CUKŘENKA – časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele. Vydává Klub sběratelů baleného cukru, Česká republika. Elektronická verze http://www.ksbc.cz/ Redakční rada: Pavel Tlustý & Jaroslav Kolín. E-maily:
[email protected],
[email protected] Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, 142 00 Praha 4, tel. 241 716 087, 602 239 858 Toto číslo vyšlo v červenci 2006 v nákladu 100 kusů. NEPRODEJNÉ!!! Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí J
Na úvod a jiné
Léto sice sotva začalo, ale
Vážení čtenáři, předchozí Cukřenka vyšla v dubnu, takže na přípravu tohoto čísla jsme měli v podstatě jen dva měsíce, chtěli-li jsme je vydat u příležitosti olomoucké burzy a při tom ještě stihnout svou červnovou a červencovou dovolenou. Uzávěrku tohoto čísla jsme si tedy dohodli na polovinu června a jako obvykle jsme ještě koncem května nevěděli, co všechno do něj dáme, protože rezerva v redakčním šuplíku byla minimální. Naštěstí nás podrželi naši dopisovatelé, kteří nám dodali spoustu materiálu, za což jim děkujeme a doufáme, že jim to vydrží i nadále. S potěšením sdělujeme, že naše redakce už se opět těší přiměřenému zdraví. Pavlovi sundali sádru, a tak se zase, neposeda jeden, věnuje svému fotbalu. Většinou hraje za veterány, takže může mít dobrý pocit, že ho okopávají jeho vrstevníci a ne nějací fanatičtí mlaďoši. Cukrové jaro bylo letos na události bohaté. Naši kolegové navštívili tři zahraniční burzy a dva z nich se s vámi o své dojmy podělili. Přinášíme i zprávy o výstavkách ze sbírek našich členů – Katky Pelcové, Míly Žďárské a Zdeňka Bubníka. Ta třetí jmenovaná, pořádaná pod hlavičkou VŠCHT v Praze, ještě v čase redakční uzávěrky neskončila a přečtete si o ní v příštím čísle. Pro příští číslo toho ovšem slibujeme víc. Již tradičně poreferujeme o olomoucké burze a přineseme kompletní ukázky nových klubových cukrů, které na ní budou slavit svou premiéru. Obrázky už sice k dispozici máme, protože Pavel zařizoval jejich výrobu v KAMO, ale nechceme vám kazit dojem z osobního setkání s nimi. Kromě těch klubových přineseme i ukázky nových sérií, které si nechali vyrobit někteří naši členové. O těch se zatím na přání majitelů (skoro vůbec) nešíříme, ale jak jsme je viděli, je to – řečeno módní „češtinou“ - bomba čili nářez. Hodláme rovněž otisknout nějaké ty „reportáže“ s ukázkami ze zahraničních cukrolovů našich členů. Zatím se rýsuje článek o Korsice a Irsku, možná se podaří i Ukrajina. Samozřejmě, že uvítáme i další příspěvky našich čtenářů. Zatím vám všem přejeme pěkné léto, hezkou dovolenou a mnoho zajímavých přírůstků do vašich sbírek. Redakce
jako obvykle uteče velice rychle, podzim tu bude co nevidět a již 11. listopadu 2006 se bude v Čelákovicích konat letošní výroční schůze našeho klubu. V souvislosti s tím jsme v redakci zaznamenali určitý problém: Naši čtenáři jsou zvyklí, že na takové podniky dostanou v dostatečném předstihu pozvánku, přibalenou k zásilce s číslem Cukřenky. A ten problém je právě s tím dostatečným předstihem, protože 34. číslo Cukřenky bude mít redakční uzávěrku někdy na začátku října a v papírové podobě se k vám, čtenářům, dostane nějaké dva tři týdny před výročkou. Pozvánka se samozřejmě včas objeví na našich internetových stránkách a bude ji doprovázet elektronická přihláška. Ti, kdo mají přístup na internet, nechť pravidelně sledují dění. Těm, kdo na internet nemohou, můžeme zatím doporučit, aby si aspoň udělali uzel na kapesníku a počítali s listopadovým termínem. Jediné, co by nám mohlo zkomplikovat naše záměry, by bylo vyhlášení podzimních krajských a obecních voleb ausgerechnet na 11. listopad, protože pak by byly všechny vhodné sály v republice obsazeny volebními komisemi. Snad se to nestane.
*** Kolik nás vlastně je? Podle členské evidence má náš klub v současnosti 122 členů, z toho tři ze Slovenska a čtyři z jiných zemí. Poslední přidělené členské číslo je 198. Seznam členů je k dispozici na našich internetových stránkách, ale některé údaje o jednotlivých členech už jsou bohužel dost zastaralé! Je vcelku jedno, nejsou-li aktuální údaje o velikosti sbírky, ale co vadí, jsou již neplatné internetové adresy a telefonní čísla. Zkontrolujte si proto své údaje a případné změny sdělte naší předsedkyni Romaně Sládečkové. Výbor
*** Došlo (téměř) po uzávěrce: Jak se dalo čekat, právě skončené fotbalové mistrovství světa využili i výrobci HB cukrů. Tenhle kousek má Tlusťjoch od zvěda, který ho získal v Mariánských Lázní, byť pochází z ciziny. Celá série byla k vidění na výstavce na VŠCHT. Marně jsme dumali, jak výrobce strojově naplnil obal ve tvaru míče…
Pozor na paparazzi! Indiskrétní snímek našich redaktorů na cestě ze zasedání redakční rady, na níž údajně zakalovali choboty, se objevil na cukru jedné pražské restaurace. No dobře… -2-
Zahraniční burzy
Na cukrové burze v Riese na porcelán jsou vyděleny z výroby a zařazeny do místností muzea, protože velký zájem veřejnosti narušoval výrobu a způsoboval problémy s bezpečností. Přehlídka minulé i současné produkce světoznámé porcelánky je demonstrována na nejlepších dílech, takže každá vitrína je opravdovým zážitkem. Formy jsou uloženy v archivech, takže bylo možno některé prvotní figurky opět vyrobit. Ty nejstarší jsou v limitované sérii a ani si nedovedete představit, jaký byste museli mít příjem, kdybyste je sbírali. Cukry jsou opravdu lepší. Ale i když tady mají v kavárně šálky z míšeňského porcelánu v módním designu „vlny“, cukr mají v sypátku. Ještě chcete vědět jaké bylo počasí? Ani se neptejte! Miloslava Žďárská Poznámka editora: Když jsem připravoval tento článek do tisku, nedalo mi to a přidal jsem následující obrázek, který krásně spojuje slavnou keramiku s naším koníčkem. Celý tento výjev je totiž vyroben z míšenského porcelánu a v podnikovém muzeu jsme jej vyfotili v roce 2001.
Německý klub EGZ pořádá svou výroční schůzi s výměnným dnem každoročně v jiném místě Německé spolkové republiky. Společné setkání je několikadenní a znamená pro většinu starších členů malou dovolenou mezi přáteli. Bylo tomu i letos 28. května v Riese.
Riesa je malé městečko nedaleko od Drážďan a vyznačuje se tím, že tam mají největší litinovou sochu na světě. Nebyla tak velká, abychom ji našli. Burzy se zúčastnilo asi padesát sběratelů z Německa, Švýcarska, Nizozemska a Česka. Vstupné bylo 5 EUR a nebylo podáváno žádné občerstvení. Nebyly vydány žádné cukry a v dárečku nebyla žádná série, zato CD se samými cukrovými písněmi domácími i zahraničními všech možných žánrů. Prostředí na burze bylo srdečné, klidné a jaksi nekonkurenční. Chyběla tam dychtivost, kterou lze vycítit na jiných podobných akcích, a otázka prodávání cukrů nebo jiných podobných neřešitelných problémů. Německo se podobně jako my nemůže chlubit velkou invencí výrobců či odběratelů hygienicky balených cukrů, sběratelé se tam víc detailně zabývají doplňováním kompletů podle katalogů a sbíráním informací. Náš katalog, o němž už dvakrát vyšla informace v klubovém zpravodaji EGZ, se tam líbil a našel si další zájemce. Odpoledne po burze byla zorganizována návštěva porcelánové manufaktury v Míšni, které jsme se také zúčastnili. Ukázky tvarování a malby
“““““““““““““““““““““““““““““““““““““““““““““““
Pozvánka na holandskou burzu Naši holandští kolegové z EGZ pořádají svou každoroční burzu v sobotu 30. září ve městě Venlo, městská část Tegelen, kulturní centrum „DE HAANDERT“. Přihlášky přijímá a informace podává: Jobs Verkaaik Verdilaan 4 3603 CA Maarssen Nederland e-mail:
[email protected] Uzávěrka přihlášek je 2. září 2006. Abychom vás navnadili, přikládáme ukázku z jejich loňské šestikusové burzovní série. -3-
Našinci v zahraničí – Cento, Itálie
Když nastaly (cukerné) deště chovnice (opět dvoubarevná z kostiček) i s figurkami, nový futuristický mnohabarevný obraz ze 42 sáčků (mám!) a další… Vlastní výměnná akce probíhala dva dny – v sobotu a v neděli 18. a 19.března. Česká ekipa, která dorazila ve dvou autech, byla tentokrát ve složení: 1.auto - Lenka Nováková a maminkou a dcerou Michaelou + Werner Kulhánek, 2.auto Karel Stupka, Zdeněk a Helena Bubníkovi. My jsme se zúčastnili v pátek slavnostní večeře na radnici spojené s výstavou a nabídkou cukrovinek, sobotní burzy a následné návštěvy muzea Lamborgini a večeře zorganizované vlastními silami organizátorů v prostorách mateřské školky. Posledně jmenovaná akce byla již podle našeho gusta a měla „lidský rozměr“. Pouze rozměry a výška zařízení na místním WC byly přizpůsobeny pro osoby ve věku 4 - 5 let, což jsme jaksi nesplňovali. Nebudu vás napínat – i s tímto problémem jsme si poradili! Pokud je už čtenář netrpělivý, kdy se objeví ty avizované cukerné deště, teď nastává ta správná chvilka. Sobotní výměnný program byl kolem 11. hodiny přerušen, do sálu se dostavili hosté a další návštěvníci - nesběratelé a na pódiu se vystřídalo několik řečníků. Moc jsme jim nerozuměli, tak jsme se věnovali alespoň vizuálním zážitkům. Např. Paolo Attii jako správný šoumen doprovázel svůj výstup bílými dýmy, byly promítány i obrázky z minulých akcí (to je docela dobrá inspirace i pro nás). Poté byl sál zatemněn (nemá okna) a na překvapené obecenstvo se ze stropních otvorů začaly sypat tisíce a tisíce cukrů (samozřejmě prázdných!!!), které začaly pokrývat vše – stoly, podlahy, vystavené cukry i sběratele. Rychle se ukázalo, že jsou to nové série připravené pro tuto akci a přítomní sběratelé ukázali svoji trénovanost. Prázdné igelitky, krabice i další nádoby se rychle plnily nasbíraným materiálem. A bylo co sbírat – celkem napadalo, resp. napršelo 250 000 cukerných sáčků. Další den, v neděli, se prý podobná akce opakovala, ale my jsme jednak museli odjet domů, jednak jsme už neměli nic k výměně. Je nutno říci, že na stolech sběratelů zůstávaly pro volný výběr většinou jen dost obyčejné cukry a jak už známe z jiných burz, série se měnily jen z ruky do ruky. Tady je nutná vzájemná spolupráce mezi našimi sběrateli: kdo má zájem o zahraniční série a nemůže si pro ně na mezinárodní burzy z nějakých důvodů dojet, může se individuálně domluvit se sběrateli, kteří na burzy jezdí a předat jim materiál (zejména české série) na výměnu. A jaký byl zájem na naše cukry? Především táhnou podle očekávání série, jednotlivé české cukry jsou spíše na doplnění nabídky. Pokud se týče barevnosti a kvality provedení tisku našich sérií, většinou nemůžeme s cizinou soupeřit. Na druhou stranu nás to může motivovat k hledání
V názvu článku jsem si dovolil parafrázovat název světoznámého románu, což – jak vyplyne dále – bylo způsobeno nevšedním zážitkem z mezinárodní burzy cukrů v italském Centu. Datum konání burzy: 18. a 19. března 2006, včetně programu od 16. do 22.března. Pro lepší navigaci čtenářů uvedu polohu Centa: malé regionální město v provincii Emilia Romagna, v trojúhelníku mezi městy Modena – Ferrara - Bologna. Místní kraj je významným ovocnářským producentem a úrodná půda kolem „fiume Po“ (řeka Pád) svědčí i cukrovce a tím i cukrovarům. Proto asi mají místní obyvatelé k cukru tak vstřícný vztah. Víno tady pěstují samozřejmě také, vždyť jsou to Italové. Cestu „tam“ jsme po dlouhých úvahách zvolili přes Brennerský průsmyk, i když týden před tím hlásili silné sněžení. Naše rozhodnutí bylo odměněno nádhernými pohledy na sluncem zalité Alpy, v nejvyšších polohách pocukrované novým sněhem. Cesta vede celých 1000 km po dálnicích, orientace snadná. Pro naše následovníky v dalších letech doporučuji věnovat větší pozornost pouze závěrečnému dojezdu z dálnice (od Modeny?) do Centa. Organizátoři 6.ročníku mezinárodní burzy v Centu pojali celou akci opravdu velkoryse. Hlavním mágem akce byl Paolo Atti, podporován duem Sara + Paola Tagliavini. Do akce se jim podařilo zatáhnout nejen místní radnici, ale i část celého regionu. To se projevilo i na souběžných akcích – např. výstavy cukrovinkářských výrobků, mimořádná frekvence místních sdělovacích prostředků, účast starostky i dalších místních bafuňářů, exkurze v cukrovaru i v muzeu Lamborgini, billboardy s reklamou této akce atd. Celý program trval týden! Účastníků bylo asi sedmdesát + početný doprovod. Přesný počet nevíme, některá místa na vystavovacích stolech zůstala „neobydlená“. Burza se konala v místním Kongresovém resp. Společenském centru. Impozantní prostory na tak malé město a pro nás asi nepředstavitelné získat podobné místo pro burzu v ČR. Tedy získat ji samozřejmě můžeme, akorát kdo to zaplatí. Na krajních stolech v sále byli připuštěni i „obchodníci“. Tím myslím sběratele a výrobce cukrů v jedné osobě, kteří sice také měnili, ale hlavně prodávali své vyrobené série. Objevili se i sběratelé - umělci. Např. jeden sběratel vyrábí z cukru barevné plastické mapy (států, ostrovů, regiónu) a k tomu vystavuje i příslušné cukry – jako jednu nástěnku. Je to jednak atraktivní, jednak i sběratelsky zajímavé. Asi to i prodával, ale já se na ceny nikoho neptal. Pro milovníky cukrových specialit se objevily opravdové trháky: např. bíle nalajnované cukrové zelené fotbalové hřiště (z kostiček) i s brankami a hráči (sáčky italských mužstev), dále např. ša-4-
Našinci v zahraničí – Cento, Itálie
vyložili cukry obaleného Karla Stupku a pak už zbývala jen oblíbená D1 do Prahy. Celkem to bylo asi 2 150 km, což sice opravdu není málo, ale ve spojení s nějakou kratší dovolenou a prohlídkou krásných italských měst (tak to třeba vyřešila Lenka Nováková) získáte spoustu cukrů i skvělých zážitků. Takže jaký je závěr: „Příští rok zase do Centa“! Text Zdeněk Bubník, foto účastníci a K76
nových netradičních motivů a jejich zpracování. Spolu s K76 jsme si všimli, že některé nové české série, které jsme pokládali za tahák, příliš na odbyt nešly. Buď máme jiný vkus, nebo je již sběratelé mají? Pevně doufám, že si nikdo z cizinců nekupuje u českých výrobců celé krabice. To by naše cesty na burzy byly jen dovolenkovými vyjížďkami (nakonec ani to není občas marné). Na cestě zpátky jsme překonali Alpy přes Tarvisio, dále přes Graz a Vídeň do Brna, kde jsme
Zelená (a sladká) je tráva
Na takovéhle šachovnici je i mat sladký
Intervyjů s Paolem
Nebojte se, počítač vašeho cukrouška najde
Koupit, nekoupit? K76 a nové lamborgini
S Vincentem Penelem na výstavě na radnici
-5-
Našinci v zahraničí – Cento, Itálie
Cukrový déšť…
…to se to hraboší!
Sál před deštěm…
…a po něm
Wernere, netvař se, jako kdyby ti uletěly cukry!
Večeře v mateřské školce
-6-
Zahraniční cukrolovy
Jak jsem v Turecku sbíral cukr Před několika měsíci jsem se vrátil z dvoutýdenní cesty po Turecku. Jezdili jsme s batohy místní dopravou a stravovali se z místních zdrojů. Pro sběratele cukrů je ovšem Turecko země nesnadná.
člověk v letadle. Cestuje-li s tureckými aerolinkami, tak je to první příspěvek do sbírky. Další cukry dostane každý v autobusech. Při několikahodinových jízdách, což je při rozměrech Turecka cesta mezi dvěma blízkými městy, jsou totiž cestující doslova hýčkáni. Posádku autobusu tvoří řidič a jeden až dva stevardi. Ti obejdou autobus a každému, kdo nastaví ruku, do ní nalijí kolínskou. Je příjemná a člověk si s ní umyje ruce. Pak se podává čaj, káva nebo limonáda podle chuti každého cestujícího. Čaj je zpravidla Lipton Yellow Label (Catering) s jedním pytlíčkem cukru (viz). Čaj i káva jsou baleny podobně jako v letadle. Při delší jízdě člověk dostane ještě balenou vodu (cca 2 dcl) a výborný zákusek. Někdy dojde i na další čaj.
V Turecku se pije čaj vždy a všude. Většinou je to cejlonský čaj, smíchaný 10:1 s Earl Grey, velmi silný a podávaný s dvěma malými kostkami cukru k 1dl skleničce. Čaj se turecky řekne čaj a hotový si jej lze objednat v libovolném obchodě. Za chvíli přijde někdo z ulice a přinese objednaný počet malých skleniček s čajem. U každé skleničky jsou vždy dvě nezabalené kostičky cukru. Tímto způsobem se tedy sběratel napije, ale štěstí neudělá. Občas lze na ulici vidět před kavárnou stolky a na nich mističky s baleným cukrem. Nejčastěji jsou takové restaurace ve větších městech, v turisticky zajímavých čtvrtích. Před každou restaurací stojí jeden či více lidí a zvou člověka k posezení. Všichni umějí anglicky číslovky a několik vět, nutných pro nalákání zákazníka. Na rozhovor to zpravidla ale nestačí.
Stává se však, že v autobusu mají 2 až 3 druhy cukru, takže je pak diplomatickou záležitostí, přesvědčit známé, že vlastně milují hořký čaj či kávu. Občas se to podaří. Snadné je také získat cukr na trajektech, ať už na nich jedete sami nebo v autobusu. Pokud člověk cestuje s batohem, musí ještě vyřešit uskladnění cukru, aby domů nepřivezl hroudu sladkého papíru. Pravdou je, že obaly tureckých cukrů, zejména pytlíčků, nejsou nejkvalitnější. Části cukru se proto často podaří utéct z původních obalů. Celkové skóre za dva týdny: deset různých kostkových cukrů, sedm druhů sáčků a tři tyčky (z toho dvě jsou z letadla). Ing. Milan Major
Sběratel má v tom případě dilema. Buď se začne s Turkem dohadovat o tom, zda si může vzít cukr, což se může protáhnout na dost dlouho, nebo si sedne a dá si čaj. Pokud ovšem spěchá nebo jde se skupinou sběratelstvím nepotrefených lidí, je pro něho cukr ztracen. Vzhledem k tomu, že během jednoho dne člověka osloví až několik desítek lidí, kteří jej někam lákají, stává se, že cukr prostě oželí, protože dalšího nadháněče už psychicky nezvládne. Občas lze cukr snadno získat v restauracích, které jsou ve velkých supermarketech. Těch ale není mnoho a jsou v místech, kam běžný turista nezavítá.
Poznámka editora: Autor sice není členem klubu, ale cukříky sbírá nadšeně a má i svůj vlastní. Jeho článek jsme přetiskli i „s chlupama“, pouze jsme přidali ilustrační ukázky.
Ideální příležitostí pro získání cukru je cestování veřejnou dopravou. První balený cukr dostane -7-
Letos naposled…
Byli jste na výstavě? Děkuji Vám za to. Letos jsem uspořádala výstavu své sbírky po šestnácté. Začínala jsem hned po revoluci na ramínkách a v pytlích, které jsem svařovala strunovou svářečkou. Na tento přístroj jsem se chodila do Elektry ptát každý týden, až jsem jednou uspěla. To už se ani nechce věřit. Moje sbírka byla malá a vystavovala jsem ji tedy celou. Moji přátelé se chodili svým jiným přátelům pochlubit, kdeže to byli na dovolené či služební cestě, a snadno našli cukříky, které odtud přivezli. Jakmile jsem navázala mezinárodní styky, všechno se tak zvětšilo a urychlilo, že to předběhlo mé záměry a taky mě to zaskočilo v mnoha směrech.
Dalšími tématy byly živly, cukr jako slevenka na brýle, sluchový test, analytické vyšetření krve a jiné zdravotnické úkony, dopravní značky, peníze, bezpečnost práce, italská umělecká díla, olympijské hry, modřanské cukry, lidové umění, fotbal a pak ty cukry, které si jednotlivci dali dělat jako vizitky nebo svatební oznámení nebo k jiným rodinným událostem. Název výstavy „Cukr jako vizitka a suvenýr“ měl zdůraznit i to, že si často host zastrčí do kapsy či tašky cukr, aby měl adresu či telefonní číslo restaurační hospody, kde se mu líbilo a kde dávají pivo až k rysce. Tak byly míněny panely věnované pražským balírnám Kamo a Hellma. Velice jsem se snažila, abych i školním dětem poskytla něco zajímavého o výrobě cukru a historii jeho výroby, ale z dětí nepřišel nikdo. I moji přátelé – nesběratelé už ztratili zájem, a tak jsem nesmírně ocenila všechny ty, kteří nelitovali ani čas, ani náklady na cestu a přijeli z daleka. Považuji za důležité připomenout, že na výstavě byly zvětšené staré pohlednice cukrovarů, z nichž mnohé už neexistují. Však jich bylo na území bývalé československé republiky téměř tři sta. O shromáždění asi osmdesáti takových pohlednic má zásluhu Ing. Pavel Tlustý. Dala jsem je zalaminovat a opatřit paspartami, protože se domnívám, že jednou budou vítaným exponátem v muzeu cukrovarství (až bude založeno).
Napřed bylo nutné nahradit krabici od bot skříňkou, pak skříní, pak boxy se zásuvkami na kostičky, teď zase vyššími zásuvkami na tzv. vrtulky a sotva něco vymyslím, už je to životem překonáno a nikdy není možno dospět ke konci. Když k tomu ještě občas přistoupí zaváhání paměti, je to sbírání tvrdá práce. V posledních letech se snažím zvolit pro každou výstavu jiná témata. Pro letošek to např. byly cukry z jihu Asie od Středozemního moře až po Singapur. Nemám odtud žádnou sérii, většinou jsou na cukrech jen nápisy, ale považuji si i to, že jsem nalezla, odkud přesně jsou. V našich představách je Evropa na pupku světa, ale asijské kultury s tolikrát větším počtem obyvatel budou mít za krátký čas tolik nových cukrů, že už bychom se měli začít učit aspoň čínsky.
Letos to byla opravdu moje výstava poslední, pro sběratele asi bude vhodnější předložit cukry v pořadačích a v boxech, aby si každý našel to, co ho zajímá. A tak si myslím, že udělám „Návštěvní den v cukrovém pokoji“ pro sběratele. Ostatní svět o tuto báječnou možnost přijde, ale nedá se nic dělat. Kdybyste někdo chtěl dělat výstavu, nebo kdybychom se dohodli na výstavě kolektivní, ráda se připojím. Text a foto Miloslava Žďárská Redakční poznámka: Výstavka se tentokrát konala v místní základní škole, proto se nedivte ribstolům a basketbalovému koši. Nebyl čas je vybourat. -8-
Co se událo na jaře
Výstava cukrů v Příbrami Celý měsíc jsem chystala za pomoci svých rodičů nástěnky, materiály na výstavu a cukrové kousky. V pátek odpoledne bylo vše připraveno a my se odebrali do Příbrami, chystat a připravovat. V sobotu ráno vše vypuklo. Kolem deváté hodiny ranní se začali scházet první návštěvníci, v poledne a hlavně v odpoledních hodinách byla výstavní místnost doslova zaplněná. Na výstavu se přišlo podívat přes sto návštěvníků, ať už z rodiny, nebo ze školy, přijeli i kamarádi z Brna, sběratelé z klubu a samozřejmě nechyběli ani obyvatelé Příbrami. Příjemná atmosféra trvala až do večera, následoval úklid a odjezd domů. Vše uteklo jako voda. Ale zůstaly vzpomínky a radost z toho, že všem se výstava moc líbila. Ráda bych tímto poděkovala rodičům, návštěvníkům a všem, kteří se podíleli nebo se přišli na výstavku podívat. Pro mě to byla příjemná zkušenost a už se moc těším na další cukrové výstavky. Snad jich teď bude čím dál víc... Katka Pelcová
Před dvěma lety jsem se rozhodla uspořádat malou cukrovou výstavku u nás, v rodinném domku. Výstava se konala celý víkend a byla určena pro mé příbuzné, kamarády a podporovatele ve sběratelském oboru. Ohlasy byly výborné. Uplynuly dva roky a moje sbírka se rozrostla o nové unikáty. Proto jsem hledala vhodné prostory pro uspořádání další výstavy. Tentokrát se mi nabídla tatínkova sestřenice, která bydlí s rodinou v obci Příbram kousek za Brnem, a pomohla mi zorganizovat veřejnosti přístupnou výstavu. Měla jsem velikou radost, že se budu moci prezentovat a trošku snad i pochlubit svou cukrovou sbírkou. Výstavu jsme zpočátku pořádně naplánovali, vyrobili pozvánky a ty potom roznesli po Příbrami a blízkém okolí, osobní pozvání dostali ode mne opět všichni, kteří vědí o mém sladkém koníčku. Protože studuji a důležitá je pro mě každá chvilka, konala se výstava pouze jeden den. Ale i přes to byla velice dobrou zkušeností a příjemným zážitkem.
-9-
Co možná nevíte
K čemu jsou tyhle malůvky? samostatnou grafickou značkou. Smysl grafické značky musí být jednoznačný. Na cukrových obalech se používá symbol tzv. „basketbalisty“ (postava cosi odhazující do koše), který je určený pro obaly mající po vyprázdnění charakter komunálního odpadu bez nebezpečné složky. Na Slovensku je současná úprava obdobná, i když ta naše vychází se zákona o odpadech a slovenská ze zákona o obalech. Není divu, jsme členy Evropské Unie a unifikace je tedy nabíledni. Co platilo dřív, se mi nepodařilo zjistit.
Na obalech některých cukrů se občas objevují záhadné značky, jejichž podoba se někdy mění a jejichž význam si spíš domýšlíme, někdy i mylně. Zabrousil jsem proto na internet a z mnoha informací (některých dost zastaralých) zjistil toto: Hlavním posláním značek je informovat spotřebitele, z jakého materiálu je obal vyroben. Nás zajímají obaly na cukr, proto ty ostatní pominu. Náležitosti stanoví ČSN 77 0052-2, která praví, že se jedná o identifikační značení pro využití odpadů z obalů (dále jen identifikační značení), které může tvořit buď značení sestávající z identifikačního kódu a z grafické značky, nebo pouze z písmenného identifikačního kódu. Identifikační kód je písmenný a také (někdy jenom) číselný. U obalů na cukry se používá číselný kód „81“, který znamená, že se jedná o kombinovaný materiál, jehož převládající složkou je papír a druhým materiálem plast; nerozlišuje se, o jaký plast se jedná. Písmenný kód pro papír je „PAP“ a samotný tento kód najdeme na cukrových obalech jen výjimečně. Kombinované materiály se doporučuje značit C a zkratkou odpovídajícího materiálu, který má v celkovém obalovém materiálu největší zastoupení (dominantní materiál). Tím se vysvětluje onen záhadný nápis C/PAP. Grafická značka je obrazec sestávající ze tří plných šipek ve tvaru rovnostranného trojúhelníku. Jedná se o klasickou značku „Ommius Loop“ používanou běžně pro zdůraznění toho, že materiál samotný či energii získanou jeho spálením je možno využít. Jedná se o znak obecný, pro jeho použití na obalu není tedy potřeba žádných dalších dokumentů s ohledem na autorská či licenční práva.
Šťouravý sběratel se teď jistě zeptá, proč se tyhle informace vyskytují na tak málo českých cukrech. U nás je podstatě používá pouze cukrovar Vrbátky, Eastern Sugar a Marila Votice, na Slovensku cukrovar Trenčianské Teplice a něco málo dalších cukrovarů. Je to dáno tím, že povinnost značit takto výrobky byla předchozí úpravou dána až od určité hmotnosti, kterou HB sáčky nedosahovaly. Naše poslední novela zákona o odpadech z roku 2006 je v souladu s evropskou směrnicí o obalech. Ta však nic striktně nenařizuje a stanovení případných povinností ponechává na národních předpisech. Co se tedy týče HB cukrů, je u nás uvádění těchto informací dobrovolné. Na některých našich cukrech se občas najde ještě jedna značka – tzv. „Zelený bod“, německy „Der grüne Punkt“. Vznikla v Německu v osmdesátých letech, vztahuje se pouze k obalu a říká, že výrobce obalů zaplatil servisní poplatek do národního systému za zpětný odběr obalu k recyklaci na území státu (u nás firmě EKOKOM, která zajišťuje sběr a využití obalů), pokud jsou ovšem odhozeny do zvláštních kontejnerů nebo odevzdány do sběrných dvorů. Ještě před několika lety u nás tato značka nic neznamenala (a už vůbec ne to, že se jedná o ekologicky přítulný obal či výrobek, jak se obecně soudí, protože každý obal zatěžuje životní prostředí). Pokud vím, na cukrech ji používá pouze Eastern Sugar a Marila Votice, asi v rámci licence na jiné své obaly. Představa, že by se obaly od HB cukru vhazovaly do zvláštních kontejnerů, je totiž dost úsměvná. Prohlédnutím několika tisíc německých obalů v naší sbírce jsem zjistil, že i v Německu je to v tomto oboru stejné a „Zelený bod“ používají asi dvě firmy, a to ještě jen někdy. JK
Starší variantou této značky byly bílé (nevyplněné) šipky. Na jedné internetové stránce jsem se sice dočetl, že tyto šipky znamenaly, že obal byl vyroben z recyklovaného materiálu, ale jiné prameny to nepotvrdily. Možné to je… Třebaže norma připouští i používání pouze identifikačního kódu, lepší je jeho použití v kombinaci s grafickou značkou. Doporučuje se umístění číselného identifikačního kódu do středu a písmenného identifikačního kódu pod grafickou značku. Tento způsob je obvyklý a již dlouhodobě zažitý praxí. Na cukrových obalech můžeme najít ještě jednu značku, která v souladu s ČSN 77 0053 vyjadřuje pokyny a informace o nakládání s použitým obalem a nabádá k ochraně životního prostředí. Pokyny jsou podle normy obvykle textové, nebo mohou být spojené s grafickou značkou, nebo - 10 -
Uvidíte v příštím čísle
Uhlí na cukru Už dlouho jsme na našich schůzkách „U Eiffelovky“ uvažovali o tom, že by bylo fajn mít nějakou „svou“ sérii. Ale pořád ne a ne přijít na ten správný námět. Chtěli jsme, aby vystihl náš kraj a zároveň ukázal něco nového. Až v lednu přišla Jitka Šošolíková na schůzku přímo z Hornického muzea s novým kalendářem na rok 2006. Byly v něm obrázky těžních věží. Hned jsme věděli, že je to ono! Autorem byl Ing.Stanislav Vopasek. Internet o něm vychrlil spoustu informací – autor mnoha kreseb, historických a heraldických publikací, ale také ředitel Hornického muzea v Ostravě a ředitel Nadace Landek.
Byla jsem příjemně překvapená, protože jsem se setkala s velmi milým, vstřícným a činorodým člověkem. Jako dárek a ukázku jsem vzala sadu „mostů“, kterou byl opravdu nadšen a hned souhlasil, že nám dodá „nějaký materiál“. Odcházela jsem vyzbrojena hromadou letáků, brožurek a také informací o technických památkách nejen na Ostravsku. Jaké bylo mé překvapení, když se hned druhý den u mne v zaměstnání objevil pan ředitel s originály nádherných perokreseb těžních věží, které kreslí již více jak třicet let! Domluvili jsme se na tématické kolekci těžních věží Ostravsko-karvinského uhelného revíru, které byly prohlášeny technickými památkami. Zpracované návrhy cukrů se mu moc líbily, smál se, že uhlí na cukru ještě neviděl, a už plánoval, co provedeme příště. Bohužel, ještě než byla série hotova, dověděla jsem se, že Ing.Vopasek zemřel. Ing.Stanislav Vopasek byl propagátorem a hybnou silou hnutí za zachování technických památek nejen v Ostravě, usiloval o zapsání ostravských památek do seznamu UNESCO. Znala jsem jej velmi krátce, ale přesvědčil mne o tom, že když člověk jde za svým snem a je ochoten mu něco obětovat, sen se stává skutečností. To vyzařuje i z jeho kreseb. Snad se vám bude naše společné dílko líbit a obohatí vaše sbírky. Ukázky uvidíte v příštím čísle.
Nadace Landek Ostrava podporuje záchranu a údržbu hornických památek a dokumentů především v ostravsko-karvinském revíru, záchranu a údržbu lokalit, které s hornictvím souvisejí nebo kdykoliv v minulosti souvisely, zachování a obnovování starých hornických tradic a zvyků a aktivity v kulturní oblasti především v regionu působnosti. Odvážnému štěstí přeje, a tak jsem se nakonec odhodlala mu zavolat. Na mou nesmělou žádost o námět na cukrovou sérii zavládlo napřed na druhém konci linky nevěřícné ticho, ale pak přece jen přišlo pozvání přímo do sídla nadace.
Romana
ä ä ä ä ä ä ä ä ä A co ještě uvidíte příště? Kromě série „Nadace Landek“ to budou především reprodukce nových klubových sérií, které slavily premiéru na olomoucké burze. Pro ty, co na burze nebyli, přinášíme aspoň ukázky, aby věděli, na co se můžou jako členové klubu těšit:
Určitě se bude líbit skládačka „Olomouc“ a „tyčkaře“ potěší osmikusová série „Olomouc 2006“.
Klubová série „Hrady a zámky Olomouckého kraje“ na bílém a hnědém papíře navazuje na loňské olomoucké památky. Ty byly pro velký úspěch vydány také, tentokrát v barvě zelené.
Jak vypadají nové soukromé série, to zatím neprozradíme. Měli jste přijet na burzu... - 11 -
Chlubíme se…
Nová série, kterou nechala vyrobit jako dárek Dana Šaníková (čl. č. 100). Chlubí se s ní mimo soutěž.
ù ù ù ù ù ù ù ùùùùùùùùùùùùùùùùùùùùùùùùùùùùùùùùùùù
Noemova archa II. mova archa, jednak proto, že jsme takto pojmenovali naši akci, jednak proto, že tento cukr zřejmě definitivně zmizel z trhu, jak se opakovaně přesvědčujeme při našich pravidelných návštěvách pražské ZOO. Po všech škrtech se počet publikovatelných obrázků snížil na 129. To je i tak dost a do jednoho čísla se všechno nevejde. Máme tedy rezervu i pro příští číslo (spíš čísla) pro případ, že bychom neměli o čem psát.
Jak jsme zjistili v redakčním archivu (najdete ho i na našich internetových stránkách), naposled jsme se chlubili zvířecími motivy na svých českých a slovenských cukrech v 16. čísle Cukřenky, které vyšlo v září 2002. Za ty čtyři roky se ovšem vývoj nezastavil, takže pro opakovanou chlubicí akci, vypsanou v lednovém čísle, se nám sešlo kolem 170 obrázků, všechny v elektronické podobě. Všem, kteří poslali své příspěvky, tímto děkujeme. Někteří chlubilové si bohužel nepřečetli pečlivěji zadání a poslali obrázky cukrů sice se zvířaty, ale nepatřících nějaké restauraci, kavárně, bufetu, herně, hampýzu apod. Ty jsme se slzou v oku vyřadili. Dále jsme v souladu s propozicemi vyřadili ty cukry, které už byly publikovány v roce 2002. K našemu překvapení jich nebylo nijak moc. Jedinou výjimku jsme udělali u cukru restaurace Noe-
- 12 -
Chlubíme se svými zvířaty
- 13 -
Chlubíme se svými zvířaty
- 14 -
Chlubíme se svými zvířaty
- 15 -
Chlubíme se svými zvířaty
- 16 -
Sladké otazníky
Cukrosoutěž
den, protože žádný nemám. Vím, že vyrábí cukr - Mátra cukor. A poslala též dodatek: Já jsem si přečetla krásný článek z prvního zásahu při požáru v Oldřisi v roce 1888. Po zakoupení ruční stříkačky se konalo cvičení stříkačníků a lezců. Stříkačníci tvořili sací vedení a pumpovali vodu. Lezci tvořili dopravní a útočné vedení, se kterým lezli po žebřících na střechách. Cukrovar v Hatvanu byl založen v roce 1889, že by tedy souvislost... No takže úhrnem: Vlasta byla nejblíž, takže odměna ji neminula. Krásné rukodělné cukry Venduly Binkové však nepřišly vniveč (udělala jich víc, než ty čtyři slibované), byly rozdány na cukroslezině u Míly Žďárské milým přináležejícím.
Otázky a úkoly: 1. Napište dnešní název místa cukrovaru. 2. Zřetelně označte směnového mistra. 3. Tradičně pošlete co nejvíce HB produktů zdejšího cukrovaru redaktorům. 4. Je žena v černém se šátkem v levém dolním rohu svačinářka?
Vyhodnocení soutěže z minulého čísla:
Jediný, kdo se ozval písemně, byla Vlasta Holubová: Ahoj Pavle, ani se nedivím, že se ti moc nescházejí odpovědi na soutěž. Já mohu trochu odpovědět: 1. Maďarský cukrovar. 2. To by mě taky zajímalo, já bych řekla, že zpravidla žebřík na střechách slouží k tomu, aby se mohl čistit komín. Ale tady je sedlová střecha s nějakým nižším sklonem, tak by mohl ještě posloužit k nějakým opravám na střeše? 3. To ti nemůžu poslat ani je aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa
P.T.
Co je to? Nebudeme vás napínat – je to sladidlo anglicky zvané Gum nebo Gomma Syrup, barová přísada vynalezená v 19. století. Skládá se z cukrového sirupu smíchaného s arabskou gumou (též zvanou klovatina), což je šťáva z akácie arabské, která působí jako zahušťovadlo, stabilizátor a emulgátor. Používá se nejen do koktejlů, ale i ke slazení kávy apod., protože se velice dobře rozpouští a nápoj není třeba tak dlouho míchat. Tyto exempláře nám byly přivezeny z Japonska. JK - 17 -
Křížovky o ceny
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
A B C D E F G H I Cukrosběratelův snář: "V kredenci (tajenka), jako vlk výti. VODOROVNĚ: A. Pod úhlem 90°; promenáda; palivo. B. Jméno bývalého sovětského fotbalisty Blochina; neobuta; výpravná báseň; ruská řeka. C. Vinařský stroj; ranní vláha; vápencové území; primáti. D. Název nosovky; hmyzí společenství; část stodoly; ožeh. E. TAJENKA. F. Cestovní průkazy; biblická postava; část rostliny; označení našich letadel. G. Druh papouška; škůdci šatů; obyčej; a sice. H. Ukazovací zájmeno; nevelcí; elementární částice; ocas. I. Polodrahokam; nevolník; útok. SVISLE: 1. Okolo; část nohy. 2. Domácky Oldřich; pekelník. 3. Skupina stromů; plemeno; moje. 4. Chem. značka hořčíku; hroby; prohra v šachu. 5. To i ono; kruh. 6. Šikmo; načepovat. 7. Symetrála; římskými číslicemi 1102; iniciály herce Rodena. 8. Heyrdahlovo plavidlo; druh javoru; čínský revolucionář. 9. Túje; element chůze. 10. Představený kláštera; ženské jméno. 11. Černý pták; šaty; zkratka oděvní tvorby. 12. Chemická značka osmia; zase; slůvko pochopení. 13. Čutat; edém. 14. Staročeské mužské jméno (Flaška z Pardubic); pravoslavný obraz. NÁPOVĚDA: KAON; OM
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
A B C D E F G H I Redakce Cukřenky přeje všem cukrosběratelům léto plné … (tajenka). VODOROVNĚ: A. Osamocena; žnout; depo. B. Značka kilopondu; říčka; doprovod; Jihoevropan. C. Severský paroháč; nevábný nápoj; úslužnost; osobní zájmeno. D. Podšívková tkanina; víření (bás.); ode dne vydání (lat.); přibližně (zast.). E. TAJENKA. F. Jméno detektivkáře McBaina; praskat; mytologický anglický král; část stodoly. G. Část obličeje; pracovat sekerou; zbavit života; mužské jméno. H. Dopravní prostředek; bachor; být na pařbě; spojka. I. Milostně toužit; zůstat; odpůrce bolševiků. SVISLE: 1. Chuchvalec; hodnota. 2. Dohromady; vát. 3. Iniciály internacionála Panenky; podstavec; číslovka. 4. Stěrač prachu; výkal; označení našich letadel. 5. Útok; zpěvohra. 6. Černohorské město; ostrý přízvuk. 7. Kolem; bás. příslovce místa. 8. Hlas hada; domácí zvíře; úder sekerou. 9. Mužské jméno; opevněné sídlo; chemická značka nitonu. 10. Klidy; část závodu. 11. Západočeské město; dobývat uhlí. 12. Mučitel; šířka. 13. Římskými číslicemi 51; částečka hmoty; jehličnan. 14. A sice; hlavní město Norska; chemická značka teluru. 15. Ženské jméno; středověký nájezdník. 16. Holí; cvik na hrazdě. NÁPOVĚDA: AKUT; ESER; KOTOR; RUMEN.
- 18 -
