CUKŘENKA
CUKŘENKA – časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele. Vydává Klub sběratelů baleného cukru, občanské sdružení. Elektronická verze http://www.ksbc.cz/ Redakční rada: Pavel Tlustý & Jaroslav Kolín. E-mail:
[email protected] Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, 142 00 Praha 4, tel. 602 239 858 Toto číslo vyšlo v říjnu 2008 v nákladu 120 kusů. NEPRODEJNÉ!!! Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí J
Redakční a klubové zprávy
Určitým problémem redakce je, jak načasovat vydání jednotlivých čísel Cukřenky. Zjistili jsme totiž, že je třeba vyjít tak, aby se v čísle objevila pozvánka a přihláška na výměnný den resp. na výroční schůzi. Tím, že se termíny výměnných dnů posunuly na červen a výroční schůze bude v listopadu, nestihneme vymyslet, vyrobit a na ni přivézt ještě jedno číslo.
Milí čtenáři, tak jsme tu s tím slíbeným 40. číslem Cukřenky. Asi bychom měli nechat troubit slavnostní fanfáry, ale nechceme se blamovat, protože pamětníci a śťourové vědí, že tohle číslo vlastně čtyřicáté není. Kdysi v klubovém dávnověku prostě jaksi jedno číslo nevyšlo. Tedy tiskovina vyšla, ale číslo neměla. Nevadí, hlavně že jsme tady a teď.
Takže toto číslo bude vlastně letos poslední, ale nezoufejte. To další vyjde hned v únoru 2009 a následující přivezeme na červnovou burzu. Jak to bude dál, to se ještě uvidí.
Tohle číslo vznikalo za letních veder v srpnu a začátkem září tohoto roku. Jako obvykle jsme se napřed báli, že nebude o čem psát, ale pak se nám sešlo námětů a příspěvků tolik, že jsme se zase dostali přes dvacet stránek. Nezbývá nám, než doufat, že to vydrží i do budoucna, ale na druhé straně si na takový rozsah moc nezvykejte, může být hůř.
Těšíme se na setkání s vámi na naší výroční schůzi (výbor slibuje, že nebude dlouhá) a přejeme hojnou kořist na podzimní burze. Redakce
Je jasné, že největší pozornost jsme tentokrát věnovali jednomu z každoročních vrcholů klubové činnosti, XI. Mezinárodnímu výměnnému dni v Horní Čermné. Ti, kdo tam byli, si určitě rádi zavzpomínají, a ti, kdo tentokrát chyběli, mohou jen litovat. Mají však možnost si to aspoň částečně vynahradit, protože se kvapem blíží druhý vrchol – naše výroční členská schůze spojená s podzimní burzou.
Napřesrok bude burza v Praze! Výbor KSBC oznamuje všem členům klubu a ostatním zájemcům, že XII. Mezinárodní výměnný den KSBC se bude konat v sobotu 6. června 2009 v Praze. Pozvánku s bližšími informacemi a přihlášku dostanete v příštím čísle Cukřenky.
---
Ta se bude tentokrát konat v sobotu 22. listopadu 2008 ve Stříbře, starobylém to městě, o němž první zmínka pochází z roku 1183 a je tedy už 825 let stará. Ti, kteří dostávají Cukřenku poštou, naleznou v zásilce pozvánku a pokud se nepřihlásí z našich webových stránek elektronicky, mohou tak učinit pomocí přiložené přihlášky.
Nemůžete přijet? Omluvte se! Už několikrát se stalo, že se někdo přihlásil na burzu a nepřijel. Výbor chápe, že se může stát cokoliv, snažně však prosí, aby se přihlášení a nakonec nepřijedší účastníci omluvili předem.
Jako obvykle přinášíme zprávy z našich dalších podniků a setkání. Situace je však bohužel taková, že co si zpravodajsky nepokryjeme sami, zůstane nepokryto. A přitom víme, že i tam, kde nejsme, se něco děje a že je to zajímavé. Jen kdyby nám o tom někdo napsal! Zdeněk Bubník je v tomto směru vzácnou a o to víc ceněnou výjimkou.
Jde o to, že pro ně pořadatelé připraví na jim rezervovaný stůl balíčky s klubovými cukry a k těmto balíčkům přidávají další účastníci své dárky. A tato nadílka leží na stole a čeká na svého majitele, který nejde a nejde. Jak dlouho tam asi může vydržet v tom mumraji, který při výměně panuje? A kdo ji má hlídat před různými nenechavci? V Horní Čermné jsme museli takové cukříky zachraňovat na poslední chvíli.
Toto číslo se přímo hemží obrázky a ukázkami nových cukříků. Jsme rádi, že se v jejich vydávání neangažuje jen klub, ale že můžeme ukázat i tvorbu „soukromých vydavatelů“ - našich členů. Ukázek je tentokrát tolik, že jsme naši akci „Pochlub se svým zvířetem“, kterou jsme vyhlásili v minulém čísle, strčili do redakčního šuplíku a objeví se až v některém z příštích čísel.
Budiž, pokud by se jednalo o klubové cukry, které jsou určeny pro všechny členy, u těch je vždycky vytvořena nějaká ta rezerva a je možno je dodat později. Některé cukříky jsou však vydány v omezeném počtu, jsou určeny jen pro účastníky burzy a náklady na ně jsou zahrnuty do účastnického poplatku. Pokud se někdo přihlásí a nepřijede (a tím pádem ani nezaplatí), nemůže čekat, že takové cukříky dostane následně poštou a ještě k tomu zadarmo. Jsme totiž nuceni je hned na burze rozprodat mezi její účastníky, aby se výpadek v příjmech aspoň trochu nahradil.
Při té příležitosti bychom rádi zdůraznili, že redakce má dost starostí s vydáváním a distribucí Cukřenky a nemůže vám zasílat ani klubové novinky, které jste si nevyzvedli na výměnném dni nebo na výroční schůzi. Ostatně bychom pro ně v našich domácnostech tolik místa ani nenašli.
Nemůžete-li tedy, ač přihlášeni, přijet, omluvte se předem a s pořadateli si domluvte, jak mají s vaším „přídělem“ naložit. Uberete jim starosti a nějaké přijatelné řešení se vždycky najde.
O členské cukříky si však můžete napsat Jitce Schovancové a nějak se s ní domluvit na doručení. „Soukromé“ cukříky vám samozřejmě nikdo kromě jejich vydavatelů slíbit a dodat nemůže, tím méně redakce.
Výbor KSBC -2-
XI. Mezinárodní výměnný den KSBC
Jaké to bylo v Horní Čermné?
třiceti členům, byla zaslána v obálce poštou. Ukázalo se však, že ne všechny e-mailové adresy byly funkční, takže některé zprávy se vracely jako nedoručitelné. Nakonec však byli až na některé výjimky pozváni všichni členové, a to i zahraniční. Popisovat průběh vlastního výměnného dne nebudu, od těch předchozích se příliš nelišil. Podle objednávek stolů se ho zúčastnilo šedesát sběratelů a více než třicet členů jejich doprovodu. Místa bylo dost pro všechny a výměnného materiálu také. Sběratelé jako obvykle našli na svých stolech rozličné dárky. Klub vydal k této příležitosti pěknou osmikusovou sérii na bílém a hnědém papíře s motivy z Horní Čermné (píšeme o ní na jiném místě), limitovanou sérii s fotografiemi hub a dotisk série Rostliny z výroční schůze, tentokrát v barvě zelené. Nelze, než poděkovat některým sběratelům za jejich pěkné osobní série, které jsme také získali a jejichž ukázky najdete na dalších stránkách Cukřenky. Například Ostraváci zopakovali svou prodejní akci z výroční schůze (výtěžek půjde opět na charitu), pan Kittner se pochlubil sérií ke svým šedesátinám, Tlusťoch a Danuška Měsíčková přinesli své poslední novinky. Jitka Schovancová radikálně vyřešila zvyšující se zásoby nerozebraných starších klubových sérií, které skladuje u sebe doma. Nadělala z nich balíčky a každý účastník – člen klubu – jeden dostal. Dobrý nápad! I obecní úřad se vytáhl a přispěl ze svých zásob propagačních předmětů, a tak jsme si odnášeli mimo jiné i pěkné pohlednice a zajímavou publikaci o Horní Čermné.
Ještě v průběhu loňské výroční schůze jsme nevěděli, kde se bude konat náš letošní výměnný den a vyzvali jsme naše členy, mající zájem o jeho uspořádání, aby se přihlásili co nejdřív. Přihlásil se jediný – pan Josef Kittner z Horní Čermné. Jak je vidět z obrázku, nepatří Horní Čermná mezi veliké a světově známé obce, takže někteří možná měli obavy, jak se tam dostaneme, kam se tam se svými cukříky vejdeme, kde se najíme a kde složíme hlavu po náročném dni. To by ovšem pan Kittner nesměl být ostříleným starostou, organizátorem a nadšeným propagátorem své obce. Sál včetně potřebného gastronomického zázemí poskytla místní sokolovna, povečeřeli jsme v nedalekém Lanškrouně, jehož internát nám poskytl přístřeší za velice lidovou cenu 120 Kč za noc, přičemž náročnější účastníci našli možnost ubytování v místním motorestu. Ukázalo se, že ani to dopravní spojení nebylo nejhorší, i když (a to, prosím, podle jízdního řádu!) ujel autobus z Letohradu rychlíku od Prahy asi o deset minut. Pořadatelé však zajistili za mírný poplatek odvoz osobními auty. Starosti nám dělalo pozvání účastníků. Vyvěsit pozvánku a přihlášku na našich internetových stránkách nebyl problém, ale jak pozvat ty, kdo na ně nechodí? Písemné pozvánky a přihlášky jsme dosud vždy zasílali v zásilce s Cukřenkou, to však tentokrát nepřipadalo v úvahu, protože Cukřenka č. 38 už byla dávno rozeslána a další číslo jsme připravovali tak, abychom je mohli rozdávat až na burze. Nakonec jsme to vyřešili tak, že všem členům, kteří mají v seznamu členů svou e-mailovou adresu, na ni poslala pozvánky Jitka a zbytku, asi -3-
XI. Mezinárodní výměnný den KSBC
než hodinu, takže do restaurace jsme se museli brodit potoky vody a přišli jsme pozdě, protože jsme čekali, až přestane pršet. My umírnění jsme pojedli, popili a šli bydlet, zdravé jádro však (podle sdělení některých účastníků) vydrželo jásat až do pozdních nočních hodin. Druhý den se konal výlet do kláštera v Hedeči. Počasí tentokrát přálo a výlet se vydařil. A tím skončil jeden z vrcholů naší činnosti v roce 2008. Za všechny účastníky ještě jednou děkujeme organizátorům za pěkné zážitky a těšíme se na ten dvanáctý výměnný den, který by se měl konat příští rok v Praze. Na závěr si prohlédněte několik fotografií. Autory neuvádím, protože kromě těch, které pořídila naše redakce, nebo které nám zaslala přímo paní Hana Květová, je neznáme. Na internetu, odkud jsme obrázky stáhli, bohužel uvedeni nejsou. JK
Občerstvení účastníků také nemělo chybu. Bylo hojné a na své si přišli i ti, co nesmějí jíst sladké, jako třeba já. Zahraničních účastníků moc nepřijelo, ale naši stálí příznivci jako Jan Spil z Holandska, Vibeke Hvitved z Dánska a Ornella Bergonzi z Itálie se dostavili i tentokrát. Potěšilo nás, že přijela i Olga Baljugina z litevského Vilniusu, jejíž nabídka zvláště cukrů z Pobaltí a zemí bývalého SSSR byla velice rychle rozebrána. Vlastní výměna začala poněkud živelně už kolem jedenácté, ale i na později přijedší účastníky se dostalo. Kolem třetí hodiny už byli všichni správně uondaní, pan starosta ohlásil konec a zájemci se odebrali do blízkého Lanškrouna na ubytování a společnou večeři. Ta začínala v šest, a tak jsme si mysleli, že před ní si ještě prohlédneme toto úhledné město. Ale svatý Petr byl jiného názoru – seslal na nás parádní bouřku s průtrží mračen, která trvala více
Tak tady se to všechno konalo…
… a začalo to jako vždy sdruženým inkasem.
Místa bylo dost
Starosta je od „starat se“
-4-
XI. Mezinárodní výměnný den KSBC
Moravská růže mezi slovenským trním – Jaro, Jitka a Jura
Olga Baljugina studuje naši kroniku…
… a předává sladký pozdrav z Vilniusu
Tak takhle vypadá ta moje série
Hrdá kronikářka Katka se svým dílem
-5-
XI. Mezinárodní výměnný den KSBC
To se ti to Zdeňku, směje, když už se nemusíš o nic starat
Koukej ten cukr pustit, já ho viděla dřív!
Tady se tváříme vzorně, ale počkejte večer!
Tady to vlevo, to není mušinec, ale drobná odchylka
Po tomhle moku, Mílo, by i ty moje bonsaje vyrostly!
Ukázka z osobní (výroční) série Josefa Kittnera. Je jen jedna, protože rastrované fotografie se nám bohužel špatně scanují a i na téhle se náš fotosoftware málem zavařil.
-6-
Tati, a tenhle cukr máš?
XI. Mezinárodní výměnný den KSBC
Takový pěkný dort je snad škoda rozkrájet
Já také nesladím!
Hele, ten Pavel už si bere třetí kafe!
Nepůjdeme domů, až ráno…
Paní Vibeke a její narozeninový medovník
-7-
XI. Mezinárodní výměnný den KSBC
Co je hezčí – Renata, nebo Pavlova kravata?
Odpočívající kocůr…
A víte, že ani v té přírodě to není špatné? Tak zas někdy příště…
-8-
Nové série
O Horní Čermné nejen na klubových cukrech Přiznejme si, že dokud nebylo rozhodnuto, že náš letošní výměnný den se bude konat v Horní Čermné, mnohý z nás neměl o existenci této malebné obce snad ani tušení. Využíváme proto toho, že náš klub vydal k této příležitosti pěknou osmikusovou sérii s tamními pamětihodnostmi (kterou samozřejmě nemůžeme v Cukřence pominout), a popis příslušných cukříků doplníme o různé zajímavosti z Horní Čermné a okolí, které jsme nasosali z internetu a z knih Drobné sakrální stavby v Dolní a Horní Čermné a Čermná v proměnách staletí, vydaných obecním úřadem. Příslušné heslo v internetové Wikipedii je poměrně strohé: „Horní Čermná je obec v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Tato obec s 1 047 obyvateli a rozlohou 1 767 ha leží na východě okresu Ústí nad Orlicí nedaleko hranice s okresem Šumperk v Olomouckém kraji. Táhne se podél silnic druhé třídy. Leží asi 8 km od Lanškrouna a 19 km od okresního města Ústí Nad Orlicí. K obci připadá šest okolních obcí a osad. V minulosti byla součástí městyse Čermná. Starostou je Josef Kittner.“ Proč Čermná? Obecní webové stránky to vysvětlují takto: „Slovo "čermný" (původně "črmný") je téhož kmene jako slovo "čermák" a znamená totéž, co červený. Je odvozeno od podstatného jména v češtině nezachovaného "črm", značícího červa vůbec, v užším smyslu tak zvaného červce nachového, z něhož se dobývala červená nachová barva. Čermná byl název potoků a řek, patrně podle jejich červené vody od onoho červa, tehdy zde snad hojně se vyskytujícího, a název ten se přenášel z potoků na osady, ležící při nich.“ Červec jako původce názvu je sice zajímavý, ale červenou barvu potoka spíš zavinil zvýšený obsah železa, které se zde vyskytuje. Obec Čermná byla založena při potoce Čermenka za krále Přemysla Otakara II. (1253 - 1278) při kolonizování pohraničních hvozdů. První písemná zmínka o Černé pochází z 21. května 1304 a nachází se v nadační listině, kterou král Václav II. předává lanškrounské zboží nově založenému klášteru ve Zbraslavi; je zde zvána Rottenwasser tj. Červená voda. V té době zde již stál dřevěný kostel. Panství změnilo v průběhu století mnohokrát majitele, posledními držiteli (do roku 1848) byli Lichtenštejnové. V roce 1873 byla Čermná povýšena na městys. V té době měla kolem 3 100 obyvatel. Do roku 1922 se úředně nazývala Čermná v Čechách, od roku 1926 Čermná u Kyšperka (nyní Letohradu). V roce 1936 pro jistá nedorozumění, pramenící z rozdílného vyznání a údajného opomíjení rozvoje horního konce, byla Čermná rozdělena na obec Horní Čermnou s převážně evangelickým vyznáním, kostelem a farou a obec Dolní Čermnou s převážně katolickým vyznáním, kostelem sv. Jiří a farou.
Přes Čermnou vede starobylá a strategicky důležitá cesta od Baltu až k Terstu, napříč Evropou. V Čechách vede z Náchoda přes Žamberk, Letohrad, Hůru, Čermnou k Červenému vrchu, dále přes Jakubovice směrem na Lanškroun, Svitavy, atd. Čermensko má spoustu památek. Nejsou sice zařazeny na listinu UNESCO, ale to neznamená, že nejsou zajímavé a po právu se objevily i na našich cukrech. Popišme si je blíže.
Kostel České církve evangelické:
Do roku 1788 na tom místě stávala skrovná budova, kterou církev roku 1788 adaptovala na malý dřevěný kostel. Dne 18. července 1836 byl položen základní kámen ke zděnému kostelu, ovšem ještě bez věže a bez východu k cestě. Byl dostavěn až roku 1839. Teprve v lednu 1884 církev žádala obec o povolení věže (evangelíci to neměli v habsburské monarchii lehké), která byla postavena nákladem 5. 400 zlatých v letech 1884/85. Později byly pořízeny zvony. Od roku 1915 jsou v kostele varhany (již třetí v pořadí), které byly původně vyrobeny pro ruského cara. Tento nástroj mu nemohl být dodán (vypukla I. světová válka), a tak výrobce našel nové uplatnění v evangelickém kostele. Kostel Mariánská hora
-9-
Nové série
v dalších letech přikoupeny další pozemky. Roku 1875 byla kaple rozšířena o celou polovinu na způsob Mariazellského poutního kostela a byl sem přenesen obraz o Keprtově zachránění. Hlavní pouť se koná 8.září. Křížová cesta
Roku 1814 jel Antonín Keprta z Kunvaldu. Vezl z Pruska mlýnské kameny na Moravu a chtěl ještě ten den dojet do Třešňovce a v hospodě "U Bílého koníčka" přenocovat. Byla již hodně tma, když jel cestou přes Mariánskou horu, kde byla cesta hodně rozbitá, vůz se klonil hned na tu, hned na onu stranu a forman Keprta jej zadržoval, aby se nepřevrátil. Když přijel na místo, kde stojí dnes kaple, vůz se na něho převrátil a on, nemoha se vyprostit, ležel pod vozem pod nákladem kamenů. Vzdálen od vesnice, nemohl se na lidskou pomoc spolehnout, i vzýval Pannu Marii Mariazellskou, ke které on sám několikrát putoval, aby ho vysvobodila z této těžké situace a život jeho zachránila, nebo mu aspoň šťastnou hodinku smrti vyprosila. Tu najednou stála před ním bílá ženská postava s lucernou v ruce, ani slovo nepromluvila, zdvihla vůz a on bez úrazu vstal a jel dál a to světlo viděl tak dlouho, až přijel na lepší cestu, po které se jede do Třešňovce. Pak ta žena se světlem zmizela. Na památku svého zachránění nechal na tomto místě postavit sloupek s obrázkem, znázorňující tuto příhodu. Později pak vůdce poutníků na tomto místě postavil dodnes stojící kostel podle vzoru kostela Panny Marie v rakouském Mariazellu. Zdejší kostel je bezslohovou stavbou z roku 1875, jednolodní s apsidou a s o něco starší loretánskou kaplí z roku 1864 (s obrazem Panny Marie Mariazellské), vestavěnou dovnitř lodi. Byl postaven z lidových sbírek. Zde se také scházeli poutníci z širokého okolí a vydávali se odtud na dalekou cestu do štýrského Mariazellu Zellenská kaple na Mariánské hoře
Hodnotná je i nedávno opravená křížová cesta na Mariánské hoře z roku 1886, vroubená starými lipami. Zeměpisnou zajímavostí je, že přes návrší s křížovou cestou přechází hlavní evropské rozvodí. Vystupuje totiž na rozmezí "moří severních a jižních". První kaplička u kostela je na temeni skloněném do povodí Orlice, tedy v úmoří Severního moře, další čtyři kapličky stojí přímo na rozvodním hřbítku a zbývajících devět už sestupuje svahem skloněným do povodí Moravy v úmoří Černého moře. Čípův kříž
Pod Klekarovou horou postavil v roce 1813 (jiný pramen uvádí rok 1815) sedlák a majitel velké hospody František Tschepen řečený Čípa či Čépa na svém pozemku kamenný kříž, na jehož udržování složil fundaci 30 zlatých vídeňské měny. Čípa byl sice zbožny a podnikavý, ale nesvědomitý člověk, výborný obchodník a zároveň podloudník ve velkém. Dlouho nebyl stíhán, protože jako Němec měl velmi přátelské vztahy s lanškrounským úřednictvem. Nejednou je hojně počastoval a dary posílal, aby přimhouřili oči. V krátké době nabyl velkého bohatství. Patřilo mu celé okolí školy a pozemky, lesy až k Mariánské hoře i lesy na tomto vrchu. Pro svolávání svých dělníků měl dokonce zvonici. Když se v Lanškrouně vystřídali úředníci, bylo zle. Už Čípu v neřestech nepodporovali a ještě byl
Horlivý poutník Leopold Fiala vodíval od roku 1846 až dvě stě poutníků do Mariazell. V roce 1857 na Vrších zřídil kamenný památník, který později nahradil kaplí. Fiala roku 1869 vystavěl tu skrovnou kapli Panny Marie zevnitř cele z tesaného kamene, a to pomocí dobrodinců. V obecních účtech roku 1869 je uvedena položka 20 krejcarů za nesení bubnu při svěcení kaple dne 8.září 1869. Kaple je na rozcestí pěti cest. Brzo ukázala se malou, mnoho lidí ještě stávalo venku. Proto byly - 10 -
Nové série
Škola
pro své skutky pronásledován. Všechno mu zabrali a musel zaplatit i nemalou pokutu. Co zbylo, rozdělil dvěma synům. Ke všemu se dal na hazard (lotynku) a upadal níž a níž. Dům vedl s přepychem. I v pozdějších letech, kdy už neměli k jídlu nic jiného než brambory, jedli je stříbrnými příbory. Kříž na Bídě
O historii čermenské (původně evangelické) školy, jejíž podoba na obrázku je ze 70. let 20. století, by se dala napsat kniha. Stojí na místě statku místního magnáta Čípy, který byl jeho syn nucen v roce 1861 pro dluhy prodat. Tolik k čermenským pamětihodnostem na naší klubové sérii. Autorem obrázků je Vlastimil Novák a pocházejí převážně z jeho knihy Drobné sakrální stavby v Dolní a Horní Čermné, kterou vydala obec Horní Čermná v roce 2004. Cukry vyrobilo KAMO, tisk je černý na bílém/hnědém podkladě. Na internetu jsem našel hodně příhod z tohoto regionu a nedalo mi to, abych se s vámi nepodělil alespoň o tyhle dvě čarodějnické historky: Faltejsková ze Smrčiny chodívala po Betlachových lukách a tahala za sebou trávnici. Pak nemohli u Betlachů nic nadojit. Když přišla domů, tahala cípy trávnice a z nich teklo Betlachovo mléko. Stejně prý čarovala i Čadová, která začarovala krávy Vackům v Čermné 23. Hospodář si ale věděl rady: Šel ke svému bratru, faráři ve Výprachticích, aby u nich vysvětil a Čadové střelil do máselnice. Tak prostřelil Čadově krávě vemeno. Farář všechno udělal, u Vacků pak měli z krav všechen užitek a čarování Čadové přestalo. Doubrava pěstoval na kusu pole na Kobylici zelí. Těšil se, že bude moci hodně naložit na zimu, ale na podzim se mu začaly ty největší hlávky ztrácet. Když se setmělo, třikrát pole obešel a přitom četl z čarodějné knížky. Kdo by v noci chtěl zelí ukrást, byl by se přimrazil a nemohl by se z místa ani hnout. Musel by čekat, až chalupník před východem slunce přijde obcházet pole. Kdyby se opozdil a slunce vyšlo, zloděj by pod jeho paprsky zčernal. Ráno se Doubrava probudil a viděl, že skoro zaspal. Honem se oblékl a spěchal na pole. Když přiběhl na Kobylici, viděl, že v zelí stojí člověk s pytlem na rameně a nemůže z místa. Doubrava honem přiskočil, vyťal mu na každou tvář pořádnou facku a kopl ho pod kolena. Chlap zahodil pytel, zařval a utíkal, jak jen mohl. Byl to té doby známý zloděj z Horní Dobrouče, zvaný Černý Honza. (Jan Šilar, Čermenské obrázky, 1995) JK P.S. Omlouvám se, že neuvádím využité internetové stránky. Pokud by se jejich autorům zdál tento text povědomý, nechť se nezlobí - nepsal jsem ho ani pro zisk, ani pro slávu.
Ze Špice, nejjižnějšího cípu Smrčiny, stoupá cesta prudce vzhůru ke kótě 449 m n. m. V roce 1876, kdy lidnatost v Čermné byla největší, postavili zde manželé Jan a Rozálie Andrlovi chalupu z vepřovic (nevypálené cihly) a dřevěných špalíků - z bídy. Začalo se tu říkat "Na bídě" a udrželo se to dodnes, i když chalupa byla v roce 1929 zbořena. Kamenný kříž postavil Karel Novotný na přání své zesnulé tchýně a na jeho vydržování odevzdal záloženskou knížku s částkou 24 korun. Kříž byl slavnostně vysvěcen 23. října 1904. Socha Panny Marie Neposkvrněné
Jdeme-li přes Bídu z Mariánské hory do Dolní Černé, uvidíme mezi dvěma věkovitými lípami litinovou sochu Panny Marie, kterou nechal vztyčit snad v roce 1886 Karel Marek. Opravena byla v roce 1926 manželi Betlachovými. Když se konaly veliké poutě s procesím na Mariánskou horu, byla tato socha spolu s křížem Na bídě jednou ze zastávek přicházejících poutníků.
- 11 -
Letní cukrování
Na kurtech v Nové Vsi dotisky populární série památek Hellma, dokonce ve třech barvách – červené, modré a zelené. Lze očekávat, že se s nimi pochlubí i na našich dalších setkáních. Milena Hlinková potěšila každého účastníka miniaturní homolkou s iniciálou jeho křestního jména a Danuška Měsíčková nás obdarovala moc pěknými odrátkovanými kostičkami, které prý se mají zavěsit na vánoční stromeček. Komentovat Láďovy kulinární speciality, ať už to byly bramboráky zvané zde „vošouchy“ s domácím kyselým zelím, nebo na kameni grilovaná krkovička, už snad ani není třeba. Byly prostě skvělé! To dokládají i fotky pořízené naší redakcí. Byl to prostě jeden pěkný sběratelský den. Snad jen nadšenci, kteří vyrazili s košíky na houby do blízkého lesa, byli svou hubenou kořistí zklamáni. Ale třeba příště porostou… JK
Setkání na tenisových kurtech u Ládi Moulise v Nové Vsi u Plzně patří již k tradičním letním podnikům. Letos se konalo až 6. září, ale počasí bylo skvělé (údajně padl letošní teplotní rekord pro tento den), Láďovy pochoutky rovněž a měnit bylo také co.
Láďa nechal extra pro tuto příležitost vyrobit cukry v šesti barvách, kterými potěšil oko i sbírky účastníků. Dostali jsme od něj i další pěkné cukříky, ale ty vám předvedeme až v příštím čísle, kde na ně bude víc místa. Byli jsme také svědky premiéry několika novinek. Pavel Tlustý přivezl své Kocůry na hnědém papíře a Danuška Měsíčková s Mílou Žďárskou
Milenko, prosila bych homolku s „D“
Sladké vánoční ozdoby
Vošouchy od Moulisů doporučuje 101 ze 100 sběratelů!
- 12 -
Letní cukrování
I tady se hraboší…
Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí!
Není malých sběratelek
… a klábosí
Neboj, Vendulo, za takovouhle pozornost se ještě něco najde.
Já bych si dala, s dovolením, rauchpauzu. - 13 -
Naši v zahraničí
Burza ve Ferraře Termín: 15.-16.březen 2008 převzalo akci jako turisticko-propagační a tyto prostory poskytlo bezplatně. Podle údajů organizátorů bylo přítomno 101 sběratelů a dále akce přilákala desítky návštěvníků. Natáčely ji dokonce dva televizní štáby, z nichž záznam byl na italském kanále TG3. Ale nemáme co závidět, naše akce jsou zase trochu jiné, takové rodinnější, přátelštější, méně oficiální. A občerstvení na našich burzách je zatím nesrovnatelně nejlepší ze všech akcí, co znám. Oficiálním šéfem akce byl jako už v minulých ročnících Paolo Atti, výkonným mravenečkem Sára Tagliavini (na obrázku s K76). Akce byla opět doplněna zábavnějšími vložkami - opět se střílelo a nás pršely prázdné pytlíčky (viz obrázky) a také určitý čas byla burza otevřena tzv. „okukujícím příchozím“, tj. nesběratelům. Na stolech jsme našli pár nových sérií a pak už to vypuklo. Výměny, návštěvy známých sběratelů, prohlížení vystavených exponátů a vůbec takové to standardní sběratelské hemžení. Jak už jsem několikrát psal v předchozích článcích, pro pokročilejšího sběratele je možnost získat nějaký cenný materiál nebo série volně na stolech velmi omezená. Cukerné burzy se tak začínají blížit jiným sběratelským komoditám, kde se zkrátka mění „něco za něco“. A do budoucna nemůžeme očekávat v tomto vývoji nějaké změny. Stoupající množství sběratelského materiálu začíná vést řadu našich zahraničních kolegů ke specializaci. Když jsem se snažil zjistit, proč někteří zahraniční kolegové s námi mění cukry a série, které již mají nebo nepatří k jejich zájmové oblasti, bylo mi vysvětleno, že je to pro jejich sběratelské kamarády. A to je vlastně typické i pro nás - já např. přijmu ve výměně i několikrát stejnou sérii od různých sběratelů, protože jen tak mohu něco zajímavého přivézt pro známé domů a získat zase cukry na další výjezdy. Protože píši tento článek se zpožděním, za které se omlouvám (asi už to v mém případě lepší nebude), budou mnozí z vás už asi znát řadu nových cukrů, které jsme z této akce přivezli a s vámi v Čermné vyměnili. Kdo jste do tohoto krásného koutu pod Orlickými horami nepřijeli, nebojte se, zbylé cukry přivezeme ještě na podzimní burzu a rádi je s vámi vyměníme (pozn. pro „anonyma“: v případě K76 „prokupčíme“). V sobotu večer jsme se ještě zúčastnili společné večeře, probrali dojmy, pak dobře zabalili a v neděli večer už jsme se mohli pohrabávat v úlovcích v bezpečí domova. Burza je sice dvoudenní, ale asi bychom už v neděli neměli co měnit. Zůstávají hlavně domácí a „fajnšmekři“, kteří podle katalogů dohledávají speciální kousky pro své sbírky. Poznámka na závěr: Burza není jen výměnná záležitost, ale i nádherná sladká výstava plná cukerné inspirace. Řada sběratelů vystaví i své spe-
Sotva se začne ozývat z jihu jaro, cukerní sběratelé se začínají ohlížet, kam že by to mohli vyrazit za svými sladkými miláčky, a hledají ten správný typ k výjezdu do cukrem zaslíbených zemí. Takový březen je přímo stvořen k výletu do země Vlašské, kde parta nadšenců v srdci provincie Emilia Romagna pořádá každoročně velké cukerné slézání, které honosně nazývá World Sugar Meeting. Po několika úspěšných ročnících (proběhlo jich již sedm a tento byl tedy osmý), které proběhly v městečku Cento, byla burza přesunuta do vyšších sběratelských pater. Pořadatelé vybrali novou veletržní halu ve staroslavném historickém městě Ferrara (na druhou stranu, které italské město v této oblasti není staroslavné). České účastníky tato akce tradičně přitahuje, a tak se přes alpské průsmyky vypravily následující skupiny sběratelů: V jednom autě jste mohli nalézt Lenku Novákovou s maminkou a Láďu Moulise s dcerou. Ve druhém autě se mezi cukry tísnili Karel Stupka a Zdeněk a Helena Bubníkovi. Na tomto místě nesmím zapomenout na dalšího spolujezdce, který, ač objemem malý, nám do cestování nejvíc kecal – byl to Mirek zvaný familiárně Mirda, schovaný v navigačním zařízení GPS a neúnavně opravující všechny mé řidičské poklesky. I když byl někdy až protivně vlezlý, museli jsem uznat, že se vyzná. Naše cesta v porovnání s loňskem se najednou výrazně zkrátila. Počasí vás asi nebude zajímat, ale stejně vám ho sdělím, třeba se to někomu hodí pro příští burzy. Praha asi 8 stupňů, Ferrara až 20 stupňů. Zpátky: Brennerský průsmyk 0 stupňů se sněhovou vánicí a dále až domů většinou déšť a teplota 4-8 stupňů. Pokud dále čekáte tlak a rosný bod, toho vás již ušetřím. Takže pozor na obutí, kdo se v tuto dobu vydáte přes Alpy. Přijeli jsme v pátek v podvečer a spoléhajíce na to, že nás Mirda doveze na určenou adresu uvedenou na původním zvacím letáku, o způsob cesty na burzu jsme se dále už nezajímali. O to větší bylo naše překvapení, když jsme se u snídaně dozvěděli, že místo bylo změněno z centra města do nového veletržního areálu. Hned jsme Mirdu přeplánovali, ale ouha - areál byl ve výstavbě a nové cesty ještě nebyly na mapě zaznamenány. Takže i přes to, že nám navigace ukazovala, že jezdíme někde po poli, dojeli jsme ke správné budově – Centro Fiere e Congressi. Takhle velkoryse pojatý výstavní a burzovní prostor jsem na cukerných akcích ještě neviděl. Nové moderní prostory v elegantní hale, velký prostor pro každého sběratele, pohodlné prostory pro přecházení, prohlížení a courání mezi stoly, kde si ale opravdu nikdo s nikým nepřekážel a nepletl. Jediné vysvětlení máme v tom, že město - 14 -
Naši v zahraničí
ciality, výrobky z cukru a další zvláštnosti (viz obrázky). Je opravdu na co koukat a pokud se rozhodnete někdy vyrazit na tuto akci, určitě nebudete litovat. Spoustu podrobností a fotografického materiálu můžete najít též na webových stránkách:
Tohle bude knihovna mého ústavu.
http://www.sarata.it/ferrara_meeting_2008.htm http://www.sugarmania.fr/crbst_185.html (zde jsou velmi pěkné fotografie) Zdeněk Bubník
Hraje Inter s AC Milán, míč je v kafi.
Cukrověž v Ravenně (před deštěm).
Řeka… cukru!!! I s cukrovým mostem!
Slečno, táhne vám (nejen) na záda!
Hvězdy věští sladkou budoucnost našich sbírek.
K76: Tak těchhle pár kousků už se mi nikam nevejde.
- 15 -
Novinky
Rozhledny Morava II. Po úspěchu, který slavili Zdeněk Adámek, Romana Sládečková a Jitka Šošolíková se svou sérií Rozhledny Morava na loňské trenčínské burze, představili v Horní Čermné její osmikusové pokračování.
Babí lom byl již v 19.století oblíbeným cílem turistů. V devadesátých letech 19. století stávaly na tomto vrcholku dvě dřevěné vyhlídky. Obě vyhlídková místa byla bohužel v období druhé světové zničena. Výstavba dnešní rozhledny byla zahájena v šedesátých letech 20. století. Babylon
Tentokrát nám sice k jednotlivým obrázkům nedodali popis, ale my jsme si ho vyrobili sami s využitím všech možných internetových stránek. Babí lom.
Stojí u Kramolína v okrese Třebíč. Byla postavena v roce 1831 na popud Jindřicha Viléma Haugwitze, tehdejšího majitele náměšťského zámku. Samotná rozhledna stojí na Zeleném kopci, který je vysoký 491 m.n.m. Měří 24,5 metru, vyhlídka je v 18 metrech a vede na ni 112 schodů. Rozhledna je v majetku obce Kramolín. Věž je kamenná, v empírovém stylu a má čtyřhranný půdorys, vyšší patra jsou osmistěnná. Uvnitř věže jsou dubové kruhové schody, po kterých se vystoupá až do 18 metrů, kde je místnost s okny a zdobeným stropem. Strop je vyzdoben motivy ze zvěrokruhu. Původně měla být o jedno dřevěné patro vyšší. Bílá hora
Rozhlednu Babí lom najdeme na jižním úbočí stejnojmenného vrcholku Babí lom (562 m.n.m.), jež se zvedá severním směrem nad obcí Lelekovice. Rozhledna poskytuje malebný výhled, a to východním směrem na Drahanskou vrchovinu, západním směrem na Žďárské vrchy a za nimi Českomoravskou vrchovinu, jihovýchodním směrem můžeme pozorovat zalesněné kopce Chřibů a Ždánického lesa a podíváme-li se jižním směrem uvidíme část Brna s hradem Špilberkem. Je to 15 metrů vysoká betonová rozhledna, má dvě vyhlídkové plošiny, ta vyšší je ve výšce 12 metrů. Rozhledna byla otevřena v roce 1961 a je celoročně volně přístupná veřejnosti.
Bílá hora představuje samostatný masiv vysoce převyšující své okolí a je nejvyšším vrcholem v - 16 -
Novinky
úpatí části Podbeskydské pahorkatiny. Na jejím vrcholu se nachází rozhledna, jejíž slavnostní otevření se uskutečnilo 28. dubna 2000. Konstrukci navrhl ing. arch. Milan Šmíd, který využil symbolu struktury DNA. Věž je postavena na betonových základech hlubokých 1,5 metrů o průměru 11,5 metru. Schodiště je tvořeno 134 ocelovými a 27 betonovými schody. Celá věž dosahuje výšky 43 metrů, vlastní vyhlídková plošina je ve výšce 26 metrů (583 m.n.m.). Rozhledna nabízí volný rozhled téměř do všech stran, kromě směru na jihovýchod, kde mu brání Červený kámen. Za pěkného počasí je možné z rozhledny vidět do Ostravy a také nejvyšší vrcholy Beskyd a Jeseníků. Vlastní plošina má nosnost 500 kg/m2 a její užitná plocha je 42 m2. Znamená to, že kdyby nebyl počet osob na věži omezen požárními předpisy, unesla by vyhlídková plošina najednou více než 200 dospělých osob. Cvilín
konstrukci. Rozhledna nabízí krásný pohled na Krnov a okolí Háj u Šumperka
Rozhledna stojí na stejnojmenném vrcholu (631 m n.m.) asi 2 km západně od Šumperka. Podnět k výstavbě první rozhledny na Háji dal šumperský odbor Klubu československých turistů spolu s vojáky místní posádky. V roce 1934 byla slavnostně otevřena a nesla jméno Štefánikova. Za války byla v rukou německých vojsk, veřejnosti nebyla přístupná, ke konci války sloužila jako protiletecká pozorovatelna. Po válce péče o rozhlednu upadala a poté, co nebyl včas opraven hromosvod, byla v roce 1953 zasažena bleskem a vyhořela. Současná rozhledna je realizována jako obdoba původní Štefánikovy a byla otevřena 28. září 1996. Celková výška je 29 metrů, zasklená vyhlídková plošina se nachází ve výšce 24 metry a je přístupná po zdolání 133 schodů. Úvalno
Vrch jménem Cvilín se zvedá na jihovýchodním okraji Krnova a vyznačuje se dvěma vrcholy. Kamenná rozhledna tvoří hlavní výškovou dominantu předního vrcholu. Na začátku 20. století ji vybudovala krnovská sekce Moravskoslezského sudetského horského spolku podle projektu architekta Ernsta Latzela. Tehdy ovšem působila mnohem zdobněji než dnes. Nad základní válcovou věží s vyhlídkovou plošinou ve výšce 25 metrů se totiž zvedala ještě úzká boční věžička, která kryla východ schodiště a zároveň umožňovala jednomu či dvěma lidem kruhový rozhled z místa ještě o pět metrů vyššího. Při otevírací slavnosti, konané 11. června 1903, dostala jméno Liechtensteinova rozhledna na počest bohatého mecenáše, bez jehož významného knížecího daru by výstavba nebyla možná. O unikátní věžičku rozhledna přišla při opravách prováděných po válce. V šedesátých letech ji potkal osud mnoha dalších podobných staveb, když na její vrchol umístili antény televizního vysílače. Ty byly odstraněny teprve nedávno při celkové re-
Rozhledna stojí nad obcí Úvalno Byla postavena v roce 1913 opavskou firmou Julia Lundwalla podle projektu bratrů Oskara a Eugena Felgelů na počest poslance Hanse Kudlicha, rodáka z Úvalna. - 17 -
Novinky
cuje celé pásmo Hrubého Jeseníku od Pradědu až k Šeráku. Za příznivého počasí je směrem západním viditelná skupina Kralického Sněžníku a severozápadním Rychlebské hory.
Věž je postavena na kontrastu pevné kubické masy žulového zdiva tyčícího se do výšky 22 m a odlehčené ortogonální dvoupatrové vyhlídky a chrličů na jejím vrcholu. V interiéru jsou tři podlaží a dvě terasy. V přízemí bylo po smrti Hanse Kudlicha v roce 1917 vybudováno jeho mauzoleum s urnou a přistavěno venkovní nástupní schodiště. Velká Čantoryje
Historie věže spadá až do dalekého 19. století, popud ke stavbě vzešel od tehdejší Frývaldovské pobočky turistického spolku. Mezi zakladateli můžeme nalézt zetě světově proslulého léčitele Vincence Priessnitze. Samotná stavba byla zahájena 8. srpna 1898, materiál pro stavbu byl těžen přímo v místě, Jen kvalitní pálené cihly byly dováženy z dnešních Suszkowic v Polsku a písek z nedaleké obce Písečná. I přes náročné klimatické podmínky se podařilo stavbu v rekordně krátké době dokončit a rozhledna tak mohla být slavnostně otevřena pro veřejnost již 3. září 1899. O necelé tři roky později byla uvedena do provozu také turistická chata, díky které bylo možno navštěvovat rozhlednu i v zimním období. Roku 1932 zřídila Frývaldovská pobočka novou pohodlnou cestu až k chatě a také sáňkařskou dráhu, která po úpravě v 60. letech opět sloužila svému účelu (ovšem jen po krátký čas). Při výletu na rozhlednu se návštěvníci mohli cestou občerstvit v hostinci Harichstein (Čertovy kameny), od kterého vede cesta ke stejnojmenné romantické vyhlídce. Válka ani poválečné období nebylo věži ani chatě příznivě nakloněno. Obě stavby trpěly jak neduhy počasí, tak „přízní“ vandalů, kteří zřejmě nesou svůj podíl viny na osudu chatky, která roku 1955 vyhořela. Rozhledny se roku 1976 ujalo město, chatka byla obnovena o několik let později.
Rozhledna Velká Čantoryje se nachází na stejnojmenném vrcholu (995 m.n.m.), jenž se zvedá v severovýchodní části Beskyd, severovýchodně nad obcí Nýdek a najdeme jej na rozhraní České republiky a Polska. Velká Čantoryje je železná rozhledna 29 metrů vysoká, má pět vyhlídkových plošin a nejvyšší je ve výšce 21,4 metrů. Rozhledna je otevřená veřejnosti celoročně. Z rozhledny je krásný výhled hned do tří zemí, a to do České republiky na vrcholky Beskyd a Jeseníků, na Slovensko, kde můžeme vidět Javorníky, Malou Fatru a Tatry, a do Polska s výhledem na vrcholky Slezských Beskyd a na lázeňské město Ustroň. Rozhledna na Čantoryji je nejvýchodnější rozhlednou u nás, byla postavena podle návrhu architekta ing. V. Müllera a otevřena v roce 2002. Konstrukce byla vyrobena v Třineckých železárnách. U úpatí rozhledny byl postaven srub s občerstvením Zlatý Chlum Dominantou malebného městečka Jeseník je kromě Priessnitzových lázní také nedaleký vrchol Zlatý Chlum 875 (m.n.m.) s kamennou, 26 m vysokou rozhlednou. Z věže je úchvatný výhled na Otmuchovské jezero v Polsku. Jižní výhled zachy-
OSTRAVÁCI se na burze pochlubili dotiskem své loňské série šumavských stavebních zajímavostí. Na rozdíl od předchozího červeného je tentokrát tisk zelený a ve dvou variantách - na bílém resp. hnědém papíře. Zájemci si ji mohli zakoupit za symbolickou cenu, výtěžek bude opět věnován na bohulibé účely.
- 18 -
Novinky
Bonsaje Saši Vlachovské
- 19 -
Novinky
H o u b y – XI. výměnný den KSBC
Psí smečka Renaty Fironové
- 20 -
Nová Tlusťjochova série
Kocůři
Tuhle pěknou sérii ve dvou provedeních dostal Pavel Tlustý ke svým nedávným padesátinám. Vzhledem k tomu, že její výrobu musel zadat sám, nebyla pro něj až tak velkým překvapením.
Autorkou návrhu je opět Naďa Gepp, cukříky vyrobilo KAMO a majitelům černobílé verze Cukřenky sdělujeme, že tisk je černý na žlutém podkladě, papír bílý a hnědý (ten je se surovým cukrem). - 21 -
Tlusťjochova stránka
Kam v Praze za cukrem? Nedaleko autobusového nádraží na Florenci, jednu stanici tramvají směrem do Karlína či pješkobusem, tam, kde ulice Sokolovská lízne Karlínské náměstí, stojí od nepaměti hospoda. Dnes se jmenuje HAMBURK, je to kratší než za císaře pána, ale snadněji se to vejde na hygienicky balený cukr. A pivo tam také není špatné. Máte-li čas, přijďte pobýt. Vězte, že to tam žije odjakživa, jak dokládá pohlednice z mé sbírky:
Ilustrovaná nápověda ke druhé křížovce (na další straně)
- 22 -
Křížovky o ceny 2
1
3
4
5
6
7
8
9 10 11 12 13 14
A B C D E
*) KOTZEBUE AUGUST FRIDRICH FERDINAND von Něm. dram. Básník, nar. 3. května 1761 ve Výmaru, od 1781 - 1795 ve stát. ruské službě, 1798 - 1800 dvor. div. básníkem ve Vídni, vrátiv se do Ruska, byl zatčen a odvezen na Sibiř, amnestován stal se ředitelem divadla v Petrohradě, 1802 v Berlíně, nato 1806 opět v Rusku, odkudž poslán 1817 do Němec, kdež 23. března 1820 od studenta Karla Sanda zavražděn. Sepsal přes 150 divad. her a četné povídky, jež svého času v něm. literatuře přední místo zabíraly. **) SAND KARL LUDWIG - naroz. 5. října 1795 ve Wunsiedlu, stud. od 1817 theol. v Jeně, blouznivec, zavraždil 23. března 1819 Kotzebue, pokládaje ho za vyzvědače a nepřítele akadem. mládeže, odpraven 20. května 1820 v Mannhainu.
F G
(Příručný slovník všeobecných vědomostí redaktora Josefa Ranka - nakl. F. Kytka, Praha 1887)
H I
TlusŤjochůff cukrosnář: Ve snu… (tajenka), na těle zesíliti. VODOROVNĚ: A. První muž; téměř; druh slitiny. B. Ukazovací zájmeno; správní jednotka v Uhrách; linka; úřad. C. Papoušek; silný provaz; vesna; prohra v šachu. D. Aromatická bylina; předák; sportovní předpověď; jméno Destinnové. E. TAJENKA. F. Škůdce šatů; pramáti; japonský sport; plemeno. G. Římský pozdrav; Zolův román; zuřivá; domácky Tomáš. H. Služební pořadí (zast.); rozpouštěti se; Kotzebueův vrah *); slovenská předložka. I. Články; část ruky; protiklad. SVISLE: 1. Útok; planeta. 2. Doboxovat. 3. Spojka časová; ženské jméno. 4. Obvazová potřeba; barvířská rostlina; kód okresu Klatovy. 5. Sbaliti. 6. Stoka; letopis; 7. Otázka při sázce; paré; a sice. 8. Eden; los; iniciály něm. filosofa Kanta. 9. Pracovat pluhem; vydání. 10. Dělat karikatury. 11. Sibiřská řeka; nemoc rtů; slovenský souhlas. 12. Pracovat smetákem; zkratka Dopravních podniků. 13. Patřící Dumasovu mušketýrovi. 14. Setnina; tropické šílenství. NÁPOVĚDA. KOVAR; RANK; SAND. **)
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
A B C D E F G H I
TlusŤjochůff cukrosnář: Ve snu… (tajenka) měniti, do Švýcar vycestovati. VODOROVNĚ: A. Části svíček; polynézský ostrov; mužské jméno. B. Ustrašení; zemědělská osada v Izraeli; svazky slámy. C. Lahvovník; chovat se zamilovaně; stovky; nerozhodně v šachu. D. Doslovný překlad; škuner; starověký nájezdník; pysky. E. TAJENKA. F. Lepidlo; pracovat pluhem; otekle; element chůze. G. Možná; druh gibbona; slohy; nárok. H. Nafoukat; stát USA; Sláv. I. Obrátit; pracovní jednotka; spěchy. I. Články; část ruky; protiklad. SVISLE: 1. Skládací cylindr; silný provaz. 2. Nesklidit ovoce. 3. Kolem; chmelový nápoj. 4. Cisterna; pečivo. 5. Zběhovcovitá rostlina; osychati na povrchu. 6. Italský souhlas; stará stříbrná mince; iniciály českého právníka Talíře *). 7. Přesně; Němec. 8. Druh účesu; domácky Timothy. 9. Ten i onen; město nad Ohří. 10. Zámezí; bicyklický aromatický uhlovodík. 11. Osobní počítač (zkratka); muskulatura; zkratka Státní arbitráže. 12. Otáčivý pohyb; stromový hlodavec. 13. Japonské město; konstrukce střechy. 14. Druh tkaniny; domácí zvíře. 15. Chránit. 16. Arabské chleby; činy. NÁPOVĚDA: AZULEN; KALK; KIBUC; OTARU. *) TALÍŘ MATOUŠ - český právník, nar. 1865, stud v Praze, kdež 1866 doktorem práv, 1871 mimoř., pozd. řádným prof. rak. finančnictví na universitě Pražské, člen obecního zastupitelstva, 1880 a 1883 - 1885 zem. a říšským poslancem. (Příručný slovník všeobecných vědomostí redaktora Josefa Ranka - nakl. F. Kytka, Praha 1887)
- 23 -
