CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Lenka Slováčková
Olomouc 2014
CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Evaluace služeb TyfloCentra Olomouc
Lenka Slováčková Vedoucí práce: Mgr. Pavlína Valouchová
Olomouc 2014
Prohlášení: Prohlašuji, ţe tuto práci jsem zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v seznamu literatury.
V Olomouci
Podpis
Poděkování: Mnohokrát děkuji mojí vedoucí práce paní Mgr. Pavlíně Valouchové za ochotu pomoci, podporu a uţitečné rady. Děkuji také respondentům, se kterými jsem měla moţnost udělat rozhovor a také děkuji sociální pracovnici paní Bc Barboře Tkadlecové za zprostředkování rozhovorů a poskytnutí informací.
Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 6 1.
Kdo je zrakově postižený? ............................................................................................................... 7 1.1
Klasifikace zrakového postižení ............................................................................................... 7
1.2
Zásady komunikace a pomoci nevidomým ............................................................................. 9
2.
TyfloCentrum Olomouc ................................................................................................................. 11
3.
Služby poskytované nevidomým v TyfloCentru Olomouc ............................................................. 13 3.1
Poskytované služby a činnosti ............................................................................................... 13
3.1.1
Odborné poradenství .................................................................................................... 13
3.1.2
Sociálně aktivizační služby ............................................................................................. 13
3.1.3
Sociální rehabilitace zaměřená na podporu pracovního uplatnění .............................. 14
3.1.4
Průvodcovské a předčitatelské služby ........................................................................... 14
3.1.5
Místo a čas poskytování průvodcovské a předčitatelské služby ................................... 14
3.1.6
Rozšiřující služby ............................................................................................................ 14
3.1.7
Sportovní aktivity .......................................................................................................... 15
Metodologická část ............................................................................................................................... 17 4.
Metoda výzkumu ........................................................................................................................... 17 4.1
Vzorek respondentů .............................................................................................................. 18
4.2
Reflexe sběru dat ................................................................................................................... 19
Empirická část ........................................................................................................................................ 20 5.
Analýza dat .................................................................................................................................... 20 5.1
„Cesta do TyfloCentra“ .......................................................................................................... 20
5.1.1 5.2
Ztráta zraku.................................................................................................................... 20
„Pohled na služby“ ................................................................................................................ 23
5.2.1
Pomoc prostřednictvím kompenzačních pomůcek ....................................................... 23
5.2.2
Pomoc sociálního pracovníka ........................................................................................ 26
5.2.3
Služby, které pomáhají .................................................................................................. 27
5.2.4
Služby, které by klienti doplnili ...................................................................................... 29
5.2.5
Jsme spokojeni .............................................................................................................. 30
5.3
„Socializace“ .......................................................................................................................... 31
5.3.1
Společné aktivity............................................................................................................ 32
5.3.2
Kolektiv .......................................................................................................................... 33
Shrnutí ................................................................................................................................................... 35 Závěr ...................................................................................................................................................... 37 Anotace ................................................................................................................................................. 41 Annotation............................................................................................................................................. 42
Úvod Absolventskou práci na téma „Evaluace sluţeb TyfloCentra Olomouc“ jsem si vybrala, protoţe toto téma zrakově postiţených a sluţeb, které jsou jim poskytovány, mne zaujalo jiţ na praxi v TyfloCentru. Zkušenosti s touto cílovou skupinou mám jak ze střední školy pro zrakově postiţené, kde jsem také chodila, ale taktéţ z jiţ zmíněné praxe jak v TyfloCentru v Olomouci tak i ve Vlaštovičkách, kde je Dům Sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postiţené. Práce je rozdělena do tří částí. V první, teoretické části se budu zabývat tím, kdo je zrakově postiţený, klasifikací zraku a samotným TyfloCentrem a sluţbami, které jsou v rámci TyfloCentra poskytovány. Ve druhé, metodologické části, popíšu typ výzkumu, který jsem si zvolila pro tuto práci, popíšu také vzorek respondentů, který jsem měla k dispozici a obtíţe spojené s rozhovory. V poslední, empirické části, zanalyzuju samotné rozhovory, které jsem udělala s pěti respondenty, kteří mi poskytli rozhovor. Cílem této práce je zjistit jak jsou klienti navštěvující TyfloCentrum Olomouc spokojeni s poskytovanými sluţbami. Na tuto otázku se pokusím odpovědět formou kvalitativního výzkumu. Pro výzkum jsem si vybrala formu polostrukturovaného interview. Na konci práce vyhodnotím zanalyzované rozhovory a pokusím se navrhnout moţná řešení. Podle mého názoru je problematika zrakově postiţených velmi zajímavá. Zajímavost vidím v tom, ţe se o lidech se specifickými potřebami, konkrétně lidi se zrakovým postiţením, moc nemluví a přitom je zajímavé jaké potřeby je důleţité naplňovat, aby byly uspokojeny základní lidské potřeby. Tyto potřeby je moţné naplňovat různými způsoby. Jeden ze způsobů je také pomoc prostřednictvím sluţby TyfloCentra. Jeho sluţby pomáhají lidem se zrakovým postiţením. Pomáhají v oblasti poradenství, sociálně aktivizačních činnostech a také vedou sluţbu s názvem průvodcovská a předčitatelská sluţba. Další věc, která mě osobně zajímala, bylo to, ţe jsem se chtěla dozvědět jakým způsobem sluţby v TyfloCentru pomáhají a jestli jsou klienti spokojeni nebo by chtěli sluţby poskytovat v jiné formě.
6
1. Kdo je zrakově postižený?1 Tato práce se zaměřuje na osoby se zrakovým postiţením a na sluţby poskytované těmto lidem. V této části tedy popíšu, kdo je zrakově postiţený a uvedu klasifikaci zrakového postiţení podle WHO, a podle kterého mohou také lékaři stanovit míru poškození zraku pacienta. Pokud sociální pracovník pracuje s touto cílovou skupinou, měl by se orientovat v klasifikaci zrakově postiţených, aby si uměl alespoň zhruba představit moţnosti vidění klienta, se kterým například právě teď pracuje. Pokud sociální pracovník viděl zprávu od očního lékaře u konkrétního klienta a ve zprávě si přečte, ţe klient je schopen vidět na jeden metr před sebe, nemůţe sociální pracovník chtít po klientovi, aby si sám našel například budovu úřadu, kam potřebuje jít. Vysvětlení klasifikace je uvedeno níţe. Jak píše Vágnerová (2008)„Zrakové postižení vytváří situaci senzorické, resp. informační deprivace. Jedinec se zrakovým postiţením nemůţe snadno a přesně vnímat všechny vizuální informace, resp. pro něho tato dimenze vnějšího světa vůbec neexistuje.“ Zrakově postiţený můţe být člověk, který nevidí vůbec, nebo mu zůstaly zbytky zraku. S tímto tématem je spojeno mnoho otázek. Jak se se svým nynějším zdravotním stavem vyrovnává? Jaké sluţby mu pomáhají a v čem? Na tyto a další otázky, které si kladou jak postiţení sami tak i lidé z okolí, kteří se s takovým postiţením dosud nesetkali, se pokusím odpovědět v této práci. Co to tedy znamená být zrakově postižený? Hlavní roli zde hraje oko. „Nejdůleţitější součástí zrakového orgánu je oční koule (bulbus oculi), která představuje vlastní smyslový orgán pro vnímání vlastní obrazové informace. Ze zadní části bulbu vystupuje zrakový nerv, který zachycenou informace odvádí do zrakové dráhy a centra. Funkci a ochranu oka zabezpečují přídavné orgány (adnexa). Zrakový orgán s výjimkou vyšších zrakových drah a center je umístěna v kostní schránce, očnici“. (Rozsíval, 2006, st. 25)
1.1 Klasifikace zrakového postižení Dále bych ráda popsala klasifikaci zrakového postiţení dle světové organizace WHO 1. Střední slabozrakost
1
Části „Kdo je zrakově postižený a klasifikace zrakového postižení“ byly využity i v bakalářské práci.
7
zraková ostrost s nejlepší moţnou korekcí: maximum menší neţ 6/18 (0,30) - minimum rovné nebo lepší neţ 6/60 (0,10); 3/10 - 1/10, kategorie zrakového postiţení 1 2. Silná slabozrakost zraková ostrost s nejlepší moţnou korekcí: maximum menší neţ 6/60 (0,10) - minimum rovné nebo lepší neţ 3/60 (0,05); 1/10 - 10/20, kategorie zrakového postiţení 2 3. Těţce slabý zrak a) zraková ostrost s nejlepší moţnou korekcí: maximum menší neţ 3/60 (0,05) minimum rovné nebo lepší neţ 1/60 (0,02); 1/20 - 1/50, kategorie zrakového postiţení 3 b) koncentrické zúţení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů 4. Praktická slepota zraková ostrost s nejlepší moţnou korekcí 1/60 (0,02), 1/50 aţ světlocit nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i kdyţ centrální ostrost není postiţena, kategorie zrakového postiţení 4 5. Úplná slepota ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu aţ po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí, kategorie zrakového postiţení 5 Osoby se zrakovým postiţením jsou lidé s různými stupni a druhy sníţených zrakových schopností. Jsou to lidé, u nichţ poškození zraku nějakým způsobem komplikují činnosti běţného ţivota a u nichţ nošení brýlí mnohdy nepomůţe zlepšit jejich vidění. Často se tito lidé označují jako osoby s těţkým zrakovým postiţením. Je to skupina zrakově postiţených, u nichţ právě onen váţný funkční důsledek zrakové vady zasahuje do běţného ţivota, lidí, jimţ uţ běţná brýlová korekce nepostačuje k plnému ("normálnímu") vidění a samoobsluze. „Skupinu těţce zrakově postiţených můţeme dále dělit na nevidomé a slabozraké. Při očním vyšetření se zkoumá zraková ostrost vyjádřená tzv. vizem udávaným zpravidla ve zlomku, kde první číslo znamená vzdálenost v metrech, ze které dotyčný čte a druhé číslo pak vzdálenost, ze které čte tu samou velikost písmene člověk s nepostiţeným zrakem. (Vizus zdravého oka je tedy např.: 6/6). Vyšetření zrakové ostrosti do dálky se provádí nejčastěji na Snellenových optotypech, coţ jsou tabulky s řadami postupně se zmenšujících znaků. Dalším
8
zkoumaným parametrem je velikost zorného pole. Toto pole můţe být v důsledku zrakové vady zúţeno, omezeno nebo v něm můţe docházet k lokálním výpadkům - tzv. skotomům. Podle výsledků oftalmologického vyšetření je moţno zrakově postiţeného člověka zařadit do některé z 5 kategorií zrakového postiţení: kategorie 1: střední slabozrakost kategorie 2: silná slabozrakost kategorie 3: těţce slabý zrak kategorie 4: praktická nevidomost kategorie 5: úplná nevidomost „ Občas se také pouţívá termín „osoba se zbytky zraku“, kterým označujeme člověka těţce slabozrakého nebo prakticky slepého. Kaţdý resort (školství, zdravotnictví, sociální vědy) hodnotí a definují zrakové postiţení trochu jinak. Aby byla diagnostika co nejpřesnější je nutné hodnotit nejen ostrost vidění a zorné pole, ale také kontrastní citlivost (šeroslepost, světloplachost), schopnost rozlišovat barvy (barvocit, barvoslepost), vnímání hloubky, schopnost lokalizovat, fixovat předměty, sledovat je v pohybu, atd.
(SONS, klasifikace
zrakově postiţených, online)
1.2 Zásady komunikace a pomoci nevidomým Osoby se zrakovým postiţením mají specifické potřeby, které je třeba naplňovat. Jednou ze základních potřeb je komunikace s osobou se zrakovým postiţením. Ne kaţdý zná zásady jak správně navázat první kontakt s nevidomým či zrakově postiţeným. Proto zde uvedu základní „pravidla“ jak správně komunikovat s osobou se zrakovým postiţením. Tyto zásady musí znát především ti, kteří například doprovází tyto osoby, coţ jsou i pracovníci TyfloCentra, ale také samotní klienti se mohou dozvědět jak poţádat o pomoc, popřípadě osobě, která je doprovází a nemá zkušenosti s vedením nevidomého, můţe sám klient říct, jak správně mu pomoci, aby se nestal úraz jak nevidomému tak třeba i doprovázející osobě. Tyto informace se mohou nevidomí dozvědět buď to v samotném TyfloCentru, kde jsou informace poskytnuty sociálním pracovníkem nebo je také moţné se zúčastnit přednášky, které TyfloCentrum pořádá. Nejprve je nutné upozornit na to, ţe nevidomí je „normální“ člověk. Tudíţ není potřeba neustálých výlevů soucitu, ujišťování, ţe se nemusí ničeho bát nebo poznámky zpochybňující jejich schopnosti nebo zjevná nervozita doprovázejícího, pokud je v této roli 9
příliš nejistý. Při setkání s nevidomým jednáme přirozeně. V hlučnějším prostředí je vhodné nevidomého pozdravit a oslovit jménem, popřípadě se ho lehce dotknout na jeho paţi, aby opravdu věděl, ţe mluvíme na něho. Pokud chcete nevidomému pomoci, nejdříve se ho zeptejte, zda pomoc vůbec potřebuje. Pokud ne, není vhodné mu pomoc vnucovat. Jestliţe pomoc příjme vzájemně se doprovázející s nevidomým domluví na postupu. (Michálek, 2004, s.10-13) Doprovázející osoba nabídne nevidomému svou paţi. Nevidomí se chytne za loket a tím je umoţněno, ţe jde krok za doprovázejícím. Tudíţ můţe sledovat veškerý pohyb vedoucího. Nevidomého nesmíme strkat před sebou. Můţe dojít ke zranění obou. Při doprovázení jde nevidomý na bezpečnější straně. Je vhodné, aby doprovod popsal překáţky, které je na cestě čekají. Např. (schody dolů, konec chodníku). Doprovod by měl také před překáţkou zpomalit nebo zastavit. Případný hluk, déšť či sníh můţe ztíţit pohyb nevidomých, kteří chodí bez doprovodu. (Michálek, 2004, s.10-13) Při vstupu do místnosti, kde je nevidomý, oznámíme, ţe jsme vstoupili. Stejně tak, kdyţ odcházíme. Pokud pracujeme s nevidomým v interiéru, popíšeme mu jej, provedeme a upozorníme na moţné překáţky (zavěšené skříňky, vázy, ..). pokud si nevidomý s sebou přinesl nějaké věci, popíšeme a společně se dohodneme, kam věci umístíme, aby byl schopen si je sám najít kdyby doprovod odešel. (Michálek, 2004, s.10-13) Pokud jde nevidomý například na úřad a je doprovázen, v ţádném případě by neměl úředník jednat s doprovodem. Nevidomý je schopen si vyřídit potřebné věci sám, i kdyţ není schopen udrţovat oční kontakt. Pokud se ale nevidomý s doprovázejícím domluvil, ţe jej bude z části zastupovat a mluvit za něj, určitě to oznámí. (Michálek, 2004, s.10-13) Při návštěvě restaurace nevidomý ocení popis např. kde je věšák na kabát, kolik lidí sedí u stolu, rozmístění věcí na stole (svíčky, skleničky, popelník, …). Rozloţení jídla na talíři obvykle popisují formou hodin (na třech hodinách je maso, na šesti hodinách jsou brambory a na dvanácti je zelenina). (Michálek, 2004, s.10-13)
10
2. TyfloCentrum Olomouc Zrakově postiţeným osobám pomáhají různé organizace. Pro ty nejmenší je tu například Raná péče, která pomáhá jak dětem, tak i rodinám těchto dětí. Pro ty starší tady máme například organizaci s názvem SONS (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých), TyfloCentrum nebo Tyfloservis. Mezi další partnerské organizace patří také Tyflopomůcky Olomouc, občanské sdruţení LORM, coţ je sdruţení pro hluchoslepé, základní škola pro zrakově postiţené profesora Vejdovského v Litovli, Nadační fond Mathilda pomáhající zrakově postiţeným. (TyfloCentrum, Zajímavé odkazy, on-line). Já se však zaměřím na konkrétní organizaci a to na TyfloCentrum Olomouc. Tuto organizaci jsem si vybrala z důvodu toho, ţe jsem zde byla na praxi. V této části popíšu TyfloCentrum a poté také sluţby, které nabízí klientům. Nejdříve bych ráda uvedla nějaké informace o TyfloCentru. „V roce 2000 byla zahájena reforma sociálních sluţeb, která v oblasti péče o zrakově postiţené vyústila v restrukturalizaci odborných sluţeb v rámci SONS. Bylo nutné přihlédnout k zahájení regionalizace státní správy a samosprávy a budoucímu regionálnímu financování. Proto se SONS rozhodl zaloţit dceřiné regionální organizace v podobě obecně prospěšných společností. Tímto způsobem vznikl i TyfloCentrum Olomouc o.p.s.“ (TyfloCentrum, historie, on-line) 11. srpna 2000 byla zaloţena i OPS na základě Zakládající listiny. 28. srpna 2000 vznikl jako právní subjekt registrací u Krajského soudu v Ostravě. Obecně prospěšná společnost se řídí zákonem č. 248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech (zákon 248/1995). Díky vznikem TyfloCentra byly sloučeny veškeré poskytované sociální sluţby, které předcházejí nebo navazují na sluţby Tyfloservisu (sluţby vzdělávací, klubové a aktivační činnosti, poradenství, depistáţe, …). Výčet těchto sluţeb a činnosti je uveden v zákoně o sociálních sluţbách (zákon 108/2006). Jsou zde poskytovány
informace
specifickým způsobem tak, aby byly přístupné pro nevidomé a slabozraké osoby. Činnost byla fakticky zahájena 1. Ledna 2001. (TyfloCentrum, historie, on-line) Na konci roku 2005 došlo v TyfloCentru k významnému rozvoji. V Přerově vzniklo regionální středisko, které bylo v souladu s připravovaným projektem na podporu zaměstnanosti zrakově postiţených. Během následujícího roku 2006 vznikly další regionální střediska v Jeseníku, Šumperku a Prostějově. O rok později došlo k vybudování sítě 11
regionálních středisek otevřením posledního střediska v Olomouci na Kmochově ulici. Vytvořením těchto center chtějí umoţnit klientům v těchto oblastech lepší moţnosti nejen pro podporu v oblasti zaměstnanosti, ale také u specifických sociálních sluţeb pro nevidomé a zrakově postiţené. (TyfloCentrum, historie, on-line) Sociální sluţby jsou poskytovány v souladu se Zakládací listinou, a které vznikly jiţ ve speciálních střediscích SONS. Vznikly také nové sluţby nebo sluţby rozšiřující. Důleţité je zjišťovat potřeby a přání klientů a také vývoj v sousedních regionech i v celé České republice. Na druhé straně je kvalita a rozsah sluţeb závislá do jisté míry také na financování poskytovaných sociálních sluţeb. (Tyflocentrum Olomouc, historie, online) „Základní náplní činnosti Obecně prospěšné společnosti je provozování centra denních sluţeb jako specializovaného zařízení pro těţce zrakově a jinak postiţené občany regionu střední Moravy.“ (Tyflocentrum Olomouc, historie, online) V TyfloCentru se setkávají různí lidé s různou úrovní postiţení i zvládání jednotlivých dovedností. To umoţňuje, vzájemnou motivaci k překonávání následků svého postiţení i k vyrovnání se se svým zdravotním stavem respektive s úrovní svých schopností a moţností. V centru mohou získat všestranné informace o sluţbách pro nevidomé a těţce zrakově postiţené, osvojit si nebo si zdokonalit své dovednosti a doplnit své znalosti, např. v oblasti sebeobsluhy, práce s elektronickými kompenzačními pomůckami nebo kontaktu se společností. Tyto získané dovednosti mohou klienty podpořit v tom, aby ţili ve větší míře samostatnosti a nezávislosti na pomoci jiných osob, zvýšili svou sebedůvěru a podpořili své vzdělávání, přípravu na rekvalifikaci, vlastní pracovní i společenské uplatnění. (Tyflocentrum Olomouc, kdo jsme, online) „Základní ideou centra je zajištění těch sluţeb sociální intervence pro nevidomé a slabozraké, které byly v minulých letech realizovány územně příslušnými Středisky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých, tedy zabezpečení sluţeb, jeţ předcházejí nebo navazují zejména na výcvikové kurzy sociální rehabilitace a rekvalifikační kurzy. Společným jmenovatelem těchto sluţeb je integrace nevidomých a slabozrakých do běţného ţivota společnosti na základě dosaţení maximální moţné míry samostatného řešení problémů, které toto těţké postiţení přináší.“ (Tyflocentrum Olomouc, kdo jsme, online)
12
3. Služby poskytované nevidomým v TyfloCentru Olomouc TyfloCentrum poskytuje sociální sluţby klientům, kteří se octli v tíţivé sociální situaci díky ztrátě nebo těţkým poškozením zraku způsobené úrazem nebo očním onemocněním. Sluţby jsou poskytovány také lidem, kteří mají zrakové postiţení a nevidí jiţ od narození nebo přišli o zrak v dětství. Sluţby jsou jim poskytovány k tomu, aby se klienti naučili naplňovat své potřeby, vedení k samostatnosti a nezávislosti, podpora při společenském a pracovním uplatnění, seberealizaci a aktivní vyuţití volného času.
3.1 Poskytované služby a činnosti 3.1.1 Odborné poradenství Pomáhají při hledání řešení ve svízelné ţivotní situaci, sociální a pracovně právní poradenství. Pomoc při výběru elektronické kompenzační pomůcky, tak, aby co nejvíce vyhovovala klientovu přání a poţadavkům, popřípadě je také moţnost si zapůjčit a vyzkoušet některé z elektronických pomůcek. Snaţí se zvyšovat informovanost jak veřejnosti tak i samotných zrakově postiţených o problematice zrakově postiţených různými způsoby, např. vydáváním informačního zpravodaje „Majáček“, který je moţné obdrţet ve zvětšeném černotisku, bodovém písmu, na audio nahrávkách, CD nebo rozesíláním přes e-mail. Dalším způsobem, jak seznámit veřejnost s touto problematikou, je přednáška. ((TyfloCentrum, naše sluţby, online) Sama jsem měla moţnost se zúčastnit jedné takové přednášky. V rámci praxe jsem byla pozvána spolu s nevidomým pánem na vysokou školu zdravotní, abychom sdělili své zkušenosti a záţitky například jestli máme negativní či pozitivní zkušenosti ze zdravotnických zařízení, jak zvládáme samoobsluhu apod. myslím si, ţe takové přednášky jsou pro lidi zajímavé a poučné. Mohou se dozvědět jak pomoci v případě potřeby nevidomému, jakým způsobem s ním pracovat apod.
3.1.2 Sociálně aktivizační služby Učí a seznamují klienty se speciálními programy, které usnadňují nevidomým a slabozrakým práci a ovládání počítače. V rámci aktivizačních činností organizují zájmové, 13
vzdělávací, volnočasové a sportovní aktivity. Snaţí se také uskutečňovat setkání lidí se zrakovým postiţením. (TyfloCentrum, naše sluţby, online)
3.1.3 Sociální rehabilitace zaměřená na podporu pracovního uplatnění Podporují rozvoj a nácvik dovedností a schopností směřující k sociálnímu začlenění, speciálně zaměřené na pracovní proces. Pomoc při orientaci na trhu práce a podpora vlastního pracovního uplatnění. (TyfloCentrum, naše sluţby, online)
3.1.4 Průvodcovské a předčitatelské služby Tato sluţba poskytuje klientům doprovod na místa, kde si netroufne jít sám nebo je nezná, např. k lékaři, na nákup, na autobus či vlak, apod. Průvodce pomáhá klientovi při orientaci v terénu, budově či místnosti, pomáhá také získávat informace, které klient není schopen si získat sám z důvodu zrakového omezení. Průvodce také předčítá zobrazené a tištěné informace např. pomoc při vyplňování korespondence, předčítání tiskovin, pomoc při nákupu a výběru potravin či jiného zboţí, apod. Pomoc při třídění věcí v domácnosti včetně popisování věcí. Poskytují také pomoc při péči o dítě zrakově postiţených rodičů v případech, kde je potřeba zrakové kontroly. (TyfloCentrum, naše sluţby, online)
3.1.5 Místo a čas poskytování průvodcovské a předčitatelské služby Sluţba je poskytována na území města Olomouce. V případě, ţe klient potřebuje doprovod do jiného města, sluţba je poskytnuta jen v případech, kdy je to moţné z časových i kapacitních důvodů asistentů. Sluţba je poskytována kaţdý všední den od 7:00 do 17:00. Pokud však klient potřebuje doprovod mimo tuto stanovenou dobu, je nutné se opět domluvit s asistentem a sluţba je poskytnuta na základě časové i kapacitní dostupnosti asistenta. Tuto sluţbu je nutné si objednat nejméně tři pracovní dny předem. (TyfloCentrum, naše sluţby, online)
3.1.6 Rozšiřující služby Převádění textů do elektronické podoby a bodového písma. Pomoc při odstraňování architektonických a dalších bariér pro bezpečný pohyb a orientaci ve městě, ale i v budovách. Pomoc uţivatelům při práci s elektronickými kompenzačními pomůckami. Zaměstnávání lidí se zrakovým postiţením ve firmě ERGONES, která zprostředkovává nabídku speciálních 14
ozvučených mobilních telefonů pro zrakově postiţené a nevidomé. (TyfloCentrum, naše sluţby, online)
3.1.7 Sportovní aktivity 2 Mezi sluţby, které poskytuje TyfloCentrum Olomouc se řadí také některé specifické sportovní aktivity. Někteří lidé si myslí, ţe nevidomí a slabozrací nemohou sportovat, protoţe na to přece nevidí. Opak je pravdou. Mnoho lidí se zrakovým postiţením jsou mnohdy více aktivnější ve sportu, neţ „zdraví“ lidé. Některé sporty podporuje také TyfloCentrum Olomouc. Jsou to například plavání, cyklistika, showndown a zvuková střelba. Plavání a cyklistiku popisovat nemusím. Tyto sporty zná kaţdý. Ale ne kaţdý zná například showndonw nebo zvukovou střelbu. Pokusím se je v krátkosti popsat a přiblíţit. Tyto sporty je moţné provozovat přímo v prostorách TyfloCentra.
3.1.7.1 Showdown Tato hra je určena pro dva lidi. Samozřejmostí jsou neprůhledné klapky přes oči. Hraje se na podobném stole, jako je na stolní tenis. Rozdíl je v tom, ţe na obou koncích je vprostřed stolu otvor pro branku. Stůl je také ohraničen deskou po celém obvodu. Vprostřed je středová deska vysoká 46 cm, která bývá buď to z plexiskla, nebo ze dřeva. Hraje se dvěma pálkami a malým ozvučeným míčkem. Cílem hry je ubránit si svoji branku a naopak dát gól do soupeřovy branky. Hra se hraje pod středovou deskou. Set se hraje do jedenácti bodů maximálně však patnáct minut. Pokud je set nerozhodný hraje se do šestnácti bodů a pokud je výsledek i tak nerozhodný vyhrává ten, kdo dá další gól. (Trnka,2012,s.23-63) Kaţdý z hráčů podává dvakrát. Podání vypadá tak, ţe se nejdříve míček musí odpálit tak, aby se odrazil v polovině stolu hráče, který podává a poté můţe míček překročit na polovinu stolu protihráče. Pokud se míček při podání neodrazí v polovině stolu hráče, který podává, podání je neplatné a protihráč získává bod. Pálka se drţí pouze v jedné ruce a také při hře je moţné mít v hrací ploše jen jednu ruku. Druhá ruka se nesmí nijak dotýkat hrací plochy či stolu. Za gól jsou přičteny dva body. (Trnka,2012,s.23-63) Rozhodčí můţe označit míček za mrtvý, pokud se míček zastaví a hráč neví, kde se míček nachází nebo pokud se domnívá, ţe je míček příliš pomalý a můţe tak zbytečně zdrţovat hru. (Trnka,2012,s.23-63)
2
Tato část byla využita i v bakalářské práci.
15
3.1.7.2 Zvuková střelba K tomuto sportu je potřeba počítač se speciálním softwarem, modifikovaná pistole a terč. Hráč musí mít při střelbě opět neprůhledné klapky přes oči. Střílí se ve stoje s napnutými paţemi. V místnosti nesmí být hluk. Hráč má k dispozici jednoho asistenta. Asistent dovede střelce na střelecké místo a pomůţe mu s nasměrováním na terč. Střelec se orientuje podle zvukového signálu, který terč vydává. Z pistole jde červený paprsek laseru. Pokud střelec uslyší hluboký tón, je dál od středu terče. Jakmile se zvuk dostává do vyšších tónů, střelec se blíţí ke středu. Střílí se virtuálně ze vzdálenosti 25 m. Vzdálenost od terče jsou 3 m. Střelec má 10 ran. Střelba je časově omezena. Na kaţdý výstřel je 1 minuta. Tento sport je moţné provozovat od 15 let. (Trnka,2012,s.23-63)
3.1.7.3 Futsal pro nevidomé Tento sport je v podstatě stejný jako běţný futsal, který hrají i vidící. Je velmi oblíbený ve všech věkových kategoriích ať uţ jak aktivní hráč nebo jako pasivní pozorovatel. Futsal podporuje také TyfloCentrum Olomouc.Tento sport se také řadí mezi paralympijské sporty nevidomých. Sportovci se musí řídit pravidly, které stanovila Mezinárodní asociace nevidomých sportovců , které vycházejí z tradičního pojetí futsalu. Hlavní cíl hry je tedy vsítit co nejvíce branek neţ soupeř. Specifická hra pro nevidomé je v tom, ţe na hřišti jsou čtyři hráči a brankař. Hráči mají zpravidla neprůhledné klapky přes oči. Pouze brankař je vidící. Ten v průběhu hry naviguje své spoluhráče v hracím poli. Díky speciálnímu systému je míč ozvučený, tudíţ jej hráči slyší a tak se mohou za míčem pohybovat. Důleţité při hře je, aby hráč, který chce atakovat soupeře vyslovil slovo „Voy“, coţ ze španělského jazyka znamená „já jdu“. Tak hráč drţící míč bezpečně pozná, ţe se k němu někdo blíţí. Toto slovo je nejdůleţitějším pravidlem ve hře. Musí být včas a zřetelně vysloveno, jinak je hráč potrestán jako při faulu. Pro lepší orientaci hráčů na hřišti, je hrací pole ohraničeno mantinely. Tím je způsobeno, ţe hra je rychlejší a dynamická. Pokud hráč kopne míč do mantinelu není to počítáno jako aut. (Futsal pro nevidomé, on-line).
16
Metodologická část 4. Metoda výzkumu Práci mám rozdělenou do tří kapitol. První kapitola je teoretická, kde popisuji, kdo je zrakově postiţený, klasifikaci zrakového postiţení, popis TyfloCentra Olomouc a jeho sluţeb. V metodologické části popíšu postup, jak jsem se dostala ke klientům a jaký typ výzkumu jsem prováděla. V empirické části provedu analýzu samotných hloubkových rozhovorů a jejich zhodnocení. Tuto poslední kapitolu si rozdělím do tří oblastí pro lepší orientaci. První oblast má název „Cesta do TyfloCentra“, kde popíšu, proč začali klienti navštěvovat TyfloCentrum, jaká byla příčina ztráty zraku a jak dlouho jej navštěvují. Ve druhé oblasti s názvem „Sluţby“, uvedu, jaké sluţby klienti vyuţívají a navštěvují, v čem jim pomáhají a které sluţby jim naopak chybí. „Socializace“ je poslední oblast, kde klienti uvádí jestli jsou spokojeni s kolektivem a jestli rádi chodí na výlety, výstavy a jiné aktivity TyfloCentra společně s ostatními klienty. . V této práci jsem vyuţila metodu kvalitativního rozhovoru. Přesněji polostrukturované interview. Jak píše Miovský (2006. s. 159) je to nejčastěji vyuţívaná výzkumná technika při kvalitativním rozhovoru. Nejprve je potřeba si vytvořit určité schéma, kterého se bude tazatel při rozhovoru drţet. Zvolíme si určitý okruh otázek, na které se budeme při rozhovoru dotazovat, ale máme i moţnost doplňujících otázek, které například ve strukturovaném rozhovoru nelze vyuţít. Otázky je moţné pokládat v různém pořadí. Práce bude hodnocena podle formativního přístupu evaluace. Jak píše Miovský (2006. s.116) „V případě formativního přístupu v evaluaci je hlavním cílem výzkumného projektu přinést taková data, prostřednictvím jejich analýzy získané informace potřebné k nalezení silných a slabých stránek předmětu našeho výzkumu a budeme schopni formulovat doporučení ke zlepšení.“ Znamená to tedy to, ţe nám tento typ evaluace ukáţe, jaké jsou slabé a silné stránky například zařízení, a co by se dalo zlepšovat, jak dále pracovat s moţnými řešeními a návrhy proto, aby byli klienti spokojeni s poskytovanými sluţbami. (Miovský.2006. s.116) Pro kvalitativní rozhovor jsem se rozhodla z toho důvodu, ţe do TyfloCentra chodí málo lidí. Kdyţ jsem v TyfloCentru potkala zrovna těchto pět respondentů, kteří mi poskytli rozhovory, byli to ti nejčastější návštěvníci, kteří chodí docela pravidelně. Chodí zde i jiní 17
klienti, ale ne tak často a ne tak pravidelně, tudíţ by bylo velmi obtíţné je zde zastihnout. Proto jsem také zvolila hloubkový rozhovor. Pro nízký počet respondentů, jsem tudíţ zvolila kvalitativní výzkum, který jde více do hloubky a dá se s ním pak lépe pracovat. „Kvalitativní metody se uţívají k odhalení a porozumění tomu, co je podstatou jevu, o nichţ toho ještě moc nevíme.“ (Strauss a Corbinová. 1999. s. 11)
4.1 Vzorek respondentů Nejprve jsem si musela promyslet, co chci vlastně zjistit. Zajímalo mě, jaké sluţby poskytuje TyfloCentrum Olomouc a zda jsou klienti s těmito nabízenými sluţbami spokojeni. Proto jsem se rozhodla udělat evaluaci těchto sluţeb. Mým cílem tedy je zjistit, jak klienti hodnotí sluţby poskytované TyfloCentrem. Ze začátku bylo dosti obtíţné se ke klientům vůbec dostat. Kontaktovala jsem sociální pracovnici, která zde pracuje. Ta mi oznámila, ţe klienti nejsou moc ochotni poskytovat nějaké rozhovory, protoţe v poslední době za nimi chodilo mnoho studentů s různými dotazníky a s tím, ţe by chtěli udělat rozhovor. Nicméně se mi podařilo najít, sice aţ na podruhé, pět ochotných klientů, kteří mi umoţnili s nimi udělat rozhovor. Rozhovory probíhaly s kaţdým klientem zvlášť. Jedna z pracovnic mi umoţnila tyto rozhovory provést v kanceláři, kde jsme s klientem měli klid, a nikdo nás nerušil a ani nezasahoval do rozhovoru. Před zahájením rozhovoru jsem se kaţdému klientovi představila, řekla jsem, jakou školu studuji a jaký obor. Dále jsem jim popsala, proč vlastně potřebuji tyto rozhovory, jak se jmenuje moje práce a co je cílem mé práce. Vysvětlila jsem jim, ţe rozhovory budou zcela anonymní a pouţiju je pouze na výzkum v této práci. Všichni klienti souhlasili s tím, ţe budu rozhovor nahrávat, jako audio-záznam, abych jej pak mohla dále zpracovávat. Pro lepší představu o respondentech bych nejprve uvedla, ţe jsou to lidé jiţ v důchodovém věku. Jak píše Smutek2006, důchodový věk začíná mezi 60-75 lety. Nejmladší z respondentů má 68 let a nejstarší má 84 let. Jak jsem jiţ uvedla, jsou to klienti, kteří pravidelně navštěvují TyfloCentrum. Rozhovory jsem přepsala doslovně, tak jak mi klienti odpovídali. Někteří klienti při rozhovoru pouţívali nářečí, tudíţ jsou některé části rozhovoru nespisovné.
18
4.2 Reflexe sběru dat V této části se musím na sběr dat podívat trochu kriticky. Nepodařilo se mi posbírat ta data, která jsem potřebovala proto, abych byla schopná udělat evaluaci sluţeb, tak jak jsem původně chtěla. Bylo dosti obtíţné klienty udrţet v myšlence, aby hodnotili sluţby TyfloCentra. Ve většině případů odpovídali velmi stroze a obecně. Nebyli schopni se více ponořit do otázky a odpovídat obsáhleji a podrobněji se otázkou zabývat. Respondenti mluvili spíše o svém ţivotě a problémech. Z rozhovorů vyplynulo spíše to, jak hodnotí svůj ţivot, neţ jak hodnotí sluţby TyfloCentra. Jedna z moţností, proč klienti nehodnotili přímo sluţby, byla moţná ta, ţe všichni respondenti jsou jiţ vyššího věku a TyfloCentrum berou spíše tak, ţe si přijdou popovídat nebo se občas společně vydají na výlet. Nicméně jsem se i přesto všechno rozhodla i s těmito daty pracovat, protoţe je vidět, které aspekty jsou pro klienty důleţité a proč do TyfloCentra docházejí. Na druhou stranu to můţe být podnět pro TyfloCentrum, které dále můţe pracovat s těmito aspekty.
19
Empirická část 5. Analýza dat V této části absolventské práce rozeberu rozhovory, které jsem měla moţnost udělat s klienty TyfoCentra Olomouc. Pro lepší přehlednost jsem si stanovila tři okruhy, na které jsem se v průběhu rozhovoru dotazovala a získávala tak informace. Proto, abych dodrţela anonymitu, budu v práci pouţívat pouze označení „respondent“.
5.1 „Cesta do TyfloCentra“ V této první oblasti popíšu, jaký byl důvod, aby začali klienti docházet do TyfloCentra, příčinu ztráty nebo oslabení zraku a jak dlouho tuto sluţbu navštěvují. Tyto otázky jsem zvolila na začátek z toho důvodu, aby se klienti rozmluvili a abych si našla k nim tak cestu. Chtěla jsem také vědět, z jakého důvodu dochází do TyfloCentra a jak dlouho, aby mi poskytli objektivní pohled na sluţby, které zde navštěvují. Pokud bych dělala rozhovor s klientem, který začal například minulý měsíc navštěvovat TyfloCentrum, myslím si, ţe jeho zkušenosti s poskytováním sluţeb by nebyli tak velké jako u klientů, kteří zde dochází jiţ několik let.
5.1.1 Ztráta zraku Respondent 1 uvedl „No tak ten důvod návštěvy byl ten, ţe jsem přišel o zrak. V roce 2001 jsem přišel k poznání, ţe se mi něco děje v očích. Oční lékaři, místní, zkoušeli všechno moţné na mé oči. A já jsem cítil, ţe mě nepomáhají, ţe to není v jejich moci, aby mi pomohli. Při jedné návštěvě tady na očním oddělení fakultní nemocnici, říkám paní doktorce, jména nebudu říkat, kdyby se na mě ještě někdo podíval, nestranný a posoudil moje oči. Pač všechny léky, které mě dávali mi nepomáhaly. Volala do Prahy, byla tam na stáţi, a volala do Prahy na Karlák na oční fakultu. Byl tam docent Filipec, a ona mu vysvětlila ta paní doktorka můj problém a on říkal ať přijede. Já jsem přijel do Prahy a on mě říká, pane inţenýre, tolik pěkných nemoci a Vy si vyberete toto. To nejhorší. A říká, znám jenom 4 lidi s touto chorobu. Vy přijdete o zrak. A říká, proč jdete tak pozdě? No, chcete se vrátit do Olomouce? Říkám pane doktore já mám papuče a pyţamo s sebou. Sestro, dejte mu postel a zítra ho operujeme. 20
A uţ sem nejel domů, zůstal jsem tam. Druhý den mě operoval. Z mrtvého člověka mě dával rohovky. Moje tělo cizí rohovky nechtělo. Takţe jsem se stal jejich pacientem se zvláštní chorobou. Je to něco podobného, jako rakovina. V mém těle se narodily moje buňky v očích, ale negativní a ty pozitivní a negativní se pustily do sebe a ty pozitivní vyhrály. Čili o toto oko jsem přišel (pravé). A tady mě zachránili vizus. 10% na metr padesát. Teď vidím, ţe máte ţluté tričko s krátkým rukávem. Kousek dál uţ vidím, ţe tam je člověk. A kousek ještě dál, tam uţ nikdo není. Jo čili to je moje vidění, čili musím zapojit moje myšlení. Tedy mozek. A spoustu věcí, kterých jenom z části vidím, musím přeloţit mozkem co to, asi je. (…).Do TyfloCentra docházím asi 11 let.“ Respondentka 2 taktéţ uvedla, ţe důvodem docházení do TyfloCentra je ztráta zraku. Přesněji to popisuje takto „No důvod byl ten, ţe jsem přestala úplně vidět na jedno oko a nevěděla jsem proč. Tak mě oční lékařka poslala do nemocnice a tam zjistili, ţe mě za pravým okem něco roste a krvácí. Tak mě to vyšetřovali na nukleární klinice, a řekli operace, ne. Je to rizikový. A začala sem chodit na vastinové injekce, které bohuţel nemocenská nehradí a jedna stojí 4 000Kč ta injekce. Tak řekli, ţe jich dostanu pět, ale po třetí injekci se to zastavilo a přestalo to růst a krvácet. Ale současně s tím to postihlo i to druhé oko. Jedním okem nevidím vůbec a s tím druhým někdy v mlze, někdy vypadne obraz, ţe nevidím nic, a říkali, ţe by to chtělo operaci, ale bohu-ţel , ţe ta operace je riziková. No a tak já sem říkala, ţe teda uţ mám roky, mám 86 let, ţe uţ si to operovat nenechám a dokud jakš takš vidím, tak to nechávám tak. Od kdy tu chodíte? Tady sem? No asi 3-4 roky. Od té doby, co mi to zjistili v nemocnici. (…)“ Pouze respondentka 3 začala docházet do TyfloCentra z jiného důvodu neţ ze ztráty zraku. Svůj důvod docházení do TyfloCentra popisuje takto „No navštěvuju ho asi tak 18 roků a jelikoţ jsem zdravotní sestra a bývalá vrchní sestra z onkologie, tak jako měla sem tady k těm nevidomým dost jako takový přístup. Ze začátku oni potřebovali, abych jako zdravotní sestra s nima jela někde na ty jejich rekondice. Dokonce tam byli i Praţáci. Věnovali mě za to 800 Kč, který jsem věnovala tady do fondu pro nevidomé, ţe sem si to jako nenechala pro sebe a věnovala jsem to tady.“ Takţe asi tak no“. Takţe důvod je, ţe jste chtěla byt v nějakém kontaktu s nevidomými? „No tak zdravotnice, která by mohla ještě pomáhat, ţe jako.“ Vy nemáte ţádné oční problémy? „No mám po operaci obě oči se šedým zákalem a tady na to pravé oko vidím jenom 20 %, protoţe jsem tam měla trombus. To ucpalo tu hlavní
21
větev a nedalo se to rozbit laserem. No takţe tam, kdyţ toto si zakryju tak vidím 20%. Ale to není aţ tak na závadu velkou, ţe to umím ještě tím druhým okem.“ Respondentka 4 uvádí, ţe má taktéţ určité oční problémy a na otázku odpovídá takto „No jo ale teď to právě nespočítám. Zhruba pět let to bude. A bylo to tak, ţe prostě jako jsem nemohla číst a měla jsem špatný brejle a drobilo se mi to. A tady nahrávali kazety jako na poslech, jo. Tak jsem se semka přihlásila a mezi tím mi udělali brejle, takţe mi to nedali. Pan docent Vymazal se mě ujal a povídal: já teda tady nemám ţádný brejle a tadydle jakoţe je to funkční. Tak o od té doby jsem zůstala tady. Ţe jako semka chodím, protoţe tady na to oko nic nevidím. Takţe je to tady bezvadný. Takţe jsem ráda, ţe jsem tady s nima. (…).“ Respondent 5 podrobně popisuje svůj příběh takto „Důvod byl,ţe se mi stal úraz. Zdravotní úraz před 18 lety. Dá se říct takhle v devadesátém šestém jsem měl padesátku. Normálně jsem pracoval, byl jsem zdravej, ale dostal jsem teplotu a já sem to nechal do soboty. Z pátku na sobotu. A v sobotu kdyţ přijela sanitka, tenkrát ještě nebyli takový ti doktoři. Tenkrát ty soboty a neděle vţdycky měli sluţby ty obvodní lékaři. No. No a tak konstatoval, ţe mám zánět průdušek. A dala mě léky, který mě měli sníţit teplotu , ţe a uzdravit. No, ale stalo se opak toho, ţe ty léky místo toho aby mě sníţily teplotu a uzdravily tak mě zničily. A já jsem od té doby slepej. Takţe jestli to mám říct dopodrobna. Já jsem začal mít teplotu ještě vyšší, aţ se to dostalo na 42 stupňů a odpoledne se znova zavolala sanitka a zavezli mě do nemocnice a od té doby jsem byl asi dva dny. Tam si se mnou nevěděli rady, tak mě odvezli vrtulníkem do Ostravy. To uţ sem o sobě nevěděl. 3 týdny jsem byl v kómatu a nedávali mě šanci, protoţe jsem měl přes 42 stupňů teplotu. Tělo hořelo. Doslova hořelo. Jo. Doktor manţelce říkal, ţe se má připravit na to nejhorší. Ţe to asi nepřeţiju, protoţe kdyţ máte teplotu, no já nevím, jestli existuje teploměr nad 50 stupňů, ale asi musí byt. Protoţe jsem se doslova svlíkl z kůţe. Odpadávala mi kůţe. A tím jak mi ta kůţe odpadávala, tak mi odpadli nehty, kořínky, nehty z nohou, teď oslepl jsem, protoţe mě shořely i oči, zevnitř se mi spálili. A oni říkali, ţe mám celý tělo spálený, průdušky špatný a oni tomu říkali doktoři, ţe je to Jonsnův syndrom. Takţe ze zdravího člověka udělali mrzáka, ţe. Postupně mě vzali levý oko, takţe nemám oko, ţe. Ještě před čtyřma rokama to vypadalo tak jako pěkně. Jsem jel do Zlína za doktorem Stodůlkou , který mě dal umělou rohovku. No a sice jsem tam musel pořád jezdit, tak rok a půl jsem tam absolvoval myslím 60 výjezdů. Absolvoval jsem 25 operací různých, s tím okem no a rok a půl to bylo hezký. Ale pak mě zradila sítnice a su doslova 22
slepej. Takţe teď ještě uši jsou. No tou teplotou jsem ohluchl na pravé ucho. No na tady to nemám o moc lepší, tam mám ztrátu 30% nebo 35%, takţe člověk na mě musí mluvit hlasitěji. Ono těch nemocí je víc. (…) Oni to nechcou přiznat ti doktoři, ţe mě zničili, jako dali mě nový antibiotikum tenkrát v 96 roku to prostě šlo, ze Švýcarska se to dováţelo. Jmenuje se to Švýcarský Rulit. Je to antibiotikum, jenţe ona ho pouţila ještě v kombinaci dvou injekcí. Takţe ono se to spolu nesneslo. Takţe místo toho aby mě to sniţovalo teplotu a uzdravilo mě to, tak teplota šla nahoru. (…). To pak byla jedna operace za druhou. Ty oči jsem měl slepovaný různé operace víček vrchní, spodní, to byly operace všeho moţnýho. Já nemám slzy. Mě se ty slzný kanálky spálily. (…) Takţe já si musím kapat. Takţe kdyţ uţ nemám to jedno oko a na druhé vůbec nevidím, tak jste jak v černé díře, no. Nemáte vůbec orientaci, ale já to mám naštěstí naučený, měl jsem dobrou orientaci tak si to pamatuju. (…)“ U první otázky měli respondenti velmi podobné odpovědi. Kromě respondenta 3, všichni ostatní začali docházet do TyfloCentra, protoţe z nějakého důvodu přišli o zrak. V TyfloCentru hledali také podporu a pomoc v této, pro ně, nové situaci, kdy přišli o jeden z nejdůleţitější vjemových smyslů. Další z důvodu byl ten, ţe se mohli setkat s lidmi, kteří mají stejné nebo velmi podobné problémy a měli si s kým o tom promluvit a vyměnit si zkušenosti a informace. Pro klienty je také velmi důleţitá podpora jak od pracovníků tak i od ostatní klientů. Respondentka 3 začala docházet do TyfloCentra z toho důvodu, ţe chtěla pomáhat i nadále nevidomým. Respondenti 3 a 5 docházejí do TyfloCentra 18 let. Další respondent 1 chodí do TyfloCentra zhruba 13 let. Zbylý respondenti 2 a 4 sem dochází cca 5 let. Všichni respondenti u této otázky začali mluvit o tom, jak přišli o zrak. Některé příběhy jsou aţ neuvěřitelné (viz. respondent 5) a zajímavé. Proto jsem je zde také uvedla.
5.2 „Pohled na služby“ 5.2.1 Pomoc prostřednictvím kompenzačních pomůcek Někteří klienti potřebují pro svůj kaţdodenní ţivot určitou kompenzační pomůcku. A kaţdý z klientů potřebuje jinou. Ne všichni mají stejné oční problémy, tudíţ je také rozdíl mezi tím, kterou pomůcku potřebují. V Tyfloservisu, coţ by se dalo říct, ţe je součástí TyfloCentra, tak to aspoň klienti vnímají a tyto dvě sluţby nijak nerozlišují, mají tedy 23
moţnost si některé pomůcky vyzkoušet. Poté jim pomůţou pomůcku získat, aby si ji mohli odnést domů a pomáhala jim tam. Respondent 1 odpovídá na tuto otázku takto „Všechny, kromě holí. Holí já znám teda pět. Pochopitelně jsem začal s těma nejjednoduššíma. Ta situace se zhoršuje stále. Nejdřív byla ta skládací, potom byla ta stabilní, nebo skládací na půl, potom jsem měl takovou dlouhou, potom jsem měl takový jakoby čagánek se lţičkou a dnes mám berlu. Od té teleskopické, skládací a teď mám berlu, protoţe jsem mimo to mezi tím přišel o oba kyčelní klouby, čili já se musím opírat. Mě nestačí mít jenom bílou hůl, ale musím se opírat a lidé musí vidět, ţe je to bílí. I kdyţ někteří to nerespektují nebo nemají vědomí o tom. No a potom mám kameru spojenou s obrazovkou.“ Takţe máte televizní lupu? „Ano. No a potom mám lupu na elektriku. No mám těch pomůcek strašně moc.“ A máte je všechny odsud?“ Všechno odsud. Tady jsem si to vyzkoušel a dostal jsem doporučení. A hodinky mám, který na mě mluví. A takových věcí mám strašně moc a ještě rozlišovač barev mám. Mám strašně moc pomůcek. (…).“ Také respondentka 2 uvádí, ţe mohla prostřednictvím TyfloCentra získat kompenzační pomůcky a na otázku odpovídá takto „Ano. Dostala jsem podsvícenou lupu, ale ona všude nevyhovuje, poněvadţ je zapojena do elektřiny a kdyţ já někam jdu tak já v obchodě nepřečtu nic. (…). Vybavuju si teď ještě hodiny.“ Myslíte jako hodinky na ruku? „Ne ne. Na klíče se to dá pověsit. Ale já to nosím tak. No bohuţel zase buď to je to v angličtině nebo v němčině. Takţe sem si vzala ty německý. Protoţe jsme se učili ve škole německy. Tak mám ty německý, takţe kdyţ potřebuju zjistit hodiny, tak je mám v kapse. Tak si to zjistím. A mám hůlku bílou, která mi pomáhá přecházet, kde není ozvučený přechod, protoţe já ty auta, kdyţ to jede zprava, tak to vůbec nevidím, ţe a zvlášť, kdyţ je to tmavý auto, tak já ho nevidím a tou hůlkou si jako pomáhám. Je to bezpečnější. On mě jednou nabral na kapotu. Tak on se asi nedíval a já sem šla a nabral mě na kapotu, ale naštěstí nejel rychle, takţe to dobře dopadlo. (…).“ Respondentka 3 odpovídá na otázku takto „Já mám brýle na dálku a na blízko a tu čočku teda jako pro šedý zákal. To jsem si jednu platila sama 5 407Kč. Já si to radši zaplatím a pak bych si to vyčítala, ţe sem ty peníze na to nevěnovala. Ale jestli to bylo lepší nebo horší to nevím. (…).“
24
Respondentka 4 uvedla, ţe prozatím nepotřebuje. Respondent 5 popisuje, které pomůcky si prostřednictvím TyfloCentra vyřídil, takto „No já jsem sem přišel. Tenkrát mě sestra poradila v nemocnici, ať se jdu přihlásit sem. Protoţe já sem taky nevěděl jako zdravý, ţe existují nějaká sjednocená organizace. Kaţdej zdravej si všímá toho, co potřebuje. Tak aţ mě to poradili, tak jsem sem přišel, přihlásili mě no a tak. Co já jsem potřeboval. Nějaké ty hodinky. Ţe, to vůbec nebyli to aţ teďka poslední dva roky. A ony byly polsky a německy namluveny. Copak já su Němec? Teď uţ mluví česky. Já nejsu nějaké náročné. Nejsu zvyklé nebo tak, neumím Brailovo písmo. Protoţe já mám poškozený všecky ty prsty, nemám cit. A teď kdyţ vidíte, ţe nemám ani nehty, já nezvednu ani peníz, protoţe ty nehty jsou tak jemný. (…). Já jsem vyfasoval rádio a hodinky. (…). Mám akorát zvukovej teploměr a takový drobnosti. Nebo kdyţ potřebuju něco nalít tak to je taková ta hladinka, a začne to pískat, aby jste to nepřelil a jinak já nic nepotřebuju. Počítače a telefony su rád, kdyţ to vůbec zapnu. Já to mám jako devět čísel na tom telefonu a vţdycky zmáčknu třeba 2 manţelku. Zmáčknu 3 mám tam dceru. (…). Já ani moc netelefonuju, protoţe to v tom telefonu ani moc neslyším. Musím mu vţdycky říct, mluv trošku víc nahlas, abych tě slyšel. Takţe já jinak nic nepotřebuju. Počítače nemůţu protoţe, dříve jsem měl lupu ještě chvilku, jenomţe kdyţ to po té operaci jsem ještě krásně viděl, takţe přišlo ještě další hromobití, to poslední. Sítnice mě zradila. A doktor Stodůlka mi říkal no bohuţel. (…).“ Respondent 1 uvedl, ţe z TyfloCentra má veškeré kompenzační pomůcky, které mu pomáhají v kaţdodenním ţivotě. Jsou to například mluvící hodinky, kamerová televizní lupa a také bílá hůl, v tomto případě se jedná o opěrnou berlu, protoţe respondent má také problémy s chůzí a potřebuje tak oporu. Tomuto respondentovi vadí, ţe někteří lidé si pletou slepeckou opěrnou hůl s obyčejnou opěrnou holí. Tudíţ nepoznají, ţe má problémy se zrakem. Taktéţ respondentka 2 uvedla, ţe jako kompenzační pomůcku vyuţívá bílou hůl, lupu a mluvící hodiny. Díky bíle holi, se kterou chodí, se cítí bezpečněji, především na přechodech, které nejsou ozvučené. Pokud respondentka přechází přes přechod, auta přijíţdějící zprava nevidí a pokud je auto tmavé barvy také má respondentka problém s tím auto vidět. Proto při sobě stále nosí bílou hůl, která symbolizuje to, ţe cdec má problém se zrakem. Vyřídila si také podsvícenou lupu, ale tento typ respondentce nevyhovuje tak jak by si představovala. Kdyţ jde nakoupit nemůţe lupu pouţít, protoţe je na elektřinu. Respondentky 3 a 4 na tuto otázku odpověděli velmi stručně a ani jedna zatím nepotřebovala ţádnou kompenzační pomůcku, kterou by jim pomohlo vyřídit TyfloCentrum, tudíţ tuto sluţbu nemohou nijak objektivně 25
hodnotit. Respondent 5 uvedl, ţe moc pomůcek nepotřebuje. Nicméně ty, které vyjmenoval byly tyto, hladinka, mluvící hodinky, teploměr a mobilní telefon. Tento respondent je zcela nevidomý tudíţ je bílá hůl, je pro něj nejzákladnější pomůcka, kterou vyuţívá kaţdodenně. Díky ní se tak můţe orientovat v prostorách budov nebo na ulici. Pouţívá také mobilní telefon s hlasovým výstupem. Protoţe je pro klienta sloţitá obsluha přístrojů, má například pod čísly na klávesnici uloţené nejdůleţitější kontakty. Klienti si mohou veškeré pomůcky vyzkoušet a pak se mohou rozhodnout, která pomůcka jim vyhovuje více. Na základě toho, ţe si mohou pomůcky předem vyzkoušet dostanou doporučení k pořízení pomůcky. V této sluţbě TyfloCentrum velmi úzce spolupracuje se sluţbou Tyfloservis.
5.2.2 Pomoc sociálního pracovníka Sociální pracovník je osoba, kterou Hanuš 2006 nazývá jako pojivo společnosti. Tedy snaţí se o začlenění všech do společnosti. Na otázku, zda jim v něčem pomáhá sociální pracovnice a pokud ano tak v čem respondenti odpovídali následovně. Respondent 1 na tuto otázku odpověděl takto „Ne, nepotřebuju. Já mám manţelku. A jak já říkám, manţelka je nelepší vodící pes. Ale kdyby mě teď slyšela, ta by mi dala. Já mám strašně hodnou ţenu. Takţe pomoc od sociální pracovnice nepotřebuji.“ Naopak respondentka 2 pomoc sociální pracovnice vyuţívá a mluví o tomto tématu takto „Tady? Tady ano.“ V čem? „No ve všem. Sepsali mi ţádost o příspěvek na sociální úřad. No tady máme různý cvičení. Teda co se týče. Vysvětlují nám ,jak se máme chovat, jak se máme zapojovat, klidně máme poţádat o pomoc při chůzi. Měla jsem přidělenou pracovnici, která mě jako doprovázela, ale ona měla padoucnici. Tak ji odvolali, protoţe, kdyby ji chytl záchvat, co já bych si s ní počala. Tak ji odvolali. No tak teďka tady, kdyţ je tady ta jedna členka, tak mě doprovodí. Jinak se snaţím chodit co nejvíc sama. Abych si navykla . No uţ sem si tak zvykla, někdy se stane, ţe zakolísám, ale vţdycky se najde někdo, kdo člověku pomůţe. Ráda sem chodím, protoţe se tu dovídáme různé věci, dostáváme nahrané knihy. (…).“ Respondentka 3 odpovídá na tuto otázku stejně jako respondent 1, ţe sociální pracovnici nepotřebuje a naopak pomáhá sama jiným lidem. „Já můţu říct, ţe zatím ju 26
nepotřebuju. Sama chodím k jedné devadesátileté nevidomé paní a jako tam chodí denně, jako pečovatelka. Ta paní nevidí a má průkaz ZTP/P a chodí jenom po bytě a nevidí. Rozlije kafe, vysype sáček vedle. No vozí jí obědy a ty ostatní práce dělám já.“ Respondent 4 odpovídá takto „Jo tak Liduška. Jo tak kdyţ potřebuju něco poradit tak jo. Ale konkrétně nevím.“ Takţe jen kdyţ potřebujete něco poradit? „Ano.“ Stejně jako respondent 1 i respondent 5 mají velmi podobné odpovědi „No tak já mám manţelku naštěstí, víte? Takţe sociální pracovnici nepotřebuju. No, občas mám tu průvodkyni Lidušku, takţe ta vţdycky čeká mě na konečné, takţe k tramvaji mě dovede vţdycky manţelka. Ona sem zase nerada chodí. A říká, ţe je se mnou kaţdý den, takţe si aspoň ode mě odpočine. A kdyţ jdu dom, tak to uţ mám spočítaný. To uţ jako to trefím. (…). Mám to spočítaný na metry, takţe trefím. (…).“ Pomoc sociální pracovnice vyuţívá respondentka 2, kdy jí pomohli sepsat ţádosti na úřady. Také respondentka 4 vyuţívá pomoc sociální pracovnice, ale jen v případě, ţe potřebuje s něčím poradit. Respondentka 3 prozatím nepotřebuje pomoc od sociální pracovnice, ale sama pomáhá nevidomé paní v její domácnosti, coţ mi spíše připadá jako role pečovatelky neţ sociální pracovnice. Respondenti 1, 5 pomoc sociální pracovnice nepotřebuji, protoţe jim se vším pomáhá manţelka. Klienti často vnímají jako sociální pracovnici také některé pracovníky, jako sociální pracovníky, i kdyţ jimi nejsou. Například pracovníky, kteří zajišťují doprovod, klienti taktéţ označují jako sociální pracovníky. Nicméně sociální pracovnice vede aktivity, kterých se klienti účastní. Coţ jsou například klubovna, kterou respondenti navštěvují, pořádá výlety, výstavy a přednášky. Toto klienti asi nepovaţují za pomoc. Já osobně vidím pomoc sociální pracovnice v tom, ţe se snaţí klienty integrovat do společnosti a seznamovat s novými lidmi a věcmi.
5.2.3 Služby, které pomáhají Respondentů jsem se ptala, kterou sluţbu navštěvují a v čem jim pomáhá. Respondent 1 se chvilku zamyslel a odpověděl takto „Tak navštěvuju tady tuto sluţbu TyfloCentrum, s tím, ţe oni pořádají některý věci, který mě vyhovují, tak těch se zúčastním. Ty, který mě nevyhovují, jako na moji chůzi, tak jak třeba Barborka chtěla, ţe se půjde na 27
vodárnu, i kdyţ já bych tam rád šel, protoţe jsem ju stavěl tu vodárnu. Ale 2 km pěšky to já nemůţu. To je nad moje síly. Čili kdyţ je to takhle někde.“ Takţe chodíte sem na tu klubovnu? „Ano chodím sem na klubovnu. A čeho su schopen se zúčastnit. Tak toho se zúčastním.“ Takţe nějaké vědomostní aktivity? „Jo jo. Ale jsou to takové i bych řekl muzejní věci. Ţe jdeme do nějakého muzea si něco prohlídnout. A tak. Já mám tu představivost. Já mám velkou představivost. Vím, ţe to je to, a kdyţ si to ochytám, tak vím, o co jde. Takţe díky tomu TyfloCentru a tady těmto schůzkám su strašně rád, ţe se zapojím do ţivota jakš takš. A ţe teda se někam dostanu, protoţe bych se bez této organizace sám nikam nedostal.“ Také respondentka 2 odpovídá podobně jako respondent 1 „No, já chodím tady na tu klubovnu chodím, no. Protoţe jednou jsou tady ty zvukové střelby. To jsem zkoušela. Ale to sem vzdala, pak keramiku, to dělá moje neteř, a ona učí keramiku v Uherském Hradišti, tak občas pro mě přijede a zaveze mě tam. (…). No tady je taky keramika, ale nemám odvahu dělat takový hezký věci. A pak se s pedigu plete A tam chodíte? Ne nechodím. Já jsem nešikovná.“ Takţe chodíte jen na klubovnu. „Ano.“ Respondentka 3 uvádí podobnou odpověď jako předchozí respondenti „No tak tady kdyţ mají třeba ty sezení v ty čtvrtky nebo ty vycházky ven nebo tak jako. No prostě v tom kolektivu tady s těma lidima.“ Respondentka 4 odpověděla, ţe taktéţ navštěvuje tzv. klubovnu, ale dále se účastní ještě jiných aktivit. „Chodím s nima na ty jejich prostě ty vycházky a výlety. No tak s nima jedu, čtu jejich časopis a tak. Chodím s nima na koncerty.“ Respondent 5 odpovídá na otázku takto „Já tady ţádnou sluţbu nenavštěvuju. No tak chodím akorát tady do tej klubovny. A třeba na nějaké výstavy, výlety nechodíte? A to jo. Kdyţ jsou nějaký výlety nebo kdyţ se jede někde na nějakej zájezd, tak taky. Ale co já můţu na výstavu, co já. Kdyţ jdou na nějaký obrazy, tak to můţou jenom ti, co trochu vidí. No, ale kdyţ nevidíte vůbec, tak co je vám to platný. Někde něco osahat, jestli je to nějaký plastický nebo tak. Já sem chodím jenom takhle se sem pobavit, abych dal taky trochu klid manţelce. A mezi lidi trochu. Víc jako tak nepotřebuju, ţe jo. Jenom jedno zdraví. (…).“
28
U této otázky respondent 1 uvedl, ţe nejčastěji chodí na tzv. klubovnu. Občas také chodí na různé přednášky a výstavy, chodí tam, kde to není moc náročné na chůzi. Respondentka 2 taktéţ dochází také do tzv. klubovny. Vyzkoušela si také zvukovou střelbu, ale po chvíli se této aktivity vzdala. Dochází také občas na keramiku, ale to uţ mimo TyfloCentrum. Na jiné aktivity si netroufá, myslí si, ţe je nešikovná. Respondenti 3 a 4 taktéţ dochází do tzv. klubovny, chodí společně s ostatními na přednášky, výlety a výstavy. Jsou rády, ţe se zapojí do kolektivu. Také respondent 5 navštěvuje tzv. klubovnu. Rád se vydá s ostatními na nějaký výlet. Pokud jdou však na nějakou výstavu, musí se rozmyslet, jestli má pro něj výstava smysl. Jestliţe jdou například do muzea, kde jsou vystaveny obrazy, klient se neúčastní. Podle výpovědí respondentů jde vidět, ţe se rádi účastní výše uvedených aktivit. Tak se mohou setkávat s lidmi, poznávat nové místa, popřípadě se dozvědět nové informace. Sluţby klientům pomáhají tedy v tom, ţe nejsou zavření doma, ale mohou jít mezi lidi. Kdybych měla zhodnotit tuto otázku, nejčastější odpověď byla, ţe chodí na klubovnu. Myslím si, ţe tato aktivita je pro klienty dobrá. Všichni se sejdou a mohou si popovídat co je nového, jak se mají, atd. Občas si v klubovně zahrají nějaké vědomostní soutěţe, coţ je „přinutí“ se zapojit.
5.2.4 Služby, které by klienti doplnili Na otázku, jestli je nějaká sluţba, která jim zde chybí a chtěli by ji zde doplnit, respondenti odpovídali téměř totoţně. Respondent 1 velmi stručně odpověděl „No tak ani bych řek ne.(…).“ Naopak respondentka 2 si vzpomněla na aktivitu, kterou navštěvovala, a šlo na ní poznat, ţe kdyby se tu znovu zavedla,byla by ráda „No jeden čas jsem chodila tady, bylo cvičení. Ale pak uţ jsme chodili jenom dvě. Ono to totiţ bývalo aţ v 5 hodin a já sem tam pak uţ taky přestala chodit. Ono to bylo v zimě a to uţ je tma a my jsme se pak bály. Od mého bratrance dcera mě doprovází na koncerty, tak kdyţ potřebuju někde takhle večer doprovod, takţe mám jako moţnost. (…).“ Respondent 3 na tuto otázku odpověděla následovně „Tak oni se věnují, nemůţu říct, ţe by tu něco chybělo. Mě nic nenapadá já su spokojená.“ Také respondentka 4 dodává „Není. Ne já si myslím, ţe ne.“ 29
Také respondent 5 by nepotřeboval ţádnou novou sluţbu, která by zde chyběla a odpovídá takto „Já ani nevím. Jako. Já si tak nevybavuju. Jak říkám, já mám manţelku, takţe ona mě pomáhá všecko dělat. Jinak dřív jsme sem jeden dva dny vţdycky chodili, a kdyţ nejsou peníze tak sem ani v úterý nechodím. Dříve ještě tak před těma 3-4 rokama sem vţdycky chodívalo tak 10 – 15 lidí, no. Ti starší někteří uţ umřeli a ostatní jsou hodně nemocní. No tak vidíte, zbylo nás tu tak 5-6. (…).“ Respondentka 2 uvedla, ţe dříve docházela na cvičení, které se jí líbilo a nyní ji mrzí, ţe se znovu tato aktivita neotevřela. Ale protoţe to bývalo dost pozdě a byla pak tma, bála se jít domů, a také jich tam chodilo málo. Ostatní respondenti nepotřebují ţádnou novou sluţbu, která by jim v něčem pomáhala. Jsou spokojeni s těmi, které tam jsou. Respondentka 3 uvedla, ţe je s poskytovanými sluţbami spokojena a ocenila práci TyfloCentra v tom, ţe se klientům dostatečně věnují. Naopak respondentovi 5 zde chybí to, ţe do TyfloCentra dochází málo lidí. Dříve zde chodilo více lidí, tudíţ si mohl pokaţdé popovídat s někým jiným.
5.2.5 Jsme spokojeni Chtěla jsem také od respondentů vědět, jak jsou spokojeni celkově se sluţbami, které TyfloCentrum poskytuje. Respondent 1 hodnotí TyfloCentrum těmito slovy „Kladně. Mám je všechny strašně rád. A nestalo se, ţe by mě odmítli pomoci. Kdy sem o co přišel. Já teda nejsu zvyklé se někde to. Já se snaţím sám, seč mě síly stačí. Protoţe já vím jedno, kdyţ se budu spoléhat, to je nejhorší, co bych mohl udělat. Snaţit se sám, sám, sám a aţ uţ nemůţu, tak teprve potom, prosím Vás, pomoţte mi. Čili snaţím se sám. A uţívám jejich sluţeb, ale nevynucuju. Tak nějak bych to řekl a fakt je teda ten, ţe kdybych řekl třeba Marušce tak mě vţdycky pomoţe nebo kdybych řekl Barborce. (…).“ Respondentka 2 na otázku reagovala velmi podobně jako respondent 1 „Já si myslím, ţe jsou moc dobrý. Ţe jsou na dobré úrovni. Opravdu.“ Taktéţ respondentka 3 hodnotila sluţby velmi kladně.
30
Také respondentka 4 hodnotila kladně celkové sluţby a vyjádřila to těmito slovy „Výborně. Fakt. Pomůţou, vstřícní jsou. Opravdu já jsem spokojena. Maruška, Liduška, všechno prostě se zastavíte, nenechají vás tam . Jsem velice spokojena. Takţe já jsem tady vlastně kvůli těm nahrávkám. Zůstala jsem pomáhaj mi různě jako aj duševně já se s nima cítím dobře jo jako takhle.“ Avšak našel se i jeden neutrální postoj k této otázce. Respondent 5 odpovídá na otázku takto „Tak já to zase tak objektivně nemůţu říct. Já toho aţ tak moc nepotřebuju, ale řekl bych, ţe jsou tady dobrý ty tyflo pomůcky a tak. Já třeba tu hůl tu základní tu vyuţívám, protoţe já s tím hodně chodím a chodím s tím poslední 3 roky. A jinak já sem chodíval skoro všude sám. (…). My sem kolikrát jdeme z radosti, ale ty tváře jsou tady pořád stejný. Nikdo nepřibývá, to je smutný. (…). Já to teď nemůţu jako nějak hodnotit. Já su rád sám se sebou. (…).“ Všichni klienti k celkovému hodnocení neměli ţádné připomínky. Všichni jsou plně spokojeni a sluţby chválí. Myslí si, ţe TyfloCentrum je na dobré úrovni a nepotřebuje ţádnou změnu. Například respondent 1 řekl, ţe je má všechny rád, ţe se mu nestalo, aby mu s něčím nepomohli, kdyţ potřeboval. Respondentka 4 chválila vstřícnost pracovníků ke klientům. Cítí se v TyfloCentru dobře a také cítí podporu po duševní stránce. Nicméně respondent 5 se k tomuto postavil dosti neutrálně. Jedinou věc, kterou chválil, byly tyflo pomůcky. Přijde mu líto, ţe do TyfloCentra nepřibývají nový klienti a potkává zde pořád ty stejné lidi.
5.3 „Socializace“ Socializace začíná jiţ od narození. Dělí se na dvě skupiny, na primární a sekundární. Primární socializace probíhá v dětství, kdy se dítě seznamuje s rodinou a jejími blízkými. Sekundární socializace začíná pak v dospělosti a pokračuje tak celý ţivot. (Jandourek. 2008. s. 81-82 Kaţdý člověk potřebuje kolem sebe ostatní lidi, aby nebyl sám a měl si s kým popovídat. Můţeme se seznámit v podstatě kdekoliv a kdekoliv najít nové přátele. Jedna z moţností je také třeba docházet na aktivity, které podporuje TyfloCentrum. Zeptala jsem se také klientů jakých aktivit (sportovní, kulturní, …) kromě klubovny se účastní nebo se dříve účastnili. Vzhledem k vyššímu věku respondentů je zcela pochopitelné, ţe ne kaţdý je aktivní i v důchodovém věku. 31
5.3.1 Společné aktivity Respondent 1 na tuto otázku odpověděl následovně „No to né.“ Říkal jste, ţe chodíte třeba do toho muzea. „Jo to chodím. Chodím na procházky. Já se trošku pochlubím. Já su starej sokol. A fakt je teda ten, ţe vím jedno. Ţe tělo je uzpůsobeno k tomu, aby se hýbalo. Chodím denně, ne moc, ale chodím. (…).“ Respondentka 2 odpověděla „No chodím akorát na nějaké ty výstavy a občas na výlety a přednášky.“ Respondentka 3 má vlastní aktivity, ale občas se taky připojí k návštěvníkům TyfloCentra „Tak já jsem ten důchodce je mi 74 roků. Mám psa,s tím psem chodím k té paní, která je úplně nadšená. Ta je úplně nadšená, kdy můţe něco pro toho pejska schovat a nakrmit ho. Ona neţ sedne na křeslo tak uţ tam sedí pes a je strašně spokojena, ţe ho moţe pohladit a tak. Jinak chodím s nima občas na ty výlety a tak.“ Velmi podobně reagovala i respondentka 4 „(…) jenom klubovka, divadlo muzea, prostě takový. Ja nevím třeba na Hostýn jsme jeli. Prostě takovýdle ty aktivity.“ Respondent 5 mluvil spíše o aktivitách, které dělá mimo TyfloCentrum. „Ne. to je to já nemůţu nic. Já sem to zkoušel s tím showndonw, ale představte si teď moje prsty, ikdyţ jsou rukavice, ale já mám tak, to je tak strašný ty prsty, takţe kdyţ dostanete ránu. Já říkám, já to mám aţ do masa kolikrát (…). Já nemůţu nic dělat nějaký sportovní aktivity, co no. Ale jinak já chodím na různé soutěţe do Českého rozhlasu a tam jsou různé soutěţe vědomostní (…).“ A tak takové ty vědomostní soutěţe to máte i tady, ne? „Jo to máme, ale to musíte psát, ale co já můţu psát. No. Ale já soutěţím v tom rozhlase, to je telefonicky. Tak to abych se pobavil (…).“ Ţádný z respondentů se jiţ neúčastní sportovních aktivit z důvodu vysokého věku. Jediné sportovní aktivity jsou ty, ţe jdou společně někam na výlet nebo na procházku. Pouze respondent 5 zkoušel hru showndown, ale ze zdravotních důvodů jej nemůţe provozovat. Jinak mezi další aktivity, kterých se respondenti účastní, jsou přednášky, koncerty nebo klubovna v TyfloCentru, kde se společně scházejí kaţdé úterý a čtvrtek.
32
5.3.2 Kolektiv Někteří lidé nerozdělují lidi na mladou a starou věkovou kategorii. Naopak jiný člověk by se necítil dobře a uvolněně v kolektivu mladších lidí o několik třeba i desítek let mladší. Proto jsem se také respondentů zeptala, jak jim vyhovuje kolektiv, se kterým se setkávají v TyfloCentru. Respondent 1 odpověděl na tuto otázku následovně „Ne. Mě nevadí mladej, starej. Mě nevadí nic. Mě vadí moudrej člověk a blbec. Tak já rozděluju lidi. (…).“ Naopak respondentka 2 uvedla, ţe je lepší, kdyţ jsou pospolu přibliţně stejné věkové kategorie. „No my jsme tady starší, takţe mezi ty mladý uţ nepatříme. Ti mají jiný zájmy, jiný názory, a oni uţ nezajímají ty naše názory. Tak mladí patří spolu a ti staří taky. Takţe mě to vyhovuje.“ Respondentka 3 má naopak jiný pohled na věc neţ respondentka 2. Uvítala by, kdyby se do kolektivu zapojili i mladší lidi. „Jo. Jsem právě říkala, ţe jak budou volit nějakou tu radu, tak proč třeba ti mladí se tam nehlásí. Protoţe by mohli něco změnit jako sami pro sebe. Ti mladší, ţe. Protoţe tak to jede furt ve starých kolejí. Já to vím, protoţe kdyţ jsem dělala tu vrchní sestru tak uţ to chtělo třeba ty mladší staniční sestry, aby mě trochu dali do dalšího pohybu.“ Další z respondentů (respondentka 4) řekla, ţe jí současný kolektiv vyhovuje, ale nebránila by se tomu, kdyby se zapojili i mladší generace. „Mě to vyhovuje. Kolektiv je tu úplně bezvadnej. Já jsem teda úplně spokojena. A kdyţ teda jako někdy nemůţu tak se sem úplně těším. Takţe kdyby byli mladší tak samozřejmě, ţe by to bylo lepší. Ale jinak jsem spokojena. Uţijeme si prostě.“ Také respondent 5 by uvítal, kdyby přišli mladší. Z rozhovoru jsem však pochopila, ţe by nový návštěvníci mohli být sice mladší, ale kdyby byli moc mladí, nejspíše by sis nimi nerozuměl. Také ho trápí to, ţe potkává pořád stejné lidi. Nikdo nový nepřichází. „No neškodilo by, kdyby přišli mladší. Vidíte jak tam teďka to. Nikdo sem nechodí. Je taky fakt, co se to změnilo. (…). Byla tady jedna, protoţe ona je tak v našem věku kolem těch 60-70. Já nemám nic proti mladým 20-30 letým, ale oni potřebujou zkušenosti a to určitě víte. Tak jak 33
třeba Vaše babička má jiný zájmy a Vy máte taky jiný zájmy. Sem nechodijou mladí, třeba chodijou v pondělí nebo středu hrávat ten showndonw, já nevím jo, nebo střílet, ale jak vidíte, před těma 3 rokama jsem chodilo10-15 lidí. No teď jsme tady 5. Sem nikdo nechodí třeba nějakej 60-65 no nikdo. Poslední dobou se sem člověku nechce ani chodit. Třeba ti chlapi, já kdyţ jsem sem začal chodit tak vţdycky tu bylo ze začátku pět ţenských a já. Tak ony mají jiný zájmy, furt jenom děti a vaření. No a chlapi zase třeba něco jinýho, ale jak říkám, Jirka má uţ taky 80 a tak. Ale v tomhle věku kolem 60-70 tady nikdo není. Jenomţe kdyţ su pořád doma s manţelkou 24 hodin denně, tak chce to i změnu. Já mám naštěstí kamaráda důle. Tak za ním chodím (…). Tak tam chodíme dva, tři chlapi si vţdycky pokecáme a tak. Kam jinam chcete chodit. (…).“ Respondent 1 uvedl, ţe by mu nevadilo, kdyby do TyfloCentra docházeli i jiné věkové kategorie. Velmi podobný názor měla také respondentka 3 uvedla, ţe by bylo dobré, kdyby se zapojili i mladí (např. do rady). Mohli by tak přijít s nějakou změnou, která by mohla oţivit chod TyfloCentra. Naopak respondentka 2 uvedla, ţe ji kolektiv vyhovuje a myslí si, ţe „staří“ a „mladí“ patří k sobě. Podle této respondentky má kaţdá věková skupina jiné pohledy na různé věci a také mají jiné názory. Respondent 4 je plně spokojený s kolektivem. Nevadilo by, kdyby přišel někdo z mladší věkové kategorie. Respondent 5 uvedl, ţe by byl rád, kdyby do TyfloCentra chodili i mladší. Ale podle toho co respondent říkal, si myslím, ţe z jeho pohledu by mohli přijít mladší třeba o 10 let od něj. Kdyby přišli například 20ti letí klienti, moţná by si moc nerozuměli.
34
Shrnutí V této části absolventské práce shrnu výsledky výzkumu a pokusím se najít odpověď na výzkumnou otázku „Jak klienti hodnotí sluţby TyfloCentra“, na které stojí celá práce. Podle rozhovorů, které jsem zanalyzovala je jasné, ţe nejsem schopna v plném rozsahu odpovědět na výzkumnou otázku. Odpověď je velmi okrajová a povrchní. Klienti mluvili spíše o svém ţivotě, neţ aby hodnotili sluţby TyfloCentra. Měla jsem velký problém při analýze zjistit samotné hodnocení sluţeb. Výsledky jednotlivých částí rozhovoru vypadaly takto. V první části nazvané „Cesta do TyfloCentra“ jsme se mohli dozvědět osudy klientů, které je přivedli to TyfloCentra. Téměř všichni respondenti měli stejné nebo velmi podobné odpovědi. Přišli o zrak z důvodu nemoci nebo úrazu. Pouze respondentka 3 začala chodit do TyfloCentra z toho důvodu, ţe chtěla i nadále pomáhat nevidomým a slabozrakým. Hlavní důvod návštěvy TyfloCentra vidím v tom, ţe zde klienti mohou nalézt podporu jak od ostatních klientů tak samozřejmě i od pracovníků. Mohou si zde promluvit o tom, co je momentálně trápí, vyměnit si zkušenosti například s kompenzačními pomůckami či jiné zkušenosti. V druhé části „Pohled na sluţby“ respondenti odpovídali taktéţ velmi podobně. Třem respondentům pomohl Tyfloservis, coţ klienti povaţují za součást TyfloCentra, vybrat alespoň jednu kompenzační pomůcku. Nejčastěji tedy klienti mezi pomůcky řadili, mluvící hodinky či hodiny, bílou hůl, a lupu. Tyto pomůcky si mohli vyzkoušet a vybrat si tak tu, která jim bude plně vyhovovat a pomáhat v kaţdodenních situacích. Pomoc od sociální pracovnice zatím vyuţily pouze respondentky 2 a 4. U respondentky 2 sociální pracovnice pomáhala sepsat dokumentaci pro úřady a u respondentky 4 se jednalo o rady, které potřebovala. Respondentů jsem se také ptala na sluţby, které zde v TyfloCentru navštěvují. Jejich nejčastější odpovědi byly, ţe rádi navštěvují tzv. klubovnu. Rádi se také připojí, pokud se koná nějaký výlet, přednáška či výstava. V těchto aktivitách vidím obrovský přínos především pro klienty, kteří nechtějí být doma sami a mohou se tak začleňovat do společnosti mezi ostatní lidi. Kdyţ přišla řeč na sluţby, musela jsem se také zeptat na to, jestli jim chybí nějaká sluţba, která není v TyfloCentru. Téměř „jednohlasně“ klienti odpověděli, ţe jsou s nabídkou sluţeb spokojeni a ţádnou novou sluţbu nevyţadují ani potřebují. Pouze respondentka 2 uvedla, ţe dříve chodila na cvičení, které probíhalo v pozdějších odpoledních 35
hodinách, a proto na něj přestala chodit. Respondent 5 uvedl, ţe mu ţádná sluţba nechybí, ale chybí mu to, ţe do TyfoCentra nechodí víc lidí, nový klienti, se kterými by se rád seznámil. Klienti celkově sluţby TyfloCentra hodnotí velmi kladně a pozitivně. Ţádný z dotazovaných neměl výhrady, které by mohlo TyfloCentrum zlepšovat. Z mého pohledu by bylo dobré, kdyby se podařilo nalákat více lidí. Určitě by chod TyfloCentra oţivili nový klienti, kteří by mohli přijít s novými nápady, co by rádi dělali v době, kdyţ jsou v TyfloCentru nebo i mimo něj. V poslední části „Socializace“ jsem se klientů ptala, jaký dalších jiných aktivit se účastní nyní nebo v minulosti se účastnili, například sportovní či kulturní aktivity. Respondenti měli i této oblasti dosti podobné odpovědi. Respondenti 1,3 a 5 rádi chodí na procházky ať uţ to společně s TyfloCentrem nebo se svými příbuznými či kamarády. Pouze respondent 5 zkoušel hrát hru showndonw, ale protoţe jeho zdravotní stav není v zcela v pořádku, nemůţe tuto hru hrát. Při zmínce o kolektivu byli respondenti „rozděleni na dva tábory.“ Respondenti 1, 3 a částečně i respondentka 4 by byli rádi, kdyby se do jejich kolektivu připojil někdo mladý. Mohl by vnést nové věci, informace, aktivity. Respondentka 2 je s kolektivem spokojena a myslí si, ţe určité věkové kategorie patří pospolu. Coţ na mne působilo konzervativně. Respondent 5 by také rád uvítal někoho mladého do kolektivu, ale neměl by být moc mladý. Vyhovovalo by mu, kdyby se připojili lidé mladší například o deset let. Celkově jsem z rozhovoru pochopila, ţe jsou v tomto kolektivu rádi a rádi se setkávají. Celkové zhodnocení sluţeb klientů vidím takto. Klienti rádi navštěvují TyfloCentrum, protoţe si mohou popovídat s lidmi se stejnými nebo podobnými problémy. Díky aktivitám TyfloCentra se klienti dostanou na různé přednášky, výlety a výstavy. Zapojí se tak do společnosti a navazují nové kontakty. Pokud potřebují pomoc v oblasti sociální práce, je zde moţnost, aby poţádali sociální pracovnici, která jim vychází vstříc. Tohle všechno bych viděla jako pozitivum. Naopak respondenty mrzí, ţe do TyfloCentra chodí málo lidí a hlavně nepřichází nikdo nový a ani nikdo mladší věkové kategorie, kdo by mohl společné chvilky v TyfloCentru oţivit či přijít s novými nápady. Můj celkový dojem ze všech rozhovorů byl velmi dobrý. Z počátku jsem měla obavy, jak budou jednotlivé rozhovory probíhat, zda budou klienti vůbec ochotni odpovídat na všechny moje otázky a jestli budu mít k dispozici dostatek klientů, se kterými bych mohla rozhovor udělat. Nicméně klienti byli vstřícní a odpověděli mi na všechny poloţené dotazy, které jsem měla připravené, ale také odpovídali na otázky, které mě napadaly v průběhu rozhovoru. 36
Závěr Závěrem bych uvedla, ţe práce byla koncipovaná do tří částí. První, teoretická část, se zabývá tím, kdo je zrakově postiţený, klasifikací zraku, zásadami komunikace se zrakově postiţenými, které je potřeba při práci s touto cílovou skupinou naplňovat, a sluţbami, které poskytuje TyfloCentrum Olomouc. V metodologické části jsem opsala typ výzkumu, vzorek respondentů a nesnáze výzkumu. V poslední, empirické části, jsem analyzovala samotné rozhovory, které jsem měla moţnost uskutečnit přímo v prostorách TyfloCentra. Cílem bylo, aby klienti zhodnotili poskytované sluţby TyfloCentrem. Ale vzhledem k tomu, ţe tyto sluţby vyuţívá specifická skupina lidí, tudíţ i rozhovory byly specifické. Specifické byli tím, ţe jsem měla všechny respondenty v důchodovém věku. Jak jsem později zjistila, TyfloCentrum navštěvují i lidé mladší věkové kategorie. Nicméně tito klienti se účastní aktivity, při kterých by bylo velmi obtíţné dělat rozhovory. Jsou to například, výlety a sportovní aktivity. Myslím si, ţe pokud bych měla moţnost udělat rozhovor i s těmito klienty, výsledky by dopadli jinak. Hlavní nedostatek výzkumu vidím v tom, ţe jsem měla pouze respondenty, kteří jsou zhruba ve stejné věkové kategorii. Tedy důchodový věk. Kdybych měla moţnost udělat rozhovor i s těmi mladšími, určitě bych získala i jiné názory a pohledy na sluţby. Problém byl také ten, ţe kdyţ jsem se zeptala na hodnocení některé ze sluţeb, klienti odpovídali velmi stroze a nijak více odpověď nerozváděli do hloubky, například „Jo, je to tu fajn. Všichni jsou tady bezvadný“. Tudíţ bylo také velmi sloţité a obtíţné hledat evaluaci sluţeb klienty. Nejčastěji mluvili o nynějším ţivotě, o tom co bylo dříve, o dřívějším zaměstnání a také o postoji ostatní populace k nim, atd. Mnoho takovýchto informací bylo velmi zajímavých, ale pro můj cíl práce nepodstatné. Moţná by bylo zajímavé zpracovat výzkum na to, jaký má klient nynější ţivot se zrakovým postiţením a jaké vnímá změny. Přínos není v tom, ţe by byly evaluovány přímo sluţby TyfloCentra, protoţe respondenti na takové otázky nereagovali tak, jak jsem předpokládala. Nicméně přínos těchto rozhovorů vidím v tom, ţe jsem zjistila, ţe klientům chybí větší socializace. Chybí jim to, ţe do TyfloCentra nepřichází nikdo nový a nikdo z mladší věkové kategorie. Z mého pohledu tedy navrhuji to, aby TyfloCentrum „nečekalo“ na to, ţe sami přijdou nový klienti, ale zkusit se aktivně zapojit do vyhledávání nových klientů, kteří by mohli navštěvovat tyto sluţby. Tím by vzniklo, ţe by sluţbu navštěvovalo mnohem více lidí v rozmanité věkové kategorii a bylo by tak lákadlem i pro ty klienty, kteří váhají, jestli se do sluţby vůbec registrovat. Po krátkém rozhovoru se sociální pracovnicí jsem zjistila, ţe do 37
TyfloCentra dochází i mladší věkové kategorie, ale respondenti, se kterými jsem dělala rozhovor se s těmito klienta nejspíše nesetkávají, tudíţ neví, ţe TyfloCentrum navštěvují i mladí lidé. Bude to způsobeno nejspíše tím, ţe klienti, se kterými jsem dělala rozhovor se účastní aktivit, které nejsou tolik náročné na pohyb. Naopak ti mladší klienti vyhledávají aktivity, při které se pohybují více. Vzhledem k tomu, ţe toto téma je specifické, bylo dosti obtíţné najít vhodnou literaturu, která by mi pomohla rozšířit pouţité zdroje. Co se týká konkrétně části popisu TyfloCentra, nenašla jsem ţádnou literaturu, která by toto popisovala a zabývala se jím. Tudíţ jsem musela vyuţít pouze internetové zdroje, ve kterých jsem našla potřebné informace pro zpracování této práce.
38
Seznam literatury JANDOUREK J. (2008). Průvodce sociologií. Praha: Grada MICHÁLEK M. (2004). Nebojte se nevidomých! Od příleţitostné pomoci k dobrovolnictví. Okamţik-sdruţení nejen pro nevidomé. MIOVSKÝ M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada.
ROZSÍVAL. P. ( 2006). Oční lékařství, Galén SMUTEK M., KAPPL M. (2006). Proměny klienta sluţeb sociální práce, Hradec Králové: Gaudeamus STRAUSS A., CORBINOVÁ J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu – postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert TRNKA V. (2002). Charakteristika a organizace sportu osob se zrakovým postiţením v České republice. Karolinun. VÁGNEROVÁ M. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál Časopis: HANUŠ P. 2007 Kdo je sociální pracovník a proč by měl být vzdělaný, Sociální práce / sociálna práca, Role sociálního pracovníka 1, s. 5-6.
Internetové zdroje: Futsal pro nevidomé, (neuvedeno), O Futsale, [on-line]. Dostupné dne 27.4.2014. z
SONS, (2002). Klasifikace zrakově postiţených, [on-line]. Dostupné dne 8.3.2013. z TyfloCentrum Olomouc, (2006). Historie, [on-line]. Dostupné dne 8.3.2013. z TyfloCentrum Olomouc, (2006). Kdo jsme, [on-line]. Dostupné dne 6.4.2013. z TyfloCentrum Olomouc, (2006). Naše sluţby, [on-line]. Dostupné dne 6.4.2013. z TyfloCentrum Olomouc, (2006). Zajímavé odkazy, [on-line]. Dostupné dne 27.4.2014. z 39
Zákony: Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách Zákon č. 248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech
40
Anotace Absolventská práce zabývající se tématem evaluací sluţeb TyfloCentra Olomouc. Práce je rozdělena do tří částí. V první, teoretické části se zabývám tím, kdo je zrakově postiţený, klasifikací zraku a zásadami komunikace a pomoci nevidomým, samotným TyfloCentrem a jeho sluţbami. V metodologické části se pak zabývám kvalitativním výzkumem, sběrem dat a vzorkem respondentů.. Empirická část obsahuje jiţ samotnou analýzu rozhovorů a jejich výsledky.
41
Annotation Graduate thesis engaged in evaluation services TyfloCentrum Olomouc. The thesis is divided into three parts. First, theoretical part id engaged with the person who is visually impaired, classification vision and principles of communication and assistance to the blind, TyfloCentrum itself and its services. Methodological section deals with qualitative research, data collection and sample of respondents. The empirical part of the analysis itself already contains interviews and their results.
42