CUKŘENKA – časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele. Vydává Klub sběratelů baleného cukru, Česká Republika. Elektronická verze: www.ksbc.cz Redakční rada: Pavel Tlustý, Jaroslav Kolín. E-maily:
[email protected],
[email protected] Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, 142 00 Praha 4 – Kamýk, tel. 241 716 087, 602 239 858 Toto číslo vyšlo v lednu 2006 v nákladu 100 kusů. NEPRODEJNÉ!!! Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí J
Klubové zprávy
Stav cukrů ve skladech KSBC
Vážení čtenáři, máme tu zase nový rok a čas, kdy si můžeme konečně trochu oddechnout po předvánočním, vánočním a silvestrovském shonu, věnovat se v poklidu svému koníčku a pročítání 31. čísla Cukřenky. Materiálů se nám tentokrát sešlo víc než dost, něco jsme dokonce museli nechat v redakčním šuplíku. Dali jsme přednost zpravodajství, takže některé slíbené články najdete až v jarním čísle. Vycházíme čtvrtletně, některé články tudíž už nejsou tak úplně aktuální, ale co naděláme. Většina byla sice napsána již koncem listopadu, ale prosinec je pro redakci nepříznivý měsíc (Vánoce, Silvestr, pracovní povinnosti) a na množení došlo až začátkem ledna. Tentokrát jsme si v našem redakčním povídání odpustili rozsáhlé hodnocení uplynulého roku. Určitě byl úspěšný, ale už je za námi a teď máme po výroční schůzi, zvolili jsme nový výbor a jedeme dál. Jak, to záleží tak trochu i na vás. Toto číslo Cukřenky patří vlastně ještě do roku 2005. Obdrží je tedy všichni, kdo byli členy v minulém roce, a také ti, kdo mezitím do klubu vstoupili. Leč pozor! Jarní číslo už dostanou jen ti, kdo zaplatí včas členské příspěvky na rok 2006. Na výboru jsme se dohodli, že termín zaplacení o měsíc prodloužíme, ale nehřešte na to a nenechávejte placení na poslední chvíli! Děkujeme za vaše milé vánoční gratulace a jak se sluší a patří, i my vám do nového roku 2006 přejeme všechno nejlepší, hojnost přírůstků do vašich sbírek a mnoho radosti z našeho koníčka. Redakce
K 12. prosinci 2005 se ve skladech našeho klubu nacházelo k rozprodeji asi 1300 sérií různých cukrů. Vzhledem k tomu, že série mají různý počet kusů, máme skladem asi 11 000 sáčků, tedy asi 52 kilogramů cukru. Při představě, že se nám do sběratelského materiálu dají mravenci, mně běhá mráz po zádech, takže sděluji: Je možné si objednat k libovolným účelům: • • • • • •
mosty hnědé - 500 sérií letní olympijské hry modré - 90 sérií myši - 300 sérií motýlci - 60 sérií olomoucké památky bílé - 200 sérií olomoucké památky hnědé - 190 sérií Série mostů je za 8 Kč, ostatní po 4 Kč. K celkové částce bude připočteno poštovné. Částky nad 500 Kč plaťte přímo na účet klubu (bankovní spojení viz vlevo dole na této straně). Zájemci o libovolné množství pište na adresu: Jitka Schovancová, Palackého 423, 683 52 Křenovice, e-mail:
[email protected] GSM: 602/763683
Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø
Nové členské průkazy KSBC byly rozdávány členům při výroční schůzi v Plzni. Na rozdíl od minula, kdy byly vydávány každý rok nové, mají ty současné základní část, která se nemění a každý rok se na ni bude nalepovat příslušný kupón. Vypadají takhle a ti, kdo je ještě nemají a zaplatili členské příspěvky, je dostanou poštou.
Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø
Členské příspěvky na rok 2006 Mnozí z vás již zaplatili své členské příspěvky na rok 2006 na výroční schůzi v Plzni, nebo tak učinili jiným způsobem. Na vás zbývající apelujeme: zaplaťte je nejpozději do konce února 2006!!! Pro jistotu opakujeme, že číslo účtu KSBC u Komerční banky, na nějž se posílají členské příspěvky, je 78-2759340237/0100. Jako variabilní symbol uveďte své členské číslo. Výbor KSBC
Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø×Ø
Aktualizujeme seznam členů Členskou evidenci nyní vede naše nová předsedkyně Romana. Pokud došlo ke změně vašich údajů (telefon, adresa, e-mail, rozsah sbírky), dejte jí to vědět, a to i v průběhu roku. Protože podle příslušného zákona nesmíme vaše osobní údaje zveřejňovat bez vašeho souhlasu, sdělte jí zároveň, které z nich mohou být uvedeny v seznamu na našich webových stránkách. Výbor KSBC - 2 -
Klubové zprávy
Ještě k výročí klubu
V minulých číslech jsme vyzvali pamětníky, aby nám zaslali nějaký fotomateriál k pátému výročí založení našeho klubu. Ozvala se jen Lenka Černá z Brna a poslala snímek z historického zasedání U Černého vola v prosinci 2000. Lence děkujeme a vy ostatní pamětníci se pokochejte, jací jste byli tehdy mladí.
ÏÐÏÐÏÐÏÐÏÐÏÐÏÐÏÐÏÐÏÐÏÐÏÐÏÏÐÏÐÏÐÏÐ Poslední recept… Zdravím z Uherského Hradiště, posílám slíbený recept do zářijové Cukřenky. Jde o kokosovou roládu, o kterou měly ženské zájem. Kokosová roláda: 25 dkg dětských piškotů pomeleme, 10 dkg mletého cukru, 2 vajíčka, 3 dkg kakaa, 2 lžíce rumu (případně více). Uděláme těsto, aby bylo vláčné a dalo se dobře na silonovém sáčku rozválet na placku. Náplň: 10 dkg másla, 10 dkg mletého cukru, 10 dkg kokosu, smícháme vše dohromady a natřeme na placku. Stočíme do rolády a necháme ztuhnout v ledničce. Pokud by bylo něco nejasné, ozvěte se doplním informace. Jinak přeji krásné prázdniny a příjemnou dovolenou. Majka Recept už se nám do minulého čísla nevešel, tak ho uvádíme teď. A až podle něj budete mlsat, vzpomeňte si na paní Viktorovou, která na vás myslela… Redakce
V září jsme dostali smutnou zprávu, že zemřela naše členka paní Marie Viktorová z Uherského Hradiště. Mnozí jste ji znali jako nadšenou sběratelku, která na naše srazy vždycky přivezla něco zajímavého. Její zálibou bylo vyhledávání drobných rozdílů na našich cukrech a inspirovala tak mnohé naše články v Cukřence.
Koncem června jsme od ní obdrželi tento e-mail:
- 3 -
Výroční schůze a burza v Plzni
Na Plzeň, Vávro, na Plzeň! aneb Moje první výroční schůze Třebaže jsem členem klubu již několik let, na jeho předvánoční výroční schůzi jsem se ještě jaksi nedostal. Takže když jsme v redakční krčmě (tentokrát U Velryby) dumali nad jejím letošním zpravodajským pokrytím, úkol napsat reportáž jsem dostal já. Tady je. Výročka, jak ji budu familiárně nazývat, mění místa svého konání jako psanec na útěku. Ta letošní se konala v Plzni a zvláštní byla i tím, že na rozdíl od předchozích ji organizovala jediná místní obyvatelka – Blanka Hanáčková, které na dálku účinně pomáhali Romana Sládečková, Jitka Schovancová, Zdeněk Adámek a další. Nebudu líčit, co všechno výročce předcházelo, a zaměřím se rovnou na Den D – sobotu 26. listopadu 2005. Z Prahy jsme vyjeli v Margaretině autě v osm ráno, když jsme do něj pracně nacpali naši kabelu a tři krabice s klubovými cukry, které byly uskladněny u nás. Mimochodem, osm dalších krabic odvezla už v pátek Lenka Nováková od paní Měsíčkové. Cesta příjemně utekla a díky plánku jsme ve městě nebloudili, pouze jsme dvakrát objeli příslušné náměstí, než jsme ve třetím kole našli místo na zaparkování. Podle pokynů pořadatelky jsme odvlekli svůj náklad do salonku v prvním patře hotelu Central, Margareta se usadila u prezence a očekávali jsme příchozí. Napřed se moc nehrnuli, protože Pražáci, kteří to měli kousek, si přispali, a Moravané byli vázáni na vlaky. Romana, která přijela autem aspoň do Kolína, odkud dojela vlakem, byla světlou výjimkou. U prezence probíhalo obvyklé inkaso členských příspěvků, členové dostávali nové série a nové členské legitimace, které vymyslel Zdeněk (píšeme o nich jinde). Salonek byl pěkný a třebaže nás přijelo 59 (doprovod nepočítaje), dobře jsme se do něj vešli. Na stolech byly připraveny dárečky od klubu a – což mě nejvíc potěšilo – láhev Prazdroje na osobu. Aby se lidi nehádali, byla každá opatřena samolepkou se jménem majitele, takže jsem hned věděl, komuže jsem to vypil jeho pivo. Každý účastník dostal na stůl kromě jiného pěknou homolku ze Zdeňkovy produkce, sérii šesti kostek s maskotem klubu, které obětavě vyrobila a zabalila Romana, a klubové kalendáříky. Výročka měla začít v jedenáct, ale ještě dvacet minut poté se nic nedělo. Čekalo se na Jitku, která měla schůzi řídit, ale stále ještě byla někde ve vlaku na cestě z Brna. Nám zpoždění nevadilo. Poklábosili jsme, předali jsme si osobní balíčky, někteří sběratelé rozdávali své nové série a přáníčka do nového roku. Když se konečně Jitka dostavila, vydechla a byla zinkasována, vypukla vlastní výročka. Měl jsem obavy, že to bude velice oficiální, ale byl
jsem příjemně překvapen, protože dámy ze stávajícího výboru to pojaly dost neformálně. Po nezbytném úvodu dostala slovo Míla Žďárská, která pronesla několik nehledaných vět o začátcích klubu. Svůj proslov následně i sepsala a vy si ho můžete přečíst jinde. Pak přednesla Romana krátký přehled naší činnosti v tomto roce a Vlasta Holubová nás seznámila s finanční situací klubu. Plán akcí na příští rok byl účastníkům rozdán na místě. Nezapomnělo se ani na drobné věcné odměny pro nejpracovitější členy a sympatizanty. Letošní výročka byla volební. Katka Pelcová coby pohlavárka volební komise obešla přítomné s urnou, aby do ní vrhli hlasovací lístky. Poté se s celou komisí někam zašila a složení nového výboru jsme se dozvěděli až v průběhu burzy. Diskuse byla docela zajímavá. Potěšil nás Jura Průžek sdělením, že by s Jardou Michalíkem a za podpory cukrovaru v Trenčianských Teplicích uspořádali naši mezinárodní burzu v roce 2007 v Trenčíně. Termín se ještě musí upřesnit, času je dost. Letní burza bude opět v Olomouci 15. července 2006, pořádání té zimní se ujala Dana Šaníková a bude se konat 11. listopadu 2006 v Čelákovicích, pokud na ten den nepřipadnou nějaké volby. Mezitím jsem zjistil, že mi došlo vyfasované pivo. Naštěstí se našly dobré duše, které mě nenechaly žíznit a věnovaly mi své moky, takže jsem se ve zdraví dožil volby revizní komise a závěru schůze. Následoval oběd a po něm vlastní burza. I když jsem měl obavy, jak se vejdeme na stoly, nějak jsme se směstnali a bylo to jako vždycky fajn. Potěšilo nás, že přijela i naše bývalá dlouholetá předsedkyně Hanka Majerová, jejíž osoba i přivezené cukříky burzu obohatily. Po burze se sešel nově zvolený výbor, jehož schůzi přihlíželi (a občas do ní kafrali) ti, co měli čas a nechtělo se jim čekat na vlak na nádraží. Jednání bylo neformální, funkce jsme si nedělili, jen jsme souhlasným mručením zvolili novou předsedkyní Romanu. Bůh jí pomáhej! Debata výboru plynule přešla v povídání všech o všem a shromáždění se postupně rozcházelo. Zůstali jsme sami v prázdném sále a s námi tam zbyl pěkný dámský klobouček. Pro personál by ho byla škoda, tak jsme ho vzali k nám domů. Tam jsme následně zjistili, že patří Míle… Domů jsme dojeli v pořádku a v drbárně jsme už jen sledovali, jaké je na Moravě psí počasí. Až dodatečně se zjistilo, že se zapomnělo poděkovat odstupujícímu výboru. V dohodě s novým výborem tak činíme dodatečně tady a teď. Omlouváme se, zlý úmysl v tom nebyl. JK
-4-
Výroční schůze a burza v Plzni
Při placení se račte sladce usmívat!
Ať žije cukropivo!
A píšeš se „Kolýn“ nebo „Kolín“?
A teď vám povím, co pijeme na Moravě.
Tak naposled: kdo jste vypil panu Michalíkovi to pivo?!
Katko, hrabej, na dně je schovaná pětikoruna!
Prý jsou hlášeni mravenci!
K urně přece patří svíčka, ne?
A teď, Karle, vážně: co na těch kostkách vidíš?
Když mě, Pavle, dobře vyfotíš, dostaneš tenhle cukr!
Foto PT & JK -5-
Naše výročí
Jak vznikal náš klub? Při pětiletých narozeninách našeho klubu jsem byla požádána o vzpomínku na jeho prehistorii a teď se stručně pokusím v několika větách ji zopakovat. Na počátku jsem vůbec nevěděla, že ještě někdo jiný cukry sbírá, až mi kdosi poslal výstřižek z německých novin o výměnné burze balených cukrů. Napsala jsem předsedkyni německého sdružení sběratelů a na příští burzu do Hamburku už jsem jela. Bylo to v roce 1994. Teprve tam jsem uviděla, co všechno může na cukrech být a jak ohromné možnosti sbírání cukrů nabízí. Navíc ke mně byli všichni moc milí a přivezla jsem si domů víc cukrů, než jsem tehdy měla ve své sbírce . Mezitím jsem zjistila, že jeden z mých spolupracovníků také cukry sbírá a začal je se mnou měnit. Byl to skvělý člověk a pečlivý sběratel Ing. Brada, který bohužel už není mezi námi. Ten mě pozval na schůzi Klubu sběratelů kuriozit a na ní mě seznámil s dalšími sběrateli - Hanou Majerovou, Wernerem Kulhánkem a Sašou Kumštárovou. Existuje z této historické chvíle dokonce i fotografie. Tak jsem je pozvala na výstavu, kterou jsem po odchodu do penze pořádala vždycky začátkem března u nás doma pro své přispěvatele, aby viděli, že je nenutím sbírat cukr jen do marmelád, a začalo nás přibývat.
Ale na založení klubu, který se mi zdál tak úžasný po zkušenostech z Hamburku, nás přece jenom bylo málo. Ani Klub sběratelů kuriozit o nás neměl zájem, takže jsme hledali spřízněné duše a tápali v názorech na to, zda se do něčeho takového vůbec pustit. Ale udělala jsem první mezinárodní burzu, tehdy jen se dvěma cukry, z nichž jeden byl od Hellmy a druhý od Kama, která měla úspěch a ukázala i našim nejbližším sousedům, že jsme kulturní národ a že taky máme zajímavé cukry. Mnozí z těch, kteří byli na té první burze, se stali našimi stálými členy. Pak už jsme si tedy říkali, že jsme klub, a zařadili jsme tehdy československou burzu do pravidelných evropských sběratelských kalendářů na první týden v červenci každý druhý rok. Ale nejen v zahraničí, i doma jsme zažili zájem televize a rozhlasu a začali jsme se scházet častěji a stále ve větším počtu. Začala se vytvářet regionální centra po celé vlasti, mnozí členové klubu začali dělat výstavy a i jinak se projevovat, takže dneska už jsme bráni jako jiní sběratelé a naopak méně je těch, kteří cukry nesbírají, protože každý člen našeho klubu má dobře organizované přispěvatelské klany. Miloslava Žďárská
“““““““““““““““““““““““““““
Proč slavíme pět let klubu právě letos? Jak vidno ze vzpomínek pamětnice, náš klub byl založen daleko dřív. Do prosince 2000 jsme však byli pouze aktivním společenstvím sběratelů, které nemělo právní subjektivitu, což občas přinášelo problémy ve vztahu ke sponzorům. Většina našich členů klubové začátky nepamatuje, a tak vám předkládáme stručný přehled nejstarší historie, jak ji zaznamenala tehdejší čísla Cukřenky: Jaro 1998: Článek v Cukřence č. 1 hodnotí reakce na výzvu k založení klubu: přišlo 12 odpovědí. Vstup do KSK – názory se lišily, uvažovalo se tudíž o sekci v rámci KSK a současně vlastním klubu. Výroční zpráva 1998: Klub byl založen po prvním mezinárodním výměnném dnu v Praze v červenci 1997. Příspěvky se tehdy ještě neplatily, členové se skládali na náklady akcí. Klub měl 25 řádných členů z ČR. Na prosincovém setkání sběratelů u Žďárských byly předány první členské legitimace. Výstavky u Míly Žďárské a Hanky Majerové. 1999: Výstavky u Míly Žďárské a Hanky Majerové, 3. česká burza u Míly Žďárské 6. června, 2. mezinárodní výměnný den 24. července 1999 v hotelu DUM s výletem na Konopiště (30 sběratelů), vánoční burza 18. prosince. Sbírky podle
velikosti: Míla Žďárská 27 tis., 72 zemí, Hana Majerová 25 tis., 95 zemí, Zdeněk Bubník 11 tis., 70 zemí. Vydána skládačka Hradčany. Uvažuje se o zavedení členských příspěvků. Ke konci roku 32 českých a 32 zahraničních členů. 2000: Výstavka u Míly Žďárské 8. – 12. března, první moravská miniburza v Brně u Lenky Černé 13. února., 3. mezinárodní burza v Klatovech 22. – 23. července (47 sběratelů) s výletem na Šumavu. Mezinárodní vánoční burzy 2. prosince 2000 v motorestu „U Černého vola“ (uspořádala Vendula Dubská) se zúčastnilo 30 členů a 5 hostů z Německa a bylo na ní rozhodnuto, že klub bude oficiálně zaregistrován jako občanské sdružení. Byl zvolen výbor ve složení Hana Majerová (výkonný předseda), Míla Žďárská (čestný předseda), Zdeněk Bubník (jednatel), František Řehák, Vlasta Holubová, Lenka Černá a Jaroslav Michalík. Současně byl schválen členský příspěvek na rok 2001 ve výši 300,- Kč a přijaty stanovy, které byly zaregistrovány Ministerstvem vnitra 7. února 2001. Takže v roce 2006 můžeme vlastně slavit znova… Redakce -6-
Nová klubová série – ZOH
Představujeme vám novou sérii, kterou vydal klub u příležitosti zimních olympijských her. Autorem je opět akademický sochař Ladislav Kozák, výrobu zajistilo KAMO. Protože mezi držiteli zlatých medailí ze ZOH je poměrně málo Čechů, zvolili jsme tentokrát i další disciplíny. Bez diskusí byl zlatý lední hokej, akrobatické lyžování (Valenta) a skok na lyžích (Raška), medaile jsme získali i v běhu (Neumannová) a sjezdovém lyžování (Šikolová).
Zlatou medaili v krasobruslení sice získal Slovák Nepela, ale to je vlastně také našinec. Takže jediné disciplíny v naší sérii, v nichž jsme si dosud „nevrzli“, jsou saně a biatlon. Že by tentokrát? Nová série byla rozdávána na výroční členské schůzi a každý člen obdržel tři pare. Na nasáčkování má lví podíl Danuška Měsíčková a něco se také rozhazovalo u nás doma, jak je vidno z ilustrační fotografie. JK -7-
Nová klubová série
Pan Kostička aneb 5 let KSBC Na plzeňské výroční schůzi byla představena a členům rozdávána nová série vydaná u příležitosti pátého výročí našeho klubu. Figurka stylizované kostky dostala jméno „pan Kostička“ (přišla s ním Zdeňka Hudská) a v internetové „drbárně“ byl vznesen dotaz, kdo že je autorem. Historie je zajímavá. Dne 12. září 2005 obdržela redakce tento e-mail od Zdeňka Adámka: „Jinak Romča "vymyslela" maskota klubu. Budeme zkoušet, zda se to nedá využít na cukry na vánoční burzu či příští rok jako 5 let klubu. Obrázky, co posílám, jsou neveřejné náčrty, které vznikly během 10 minut! To jen, zda se ubíráme správným směrem. Moc se mi maskot líbí, protože je jednoduchý, obsahuje kus našeho loga, snoubí se s historií cukru a přitom je moderně akční! Což je prostě úžasné...“ A přiloženo bylo celkem devatenáct náčrtků „pana Kostičky“ v různých situacích. Protože série už byla vydána, není důvod pokládat je za tak úplně neveřejné. Tady je jeden z později realizovaných námětů:
dalších letech. Uvažuje se totiž o tom, že by se v tomto směru pokračovalo (z původních devatenácti námětů bylo zatím realizováno jen osm), možná i s využitím jakési veřejné soutěže, kterou bychom vypsali. Poukaz na klubové výročí tedy byl přesunut k logu klubu na zadní stranu a výsledek vypadá takhle (originální barva je červenohnědá):
Takže shrnuto a podtrženo: Autorkou námětu je naše nová předsedkyně Romana Sládečková, do elektronické grafické podoby jej převedl Zdeněk Adámek, výrobu v KAMO zařídil Tlusťjoch a celou produkci napytlíkovala Danuška Měsíčková. A že to bylo nějakých krabic! Je vidět, že cesta od nápadu ke konečné podobě je složitá. A protože by byla škoda takový námět nevyužít, zdobí i klubový kalendářík a sérii ručně balených kostek. Obé bylo rozdáváno na výročce v Plzni.
Nápad se nám líbil a Zdeněk hned začal s grafickými pracemi. 19. září nám poslal k nahlédnutí osm vybraných námětů, mj. tento obrázek:
Obrázky byly očenichány i na moravské slezině v Křenovicích a doznaly ještě několika změn. Na přední straně byla místo nápisu „5 let KSBC – 2005“ umístěna adresa našich stránek, aby byl motiv maskota univerzálnější a mohl se využít i v -8-
Nová klubová série
*************************************************************************************************************************** Na redakční radě jsme usoudili, že jsme se již dlouho nechlubili cukry s určitou tématikou, takže pro jarní číslo Cukřenky vyhlašujeme téma
ZVÍŘATA NA ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH CUKRECH Publikovány budou HB cukry (výhradně sáčky) českých, moravských a slovenských hotelů, restaurací, barů, kaváren, vináren, pivnic, pizzerií, heren a cukráren, které mají ve svém námětu jakékoliv zvíře. Své příspěvky nejlépe v elektronické podobě (formát *.jpg) zasílejte do 15. března 2006 na elektronické adresy
[email protected] nebo
[email protected] . Přijímají se i kvalitní barevné kopie nebo originály, pokud je pošlete poštou nebo předáte osobně některému z členů redakční rady. Přednost mají cukříky, které ještě nebyly publikovány v rámci téže akce z roku 2002! Budete se divit, co jich je. Redakce -9-
Zářijové akce
Veletrh SBĚRATEL 2005 pro ženy a děti nulové vstupné, zřejmě v domnění, že sběratelé jsou hlavně muži a že manželky by je na veletrh samotné nepustily. Nám se to hodilo, naše členky a příznivkyně měly vstup volný. Díky Margaretě, která nás i s exponáty napěchovala do svého auta, jsme se ve stanovený čas dostavili do Průmyslového paláce, kde se to všechno konalo, a jali se krášlit náš stánek. Samozřejmě jsme ani nevzdychli po tom, že budeme potřebovat např. izolepu či nůžky, ale naštěstí nám pomohli kolegové z KSK, sídlící hned vedle.
Každý rok v září se koná na pražském Výstavišti hojně navštěvovaný mezinárodní veletrh sběratelských oborů Sběratel. Je to komerční záležitost, takže samostatná prezentace by nás přišla dost draho. Uvítali jsme proto nabídku spřáteleného Klubu sběratelů kuriozit, který nám na jeden den přenechal zdarma část svých výstavních prostor. Duší podniku byl Tlusťjoch. Nejenže s KSK vyjednal podrobnosti a opatřil vystavovatelské legitimace, ale kromě redakce a jejích rodinných příslušníků zagitoval i další Pražáky, což se ukázalo prozíravé. První problém byl, co a jak vystavovat. Nikdy jsme totiž takovou akci nepořádali, aranžérské nadání nemáme, a když jsme vzpomněli na vysokou úroveň rodiny Adámků, která již několik let reprezentuje klub na výstavách v Olomouci, bylo nám téměř mdlo. Nakonec jsme to docela zvládli. Řekli jsme si, že lidi budou zajímat hlavně strakaté obaly, a tak jsme s sebou vzali několik šanonů s italskými sériemi, samozřejmě ukázky klubových a sběratelských soukromých sérií a jeden šanon s cukříky pražských hotelů a restaurací. Potěšila nás Míla Žďárská, která obětavě zapůjčila almárku svých zahraničních kostiček. Tlusťjoch, mající dobré styky s KAMO, vymyslel mazaný marketingový trik: co takhle nechat vyrobit cukry s logem klubu (raznice máme, tak to nebude drahé) s tím, že je budeme na výstavě rozdávat?
Upevnili jsme naše logo, šanony s cukry rozložili na praktikábly, umně naaranžovali Míliny kostky, v dosahu veřejnosti nalíčili propagační cukry a mohlo to začít. Akci jsme propagovali i na našich internetových stránkách, takže se dostavily naše věrné členky. Nejsympatičtější byla návštěva Vlasty Holubové, která nás přijela povzbudit až z Roudnice, vybavena tamním burčákem. Byl skvělý stejně, jako jeho majitelka. Méně už nás potěšila Zdeňka Hudská, protože poté, co si prohlédla náš propagační cukr, pravila: „Máte tam drobný rozdíl!“ A skutečně – výrobce na tyhle cukry přidal “palec“ se svou firmou, který je sice na mnoha našich klubových cukrech, ale na těch, kde je jenom logo klubu, zrovna jako na potvoru není. Při vzpomínce na naši předchozí debatu s Pavlem jsem se jen cynicky zachechtal. Přišly i další členky klubu, vybalily přinesené cukříky a za pultem z ničeho nic vypukla miniburza. Myslím, že laická veřejnost se výborně bavila, když pozorovala naše hrabošení.
Samozřejmě jsme se při tom dostali do sporu. Já jsem navrhoval, aby se použila nějaká nová barva, Pavel naopak vcelku rozumně tvrdil, že by tak byli ostatní členové, kteří na veletrhu nebudou, ošizeni, a zadal tisk (pro jistotu hned dvou krabic) v barvě modré. Abychom se zvýraznili, vyrobili jsme i logo klubu, kterým jsme vyzdobili náš „stánek“. A protože je třeba šířit cukrovou víru kde se dá, vytiskli jsme i jeden článek z Cukřenky, pojednávající o základech sbírání cukrů, a v zalaminované podobě jsme jej předhodili veřejnosti. Další problém byl v tom, kdo bude expozici celých těch osm hodin hlídat. Nabídla se obětavá Drahuška Měsíčková a v průběhu se dostavily i další členky. Zajímavé bylo, že pořadatel stanovil - 10-
Zářijové akce
přesunul do své igelitky a zmizel. Vyndali jsme z krabice další hromádku a ejhle – za nějaký čas se historie opakovala. Ten dobrý člověk se pak ještě několikrát vrátil a vyluxoval vše, co bylo k odnesení. Pavel si ho při tom vyfotografoval, obrázek však jsme se rozhodli nepublikovat. Nemáme to všichni v životě lehké… Ukázalo se, že s počtem propagačních cukrů jsme to trochu přepískli. Nakonec zbyla ještě pěkná hromádka, kterou jsme poslali na slezinu do Křenovic, a jedna celá krabice, která byla k rozebrání na výročce v Plzni. Leč nerozebrala se. Zdá se, že letošní Sběratel bude mít ještě dohru, byť se našeho klubu netýká. Jakýsi pán podal na pořadatele trestní oznámení - prý to byla diskriminace mužů, neb ženy a mládež měly vstup zdarma. Jo, mít tak tyhle starosti a Rotschildovy peníze… Soudím, že naše prezentace na Sběrateli se docela povedla a dovolte nám poděkovat všem, kteří se zasloužili o její úspěch. A ještě jednou děkujeme Klubu sběratelů kuriozit, který nám naši prezentaci umožnil. JK Foto PT
Myslím, že naše expozice návštěvníky zaujala. Mnozí tvrdili, že o takovémhle sběratelském oboru ještě nikdy neslyšeli, jiní nás dávali za příklad svým dětem, několik však projevilo vážný zájem. Ty poslední jsme odkazovali na naše klubové stránky a doufáme, že rozmnoží naše řady. Největší starost nám dělaly Míliny kostičky, protože byly až moc pěkné a návštěvníci měli tendenci si je brát domů. Dodnes doufám, že se žádná neztratila, tedy Míla aspoň nic nereklamovala.
I naše propagační cukříky našly odbyt, v jednom případě poněkud kuriózní. Nechávali jsme jich na stole vždycky tak třicet a průběžně jsme je doplňovali. Najednou se dostavil jakýsi tělesně postižený návštěvník, který prostě celou hromádku
ÏÐÏÐÏÐÏÐÏÐÏÐÏÐÏÐÏÐÏÐÏÐÏÐÏÐ Křenovice 2005 mnoho vzácných hostů, tisíce diváků z celé naší republiky i zahraničí, vojenské jednotky v dobových uniformách, jarmarky, ležení, ohňostroje. To byly oslavy! Pokud jste letos Slavkovsko nenavštívili, nemusí vás to příliš mrzet! O tohle vše nepřijdete! Příští rok můžete slavit 201. výročí. Možná jen s menším množstvím lidí, ale zato s cukry. Ale nepředbíhejme. O prosincové akci vás budu včas informovat. (A slibuji, že se polepším a utřídím si do prosince cukry.) Nyní jen děkuji všem, kteří v září přijeli a cítili se u nás jako doma. JS
Prototyp sběratele diletanta: • neví, jak dlouho je v klubu, • nepamatuje si své členské číslo, • neví, kolik má cukrů ve své sbírce, • sladí kávu, • cukry nemá utříděné asi 2 roky pozpátku, • materiál na výměnu chystá večer před burzou. Nemá cenu dál pokračovat. Tak to jsem já, Jitka Schovancová. Přesto ale ráda potkávám své přátele - sběratele cukrů a jejich rodinné příslušníky na společných akcích a těším se z cukrů, které získám. A protože setkávat se pouze dvakrát za rok se mi zdá málo, snažím se cukráře pozvat i k nám do Křenovic, malé vesnice u Slavkova u Brna. Když se ohlédnu zpět za křenovskými setkáními: 2003 - Křenovice stolnětenisové 2004 - Křenovice hodové 2005 - Křenovice svatováclavské A budoucnost? 2006 - Křenovice napoleonské (i když původní nápad byl „mikulášské“). Rok 2005 byl pro naši oblast, pro Slavkovsko, rokem výročním. Oslavovali jsme 200. výročí bitvy u Slavkova. Pompézní oslavy, rekonstrukce bitvy,
- 11-
Novinky české cukroscény
Pokochejte se krásnými mašinkami Zdeňka Adámka, jejichž ukázku jsme vám slíbili v minulém čísle:
- 12 -
Nové osobní série
tisku sice místo objednané kafebraunzelené použilo černou barvu, ale ono to zas tak moc nevadí. Chystá se ještě dotisk na hnědém papíře a tam snad bude všechno v pořádku. Cukříky měly premiéru na plzeňské burze, jejíž účastníci je dostali jako dárek. A pokud by je chtěl někdo, kdo na burze nebyl, stačí prý zavolat na číslo 605 780 924, hrdá majitelka je ráda pošle. Ukázky jsou zmenšené na 80 % původní velikosti.
Přestavujeme vám sérii, kterou si nechala vyrobit naše členka Saša Vlachovská z Mirošovic. Když svůj návrh přinesla na říjnovou slezinu u Míly Žďárské, byli jsme všichni překvapeni neobvyklým námětem: na cukřících jsou zobrazeny miniaturní stromečky – bonsaje, které paní Saša s láskou pěstuje. Obrázky nakreslil její syn, elektronickou podobu jim dal P.T. a vlastní cukříky vyrobilo KAMO. Při
YYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYY
Tuhle krásnou čtyřkusovou sérii nechala vyrobit a na burze v Plzni představila naše nová členka Iva Nývltová. Ukázky jsme museli zmenšit, aby se nám sem vešly, čímž jsme bohužel znečitelnili
nápisy, které znějí: Nový Bor, brána do Lužických hor; 143. členka klubu sběratelů balených cukrů; Série cukříků pro mé příbuzné a přátele; Nejen sbíráním cukříků je člověk živ. Omlouváme se. - 13 -
Tlusťjochovy stránky
Putování za pytlem aneb Jak vznikla titulka abych vůbec ještě našel ono místo. Pytel tam ležel, jen ještě více zrousán a více listím zasypán. Ovšem, potvora, nebyl tam jen tak volně ložený, anóbrž byl ku kmínku vrby jakýmsi podivným, ve skautských příručkách se nevyskytujícím uzlem důkladně přivázán. Což o to, odpižlati by se to dalo, mám u sebe stále skalpílek na rozřezávání cukrů, leč po zevrubné prohlídce pytle ukázalo se, že jeho druhá strana je notně zpuchřelá a zaplísněná jak sám král sýrů Hermelín. To by mě milostivá hnala, kdybych to přitáhl domů! Takže, Zdeňku, bohužel - kochat se můžeš jenom titulní stránkou této Cukřenky. Kdybys však chtěl, přijeď do Prahy a vyrazíme znovu na výpravu za pytlem. Ovšem, možná to bude chtít brusle.
Tak modřanský cukrovar už má na kahánku. V kalných tůních Vltavy zrcadlí se už jenom jeho komín. Šel jsem tu na sklonku října fototoulkou, pofotit zádumčivě pošmournou podzimní scenérii jako ilustraci pro svoje pokleslé básně, a v trsech rákosin ve spleti mladých vrbiček objevil jsem firemní pytel na cukr zasypaný zažloutlým listím. V pokleku jsem jej zdigitalizoval a hnedle mi blesklo hlavou, že by se to skvěle mohlo hodit jako titulní stránka na nové číslo Cukřenky. Na počítači jsem vmontoval nadpis a obratem ruky (vlastně obratem <ENTRU>) jsem obrázek přeposlal mailem editorovi k posouzení. Líbilo se mu to, jen mne vyplísnil, že jsem pytel nesebral, že by měl Zdeněk Adámek radost, páč takové věci on že sbírá. I ob tři dny vyrazil jsem tedy zase k Vltavě a třásl se v obavách, aby tam ten obal ještě byl a
Tiramisu podle mé milostivé Po četných žádostech a urgencích mlsných dam, kterým zachutnal tento výtvor na burze v Olomouci, se mi konečně podařilo přesvědčit Margaretu, aby pro vás odhalila závoj tajemství jeho přípravy. Tady je: Potřeby: 3 pomazánková másla, 1 šlehačka, 1 zakysaná smetana, 1,5 dl amareta, piškoty, 2 dcl silné kávy, cukr, vanilkový cukr, kakao. Máslo, šlehačku a smetanu ušleháme do hladka. Přidáme asi 3 lžíce cukru, vanilkový cukr a amareto a zamícháme.
Do formy naklademe vrstvu piškotů, které namáčíme v silné kávě, rozetřeme na ni část ušlehané hmoty a stejným postupem vytvoříme ještě alespoň dvě vrstvy. Nakonec hustě posypeme kakaem a dáme do chladu vychladnout (nejlépe přes noc). Po vychladnutí krájíme čtverečky asi 2 x 2 cm. Můžeme je polít vaječným koňakem a ozdobit šlehačkou (tu u Tlusťochů nepoužíváme). Přeji dobrou chuť! - 14 -
Tlusťjochovy stránky
POZVÁNKA NA VEČEŘI . Při pražských cukrolovech doporučuje redakce P.T. slovutnému sběratelstvu neopomenouti navštíviti věhlasnou restauraci U KAŠPARA. Kromě perfektně graficky vyvedeného cukru můžete si pochutnat na spoustě místních specialit, které jsou nabízeny na originálním jídelním lístku formou bulvárního plátku. Jak se můžete dočíst, jsou prostě neodolatelné:
V šestém čísle jídelního lístku zaujal našeho redaktora tématicky laděný článek, který si osmělujeme přetisknouti:
Tak někdy na viděnou v restauraci „U KAŠPARA“. Třebas se dostanete na stránky jejich bulváru pod titulkem: „CHTIVÝ CUKRU ZKOLABOVAL PO POŽITÍ PŮLTUCTU KOFLÍKŮ NAŠÍ VYHLÁŠENÉ KÁVY HORKÉ JAKO PEKLO SAMO“. Jméno onoho plátku se dozvíte v tajence dnešní křížovky. - 15 -
Zahraniční cukrolovy - Rumunsko
Největší šikula je hrabě Dracula aneb Čím se sladí v Rumunsku Přiznáváme, že cíle naší letošní dovolené jsme volili tak, abychom navštívili země, v nichž jsme ještě nebyli a jejichž cukry jsou v naší sbírce zastoupeny jen sporadicky. Do Albánie jsme se neodvážili, ale když se v nabídce objevil poznávací zájezd do Rumunska, neodolali jsme. Někteří kamarádi nás od toho odrazovali, poukazujíce na vysokou zločinnost, špínu a vůbec zaostalost této země, jiní nás nadšeně povzbuzovali a předem si zamlouvali podíl na případné kořisti. Ukázalo se, že ti druzí měli pravdu. Rumunsko je sice země mnoha kontrastů, ale celkový dojem byl v podstatě kladný. Možná to bylo volbou navštívených míst, ale poměry byly velice slušné, ubytování na úrovni, strava vynikající a obyvatelstvo vcelku přívětivé. Neměli jsme v podstatě problémy s domluvou, protože mladí lidé většinou umějí docela slušně anglicky. Inu, i Rumunsko se hrne do Evropy… Je to vidět i na místních HB cukrech. K dostání byly skoro všude, ovšem s tím, že převažovaly cukry propagující rozličné značky kávy nebo na nich bylo prostě napsáno „Zahăr“, tedy cukr. Cukry takových zařízení jako restaurace a hotely se vyskytovaly velmi sporadicky. Nebyli jsme u moře, kde tomu mohlo být jinak, ale turistický ruch ve vnitrozemí je zjevně teprve v počátcích. Do Rumunska jsme cestovali autobusem přes Maďarsko. Po předchozích zkušenostech jsme se vybavili forinty a dobře jsme udělali – nejenže jsme si koupili kávu, k níž jsme dostali pěkné (a nové) tyčky Douwe Egberts, ale za jednu dvacetiforintovou minci jsme umožnili polovině výpravy návštěvu sociálního zařízení. Naší první zastávkou byl hotel Aurora v pohraničním městě Satu Mare, kam jsme přijeli v sobotu k večeru. Všechno bylo skvělé, ale neměli jsme ani leu (pro neznalé: leu je jednotné číslo, lei množné). Směnárny byly pochopitelně zavřené, ale pomocí příšerné směsice němčiny a angličtiny jsme ukecali recepční, aby nám vyměnila aspoň deset eur. V Rumunsku byla svého času veliká inflace a my jsme se těšili, že konečně budeme milionáři, byť jen rumunští. K našemu znechucení však rumunská centrální banka škrtla týden před naším příjezdem čtyři nuly a za jednou euro jsme dostali místo asi čtyřiceti tisíc jen čtyři nové lei. Naštěstí byly v oběhu staré bankovky. Když nám druhý den přišel jakýsi směnárník vyměnit peníze, přinesl si jich plnou igelitku. Přepaden cestou kupodivu nebyl. Naše první cesta vedla do hotelového baru. Dostali jsme sice kafe, ale bylo již oslazené a našim dotazům po HB cukru obsluha nerozuměla. Ale hned nedaleko bylo pěkné bistro, kde obsluha nejen že rozuměla, ale s radostí nám věnovala pěkné tyčky kávy Segafredo.
Druhý den jsme v rámci bufetové snídaně narazili na celý balík hotelových cukrů. Provedení nic moc, ale pobrali jsme jich asi dvacet. Měli jsme štěstí, že s námi cestoval rodilý Rumun, majitel cestovky. Na další štaci pro nás vyžebral pěkné tyčky, které známe i od nás, ze Slovenska a Maďarska pod názvem Korunní cukr; zde ovšem byly v rumunské verzi a podobně jako v Maďarsku v několika barvách. Inu, globalizace. Velice sympatické bylo, že HB cukry bylo možno koupit za levný peníz v obchodech. Využili jsme toho a patřičně jsme se zásobili tyčkami i sáčky. Též vanilkové cukry byly k mání, a to v několika provedeních, jedno balení bylo dokonce čtvrtkilové. Koupili jsme jich pár, i když je nesbíráme. Do rozpaků nás přivedl asi 10g sáček, obsahující cukr s příchutí rumu. Vypadal sice jako vanilkový, ale vzadu bylo napsáno, že se hodí i do kávy, tak jsme ho nakonec vzali a zařadili do své sbírky. Zaměřili jsme se samozřejmě také na podniky rychlého stravování. Jak McD, tak KFC měly vlastní cukříky, rumunsky popsané a v Rumunsku vyrobené. Zajímavé bylo, že cukry propagující kávu známých italských značek, pocházely také z místní produkce, i když jejich vzhled byl velmi podobný těm, které se balí v Itálii nebo jinde ve světě. Když se řekne Rumunsko, vybaví se ihned populární upír Drákula. Je pravda, že jeho příběh je v podstatě vymyšlený, ale jedna taková historická osoba skutečně existovala – jistý hrabě Vlad Tepes (rumunsky se čte „Cepeš“). Navštívili jsme jeho hrad Bran, ale po drákulích cukrech ani památky. Na ty jsme narazili až ve velice nóbl hotelu, postaveném na místě, kde Dracula v životě nebyl. Bukurešť nás dost zklamala. Navštívili jsme velice populární (a na rumunské poměry drahou) starobylou restauraci, ale po cukru ani památky. Zato v jiném, daleko skromnějším podniku, jsme získali pěkné cukříky, byť opět propagovaly jen kávu. Přímo bonanzou bylo město Sibiu, známé svým salámem podobným uheráku. Na pěší zóně byla jedna pouliční kavárna na druhé a v každé měli něco jiného. Dalo to práci, než jsme všechny oběhli. Podobně tomu bylo v Aradu, kde naše putování Rumunskem končilo. V místním hotelu Continental navíc měli vlastní cukry a nijak s nimi nešetřili. Bohužel až doma jsme zjistili, že zde bydlí i jedna rumunská sběratelka HB cukru. Návštěvu Rumunska (a nejen kvůli cukru) můžeme vřele doporučit. Jen tak nečiňte vlastním autem, protože místní silnice většinou nestojí za hovor. AJK - 16 -
Zahraniční cukrolovy - Rumunsko
Všechny ukázky jsou zmenšeny na 75 % původní velikosti. - 17 -
Pro dlouhé zimní večery
Vyrobte si své vlastní cukry! Určitě už jste se setkali s cukříkem, který nebyl tak úplně nebo vůbec vyroben v balírně. Např. ve 29. čísle Cukřenky se Tlusťjoch pochlubil ručně ilustrovanými cukry ze své sbírky, hezké vlastnoručně pomalované cukříky má i Bára Kuřavová a někteří sběratelé si vyrábějí obaly na počítačové tiskárně a balí do nich kostky. Zajímavým nápadem nás překvapila na jedné sešlosti paní Věra Hartmanová z Chomutova, která přinesla sáčky zdobené tzv. ubrouskovou technikou (dekupáž). Cukříky vypadaly pěkně a jejich zhotovení prý není příliš těžké. Pro ty, co tuto techniku neznají, jsme na internetu našli návod, který jsme jen mírně upravili pro naše potřeby.
na dekupáž KREATIV LACK, lak. Všechny potřeby s výjimkou cukru lze prý dnes zakoupit ve většině papírnictví.
Postup: 1) Vzor na ubrousku opatrně vystřihněte ostrými nůžkami. Ostrost nůžek je důležitá, aby okraje vzoru nebyly roztřepené nebo potrhané. 2) Potom opatrně odstraňte dvě spodní vrstvy ubrousku. Když se nebudou chtít oddělit, foukněte na okraje. Tip: Spodní vrstvy ubrousku hned nevyhazujte, můžou vám posloužit. Nakreslíte podle nich obrys na předmět, kam chcete nalepit ubrousek. Při nalepování tak budete přesně vědět, kam motiv umístit. 3) Oddělenou vrstvu s motivem přiložte na předmět, který chcete vyzdobit. Na něj potom opatrně štětcem nanášejte speciální lepidlo. Postupujte velmi opatrně, aby se ubrousek nepotrhal. Druhou možností je potřít lepidlem plochu, na kterou chcete motiv nalepit a obrázek potom pomocí štětce na lepidlo jemně přitlačit. 4) Lepidlo nechte dokonale zaschnout. Pro lesk a také větší odolnost můžete obrázek přelakovat, nejlépe lakem ve spreji. U cukrů to ale asi nebude nutné.
Při této technice se nejčastěji pracuje s ubrousky, ale není to vždy podmínka. Nalepovat motivy můžete z jakéhokoliv balicího papíru, z novin, časopisů a podobně. Ubrouskovou technikou se dá vyzdobit prakticky každá i ne zrovna dokonale hladká plocha, protože ubrousek dokonale přilne například i na vroubkovanou plochu košíku nebo lýkového prostírání.
Internetových návodů na tuto techniku je spousta a většinou opisují jeden od druhého. My jsme byli na http://www.clubzena.cz/index.html.
Pomůcky: Bílé sáčky HB cukru (seženou se občas v tzv. campingovém balení), jemné trojvrstvé ubrousky s dekorativním vzorem, štětec s jemnými štětinami, ostré malé nůžky, speciální lepidlo
Redakce - 18 -
Křížovky o ceny
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
A B C D E F G H I V tajence se skrývá název tiskoviny z restaurace U KAŠPARA. VODOROVNĚ: A. Žádný jedinec; mužské jméno; téměř. B. Výpravná báseň; paket; svazek roští; předložka. C. Poslední Rožmberk; výrobce fotoaparátů; místo (expr.); jméno planetky. D. Iniciály francouzského tenisty Noaha; velký ještěr; chobotnatec; šalba. E: TAJENKA. F. Vampír; ne mrtvá; šeptání; sportovní zkratka. G. Pokec na internetu;bulharské peníze; říčka; smyčky. H. I když; psací potřeby; honitba; část svíčky. I. Vydávat hlas jako hodiny; nenatahovat ústy; výrobce hudebních nástrojů z Kraslic. SVISLE: 1. Neodstranit vnitřnosti. 2. Bod v džudu; Indiáni. 3. Kulovitá bakterie; vpravit šitím; iniciály spisovatele Kohouta. 4. Iniciály brankáře Salfického; vánoční ryba; cizí ženské jméno. 5. Ohrazený les; šprým. 6. Radiolokátor; ruské mužské jméno. 7. Sarmatova; mariášnický výraz. 8. Poděkování; svoje; domácí hlídač. 9. Iniciály německého filosofa Kanta; vyrobená z plyše. 10. Pobřežní hráz; neseknout. 11. Plátěné přístřeší; pomoc. 12. Plk; slepičí citoslovce; zkratka kilometru. 13. Primát; součást portlandského cementu; osobní zájmeno. 14. Španělský rákos; Evropan. 15: Otvírati klíčem. NÁPOVĚDA : ALIT; ATE; IPON; ROTAN.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
A B C D E F G H I Prožijte rok 2006 … (dokončení v tajence) VODOROVNĚ: A. Středověký nájezdník; italské mužské jméno; kolem. B. Patřící Otovi; mužské jméno; říčka. C. Škůdce šatů; spodek nádoby; druh čepice; pojem duše starých Egypťanů. D. Římskými číslicemi 99; pražský stavební podnik; sloní zub; popravčí. E. TAJENKA. F. Souhlas; název písmene; svoje; Rolandovy iniciály. G. Zápor; starořecká pohřební oběť; slovenské přirovnání; ženský zpěvní hlas. H. Strach; ruské mužské jméno; velká nádoba. I. Plťař; takoví (bás.); ženské jméno. SVISLE: 1. Domácky Tomáš; italský přístav. 2. A sice; spojka. 3. Pouze; setina hektaru. 4. Vivaldiho iniciály; zájmeno tázací; pramáti. 5. Pokolení; výrobce vín. 6. Nula. 7. Zůstat. 8. Evropan; sportovní zkratka; druh pepře. 9. Štorchův hrdina; iniciály skladatele Roberta Schumanna; sportovní zkratka. 10. Obhlížení. 11. Levoruký člověk. 12. Opojené; smyčky. 13. Objevitel bacilu tuberkulózy; citoslovce vrčení; iniciály režiséra Lipského. 14. Zkratka oděvní tvorby; japonská sebeobrana. 15. Hltavě pít; textilní surovina. 16. Nápadně; prkenné stropy (nář.). NÁPOVĚDA: AVA; ENATA; KA; NIK.
- 19 -
Kalendárium akcí 2006 Trávení cukrů ve vlastním těle
leden únor
26.2. 8.00-12.00 9. - 12. 3.
březen
18. - 19. 3. 18. 3.
duben
29. 4.
květen
25. - 28. 5.
červen červenec
15. 7.
srpen
5. 8.
září říjen
1. - 31. 10.
listopad
11.11.
prosinec
2.12.
Setkání sbětarelů papírových předmětů For Model (Výstaviště Flora Olomouc) The Biggest World Meeting … (Cento - Itálie) Exchange Meeting (Westhampnett - Anglie) 7. Internationale DZDF - Tauschbörse (Mainz - Německo) EGZ Tauschtag mit Jahresversammlung (Riesa, Sachsen - Německo) Příprava na letní cukrové výlety Výstava VŠCHT Praha 9. mezinárodní výměnný den KSBC Olomouc (ČR) prázdninové setkání Nová Ves u Plzně Mezinárodní veletrh Sběratel - Praha 30 dnů pro neziskový sektor (výstava - Přerov) výroční členská schůze + burza Čelákovice (ČR) Napoleonské setkání v Křenovicích
Menza UK - Opletalova ulice, Praha za KSBC Zdeněk Adámek info:
[email protected] nebo stránky KSBC info:
[email protected] info: bude na našich stránkách začátkem prosince Axel Weiss, Mahlower Str.46a, 12557 Berlin
[email protected] info: Zdeněk Bubník Zdeněk Adámek, Přerov, Budovatelů 2; mob:607 106 401 Tel: 00420 581 205 532; mail:
[email protected] Info: Láďa Moulis Info: Redakce část o KSBC organizuje Zdeněk Adámek KSBC - J. Šaníková (info bude v Cukřence) Schovancová J.,
[email protected], 602/763683
Pokud budete nějakou akci organizovat, kontaktujte Pavla Tlustého /zveřejní v Cukřence/ nebo Zdeňka Adámka /umístí na www.ksbc.cz/
Celoročně:
brněnské čtvrtky občasná ostravská posezení
info: Draha Sukupová info: Romana Sládečková
Míla Žďárská zve všechny na pravidelné sleziny v Krhanické 30, Praha 4 každou 1. sobotu po 18. v měsíci!
