CUKŘENKA – časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele. Vydává Klub sběratelů baleného cukru, občanské sdružení. Elektronická verze http://www.ksbc.cz/ Redakční rada: Pavel Tlustý & Jaroslav Kolín. E-mail:
[email protected] Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, 142 00 Praha 4, tel. 602 239 858 Toto číslo vyšlo v říjnu 2009 v nákladu 80 výtisků. NEPRODEJNÉ!!! Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí J
Úvodník, informace výboru 2. Kandidáti budou seznámeni s navržením a budou vyzváni, aby se písemně vyjádřili, zda se svou kandidaturou souhlasí, případně nesouhlasí - do 15. listopadu 2009. 3. Na výroční schůzi proběhne přímá volba výboru. Zvoleno bude 5 členů výboru a tříčlenná revizní komise. 4. Členové, kteří se nebudou moci schůze a voleb zúčastnit, mohou pověřit jiného člena předáním mandátního lístku. Vyzýváme proto všechny členy klubu k zamyšlení a navržení 5 jmen - kandidátů pro volební období 2010 – 2011. Pokud máte pocit, že i vy budete přínosem pro práci výboru, neváhejte a napište klidně i své jméno. Návrhy zasílejte do 31. října na adresu Jitky Schovancové (
[email protected]), 683 52 Křenovice 423 nebo sms na 602763683. Za současný výbor Jitka Schovancová
Vážení čtenáři, omlouváme se, že jsme si dali s tímto číslem Cukřenky načas a dostává se k vám až teď. I když celá Cukřenka kromě této strany byla napsána už v polovině září, museli jsme počkat, jak se definitivně dohodnou organizační záležitosti kolem naší výroční schůze. Jde totiž o to, že naše výročka a na ni navazující výměnný den se budou konat na radnici v Kouřimi a ještě donedávna jsme nevěděli, jestli na již od jara pevně stanovené datum nepřipadnou náhodou předčasné volby – v tom případě by se totiž zasedací místnost proměnila v místnost volební a my bychom měli smůlu. Samozřejmě jsme mohli pověsit na web Cukřenku bez informací k výročce (ty bychom tam přidali později), ale těm, kteří na web nechodí, bychom museli poslat pozvánku a přihlášku zvlášť poštou, což se nám nechtělo. Takhle ji dostanou v jedné zásilce spolu s Cukřenkou. Tohle číslo je obzvlášť vypasené, protože jsme značnou část věnovali zpravodajství z průběhu i zákulisí naší veleúspěšné červnové burzy. Neodolali jsme a zařadili jsme i množství obrázků, z nichž některé se ještě neobjevily ani na našem webu, protože Jarda nevěděl, jak je tam dát. Tak si s námi zavzpomínejte, jaké to tenkrát bylo… Nezapomněli jsme ani na zprávy o našich letních akcích. Moc se jich k nám nedostalo, vlastně jen jedna. Obsah ostatních rubrik je víceméně tradiční. Jarda nedal jinak a vnutil se s povídáním o svém letním tažení za albánskými cukry, prý aby vnesl trochu osvěty do našich řad. Občas se stane, že na některé stránce zbude volné místo, které se snažíme doplnit něčím zajímavým, co uvízlo v našem redakčním šuplíku. Takové příspěvky jsme nazvali „cukrovata“ a najdete je i v tomto čísle. Moc nás za to nebijte. Ale dosti již tlachů, vždyť s většinou z vás se potkáme na naší listopadové výroční schůzi a tam si to můžeme vyříkat. Přejeme vám, aby se vám líbila. Redakce
Ještě k výroční schůzi Na výročce budeme inkasovat nejen účastnické poplatky, ale i členské příspěvky na rok 2010. Osvědčilo se placení bankovním převodem, takže kdo můžete, zaplaťte jedno nebo druhé nebo obé předem na účet klubu číslo 1734682359/0800 u České spořitelny. Jako variabilní symbol uveďte své členské číslo. Odbavení u prezence bude kratší! Kromě sérií pro účastníky budou na výročce rozdávány i klubové cukry určené všem členům. Ti, kteří tam nebudou, mohou pověřit své kolegy, aby jim je vyzvedli a dali o tom včas vědět Jitce Schovancové. Kdo tak neučiní a nepřijede, dostane je později poštou. Jitka s sebou přiveze i zásoby starších klubových sérií, které za levný peníz rozprodá zájemcům, protože už to nemá doma kam dávat. Pro účastníky výroční schůze budou vydány speciální cukry. Upozorňujeme, že ti, kdo se výročky nezúčastní, na ně nemají automaticky nárok (náklady na ně kryje účastnický poplatek), ale to, co případně zbude, bude rozprodáno na nejbližší burze. S ubytováním v Kouřimi mohou být potíže, pokojů není moc a většina z nich je dvoulůžkových. Domluvte se mezi sebou, aby se nestalo, že dvoulůžkový pokoj obsadí jen jeden spáč a na někoho se nedostane (v penzionech nemůžou vědět, kdo ke komu patří). Ani místnost, kde se sejdeme, není moc velká. Počítejte s tím, že na jednoho účastníka připadne část stolu zvíci cca 70 x 70 cm. Bufet bude sice zásoben na vrub účastnického poplatku, ale vašim dobrovolným příspěvkům v naturáliích se meze nekladou.
Letošní volby stejně budou!!! Opět se blíží konec dvouletého období práce současného výboru. Chci proto služebně starším členům osvěžit paměť a nováčky seznámit s postupem voleb do nového pětičlenného výboru pro období 2010/2011: 1. Všichni členové mají možnost navrhnout kandidáty z řad členské základny klubu - do konce října 2009.
-2-
Zahraniční cukrolovy
I v Albánii mají pěkné cukry Řekne-li se Albánie, představí si většina z nás primitivní zemi někde na Balkáně, kde o nějakých balených cukrech v životě neslyšeli. Nějaké se sice u nás objevily, ale je jich velice málo a jejich kvalita není velká. Tak nějak jsem to aspoň napsal ve svém článku o evropských cukrech, který jsem před časem vystavil na našich internetových stránkách. Když jsme však letos v létě Albánii navštívili, ukázalo se, že cukříků je tu poměrně dost a naše sbírka jimi byla velmi slušně obohacena. Potvrdila se stará pravda, že HB cukry mají snad v každé zemi, jen si tam pro ně dojet, nebo aspoň pro ně poslat spolehlivého zvěda. Lovili jsme v různých kavárnách, kavárničkách, a kafebarech, kterých je v Albáni spousta, a to nejen na turisty navštěvovaném pobřeží. Cukry, které měli skoro v každém takovém podniku, jsme kromě toho, že jsme je dostali ke kávě, dílem uzmuli a dílem vyžebrali. To žebrání bylo nejpodmanivější. I když jediný česky psaný průvodce po Albánii tvrdí, že Albánci jsou učenliví a znají dost jazyků, nám se to jaksi nepotvrdilo. Zkoušeli jsme to anglicky, německy či rusky, dokonce jsme vydolovali z paměti i nějaká slovíčka italská a řecká, ale velice často jsme se museli domlouvat rukama. Albánština je pro nás téměř nesrozumitelná, ale my jsme věděli, že cukr se v ní píše „sheqer“ a vyslovuje „šečer“, tedy stejně, jako v sousedních slovanských zemích. Takže stačilo zamumlat toto kouzelné slůvko a ukázat dva prsty a obsluha nás zpravidla ochotně obdarovala. Naštěstí se nepotvrdila informace turistického průvodce, že se zde vaří káva „po turecku“, tedy ve džezvě a slazená již při přípravě. Pokrok už došel i sem a všude jsme dostali poctivé italské
espreso piccolo tj. dva hlty v šálku se dvěma přiloženými cukry. A chtěli za ně zpravidla 50 leků, tj. asi 12 našich korun. Viditelně jsme zhnědli. Je zajímavé, že v Albánii se nějak neujal kostkový cukr, aspoň jsme ho neobjevili v žádné z námi navštívených samoobsluh (a že jich nebylo málo a jejich ostatní sortiment byl srovnatelný s naším). Naštěstí tamní gastropodniky příliš neoplývaly ani cukřenkami. Na hnědý (surový) cukr jsme narazili jen jednou. Doby, kdy měly albánské cukry nevalnou grafickou a tiskovou kvalitu, už jsou minulostí. Je pravda, že některé byly vyrobeny v Itálii, ale našli jsme i domácí produkci (Kraco, Rati, Mano, Ferra, Euro). Co do námětů převládá reklama na kávu, zpravidla italskou. Najdete zde nejen značky známé i od nás (Segafredo, Lavazza, Danesi, Illy aj.), ale i třeba značku Don Café, kterou jsme jinde než v Albánii (a v albánsky hovořící části Černé Hory) neviděli. Cukrů konkrétních podniků jsme objevili dost málo a navíc jen ve velkých městech, jako je Tirana či Valona (Vlorë). Je ovšem pravda, že do nóbl hotelů jsme se neodvážili. Objevili jsme však i něco sérií, bohužel nemůžeme tvrdit, že by naše kořist byla v tomto směru kompletní. Spíš ne… Co do tvarů výrazně vedou sáčky, i když tyček, (dost podobných řeckým) jsme také pár získali. Celkem jsme si z Albánie přivezli asi šedesát různých cukříků, což pokládáme za úspěch. Podívejte se aspoň na něco z toho, co jsme tam ulovili. JK
Zajímavá série. Jen kdybychom věděli, kolik má těch cukříků být… Jedna z mála našich albánských tyček, původem zřejmě z Itálie (Reali). Je k ní i hnědá varianta. -3-
Zahraniční cukrolovy
Ještě zajímavější série, cukříky jsou i v jiných barevných kombinacích. „Shijoni“ znamená „užijte si“, „Mirësevini!“ je „vítejte“. V anglickém textu na cukříku v levém horním rohu je chybka.
Ani tahle série není určitě kompletní. Zajímalo by nás, ve které řeči se „cukr“ řekne „zahari“.
Nejsou vám tyhle cukříky nějaké povědomé? -4-
Zahraniční cukrolovy
Tady všude jsme seděli… Sběratelé cukrů McDonald´s si v Albánii nevrznou. Je to totiž spolu s Arménií, severním Kyprem, Bosnou a Hercegovinou, Grónskem a Vatikánem jediná evropská země, do níž tato firma nepronikla. Místo ní je tu řetězec KOLONAT, který McD zatraceně připomíná jak logem, tak zařízením a způsobem prodeje. Místo Big Maca tu mají Skanderburger (pojmenovaný po albánském národním hrdinovi Skanderbegovi) a pyšní se velikými pizzami pro čtyři osoby. Názory zákazníků na kvalitu podávané stravy se pohybují v rozsahu od „fujtajbl“ po „absolutně božské“, ceny jsou na albánské poměry vysoké. Tenhle cukr je z Tirany a získali jsme ho zatraceně těžce, protože obsluha mluvila pouze albánsky. Kafe jsme nezkoušeli – co kdyby i to bylo plagiátem McD…
Káva z Itálie a pivo ze Srbska na cukrech z Albánie
Tohle kafe měli v našem hotelu jménem Regina…
Nebeská věž v Tiraně
Náš první cukr po překročení hranice
Tak už i v Albánii se číslují tyčky! -5-
Letní setkání
Na kurtech v Nové Vsi podělila všechny svými minihomolkami, zhotovenými speciálně pro tuto příležitost, a všichni se sytili a napájeli z Láďových i vlastnoručně přinesených zásob. Uvítali jsme mezi námi novou členku našeho klubu (představuje se sama na jiném místě v tomto čísle), zdrbali kdejakou zajímavost z cukrového světa a pochlubili se svými novinkami a ukázkami ze svých sbírek. Více snad řeknou obrázky. Jen sport se tentokrát jaksi nekonal, protože jeho propagátor Pavel nemohl přijet a Láďa tudíž nenalezl soupeře, a vzhledem k panujícímu suchu nešel nikdo ani na houby. JK
Poslední prázdninovou sobotu jsme se jako každý rok sešli u Ládi Moulise na tenisových kurtech v Nové Vsi. I když nás tentokrát přijelo méně, bylo to opět pěkné. Láďa nás uvítal svými vošouchy se zelím a vesele se hrabošilo v tom, co každý přinesl. Dáša Pitrová jako vždy
My jsme hraboši, jedna rodina…
Já jsem Alena a tady máte něco od nás do začátků…
Nevídaný jev – Danuška u piva!
Tak v Rumunsku už mají také série?
-6-
Letní setkání
Dášiny homolky byly tentokrát ozdobeny vkusnou tenisovou raketou
Zajímavým přírůstkem do své sbírky se na kurtech pochlubila Eva Šerá
-7-
Novinky našich kolegů
Víte, co jsou to trigramy? Každý trigram má vlastní název a je svázán s konkrétním přírodním úkazem a roční dobou. V rámci jednoho trigramu jednotlivé čáry tradičně představují nebe (horní, třetí čára), lidstvo (prostřední čára) a zemi (spodní, první čára). Nebeské, neboli božské, je spojováno s lidmi v oblasti ducha, rozumu nebo myšlení. Lidské, neboli společenské, je vyjádřeno vyvážeností rozumu a touhy, tedy duchovního a zemského. Pozemské, neboli zemské, je spojováno s touhou a žádostí.“ Jsme prostí sběratelé HB cukrů, takže nám stačí pokochat se pěknými náměty a starou čínskou filozofii necháme povolanějším. Pokud by to někoho přece jen zajímalo, ať zadá do vyhledávače některé z klíčových slov „trigram“, „hexagram“, „Kniha Proměn“, „I Ťing“, „taoismus“ či „Jing Jang“ a může bádat po libosti. Není to nezajímavé čtení. A pokud by vás snad zajímalo, jak Pavel na tento námět přišel, pak vězte, že jeho dcerka se už několik let učí čínsky… JK
Já to až donedávna také nevěděl. Když mi však Pavel Tlustý předvedl svou novou sérii s taoistickými symboly, přičemž se neobtěžoval objasněním jejich významu, nedalo mi to a prolezl jsem internet s představou, že to udělám za něj. Když už jsem navštívil asi desátou stránku s touto problematikou, bylo mi Tlusťjochovo mlčení jasné: Není to žádná legrace a bez hlubšího studia bude každý popis formální, neúplný a zcela jistě i zcestný. Takže tak berte i následující citaci: „Základním stavebním kamenem každého trigramu jsou jednotlivé čáry. Každá čára může být buďto plná (tzv. lichá), a pak symbolizuje jang (aktivní element), nebo přerušovaná (tzv. sudá), zastupující jin (pasivní element). Tři čáry tvoří trigram. Ke vzniku trigramů se vztahuje stará legenda. Vypráví o prvním čínském vladaři Fu Si, který uviděl ve snu bájnou želvu popsanou věšteckými symboly. On všechny sepsal a našel v nich jasný srozumitelný systém. Tak vznikla tabulka trigramů.
Vyrobilo KAMO v černé barvě na bílém a hnědém papíře.
-8-
Novinky našich kolegů
Danuška opustila své měsíčky a vydala si zcela novou, tentokrát desetikusovou sérii s orientálními motivy. V zelené barvě na bílém papíře ji vytiskla Hellma Praha.
¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯
Osm dní po naší burze oslavil náš člen Jan Smítka z Litoměřic šedesáté narozeniny, mimo jiné i pěknými cukříky v různých barvách, vyrobenými litoměřickou firmou DOMADO.
-9-
Tenhle cukřík není sice nový, ale Vendula má úplně novou dcerušku Emmičku, která je rovněž sladká. Blahopřejeme!
Představujeme se
Krabice dost! aneb Jak začala krabice přetékat… Stříbrské sběratelky Jana Toflová a Hana Belšanová přivezly na srpnovou slezinu na novoveských kurtech novou členku našeho klubu Hanku Štorkupovou. Samozřejmě jsme ji vyzpovídali a tady máte její povídání, jak se k našemu koníčku dostala: Naše rodina měla k cukru vždy blízko. Na severu Čech maminka pracovala v zemědělství a často na poli okopávala řepu. Právě díky této práci přestala sladit. Jenže k cigárku patří prostě kafíčko, a tak se u nás začal objevovat HB cukr. Jako malí špunti jsme se vždy po příjezdu mamky vrhli na její kabelku, ukořistili cukřík, roztrhli jej a šup s ním do pusinky. Jak čas pádil, i já dorostla do doby, kdy jsem začala popíjet kávu a propadla jsem hromadění. Kdykoliv jsem někam jela, musela jsem si přivést alespoň jeden nový kousek do své sbírečky. Mé hrabošení nezůstalo známým utajeno, a tak postupně začalo bílé zlato přitékat ze všech možných stran. Dopadlo to tak, že mé cukříky byly tam, kde já jsem nikdy nebyla a ani nebudu. Přišla tolik toužebná stovka, pětistovka a pak jsem při brouzdání na netu objevila zprávičku: "Milovníci cukru se sešli ve Stříbře". K čertu! Jak to, že o tom nevím? Můj zvídavý duch začal pátrat. A hle, on existuje nějaký klub, který sdružuje nadšence jako jsem já.
Nechala jsem všemu volný průběh a po čase mě napadlo kontaktovat členy mému okolí nejbližší. Slovo dalo slovo a už jsem seděla na kafču ve Stříbře, nestačila zírat a v ruce držela takové kousky, o kterých se mi ani nesnilo: série... A já myslela že jsou cukry jen jednotlivé, čas od času s nějakou odchylkou či jinak barevně provedené. Konečně jsem našla někoho kdo se mi nesmál když jsem do sbírky přihodila stejný cukr jen s odlišným tiskem, ale naopak mě ujistil o správnosti mého počínání. A tak začalo stěhování mých sladkých miláčků do šanonů, krabiček a uzavíratelných sáčků. Osmělila jsem se a začala psát ostatním členům, navštěvovat Aukro, napsala inzeráty a zaúkolovala nejširší okolí, a tak se v mé skromné sbírce ukrývá přes tisíc pokladů. A i když nemají žádnou cenu, možná ani pro Vás, zkušené sběratele, mě vždy hrabošení v barevných pytlíčkách zahřeje na srdíčku. A poznámky mého přítele, kolegyně a okolí typu "Ty už se zase hrabeš v cukrech!“ „Vy máte svůj klub?“ „Vy sbíráte cukry?“ „Co to je HB cukr?“ „Pošta - to budou zase cukry, viď?“ prostě nevnímám. Posílila jsem Vaše řady, milí hraboši.
Hanka
Tož přejeme úspěšné hrabošení! Redakce
- 10 -
Novinky
Uhříněves na cukrech
V minulém čísle Cukřenky jsme psali o zaniklém cukrovaru v Uhříněvsi. Nyní už je Uhříněves zase na cukrové mapě, i když jen prostřednictvím této pěkné série. O její vydání se zasloužili manželé Hanka Smutná a Rudolf Bajer zvaný Fous, a to za mohutné (a nejen morální) podpory starosty městské části Praha 22 – Uhříněves pana Milana Collera. Cukříky byly vyrobeny v množství větším než malém a poslouží propagaci městské části. Samozřejmě, že my sběratelé z toho také budeme něco mít, i když klub distribuci této série nezajišťuje. Fousův snímek dokumentuje slavnostní křest, který provedla Hanka Smutná s panem starostou 5. června 2009, tedy den před naší mezinárodní burzou.
- 11 -
Cukrové rarity
Tak tohle má málokdo! Naše členka Markéta Gruberová se na klubových stránkách pochlubila svým vzácným přírůstkem - krásnými a z našeho hlediska
prastarými kostkami. Poslala nám jejich obrázky a krátké povídání, jak k nim přišla. Kochejme se a tiše záviďme!
Ve své první práci jsem se potkala s jednou lékařkou. Pak jsme se asi 20 let neviděly a potkaly se v další práci. To už pani doktorka věděla, že sbírám cukry, a tato moje záliby se jí velmi líbila. Přiznala, že i několika známým se zmínila o sestřičce, která cukry sbírá. Před pěti lety se naše cesty rozešly.
Jí nedávno zemřela přítelkyně, která doma měla v krabičce od doutníků cukry z předválečné doby. Příbuzní je paní doktorce pro mě předali, ta ale neměla na mě kontakt, tak je měla nějakou dobu doma. Prý na mě myslela a nedávno jsme se potkaly v tramvaji a na předání se domluvily.
Záhadné koule s kostkami Cestou na dovolenou zastavil náš autobus na pět minut v Bratislavě, kde už na mě čekal můj slovenský kamarád Ivan a vsunul mi do ruky krabici s cukříky, které pro mě sbírá. Mezi jiným jsem v ní našel takovéto koule o průměru 5 cm, každá z nich obsahovala dvě francouzské kostky. Protože se koule nedaly bez poškození rozebrat, zeptal jsem se ho, co to je. Napsal mi toto: „Tie guľôčky s kockami mám z Paríža. Priamo pred Notre Dame bol akýsi potravinársky festival, v jednom zo stánkov sa predvádzali cukrári (teda vlastne cukrovarníci) a mali tam takéto suveníry pre návštevníkov“. Že by to byla součást dnes tak moderního tažení proti obezitě? JK
- 12 -
Křížovka o ceny
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
A B C D E F G H I Hatvan: Přesně šedesát kilometrů od maďarské metropole leží město s příznačnou číslovkou v názvu (hatvan viz TAJENKA), u kterého se úpatí Mátry “setkává” s Velkou nížinou. Nejznámější místní pamětihodností je zámek rodu Grassalkovichů z 18. století, jehož hostem byl kdysi i Thomas Mann. VODOROVNĚ: A. Vodní šelma; palivo; zámotek. B. Neexistovat; dobývat nerosty; zkypřit. C. První muž; plemeno; domácky Marie; příjemná. D. Údolí (bás.); hmyzí společenství; zaáhady; lístek. E. TAJENKA. F. Ceta; limity; struma; velký pytel. G. Ochotna; část páteře; pošuk; ranní nápoj. H. Součást elektromotorů; kladná elektroda; jemně škrábat. I. Latinský překlad bible; váha; hltavě pít. SVISLE: 1. Předložka; chumáč rostlin. 2. Nedospěti. 3. Ochrana zboží; neposkytnout. 4. Verš; citoslovce střelby. 5. Latinská spojka (a); hlavní město Itálie; škůdce šatů. 6. Správní jednotky; rozměr. 7. Neúplně; nezměnit. 8. Ten i onen; dotazovaní. 9. Přiléhavé kalhoty; kout. 10. Maštale; kaz. 11. Proutěné nádoby; vztek. 12. Smyčky; vynálezce telefonu; předložka. 13. Výbor; nosič hlavy. 14. Opojená; obojživelník. 15. Napájet. 16. Rozpouštět se; popravčí. NÁPOVĚDA: ET; ITALA.
- 13 -
Burzovní příloha
Letošní burza aneb Co bylo před ní, při ní a po ní
- 14 -
Burzovní příloha
Najít obětavce, který se uvolí uspořádat klubovou burzu, není rozhodně snadné. Uvítali jsme proto nabídku Lenky Novákové a Ivy Hennové, že se tohoto nevděčného úkolu ujmou, takže naše burza, oficiálně nazvaná 12. Mezinárodní setkání sběratelů baleného cukru, se tentokrát zase jednou konala v Praze. Většina z vás viděla jen výsledek snažení obou pořadatelek a celého týmu jejich dobrovolných (a v případě některých rodinných příslušníků i nedobrovolných) spolupracovníků. Aspoň zčásti jsme byli při tom, takže se vám pokusíme ukázat nejen tu viditelnou tvář naší burzy, ale nahlédneme i do zákulisí. Měsíce a týdny přede dnem D Obě dámy pojaly celou akci velice energicky. Angažovaly kulturní odbor Městské části Praha 8, který poskytl pomoc při zajištění sálu v bohnickém kulturním domě Krakov, stojanů a vitrín pro výstavku, propagaci v časopise Osmička a tisku letáků. Praha je drahá a prostory potřebné velikosti za přijatelnou cenu se v ní shánějí velice těžce. Patří mu proto o to větší dík. Bylo třeba pozvat nejen naše členy, ale i účastníky ze zahraničí. I to se podařilo, mimo jiné i díky osobní propagaci Lenky Novákové na burze ve španělském Besalú. Ke každé burze vydáváme zvláštní série. Ty byly tentokrát obzvlášť vydařené a bylo jich až nezvykle hodně. Na dalších stránkách najdete jejich ukázky s bližšími informacemi. Neotiskujeme pouze ukázku již známé patnáctikusové série tyček „Pražské věže“ (Hellma Praha), protože tu jsme nechali v modré barvě vytisknout z matric z předchozí pražské burzy. Všechny cukry zabalila obětavá Danuška Měsíčková se svým štábem. Původně jsme chtěli vydat také cukříky s námětem „Pan Kostička v Praze“. Předlohy krásně nakreslil MUDr. Josef Vitoň, ale kresby byly příliš detailní a na cukrech by nevynikly. Část z nich byla použita aspoň na uvítacím panelu. Ke každé burze patří tombola. Přispěli do ní nejen naši členové, ale také firma J&B Josef Blažek z Vlašimi, která vyrábí balicí stroje a nám dodala spoustu ukázek své produkce HB cukrů. Cen se sešlo tolik, že nakonec některé zbyly a objeví se v tombole na příští burze. Při burzovním hrabošení vyhládne. Neorganizovali jsme společný oběd a řešili jsme to studeným bufetem, do nějž již tradičně přispěli naši členové a výborné chlebíčky a bagety a další občerstvení dodala firma Venduly Dubské. Stalo se již tradicí, že na našich podnicích se podává klubový dort (ve Stříbře to byl klubový koláč). Letos byly dva a byly dílem učňů z Prahy 8 – Ďáblic; po rozkrájení velmi rychle zmizely. Den D-1 - pátek 5. června 2009 Přípravy na místě činu začaly již dopoledne a trvaly až do večera. Při našem příchodu byl sál pochopitelně prázdný, takže se tahaly stoly a vy-
bavovaly se jmenovkami. Nebylo to rozhodně lehké, protože bylo nutno rozmístit účastníky tak, aby se pokud možno vyhovělo jejich přáním co do sousedů. Lenka, která to měla na starosti, lehce šedivěla. Bylo nutno nachystat účastnické balíčky. Poučeni minulými burzami jsme je tentokrát nedávali na stoly, ale rozdávali je až při prezenci, což se ukázalo jako prozíravé. Balení šéfovala neocenitelná Danuška a kromě našinců pomáhali i zahraniční účastníci Ornella Bergonzi z Itálie a manželé Ducrocqovi z Francie, kteří se neprozřetelně přišli podívat, co se to chystá, a byli okamžitě ujařmeni. Součástí burzy byla i výstavka ze sbírek našich členů. Původně se měla konat v Národním zemědělském muzeu na Letné a měla trvat čtrnáct dní, ale muzeum nám několik týdnů před instalací z poněkud nejasných důvodů odřeklo nasmlouvané prostory. Lenka s Ivou se však nevzdaly a podařilo se jim výstavku umístit do předsálí kulturního domu. Nebyla to žádná legrace, protože jsme do poslední chvíle nevěděli, jak budou vypadat výstavní panely a zda se podaří zajistit aspoň jednu uzamykatelnou vitrínu na cenné exponáty. Samotná instalace byla dost adrenalinová záležitost, což je ostatně vidět i na našich obrázcích. Vystavovali jsme ukázky ze sbírek Lenky Novákové, Ivy Hennové, Zdeňka Bubníka, Aleny Kolínové (mimo jiné staré československé cukry), Ládi Moulise a Venduly Binkové. V uzamykatelné vitríně se kromě jiných vzácností skvěla starobylá souprava na sekání cukrových homolí, kterou laskavě zapůjčila paní AnneMarie Ducrocq. Výstavce vévodila obrovská mapa cukrového světa, kterou dodala Iva Nývltová a ukázkami cukrů polepili manželé Kolínovi. Bude tu o ní ještě řeč v jiném článku. Zbývalo už jen umístit na jeviště maxitombolu a opatřit ji čísly (lístky dodala Iva Nývltová) a mohlo se jít pomalu domů. My jsme odcházeli v osm. Den D – sobota 6. června Sběratelské hemžení začalo samozřejmě již dlouho před oficiálním zahájením a bylo vlastně obdobné jako v minulých letech. Účastníci zaplatili účastnický poplatek, vyfasovali své balíčky a zanesli si své věci do sálu. Někteří jevili snahu zahájit výměnu předčasně, ale byli razantně vyhnáni do předsálí. Měli ještě dost času a věnovali se tudíž klábosení, obdivování výstavky a konzumaci kávy. Ve stanovenou hodinu vystoupily Lenka s Ivou na podium a celý podnik slavnostně zahájily. Iva, která provozuje jazykovou školu, opatřila dokonce překladatele do španělštiny, takže aspoň někteří zahraniční účastníci z jejich proslovu něco měli. No a pak už to začalo. Asi devadesát účastníků se svým doprovodem - to už byla nějaká síla. Největší zájem byl pochopitelně o stoly zahranič- 15 -
Burzovní příloha
ních účastníků ze Španělska, Francie, Nizozemí, Belgie a Itálie, nechyběla ani Olga Baljugina z Litvy, která u nás byla už loni. Překvapila účast dvou sběratelů z Maďarska (přivezli pěknou maďarskou sérii, po níž se jen zaprášilo) a milým oživením byla i Vika Byčkova z Ruska. Tu k účasti ukecal Pavel, který si s ní vyměňuje cukříky. Když už hemžení trochu polevilo, došlo na tombolu. Lístky se tentokrát prodávaly, a to za symbolický peníz (každá koruna dobrá) a na ceny se stála dlouhá fronta. Samozřejmě, že se průběžně konzumovaly sladké i slané pochoutky ze studeného bufetu a došlo i na klubový dort, který slavnostně rozkrojil Ing. Petr Bambas, vedoucí oddělení kulturního odboru Městské části Praha 8, jenž nás při té příležitosti krátce pozdravil. Výměna se pomalu chýlila ke konci a do sálu byla vpuštěna veřejnost, ale abych se přiznal, nevím, kolik lidí vlastně přišlo. Kupodivu se nic neztratilo, aspoň si nikdo nestěžoval. Kolem třetí to skončilo, aspoň pro sběratele. Pořadatelé a majitelé exponátů ještě likvidovali výstavku s tím, že uklízet se bude až v neděli. Den D – večer na parníku Jedním z problémů, kterým musela Lenka s Ivou při přípravě burzy čelit, byla tradiční společná večeře, protože v okolí se nenašla žádná volná hospoda, do níž bychom se vešli. Dámy to vyřešily geniálně – najaly parník (vlastně motorovou loď), který s námi večer od osmi do jedenácti jezdil po Vltavě.
V ceně projížďky byl i teplý a studený bufet, pití (poněkud drahé) si platil každý sám. Na lodi byl i harmonikář, takže jsme si zazpívali a rozšoupnuvší se odvážlivci (Pavel) i zakřepčili. Pro Pražáky je pohled na krásy Prahy z paluby lodi vcelku obyčejný, ale mimopražští kolegové (o zahraničních nemluvě) jím byli nadšeni. V jedenáct jsme byli vyvrženi z útrob lodi a odebrali jsme se do svých dočasných i trvalých příbytků. Někteří ještě ten večer zkoumali, co si to vlastně z burzy přinesli… Den D+1 – neděle 7. června Pro zájemce byla uspořádána procházka historickou Prahou, které se však nikdo z redakce nezúčastnil. Prý byla pěkná a těch pár obrázků z ní nám dodali manželé Smítkovi. Osobně i z ohlasů účastníků soudím, že naše letošní burza se nadmíru vydařila. Sluší se proto poděkovat jednak oběma hlavním organizátorkám Lence a Ivě, jednak dalším obětavým pomocníkům – Danušce Měsíčkové, manželům Adámkovým (za krásné homolky), Dáše Pitrové, dámám Blažkovým, Miluši Beranové, Zdeně Hudské se synem, Haně Květové, manželům Bubníkovým a celé rodině Ivy Hennové včetně její maminky paní Drmlové. Jestli jsme na někoho zapomněli, ať nám promine. JK Poznámka: Tato příloha se hemží fotografiemi. Ne vždy se nám však podařilo identifikovat jejich autory a ti se snad neurazí, když je nebudeme jmenovat a poděkujeme jim všem hromadně. Což tímto činíme.
Pátek dopoledne – příprava sálu
- 16 -
Burzovní příloha
Připravují se balíčky – i cizinci jsou našinci! Grazie mille, merci…
Panel story aneb Bohnické veverky v akci
Nespadněte, pane profesore!
Cukrové poklady pod šturcem
- 17 -
A ještě tam dáme tohle…
Burzovní příloha
A kde je, Ivo, pivo?
Pour le sucre, nous faisons tout…
Cukrosběratelská čtverylka
Zdá se, že je hotovo…
… ještě tohle tablo a burza může začít.
- 18 -
Burzovní příloha
Koukejte, co jsme pro vás zabalily…
… ale napřed se zaregistrujte!
Prodej klubovin - obsluha vzorná, ceny mírné.
A úplně vespod mám cukr z Celebesu!
Mezinárodní hrabošení: Česko – Rusko – Litva - Slovensko
1 účastník = 2 chlebíčky + 1 bageta (plus co zbude)
… a kde najdu, prosím, svoji cenu číslo 224?
- 19 -
Burzovní příloha
Diabetikům vstup zakázán?!
Tak zatím ahoj a večer na parníku!
Tak kde máte ten Titanic?
Zme tu dobře v Práglu?
Jen se smějte, za chvíli přijde šlajsna!
Pivo za padesát a žádné vlastní cukry?
- 20 -
Kde je moje redukční dieta?
Tady!
Kuřáci ve vyhnanství na horní palubě
No, Dunaj ani Seina to není, ale je tu moc pěkně
Kdo zaváhá…
… může si aspoň zazpívat
Když hvězdy tančí…
- 21 -
Psali v Cukřence, že tu mají cukry, ale je zavřeno
Pozor, vyletí pan prezident!
Na Královské cestě (nyní zvané Klondajk)
V pozadí s Otcem vlasti
Na Hradě i v podhradí bylo pěkně, ale každá legrace jednou skončí…
- 22 -
Burzovní příloha
Kde leží Brunej? aneb Jak jsme dělali cukrovou mapu světa jsme nakonec natiskli, rozstříhali a uložili do sáčků podle světadílů těšíce se, jak nám bude lepení odsýpat. Spatřivše v den instalace naši slepou mapu, zděsili jsme se. Byla totiž obrovská. Rozložili jsme ji tedy na podlahu a začali. První problém nastal s určením místa, kam který obrázek nalepit, i když jsme si s sebou prozíravě přinesli veliký atlas světa. Jeden z nás v něm hledal, kam co patří, druhý lepil a ostatní s gustem kibicovali (nakonec jsme museli ty dobráky slušně zahnat). Copak o to, u kontinentů bylo určení místa vcelku jasné, ale co s cukříky z někdy dost mrňavých států? S hrůzou jsme zjistili, že čím menší je příslušný prostor na mapě, tím víc obrázků bychom tam měli umístit. Třeba takový Balkán, Blízký Východ, ale i Evropa nebo Střední Amerika… Vyřešili jsme to tak, že co se nevešlo do mapy, nalepili jsme i s příslušnými popisky do oceánu někam mezi Afriku a Jižní Ameriku, kde bylo místa dost. Další problém byl, kam hotovou mapu pověsit. I to jsme nakonec s pomocí štaflí a personálu kulturního domu zvládli. Když jsme ji pak druhý den sundávali, přišlo nám líto ji ničit a Lenka rozhodla, že bude uschována pro nějakou další příležitost. Příprava obrázků zabrala dva poctivé víkendy a vlastní instalace několik hodin. Nelitovali jsme však, protože jednak jsme si rozšířili své zeměpisné znalosti (např. že Maledivy jsou ostrovní republika v Indickém oceánu), jednak teď máme bohatou dokumentaci pro další cukrozeměpisné články, které chystáme pro klubový web. A na závěr odpověď na otázku položenou v nadpise článku: Brunej je malý sultanát ležící na severním pobřeží ostrova Borneo. A hledejte si ho, kde přesně… AJK Poznámka: Nedalo nám to, abychom se na následující straně nepochlubili svými cukříky z některých méně obvyklých destinací.
Když jsme si ještě mysleli, že budeme instalovat naši výstavku v muzejních prostorách, přišlo se na nápad prezentovat na ní mapu světa a ke každému státu přiřadit ukázku HB cukru, kterým se tam sladí. I když z prostor nakonec sešlo, tuto myšlenku jsme neopustili. Od nápadu k realizaci však vedla dlouhá cesta. Výrobu příslušné slepé mapy přislíbila Iva Nývltová a na nás padl úkol opatřit ji cukrovým obsahem. Nebylo to lehké. Ne snad, že bychom v naší sbírce neměli dostatek materiálu na ukázky, ale bylo nutno vyřešit, v jaké formě jej budeme prezentovat – zda na mapu nějak přiděláme originální cukříky, nebo jen jejich obrázky. Velmi rychle jsme přijali obrázkovou variantu, protože některé ukázky byly docela vzácné a nechtěli jsme riskovat jejich poškození či ztrátu. Navíc jsme pomalu do poslední chvíle nevěděli, jak bude ta mapa veliká a zda nebude nutno ukázky zmenšovat. Nakonec se ozvala Lenka, že mapa byla dodána a že je dost velká na to, abychom na ni nalepili cukříky v původní velikosti. Začali jsme je tedy chystat. Práce to byla dost náročná, protože i když jsme měli něco naskenováno již předtím, bylo nutno pořídit seznam všech států a teritorií (pomohl Internet), porovnat ho s naší sbírkou a vybrat a naskenovat chybějící ukázky. Výběr byl občas dost časově náročný Samozřejmě jsme neměli cukříky ze všech zemí světa (někde snad ani nejsou), ale už nebyl čas požádat ostatní o pomoc. I tak bylo těch skenů přes dvě stovky. Původně jsme uvažovali, že obrázky vytiskneme (barevně) na obyčejný papír, vystřihneme je a na mapu nalepíme lepidlem. Pak jsme však usoudili, že by bylo lepší je natisknout na samolepicí folie, které po sloupnutí krycího papíru na mapu prostě připlácneme, protože samolepka drží na každém povrchu. No, nápad to byl dobrý, ale podruhé už bychom to asi nezkoušeli. Byla to děsná piplačka. Obrázky
Hledá se místo pro sultanát Brunei
Konečně to visí! Alena hrdě přehlíží hotové dílo
- 23 -
Burzovní příloha
Trocha exotiky z cukromapy světa
Botswana
Madagaskar
Mozambik
Zambie
Venezuela
Mongolsko
Nepál
Brunej
Libye
Džibuti
Somálsko
Gabun
Senegal
Panama
Pákistán
Kambodža
Vietnam
- 24 -
Burzovní příloha
Co jsme našli v účastnických balíčcích? Sérii PRAHA nakreslil Ing. arch. Josef Nesvadba a vyrobila ji Hellma Praha v červené barvě.
Sérii ORLOJ nakreslila Naďa Gepp a vyrobilo ji KAMO v černé barvě. Přední strana je pojata jako skládačka, na zadní straně jsou vyobrazeni rotující apoštolové.
èèè
A protože jsme měli na stránce trochu místa, přidali jsme i homolku z dílny manželů Adámkových
- 25 -
Burzovní příloha
- 26 -
Burzovní příloha Autorkou série DOMEČKY je Mgr. Zuzana Kudličková a vytiskla ji v modré barvě Hellma Praha
Tahle patnáctikusová série tyček PRAŽSKÉ VĚŽE už byla na poslední pražské burze. Tentokrát však ji Hellma vytiskla na modrém podkladě.
- 27 -
