CUKŘENKA – časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele. Vydává Klub sběratelů baleného cukru, občanské sdružení. Elektronická verze http://www.ksbc.cz/ Redakční rada: Pavel Tlustý & Jaroslav Kolín. E-mail:
[email protected] Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, 142 00 Praha 4, tel. 602 239 858 Toto číslo vyšlo v červnu 2013 v nákladu 70 výtisků. NEPRODEJNÉ!!! Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí
Úvodní slovo, diskuse Vážení čtenáři, tentokrát bude naše úvodní slovo krátké, aby zde zbylo místo na otázku jak dál s Cukřenkou, co by v ní mělo a naopak nemělo být. Snažili jsme se vzít si některé podněty k srdci a doufáme, že tohle číslo už je trochu pestřejší a zajímavější. Přejeme všem pěkné léto a těm, kteří přijedou na burzu do Uničova, hojnou kořist a pěkné zážitky. Redakce
informace o jejich přípravě a poděkovat těm, kteří se na ní podíleli. Ten, kdo něco podobného pořádal, ví, co je to za práci. A kdo nepořádal, ten to uvidí. O náš koníček se občas zajímá i regionální tisk a přináší zprávy o našich sběratelích a rozhovory s nimi. Tyto informace (pokud se o nich dozvíme), se snažíme předat i našim čtenářům. Někoho to možná nezajímá, ale je to svědectví o tom, že existujeme a že něco děláme. Co by ještě mělo v Cukřence být, aby byla atraktivnější? Informace o nových cukrech? Samozřejmě, pokud nějaké jsou. Píšeme spíše o českých a slovenských cukrech. Děláme to záměrně, jsme česko-slovenský klub a kromě toho je větší šance námi popisované cukry sehnat. Nebyl by problém psát i o novinkách z ciziny, ale to bychom pomalu nepsali o ničem jiném. Dostávám pravidelně zpravodaj německého klubu, který tak do jisté míry činí, ale mám dojem, že občas spíš proto, že potřebuje nějak vyplnit místo. A když už Jitka nakousla ty velikonoční cukry: Pokud vím, aktuálně žádné české ani slovenské novinky nejsou. Zahraničními cukry bychom sice mohli skoro tapetovat, ale ruku na srdce: Má to smysl? Snad jako dekorace našeho webu... Na druhé straně bychom skutečně uvítali náměty na články o zajímavých cukrech s ukázkami. Uvítali bychom i vyprávění z cest a různé zajímavé cukrové příběhy. Informace o připravovaných akcích: Tady mám máslo na hlavě, na Jitčin příspěvek jsem prostě zapomněl. Omlouvám se, inu stárnu… Leč musím přiznat, že o dalších akcích nevíme. Více informací o Uničovu? K tištěné Cukřence byla v zásilce přiložena i pozvánka a přihláška na uničovskou burzu a tam je těch informací poněkud víc. Nebyl by problém napsat propagační článek, ale jak? Popis města s obrázky? Proč ne, ale je tu autorský zákon. Naskládat do článku fotografie postahované z internetu je sice snadné a mnohde to tak dělají, ale my se nehodláme dohadovat s držiteli autorských práv. A že ti si ty použité obrázky dokážou na internetu najít! Nám se to sice naštěstí nestalo, ale vím, že občas požadují částky (honoráře) i v řádu desetitisíců korun a vyhrožují i soudy. Ano, když obrázky, tak vlastní, pokud nám je někdo pošle. Podobně je tomu i s články z internetu. Snažíme se jim z téhož důvodu vyhýbat, a pokud se něco skutečně zajímavého najde, kontaktujeme autora s žádostí o souhlas s přetištěním. Pokud nám ho nedá nebo nereaguje, máme smůlu. I tohle je třeba mít na paměti, chceme-li psát např. o výrobcích cukrů a hlavně o historii našich cukrovarů. JK
Jak dál s Cukřenkou? Před Velikonoci napsala Jitka Schovancová v naší internetové drbárně: Omlouvám se redakci, omlouvám se všem, ale nedá mi to. Nechci kritizovat, chci všechny členy nadzvednout a přimět je změnit obsah Cukřenky. K věci. Poslední Cukřenka nic moc nepřinesla. Zprávu a info o hospodaření. Ruku na srdce. Kolik z vás to četlo celé? Informace o proběhlých akcích? Opět dotaz - čtete vše nebo se jen jako já podíváte na obrázky? Přiznám se, že jsem četla pouze článek o slovenské akci. A samozřejmě o Tříkrálové sbírce. Velmi zajímavé. Více takových článků. A teď můj návrh - pojďme psát o akcích, které budou. (Sama jsem posílala příspěvek o výstavce, která bude, a zmínka není.) Čekala jsem také víc informací třeba o Uničově. Pojďme psát o nových úlovcích, o výrobcích cukrů, o dalších sladkých zajímavostech. Posílejme příspěvky, obrázky, novinky. A to nejen do Cukry, ale i na stránky. Je nás skoro 100, tak ať se to někde projeví. Reagoval jsem na webu asi takto: Uznávám, že 53. číslo Cukřenky není žádná bomba a souhlasím, že bychom mohli být pestřejší. Náměty v diskusi jsou zajímavé a s většinou souhlasím. ALE: Cukřenka v tištěné podobě je jediný způsob komunikace s těmi členy, kteří si ji nestahují z webu a chtějí si ji archivovat. Jak jinak se k nim dostanou oficiální informace? Je třeba i otisknout zhodnocení naší činnosti a výsledky hospodaření, členové na to mají podle stanov právo. Pro zajímavost: poštou dostává Cukřenku víc než polovina členů, konkrétně poslední číslo osmašedesát. Musíme brát i ohled na rozsah každého čísla. Naše tiskárna tiskne Cukřenku oboustranně na formát papíru A3, znamená to tedy, že počet stránek musí být dělitelný čtyřmi, nechceme-li posílat prázdné stránky. Abychom ušetřili na poštovném, které závisí na hmotnosti zásilky, má teď každé číslo 20 tiskových stran. Někdy to dá trochu práce se do tohoto počtu vejít a některé články musí čekat v šuplíku. Nemyslím, že, jak píše Jitka, nejsou informace o proběhlých akcích zajímavé. Jednak na nich nikdy nebyli všichni, jednak se snažíme podat i nějaké
-2-
České cukry
Kam v létě za cukry? Přece do českých měst! Léto je za dveřmi a jistě mnozí z vás plánují, kam letos vyrazí na dovolenou. Většina určitě zvolí nějakou pěknou zahraniční destinaci. Kromě moře a památek můžeme my, sběratelé, v zahraničí rozšířit také svoje cukrové sbírky. Pravda, rozmanitost zahraničních cukrů je nesmírná a navíc mnohdy jde cukry snadno získat nákupem v supermarketu. Když jsem kvůli únorové výstavě procházela svoji sbírku, všimla jsem si, kolik je pěkných cukrů, které si nechávají vyrobit česká města jako svoji reklamu. Napadlo mě, že bych vám některé prostřednictvím Cukřenky ukázala, třeba budou pro vás neznámé a třeba budou inspirací, kam se v létě podívat. Nejen kvůli cukrům samozřejmě. Takovou Mekkou sběratele cukru jsou určitě Dačice. Město první kostky cukru se letos pyšní výročím 170 let od vzniku tohoto sladkého vynálezu. Na informačním centru v Dačicích lze získat spoustu suvenýrů včetně cukrových a určitě letos, právě k výročí vzniku kostky cukru, se Dačice pochlubí nějakou cukrovou novinkou. Zatím je (snad) možné sehnat krásné modré cukrové puzzle (vydal KSBC), kostku cukru nebo tyčku, která vyšla ve dvou barvách – světle a tmavě modré.
Svoje cukry vydalo také město Chotěboř. Nejdříve dva čtverečky se zelenými obrázky Staré radnice a Městské knihovny a informačního centra. Oba ve variantách 90z a bez označení. Další rok se objevily místo čtverečků pytlíčky a čtyři nové motivy: Zámek a městské muzeum, kostel sv. Jakuba Většího, kaple sv. Anny a kaple Povýšení sv. Kříže.
Nejen v Dačicích mají svoje cukry. Krásou sérií čtverečků se pyšní také Kutná Hora. Původně se objevily cukry tři – s černými obrázky městských památek (Chrám sv. Barbory, Vlašský dvůr, Kamenná kašna). Všechny mám ve sbírce s označením 90z, některé jsou ale také bez označení. Později se objevilo několik dotisků. Nejdříve stejné čtverečky s hnědými obrázky, k nimž přibyly tři další motivy (kostel sv. Jakuba, katedrála Nanebevzetí Panny Marie a Kamenný dům). Všechny mají označení 90z jsou opět také v provedení bez tohoto označení. Nejnovější série se jmenuje Kutná Hora a okolí, jedná se o devět čtverečků s památkami v černé barvě (k výše uvedeným přibyly zámek Kačina, Čáslav – kostel sv. Petra a Pavla a Jakub – kostel sv. Jakuba). Opět ve variantách s označením 90z nebo bez něj.
Jednotlivé cukry mají také např. města Slaný, Dobříš, Jihlava, Blovice, Bohumín, FrýdekMístek, Slaný a obec Máslovice.
-3-
České cukry vá série v barvě černé). Ve spolupráci s klubem vydalo pěknou osmikusovou sérii město Ronov
Také některé kraje (Pardubický, Středočeský a Vysočina) se mohou pyšnit svými cukry.
Některá města nelení a nechala si vyhotovit pěkný barevný tisk. Vám známý je jistě Uničov, který vydal k výročí setkání dvou císařů v roce 1770 pěknou čtyřkusovou skládačku.
Díky našim sběratelům a jejich aktivitám si nechala cukry tisknout např. města Nový Bor (osmikusová série v barvě zelené, černé a hnědé), Kouřim (osmikusová série, také dotisk pro KSBC – oranžová, modrá, zelená, vínová) nebo Louny (osmikuso-
Kromě toho má ale také pěknou čtyřkusovou sérii i město Šternberk.
-4-
České cukry
Šternberská série
Určitě byste ve svých sbírkách našli další zajímavé kousky, věřím, že toto není kompletní výčet měst, která se pyšní svými reklamními cukry. Může to být ale pro vás inspirace, kam se podívat. Tedy šťastnou cestu a úspěšný lov! Katka Pelcová (redakčně upraveno)
Redakční dodatek Katka mě svým článkem inspirovala, a protože na stránce zbylo ještě dost místa, přidal jsem některé další tipy na zajímavá místa naší vlasti, zvěčněná na cukrech. Za nejhezčí pokládám sérii věnovanou jižním Čechám. Z jejích třiceti kusů jsou tři stejné (liší se jen zakázkovým číslem Hellmy). Celá série by se sem nevešla, tak jen pár ukázek:
ve středověkém stylu, kde vám okamžitě tykají a jsou k vám záměrně hrubí, ale jejíž kuchyně je vynikající stejně jako unikátní pivo z místního pivovaru.
Velice pěkný je i státní zámek Sychrov. Je však otázka, jak dlouho ještě bude státní, protože si na něj brousí zuby restituenti.
V poslední době má ekonomické potíže farma Bolka Polívky, ale je naděje, že se vše v dobré obrátí a návštěvníci se sem jen pohrnou. Bohužel, i tahle série je dnes už téměř nesehnatelná. Jsou i další místa, která stojí za doporučení. Jedním z nich je zámek Dětenice, který je proslulý svými rytířskými turnaji a u něhož se nachází hospoda
JK
-5-
Sešli jsme se
O historii kostky cukru a historii slavkovského cukrovaru Od konce března až do začátku června pořádala naše kamarádka sběratelka Jitka Schovancová výstavu cukrů v krásných prostorách zámku ve Slavkově u Brna. Hlavním tématem výstavy byla historie cukrovaru ve Slavkově a dačická kostka cukru. K vidění bylo ale mnohem více sladkých exponátů.
Velmi zajímavá byla především stará balení cukru, a to nejen kostkového. Jitka vystavovala také historické formy na výrobu homolí a sekáčky na cukr. Samotné homole byly k vidění také. Kromě baleného cukru se na výstavě objevil i cukr umělý – sladidla klasická i přírodní sladidlo, které se vyrábí z rostliny Stevie.
Foto: Jitka na http://mysugar.webnode.cz/
-6-
Sešli jsme se Ve středu 8. května jsme využili volného dne a vyrazili do Slavkova, kde Jitka organizovala setkání nejen brněnských sběratelů. Sešla se nás pěkná skupinka, prohlédli jsme si výstavy – Jitčinu cukrovou a ještě jednu, s pěkným názvem „Zatoč se mně,
má panenko“, která byla věnována krojům Brněnska. Někteří z nás se prošli zámeckým parkem a společně jsme se přesunuli do kavárny na náměstí, nejen kvůli jejich vlastním cukrům, ale především za dobrým občerstvením.
Posilněni zákusky a kávičkou, pokračovali všichni účastníci akce do Křenovic, kde na zahradě sportovního areálu proběhla výměna cukrů a opékání špekáčků na ohni.
Celý den byl skvělý a Jitce patří velké DÍKY za uspořádání akce. Už teď se všichni těšíme na další sladká vystavování. Text a foto: Katka Pelcová
-7-
Našinci v cizině
Běloruské cukry – lákadlo pro sběratele Letos na jaře jsem měla možnost pobýt v Bělorusku, krásné a zajímavé zemi. Velmi mě překvapila svými památkami, lidmi a také cukry, které jsem samozřejmě pečlivě sháněla, kde se dalo. Myslím, že pro nás, sběratele, jsou běloruské cukry poměrně lákavé. Přece jen se na burze moc často nenajdou, a že by se do Běloruska jezdilo pravidelně na dovolenou, to si také nemyslím (ač je to škoda). Proto jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o některé úlovky, co jsem přivezla. Abyste si udělali představu o tom, jaké zajímavé cukry se v Bělorusku nabízejí První běloruský cukr (obdélníček) jsem získala ve s tím nesetkáme, proto jsem za tyto cukry ráda. vlaku, kterým jsme do Běloruska cestovali. Je Hmotnost balíčku je deset gramů, to znalého sběradobře, že je stále možnost získat cukry s logem tele také nepřekvapí, ale je pravda, že dnes to už železnic. Je to typické pro východní státy. U nás se také není norma.
Běloruské cukry jsou nejvíce tvaru obdélníku nebo tyčky. Vyskytují se dva typy obdélníčku – desetigramový nebo pětigramový (toto balení může připomí-
nat čtvereček). Oby typy jsou svařené ze tří stran, spodní je přehnutá, bez svaru. Balenou kostku jsem neobjevila a jiné tvary se také příliš nevidí.
Časté jsou cukry s logem restaurací, hotelů nebo cukry reklamní. Ve dvou případech jsem na balené cukry narazila přímo v supermarketech. Bohužel to byla spíše náhoda a nebyly to cukry v balení. Daly se koupit jednotlivě na pokladně a měly logo obchodního domu. Balené cukry v krabici (tak, jak je
známe od nás nebo např. z Francie) se v obchodě sehnat nedají vůbec, balení kostkového nebo sypaného cukru mají asi tři nebo čtyři druhy a ta jsou k dostání všude stejná (toto je signál tamního režimu). Vanilkové cukry jsem sehnala, ty byly k dostání všude a bylo jich poměrně hodně druhů.
Objevila jsem také cukrové série. Jednu pytlíčkovou, jednu tyčkovou. Pytlíčková je nápaditější. Pokud
jsem si ji nasbírala celou, měla by obsahovat šest kusů. Motivem na cukru jsou obrázky z Paříže. Ná-8-
Našinci v cizině pis САХАР může být matoucí, ale podle internetové adresy s doménou BY lze poznat, že jsou cukry opravdu běloruské. Označení pro cukr = САХАР je v Bělorusku běžné, lze tedy cukry lehce zaměnit za
ruské, ale díky jejich tvaru poznáme, že cukry z Ruska nepochází). Občas se objeví i název cukru v běloruštině – ЦУКАР. Série tyček je reklamní balení v pěti barvách.
Nejvíce jsem z Běloruska přivezla tyčkového baleného cukru. Tyčky jsou ke kávě k dostání častěji. Jejich hmotnost je zpravidla pět gramů a připomínají cukry, které lze získat běžně u nás, tedy možno říci
jsou to tyčky evropského stylu Poznámka editora: Však se také balí na strojích vyrobených ve Vlašimi. Původ cukrů je tedy nutno zjistit z nápisu a adresy nebo webové stránky.
Závěrem lze říci, že mě rozmanitost a různá balení běloruského cukru mile překvapila. Čekala jsem, že všude budou cukry jednotné, ale je vidět, že i tady se výroba posouvá dopředu a reklama je důležitá.
Je to dobře, hlavně pro nás sběratele. Pokud budete mít možnost podívat se do Běloruska, udělejte to. Určitě vás nezklame, a to nejen z hlediska cukrového. Katka Pelcová
Editorův povzdech: Z cukříků, které nám tu Katka předvedla, máme v naší sbírce jen dva. Dovolím si však vyplnit tenhle kousek volného místa dvěma
ukázkami běloruských cukříků (Minsk) jiného tvaru, na který nenarazila.
JK
-9-
Cukr, který pomáhá
Sociální firma REPARTO Zábřeh s.r.o.
Pracoviště chráněné dílny v Paloníně. Zdroj: www.reparto.cz V minulém čísle Cukřenky jsme uvedli rozhovor o Tříkrálové sbírce s jejím manažerem. Zajímala nás však i výroba jejích cukrů společností REPARTO, a tak se Rudolf Bajer obrátil na Bc. Jiřího Kargera, ředitele Charity Zábřeh, který mu odpověděl na jeho dotazy: Kdo byl zakladatelem společnosti REPARTO Zábřeh s.r.o. Společnost REPARTO Zábřeh s.r.o. jsem zakládal v polovině roku 2012 z pozice ředitele Charity Zábřeh. Důvodem byla náhlá změna v zákoně o zaměstnanosti, která chráněným dílnám nadále znemožnila pod naší neziskovou organizací poskytovat spolupracujícím firmám a odběratelům tzv. náhradní plnění povinnosti zaměstnávat osoby se zdravotním postižením v povinném 25% podílu. Protože bychom tím přišli o všechny zakázky i obchodní partnery a museli bychom zaměstnance propustit a vyplatit, bylo založení dceřiné společnosti tou jedinou možnou dobrou variantou. S jakým cílem byla společnost založena Společnost vznikla s cílem převzít výrobní program, obchodní kontakty a nadále dávat možnost pracovního uplatnění lidem se zdravotním postižením na Zábřežsku a Mohelnicku. Aby bylo možné uvedené poslání plnit a prosperovat, i v této době hledáme nové obchodní partnery. Velké zkušenosti máme v oblasti kompletačních prací (skládání finálního výrobku z jednotlivých dílů, komponent); balící činnosti (balení jednotlivých komponent nebo seskládaného výrobku, skupinová balení jednotlivých kusů, přebalení výrobku a náhrada vadného obalu); s rozebíráním, čištěním a opětovnou přípravou použitých komponent do výroby; s polepením nebo značením výrobků; s pracemi pro reklamní agentury (vkládání výrobků nebo letáčků do časopisů, tiskovin) a pak v neposlední řadě také s potravinářskou výrobou - pro kterou
máme hygienicky vyhovující prostory, vlastníme certifikaci pro BIO produkci. Snažíme se odvádět 100% kvalitní práci, zvláště ze zakázek, které směřovali do zahraničí jsme na to zvyklí. Jsme flexibilní k požadavkům firem na termín dodání i množství (rychle zvládneme velký objem práce, případně ji můžeme dělat průběžně na sklad). Kdo je ve vaší společnosti zaměstnán a jaký je sociální důvod pro společnost tyto zaměstnance zaměstnávat. V naší sociální firmě pracují převážně lidé se zdravotním postižením. Reagujeme tak na vysokou nezaměstnanost lidí s handicapem, snažíme se s tím něco dělat a snažíme se rozšířit prostor pro jejich seberealizaci. Naší snahou je umožnit jim plnohodnotné začlenění do společnosti: mít práci, výdělek, být svému okolí užitečný, být nezávislým na dávkovém systému – to vše je pro ně velmi důležité. Jde nám o jejich integraci do pracovního procesu i kolektivu, obé má vysoký socializační potenciál.
Jak jste se dostali k tomu, že jste výrobci Tříkrálové sbírky? Bylo to vlastně hned v jejích začátcích, kdy Charita přemýšlela, jak navštívené dárce odměnit, co jim dát jako poděkování, na památku. Tak aby to bylo hezké, praktické a samozřejmě ne příliš nákladné, protože svůj příspěvek dárci věnují prostřednictvím Charity potřebným, nikoliv na režie pořádané sbírky. Nechtěli jsme také objednávat něco anonymního, co by k Charitě nemělo jakýkoliv vztah, dárek měl - 10 -
Cukr, který pomáhá být prací, výrobkem Charity, jejich zaměstnanců nebo klientů. A tak volba padla na cukříky, které jsme v té době v naší chráněné dílně balili pro vícero moravských cukrovarů. Cukřík má také svůj vztah k jednomu z darů těch historicky „pravých“ Třech králů, kteří putovali do Betléma poklonit se právě narozenému Spasiteli. V českých podmínkách se mu totiž říká „bílé zlato“, a tak naši koledníci jeho darováním symbolicky zpřítomňují více než dva tisíce let starou událost.
kapitulaci historie výroby HB cukříků s tříkrálovým motivem. Jako sběratelé máme zájem dovědět se něco víc o výrobě a distribuci vašich cukrů. Popřípadě s jakými problémy se potýkáte. Kromě objemově významného balení HB cukru pro provedení Tříkrálové sbírky se zaměřujeme spíše na malosériové zakázky. Dodáváme cukříky s individuálním reklamním potiskem objednatelům z celé České republiky. Restauracím, lázním, hotelům, golfovým klubům nebo i jiným, v gastronomii se nepohybujícím firmám, dává smysl investovat do tohoto praktického a levného druhu reklamy. Pokud zakázku zadají nám, dají práci lidem s postižením a celou dodávku obdrží navíc s tzv. náhradním plněním, díky kterému se mohou vyhnout pokutě do státního rozpočtu. HB cukříky balíme zatím výhradně do dutinek, nejmenší série, kterou u nás lze objednat, je 10 000 kusů cukříků. Do obalu plníme nejčastěji bílou krupici, pro náročnější zákazníky dodáváme cukr třtinový nebo případně i umělé sladidlo. Stále častěji je nyní obsah náplně jen 4 g oproti dřívějším 5 g. Vizualizaci, variantní grafický návrh zhotovujeme poptávajícím subjektům zdarma z jimi dodaných podkladů (logo, text, foto), samozřejmostí je volba počtu použitých barev. Výrobu štočku a potisk na matný nebo lesklý obalák zadáváme, vlastní balení pak ale již probíhá na našem vlastním balicím stroji v palonínské dílně. Problémem pro nás je vyšší cena cukru, kdy si paradoxně běžný zákazník, konečný spotřebitel, v supermarketu v akci koupí 1 kg cukru levněji, než vyjde nás při nákupu v žocích o mnoha tunách. Je to jedna z daní za vstup do EU, která regulacemi velmi zdeformovala trh s touto u nás dříve tradiční komoditou.
Jakou má Tříkrálová sbírka historii Tříkrálovou sbírku Charita uskutečnila poprvé v roce 2000 a od té doby dodnes se stala jednou z největších dobročinných akcí v ČR. První ročník se konal zkušebně pouze na území olomoucké arcidiecéze, teprve následně se připojil i zbytek republiky. S provedením sbírky – koledováním s pochůzkou dům od domu - zaměstnancům Charity pomáhá mnoho dobrovolníků, dětí i dospělých vedoucích skupinek. Účelem je krátce po novém roce přinést poselství o narozeném Kristu, přát požehnání navštívenému příbytku i všem, kdo v něm přebývají, se současnou prosbou o příspěvek na sociální a humanitární aktivity, které Charita ve prospěch potřebných nebo lidí v nouzi realizuje. Letošní výnos, kdy se Tříkrálová sbírka konala již po čtrnácté, byl téměř 77 miliónů korun. Můžete nám sdělit, jak šla Tříkrálová sbírka výrobou po letech, pro sběratele je to velmi cenný doklad? V začátcích jsme si grafické návrhy obaláku dělali sami, šlo o úspornou variantu neplnobarevného potisku. V dalších letech již motiv potisku zpracovával grafik Charity ČR tak, aby byl v souladu i s dalšími propagačními materiály sbírky. Kromě jednoho roku (2012) jsme doposud cukříky pro koledníky a dárce připravovali vždy v naší palonínské chráněné dílně. S narůstajícím počtem skupinek přibývá i počet navštívených domácností, adekvátně tomu roste i požadavek na výrobu cukříků – v loňském roce jsme pro letošní sbírku připravovali celkem 3 190 000 kusů cukříků. Tento objem naši balicí linku vytížil zhruba na necelý měsíc. Protože jen ohlédnutí za jednotlivými zabalenými motivy by vydalo na celou stránku, slibuji čtenářům Cukřenky, že se k tomu v některém z budoucích čísel vrátím a připravím pro sběratele přehlednou re-
Pane řediteli, děkuji vám za váš čas a přeji vám mnoho úspěchů při vaši nelehké práci, kterou ve vaší společnosti odvádíte. Bude nám potěšením sbírat i nadále vaše cukříky Tříkrálové sbírky a naplňovat tak smysl „Charity“ pro naši společnost. To já děkuji za možnost rozdělit se s Vašimi čtenáři o informace z činnosti sociální firmy, kterou zábřežská Charita zřizuje. Přeji Vám vše dobré.
- 11 -
Sladký rekordman
Cukry dělám jen pro dobré lidi Naši činorodí zvědové navštívili počátkem května Muzeum rekordů a kuriozit, které sídlí v Pelhřimově a spravuje je Agentura Dobrý den. Z návštěvy nám přivezli tenhle cukřík s tím, že se raději nebudou šířit o tom, jak k němu přišli:
hrozná práce). Asi od roku 2002 tisknu na barevné inkoustové tiskárně.
Používám obyčejný xeroxový papír 60g. K dnešnímu dni (7. 5. 2013) jsem udělal 261 030 kusů cukrů v 4 175 druzích. Od každého druhu mám archivován 1 cukr, bez náplně, vedu si také psaný seznam vyrobených cukrů.
Cukříky pana Švidrnocha nám nejsou neznámé, i někteří naši kolegové si je nechali občas vyrobit. Usoudil jsem proto, že bychom o nich měli vědět víc a pana Švidrnocha jsem požádal o další informace. Odpověděl mi téměř obratem a z jeho dopisu cituji: Děkuji Vám za Váš dopis a pokusím se dát odpověď na Vaše otázky. Od roku 2007 jsem byl v kontaktu s paní Evou Šerou, které jsem posílal od každého druhu cukru 1-2 kusy.
Asi v roce 2011 kontakt ustal a já jsem také výrazně omezil „výrobu“ cukrů z důvodu nemoci. Po roce jsem opět výroku cukrů obnovil, i když v omezené míře. Pokud jde o začátky výroby, datují se ke konci roku 1999 a foto prvního cukru – Silvestrovského 1999 – Vám zasílám.
V roce 2008 jsem byl zapsán do Knihy rekordů Agentury Dobrý den Pelhřimov za výrobu největšího počtu ručně balených cukrů. Většinou dělám 50 až 200 kusů od druhu, největší série byla 2000 kusů. K Vánocům a Velikonocům dělám 24kusové balení ve třech druzích cukrů. Dělal jsem i série pistolí, revolverů, tanků, aut, vyzname-
Z počátku byly cukry černobílé, někdy, při malých sériích, jsem je dobarvoval ručně fixy (viz obrázek - 12 -
Cukrový rekordman nání, letadel, hodností policie, armády, hasičů, US Army a dalších tematických okruhů. Kusová malovýroba pana Švidrnocha neživí. Nepodniká a cukříky dělá jen jako hobby „pro dobré lidi“. Pokud byste si u něj chtěli nechat zhotovit své vlastní cukříky, kontaktujte jej na telefonním čísle uvedeném na prvním sáčku, nebo mu napište email na adresu svidrnochz (na seznamu). Určitě vám odpoví. Jak už pan Švidrnoch napsal, tematika jeho produkce je rozsáhlá a fantazii se meze nekladou. Následující ukázky jsou jen malým vzorkem.
v Nové Vsi. Každá skládačka sestávala z devíti kusů, na desátém byl vzor (viz ukázky), jak má po složení vypadat. Vzhledem k pracnosti a vysoké spotřebě materiálu musel však již bohužel od výroby skládaček upustit.
Naše členka Eva Šerá se zajímá o starý Egypt a skládaček s touto tematikou si nechala vyrobit hned několik:
Pěkná je i tahle vánoční skládačka a mnohé jiné.
Kromě jedné jsem neuvedl ukázky osobních cukrů, na nichž jsou fotografie osob, protože zobrazení by se mohli štětit a není čas žádat je o souhlas. A jak vypadá skládačka vyrobená k mému půlkulatému výročí, to už jí obdarovaní kamarádi vědí. Rád bych poděkoval panu Švidrnochovi za pomoc při přípravě tohoto článku včetně poskytnutí obrázků a popřál mu hodně zdraví, aby mohl i nadále těšit svými cukříky dobré lidi. JK
Uznejte, že takovéhle cukříky je přímo škoda trhat a sladit jimi. Pan Švidrnoch vyráběl i skládačky (puzzle), dvakrát i pro účastníky našich setkání na kurtech - 13 -
Zahraniční cukry
Exotika? Za jakou cenu… Jsou země, kam bych se asi nevypravil, protože v nich může jít lidově řečeno „o kejhák“. Přesto i tam se najdou nebo aspoň dříve našly zajímavé cukry. Prohlédněte si je z bezpečí domova.
Zato Írán je navzdory negativnímu obrazu, který se o něm u nás vytváří, zemí vcelku bezpečnou a pro turisty zajímavou. I Evropanky však musí mít na hlavě šátek, nechtějí-li mít problémy s policií.
Třebaže do Pákistánu vás vcelku bez problémů pustí, není jisté, zda se z něj také vrátíte, jak dokládá letošní případ našich unesených turistek. Navíc pozor: Najdou-li Indové ve vašem pasu pákistánské vízum, budou hodně váhat, zda vám udělí to své.
Další země, do níž bych se dnes nevypravil, je Libye. Hýří sice antickými památkami, vláda však nemá bezpečnostní situaci v zemi pod kontrolou. Mezi obyvatelstvem je obrovské množství zbraní, z čehož plyne i nebezpečí účasti v náhodných i plánovaných přestřelkách a bojích mezi různými znepřátelenými skupinami. V zemi bují i vysoká kriminalita. Ministerstvo zahraničních věcí doporučuje cestovat do Tripolisu pouze v nezbytně nutných případech a varuje před cestami do ostatních částí Libye. Vysoce nebezpečné je vycházení po setmění.
S touhle leteckou společností už byste se do Afghánistánu nedostali, protože teď se jmenuje Ariana. I když létá do Kábulu i např. z Moskvy, asi bych měl obavy, že to letadlo tálibánci sestřelí. Do Palestiny bych se naopak podíval docela rád. Podle MZV jsou podmínky pro cesty velmi proměnlivé, dlouhodobě bezpečnostně stabilní jsou města Betlém, Ramalláh a Jericho, na místě je však stálá obezřetnost. Veškeré cesty do a z Gazy jsou v současné době pro české občany vyloučeny.
Na turistiku není příliš vhodný ani Irák. Tenhle cukřík je hodně starý a v naší sbírce je jediný.
Sem bych se také vydal. Kriminalita v Zimbabwe je oproti jiným africkým zemím nízká, přesto však se - 14 -
Zahraniční cukry nedoporučuje cestovat individuálně, natož stopem nebo pěšky. Vůbec se nedoporučuje cestování nebo jakýkoliv pohyb venku po setmění. Organizovaná turistika (Viktoriiny vodopády, národní parky, zříceniny Velkého Zimbabwe atd.) je bezpečná. Fotografování vojenských zařízení, vládních budov a jiných strategických objektů (mezi něž patří také nádraží či letiště) je zakázáno.
jen se souhlasem příslušných orgánů a pouze do míst cizincům přístupným. Podmínkou je však zajistit si vlastní dopravní prostředek, například pronájem vozu s řidičem.
Bezpečnostní situace ve Venezuele je kritická. V zemi existuje vysoká kriminalita, přepadení a vraždy se rozmohly i mimo hlavní město, takže reálné nebezpečí ozbrojeného přepadení hrozí v současnosti na území celého státu, a to i ve dne. Dochází i k případům okradení českých turistů přímo na policejních služebnách. Při přepadení se nedoporučuje klást odpor, neprovádět prudké pohyby a vše požadované odevzdat. Během pobytu v Caracasu je naprosto nevhodné pohybovat se pěšky po městě po setmění. Sem tedy také nepojedu.
Jemen není pro turistiku to pravé ořechové, MZV hodnotí bezpečnostní situaci na většině území jako velmi rizikovou. Mezi hlavní ohrožení patří teroristické útoky, ozbrojené střety či sabotáže mezi kmenovými uskupeními, pravidelné únosy cizinců i pouliční násilí spojené s dlouhodobým politickým napětím, a doporučuje cestovat do Jemenu jen ve zcela nezbytných případech. Mimo hlavní město Saná není možno cestovat bez speciálního povolení a doprovodu bezpečnostních orgánů.
MZV v souvislosti s pokračujícími ozbrojenými střety mezi vládními jednotkami a povstalci v mnoha částech Sýrie nedoporučuje občanům ČR cestovat do země. Cestování není bezpečné na většině území včetně některých oblastí hlavního města. V mnoha částech země probíhají vojenské operace, hrozí nebezpečí teroristických útoků, množí se únosy, roste kriminalita a nefungují základní služby. Tyhle cukříky jsem zde vystavil nejen proto, abych se pochlubil exotickými kousky z naší sbírky. Přemýšleli jste někdy o tom, jak se vůbec dostanou ke sběrateli cukry ze zemí, které jsou z našeho pohledu rizikové? Někdo je přece odtamtud musel přivézt. Pravda, některé ukázky jsou z dob, kdy tam ještě nebezpečno nebylo. Ale třeba cukřík z KLDR nebo ze Zimbabwe mi přivezli mí diplomatičtí přátelé a íránskou tyčku jedna známá, která tam byla nedávno na zájezdě. Naopak do některých zemí, kam bychom se ještě před pár lety báli (Albánie, Bosna a Hercegovina, Kosovo), se dnes běžně cestuje. JK (s využitím internetových informací MZV)
A co teprve Somálsko! MZV důrazně nedoporučuje sem cestovat, a to ani lodí. Somálští piráti jsou neblaze proslulí a v případě nutnosti proplutí ohroženými vodami se doporučuje využít některé z nabídek komerčních ozbrojených eskort/konvojů. Zdroje vody jsou nedostatečné, často kontaminované, voda je pitná pouze po delším převáření a přefiltrování. Dodávky elektřiny jsou nestálé, fungující telekomunikace existují pouze ve velkých městech.
Individuální turistika v KLDR neexistuje, turistické cesty jsou povolovány pouze v rámci organizované turistiky. Možnosti cestování po KLDR jsou velmi omezené. Cestovat mimo hlavní město je možné
- 15 -
Sladké umění
Muzeum „Les arts du sucre & du chocolat" v Cordes sur Ciel Při našem zájezdu do Francie v roce 2011 jsme přijeli do městečka Cordes sur Ciel. Z materiálů cestovní kanceláře jsme zjistili, že je zde muzeum cukru, a tak jsme se vydali je hledat. Našli jsme je ve starém domě v centru městečka a byli jsme velice překvapeni. Očekávali jsme obvyklé muzeum, jehož exponáty jsou stará i nová balení cukru a nějaké to příslušenství, ale zjistili jsme, že jsme v muzeu uměleckého cukrářství. Muzeum jako stálou expozici otevřel v roce 1989 Yves Thuriès, dvojnásobný držitel titulu Mistr řemeslník Francie. Už rok předtím si však zde zřídil experimentální cukrářství a cukrářské výrobky se v domě prodávají dodnes. Do expozice bylo nutno zaplatit vstupné 4 eura, ale jak uvidíte z obrázků, návštěva stála za to. Všechny exponáty, které jsou zde vystaveny, jsou vyrobeny výhradně z různě zpracovaného cukru a čokolády. Zajímalo nás samozřejmě, jak se vlastně získá takový materiál. Narazili jsme na naučnou tabuli s nápisem „Les diverses méthodes du travail de sucre“ (Různé metody zpracování cukru), kterou jsem si vyfotil, a protože byla pouze ve francouzštině, předkládám vám její neumělý překlad. Upozorňuji, že nejsem umělecký cukrář a neumím francouzsky, takže český ekvivalent některých odborných francouzských výrazů jsem dílem vyhledal na internetu, dílem odhadl; takové výrazy jsem dal do uvozovek. Překladač Google mi moc nepomohl. Pracně opsané francouzské texty přeložil do češtiny neskutečným způsobem, takže jsem na to šel přes překlad do angličtiny a němčiny a výsledkem je toto: Svařené cukry (le sucres cuits) Jejich základem je karamel svařovaný při nízké teplotě (140 - 185 °C), který se tedy ještě nezbarvil. Je možno je barvit potravinářskými barvivy. Když je při vaření dosaženo potřebné hustoty, nalije se hmota na mramorovou desku, kde se ochladí. Potom je možno ji dále zpracovávat buď tak, jak je, nebo ji leštit. Při zpracování ji lze rozválet, případně do ní vpravit drobné vzduchové bublinky, které jí dodají hedvábný lesk. Cukr pak může být tvarován pod zahřívací lampou různými technikami, jako např.: Tažený cukr (le sucre tiré) se používá zejména na květiny a listy: Cukrová hmota se prsty vytáhne do tenké vrstvy, z níž se vykrojí a zohýbá potřebný tvar. Z jednotlivých takto získaných součástí se složí květina. Foukaný cukr (le sucre soufflé) se používá při výrobě bublin, ovoce, ptáků, lahví a tak. V podstatě se postupuje podobně jako při foukání skla. Cukrová hmota se vyfoukne a lze do ní též vpravit drobné vzduchové bublinky nebo ji vyválet ve škrobu, čímž
získá opalizující nádech. Po vyfouknutí se modeluje do tvaru ptáků, zvířat, lahví či jiných nádob apod. „Stuhový“ cukr (le sucre ruban) se používá výhradně na vytváření stuh a mašlí, což vyžaduje mimořádné mistrovství. Metoda spočívá ve spojení, vytahování a ohýbání několika různobarevných cukrových vláken, což se opakuje i několikrát, aby bylo dosaženo požadované tloušťky a tvaru stuhy. Litý cukr (le sucre coulé) je co do přípravy nejjednodušší. Po zahřátí na teplotu 155 °C se nalije do formy, kde chladne. Při tom je možno ho barvit a dodat mu případně hedvábný lesk. Určitými triky je možno mu dát vzhled mramoru, tvar bubliny apod. „Masírovaný(?)“ cukr (le sucre massé): Karamel je „znečištěný“ krystalky cukru, které se v něm vytvořily během vaření, čímž se stal neprůhledným. Takto může být vyroben i záměrně (zamícháním, čímž se vyvolá krystalizace) pro některé práce, zpravidla odlévání. „Skalní“ cukr (le sucre rocher) se používá zejména pro imitaci kamene (skal), ale také třeba chleba. Využívá vlastností bílku, který při vaření bobtná. Bílek se přidá do karamelu při nízké teplotě (130 °C) a směs začne bobtnat. Hmota si po ochlazení zachová „nafouklý“ vzhled. Surové cukry (les sucres crus). Jak jsem vyrozuměl z jiných pramenů, nejedná se o surový tj. nerafinovaný cukr, ale o cukr, který se nesvařuje. Materiál vzniklý zpracováním má méně ušlechtilý vzhled než svařený cukr (lesk, opalizace). Rovněž práce s ním je obtížnější a vyžaduje mnoho zručnosti a zkušeností. Patří mezi ně: Pastiláž (le sucre pastillage): Vyrábí se na podobném principu jako cukrová poleva na dorty. Směs se skládá z cukru (85 %), želatiny či arabské gumy (3 %) a škrobu (12 %); to vše se rozmíchá ve vodě a ještě vlhká hmota se různě tvaruje. Vysušením ztvrdne a lze ji dále opracovávat a barvit. Královská poleva (la glace royale): Vzniká smícháním cukru se sněhem z bílků, uschnutím ztuhne. Používá se především na povrchové zdobení. V kreaci nazvané Exotické ryby na titulní straně Cukřenky jsou samotné rybky vyrobeny z foukaného cukru, „kroužek“ z litého cukru a skalka z cukru „skalního“. A teď si prohlédněte obrázky. Nejsou příliš kvalitní, protože exponáty byly ve vitrínách a nedalo se fotit s bleskem. Snažil jsem se vyretušovat rušící odlesky a bodová světla, jimiž byly nasvíceny, ale ne vždy to bylo možné. Ti, kdo si Cukřenku stahují, jsou ve výhodě, protože uvidí ty obrázky v barvě. Na prvním obrázku je pohled do ulice s muzeem z pastiláže. JK
- 16 -
Sladké umění
- 17 -
Sladké umění
- 18 -
Cukrové zajímavosti
Údajně nejstarší cukrové sáčky na světě Na jedné stránce britského UKSC (United Kingdom Sucrologists Club) najdeme pod titulkem O těchto sáčcích se věří, že jsou to první cukrové sáčky vyrobené panem Par-
tridgem v roce 1878 (These packets are believed to be the very first sugar packets produced by Mr. Partridge in 1878) tyto obrázky:
Jak je vidět z dolního obrázku, cukr byl zřejmě ručně nasypán do předtištěné obálky – „psaníčka“, která pak byla zalepena a zezadu orazítkována. Musela to být dřina. Byl jsem jat pochybnostmi, že vyobrazené cukry pocházejí skutečně z 19. století, protože z jiných pramenů (Van Oordt) je známo, že jednoporcové balení sypkého cukru se objevilo až ve 20. letech 20. století a sáčky dokonce ještě poněkud později.
Majitelem těchto cukrů je pan Jan Torfs z Belgie. Již před víc než rokem jsem našel jakousi jeho adresu a poslal mu k tomuto problému dotaz, bohužel se dodnes neozval. Obrátil jsem se proto se stejným dotazem na britské cukrology a sekretářka UKSC paní Pam Miler mi sdělila, že pan Partridge, majitel pekařství, obchodu s kávou a jídelen, začal svým zákazníkům dodávat cukr v obálkách v roce 1878, možná i dřív. No, nevím…
- 19 -
Křížovka o ceny
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
A B C D E F G H I TLUSŤJOCHŮV KRATOCHVILNÝ CUKROSNÁŘ Ve snu na strojníka cukrovaru... (viz tajenka), bohatou úrodu cvikly očekávati. VODOROVNĚ: A. Druh paliva; svazek; úplně opilý. B. Označení našich letadel; citoslovce klovnutí; příjemně; obojživelník. C. Dobrý nápoj; oznámit úřadům; anglické hrabství; chuchvalec. D. Symetrála; bývalá portugalská kolonie; africký stát; otravný prostředek. E. TAJENKA. F. Plošná míra; soupeř; asijské rožněné maso; šatní škůdce. G. Muž; zabijačková pochoutka; plavidla; římský pozdrav. H. Vzdělávat; prodloužená boční zeď; ženské jméno; chemická značka americia. I. Vzdorovat; oslovovat 2. osobou; vozidla. SVISLE: 1. Vedlejší místnost; vojenský převrat. 2. Čidlo zraku žence. 3. Iniciály Kovařovice; výtažek z kafrovníku; africký veletok. 4. Primitivní příbytek; vysoká karta; ukazovací zájmeno. 5. Dát prezent. 6. Veřejná pocta; německý filosof. 7. Dovednost; cisterna; pysky. 8. Nervový záškub; zušlechtěné železo; slovenská spojka, 9. Vazká tekutina; zákeřná nemoc. 10. Neatakovat. 11. Spojka; shluk rostlin; citoslovce zoufalství. 12. Zemědělská plodina; díra; citoslovce bolesti. 13. Provádět oblet. 14. Nátěr; obtížná volba. NÁPOVĚDA: ANTA; EBOLA.
- 20 -
