CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Sociální práce se zadluženým klientem Téma práce: Sociální práce se zadluţeným klientem
Kateřina Šilberská Vedoucí práce: Mgr. Miloslava Šotolová
Olomouc, 2013
Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a že jsem všechny použité zdroje uvedla v seznamu literatury.
…………………………………….. Podpis
Ráda bych na tomto místě poděkovala všem, kteří mne podporovali při tvorbě mé absolventské práce. Především vedoucí práce, Mgr. Miloslavě Šotolové, za ochotný a laskavý přístup, podnětné rady a věnovaný čas. Své rodině za trpělivost a také za podporu během celého studia. Bc. Andreje Běhálkové za vstřícný přístup a nové možnosti na mé měsíční praxi v Občanské poradně SPES – poradně pro dlužníky. Respondentovi za projevenou důvěru a otevřenost ve výpovědích. DĚKUJI
Obsah Úvod ................................................................................................................................. 6 I. Teoretická část ............................................................................................................. 8 1 Zadlužené a předlužené domácnosti a příčiny předluženosti ................................ 8 1.1 Statistika: zadluţení domácností v číslech ............................................................ 8 1.2 Zadluţené domácnosti........................................................................................... 9 1.3 Předluţené domácnosti ....................................................................................... 10 1.4 Hlavní příčiny současné předluţenosti ............................................................... 11 2 Úpadek a jeho možná řešení ................................................................................... 13 2.1 Kdy se dluţník nachází v úpadku? ...................................................................... 13 2.2 Moţná řešení úpadku .......................................................................................... 15 2.2.1 Oddluţení neboli osobní bankrot ............................................................... 15 2.2.2 Řešení úpadku konkursem ......................................................................... 16 2.3 Jak pomoci nemajetnému klientovi? ................................................................... 17 2.4 Jak pomoci klientovi s nízkým příjmem? ........................................................... 18 2.5 U koho mohou najít dluţníci radu? ..................................................................... 18 3 Sociální práce a sociální pracovník ........................................................................ 20 3.1 Sociální práce – definice a cíle ........................................................................... 20 3.2 Kdo je sociální pracovník?.................................................................................. 21 3.3 Práce s dluţníky je také sociální práce................................................................ 22 4 Paradigmata a teoretické přístupy, které mohou využít sociální pracovníci v práci se zadluženým klientem, koncept sociálního fungování, krizová intervence .................................................................................................................. 23 4.1 Koncept „sociálního fungování“ ......................................................................... 23 4.2 Paradigmata v sociální práci se zadluţeným klientem........................................ 24 4.2.1 Terapeutické paradigma ............................................................................ 24 4.2.2 Poradenské paradigma ............................................................................... 24 4.2.3 Reformní paradigma .................................................................................. 25 4.3 Teoretické přístupy v práci se zadluţeným klientem .......................................... 25 4.3.1 Přístup orientovaný na člověka.................................................................. 25 4.3.2 Přístup orientovaný na úkoly ..................................................................... 27 4.3.3 Ekologická perspektiva.............................................................................. 28 4.4 Krizová intervence .............................................................................................. 29 II. Praktická část ........................................................................................................... 32 5 Metodologie výzkumu .............................................................................................. 32 5.1 Výzkumný záměr ................................................................................................ 32
5.2 Výzkumné cíle a výzkumné otázky .................................................................... 32 5.3 Výzkumná strategie............................................................................................. 33 5.3.1 Výzkumný přístup ..................................................................................... 34 5.4 Výzkumná technika............................................................................................. 35 5.5 Sběr dat ............................................................................................................... 35 5.5.1 Okruhy otázek pro sběr dat........................................................................ 35 5.6 Výzkumná jednotka ............................................................................................ 36 5.7 Etické otázky výzkumu ....................................................................................... 36 6 Realizace výzkumu ................................................................................................... 38 6.1 Přehled realizace výzkumu ................................................................................. 38 7 Případová studie ....................................................................................................... 40 7.1 Profil zvoleného klienta ...................................................................................... 40 7.2 1. Schůzka s klientem.......................................................................................... 41 7.3 2. Schůzka s klientem.......................................................................................... 42 7.4 3. Schůzka s klientem.......................................................................................... 43 7.5 Zobecnění výzkumných poznatků ...................................................................... 44 7.6 Závěrečný výstup, podněty k diskuzi.................................................................. 45 8 Závěr ......................................................................................................................... 47 Bibliografický seznam .................................................................................................. 48
Úvod Téma své absolventské práce jsem si vybrala hned ze dvou důvodů. Mezi první důvod řadím fakt, ţe problematika zadluţenosti a neschopnosti splácet v posledních deseti letech vysoce vzrostla a pro sociální práci to tudíţ znamená naučit se s touto novou problematikou zacházet. S dluhovým poradenstvím se sociální pracovníci nesetkávají pouze ve specializovaných poradnách pro dluţníky, ale kaţdá cílová skupina sociální práce můţe mít problém s dluhy (maminky na mateřské, lidé bez domova, lidé závislý na alkoholu, drogách, senioři, nezaměstnaní, atd.). Druhým důvodem proč jsem si vybrala toto téma, je skutečnost, ţe na českém trhu neexistují knihy o sociální práci se zadluţenými klienty (v českém jazyce). Neschopnost splácet pohledávky se často pojí s těţkým psychickým stavem dluţníka, s obtíţnou rodinnou situací a sociální izolací. Teoretické podklady, které by sociálním pracovníkům ukázaly, jak s touto cílovou skupinou jednat, by byly přínosem nejen pro pracovníky, ale také pro samotné klienty. Absolventská práce má dva hlavní cíle. Prvním cílem je vybrat a popsat teoretické přístupy, které mohou sociálnímu pracovníkovi pomoci v práci se zadluţeným klientem. Druhým cílem je nastínění moţností řešení úpadku a problému zadluţenosti fyzických osob. Teoretické přístupy jsem vybírala na základě výsledků kvalitativního výzkumu (výzkumná strategie – případová studie), který jsem realizovala na praxi ve druhém ročníku CARITAS – Vyšší odborné školy sociální Olomouc v Občanské poradně SPES – poradně pro dluţníky. Metodologii výzkumu popisuji blíţe v teoretické části v páté kapitole metodologie výzkumu. Čtenáře je do práce uveden statistikou o zadluţených domácnostech v České republice, které pojednávají o tom, kolik peněz české domácnosti věřitelům dluţí. Ve stejné kapitole se potom dále zabývám pojmy zadluţená a předluţená domácnost a zajímají mě hlavní příčiny současné předluţenosti. Ve druhé kapitole se více rozepisuji o úpadku a o jeho moţných řešeních, kde se převáţně věnuji osobnímu bankrotu a konkursu. Kapitola je ukončena tím, ţe dluţníci mohou najít radu u sociálních pracovníků například v občanských poradnách, kde nemusejí platit za pomoc a radu, jak je tomu například u právníků. Na tuto kapitolu navazuji kapitolou třetí, ve které vymezuji pojem sociální práce a sociální pracovník a uvádím, ţe práce s dluţníky je také sociální prací. Ve čtvrté kapitole teoreticky popisuji koncept
6
sociálního fungování a popisuji tři malá paradigmata a jednotlivé teoretické přístupy, které jsem vyzkoumala v rámci provedeného výzkumu v poradně. Na konci této kapitoly popisuji krizi a krizovou intervenci, poněvadţ jsem během výzkumu zjistila, ţe sociální pracovnice prvky krizové intervence vyuţívala. Popisu výzkumu, sběru dat, výzkumné otázky a výzkumných technik se věnuji v páté kapitole. Výzkum jsem realizovala podle základních charakteristik kvalitativního výzkumu, které sepsal pan Hendl ve své knize Kvalitativní výzkum. Popis konkrétní případové studie, výsledky výzkumu a závěrečný výstup je popsaný v poslední sedmé kapitole. Mezi základní prameny pro vytvoření mé absolventské práce řadím knihu od pana Matouška Metody a řízení sociální práce a od pana Navrátila Teorie a metody sociální práce. Dále jsem vyuţívala článků v časopise Sociální práce, kde velmi obohacující příspěvek o dluzích měla paní Bc. Andrea Běhálková, předsedkyně Občanské poradny SPES. Ze zákonů mi nejvíce slouţil Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) a mnoho informací jsem čerpala z manuálů, které jsem získala na své měsíční praxi v Občanské poradně SPES (1. Formy pomoci předluţeným občanům, Manuál Sdruţení SPES pro školení sociálních pracovníků a pracovníků nevládních neziskových organizací a charit, 2. Půjčujte si s rozumem, praktická příručka pro osobní finance, 3. Hospodařit je umění, Informační příručka pro pedagogy k výuce vybraných témat finanční gramotnosti na středních školách).
7
I. Teoretická část 1 Zadlužené a předlužené domácnosti a příčiny předluženosti V této kapitole jako první ukazuji, kolik peněz domácností dluţí věřitelům, v jakých letech se nejvíce české domácnosti zadluţily a další zajímavá čísla, která jsou s touto
problematikou
spojeny.
Dále
vysvětluji
rozdíl
mezi
zadluţenými
a předluţenými domácnostmi. Toto rozdělení je důleţité pro další pochopení sociální práce s dluţníky. Také se zde věnuji hlavním příčinám současné předluţenosti, které nacházím ve špatné finanční gramotnosti občanů.
1.1 Statistika: zadlužení domácností v číslech Dnešní
doba
je
dobou
spotřebitelských
úvěrů1,
hypoték2,
leasingů3
a splátkového prodeje4. České domácnosti se nejvíce zadluţily v letech 2003 aţ 2008. Tento velice obtíţně řešitelný problém je čím dál tím více aktuálnější. v listopadu roku 2007 české domácnosti měly dluh u bank a finančních institucí ve výši 688,2 miliardy korun. v přepočtu tento dluh vychází tak, ţe kaţdý obyvatel ČR dluţí kolem 66 200 korun, coţ je 14krát více neţ v roce 1997. (www.czso.cz) V roce 2007 bylo nařízeno 300 tisíc exekucí. Lidé si nejvíce půjčovali na bydlení, coţ na konci roku 2007 představovalo 71% objemu bankovních půjček sektoru domácností celkem, coţ bylo půl bilionu korun. Problém zadluţení nejvíce postihoval mladé rodiny s jedním 1
Spotřebitelský úvěr – „Poskytují ho subjekty v různých podobách spotřebitelům na úhradu jejich potřeb. Jedná se o spotřebitelské úvěry, které jsou určeny fyzickým osobám na financování nepodnikatelské činnosti. „ (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 20) 2 Hypotéka – Hypoteční úvěr je vysvětlen v zákoně o dluhopisech č. 190/2004 Sb., a to v § 28 odst. 3, jedná se o úvěr, jehoţ splacení společně s příslušenstvím je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, i rozestavěné nemovitosti, pokud pohledávka z úvěru nepřevyšuje dvojnásobek zástavní hodnoty zastavené nemovitosti. 3 Leasing – Leasing neboli pronájem znamená, ţe pronajímatel poskytne nájemci dané zboţí na určité období. Nájemce potom platí dohodnutou dobu pronájem tohoto zboţí. Jakmile dohodnutá doba uplyne, je moţnost přechodu či prodeje do vlastnictví nájemce. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 21) 4 Splátkový prodej – Jde o finanční produkt, který je velmi oblíbený a hojně vyuţívaný na našem trhu. Slouţí k nákupu daného zboţí. Je vyřízený většinou přímo v prodejně. Spotřebitel se stává majitelem věci okamţitě, na rozdíl u leasingu. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 21)
8
dítětem. (www.cnb.cz) i kdyţ se to můţe zdát méně pravděpodobné, velkým rizikem se můţou stát i spotřebitelské úvěry, na které se často nalákají sociálně slabší domácnosti. Konec těchto půjček, velmi často exekuce, můţe mít pro tyto domácnosti frustrující dopad (psychickém a sociální problémy). Ze statistik Českého statistického úřadu vyplývá, ţe české domácnosti na konci roku 2009 dluţily bankám skoro bilion korun. Zadluţenost domácností neustále roste. Dalších 104,1 miliard korun dluţily české domácnosti leasingovým společnostem a ostatním finančním zprostředkovatelům (společnostem splátkového prodeje). Tempo vysokého růstu zadluţování začalo v roce 2008 klesat. (www.czso.cz) Česká republika se silně přiblíţila k zemím Evropské unie, kde není tolik zvykem spořit, ale pozornost domácností se ubírá opačným směrem, ke spotřebě. (www.czso.cz) Kdybychom chtěli Českou republiku srovnat s ostatními zeměmi Evropské unie, zjistíme, ţe se nijak neliší od sousedních zemí jako například Maďarsko a Polsko. Toto srovnání je z roku 2007. (www.cnb.cz) Ze všech zemí Evropské unie jsou na tom české domácnosti poměrně dobře, patří mezi nejméně zadluţené v celé Evropské unii. Čísly by se to dalo vyjádřit tak, ţe české domácnosti jsou zadluţené ve výši 28% HDP, ale průměrné zadluţení domácností v Evropské unii je okolo 44% HDP. 1 bilion a 123 miliard korun je konečnou částkou celkového zadluţení českých domácností (této částky bylo dosaţeno v březnu roku 2012). (www.mesec.cz (a))
1.2 Zadlužené domácnosti Zadluţenost je přijetí závazku, který je nutné do určité doby splatit. Pro kaţdého, kdo se zadluţí, představuje tento stav riziko, kterému se vystavil. (Miroslava Mutlíčková, 2010/2011, bakalářská práce) Zadluţenost je povaţována do určité míry za normální a ţádoucí jev současné ekonomiky. (Sdruţení SPES., 2007, s. 3) v dnešní společnosti se dá ţít bez dluhů, ale zcela normální je také jev „zodpovědné zadluţenosti“. o tomto typu zadluţenosti mluvíme tehdy, pokud je dluţník schopný se dívat dopředu, do budoucnosti. Jak říká ředitel Poradny při finanční tísni David Šmejkal: „Spotřebitel by měl mít záložní plán pro případ platební neschopnosti. Neměl by napínat svůj rozpočet tak, že mu Po zaplacení pravidelných výdajů a splátky úvěrů nezůstane ani koruna.“ (Jana Kopřivová., 2/2009 Sociální práce, s. 16)
9
1.3 Předlužené domácnosti Pokud hovoříme o předluţení domácností, máme na mysli jev neţádoucí. Předluţení znamená, ţe dluţník nesplnil své platební povinnosti. Toto nesplnění vede k tomu, ţe dluţník se začne propadat nejen ekonomicky, ale i psychosociálně. Jedná se o dlouhodobě trvající proces, který často spěje k soukromému bankrotu. O předluţení mluvíme tehdy, kdyţ Po odečtení pevných ţivotních nákladů z měsíčního příjmu dluţníkovi mu nezbude ţádná částka na placení splátek a ten začne pociťovat psychické problémy. (Sdruţení SPES., 2007, s. 3, 4) Ke vzniku předluţení přispívají tři faktory: nedostačující příjmy, vysoké výdaje a nedostatečná právní ochrana spotřebitele. Předluţení můţe mít tři stupně. Zaprvé dluţníci nejsou schopni splácet spotřebitelské úvěry, za druhé nejsou schopni zaplatit za bydlení a v posledním případě nejsou schopni zaplatit jídlo a ošacení, ale tento způsob je nejméně častý. (www.ey2010.cz) Podle psychologů existují lidé, kteří jsou více náchylní k dluhům neţ jiní. Podle brněnské psycholoţky Machů do ohroţené skupiny patří duševně nevyrovnaní lidé, kteří své problémy řeší nakupováním a utrácením. Ale i zcela normální dluţníci končí v rukách psychologů a psychiatrů. Jejich zdravotní stav se celkově zhoršuje, upadají do úzkostí a depresí, mohou trpět nespavostí, ţaludečními problémy, často se objevuje bolest hlavy, říká psychoterapeut Petr Moos. Předluţen je ten, komu hrozí zablokování konta, upomínky se mu hromadí na stole, hrozí mu výpověď z bytu a exekutor5 stojí přede dveřmi. (Sdruţení SPES., 2007, s. 3, 4) Jde-li o předluţení spotřebitele – fyzické osoby nepodnikatele, nejde o stav úpadku. U podnikatele se předluţení však za stav úpadku povaţuje. (Jolana Maršíková, 2011, s. 27) Do problému s dluhy se můţe v ţivotě dostat kaţdý z nás vlivem ţivotních změn nebo nenadálých situací. Ale kdo jsou nejčastějšími klienty poraden pro dluţníky? S jakou cílovou skupinou se sociální pracovníci nejčastěji střetávají, kdyţ pracují v poradnách, kde se řeší dluhová problematika? Typickými klienty pro tyto poradny jsou lidé/rodiny ze střední třídy, ale nejčastěji to jsou mladé rodiny a jejich čistý měsíční příjem je okolo 18 000 Kč za měsíc. S problémem předluţení bojují také lidé s nízkou finanční gramotností, kteří si skrze vypůjčené peníze uspokojují své 5
Exekutor – Podle zákona č. 120/2001 sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti § 9 můţe být exekutorem občan České republiky, který má plnou způsobilost k právním úkonům, získal úplné vysokoškolské vzdělání na právnické fakultě vysoké školy v České republice, je bezúhonný, vykonal alespoň tříletou exekutorskou praxi a sloţil exekutorskou zkoušku.
10
potřeby a jak jsem jiţ říkala, také mladé rodiny. v neposlední řadě mají problém s předluţením také lidé, kteří ţijí rizikovým ţivotním stylem (gambleři, lidé závislí na různých látkách, zloději, atd.). (www.ey2010.cz)
1.4 Hlavní příčiny současné předluženosti Důvodů, proč se lidé dostávají do problému předluţení, je několik. Největším nedostatkem je chybějící finanční vzdělání občanů. „Spousta domácností si neumí sestavit měsíční plán hospodaření své domácnosti, neumí si spočítat, kterou půjčku si mohou „dovolit“ a kdy je pro ně půjčka příliš drahá“. (Sdruţení SPES, 2007., s. 4) v České republice je velice málo lidí vzděláno v oblasti finanční gramotnosti. Pod pojmem finanční gramotnost si představíme dovednost hospodařit s finančními prostředky,
tvorbu
zodpovědného
plánu
hospodaření
domácnosti
a jednu
z nejdůleţitějších dovedností, schopnost vytvářet si rezervy. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 39) Další problém je v tom, ţe tito ekonomicky špatně vzdělaní lidé podepisují velmi nevýhodné smlouvy, kterým často nerozumí. Po podepsání takto nevýhodné smlouvy s nesolidní společností se mohou velmi často dostat do problému.(Sdruţení SPES., 2007, s. 4) Sdruţení SPES rozděluje důvody zadluţení do dvou skupin. První skupinou jsou individuální důvody, druhou skupinou jsou celospolečenské důvody. Mezi individuální důvody patří kritické ţivotní události. Tyto události se označují tím, ţe jsou neplánované a velmi často nechtěné, jsou to například: „Ztráta zaměstnání, dlouhodobá pracovní neschopnost, rozchod s druhem, s družkou, rozvod s manželem, s manželkou, nemoc nebo smrt blízkého příbuzného, narození dítěte, nehoda, ručení, spoluúčast na půjčce a další.“ (Sdruţení SPES, 2007, s. 5) Důleţité je si uvědomit, ţe tito lidé s těmito událostmi dopředu nepočítají a na začátku je vůbec nenapadá, ţe by se mohli dostat do dluhové pasti. A proto, ţe nejsou vybaveni finanční gramotností, si ani nemusí uvědomit, ţe pokud přestanou platit, rostou pokuty, úroky, ale i náklady na vymáhání dluhu a to celé vede do začarovaného kruhu. (www.ey2010.cz) Mezi celospolečenské důvody patří selhání různých institucí, pracovního trhu, bytového trhu, nedostačující vzdělání, poradenství a právo. Lidé by měli počítat s nepředpokládanými výdaji, se ztrátou zaměstnání a dopředu vše pečlivě promyslet. Pokud děti ţijí uţ jako malé v předluţených domácnostech a jejich rodiče neumějí s penězi zacházet, je velmi pravděpodobné, ţe i ony samy budou mít v dospělosti s penězi problém. Hranice mezi 11
zadluţením a předluţením je velice tenká a záleţí jen na schopnostech dluţníka, jak své dluhy dokáţe zvládnout. (Sdruţení SPES., 2007, s. 4, 5) Také jednu z důleţitých rolí u neschopnosti splácet hraje osobnost spotřebitele. Jedinec podlehne svému okolí, které mu ukazuje standardní ţivotní styl, ze kterého jedinec nechce slevit (móda, sluţby, zboţí). Protoţe spotřebitel svými příjmy na tento společensky uznávaný standard nedosahuje, začíná uzavírat mnoho úvěrů. Tyto úvěry mohou vést k předluţení. Velice negativní dopad na některé spotřebitele mohou mít také agresivní reklamy. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 39) Další problém současné zadluţenosti podle ředitele Poradny při finanční tísni Davida Šmejkala spočívá v tom, ţe lidé mají obrovskou touhu věc vlastnit nebo si uţít sluţbu, na kterou nemají prostředky. Dále pan David Šmejkal říká, ţe k dalším příčinám zadluţenosti by přidal výborné přesvědčovací schopnosti marketingu, kteří poskytují finanční sluţby a příčiny legislativně-právní (zneuţívání osobních dat k direct marketingu, justiční rozsudky k dobrým mravům a lichvě). Mezi nejhorší řešení patří, kdyţ si spotřebitel pořizuje další úvěr z toho důvodu, aby mohl zaplatit splátku svého dosavadního úvěru. (Jana Kopřivová., 2/2009 Sociální práce, s. 15,16)
12
2 Úpadek a jeho možná řešení V první části této kapitoly se zabývám pojmem úpadek a nastíněním situací, kdy se dluţník či domácnost v úpadku nachází. Neschopnost splácet můţe mít obrovský dopad na celou domácnost, proto je velice důleţité řešení těchto finančních problémů, které se snaţím v této kapitole podrobněji popsat. Také se zde zaměřuji na domácnosti, které nesplňují podmínky oddluţení, a proto je důleţité hledat jiné nástroje, jak jim pomoci. Tato kapitola ukazuje, ţe i situace, která se zdá neřešitelná, má své řešení.
2.1 Kdy se dlužník nachází v úpadku? „Úpadek může existovat ve dvou formách, a to ve formě platební neschopnosti nebo v případě dlužníka, kterým je právnická osoba nebo fyzická osoba – podnikatel, ve formě předlužení. (Jolana Maršíková, 2011, s. 23) Ve své práci se zabývám úpadkem fyzických osob – nepodnikatelů. Podle insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. § 3, odst. 1 se dluţník nachází v úpadku, jestliţe má více věřitelů, peněţité závazky Po dobu delší 30 dnů Po lhůtě splatnosti a tyto peněţité závazky není schopen plnit. Tento zákon nám dále v §3 odst. 3 říká, ţe o hrozící úpadek se jedná tehdy, jestliţe můţeme předpokládat, ţe dluţník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněţitých závazků. Peněţité závazky dluţníka vůči věřitelům nemusejí být ani přesně vyčísleny, důleţité je, ţe peněţitý závazek v nějaké výši existuje a tyto pohledávky také nemusejí být vykonatelné – přiznané pravomocným orgánem soudu nebo správního orgánu. Jestliţe má dluţník nesplněné závazky Po dobu delší jak 30 dnů Po době splatnosti, ale tyto závazky nesplnil kvůli své neochotě, např. kvůli rozepři mezi dluţníkem a věřitelem, nemůţeme říci, ţe je tento dluţník v úpadku. Objektivně je schopen tyto závazky splnit. (Jolana Maršíková, 2011, s. 27) Kdykoliv v průběhu zadluţení se u spotřebitele můţe objevit neschopnost splácet své pohledávky. v praxi existují různé typy domácností, které se nacházejí v různých fázích platební neschopnosti. „Můžeme použít následující rozdělení (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 62-63) : Domácnost, která chce uzavřít úvěr – Zde můţe domácnost ohrozit finanční negramotnost. Pokud si domácnost správně nenaplánuje, jak zacházet s měsíčními příjmy a výdaji, můţe snadno dojít k neschopnosti splácet. 13
Domácnost, která splácí – Tento typ domácností většinou nemá problém se splácením, pokud se v jejich ţivotě nevyskytne náhlá ţivotní událost. Jestliţe je rozpočet této domácnosti „napjatý“, můţe snadno dojít k neschopnosti splácet. Domácnost, která začíná mít problémy – u této domácnosti se jiţ vyskytly nečekané ţivotní události, např. úmrtí člena rodiny nebo ztráta zaměstnání a najednou není schopná řádně splácet své pohledávky, i kdyţ doposud řádně plnila své platební povinnosti. Domácnost, která kličkuje – Domácnost se dostala do obtíţné situace – problémy se splácením. Řešení nalézá v nerovnoměrném hrazením měsíčních splátek. Jeden měsíc zaplatí splátku jednomu věřiteli a druhý měsíc zase tomu druhému věřiteli. Tento systém je dlouhodobě neudrţitelný. Domácnost, která krátkodobě nesplácí – Jde o dobu přibliţně okolo 3 aţ 6 měsíců. Pohledávky těchto domácností většinou jiţ převzaly advokátní firmy nebo vymahačské společnosti. v této fázi je na domácnosti vyvíjen velký psychický a emocionální tlak ze strany vymahačů. Můţeme říci, ţe tento stav je pro členy domácnosti skoro aţ neúnosný. U členů domácnosti mohou začít vznikat psychosomatické problémy, které mohou mít sociální dopady na rodinu. Domácnost, která má před exekucí – Dluţníkovy pohledávky jsou jiţ řešeny soudní a mimosoudní cestou. Schyluje se k exekučnímu řízení. Domácnost, která dlouhodobě nesplácí“ – Tento typ domácnosti vytěsnily předluţení ze svého vědomí. Nejenom ţe neplatí, ale veškeré dopisy od exekutorů rovnou vyhazují. Myslí si, ţe se na ně zapomene. Většinou ţijí pod hranicí ţivotního minima a jsou silně ohroţeni sociálním vyloučením. Pojmem neschopnost plnit peněţité závazky se rozumí podle insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. § 3, odst. 2, ţe dluţník zastavil platby podstatné části svých peněţitých závazků nebo tyto peněţité závazky jiţ déle jak 3 měsíce Po době splatnosti neplní nebo tyto závazky nemohou být uspokojeny ani vykonáním exekuce či výkonem rozhodnutí nebo dluţník nepředloţil seznamy, které jsou uvedeny v insolventním zákoně § 104 odst. 1, které mu nařídil insolventní soud.
14
2.2 Možná řešení úpadku V této podkapitole se řídím hlavně insolvenčním zákonem č. 182/2006 § 4 odst. 1, který říká, ţe úpadek nebo hrozící úpadek je moţné řešit čtyřmi způsoby: konkursem, reorganizací, oddluţením nebo zvláštními způsoby řešení úpadku pro určité subjekty. Ve své práci se zabývám pouze konkursem a oddluţením, protoţe tyto dva způsoby lze pouţít pro fyzické osoby- spotřebitele. (Jolana Maršíková, 2011, s. 28) Velice důleţité je, aby domácnost, která má problémy se splácením svých závazků, měla zájem svoji situaci aktivně řešit, aby nedošlo k úplnému sociálnímu vyloučení. Řešení zadluţenosti často souvisí s celkovým příjmem rodiny. Zadluţené domácnosti můţeme rozdělit podle výše příjmů na nemajetné domácnosti, domácnosti s nízkým příjmem a na domácnosti, které splňují podmínky oddluţení. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 65)
2.2.1 Oddlužení neboli osobní bankrot Od roku 2007 je v České republice v platnosti Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), který upravuje podmínky pro oddluţení. (www.ey2010.cz) Oddluţení je jedno z řešení úpadku dluţníka. Podmínky, které musí dluţník splnit, aby byl jeho návrh přijat, jsou poměrně přísné. Dluţník musí mít pravidelný příjem ze zaměstnání, nebo ze starobního či plného invalidního důchodu. Další podmínka je ta, ţe návrh můţe podat jenom dluţník. Tato forma řešení úpadku není moţná pro osoby s nízkým příjmem nebo pro nemajetné klienty. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 68 - 69) Podle insolvenčního zákona č. 182/2006 § 398 odst. 1 se dluţníkům nabízí dva způsoby oddluţení: zpeněţením majetkové podstaty nebo formou splátkového kalendáře Oddluţení formou splátkového kalendáře „Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen Po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.“ (Insolvenční zákon, 2006, §398 odst. 3) Dluţník je povinen v průběhu následujících pěti let splatit věřitelům dluh ve výši minimálně 30% z celého 15
dluhu. Pokud dluţníkovi jeho trvalý příjem nestačí ke splacení 30%, můţe mu se splácením pomoci třetí osoba. (Jolana Maršíková., 2011, s. 128) Těchto 30 % je hranicí nejspodnější, dluţník by měl uhradit co nejvyšší částku, kterou je schopen, tedy i 100 % dluţné částky. Jakmile dluţník podá návrh na oddluţení, tak k tomuto dni podání se mu veškerá dluţná částka zastaví a jiţ se mu nic neúročí. Povinností dluţníka je uvést všechny své dluhy např. dluh za kosmetiku, dluh v knihovně, ţádný dluh nesmí být zamlčen. v plné výši musí být uspokojeny dvě pohledávky, a to pohledávka na výţivném a náhrada škody. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 69) Oddluţení formou zpeněţením majetkové podstaty Pokud se jedná o oddluţení ve formě zpeněţení majetkové podstaty, tak insolvenční správce zpeněţí stávající dluţníkův majetek a tyto částky jsou rozděleny mezi dluţníkovy věřitele. (Jolana Maršíková., 2011, s. 28). Na rozdíl od splátkového kalendáře jsou dluţníkovi veškeré jeho příjmy zachovány. V této formě oddluţení bude dluţníkovi prodán všechen jeho movitý i nemovitý majetek. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 68) Majetkovou podstatou rozumíme pouze majetek, který měl dluţník v době schválení této formy oddluţení. Další majetek, který dluţník nabyl po schválení této formy oddluţení, do majetkové podstaty nespadá a dluţník s tímto majetkem můţe zacházet podle své potřeby. (Jolana Maršíková., 2011, s. 138) Po splnění těchto dvou forem oddluţení můţe dluţník poţádat insolvenční soud o osvobození od dluhů. (Jolana Maršíková., 2011, s. 28) Jestliţe dluţník v průběhu oddluţení řešeném splátkovým kalendářem přijde o práci, jeho povinnost je hledat si nové zaměstnání nebo přijmout i měně perspektivní zaměstnání. Pokud by ţádnou práci nesehnal a tato situace by trvala dlouhodobě, vedlo by to ke zrušení schváleného oddluţení a na majetek dluţníka by byl vyhlášen konkurs. (Jolana Maršíková., 2011, s. 137)
2.2.2 Řešení úpadku konkursem Podle insolvenčního zákona č. 182/2006 § 244 konkurs znamená, ţe veškeré zjištěné pohledávky věřitelů jsou uspokojeny z částky prodeje dluţníkova majetku. Rozdíl mezi řešením úpadku konkursem a oddluţením formou zpeněţením majetkové podstaty je ten, ţe v konkursu, pokud zákon nestanoví jinak, neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají, jestliţe je dluţníkův úpadek řešen konkursem, tak dluţník ztrácí moţnost disponovat majetkem, který tvoří majetkovou podstatu. 16
2.3 Jak pomoci nemajetnému klientovi? Kdo jsou nemajetní klienti? Jsou to lidé, kteří mají velmi nízký příjem, často ţijí pouze z ţivotního6 nebo existenčního minima7. Mezi nemajetné klienty se řadí nezaměstnaní, lidé v důchodovém věku či ţeny na mateřské dovolené. Tito klienti většinou svůj měsíční rozpočet sníţit nemohou, protoţe se často pohybují buď v minusu, nebo je jejich rozpočet vyrovnaný, proto je důleţité se pokusit o navýšení příjmů. Důleţité také je zjistit, v jaké fázi se pohledávky nachází – zda uţ jsou vykonatelné či nikoli. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 66) Moţností navýšení příjmů je několik, například v Praktické příručce pro osobní finance, kterou vytvořilo Občanské sdruţení SPES ve spolupráci se sdruţením CPA (2007, s. 10), se dočteme, ţe klient se můţe snaţit získat další zaměstnání (práce na částečný úvazek), poţádat o finanční pomoc rodiny, podporu v nezaměstnanosti (pokud na ni má nárok), dávky sociálního zabezpečení nebo ověřit, zda finanční úřad nemá klientovi vrátit daň z příjmu. Existují dva nástroje, jak nemajetnému klientovi pomoci, pokud jiţ došlo k výkonu rozhodnutí. Podle Občanského soudního řádu zákona č. 99/1963 Sb. § 266 a §268 můţe klient vyuţít dva způsoby řešení, to buď odloţení exekuce, nebo zastavení exekuce pro nemajetnost. Zákon č. 99/1963 § 266 odst. 1 říká, ţe „na návrh může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen.“ Tento způsob řešení mohou vyuţít klienti, kteří se nacházejí ve své situaci přechodně, např. mateřství, nemoc – jde jen o přechodné období. Jakmile toto období skončí, dluhy budou opět vymáhány. (školení pro učitele na středních školách, Sdruţení SPES) Druhou moţnost řešení této situace najdeme také v Občanském soudním řádu v § 268 odst. 1, který podrobně popisuje, za jakých podmínek můţe být výkon rozhodnutí zastaven. Jedno z těchto 8 podmínek zní: „Průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů“. (zákon č. 99/1963, §268, odst. 1 e) Jakmile soud rozhodne 6
Ţivotní minimu – Podle zákona č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu jde o minimální hranici peněţních příjmů fyzických osob, aby byly osobní potřeby a výţiva jedince. 7 Existenční minimum - Podle zákona č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu jde o minimální hranici příjmů osob, která se povaţuje za nezbytnou k zajištění výţivy a ostatních základních potřeb na úrovni, která umoţňuje jedinci přeţití.
17
o odkladu či zastavení exekuce, klient zašle toto rozhodnutí všem věřitelům a o této informaci je informuje. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 66)
2.4 Jak pomoci klientovi s nízkým příjmem? Pokud mluvíme o lidech s nízkým příjmem, máme tím na mysli zaměstnané lidi, kteří vydělávají velmi málo peněz, nebo domácnosti s jedním ţivitelem. Tyto domácnosti mohou většinou věřitelům nabídnout velmi nízké splátky, na kterých nebyly s věřiteli dohodnuty. Jak tedy celou situaci řešit? Pro dluţníka je důleţité pohlídat si, aby nebyl v prodlení déle jak tři měsíce. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 66,67) Podle Občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. § 489: „Závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv…“, ale také lze změnit obsah závazků podle stejného zákona § 516 odst. 1: „Účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti.“ Nabízí se tedy dva způsoby řešení, a to buď splátky odloţit, nebo splátky sníţit. Odloţení splátek se vyuţívá tehdy, jestliţe se rodina ocitla v nečekané situaci a je moţnost, ţe se situace do půl roku zlepší. Druhá situace, kdy je vhodné vyuţít moţnosti odloţení splátek, je ta, ţe klient má více dlouhodobých úvěrů a k tomu ještě drobné půjčky, které je moţné do půl roku splatit. Dluţník by tedy poţádal o odloţení splátek jen u společností, u kterých má dlouhodobé úvěry a během šesti měsíců by se snaţil splatit půjčky drobné. Odklad splátek bývá nejčastěji povolován na dobu šesti měsíců. u odkladu splátek a také u sníţení splátek musíme věřitele ţádat písemně. Není pravidlo, ţe by věřitel vţdy vyhověl. Podle Občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. § 566 „věřitel je povinen přijmout i částečné plnění, neodporuje-li to dohodě nebo povaze pohledávky.“ To znamená, ţe pokud domácnost můţe splácet, ale jen nízké částky, věřitel nemůţe tuto částku odmítnout. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 67)
2.5 U koho mohou najít dlužníci radu? Dluţníci se mohou obrátit na pomoc právníků, daňových poradců, účetních, ale také mohou vyuţít sluţeb specializovaných občanských poraden. Pravdou je, ţe za odbornou pomoc se většinou platí, a to nemalý peníz. Dluţníci by měli vědět, ţe existují bezplatné občanské poradny, které umějí dát kvalifikovanou odbornou radu 18
a pomohou dluţníkovi řešit jeho obtíţnou situaci. Specializované občanské poradny, které mohou dluţníkovi poskytnout cenné rady, jsou: - Poradny při finanční tísni - SPES – občanské sdruţení pro pomoc s dluhy - Asociace občanských poraden. (www.mesec.cz (b)) Občanské poradny začaly poskytovat dluhové poradenství na sklonku roku 2006. Bylo to v rámci pilotního projektu, který se zaměřoval na rozvoj odborného dluhového poradenství. Z celé sítě občanských poraden sdruţených v Asociaci občanských poraden šlo pouze o dvě poradny, které se tématu zadluţení začaly více věnovat. Ze začátku měly poradny inspiraci v anglických občanských poradnách, odkud také čerpaly materiály k dluhovému poradenství. V roce 2009 bylo do projektu zapojeno 17 občanských poraden z 12 krajů ČR. (Pavel Bajer, 2/2009 Sociální práce, s. 5) Co mohou dluhoví poradci klientovi nabídnout? Na tuto otázku odpověděl Mgr. Hynek Kalvoda (člen Výboru Asociace občanských poraden a předseda Výboru Asociace sociálního poradenství a tvůrce projektu Asociace občanských poraden Dluhové poradenství). Mohou pomoci se sepsáním všech jejich dluhů, analýzou právních situací, se sestavováním osobního nebo rodinného rozpočtu, mohou nabídnout pomoc v komunikaci mezi dluţníky a věřiteli, znalosti insolvenčního zákona, zákona o exekutorech, znalosti o exekučním řádu a majetkoprávní problematiky. Důleţité také je, aby pracovníci uměli dobře pracovat s klientovou motivací. V občanských poradnách mohou pracovat také poradci, kteří mají právní vzdělání, ale nejčastěji zde pracují poradci, kteří jsou vzdělaní v oblasti sociální práce. (Pavel Bajer, 2/2009 Sociální práce, s. 5-6)
19
3 Sociální práce a sociální pracovník V předchozí kapitole jsem se zmínila o tom, ţe dluţníci mohou hledat cenné rady nejen u právníků a finančních poradců, ale také ve specializovaných občanských poradnách, kde s klienty převáţně pracují poradci vzdělaní v oblasti sociální práce, nebo-li sociální pracovníci. V této kapitole přibliţuji, co si pod pojmem sociální práce můţeme představit, cíle sociální práce a povolání sociální pracovník. Profesi sociální práce zde chci popsat také z toho důvodu, ţe si lépe představíme, co všechno můţe sociální pracovník zadluţenému klientovi nabídnout.
3.1 Sociální práce – definice a cíle Definic sociální práce je mnoho. Různí autoři se dívají na tuto profesi z různých úhlů pohledů. Pavel Navrátil přirovnává sociální práci k umění a vědě. Stejně jako umění, tak také sociální práce vyţaduje určité dovednosti. Mezi dvě hlavní dovednosti uvádí porozumění a schopnost pomáhat lidem tak, aby neztratili schopnost pomáhat si vlastními silami. Sociální práce není jenom uměním, ale také vědou. Vědou proto, ţe disponuje teoriemi a také vytváří teorie nové. (Pavel Navrátil, 2001, s. 21) Podle americké teorie sociální práce se uměním myslí nadání, zkušenosti, osobní hodnoty, intuitivní tvořivost a flexibilní důraznost. v této profesi jsou velice důleţité osobní předpoklady pracovníka (pracovník si musí umět získat důvěru v podstatě úplně cizího člověka). Profese, jako jsou například právo, psychologie či lékařství, jsou charakteristické svými odbornými dovednostmi a profesními znalostmi. v těchto profesích nejsou tolik podstatné osobní předpoklady těchto pracovníků, jako u sociálního pracovníka. Ivo Řezníček ve své knize Metody sociální práce dále píše, ţe sociální práce je charakteristická tím, ţe Po pracovnících je vyţadováno osobní nasazení při řešení problému jejich klientů. (Ivo Řezníček, 1994, s. 18, 23) Hanvey a Philpot nastínili definici sociální práce následovně: „Sociální práce je prostě to, co dělají sociální pracovníci. Sociální práce je často to, co jiní - zdravotní sestry, lékaři, policie atd. nedělají.“ (Navrátil P., 2001, s. 10-11) Definovat cíle sociální práce pro kaţdou zemi stejně, je nemoţné. Kaţdá kultura a společnost chápe sociální práci, její cíle a principy trošku rozdílněji. Sheafor, Herejsi a Horejsi definují cíl sociální práce tak, ţe se jedná o pomoc jednotlivcům a sociálním
20
systémům zlepšovat jejich sociální fungování8. Druhým cílem je změna sociálních podmínek z toho důvodu, aby tyto podmínky dokázaly chránit jednotlivce a systémy před potíţemi v sociálním fungování. Podle Webba a Wistowa má sociální práce tyto tři základní cíle: sociální kontrola, podpora změny a sociální zachování. (Pavel Navrátil, 2001, s. 10-11)
3.2 Kdo je sociální pracovník? Definici pojmu sociální pracovník jsem přeloţila z knihy The social work dictionary (Barker R., 198, s. 155) tak, ţe sociální pracovník je absolvent sociální školy (buď bakalářského, nebo magisterského stupně), který vyuţívá získané znalosti a dovednosti k poskytování sociálních sluţeb pro klienty. Klienty chápe jako jednotlivce, rodiny, skupiny, komunity, organizace nebo obecně jako společnost. Sociální pracovník pomáhá lidem s vyřešením a zvládáním jejich problému. Také pomáhá klientovi, kdyţ potřebuje získat nějaké prostředky, usnadňuje interakci mezi jednotlivcem a okolím a mezi lidmi a okolím. Zákon č. 108/2006 o sociálních sluţbách § 110 odst. 4 vymezuje odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka šesti moţnými způsoby. Aby člověk mohl vykonávat povolání sociální práci, musí mít vyšší odborné vzdělání a to v oborech zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální práci, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost. Nebo mít vzdělání vysokoškolské, a to buď získané studiem v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu v oblastech sociální práce, sociální politiky, sociální pedagogiky, sociální péči, sociální patologie, právo nebo speciální pedagogika. Další dvě moţnosti se týkají absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů v rozsahu nejméně 200 hodin a buď pět let praxe při výkonu sociálního pracovníka a k tomu ukončené vysokoškolské vzdělání, ale nemusí být v oblastech, které jsem popisovala výše, nebo praxe při výkonu sociálního pracovníka nejméně deset let a stačí mít střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálně právním, ukončeného nejpozději 31. prosince 1998. Poslední dvě moţnosti, jak nabýt odbornou způsobilost k výkonu povolání pracovníka jsou blíţe specifikovány v odst. 5 a 6. Uţ jenom z tohoto rychlého náhledu na poţadavky k výkonu sociálního
8
Sociální fungování – Bartlettová definuje sociální fungování následovně: „interakce, které probíhají mezi požadavky prostředí a lidmi.“ (Pavel Navrátil, 2001, s. 12)
21
pracovníka usuzuji, ţe nejde o nahodilou a neodbornou profesi. Čemuţ mimo jiné odpovídá článek pana Mgr. Petra Hanuše. Se sociálními problémy se potýkal člověk jiţ v počátku civilizace. Ale rozdíl oproti dnešní době je ten, ţe jedinci bylo ve většině případů pomoţeno a porazeno z okruhu jeho vlastní rodiny nebo blízké komunity. v dnešní době jsou čím dál více sloţitější sociální problémy, na které velmi často ani rodina nestačí. Je zde zapotřebí kvalifikovaná pomoc zvenčí. Se vznikajícími novými nepříznivými sociálními situacemi bylo zapotřebí, aby vznikla profese, která bude tyto problémy řešit, profese sociálního pracovníka. Sociální pracovník přispívá ke zlepšení narušených sociálních vztahů,
učí
jednotlivce
správným
ţivotním
postojům
a chováním.
Ţijeme
v demokratické společnosti, tudíţ sociální pracovník v ní má své místo, kde pomáhá člověku ke svobodnému ţivotu. Mgr. Petr Hanuš (pracovník oboru sociálních sluţeb, MPSV ČR) říká, ţe sociální pracovník je tzv. pojivem společnosti. (Mgr. Petr Hanuš, 2007/1 Sociální práce, s. 5)
3.3 Práce s dlužníky je také sociální práce Ve druhé kapitole jsem se věnovala blíţe příčinám předluţenosti a také jsem se jiţ zmínila, jaký je rozdíl mezi zadluţenými a předluţenými domácnostmi. Jakmile domácnost překročí hranici zadluţenosti a ocitne se ve stavu předluţeném, přichází na řadu sociální pracovník a jeho znalosti a dovednosti. Snaţí se řešit a mírnit důsledky klientova předluţení. Sociální pracovník probere klientovu situaci nejen z právního hlediska, na co má nárok a jak můţe postupovat dále, ale snaţí se klienta také podpořit. Podpora je důleţitá proto, aby klient mohl svoji situaci řešit aktivně a neupadal do deprese, protoţe řešení úpadku je dlouhodobá záleţitost, která se vyřeší mnohdy aţ za několik let. Zadluţený klient nemá většinou jenom finanční problémy, často přichází se spoustou psychosomatických problémů, se kterými si také sám neví rady. (Bc. Andrea Běhálková, 2007/1 Sociální práce, s. 24) Pokud by se problém s dluhy neřešil, mohla by tato situace mít závaţné následky. Nejenom ţe tito lidé ztrácejí motivaci k hledání práce a ţít spořádaným ţivotem, ale mohou se začít chovat rizikově (růst kriminality, závislostí, prostituce, bezdomovectví). (www.ey2010.cz)
22
4 Paradigmata a teoretické přístupy, které mohou využít sociální pracovníci v práci se zadluženým klientem, koncept sociálního fungování, krizová intervence Klient, kterého jsem si vybrala pro svůj výzkum, měl velké obtíţe se sociálním fungováním. Společnost na něj kladla příliš vysoké nároky a sám situaci nezvládl, proto hned na začátku této kapitoly popisuji koncept sociálního fungování. v poradně pro dluţníky SPES jsem absolvovala měsíční praxi a na základě těchto svých zkušeností a provedeného výzkumu popisuji a teoreticky ukotvuji paradigmata a teoretické přístupy, které aplikuji následně v praktické části na práci s dluţníkem (případová studie). Prvky z těchto paradigmat a zvolených přístupů jsem nacházela v práci sociální pracovnice s klientem. Sociální pracovnice vyuţívala všechny tři „malá paradigmata“, proto ukáţi, které jednotlivé přístupy pod tyto paradigmata spadají. Na konci kapitoly píši o krizové intervenci. Prvky krizové intervence vyuţívala sociální pracovnice ke stabilizování klienta i jeho manţelky
4.1 Koncept „sociálního fungování“ Významnou propagátorkou tohoto konceptu byla Bartlettová, která ve své knize The Common base of social work practice vymezila pojem sociálního fungování jako interakce, které probíhají mezi poţadavky prostředí a lidmi. Lidé a prostředí jsou v neustálé interakci, kde prostředí klade na člověka poţadavky a člověk na ně musí reagovat. Sociální pracovník má své místo tam, kde lidé nezvládají poţadavky svého prostředí. Jak klientovi pomoci lépe sociálně fungovat? Na tuto otázku odpovídá pan Navrátil a Musil tak, ţe by se sociální pracovníci měli zabývat převáţně překáţkami (bariérami)
a předpoklady
schopnosti
zvládat
problémy
plynoucí
z interakce
s poţadavky prostředí. Důleţité pro sociálního pracovníka je, aby si uvědomil, jakým faktorům sociálního fungování přikládá váhu a jaké konkrétní faktory (bariéry a předpoklady) hrají nebo hrály důleţitou roli v ţivotě určitého klienta. (Navrátil P., 2001, s. 12 – 14)
23
4.2 Paradigmata v sociální práci se zadluženým klientem Malcom Payne v roce 1997 označil tři odlišné přístupy, které v sociální práci ve dvacátých letech vykrystalizovaly, jako „malá paradigmata“ a tyto paradigmata se od sebe liší filozofickými východisky, praktickými důsledky a zastánci jednotlivých paradigmat povaţují za podstatné odlišné předpoklady a bariéry sociálního fungování. (Navrátil P., 2001, s. 14)
4.2.1 Terapeutické paradigma Terapeutické paradigma usiluje o duševní zdraví a pohodu člověka. Duševní zdraví je obnovováno skrze podporu rozvoje a uskutečnění osobnosti klienta. Mezi dva nejdůleţitější nástroje terapeutického paradigmatu patří komunikace
a vztah.
Komunikace klientům pomáhá udrţovat kontrolu nad vlastními pocity a způsobem ţivota. Sociální práce se provádí formou psychoterapie a snaţí se jednotlivcům, skupinám či komunitám zabezpečit psychickou a sociální pohodu. Terapeutické paradigma vychází z předpokladu, ţe nejde o jednostranný proces, kde je ovlivňován pouze klient, ale ve vztahu mezi pracovníkem a klientem je ovlivňován také terapeut, sociální pracovník. Změnu tudíţ čekáme na obou zúčastněných stranách. Oporou sociálnímu pracovníkovi jsou v tomto případě znalosti z psychologie a terapeutický výcvik. Konkrétní příklad terapeutického paradigmatu je přístup zaměřený na člověka od Carla Rogerse. Těţištěm tohoto paradigmatu je změna a rozvoj (Navrátil P., 2001, s. 14-17)
4.2.2 Poradenské paradigma Poradenské paradigma, nebo jak je označil pan Navrátil sociálně právní pomoc, se zaměřuje na to, jak klient dokáţe zvládat své problémy a jaký má přístup k informacím a sluţbám. Zastánci tohoto přístupu usilují o zlepšování systému nabízených sluţeb a chtějí vycházet vstříc individuálním potřebám. Za důleţité rysy ţivotní situace klienta se v tomto paradigmatu povaţují neuspokojené potřeby, individuální omezení a neschopnost institucí na neuspokojené potřeby klienta reagovat. Klientům se pomáhá prostřednictvím podáním informací, kvalifikovaným poradenstvím, zpřístupňováním zdrojů a mediací (zprostředkováním) další pomoci a sluţeb. Stoupenci tohoto paradigmatu vycházejí z myšlenky, ţe malé, individuální změny vedou k větší sociální
24
reformě, ale více se zaměřují na práci s individuem neţ na sociálně reformní cíle. (Navrátil P., 2001, s. 16-17)
4.2.3 Reformní paradigma O reformním paradigmatu můţeme mluvit také jako o úsilí o reformu společenského prostředí. Terapeutické paradigma usiluje o osobní nebo sociální rozvoj, ale stoupenci reformního paradigmatu zastávají názor, ţe tohoto rozvoje není moţné dosáhnout, pokud podmínky ve společnosti budou nerovné. Vize tohoto paradigmatu je společenská rovnost v různých dimenzích společenského ţivota. „Představitelé tohoto pojetí sociální práce sdílejí představu, že podporou spolupráce a solidarity v rámci určité společenské skupiny pomohou utlačeným získat vliv na vlastní životy.“ (Navrátil P., 2001, s. 15) Hlavním úkolem reformního sociálního pracovníka je zmocňování klientů sociálních sluţeb, aby se mohli podílet na tvorbě a změnách institucí. Sociální práce se snaţí o vybudování společnosti, která bude postavena na více rovnostářských principech. (Navrátil P., 2001, s. 15)
4.3 Teoretické přístupy v práci se zadluženým klientem V této podkapitole teoreticky ukotvuji přístupy, které jsem v rámci výzkumu vypozorovala. Převáţně vycházím z knihy pana Navrátila Teorie a metody sociální práce, dopomáhám si panem Matouškem a jeho knihou Metody a řízení sociální práce.
4.3.1 Přístup orientovaný na člověka Přístup orientovaný na člověka je v sociální práci velice rozšířený, jeho poznatky se v sociální práci často uplatňují a také tento přístup pracuje s přítomností, to co je teď a tady, nezajímá se tolik o minulost klientových problémů. (Pavel Navrátil, 2001, s. 50) Dalším důvodem, proč tento teoretický přístup popisuji je ten, ţe na praxi v poradně SPES jsem jednotlivé techniky z tohoto přístupu vypozorovala, kdyţ sociální pracovnice pracovala s klientem (opravdovost, empatie, nehodnotící přístup a aktivní naslouchání). Klienti, se kterými jsem se na praxi setkávala, přicházeli do poradny vystrašení s velkými obavami. Myslím si, ţe kdyţ odcházeli, cítili se aspoň trošku lépe. Nebylo to proto, ţe se něco převratného vyřešilo, ale mnohdy stačilo, ţe je sociální pracovnice vyslechla a přijala je takové, jací byli. Neměla o nich špatné mínění. Pro mnoho klientů to mnohdy bylo první setkání s někým, komu o svých finančních
25
problémech mohli říct. A právě Carl Rogers přišel a ukázal, jak důleţité je aktivní naslouchání a lidská péče. (Procházka J. O., Norcross J., C., 1999, s. 113) Přístup orientovaný na člověka spadá do hnutí humanistické psychologie. Tento přístup byl rozpracován Carlem Rogersem, který patřil mezi psychology, kteří humanistickou psychologii zakládali (byli to např. G. Murphy, H. Murray, A. Maslow a další). Tito psychologové se snaţili více rozpracovat pojem „být lidský“. Humanistická psychologie se zaměřuje na nezávislost a důstojnost lidských bytostí. Tato psychologie bere člověka jako bytost, která je svobodná ve svém rozhodování a přebírá za rozhodování svou zodpovědnost. Člověk má potřebu cítit se nejen svobodně, ale chce také porozumět ţivotu, který ţije a vidět v něm nějaký smysl. (Daniela Šiffelová, 2010, s. 15-16) Důleţitý je vztah mezi klientem a terapeutem, jaký vztah má terapeut ke klientovi. „Základní lidskou potřebou je sebeúcta. Terapeut se snaží nenarušit pocit autonomie, vlastních zdrojů a sebeúcty člověka. Pokud chceme rozumět člověku, musíme se snažit uchopit jeho způsob vnímání reality, musíme mu rozumět empaticky.“ (Mearns, Thorne, 1997, cit. dle Šiffelová, 2010, s. 31) Mezi podstatné a důleţité znaky, které by měl mít nebo o které by se měl snaţit sociální pracovník v terapeutickém vztahu s klientem, podle Carla Rogerse patří: kongruence, opravdovost, empatie, bezpodmínečná pozitivní vazba, nedirektivní a nehodnotící přístup, aktivní naslouchání a autentické přátelství. Kongruence a opravdovost znamená, ţe sociální pracovník jedná v souladu se svým proţíváním a vnímáním. Empatický bude sociální pracovník tehdy, kdyţ se na problém klienta dokáţe podívat „jeho očima“ a vcítí se do klientovy situace. Sociální pracovník by se měl snaţit, aby vztah mezi ním a klientem byl „opravdový“, upřímný, vřelý, aby tam hrála roli vřelost, akceptace a empatické porozumění. Rogers pracuje s klientovou jedinečností a jeho osobnost chápe jako proces, který se neustále vyvíjí a kompletně hotová nebude nikdy. (Pavel Navrátil, 2001, s. 50) Charakteristika osobnosti člověka podle Rogerse je taková, ţe chápe člověka jako důstojnou bytost, kterou je potřeba respektovat. Člověk je schopný být odpovědný nejen k sobě, ale také k druhým lidem, je schopný své pozitivní vlastnosti sám utvářet a rozvíjet svoji osobnost. Podstatu člověka chápe jako přirozeně dobrou a člověk je schopen si své vlastní hodnoty uvědomovat a také se podle nich řídit. Důleţité vlastnosti, které Carl Rogers přisuzoval lidskému bytí, jsou svoboda, sebeaktualizace a sebepojetí. Sebeaktualizací je míněno, ţe kaţdý jedinec má snahu uchovat a rozvíjet 26
vlastní existenci prostřednictvím uskutečňováním aktuálních potřeb člověka. (Pavel Navrátil, 2001, s. 51) Přístup orientovaný na člověka předpokládá, ţe pracovník, který ho vyuţívá, bude pracovat sám na sobě (na svých hodnotách, postojích a na svém způsobu bytí). Pracovník nemusí ovládat určité techniky, důleţité je, aby zde pro klienta byl. Aby byl přítomen a klient tuto jeho přítomnost cítil a mohl být ve vztahu s pracovníkem. Přístup zaměřený na člověka můţeme chápat jako určitý druh terapie, ale také jako filosofii bytí. (Daniela Šiffelová, 2010, s. 176)
4.3.2 Přístup orientovaný na úkoly Jako jeden z mála přístupů vznikl přístup orientovaný na úkoly v rámci sociální práce. Důleţitou otázkou, která hraje hlavní roli, je: „Jak zvládnout různé praktické problémy?“. Přístup se zaměřuje na malé úspěchy a rozvíjení sebedůvěry a sebeúcty klienta a vychází z toho, ţe lidé se více nasazují pro úkoly, které si sami zvolili. Role, kterou sociální pracovník zastává, je pomocnická, kde pomáhá klientovi se rozhodnout, jaké úkoly chce plnit a co chce dělat. „Partnerství“ a „posilování“ jsou dvě základní hodnoty tohoto přístupu. Partnerství představuje vztah mezi klientem a pracovníkem, kdy klient je chápán za autoritu při řešení svých problémů. Očekáváme, ţe klient bude aktivní a plnohodnotně se bude podílet na všem, co se bude odehrávat mezi ním a sociálním pracovníkem. Tento přístup se pouţívá při řešení osmi problémových okruhů a jeden z nich jsou právě neadekvátní zdroje. Přístup orientovaný na úkoly se realizuje v šesti krocích, skrz které se realizují klientovi cíle. Jedná se o přípravu, exploraci problému, dohodu o cílech, formulace úkolů a jejich plnění a poslední fáze je terminace. Hned v první fázi, přípravě, sociální pracovník zjistí, zda klient přichází dobrovolně, nebo přichází třeba na popud partnera, pokud by bylo zjištěno, ţe dobrovolně nepřichází, klient by byl odmítnut. Je důleţité, aby klient porozuměl cíli spolupráce a tím, ţe přichází dobrovolně se samozřejmě zvyšuje šance na úspěch. v této první, ale i druhé fázi (explorace problému) se sociální pracovník snaţí najít, v čem je problém a jaké má klient vlastně starosti. v těchto dvou fázích sociální pracovník vytváří přátelskou atmosféru, aktivně klientovi naslouchá a povzbuzuje klienta, aby se nebál vyjádřit své pocity. v těchto dvou fázích (příprava a explorace problému) je důleţité, aby sociální pracovník nasbíral co nejvíce informací a vytvořil si společně s klientem přehled témat (problémů) a začali jednotlivé problémy řešit. Nesmí se 27
opominout problémy „roztřídit“. Vybrat ty problémy, které jsou nejaktuálnější, které se musejí řešit ihned a potom ty problémy, které se mohou řešit později. Tyto dvě fáze by měly proběhnout během první aţ šesté schůzky. Jakmile sociální pracovník zjistí, v čem tkví klientovi potíţe, začne se zabývat otázkou, čeho chce klient vlastně dosáhnout. Tato otázka se řeší ve třetí a čtvrté fázi, formulace cílů a úkolů. Zde by sociální pracovník neměl zapomenout na tři důleţité faktory a to na to, ţe nejlepší cíl je takový, který si klient určí sám, za druhé si musí být vědom překáţek, které musí klient překonat, aby cíl vůbec splnil a za třetí, zda cíl, který si klient zvolí, nemůţe někomu třetímu způsobit škodu nebo mu dokonce ublíţit. v těchto fázích by mělo proběhnout tzv. časování, neboli časový harmonogram, který by udával, za jak dlouho by mělo být dosaţeno poţadovaného cíle. Pokud se jedná o dlouhodobé cíle, je obvykle sepsána smlouva, ve které se uvede, kdo udělá co, za jakých podmínek a do kdy. Tyto dvě fáze probíhají mezi čtvrtou aţ sedmou schůzkou. Ve fázi plnění úkolů se sociální pracovník snaţí podporovat a motivovat klienta při plnění úkolů. Tyto úkoly musí být proveditelné a musí být spojeny s dohodnutými cíly. Některé úkoly plní klient a některé zase sociální pracovník. Tato fáze probíhá mezi sedmou aţ desátou schůzkou. Na termínu zakončení se sociální pracovník a klient domlouvají jiţ při sepisování smlouvy, ale pokud klient pocítí, ţe potřebuje ještě zvláštní čas, můţe být spolupráce prodlouţena. Jakmile se blíţí k ukončení spolupráce, měl by mezi klientem a pracovníkem proběhnout rozhovor o způsobech zvládání strachu z nových situací, pracovník by měl klienta povzbudit a popovídat si o dalších okruzích jeho práce. Terminace by měla proběhnout v posledních dvou aţ tří kontaktech. (Navrátil P., 2001, s. 107-111)
4.3.3 Ekologická perspektiva Jako první se otázkou prostředí v kontextu sociální práce zabývali Stein a Cloward, ale ekologickou perspektivu jako model individuální sociální práce představil před třiceti lety Carel Germain. Ten upozornil na to, ţe sociální práce ztratila ze zorného úhlu širší sociální prostředí. Ekologická perspektiva se zaměřuje na otázky vztahu člověka a prvků jeho prostředí. Sociální pracovníci i klienti díky ekologické perspektivě udrţují souběţnou pozornost na člověka, na prostředí a také na jejich vzájemný vztah. Sociální pracovník pracuje na hranici mezi člověkem a prostředím. Pro sociálního pracovníka je to nesmírně obtíţná role, zvaţuje, zda klient adekvátně 28
reaguje na prostředí, ale také jak klienta prostředí ovlivnilo. Ekologicky orientovaná sociální práce vychází ze dvou hodnot: hodnota kaţdé lidské bytosti a z uznání potřeby rozvoje demokratické a ohleduplné společnosti. Sociální pracovník musí disponovat znalostmi o člověku i jeho prostředí (o chování, potřebách a cílech lidských systémů) a také o jejich vzájemném vztahu. Mezi systémy, kterým by měl sociální pracovník rozumět, patří jednotlivci, skupiny, rodiny, organizace, instituce a společnosti. Cílů sociální práce ekologicky zaměřené je několik, například podpora růstu, rozvoje, posílení adaptability kapacity lidí, odstraňovat bariéry v prostředí a zlepšovat schopnost prostředí odpovídat na potřeby lidí. (Navrátil P., 2001, s. 151 – 154)
4.4 Krizová intervence Pracovníci, kteří se věnují dluhovému poradenství, by měli projít školením krizové intervence, protoţe se často setkávají s klienty, kteří mají myšlenky na sebevraţdu a vidí v ní jediné řešení své situace. Často má klient mnohem více problémů, neţ „jenom“ problémy s dluhy a k sociálnímu pracovníkovi přichází tehdy, kdyţ uţ je na pokraji sil. (sociální pracovnice občanské poradny SPES – Mgr. Zuzana Vaculíková, rozhovor na praxi na téma krizová intervence) v šedesátých letech dvacátého století Holmes a Rahe kaţdou ţivotní událost, která se můţe stát spouštěčem krize, obodovali a jestliţe zjistili, ţe v jednom roce se u jednoho člověka nahromadilo 250 bodů, projevila se u něho pravděpodobně krize (například změna zaměstnání 36 bodů, změna finančního stavu 38 bodů, vysoká půjčka peněz 31 bodů, splatnost půjčky 31 bodů). (Matoušek O., 2003, s. 121-122) Proto zde píši o krizové intervenci. Co je to krize? O člověku řekneme, ţe se nachází v krizi tehdy, je-li emočně rozrušen, pociťuje zmatek, úzkost, depresi, hněv a dezorganizaci ve vztazích a v sociálním fungování. v krizi se také můţe ocitnout člověk, kterému se přihodil nějaký zlom v jeho dosavadním ţivotě. Krizi můţeme popsat také jako ztrátu identity nebo jako ztrátu schopnosti o svém ţivotě svobodně uvaţovat. Pokud se někdo čerstvě rozešel s manţelem či manţelkou, ztratil zaměstnání, umřel mu někdo blízký nebo onemocněl váţnou nemocí, můţe být krizí váţně ohroţen. (Pavel Navrátil, 2001, s. 113-114) Paní Verena Kastová ve své knize píše (2010, s. 15-16), ţe krize z latinského slova „crisis“ znamená rozdělení, svár, rozhodování či rozsudek. Krizí je prý označován nejvyšší bod, ve kterém se vše obrací. Člověk, který upadl do krize, nevidí ve své situaci ţádné řešení, je svým problémem celý pohlcen a cítí panický strach, 29
myslí si také, ţe se nic nedá změnit. Paní Kastová (2010, s. 16) uvádí velice krásný příklad, jak si můţeme malou krizi představit ve svém vlastním ţivotě. Představme si, ţe se máme dostavit přesně včas na určité místo schůzky, na místo, které vůbec neznáme. Jedeme autem. Vyráţíme s předstihem, abychom vše stihli. Během cesty se přihodí nečekané události, bouřka a my se ztratíme. Časový náskok uţ nemáme a cítíme, ţe nejenom jedeme pozdě, ale zároveň nevíme, kde jsme. Začneme zmatkovat, pociťovat úzkost, ještě více bloudíme a chováme se nesmyslně. Po chvíli si sami uděláme tzv. krizovou intervenci, zastavíme, začneme zhluboka dýchat a nahlas si řekneme, ţe jsou v ţivotě horší věci, neţ někam přijet pozdě a důleţité je, abychom se nevybourali a dojeli na místo zdraví. Aţ se uklidníme, můţeme začít situaci řešit. Fáze krize (Verena Kastová, 2000, cit. dle Navrátil, 2001, s. 119) Fáze 1. Fáze popření 2. Fáze protestu 3. Fáze bilancování
Fáze reorganizace ţivota
Popis Je charakteristická šokem. Charakterizuje ji věta: „To nemůţe být pravda. Projevuje se hněvem a protestem. Charakterizuje jí věta: „Proč právě já?“ Člověk přemítá o tom, co bylo aţ doposud. Bilancuje. Snaţí se nalézt, co bylo v jeho ţivotě hodnotné. Člověk se smiřuje se svým omezením (nemocí, smrtí). Nalézá osobní smysl ţivotní situace.
Jak by měl sociální pracovník s člověkem v krizi jednat? Pro kvalitní práci s člověkem v krizi je důleţitý bezpečný vztah mezi sociálním pracovníkem a klientem. K utvoření bezpečného vztahu napomáhá, kdyţ sociální pracovník aktivně naslouchá a klientovi poskytuje emoční podporu. Emoční podpora můţe znamenat někdy pouze to, ţe uzná, ţe se klient nachází v obtíţné situaci a sociální pracovník můţe klienta ujistit, ţe se v dané situaci zachoval správně. Pracovník by se měl zaměřit na to, jaký význam přikládá klient své situaci, dále by měl s klientem probrat moţnost podpory ze strany jeho rodiny. Klient v krizi dlouho potlačuje své emoce, a kdyţ konečně můţe o svém problému s někým mluvit, je dobré, aby mu sociální pracovník dal prostor se vypovídat a emočně se uvolnit. Velice dobrá pomůcka můţou být papírové kapesníčky poloţené na pracovním stole sociálního pracovníka, klientovi to můţe dát jistotu, ţe se s jeho emocemi počítá a nikoho tím nebude obtěţovat. Sociální pracovník by měl umět dát
30
klientovi naději, ţe krizi zvládne. Člověk, který je v krizi, vidí většinou jenom svůj problém a nic jiného. Úkolem sociálního pracovníka je, pomocí kladením otázek, aby klient získal větší odstup a věcnější postoj k dané situaci. Sociální pracovník by měl klienta podporovat a povzbuzovat, aby začal postupně jednat. (Pavel Navrátil, 2001, s. 121-123) Jestliţe je klient schopen vyjádřit a popsat své emoce, zorientovat se v realitě, začíná chápat svoji situaci a dokáţe přemýšlet o tom, jak bude jednat v blízké budoucnosti, je krizová intervence u cíle. (Matoušek O., 2003, s. 134)
31
II. Praktická část 5 Metodologie výzkumu Ve výzkumné části jsem se zaměřila na vyuţití teoretických přístupů v práci se zadluţeným klientem. Vybrala jsem si jednoho klienta a pomocí metody případové studie řeším jeho případ pomocí teoretických přístupů, které jsem vypozorovala v rámci výzkumu na své měsíční praxi, kterou jsem absolvovala v roce 2012 v Občanské poradně SPES-poradně pro dluţníky. Byla jsem u všech sezeních tohoto klienta, pozorovala jsem práci sociální pracovnice s klientem, zapojovala jsem se do řešení a se souhlasem klienta jsem s ním vedla rozhovor do své absolventské práce. Metodu a techniku výzkumu popisuji níţe ve své práci, kde vycházím z knihy od pana Hendla Kvalitativní výzkum
5.1 Výzkumný záměr Výzkumným záměrem je zjistit, jaké teoretické přístupy sociální pracovnice vyuţívá, popsat řešení a postup případu pomocí zjištěných teoretických přístupů a ukázat, jak tyto přístupy mohou být sociálnímu pracovníkovi při práci s dluţníkem prospěšné. Na první pohled se můţe zdát, ţe při práci s dluţníky jde spíše o administrativní činnost a pro empatii, sebeaktualizaci, či pro vztah mezi pracovníkem a klientem zde není místo, ale není tomu tak. Během své měsíční praxe v poradně jsem pozorovala způsob, jakým sociální pracovnice jedná s klienty, a mohu říci, ţe pod obrovskou vrstvou administrativy se skrývá hluboký význam sociální práce se zadluţenými klienty. Práce s dluţníky je sociální prací, ale metody a techniky, jak s touto cílovou skupinou pracovat, zatím nebyly alespoň v České republice popsány.
5.2 Výzkumné cíle a výzkumné otázky Cílem případové studie je popsat na jednom vybraném případu problematiku zadluţení a pomocí vyzkoumaných teoretických přístupů, nastínit řešení takto obtíţné situace a ukázat vyuţitelnost těchto tří přístupů v sociální práci s dluţníky.
32
Hlavním cílem výzkumu je popsat vyuţitelnost konkrétních teoretických přístupů, které mohou sociálním pracovníkům pomoci při práci se zadluţenými klienty. Výzkumné otázky jsem si zvolila dvě: „Jaké teoretické přístupy využívá sociální pracovnice při práci se zadluženými klienty? Jsou tyto teoretické přístupy pro sociální pracovnici přínosem a v čem jí usnadňují práci?
5.3 Výzkumná strategie Jelikoţ jsem se rozhodla výzkumnou otázku zkoumat na jednom vybraném klientovi, zvolila jsem tudíţ kvalitativní strategii. Kvalitativní výzkum výstiţně popsal významný metodolog Creswell ve své knize Qualitative inquiry and research design, kde kvalitativní výzkum definoval jako proces hledání porozumění, které je zaloţeno na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Zkoumání se provádí v přirozených podmínkách a výzkumník vytváří celistvý, holistický obraz nebo můţe analyzovat různé typy textů. (Hendl J. in Creswell J. W., 1998, s. 50) Mezi základní charakteristiky kvalitativního výzkumu patří, ţe výzkum se provádí skrze delší a intenzivní vztah s terénem nebo situací jedince či skupiny jedinců. Ve výzkumu se pouţívají poměrně málo standardizované metody pro získání dat a důleţité je mít na paměti, ţe hlavním instrumentem je sám výzkumník. (Hendl J., 2008, s. 5152) „Kvalitativní výzkumník nesestavuje ze získaných dat skládanku, jejíž konečný tvar zná, spíše konstruuje obraz, který získává kontury v průběhu sběru a poznávání jeho částí. … a ve snaze pochopit aktuální dění vytváří podrobný popis toho, co pozoroval a zaznamenal.“ (Hendl J., 2008, s. 52)
33
Na popis předností a nevýhod kvalitativního výzkumu jsem si zvolila tabulku z knihy Kvalitativní výzkum od pana Hendla (2008, s. 52)
Přednosti kvalitativního výzkumu Nevýhody kvalitativního výzkumu Získává podrobný popis a vhled při zkoumání jedince, skupiny, události, fenoménu. Zkoumá fenomén v přirozeném prostředí. Umoţňuje studovat procesy. Umoţňuje navrhovat teorie. Dobře reaguje na místní situace a podmínky. Hledá lokální (idiografické) příčinné souvislosti. Pomáhá při počáteční exploraci fenoménu.
Získaná znalost nemusí být zobecnitelná na populaci a do jiného prostředí. Je těţké provádět kvantitativní predikce. Je obtíţnější testovat hypotézy a teorie. Analýza dat i jejich sběr jsou často časově náročné etapy. Výsledky jsou snadněji ovlivněny výzkumníkem a jeho osobními preferencemi.
Výhodou kvalitativního přístupu, jak uţ jsem naznačila v tabulce, je zkoumání případu do jeho samotné hloubky, dostáváme se hlouběji a hlouběji pod povrch případu, sledujeme jeho vývoj a zkoumáme příslušné procesy. (Hendl J., 2008, s. 53) Stejně tak je to i s mým případem. v průběhu pozorování a rozhovorů s klientem jsem se dovídala nové a nové informace a dostávala jsem se do samotného středu případu.
5.3.1 Výzkumný přístup Za svůj výzkumný přístup jsem si zvolila případovou studii. Tento výzkumný přístup jsem si vybrala proto, ţe se zaměřuje na podrobný popis a rozbor jednoho nebo několika málo případů. Případová studie zkoumá základní charakteristiky daného případu. Výzkumník sbírá velké mnoţství dat od jednoho nebo několika málo jedinců a snaţí se zachytit sloţitost případu a popsat vztahy v jejich celistvosti. v případové studii se předpokládá, ţe pokud důkladně prozkoumáme jeden určitý případ, budeme moci lépe porozumět jiným podobným případům. (Hendl J., 2008, s. 103 - 104) Existuje pět typů případových studií a to podle typu sledovaného případu, jsou to: osobní případová studie, studie komunity, studium sociálních skupin, studium organizací a institucí a zkoumání událostí, rolí a vztahů. Pro svůj výzkum jsem si vybrala osobní případovou studii. U jedné konkrétní osoby dopodrobna rozebereme
34
moţné příčiny, determinanty, faktory, procesy a zkušenosti, které měly vztah k určité události. (Hendl J., 2008, s. 104 – 105) Případová studie by se měla skládat z následujících kroků (Hendl J., 2008, s. 112114): 1. Určení výzkumné otázky. 2. Výběr případu, určení metod sběru a analýzy dat. 3. Příprava sběru dat. 4. Sběr dat. 5. Analýza a interpretace dat. 6. Příprava zprávy. Jednotlivé kroky jsem podle pana Hendla zakomponovala do své výzkumné části.
5.4 Výzkumná technika Svůj výzkum jsem realizovala na své měsíční praxi v Občanské poradně SPES – poradně pro dluţníky. Jako výzkumnou techniku jsem zvolila zúčastněné pozorování a polostrukturovaný rozhovor. Nejprve jsem se snaţila navázat kontakt s klientem, který přišel do poradny, a společně se sociální pracovnicí jsme řešily jeho problém. Pozorovala jsem přístup sociální pracovnice ke klientovi, klientovo chování v poradně a chování vůči sociální pracovnici. Během zúčastněného pozorování jsem si dělala poznámky. Jakmile jsem s klientem navázala bliţší vztah, poprosila jsem ho, zda by se mnou udělal polostrukturovaný rozhovor. Rozhovor byl postaven tak, abych zjistila co nejvíce informací k danému problému klienta.
5.5 Sběr dat Data jsem sbírala ve dvou fázích. První fáze probíhala v poradně zúčastněným pozorováním a druhá fáze probíhala mimo poradnu polostrukturovaným rozhovorem s klientem.
5.5.1 Okruhy otázek pro sběr dat Zaměřila jsem se převáţně na tyto čtyři okruhy, které odhalily příčiny zadluţenosti klienta. Nechala jsem klienta volně hovořit na dané otázky: A, Kolik peněz přesně dluţíte a u kolika věřitelů? 35
B, Kdy jste si poprvé půjčil a kvůli čemu? C, Kdy přesně začalo období, kdy uţ jste nezvládal splácet své dluhy a jaká situace k tomu přispěla? D, Máte nějaké vykonatelné pohledávky, a kdyţ tak kolik? Snaţila jsem se zjistit informace, které jsem potřebovala do popisu situace klienta, do přesné kazuistiky. Některé informace jsem získala během třech setkání s klientem v poradně, ale pro lepší ujasnění a upřesnění jsem provedla rozhovor.
5.6 Výzkumná jednotka Za výzkumnou jednotku jsem zvolila klienta, jehoţ problematika zadluţení se dala řešit formou oddluţení. Důleţité pro mě bylo, kolikrát klient poradnu navštívil. Jelikoţ jsem zkoumala, jaké teoretické přístupy sociální pracovnice pouţívá a jejich vyuţití při práci s klientem, potřebovala jsem klienta, který poradnu navštíví alespoň dvakrát. Druhou výzkumnou jednotkou byla pro mě sociální pracovnice v poradně. Zkoumala jsem, jaké přístupy vyuţívá při práci s klientem.
5.7 Etické otázky výzkumu Na praxi jsem podepisovala mlčenlivost podle zákona o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb. Dozvídala jsem se velmi intimní informace nejen o klientovi, ale také o jeho rodině a celkové rodinné situaci. Největší etická otázka byla, jestli rozhovor s klientem realizovat přes internet formou skypu. Tuto formu navrhnul klient sám a já měla pouhých pár sekund se k tomu vyjádřit. Nakonec jsem souhlasila, protoţe klient byl z velké vzdálenosti a realizovat rozhovor tváří tvář by bylo pro mě finančně náročné. Domluvili jsme si spolu přesný datum a čas, kdy rozhovor zrealizujeme. Téma našeho rozhovoru nebylo klientovi moc příjemné, tudíţ mohl bez vysvětlení rozhovor kdykoliv ukončit. Naštěstí se tomu tak nestalo a vše proběhlo bez problému. Byla jsem si vědoma toho, ţe rozhovor se koná v době volného času klienta a tudíţ jsem nechtěla klienta dlouho zatěţovat. Další etickou otázkou bylo, zda klienta vůbec na rozhovor oslovovat. Poněvadţ spousta informací, na které jsem se chtěla znovu doptávat formou polostrukturovaného rozhovoru, klient zmínil na prvním setkání v poradně. Ale jelikoţ jsem se hlavně v té 36
době soustředila na to, jak sociální pracovnice jedná s klientem, nezaznamenávala jsem si veškeré informace o klientovi. Klientovi jsem vysvětlila, na co budou informace pouţity, které jsem se dověděla s tím, ţe nepouţiji nic, co by klienta vyvedlo z anonymity. Klient se vším souhlasil.
37
6 Realizace výzkumu V kapitole realizace výzkumu popisuji jednotlivé kroky svého výzkumu. Postupovala jsem podle základních charakteristik od pana Hendla, které níţe popisuji.
6.1 Přehled realizace výzkumu Na začátku praxe jsem sociální pracovnici informovala o svém plánu na výzkum a seznámila jsem ji se svoji absolventskou prací. Sama mi pomáhala vybrat vhodného klienta. Výzkum jsem realizovala podle základních charakteristik kvalitativního výzkumu a jeho výsledků, které zformuloval a sepsal Jan Hendl ve své knize Kvalitativní výzkum (2008, s. 51 – 52): Kvalitativní výzkum se provádí pomocí delšího a intenzivního kontaktu s terénem nebo situací jedince. Praxi jsem měla v Občanské poradně SPES jeden měsíc, z toho výzkum jsem realizovala v průběhu čtrnácti dnů během kaţdé konzultace zvoleného klienta se sociální pracovnicí. Hlavním instrumentem je výzkumník sám. Od sociální pracovnice ani od klienta jsem nic neţádala, získání veškerých informací bylo pouze na mě (pozorování). Hlavním úkolem je objasnit, jak se lidé v daném prostředí a situaci dobírají pochopení toho, co se děje, proč jednají určitým způsobem. Skrz polostrukturovaný rozhovor jsem se snaţila získat co nejvíce informací o klientově problému, abych mohla správně popsat klientův případ do své práce. Používají se relativně málo standardizované metody získávání dat. Data jsem získávala pomocí zúčastněného pozorování a získané informace jsem si následně zapisovala do deníku a doma přepisovala do počítače a také pomocí polostrukturovaného rozhovoru s klientem přes internet formou skupy. Data se induktivně analyzují a interpretují. Výzkumník se snaží nevynechat nic, co by mohlo pomoci vyjasnit situaci. Veškerá získaná data jsem doma třídila následujícím způsobem: na počítači jsem je řadila do sloupců pod sebe. V jednotlivých sloupcích byla zapsaná ta data, která patřila pod určitý teoretický přístup.
38
Práce s dluţníky je dle mého názoru odlišná od jakékoli jiné sociální práce. Klient navštíví poradnu nanejvýš třikrát a za tak krátkou chvíli by měl sociální pracovník pomoci klientovi nejen s dluhovou problematikou, ale také navázat kontakt, získat si důvěru, řešit mnohdy i jiná témata neţ jenom dluhy (navýšení financí, rodinné vztahy, pomoci najít odborníky na komplikované situace – právník, psycholog). Klient, kterého jsem si vybrala pro svoji případovou studii, navštívil poradnu celkem třikrát. Během první návštěvy jsem zvolila zúčastněné pozorování. Seděla jsem blízko stolu sociální pracovnice a pozorovala jsem komunikaci, navázání kontaktu, vyvíjející se vztah mezi ní a klientem. Během tohoto prvního setkání jsem si dělala poznámky do bloku. Doma jsem potom tomuto klientovi připravovala podklady pro osobní bankrot. Během druhé schůzky jsem se také zapojovala do jejího průběhu a s klientem jsem řešila věci ohledně oddluţení. Celý proces jsem přitom pozorovala a Po odchodu klienta jsem si vše zapsala. Kdyţ klient navštívil poradnu potřetí i se svou manţelkou, poţádala jsem ho o rozhovor. Klient souhlasil, ale jelikoţ byl zdaleka, domluvili jsme se, ţe rozhovor proběhne přes internet formou skypu. Sepsala jsem si 4 okruhy otázek a během rozhovoru, který trval 25 minut, jsem si veškeré informace zapisovala ručně do bloku. Veškeré informace, které jsem získala jak formou pozorování tak z rozhovoru, jsem přepsala do počítače a dále jsem s nimi pracovala ve své absolventské práci.
39
7 Případová studie V případové studii se zabývám případem jednoho zvoleného klienta a vypozorovanými teoretickými přístupy, které vyuţívala sociální pracovnice. Mezi tyto přístupy patří přístup orientovaný na úkoly, přístup zaměřený na člověka a ekologická perspektiva s vyuţitím sociálního fungování.
7.1 Profil zvoleného klienta Panu Petrovi je 45 let, je ţenatý a má dvě děti. On i jeho manţelka pracují ve stejné nevládní neziskové organizaci, pan Petr jako sociální pracovník a jeho manţelka pracuje jako kuchařka. Čistý měsíční příjem pana Petra je 18 000 Kč a jeho manţelky 11 000 Kč. Jejich dvě děti jsou ve věku 7 a 10 let. Bydlí v rodinném domě v malé vesničce v horách. Bohuţel pan Petr přichází do Občanské poradny SPES velmi pozdě – jeho dluhy jsou nejenom vysoké, ale některé pohledávky jsou jiţ vykonatelné. Pan Petr dluţí 800 000 Kč u 4 věřitelů. První půjčku si vzal pan Petr v roce 2010 na opravu domu a to ve výši 350 000 Kč. Měsíčně splácel 4 000 Kč. Další půjčka byla na nové auto, protoţe staré auto vypovědělo sluţbu, ve výši 150 000 Kč. Měsíční splátka na půjčku auta činila 3 000 Kč. Do této chvíle pan Petr své pohledávky zvládal splácet, neměl nějaké větší potíţe. Ale problém přišel v době, kdy starší syn (10 let) potřeboval koupit lyţařskou výbavu a jet se školou na lyţařský výcvik. Pan Petr nedokázal svému synovi lyţařský výlet odepřít, tudíţ si vzal půjčku na 30 000 Kč, takţe k 7 000 Kč měsíčních splátek se přidalo dalších 1 500 Kč (měsíční splátka na půjčku 30 000 Kč). v krátkém čase si na to pan Petr vzal čtvrtou půjčku u nebankovní společnosti za 80 000Kč. Tato půjčka měla slouţit na pokrytí nezaplacených splátek a na běţné rodinné potřeby. Jak sám říká pan Petr, zde se stal zlomový bod, od kdy začal mít problémy se splácením. Bohuţel se dostal do dluhové pasti, ze které se neuměl sám dostat. Další velký problém byl ten, ţe manţelka pana Petra vůbec nevěděla, ţe má jejich rodina takovéto problémy. O finanční záleţitosti se nikdy nestarala, věděla, ţe si manţel vzal nějaké půjčky, ale kolik jich bylo a v jaké výši, to netušila. Pan Petr přichází do poradny v době, kdy dluţí 800 000 Kč u čtyř věřitelů, z toho dvě pohledávky jiţ nabyly právní moci, jsou tudíţ vykonatelné.
40
7.2 1. Schůzka s klientem Sociální pracovnice měla zjištěné základní údaje, které ji pan Petr sdělil Po telefonu, kdyţ se na schůzku objednával. Zásadní informaci tudíţ měla, ţe klient přichází dobrovolně a chce situaci aktivně řešit. (předpoklad) Pan Petr přišel do poradny ve velice špatném psychickém rozpoloţení. Působil odtaţitě, málo komunikoval, byl pobledlý, v obličeji vypadal ztrhaně a styděl se o svých problémech hovořit. Sociální pracovnice navázala kontakt s klientem a pobídla pana Petra k popsání jeho situace. Sociální pracovnice aktivně naslouchala – doptávala se klienta, kdyţ něčemu nerozuměla, uměla pohotově reagovat na klientovi dotazy a hlavně klienta poslouchala. Během hovoru se dověděla, ţe ona je první osoba, které se pan Petr svěřil se svým finančním problémem. Sociální pracovnice vlastně nedělala v prvních patnácti minutách hovoru vůbec nic, jen klienta poslouchala a byla tam pouze pro něho. Nekárala ho, nijak ho nepoučovala a neříkala mu, ţe se zachoval špatně. Respektovala klienta, neříkám, ţe s jeho jednáním souhlasila, ale nijak ho nehodnotila a nesoudila. Kdyţ klient mluvil o půjčkách, které si bral, aby koupil svému synovi lyţařskou výbavu a zaplatil lyţařský výcvik, projevila schopnost empatie a dokázala se na klienta dívat „jeho očima“ a vcítit se do jeho situace. Prvních dvacet minut se sociální pracovnice snaţila navodit přátelskou atmosféru a dovědět se o problému co nejvíce. Ještě neţ s klientem začali společnými silami řešit problém, shrnula sociální pracovnice následující informace: kladně klientovi ohodnotila, ţe chce situaci aktivně řešit a chce začít znovu a to bez dluhů ( pan Petr se zmínil, ţe se něco dověděl o osobním bankrotu a ţe by ho chtěl podstoupit), zdůraznila, jak je důleţité, ţe má klient stálou práci (kvůli oddluţení), ale negativně zhodnotila ne komunikaci pana Petra s věřiteli. Jakmile pan Petr sdělil vše, co bylo potřeba k řešení jeho situace, začala sociální pracovnice řešit praktické věci. Společně s klientem sepsala veškeré dluhy a věřitele, které klient měl. Od této chvíle se sociální práce proměnila spíše na práci administrativní – klient donesl veškeré smlouvy, které uzavřel a dopisy od věřitelů a snaţili se získat aktuální dluţnou částku. Bohuţel klient nedokázal doloţit aktuální výši všech dluhů. Poté, co se sociální pracovnice dověděla, ţe klient u třech věřitelů neplatí více jak 5 měsíců, souhlasila s panem Petrem, ţe osobní bankrot, neboli oddluţení, by mu a jeho rodině mohl pomoci. Vysvětlila mu, co oddluţení znamená, co
41
by to pro něho a jeho rodinu obnášelo a s klientem provedla orientační výpočet9, zda by na oddluţení dosáhl. Výsledkem bylo, ţe by na oddluţení dosáhl, i kdyby se zjistilo, ţe jsou dluhy ještě o něco vyšší. Na konci schůzky se sociální pracovnice s panem Petrem začali domlouvat na praktických věcech, které byly potřeba udělat. Pan Petr do příští schůzky musel zjistit od všech svých věřitelů konečnou dluţnou částku, od svého zaměstnavatele si musel vyţádat potvrzení o příjmech za poslední tři roky, domluvit se doma s manţelkou, zda se vším souhlasí. Nejenom Pan Petr dostal úkoly, které musel do příští schůzky splnit, ale i sociální pracovnice, která do příští schůzky nachystala klientovi podklady pro osobní bankrot. Pan Petr odcházel z poradny v mnohem lepší náladě, neţ s kterou do poradny přicházel. Sám říkal, jak se cítí klidnější a má dobrý pocit z toho, ţe se dá situace řešit. Chvílemi se na sociální pracovnici dokázal usmát a bylo vidět, ţe pouhá hodina rozhovoru dokázala velké věci.
7.3 2. Schůzka s klientem Druhá schůzka s klientem proběhla Po jednom týdnu. Sociální pracovnice pana Petra uvítala a zeptala se ho, jak se mu daří, zda je u něho něco nového a jak se mu podařilo sehnat potřebné materiály k návrhu na oddluţení. Pan Petr doloţil veškeré chybějící údaje a materiály, které byly potřeba. Společně doplnily tyto údaje do připraveného návrhu na oddluţení a podklady připravili k vytištění. Pan Petr začal podepisovat připravené materiály, aţ došel ke kolonce, kde bylo potřeba podpisu manţelky. Začal být nervózní a snaţil se zjistit, zda je ten podpis opravdu nutný. Sociální pracovnice se pokoušela přijít na to, zda pan Petr vše doma probral se svoji manţelkou, ale na toto téma se odmítal pan Petr bavit. Klienta opět nijak nehodnotila, svůj přístup k němu nezměnila, působila velmi přátelsky a navrhla další schůzku, u které by byla i jeho ţena. Pan Petr souhlasil a domluvili si termín za dva dny.
9
Výpočet částky k insolventnímu řízení podle Sdružení SPES (materiály z praxe): Od čistého měsíčního příjmu se odpočítávají základní nezabavitelné částky: na samotného dlužníka 5 841 Kč, na každou další vyživovanou osobu (manželka vždy) 1 460 Kč a soudem stanové výživné se počítá ve skutečné výši. Po té, co se odečtou nezabavitelné částky, se zbytek dělí na třetiny. Jedna třetina připadne dlužníkovi a zbylé dvě třetiny jdou na splátky na oddlužení. Ze splátek pro oddlužení je nutno odečíst částku 1080 Kč na náklady Insolventního správce. Zbytek částky se musí vynásobit 60 (měsíci) a konečný výsledek ukazuje, jakou sumu je dlužník schopen zaplatit za 5 let. Tato suma musí být vyšší než 30 % všech nezajištěných pohledávek.
42
7.4 3. Schůzka s klientem Podklady pro osobní bankrot byly připraveny, chyběl pouze podpis manţelky pana Petra. Pro sociální pracovnici to ale nebyl „pouze podpis“. Začala si uvědomovat, ţe manţelka pana Petra nemá vůbec ţádné tušení o tom, co se v jejich rodině děje. Měla pravdu. Manţelka pana Petra se teprve od sociální pracovnice dověděla o celkové finanční situaci, dověděla se, ţe její manţel chce podstoupit osobní bankrot a veškeré omezení, které by to mělo pro celou rodinu. Paní Lucie (manţelka pana Petra) byla velice bledá, špatně se jí dýchalo a celkově byla v šoku (pořád mluvila o dětech a měla strach, jak moc se jich to dotkne). Sociální pracovnice se nejdříve snaţila klientku zklidnit – snaţila se klientku nejdříve vyslechnout a hned na to ji podpořit a vysvětlit ji vše, co by jí a její rodinu čekalo. Souhlasila s klientkou, ţe jejich rodinná finanční situace je náročná, ţe to musí být obtíţné tuto situaci zvládnout. Nabídla oběma manţelům sklenici vody a v klidu, příjemným hlasem s nimi probírala, co je bude čekat a na co se mají připravit (dávala jim tím najevo, ţe i toto období se dá zvládnout). Sociální pracovnici se nakonec podařilo pana Petra i paní Lucii zklidnit a paní Lucie přistoupila a návrh na oddluţení podepsala. Jejich úkolem uţ jenom bylo, veškeré podklady pro insolvenci poslat na krajský soud. Sociální pracovnice se na konec rozhovoru zeptala, jestli všemu dobře rozumí a ví, co mají dělat. Nezapomněla dodat, ţe se na Občanskou poradnu SPES mohou kdykoli obrátit. Pan Petr odcházel z poradny mnohem klidnější. Nejenom, ţe začal řešit své finanční problémy, ale řekl o problému také své manţelce, coţ mu velice pomohlo k tomu, aby se cítil lépe. Pan Petr uţ do Občanské poradny SPES nepřišel (aspoň v době, kdy jsem měla měsíční praxi). Rozhovor jsem s panem Petrem dělala aţ poté, co poradnu navštívil potřetí. Ptala jsem se, jak mu u soudu dopadl návrh na oddluţení a dověděla jsem se velmi zvláštní informaci – pan Petr návrh na oddluţení se svojí manţelkou nepodali. Jakmile se o jejich problému dověděli příbuzní a přátelé jeho manţelky, peníze údajně dali dohromady a teď dluţí svým přátelům a rodině, kterým to budou postupně splácet. S panem Petrem v kontaktu nejsem a nedokáţi tedy říci, jak celý případ pokračoval.
43
7.5 Zobecnění výzkumných poznatků Z výše zmíněného případů mi vyplynuly následující informace: sociální pracovnice vyuţívala techniky a metody z přístupu orientovaného na úkoly, přístupu zaměřeného na člověka, ekologické perspektivy a také krizové intervence. Pracovala s bariérami a předpoklady sociálního fungování, uvědomovala si, co klienta posouvá blíţe k vyřešení problému a co ho naopak brzdí. Techniky a metody, které pracovnice vyuţívala při práci s klientem, znázorňuji ve dvou tabulkách:
Úkolově orientovaný přístup
Přístup zaměřený na člověka
klient si sám určil cíl chce situaci aktivně řešit a chce začít znovu a to bez dluhů řešení praktických úkolů a rozdělení úkolů, kdo do příští schůzky co udělá sociální pracovnice pracovala s hodnotou přátelství a posilování přítomnost všech 6 kroků, skrze které se realizují klientovi cíle: 1. schůzka s klientem – příprava, explorace problému, formulace cílů a úkolů a plnění úkolů 2. schůzka s klientem – plnění úkolů. 3 schůzka – terminace
klient přichází dobrovolně a chce situaci aktivně řešit aktivní naslouchání (doptávala se klienta, kdyţ něčemu nerozuměla, uměla pohotově reagovat na klientovi dotazy a hlavně klienta poslouchala navázání vztahu a vedení rozhovoru s klientem Nekárala ho, nijak ho nepoučovala a neříkala mu, ţe se zachoval špatně. Respektovala klienta, neříkám, ţe s jeho jednáním souhlasila, ale nijak ho nehodnotila a nesoudila projevila schopnost empatie a dokázala se na klienta dívat „jeho očima“ a vcítit se do jeho situace
44
Ekologická perspektiva pan Petr do příští schůzky musel zjistit od všech svých věřitelů konečnou dluţnou částku, od svého zaměstnavatele si musel vyţádat potvrzení o příjmech za poslední tři roky, domluvit se doma s manţelkou, zda se vším souhlasí – sociální pracovnice dopomáhala panu Petrovi k tomu, aby začal komunikovat s prostředím
Koncept sociálního fungování
Krizová intervence
Předpoklady klient přichází dobrovolně a chce situaci aktivně řešit klient má stálou práci Bariéry špatný psychický stav (působil odtaţitě, málo komunikoval, byl pobledlý, v obličeji vypadal ztrhaně a styděl se o svých problémech hovořit) špatná komunikace s věřiteli špatná komunikace mezi manţeli ohledně finančních záleţitostí
Sociální pracovnice se nejdříve snaţila klientku zklidnit – klientku nejdříve vyslechla a hned na to ji podpořila a vysvětlila ji vše, co by jí a její rodinu čekalo Souhlasila s klientkou, ţe jejich rodinná finanční situace je náročná, ţe to musí být obtíţné tuto situaci zvládnout Nabídla oběma manţelům sklenici vody a v klidu, příjemným hlasem s nimi probírala, co je bude čekat a na co se mají připravit (dávala jim tím najevo, ţe i toto období se dá zvládnout).
7.6 Závěrečný výstup, podněty k diskuzi Na začátku svého výzkumu jsem si stanovila dvě výzkumné otázky: „Jaké teoretické přístupy využívá sociální pracovnice při práci se zadluženými klienty? Jsou tyto teoretické přístupy pro sociální pracovnici přínosem a v čem jí usnadňují práci? Teoretické přístupy, které pracovnice vyuţívala, jsem popsala v předchozí kapitole, ale nyní bych se ráda zaměřila na to, jakým způsobem sociální pracovnici pomohly při práci s klientem. Pokud by pan Petr problematiku zadluţení neřešil v Občanské poradně SPES, ale například s právníkem, mohlo by mu to spíše ublíţit neţ pomoci a tím nemyslím jen to, ţe by musel za tuto pomoc zaplatit nemalé peníze. Právník by neposkytl panu Petrovi takovou péči o člověka, jako sociální pracovnice. Pozitivně ohodnotila, ţe klient přichází dobrovolně a má vůli situaci řešit. Dokázala klienta poslouchat, vnímat nejen jeho finanční problémy, ale všímala si i dalších sociálních vztahů. Za sebe mohu říci, ţe vzdělání v oblasti sociální práce pomohlo pracovnici k vytvoření bliţšího vztahu s klientem, pomohlo jí k lepšímu porozumění a pochopení klientova chování, dokázala klienta a jeho manţelku doprovázet v tak obtíţné situaci, jako je osobní bankrot. Ať uţ vědomě nebo nevědomě uţívala pracovnice techniky z uvedených teoretických přístupů a krizové intervence, pomohlo jí to k lepší péči o klienta a měla ve svém jednání teoretickou oporu.
45
Sociální práce se zadluţenými klienty nemusí znamenat pouze tyto tři přístupy a krizovou intervence. Například kognitivně-behaviorální přístup, logoterapie, přístup zaměřený na řešení nebo antiopresivní přístup by stejně tak dobře sociální pracovnici poslouţily k profesionální práci s klientem. Ale důleţitou roli hraje také fakt, jak to mají jednotlivé poradny nastaveny. Zda se chtějí jednotlivým klientům věnovat více dopodrobna a mají tudíţ časové moţnosti pro práci s klientem, nebo se snaţí vyhovět co největšímu počtu klientů. Sama jsem se přesvědčila, ţe i kdyţ se Občanská poradna SPES – poradna pro dluţníky snaţila „obslouţit“ co nejvíce klientů, kteří byli ve finanční tísni, tak prvky sociální práce tam byly zřejmé a jasné.
46
8 Závěr Cílem mé absolventské práce bylo vybrat a popsat teoretické přístupy na konkrétní případové studii, které mohou sociálnímu pracovníkovi pomoci v práci se zadluţeným klientem a nastínit moţnosti řešení úpadku a problému zadluţenosti fyzických osob. Teoretické přístupy jsem vybrala na základě provedeného výzkumu. Na začátku výzkumu jsem si stanovila dvě výzkumné otázky: „Jaké teoretické přístupy využívá sociální pracovnice při práci se zadluženými klienty? Jsou tyto teoretické přístupy pro sociální pracovnici přínosem a v čem jí usnadňují práci? Všech cílů, které jsem si na začátku práce stanovila, jsem s velkou úspěšností dosáhla. Z provedeného výzkumu jsem zjistila, ţe sociální pracovnice při práci s klientem pouţívala prvky z úkolově orientovaného přístupu, přístupu zaměřeného na člověka, ekologické perspektivy a krizové intervence. Vyuţívala také koncept sociálního fungování. Na základě těchto zjištěných poznatků jsem v teoretické části všechny tři přístupy, krizovou intervenci a koncept sociálního fungování teoreticky ukotvila a popsala. Při psaní své absolventské práce jsem se potýkala s několika problémy. Jeden z hlavních problémů, které mě silně limitovaly, byla moje neznalost německého jazyka. Spousta literatury, která pojednává o dluhovém poradenství, zadluţenosti, moţnosti práce se zadluţeným klientem, je psána v německém jazyce a tím já bohuţel nemluvím. Musela jsem se tedy spokojit s českou literaturou. Výzkum byl proveden formou případové studie na jednom určitém klientovi. Nevýhodou této formy výzkumu je ta, ţe se výsledky nemohou aplikovat na celkovou sociální práci se zadluţenými klienty. Je moţné, ţe u jiného klienta, který by měl odlišné problémy, by sociální pracovnice pouţila jiné teoretické přístupy. Nezáleţí jenom na druhu klientových problémů, ale také na sociální pracovnici (na věku, charakteru, získaném vzdělání, atd.). Pokud by s klientem pracoval nyní někdo jiný, je velice pravděpodobné, ţe s klientem bude jednat odlišným způsobem a opět vyuţije odlišné teoretické přístupy. Pro větší přesnost výsledků výzkumu a pro lepší vyuţitelnost, by bylo dobré výzkum provést na několika respondentech (alespoň 6 klientech a třech sociálních pracovnic). Bohuţel pro takto rozsáhlý výzkum jsem neměla časové moţnosti ani příleţitost.
47
Bibliografický seznam Monografie: Barker, R. (1987), The social work dictionary, vytištěné v USA. Hendl, J. (2008), Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál Kastová, V. (2010), Krize a tvořivý přístup k ní, Praha: Portál Maršíková, J. (2011), Insolventní řízení z pohledu dluţníka a věřitele, příručka zejména pro neprávníky. Praha: Linde akciová společnost Matoušek, O. a kol. (2003), Metody a řízení sociální práce, Praha: Portál Mutlíčková, M. (2010/2011), Analýza příčin zadluţení domácností v ČR (ekonomické a právní aspekty) – bakalářská práce Navrátil, P. (2001), Teorie a metody sociální práce, Vydal: Marek Zeman, Absolonova 35a, Brno Procházka J. O., Norcross J., C., (1999), Psychoterapeutické systémy. Praha: grada Řezníček, I. (19940), Metody sociální práce. Praha: Sociologické nakladatelství Šiffelová, D. (2010), Rogersovská psychoterapie pro 21. století. Praha: Grada Publishing, a.s. Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, vedoucí autorského týmu: Bc. Andrea Běhálková. (2010), Hospodařit je umění, Informační příručka pro pedagogy k výuce vybraných témat finanční gramotnosti na středních školách Prameny: Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v účinném znění ke dni 31. 5. 2012 Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění ke dni 31. 5. 2012 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v účinném znění ke dni 31. 5. 2012
48
Zákon č. 110/2006 sb., o ţivotním a existenčním minimu, v účinném znění ke dni 31. 5. 2012 Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, v účinném znění ke dni 31. 5. 2012 Broţurky z praxe z Občanského sdruţení SPES – poradna pro dluţníky Sdruţení SPES. (2007), Formy pomoci předluţeným občanům, Manuál Sdruţení SPES pro školení sociálních pracovníků a pracovníků nevládních neziskových organizací a charit Sdruţení SPES ve spolupráci se sdruţením CPA. (2007), Půjčujte si s rozumem, praktická příručka pro osobní finance Odborné časopisy Běhálková, A. (1/2007), Sociální práce: Oddluţení domácností není jen finanční poradenství, ale jedná se o sociální práci Kopřivová, J., (2/2009), Sociální práce, článek: Ţít zcela bez dluhů se jistě dá i v dnešní moderní společnosti, tvrdí ředitel poradny Hanuš, P. (1/2007), Sociální práce: Kdo je sociální pracovník a proč by měl být vzdělaný. Internetové zdroje: Český statistický úřad (www.czso.cz) : Úspory a zadluţení: ocitly se české domácnosti v dluhové pasti? [on-line]. Dostupné 23. 5. 2012 z http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/1151-08. Česká národní banka (www.cnb.cz), [on-line]. Dostupné 31. 5. 2012. Průvodce finančním světem (www.mesec.cz)(a): České domácnosti patří mezi nejméně zadluţené v EU. Roste ale počet osobních bankrotů. [online]. Dostupné 27. 5. 2012 z http://www.mesec.cz/aktuality/ceskedomacnosti-patri-mezi-nejmene-zadluzene-v-eu-roste-ale-pocet-exekuci/ (Arsen Lazarevič)¨ Průvodce finančním světem (www.mesec.cz)(b): Kam jít pro radu. [online]. Dostupné 28. 5. 2012 z http://www.mesec.cz/specialy/financnigramotnost/kam-jit-pro-radu/.
49
Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení (www.ey2010.cz), [on-line]. Dostupné 20. 4. 2013 z http://www.ey2010.cz/predluzeni/predluzeni-otazky-a-odpovedi/. Další zdroje: Rozhovor na praxi v Občanské poradně SPES-poradna pro dluţníky s paní Mgr. Zuzanou Vaculíkovou na téma Krizová intervence 14. 3. 2012 účast na školení pro učitele na středních školách – v rámci projektu Nové Výzvy, v rámci praxe v Poradně pro dluţníky SPES
50
