CUKŘENKA – časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele. Vydává Klub sběratelů baleného cukru, občanské sdružení. Elektronická verze http://www.ksbc.cz/ Redakční rada: Pavel Tlustý & Jaroslav Kolín. E-mail:
[email protected] Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, 142 00 Praha 4, tel. 602 239 858 Toto číslo vyšlo v říjnu 2010 v nákladu 50 výtisků. NEPRODEJNÉ!!! Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí J
Klubové zprávy, aktuality Vážení čtenáři, krátící se podzimní dny nám připomínají, že co nevidět tu budou Vánoce. Než však nastanou, jsme tu my s dalším číslem Cukřenky. Jeho obsah je tentokrát skutečně výživný, některé připravené články jsme dokonce uložili do redakčního šuplíku a použijeme je příště. O čem si však počtete dnes? Jako obvykle zde najdete reportáž z naší mezinárodní burzy, která se letos opět vydařila. Z dalších článků zjistíte, že i jinak jsme byli v létě aktivní a čile jsme se scházeli. Představujeme vám rovněž zajímavé cukry vydané jak, klubem, tak našimi členy. Kromě tradiční série k burze vydal klub i šestnáctikusovou členskou sérii Naše mince I., která se, soudě podle ohlasů, docela líbila. Přečtete si však o ní až příště, protože na ni navazuje druhý díl – Naše mince II., jehož varianta na bílém papíře se bude fasovat na výroční schůzi v Uhříněvsi. Výročka bude druhým vrcholem naší letošní činnosti. Pozvánka visí na klubových stránkách a těm, kteří tam nechodí, byla zaslána poštou spolu s přihláškou. Toto číslo je letos poslední, ale nezoufejte. To další vyjde jako obvykle záhy po Novém roce (nejpozději v únoru) a doufáme, že opět budeme mít o čem psát. I když to vzhledem k tomu, že sotva začal podzim, může vypadat neobvykle, přejeme vám všem již teď mnoho úspěchů jak ve zbytku roku 2010, tak v tom nastávajícím roce 2011 sladký život! Redakce
7. 5 let KSBC – bílý papír a fialový tisk – zásoba 70 ks 8. Praha (burza 2009) – bílý papír a červený tisk – 25 ks 9. Domečky – bílý papír a modrý tisk – zásoba 40 ks 10. Olomoucké památky – bílý papír – zásoba 15 ks 11. Kouřim – bílý papír a oranžový tisk – zásoba 110 ks Objednávky zasílejte Jitce Schovancové: e-mail:
[email protected] , sms: 602 763 683 nebo napište objednávku do tlachárny na www.ksbc.cz. Cukry budou k rozprodeji také na burze v Uhříněvsi. Platby zasílejte na konto klubu převodem nebo přiloženou složenkou. Číslo konta: 1734682359/0800, zpráva pro příjemce – cukry. Součástí platby je poštovné dle sazeb ČP.
Nezapomeňte na příspěvky! Na výroční schůzi v Uhříněvsi budeme inkasovat nejen účastnické poplatky, ale i členské příspěvky na rok 2011. Osvědčilo se placení bankovním převodem, takže kdo můžete, zaplaťte jedno nebo druhé nebo obé předem na účet klubu číslo 1734682359/0800 u České spořitelny. Jako variabilní symbol uveďte své členské číslo a do zprávy pro příjemce uveďte „Příspěvky 2011“. Odbavení u prezence bude kratší! Upozorňujeme, že podle stanov klubu je nutno zaplatit členský příspěvek do 31. ledna daného roku. Máte tedy ještě trochu času, ale raději s placením neotálejte. Výbor
Sklad klubových cukrů k rozprodeji
Dobrovická muzea vás zvou!
Motto e-shopu: Mravenci nás nedostanou! (Snad.) Náhled cukrů najdete na www.ksbc.cz v sekci Klubové cukry. Cena za sérii je 4 Kč. 1. Olomoucký kraj (hrady a zámky) – hnědý nebo bílý papír a modrý tisk – obě série zásoba po 50 ks 2. Pan Kostička (letadlo, surf, aj.) – bílý papír a vínový tisk – zásoba 90 ks 3. Rostliny – hnědý papír a zelený tisk – zásoba 100 ks 4. 700 let Ronova – bílý papír a fialový tisk – zásoba 100 ks 5. Olomoucké památky – bílý papír a hnědý tisk – zásoba 20 ks 6. Olomoucká veduta – bílý papír a fialový tisk – zásoba 20 ks
V květnu 2010 bylo slavnostně otevřeno Muzeum cukrovarnictví, lihovarnictví, řepařství a města Dobrovice. Na vzniku jeho části – muzea cukrovarnictví - se velmi aktivně podíleli i naši členové. Někteří z vás už tam byli, ostatním jeho návštěvu vřele doporučujeme (mají tam svůj cukr). Průvodce muzeem najdete v tomto čísle.
-2-
Náš mezinárodní výměnný den
Sešli jsme se po třinácté Někdy po deváté večer se společnost až na ty, kteří u Ireny spali, postupně odebrala na kutě. Velký podnik mohl začít. V sobotu jsme se sešli v hojném počtu ve velkém sále litoměřického hotelu Koliba. Přihlášeno bylo 82 účastníků, z toho patnáct ze zbytku Evropy. Nakonec sice nepřijeli všichni přihlášení, ale o moc méně nás nebylo. Abychom nehrabošili o hladu, byl ještě před vlastní výměnou zajištěn pro zájemce v hotelové jídelně oběd. Po něm jsme se shromáždili před sálem, Irena slavnostně přestřihla pásku uzavírající vchod a výměna mohla začít. Místa bylo dost a zajímavých cukříků také, obleženy byly stoly zejména zahraničních účastníků. Řekl bych, že každý si přišel na své. Pěkné věci přivezli Italové a rovněž naši dlouholetí příznivci a účastníci Jan Spil z Nizozemí, Anne-Marie Ducrocq z Francie, Marianne Dumjahn a Renate Dämlow z Německa a Vibeke Hvitved z Dánska. Již podruhé se naší burzy zúčastnila Olga Baljugina z Litvy a vůbec poprvé přijeli Portugalec Paolo Machado a Ruska Jana Semjonova zvaná Sjomaška, která je vůdčím duchem ruského klubu sběratelů Caxapuku (čti Sachariki). Všichni účastníci obdrželi u prezence klubovou tašku s nadílkou – novou klubovou sérií Naše mince I., sérií Královské město Litoměřice, vydanou u příležitosti naší burzy, pěknou homolkou z produkce firmy TTD Dobrovice a propagačními předměty klubu i města Litoměřic. Rovněž bylo rozdáváno 45. číslo Cukřenky. Již tradičně přivezli někteří účastníci cukříky vydané vlastním nákladem (představujeme je na jiném místě tohoto čísla), kterými podarovali své přátele a známé. Sešlo se však i mnoho příspěvků do studeného bufetu, který byl instalován ve vedlejší místnosti. Po burze původně plánovala pořadatelka Irena vyhlídkovou projížďku po Litoměřicích v turistickém vláčku. Zájemců se předběžně přihlásilo hodně, proto objednala dokonce dvě jízdy. Majitel však rezervaci stornoval. Zachoval se tržně, protože se mu v téže době naskytla jiná zakázka, na níž trhnul víc. Účastníci tedy vyrazili na pěší vycházku po místních pamětihodnostech. Nakonec to bylo i lepší, protože je nehonil čas a v pěkném počasí, které v té době již panovalo, se pěkně šlapalo a fotilo. A že je toho v Litoměřicích k vidění hodně! Po cestě se stačili i průběžně občerstvit v restauraci Katovna a nakonec volným krokem dorazili na společnou večeři v hotelu Roosevelt.
Letošní sraz cukromilů z Čech, Slovenska a zbytku Evropy se tentokrát konal 19. června v zahradě Čech – Litoměřicích a jeho uspořádání se ujala Irena Kundrtová se svým Pepou, podporována na dálku dalšími členy klubu, o nichž bude ještě řeč. Protože taková burza vyžaduje důkladnou přípravu, začali s ní organizátoři již v lednu. Zdeněk Adámek vyrobil elektronickou pozvánku a přihlášku a Jitka Schovancová vytvořila její cizojazyčné verze a rozeslala je spřáteleným klubům a jedincům. Bylo třeba zadat výrobu cukrů, čehož se ujal Pavel. Byly to docela nervy, protože se pořád nějak nemohl dohodnout s grafikem, ale nakonec byly všechno hotovo včas. Celá dodávka od KAMO byla složena v pražské dvougarsonce Danušky Měsíčkové, kde byla jejím obětavým týmem nasáčkována a odkud ji Irena dopravila vlastním autem do Litoměřic. U Ireny v bytě se pak dva dny před burzou sešel tým našich obětavých členek, který naplnil účastnické tašky a vůbec připravil vše, co bylo třeba. Velice pěkné jmenovky a cedule na stoly pro účastníky a jejich doprovod vyrobila Jitka Schovancová, která také zařídila výrobu klubových propagačních předmětů. To vše poslala do Litoměřic předem poštou. Naštěstí, protože den před burzou ji sklátil virus a nemohla se osobně pokochat výsledkem svého snažení. Irena Kundrtová zajišťovala ubytování, což nebyla žádná legrace. Původně byla objednána celá kapacita hotelu Koliba, ale ta nám byla posléze až na pár pokojů odřeknuta, protože bylo třeba ubytovat také účastníky svatební hostiny. Místo zbylo sotva na zahraniční účastníky. Povedlo se však sehnat jiné, dokonce levnější ubytování, které bylo pěkné a za babku, což byla práce Pepova kamaráda Ing. Dobrotka. Zablokoval pro nás 80 míst, i když jsme do poslední chvíle nevěděli, kolik jich vlastně bude potřeba. Nakonec bydleli všichni. Na páteční večer byli organizátoři a někteří již přijedší účastníci pozváni na párty na Irenině zahradě. Jenže jako na potvoru zrovna ten den hustě pršelo a zahrada se změnila v mokřad. Irena je tedy obětavě přesunula do svého bytu, kde spolu s Pepou servírovala připravené lahůdky – grilované maso, slavnostní dort a vínko z místních vinic. K tomu nám sama napsala: „Nebylo tolik místa jako na zahradě, ale každý seděl a doufám, že ne nasucho.“ Ano, bylo to pěkné a moc za to děkujeme.
-3-
Náš mezinárodní výměnný den Schovancové za přípravu jak vizitek, tak ostatního materiálu. Dále Pavlu Tlustému s chotí za přípravu krásné série Litoměřic, kterou Jitka nakreslila, Lence Novákové, Saše Vlachovské a Ivance Nývltové, které přijely už ve čtvrtek ke mně domů a balily a balily tašky pro naše sběratele. Chci rovněž poděkovat Janu Smítkovi - několikrát mi volal a nabízel pomoc, ale my jsme to s Pepou vše zajistili.“ Skončil první velký podnik našeho klubu v tomto roce a na dveře už klepe výroční schůze s následnou burzou, která se bude konat 13. listopadu (další šťastná třináctka!) v Uhříněvsi a na níž oslavíme deset let od oficiálního založení KSBC. A napřesrok se setkáme na 14. mezinárodním výměnném dnu, který by se měl tentokrát konat na Moravě. JK
Nedělní dopoledne bylo věnováno návštěvě nedalekého zámku Ploskovice. Nikdo z naší redakce už v té době v Litoměřicích nebyl, ale z obrázků vystavených na internetu je zřejmé, že i tady bylo pěkně. Zejména cizinci byli spokojeni, protože ke svému překvapení zjistili, že Česká republika není jenom Praha, Český Krumlov a Karlovy Vary a že je u nás k vidění daleko víc. Náš 13. mezinárodní výměnný den se navzdory té třináctce vydařil a je třeba poděkovat všem, kdo na tom mají zásluhu, především Ireně Kundrtové a Pepovi, kteří udělali daleko víc, než se od nich očekávalo a požadovalo. Sama Irena nám napsala: „Sponzoroval nás Ing. Antonín Kučera, podnikatel z Litoměřic a Pepův kamarád; bez něj bychom zaplatili za sál 4000 Kč. Také bych chtěla poděkovat hlavně Danušce s jejím balicím týmem a Jitce
Litoměřická burza „očima“ našich fotoaparátů
Den D-1: Irena nám připravila krásný dort
Litevsko – ruská družba: poslední pivo před spaním
-4-
Náš mezinárodní výměnný den
Den D je tady! Tak se nám hosté sjíždějí…
Prezence: Pepa inkasuje, Alena distribuuje
Chystá se sice občerstvení…
…ale napřed si dáme oběd!
Čekání? To známe, taky jsme pořádali burzu…
…no konečně! Šmik a s chutí do toho!
Celek - pohled shora…
…a detail – sestry Pelcovy v akci
-5-
Náš mezinárodní výměnný den
Intervjů s Mílou Žďárskou – je na Youtube.
De suiker is leuk? Naozaj, s cukrom je aj legrace!
Ornella: Tak tohle v Itálii nemáme.
Paolo, projedeme se vláčkem po Litoměřicích?
Vláček nebyl, jde se pěšky. Nahoru, dolů, nahoru…
Tak takhle to náměstí na našem cukru nemáme.
Katovna: Ne abyste se sťali, ještě nás čeká večeře!
A zítra se pojede do Ploskovic…
Foto: K. Pelcová, H. Blažková, AJK a P.T. Více na www.ksbc.cz
-6-
Nové klubové série
Královské město Litoměřice Stalo se již dobrým zvykem, že ke každému místu, kde pořádáme své burzy vydáváme pro účastníky sérii cukříků, na nichž jsou zobrazeny zajímavé památky v místě i v okolí. Nejinak tomu bylo i v Litoměřicích.
Obrázky opět moc pěkně nakreslila Jitka Schovancová, cukříky vyrobilo KAMO na bílém a hnědém papíře. Série byla vydána pouze pro účastníky litoměřické burzy, ale pár jich v klubovém skladu ještě zůstalo a budou na prodej za režijní cenu.
. Takovýhle obrázek jsme ještě v Cukřence neměli. Je to ukázka návrhu zpracovaného grafikem do podoby, podle níž se po schválení zadavatelem vyrobí raznice a může se tisknout.
-7-
Sešli jsme se
Nová Ves – kurty 2010 Ani tentokrát jsme nevynechali neformální sběratelské setkání, které každoročně na konci léta pořádá náš člen Láďa Moulis na svých kurtech v Nové Vsi u Plzně. Předpověď počasí na sobotu 28. srpna sice nevypadala povzbudivě, meteorologové věštili studený vítr a déšť, ale nakonec to nebylo tak hrozné. Sice ten den pršelo, ale naštěstí někde jinde, a před chladem jsme se schovali na verandě tenisové klubovny, zahřívajíce se kafem, čajem a grogem, ti otužilejší pak pivem.
Přijeli Pražáci – Zdena, Hanka a Fous.
Irena s Pepou líčí krásy dovolené, z níž se právě vracejí.
Když jsme tak přehlíželi účastníky, zkonstatovali jsme, že je mezi nimi docela dost klubových funkcionářů. Dostavily se dvě ze tří členek revizní komise v čele s Vlastou Holubovou a kompletní redakce Cukřenky, kterou přivezla naše účetní Margareta. Vlasta, jsouc z Roudnice, přivezla kromě cukříků také místní víno a Pavel všechny překvapil svou fotografickou technikou – fosilním aparátem značky Smena, v němž měl skutečně film a jímž pořídil něco záběrů. Co na nich bude, to se prý teprve uvidí.
Materiálu na výměnu se tentokrát sešlo skutečně hodně. Irena a Pepa, pořadatelé naší jarní burzy, přivezli a vrhli v plen „dědictví“, které tam při odjezdu zanechal Portugalec Paolo – plnou krabici cukříků. Náš nový člen Michal Valenta přispěl nejen svými krásnými vlastními sériemi (píšeme o nich na jiném místě), ale i spoustou zajímavých českých, německých a rakouských cukříků. Ani ostatní se nedali zahanbit a stůl v klubovně byl tak plný, že se něco muselo rozložit na verandě. Na každého se dostalo.
-8-
Sešli jsme se
Hraboši v akci – Dáša, Danuška, Michal a Markéta
Hrabe se i venku
Novoveské kurty jsou proslulé vybranou krmí. Ani letos nechyběly Láďovy bramboráky s kyselým zelím zvané vošouchy, účastníci dodali něco chlebíčků a výborné zákusky. Na oběd se podávalo grilované masíčko - prostě jsme si užívali.
Když již hrabošivý zápal poněkud pominul, oživil Láďa scénu vypuštěním své miničunči Bambi. Část účastníků se pak věnovala obdivování a fotografování jejích četných potomků, někteří se odebrali na houby do blízkého lesa.
Ještě než jsme se postupně rozjeli do svých domovů, uspořádali jsme hromadné fotografování všech účastníků. Dalo to práci, sehnat celou jednadvacetičlennou tlupu dohromady a udržet ji na ně-
-9-
Sešli jsme se jakou chvíli na jednom místě, ale podařilo se. Obrázek pořídil pan Holub. Tenisová síť nechť slouží coby důkaz, že jsme se skutečně sešli na kurtech, i když na sportování tentokrát nějak nedošlo.
JK
ÐÐÐÐÐÐ Sleziny u Míly Žďárské
Nebylo jich sice letos moc, ale byly pěkné a na stole se vždycky něco našlo – vydatné pohoštění i zajímavé cukříky. Na zatím poslední slezině, která se konala v sobotu 25. září, nám Míla představila své nové, tříměsíční štěňátko Kitynku (na tohle jméno slyší a je mu jedno, jak se to píše). Fenečka se předvedla jako skutečný cukromil: v nestřežených okamžicích nám kradla plné cukry a blaženě je žvýkala. Mezi tím ohryzávala vše, co bylo v jejím dosahu. Těsně před naším příchodem upadla u paničky do nemilosti, protože jí sežrala perlový náhrdelník…
- 10 -
Představujeme
Nové cukříky od našich členů Podívejte se, čím se pochlubili naši kolegové na litoměřické burze:
Při pohledu na vybrané laskominy, které v civilu vyrábí a na cukrech zvěčnila Irena Kundrtová se sbíhají sliny, že? Prostě sladké mámení…
„Ubrouskové květiny“ přivezla do zahrady Čech Markéta Víchová.
- 11 -
Představujeme
Velikonoce už sice byly, ale i tak jsme dostali od Saši Vlachovské nějakou tu koledu.
Romantickými náměty na svých cukrech se pochlubil pan Rudolf Koutský…
… a Marcela Raisrová nám popřála hezké léto. No, co do počasí to přání tentokrát moc nevyšlo. Pan Josef Kittner splnil svůj slib a obohatil svou podkovářskou sérii (psali jsme o ní posledně) také o modré, červené a zelené provedení.
- 12 -
Nenechte si ujít
Cukrovarnické muzeum v Dobrovici Dobrovická muzea jsou rozčleněna na čtyři základní části – muzeum řepařství, cukrovarnictví, lihovarnictví a města Dobrovice. Expozice cukrovarnictví je jejich hlavní a nejdůležitější částí. Veškerá pozornost je v celém procesu pěstování řepy a výroby cukru soustředěna na konec celého řetězu, na konečný výrobek, kterým je cukr – sacharosa. Ten je konzumován či dále spotřebováván, ne řepa. V Dobrovických muzeích tak nabízí největší škálu informací, fotografií a exponátů právě cukrovarnická expozice. Začněme na dvoře Dobrovických muzeí. V levé části dvora se nachází hlavní vstup do muzea v podobě velkého tubusu. Ten představuje základní pracovní operaci cukrovaru – extrakci cukru z řepy do vody. Každý, kdo chce dojít do prvního patra, musí tímto tubusem projít – po točitém schodišti stejně jako nařezaná řepa při extrakci (pozn.: patro má i bezbariérový přístup). V pravé části upoutají pozornost největší muzejní exponáty: parní lokomotiva doplněná o cisternový vagon. Parní lokomotiva pochází z lihovaru Smiřice. Sice již dávno nebafá a nekouří se jí z komína, ale je krásnou připomínkou, že tento typ v Dobrovici na cukrovarské vlečce také jezdil. Za lokomotivou stojí cisternový vagon. Podle dostupných údajů byl vyroben v 90. letech 19. století a byl používán původně jako soukromá cisterna. Expozice cukrovarnictví v pavilonu M1 se nachází ve dvou patrech. V přízemí je výstavní sál s velkou projekční plochou. Již při vchodu do sálu každého upoutá obří kostka cukru o hraně 1 m vyrobená v mělnické balírně, která je patrně největší kostkou ve střední Evropě a zároveň připomínkou českého předsednictví Radě EU. V sále převažují závěsné posuvné panely. Část panelů obsahuje informace trvalejšího charakteru, často informace o současném stavu a přehled cukrovarů, část je charakteru dočasného, neboť se počítá s obměnou textů. Sál doplňuje několik menších vitrín, které v časově vymezeném období budou obsahovat různé náměty vážící se k cukrovarnické tematice. V sále je pro návštěvníky promítána dvacetiminutová smyčka filmu, která zprostředkuje pohled především na chod soudobého cukrovaru při kampani, tj. za plného provozu zpracování řepy a při výrobě cukru. Návštěvníkům muzea tak tento film umožňuje shlédnout cukrovar v činnosti i mimo podzimní kampaňové období.
Panely sdělují základní informace o současné organizaci cukrovarnického průmyslu i s náhledem do historie. Je z toho vidět dlouholetá organizovanost cukrovarníků v rámci kdysi společných státních útvarů. Na dalších panelech jsou představeny všechny cukrovary fotografiemi a základními údaji z jejich vývoje a současnosti. První panely ale možná překvapivě nechrlí sladké informace, ale fotografie a údaje o rekonstrukci bývalého hospodářského dvora, ve kterém se Dobrovická muzea nacházejí. Návštěvník je tak vtažen do historie míst, v nichž právě stojí a která byla převážně obydlena převažujícím počtem hospodářských zvířat. Lze tak získat větší a bližší kontakt s prostředím muzeí. Atmosféru umocňují hlavně zachované trámové stropy o patro výše na sýpce, jejichž stáří je datováno do období let 1568–1578. Zároveň je na panelech vidět ohromné množství práce vykonané v době rekonstrukce na muzeum. I když byl projekt velmi pečlivě připraven, vlastní rekonstrukce samozřejmě přinesla řadu překvapení a překážek, které bylo nutno řešit na místě. Ostatně to tak bývá, když se kopne do staré křivé zdi. Zvláštní prostor je věnován Dobrovici a majitelce, akciové společnosti Cukrovary a lihovary TTD, jako zakladatelce muzeí a jako společnosti, která v Čechách dokázala výrazně zmodernizovat a zkoncentrovat výrobu cukru z celé řady malých a neefektivních závodů. Rovněž tak samostatné místo má i balírna cukru v Mělníku, pokračovatelka dnes již neexistujícího mělnického cukrovaru, která byla zmodernizována v největší balírnu cukru na východ od německých hranic. Ročně se zde zabalí okolo 80 tisíc tun cukru, což ještě před dvaceti lety bylo číslo z kategorie snů. Následující panely prostupně představí všech sedm funkčních českých cukrovarů – České Meziříčí, Dobrovice, Hrušovany nad Jevišovkou, Litovel, Opava - Vávrovice, Prosenice a Vrbátky. Další zavěšená sada je opět tematicky společná – v základních bodech přiblíží vztah a vliv cukrovarnického průmyslu k ostatním oborům lidské činnosti, které nejvíce ovlivnila nebo jimi byla výrazně ovlivněna. Strojírenství, stavebnictví, bankovnictví a školství. Živnobanka, Nekvasil nebo ČKD patří mezi pojmy, které by si každý návštěvník měl z muzea odnést ve spojitosti s cukrem. Hned při vstupu na sýpku v horním patře pavilonu upoutá po pravé ruce, kromě vystavených současných výrobků, historická mapa cukrovarů za celé období existence cukrovar-
- 13 -
Nenechte si ujít modelů, skutečných strojů nebo třeba surovin potřebných k provozu cukrovaru. Zde lze ukázat na takové materiály, jako je například spodium, křemelka nebo karborafín. Zajímavostí jsou i tzv. inkrustace – srostlice a usazeniny materiálů, jež zejména v potrubí dokáže vytvářet teplo, tlak a voda. Krabičky, krabice, pytlíčky, sáčky, roury a vrtule a vedle toho maxikrystal, velké, menší, malé a nejmenší krystaly, kostičky, kostky, homoličky, homolky a maxihomole. Jedno z hlavních lákadel cukrovarnické expozice, jedna z hlavních a viditelných fází výroby cukru – obal s výrobkem. V depozitáři je jich tolik, že by se s nimi mohla polepit veškerá plocha podlah, zdí i stropů, nebo z nich sesypat asi jedna tuna cukru. Výstavní vitríny umožňují návštěvníkům ukázat základní podoby výrobků i obalů. A je počítáno s jejich obměnou. Krystal cukru je základní podoba pevného skupenství sacharózy. Všechny jiné názvy (krupice, moučka, písek, Corse Grain, Cubes, tablets, CB1, chips atd.) jsou jen pojmenováním velikostí, tvarů a způsobů zpracování. Oko diváka rozhodně upoutá ve zvláštní skříňce skutečně abnormálně velký krystal cukru. Váží 5 kilogramů a má rozměry 23 × 17,5 × 14 cm. Lze jej směle nazvat maxikrystalem. O kus dál jsou ukázány krystaly jak v různých velikostech, tak i v různých baleních. Každý by se měl podívat na tzv. kubesy, speciálně vařený druh cukru, který byl předmětem významného vývozu, zejména na zahraniční, veskrze luxusní trhy. Oku lahodící je vitrína s ukázkami hygienicky baleného cukru všeho stáří, typů, různých námětů a tvarů. Hygiena, jak se zkráceně tomuto výrobku říká, je předmětem samostatně organizované sběratelské činnosti Klubu sběratelů baleného cukru se členy nejenom v České republice. Postupně se počítá s možností obměny této vitríny aktuálními a atraktivními výrobky z celého světa. Kromě atraktivních obalů a výrobků nabízí sýpka i další neméně zajímavé informace. V historické laboratoři jsou k vidění na malém laboratorním stole z konce 19. století i na velkém pracovním stole z let dvacátých přístroje, nádoby a pomůcky, které nemohly chybět v žádné tovární laboratoři. Všechny vystavené exponáty sloužily v praxi řadu let. Expozice výzkumné a vydavatelské činnosti cukerního oboru sděluje, že cukrovarnictví byl obor s velkou vědecko-výzkumnou a vydavatelskou základnou reprezentovanou institucí světového jména a věhlasu – Výzkumným ústavem cukrovarnickým. Výzkum již převážně a poměrně dávno skončil, protože všechno podstatné bylo objeveno a vyzkou-
nického průmyslu na dnešním území ČR. Technologie výroby cukru je téma, které se v různých podobách a intenzitě objevuje prakticky všude, kam návštěvníkovo oko dohlédne. Je to pochopitelné, protože jednotlivé fáze výroby cukru prošly svým vývojem, a všechny se nějakým způsobem podílely nebo stále podílejí na tvarech a velikostech strojů, budov nebo na konečné podobě výrobku. Není také bez zajímavosti, že všechny hlavní fáze výroby jsou spojeny s vynikajícími osobnostmi, které otáčely pomyslné cukerní kolo dějin dopředu. Julius Robert vynalezl v Židlochovicích difuzi, jako způsob získávání cukru z řepy. Je to celosvětově rozšířená a dodnes nepřekonaná metoda; již 146 let. Také Arnošt Mik svým vynálezem popsaným v roce 1885 (hasidlo na vápno) zastínil všechny předchozí způsoby. A další, Hugo Jelínek, cukrovarník, který vyřešil letitý problém s čištěním řepné šťávy. Dodnes se podle jeho způsobu surová šťáva s vápenným mlékem probublává oxidem uhličitým, jak to předvedl ve vysočanském cukrovaru v roce 1863. A do čtveřice – Jakub Kryštof Rad, ředitel rafinerie cukru v Dačicích, který vynalezl lis na kostky cukru – už v roce 1843. Kdo by si myslel, že je výčtu vzácných osobností konec, mýlil by se. Jen je v něm pokračováno v oblasti analytické chemie, oboru, který významně celosvětově ovlivnil laboratorní metody sledující a kontrolující cukrovarnický provoz. Především je třeba uvést Karla Napoleona Ballinga, který dal v roce 1841 světu sacharometr a popsal proces měření. Josef Jan Frič, další vynikající osobnost, v roce 1898 zkonstruoval vlastní polarimetr a dvojice cukrovarnických vědců, Jaroslav Dědek a Josef Vašátko, formulovala a praxi předala tzv. progresivní předčeření – metodu, která významně ovlivnila proces čištění difuzní šťávy. Bylo by možné pokračovat dále, seznam osobností je podstatně delší, zde byly představeny jen ty největší. V každém případě vzešly z českého území tak zásadní vynálezy cukrovarnické technologie a analytiky, že o něm lze bez nadsázky hovořit jako o průkopníku a hybateli světových dějin cukru. Nenechat si ujít podrobnější prohlídku průřezu modelu cukrovaru visícího na zdi proti hlavnímu vchodu na sýpku by mělo být zcela samozřejmé, protože se na něm každý dozví, jak takový cukrovar vypadal ještě v nedávné době (z převážné většiny vypadá i dnes stejně) a pozná základní procesy a stanice výroby cukru. S některými částmi zobrazenými na průřezu se pak může návštěvník setkat v různých místech sýpky nebo jiných pavilonů, ať už je to v podobě fotografií zařízení nebo malých
- 14 -
Nenechte si ujít nické podnikové dílny ve Skřivanech. Cukrovarnickou expozici pavilonu M4 doplňuje sada strojů na potisk pytlů a na jejich údržbu a opravy. Rozhodně zajímavým exemplářem je potiskovací kolíbka pytlů na cukr, která je stále funkční. K vidění je také řada potiskovacích figur z různých cukrovarů a s různými texty. Výroba na ukázku návštěvníkům však možná není, protože modrá inkoustová barva, která se k potisku používala, by ulpěla nejenom na pytli. K předvádění je připravena i vypalovačka textu na bedny. Návštěvníci by měli uvidět její elektrifikovanou verzi. Původní se nahřívala na kamnech nebo ve žhavém uhlí. Rozžhavený kov pak vypaloval na dřevěné bedně požadované údaje o obalu a obsahu. V poslední části cukrovarnického muzea, v pavilonu M5, se nacházejí stroje nebo jejich části, které byly třeba ještě nedávno součástí technologických linek cukrovarů a podílely se na výrobě cukru. I když některé z nich nejsou používány už celá desetiletí, jedno však mají společné – z funkčních nebo ze zrušených cukrovarů byly shromážděny prakticky ve chvílích, kdy jim hrozil fyzický zánik. Přitom se často jedná o zařízení, která byla v České republice nebo v širším regionu v provozu již jako poslední svého druhu nebo typu. Podařilo se tak posbírat soubor exemplářů různého stáří. Časově se doba užívání exemplářů pohybuje od konce 19. století až do 80. let století dvacátého. Uvedená sbírka si neklade za cíl představit za každou část technologie jednoho starého zástupce. Ani to není možné, protože v řadě případů to neumožnily fyzické rozměry takových zařízení. Například nebylo možno přemístit celý kotel, proto jako připomínka jsou zachována jen kotelní dvířka. Naproti tomu pokud to bylo jen trochu možné, byl zachraňován celý exponát. Příkladem je řízkolis nebo odstředivka. Dalším společným rysem vystavených zařízení je jejich zachovaná funkčnost anebo stav, který umožňuje zprovoznění s přispěním menší práce a nákladů. S tímto cílem také byly z cukrovarů stroje získávány. U většiny z nich však není možné, aby si jejich chod vyzkoušeli přímo návštěvníci muzea, neboť by nebylo možné zaručit bezpečnost. Předpokládá se ještě doplňování dalšími exponáty, pokud se je podaří v budoucnu získat. U každého stroje je stručný popis, takže návštěvník se dozví umístění stroje v technologickém postupu. Mezi vizuálně zajímavé lze označit (zde oproti skutečnosti ležící) automatickou recyklující odstředivku na cukr. Pochází z cukrovaru Mělník a byla vyrobena v 80. letech. Představuje typický a světově rozšířený
automatizaci procesů a technologie. Vydavatelská činnost však nadále pokračuje prostřednictvím odborného časopisu Listy cukrovarnické a řepařské, který patří mezi nejstarší odborné časopisy u nás. Běžným návštěvníkům zůstane utajena knihovna muzea. Uvažuje se, že bude přístupná omezeně pouze po dohodě pro odbornou veřejnost v badatelně, kde bude možné studovat dějiny řepařství a cukrovarnictví až po současnost. Knihovna obsahuje patnáct tisíc svazků odborného charakteru a je pravděpodobně druhá nejucelenější svého druhu vůbec. V levé části pavilonu M4 je instalována expozice velkoobjemových obalů a některých úkonů při opravách a údržbě pytlů na cukr. Uprostřed této expozice je umístěn starý laťkový dopravník pytlů s cukrem, na kterém jsou vystaveny různé typy velkoobjemových obalů na cukr. Vévodí jim moderní vak na 1 tunu cukru tzv. big bag, dále jsou zde k vidění klasické pytle z jutového materiálu na hmotnost 50 a 100 kg a pytle papírové různých tvarů, velikostí (na 10, 15, 20, 25 a 30 kg) a modifikací (ztrojený papír, polyethylenová vložka apod.). Až na jednotunový vak patří všechny vystavené obaly ke klasickému způsobu nejenom balení, ale i uskladnění cukru. Do 70. let nebyla k dispozici velkoobjemová betonová či ocelová sila, proto bylo nutno cukr přímo z výroby zabalit a pak uskladnit do etážových skladišť cukru. Problémem těchto skladišť bylo udržení stálé teploty a vlhkosti atmosféry kvůli vlhnutí a tvrdnutí cukru, proto byla některá vytápěna. Mezi dalšími velkoobjemovými obaly jsou zde k vidění historické bedny ze dřeva a krabice z lepenkového papíru na kostkový cukr o hmotnosti 25 a 50 kg, ve kterých se až do 50. let 20. století expedovaly kostky z cukrovarů do tržní sítě. Vedle těchto obalů návštěvník uvidí i řadu dalších převážně soudobých krabic a tzv. přebalů na kostky, sypký cukr nebo na moučku. Hlavním magnetem této části cukrovarnické expozice by měl být funkční balicí automat typ RA 4 na hygienické balení cukru, neboli na klasické kavárenské sáčky. Byl vyroben v roce 1970 a pracoval v cukrovaru Mělník. Balicí automaty na drobné balení cukru, tzv. hygieny, jsou v Čechách známy od 30. let 20. století na balení kostkového cukru. Sypká forma cukru se začala balit až od konce 50. let, nejprve o hmotnosti 7 g, později 5 g a nyní 4 g. Až do počátku 90. let výroba probíhala téměř výhradně v cukrovarech. První balicí automat byl sestrojen téměř na koleně v cukrovaru Cerekvice nad Loučnou, odtud pak sériovou výrobu převzaly cukrovar-
- 15 -
Nenechte si ujít do 620 kg. Vzhledem k celé konstrukci a stavebnímu zakotvení se z celého zařízení podařilo zachovat právě vážicí skříň. Další váha na řepu je zastoupena pásovým typem váhy sladkých řízků „Adequate“. Pracovala v Litovli a je originálním výrobkem cca z doby kolem roku 1966. Tento systém nahradil dotehdy používaný diskontinuální systém vážení, a od konce 60. let 20. století po tři desetiletí byl tento způsob zjišťování hmotnosti řízků v ČR nejrozšířenější. Před expozicí vah je vystaven lapač nečistot z vápenného mléka patent „May“. Je mladší doby vzniku (1980–1990) a pochází z cukrovaru Kojetín. I přes své „mládí“ je lapač zajímavým exponátem, protože je věrnou kopií předchozího původního nedochovaného zařízení patentovaného cukrovarníkem - vynálezcem ing. Jindřichem Kořánem v roce 1905. Lapač odstraňuje z vyhašeného vápeného mléka nežádoucí části, zejména písek. Hašené vápno je pak použito v procesu čištění řepné šťávy. Naproti vahám se nacházejí exponáty z oblasti dopravníků na cukr. Oba patří mezi pasivní systémy dopravy využívající gravitaci – cukr v pytlích po nich klouže vlastní vahou. Prvním je dřevěný skládaný tobogan, přesněji skluz pocházející z cukrovaru ve Slatiňanech z doby kolem roku 1961. Tobogan na pytle s cukrem byl levným, rychlým a praktickým pomocníkem při vyskladňování cukru z vyšších pater cukerních skladišť. Zhmotňuje um a dovednost truhlářů, tesařů, mědikovců a potrubářů. Je sestaven z jednotlivých zvlášť opracovaných a sestavených dílů - prken, navléknutých na nosnou konstrukci, kterou je kovová roura. Stavební zabudování a umístění toboganu mezi patry cukerních půd dovolilo získat jen část z původní výšky, i tak je zachována jeho jedinečnost a tvar. Druhým je kovový svářený skluz, do roku 2006 pracující v cukrovaru Mělník. Je výrobkem vlastních dílen cukrovaru a tudíž také dokladem zručnosti, dovednosti a schopnosti zaměstnanců cukrovaru poradit si i v době nedostatku všech možných materiálů. Skluz na pytle byl v mělnickém cukrovaru používán pro dopravu pytlů s cukrem o hmotnosti 50 a 100 kg a byl umístěn v nábřežním skladišti cukru, které je dodnes v provozu především pro expedici cukru v drobném spotřebitelském balení. Stroje na manipulaci s cukrem doplňuje ještě mlýn na cukr pocházející z cukrovaru České Meziříčí. Mlýn patřil mezi doplňková strojní zařízení tzv. krystalovny. Vlastní mletí cukru se provádělo kladívkovým způsobem. Obecně byla v cukrovarech výroba mletého cukru zpočátku pouze doplňková, nezřídka se zpracová-
výrobek královéhradeckých strojíren, ve kterém se odděluje zbývající tekutá fáze cukru od krystalické. Vystavený exemplář je diskontinuální typ ARO 1250 ZVÚ, což znamená, že v jednom cyklu zpracuje až 1,25 t cukroviny. Dalším velkým exponátem je řízkolis tehdejší východoněmecké výroby typ GH 2, který zejména v 70. letech výrazně pomohl řešit cukrovarům situaci v oblasti lisování vyslazených řízků. Byl vyroben v roce 1973 a až do kampaně 2009/10 pracoval v Litovli. Řízkolis patří mezi neodmyslitelný prvek technologie zpracování cukrové řepy. Odděluje přebytečnou vodu od řepných řízků, z kterých byl difúzí získán cukr. Voda je dále zpracovávána, vylisované řízky jsou buď přímo, nebo usušené prodávány k dalšímu využití jako krmivo pro zvířata nebo jako topné médium. Řízkolisů je známo několik typů (převažují horizontální typy např. Škoda, Stord, Nysa), typ GH 2 patří mezi vertikální. Je posledním dochovaným v ČR. Kapsový výtah na řepu, postaru páternoster, patřil více jak jedno a čtvrt století k základním zařízením v cukrovaru. Pomocí kapes zavěšených na řetězech se jím dopravovala vypraná řepa do řezaček, přičemž překonávala poměrně značnou výšku (okolo 15–20 m). V dávné minulosti tuto práci zastávaly ženy a pacholci nošením řepy v nůších. Vzhledem k abnormální namáhavosti zařízení se páterů v každém cukrovaru vystřídalo několik; zbytek posledního byl původně v provozu v Lovosicích. Pět kampaní, až do té poslední v Mělníku v roce 2003/2004, denně dopravoval až 3 300 tun řepy, část výtahu je z Českého Meziříčí. První v řadě vah je sklopná automatická váha na cukr „Chronos“, vyrobená ve východním Německu přibližně v letech 1975–1980. Až do likvidace pracovala v cukrovaru Kojetín. Sloužila k vážení cukru přicházejícího z výroby na sklad. Jakmile dopravovaný cukr dosáhl nastavené hmotnosti, zásobník váhy se překlopil, vyprázdnil a vrátil do výchozí polohy. Další automatická sklopná váha na řepu systém „Chronos“ patří mezi staré exponáty, byla vyrobena kolem roku 1890 a pracovala v Protivíně. K vidění také je vážicí část velmi vzácného typu – automatické vagonetové váhy systém „Wiesner“ Chrudim. Byla vyrobena v roce 1924 a až do zrušení provozu v roce 1995 pracovala spolehlivě a bez poruch v cukrovaru Trnava na Slovensku. Vážicí skříň byla součástí vážicího úseku elektrické visuté kolejnicové dráhy. Ve své době představovala efektivní způsob dopravy cukru z výroby do skladu. Na zabudované kolejnici se pomocí stejnosměrného proudu pohybovaly zavěšené vozíky. V určitém místě dráhy byl zabudován vážicí systém s váživostí
- 16 -
Nenechte si ujít cukrovaru Bašnice starý 139 let. Více než tunový kvádr o objemu cca 422 tis. cm3 ze světoznámého hořického pískovce nese datum mše svaté a slavnostního poklepu při zahájení výstavby cukrovaru. Druhým skvostem je základní kámen cukrovaru Postoloprty, který se honosí stářím 158 roků. Nese rodový znak původních majitelů – Schwarzenbergů a je opatřen vytesaným prostorem pro vložení dokumentů z doby založení cukrovaru. Třetím krásným exponátem je kulová ozdoba štítu továrny cukrovaru v Českém Brodě, jejíž vznik lze odhadovat před rokem 1900. Posledním velkým exemplářem je saturační vápenec. Patří mezi základní pomocné suroviny při výrobě cukru. Po vypálení a vyhašení v podobě vápenného mléka spolu s oxidem uhličitým je nezbytným komponentem při čištění řepné šťávy. Zhruba jednu tunu vážící kámen zde slouží jako vzorek této povrchově těžené horniny. Ve skutečnosti cukrovary zpracovávají pouze podstatně menší a rovnoměrně velké kusy vápence s požadovaným obsahem podílu jednotlivých sloučenin. Vystavené velké kameny doplňují ještě ukázky menších stavebních prvků jako cihel, prefabrikátů, dlaždic z dnes již neexistujících cukrovarů. A tak je zde možno vidět i kus komínu, cihly s různými cihlářskými značkami, dlaždice nebo některé z rozličných cedulí. Nejkrásnější z nich, metr v průměru široký modřanský lev, je třeba připomínkou dávné slávy pražského cukrovaru v Modřanech. Vnitřek pavilonu doplňují velké zavěšené panely s různě starými fotografiemi většiny základních technologických stanic výroby cukru z řady cukrovarů. Je tak vhodně doplněna sada vystavených strojů informacemi o těch chybějících. Jeden panel se věnuje splachovačům řepy, tzv. elfám. V době otevření muzea totiž ještě nebude získaný exemplář vystaven. Podařilo se jej transportovat teprve nedávno, je poměrně rozměrný, demontovaný a bude nutné některé části doplnit. Ve své době, až do 60. let 20. století, patřil mezi základní způsoby vykládání řepy z vagónů. Jeho kapacita stačila zcela pokrýt přísun řepy do závodu (až 1 200 tun denně). Exemplář byl plně funkční až do demontáže. V obdobném stavu je ještě několik dalších exemplářů, jejich příprava však zabere jistý čas.
val odpad z výroby kostek a homolí. Postupně se však moučkový cukr v domácnostech rozšířil při přípravě a zdobení potravin. Exponát je mladšího věku, poslední moučku umlel v roce 1998, patří však mezi typické a po desetiletí vyráběné stroje tohoto druhu. Srdce každého cukrovaru, kotelnu, v expozici zastupují jen malé kotelní součásti. Vzhledem k rozměrům a hmotnosti každého kotle nebylo možno převézt ani jeden z nich. Proto jako vzpomínka nebo památka jsou vystavena kotelní dvířka. Vedle čistě nezbytných strojů v technologickém procesu jsou v pavilonu vystaveny i pomocné a doprovodné stroje a zařízení. Mezi nimi je i ventilátor na řemenový pohon z 30. let 20. století z cukrovaru Němčice nad Hanou, kde byl používán prakticky až do zrušení cukrovaru, a to včetně řemenového pohonu. Patřil mezi první ventilátory použité v cukrovarech na odsávání cukerného prachu. Byla tak řešena svízelná situace každého cukrovaru s prašností v prostorách manipulace s vyrobeným cukrem. Vznikalo tam velké množství drobných částic cukru usazujících se na všech předmětech a strojích. Cukr, jak známo, tvoří spolu se vzduchem rychle se šířící třaskavou a hořlavou směs. Manipulační prostory cukrovarů byly většinou celodřevěné, plné strojů s plochami tření řemenů a jiných částí, a tudíž i místem pro vznik výbuchu a požáru přímo ideálním. A že to nebyl jen ideál, dokládají z historie četné záznamy o zahoření nebo zničujících požárech částí nebo celých cukrovarů. Tzv. transmise (pohon strojů pomocí soustavy řemenů) byla používána jako převod mechanické energie z místa její výroby ke strojům rozmístěným po celém cukrovaru. V době před elektrifikací továren to byl takřka výhradní způsob, jak uvádět do chodu čerpadla, vývěvy, třasadla, pračky na řepu, odstředivky a další stroje. Každý cukrovar proto zaměstnával alespoň jednoho řemenáře, člověka, který opravoval a udržoval v chodu stovky řemenů vyrobených z vybraných kvalitních kůží. Dalším zajímavým exponátem je bezpochyby buchar z kovárny cukrovaru Mělník. Pochází odhadem z 20. až 30. let a sloužil k obrábění menších dílů a součástí strojů a technologického zařízení. Nepatřil mezi základní vybavení strojní dílny každého cukrovaru, vyskytoval se ve velkých cukrovarech, jako byl právě Mělník. Pavilon vyplňuje i ukázka stavebních prvků z cukrovarů, které dominují základní kameny cukrovarů, ukázky cihel, dlaždic a komínových prvků z dnes již neexistujících cukrovarů. Za skutečné skvosty lze považovat vystavené základní kameny. Prvním je základní kámen
Použitý pramen: Ing. Daniel Froněk: Průvodce cukrovarnickou expozicí muzea v Dobrovici, Listy cukrovarnické a řepařské č. 5 – 6/2010. Zkráceno a redakčně upraveno se souhlasem autora.
- 17 -
Ze sbírek našich členů
Co cukr, to originál! To však je jen faksimile. Daleko zajímavější je originální podpis, který se ovšem dost těžko shání a také možnosti výměny jsou vzhledem k počtu sběratelů velice omezené. Werner, který má takových autogramů skoro 1100, by mohl vyprávět. Zato je každý takový cukřík originál. Běžní sběratelé autogramů zpravidla zasílají různým celebritám prázdné kartičky a mají-li štěstí, celebrita jim je vrátí se svým podpisem. To naši dva kolegové nemohou – zkuste někomu poslat poštou čistý sáček s cukrem! V lepším případě skončí v kafi obeslaného, v horším v policejní laboratoři s podezřením na antrax. Naši sběratelé tedy musí kontaktovat objekt svého zájmu osobně a dlužno přiznat, že podaří-li se jim to, je jim vždy vyhověno, zpravidla s úsměvem. Podívejte se na následující (zmenšené) ukázky ze sbírky Evy Šeré a pokud byste měli možnost setkat se s nějakou zajímavou osobností, nezapomeňte si s sebou vzít čistý sáček s cukrem a fixku a požádat ji o autogram pro naše kolegy. Ti to určitě ocení.
Když se někdo pochlubí, že sbírá autogramy významných osobností, nepřipadne nám to nijak zvláštní – takových sběratelů je u nás i ve světě spousta. Sběratelů hygienicky baleného cukru už je daleko méně a sběratelé autogramů na HB cukrech (aspoň ti, o nichž víme) jsou u nás jen dva – naši členové Werner Kulhanek a Eva Šerá. S cukry, na nichž je vytištěný nějaký autogram, už jste se určitě setkali. Třeba s tímhle:
Otec Miloš a syn Michal Nesvadbovi
Petra Černocká
Olympijské vítězky – Barbora Špotáková, Dana Zátopková a Kateřina Emmons
Lucie Vondráčková
Oldřich Navrátil
- 18 -
Josef Zíma
Cukrové zajímavosti
Sladký šampionát za osm káv a 20 stotinek Fotbal je hra populární a k mistrovstvím Evropy nebo světa vždycky někdo vydá nějaké cukry. Nebylo tomu jinak ani v případě mistrovství světa 2010, které se konalo v Jihoafrické republice.
Tuhle pěknou fotbalovou sérii jsme objevili v bulharské metropoli Sofii, kde jsme se zdržovali několik dní začátkem června. Nasbírat ji byla fuška, protože ji měli jen v jednom bistru nedaleko našeho hotelu. Pod záminkou konzumace kafe jsme je navštívili asi čtyřikrát, ale do plného počtu 32 cukříků (každému mužstvu byl věnován jeden) jich pořád deset chybělo. Nakonec jsme se odhodlali a lámanou slovanštinou jsme oslovili servírku. Vzala to s humorem a prohrabala s námi celou krabici. Chtěli jsme cukříky zaplatit a nabízeli jsme jí dvě leva (asi 25 Kč), ale ona nám to spočítala (a namarkovala!) na 20 stotinek, tedy bratru na dvě koruny padesát. Vzhledem k tomu, že jedno velmi dobré kafe espreso stálo 60 stotinek, pořídili jsme celou sérii za celkem pět leva a ještě jsme si smlsli.
Česká reprezentace se sice do závěrečných bojů šampionátu neprobojovala, ale podařilo se to bratrům Slovákům, kteří si ani v Jihoafrické republice rozhodně ostudu neudělali.
Zajímavé je, že tuto sérii vydal bulharský Multipack, třebaže Bulhaři vypadli již v kvalifikaci. JK
- 19 -
Cukrové zajímavosti
Malý rozdíl – taky rozdíl! Od uzávěrky minulého čísla Cukřenky už uplynulo pár měsíců a nám se sešlo několik dalších ukázek drobných rozdílů a odchylek na
našich cukrech, které pokládáme za běžné a jejichž podrobnějším zkoumáním už se ani nezabýváme. Tady jsou:
Na zcela běžných cukrech firmy Hellma se objevila čísla. Na sáčku vlevo jsou zatím známa jen od jedné do pěti (a bez čísla), kolik jich je na tyčkách zobrazených vpravo, nevíme. Hledejte, hledejte…
Další odchylka – novější tyčky kávy Dallmayr. Nejenže mají jiný text na zadní straně, ale jsou i kratší, než původní. A producent přejmenoval své internetové stránky…
Cukrem kávy RIOBA jsme se obírali už ve 42. čísle, tohle je další varianta. Přibyl text „a lihovary“ a další údaje jsou i v polštině. Obrázek bohužel není tak ostrý, chce to vidět v reálu.
- 20 -
Cukrové zajímavosti
Ani notoricky známé slovenské cukry nejsou vůči drobným odchylkám imunní. My jsme na této Lavazze našli čtyři (no, tři určitě), kolik jich najdete vy? AJK
Populární Velryba v novém hávu Až donedávna se pražská kavárna, klub a galerie Velryba pyšnila pěknou sedmikusovou sérií:
Ta se postupem času měnila jen nepatrně - od „krupice 5 g vč. obalu“ přes „krupice 5g“ po „krupice“
V létě však byla nahrazena úplně jinou sérií. Nevím, řekl bych, že ta původní „secesní“ byla hezčí.
JK
- 21 -
Cukr ve světě
Seriál o výrobcích baleného cukru – 2. část Sbíráme balené cukry, tyčky, čtverečky, kostičky. Vyměňujeme , třídíme, zařazujeme. Víme, ze kterého státu ten který cukřík je, čím se liší, koho prezentuje, možná i kdo ho vyrobil. Co ale víme o těchto firmách – výrobcích HB cukrů? A jelikož mám trošku zmatek v evropských nadnárodních společnostech, chtěla bych dnešní laický článek věnovat právě třem z nich. 1. Koncern Südzucker AG
2. Francouzský cukrovarnický koncern Tereos také patří k největším v Evropě. Jde o společnost, kterou vlastní zemědělci – pěstitelé řepy ve Francii (kolem 12 000) a vyvíjí činnost v Evropě, Jižní Americe a také v Africe.
V naší republice je tento koncern akcionářem cukrovaru TTD Dobrovice, což je v současné době největší český producent cukru a lihu. Německá společnost, největší výrobce cukru v Evropě s roční produkcí kolem 4,8 milion tun. Společnost má 29 cukrovarů a 3 rafinerie v Rakousku, Belgii, České republice, Francii, Německu, Maďarsku, Moldávii, Polsku, Rumunsku, Slovensko a Bosně-Hercegovině. Koncern se nezaměřuje pouze na výrobu cukru. Pokud si na stránkách www.suedzucker.de najdete mezinárodní pracoviště, objeví se vám dvě společnosti: a) Agrana Zucker – Moravskoslezské Cukrovary a.s. (cukrovary Hrušovany nad Jevišovkou a Opava, jejichž značka Korunní cukr má již dlouholetou tradici. (www.cukrovar.cz) b) PortionPack Europe – Hellma – gastronomický servis Praha s. r. o. (www.hellma.cz). K zahraničním firmám, členům Südzucker Group, patří například také Saint Louis Sucre (Francie), belgická Raffinerie Tirlemontoise, Südzucker Polska, Südzucker Moldova nebo Magyar Cukor Zrt.
3. Společnost Nordzucker patří k největším producentům cukru v Evropě a zabezpečuje rozsáhlý sortiment výrobků a zákaznický servis. Vlastní pět cukrovarů v Německu, další v Dánsku, Finsku, Litvě, Polsku, Švédsku a na Slovensku a pokračuje v další expanzi. Členem této společnosti je také Považský cukor a.s., nám známý novou značkou SweetFamily. Modré obaly doplněné různými barvami podle využití (žlutá a hnědá pro nápoje) s různými nápisy jsou lákadlem pro každého sběratele.
V příštím čísle se chci věnovat dalším evropským společnostem s národní a nadnárodní působností. Zpracovala J. Schovancová.
Společnost Tate & Lyle končí v Evropě s výrobou cukru 150 let po zahájení rafinace cukru v londýnském závodě Thames Refinery oznámil její majitel, společnost Tyte & Lyle, počátkem července 2010 prodej svých aktivit v Evropě skupině American Sugar Refining, která je součástí koncernu Florida Crystals Corp. Cena rafinerií v Londýně a v Lisabonu činí 250 mil. eur. Společnost Tate & Lyle vytvářela ze dvou třetin výnos z aktivit ve výrobě cukrovinek, škrobu a etanolu, v obchodu s melasou a z provozu rafinerie cukru ve Vietnamu.
Pramen: Listy cukrovarnické a řepařské
- 22 -
Tlusťjochovy křížovky o ceny
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
A B C D E F G H I
Ve snu… (tajenka) dostati, na cesty vyraziti. VODOROVNĚ: A. Kocouři (expr.); velký zobák; ženské jméno. B. Zkratka lidových družstev; svazek obilí; latinsky kostky; být moderní (expr.). C. Smyčka; bezduchý výcvik; ukazovací zájmeno; příslovce místa. D. Posvátný zákaz; jméno psa; rukavičkářská useň; zavýsknutí. E. TAJENKA. F. Tázací zájmeno; mety; pouzdro; telegrafické tečka. G. Pramáti; otec; jihoamerický indián; druh pepře. H. Silný provaz; koupací nádoba; vznešená žena; chem. značka astatu. I. Nadezdívka nad hlavní římsou; druh revolveru; dopravní prostředky. SVISLE: 1. Podšívková tkanina; kobka. 2. Dávat reference. 3. Citoslovce opovržení; správní jednotka; spojka. 4. Asiat; zhotovit šitím; označení našich letadel. 5. Druh jeřába; vyvřelina. 6. Opojený; uhlovodík. 7. Přitakání; tváře; jež (zast.). 8. Ženský hlas; popravčí; chem. značka stříbra. 9. Vzácný plyn; hromadná objednávka alkoholu v hospodě. 10. Obvazová potřeba; Rom. 11. Římskými číslicemi 99; hudební skladba; japonská lovkyně ústřic. 12. Doušek; spisy; citoslovce bolesti. 13. Řídit diskuzi. 14. Stromořadí; část nohy. NÁPOVĚDA: ALEA; AMA; AVA; NAGAN; NAPA.
- 23 -
Tlusťjochovy křížovky o ceny
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
A B C D E F G H I
Ve snu… (tajenka), přírůstek do sbírky očekávati. VODOROVNĚ: A. Část skeletu; část atlasu; tímto způsobem; inferno. B. Primát; nepohoda; ostrov v Malých Sundách; zbabělec. C. Mys; divadelní závěs; zámotek; jež (zast.). D. Palivo; sibiřská řeka; nástroj žence; přitakání. E. TAJENKA. F. Ukazovací zájmeno; minulý rok; obojživelník; domácké slov. mužské jméno. G. Úkaz; jihočeská řeka; chytit; souhlas. H. Částečka hmoty; hořké žaludeční léky; vnímat očima; přibližně (zast.). I. Jednotka ryzosti drahých kovů; zájmeno osobní; vesnická mládež; starogermánský znak. SVISLE: 1. Kulovitá bakterie; kterým způsobem. 2. Protiklad; příbuzná. 3. Hlas hada; přijímací řízení. 4. Prkenný strop (nář.); kruh; moje. 5. Stěrač prachu; svinout. 6. Korálový ostrov; na jiné místo (nář.). 7. Stavební dílec; ruské mužské jméno. 8. Chem. značka astatu; spojka; papoušek. 9. Nervový záškub; letopis; povzdech. 10. Tropické šílenství; strach. 11. Druh ořechu; egyptský posvátný býk. 12. Škemrat; běloveská kyselka. 13. Název sykavky; severoatlantický pakt; škrobení. 14. Končina; zde. 15. Silný provaz; biblická postava. 16. Ten i onen; symetrála. NÁPOVĚDA: TIMOR.
ÍÑÐÎÍÑÐÎÍÑÐÎÍÑÐÎÍÑÐÎÍÑÐÎÍÑÐÎÍÑÐÎ A nakonec trochu (cukrové) vaty Sesadit a zformátovat jednotlivé příspěvky tak, aby přesně vyplnily tiskové stránky, není vždycky lehké. Občas je třeba proškrtat text, občas se musí zmenšit nebo zvětšit obrázek. Občas ale nezbude, než použít tzv. výplň čili vatu. A ten případ právě nastal: Tlusťjoch se už skoro rok chlubí těmito ne zrovna mravnými bulharskými cukry a pořád dotírá s otázkou, kdy už je uveřejníme. Neví, kde k nim přišel, ale tvrdí, že na oněch místech osobně nebyl. Zato se mě snažil přesvědčit, že bych tam při své červnové návštěvě Sofie mohl zajít. Nezašel jsem, kam taky? Zjistil jsem totiž, že je to reklama firmy „RADONI“, vyrábějící kakao, čokoládu a cukrové produkty. Navíc neumím bulharsky, takže nápisu „Nie rabotim za vas“ nerozumím, a sladkému se vyhýbám. JK
- 24 -
