CUKŘENKA – časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele. Vydává Klub sběratelů baleného cukru, z. s. Elektronická verze http://www.ksbc.cz/ Redakční rada: Pavel Tlustý & Jaroslav Kolín. E-mail:
[email protected] Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, 142 00 Praha 4, tel. 602 239 858 Toto číslo vyšlo v říjnu 2016 v nákladu 70 výtisků. NEPRODEJNÉ!!! Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí
Úvod, informace výboru Milí čtenáři, další tropické léto je za námi a s nastalým ochlazením jsme tu s letos posledním číslem Cukřenky. Tentokrát vycházíme poněkud později, protože v září se nám nakupily některé osobní povinnosti (zdraví a rodinné podniky), a také jsme čekali na některé vaše příspěvky. V tomto čísle najdete zejména povídání o naší burze v Úštěku s několika obrázky. Nechybějí ani cukříky, které jsme pro burzu vydali, tentokrát i s popisem toho, co na nich je a jak vznikaly. K přečtení doporučujeme i článek o Malenicích, kterým vás chceme navnadit k účasti na výroční schůzi, která se tam bude zanedlouho konat. Zpravodajství z letního setkání na novoveských kurtech je tentokrát kratší, potřebovali jsme místo na další články. Určitě vás bude zajímat článek o „povídavých“ tyčkách se seznamem těch dosud známých. Doporučujeme vzít si ten seznam s sebou na malenickou burzu a hledat podle něj chybějící exempláře. Ti, kdo to ještě nevědí, zjistí, že se nám vdala naše kronikářka Katka. Novým jménem už je podepsána pod svým článkem o ukrajinských cukrech, jehož první část vyšla v minulém čísle. Protože už je říjen a všichni měli dostatečnou možnost zaplatit členské příspěvky na rok 2016, dostanou toto číslo poštou už jen ti, co tak učinili. No a to je tak na úvod všechno. Těšíme se na osobní setkání v Malenicích (ale i na předburzovní posezení ve Volyni) a všem přejeme hodně štěstí, zdraví a osobních úspěchů v nadcházejícím roce 2017. Redakce
V případě, že tato řádná výroční schůze nebude v době zahájení usnášeníschopná, bude bezprostředně následovat schůze náhradní. Za výbor klubu: Jaroslav Kolín
Jak jsme hospodařili v roce 2015 (v Kč) Příjmy - členské příspěvky - účast. poplatky burzy - prodej cukrů Celkem příjmy Výdaje - výroba cukrů - poštovné - tisk cukřenky - doména - ostatní výdaje - pronájem burzy - občerstvení burzy Celkem výdaje Výsledek hospodaření Peněžní prostředky klubu Stav k 1. 1. 2015 celkem - pokladna - běžný účet Stav k 31. 12. 2015 celkem - pokladna - běžný účet
30 300,00 66 829,00 1 235,00 98 364,00 20 434,40 3 302,00 6 738,00 1 452,00 13 288,00 6 000,00 20 349,00 71 563,40 26 800,60
73 639,74 4 229,04 67 182,01 100 440,34 2 520,04 97 920,30
Pozvánku a přihlášku do Malenic můžete najít na klubových stránkách a těm, co na ně nechodí, byla zaslána poštou. Protože jsou na programu volby, je důležité, aby schůze byla usnášeníschopná, aby se tedy prezentovala nadpoloviční většina členů. Uzávěrka přihlášek je 30. října 2016. Do počtu přítomných se započítávají i mandáty. Pokud se tedy schůze osobně nezúčastníte, pošlete aspoň někomu svůj mandát, jehož formulář najdete na našich stránkách nebo vám přišel poštou. Prezence účastníků proběhne od 9.00 do 11.15 hod. Budeme při ní vybírat i členské příspěvky na rok 2017. Vlastní schůze začne v 11.30, po ní bude následovat oběd a od 13.45 vlastní výměna. Při prezenci obdržíte tašky s klubovými cukry. Ty budou připraveny pro všechny členy s tím, že nepřítomní v nich najdou pouze klubové cukry pro rok 2016, přítomní pak i dvě série vydané speciálně pro Malenice. Pokud se schůze nezúčastníte, pověřte někoho, aby vám vaše cukry vyzvedl. S těmi, kteří přijedou už v pátek, se těšíme na posezení od 18 hod. v restauraci Na Nové ve Volyni.
Pozvánka Výbor klubu sběratelů baleného cukru zve všechny členy na výroční členskou schůzi spojenou s burzou cukrů, která se bude konat v sobotu 12. listopadu 2016 od 11.30 hod. v kulturním domě v Malenicích nad Volyňkou GPS 49.1250786N, 13.8836731E) Program výroční členské schůze 1. Zahájení, volba zapisovatelky, mandátové a volební komise. 2. Zpráva o činnosti klubu od poslední výroční schůze. 3. Účetní závěrka za rok 2015. 4. Diskuse. 5. Volby předsedy, výboru a revizní komise. 6. Vyhlášení výsledků voleb. 7. Usnesení a závěr.
-2-
Jarní burza
Sešli jsme se v Úštěku Zjistil jsem, že psát do Cukřenky o našem letošním vrcholném podniku s odstupem několika měsíců je docela náročné. Paměť už přece jen není taková, jako zamlada, takže se může stát, že jsem na něco zapomněl nebo to podávám nepřesně. Omezím se proto zejména na osobní dojmy a skutečnosti, na něž jsem si vzpomněl. Kdo to spískal? S myšlenkou uspořádat letošní burzu v Úštěku přišla již loni Irena Buriánková (dř. Kundrtová). Díky jejím stykům s úštěckou radnicí jsme získali pěkný sál, v němž jsme poobědvali a pohrabošili. Kromě toho jsme díky Ireně získali možnost navštívit se slevou úštěcké pamětihodnosti včetně dvou muzeí, obětavě nás vozila po Úštěku a zařídila spoustu dalších věcí, o nichž píšeme dále. Co tomu všemu předcházelo? Především jsme museli vyrobit a rozeslat pozvánky a přihlášky, a to ve třech řečech – kromě češtiny ještě v angličtině a němčině. Počítali jsme s tím, že Úštěk leží relativně nedaleko od německých hranic, takže by mohlo přijet víc Němců. To se bohužel nepotvrdilo, i když paní Karin Rädel, předsedkyně DZDF, anoncovala náš podnik s dostatečným předstihem i v jejich zpravodaji. Elektronickou přihlášku nám stejně jako loni vyrobil Jirka Karásek (tehdy ještě přítel, t. č. již manžel Katky Pelcové, ale o tom píšeme jinde). Osvědčila se (ta přihláška) a využili ji skoro všichni tuzemští účastníci. O jmenovky na stoly se postarala Iva Nývltová, takže na mně zůstala jen výroba visaček. Zhlédl jsem se v brněnské burze a nechal jsem je zalaminovat, což se ukázalo být prozíravým. Poněkud složité bylo ubytování. V Úštěku jsou dva hotely, ale ten, na který jsme nejvíc spoléhali, právě inzeroval nějakou slevovou akci a byl skoro plný. V dubnu, kdy jsem se do něj snažil infiltrovat, byl údajně zaplněný zcela. Někteří se vešli do druhého hotelu, někteří do místního penzionu a pro některé zajistila Irena hotel v nedalekých Litoměřicích. Spali v něm Italové a polovina Němců. I v samotném Úštěku nakonec Irena vyhrabala několik dalších lůžek. Jediný, kdo byl v pohodě, byl Holanďan Jan Spil, který má karavan a v Úštěku je velký autocamp. Co dostali účastníci? Kromě účastnických cukrů (píšeme o nich jinde) ještě pěkné homolky, které obětavě vyrobil Zdeněk Adámek. Jejich doprava z Přerova do
Úštěku byla poněkud složitá, protože Zdeněk onemocněl a nemohl přijet, takže homolky přivezl na poslední chvíli Karel Stupka. Účastnické tašky byly tentokrát ekologické, žádný plast. Vymyslela je Irena Buriánková, která je původně chtěla i ušít. Nakonec je vyrobila Irena Vohlídková a z obrázku je patrné, že si s nimi dala pořádnou práci a že jsou velice pěkné. Však také na ně přišla pochvala až z Německa. Tradiční svačinu jsme dávali účastníkům přímo do tašek, aby nám ty bagety nepřebírali a dostaly se všechny na všechny. Jako obvykle jsme jich pro jistotu objednali o pár víc a přebytky dostali největší hladovci. Jak to všechno probíhalo? Hodně nás přijelo do Úštěku již v pátek. Dlužno podotknout, že počasí bylo dost mizerné a občas pršelo. My jsme přijeli autobusem z Prahy do Litoměřic, tam jsme přestoupili na jakýsi místní autobus, který nás dopravil skoro až do Úštěku. Skoro, protože k dosažení cíle cesty bylo nutno ještě jednou přestoupit v obci, jejíž jméno jsem už zapomněl. Pamatuji si jen, že na zastávce seděl a mokl Jirka Průžek, který tam přijel bůhví odkud. Po příjezdu jsme se nejprve ubytovali v pěkném penzionku, a protože se mezitím vyčasilo a vyšlo sluníčko, vyrazili jsme na prohlídku města. Času bylo dost, protože předburzovní setkání v hotelu Racek mělo začít až k večeru. Úštěk je velice pěkné městečko, však je to také nejmenší městská památková rezervace v republice. Pro našince, jimž už to tak neběhá, má však jednu menší vadu: Pořád se v něm chodí do kopce a z kopce. Nejprve jsme navštívili Galerii U brány. V přední části jsou ve dvou menších místnostech trvalé prodejní expozice známých výtvarníků, např. F. R. Čecha, a keramiků, jejichž kočky se nám obzvláště líbily. Poté jsme se vydali do Úštěcké šatlavy, nacházející se v původním gotickém domě s podloubím na Mírovém náměstí. Samotné prostory šatlavy jsou v pěti nadzemních či podzemních podlažích. Bohužel jsme tam přišli krátce před zavřením, takže jsme těch pět podlaží nestačili projít. Paní v pokladně nás nejprve chtěla poslat pryč, ale pak se nad námi slitovala a pustila nás aspoň do podzemí, a to za doprovodu svého vnoučka. Ten z toho nebyl zrovna nadšený a prohlásil, že se tam bojí, a že když je tma, tak tam sám nechodí. Kousek od Šatlavy byla výstavka cukříků ze sbírky Ireny Buriánkové. Tu jsme bohužel neviděli, protože už bylo zavřeno. Ti, kdo tam byli v sobotu, pravili, že byla velice pěkná. Usoudili jsme, že je třeba svlažit hrdlo, i zašli jsme do restaurace Pod podloubím. Seděli jsme venku, ale záhy jsme zjistili, že uvnitř už sedí Jirka Průžek s Frantou Blažkem, tak jsme se k nim -3-
Jarní burza přesunuli. Restaurace byla pěkné, ale měla jednu vadu: Nevařilo se tam. Tak jsme se přesunuli do jiné (a jediné otevřené) stravovny, což bylo asijské bistro. Obsluha byla sice hbitá, ale naše žaludky se v noci poněkud těžce vyrovnávaly se zkonzumovanou potravou. Nastal čas k přesunu na předburzovní setkání v hotelu Racek. Když jsem připravoval informaci pro účastníky, našel jsem si ten hotel na seznamáckých mapách a zděsil jsem se, protože leží asi kilometr od centra, v němž jsme byli. Už už jsme tam chtěli jet autobusem, ale zachránila nás Irena, která nás obětavě odvezla tam i zpátky autem. Racek nás zklamal. Irena původně vyjednala, že budeme sedět na terase, ale tam se nakonec konala jakási gril-party, takže jsme museli dovnitř, kde bylo už tak narváno. Navíc v televizi probíhalo fotbalové utkání ČR – Chorvatsko, takže na nějaké velké poklábosení to nebylo. Poměrně záhy jsme proto odjeli bydlet, ale aspoň jsme stačili zapít naši právě narozenou vnučku. V sobotu už všechno jelo podle obvyklého scénáře. Naplnili jsme účastnické tašky a začala prezence účastníků. A nebylo jich málo, celkem přijelo 69 sběratelů (z toho tři + psík z Německa, tři z Itálie a jeden Holanďan) a 44 členů jejich doprovodu. Zbytek byli našinci z ČR a ze Slovenska. Začali jsme obědem, protože bylo třeba dát něco utržit majiteli sálu. Podával se vídeňský řízek v počtu 89 porcí. Paní Karin Rädel k tomu ve své zprávě o naší burze uvádí: „Sobotní výměnný den začal pro nás zahraniční účastníky vesele. Bod programu „Prezence účastníků“ jsme si vyložili tak, že si máme obsadit stoly, což jsme učinili a bohatě je obložili cukry. Na můj dotaz, kde že se bude konat ten oběd, mi bylo sděleno, že tady v sále. A rázem bylo jasné, proč čeští sběratelé nemají na svých stolech nic.“ A pak už se rozjela výměna ve velkém stylu. Kolem jedné nás navštívil pan starosta Pavel Kundrát, který k nám pronesl krátkou řeč a mimo jiné nám věnoval otýpku úštěckých propisovaček k velké radosti sběratelů tohoto artiklu. Výměna skončila kolem třetí hodiny a následovala kolektivní prohlídka Úštěku. Protože se na ni přihlásilo šedesát účastníků, bylo nutno je rozdělit do dvou skupin. Protože výklad byl prováděn pouze v češtině, připravil jsem pro zahraniční účastníky krátké pojednání o jednotlivých památkách v angličtině, němčině a italštině a během prohlídky jsem se snažil tlumočit aspoň něco do němčiny. Kromě návštěvy architektonických památek byla na programu i dvě muzea – Muzeum čertů a Vodní svět. My jsme začali Muzeem čertů. Hlavní myšlenka čertího muzea Úštěk vychází z podloženého faktu o skutečných českých čertech, kteří se na rozdíl od svých smyšlených kolegů vyznačují srdečnou
povahou, veselou myslí a smyslem pro spravedlnost. Posláním českého čerta je šířit lásku, humor a očišťovat svět lidí od nekalých úmyslů. To jsme zažili na vlastní kůži. Čert – majitel (v civilu pan Jaroslav Stejný) byl vynikající a líbil se zvláště dětem. I dvě z manželek návštěvníků, které byly náhle uzavřeny do jakési pranýřové klece, to pojaly s humorem. Jediný, kdo dostal od čerta výprask, byla Alena, protože se zastala rovnoprávnosti čertic. Pěkný byl i Vodní svět. Patronem je sám Jan Kryštof Wassermann, vodník úštěcký, takový místní Jára Cimrman. Viděli jsme velká akvária se sladkovodními rybami, a to jak původními jako kapr, karas, lín, cejn, štika, plotice a další, tak těmi nepůvodními jako sumeček americký, kapr koi a další. Součástí výstavy bylo i malé muzeum Jana Wassermanna a mnoho exponátů nejen z rodinného majetku Wassermannů, ale také několik zajímavých artefaktů z cest Jana Wassermanna po celém světě. Na další prohlídku Úštěku už jsme nešli, protože jednak byl čas k odjezdu domů, jednak jsme něco viděli již v pátek. Přišli jsme tak o návštěvu ptačích domků a synagogy, která byla otevřena jen pro nás. Snad někdy příště… A co na to účastníci? Z ohlasů na naší „drbárně“ soudím, že všem se burza i následný program líbily. Spokojeni byli i již tradiční hosté ze zahraničí. Se zájmem jsem si přečetl i pěknou zprávu o návštěvě úštěcké burzy, kterou napsala paní Karin Rädel pro klubový zpravodaj ‚DZDF Newsletter‘. Mimo jiné v ní stojí: „Čeští sběratelé jsou velmi přátelští a rádi vyměňují, takže nebyl problém získat velké množství českých sérií. Krabice cukrů, které jsem s sebou přivezla, byly záhy téměř prázdné. Teď už je jen třeba sledovat, kde se bude konat burza v příštím roce. Bude-li to možné, přijedeme opět.“ Takže zbývá už jen poděkovat. Komu? V první řadě Ireně Buriánkové, která to všechno vymyslela a zorganizovala a udělala pro nás víc, než musela a než bychom čekali. Díky patří i Ivě Nývltové, která kromě jiného vytvořila návrhy účastnických sérií a zařídila jejich výrobu, Ireně Vohlídkové za účastnické tašky a Zdeňkovi Adámkovi za pěkné homolky. Poděkování patří i starostovi Úštěku panu Pavlu Kundrátovi a zejména panu Pavlu Starému, který se o nás staral přímo otcovsky a přispěl k popularizaci našeho koníčka ve sdělovacích prostředcích. Rovněž úštěcká průvodkyně Petra Kasperová byla vynikající. Vřelé díky si ostatně zaslouží i sv. Petr, který se nám postaral o pěkné jarní počasí. JK
-4-
Jarní burza
Úštěk v obrázcích Foto AJK, PT, HB a Pavel Starý
Kočičí pozdrav z galerie U brány
Hledejte nás Pod podloubím
Účastnické tašky už čekají
Přírůstek do muzea v domečku
Berte si, co hrdlo ráčí,…
… ale na pivo mi nesahejte!
-5-
Jarní burza
Tak copak to tady máme?
Paní, že mamince to pexeso necháte.
Hovoří pan starosta.
Herzlich willkommen, Frau Vorsitzende!
Paparazzi
-6-
Jarní burza
Seřaďte se, máme jít ke všem čertům!
My čerti jsme povahy dobrosrdečné. Tu metlu mám jen na ty, co u nás v pekle říkají „jéžišmarjá“.
Ahoj z Pikartské věže! A nashledanou příště!
Jde se do synagogy.
-7-
Klubové cukry
Účastnické série pro Úštěk Tentokrát jsou naše cukry vyrobeny jinou technikou. Zatímco dříve byla zhotovena matrice, z níž se tisklo až při vlastním balení, grafické studio teď zpracuje podle našich předloh návrh, který pošle do tiskárny a ta na jeho základě dodá do balírny předtištěný pás - návin, do něhož se pak cukry balí. Nevýhodou nové technologie je poněkud komplikovaný případný dotisk. Zatímco dříve stačilo vyhrabat v balírně ze skladu raznice a zabalit libovolný počet krabic za cenu v podstatě jen cukru a práce a případně zvolit jinou barvu tisku (viz např. naše zvěrokruhy), teď už by se musel znovu zadat tisk obalů. Nová technologie má proti té staré několik výhod: Lesklý obal je kvalitnější a hezčí a hlavně je možný vícebarevný tisk. Té druhé možnosti jsme sice u těchto cukrů nevyužili, ale barevně už je vytištěna klubová série na rok 2016, kterou dostanou všichni členové na burze v Malenicích. Cenově vychází nová technologie jen poněkud dráž. Jeden sáček přijde asi na jednu korunu padesát, zatímco dříve to bylo cca 80 haléřů, při dotisku méně. Osmikusové série tedy stojí cca 12 Kč, což není zas tak mnoho. Pro úštěckou burzu jsme nechali vyrobit dvě osmikusové série – skládačku a úštěcké památky. Obě navrhla Iva Nývltová a vyrobilo je KAMO. Takhle vypadal grafický návrh:
Druhá série není na návrhu zřetelná, takže si ji tu ukážeme a některé cukry i popíšeme. Barva tisku je modrá. Kaple Kostelíčky v Ostrém Nejsvětější Trojice Ostré je nyní část Úštěku. Nad obcí se nachází návrší Kalvárie se skupinou tří kaplí od O. Broggia z let 1704 – 1707, na schodišti ke kaplím jsou zachovány zbytky pískovcových soch a křížové cesty.
-8-
je postavena v přechodném stylu mezi renesancí a barokem na bývalém hřbitově v údolí pod někdejším hrazeným městem. Hřbitovní zeď s renesanční vstupní branou a barokní výklenkovou kaplí.
Klubové cukry
Úštěcká synagoga byla postavena v letech 1791 až 1794 v klasicistním slohu na místě původní dřevěné synagogy. V rámci Čech typově zcela ojedinělá stavba, stojí na vysoké podezdívce z pískovcových kvádrů v prudkém svahu, přičemž z přední strany je jednopatrová a ze zadní má charakter věžové stavby.
Ptačí domky byly postaveny v polovině 19. století italskými dělníky, kteří zde stavěli železnici. Jsou to dřevěné přístavky na skalní stěně (připomínají ptačí hnízda). Navazují na sklepy a chodby vytesané v pískovcové skále. Ze zadní strany mají několik pater, přičemž z přední strany lze dosáhnout až na okap. Mírové náměstí Nejmenší městskou památkovou rezervaci v ČR tvoří především řada štítových domů na západní části náměstí. Nejstarší domy byly dřevěné s kamennými sklepy. Na východní části nám. se zachovaly pozdně gotické domy s podloubím.
Pikartská věž Postavena roku 1428 pro posílení obrany Panského dvora v Úštěku. Věž má čtyři podlaží a využívá se pro výstavní účely.
Úštěk Ostroh nad údolím Loubního (Úštěckého) potoka byl osídlen už v pravěku. Ve 14. století zde pánové z Michalovic vybudovali hrad a 1361 byl Úštěk vyhlášen za město. Roku 1387 zastavili Michalovičtí město Berkům z Dubé, kteří pokračovali ve stavbě opevnění a městských bran. Roku 1426 koupil Úštěk Václav Carda z Petrovic, husitský hejtman, který hradby rozšířil a postavil před hradem Pikartskou věž. Od roku 1475 patřil Úštěk Sezimům z Ústí, po roce 1622 získali panství jezuité. Část domů na náměstí zničil roku 1765 požár. Po zrušení jezuitského řádu koupili měšťané hrad a přestavěli ho na pivovar. Kostel sv. Petra a Pavla Kostel je postaven na místě dřívějšího kostela sv. Michala ze 14. století, výstavba byla zahájena v září 1764. V srpnu 1765 došlo v Úštěku k velkému požáru domů v severním sousedství kostela. Oheň se přenesl i na střechu kostela, která byla požárem zničena. Bylo zničeno i původní vybavení kostela sv. Michala, které bylo před jeho zbouráním uloženo v okolních domech, podařilo se zachránit pouze oltářní obraz, který namaloval Karel Škréta. Výstavba kostela byla dokončena až v roce 1772. V roce 1832 kostel dostal novou střechu a helmice věže pochází až z roku 1879. Skládačka (modrá) je pro nedostatek místa otočená o 90°.
-9-
Výroční schůze
Pozvánka do Malenic Naše letošní výroční schůze se bude konat v Malenicích. Malenice jsme navštívili v září, abychom věděli, do čeho jdeme, a protože mnozí z vás toho o této pěkné obci moc nevědí, rozhodli jsme se spolu s Pepou Frkem, který výročku pořádá, že napíšeme do Cukřenky článek, který pro vás bude návnadou a podnětem k tomu, abyste Malenice navštívili, a to nejen za účelem schůzování a cukrového hrabošení. Obec Malenice, malebná pošumavská vesnička v údolí řeky Volyňky, se nachází v Jihočeském kraji, okrese Strakonice. Zejména v letních měsících je lákavým turistickým cílem nejen pro své památky, klid a čistou přírodu, ale i pro kulturní život a významné osobnosti, které zde působily. Pro vznik názvu „Malenice“ existují tři způsoby vysvětlení. Zakladatelem vesnice byl jakýsi Maleň nebo Malina, druhou možností je velké množství maliní na místě vzniku. Místní pověst však vypráví o rychle rostoucí vesnici, která měla býti největší a státi se městem. V době tohoto rozkvětu sem přijel vůdce s vojskem a chtěl vše zničit. Lidé se jali prosit o milost, dal jim proto možnost volby: „Buď malé, nebo nic!“. Obyvatelé se samozřejmě rozhodli pro „malé“ a tak vzniklo jméno Malenice. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1318, za dva roky tedy oslaví (nejméně) 700 let svého trvání. V roce 2008 získaly Malenice titul „Vesnice roku 2008 Jihočeského kraje“ a 3. místo v celostátním kole soutěže „Vesnice roku“.
Jaroslav Jankovec – hudební skladatel a dirigent Pavel Kühn – sbormistr Jiří Pleskot – herec Jaroslav Pešek – akad. malíř Prof. MUDr. Marie Pešková - lékařka Zdeněk Podskalský - režisér Jiřina Jirásková – herečka
Navštívíte-li infocentrum, neopomeňte v něm shlédnout i tuto zajímavou výstavku fotografií. K významným památkám patří kostel sv. Jakuba Většího s presbytářem z počátku XIV. století a lodí z let 1708-1709. Dnešní podoba je z roku 1885. Na zdi za oltářem je možno spatřit pozůstatky nástěnných maleb z první poloviny 14. století: Smrt Panny Marie, Zmrtvýchvstání, Misericordia Domini a smrt sv. Vavřince, Adam a Eva v ráji (nástěnná malba ze XIV. století na pravé boční straně), kamenná kropenka u kostelního vchodu, cínová křtitelnice v kostele.
Od července roku 2014 je zde ve zrekonstruovaném objektu bývalé fary nově otevřeno Informační a kulturní středisko. Je zde celoročně otevřené infocentrum a výstavní prostory se stálou expozicí věnovanou významným osobnostem obce. Ve společenském sále se pravidelně konají různé kulturní akce. Bývalá „fara“ (jak ji dosud všichni místní nazývají) se stává centrem kulturního dění a láká návštěvníky regionu. Osobnosti: Josef Zítek – stavitel Národního divadla
Na místním hřbitově, nazývaném také „jihočeský Slavín“), se nachází místo posledního odpočinku mnoha slavných a známých osobností. Leží zde např. architekt Josef Zítek (stavitel Národního divadla v Praze), archivář František Teplý (autor velkého množství národopisných studií), Anna Hüttnerová, herec Jiří Pleskot, akademický malíř Jaroslav - 10 -
Výroční schůze Pešek, režisér Zdeněk Podskalský, herečka Jiřina Jirásková, prof. MUDr. Marie Pešková, DrSc. a sbormistr Pavel Kühn.
Součástí kulturního domu je i výčep s barem, který bude pro nás otevřen a v němž mohou pobýt příslušníci doprovodu, pokud nebudou v době schůze courat po vsi nebo se zahřívat na faře.
Kaple sv. Václava - se nachází na vrchu Hůrka (jihovýchodně nad obcí) - postavena byla v duchu románské rotundy na náklady archiváře Františka Teplého a dne 25. září 1932 slavnostně vysvěcena. V roce 2003 byla komplexně opravena, v současné době slouží jako poutní místo při zářijové Václavské pouti. Původní obraz sv. Václava, zdobící vnitřek kaple, byl zcizen. Jakub Komrska namaloval v roce 2008 přímo na zeď nový obraz dle své vlastní předlohy.
Nemůžeme zaručit, že se budou čepovat zrovna tyto značky, ale můžeme v to doufat.
Výroční schůze i burza se koná v kulturním domě, který se nachází kousek od nádraží. Osobně jsme se přesvědčili, že sál je dostatečně velký, přístup bezbariérový a možnosti parkování slušné. I stolů by mělo být dost. Ve vedlejší místnosti plánuje Pepa Frk výstavku a místní hasiči, jimž šéfuje, prý pro nás chystají nějaké překvapení. Máme se prý nač těšit.
Přijeďte, těšíme se na brzké setkání v Malenicích! Text a foto: AJK + manželé Frkovi
- 11 -
Událo se…
Letní setkání na novoveských kurtech Počítaje ta setkání, zjistil jsem, že i s tímto už jich byl rovný tucet. Ani to letošní však nebylo tuctové, i když Irena tentokrát nepřišla s žádnou show. Zato prý se máme těšit napřesrok. Počasí nám přálo až příliš. Jak by také ne, když skoro celé léto panovala vedra. Díky nim však (bohužel) nerostly houby, takže jsme se mohli plně věnovat hrabošení a klábosení. A že toho tam tentokrát bylo! Kromě toho, co přivezli sami účastníci, byla k rozebrání sbírka našeho dlouholetého člena Rudolfa Kouckého, který bohužel se sbíráním ze zdravotních důvodů skončil. Slovenské „povídavé tyčky“ zabraly celý jeden stůl a Michalův seznam byl našimi hraboškami kvitován s uznáním, protože se podle něj dobře hledalo. Zdá
se, že všichni účastníci teď mají všech těch sto padesát tyček, protože i pak toho zbyla spousta a bude to přivezeno do Malenic na další hraboší kolo. Již tradičně musím pochválit kuchyni Ládi Moulise. Jeho vošouchy byly skvělé, o grilovaném masíčku nemluvě. Jediný, kdo byl mrzutý, byl TlusŤjoch. Přivezl si sice svůj fotokanón, ale až na místě zjistil, že doma zapomněl baterii, takže mu byl k ničemu. Na závěr jsme pořídili hromadné foto, ze kterého nám pan Švidrnoch vyrobil také již tradiční skládačku. Tu si u nás mohou účastníci vyzvednout za nevelký peníz na malenické burze. JK
Vošouchy, to je naše!
A opravdu má být těch tyček 150? - 12 -
Událo se…
Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí?
Ale kdeže, něco jsme ti nechali!
Tak tohle bude chtít lupu…
Diabetici, kouknout a dost!
GR AT U L U J E ME ! ! !
- 13 -
Cukry v zahraničí
Sladká Ukrajina – 2. část V minulém čísle Cukřenky jsem slíbila, že v tom dalším bude následovat pokračování o ukrajinských cukrech. Svůj slib plním, a proto si na následujících řádcích představíme několik ukázek dalších ukrajinských cukrů – tentokrát balení cukrových tyček, polštářků a kostek. Tyčky Začněme u tyček. Podle mého názoru je toto balení HB cukru na Ukrajině nejčastěji k dostání. Lze se s ním setkat i v obchodech, kde jsem narazila na velká balení tohoto tyčkového cukru, existuje jak v bílém, tak hnědém provedení. Ale je pravda, že jinak se balené cukry v obchodech spíš nevidí.
Zato v restauracích, kioscích a hospůdkách se balených tyček dá objevit velké množství, a to jak reklamních balení, tak cukrů s vlastním reklamním potiskem.
Zpravidla jsou cukry na Ukrajině označeny názvem цукор – v ukrajinštině, ale někdy je možné najít na cukru i název v ruštině – сахар. Občas, právě na tyčkách, můžeme pozorovat i dvojjazyčné označení цукор – sugar.
Ve své sbírce mám i pár tyčkových sérií. Tyto jsou od firmy Multipak (ukrajinské, ne té bulharské) a jsou typické svými obrázky jednoduše malovaných panáčků. Tohle jsou jen ukázky, první série obsahuje 10 a druhá 20 ks.
- 14 -
Cukry v zahraničí
Mezi ukrajinskými tyčkami najdeme samozřejmě i ty letecké a železniční…
… nebo např. tyčky z mezinárodní sítě restaurací McDonald´s, které jsou designově univerzální, jen vždy jazykově pozměněné.
Kostky a polštářky Balené kostky dnes na Ukrajině moc nefrčí. Pár jich ve sbírce mám, ale spíše se výrobci zaměřují na sáčkové balení (tyčky nebo pytlíky). Tyto kostičky jsem ovšem také zakoupila v supermarketu:
Myslím, že hojně známé mezi sběrateli jsou velké kostky z éry Sovětského svazu. Populární byly např. kostky z dálkových vlaků (zde již ukrajinských železnic) nebo letadel. Ale typické jsou i kostky s motivem květin nebo čajových konvic a hrníčků. Zpravidla mají hmotnost 15g.
I na Ukrajině se dá občas narazit na tzv. polštářky. Pravda, moc jich ve své sbírce nemám, ale alespoň pro ukázku nabízím pár obrázků:
Jak je vidno, na Ukrajině lze najít krásné cukrové kousky k obohacení našich sbírek. Zapátrejte ve svých sbírkách, určitě máte také spoustu podobných cukrových úlovků. Pokud se s námi o ně na stránkách Cukřenky budete chtít podělit, tak neváhejte, a napište do redakce. Těšíme se na vaše příspěvky! Katka Karásková
- 15 -
Zajímavosti
„Povídavé“ slovenské tyčky Populární slovenské cukry, na nichž jsou různé „sladké“ výkřiky, jsou u nás známé v mnoha variantách (zejména tyček, ale i sáčků a vrtulek) a nikdo neví, kolik jich vlastně je. Letos se však tyto cukry objevily v novém pojetí. Jejich „duchovní otec“ – koncern Nordzucker a jeho Sweet Family se rozhodl poskytnout nám, zaostalým středoevropanům, sladkou pomůcku ke konverzaci v jazyce anglickém, německém, italském, francouzském a španělském.
Ani my ostatní jsme nelenili a příslušné krabice zakoupili. Ukázalo se, že od každého druhu cukru je těch tlachů 75 stejných a v krabicích jsou rozděleny náhodně, takže pokaždé vlastně kupujeme zajíce v pytli. Nepomohlo ani sledování výrobních šarží, i v různých šaržích byly stejné tyčky. Jirka Průžek prý zná nějakou fintu, ale zatím se s ní podrobněji nesvěřil. Veliké přebírání nakoupených cukrů nastalo v létě na kurtech v Nové Vsi. Michal s pečlivostí sobě vlastní vyrobil a vytiskl tabulku, podle níž se vybíralo z hromady přivezených přebytků. Poptávka přítomných byla nasycena a mnohé z těchto přebytků přebytky zůstalo, takže se s nimi určitě setkáte na burze v Malenicích. Předpokládám, že tyhle cukry byly vyrobeny v Trenčianské Teplé. Na krabicích to totiž není napsáno, je uveden jen slovenský a polský distributor. Když jsem prohlížel zadní stranu zakoupených krabic, zjistil jsem, že kromě slovenského, českého, polského a maďarského textu je zčásti popsaná též rumunsky a slovinsky. Že by byla další verze pro tyto dvě země? Probůh! Kde bychom pak ty cukry sháněli? JK
Tyčky s hnědým a bílým cukrem nesou příslušnou konverzační frázi v jednom z oněch pěti jazyků, pod níž je slovenský, polský a maďarský překlad. Český text chybí, ale to nám nevadí, oba naše národy si i tak rozumějí.
Tyto tyčky se již objevily na našich burzách, kam je většinou přivezli slovenští sběratelé. Michal Valenta je však v létě objevil i u nás v prodejnách Tesco, hned pár krabic zakoupil a dal to ve známost na naší „drbárně“.
- 16 -
Zajímavosti
Dosud známé „povídavé“ tyčky (Michalova tabulka) ¿CÓMO ESTÁS? (ES) ¿CÓMO LLEGAR A …? (ES) ¿CUÁL ES TU NOMBRE? (ES) ¿CUÁNTO ES? (ES) ¿ME PUEDEN AGUADAR? (ES) ADIOS (ES) ARRIVEDERCI (IT) AU REVOIR (FR) BITTE (DE) BON APPÉTIT! (FR) BON VOYAGE! (FR) BONJOUR (FR) SK-DOBRÉ RÁNO BONJOUR (FR) SK-PRÍJEMNÉ POPOLUDNIE BONNE CHANCE! (FR) BONNE JOURNÉE! (FR) BONSOIR (FR) BUEN PROVECHO! (ES) BUENA SUERTE! (ES) BUENAS NOCHES (ES) SK-DOBRÚ NOC BUENAS NOCHES (ES) SK-DOBRÝ VEČER BUENAS TARDES (ES) BUENOS DIAS (ES) BUON APPETITO (IT) BUONA FORTUNA (IT) BUONA GIORNATA (IT) BUONASERA (IT) BUONGIORNO (IT) CAN YOU HELP ME? (EN) CIAO (IT) COME STAI? (IT) COME TI CHIAMI? (IT) COMMENT ALLEZ-VOUS? (FR) COMMENT VOUS APPELEZ? (FR) DANKE (DE) DISCULPE (ES) ENCHANTÉ! (FR) EXCUSE ME (EN) EXCUSE MOI (FR)
GOOD BYE (EN) GOOD LUCK! (EN) GRACIAS (ES) GRAZIE (IT) HAVE A NICE DAY! (EN) HOLA (ES) HOW ARE YOU? (EN) HOW MUCH IS IT? (EN) HOW TO GET TO…? (EN) ICH WÜNSCHE IHNEN EINEN SCHÖNEN TAG! (DE) KÖNNEN SIE MIR HELFEN? (DE) MERCI (FR) MI SCUSI (IT) SK-PREPÁČ MI SCUSI (IT) SK-PREPÁČTE NICE TO MEET YOU! (EN) NO MERCI (FR) NO, GRACIAS (ES) NO, THANKS (EN) PARDON (FR) PIACERE DI CONOSCERTI (IT) PLEASE (EN) POR FAVOR (ES) POUVEZ - VOUS M'AIDER? (FR) PREGO (IT) PUOI AIUTARMI? (IT) QUANTO COSTA? (IT) SALUT (FR) SCHÖN SIE KENNEN ZU LERNEN! (DE) S'IL VOUS PLAÎT (FR) SORRY (EN) TENGA UN BUEN DIA! (ES) THANK YOU (EN) UN PLACER CONOCERTE! (ES) VIEL GLÜCK! (DE) WHAT'S YOUR NAME? (EN) WIE GEHT ES IHNEN? (DE) WIE HEIßEN SIE? (DE)
- 17 -
Z klubu
O našem klubu se ví V minulých číslech jsme psali o veselých příhodách, které se udály při našem sbírání. Dnes jsem přidal několik zážitků z komunikace klubu s laickou veřejností. Je až s podivem, kolik a jakých lidí chodí na naše webové stránky, čtou o našem hobby v tisku, nebo nás viděli v televizi. Potěšitelné je, že někdy nás vyhledávají cíleně a že se na nás obracejí s nabídkami, přáními a dotazy. Jaké většinou jsou? Chcete mě? Nejvíc nám lidé nabízejí cukry, které buď sami sbírali, nebo je od někoho získali. Nabídky chodí buď do naší drbárny, nebo e-mailem mně. Protože si myslím, že pro naši sbírku už máme nahrabáno dost, přeposílám ty e-maily ostatním členům, o nichž se domnívám, že by mohli mít zájem. S láskou vzpomínám na jednu paní, jejíž maminka také sbírala, ale už se na to necítila. Za docela zajímavou kupu mnoha cukříků nechtěla nic, hlavně aby prý se dostaly do dobrých rukou. No, dal jsem jí aspoň nějaké kafe. S jinou paní jsme si dohodli sraz na stanici metra. Vzal jsem si s sebou větší tašku, ale ukázalo se, že to nestačí. K tašce ještě přibyly dvě velké krabice a já to nadělení pomalu nedotáhl domů. Jiný pán přinesl spoustu docela zajímavých cukříků. Vysypaných. Musel se pěkně nadřít, vysypával je totiž (naštěstí kulturně) celý večer před naší schůzkou. Co to je? Jednou mi napsal jistý člověk, že má nějaké homole a že by chtěl vědět, jak jsou staré. Podle etiket na poslaných obrázcích jsem usoudil, že budou někdy ze sedmdesátých let, ale pro jistotu jsem se zeptal našeho znalce Ing. Froňka. Potěšilo mě, že jsem je určil správně, zmýlil jsem se jen ve výrobci. Můžete nám poslat nějaké cukry? Ano, i takové dotazy nám chodí. Žadatelům vysvětluji, že náš klub se prodejem cukrů nezabývá a že námi vydané cukry jsou určeny jen pro členy
klubu. Pokud se pamatuji, udělali jsme jen jednu výjimku, kdy byly naše cukry určeny jako dárek. Jakou to má asi cenu? Takových dotazů už jsem dostal několik a stereotypně na ně odpovídám, že žádné ceníky nemáme, sbírky neoceňujeme a že vždy záleží na dohodě mezi prodávajícím a kupujícím. Lituji, že nejsem registrován na AUKRO. Když vidím, jaký beznadějný póvl se tam nabízí a jaké mají prodávající představy o jeho cenách, moc rád bych jim k tomu sdělil něco od plic. Máte nějaké obrázky? Tohle se mi stalo nedávno. Jistý mladý muž objevil naše stránky s obrázky starých cukrů v Cukřence a obrátil se na mě s prosbou, zda bych mu nemohl nějaký takový obrázek poslat. Rozhodl se totiž, že právě se ženícímu kamarádovi věnují potravinový koš, v němž budou jednotlivé kusy opatřeny historickými obaly. Dal jsem si tu práci, něco jsem vyhrabal a poslal a bylo mi srdečně poděkováno. Kde se dělají cukry? Lidé se nás často ptají, kde by si mohli nechat udělat své osobní cukry. Protože jde o malá množství, odkazuji je na našeho dodavatele pana Švidrnocha. Dříve zajímavá firma Cukr-jede už totiž docela zdražila. Jednou se však na mě obrátil jistý pán a chtěl poradit, kde by si mohla jejich firma objednat své cukry. Udělal jsem mu přehled našich výrobců a jednoho či dva doporučil. Pěkně mi poděkoval a pozval mě na kafe, až půjdu někdy okolo. No, zatím jsem okolo nešel... Co říkáte mé seminárce? Je to už několik let, kdy mě jedna studentka požádala o zkouknutí své seminární práce nazvané „Sběratelství HB cukru“. Práce byla pěkná, připomínek jsem moc neměl a doufám, že za ni dostala její autorka jedničku. JK
Obrázky z výstavky Zdeňka Adámka a Jitky Šošolíkové v Neplachovicích
- 18 -
Nejen pro pamětníky
Reklama na československých cukrech do roku 1989 Ve dvou předchozích číslech jsme přinesli ukázky reklamy na starších čs. cukrech a slíbili jejich pokračování. Děkujeme Ivě Nývltové za zaslané příspěvky, přidali jsme k nim to, co nám ještě zbylo, a tím celý seriál končí. Omlouváme se za nevalnou kvalitu reprodukcí, přece jen už jsou to staré cukry.
Rozličná výročí
Podniky
Zbytky a dodatky I.
Zbytky a dodatky II.
- 19 -
Nejen pro pamětníky
Březový cukr už je i v ČR Objevil ho Michal Valenta v Makru. Vyroben je v Maďarsku firmou Nyírfacukor Kft. a k nám se dostal přes Slovensko. Cena je drastická - 15 sáčků stojí 57 Kč. Povídání o březovém cukru (xylitolu) si můžete přečíst na straně 21 v Cukřence č. 49.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
A B C D E F G H I
TLUSŤJOCHŮFF KRATOCHVILNÝ SNÁŘ Ve snu … TAJENKA … viděti, dobrou směnu provésti. VODOROVNĚ: A. Pořadí; tvrdá; z jakého důvodu. B. Slovenská spojka; odpůrce bolševika; sjednotitel Slovanů; ráj. C. Lepidlo; protiklad; hrabství v Anglii; avšak. D. Jihoevropan; otvor ve zdi; úkryt zvěře; předložka. E. TAJENKA. F. Spojka; pohonná směs; římský mravokárce; ostych. G. Ples; směnečný ručitel; vysokohorská louka; beduínský plášť. H. Kuličkové počítadlo; neboli; dosna; chemická značka astatu. I. Mongolský pastevec; slezská řeka; písemná zkouška. SVISLE: 1. Postava z Tisíce a jedné noci. 2. Zbabělec; obojživelník. 3. Francouzský určitý člen; ruka; druh gibona. 4. Vysoká karta; druh květenství; pojem duše starých Egypťanů. 5. Uložit v bance. 6. Křídlo budovy; silný provaz. 7. Uhelné sklady; uzenka; zmrzlá voda. 8. Skoba; biblická postava; citoslovce odporu. 9. Konec modlitby; nadezdívka nad hlavní římsou. 10. Do noci bdít. 11. Mariášnická hláška; výkal; důrazný zápor. 12. Bývalá politická strana; spisy; přibližně. 13. Část hlavy; pracovat v dole. 14. Nehrát na dudy. NÁPOVĚDA: ABA, KA.
- 20 -
