CUKŘENKA – časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele. Vydává Klub sběratelů baleného cukru, občanské sdružení. Elektronická verze http://www.ksbc.cz/ Redakční rada: Pavel Tlustý & Jaroslav Kolín. E-mail:
[email protected] Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, 142 00 Praha 4, tel. 602 239 858 Toto číslo vyšlo v květnu 2008 v nákladu 140 kusů. NEPRODEJNÉ!!! Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí J
Redakční a jiné zprávy
Zima tu bude co nevidět
Milí čtenáři,
a výbor si pořád láme hlavu tím, kde uspořádat letošní výroční členskou schůzi spojenou s klubovou burzou. Pokud byste měli nějaký nápad a případně se chtěli pořadatelství ujmout, ozvěte se Romaně Sládečkové nebo redakci, určitě se domluvíme. Určitým problémem může být termín, protože někdy na podzim se budou konat volby, při nichž je většina v úvahu přicházejících místností spolehlivě obsazena. Za výbor Romana Sládečková
když jsme vám v březnu tohoto roku slibovali, že čtyřicáté číslo Cukřenky vyjde někdy ke konci roku, v duchu jsme doufali, že se nám to podaří dřív. A zdá se, že k tomu máme dobře nakročeno. Díky tomu, že náš letošní mezinárodní výměnný den se koná už začátkem června, pospíšili jsme si, abychom vás na něm obsťastnili dalším číslem a vypadá to, že letos bychom mohli stihnout ještě dvě. Docela nás překvapilo, že toto číslo je na naše zvyklosti docela rozsáhlé. Napřed jsme totiž jako obvykle vůbec netušili, co do něj dáme, ale pak jsme vytáhli některá nadčasová témata, něco poslali i naši příznivci a něco nás prostě napadlo, zejména redaktora Pavla. Došlo to dokonce tak daleko, že jsme uvažovali, zda si něco nenechat v šuplíku pro číslo další. Nakonec jsme tuto myšlenku zavrhli a drze se spoléháme, že materiálu pro jubilejní číslo bude dost. Cukřenka č. 39. byla připravena do tisku v podstatě již 12. května. Bohužel, jako obvykle jsme se zdrželi při tvorbě této stránky, kterou vždycky sestavujeme jako poslední. Stále jsme totiž čekali, jestli se neozve některý mimopražský dopisovatel s aspoň krátkou zprávou o tom, co se děje v našich regionech. Ne, že by se tam nic nedělo, ale nikdo se neozval, a tak nám nezbývá, než doufat, že to v příštím čísle napraví (že, Brňáci a Ostraváci!). Přece to nenecháte jen na nás, ubohých redaktorech! Podle stanov klubu byste měli mít již dávno zaplacené členské příspěvky. Jako obvykle jsme to první letošní číslo poslali všem, kteří měli zaplaceno za rok 2007, ale u tohoto už nebudeme dělat výjimku. Dostanou je všichni, kteří své příspěvkové povinnosti splnili. Třebaže se na našich webových stránkách objeví jako vždycky v předstihu a „stahovači“ už ji budou mít dávno přečtenou, dostanou Cukřenku v tištěné podobě všichni, kteří přijedou na náš výměnný den, ať jsou členy klubu, nebo ne. Předáme ji tam také poslům, kteří ji doručí nepřítomným (ale příspěvky zaplativším!) kolegům. Teprve to, co zbude, budeme posílat poštou. Při té příležitosti výbor klubu upozorňuje, že na výměnném dni se neplatičům naskýtá vynikající příležitost členské příspěvky zaplatit. Přejeme vám všem hojnou kořist v Horní Černé (cukříky už Danuška Měsíčková zabalila) a těm, s nimiž se tam nepotkáme, pěkné prožití letošních prázdnin a dovolených. Nemusíme snad připomínat, že uvítáme každou cukrovou zajímavost, která vás při tom potká a o níž nám napíšete.
ääääää Sběratelská setkání Klubu sběratelů kuriozit Určitě všichni víte, co je Klub sběratelů kuriozit (KSK) a někteří jste i jeho členy. Náš klub s ním žije v přátelských vztazích – my mu poskytujeme naši Cukřenku a na oplátku dostáváme jeho časopis Sběratel. Ve Sběrateli č. 2/08, který nedávno vyšel, jsou uveřejněny termíny sběratelských setkání, které KSK uspořádá do konce roku. Soudíme, že není marné některá z nich navštívit, protože mnozí z nás sbírají kromě HB cukru i něco jiného a navíc i nějaký ten cukřík se tam může najít. Z mnoha akcí vybíráme: Praha, menza UK Jednota, Opletalova 38: Setkání sběratelů papírových předmětů a různých oborů bude 4. 10 a 15. 11. od 8 do 12 hodin. Havlíčkův Brod, Kulturní dům Ostrov: 14. 6., 20. 9., 18. 10., 15. 11. Tábor, Dům armády v Kyjevské ulici na Náchodském sídlišti: 14. 6., 13. 9., 11. 10. Kolín, Městský společenský dům od 8 do 12 hodin: 13. 9., 11. 10. Brno ORBIS PICTUS: 30. 9. Bližší informace na http://www.sberatel-ksk.cz
¯¯¯¯¯¯¯ Před několika lety jsme se v Cukřence chlubili zajímavými ukázkami ze svých sbírek na různá témata. Rozhodli jsme se, že tuto tradici obnovíme a vyhlašujeme akci
POCHLUB SE SVÝM ZVÍŘETEM Akce se může zúčastnit každý, pokud pošle na e-mailovou adresu
[email protected] nascanované cukříky (sáčky nebo tyčky) se zvířecí tématikou, a to výhradně z různých českých nebo slovenských gastronomických a ubytovacích zařízení. Vzhledem ke skleróze editora Jardy nemůžeme zaručit, že bude jméno přispěvatele uvedeno správně či vůbec. Nenechte se tím však odradit a své příspěvky nám zasílejte do 15. srpna 2008. Redakce
Redakce -2-
Co dělají naši členové
Výstavka cukrů v Novém Boru
V článku však není zmíněn docela podstatný fakt, že návrhy cukry nakreslila podle diapozitivů naše členka paní Iva Nývltová a také zařídila jejich výrobu v KAMO Částkov. A zajistila jednu celou krabici pro klub; série budou rozdávány účastníkům na letošní burze v Horní Čermné.
Informační centrum jí na oplátku poskytlo své prostory pro výstavku jejích cukrů (17.3. – 30.4.2008). O tom, že výstavka byla úspěšná, svědčí zápisy v pamětní knize. Nyní má paní Nývltová v úmyslu uspořádat výstavku v Kamenickém Šenově. A mně hnedle přišly na mysl lustry, krásné lustry s cingrlátky, tož to by byla série. Když už umí někdo z diapozitivu krásně namalovat památné budovy, jistě by i blyštivá svítidla zmákl. Mailoval jsem paní Ivě svou ideu v okamžiku. Uvidíme… P.T. -3-
Obnovená tradice
Mílina výstavka se vrátila do domečku Naše redakce se samozřejmě dostavila už v sobotu. Těšili jsme se, že už konečně nastane jaro a budeme se moct usadit na zahrádce, ale zlomyslné počasí nás převezlo a nakonec jsme byli rádi, že můžeme posedět uvnitř. Sluníčko se ukázalo až po našem odchodu, ale na slavnostním zahájení už náležitě hřálo. Výstavka se nám líbila a myslím, že i ostatním. Aspoň o tom svědčí vzkazy v naší internetové „drbárně“: „Tak jsem včera byla u Míly Žďárské na zahájení její soukromé výstavky. Musím říct, že se vše vydařilo, zahájení, občerstvení, ale hlavně počasí bylo velice přívětivé k sezení na zahrádce. Musím říct, že některé cukry byly opravdu pěkné a zajímavé. Tímto ještě Milušce přeji vše nejlepší k dnešním narozeninám. Margareta.“ „Také jsem byla u Míly na výstavce, včetně zahájení. Moc se mi tam líbilo. Letos má obzvlášť pěkné cukříky! O pohostinnosti Míly i jejího manžela není třeba mnoho mluvit, to je prostě bez chyby a úžasné. Obdivuji jejich vitalitu a schopnost vždy připravit příjemné prostředí. Moc si jich vážím a děkuji jim oběma. Dáša“ Co se tentokrát vystavovalo, vidíte na následujících obrázcích, i když se na ně nevešlo zdaleka všechno. Kdo nepřišel, zaváhal. JK, foto JK & PT
Co cukrosběratelská paměť sahá, pořádala Míla Žďárská každoročně výstavku nejzajímavějších cukrů ze své sbírky. O té šestnácté, která se konala v roce 2006, prohlásila (viz Cukřenka č. 33), že byla poslední a že bude uvažovat o zpřístupnění svých pokladů jinou formou. A skutečně, loni se výstavka nekonala. Míle to však nedalo a na našich pravidelných schůzkách jsme už od ledna zvažovali, že bychom uspořádali výstavku kolektivní, na niž by každý přinesl to, co považuje za zajímavé. Domluvili jsme předběžně i nosné téma – doprava. Nakonec to dopadlo trochu jinak. Výstavka se vrátila do „domečku“ tj. do garáže manželů Žďárských a hlavní témata byla dvě. Co jste ještě neviděli a Vánoce ještě neklepou na dveře. Proč zrovna Vánoce? Protože Míla činorodě dohodla s jednou známou, že vánoční cukry by mohly být vystaveny v předvánočním čase v Kouřimi a tohle měla být jakási generálka, aby ta paní nekupovala zajíce v pytli. Oficiální zahájení sice proběhlo v pondělí 29. dubna, ale výstavka byla přístupná pro „odbornou veřejnost“ tj. pro nás, účastníky pravidelných slezin, již v sobotu 26. dubna. Všechny exponáty ještě, pravda, nebyly instalovány, ale to bylo jednak tím, že Míla čekala, co za zajímavosti přinesou ostatní, jednak tím, že se teprve ve čtvrtek vyhrabala z jakési jarní horečnaté virózy.
-4-
Obnovená tradice
Vítejte v domečku, přinesené bonboniéry odkládejte zde
Hlavní téma - Vánoce
Stavte na kafe, hosté přišli
Velikonoční patvary z Itálie
Feliz Navidad - Španělsko
Lihofiltrokafevároš
-5-
Je libo cukr s pepřem?
Významné výročí
Osudová osmička zvolen benátský patriarcha Angelo Guiseppe Roncalli, který přijal jméno Jan XXIII. Belgický král slavnostně otevřel Světovou výstavu v Bruselu. Při leteckém neštěstí zahynulo osm hráčů fotbalového klubu Manchester United. Vznikl Kriminalistický ústav Hlavní správy Veřejné bezpečnosti. Kopřivnická Tatra zahájila výrobu vozu Tatra 603. Do sériové výroby přešel samopal vzor 58 původní čs. konstrukce. Vyráběl ho závod Přesné strojírenství v Uherském Brodě. Byly mimo jiné natočeny filmy Občan Brych, Žižkovská romance, Vynález zkázy a Smrt v sedle. Andrzej Wajda natočil Popel a démant. Vzniklo Divadlo Na zábradlí. Jeho zakladatelé Helena Philippová, Ivan Vyskočil, Jiří Suchý a Vladimír Vodička jako první uvedli 9. prosince divadelní leporelo Kdyby tisíc klarinetů Brazilie vyhrála mistrovství světa ve fotbale. Tehdy sedmnáctiletý Pelé dal ve finále Švédům dvě z pěti brazilských branek. Družstvo čs. střelců z velkorážní pistole se stalo mistry světa. Eva Bosáková se stala mistryní světa v prostných a na kladině. ČSR získala Světovou trofej i Stříbrnou vázu v Šestidenní motocyklové soutěži. Mistry Evropy se stali muži ve volejbalu, čs. pár ve stolním tenise, Karol Divín a sportovní dvojice v krasobruslení. Dana Zátopková se výkonem 55,73 m stala mistryní Evropy a držitelkou světového rekordu v hodu oštěpem. Káva Tchibo Gold Mocca se stala nejprodávanější kávou na německém trhu Enric Bernat Fontlladosa byl první, kdo v roce 1958 začal s výrobou lízátek na tyčce a později si svůj nápad nechal patentovat. Obal lízátka značky Chupa Chups navrhl španělský surrealistický umělec Salvador Dalí. Tchajwanec s japonským občanstvím Momofuku Ando, kterému se přezdívalo Mr. Noodle (pan Nudle), vynalezl instantní nudle. Elvis Presley narukoval na vojnu pod osobním číslem 53310761 a byl odvelen do Německa. Belgický malíř Peyo vypustil do světa první komiks s postavičkami Šmoulů. Narodila se mimo jiné Madonna, Michael Jackson, Iva Bittová, Karel Plíhal, Terry Fox a Andrea Bocelli. Zemřel Petr Bezruč, Vítězslav Nezval, Fréderic Joliot Curie a další. V rámci okresních dožínek v Písku se slavnostních oslav účastnil i prezident Antonín Novotný. Chléb, který mu tradičně se solí podaly družstevnice v krojích, mu zachutnal tak, že si odvezl celý bochník. Připouštíme, že zde uvedené události mohly mít nějaký vliv na světové dějiny. Značně nás však
Každé masmédium dbalé své pověsti se letos obírá tématem tzv. „osudových osmiček“, jako by zrovna osmička na konci letopočtu měla nějaký zvláštní význam. Protože ale i Cukřenka dbá své pověsti, vybrali jsme pro vás několik zajímavých událostí z roku 1958. Co se tedy onoho roku semlelo? Prvního ledna vstoupily v platnost tzv. Římské dohody, na jejichž základě vzniklo Evropské hospodářské společenství. V březnu zasedal ve Štrasburku poprvé Evropský parlament. Ve Francii byla na základě referenda schválena nová ústava a vznikla tzv. pátá republika, jejímž prezidentem byl 21. prosince zvolen Charles de Gaulle. Nikita Chruščov byl po odstoupení Nikolaje Bulganina zvolen v březnu do funkce předsedy rady ministrů SSSR. Sovětský svaz ultimativně požádal, aby se Berlín stal do roka svobodným městem. Vznikla Sjednocená arabská republika spojením Egypta a Sýrie. Za tři roky nato se rozpadla. Vzniklo národní konžské hnutí v čele s Patricem Lumumbou. Převratem v iráckém Bagdádu byl svržen král Fajsal II. a prohlášena republika. V Káhiře byla ustavena prozatímní vláda Alžírské republiky. Íránský šach zapudil svou manželku, protože nebyla schopná mu dát dětí. Letectvo USA ztratilo při cvičných letech nad vlastním územím několik jaderných zbraní. V červenci a srpnu jednala v Ženevě konference expertů o způsobech zjišťování atomových výbuchů. Výkonný výbor ÚV KS USA zastavil v lednu vydávání deníku Daily Worker pro zcela revizionistický kurs. V srpnu vyšlo v Praze první číslo teoretického časopisu Otázky míru a socialismu. Ve dnech 18. – 21. června. zasedal XI. sjezd KSČ, který stanovil generální linii dovršení výstavby socialismu v Československu. Národní shromáždění schválilo 16. října zákon o druhém pětiletém plánu. 17. října byl vydán zákon o trvalém usídlení kočujících osob. Rada ministrů v NDR zrušila 28. května zbytek potravinových lístků. Mao Ce-tung prosadil na zasedání politbyra politiku tří rudých vlajek: výstavbu socialismu, velký skok vpřed a zakládání lidových komun. 31. ledna byla vypuštěna první americká družice Země Explorer 1. SSSR nelenil a vypustil Sputnik 3. Začátkem září vypukla první ze tří "tresčích válek" mezi Velkou Británií a Islandem, která trvala tři měsíce. Island, ač nemá dodnes vlastní armádu, nakonec vyhrál. Papež Pius X ustanovil sv. Kláru patronkou televize. Ještě v témže roce zemřel a papežem byl
- 6-
Významné výročí
popudilo, že nikde, ani v tištěných publikacích, ani v kyberprostoru není zaznamenána tak zásadní skutečnost, totiž že se dne 1. července 1958 narodil pokleslý básník, nesčetněkrát faulovaný fotbalista – amatér, nadšený fotograf, sběratel starých pohlednic a čajových obalů, sběratel, tvůrce a vydavatel HB cukrů, nevysychající studnice nápadů všeho druhu, opora redakce Cukřenky, osobnost vpravdě renesanční, Pavel Tlustý řečený Tlusťjoch. Rozhodli jsme se proto, že tuto donebevolající nespravedlnost odčiníme na následujících stránkách. A jak jinak, než cukrosběratelsky? Napřed jsme uvažovali, že s jubilantem zinscenujeme interview, ale nakonec jsme to po zralé úvaze zavrhli; beztak by nám o sobě navykládal samé koniny. Z data Pavlova narození je však zřejmé, že se narodil ve znamení Raka. Podívejme se tedy, jak osoby narozené v tomto znamení charakterizují „zvěrokruhové“ cukry, vydané u nás i ve světě. Poměrně přesná je charakteristika na českém cukru kávové firmy Dallmayr:
Rakušané Jsou stručnější. „Cukrové“ stránky: Citlivý, romantický, chápavý, starající se, domácký. Negativní stránky: Vrtošivý, (snadno) popudlivý, panovačný. Spřátelená znamení: Panna, Štír, Ryby, Býk.
Německé cukry od firmy Hellma se od svých rakouských bratranců příliš neliší. Zato tenhle cukr charakterizuje Raky dokonce (v originále) ve verších. Romantický, něžný a zasněný, jeho cesta je šetrností lemována. Však běda, když ho vrtochy moří, kritiku jen těžko snáší.
Další český cukr to doplňuje:
- 7-
Významné výročí
Poznali byste, že i tohle je německý Rak?
Italských sérií s horoskopy je víc, nám se líbila tahle ukázka, i když je bez textu:
Přiznejme si, že germánský a románský názor na Raky není vždy úplně pozitivní. To bratři Jihoslované jsou laskavější, asi to bude tou holubičí povahou. Na tomhle cukru z Bosny a Hercegoviny stojí, že Rak je vnímavý, senzibilní, společenský, štědrý, v lásce dost (značně) útočný.
Švýcarská verze uvádí jen pozitiva: Velice citliví, přátelští lidé, věrní přátelé. Vyhýbají se hádkám a konfliktům, mají výrazný smysl pro rodinu.
V podstatě stejně hodnotí Raky i Chorvati…
Ani Rumuni se moc nerozkecávají: Osoba narozená v Raku je citlivá, náladová, nestálá, šetrná a laskavá.
…někdy ovšem poetičtěji: Rakové jsou velcí romantici, kteří náhle a často mění své rozpoložení. Od partnera očekávají nekonečnou pozornost, ale poddávají se svým pocitům jen tehdy, když cítí, že je druhá strana upřímná. Podobně jsou na tom Španělé:
- 8-
Významné výročí
Nejvíc se nám ale líbil rozsáhlejší text, který jsme našli na tomhle cukru z bývalé federální Jugoslávie:
Na internetu jsme o Psu našli: Pokud hledáte oddaného přítele, který se vás zbytečně nebude pořád na něco ptát a zatěžovat vás nekonečným mluvením, jste u Psa na správné adrese. Je to člověk do deště i nepohody. Když máte splíny, dokáže vás celé hodiny obětavě bavit historkami, až vás nakonec probere k životu. Když máte den zádumčivý a plný vzpomínek, nechá vás v pohodě snít a hlídá pouze práh vašeho bezpečí. Když postrádáte finance, postará se o ně, když naopak potřebujete setřást z dohledu nepříjemného člověka, odežene ho okamžitě a navždy. Jeho oddanost ovšem může přerůst do fanatického zbožňování a pak máte pocit, že nemáte dostatečný prostor pro seberealizaci, neb všechno jaksi za vás vykonává v předstihu a vy nemusíte na nic sáhnout. Není divu, že se po čase k smrti nudíte. Nesnažte se protestovat, nebo mu to rozumně vysvětlit. Uznává pouze dvoufázové hodnocení, a to dobré, nebo špatné pro vás, nebo pro sebe. Pokud chcete od Psa kompromisy, pak jste na špatné adrese. Je vysloveně duální hráč. Právě pro tuto vlastnost je velmi úspěšný ve službě vlasti, působí aktivně v armádě, u policie, ve státní správě, kde plní zodpovědně úlohu řadového pracovníka, který je srdcem každého týmu. Jako podřízený je velmi uznáván, jako šéf je viděn velmi zřídka. Není ambiciózní a má rád svůj klid a pořádek. Riziko a změny z duše nenávidí. V lásce je víceméně suchar a rozkývat ho k nadstandardním výkonům chce umění vášnivého Tygra nebo horkokrevného Koně. Pokud je potká v soukromí, má Pes štěstí a vytvoří s nimi pevné celoživotní pouto. Psi dokáží žít neuvěřitelně skromně a spoustu rozkoší si odříkat, aby svým dětem umožnili vzdělání a vybavili je náležitě do života. V této otázce jsou naprosto nedostižní.
Vyroben byl ve Slovinsku, obal dodala bosenská tiskárna a ve slovinštině a srbochorvatštině Raky nabádá: Můžete očekávat výrazné zlepšení své domácí materiální situace. Nedovolte, aby kvůli Vaší přecitlivělosti došlo ke sporům s Vašim okolím. Nepřijímejte nabídky náhodných známých. Zdraví: Vezměte si dovolenou a na cestě si dávejte pozor na jídlo. Nejlépe se budete cítit s osobami, zrozenými ve znamení Vah a Panny. To ovšem není všechno. Existují i cukry s čínským horoskopem, podle něhož byl rok 1958 rokem Psa. Podle tohoto španělského cukříku je Pes inteligentní, upřímný, věrný a opatrný.
Francouzi nejsou tak struční:
Co k tomu dodat? Jen to, že ti, milý Tlusťjochu, přejeme za všechny sběratele sladký život a abys nám ve zdraví vydržel ještě dlouho poté, co se potkáš s Abrahámem. AJK - 9-
Z našeho i jiných webů
Tlachy v „tlachárně“? Někdy… případ. Řekněte mi: Jaký přínos má pro klub K76, a jaký přínos má klub (se svýma penězma a s našima sériema) pro K76. Není to náhodou nepoměr? Vyměnit podprůměrné zahraniční kusy a zde získat POUZE NOVÉ série. Co kdyby třeba K76 přivezl něco pro více lidí? Co kdyby se pokusil investovat do svých cukrů? Ne stačí mu výčet klubáků kteří mu to rádi zaplatí. Upozorňuji, že nejsem pisatelka předchozí reakce!“ Další diskutér si pod značkou „Taky anonym“ přisadil: „Ahoj Jarko a všichni anonymové! A jaký přínos pro klub mají všichni ostatní členové? (myslím kromě těch 10 - 20 aktivních). Jaký? Neměli bysme začít u sebe a pak u ostatních? Já taky jen přijedu, vyměním a odjedu. Ale hlavně se raduji. Když se to někomu nelíbí, tak mi mohl jít do výboru a změnit to. Nebudou náhodou letos volby? Anonym.“ Ozvala se i Mishka: „Rozhodně nejsem příznivcem kupčení nebo nákupu sérií, ale o tom přeci Karel nepsal. Pokud jsem dobře četla, tak rád vymění. A teď dotaz: Co je to podprůměrné zahraniční kusy? Pokud vím, tak většinou vyměňují sérii za sérii. A mně osobně zajímají pouze cukry, co nemám. Kritérium na podprůměrné a nadprůměrné cukry či série neznám. Ahoj v Křenovicích. Mishka“ Ve snaze poněkud utlumit vášně přispěl i editor cukřenky Jarda, který se podepsal plným jménem: „Já naopak ty stesky docela chápu. Na burze zatím pořád ještě platí: Vylož co máš na výměnu a vyber si u ostatních, co se ti líbí. U jednotlivých cukrů to ani jinak nejde, je jich moc a nelze všechny nosit v hlavě. Ale když na mě nevyjde jeden cukr, protože mi ho před nosem sebral kolega, najdu si jiný. U sérií je to trochu jinak. Kdo jich má od jednoho druhu tolik, aby se na všechny dostalo? A chtěli by je všichni. Získat série ze zahraničí výměnou není legrace. Partneři za ně chtějí také série, ale kde je kromě klubových a soukromých v Čechách brát? Pro zajímavost: Jedno pare soukromě vydané 8ks série mě vyjde na cca 25 Kč, čas a práci (nejen) s nasáčkováním nepočítaje. Klub má množstevní slevu, ale kde bych já udal 8 krabic? Názor na závěr: Nedělejme ze sérií kult! Jsou atraktivní, ale je přece i spousta pěkných "singlů".“ Olej do ohně přilil „Nezávislý externista“: „Teda vy jste tady povedená společnost! A stálo za to se tu zastavit a pobavit se při čtení. Fakt hustej nářez! Někdo má, tady jen třeba blbý cukry, jinde cokoliv a snaží se mít ještě víc! Hrůza odporná!! A někdo zase nemá. A taky by chtěl. A jak! A stejně nebo radši víc! Ale neumí. A to je průser. To se hned tak nezkousne. Tak mu to aspoň na fóru pořádně natřu a udělám si svoji hezkou chvilku. Česká klasika, u vás zabalená v cukru, u nás zase v něčem jiném. Touhle rakovinou je prorostlá celá naše společnost. A šikovných chirurgů je
Naše internetové stránky jsou veřejně přístupné. Chodí na ně nejen členové klubu, ale i jiní surfaři, kteří občas neodolají a v rubrice „Tlachárna“ připojí svůj názor. Někdy je k věci, ale někdy se tak jen tváří, maje za účel provokovat, přičemž jeho autor má pochybnou radost z reakcí ostatních, kteří jeho mystifikaci neprohlédli. Podívejte se na jednu diskusi, která v „tlachárně“ proběhla v listopadu a v prosinci 2007. Příspěvky zpravidla nejsou jazykově zkorigovány, i když editor nad perlami typu „by jste“ a „bysme“ kvetl. Začalo to vcelku nevinně „inzerátem“ Karla Stupky: „Nabízíme opět se Zdeňkem Bubníkem výměnu nových klubových sérií, které dostaneme v Křenovicích, za různé zahraniční série, které na burzu za tímto účelem přivezeme. Kdo má zájem, přijďte si je vyměnit k našim stolům. Jen pro upřesnění - nabídka se týká skutečně jen těch nových klubových sérií vydaných pro Křenovice 2007. Těšíme se na Vás. Ale těšíme se i na všechny ostatní A co kdyby za námi na pokec taky přišli Ti, co si to s námi tradičně vyříkávají až po burzách na chatu? Príma předburzovní dny přeje všem Karel Stupka“. Kdosi pod pseudonymem „Mám být ještě členem?“ na to reagoval: „Klidně si to můžeme vyříkat na chatu i před burzou! Fakt skvělá nabídka. Co kdyby jste (odfrknutí editora: ať žije správná čeština!) také vy někdy přišel k našim stolům? To by bylo jistě pod vaši úroveň, což? Opravdu mě vaše obchodní nabídky a způsob jejich prezentace děsí. Není Vám to trapné? Věřím, že se zachováte čestně a aspoň své cukrové série které, prý vlastníte, věnujete všem účastníkům Křenovického klání. Přeji vám, aby jste se nad s sebou aspoň trošku zamyslel a všem ostatním příjemný předcukrovní čas.“ Na to mimo jiné zareagovala Jitka Schovancová a na webu se objevil její článek, který najdete i v tomto čísle. V tlachárně pak napsala: „Ahoj všem! Tak mám pocit, že jsem svým článkem přilila olej do ohně. A zase je tu oblíbené téma. Ale tentokrát se přidám na stranu těch, na které budete nadávat. Jedou ven, zaplatí si cestu a vše kolem toho. Nestojí to málo. A jsou féroví v tom, že svoje podmínky zveřejní i se svým jménem. Jasně, někomu se to nelíbí. Ale o tom je bod č. 4 mého článku - zahraniční série: Jeď, kup v cizině v obchodech, napiš si do německého klubu, kde ti sérii za 1 - 3 Eura prodají a pošlou poštou. A nebo? Sežeň něco zajímavého ze svého okolí a přijď - víš za kým. Ale jak má Karel Stupka nebo jiní přijít za tebou, když se ani nepodepíšeš? Jitka A promiň, že ti tykám - anonyme.“ Ozvala se však i pisatelka pod nickem „Jiná členka- podle vás anonym“: „Pokud Vás potěší – Jarka. Vzpomene si někdo z vás na Dumjahnovy? A to, zda maji či nemají kupčit na našich burzách? Nám se tu v klubu krystalizuje obdobný - 10 -
Z našeho i jiných webů debata po akci vznikne. Objevila se už před akcí. Proto jsem si bláhově myslela, že na schůzi se toto téma otevře veřejně, anebo alespoň někdo přijde za výborem nebo za Karlem a řekne: "Tak takhle nee!". Nestalo se. Není se čemu divit, celý rok se jen málo členů zajímá o to, co se v klubu děje. Málokdo přispěje na stránky nebo do Cukřenky zajímavým článkem. Všichni měli možnost navrhnout členy (i sebe) do nového výboru. Kolik lidí to udělalo? Prsty dvou rukou stačí. Ale neva, ne každý má čas a chuť dělat něco pro druhé. Proč nespokojené osoby na schůzi nevstaly a neprojevily se? Jistě, jednodušší je mlčet a pak bokem kritizovat. A teď konkrétní věci:-Na burze dostali všichni stejně, vyúčtování zveřejním dnes večer (pozn. redakce - otiskli jsme je). Burza výdělečná nebyla. Ale myslím si, že za 300 Kč na osobu ani být nemůže. Zmatek mi v tom udělaly pouze osoby, které nepřijely nebo nahlásily větší počet doprovodu. Bohužel materiál na obědy už byl. "Ale jo, burza samotná by ušla. " Kdybys, prostý člene napsal, že ne, tak bych se asi urazila a okamžitě vystoupila nejen z výboru, ale i z klubu. Vím, že byly problémy - vše nebylo podle přání všech. Menší stížnosti byly: nebyly odpadové koše, stolečky, u kterých by mohli lidé posedět a pokecat, vaření kávy trvalo dlouho. A tak. Něco beru. Jinak mi můžete políbit... Zatímco vy jste si žili normálním životem, tak já a pár ... se snažilo zajistit vám akci tak, jak jsme nejlíp mohli. Včera jste se hrabali v úlovcích a já jsem ještě prala, uklízela, odvážela, dělala vyúčtování a jiné ptákoviny. Večer mě potěšilo pár ohlasů, většinou od těch stejných, kteří dokáží ocenit práci jiných. Ale jsou to stále stejní. Nenahrabala jsem si jako ostatní na burze. Nebyl čas. Byla jsem ráda, že si na mě někdo (třeba i Karel) vzpomněl, a přivezl mi malý balíček s cukříky. Až nebudu organizovat, taky přivezu.Všem ne - budeš mezi nimi i ty, Prostý člene, který má totalitní manýry. Všem, všem stejně. A když má někdo něco víc (neva, že se o to zasloužil sám), tak si na něho ukažme prstem a rychle na pranýř. Tahle debata se mi moc nezamlouvá. A raději bych ji řešila s konkrétní osobou. Ale "anonym" nebo "prostý člen" je v módě.Teď si jen mohu procházet seznam přihlášených a škrtat členská čísla těch,o kterých si myslím,že by to nenapsali. Kdy s tím nový výbor něco udělá?? Není už nejvyšší čas?? Za sebe (členku výboru) odpovím: NIC. Teď jen pár slov na závěr. Omlouvám se budoucím organizátorům dalších akcí. Možná ztratí chuť něco dělat Radím, kašlete na hajzlíky, rejpaly a ostatní nespokojence. Těch spokojených je víc. Přeji pěkný předvánoční čas. Jitka S. A ty, člene, napiš příště jméno.“ To už mi nedalo a napsal jsem: “Jitko, vůbec se nevzrušuj. Schválně napiš Zdeňkovi, aby se podíval, odkud ten "prostý člen" píše. To totiž skoro jistě není žádný člen, to je docela obyčejný provo-
málo. A nejsou tak slyšet jako výkřiky a plivance těch statečných a spravedlivých, co jsou tak dobře schovaní všude možně. PS. Nejsem sběratel a člen vašeho povedeného klubu už vůbec ne. Na něj reagoval jakýsi „Čumil“: „No jo, zase jeden chytrej! A pěkně jsi to pohnojil! Co se do nich mícháš? Mohlo to tady bejt ještě zajímavý. Teď každej hodí stopku.“ Lidi jsou prostě různí. Vášně na čas utichly po této replice Jardy K.: „Nezávislý experte: Povedená společnost je celé lidstvo od okamžiku, kdy slezlo ze stromů, a možná jí bylo i na těch stromech. S tím nic nenaděláme. Díky za čas věnovaný naší povedené komunitě. Čumile: Já chodím občas do pražské ZOO a se zájmem pozoruji gorilího alfa-samce Richarda a jeho tlupu. K některým jeho počinům mám výhrady, jinými se bavím, ale jemu je to v obou případech egál. Oběma: Nebylo by pro vás lepší všechno jen z povzdálí sledovat a v pravou chvíli se do věci nevložit?“ Burza proběhla a v „tlachárně“ se jako vždy objevily reakce účastníků. Všichni si pochvalovali (však také bylo co). A do té předvánoční pohody přišel příspěvek podepsaný „Prostý člen klubu“ a nazvaný „Burza jinýma očima“ a starý cirkus byl opět ve městě: „No hlavně že jste všichni tak jednotně spokojení! Ale jo, burza samotná by ušla. Jenže: staré a stále kritizované nešvary vám nikomu evidentně vůbec nevadí!! Známé firmy vesele a ve velkém obchodují se sériemi bokem mimo stoly. A taky se předávají balíčky. Ale pouze těm vyvoleným. My můžeme jenom koukat. A že by třeba K76 milostivě podělil ty svoje cukry mezi všechny ostatní? Kdepak! Ale v tom mě vůbec nepřekvapil. Inu kšeft je kšeft a pro nás obyčejné sběratele zase nic nezbyde. Jemu se klub bohatě vyplácí. Ale co dostáváme za svoje stejně vysoké příspěvky my ? Zamysleli jste se někdy nad tím, jak s vámi manipuluje podle svých potřeb? Stojí Vám nějaká ta kdovíjak hodnotná série za to? Kdy s tím nový výbor něco udělá?? Není už nejvyšší čas?? Co si o tom myslí ostatní?“ D58 se rozhodla, že to tak nenechá: „Ahoj, prostý člene klubu, je vidět, že jsi pozorně neposlouchal, o čem se mluvilo. Připomínky jsi mohl hned v sobotu vznést na horním nádraží do půlnoci. Jenže tam by věděli o koho jde, tady se schováváš za prostého člena klubu. Nevím, jak moc se klub K76 vyplatí, když si cestu i nocleh na zahraniční burzy platí sám, takže co přiveze je jeho a ne klubu. Z klubu dostane to, co všichni ostatní. Vlož pár tisícovek do své série a obdaruj všechny členy klubu, jak to dělají mnozí! Zdraví Tě Danuška, taktéž prostá členka!“ To už se hlavní organizátorka Jitka dožrala: „Musím se vyjádřit. Nedá mi to! Jako hlavní organizátor, jako prostý člen i člen výboru (nového i starého).I když si myslím, že je to asi zbytečné. A anonymové si budou stále mlet to své! Omlouvám se všem, kteří si budou o mě myslet, že jsem to přehnala.) Již před burzou jsem čekala, že tato - 11 -
Z našeho i jiných webů katér, který se baví rýpáním, a vy mu to žerete a rozčilujete se. Takových expertů na webu je. Vždyť nic konkrétního nepíše, jen co pochytal z ostatních příspěvků a zjevně občas neví, o čem je řeč. Možná by neuškodilo dát mu na těchto stránkách banán.“ (Banán = banner, webový slang; zákaz přístupu na stránky z dané IP adresy) Z příspěvku Jury Průžka jen úryvek: „Mimochodem, jen tak prohlížím, co se tady píše, a ejhle, nějaký b*****k se nám snaží navrtat naše vztahy a přátelství. A že se neumí ani podepsat. Třeba to asi hodit za záda, ať si kecá. Možná by bylo dobré, aby do tlachárny měli přístup jenom lidé s nějakým kódem a pak by jsme věděli, kdo a co píše. Možná by to Zdeněk dokázal nastavit a sladit. Pak by jenom každému členu poslal jeho kód a bylo by vystaráno. Vše mi připadá tak nápadně totalisticky (udat bez podpisu a pak z povzdálí sledovat reakce a bavit se na náš účet)…“.
Zdeněk Adámek, náš webmaster, reagoval docela zajímavě: „Ahojky! Co se týče této tlachárny, samozřejmě, že by šlo zařídit, aby byla pouze pro registrované. Myslím si ale, že by to bylo na škodu, protože díky nečekaným pohledům anonymních sběratelů či náhodných návštěvníků se krásně rozproudí diskuse, jako v tomto případě. Jsem až překvapen, kolik našich členů se odhodlalo napsat svůj příspěvek - to nezvládli za celý rok! Pište, pište, ptejte se, řešte, ať je tu pořádně živo! Jste to Vy, kteří můžete svými názory, případně články (které rádi zveřejníme) oživit naše stránky.“ Já bych k tomu jen dodal: Ale než se zapojíte do diskuse, přemýšlejte, kdo to myslí vážně a kdo si jen dělá pochybnou legraci. Za anonymitou internetu se skrývá rozličná čeládka… J.K.
Cukrovar Peruc podruhé Dne 20. dubna 2008 obdržela naše redakce tento e-mail: Dobrý den, tak jsem se vrhl na internet, abych vyhledal nějaké další informace o peruckém cukrovaru, a tu se mi objevily vaše stránky (Cukřenka č. 36) se článkem z mých Peruckých stránek. Samozřejmě nemám nic proti uveřejnění, jsem rád, když se o Peruci píše. V době, kdy jste mě chtěli kontaktovat, byla na stránkách asi moje stará, již nefunkční adresa. Pokračuji dál v pátrání po historii Peruce a vloni jsem získal i další vzpomínku na perucký cukrovar. Zajímá-li vás toto téma, jsou zde:
Samozřejmě mám i více fotografií cukrovaru a jeho okolí. Na mých Peruckých stránkách jsou i další stránky z historie cukrovaru (Šlepka) a naší krásné vesnice (vlastně nyní zase městyse). Pokud máte i vy nějaké nové informace o našem cukrovaru, rád bych je uveřejnil na svých stránkách pro čtenáře, zajímající se o Peruc a cukrovary. Přeji hezké jarní dny, Mirek Plazík Blažek, Peruc Potěšilo nás to a Pavel hbitě reagoval s tím, že děkujeme a další informace využijeme v některém z příštích čísel Cukřenky. Což tímto činíme
VZPOMÍNKY Z MLÁDÍ CUKROVARNICKÉHO VYSLOUŽILCE J. J. Weiss, Listy cukrovarnické číslo 33-34, ročník 62 (1945-46), Praha, 31. V. 1946 Po odbytých gymnasijních studiích v Kroměříži a obchodního kursu ve Vídni, vrátil se můj otec do rodného města, kde převzal po svém otci koloniální obchod v našem domě1), brzo se ho ale vzdal, rozhodl, se pro povolání úřednické a stal se roku 1865, po krátké působnosti v renomované továrně na čokoládu bratří Tschinklů v Lovosicích, pokladníkem továrny na likéry hraběte Thuna v Podmoklí a na to roku 1869 účetním cukrovaru téhož šlechtice na Peruci. Je tomu nyní 77 let. Od té chvíle jsem žil v ovzduší cukrovaru, pamatuji proto mnoho. Řepu tenkrát na Peruci krouhali (říkalo se rajbovali) a šťávu vytáčeli (šlajdrovali) na odstředivkách2). Vyráběli výhradně bílé zboží, homole a pilé. My děti chodívaly jsme se dívat na půdy k nučkám a daly si vysvětlovat ty manipulace s formami. Půdní byl v našich očích vůbec pánem, měly jsme ho, s dlouhým jeho šedým vousem rády, z lígru dělal různá cukrátka, před vánocemi malé, asi 14lotové homoličky
cukrové, jež balil do barevných papírů a rozesílal úřednickým rodinám. Velmi jsme se na ně těšívali, krášlily naše vánoční stromky.
Silnice od Peruce k cukrovaru u přejezdu úzkokolejky (Šlepky). Malý cukrovar perucký byl čistě hospodářský, tvořil jednotný celek s velkostatkem i s věrnými dodavateli selské řepy ze Stradonic (známého naleziště pravěkého osídlení), z Pátku, Černocho- 12 -
Z našeho i jiných webů nákladem byly taženy volskými potahy, každý vozík měl svého brzdiče. Dolů sjížděly jednotlivě, ale často nerozumným letem, takže co chvíli tu byly úrazy, nejednou i smrtelné. Byly s tím starosti. Když jsme přišli na Peruc, byl správcem cukrovaru cizozemec B. Lappe, cukrmistrem A. Dreyschock (syn známého virtuosa na klavír Alexandra Dreyschocka), adjunkty F. Vostrý a R. Rating. V té době bývali téměř všichni závodní úředníci empirikové, od piky, kteří prošli hlavními stanicemi továrny, než se stali úředníky. Změnilo se to, když po správci Lappovi nastoupil na jeho místo chvalně známý Ing. F. Knapp, přišedší k nám ze Sadové, s ním pak cukrmistr Ing. F. Siedek (jeden ze spoluzakladatelů spolku Českých chemiků) a něco později v roce 1879 (kdy jsem právě maturoval) Ing. K. C. Neumann. Měl jsem tenkrát v ruce jeho žádost, kterou se ucházel o uprázdněné místa chemika a četl s respektem jeho výtečná vysvědčení, mezi nimi i krásnou jeho habilitační práci o bromu (měl v úmyslu habilitovati se na technice).
va Vraného aj. Ředitel panství byl zároveň ředitelem cukrovaru. Dělnictvo bylo stálé. Pracovalo v kampani (která někdy trvala i pozdě do jarních měsíců) v cukrovaru, na jaře a v létě na panském. I řemeslníci, hlavně stavební, našli zaměstnání u dvora nebo v blízkém okolí a přicházeli na podzim do továrny. Cizích dělníků bylo jen málo a i mezi těmi se vracely k nám známé tváře. Přední místa na jednotlivých stanicích dědíval syn po otci, jako by to bylo jeho právem. Vše to působilo na mne dojmem velké rodiny i s dodavateli selské řepy, kteří považovali cukrovar za jakousi svou záložnu, kde můj otec, vedoucí pokladny, podle možnosti jim vycházel vstříc. Byl, věru, milý ten sousedský poměr, který se dnes zdá již být pouhou pohádkou. I dělníci na ty doby rádi vzpomínali. Několik let po převratu (1918) při návštěvě Peruce nalezl jsem tam ještě několik stařičkých pamětníků své působnosti v cukrovaru. Měli radost ze setkání a vzpomínali s povzdechem na dávno uplynulé časy. Nebyli nikterak spokojeni s věcmi, jak se utvářely po válce, třebaže při parcelaci hraběcího alodiálního majetku získali půdu. Však jsem i já nepoznával ty za mých časů tak vzorně upravené lány! Cukrovar ležel v překrásném údolí, jež mělo místy ráz pralesa3) s bažinami. Vyvěralo v něm mnoho železitých pramenů, při nichž si před dlouhými lety hraběcí rodina vystavěla prostinké lázně. Lázně ty trpěly později odpadními továrními vodami a poznenáhlu pustly, až z nich zbyly jen rozvaliny. Poloha cukrovaru byla mezi těmi zalesněnými stráněmi sice romantická, ale nevýhodná. Údolím protékal dýbeřský potok, o jehož stříbrolesklých vodách, racích a rybkách nám rád vyprávěl místní děkan Fr. Daneš4), odchovanec Bolzanův, osobní přítel Palackého, Riegra i jiných vynikajících osobností (byl také poslancem zemského sněmu) a s povzdechem připojil, že po založení cukrovaru vody se zkalily, rybky vyhynuly a vzduch byl otráven. Perucké panství leželo z největší části na vyso5) ké, úrodné pláni, chudé na vodu . Bezpochyby, že z toho důvodu došlo v roce 1857 k založeni cukrovaru v údolí, na dýbeřském potoku, jehož vody za tehdejšího způsobu práce cukrovaru stačily. Poloha jeho byla ovšem velmi nepříznivá, všude do kopce, a byla tím ještě horší, že cesty, vedoucí do továrny, byly za podzimních dešťů blátivé, bezedné, dovoz řepy a vývoz cukru a odpadků proto drahý a svízelný. Cukr byl dovážen povozy (furmany) do Prahy. Když Pražsko - duchcovská dráha přišla v roce 1873 do provozu, zmírnily se poněkud nesnáze, nadobro ale nezmizely. Bylť cukrovar spojen s nádražím vlečkou asi 7 km dlouhou, vinoucí se serpentinovitě lesnatými stráněmi nahoru. Vozíky s
Celkový pohled na cukrovar v provozu. Byl jsem velmi potěšen, že byl hrabětem přijat. Jako posluchač techniky pracoval jsem s ním a pod jeho vedením v dobách různých prázdnin v tamější laboratoři. Byl mně učitelem a laskavým rádcem. V továrně byl vzorným, u představených i dělnictva velmi oblíbeným úředníkem. Uplatňoval se ale i společensky, pořádal se mnou veselé přátelské večírky, posvícenské zábavy i dožínky, ba i bály. Protančili jsme tak spolu v srdečných radovánkách leckterou noc a stali důvěrnými přáteli. Jak jsme vkročili do laboratoře, bylo jinak. Dával mně práce a hlavně mne přidržel k studiu o osmose, v mnohém ohledu velmi zajímavé. Studie ty mne vedly později ke konstrukci osmometru, sloužícího ke zkoušení osmosového papíru, dále k sestrojení jednoduchého přístroje na měření jeho síly a stroje ke stanovení jeho pevnosti proti přetržení a konečně ke konstrukci pumpičky auto k samočinnému vzorkování šťávy i cukroviny. Prováděli jsme při osmose různé pokusy, někdy dosti smělé. Pamatuji se na jeden z nich. Přidávali jsme k melase před osmosou zředěnou kyselinu
- 13 -
Z našeho i jiných webů spěli až k minimální spotřebě špodia, ba až k úplnému jeho odstranění. Pouze já byl jsem jemu v továrně upřímně k ruce, neboť oba závodní úředníci, empirikové, neviděli rádi správcovu vrtkavost v pokusech, jež jim leckdy ztěžovaly službu. Já pak jsem mu rád vyhovoval, přiučil se mnohému a litoval proto velmi, když správce Knapp pro jakési neshody s nově jmenovaným ředitelem panství na své místo resignoval. Cukrmistr stal se správcem, adjunkt nastoupil na jeho místo. Já jsem byl jmenován adjunktem, můj dobrý kamarád Ing. J. Lajbl pak chemikem. Tím se poměry ovšem velmi změnily. Pro mne bylo výhodou, že nový správce mně byl nakloněn, důvěřoval mně a ponechával volnou ruku, když jsem tu a tam něco podnikal. S cukrmistrem jsem měl ovšem častěji potyčky. Byl jsem pověřen věcmi týkajícími se dělnictva, a to s dosti velikou pravomocí. Vedl jsem výplatní listiny a po uzákonění nemocenského pojištění i tuto agendu. Vše to jsem dělal velmi rád, mělť jsem pro sociální věci smysl, tak jako to v té naší české povaze je. Má dobrá vůle byla dělnictvem uznávána a měli mne snad i rádi. Zcela uspokojit jsem je ovšem nemohl6), nebyly už v tehdejší době počínajícího sociálně demokratického sdružování poměry takové, jako v letech sedmdesátých. Snažil jsem se v duchu správce Knappa v různých nenákladných (muselo se tehdy u nás šetřit!) jednotlivostech zlepšovat práci v tom našem starém, záplatovaném cukrovaru, a mohu říci, že dařilo se mně tak leccos. Tak jsem docílil zdánlivě nepatrnými zákroky snížení tehdy velmi značné u nás spotřeby paliva o víc jak polovici. Zmínil jsem se výše, že jsme měli potíže s vodou. Po zavedení difuse nestačilo její množství a ani pak, když byly zřízeny dva zásobní rybníky nad cukrovarem a pod ním kondensační rybník. Z posledního vystupovaly s postupující kampaní čím dále tím hustší páry. Museli jsem proto vodě věnovati zvýšenou pozornost. Při jedné obchůzce jsem zpozoroval, že rošt při odbočce potoka, jež vedla ke kondensaci, je spadlým listím nadobro ucpán a chladná voda, pro kondensaci tak důležitá, že teče bez zužitkování kolem továrny. Postavil jsem tedy k roštu hocha s příkazem, aby jej občas čistil. Důsledky tohoto jednoduchého zákroku byly překvapující a vedly s dalšími ještě drobnými změnami v továrně k uvedené úspoře uhlí. V roce 1888 byl jsem ředitelstvím vyslán spolu s panským správcem A. Buckem, který v mladších letech byl profesorem na hospodářské škole v Liebwerdě u Děčína, k návštěvě nově založené Wohankovy pěstitelské semenářské stanice v Ouholičkách. Byla vedena cukrovarníkem, ředitelem Horským. Stanice se nám líbila a navrhl jsem po návratu našemu řediteli, abychom si pro lokální
solnou, a sice až do slabé alkality melasy s úmyslem převést melasotvorné soli alkalické na chloridy. Jak jsme zjistili, prostupovaly tyto krystaloidy rychleji membránou, a proto se kvocient čistoty tak upravené melasy osmotickým procesem rychleji lepšil. Tuším, že jsem v té době uveřejnil prvou svou práci o osmosové vodě v Listech cukrovarnických. V milých těch, pro mne nezapomenutelných stycích, byli jsme s inženýrem Neumanem až do roku 1883, kdy odcházel do Prahy, by se stal, byv k tomu prof. Preisem vybídnut, společníkem a spolumajitelem známé cukerné laboratoře Dr Nevole a Neumann. Vzpomínám vděčně na tohoto přítele svého a vítal jsem s radostí, když jsem byl později požádán Dr Vondrákem, abych zhotovil plánek a popsal mu peruckou laboratoř, v níž Ing. K. C. Neumann v roce 1880 jako chemik pracoval. Mělť Dr Vondrák v úmyslu laboratoř tu zvěčniti pod jeho jménem v technickém museu, jako typickou pro dobu jeho působnosti v cukrovaru. Snad k tomu dojde.
Pohled na Peruc se zřetelnou úzkokolejkou (Šlepkou) k cukrovaru. Po studiích na technice, odbyté jednoroční vojenské službě a dvouleté působnosti v pivovarství (v Podmoklí, Protivíně a Hamburku) stal jsem se v roce 1885 chemikem peruckého cukrovaru za správce Knappa, výborného odborníka, ale poněkud těkavého. Měl mnoho dobrých myšlenek a rád prováděl v továrně experiment za experimentem, k nimž mne přibíral. Bylo to pro mne znamenitou školou. Měl řadu patentů (nejznámější byl jeho nožový odlehčovač sít difusérů), dělával jsem mu výkresy a podání k patentovému úřadu. Pamatuji se, že jsme měli také jednou soudní konflikt ve věci saturace Karlíkem patentované. Žaloba však nebyla odůvodněna a dopadlo to pro nás dobře. Konali jsme totiž na saturaci mnoho pokusů, z nichž jeden zdál se kolidovati s patentovými nároky Karlíkovými. Ukázalo se však, že tomu tak není. Jako u saturace, tak snažil se správce Knapp i na všech jiných stanicích jíti kupředu, zejména v drahé špodárně, kde jsme do-
- 14 -
Z našeho i jiných webů a sbírkou hmyzu a motýlů. Půjčoval nám žáčkům knihy a pobízel nás k zakládání sbírek. 5) Jediný vydatnější, ale nevelký pramen měla Boženina studánka, kde podle legendy poznal kníže Oldřich svou choť. Studánka je pod hraběcím zámkem, ležícím uprostřed městyse. Její vody sloužily k udržování zámeckého parku (nyní polozpustlého) a pro potřeby panského pivovaru. Přebytečná křišťálová voda studánky plnila na stráni pod pivovarem rybník. Nad rybníčkem tím byla skála s hlubokou jeskyní o dvou prostorách za sebou, obydlenou polodivochem Náhlovským a jeho dcerou. Podivná náhoda tomu chtěla, že skála ta se zřítila jen několik dní po smrti tohoto posledního troglodyta peruckého. Rybníkem protékající pramenitá voda stékala dále po svahu do údolí ke známému staletému dubu Oldřichovu do zděného splavu, sloužícího ke koupání ovcí před střiží. Ovcí bylo chováno v rozsáhlých panských ovčincích v letech sedmdesátých mnoho tisíc. Po úbytku pastvin bylo upuštěno od peruckého chovu ovcí, i v cizině renomovaného. Stojí ještě za zmínku, že asi na 100 kroků od Boženiny studánky byl statek rolníka Čecha, blízkého příbuzného básníka Svatopluka Čecha, jehož otec byl za doby našeho příchodu na Peruc ředitelem panství na Vraném, vzdáleném od Peruce asi hodinu cesty. O tom statku Čechově je zajímavá pověst, že z něj pocházela Božena. 6) Lepší příležitost uplatniti se v tom směru se mně naskytla, když jsem byl později, tj. v roce 1906, jmenován přísedícím rozhodčího soudu Úrazové pojišťovny dělnické, jímž jsem byl po dobu téměř 30 let. Rád na to vzpomínám, nabyl jsem tam vzácných zkušeností. Práce s tím spojená nebyla ovšem snadná, hlavně v době kampaně, neboť jsem býval zván k líčením až i pětkrát do týdne, ba i někdy dvakrát denně, dopoledne i odpoledne, k líčením českým i německým. Vykonával jsem povinnosti s tím spojené seriosně, hájil postižené, jak jen bylo možno. I jinak jsem se snažil působiti k prospěchu dobré věci. Další zajímavosti z Peruce najdete na:
potřebu při cukrovaru zřídili podobnou stanici. Schvaloval to a uložil mně, abych k tomu učinil potřebné kroky. Hned jsem se ujal práce a v krátké době byla stanice v chodu. Bylo mně to ulehčeno tím, že zkušený správce Bucek se mnou spolupracoval po stránce hospodářské. Myslím, že tato naše stanice u cukrovaru a pro cukrovar byla jednou z prvních, ne-li vůbec první toho druhu v Čechách. Správce Bucek vykonal nesčetné pokusy, sleduje vliv půdy, hnojení, polohy, atmosférických činitelů i oplozování na vlastnosti semene, docíleného výběrem řep bezvadné formy a cukernatosti zjištěné polarisací šťávy, získané Herlesovým lisem. Dělali jsme s našim dělnictvem, hlavně děvčaty, v krátké době vycvičenými, v prostince k tomu účelu upravených prostorách ladem ležící špodárny asi 1600 polarisací, provedených jedním chemikem denně. Roku 1891 bylo toto zařízení naší pokusné stanice vystaveno a prémiováno na jubilejní výstavě v pavilonu hraběte Thuna. Po mém odchodu z Peruce vedl stanici Ing. Lajbl (pozdější ředitel Wohankovy semenářské stanice). Rozšířil ji, zdokonalil a přivedl k rozkvětu. Roku 1892 jsem vystoupil po sedmiletém působení na Peruci z hraběcích služeb a chtěje být z důvodů soukromých v Praze, zařídil jsem si tu svou analytickou laboratoř. Byl jsem jmenován soudním znalcem cukrovarským a pivovarským a na to bursovním přísežným chemikem. Rok na to stala se mou ženou má studentská láska, Hana Cavallarová. Tím mé mládí vlastně končilo. Autorovy poznámky: 1) Dům ten na hlavním náměstí v sousedství hotelu Simonova je zajímavý tím, že v něm bydlel v roce 1848 za Kroměřížského sněmu Dr Rieger a Havlíček. Zařízení pokojíku Havlíčkova jsme darovali místnímu museu. Pamětní deska tohoto pobytu Havlíčkova se týkající, je nesprávně umístěna na hotelu Simonově. Bylo mně to vysvětleno tím, že prý pozdější majitel našeho domu nedovolil na něm umístiti desku – dali ji tedy na dům vedlejší! 2) Zmínka ředitele Hully v Hanušově Chemické technologii, že takového způsobu těžení šťávy bylo v Čechách použito jedině v Beřkovicích, je mylná. 3) Pod prastarými vysokými buky bylo pěkně upravené kruhovité místo s kamennými sedátky, o němž se udržovala pověst, že tam měli tři císařové roku 1813 před bitvou u Chlumu tajnou schůzku. Němečtí úředníci panští jmenovali to místo "Dreikaisersitz". 4) Ušlechtilému tomu knězi děkuji za to, že vzbudil ve mně lásku k přírodě i přírodním vědám. Měl bohatou knihovnu se vzácnými díly, herbářem
- 15 -
Z předválečného tisku
Dobyvatelé bílého zlata Byli to čeští lidé, kteří zdokonalili dobývání bílého zlata a přišli na řadu vynálezů a objevů ve složitém technickém a chemickém procesu. Hugo Jelínek vynalezl v roce 1863 saturaci, která způsobila revoluci ve výrobě cukru. Tuto pak zlepšil Hanuš Karlik atd.
Jakmile je skončena sklizeň bramborů, nastává dobývání cukrovky. Bývá to po sv. Václavu, za mlhavých a pošmourných dnů, které tvoří tísnivou kulisu této těžké a poslední práce, jejímž ovocem je kdysi tak světoznámé naše české bílé zlato. Dobývání řepy provádí se většinou ještě ručně. Je to těžká práce, ale přes to našemu venkovu pomáhala, dokud bylo řepařství na vrcholu svého rozvoje. Zaměstnávala mnoho dělnictva, které skončilo sezonní práce ve městech, a vyplňovala tak citelnou mezeru v pracovních příležitostech, která se dnes tak výrazně na podzim projevuje. Pěstování cukrovky je skorem vědou a vyžaduje značnou vyspělost zemědělce. Dává venkovským lidem práci téměř po celý rok, protože potřebuje hluboce zoranou a prohnojenou půdu a stálou péči po zasetí. Bohužel, dnes už je naše proslulé řepařství na sestupu. Není té poptávky po prvotovaru našich cukrovarů, jaká bývala v letech předválečných a v prvních dobách naší republiky. Osev zdroje bílého zlata byl radikálně omezen. Řepná pole proměněna v obilná a v mnohých krajích, zvláště v těch, kde půda je méněhodná, se řepa téměř již nepěstuje.
POHROMA CUKROVÉ TŘTINY Náš cukr míval vždycky ušlechtilou jakost. Proto jsme jím zásobili před válkou i po válce Anglii, kde se jej spotřebovalo poměrně víc, než u nás. Třeba konkurence cukru třtinového podbízela cenu, vítězila vždycky ušlechtilost našeho výrobku. Ale průmyslová revoluce, která nastala několik let po světové válce a posléze i celní opatření, zasadily našemu cukrovarnictví těžkou ránu, kterou nelze ještě dnes zahojit. Třtinový cukr má nepoměrně levnější výrobu a levnější suroviny. Cukrovary na třtinový cukr mají pak nejmodernější zařízení a nejlevnější pracovní síly, takže nakonec donutily nás k ústupu. Průmysl zařízený na vývoz počal pracovat pouze pro domácí spotřebu, nebo se ztrátou vyvážel. V našem cukrovarnictví je kus hospodářské tragiky. Je nám líto těch opuštěných a chátrajících cukrovarů, které byly uzavřeny, protože naši cukrovarníci provedli radikální reorganisaci výroby. Že to nejvíce odnesl pracující lid, je přirozené. Podnikatel musí vydělat i v nepříznivých dobách. Pohromu třtinové konkurence pocítil spotřebitel, pocítil i venkovský člověk. Cena řepy byla stlačena na minimum, osev omezen, cena cukru stoupala. A při tom všem ztratily ještě desetitisíce lidí sezonní obživu. HOŘKÁ KAPITOLA O SLADKOSTI Bylo toho již mnoho napsáno a mnoho namluveno o ceně této nejdůležitější poživatiny, jakou představuje cukr. Budiž loyálně podotknuto, že v popřevratových dobách cukerní hospodářství přinášelo domácí spotřebě určitý prospěch. Cukr byl u nás levnější, než jinde, ačkoliv tehdy v cizině dobře platil.
JSME STÁTEM CUKRU Výroba cukru datuje se u nás již od osmnáctého století. Prvé pokusy byly konány na Zbraslavi v roce 1795. Prvá průmyslová výroba zavedena pak v roce 1810 v Žákách u Čáslavě. Naše cukrovarnictví vydobylo si ve světě primát, který jsme si udrželi přes to, že jsme ztratili dřívější odbytiště. Jsme považováni za národ cukrovarnických odborníků. Škoda jen, že jsme nedovedli se svým odbornictvím hospodařit. Vyváželi jsme je stejně hromadně jako surový cukr v pytlích. Naši inženýři a chemikové stejně jako kvalifikovaní dělníci dali základ cukrovarnickému průmyslu ve státech jiných, které dříve od nás naše bílé zlato odebíraly. Naše strojírny specialisovaly se docela na zařízení cukrovarů a sta našich strojníků a montérů pomáhala budovat konkurenci vlastním lidem. Nemáme dost prozíravosti, abychom si dovedli uchovat pro svůj národní a státní prospěch svého odbornictví. - 16 -
Z předválečného tisku
která zkracuje kampaň a zmenšuje počet dělnictva. A tak cukrovary, který bývaly požehnáním krajů, neplní již svůj úkol. Neposkytují již zaměstnání desetitisícům stavebního dělnictva, které sotva sv. Martin uzavřel práci na stavbách, našlo ihned obživu na „kampani“.
Po pohromě našeho cukrovarnictví se však situace vytváří tak, že třeba jsme cukerním státem, v jehož skladištích zůstávají každý rok nespotřebovány a nevyvezeny sta vagonů bílého zlata, jehož hodnota poklesla třtinovou inflací, spotřeba cukru u nás nejenom nestoupá, ale dokonce dostávala i tendenci poklesu. Cukr je u nás drahý, tak drahý, že v dělnických rodinách šetří se s každou kostkou a že zatím zůstaly marny všechny akce a pokusy, aby se zlevnil. Proto náš člověk nemůže si dovolit přemíru sladkosti, jako v zemích západních. Nemůžeme si doslova osladit život, protože na to nestačí naše mzdy a platy, musíme nedobrovolně doplácet na zisky cukerního kartelu, musíme se uskrovňovat ve spotřebě, aby cizinci levně sladili naším cukrem. Cukrobaroni mají stejně tvrdé srdce, jako jsou tvrdé kostky cukru. A při tom je tato denní poživatina také důkladně zdaněna, takže spotřebitel přispívá dvakrát na veřejný zájem.Jednou tím, že ve vysoké ceně uhrazuje výrobní ztráty při vývozu, jednou tím, že platí vysokou spotřební daň. Naši cukrovarníci neporozumějí snad nikdy výrobní a odbytové zásadě: velký odbyt a malý zisk. Jsou to nemoderní podnikatelé ideálně zkartelovaní a spoléhající na politickou protekci. A ta jim až dosud pomáhala, pranic se neohlížejíc na zájem národního zdraví a veřejný prospěch.
A SNAD BUDE LÉPE Jakost vítězí sice pozvolna, ale přece. Také náš cukr získává ztracené trhy. Bohužel neprojevuje se tento úsvit lepších dob v cenách řepy, ani v cenách cukru. Na lepší zaměstnanost v cukrovarech pak nelze již vůbec pomýšlet. Jsou zracionalisovány a zkoncentrovány a mohly by dnes vyrobit dvakráte tolik, kdyby byla poptávka. Přes to však věříme, že cukr musí zlevnit, protože nelze trvale trpět, aby ve státě uplatňovaly se jednostranné zájmy cukrobaronů. Lid potřebuje ku svému zdraví více cukru, a proto musí být levnější. Je absurdní, aby tam, kde je cukru přebytek, sladilo se sacharinem. Věříme, že zvítězí zdravý rozum nad zištnou neústupností a že pracující lid bude si moci osladit život podle své chuti. A. J. Cihelka, 1937
KDE SE CUKR VAŘÍ Když není kampaň, působí každý cukrovar dojmem moderního začarovaného zámku. Je tam klid až tísnivý. Jen tu a tam spatříš pohnout se někde člověka, jen tu a tam ozve se v rozsáhlých objektech život. Teprve, když silnicemi, vedoucími k cukrovarům, vine se nepřehledný řetěz typických for s řepou, oživne cukrovar. A pak je tam ruch a shon, který nás tolik zajímal už za našich dětských let. Výroba cukru u nás je nepoměrně složitější, než tam, kde cukr vyrábějí ze třtiny. Výrobní proces je zdlouhavější a obtížnější. Řepa se čistí, řezá, louhuje, získaná melasa pak saturuje atd., než dosáhneme surového cukru, který se musí několikrát rafinovat, abychom získali hodnotný tovar. I v tomto odvětví lidské práce pronikla racionalisace,
Za zaslání článku děkujeme Vlastě Holubové, předlohy pro ilustrace poskytla sbírka AJK - 17 -
Nové série
Vystřihovánky Pí M. vyštrachala černý papír a jala se experimentovat; já to pak vyskenoval. Podklad žlutou byl zřejmý, ale barva obrázku měla být tmavomodrá, vyšlo to dočerna. Bylo mi vysvětleno, že barvy při výrobě nejsou krycí, takže dochází ke změně. Mám v plánu zkusit příště na žlutou tiskat zelenou, třebas zeleň způsobí, že to bude modré.“
To se prostě vezme list papíru, přeloží se napůl, pak ještě jednou a ještě, na okrajích se prostřihne, rozbalí se a povstane pěkný vzor. Určitě i vy jste si někdy takhle hráli se svými dětmi nebo rodiči... Tlusťjocha napadlo, že by se takové vzory vyjímaly i na cukrech: „Vyzval jsem pí M., že je taková šikovná, že by tedy mohla něco zkusit vystříhat, takové tvary že jsou na cukr jak dělané.
Sérii vyrobilo KAMO Částkov v březnu 2008, na zadní stranu byl použita naše známá raznice s nápisem „CUKR“
- 18 -
Nové série
Pohádka o veliké řepě aneb Desetidílné drama o jedenácti obrazech Milé děti, to bylo tak: Zasadil dědek řepu (1) a když vyrostla do rozměrů téměř biblických (2), snažil se ji sklidit. Mechanizaci neměl, tak popadl řepu za chrást a začal tahat (3). Ale řepa držela v zemi jako zabetonovaná. I povolal (4) na pomoc babku (5), pak - navzdory Úmluvě o zákazu dětské práce - i vnučku (6), ale s řepou to ani nehlo. Další lidé v domácnosti nebyli, tak zapřáhli ještě psa (7) a kočku (8). Pořád nic. Teprve po zapojení dosud jen kibicující polní myši (9) se podařilo vzdorovitý kořen vyrvat. Dodali ho do cukrovaru,
kde z něj vyrobili bílý cukr, který firma Hellma zabalila (10) v březnu 2008 do takovýchhle pěkných tyček. A sběratelé na celém světě se mohli radovat... Evropská komise na to ovšem nepohlížela laskavě, protože dědek překročil stanovené pěstební kvóty, ale co měla dělat, když to byla pohádka a ta musí dobře skončit. A taky že skončila. Dědek dostal pokutu jak Brno a prohlásil, že příště se na pěstování nějaké mičurinské řepy vykašle a bude radši sladit aspartamem. A zemědělská politika unie opět triumfovala. Dobrou noc.
Vydat tuhle pěknou pohádkovou sérii napadlo Mílu Žďárskou. Tlusťjoch, který u toho nesměl chybět, líčí její vznik takto: „Řepa, to kreslila Naďa Gepp, to je ta ruská malířka, co u Míly tu a tam bydlí. Já to zas jen na-
skenoval. Akorát tyčka č. 10 byla do Hellmy odeslána ve dvou variantách - na jedné bylo víc místa, aby tam mohl výrobce umístit své logo. Offšem cosi se nezdařilo a výroba vytiskala varianty obě...“
Editorova poznámka: Na obou těchto cukrech je jedna chyba. Poznáte, jaká? - 19 -
Nové série
Nový Bor na cukrech
- 20 -
Ze zahraničí
Bulharské tyčky „Nejste sami!“ pod názvem „Ne ste sami - You are not alone“. Její symbol – stužka v bulharských národních barvách s tímto nápisem - se objevil např. i na letadlech bulharských aerolinií.
Šest bulharských zdravotníků, kteří byli v libyjském Tripolisu po osmi letech zadržování propuštěni na svobodu, se vrátilo 24. července 2007 zpět do vlasti. Po příletu do Sofie a bouřlivém uvítání na letišti dostali milost od bulharského prezidenta Georgiho Parvanova. Pětici bulharských sestřiček a palestinského lékaře, který se stal v průběhu procesu bulharským občanem, libyjské soudy opakovaně odsoudily k trestu smrti za to, že údajně úmyslně nakazili virem HIV více než čtyři sta dětí. Zdravotníci, věznění už od roku 1999, to vytrvale popírali. Tresty smrti jim libyjská Nejvyšší soudní rada změnila na doživotní vězení, když postižené rodiny dostaly odškodné. Do Sofie přiletěli zdravotníci na palubě letounu s manželkou francouzského prezidenta Cécilií Sarkozyovou a s evropskou komisařkou Benitou Ferrarovou-Waldnerovou, které v Libyi jednaly o jejich propuštění. Skončilo vleklé osmileté drama plné utrpení a dokonce i fyzických muk. Na jejich podporu vystoupila řada světových osobností a vládních i nevládních i organizací. V Bulharsku odstartovala v prosinci 2006 kampaň
Do kampaně se zapojila i firma MULTIPACK, největší bulharský výrobce HB cukru, která vyrobila dvacet milionů tyček s tímto nápisem.
Díky mé bulharské kolegyni Svetlomiře se na ně můžete podívat i vy. JK
***
Kosovský ombudsman a HB cukr Ombudsman je slovo původem ze Skandinávie (ombud = zprostředkovatel, zástupce) a označuje mimosoudní kontrolní úřad, který je státem pověřen k řešení stížnosti jednotlivců na jednání veřejné správy. V roce 1999 byla rezolucí Rady bezpečnosti OSN zřízena mise Spojených národů (UNMIK), vykonávající civilní správu v srbské provincii Kosovo pod patronací OSN. Úřad ombudsmana zřídila UNMIK v roce 2000 jako nezávislou instituci s právem obracet se s upozorněními na porušování lidských práv na prozatímní orgány kosovské samosprávy, nebo přímo na UNMIK. Do roku 2005 byl v jejím čele jeden mezinárodní ombudsman a dva místní zástupci. Ještě před jednostranným vyhlášením nezávislosti provincie zastával funkci ombudsmana kosovský Albánec, jak je tomu nyní, není z dostupných pramenů jasné. Nějaký takový úřad bude zřejmě existovat i nadále, otázka je, jak bude fungovat.
Pro nás je zajímavé, že tato instituce měla vlastní HB cukr s nápisem „Za vaše práva“ v angličtině, albánštině, srbštině, turečtině a romštině. Bohužel z něj není poznat, kde a kým byl vyroben.
Všimněte si, že v Kosovu nepůsobil ombudsman, ale „ombudsperson“, tedy že tuto funkci nemusel zastávat pouze muž (man), ale i žena. JK
- 21 -
Cukrové rozličnosti
Dvakrát o kostce cukru Začátkem roku se paní Marta Kolská obrátila na náš klub s otázkou: kde hledat výrobce balené kostky cukru? Viděla u jedné sběratelky dvě kostičky zabalené v malém balíčku a prý to vypadalo velmi pěkně. Pan Tlustý na dotaz reagoval a doporučil balírnu Hellma, kde kostičky balí. Já jsem znovu prostudovala dotaz, kde mě zaujaly ty "dvě kostičky v obalu", které hrají důležitou roli. Stalo se mi totiž, že když jsem se při svém pobytu v Beskydech poptávala, kde mají hezké a zajímavé cukry pro sběratele, dostalo se mi doporučení, že na Čeladence (horská chata) mají hezké dvě kostičky v krabičce. Neměla jsem ani páru, o čem je řeč, ale na zmíněnou chatu jsem došla a nakonec cukr získala. Když jsem uviděla miniaturní krabičku, která ukrývala dvě kostičky a ještě na zadní straně byl překlad, který se dal otevřít, a pod ním další obrázek, téměř jsem oněměla. Takže když paní Marta uvedla „dvě kostičky“, hned mě napadla tato krabička a začala naše mejlová komunikace, při které jsem doporučila výrobce - pana Přádku
Kavárna se jmenuje "Mama coffee" a je otevřená na rohu Londýnské a Rumunské ulice na pražských Vinohradech. První kostky z této kavárničky přinesla Lenka Nováková na poslední slezinu u Míly. Zatím mají jen kostičky od Hellmy (jsou levnější) a časem budou i ty reprezentativní a dostanou je především členové klubu po předložení členské legitimace. Co víc dodat, obsluha je v kavárně milá a káva výborná! Danuška Měsíčková Foto P.T. Že cukrem se nemusí jen sladit, dokládá P.T. tímto výstřižkem, který ilustruje jeho křížovku:ØØ
Živly - originální balené cukry sběratelky Evy Boháčové
Tato pěkná čtyřtyčková série spatřila světlo světa v prosinci 2007, výrobce není uveden. - 22 -
TlusŤjochovy křížovky
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
A B C D E F G H I
TlusŤjochůff cukrosnář: Řepu ve snu krájeti, … (tajenka). VODOROVNĚ: A. Jezevčík; okovy; hrát na pikanou. B. Biblická postava; pěvec; pokyn; vývojové stadium hmyzu. C. Paré; agent 007; vodní kovárna; letopis. D. Druh jelena; hnutí mysli; pův. obyvatel Austrálie; vysoká karta. E. TAJENKA; F. Kulovitá bakterie; Edisonovo jméno; mužské jméno; přesvědčení. G. Vejčitá křivka; kloudně; louka; druh pásovce. H. Kňour; Severoatlantický pakt; provaz se smyčkou; jež (zast.). I. Obtížná; nalézt; spisy. SVISLE: 1. Osud; gymnastický prvek. 2. Dokončit pilování. 3. Nadezdívka nad hlavní římsou; dravý pták. 4. Komerční banka; set; nepravda. 5. Česká řeka; chuchvalec; císařsko královský. 6. Proplachovaná. 7. Výsledek vegetativního dělení; Sarmat. 8. Starosumerské město; římskými číslicemi 659; označení našich elektrospotřebičů. 9. Slosování; pramátin; část vozu. 10. První muž; zemědělská plodina. 11. Myslet. 12. Římskými číslicemi 49; hrob; plemeno. 13. Had z Knihy džunglí; vinařská plodina; označení našich letadel. 14. Mužské jméno; sípavě mluvit. 15. Tvoje partaj. 16. Množství drahého kovu v minci; papoušek. NÁPOVĚDA: ALOI; APAR; DAKL; KAA; UR
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
A B C D E F G H I
TlusŤjochůff cukrosnář: Ve snu cukrovou… (tajenka) … na duchu zesíliti. VODOROVNĚ: A. Pracovat motykou; mordýř; šperk. B. První muž; opojení; švýcarské letovisko; Ludolfovo číslo. C. Žvást; délková míra; část kabátu; nadávat. D. Heyrdahlovo plavidlo; nástroj žence; správní jednotky; indonéský ostrov. E. TAJENKA; F. Střelná zbraň; nezvratitelný údaj; ranní vláha; ukazovací zájmeno. G. Pramáti; ryzí; 60 kusů; emoce. H. Pojem duše starých Egypťanů; hrací list; zvětšovací sklo; kuchyňská nádoba. I. Zdroj vody; slovenská řeka; potomek (zdrobněle). SVISLE: 1. Vánoční ryba; sušenka (z angl.). 2. Zbavit nátěru. 3. Poté; bicykly; předložka. 4. Chem. značka americia; komunikační prvek; africký stát. 5. Pokuta; druh sněhu. 6. Obvazová potřeba; společenská třída. 7. Čapkovo drama; zadrhávat v řeči. 8. Severočeské město; krvelačná; římskými číslicemi 51. 9. Neotesaný člověk (expr.); díl. 10. Slavnostní oděvy; surová nafta. 11. Jméno dramatika de Vegy; polodrahokam. 12. Vysoké karty; hudební nástroj; osobní zájmeno. 13. Předložka; druh květenství; kov. 14. Nachytati bronz. 15. Seknouti; útok. NÁPOVĚDA : AROSA; FIRN; RA; RAUŠ.
- 23 -
