CUKŘENKA časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele. Vydává Klub sběratelů baleného cukru, Česká

CUKŘENKA – časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele. Vydává Klub sběratelů baleného cukru, Česká Republika. Elektronická verze: www.ksbc.cz Redakční rada: Pavel Tlustý, Jaroslav Kolín. E-maily: [email protected], [email protected] Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, 142 00 Praha 4 – Kamýk, tel. 241 716 087, 602 239 858 Toto číslo vyšlo v říjnu 2005 v nákladu 100 kusů. NEPRODEJNÉ!!! Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí J

Úvodník & klubové zprávy

Pro ty, kteří mají přístup na internet, bude jako obvykle k dispozici formulář elektronické přihlášky na našich webových stránkách. Nemůžete osobně přijet na výroční schůzi klubu, ale rádi byste se podíleli na jejím průběhu a hlasování? Není nic snadnějšího – využijte písemné zmocnění čili mandát, který naleznete u pozvánky na poslední straně. Postup je prostý: vyplňte potřebné údaje, mandát odstřihněte a svěřte ho tomu členovi klubu, o němž víte, že na schůzi bude. Ten pak na základě vašeho mandátu, který předloží při prezenci, bude hlasovat jednak za sebe, jednak za vás. A váš hlas bude platný, protože použití mandátu výslovně umožňují stanovy klubu. Zmocnění však musí být písemné, takže pozor, nestačí zavolat den před schůzí kamarádovi „Hele, odhlasuj to tam za mě“. A když už je řeč o stanovách klubu: Blíží se konec roku a pomalu se začnou vybírat členské příspěvky na rok 2006. Nenechávejte jejich platbu na poslední chvíli, protože v před- i povánočním shonu byste na to mohli zapomenout. Členská schůze je pro zaplacení tou nejlepší příležitostí. Své příspěvky tam také můžete po někom poslat; platí se jako obvykle u Margarety Tlusté. Na výroční schůzi se také bude rozdávat nová klubová série (Zdeněk s Romanou už na tom pracují) a fasovat objednané série z olomoucké burzy (viz Cukřenka č. 29). Ti, kdo tam nebudou, mohou opět pověřit kamarády, aby je pro ně vyzvedli, protože zasílat je každému zvlášť poštou nemůžeme. Ð Ð Ð

Léto je pryč, a před vámi leží jubilejní třicáté číslo Cukřenky. I když letos počasí moc nepřálo, událo se toho hodně a je potěšitelné, jak čilý byl klubový život, o němž vám na těchto stránkách referujeme. Určitě zaznamenáte, že jindy na slovo skoupý Tlusťjoch byl tentokrát mimořádně aktivní. V minulém čísle dostal svou dvoustranu, na níž se mohl pod nenápadným dohledem editora řádně rozšoupnout, ale ta, jak vidno, tentokrát nestačila. Toto číslo také hýří obrázky, za něž všem přispěvatelům vřele děkujeme. Pokud zde některý z nich najde své dílko bez jména autora, není to proto, že bychom jej ignorovali; je to důsledek sklerózy editora Jardy. Obrázkové nabídce jsme neodolali, třebaže jsme si vědomi, že v černobílé reprodukci asi nevyjdou všechny obrázky nejlépe a Zdeněk Adámek možná bude muset rozdělit elektronickou verzi Cukřenky na několik dílů, aby ji bylo možno stáhnout. Příspěvků se nám tentokrát sešlo tolik, že ty nadčasové jsme si nechali až do příštího čísla. V něm se můžete těšit na vyprávění a ukázky cukrů z Rumunska, Bosny a Hercegoviny, Srbska a Černé Hory. A možná, že i z Arménie, pokud tam ovšem nějaké cukříky mají, což si předsevzal zjistit redaktor Jarda. Počítáme i s reportáží ze setkání cukromilů v Křenovicích a s vylíčením naší účasti na veletrhu Sběratel. Ten sice proběhl už v září, ale neuškodí mít nějaký materiál v rezervě. A určitě nezapomeneme na naše výročí – pět let oficiální existence klubu. Příští číslo vyjde až po výroční schůzi, nejspíš koncem prosince. I když by se vám určitě líbilo dostat je už v listopadu v Plzni, usoudili jsme, že bychom to jednak nestihli (jsme zaměstnaní a k tomu dost roztoulaní lidé), jednak byste si o průběhu a výsledcích výroční schůze přečetli až napřesrok na jaře, což by nebylo to pravé ořechové. I když tedy sotva skončilo léto, přejeme vám pěkné prožití letošních Vánoc. Ale do té doby je ještě daleko, takže raději na shledanou v listopadu v Plzni na výroční schůzi a burze. Redakce Ð Ð Ð

Volby 2005 Blíží se konec roku 2005 a s ním také konec dvouletého období pro práci současného výboru. V posledním čísle Cukřenky byli všichni členové klubu vyzváni, aby se zamysleli (udělali to ale pouze někteří) a navrhli jména členů do výboru pro období 2006 až 2007. Navrženi byli: Pavel Tlustý, Jarda Kolín, Jitka Schovancová, Romana Sládečková, Zdeněk Bubník, Lenka Nováková, Zdeněk Adámek, Katka Pelcová, Alena Kolínová, Věra Řeháčková, Blanka Hanáčková, Ivan Janda, Vlasta Holubová a Draha Sukupová. Navržení již byli osobně osloveni a teď mají čas vyjádřit se ke své kandidatuře. Věříme, že se najde alespoň pět z nich (výbor je pětičlenný), kteří svou kandidaturu potvrdí. Jitka Schovancová a Romana Sládečková Ð Ð Ð

Výroční schůze a burza KSBC se bude tentokrát konat v Plzni, jak hravě zjistíte z pozvánky na poslední straně. U pozvánky je připojena přihláška, kterou je záhodno vyplnit, odstřihnout a zaslat pořadatelům na uvedenou adresu.

-2-

Život není peříčko

Cukr v éteru aneb masmédiové dobrodružství Kupodivu jí to ani tak moc nevadilo a celou relaci dokonale profesionálně zvládla, i když určitě do té doby o sbírání cukru nevěděla nic. Nemá cenu líčit, co jsem tam povídal. Bohužel jsem si nepřinesl kazetu, kterou by mi nahráli, takže nemám věcný důkaz, ale docela jsem se rozjel, i když jsem občas trochu blábolil, zvláště ke konci. Zjistil jsem totiž, že vyhrazený čas je krátký, ale s tím už se nedalo nic dělat. Po osnově, kterou jsem měl připravenou na stole, jsem ani nevzdechl. Relace skončila, paní redaktorka mi poděkovala a mohl jsem odejít. Sám. Myslel jsem si, že to bude legrace, ale nebyla. Budova rozhlasu pochází z první republiky a její vnitřek tehdejší avantgardní architekti pořádně zkomplikovali. Jakýsi výtah jsem sice našel, ale vyklopil mě na dvoře mezi služebními auty. Nechal jsem ho být a pokračoval pěšky. Ocitl jsem se v kotelně. Našel jsem jakési schodiště, ale na ně vedly jen uzamčené dveře. Stoupal jsem po něm, protože jinam se jít nedalo. Postupně jsem tak navštívil skladiště uklízecích potřeb, několik šaten, požární stanoviště a jakési další místnosti neznámého určení. A kupodivu, nikde ani živáčka. Začala se mě zmocňovat panika, protože svou svačinu jsem už dávno snědl a východ pořád nikde. Do vrátnice mě nakonec dovedl nějaký ochotný údržbář a kupodivu jsme tam přišli z úplně jiné strany. Šťastně jsem se odepsal z evidence návštěv a pelášil do práce, protože tak moc napracováno jsem zase neměl. Přes všechna protivenství musím přiznat, že se mi v rozhlase líbilo. Ocenil jsem profesionální přístup a jediné, co jsem paní redaktorce vytkl, byla skutečnost, že na rozdíl od některých soukromých stanic náš celostátní rozhlas ještě nemá vlastní cukry. Prý se časem polepší. A ještě jeden postřeh na závěr: Mnohé naše mediální hvězdy mají problémy s proniknutím do rozhlasu. Osobně bych řekl, že daleko větší problém je z rozhlasu uniknout. JK

Dostali jsme do redakce zajímavou nabídku od Klubu sběratelů kuriozit: zda bychom nepohovořili o našem sběratelském koníčku v pořadu Host do domu, který bude živě vysílat Český rozhlas 2 – stanice Praha v pondělí 6. června 2005. Radostně jsme se jí chopili a začali jsme se přít o to, komu připadne ta čest tam jít a pohovořit jménem klubu k národu. Zvítězil Pavel a do rozhlasu jsem byl poslán já, protože jsem měl naděláno, zatímco on byl jako na potvoru zrovna v té době na svém pracovišti nepostradatelný. Mým prvním úkolem bylo spojit se někým rozhlasově odpovědným a dohodnout podrobnosti. Pan Likler, předseda KSK, který to vše spískal, mi sdělil, že mi zavolá paní redaktorka, stačí jen udat můj telefon. Učinil jsem tak, ale paní redaktorka nevolala a nevolala. Ozvala se až v pátek 3. června a dohodli jsme, že si připravím jakousi osnovu svého vystoupení, které mělo zabrat zhruba dvakrát pět minut. Do rozhlasu prý stačí přijít v půl desáté, protože naše relace začne v deset, a to k zadní vrátnici. Osnovu s podle mě zajímavými informacemi jsem si připravoval skoro celý víkend. Když jsem ji vytiskl, vydala na osm stran a kdybych ji využil celou, mohl bych mluvit hodinu. Vybaven jediným exemplářem jsem se ono osudné dopoledne vypravil na místo činu. Ač rozený Pražák, postrádám orientační smysl. Vyrazil jsem tedy se značným předstihem a po delším pobíhání pražskými ulicemi jsem ten zadní vchod do budovy šťastně našel. To bylo kolem čtvrt na deset. Paní vrátná zavolala do produkce a poslala mě výtahem do druhého patra. Zde jsem byl uvítán a posazen do čekárny s tím, že paní redaktorka přijde. Seděl jsem, čekal a nic se nedělo. Asi deset minut před desátou se paní redaktorka objevila a ptala se, zda mám tu osnovu. Podlehl jsem panice a řekl, že osnovu mám jen v jednom exempláři a ten že potřebuji pro posílení paměti.

ÏÏÏ Malý cukrokviz Protože nám na této stránce zbylo trochu místa, předkládáme vám jeden kviz, který nám zaslala Vendula Dubská. Vaším úkolem je určit, kde se nacházejí záhadné homolovité objekty na obrázcích vpravo. Řešení přineseme v příštím čísle, pokud se nám do té doby podaří Vendulu potkat a vyzpovídat.

-3-

Jaká byla Olomoucká burza

Letošní burza se vydařila Od naší červnové burzy už sice uplynulo pár měsíců, ale nemůžeme ji v Cukřence pominout, aby si i ti, co na ní nebyli, přišli na své. Rozhodli jsme se, že tentokrát trochu omezíme redakční tlachy a dáme spíš slovo obrázkům a přímým účastníkům. Zdá se, že hodně toho už bylo napsáno předem v našem instruktážním článku a splnilo se to v podstatě do puntíku, takže za sebe připojím jen některé postřehy z přípravy a průběhu. Zdeněk Adámek, hlavní to organizátor, byl bohužel velice skromný, ale něco si ještě pamatuji: Všichni účastníci dostali na památku imitaci olomouckých tvarůžků, vyrobenou – jak jinak – z cukru. To byl od Zdeňka moc prima nápad, horší ale bylo, že si usmyslel na ně napsat v několika světových řečech, o co se jedná. A víte, že slovo „tvarůžky“ ani „syrečky“ jinde než v němčině ekvivalent nemá? Prolezli jsme slovníky i internet včetně dokumentů Evropské unie a nic. Nakonec to Zdeněk nějak podal a snad z toho byli i ti cizinci moudří. Skutečné tvargle byly zakoupeny přímo u jediného licencovaného výrobce v nedalekých Lošticích. Organizátoři je rozumně nedali do jinak samoobslužného bufetu a Bohunka Adámková je rozdávala z podnosu, aby se zájemci neseprali. Znovu jsem se ujistil, že v našich super a hypermarketech neumějí syrečky skladovat. Přišlo nás hodně, ale i kdyby nás bylo dvakrát víc, pohodlně bychom se do haly vešli, tak byla velká. Prostě pohodlíčko. Klubové cukry dodalo KAMO a bylo jich hezkých pár krabic. A pořadatelé stihli všechno napytlíkovat! Kde je do burzy skladovali, vědí jen oni sami. I tak prostá věc, jakou je za normálních okolností rezervace restaurace pro společnou večeři, musela organizátory pěkně potrápit. V tu dobu se totiž v Olomouci konal jakýsi mezinárodní festival pěveckých sborů a mistři pěvci obsadili ve městě vše, co byť jen vzdáleně připomínalo hospodu. Cukroví sponzoři – cukrovar Vrbátky a LN Group Olomouc – dodali ukázky své produkce. Vy, kdo jste tam nebyli, možná ohrnete nos, ale nemylte se – skoro všechno to byly nové „modely“. Napíšeme o nich v příštím čísle. Musím poděkovat také Romaně Sládečkové, která se starala o všechno, a Karlovi Stupkovi, který pumpnul rozličné instituce o pěkné ceny do tomboly a jehož paní nás nezištně přivezla z nádraží. Nebýt jí, asi bychom bloudili Olomoucí dodnes. S hrůzou dodnes vzpomínám na cestu zpět. Jeli jsme totiž vlakem a usmysleli jsme si, že vystoupíme na nádraží v Libni. Ten vlak tam stojí jen asi minutu. Když jsem z něj vyvlekl naše dvě naditá zavazadla, zjistil jsem, že jsem nechal v kupé

bundu a v ní naše jediné klíče od bytu. Stačil jsem naskočit do vagónu, ale dveře se zavřely a já jen z odjíždějícího vlaku pozoroval Alenu stojící na peronu nad naší bagáží. Neměla klíče a já neměl svůj telefon, protože mi v něm došla baterie. Dojel jsem na Hlavní nádraží řečené Wilsoňák a upaloval do Jindřišské na stanici tramvají v naději, že v některé z nich bude. Následujících asi 45 minut jsem prožil tím, že jsem vždycky nastoupil do tramvaje a prošel jí po celé délce, zatímco tramvaj ujížděla k Václaváku. Tam jsem vystoupil, nasedl do jiné tramvaje a vrátil jsem se o stanici zpět. To jsem učinil třikrát. Nakonec jsem to vzdal a čtvrtou tramvají odjel domů. Alenu čtoucí knížku jsem našel na schodech před domem. Byla totiž chytrá a zavolala si na pomoc naše děti s autem. Jediný problém byl, že ani ony neměly klíče od našeho bytu, ale počasí bylo pěkné. Ani mi moc nenadávala. Opět se potvrdilo poučení, že bez spojení není velení. A teď už slíbený prostor pro další účastníky. Na svých stolech jsme našli tento milý lísteček, k němuž byl připojen cukřík z Brodku u Přerova:

-4-

Jaká byla Olomoucká burza

znovu, a protože je nekonečnou studnicí nápadů, už teď mu naskakují další nové a nové možnosti... :-)) Mimochodem, řediteli učiliště se dostalo od paní, která nám byla k dispozici, o akci mnoho pozitivních referenci, takže nám nabídli spolupráci i na příště. B. A. Vendub: Díky, díky, díky. A to všem, kteří přijeli a obdařili mě úsměvy, pozdravy a maličkostmi obřích rozměrů sběratelských. Hlavní dík patří organizátorům. Pokud bude mít ještě Bohunka sílu, přivítám to moc ráda i příští rok, bylo to super. I já se musím připojit ke všem gratulantům, neboť to byla paráda. Já i moje kamarádka jsme si to skvěle užívaly. Hlavně chci poděkovat za dobré rady, jak uspořádat burzu, protože jsem se odhodlala uspořádat příští rok podzimní burzu u nás v Čelákovicích. Doufám že se mi zdaří a že se vám u nás bude líbit. D100 I já se připojuji k dlouhé řadě pěvců chvály. Bylo to super, kdo nepřijel už v pátek, prohloupil, mejdan na intru byl fajn. Adámci, ty prostory pro burzu i ubytování se Vám fakt podařilo skvěle vybrat a nebylo by na škodu si to příští rok zopakovat. Redaktoři Cukřenky - nenašla jsem tam recepis na tiramisu paní Milostivé. Tlusťjochu, polepši se. Jinak Cukřenka opět nezklamala a dík. Přeji hezké úrodné cukrové léto. Z.H. Milí úžasní pořadatelé burzy. Připište si čárku za dalšího nadšeného sběratele. Navigace, prostory, organizace, dárečky, tombola, občerstvení, všechno jedním slovem - báječné. Pokud Zdenda opravdu bude souhlasit s tím repete, už se nemůžu dočkat na příští letní burzu. Mishka Moje první burza. Děkuji Vám Všem za nádhernou burzu!!! Byli jsme opravdu moc překvapeni, kolik jsme potkali báječných lidiček, všechny je tímto moc a moc zdravím, kolik se sešlo nádherných cukříků, hlavně kostiček, které budu třídit nejspíš do Vánoc, ale moc se na to těším, jaká byla úžasná organizace, moc děkuji organizátorům za výborné občerstvení, příště také donesu mňamku. Také se omlouváme, že jsme se nezdrželi déle, příště se polepšíme. Mějte se všichni moc a moc krásně a přeji Vám pěkné léto a spoustu cukrových sáčků a báječných cukrových zážitků!!! K166

Z naší internetové drbárny jsem vytahal tyto ohlasy: První dojmy z burzy: bylo to skvělé. Dnes ráno jsem si v posteli u kafíčka vychutnala Cukřenku a potom jsem roztřiďovala do krabic nahrabošené cukříky.Joj těch je a tak hezkých. Už se těším na večery, až budu zatřiďovat, hledat rozdíly a doplňovat série. Pořadatelům děkuji za milé prostředí a bezva organizaci. Potom napíšu, kde uložím fotky. Ahoj Draha Katka: Moc děkuji Zdeňkovi a Bohunce za výbornou organizaci a skvělou atmosféru... Věřím, že si všichni přišli na své a na minimálně další příští týdny mají o zábavu postaráno:-))) Krásné cukrové chvíle přeje K116 AJK: Přes dramatický konec naší cesty se i my připojujeme k poděkování všem, kteří se přičinili o zdárný průběh našich žní. Už se v tom hrabeme, ale vydrží nám to asi déle, než pár týdnů. Kdo někdy přehrabával a zařazoval staré Holandsko, ví, o čem je řeč. Další poděkování za krásný víkend. Já jako obyčejný člen, který si přijel užívat, prohlašuji, že to nemělo chybu a užívali jsme si od začátku až do konce. Burza (těch milých dárečků pro každého na stole), tvarůžky - cukrové i ty na čerstvém chlebě od Bohunky, ubytování,večeře, večírek, nedělní tříhodinové putování liduprázdnou starou Olomoucí s dobrým průvodcem, i to počasí nám přálo, prostě díky, díky, díky. Všem, kdo to připravili a pozdravení všem, kteří to prožili se mnou. Bylo mi s Vámi fajn. M103 I Uničov chválí:-) Adámci, to se vám teda povedlo!! A kvůli vám je teď laťka dosti vysoko!! Když jsem obvolával a obcházel různé instituce ohledně dárků na stoly a do tomboly, měl jsem kolikrát chuť s tím seknout, než se zadařilo. A vždycky jsem si vzpomněl na vás, kolik toho musíte oběhat a zařídit vy. A nic z té drobné a protivné práce pak třeba ani není vidět. Máte náš obdiv i uznání. Burza byla skvělá a mě nenapadá nic jiného než: co takhle jednou do roka v jeden čas v jednom místě zase s vámi??? Souhlasí se mnou někdo?? Teda kromě Adámků :-)) K76 Hola, hola, po Karlovi není co dodat. Naše posádka dorazila do domovské stanice OK. Jsem již zapojena do pracovního procesu, ale myšlenky se toulají v Olomouci. Ještě jednou díky, Adámci, za super organizaci a za super víkend v nádherném městě. Tvrdá dieta nastolena. Ty tvargle (tvaróžky), dortíčky a další laskominky od šikovných cukromilek... ach jo. Lenka N Všem díky za milé přijetí a pohostinnost, za spoustu nových cukříků a příjemné prožití dvou dnů v Olomouci. Ubytovna byla "super" a procházka městem nezapomenutelná. Těšíme se na další!!! Vaše E. Boháčová a Linhartová. Milí cukrovníci. Ani nevíte, jak nás Vaše spokojenost těší! Nechci malovat čerta na zeď, ale Vaše nekonečná slova chvály přiměla Zdeňka koketovat s myšlenkou, že by se do toho za rok pustil

Pripájam sa chválou k ostatným kolegom z klubu a ďakujem sa skvelú a peknú organizáciu, občerstvenie i celkový dojem z burzy. Na klubovej akcii som bola iba druhý krát, ale hold podnetom zainteresovaných a hlavne krásnemu výsledku a spokojnosti ostatných. Poďakovanie patrí určite organizátorom a tiež ostatným, ktorí sa podieľali na zlepšení priebehu akcie. Tiež redakcii, ktorá spracovala Cukrenku. Príjemná bola aj prehliadka mesta Olomouca, ktoré je veľmi pekné . Som veľmi rada, že som sa stretla s priateľmi, s ktorými udržujem kontakt, ale spoznala som aj nových kolegov. Odniesla som si tiež nové cukríky, mnohé z nich sú veľmi pekné a rozhodne obohatia moju zbierku. Iveta Janska. -5-

Olomoucká burza v obrazech

Ostře strážené bagety

Pospěšte si, než to pivo zteplá!

Tak kdepak je moje paní? Já čekám…

V tombole vyhraje každý.

Tady se fasuje Cukřenka a vydávají série…

… ovšem až po prezenci

Tolik místa už jsme na burze dlouho neměli!

-6-

Vzácná chvíle – Adámci neběhají!

Ještě k olomoucké burze a trochu inzerce

Aký bol pre mňa medzinárodný výmenný deň KSBC V Olomouci? vďaka všetkým, ktorí túto akciu zorganizovali. Bola skvelá! Mám aj jeden negatívny zážitok. Videl som jedného zberateľa pri jednom stole, kde nebol majiteľ vystavených cukrov, ako si plnými hrsťami vyprázdnil krabicu cukrov a dávali si ich do svojej igelitky; nezostal tam ani jeden cukrík. Mal som pocit, že tento „zberateľ“ nemá záujem o nové cukre, ale o kilá, aby mal zásobu cukru, zrejme na zaváranie. Bol som smutný z toho, že aj medzi nami sa nachádza takýto chamtivec. Dúfam, že si po prečítaní tohto článku vstúpi do svedomia a nebude sa držať hesla „Keď je to zadarmo, beriem všetko!“ Cesta domov sa nám predĺžila, lebo sme cestovali osobným vlakom. Dva razy sme prestupovali, ale sme to zvládli. Teraz sa kochám na nových prírastkoch vo svojej zbierke. Už sa teším na ďalšie stretnutie. Niečo sa hovorí o Plzni. Mne to zo zdravotných dôvodov nevyhovuje. Je to drahé a dlhé cestovanie a časté prestupovanie, hlavne nás Slovákov a Moravákov. Najlepšie by bolo, keby sa burza usporiadala v Prahe. Je tam veľa možností a veľa je aj šikovných zberateľov z Prahy, ktorí by to zorganizovali, a radi im pomôžu aj zberatelia z blízkeho okolia. Do Prahy sa každý ľahko dostane autobusom alebo vlakom. Toto je môj názor a dúfam, že aj Moravákov. S pozdravom „Čágo belo, sladkí šílenci!“

Veľmi som sa tešil na Olomouc, kde sa stretnem so starými, ale aj s novými kamarátmi – zberateľmi. Moju radosť ale skomplikovala vážna srdcová choroba a bol som hospitalizovaný na internom oddelení v nemocnici v Trenčíne. Vďaka lekárom som sa z toho dostal, len som sa bál, aby sa mi cestou nič nestalo. Veľmi mi pomohli manželia Průžekovci, ktorí so mnou cestovali vlakom a pomohli mi aj s taškou plnú cukrov, ktoré som priniesol na výmenu. Ďakujem aj dvom šoférkam, ktoré ma odviezli zo aj na vlakovú stanicu. A teraz k burze. Konala sa vo veľkej hale SOU Olomouc, kde bolo dostatok miesta medzi stolmi. Každý účastník si na svojom stole našiel veľa darčekov a nové série cukrov. O občerstvenie sa postarali ženy. Na stoloch bolo veľa všelijakých koláčov, báboviek a bagetky. Kto má rád sladké, ten si pochutnal. Bolo tam aj pivko, ale ja som si nedal, lebo beriem lieky. Stačila mne minerálka a kávička. Po vybalení svojich cukrových prebytkov som sa s radosťou pozeral, aký je veľký záujem o tyčkové cukre s novým dizajnom a s novými sloganmi z cukrovaru Trenčianska Teplá. Mnohí zberatelia boli veľmi radi, že si zaradia tieto nové cukre do svojich zbierok. Ale aj ostatné slovenské cukre sa rýchlo rozobrali. Aj ja som si prišiel na svoje, od zberateľov som dostal veľa nových cukrov a sérií a niečo nové som objavil aj na ostatných stoloch. Doma budem mať veľa roboty pri zaraďovaní – preto veľká

Váš Jaroslav Michalík z Trenčína.

******* MÁTE DOMA TUKANA? S prvním příspěvkem přispěchal hned po distribuci olomouckého čísla XXIX našeho časopisu pan Jaroslav Michalík a krátkým dopisem oslovil naši redakci: Využívam možnosť na inzerát, ktorá bola uverejnená v CUKŘENKE. Prosím všetkých členov KSBC, ktorý majú vo svojich prebytkov holandské cukre (viď cukrík). Chýbaj[ mi čísla : 25, 33, 34, 36, 37, 38, 39, 42, 43, 50, 51, 52. Rád by som konečne skompletizoval túto sériu. Za každý poslaný cukrík ďakujem. Jaroslav Michalík Nábrežní 1635/9 911 01 TRENČÍN, S L O V E N S K O Tel.: 00421/32/7433756 Teď už jenom nezbývá něž popřáti inzerentovi mnoho štěstí a doufat, že díky vaší kolegialitě bude mít pan Michalík všechny van der Valkovy tukany pěkně pohromadě.

-7-

-8Co se dělo v létě

Tenisové kurty Nová Ves u Plzně 6.8.2005 – setkání přátel z rodu cukromilů s mimiburzou.

V útulném prostředí tenisového areálu zorganizoval Láďa Moulis letní setkání cukrolidu spojené s grilováním, pinkáním tenisovým i volejbalovým, s ochutnávkou západočeské specialisty vošouchu (plněný bramborák) a také, pochopitelně, s výměnou cukrů.

-9Co se dělo v létě

Zdeněk Bubník přinesl několik čísel časopisu anglického cukroklubu, a tak se redaktor Jarda pozorně zahloubal do jejich stránek, aby posoudil kvalitu konkurence. A Míla z toho měla tenisovou svatozář! Text a foto PT

Burzy v zahraničí

Bioul 2005 Ještě bych se krátce vrátil k cestě. Protože Bioul drze leží skoro 1000 km od našeho domova, snažíme se návštěvu burzy spojit s kratší dovolenou. Tentokrát jsme vyrazili ve čtyřech s Veronikou a Karlem Stupkovými (+ Helena a já). Postupovali jsme kvůli nutné cukerné aklimatizaci po jednodenních etapách: Praha – Kolín nad Rýnem – Amsterdam (+Naarden) – Brusel – Bioul – Remeš – Praha. Proti poslední cestě na květnovou burzu do Mainzu se nám podařilo zredukovat počet „zakufrování“ asi na 50%, tj. jedno bloudění na dvě navštívená města! Doufám, že tento trend nám i nadále vydrží. Při příjezdu do Bioulu jsme dokázali nemožné – několikrát jsme přehlédli „nepřehlédnutelné“, aneb „jak nenajít jediný penzion v malé vesničce na hlavní ulici“. Po ujištění organizátorů, že se to opravdu nedá nenajít, jsme ho nakonec skutečně našli. Ovšem naše vítězství bylo trochu zkaleno skutečností, že už neměli žádné volné pokoje. Ale našel se jiný penzion jiné vesničce. V Bioulu je podivuhodné, že celkem malá vesnice má tak veliký sál resp. dva sály pro společenské akce. Účastníci jsou rozděleni do dvou skupin a přecházejí z jednoho sálu do druhého. Příjemný je dostatek místa, možnost se „provětrat“ venku a v klidu popovídat s dalšími sběrateli. Hlavní sál byl vyzdoben zajímavými cukříky a dalšími exponáty ze sbírky paní organizátorky. Výměna probíhala už známým způsobem – běžné věci jsou na stole, série a speciality se mění vždy mezi dvěma sběrateli. Ale je nutno si připustit, že tento způsob výměny je na burzách jiných sběratelských komodit zcela normální. Čtenář minulé Cukřenky si možná povšimnul, že úsilím dvou českých sběratelů bylo z Mainzu do ČR přesunuto asi šest krabic kostiček. Tentokrát úsilí zmíněných sběratelů přineslo jako výsledky pouze jednu bednu, ale i to je v souladu se známým příslovím „každá bedna doma se počítá“. Po skončení burzy a „odcukernění“ sálů byla v témže hlavním sále uspořádána společná večeře pro sběratele, kterou plně zajišťovala dodavatelská firma. Menu bylo rozmanité a rozložené do několika hodin, takže zbyla spousta času na další kontakty. Součástí večeře byla i tombola, kde krásné výhry (zejména čtyřstěny s italskými fotbalisty) byly zajištěny pro všechny účastníky večeře. Další pokračování cesty vedlo i s nabytými cukříky do Francie, kde jsme si prohlédli několik katedrál, snědli báječné „crépe“ (palačinky) a prohlédli (i s ochutnávkou) jeden šampaňský sklep. Nakonec i to nejlepší šampaňské je vlastně jen zkvašený cukr. A pak už jen cesta směr Praha a Uničov s krásnou představou budoucího hrabání v získaných sladkých pokladech.

Mezinárodní cukerní burza v Bioulu má mezi českými sběrateli zvláštní postavení. Jednak díky své velikosti, jednak kvůli mimořádně přátelským vztahům k organizátorům akce, tj. k rodině „Sugar Lady“ neboli Moniky Pirson. Pro upřesnění je třeba dodat, kde najdete Bioul. Je to taková docela hezká vesnice v jižní části Belgie, jež se zove Valonsko a mluví se tam (bohužel) francouzsky. Umí asi i holandsky, ale to většině Čechů také moc nepomůže. Vesnice leží v rekreační oblasti obce Anheé nad krásným údolí řeky Maasy mezi městy Namur a Dinant. Organizátorka burzy, paní Monika Pirson, žije plný cukrový život a celý jejich dům je toho dokladem. K dosavadní cukerní pracovně přibyla i další místnost, pro níž bych měl název „předsíň do sedmého nebe sběratele cukrů“. Celá rodina burzou a sbíráním žije a během času kolem sebe vytvořila mezinárodní skupinu - „velkou cukernou rodinu paní Moniky“. Je mým potěšením, že do této skupiny přátel patřím i já a další skupina českých sběratelů. Paní Monika dříve pořádala burzu každoročně, ale vzhledem k ohromné agendě a starostem s tím spojeným, přešla na dvouletý cyklus. Na minulé bioulské burze bylo asi 120 sběratelů, což s doprovodem činí přesně asi… no strašně moc lidí. V letošním roce byl počet účastníků menší, asi 90 sběratelů. Ale i tento počet, jak známe z pražské burzy, je organizačně nesmírně náročný. Také složení účastníků bylo velmi zajímavé. Monice se podařilo přilákat i sběratele z USA, Ruska a Anglie, což je na běžných kontinentálních burzách velmi vzácné. Česká účast byla zcela mimořádná: Lenka Nováková s maminkou, Láďa Moulis a Franta Řehák v doprovodu dcer, Werner Kulhánek, Veronika a Karel Stupkovi a Helena a Zdeněk Bubníkovi. Pokud se nemýlím, tak je to 11 osob! Takovou účast na zahraniční burze nepamatuji. Pirsonovic rodina zvládá celou akci s úžasnou graciézností. V době, kdy je nejvíce starostí s dolaďováním výměnného dne, tj. v předvečer burzy, Pirsonovi klidně organizují zahradní párty pro 53 osob (v garážových prostorách, neb prší). Pomáhají pouze blízcí přátelé sběratelé a vše hlavní stačí zařídit s vrozeným šarmem „mistr společenských tlačenic“ Angelo (manžel Moniky) a jejich tři potomci. Kromě vítání hostů, servírování guláše, zavlažování hostů vhodnými nápoji, zařizování posledních věcí na burzu apod. stačí Monika provádět návštěvníky svým cukerným královstvím. Navíc je ještě připraven celý jejich dům na přespání části návštěvníků. A aby toho nebylo málo, po odchodu části hostů pokračuje večírek přímo v domě Pirsonových. Jak vidíte, na takové burze a v takové společnosti přátel není možné chybět.

Zaznamenal: Zdeněk Bubník

- 10 -

Burzy v zahraničí

Češi společensky konverzující

K76 vybírá

Sbíráme i v sámošce

Sněhurky a trpaslíci

S Monikou a s tombolou

Společenský buldozer Angelo

- 11 -

Naše výročí

Cukřenka – třicet čísel a sedm let existence mavou grafikou, na kterou se asi hned tak nezmůžeme. Velkou podporu znamenala pro Cukřenku firma Dragonpress Klatovy, která umožnila její bezplatné rozmnožování, dodala titulní stranu a hradila i poštovné. Výrazný kvalitativní skok v grafickém provedení je vidět od šestého čísla, kdy Cukřenka přešla na formát A4 a dostala barevnou titulní a poslední stranu, a to opět péčí klatovského Dragonpressu. S rostoucím počtem členů a tím výtisků to však začalo lézt velmi výrazně do peněz, takže od jedenáctého čísla už je Cukřenka zase jen černobílá s výjimkou poburzovního zvláštního vydání v roce 2001 a jedné strany v šestnáctém čísle. Významným milníkem bylo umístění Cukřenky na klubových webových stránkách, na čemž má velikou zásluhu jejich správce Zdeněk Adámek. I když nebylo možno dodržet původní zalomení tištěné verze (to se podařilo až loni), dostali čtenáři k nahlédnutí barevné „originály“, které si bylo možno vytisknout. Také věcný obsah Cukřenky se postupně měnil a z původního zpravodaje se stala časopisem s širokým záběrem. Bylo to dáno i tím, že počet členů klubu vzrostl a redaktorka a editorka Hanka si mezi nimi dokázala najít patřičně grafomansky zaměřené přispěvatele; v 11. čísle (rok 2001) se např. poprvé objevila Tlusťjochova křížovka. Další zlom nastal v lednu 2003, kdy Hanka pro nával jiné práce a ze zdravotních důvodů předala redakční veslo nám dvěma. To to utíká – teprve při psaní tohoto článku jsem si uvědomil, že spolu redigujeme již jedenácté číslo. A na závěr se sluší pronést nějakou zdravici: Milá Cukřenko, přejeme ti do dalších let bohatý vnitřní obsah a pěkný vzhled, a to i navzdory úsilí těch dvou pánů, kteří tě mají na starosti. JK

Protože každé jen trochu kulatější pořadové číslo čehokoliv je dneska důvodem k oslavám, rautům, rekapitulacím a hodnocení, řekli jsme si v redakci, že se u příležitosti třicátého čísla Cukřenky pokusíme o skoro totéž. Oficiální oslavy a raut sice vynecháme, ale zato se podíváme, jak se náš časopis za ta léta vyvíjel. Byl to trochu problém – náš redakční archiv totiž není úplný. Ani jeden z nás - současných redaktorů - nepatří mezi Otce zakladatele (natož Matky zakladatelky!) klubu, takže své soukromé archivy si vedeme až někdy od roku 2001. Naštěstí nám Zdeněk Bubník zapůjčil svůj šanon, v němž jsme našli všechna čísla. Doufáme aspoň, že všechna, protože se nějak nemůžeme dopočítat – prvních pět Cukřenek totiž nebylo očíslovaných. Ale řekli jsme si, že z toho nebudeme dělat vědu, tohle číslo je prostě třicáté a šmytec. První číslo Cukřenky vyšlo někdy v první polovině roku 1998. Nemá sice žádnou tiráž, z níž by se dal určit aspoň měsíc, ale odvodili jsme to z obsahu. Neuvádí ani redaktora či editora, ale zjistili jsme dotazem u pamětníků, že o grafickou podobu Cukřenky pečovala již od začátku Hanka Majerová. Těch prvních pět čísel bylo spíše zpravodaji – přinášely hlavně informace o tom, kde a kdy se koná který výměnný den, ukázky našich i zahraničních cukrů a sdělení organizačního rázu. Objevovaly se však v nich i články o tom, jak sbírat cukry, jak organizovat sbírku a tak. Co do rozsahu nebyly první Cukřenky veliké – zpravidla 8 – 12 stran formátu A5; ve formátu dnešní Cukřenky by jejich obsah zabral tak čtyři strany. Je ale vidět, že je vytvářela poetická duše, která vždy doplnila prázdné místo nějakými zajímavými grafickými dílky. I když texty byly psány na počítači, byla Cukřenka v podstatě až do doby, než jsme převzali redakční veslo, rozmnožována z koláží. Můžeme se tedy pokochat nezvyklými tvary písma a zají-

Titulní strany prvních čísel Cukřenky (1998 – 1999) - 12 -

Naše výročí

- 13 -

Tlusťjochova dvoustrana

Kterak Tlusťjoch ke svojí narozeninové sérii přišel „OUT“. Protože „IN“ by bylo, kdyby se přemluvila její spolužačka Markéta, aby mi za mírný obnos namalovala tuší nějaké obrázky; já že bych měl supersérku a ony by mohly na šoping. Odvětil jsem, že to zvážím. Slovo „zvážím“ bylo bráno jako stoprocentní souhlas, takže tričko se koncem ledna pohupovalo na ramínku v šatníku, zatímco já sváděl boj se svou vrozenou leností a přemlouval se ke scanování předloh. Hýčkal jsem se s tím celé jaro, a pak jsem i já začal shánět finanční zdroje. Pod záminkou dárku ke svým narozeninám vytuneloval jsem milostivou, ale výsledek jeví se mi výborně. Stálo to za to, ne?

Vlastně to začalo už hned v lednu. Moje podařená patnáctiletá ratolest pravila, že na Smícháči mají v povánočních slevách super trígo a hodila dotaz, kolikže jsem ochoten uvolnit finančních zdrojů na rozšíření jejího šatníku. Když jsem se i po trojím zopakovaní téhož v jiných, rafinovanějších formách tvářil zcela neoblomně, zkusila to oklikou: „Hele, nebudeš si zase dělat cukrosérku?“ „Hmm, možná budu pokračovat ve fotoateliérech…“ Nežli jsem mohl svoji ideu dále rozvinout, byl jsem poučen, že téma je už otřepané. Možná, že dítko nepravilo „otřepané“, spíše řeklo, že to je to

Nový imidž známých cukrů a kde jsem na ně kápl Tak nám začaly prázdniny, okurková sezóna jako vždycky; na Jadranu byla česká učitelka sežrána žralokem včetně fotoaparátu se stativem, uragán Fifi zničil v Kostarice polovinu banánových plantáží a velkoobchod PEAL pozměnil tvář svého

zích, kde se slézají šílenci z celé Prahy. Když jsem vysupěl na kopec, tak již milostivá popíjela kávičku v místní osvěžovně a dítko patlalo se v horké čokoládě. „Tyhle máš, že?“ hlaholila mi v ústrety a mávala modrobílými tyčkami PEALu, poučena, že jde-li to, cukr se bere víckrát. I ejhle, tuto variantu nemám. Ty pavučinky v rozích jsou nové! A také mi moje lepší polovička sdělila, že u zrcadlového bludiště spatřila paní Měsíčkovou s několika cizinci. Tak jsem večer Danušku vytočil a dozvěděl jsem se, že pod rozhlednou mají nové cukry. „Vím,“ odvětil jsem, „byla jste spatřena, kterak drancujete!“ Neboť bdělému oku redaktorů Cukřenky unikne jen máloco.

cukru.

Divoké dítko z Moravy, které u nás dlelo na návštěvě, bylo mojí milostivou vyvezeno lanovkou na Petřín, aby se pokochalo vyhlídkou z rozhledny na matičku stověžatou, zatímco já fotolovil ve sva-

******* A když už se nám ta inzerce v Cukřence rozjela, tak i já vypustím pokusný balónek a zkusím se poptati, zda někomu z vás nepřebývá marzo (česky březen) z italské série „ANNO 2004“. Na oplátku mohu nabídnout aprile (česky duben) Mnohokráte děkuje Tlusťjoch.

- 14 -

Tlusťjochova dvoustrana

SVĚT FANTASY – osmikusová série, kterou Tlusťjoch obdržel ke svým narozeninám. Autorkou návrhu je Markéta Ripková, graficky jej zpracoval oslavenec a cukříky potisklo a zabalilo KAMO. Náklad 2 krabice tj. cca 250 kompletů. O vydání verze na hnědém papíře P.T. neuvažuje, byť ho k tomu výrobce přemlouvá.

- 15 -

I to se může stát

Překvapení u Adámků Milí Cukromilci,

Dojela jsem do Částkova, podívala se na cukry a ejhle: zadní strana modrá, ale přední černá. Ukázali mi objednávku z Prahy, kde to tak skutečně bylo napsáno. Tak jsem si řekla, no co už, to až tolik nevadí. Zaplatila jsem, zavřela se za mnou vrata skladu, a protože jsem se ještě chtěla samolibě pokochat svým výtvorem, důkladně jsem si prohlížela každý detail cukrů, které byly na ukázku přilepené na krabici. A opět další nesrovnalost, tentokrát dost závažná. Volbou špatného fontu se ve jméně Zdeněk objevilo místo "ě" "í". To už jsem začala být značně nervózní, že to do těch narozenin nestihnu. Hned na místě jsme se domluvili, že by mohli do středy chybu opravit, udělat nový štoček a ve čtvrtek by mohlo být vše v pořádku i s modrou barvou na obou stranách. Musím říct, že by mě nikdy nenapadlo, že by to mohlo být tak moc složité. Je nutno pochválit všechny v Částkově, že vše vyřešili bez problémů a neskutečně rychle. Překvapení se stihlo, zvládli jsme ho i dokonale utajit až do konce a Zdeňkův překvapený výraz v obličeji bych Vám přála vidět J. Příběh skončil happy-endem. A poučení??? Připravte se při výrobě cukrových sérií úplně na cokoli, ale věřte, že vše dobře dopadne!!! Z Přerova zdraví B.A. Poznámka redakce: Obrázky, které jsou vloženy do textu, pocházejí z grafických návrhů. Reprodukci celé série přineseme v příštím čísle. A jeden lstivý dotaz editora: Co se stalo s tou zkaženou šarží? Doufáme, že jste aspoň několik kousků uzmuli a Zdeňkovi schovali, protože každý chybotisk je vzácnost. A kdyby zbylo i na redakci…

vždy upozorňuji na to, že jsem jen manželka, ale i jako taková mám čerstvou zkušenost, o kterou bych se s Vámi ráda podělila. Před pár dny oslavil Zdeněk (A.) malé půlkulaté narozeniny a já jsem nevěděla, co neobvyklého by mu mohlo udělat radost. A nakonec mě napadlo, že by ho třeba mohla potěšit vlastní cukrová série, nejlépe pak z KAMO Částkov, s nímž Klub úzce spolupracuje. Tento nápad jsem zkonzultovala se svou švagrovou a zároveň Zdeňkovou sestrou Romčou "Bibi" Sládečkovou (pro ty, kteří se v klubu příliš neorientují), která se rozhodla jít do toho se mnou a dala mi požehnání ke strastiplné cestě.

Kdo Zdeňka zná, je mu víc než jasné, že námětem mohly být jedině mašinky J. Tentokrát však ty současné. Krom toho, že jsem nikdy nic podobného nedělala, navíc jsem ještě Zdeňka při chystání klubových sérií nikdy moc nepozorovala. A tak jsem u něj musela "nenápadně" sondovat, jak a co... Byla to děsná fuška, ale nakonec jsem potřebná data tajně nachystala, vypálila na CD a poslala Tlusťjochovi, kterého jsem poprosila, aby v Praze vše zařídil, protože ho už v KAMO znají. Vše proběhlo perfektně, byla domluvená i modrá barva na obou stranách cukrů, datum vyhotovení a i to, že hotové cukry zůstanou v Částkově, kde si je osobně vyzvednu. První problém nastal, když se cukry objevily v Praze - to byl čtvrtek (musím doplnit, že mezi datem vyhotovení a narozeninami bylo dva a půl týdne, tudíž dost času na řešení případných drobných nesrovnalostí). A co teď? Během následujícího týdne se cukry opět přestěhovaly do Částkova – to byla středa. Zůstal týden a půl. Bohužel jsem pro sérii nemohla jet hned, tak jsem to nechala až na pondělí - časová bilance: pět pracovních dnů. Zatím všechno v pohodě.

*** - 16 -

Nová série

Ve hvězdách stojí psáno … co nás čeká a co nás nemine. Firma Abrahámková zaplnila jednu mezeru na našem trhu cukrových sérií a vydala v zahraničí tolik oblíbený a vydávaný zvěrokruh. Série se objevila počátkem léta a mezi sběrateli na ni začal hon. Našli se tací, co sehnali celou krabici, takže se nám v redakci sešla z několika zdrojů. Zdá se, že cukříky jsou dodávány i do pohostinství, protože jedním z těch zdrojů byl náš zvěd.

Cukříky reprodukujeme v původní velikosti (58 x 28 mm), pro čtenáře černobílé Cukřenky uvádíme, že byly vytištěny v modré barvě. Na zadní straně je u každého cukru doporučení, jaké partnery by měly hledat osoby, narozené v příslušném znamení. Protože se cukříky dost špatně scanovaly, uvádíme jen jejich přední stranu a na to, co vám je doporučováno, se budete muset podívat sami, až tuto sérii seženete. Soudíme, že časem by to neměl být problém.

- 17 -

Ještě jedna stránka od Tlusťjocha

Inspirace na výlet Čas od času jezdíme s milostivou navštívit našeho dědu do Kamenného Přívozu k řece Sázavě. Tuhle neděli jsem byl cestou zpět přepaden nenadálou žízní, ospalostí a chutí na něco osvěžujícího, a tak jsem v Jílovém zavelel STOP. Přímo na náměstí nám padla do oko kavárnička jako korálek: Však se také tak jmenovala. A korálky tam podávali na polévkové lžíce z pětilitrové flašky od okurek. Káva byla báječná; aby ne, vždyť na stěně skvěl se zarámovaný diplom za finálovou účast v českém mistrovství baristů v přípravě kávy. A co víc: dávali k ní vlastní cukr. Obsluha mi ochotně vyměnila moji FANTASY sérii za hrst jejich pytlíků, takže mám i na výměnu. Takže, milí sběratelé, ocitnete-li se náhodou v Jílovém u Prahy, neváhejte občerstvit se U ZLATÉHO KORÁLKU.

ÿÿÿÿÿÿÿÿÿÿÿÿÿÿÿÿÿÿÿ Křížovka o ceny 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

A B C D E F G H I

…(tajenka) do podzimních plískanic! VODOROVNĚ: A. Karetní hra; zbohatlík; duchovní. B. Černý pták; mužské jméno; svetr ke krku; ruský souhlas. C. Čtyřruký savec; klesat; kopat; zhoubná nemoc. D. Rosit; bájná bytost ze slovenských pohádek; kruhy. E. TAJENKA. F. Arabský šlechtic; domácké muž. jméno; kusy dřeva k topení. G. Část úst; žnout; stavební dílec; předložka. H. Jenž (zast.); ruský prezident; ruský revolucionář (Uljanov); popravčí. I. Dokončit sběr; litím vyrobit; hlavní město Norska. SVISLE: 1. Gymnastický prvek; neochotně. 2. Úder nohou; část těla. 3. Přibližně (zast.); pozabíjet; chemická značka olova. 4. Zálesák; domácí pták. 5. Podnožník; hesla. 6. Islámské rodové zvyklosti; vytáhnout z pochvy; 7. Nejmenší jednotka informace; patřící příbuzné. 8. Sibiřská řeka; kolit; zkratka Lidových družstev. 9. Caesarův vrah; jemný nádech. 10. Vodní tok; titul vdané ženy. 11. Kmínka; vypouštět šťávu. 12. Vtahovat ústy; část dolní končetiny. 13. Zkratka pro tlak krve; typ; zkratka kusu. 14. Kozlík lékařský; usazenina. 15. Čert; dopravní prostředek. NÁPOVĚDA: ADAT; ALAŠ; NABOB; NADIR; TÁTOŠ. - 18 -

Křížovka o ceny 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

A B C D E F G H I

Soutěžní otázka k obrázku: Proč je … tajenka … lidí, než v cukrovaru? VODOROVNĚ: A. Jihoamerický hlodavec; aromatická bylina; číslovka. B. Část motoru; býv. švédská hudební skupina; tichomořský ostrov. C. Označení našich letadel; místo porážení zvířat; vyměšovat sliny. D. Usazenina; výkřik obdivu a uznání; jižní plod. E. TAJENKA. F. Druh loveckého psa; sídlo na Sokolovsku; domácky Eliška. G. Kočkovitá šelma; slovenské město; Evropan. H. Sibiřský veletok; domácky Anna; kladné elektroda. I. Sladkovodní ryba; konzervovat kouřem; klid. SVISLE : 1. 365 dní; básnické příslovce místa. 2. Způsob přípravy kávy; zušlechtěné železo. 3. Chemická značka astatu; listí. 4. Společenství hmyzu; český básník (Vladimír, 1905 - 1980). 5. Afroasiatovo. 6. Chomáč; řecké písmeno (též pohádková postava s buřinkou). 7. Druh papouška; zkratka Národního divadla. 8. Ten i onen účastník voleb. 9. Chemická značka olova; vydržet. 10. Pohodný čili antoušek; zběhovcovitá rostlina. 11. Honívat zvěř. 12. Zemědělská plodina; spojka. 13. Část kostry hlavy; povzdech. 14. Řím. číslicemi 1054; písčitá pláž. 15. Druh palmy (pašáchol zprohýbaný); druh papouška. NÁPOVĚDA : ITA; KOPOV; OLOVÍ; TARA.

- 19 -

15