CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Způsoby práce se zadluţeným klientem Téma práce: Způsoby práce se zadluţeným klientem
Miloslava Mazáková Vedoucí práce: Mgr. Adéla Adámková
Olomouc 2015
Prohlašuji, že jsem svou absolventskou práci na téma „Způsoby práce se zadluženým klientem“ vypracovala samostatně a že jsem všechny použité zdroje uvedla v seznamu literatury. V Olomouci dne ………………. ………………………………………… Podpis
Poděkování Děkuji mé vedoucí absolventské práce Mgr. Adéle Adámkové za čas, který mi věnovala, její trpělivost, povzbuzení, pomoc a cenné rady, jeţ mi poskytovala v průběhu zpracování.
OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................. 4 1
Vymezení základních pojmů..................................................................................... 7 1.1
Dluh ................................................................................................................... 7
1.2
Dluţník .............................................................................................................. 8
1.3
Věřitel ................................................................................................................ 8
1.4
Zadluţenost........................................................................................................ 8
1.5
Předluţenost ...................................................................................................... 9
1.6
Finanční gramotnost ........................................................................................ 10
2
Ohroţené skupiny ................................................................................................... 11
3
Příčiny zadluţenosti ................................................................................................ 13
4
5
3.1
Příčiny zadluţenosti......................................................................................... 13
3.2
Nejčastější půjčky ............................................................................................ 14
Období, kdy dluţník přestává splácet ..................................................................... 15 4.1
Neschopnost splácet ........................................................................................ 15
4.2
Finanční instituce............................................................................................. 16
Důsledky zadluţenosti a vznik nepříznivé sociální situace .................................... 20 5.1
Důsledky nesplácení ........................................................................................ 20
5.2
Sociálně-ekonomický dopad............................................................................ 21
5.3
Psychologický a zdravotní dopad .................................................................... 23
5.4
Sociální vyloučení a nepříznivá sociální situace ............................................. 24
6
Typy zadluţených domácnosti ................................................................................ 25
7
Moţné způsoby řešení situace ................................................................................ 27
8
7.1
Moţné způsoby řešení situace ......................................................................... 27
7.2
Poradenství právní ........................................................................................... 27
7.3
Poradenství sociální ......................................................................................... 28
Konkrétní metody práce se zadluţeným klientem .................................................. 30
8.1
Sociální práce a sociální pracovník ................................................................. 30
8.2
Sociální práce se zadluţeným klientem ........................................................... 32
ZÁVĚR .............................................................................................................................. 37 Zdroje ................................................................................................................................. 40
ÚVOD Absolventská práce „Způsoby práce se zadluţeným klientem“ pojednává o tématu problematiky zadluţenosti klientů a moţnostmi práce s nimi v kontextu sociálního a dluhové poradenství. Motivací pro toto téma jsem měla několik a všechny vycházely ze zkušeností z mých přednášek a z odborných praxí během mého studia na VOŠs CARITAS. Ve druhém ročníku v roce 2014 jsem se v Nízkoprahovém centru SCHOD v Uničově blíţe seznámila s projektem „Dluhy nejsou samozřejmost“, který vede paní Bc. Dana Vrzalíková. O projekt byl a stále je velký zájem ze strany klientů i samotných obyvatel města Uničova a blízkého okolí. Uvědomila jsem si tehdy aktuálnost a i po tolika letech stále „novost“ problematiky zadluţenosti v sociální práci v České republice. Problematika byla dlouhou dobu doménou jiných oborů neţ sociálních, ale s narůstajícím velkým počtem zadluţených klientů v jakémkoliv zařízení, se toto téma promítlo i do sociální sféry. Mezi sociálními pracovníky neustále panuje určitá opatrnost aţ strach pramenící z neznalostí pojmů a ze špatné orientace ve finančních otázkách svých klientů. Tuto opatrnost a strach navíc podporuje nedostatek odborných publikací, malý počet zpracovaných příruček a postupů při práci se zadluţeným klientem, coţ bude i mým limitem při psaní této práce. Budu muset vycházet z aktuálně platné legislativy a často zřejmě i ze závěrečných prací mých předchozích kolegů. Důleţitým zdrojem pro mě budou publikace Oldřicha Matouška, Pavla Navrátila, Jaro Křivohlavého a dalších. Ze zákonů bude nejčastěji vyuţíván zákon č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů. Z metodik dluhových poraden mi budou neocenitelným přínosem dluhové metodiky Člověka v tísni a občanského sdruţení SPES. Absolventská práce je neempirického charakteru. Zvolila jsem metodu kompilace z důvodů velkého mnoţství informací, které bylo potřebné zahrnout do práce z důvodu obsáhlosti tak rozsáhlého souboru informací spadajících pod téma mé závěrečné práce. Cílem mé absolventské práce je „nastínění možných způsobů práce se zadluženým klientem v různých situacích“. Dnešní společnost je společností, která se dá charakterizovat jako „doba dluhová“. Stále méně lidí je schopno si našetřit peníze bokem pro případ nějakého nenadálého výdaje. Rovněţ v otázkách bytové situace je mnoho lidí odkázáno na hypotéky, protoţe 4
nemají finanční prostředky a tudíţ nejsou schopni zaplatit naráz velké obnosy peněz určené na zabezpečení bydlení. Naše doba je rovněţ dobou změněného smýšlení lidí. Potřeba uspokojit svoji potřebu nebo potěšení hned teď bez toho, ţe bychom si na danou potřebu našetřili, je alarmující. Společnosti nabízející své finanční sluţby jsou na kaţdém rohu a o své potencionální zákazníky se doslova perou a soutěţí o jeho pozornost převáţně skrze reklamu a média. Cílem reklamy bývá nabídnout lidem způsob řešení jejich problému. To, ţe jsou i jiné alternativy, se ale často obyčejný člověk nedozví. Půjčky se tedy v průběhu času staly nedílnou součástí našeho ţivota. Proces celé zadluţenosti je pozvolným procesem. Existují sice výjimky, kdy se díky nečekaným okolnostem (například způsobení autonehody) stanete hned dluţníkem, který nese finanční zodpovědnost. Spouštěčem dluhových problémů bývá převáţně nějaká krizová situace. Ústředním motivem je ztráta – ztráta zaměstnání, ztráta partnera, ztráta ţivitele rodiny, smrt někoho blízkého… Psychické proţívání velice ovlivňuje řešení dané situace. Nejprve člověk zmobilizuje své vlastní zdroje, aby tíţivou finanční situaci překlenul. Chvíli to nějak zvládá, pak si ale začne půjčovat od rodiny nebo od svých blízkých. Nějakou dobu to člověk zvládá z vlastních zdrojů a zdrojů svého okolí. Potom ale sáhne po nabídce finančních produktů bankovních či nebankovních subjektů. V tomto okamţiku je velice důleţitá stránka psychického proţívání. Pokud je jedinec neustále v psychické krizi, má problémy zvládat svoji situaci a dostat se z ní. Hlavní moţností řešení této situace je totiţ navýšení příjmů skrze zaměstnání. Pokud je člověk ale v psychické nepohodě, zaměstnání si neudrţí. Do dluhů zabředává stále více a více. Koloběh dluhů a dluhová spirála jsou častým zlomovým bodem, kdy zadluţený člověk vyhledá expertní pomoc právníků. Potom začne hledat formy bezplatné pomoci sociálních sluţeb. V tuto chvíli přichází člověk k sociálnímu pracovníkovi. Posloupnost celé absolventské práce a řazení kapitol odpovídá tomuto chronologickému vývoji situace zadluţeného člověka. Nejprve na začátku v první kapitole vymezím význam základních pojmů souvisejících s tématem. V druhé kapitole se budu zabývat ohroţenými skupinami. V další se budu ptát na nejčastější důvody zadluţování se. Zodpovím zde otázky typu „proč?“ a „na co si půjčují?“. Důleţitou kapitolou je čtvrtá kapitola, která popisuje situaci, kdy uţ člověk nezvládá splácet a ze zadluţení se stává předluţení. Zde popíšu typy finančních subjektů, od kterých si zadluţení lidé půjčují. 5
Pátá kapitola nazvaná „důsledky zadluţenosti a vnik nepříznivá sociální situace“ bude pojednávat o sociálních, finančních a psychických následcích, po kterých teprve se zadluţený člověk dostává do nepříznivé sociální situace. Jelikoţ sociální pracovník není vyškolený finanční poradce a s právním poradenstvím klientů často pomáhají právníci docházející do organizace, nebudu se proto dopodrobna zabývat popisováním institutů jako je např. exekuce. Zaměřím se na sociální, finanční a psychické stránky ţivota zadluţeného člověka a zvládání nepříznivé sociální situace, protoţe toto je způsob práce se zadluţeným klientem, který zvládne kaţdý kompetentní sociální pracovník. V šesté kapitole popíši typy zadluţených domácností, které popsala dluhová poradna SPES na základě vlastních zkušeností z praxe. Následující kapitola „moţné způsoby řešení“ pojednává o moţnostech, které se zadluţenému člověku naskytují. Budu zde mluvit o poradenství, ve stručnosti moţné řešení dluhové situace z pohledu právního poradenství; o finanční gramotnosti atd. Poslední osmá kapitola je z pohledu celé absolventské práce nejdůleţitější. Zde popíši konkrétní metody a techniky ze sociální práce vhodné při práci se zadluţeným klientem.
6
1
VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Na začátku celé práce v první kapitole pro správnější pochopení tématu si dovolím
vymezit pár terminologických pojmů, které se pojí s tématem zadluţenosti. V našem prostředí jsou pojmy jako dluh, dluţník, věřitel atd. všeobecně známé, nikdo ale nezná přesné vymezení těchto pojmů. Některé pojmy se dokonce lidem překrývají jako například pojmy zadluţenost a předluţenost.
1.1 Dluh V dnešní době je pojem „dluh“ velice aktuálně pouţívaným pojmem. Dluhem v dnešním slova smyslu můţe být půjčka, ale i leasing nebo hypotéka. Samotné slovo v sobě nese negativní podtext, mnoho lidí si tedy nechce připouštět, ţe jsou zadluţení. Samotný dluh sám o sobě není problémem v případě, ţe je člověk jej splatit. Na samotný pojem slova dluh se dá dívat z více hledisek. Na dluh se můţeme podívat z hospodářského hlediska, kdy dluh je označen jako „závazek“ způsobující „pohledávku“ druhé protistrany. Vlček definuje dluh jako „závazek, podle něhož je jedna osoba druhé povinna něco plnit“. Podle něj je to jakýkoliv závazek k peněţnímu plnění. Dluţník a věřitel se předem domluví na společně daných podmínkách, podle kterých je dluţník povinen dluţnou částku neboli závazek vrátit. (Vlček 1992: 45) Dluh neboli závazek byl donedávna právně vymezen obchodním zákoníkem a dnes jiţ zrušeným zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem. Po zavedení nového občanského zákoníku, tj. zákona č. 89/2012 se právní vymezení dluhu upravilo nově zde. § 1721 říká, ţe „věřitel má ze závazku vůči dlužníkovi právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit“ Závazek vzniká uzavřením smlouvy, nebo jinou právní skutečností, která ale musí být způsobilá podle právního řádu (Nový občanský zákoník…). V případě smluv se jedná nejčastěji o kupní nebo úvěrové smlouvy. Jiné právní skutečnosti mohou znamenat například soudní rozhodnutí vydané za účelem zaplacení pokuty, penalizačních poplatků, náhrady škody… (Vlček 1992: 211). Závazek můţe vzniknout i protiprávním činem (Nový občanský zákoník…). 7
1.2 Dluţník Dluţník je jakýkoliv subjekt, který má závazky peněţitého plnění. Nemusí jít nutně o osobu, která má problémy dostát svým závazkům a daný dluh splatit. Všeobecně platí, ţe dluţníkem je osoba, která má povinnost zaplatit nebo uhradit svůj dluh (Vybíhal 2011).
1.3 Věřitel Věřitel je osoba, která má právo na plnění určitého dluhu, který vůči němu má dluţník (Vybíhal 2011: 389). Věřitelem se v dnešní době můţou stát jak bankovní, nebankovní subjekty, tak i fyzické osoby (například ţena, která po svém partnerovi vymáhá výţivné pro své dítě). Věřitel se často po neúspěšném snaţení domoci se své pohledávky na samotném dluţníkovi obrací na subjekty třetích stran, kterým tuto pohledávku cele nebo částečně podstoupí (Nový občanský zákoník…). V praxi to znamená příchod vymahačské agentury, která pohledávku převezme za určitou částku a následně ji po dluţníkovi sama vymáhá.
1.4 Zadluţenost Dnešní dobu můţeme označit jako dobu ţití na dluh. Mít dluh (například skrze leasing na auto, nebo skrze hypotéku) a tím pádem být zadluţený, je normálním fenoménem naší společnosti. Stále méně lidí šetří. Je to dáno více důvody, jednak nemoţností šetřit a ukládat finanční prostředky jako rezervu do „nepříznivějších“ časů (například nízký příjem a následně ztráta zaměstnání) a potom neschopností šetřit, která je dána výchovou, zvyklostmi, nedostatečnou disciplínou (půjčky na věci, které nepotřebujeme). (Smrčka 2010). Zvýšená zadluţenost je celkově zapříčiněná převáţně změnou smýšlení lidí a finančních subjektů, které nabízejí své sluţby snad na kaţdém kroku. Trend naší společnosti – uţívat si hned teď bez čekání – je důvodem, proč mnoho lidí si pořizuje bez rozmýšlení a zváţení rizik věci, které by si pár let nazpět nikdy z důvodu vysoké ceny nepořídil (Smrčka 2010). „ Kupujeme zboží, které nepotřebujeme, za peníze, které nemáme…“ (Smrčka 2010: 401) 8
Zadluţeností je míněn stav, kdy má subjekt (fyzická osoba, právnická osoba…) jednoho nebo více věřitelů, ke kterým má povinnost dluţnou částku splatit. Je nutné ale rozlišit, do které míry je zadluţenost vhodná a kdy uţ ne. Smrček dělí zadluţenost lidí do dvou skupin. První skupinou jsou tzv. bezproblémoví dluţníci, ti splácí pravidelně, bez prodlev a bez větších problémů plní své závazky. Druhou skupinou jsou jiţ „problémovější“ dluţníci, kteří z určitých důvodů nemohou dostát svým závazkům (Smrčka 2010: 401). Tato druhá varianta zadluţenosti je rizikovější, protoţe můţe přerůst do tzv. předluţenosti, která je neţádoucí jak z pohledu dluţníka, z pohledu věřitele i z pohledu státu.
1.5 Předluţenost Stav předluţenosti je nazýván jako stav, kdy dluţník není jiţ schopen dostát svým závazkům a jeho lhůty splatnosti jsou jiţ minimálně 30 dní po termínu (SPES).
„Předlužení je nesplnění platebních povinností dlužníka a spěje k jeho ekonomické a psychosociální destabilizaci. Je to dlouhodobě trvající proces, který prochází určitým vývojem a spěje k soukromému bankrotu. O předlužení nehovoříme jen tehdy, kdy po odečtení pevných životních nákladů nestačí již zbylá část měsíčního příjmu na placení splátek, nýbrž přináší s sebou i masivní sociální a psychické důsledky.“ (SPES 2007: 4)
Další definici stavu předluţenosti přináší insolvenční zákon. Ten definuje předluţení jako stav, kdy má dluţník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. (Insolvenční zákon § 3) Ohroţení předluţeností jsou převáţně sociálně znevýhodněné osoby nebo celé skupiny, kdy tento stav můţe být jednou z mnoha příčin sociálního vyloučení daného jedince nebo skupiny z majoritní společnosti. Pro společnost je tedy předluţenost a díky ní vznikající sociální vyloučení velice negativním jevem, protoţe s sebou nesou velká sociální rizika, na která není společnost schopná adekvátně a rychle zareagovat. Tento problém má v sobě jak sociální, tak i ekonomický aspekt, protoţe díky předluţenosti se dluţník dostává do dluhové spirály a není schopen sám svými silami situaci vyřešit. Neschopnost nalézt zaměstnání a navýšit si tak své příjmy znamená pro dluţníka začarovaný kruh, ke kterému se přidruţují další problémy (např. sociálně patologické 9
jevy…). Dluţník se následně stává příjemcem sociálních dávek, čímţ se pro stát i pro společnost stává neperspektivním. (Vybíhal 2011: 55-56)
1.6 Finanční gramotnost Finanční gramotnost v sobě nese preventivní charakter ochrany před problematikou zadluţenosti. I proto jí Česká republika věnuje v posledních téměř deseti letech větší pole působnosti. V roce 2006 vznikla meziresortní Pracovní skupina pro finanční vzdělávání, kterou tvoří zástupci Ministerstva financí, České národní banky, Ministerstva školství mládeţe a tělovýchovy, Ministerstva průmyslu a obchodu a profesních a spotřebitelských sdruţení. Tato skupina spadající pod resort, definovala finanční gramotnost. Národní strategie finančního vzdělávání, která byla vydána o tři roky později, se stala ústředním dokumentem pro finanční vzdělávání v České republice. Přináší nám ucelený a zároveň systematický přístup k p Ministerstva financí vypracovala v roce 2010 tzv. Národní strategii finančního vzdělávání. Zde je finanční gramotnost definována takto:
„Finanční gramotnost je soubor znalostí, dovedností a hodnotových postojů občana nezbytných k tomu aby finančně zabezpečil sebe a svoji rodinu v současné společnosti a aktivně vystupoval na trhu finančních produktů a služeb. Finančně gramotný občan se orientuje v problematice peněz a cen a je schopen odpovědně spravovat osobní/rodinný rozpočet, včetně správy finančních aktiv a finančních závazků s ohledem na měnící se životní situace.“ (Národní strategie…)
10
2
OHROŢENÉ SKUPINY V této kapitole se budu věnovat popisu lidí, kteří na základě nějakých předem
určených faktorů spadají do rizikové skupiny. Lidé, kteří se dostanou do dluhové situace, se většinou nijak neliší od zbytku obyvatel naší republiky. Jedná se o obyčejné občany, u kterých na první pohled nepoznáte, ţe jsou zadluţení. Ţijí svůj ţivot převáţně bez problémů a mnoho z nich i bez pomyšlení na to, ţe by mohly přijít horší časy, kdy se jim uţ nebude dařit. Tyto „krizové“ situace přichází většinou nečekaně, nebo zdlouhavě a plíţivě. Zadluţeným člověkem se můţe stát kdokoliv, stačí si vzít třeba hypotéku, nebo si koupit auto na leasing. Stačí potom, aby přišla nějaká krizová situace spojená se ztrátou, kterou nebude schopen člověk unést. Ohroţený moţností zadluţit se teď nebo někdy v budoucnosti je tedy kaţdý člověk. Bude ale záleţet na jeho individuálních schopnostech a moţnostech se s danou situací vypořádat. Přesto existuje pár faktorů, které mohou hrát výraznou roli v případě budoucího zadluţení. Osobní faktory kaţdého člověka ho mohou předurčovat k tomu, ţe bude více neţ ostatní lidé ve společnosti ohroţen nebezpečím zadluţení. Faktorů je nepřeberné mnoţství, přesto se dají rozdělit na ty, které můţeme ovlivnit a na ty, které ne. První skupinu tvoří osobní predispozice, které si přinášíme ze své rodiny a ze svého okolí; cizí zavinění (např. dluhy ze společného jmění manţelů, dluhy v dědictví…) a situace, které jsou zapříčiněné dalšími faktory jako ztráta zaměstnání, nevydařené podnikání…. U osobních predispozic mám na mysli třeba narození do nízkopříjmové rodiny, do prostředí majoritou označovaném jako vyloučená lokalita, genetické predispozice v podobě niţšího intelektu, zdravotního omezení a spousty dalších. Jedinec tedy tyto predispozice získává narozením, nebo během svého ţivota a často je nelze ovlivnit. Druhou skupinou jsou lidé, kteří se vlastním rozhodnutím dostali do dluhů, přestoţe znali na začátku rizika, ale nepředpokládali, ţe k nim dojde (například půjčky na „blbosti“: na dovolenou, zbytečné věci…) (Vybíhal 2011). Rusnáková spatřuje společné rysy ohroţených skupin v několika faktorech. Zde patří nízké vzdělání, nedostatečná sociální opora, spojení zadluţenosti s dalšími problémy (špatná bytová situace, psychické poruchy, fyzický handicap atd.) a tzv. pštrosí efekt. 11
Tímto pojmem označuje autorka chování lidí, kdy řešení svého problému odkládají aţ do doby, kdy jim vše jiţ přeroste přes hlavu a oni si jiţ nejsou schopni sami pomoci (Rusnáková, 2009). Mareš na základě spojení všech faktorů vymezil několik rizikových skupin (Mareš 1999; 2002): Ţeny – tlak společnosti na nutnost sladit povinnosti plynoucí ze zaměstnání s péčí a se zabezpečením rodiny je pro mnohé ţeny velice náročné např. v situaci, kdy narůstá velký počet matek samoţivitelek, ztráta partnera… (Keller 2011: 48) Etnické menšiny Zdravotně handicapovaní Mladí lidé a absolventi Lidé v předdůchodovém věku (Mareš 1999; 2002) Vybíhal zase identifikoval skupin více (Vybíhal 2011:52): „dlouhodobě nezaměstnaní, příslušníci etnických menšin, osoby se zdravotním postižením, osoby předlužené, migranti, osoby s nízkou kvalifikací, osoby s různými druhy závislostí, osoby, pro které se stal život „na sociálních dávkách“ běžným životním stylem, osoby, které žijí ve znevýhodněných oblastech s vysokou nezaměstnaností, děti, které žijí v ohrožených rodinách“ (Vybíhal 2011:52) – chudých, nefunkčních, mnohopočetných, s nezaměstnanými rodiči, a v rodinách, kde dochází k násilí
12
3
PŘÍČINY ZADLUŢENOSTI
3.1 Příčiny zadluţenosti V předchozích kapitolách jsem se zmínila, ţe nejčastější příčinou půjčování peněz a zadluţování se je krizová situace v podobě jakékoliv ztráty, kvůli které se člověk dostane do tíţivé finanční situace. Krizová situace a ztráta můţe být negativního, ale i pozitivního charakteru. Například Vybíhal uvádí jako jednu z moţných situací narození dítěte. Událost jakkoliv pro rodiče radostná můţe znamenat velké finanční zatíţení z důvodu péče o dítě a ztráta zde můţe být vyjádřená jako ztráta jistot pramenících ze zaměstnání a z vyššího výdělku jednoho z rodičů (Vybíhal 2011: 28-29). Sníţení příjmu rodiny a navýšení nákladů spojených se zabezpečením rodiny je jedním z mnoha faktorů zvyšování počtu zadluţených mladých rodin (Inspirovalo nás i zahraničí…).
Mezi
negativní ztráty řadí Vybíhal ztrátu zaměstnání; ztrátu partnera v podobě rozvodu nebo rozchodu; nehodu a její následky; nemoc. Z těch těţších ztrát zde mluví o ztrátě v podobě úmrtí ţivotního partnera, rodiče, dítěte nebo kohokoliv osobně významného pro člověka. (Vybíhal 2011: 28-29). Besedová dále k příčinám zadluţován řadí sníţení příjmu; závazky osoby blízké, která nás zadluţí; situaci, kdy člověk někomu dělá ručitele; mimořádné výdaje spojené s chodem domácnosti; úvěry na bydlení; spotřebitelské úvěry; neplacení nájmu a energií souvisejících s provozem bydlení; neplacení poplatků daných zákonem (televize, stavba domu…); neplacení místních poplatků typu stočné, odpady atd.; uloţené pokuty za přestupky… (Besedová 2014: 8). Ztráta zaměstnání a neschopnost navýšit své příjmy jsou další velkou příčinou zadluţenosti. Být finančně nezávislý v dnešní době v sobě nese schopnost zajištění rodiny, zabezpečení bydlení, moţnost seberealizace a sebevývoje rozvíjením svých zájmů a koníčků a v neposlední řadě i určitý sociální status, ke kterému se váţe i vlastní sebepojetí a sebeúcta. Ztráta zaměstnání a s tím souvisejících veškerých jistot spojených s předešlým způsobem ţivota znamenají velice významný zásah do ţivota jedince. Ztráta ovlivní také jeho nejbliţší rodinu, ve které se časem mohou díky nastalé situaci narušovat vnitřní vztahy a vzájemná komunikace. Pokud se ke změně vlastního sebepojetí kvůli 13
statusu nezaměstnaného a nemoţnosti dostát role ţivitele rodiny přidruţí ještě ztráta podpory ze strany rodiny, psychické zvládání jedince můţe být narušené a rizika plynoucí z moţného zadluţení či dokonce předluţení jsou velice vysoká (Mareš 2002). Keller ve vymezování nových sociálních rizik říká, ţe v naší společnosti má nezaměstnanost a tzv. pracující chudoba jiţ jinou podobu neţ dříve. Pracující chudoba znamená, ţe člověk je zaměstnaný, chodí do práce ale příjem, který za ni dostane, je tak nízký, ţe se kvůli němu dotyčný člověk a jeho rodina dostává pod hranici chudoby. Další změnou je dle něj i fakt, ţe míra vzdělání uţ nehraje velkou roli při posuzování toho, kdo je ohroţen nezaměstnaností. Kvalifikovaný a vzdělaný člověk nemůţe často sehnat práci, přestoţe má ukončené vysokoškolské vzdělání (Keller 2011: 40) Mezi další moţné příčiny zadluţení řadíme situace, kdy nás zadluţí osoba blízká nebo cizí. Oběťmi dluhů jsou osoby, které je primárně a vědomě nezpůsobily. Dluhové poradny jsou plné klientů, kteří díky společnému jmění manţelů a kvůli zadluţenosti druhého partnera upadly do tíţivé sociální situace. Malý přehled nebo často i nulová informovanost o finanční situaci manţela/manţelky jsou v případě zadluţení druhého partnera častou příčinou velkého trápení a prolitých slz. Mnoho rodin řeší také případy společného zadluţení se díky jednomu členu své rodiny, který má stejné trvalé bydliště jako oni. V případě přidruţení se sociálně patologických jevů k problému zadluţenosti, je cesta ven z krizové situace velice těţká (Kotáb a Kopřivová 2009). K dalším příčinám se řadí i zadluţování se vlastní hloupostí; půjčky na věci, které nepotřebujeme jen proto, abychom dokázali svůj sociální status nebo si jen dopřáli okamţik dočasného uspokojení našich tuţeb; celospolečenské důvody; neřešení situace a neplacení základních poplatků a mnoho jiných důvodů (SPES 2007: 4-5)
3.2 Nejčastější půjčky Podle průzkumu online banky Zuno v roce 2013 si nejčastěji půjčují mladí lidé do třiceti let. Nejvíce lidí si sjednává spotřebitelský úvěr na koupi auta, potom na zařízení bytu a koupi nábytku a na třetím místě je nejoblíbenější nemodernější technika (Průzkum: Češi si nejčastěji…). Lidé si dále půjčují na: zajištění bydlení; zajištění základních potřeb (jídlo, ošacení…); zajištění věcí udrţující standardní ţivotní styl (oblečení, doplňky, technické vymoţenosti…); splacení jedné půjčky druhou půjčkou (Ţít zcela bez dluhů…). 14
4
OBDOBÍ, KDY DLUŢNÍK PŘESTÁVÁ SPLÁCET V této kapitole popíšu situaci, kdy člověk jiţ není schopen dostát svým závazkům,
na kterou navazují přístupy dluţníka k nastalé situaci a jeho moţnosti navýšení svých příjmů u finančních institucí. V ţivotě kaţdého člověka mohou nastat tíţivé ţivotní a finanční situace. To, jak se s nimi vypořádá, záleţí na více faktorech např. zdali má sociální a finanční oporu ve svých blízkých, zkušenosti; aktuální psychické proţívání, schopnost adaptace na novou situaci… (Paulík 2010: 133). V této kapitole budu nejvíce vyuţívat zkušeností popsaných v metodikách dvou neziskových organizací zabývající se dluhovým poradenství: občanského sdruţení SPES a Člověka v tísni.
4.1 Neschopnost splácet Období, kdy dluţník uţ není schopen dostát svým závazkům, předchází dlouhé období pravidelného placení bez větších problémů. Toto deklaruje i kasuistika autentické výpovědi člověka, který se díky svému zadluţení dostal na dva roky do vězení, který ve své metodice uveřejnil Člověk v tísni (Člověk v tísni 2007: 50). Tento popis přechodu od pouhé, relativně neškodné zadluţenosti aţ k negativnímu předluţení, charakterizuje téměř většinu dluţníků a období narůstající platební neschopnosti. Muţ – dluţník popisuje celý proces od prvních dnů, kdy začal řešit svoji problematickou finanční situaci. Splácení počátku probíhalo bez problémů do okamţiku, kdy kvůli nečekaným výdajům v domácnosti nebyl schopen zaplatit měsíční splátku. V přesvědčení, ţe se nic neděje a ţe můţe splátku poslat příští měsíc, svoji situaci neřešil. Příští měsíc byla jeho finanční situace stejná. Postupně začaly chodit první upomínky, na které nereagoval v přesvědčování sebe sama, ţe se situace sama vyřeší v blízké budoucnosti. Aţ po několika upomínkách a dopisech si připustil váţnost situace. Finanční prostředky z vlastních zdrojů jiţ neměl, proto se obrátil na finanční subjekty a sjednal si půjčku, kterou splatil tu první. Finanční obnos na splacení druhé půjčky uţ ale nesehnal a věřitelům postupně docházela trpělivost. Dalším krokem muţe bylo obrácení se na nebankovní subjekty…“ (Člověk v tísni 2007: 50-53)
15
Podle Běhálkové a kol. je zadluţenost do jisté míry v pořádku a je normálním jevem ve společnosti. Problém ale nastane v okamţiku, kdy domácnost jiţ není schopna své finanční závazky plnit. Ze zadluţení se stává předluţení (2010). Toto předluţení je velice neţádoucí, protoţe nemoţnost splácet své závazky ze svého měsíčního příjmu po té, co jsou odečteny základní běţné výdaji denní spotřeby, znamená pro mnohé jedince a domácnosti období vymáhání nesplaceného dluhu věřiteli (Klínský a kol. 2011). Tato doba je charakteristická i tzv. půjčkami na půjčku, které slouţí jako neúspěšné snahy překlenout krizovou situaci (Syrový 2011: 17). Přístup, s jakým se postaví jedinec či domácnost k nastalému problému, závisí na individuálních osobních faktorech; na nastavených ţivotních hodnotách; na naučeném systému řešení problémů a na tom, jaký význam přikládá jedinec nastalé situaci. Dluţník můţe zvolit následující přístupy otázce řešení problémového zadluţení či předluţenosti: Pasivní – dluţník neřeší situaci, nechává všemu volný průběh a doufá, ţe se situace vyřeší sama (Plamínek 1994: 18-21) Aktivní – dluţník převezme zodpovědnost za vzniklou situaci a začne situaci řešit pomocí zapojení zdrojů svých, nebo svého okolí nebo pomocí vyjednávání, dohod a kompromisů (Armstrong 1999)
4.2 Finanční instituce Široké spektrum finančních produktů nabízejí různé druhy finančních institucí. Nejčastěji vyuţívané mezi dluţníky jsou půjčky a úvěry, které poskytují bankovní či nebankovní subjekty. Bankovní společnosti jsou pro jedince více přijatelné a serióznější díky své silnější pozici na trhu a určitému dohledu a kontrole České národní banky (Ondřej a kol. 2013).
„Zadlužení u bankovních institucí je mně rizikové, neboť banky mají přísná pravidla a podléhají dohledu České národní banky. Zpravidla mívají výhodnější podmínky, za kterých úvěr poskytují. Rostoucí zadlužení u bankovních institucí oproti nebankovním institucím souvisí také s tím, že většina lidí má bankovní účet, a pokud si chtějí půjčit, obrátí se na banku, kterou již znají. Banky také samy aktivně klientům nabízí kreditní karty, kontokorenty či úvěry a někteří klienti si na základě takové nabídky úvěr vezmou, ačkoliv ho nutně nepotřebují“ (Besedová in Mahdalová – Zadluţenost se přesunula…)
16
Člověk v tísni vymezil tři základní skupiny finančních institucí a jejich nabídku finančních produktů na: bankovní společnosti, nebankovní společnosti a na rychlé půjčky poskytované rovněţ nebankovními společnostmi (2013: 49). Toto rozdělení ale nepokrývá veškeré další subjekty, které vydělávají na zadluţenosti a předluţenosti. Zde můţeme zahrnout např. „rádoby oddlužovací agentury, které sice slibují oddlužení, avšak v konečném důsledku dlužníkovu situaci ještě zhorší.“ (Dluhy…)
4.2.1 Bankovní společnosti Bankovní společnosti jsou na trhu mnohem delší dobu. Díky tomu jsou povaţovány za serióznější, díky čemuţ se na ně obrací více lidí. Podle údajů společnosti M. B. A. Finance se s rostoucím věkem mění skladba zadluţených klientů. Převáţnou částí neplatičů u bankovních institucí jsou lidé věku do 30 let, kdeţto senioři zase dluţí nejčastěji u nebankovních společností (Senioři nejčastěji dluţí…). To znamená, ţe cílovou skupinou bankovních společností jsou tzv. nerizikoví klienti. Jedná se o ty fyzické či právnické osoby, které prokáţou svoji tzv. bonitu (důvěryhodnost). Tím se myslí převáţně předpoklad schopnosti bezproblémového splácení díky stabilnímu zaměstnání a to většinou mladí lidé splní lépe neţ lidé staršího věku (Člověk v tísni 2013: 49). Posouzení ţadatele o úvěr či půjčku a samotné ţádosti, trvá jistou velice proměnlivou dobu. U bankovních objektů se doba posouzení ţádosti odvíjí od nastavených bankovních směrnic (Člověk v tísni 2007). Výhodou bankovních společností je relativně nízký úrok na jistině dluhu; nízké smluvní pokuty; větší transparentnost smluv a v nich napsaných podmínek; výše celkové RPSN se pohybuje do cca 20% dané jistiny; rozhodčí doloţka většinou není obsaţena ve smlouvě. Nevýhodou ale je nutnost prokázat svoji důvěryhodnost a pak i fakt, ţe určitou dobu bude trvat, neţ budeme mít fyzicky k půjčeným penězům přístup. Příklady nebankovních společností: Česká spořitelna, KB, GE Money Bank…
4.2.2 Nebankovní společnosti Finanční společnosti, které nespadají pod dohled ČNB, se nazývají jako nebankovní společnosti. Dluţníků stále přibývá a na trhu se následkem toho objevují nové a nové společnosti, kterým zaručuje dostatek klientů mimo jiné i důsledek hospodářské krize z roku 2008 (Dluhy…).
17
Cílovou skupinou jsou všichni klienti z řad rizikové i nerizikové společnosti. Tedy zaměstnaní i nezaměstnaní ţijící ze sociálních dávek (Člověk v tísni 2013: 49). Podle společnosti M. B. A. Finance aţ 76% neplatičů u nebankovních společností senioři. Získat půjčku u nebankovního subjektu je totiţ snadnější, protoţe v případě banky je těţší ve vyšším věku kvůli různým ţivotním potíţím prokázat svoji bonitu z důvodu vyššího věku, niţších příjmů a často i kvůli omezeným moţnostem učení (Senioři nejčastěji dluţí…). Výhodou u získávání finančních produktů u nebankovních společností je stále ještě relativně nízký (trochu vyšší neţ u nebankovních) úrok na jistině; RPSN se pohybuje kolem cca 35%; největší výhodou je krátký časový usek, po který musí ţadatel čekat na peníze „na ruku“ (Člověk v tísni 2013: 49). Pro nebankovní společnosti je typická jejich méně komplikované byrokracie, větší flexibilita a niţší náklady na sluţby (Člověk v tísni 2007). Nevýhodou jsou však vysoké smluvní sankce; netransparentní smlouvy a v nich uvedené smluvní podmínky často obsahující rozhodčí poloţku a krátká doba pro moţnost přečtení smlouvy. Nejznámějším příkladem nebankovních společností jsou: Home Credit, ProfiCredit, Cetelem… (Člověk v tísni 2013: 49) V roce 2009 se pracovníci Člověk v tísni zaměřili na nebankovní subjekty a jejich smluvní podmínky u finančních produktů. Vytvořili tzv. „Index predátorského úvěrování“, který zahrnoval porovnávání pěti základních parametrů. Zde patřila například srozumitelnost a transparentnost, existence rozhodčí poloţky, nezákonná výše úroků… Systematické vyjednávání s nebankovními společnostmi a velký mediální tlak znamenaly pro dluţníky velké ulehčení finančních problémů díky velkým změnám, které společnosti na základě tohoto indexu provedly. Původní dokument se dnes přetransformoval do „Indexu etického úvěrování“, který „představuje jednoduchý nástroj, který komukoliv umoţňuje přehledné srovnání úvěrových produktů největších nebankovních společností. To kromě výše úroku zohledňuje především rizika, která dluţníka čekají ve chvíli, kdy se dostane do problému se splácením.“ (Index etického úvěrování…)
4.2.3 Rychlé půjčky Posledním typem podle Člověka v tísni jsou společnosti nebankovní povahy známé jako půjčovatelé tzv. rychlých půjček. Cílem je často profitovaní na cílové skupině rizikové společnosti. Princip těchto společností je častěji neţ na samotném cíli poskytování finančních sluţeb postaven na důsledcích plynoucích z neschopnosti dluh 18
splatit, tedy například následné vymáhání dluţné částky a tím vyšší zpětný zisk… (Dluhy…). Výhodou jsou nízké sankce a transparentní podmínky. Stejně jako u bankovních společností zde není rozhodčí doloţka. Peníze mají klienti k dispozici okamţitě. Nevýhodou jsou ale velmi vysoké úroky na jistině s celkovou RPSN dosahují někdy i 200%. Nejznámější je Provident Financial, s. r. o. (Člověk v tísni 2013: 49).
19
5
DŮSLEDKY
ZADLUŢENOSTI
A
VZNIK
NEPŘÍZNIVÉ SOCIÁLNÍ SITUACE V předchozích kapitolách jsem popsala, jakým způsobem se můţe člověk dostat do nepříjemné finanční situace. Tento proces je zdlouhavý a nese s sebou celou řadu aspektů, na které by sociální pracovník neměl zapomínat. Důsledky a dopady zadluţenosti zasahují do celého ţivota jedince i jeho rodiny. V této kapitole popíšu na příkladu vymyšleného
příběhu
důsledky
zadluţení
z pohledu
sociálně-ekonomických,
psychologických a zdravotních změn ke kterým zařadím i moţnost vzniku sociálně patologických jevů. na konci kapitoly popíši i sociální vyloučení jako důsledek nepříznivou sociální situaci, která vzniká v návaznosti na dopady zadluţenosti.
5.1 Důsledky nesplácení Jiţ dříve jsem zmínila, ţe určitá míra zadluţenosti je v naší společnosti normálním jevem (SPES 2010). Narůstající neschopnost dostát svým finančním závazkům a v mnoha případech i postupný přechod do předluţenosti znamenají pro jedince velké mnoţství změn v celém jeho dosavadním ţivotě. Náročná psychická zátěţ spojená s neustálou hrozbou následků plynoucích z neplacení, zasahuje do osobního i profesního ţivota daného jedince a dokonce ovlivňuje i celé jeho okolí. Z toho důvodu sociální pracovníci musí brát svého zadluţeného klienta jako propojený celek, neřešit jen finanční stránku a klienta posuzovat z holistického (celistvého) pohledu. Přesná podoba následků zadluţenosti záleţí na aktuální míře zadluţenosti, ve které se jedinec nachází. Dalším důleţitým aspektem je sociální status dluţníka a jeho aktuální stav zdrojů ve smyslu majetkových poměrů, sociální a finanční opory v nejbliţších, moţnosti odborné pomoci při návratu zpět do společnosti (Balabán 2009). Na začátků kaţdého zadluţení jedinec dopředu při podepisování smlouvy nepočítá s moţnými následky případné neschopnosti dostát svým finančním závazkům. Chronologický průběh dopadů a důsledků zadluţení uvedu na imaginárním příběhu mladé rodiny: 20
Mladí manţelé s dvěma dětmi ţijí v panelovém domě s dalšími dvaceti nájemníky. Manţel buduje slibnou kariéru, finančně zabezpečuje rodinu, zvládá splácet hypotéku na byt a leasing na auto, které potřebuje kvůli dojíţdění za prací. Je společensky uznávaný mezi svými kolegy na pracovišti i mezi svými přáteli… Manţelka je na rodičovské dovolené, stará se o domácnost. Manţel ale jednou kvůli riskantní jízdě způsobí autonehodu, kdy zraní druhého účastníka nehody. Musí zaplatit odpovědnost za způsobenou škodu a ještě musí zaplatit pojišťovně za léčbu zraněného. Auto je zničené, na opravu jiţ nejsou v rodinném rozpočtu peníze. Do práce se musí tedy dopravovat komplikovanými dopravními spoji, kvůli kterým často přichází pozdě do práce. Nějakou dobu situaci zvládá, splácí následky autonehody… Následně kvůli rušení podniku, kde pracuje, ztratí práci a je nezaměstnaný. Jeho příjem v rodinném rozpočtu velice chybí. Rodina, aby zvládla splatit své finanční závazky, musí velice omezit svůj ţivotní styl. Muţ se zdává svých koníčků. Nese velice traumaticky nutnost registrovat se na úřadě práce. Dlouhou dobu nemůţe sehnat novou práci, proto začíná pracovat na černo jako pomocný dělník na stavbě u kamaráda. Příjem ale nestačí a on postupně není schopen splácet své dluhy. S manţelkou se o situaci bavit nechce, má totiţ pocit, ţe ji jako ţivitel rodiny zklamal. S přáteli se nestýká, protoţe se před nimi stydí. Je neustále vyčerpaný z namáhavé práce na stavbě, díky které netráví dostatek času se svými dětmi. S manţelkou se kvůli tomu hádá. Do toho přicházejí první upomínky. Proto muţ vyuţije sluţeb nebankovní společnosti a půjčí si na splacení předchozích půjček. Dostává se do dluhové spirály. Z neustálého stresu se mu horší vlastní vnímání situace, je v krizi přestává si věřit, ţe situaci zvládne a proto chytá po sklence alkoholu…“
5.2 Sociálně-ekonomický dopad Na začátku kaţdého zadluţení bývá nějaká krize. V závislosti na ní potom navazují první důsledky. Pokud ztratí například ţivotního partnera, prvotní reakcí bude ţal a psychické vyrovnávání se ztrátou. Aţ po určité době pokud člověk není stále schopen situaci zvládnout, přidávají se druhotné problémy jako příklad ztráta zaměstnání a finančních příjmů. První dopad na ţivot zadluţeného jedince či domácnosti v návaznosti na omezení finančních příjmů souvisí se sníţením ţivotního standardu. Dluţník se snaţí ušetřit na věcech či událostech, bez kterých je schopen se obejít aniţ by ho to více trápilo např. na dovolených, na kulturním ţivotě atd. V případě, ţe sníţení ţivotního standardu nepřineslo výrazné ušetření finančních prostředků, sahá dluţník jiţ po omezení výdajů na aktivity spojené s jeho vlastní zálibou a s běţným fungováním ve společnosti. Plánuje s větší důrazností nákupy; dopravuje se na kole do práce; přestěhuje se do bytu s niţším nájmem; prodá část majetku… (Vranek 2011: 29). 21
V této fázi si člověk vyuţívá vlastních zdrojů. Pokud ty jiţ nestačí, obrací se na zdroje svých blízkých. Tzv. „půjčky na ruku“ jsou normálním jevem mezi rodinnými příslušníky a přáteli. Finanční moţnosti půjčení si od příbuzných či známých jsou jiţ vyčerpané a dluţník je kvůli tomu jiţ po termínu splatnosti. Finanční příjmy začínají citelně chybět a dluţník se snaţí různými prostředky je navýšit například opětovným půjčením si na splacení předchozí půjčky. Dluţník se postupně dostává do dluhové pasti (Balabán 2009: 355). Často právě sociální opora rodiny a blízkých je pro mnohé zadluţené zlomovým bodem: situaci zvládnou nebo ne. Samotná opora rodin a domácností souvisí se odolností rodiny zvládat stresové a krizové situace. Krizový stav narušuje organizaci, rovnováhu interpersonálních vztahů a optimistický pohled na zvládání situace. (McCubbin in Paulík 2010: 134). Dluhy zapříčiňují vznik neshod mezi členy rodiny a převáţně mezi partnery. Hádky a problémové konflikty jsou častou příčinou, proč se vztah partnerů rozpadne a většinou ten, který dluhovou situaci nezavinil, ze vztahu odejde (Turley, White 2007). Velice negativně vnímají zadluţenost domácnosti s dětmi. Zadluţení rodiče přenášejí svoji frustraci na děti; z důvodů finanční tísně jim nemohou dopřát adekvátní věci denní potřeby (chybí často vyváţený typ stravy, oblečení, proplacení nákladů spojených se vzděláním dětí…). Rodiče trpí pocitem viny. Myslí si to, ţe svým dětem nedokáţou nabídnout šťastný domov a dostatečné materiální zázemí (Turley, White 2007). Drexlerová, Lékarová a Schavela (2009) tvrdí, ţe právě ono dostatečné materiální zázemí je spouštěčem problémů navazování interakcí dítěte s jeho okolím. Například ve škole dítě kvůli svému „horšímu a nemodernímu“ oblečení nezapadá do kolektivu, nenavazuje sociální kontakty a můţe být náchylnější k riziku vystavení se šikaně. Následkem toho se u dítěte můţe objevit snaha najít si vlastní sociální skupinu, která ho bude přijímat cele. Příchod do party můţe znamenat identifikaci dítěte s vrstevníky s podobnými rodinnými obtíţemi (Drexlerová, Lékárová, Schavel 2009) zvláště v případě, ţe dítě samo se stydí za dluhy své rodiny (Turley, White 2007). Z ekonomických následků zadluţenosti řadíme nízké finanční příjmy a z nich plynoucí problémy. Mnoho dluţníků často při změně finančních poměrů v rodině nekontaktuje věřitele. V případě, ţe by tak učinili okamţitě, existuje reálná šance se 22
s věřiteli domluvit na dočasných nových podmínkách splácení. Kdyţ klient dostatečně vysvětlí své důvody platební neschopnosti, mnohé finanční instituce jsou ochotné se splátkami počkat. Potřebné komunikace ale banka povaţuje nesplácení jako porušení smluvních podmínek, ze kterých plyne načítání sankcí za prodlení a zahájení vymáhání dluhu právní cestou (Kopřivová, Langerová 2009). Způsob vymáhání dluhu po dluţníkovi je dvojí: první soudní cestou a cestou soukromých vymáhacích agentur. Soudní cestou můţe být v exekučním řízení vedeném proti dluţníkovi zabaven jak finanční majetek, tak i nehmotný majetek. Nejčastěji se jedná o zabavení domu nebo obstavení dluţníkova účtu a strhávání jeho nesplacených částek z jeho mzdy… (Syrovátková, Machalíček, Christová 2008).
5.3 Psychologický a zdravotní dopad Finanční potíţe a propojení s psychologickým proţíváním dané situace záleţí na době a aktuálním stavu problémové situace. Důleţitým aspektem při zvládání je i sociální opora ze strany rodiny a nejbliţších, která je povaţována za relativně účinný faktor při redukci stresu plynoucího z tíţivé situace. „Podstata pozitivního působení sociální opory spočívá jednak v přesvědčení o blízkosti a dostupnosti pomoci a porozumění od lidí v okolí, jednak v reálné existenci této pomoci. (Paulík 2010: 23-24). Zadluţenost je pro mnohé dluţníky stavem vysoké psychické zátěţe, kdy je ohroţena a ovlivněna celá jejich vlastní existence. V případě dlouhodobé a intenzivní zátěţe se jako vedlejší jev objevuje stres způsobený velkým strachem a obavou o vlastní existenci a budoucnost. (Nakonečný 1994). Spojitost ovlivnění zdravotního stavu psychickým má souvislost nejen ve změně ţivotního stylu, ale rovněţ i psychickou a sociální podporou blízkých dluţníka. Fyzické i duševní zdraví je ovlivněno dlouhodobým stresem, strachem o svoji budoucnost a depresemi (Sutton 2010: 25). Tento stres a úzkost jsou příčinou mnoha zdravotních problémů a nemocí, které mohou být psychosomatického rázu. Často popisované jsou bolesti hlavy, nedostatek či neschopnost zdravého a klidného spánku a koţní problémy. (Turley, White 2007). Dluţníci, kteří nejsou schopni dlouhodobě splácet své závazky, jsou často v hluboké depresi. Lovritš (2008) popisuje pocity dluţníků jako pocity marnosti, 23
beznaděje situace, apatii, frustraci, bezmocnost a závislost. Právě kvůli vyšší rizikovosti vzniku závislostí patří zadluţení lidé k rizikovým skupinám ohroţenými sociálně patologickými jevy. Rizikový styl ţivota souvisí s potřebou utéct od těţké reality problémové situace. Často se vyskytujícími jevy jsou problémy s agresí, závislosti na alkoholu a jiných nealkoholových drogách, gambling, prostituce, kriminální delikty. V krajním případě mohou vést i k suicidálnímu jednání (Lovritš 2008).
5.4
Sociální vyloučení a nepříznivá sociální situace Sociálně nepříznivá situace je zmiňována často v souvislosti s jedním z nejvíce
negativních důsledků zadluţenosti. Sociální vyloučení vzniká v krajních případech. Za jednu z mnoha příčit sociálního vyloučení i Ministerstvo vnitra České republiky ve svém dokumentu Identifikace zásadních problémů v oblasti sociálního vyloučení identifikovalo právě předluţení (Identifikace zásadních problémů….). Matoušek označil za sociální vyloučení „… komplexně podmíněnou nedostatečnou účast jednotlivce, skupiny nebo místního společenství na životě celé společnosti, resp. Nedostatečný přístup ke společenským institucím zajišťujícím vzdělání, zdraví, ochranu a základní blahobyt.“ (Matoušek 2008: 205). Ministerstvo vnitra uvádí v souvislosti s identifikací předluţenosti jako jedné z příčin sociálního vyloučení, ţe zadluţováním a rozpadem sociálně slabých zadluţených rodin vzniká ve společnosti velký problém vzniku dalších sociálních problémů, které můţou být povaţovány za přímý a velice závaţný důsledek zadluţenosti. Vzrůstající kriminalita, zvyšující se náklady na náhradní rodinnou péči dětí odebraných se sociálně slabých rodin, nelegální práce, bezdomovectví a mnoho dalších by měli být bezesporu jednou z priorit státní politiky (Identifikace zásadních problémů…). Pro zadluţeného jedince znamená sociální vyloučení ţivot v chudobě bez moţnosti přiměřeného bydlení, bez účasti na trhu práce a ve společnosti jako plnoprávní jedinci, bez dostatečného finančního i nemateriálního zázemí. Ţivot v chudobě tedy znamená často izolaci nebo ţivot ve skupině podobných lidí pohybujících se na okraji společnosti. (Matoušek 2008: 205)
24
6
TYPY ZADLUŢENÝCH DOMÁCNOSTI Během mé praxe v nízkoprahovém zařízení pro lidi bez domova NDC SCHOD v
Uničově, kde jsem vykonávala svoji praxi, jsem se setkala se dvěma skupinami dluţníků. Sama bych je rozdělila na zadluţené jedince a na zadluţené celé domácnosti. Dluhové poradenství skrze projekt „Dluhy nejsou samozřejmost“ vyuţívají převáţně jednotlivci. Ze zadluţených domácností přijdou někdy společně manţelé, nejčastěji ale chodí partneři sami za sebe jako jednotlivci a někdy i jen jeden z partnerů. Fenomén zadluţování rodin můţeme spatřovat v naší společnosti od přelomu milénia. V roce 2000 klesly úrokové sazby na hodnoty, které pro občany začaly být velice přijatelné. Střední třída díky nim dosáhla i na hypotéky, na které do té doby nemohla dosáhnout (Smrčka 2007: 87) Podle Evy Zamrazilové z bankovní rady ČNB na základě dat z ČNB z roku 2012, kdy za posledních deset let vzrostly dluhy malých českých domácností téměř o desetinásobek, se jednalo ve dvou třetinách o úvěry na bydlení. Podle ní zde hrálo roli více faktorů, přes finanční a ekonomické změny finančního sektoru, tak i snaha českých domácností mít vlastní bydlení. (Inspirovalo nás i zahraničí…). Skutečná výše zadluţení českých domácností je ale vyšší, protoţe do oficiálních statistik se nezapočítává zadluţení domácností u nebankovních subjektů (Syrovátková 2008: 12) Nízkopříjmové rodiny jsou nejvíce ohroţené moţností se neuváţeně zadluţit. Kvůli nízkým příjmům, nízkému vzdělání a nemoţnosti nalézt zaměstnání se stávají častými klienty bankovních či nebankovních subjektů. Jedním z důvodů neuváţeného zadluţování se je snaha o zachování určitého sociálního statusu, který je díky špatné finanční situaci ohroţen. Moţnost rychlého udrţení sociálního statusu skrze snadné půjčky a další finanční sluţby je díky reklamě v naší společnosti velice „vítanou“ moţností (Stuchlík 2009). Občanské sdruţení SPES působící v Olomouci působí jako dluhová poradna. Na základě svých zkušeností z praxe v roce 2007 vymezilo typy zadluţených domácností od nejméně po úplně zadluţené:
25
Rodina, která chce uzavřít úvěr – s takovouto rodinou se většinou sociální pracovník jen tak nesetká. Tyto rodiny většinou fungují bez větších finančních problémů a sociální sluţby nevyuţívají. Z určitých důvodů se rozhodují o úvěru. V tomto okamţiku je potřebné v rámci poradenství snaţit preventivním způsobem dobře informovat příadné ţadatele o úvěr. Dobrá prevence a informovanost skrze finanční gramotnost znamená menší riziko podlehnutí zadluţenosti. Rodina, která splácí – V české společnosti se jedná o největší počet zadluţených domácností. Tyto domácnosti sice splácí, ale přesto jim tyto výdaje začínají narušovat běţný ţivot a stávají se občasným finančním problémem. V tomto případě se rodina snaţí nalézt jiné východisko nebo lepší řešení jejich situace. Nejčastěji je vyuţívaná moţnost konsolidace… Rodina, která začíná mít problémy – rodina je zatím schopna své závazky plnit, ale ví, ţe tuto situaci neudrţí dlouho. Proto přichází do poradny za sociálním pracovníkem s tím, ţe doposud vše řádně platí, ale ví, ţe jiţ nebude mít na další splátky. Tato situace musí být pro sociálního pracovníka jakýmsi alarmem, který mu říká, ţe se objevuje krizová situace, kterou je nutné okamţitě řešit. Rodina, která „kličkuje“ – rodina se snaţí svou situaci řešit, přestoţe jiţ nemá dostatečné finanční prostředky na pokrytí svých finančních závazků. Začíná „kličkovat“ v systému splátek a vţdy pomocí nepravidelných splátek řeší nejvíce aktuálně potřebou splátku, která nejvíce „hoří“. Rodina si vytváří určitou hierarchii priorit závazků a podle nich potom posílá své dluţné částky. Důleţitá v této fázi je pro rodinu dobrá komunikace s věřiteli a snaha informovat věřitele o své situaci, ale také o tom, ţe dluh bude splácet, ale například v niţších splátkách. Rodina, která krátkodobě nesplácí – jedná se o období asi 3-6 měsíců. Rodině v tomto období přicházejí poslední výzvy k uhrazení pohledávek. Dalším krokem je jiţ podání exekuce, nebo prodání pohledávky ze strany věřitele jiné společností vymáhající dluhy. Rodina, která má před exekucí – hrozba výkonu exekuce je posledním silným motivem k aktivnímu řešení vzniklé situace. Rodina se snaţí rychle mobilizovat své poslední zdroje. Rodina, která dlouhodobě nesplácí – nejtěţším typem zadluţené domácnosti je domácnost, která svůj rodinný rozpočet nezvládla. Ve svých pohledávkách a v aktuální výši se vůbec neorientuje. Svoji situaci často ani nijak neřeší (SPES 2007: 6)
26
7
MOŢNÉ ZPŮSOBY ŘEŠENÍ SITUACE V této kapitole se budu věnovat moţnostem, které se nabízejí zadluţenému
klientovi v řešení jeho situace. Popíšu zde moţnosti psychologické a sociální pomoci; typy sociálních sluţeb, kde můţe klient nalézt pomoc a některé instituce zabývající se dluhovou problematikou. Ve stručnosti vymezím také moţnosti řešení situace z právního hlediska.
7.1 Moţné způsoby řešení situace Dluţník přichází většinou ţádat o pomoc aţ v průběhu celého procesu v okamţiku, kdy uţ nezvládá sám situaci řešit a je zoufalý z následků své zadluţenosti. V těchto případech dluţník většinou vyhledá pomoc expertního poradce převáţně v místě nebo v okolí svého bydliště. Tato snaha o hledání cesty ven je chaotická a velice individuální, protoţe neexistuje ţádný přesný manuál na vyřešení takové situace. Důleţitou roli zde hraje dobré poradenství, trpělivost a hlavně snaha zadluţeného o změnu a odhodlání vydrţet. V kaţdém případě si musí dluţník i poradce či sociální pracovník uvědomit, ţe řešení zadluţenosti není moţné v případě špatného psychického proţívání a nemoţnosti navýšit příjmy dluţníka. Psychické vnímání situace jako velice silného ohroţení existence dluţníka přináší velký problém při zdlouhavém řešení zadluţenosti právní cestou. (Nakonečný 1994) Mnoho klientů se dostalo do zadluţení kvůli ztrátě. Časté dlouhé psychické problémy zneschopňují klienta v kaţdodenním běţném ţivotě, protoţe není schopen si udrţet třeba pracovní návyky a schopnosti; vydrţet tlak při konfliktech vzniklých na pracovišti; ustát problémy v rodině či ve vztahu… (Sutton 2010: 25).
7.2 Poradenství právní V rámci poradenství má dluţník moţnost vyuţít právního, základního sociálního nebo odborného sociálního poradenství, tedy dluhového poradenství. Přesto mnoho zadluţených klientů se obrátí nejprve na právní poradny, které jsou ale placené. V rámci právního řešení dluhové problematiky má dluţník moţnost za pomoci právního poradce 27
řešit dluhy soudní nebo mimosoudní cestou. Dále má dluţník má moţnost v případě zákonem splněné podmínky pro vymezení platební neschopnosti či předluţení vyuţít moţnosti insolvence, konsolidace a dalších jiných právních cest vedoucích ke sníţení či odloţení splátek, k zastavení exekuce pro nemajetnost… Způsob řešení dluhové situace zadluţeného klienta vţdy záleţí na situaci, ve které se klient aktuálně nachází. V případě, ţe jedinec dluţí třeba jen dva nájmy, je vhodné domluvit se s věřiteli na splátkovém kalendáři. V případě předluţenosti je vhodným způsobem řešení insolvence atd. (Maršíková 2011).
7.3 Poradenství sociální Po vyčerpání moţností placeného poradenství hledají dluţníci bezplatnou pomoc. Dalším postupem dluţníka bývá převáţně vyuţití sociálního poradenství v rámci nějaké sociální sluţby. Základní sociální poradenství je dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách ve znění pozdějších předpisů, bezplatné a musí ho poskytnout kaţdá sociální sluţba. Tyto sluţby poskytnou zadluţenému klientovi potřebné informace, které přispějí k řešení jeho nepříznivé sociální situace (Zákon o sociálních sluţbách §37…). Odborné sociální poradenství je primárně poskytováno se zaměřením na potřeby určité cílové skupiny. Dluţník můţe vyuţít sluţeb občanských poraden, dluhových poraden, manţelských a rodinných poraden, poraden pro seniory atd. mezi hlavní činnosti odborného sociální poradenství patří „zprostředkování společenského kontaktu“, zprostředkování případných navazujících sluţeb; „sociálně terapeutické činnosti“ ve smyslu poradenství v oblastech, kde klient cítí nedostatky; „pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí.“ (Zákon o sociálních sluţbách §37…). Nevíce vyuţívané je odborné dluhové poradenství, které je v České republice prováděno především prostřednictvím občanských poraden. Tyto poradny vznikají v rámci vládních i nevládních organizací a jsou upraveny zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách ve znění pozdějších předpisů. Občanské poradny jsou sdruţovány Asociací občanských poraden, která občanské poradny definuje jako „poradny poskytující nezávislé, odborné, nestranné a bezplatné sociálně odborné poradenství v 18 právních oblastech…“ (Asociace občanských poraden…).
28
Cílem je poskytnutí pomoci dluţníkovi v jeho obtíţné sociální a finanční situaci, která by mu pomohla k nalezení účinného způsobu řešení jeho situace. V rámci osobních konzultací se identifikují veškeré dluhy a příjmy a výdaje dluţníka, podle kterých se následně vytvoří nejlepší strategie uplatnitelná pro řešení dluhové situace dluţníka a pro jednání dluţníka s věřiteli. Sociální pracovník by měl mít vţdy na paměti, ţe nemůţe se zadluţeným klientem pracovat na urovnání finanční situace, pokud klient není po psychické stránce stále v pořádku. Klienti se nachází v bezvýchodné situaci, jsou často v hluboké krizi a pokud se z tohoto stavu nedostanou, nikdy nebudou schopni si udrţet nebo nalézt zaměstnání a navýšit si tak své nízké příjmy. V neziskových organizacích jsou často právníci či vyškolení a specializovaní sociální pracovníci. Z toho důvodu se kaţdý sociální pracovník nemusí bát práce se zadluţeným klientem, protoţe ta spočívá převáţně v motivování klienta, dodávání sebedůvěry a v provázení klienta celým zdlouhavým procesem řešení dluhové situace. V Olomouci je moţností pro klienta řešícího dluhovou problematiku více. Dluhovým poradenstvím se zabývají tyto neziskové organizace: občanské sdruţení SPES; pobočka Člověk v tísni, středisko Samaritán…
29
8
KONKRÉTNÍ
METODY
PRÁCE
SE
ZADLUŢENÝM KLIENTEM Poslední kapitola je nejdůleţitější částí této práce. Pojednává o samotných vybraných metodách vyuţitelných při práci se zadluţeným klientem. Nejprve vymezím pojem sociální práce a pojem sociální pracovník. Metody a přístupy jsem vybírala z pohledu potřebnosti klienta motivovat a udrţovat jeho potenciál k jeho vlastnímu řešení dluhové situace.
8.1 Sociální práce a sociální pracovník Sociální práce a řešení zadluţenosti jsou v dnešní době dva úzce související propojené pojmy. Sociální práce se v našem českém prostředí vyvíjí nejvíce v posledních 25 letech. Sociální následky, které přinesla smetivá revoluce v roce 1992, provázely transformaci naší společnosti od samého začátku nové politické éry. Nově zavedená ekonomická reforma byla doprovázená vznikem nových sociálních problémů, na které musela sociální práce razantně reagovat. Postupem vznikl neziskový sektor, který pomocí sociální politiky státu pomáhal potřebným občanům. I z toho důvodu se řešení dluhové situace přesunulo z právní sféry do sociální, protoţe klienty sociálních sluţeb se stávaly a i dnes stávají ve velké míře lidé zadluţení (Krebs 2007: 95). Řešení obtíţné finanční situace, dříve převáţně doména oborů ekonomie, práva a finančnictví, se velice promítá do kaţdodenní práce sociálních pracovníků. Důvodů je více. Kromě výše zmíněných příčin je dalším důvodem pro spojení sociální a dluhové sféry přibývají počet nemajetných klientů, kteří si nemohou dovolit placené a často velice drahé sluţby právníků a finančních odborníků a poradců. Lidé se proto obrací na nejblíţe dostupnou bezplatnou pomoc a tou je nejčastěji právě nabídka pomoci ze stran sociálních sluţeb a sociálních pracovníků. Všeobecně je moţné si sociální práci představit jako charitativní činnost. Definic pojmu sociální práce v dnešním pojetí je mnoho. Definice se liší vţdy podle pohledu samotných autorů, kteří se snaţili tento pojem objasnit. Vývoj sociální práce se v průběhu historických okolností měnil a reagoval tak na politickou, společenskou a kulturní situaci 30
a také na aktuální stav vědeckého bádání v jiných oborech. Díky tomu se mění význam a definice sociální práce v dané době v závislosti na všech těchto faktorech. Dnešní podoba sociální práce má kořeny v 19. a 20. století, kdy se začínají objevovat nové myšlenkové proudy, na které následně navazovaly i nově vznikající teoretické přístupy. V průběhu času se samotné teorie měnily, některé byly překonané a některé nám zůstaly dodnes. (Navrátil 2001: 7) Dle socioloţky Jiřiny Šiklové je sociální práce oborem, který bude vţdy dohánět neustále se měnící společnost, ve které se díky těmto změnám budou objevovat nové problémy, nebo ty stávající pozmění svoji důleţitost a význam v dané době. Cílem sociální práce je tedy neustálá nutnost reagovat na změny ve společnosti, ale samotná podoba sociální práce se bude měnit podle aktuálních potřeb společnosti. (Šiklová 2010) Sociální práce je mezinárodně uznávaná profese, která je definovaná Mezinárodní federací sociálních pracovníků takto:
„Sociální práce podporuje sociální změnu, řešení problémů v mezilidských vztazích a posílení a osvobození lidí za účelem naplnění jejich osobního blaha. Užívaje teorií lidského chování a sociálních systémů, sociální práce zasahuje tam, kde se lidé dostávají do kontaktu se svým prostředím. Pro sociální práci jsou klíčové principy lidských práv a společenské spravedlnosti.“ (Definice sociální práce…)
Obor sociální práce se zaměřuje na zlepšování společenských podmínek a na pomoc jednotlivcům, skupinám, nebo i komunitám ve smyslu podpoření zvládání sociálního fungování v jejich přirozeném prostředí. Autorem pojmu sociální fungování je Harriett M. Bartlettová. Ta vysvětluje sociální fungování jako dva společně propojené sociální faktory, konkrétně „na jedné straně lidské zvládání a na druhé požadavky prostředí“ (Barlletová 1970: 100). O tento koncept sociálního fungování se opírá i Navrátil ve své definici sociální práce. Cílem sociální práce by podle něj měla být podpora sociálního fungování klienta v situacích, kdy je to potřeba, například při výkonu jeho sociálních rolí. (Navrátil 2000: 7) Sociální pracovník je člověk, který s klientem řeší jeho problém a snaţí se mu pomoci při zvládání jeho vlastní situace. V případě zadluţeného klienta můţeme mluvit o sociálních pracovnících pracujících v sociálních sluţbách všeobecně a potom na pracovníky proškolené v dluhové problematice pracující třeba v občanských poradnách. (Zákon o sociálních sluţbách §37). 31
Přesnějším vymezením odborné způsobilosti, odbornosti a kompetencí sociálních pracovníků se vědecká obec věnuje téměř sto let. V zemích s delší historií oboru sociální práce se jiţ od počátku 20. let 20. století řeší otázka odborné profesionality sociálních pracovníků. V USA se na „Milfordské konferenci“ v roce 1929 vedla debata o tom, nakolik se mají sociální pracovníci specializovat a nakolik stačí vzdělání s obecnějšími znalostmi a dovednostmi. Kaţdá cílová skupina totiţ vyţaduje určitý přístup a specializované znalosti a dovednosti. Odborníci tehdy zaujali stanovisko stojící někde mezi oběma názory. (Matoušek 2005: 13). Směrem k názoru specializace sociálních pracovníků se vydala i Česká republika. Právní úpravu pozice a vymezení odborné způsobilosti sociálního pracovníka v našem českém prostředí vymezuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách ve znění pozdějších předpisů. Sociální pracovník je dle tohoto zákona definován jako pracovník, který: „vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících sociální péči, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízení poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace.“ (Zákon o sociálních sluţbách §109) Sociální pracovník musí být plně svéprávný, bezúhonný, zdravotně způsobilý a navíc i odborně způsobilý. Tato odborná způsobilost je definována získaným vzděláním popsaným v zákoně (§110).
8.2 Sociální práce se zadluţeným klientem Při práci se zadluţeným klientem vyuţívají sociální a dluhoví pracovníci specifický způsob komunikace: empatický rozhovor. Psychologické dopady zadluţenosti n klienta se promítají celým jeho způsobem uvaţování a jeho pohledem na řešitelnost situace. Klient potřebuje vyslechnout, vypovídat se ze svých problémů a těţkostí. V empatickém rozhovoru se sociální pracovník snaţí pomoci klientovi pomocí vcítění se do jeho situace a dále aktivním nasloucháním. Chápající vyslechnutí klienta bez jakýchkoliv hodnotících komentářů pomáhá vytvoření důvěrného vztahu zaloţeném na otevřenosti a upřímnosti, 32
coţ přispívá k pravdivému a nezkreslenému získání co nejvíce informací od klienta. Klient, který se stydí a nemá důvěru v pracovníka, nikdy neuvede úplné informace o své dluhové situaci (Géringová 2011). Klient, který přichází za sociálním pracovníkem je nejčastěji ve stavu obtíţné sociální situace. Pracovník s ním tedy nemůţe pracovat pouze na vyřešení dluhové situace, musí klienta posuzovat v celostním tzv. holistickém měřítku (Navrátil 2008). Člověk je bytost s čtyřsloţková. V sociální práci se zadluţeným klientem se věnujeme převáţně
psychologickým,
biologickým
a
sociálním
charakteristikám.
Podle
Křivohlavého (2004) je velice důleţitá práce s emocemi, kterými je klient na začátku spolupráce s dluhovým poradcem přehlcen. Práce s emocemi má tři formy: v první fázi klient musí své moce vypustit ven a aţ po určité době je schopen své emoce akceptovat a přimout; ve druhé je jiţ dokáţe racionálně popsat a uvědomit si, jak na něj působí; ve třetí fázi je klient jiţ schopen povznesení se nad své vlastní emoce a jiţ dokáţe objektivně řešit své finanční problémy (Křivohlavý 2004). Peck (1993) uvádí, ţe v sociální práci se zadluţeným klientem je také velice důleţitým milníkem klientova posunu uvědomění si vlastního problému a schopnost následně na problému aktivně pracovat a ne se ho stranit. Ze všeho ale nejdůleţitější je vlastní motivace dluţníka. Celý proces práce s dluhovou situací jedince je velice zdlouhavý. Tempo postupu zlepšení situace je velice pomalé, na klienta mezitím působí nové a nové stresory např. zaslání další upomínky; vymáhací agentura dělá klientovi ostudu v místě jeho bydliště; hrozí mu exekuce… Práce se zadluţeným klientem je tedy o dodávání naděje v dobrý konec, kde se člověk zbaví svých dluhů napořád. Pro mnohé klienty je jejich situace na první pohled neřešitelná. Nevěří ve vlastní úspěch. Proto sociální práce se zadluţenými klienty spočívá převáţně v intenzivním motivováním klienta a vysvětlování a zpřehledňování problémové situace (Křivohlavý 2004). Většina dluhových poradců můţe při své práci vyuţít metody sociální práce. V následujících podkapitolách jsem zvolila přístupy zaměřené zvládnutí krizové situace; na vytvoření smyslu ţivota a motivace; na vztah mezi klientem a pracovníkem; na vliv pozitivní psychologie a na způsob provázení klienta zdlouhavým procesem pomocí drobných úkolů.
33
8.2.1 Vyuţití krizové intervence a humanistického přístupu Krizová intervence má své uplatnění v kaţdé sféře sociální práce. Krizová situace neznamená jen pomoc člověku se sebevraţednými sklony. Krizová intervence se zaměřuje na všechny typy krizí, které mhou člověka během ţivot ovlivnit. Krize zadluţeného člověka můţe mít více dimenzí, můţe se skládat z více problémů, kdy nakonec třeba zadluţenost klienta není primárním pociťovaným problémem, ale krize identity. V krizi člověk proţívá silné emoce; strach; zmatek; depresi; hněv a mnoho dalších příznaků. (Navrátil 2001: 113-114). Člověk, který ve svém ţivotě upadl do krize; ztrácí smysl ţivota, nevidí v situaci ţádné řešení; můţe být pasivní… Pro znovunalezení smyslu ţivota doporučuji vyuţití Frankla a jeho zaměření se v pracech na smysl ţivota. Sociální práce s člověkem krizi je propojená s humanistickým přístupem, kdy pro pozitivní vyváţení psychického stavu dluţníka je důleţitý vztah mezi klientem a pracovníkem, který se pro klienta stává velice důleţitou osobou, ke které cítí důvěru. Práce se zvládáním emocí a hledání smyslu ţivota jsou potřebné pro překonání krizové situace a pozitivní nastavení dluţníka směrem do budoucnosti. Humanismus se v sociální práci se zadluţenými klienty uplatňuje kvůli svému důrazu na vlastní postoje sociálních pracovníků při práci se svými klienty. Tento filosofický a psychologický směr povaţuje člověka za autonomní, jedinečnou bytost, která je povaţována za největšího odborníka na svoji vlastní situaci. Pomocí svého sociálního zázemí a schopností a dovedností je schopen pomocí dobré rady od dluhového poradce sám řešit svoji situaci. Aby klient dokázal sám řešit situaci, musí nejprve v sobě objevit vlastní potenciál, motivaci a smysl ţivota, který jak uţ jsem zmínila v předchozích kapitolách klient v důsledku nějaké ztráty nebo těţké sociální situace ztratil. Sociální práce zaměřená na nalezení smyslu a na samotného klienta vyuţívá poznatků Carla Rogerse a Frankla. Ten povaţuje lidský smysl ţivota za nejdůleţitější motivaci při řešení dluhové situace (Frankl 1994). Přístup zaměřený na klienta je v sociální práci velice oblíbený kvůli své relativní nenáročnosti a nekladením důrazu na minulost či budoucnost klienta (Navrátil 2001: 50) Přístup zaměřený na klienta má svůj teoretický základ v humanistické psychologii. Zakladatelem je Carl Rogers. Humanistická psychologie se zaměřuje na člověka, kterého 34
bere jako bytost plně svobodnou schopnou nést za svůj ţivot zodpovědnost. Tento přístup je zaměřený na vztah terapeuta a směrem ke klientovi. (Šiffel 2010: 15-16). Dluţník, který neustále utíká před řešením své situace, není schopen za ni převzít zodpovědnost a tudíţ ji ani sám z vlastní vůle nezvládne vyřešit. Nedílnou součástí terapeutického vztahu s klientem je empatický rozhovor, aktivní naslouchání, nedirektivní a nehodnotící přístup atd. (Navrátil 2001: 50).
8.2.2 Vyuţití pozitivní psychologie Zadluţený klient, se kterým pracuje dluhový poradce je často v krizi, nevěří si; má strach z budoucnosti; často je apatický a nemotivovaný. Vhodnou pomůckou pro pracovníky je v takovém případě pozitivní psychologie. Pozitivní psychologie je vědou o poţívání silných pozitivních emocí a štěstí, které se odvíjí od naší vlastní aktivity a zainteresovanosti v řešení jakéhokoliv problému a o nalezení smyslu ţivota (Slezáková 2012). Pozitivně myslící dluţník se dostává dluhové situace rychleji, neţ dluţník v depresích (Křivohlavý 2004). Seligman jako zakladatel pozitivní psychologie zdůrazňuje, ţe pokud člověk zař´čně věřit ve vlastní schopnosti a odolnost zvládat překáţky, je schopen svoji tíţivou situaci zvládnout bez větších následků. Ústředním motivem této psychologie je tedy štěstí a sním spojená pochvala. Dluţník cítí potřebu být kladně ohodnocen o to víc, kdyţ jeho sociální a rodinné poměry jsou napjaté. V některých případech se k vlastním výčitkám se přidávají ještě výčitky rodiny, příbuzných a nejbliţšího okolí. Pochválení klienta za kaţdý drobný posun znamená pro klienta velké ohodnocení. Seligman ve svých pozdějších pracích význam pozitivní psychologie pozměnil. Přidal na úroveň důleţitosti vedle štěstí další dimenze. Celý koncept pojmenoval PERMA podle počátečních písmen jednotlivých dimenzí: „pozitivní emocionalita; angaţované zaujetí; kladné mezilidské vztahy; smysl ţivota; úspěšný výkon.“ (Seligman 2014). Spojením všech dimenzí vzniká psychická pohoda, která je nezbytná pro dobré zvládání celé náročné situace.
8.2.3 Vyuţití úkolově orientovaného přístupu Rozvoji pozitivního myšlení napomáhají naše malé drobné úspěchy. Pomocí úkolově orientovaného přístupu jsme schopni zadluţenému klientovi dokázat jeho vlastní zdroje a schopnosti při řešení následků zadluţenosti. Úkolově orientovaný přístup je 35
zaměřen na zvládání různých praktických problémů a díky tomu slouţí sociálnímu pracovníkovi jako určitý nástroj pro řízení provedení klienta sloţitým řešením zadluţenosti, pomocí kterého klientovi ukládá rady a úkoly, které klient převáţně sám řeší. Tím se zvyšuje jeho vlastní schopnost řešení nepříznivé finanční situace. „Jeho efektivita spočívá v myšlence, ţe malý úspěch rozvíjí sebedůvěru a sebeúctu a ţe se lidé více angaţují v úkolech, které si sami zvolili.“ Navrátil in Matoušek 2007: 231) U zadluţených klientů jsem při své praxi zjistila, ţe neustálé zadávání drobných úkolů vede k pozitivnímu pocitu dluţníka, který se ale můţe velice rychle znovu ztratit při objevení se další překáţky v řešení zadluţenosti. Zadávání drobných úkolů můţe mít podobu seřazení papírů, vypsaní aktuálních částek, zavolání si do banky… Vyuţití metod sociální práce při práci se zadluţeným klientem vţdy závisí na samotném dluhovém poradci. Kaţdý má svůj styl práce a zaţité postupy uplatňované při práci s dluţníkem.
36
ZÁVĚR Cílem mé absolventské práce bylo „nastínění možných způsobů práce se zadluženým klientem v různých situacích“. Celá práce byla neempirického charakteru dělaná metodou kompilace. Při psaní mé absolventské práce jsem byla limitovaná několika problémy. Téma mé práce bylo velmi obsáhlé, proto jsem na začátku dlouhou dobu nebyla schopná selektivně vytříbit potřebné a nepotřebné informace. Nezabývala jsem se tedy právním poradenstvím a právním moţnostem řešení zadluţenosti. Kompilace byla zvolená z důvodu zamýšlené komplexnosti dat a informací, které měly být východiskem při psaní mé budoucí diplomové práce. Během psaní se cíl a metoda ukázaly jako nevhodně zvolené kvůli své obsáhlosti. Limitem mi tedy byl stanovený rozsah práce, metoda kompilace a jiţ úvodu předvídaná neexistence ucelené odborné literatury zabývající se zadluţeností z pohledu sociální práce. Cíl nebyl zcela naplněn. Prvotní cíl „nastínit možné způsoby práce se zadluženým klientem v různých situacích“ se během tvorby práce a následně v reakci na konzultace s vedoucí práce paní Mgr. Adélou Adámkovou změnili z popisu práce se zadluţeným klientem v „různých situacích“ na „nastínění možných způsobů práce v návaznosti na prožívání dané situace dlužníkem.“ Z toho důvodu jsem se snaţila pojmout práci z pohledu vyuţitelnosti pro sociální pracovníky v základním sociálním poradenství. Sociální pracovníci vyškolení v dluhové problematice rozumí i právním aspektům stavu zadluţenosti. Zadluţení klienti ale nejčastěji kontaktují sociálního pracovníka v rámci základního sociálního poradenství, který se nerad pouští do řešení finančních otázek. Má absolventská práce jim můţe slouţit jako základní přehled způsobů práce se zadluţeným klientem v návaznosti na jeho proţívání. Převáţná část stavu zadluţenosti vzniká nějakou ztrátou, se kterou se daný jedinec není schopen adekvátně finančně vyrovnat. Dluţníci se obrací o radu k odborníkům převáţně aţ v okamţiku neschopnosti splácet své finanční závazky. Zadluţený jedinec či přímo celá domácnost na sobě pociťuje dopady a důsledky zadluţenosti. Dluţníci upadají 37
do dluhové pasti a v krajním případě i do sociálního vyloučení. Mění se sociální status jedince, osobní proţívání je závislé na sociální opoře jeho rodiny, blízkých… Sociální pracovník si tedy musí uvědomit, ţe nastalé změny v psychickém proţívání dluţníka velice eliminují jeho moţnou resocializaci a schopnost své dluhy splatit. Sociální práce se zadluţeným klientem je zdlouhavá a „titěrná“. Klient velice rychle ztrácí motivaci v dobrý konec. Sociální pracovníci mohou motivování klienta uplatnit velké mnoţství teoretických poznatků. Při práci se zadluţeným klientem doporučuji zaměřit se na několik metod a přístupů. Nejprve řešit vzniklou krizi pomocí krizové intervence, na kterou navazuje hledání smyslu ţivota (Frankl) a navázání důvěrného vztahu mezi klientem a poradcem (Rogers), aby se byl klient schopen plně otevřít a důvěřovat svému poradci. V další fázi navrhuji pouţít spojení pozitivní psychologie a úkolově orientovaného přístupu zaměřených na vybudování vlastní sebejistoty a schopnosti klienta řešit situaci vlastními silami s pozitivním pohledem do budoucnosti.
38
ANOTACE Absolventská práce řeší problematiku zadluţenosti a způsoby práce se zadluţeným klientem. Cílem je „nastínění moţných způsobů práce se zadluţeným klientem v různých situacích.“ Práce je neempirického charakteru vytvořená metodou kompilace. Samotný text práce se dělí na osm kapitol. Práce popisuje chronologický postup prohlubující se zadluţenosti jedince či domácnosti. Dále popisuje důleţitost propojení psychického proţívání s moţnostmi řešení zadluţenosti. Ke zpracování teoretických podkladů byly vyuţity poznatky z informačních, publikačních zdrojů autorů uvedených ve zdrojích a z platné legislativy. Práce je vhodná k vyuţití v sociální sféře.
Klíčová slova: sociální práce, sociální politika, sociální pracovník, zadluţenost, předluţenost, dluh, finanční gramotnost, psychický dopad, sociální dopad. ANNOTATION The graduate thesis addresses the issue of indebtedness and working methods with indebted client. The aim is „outline the possible qays of work with indebted clients in different situations.“ Thesis has theoretical character and it was created by compilation. The text is dividend into … chapters. Thesis descrubes the chronological progression of deepening indebtedness of the individua or households. Also describes the connection of the psychological experience and the possibilities for solving indebtedness. In this thesis were used knowledges from current legislation and information and publication resources which are stated in the list of resources. Thesis is suitable for use in the social sphere. Key words: social work, social policy, social Wolker, indebtedness, overindebtedness, debt, financial literacy, psychological impact, social impact.
39
ZDROJE 1)
ARMSTRONG M. 1999. Personální management. Praha: Grada.
2)
Asociace občanských poraden [on-line]. „Asociace občanských poraden“. Aktualizace: 16. 3. 2015. Dostupné z: [cit. 29. 4. 2015]
3)
BARTLETT H. 1970. The Common Base of Social Work Praktice. Washington: National Association of Social Workers
4)
Besedová in Mahdalová in Datová ţurnalistika [on-line]. „Zadluţenost se přesunula
k nejchudším“.
Aktualizace:
17. 10. 2014.
Dostupné
z:
http://www.datovazurnalistika.cz/zadluzenost-se-presunula-k-nejchudsim/ [cit. 25. 4. 2015] 5)
BESEDOVÁ M. 2014. Vytváření sítí dluhového poradenství – Manuál dobrých praxí. Praha: Úřad vády ČR – Odbor pro sociální začleňování (Agentura)
6)
Člověk v tísni [on-line]. „Dluhy“. “. Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z: http://www.clovekvtisni.cz/cs/socialni-prace/dluhy-1 [cit. 28. 4. 2015]
7)
Člověk v tísni [on-line]. „Index etického úvěrování“. Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z: http://www.clovekvtisni.cz/cs/socialni-prace/socialni-integrace/indexetickeho-uverovani [cit. 28. 4. 2015]
8)
DREXLEROVÁ B.; LÉKÁROVÁ L.; SCHAVEL M. 2009. Zadlţenosť a psychosociálna pomoc rodinám se sociálno-ekonomickými problémami. Sociální práce/Sociálna práca, 9 (2): 69-72.
9)
FinExpert.cz [on-line]. „Senioři nejčastěji dluţí u nebankovních společností“. Aktualizace: 12. 3. 2015. Dostupné z: http://finexpert.e15.cz/seniori-nejcastejidluzi-u-nebankovnich-spolecnosti [cit. 28. 4. 2015]
10)
FRANKL V. E. 1994. Vůle ke smyslu. Brno: Cesta
11)
Géblová in Česká národní banka [on-line]. „Inspirovalo nás i zahraničí, kde je dluh
normou“.
Aktualizace:
8. 6. 2012.
Dostupné
z:
https://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2012/cl_12 _120608_zamrazilova_statistika_a_my.html [cit. 25. 4. 2015] 12)
GÉRINGOVÁ J. 2011. Pomáhající profese. Praha: Triton.
13)
Investujeme.cz [on-line]. „Průzkum: Češi si nejčastěji půjčují do třiceti let, hlavně na
auto“.
Aktualizace: 40
2. 12. 2013.
Dostupné
z:
http://www.investujeme.cz/pruzkum-cesi-si-nejcasteji-pujcuji-do-triceti-lethlavne-na-auto/ [cit. 25. 4. 2015] 14)
KELLER J. 2011. Nová sociální rizika a proč se jim nevyhneme. Praha: Sociologické nakladatelství.
15)
KLÍNSKÝ P a kol. 2011. Ekonomika. Ekonomika a finanční gramotnost pro střední školy. Praha: Eriko.
16)
KOPŘIVOVÁ J. 2009. Ţít zcela bez dluhů se jistě dá i v dnešní společnosti, tvrdí ředitel poradny. Sociální práce/Sociálna práca, 9 (2): 15-16.
17)
KOTÁB O.; KOPŘIVOVÁ J. 2009. Dluhové nesnáze klientů občanských poraden nelze přičítat současné ekonomické krizi. Sociální práce/Sociálna práca. 9 (2): 21-23
18)
KŘIVOHLAVÝ J. 2001. Psychologie zdraví. Praha: Portál
19)
KŘIVOHLAVÝ J. 2004. Positivní psychologie. Praha: Portál
20)
KŘIVOHLAVÝ J. 2012. Optimismus, pesimismus a prevence deprese. Praha: Grada.
21)
Legal Services Research Centre [on-line]. „Assessing the Impact of Adice for People
with
Debt
Problems“.
Aktualizace:
neuvedeno.
Dostupné
z:
http://webarchive.nationalarchives.gov.uk/20110216140603/http:/lsrc.org.uk/publi cations/bmrb.pdf. [cit. 20. 3. 2015] 22)
Lovritš V. in IQ Roma o. s. [on-line]. „Dluhy a předluţení“. Aktualizace: neuvedeno.
Dostupné
http://archiv.iqrs.cz/storage/1232455589_sb_zprvaiqrsdluhyapedluen.pdf
z: [cit.
28. 4. 2015] 23)
MAREŠ P. 1999. Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: Sociologické nakladatelství
24)
MAREŠ P. 2002. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: Sociologické
25)
MARŠÍKOVÁ J. 2011. Insolventní řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky. Praha: Linde
26)
MATOUŠEK A KOL. 2007. Základy sociální práce. Praha: Portál
27)
MATOUŠEK O. 2003. Slovník sociální práce. 2. vydání. Praha: Portál
28)
MATOUŠEK O. 2003. Slovník sociální práce. Praha: Portál
29)
MATOUŠEK O. 2008. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál
41
30)
Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy [on-line]. „Národní strategie finančního
vzdělávání
2010“.
Aktualizace:
10. 8. 2013.
Dostupné
z:
http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/narodni-strategie-financnihovzdelavani-2010 [cit. 20. 4. 2015]. 31)
Ministerstvo vnitra České republiky MVČR. [on-line]. „Identifikace zásadních problémů v oblasti sociálního vyloučení.“. Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z: https://www.google.cz/webhp?sourceid=chromeinstant&ion=1&espv=2&ie=UTF8#q=http%3A%2F%2F%20www.mvcr.cz%2Fsoubor%2Fextremismusidentifikace-zasadnich-problemu-pdf.aspx [cit. 29. 4. 2015].
32)
nakladatelství
33)
NAKONEČNÝ M. 1994. In: KOLEKTIV AUTORŮ (eds.). Sociální deviace, sociologie nemoci a medicíny. Sociologické pojmosloví. Praha: SLON
34)
NAVRÁTIL P. 2000. Úvod do teorií a metod sociální práce. Brno: Národní centrum pro rodinu.
35)
NAVRÁTIL P. 2001. Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman
36)
OBČANSKÉ SDRUŢENÍ SPES o. s. 2007. Formy pomoci předluženým občanům. Manuál pro školení sociálních pracovníků a pracovníků nestátních neziskových organizací a charit. Centrum politických analýz.
37)
PLAMÍNEK J. 1994. Řešení konfliktů a umění rozhodovat. Praha: Argo.
38)
RUSNÁKOVÁ R. 2009. Jako sa nedarí paní Balhovej splácať dlţoby a prečo je
39)
SMRČKA L. 2007. Osobní a rodinné finance: (svět rodinných financí – jak spořit a rozmnoţovat majetek). Praha: Professional Publishing
40)
SMRČKA L. 2010. Rodinné finance. Ekonomická krize a krach společnosti. Praha: C. H. Beck
41)
Sociální revue [on-line]. „Definice sociální práce“. Aktualizace: 11. 3. 2005. Dostupné z: http://socialnirevue.cz/item/definice-socialni-prace [cit. 19. 4. 2015].
42)
STUCHLÍK J. 2009. Na kult spotřeby doplácejí ti nejméně majetní. Rodina&Finance 1 (2): 22-23
43)
SUTTON G. 2010. Jak se zbavit dluhů. Praha: Pragma
44)
SYROVÁTKOVÁ A KOL. 2008. Dluhová problematika – informační brožura. Plzeň: Člověk v tísni
42
45)
SYROVÝ P.; TYL T. 2011. Osobní finance: řízení pro každého. Praha: Grada Publishing
46)
ŠIFFELOVÁ D. 2010. Rogersovská psychoterapie pro 21. století. Praha: Grada Publishing, a.s.
47)
ŠIKLOVÁ J. 2010. Medajlon. Sociální práce/sociální práca. 10 (2): 2
48)
VLČEK J. 1992. Výkladový lexikon pojmů tržní ekonomiky. Praha: Victoria Publishing.
49)
VRÁNEK, Radek. Problematika zadluţenosti v sociálním kontextu v regionu jiţního Plzeňska. 2011. magisterská diplomová práce (Mgr.). MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Fakulta sociálních studií
50)
VYBÍHAL V. a kol. 2011 Slabikář finanční gramotnosti. Praha: COFET
51)
Výhodnější pracovať „na čierno“. Sociální práce/Sociálna práca, 9 (2): 28-29.
52)
Zákon č. 108/2006 Sb. [o sociálních sluţbách ve znění pozdějších předpisů].
53)
Zákon č. 89/2012 Sb. [občanský zákoník]
54)
Zákon č.182/2006 Sb. [o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)]
43
