnu; výběr; nápoj (z angl.). B. Osobní zájmeno; pcháč; poplatek za komunikaci; hýkavec. C. Ten i onen; básnické příslovce místa; bodná zbraň; primáti. D. Domácí zvíře; běh koně; silný provaz; předložka. E. TAJENKA. F. Kód okresu Kolín; elektrický spínač; ukazovací zájmeno; hudební těleso. G. Pramáti; vesna; polynéský opojný nápoj; filipínská sopka. H. Římský mravokárce; něco; koupací nádoba; římskými číslicemi 499. I. Gymnastické cviky; vydávat sykavý zvuk; spisy. SVISLE: 1. Edém; sušenka. 2. Dobýt. 3. Tázací zájmeno; modř; a sice. 4. Vysoká karta; stromořadí; část vozu. 5. Větrání. 6. Japonské město; bůžek lásky. 7. Zkratka Lidových milicí; zevní lék; symetrály. 8. Samec skotu; primitivní zbraň; Kantovy iniciály. 9. Korálový ostrov; česká řeka. 10. Doplenit. 11. Kód okresu Rokycany; tento den; jež (zast.). 12. Mezinárodní organizace pro normalizaci (zkratka); polní práce; slovenská spojka. 13. Neposlat ke dnu. 14. Pokoj; pokyn. NÁPOVĚDA: APA; KAVA; OTARU.
- 21 -
Křížovky o ceny
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
A B C D E F G H I
Červnová výzva cukrosběratelům. VODOROVNĚ: A. Kozlík lékařský; drobná mince ve starověkém Řecku; otisk. B. Fotbal; mýtina; krutovláda. C. Útok; obrysy; dámský klobouček; osamocena. D. Nerozhodně v šachu; selská stavení; korpus; nechutný nápoj. E. TAJENKA. F. Mexický kaktus; výnos z peněz; moci; osobní zájmeno. G. Splést; atribut; osvědčení; starořímský úředník. H. Šplhavý pták; kočkovitá šelma; mající pořadové číslo 1000. I. Nadezdívka nad hlavní římsou; stá část celku; část boty. SVISLE: 1. Rýna; pocit dlouhé chvíle. 2. Zmenšovat náskok. 3. Představený kláštera; usrknouti. 4. Nátěr; malý drát. 5. Kód letiště Eniwetok; kuchyňská potřeba; nedobra. 6. Postup; unesení. 7. Nemoc rtů; okolky. 8. Likérníky; část ruky. 9. Symetrály; nervový záškub; janinský paša. 10. Použít letadlo; zaúpění. 11. Kolem; cíl. 12. Krátký kabát; sídlo. 13. Stovky; číslovka; sportovní předpověď. 14. Řemeslníci pracující se dřevem; vysoké karty. 15. Pracovati pluhem; ošatit. 16. Asistentka. 17. Lihovina z rýže; jméno psa. NÁPOVĚDA: ALI; ENT; NOPÁL.
ÐÑÐÑÐÑÐÑÐÑÐÑÐÑÐÑÐÑÐÑÐÑÐÑÐ Jedna hádanka na konec: Co je tohle?
Na první pohled byste řekli, že je to sáčkovaný čaj. Leč omyl – je to HB cukr a pochází z Ruska. Na závěsu je německy napsáno „Damit ohne Teelöffel“, to jako že s tímto balením netřeba čajové lžičky, ale na druhé straně je text nepřipouštějící pochyby: CUKR - PÍSEK. Pro poučení všem dodal P.T.
- 22 -
