CUKŘENKA časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele. Vydává Klub sběratelů baleného cukru, Česká

CUKŘENKA – časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele. Vydává Klub sběratelů baleného cukru, Česká Republika. Elektronická verze: www.ksbc.cz Redakční rada: Pavel Tlustý, Jaroslav Kolín. E-mail: [email protected], [email protected] Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, 142 00 Praha 4 – Kamýk, tel. 241 716 087, 602 239 858 Toto číslo vyšlo v dubnu 2005 v nákladu 100 kusů. NEPRODEJNÉ!!! Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí J

Redakční zprávy

ternetový lid byl pozván prostřednictvím e-mailů a snad to ostatním vyřídil. Původně jsme předpokládali, že toto číslo rozešleme začátkem dubna. Omlouváme se, ale nestihli jsme to. Polovina redakce byla pořád někde pryč, navíc jsme dávali dosti pracně dohromady platný seznam členů. Další číslo hodláme vydat už k olomoucké burze, což bude obzvlášť náročné, protože v záloze máme jediný článeček a polovina redakce bude do té doby zase pořád někde pryč. Kdybyste tedy pocítili potřebu něco v Cukřence sdělit, neváhejte a napište nám to, my už se o to postaráme. Těšíme se. Redakce

Konečně nastalo jaro a k vám dorazilo nové číslo Cukřenky. Nebylo to tentokrát lehké, dát dohromady těchto šestnáct stránek. Jednak ještě v březnu panovala krutá zima a nápady se moc nerojily, jednak byla polovina redakce pořád někde pryč. Ale díky kamarádům dopisovatelům se (snad) i toto číslo podařilo. Za ty tři měsíce se toho v klubu stalo docela dost. Tak především se naší předsedkyni Mishce narodil synek Honzík, k čemuž jí upřímně gratulujeme a doufáme, že přibudou nové cukříky nejen se slonem, ale i se slůnětem. Zdá se, že v Brně se chystá populační exploze – jednu naši členku, kterou zatím nebudeme jmenovat, čeká radostná událost v nejbližších měsících. A aby toho nebylo málo, naše kamarádka Hanka Majerová oznámila v internetové drbárně, že má zbrusu nového čtyřkilového vnuka Matese. Blíží se konec dubna a s ním uzávěrka přihlášek na naši burzu. Abychom navnadili ty z vás, kteří ještě na podobném podniku nebyli, sepsali jsme podle zkušeností z minula povídání o tom, jak to na takové burze chodí. Leč Zdeněk Adámek, kterému jsme náš článek předložili k nahlédnutí, některé naše údaje upřesnil. Tak především: Kromě nové série, kterou jsme vám v onom článku již zběžně představili a která už je v podstatě i vyrobena, se pro burzu chystá ještě jedna série. Námět zatím neprozradíme, musíme také něčím naplnit příští číslo. Kromě cukrových sérií se chystají další cukrové dárky s motivem burzy a se vztahem k Olomouci. Zdeněk také uhranul kteréhosi sponzora, takže doporučené igelitové tašky si nemusíte nosit z domova, budou k dispozici na místě. A aby vám nesvítilo slunce do očí, dostanete speciální kšiltovky. Bufet bude zásoben hojně, na internetu už se objevila tato výzva paní Adámkové: Burza a obžerstvení :))) Milé sběratelky a samozřejmě i sběratelé (to abych neurazila některého kuchtíka J), ráda bych Vás touto cestou poprosila o pomoc při zajištění nějakých dobrot na olomouckou burzu. Myslím něco jako bábovku, koláčky a tak. Předem děkuji za jakoukoli nabídku. Bohunka A. [email protected]

*** Tlusťjoch se dme pýchou, protože záhy po vydání své fotoateliérové série (viz Cukřenka č. 27) obdržel tento e-mail: DOBRÝ DEN, JEDNOU TAK SEDÍM V BARU NA STODOLNÍ, JE SILVESTROVSKÁ NOC, OBJEDNÁVÁM SI ČERNÝ ČAJ A MLÉKO. VŠUDE KOLEM CHLASTAJ A PŘIPRAVUJÍ SE NA PŘÍPITEK. VESELO! KOUŘÍM LAKYNU, ČEKÁM NA PITÍ, DĚLÁM ZBĚŽNÝ FOTA. KONEČNĚ, CELKEM DOST DOBRÁ SERVÍRKA STAVÍ NA STŮL ČAJ. NALÉVÁM SI DO NĚJ SMETANU, NESLADÍM. DALŠÍ CÍGO, BERU DO RUKOU PYTLÍK CUKRU A ČTU SI NA NĚM VAŠI ADRESU, KONÍČKY ATD. VŠE MĚ ZAJÍMÁ A TAK SI DÁVÁM CUKR DO KAPSY, JSEM ROZHODNUT, ŽE VÁM NAPÍŠU (TEĎ) A JEŠTĚ DNES I POŠLU BALENEJ CUKR S REKLAMOU MÉHO OBLÍBENÝHO BARU. MOŽNÁ JEJ JEŠTĚ NEMÁTE A SNAD TAK OBOHATÍ SBÍRKU. TAK SE ZATÍM MĚJTE FAJN! MONK, [email protected]

*** NABÍDKA Pro zájemce z řad členů KSBC nabízím

tisk samolepících bílých etiket.

Nenápadně slibované tvarůžky čili kvargle budou, byť jenom symbolicky, protože jsou hříšně drahé. A tak asi jediní, kdo nebudou moc rádi, budou kuřáci, jimž bude dovoleno holdovat své vášni pouze před budovou. Ale my už jsme na ústrky zvyklí… Takže ještě jednou: pokud jste se ještě na burzu nepřihlásili, neopomeňte tak co nejdřív učinit. Bude to stát za to! Pro ty příznivce pravidelné výstavky Míly Žďárské, kteří nemají přístup na internet, máme špatnou zprávu. Výstavku nebylo možno uspořádat v původním březnovém termínu a odehraje se v sobotu 23. dubna na zahradě u Žďárských. In-

Rozměry: 5 x 4,5 cm. Cena: 1 kus - 0,50 Kč Mohu tisknout libovolný počet samolepek s libovolným textem (např. adresou) a libovolným obrázkem, který je možný tisknout z Wordu (např. logo KSBC). Minimální počet kusů - 1. Zájemcům sdělím bližší informace

Jitka Schovancová, tel. 602 763 683

-2-

Co nového v klubu

Potřebujeme svůj klub? dal", jelikož se říká, že takovéto kluby jsou víc o nových přátelstvích než o čemkoliv jiném... Vám možná ani nepřipadá, že by to měl nováček v klubu těžké, protože vy už si ani tu dobu, kdy jste do klubu vstoupili nepamatujete, ale já ano a nebýt mého permanentního doprovodu, který má hodně ostrý lokty a dokáže si někdy pěkně "otevřít hubu" tak už bych asi mezi vámi taky nebyla. Co takhle se někdy zkusit zamyslet sami nad sebou? Mohlo by se to hodit. B. Adámková 16.03.2005 - 22:49:36 Vzkaz: Nejsem sice sběratelka, jsem jen manželka, ale i přesto si myslím, že jsem klubem "pohlcena" J dost na to, abych zareagovala na Veroniku. Kdykoli se Zdeňkovi ozval někdo, kdo měl zájem o sbíráni cukru anebo o členství v klubu a byl někde z okolí, pozvali jsme ho k nám domů a všechno, na co si jen vzpomněl, jsme s ním probrali. Tříděním počínaje, přes zařazování, výrobu folií a poskytnutím dalších přírůstků konče. Pokud se "chytil", zůstal v kontaktu, mailoval, přišel zas, stal se členem klubu a přijel na burzu, určitě se nemusel bát, ze by se s nim nikdo nebavil. Brňáci, Pražáci i Ostraváci se scházejí a své problémy řeší někde v hospůdce u kachničky a u kafíčka J a těm "osamoceným" pak zbývá jen si chatovat a mailovat. V tom množství lidí, které je v klubu teď, to asi jinak nejde. Věřím tomu, možná naivně, že se stačí jen zeptat, někoho kontaktovat, a že většina členů klubu pomoc neodmítne. A o nechuti seznamovat se myslim také nemůže být řeči. Tak to vidím já, pohledem nezaujatého pozorovatele J. Takže pokud bys, Veroniko, potřebovala s něčím pomoct, klidně napiš a v Olomouci se přihlas. Určitě tam budeme! Danča 17.03.2005 - 15:11:55 Vzkaz: Souhlasím s paní Adámkovou a je přece hlavně na lidech, jestli se nebojí seznamovat. Na našich stránkách je i seznam členů klubu. Každý si tam může najít nějaký kontakt ze svého nejbližšího okolí, kontaktovat ho přes telefon nebo mail a osobně se s ním pak sejít u něj doma či na nejbližší burze. Je to nejrychlejší seznamování a řekla bych, že i nejjednodušší. Pokud se nováček spřátelí s jedním členem klubu, spřátelí se i s jeho známými a ti mají další známé a tak to jde dál. Člověk se samozřejmě nesmí nechat odradit nějakým tím neúspěchem, protože i ten se někdy najde. Jana 17.03.2005 - 16:24:37 Vzkaz: Vždy bude skupina lidí, kteří nováčky nepodceňuji, neklasifikují jako nuly, a ti jim budou radit, pomáhat a vezmou je mezi sebe, a pak ta druhá skupina, co řekne: „A vy jste jaký sběratel? Jo začátečník? Tak to ještě nemáte žádné zásluhy a ani nárok na série ode mne“ a dál se bavit nebudou. Veronika má ale naprostou pravdu.

V březnu proběhla na naší internetové stránce „Hledám – nabízím“ zajímavá diskuse. Neodolali jsme a její průběh vám tlumočíme, i když jsme některé příspěvky zkrátili a vypustili jsme nepodstatné osobní invektivy. Diskuse měla svou předehru, ale tu část, o níž chceme psát, spustil následující trochu ironický a tím i provokativní příspěvek: XY z KSBC 14.03.2005 - 21:20:35 Vzkaz: Nebuďte hloupí a naivní. Nevstupujte do klubu. Ušetříte na příspěvcích. Ke klubovým cukrům se vždycky nějak dostanete. A Cukřenku si pohodlně stáhnete z klubových stránek. A na klubovém chatu se pak můžete předvádět dle libosti. A funguje to. TlusťJoch 15.03.2005 - 12:50:07 Vzkaz: Já si myslím, že smyslem klubu je komunikace na všechny strany za účelem výměny cukrů a potažmo i výměny informací. Když to vezmu sobecky, tak já klub vlastně též nepotřebuji. Sérii si tu a tam vydám sám, Cukřenku cca z 20% spoluvytvářím, výrobu klubových sérii zhusta též sám zprostředkovávám. Leč setrvávám, páč mohu mít ješitně blahé pocity malého cukromecenáše i pro všechny lidičky mimoklubové. Neboť: člen nečlen, vítáni jste všichni, kdo moji sbírku obohacujete, jen mne mrzí, nemohu-li Vám poděkovat jmenovitě. Romeo 15.03.2005 - 16:12:36 Vzkaz: Anonym neanonym, jméno nejméno, to si každý vymyslí, ale opravdu jde o obsah! Znám lidi, kteří toho pro klub udělali jako nikdo a nikde se s tím nechlubí, a nebýt nich, žádný klub by ani nebyl. Dnes jsou na koni ti, kteří se vždy jen vezli a vezou dál. Milí ostatní, v čem nemá XY pravdu? Má pravdu a všichni to vědí a všichni pokrytecky tvrdí, jak je klub skvělý, jak jde o přátelství, blablabla. Jde jen o to urvat co nejvíc! Pár přátel v úzkých kruzích existuje, (na to nemusí mít klub) samozřejmě, ale ne ve 200 lidech. Jak vypadá burza? Ti, co se znají už drahně let se sejdou, popovídají ale ti noví, tím myslím i noví dva tři roky, pro které je klub jen "rejžárna", přijedou, nahrabou, odjedou a víc je nezajímá! Ani co je napsaný na obalu! Veronika B. 16.03.2005 - 14:36:40 Vzkaz: Ti úplní nováčci třeba ani nechtějí nahrabošit co nejvíc a potom zmizet, ale prostě jim nic jiného nezbývá. Nikdo za nimi nepřijde a neřekne: "Ty seš tady novej, já ti ukážu jak to v klubu chodí a seznámím tě s pár lidmi, ať tu nejsi jako trubka..." Ten nováček prostě jen zírá, v návalu nadšení nahrabe haldu cukrů, které potom třídí ještě půl roku a vůbec z nich nemá radost, přátele v klubu nenajde ani do příští burzy, protože se všichni již znají a nemají čas, nebo se nechtějí seznamovat s "hraboši" jak tu říkáte. Nakonec možná i vystoupí z klubu, protože mu "nic ne-

-3-

Co nového v klubu

jedné osoby, jak to vlastně vypadá na takové burze a co a jak tam. Sice mi mile odpověděla, ale ani ji nezajímalo jestli jsem na burzu opravdu přišla, či něco víc. Jiní (tak soudím hlavně podle sebe) by se určitě šli podívat na toho nováčka, třeba s ním prohodit pár slov, jen tak prostě aby věděli komu vlastně odpovídali, jaký je to člověk... Přitom o mě na burze nikdo ani nezavadil a to o mě věděli přinejmenším dva členové klubu. Akorát jeden Francouz ze mě měl srandu, ten evidentně poznal, že to je moje první takováto akce a dokonce by si i popovídal, jen kdyby to šlo. Další akce již byla o něco lepší, dozvěděla jsem se, že jsou nějaké sleziny, tak jsem se na jednu vydala. Opět ji provázel elektronický dotaz, co tam. A zase milá odpověď (tentokrát jsem psala někomu jinému). Na slezině jsem také touto osobou byla uvítána, která však patrně jako jediná věděla, že jsem nováček. Zajímavé byly pohledy ostatních sběratelů: "Co to tu dělá?" Příště už pochopili - patřím k nim. M103 20.03.2005 - 18:50:39 Vzkaz: Všechny Vás zdravím z Brna, nováčky i ty služebně starší. Já patřím ke sběratelům, kteří si za "své" dokážou užít a ještě k tomu se těší ze setkání s těmi vzdálenějšími. Možná je to tím, že to setkání je na příčce hodnot výš než počty kusů ve sbírce. vendub 22.03.2005 - 13:05:55 Vzkaz: Verčo musíš na to jinak, ono fakt když znáš většinu, strašně těžko s každým pokaždé pohovoříš… Musíš sama jít za ostatními a říct „ahoj jsem Veronika a ještě jsem tu nebyla“, protože pokud máš ulovit nějaké cukry a poklábosit s pár lidmi, je i pět hodin málo. Dvě třetiny sběratelů doporučují přijet na burzu o den dřív, ubytovat se tam, kde ostatní, večer popít vínko, druhý den na burzu a v neděli po výletě máš pocit, že znáš všechny. Zkus to na burze v Olomouci a uvidíš. Jarda – při redigování tohoto článku Jako redaktor Cukřenky mám tu výhodu, že mám neomezený prostor pro své názory. Necítím se povolán tuto diskusi nějak uzavírat, ale s chutí se do ní zapojím. Tlusťoch, druhá to polovina naší redakce, má úplnou pravdu, ale jen částečně. Kdybychom totiž byli všichni „sobci“ a z klubu vystoupili, vypadalo by to asi trochu jinak. Klub nám totiž umožňuje to, co by si jednotlivec dost dobře dovolit nemohl. Kromě klubových sérií financuje např. i tu chválenou i zatracovanou internetovou drbárnu (na kterou nám bohužel lezou i různí chatoví rádoby vtipálkové a dělají si z nás srandu), kontakty prostřednictvím seznamu členů a v neposlední řadě nějaké ty informace o našem koníčku prostřednictvím Cukřenky. Tak především nezávidím nečlenům, že se dostanou ke klubovým cukrům. Nedostanou se k nim totiž zadarmo, ty cukry si s nimi naši členové vyměňují a získávají tedy za ně protihodnotu.

Mně např. pomohla moc paní Majerová (a vím, že i mnoha dalším; znala nás všechny osobně, ale je pravda, že klub nebyl tak velký), protože mi vždy odepsala na moje i hloupé dotazy, vždy jsem jí stála za odpověď, vždy jsem našla i cukřík v obálce. A na burze se ke mně hned hlásila a já si nepřidala hloupě, vždyť mě uvedla sama předsedkyně! Já vím, že teď už je klub moc velký, ale nějaká péče o nesmělé nováčky by být mohla. Každý není tak smělý a odvážný, aby se hned sám seznamoval. Pak bude v klubu dost těch "hrabošů", co přijedou, odjedou a aktivita žádná, protože jim bude připadat, že o ně ani nikdo nestojí. Já pamatuju docela začátky, bylo to jiné, ale bohužel, to je vývoj, každý myslí víc sám na sebe. Jestli můžu radit, obracejte se na pana Adámka, na paní Schovancovou, na pana Kolína a tam vždy pochodíte! Draha 17.03.2005 - 20:24:12 Vzkaz: Zdravím všechny milé sběratele cukru. Tyto stránky denně pročítám, ale nezapojuji se. Dnes mi to nedá. Jsem totiž nováček, v květnu 2004 pokřtěný, již první burzy zúčastněný. Nikoho jsem neznala, ale brněnská skupina KSBC mě tak srdečně přijala mezi sebe, že mám najednou o hodně kamarádů víc. Máme každý měsíc schůzku, kde vždy dostanu dárečky v podobě cukrů, různých maličkostí k vánocům nebo velikonocům, ať od Míšy Vrankové, Jitky Schovancové, Lenky Černé, Ivana Jandy, Marie Šrámkové nebo Katky Pelcové. To už znám celou jejich prima rodinku, mamince sbírám čajové obaly. Máme nové kamarádky Soňu Schelleovou a Alenu Ptáčníkovou, které přišly nedávno, vyměňujeme si ostošest. Vždy mi všichni poradí na mé nováčkovské dotazy. Na burze byli super lidi, jako paní Pospíšková a další. Neznám všechny jménem, ale věřím, že se postupně seznámíme, jsou to všechno prima lidi. Paní Měsíčkovou neznám osobně, ale po telefonu je to bezvadná ženská, tak hodná, vždy mi pošle kromě obalů i série, které mi chybí. Děkuji taky všem sběratelům, kteří mi poslali chybějící série. Ještě jednou chci vyjádřit díky za nové kamarády. Nic jiného jsem svým příspěvkem nechtěla říct. Draha Sukupová Vendula 18.03.2005 - 14:21:19 Vzkaz: Na své první burze v Klatovech jsem se dala do řeči s jistou nejmenovanou sběratelkou, která, když zjistila, že moje sbírka je cca 500 ks, se otočila doslova a do písmene na podpatku a byla fuč. Své překvapení a údiv jsem šla zkonzultovat s ostatními sběrateli a dobře jsme se pobavili. A to, podotýkám, nikoho jsem neznala, šla jsem za nimi sama. A o tom to je. Veronika B. 18.03.2005 - 18:01:56 Vzkaz: Dobře, jinak: Když jsem poprvé šla na nějakou klubovou akci, byla to náhodou pražská burza. Předem jsem se optala e-mailem

-4-

Co nového v klubu

Ostatně k čemu by jim jinak ty cukry navíc byly – aby si k nim čuchali? Každý pokládá za normální, když své klubové série měníme se zahraničními sběrateli a nikdo (snad) nepožaduje, aby tito sběratelé vstoupili do klubu. Nenaříkal bych ani nad tím, že někteří členové se jen vezou a „hraboší“. Je tomu tak v každém spolku čili zájmovém sdružení a nic s tím nenaděláme. To je dáno lidskou náturou. Někdo má nutkání stát se takovým nějakým „věrozvěstem“ čili apoštolem a šířit cukrovou víru třeba i ohněm a mečem, někdo se stará jen o to své. Buďme rádi, že v klubu existují lidé, kteří se starají i o to ostatní. I já jsem byl klubovým nováčkem a není to tak dlouho – nějaké čtyři roky. Se svou paní sbírám cukry nějakých dvanáct let, přičemž o klubu jsme se doslechli až v roce 2001. Tehdy jsme získali kontakt na Mílu Žďárskou, navštívili jsme ji a hned jsme byli zapřaženi do organizace pražské burzy. Že jsme v té době měli jen nějaké dva tisíce cukrů, nebylo podstatné. Podstatné bylo, že jsme měli zájem. Členskou přihlášku jsme podávali až na burze a dlužno říct, že jsme do té doby kromě Míly vlastně nikoho neznali. Vlastně znali – několik zahraničních účastníků, s nimiž jsme se u Míly seznámili den předem. Měli jsme to štěstí, že jsme se s nimi dokázali domluvit…

I s naší tehdejší předsedkyní Hankou jsme se seznámili vlastně jakoby náhodou – pozvala nás jako nové členy na své matiné v holešovické créperii, kam přišli i další sběratelé, najmě Pavel Tlustý, můj nynější spolutahoun redakční káry. A nikdo se tehdy neptal, kdo že to tam vlastně přišel. Zato když jsme odcházeli, se všemi jsme si tykali. Na klubu nás tehdy zaujala unikátní zásada výměny, kterou hlásají snad jen sběratelé baleného cukru, a to v celé Evropě: přines co chceš a můžeš postrádat, my učiníme totéž, každý si vybere, co se mu hodí, a všichni budeme spokojeni. A mohu říct, že jako začátečníci jsme tuhle zásadu hodně využívali. Zároveň jsme se však snažili, abychom se něco naučili a nebyli pouhými hromaditeli. Když jsme se po čase vzmohli a stali se z nás sběratelé střední kategorie, cítili jsme podvědomě, že bychom to, co nám klub dal, měli také nějak vrátit. Samozřejmě, že stěží našim „nováčkovským patronům“, ale těm novým zájemcům a členům našeho klubu. Děláme, co můžeme, a naše články v Cukřence jsou toho snad důkazem. Nováčci však mohou těžko očekávat, že my (trochu) zkušenější je budeme vodit za ručičku. Vendula má naprostou pravdu – většinou rádi poradíme, ale nový zájemce se musí starat také sám. Několik takových znám a ač to není ve skutečnosti tak dlouho, mám dojem, že už hodně let.

*****************************************************************************************************

Staré MOSTY v nové barvě Stejně jako v minulých letech, i letos klub vydává dotisky starších, již dříve vydaných sérií. Tentokrát to bude šestnáctikusová série "Mosty" v hnědé barvě.

zúčastní, aby se včas ozvali na níže uvedený kontakt a domluvili si způsob předání.

Objednávky zasílejte do 21. května 2005 na adresu: Tato série spatřila světlo světa v roce 2003 v černé barvě a byla vydána k příležitosti výroční členské schůze v Brně. Další podrobnosti a zajímavé informace o sérii Mosty můžete získat v Cukřence č. 23 z 12/2003 v článcích:Cukrosérie Mosty a Jak se rodí Cukrosérie.

Romana Sládečková Nad Terasou 8/1164 736 01 Havířov-Podlesí e-mail: [email protected] tel: 723044625 Vzhledem k tomu, že letní burza je letos již v červnu a že Cukřenka má být distribuována až v průběhu dubna, byla již část sérií zadána do tisku a případné pozdější objednávky budou řešeny doplňujícím dotiskem. Za výbor: Romana

Každý člen klubu obdrží tři kompletní série zdarma a další si může přiobjednat za cenu 8,Kč za jednu sérii. Distribuce dotisků proběhne na letní burze v Olomouci. Žádám tímto členy, kteří se burzy ne-

-5-

Pro nové členy

Chystáte se na burzu? tedy to, o čem si myslíte, že bude ostatní zajímat, i když toho v případě začínajícího sběratele nebude mnoho. Příště, až se vzmůže, toho určitě přiveze víc. I když se čas na výměnu zdá dostačující, není ho nikdy dost. Spíš tedy nečekejte, že si účastníci v tom fofru všimnou nějakých vašich speciálních odchylek, můžete je však na ně upozorňovat, pokud jste právě u svého stolu.

Z diskuse ne našich internetových stránkách vyplynulo, že někteří noví členové klubu postrádají informace o tom, jak to na našich burzách čili výměnných dnech chodí, takže váhají s účastí. Pokusil jsem se tedy sepsat, co je čeká, na co se připravit a čeho se případně vyvarovat.

Prvním a základním předpokladem vaší účasti na burze je zaslání přihlášky s objednávkou stolu, a to pokud možno ve stanoveném termínu. Místnosti nejsou gumové a třebaže pořadatelé mají zpravidla dobrou vůli, může se stát, že na pozdě se přihlásivší už nezbude místo. Pořadatelé přijetí vaší přihlášky potvrdí a současně vám zašlou plánek místa a popis, jak se na burzu dostat. Přihláška a objednávka stolu je důležitá. Nejen na našich burzách je dokonce povinná pro ty, kdo nabízejí sběratelský materiál na výměnu. Nájemce stolu však vždy dostane od pořadatelů tzv. účastnický balíček obsahující speciálně pro burzu připravené cukříky a případně další drobné dárky, takže také nepřijde zkrátka. Sběratel si s sebou může vzít tzv. doprovázející osoby (manžele, manželky, potomky, tchýně apod.). Jejich počet není omezen, nedoporučuji však přivést na burzu celý skautský oddíl. Doprovázející osoba může vstoupit do sálu a vybírat si z vystavené nabídky stejně, jako sám sběratel, i když dost často jen sedí u sběratelova stolu. Nedostane však účastnický balíček a nemůže nabízet cukry na výměnu. Proto je také její účastnický poplatek nižší.

Série je vždy dobré zabalit každou zvlášť a doporučuji ke každému balíčku připojit svou vizitku nebo štítek se svým jménem a kontaktem. Rovněž je dobré mít připravené vizitky (stačí i kousky papíru potištěné na počítači), které můžete využít při konverzaci v rámci výměny. Naše burzy se svou organizací neliší od zahraničních. Každý účastník vyloží na svůj stůl svou nabídku, z níž si ostatní vybírají, zatímco on si vybírá u nich. Platí zásada, že co je na stole, je sběratelům k dispozici a nepočítá se, kolik si kdo vzal. Držte se jí. Sběratelovy cukříky by měly být na stole nějak přehledně uspořádány (např. podle zemí), aby se v nich dalo dobře prohrabávat. Osvědčily se různé krabičky apod. Zavedení zahraniční sběratelé přijedou dokonce s na míru vyrobenými krabicemi, není však třeba je napodobovat. Někteří sběratelé mají hezký zvyk obdarovat ostatní účastníky burzy svými osobními balíčky cukříků. Nezdráhejte se takový dárek přijmout (dárce za něj kromě díků nic nečeká), nemůžete se ho však domáhat, protože jeho poskytnutí je dobrovolné.

Co s sebou vzít na výměnu? Naprosto není nezbytné, aby sběratelův stůl přetékal nabídkou běžných cukrů, které už všichni mají. Ani zahraniční účastníci, kteří k nám většinou jezdí pravidelně, se nepídí po tyčkách z Vrbátek. Vezměte

Konečně tedy nastal den D a vy jste se dostavili (někdo, jako třeba já, po určitém bloudění) na kýžené místo M. Vřele doporučuji přijít tak o hodinu

-6-

Pro nové členy dřív, protože je třeba nejprve absolvovat prezenci, což je záležitost dosti otravná, neboť se musí čekat ve frontě.

Výměna vás po určité době unaví. Pořadatelé proto vždy zřídí v nějaké přilehlé prostoře bufet, kde je možno v klidu zkonzumovat kávu, vodu či pivo a něco zakousnout. Jsou-li osvícení, vyhradí i nějaké to místo pro kuřáky, protože v sále není dovoleno kouřit. Za konzumaci v bufetu se neplatí. Potraviny jsou dílem nakoupeny z vybraného účastnického poplatku (i od doprovázejících osob, které tudíž také mají nárok na občerstvení), dílem je věnovali sponzoři (jsou-li). Pocházejí také z dobrovolných darů účastníků, zvláště dámy se rády pochlubí svým kulinářským uměním. Chcete-li i vy něco přivézt, můžete, ale pro jistotu se domluvte s pořadateli předem. Na moravskou pohostinnost v Olomouci se můžeme těšit, Zdeněk Adámek mi dokonce psal cosi o obzvláště uleželých tvarůžcích čili syrečcích. Ve stanovený čas výměna skončí. Sbalte si svou kořist a opusťte sál, protože pořadatelé jej musí uvést do alespoň přibližně původního stavu. Silnější jedinci jim v tom mohou pomoct, určitě budou vítáni.

U prezence zaplatíte příslušné poplatky, obdržíte visačku nebo podobné označení s vaším jménem a účastnický balíček (ten někdy bývá až na stole), dozvíte se číslo svého stolu a budete čekat na otevření sálu. Ve frontě na prezenci si můžete číst nejnovější číslo Cukřenky, které tam bude distribuováno, a klábosit s ostatními odbavenými. Sál bude zpřístupněn až ve stanovenou hodinu a pořadatelé do něj nikoho dříve nepustí, aby výměna začala pro všechny pokud možno ve stejný čas. V předsálí je zpravidla vystaven plánek sálu s uspořádáním a číslováním stolů, zjistěte si tedy předem, kde budete sídlit. Po otevření sálu do něj vtrhněte, najděte svůj stůl, vystavte svou nabídku a můžete se vrhnout na ostatní stoly. Teď teprve začne ta správná mela. Jak už jsem uvedl, z vystavené nabídky je možno brát všechno a nabízející s tím počítají. Zejména začínající sběratel bude mít z čeho vybírat, doporučuji proto vybavit se nějakou igelitovou taškou. Netřeba se sice nijak omezovat, není však zrovna taktní vyluxovat celý stůl. Na druhé straně však neváhejte a nejste-li si jisti, zda nějaký cukřík máte či ne, klidně si jej vezměte. Zjistíte-li doma, že už ho máte, dáte ho do své nabídky na příští burzu. Zejména první hodina výměny je hektická, protože každý chce stihnout co nejvíc, než se to přebere. Nenechte se odstrčit, respektujte však zásadu „Kdo dřív přijde, ten dřív mele“. A hlavně nepodléhejte panice! Z vlastní zkušenosti vím, že i ke konci burzy, kdy už toho mají všichni dost, se dají sehnat velmi zajímavé kousky.

Na našich burzách je zvykem uspořádat po burze společnou večeři. Teprve při ní mají sběratelé čas se pořádně podívat, s kým to vlastně měli tu čest, poklábosit a dohodnout se na případných dalších kontaktech. Společná večeře není povinná, proto se na ni vybírá zvlášť. Někomu se může zdát stanovená cena dost vysoká (a kupodivu jsou to někdy i zahraniční účastníci, u nichž bychom to nečekali), ale není asi vyhnutí. Nevím, jak tomu bude v Olomouci, ale jinde to je i určitá úlitba pronajimateli sálu, kterému tím zajistíme konzumaci a tedy i tržbu. Nelze dost dobře požadovat, aby se panu hostinskému celý večer rozvalovali lidi v lokále při jednom pivu či kafi. V neděli poté většinou pořádá náš klub poburzovní výlet. Letos to bude procházka s průvodcem historickým centrem Olomouce. Výlet opět není povinný, ale mohu vám ho doporučit. Podívejte se na naše krásné ilustrace a zkuste hádat, kde se asi záhy objeví. A pak už zbude jen cesta domů a přebírání nahromaděné kořisti. O tom si něco povíme příště.

Asi tak hodinu po zahájení bývá výměna přerušena oficiálními proslovy pořadatelů, funkcionářů, někdy i purkmistra či konšelů a významných mecenášů, a zdravicemi zahraničních účastníků. Pokud možno je nerušte a jestliže se zrovna hrabete v něčem zajímavém, čiňte tak nenápadně.

JK

-7-

Co se dělo a děje…

30 DNÍ PRO NEZISKOVÝ SEKTOR

FOR MODEL 2005 Ve dnech 10. -12. března proběhl na výstavišti FLORA Olomouc 3. ročník prodejní a kontraktační výstavy modelů a sběratelství FOR MODEL 2005. Výstava byla věnována modelářství a sběratelským aktivitám a letos poprvé byla spojena s knižním veletrhem LIBRI 2005.

Letos jsme se v Přerově již potřetí zúčastnili celonárodní mediální kampaně 30 dní pro neziskový sektor. Jako každý rok, i letos vystavovala různá centra pro handicapované, mentálně a zdravotně postižené, klub dvojčat a vícečat, ornitologický a mykologický spolek, sdružení dobrovolných hasičů apod. (Tak si říkám, do které kategorie, by se dal klub zařadit???) No a k cukru se vztahovaly dokonce dvě prezentace - KSBC a proti němu Svaz diabetiků!

Jedním z vystavovatelů byl i náš klub. Velmi pěknou a pro veřejnost zajímavou expozici zde připravil Zdeněk Adámek. Tato expozice obsahovala nejen všechny možné formy baleného cukru od homolí přes kostky, sáčky atd., ale hlavně materiály seznamující veřejnost s činností klubu a také s kontakty pro zájemce o členství a o aktivity KSBC. O celou výstavu byl velký zájem. Branami výstaviště prošlo šest tisíc návštěvníků. Dokonce byl překonán návštěvnický rekord posledních let. Nemenší zájem byl i o "cukrovou" expozici a po lístcích s kontakty se jen zaprášilo! Také pořadatelé byli s klubovou expozicí velmi spokojeni a vyslovili pozvání k prezentaci i pro další ročníky výstavy.

Na vernisáži promluvila k přítomným místostarostka města Přerova a jistě nechtěně rozpoutala kolem KSBC neuvěřitelný rozruch. Samozřejmě chválila všechny zúčastněné, co vše dělají pro lidi kolem sebe, ale s nehraným zájmem rozebírala svůj údiv nad tím, ze existuje i něco takového, jako je Klub sběratelů baleného cukru a že se dokonce prezentuje na takovéto akci. Tím vyvolala nebývalý zájem o panel klubu. Snad všichni spěchali, aby se podívali a vzájemně si šeptajíce, s nadšením pozorovali, jak jsou ty cukříky krásné. Někteří dokonce nahlas vyslovili kacířskou větu typu: "My jsme měli doma tolik homolí, ale všechny jsme je rozbili." To bylo, jako když se doma u sběratele cukrů začnou rojit mravenci. Stáli jsme opodál, natahovali uši a samolibě si ten obrovský zájem užívali. Když jsem pak šla 26. února posbírat vystavené materiály, přitočila se ke mně jedna paní a vyptávala se, jak to s tím klubem vlastně je, protože její maminka také sbírá... "Má své úlovky uloženy v krabičkách, každý zvlášť, a když je teda takhle "praštěných" lidí více, bylo by dobré se něco přiučit." B.A.

*** Dlužno dodat, že expozice byla připravována narychlo, ale pro příští ročníky snad bude více času a bude možnost prezentovat zajímavé exponáty ze sbírek našich členů. Výstava ukázala, že o cukrové sběratelství je mezi lidmi velký zájem. A účast na podobných akcích je velmi dobrou prezentací klubu. RS

CUKROVÁ ZÁHADA ODHALENA! Po přečtení nové Cukřenky jsem zapátrala po cukrech na reklamě Indulony a zjistila jsem, že je to fikce návrhářky slečny Terezy Zítkové, která tento grafický návrh KAFE pro Indulonu dělala. Takže cukr neexistuje! Srdečně zdraví Alena Ptáčníková

-8-

Píše se o nás…

Panelákový byt sběratele zaplnily krabice a obaly od cukru 14. února 2005 přinesl deník Olomoucký den tuto zprávu, kterou vydala ČTK:

Jeho vášeň propukla ve chvíli, kdy cenné cukrové úlovky předával své kolegyni - sběratelce. "Bylo mi to líto jí obaly dávat, a tak jsem se do sbírky pustil sám. Nyní mám doma celkem 20 tisíc obalů z 80 zemí světa. Sbírám také cukrové homole, krabice od cukru a mám i padesátikilové pytle od cukru. Nakonec jsem si sehnal formu a cukrové homole si vyrábím sám," řekl sběratel. Podotýká však, že z obalů cukr vysypává. Sbírka se mu tak smrskává" do přijatelných rozměrů. Do sběratelství nakonec Zdeněk Adámek zapojil i celou svou rodinu, kolegy z práce či přátele. Odmítá přitom mluvit o nejhezčích úlovcích své sbírky. Přiznává však, že nejhezčí cukrové obaly vyrábějí v Itálii. "Na cukry jsou tam jednoznačně nejlepší. Zajímavé přitom je, že čím víc směrem na jih, tak hmotnost cukru v obalech roste," uvedl Adámek. Jeho sběratelská vášeň je stejně jako u jiných podobných nadšenců pečlivě organizovaná. Sběratelé cukru v České republice si totiž založili vlastní klub, který organizuje i výměnné dny a burzy. Vydává dokonce vlastní časopis s názvem Cukřenka. Lidé se v něm dočtou o všech novinkách a dostanou i informace z výročních členských schůzí. "Klub má nyní více než 140 členů. V Olomouckém kraji je jich zaregistrováno 13," řekl Zdeněk Adámek. Úlovky lidí, kteří se mohou pochlubit tímto sladkým koníčkem, si budou moci prohlédnout Olomoučané v polovině června na mezinárodním výměnném dnu sběratelů cukrů v Olomouci. Sběratelé se chystají využít tuto příležitost a vydat sérii cukrových obalů s vyobrazením významných olomouckých památek. A my k tomu můžeme jen dodat: Jen víc takových propagátorů našeho sladkého koníčka!

Přerov. Na 20 tisíc obalů od cukru, krabice, pytle i cukrové homole již několik let okupují panelákový byt vášnivého sběratele Zdeňka Adámka z Přerova. Kouzlu sladkého sběratelství podlehl před pěti lety. Od té doby do jeho bytu proudí přes kamarády i rodinu vše, co se cukru týká. Do výroby cukrových homolí se nakonec pustil i sám. Paradoxně přitom on i jeho rodina doma vůbec nesladí.

Neobvyklého sběratelského koníčka si zvolil Zdeněk Adámek z Přerova. Sbírá všechno, co souvisí s cukrem.

-9-

Co se dělo a děje…

DANUŠKA MĚSÍČKOVÁ OSLAVILA SEDMDESÁTKU aneb pařba ve Staré Praze 15.1.2005. A jak jinak, nežli cukrově, ve Staré Praze při distribuci C-27. Míla Žďárská upekla slavnostní dort, který byl propašován do zamluveného sa-

lonku a nenápadně zkonzumován. Servírka se tvářila, že nic nevidí, leč stálo jí to mnoho přemá-

hání. Vůbec ji to naše cukrorojení a cukrohemžení zmáhalo. Expandovali jsme ze salonku i do hlavních prostorů, ale to už nevydržela a zahnala nás zpět. Redaktora Jardu z toho až přešla chuť na kachnu a dal si guláš. Oslavenkyně podarovala své druhy v cukru tématickou sérii osmi měsíčků, které u příležitosti jejího jubilea vydal neznámý mecenáš (viz obrázky dále). „Tak, Danuško, mnoho štěstí, zdraví a hlavně sil při obíhání pražských restaurací, hospod, pizzerií, hotelů, bufetů, barů, heren, kaváren a salonů, odkud nosíš ty nejbáječnější cukry“. Lenka Nováková pro jubilantku vlastnoručně vypěstovala překrásnou orchidej a Starou Prahou zaburácel popěvek: „Happy birthday…“ (další to trauma pro dušičku nebohé servírky) Akce se bohužel nezúčastnila zasloužilá organizátorka pražských setkání Vendula Dubská - prý nedokázala vstřebat bohaté zážitky jiné společenské události den předem. Připili jsme jí na zdraví v nepřítomnosti.

*****************************************************************************

O S T R A V Á C I S E N A Š L I (a sešli) Díky výroční schůzi, která se konala loni v prosinci v Ostravě, jsme se my, takzvaní Ostraváci, dali konečně dohromady. Samozřejmě, že nejsme jen z Ostravy, ale i z Havířova, z Bílovce... Zjistili jsme, kolik nás tu vlastně je a 29. ledna jsme se konečně sešli v pizzerii La Strada v Ostravě Porubě. Setkání bylo velmi zajímavé a přínosné, protože na setkání byli nejen nováčci, ale i služebně starší členové klubu, a to i takoví, pro které byla prosincová "burza" v Ostravě první navštívenou akcí klubu - i když byli členy již dávno. Ono totiž z našeho kraje je jaksi všude daleko a v tomto regionu je zvykem více než kde jinde za malý peníz pracovat na směny téměř nonstop.

Proto jsem velmi ráda, že rodina Kuřavových a Petra Vrchovská toto setkání zorganizovaly a snad se nám podařilo přilákat a aktivně zapojit do činnosti klubu další šikovné a schopné lidi. Pevně věřím, že se tato setkání budou opakovat a navážeme tak na tradici brněnských a pražských "srazů". Tímto chci také oslovit členy z našeho okolí (ale i vy vzdálenější máte šanci), na které jsme třeba zapomněli a oni by měli čas a chuť na popovídání nad cukříky ať se ozvou na mou adresu: Romana Sládečková, Nad Terasou 8/1164,73601 Havířov-Podlesí, e-mail: [email protected] RS

-10-

Co nového v našich cukrech

Osobní série, kterou věnoval jistý mecenáš naší jubilantce paní Měsíčkové za podmínky, že si ty krabice cukrů vytřídí a složí. Série je vyrobena v bílém a hnědém provedení (s bílým cukrem) a má tak celkem 16 kusů. -11-

Cukrolovy v zahraničí

Únorové Rusko – metelice, ale zajímavý cukr V únoru jsem podnikl svou pravidelnou každoroční pracovní cestu do města Dubna, ležícího asi 120 km od Moskvy. Z cesty do Moskvy za tamními cukříky tentokrát nebylo nic, protože počasí bylo velice drsné i na ruské poměry, ale i tak se mi podařilo několik zajímavých úlovků. Kamarádi zvědové mi přinesli sáček rozměrů vpravdě slovanských. Pochází prý z vlaku a jak vidíte, váží celých 15 gramů. Pěkný macek, že? Skutečné rozměry jsou 12,7 x 3,8 cm.

nápisu „dorožnyj“ je určená na cesty. Zajímavé je, že byla vyrobena ve městě Ufa v republice Baškortostán (dříve Baškirsko), o čemž na zadní straně svědčí nápisy v baškirštině a ruštině.

Když nebyly k mání balené sáčky nebo tyčky, vrhl jsem se do obchodů a zajímal jsem se o balíčky kostek. A byl jsem docela úspěšný.

No a nakonec ukázka jedné půlkilovky. Docela pěkná, že? Škoda, že podobné náměty nejsou i na sáčcích. JK

Tenhle obrázek je sice samozřejmě také zmenšený a musel jsem jej otočit, aby se sem rozumně vešel, ve skutečnosti však ta krabička moc velká není – obsahuje pouhých čtvrt kila kostek a podle *************************************************************************************************************************

Březnová Británie Začátkem března jsem byla ve Velké Británii. Již od prvního okamžiku, kdy jsem se dostala k nějaké restauraci, lovila jsem cukry. Těmi prvními restauracemi byly právě restaurace na trajektu. (pro neznalé: trajekt je vlastně jako Titanic - restaurace, bary, obchody...) Čekala jsem ty nádherné francouzské cukry, a tak jsem ještě s kamarádkami zaútočila na první restauraci. Hmm, jenom dvě britské tyčky a nějaké sladidlo, sůl a pepř... tak snad příště. Kamarádky mají sice pochopení pro tento neobvyklý koníček, ale pouze do určité míry a rozhodně se jim nechtělo procházet celý trajekt jen kvůli mému cukru; proto jsme lovily už jenom u jednoho baru. Přímo naproti baru byl stolek s cukry, bohužel pod stálým dohledem nepříjemného barmana. My jsme však holky šikovný, a tak se ty dvě postavily tak, aby na mě bar-

man neviděl, já nenápadně přijdu k cukru a co nevidím - ty samé dva pytlíčky cukru a sladidlo. V celém trajektu, i podle tvrzení jiných, nebyl žádný jiný cukr L. Vynahradila jsem si to trochu v Londýně. V Británii je sice touto dobou tepleji než u nás, ale přece jenom ještě nikdo neseděl venku před restauracemi. Zato cukry na stolečcích byly, a tak jsem měla dost prostoru pro svou sladkou vášeň. Když oni ti cukříčci malí tak strašně lákali, byli tam tak sami samotincí, byla jim určitě zima, toužili po čaji, nebo ještě lépe po teplé kapse sběratele, tak smutně po mě koukali a každým svým krystalkem po mě toužili. No, a nevezměte je potom!!! Všemu sladkému a hlavně pak cukru zdar! Veronika Blažková

-12-

Zajímavé cukry

Cukříky za to nemohou… Jan Nádvorník se odvolal a Ústavní soud potvrdil, že volby proběhly v pořádku. K opakovaným volbám, které v tomto volebním obvodu vyhlásil president na druhou polovinu února, tak nedošlo. Jan Nádvorník složil senátorský slib na 3. schůzi Senátu 27. ledna a v Senátu tak zasedá opět plný počet 81 senátorů. Investiční a Poštovní banka se v průběhu června 2000 dostala do akutní krize a vážných potíží v platební schopnosti. Na banku byla nejprve uvalena nucená správa, později byla prodána Československé obchodní bance. S původním vlastníkem, japonskou firmou Nomura, se stát dodnes handrkuje, kdo na tom prodělal či vydělal, a právníci si mnou ruce v předtuše tučných honorářů. Cukřík z naší ukázky už se najde asi jen v našich sbírkách. Fotbalový klub Bohemians jde od 1. února 2005 do konkursu, výše dluhů se odhaduje na více než 40 milionů korun. Rozhodnutí o konkursu znamená konec současné akciové společnosti, protože prakticky nemá žádný majetek, nepatří jí ani stadion a ani za torzo hráčského kádru nemůže téměř nic utržit. Klubu navíc hrozí ztráta licence a pokud fotbalové dluhy neuhradí, tak i pád do nejnižší soutěže.

(JK) Když jsem se tuhle probíral naší sbírkou, napadlo mě, že některé cukry zajímavě ilustrují dnešní dobu, protože jsou nějakým způsobem spojeny s určitými osobami nebo místy, o nichž se v posledních letech dost psalo v souvislosti s nějakými aférami či maléry. Cukříky za to samozřejmě nemohou, ale neuškodí se na ně podívat i z této stránky. Posuďte sami: Konferenční centrum Štiřín proslulo střídáním svých ředitelů, obviňovaných z nekalých praktik. Jeden z nich byl dokonce trestně stíhán, protože jeho hospodaření údajně nebylo v souladu se zákony této země. Aféra se ještě čas od času připomene v novinách a zdá se, že ani dnes není zcela uzavřená. Konferenční centrum však jede dál a jeho hosté si pokojně sladí tímto cukříkem. Téměř synonymem podvodu se stal Český dům v Moskvě. Tento rozlehlý hotel v nejluxusnější části Moskvy pronajalo Ministerstvo zahraničních věcí za pouhých osmadvacet milionů korun ročně a samozřejmě bez výběrového řízení. Stát přitom nadále hotelu vedl účet, a tudíž se na něj nevztahovalo například clo. Tuto velmi lukrativní zakázku získala neznámá rakovnická firma Hotel Český dům. Podezření z korupce bylo tehdy tak silné, že ho politickou kariérou zaplatil oblíbený sekretář tehdejšího ministra zahraničních věcí: vzal veškerou vinu za ministrovy smlouvy na sebe a musel odejít. Jak vidno, i Český dům funguje dál a dokonce si opatřil vlastní cukříky. Tuto tyčku vyrobila moskevská firma Krasnaja volna a přivezl nám ji kolega, který zde v únoru přespal. Rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 26. ledna 2005 se v Praze 11, ve volebním obvodu č. 19, nekonaly opakované volby do Senátu. Ústavní soud totiž zrušil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který vyhověl stížnosti Antonína Zápotockého a původní výsledky voleb zrušil. Vítěz voleb

-13-

Cukry, cukry, cukry…

Novinky a zajímavosti na české a slovenské cukroscéně

Povšimněte si i dalších dvou novinek: snížené hmotnosti balení (jen 4 gramy) a dvoujazyčného textu – že by expanze výrobku na Slovensko po vstupu do Unie?

I když pro některé z vás nebude obsah tohoto příspěvku ničím novým, nedalo nám to a musíme se podělit o některé věci, které se vynořily teprve nedávno. Firma EASTERN SUGAR si vždycky vymyslí nějakou nenápadnou inovaci svých známých cukříků „Dar slunce“. Tentokrát přidala na zadní stranu adresu www.darslunce.cz (na našem výřezu je to ta řádka psaná nejmenším písmem u pána s košem). Díky tomu se odsunuly stranou i příslušné piktogramy. Nejinak je to u této firmy i na Slovensku. Poněkud se obměnil design tyček „Dar slnka“ a údaj o kampani. Takhle to vypadalo donedávna,

Jak s nadšením zjistili účastníci lednové sleziny ve Staré Praze, balí se teď ve Vrbátkách i vrtulky. Možná i naše poptávka po téhle novince přispěla k nenaloženosti tamního obsluhujícího personálu. Ani další naši výrobci nezůstali pozadu. Takhle se třeba změnila notoricky známá tyčka „Elán do života“ z TTD Dobrovice:

Ano, je kratší a širší a skoro vypadá, jako by ji zabalili ve Vrbátkách. Klasické tyčky tohoto vzoru však zatím na trhu výrazně vedou. Některé nové odchylky netřeba ukazovat, stačí se o nich zmínit. Např. na naprosto běžné bílé tyčce kávy Illy se změnila podnikové norma firmy Hellma – PN H 2/01. Možná už je to déle, ale my jsme si toho všimli až teď. Velmi známé vrtulky firmy Burghof Káva s.r.o. změnily barvu – část, která byla dřív oranžová, je teď okrová a nevypadá to jen na nějakou náhodnou odchylku. JK

*** Není SACHER jako SACHER

dneska už je situace trochu jiná (všechny výřezy jsou zvětšeny):

Sachrův dort snad netřeba představovat. Ten originální se podává ve vídeňském Café Sacher, který paří ke světoznámému *****hotelu Sacher, založenému v roce 1876. Sacher není až tak neobvyklé jméno, a tak není divu, že se vyskytuje i v názvech dalších rakouských firem. Jednou z nich je „Helmut Sacher Kaffees“, která produkuje kávu a jejíž cukry, barvou trochu připomínající cukry onoho hotelu, zdůrazňují, že firma provozuje „starou vídeňskou kávovou kulturu“. Není divu, že Hotel Sacher to pokládal za nekalou konkurenci a že vypukl spor o ochranu názvu, který vyřešilo až rozhodnutí rakouského nejvyššího soudu. Kávová firma teď musí vždy používat i křestní jméno „Helmut“. Můžete se zeptat, proč o tom všem píšeme, když podobných sporů se ve světě vede spousta. Důvod je jasný – cukry. Firma Helmut Sacher byla založena v roce 1929, takže na svých cukrech uvádí „seit 1929“. Ilona Pospíšková však objevila stejný cukr, kde je uvedeno „seit 1928“. Proč tomu tak je, nevíme. Cukr téhle firmy je u nás vcelku běžný. Než jej však odhodíte, dobře se na něj podívejte. V černobílé Cukřence se bohužel reprodukovat nedá. JK

O odchylkách a variantách vrbátecké produkce by se daly psát ságy. Objevily se např. dva nové vzory tyček (v modro-bílé i bílo-modré variantě):

-14-

Cukry, cukry, cukry…

slogany, co se tou čárkou liší. Asi půlka je s čárkou a půlka zatím bez… Ty nejnovější bez čárky... A dál už bez komentářeJ“ Ano, přátelé, i to se stává a je na každém, aby se rozhodl, zda si dá pro jednu chybějící čárku klobouk na stranu či ne. My jsme se vrhli s lupou na svou sbírku a jeden takový slogan „s čárkou i bez“ jsme našli. Bohužel, všech patnáct nejnovějších cukrů, které nám poslal pan Michalík, svou čárku má. Ale to ještě pořád nebylo všechno. Koncem února přišla další zásilka od pana Michalíka a její obsah nás už nadzvedl, protože Považský cukor radikálně změnil celý design své sloganové série. Pan Michalík k tomu napsal: „Bol som v cukrovare Považský cukor a. s. a dostal som nové cukre, ktoré vyrábajú. Dal som dokopy sériu po xxx kusoch. Budem rád, keď budete ticho a nikomu neprezradíte, koľko ich je. Ja mám urobené balíčky pre viac zberateľov, ktoré rozdám v Olomouci…“ Respektujeme přání pana Michalíka a ač je nám zatímní počet nových cukříků znám, neuvádíme jej a seznam najdete až v podzimním čísle Cukřenky. Zatím se pokochejte aspoň jednou ukázkou.

A zase ty slovenské slogany Koncem prosince 2004 přišla zásilka dalších sloganů od pana Michalíka z Trenčína. Cukřenka č. 27. už měla po uzávěrce, tak jsme je schovali do tohoto čísla. Ovšem 11. února 2005 jsme obdrželi e-mail od Karla Stupky, který nás nesmírně „potěšil“: „Ahoj vy tam v Praze, teď se mi dostaly do rukou od jednoho mladého kolegy sběratele zase nějaké nové slogany. Bude to asi nekonečné, protože je jich 15 kousků a začínají jen na čtyři písmena ABCČ, takže když si představím celou abecedu J …“ Zděsili jsme se a honem jsme prohlédli zásilku kolegy Michalíka. A ejhle – i jeho sloganů bylo patnáct a jejich počáteční písmena byla v rozmezí od CH do M. Je-li Karlova teorie správná, čeká nás ještě aspoň třikrát patnáct nových cukříků. Uvidíme, zatím uveřejňujeme seznam toho, co známe: Aby bol Tvoj život sladký. Ako pusa od kaktusa. Alfa a omega sladkosti. Bezo mňa si chorý. Bezo mňa to nie je ono. Biele zrniečka pre sladké srdiečka. Buď IN, buď sladký. Budem k Vám celkom otvorený. Búrka v pohári. Cukor podporuje myslenie. Cukor z Povážia zalom vyvážia. Cukor z Teplej, ten je fair-play. Cukor, cukríček, budeš sladký mužíček? Cukor? Sláva! Jasná hlava! Čo na to tvoja chuť? Chceš masáž chuťových buniek? Ja sa zosypem… Ale osladím. Je to tu fajn, ale káva je lepšia. Jeden cukor denne. Každé ráno! Cukor? Áno! Každé zrnko, perla sladká. Kde bolo, tam bolo, bol raz jeden cukor. Keď je veľká zima, daj ma do vareného vína. Kryštálový prameň sladkej chuti. Kúsok raja na otvorenie. Láska odchádza, cukor zostáva. Malé kryštáliky pre veľkého chlapa. Malé sladké opojenie. Mali by ste ma zažiť rozpusteného. Mám v sebe jar, leto, jeseň, zimu. Karel Stupka je znám jako sběratel, jenž pečlivě prohlíží každý cukr, který se mu dostane do ruky. Jeho e-mail měl tudíž pokračování: „A když jsem si to tak prohlížel, tak jsem přišel na jednu věc. Kam až dojít v hledání rozdílů, co už všechno sbírat atd., toť otázka přímo hamletovská. Posuď sám: Poslední typ sloganů je taky vlastně dvojí, na zadní straně je uvedeno buď „Výrobca: Povážský cukor, a.s.,…“ nebo „Výrobca: Povážský cukor a.s., …“, takže se liší čárkou za „cukor“ J. Ale zatím jsem nenašel dva stejné

Pro čtenáře černobílé Cukřenky uvádíme, že podklad je modrý a obdélníček, v němž se nachází slogan, oranžovohnědý. Výřez ze zadní strany je kvůli čitelnosti poněkud zvětšený. Nech žije sladká rodina považských sloganov!

*** Pro přátele zdravé podvýživy:

ČESKÝ CUKR Z MAURITIA!

Tenhle sáček se světlehnědým podtiskem naplnila hnědým třtinovým cukrem Hellma Praha a redakci jej nezištně poskytla paní Měsíčková. Díky!

-15-

Křížovky o ceny 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

A B C D E F G H I Život … (tajenka) přeje redakce Cukřenky. VODOROVNĚ: A. Vedro; obilovina; listnatý strom; německé město. B. Dravý pták; hodnota; píchat; německý člen. C. Nátěr; svršek a král v kartách; lomit; heslo. D. Inicály filosofa Kanta; sloučeniny kyselin; doručit; lesní kalamita. E. Tajenka. F. Obletění; kolem; arabský přístav; řískými číslicemo 1005. G. Foglarův hrdina; patřící čtyřrukému savci; edém; domácky Eliška. H. Kód letiště Amahai; bájný český kníže; římskými číslicemi 1104; nahlásit úřadům. I. Rozpouštěti se; smyčky; vzácný plyn; náš výrobce hudebních nástrojů. SVISLE: 1. Projevit účast. 2. Alkoholický nápoj z rýže; bědná. 3. Hrdina; dodržet závazek. 4. Kód Holandska; působit bolest; římskými číslicemi 1001. 5. Kočkovitá šelma; osobní zájmeno. 6. Sídlo v ČR (PSČ 39444); protiklad. 7. Hrdinka Dietlova seriálu "Nemocnice na kraji města"; druh letadla. 8. Ukazovací zájmeno; skotský folkový písničkář. 9. Ten i onen kanon; kód okresu Mělník. 10. Zbraň jihoamerických Indiánů; otázka při sázce. 11. Konzervovat kouřem; obyvatel starověké Itálie. 12. Popravčí; italské město. 13. Značka cigaret; sídlo myšlení; dovednost. 14. Kozlík lékařský; domácky Eduard. 15. Bývalý název radonu; část stodoly. 16. Neoplachovati. NÁPOVĚDA : AHI; BELA; DONOVAN; NITON.

STŘÍDAVÁ STUPŇOVKA … při sběru cukru vinšuje TlusŤjoch. 5

6

7

8 VODOROVNĚ: 1. Arabský přístav; Jihoevropan. 2. Tajenka 4. Plošné míry; malé dítě (expr.).

4 3

9 STUPŇOVITĚ ZLEVA VPRAVO: 3. Finský skokan na lyžích (Janne). 5. Kusy ledu; písmeno "Q" foneticky; účetní strana. 7. Ta i ona symetrála.

2

STUPŇOVITĚ ZPRAVA VLEVO: 6. Druh papouška. 8. Španělsky "zlato"; pádová otázka; předložka. 9. Zašpinit kouřem.

1

Nápověda: AHONEN; ORO.

-16-