CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Způsoby práce se zadluţeným klientem

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Způsoby práce se zadluţeným klientem Téma práce: Způsoby práce se zadluţeným klientem

Miloslava Mazáková Vedoucí práce: Mgr. Adéla Adámková

Olomouc 2015

Prohlašuji, že jsem svou absolventskou práci na téma „Způsoby práce se zadluženým klientem“ vypracovala samostatně a že jsem všechny použité zdroje uvedla v seznamu literatury. V Olomouci dne ………………. ………………………………………… Podpis

Poděkování Děkuji mé vedoucí absolventské práce Mgr. Adéle Adámkové za čas, který mi věnovala, její trpělivost, povzbuzení, pomoc a cenné rady, jeţ mi poskytovala v průběhu zpracování.

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................. 5 1

2

3

4

Vymezení základních pojmů........................................................................................ 8 1.1

Dluh ....................................................................................................................... 8

1.2

Dluţník .................................................................................................................. 9

1.3

Věřitel .................................................................................................................... 9

1.4

Zadluţenost ........................................................................................................... 9

1.5

Předluţenost ........................................................................................................ 11

1.6

Finanční gramotnost ............................................................................................ 12

Cyklus problémového zadluţení ................................................................................ 13 2.1

Ohroţené skupiny ................................................................................................ 13

2.2

Příčiny zadluţenosti ............................................................................................ 14

Důsledky a dopady zadluţenosti ................................................................................ 20 3.1

Sociálně-ekonomický dopad zadluţenosti .......................................................... 21

3.2

Psychický a zdravotní dopad zadluţenosti .......................................................... 24

Moţné způsoby řešení dluhové situace...................................................................... 27 4.1

Poradenství sociální............................................................................................. 28

4.2

Moţné způsoby řešení zadluţenosti představené v Metodice dluhového

poradenství od Terezy Hrdinkové a Petra Mati (Člověk v tísni) ................................... 29 4.3

„Konkrétní formy pomoci klientům v osmi krocích“ představené v manuálu

Formy pomoci předluţeným klientům (Občanské sdruţení SPES) ............................... 31 5

Konkrétní metody sociální práce se zadluţeným klientem........................................ 34 5.1

Sociální práce a sociální pracovník ..................................................................... 34

5.2

Vyuţití případové sociální práce ......................................................................... 35

5.3

Vyuţití krizové intervence a humanistického přístupu ....................................... 36

5.4

Vyuţití pozitivní psychologie ............................................................................. 38

5.5

Vyuţití úkolově orientovaného přístupu ............................................................. 40

6

ZÁVĚR ...................................................................................................................... 41

7

. ANOTACE .............................................................................................................. 43

bibliografický seznam ........................................................................................................ 44 42)

PIŠLOVÁ, Magdaléna. Sociální práce a zadluţenost domácností s důrazem na

nekalé praktiky poskytovatelů úvěrových produktů. 2013. Absolventská práce (Dis.) CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc. ....................................................... 46 Příloha č. 1 ......................................................................................................................... 48

Seznam zkratek

RPSN

Roční procentní sazba nákladů

ČNB

Česká národní banka

KB

Komerční banka

NDC

Nízkoprahové denní centrum (dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, § 61)

VOŠ

Vyšší odborná škola

4

ÚVOD Absolventská práce „Způsoby práce se zadluţeným klientem“ pojednává o tématu problematiky

zadluţenosti

klientů a moţností

práce

s nimi v kontextu

sociálního

odborného a dluhové poradenství. Motivací pro toto téma jsem měla několik. Všechny vycházely ze zkušeností z mých přednášek a z odborných praxí během studia na Vyšší odborné

škole

sociální

CARITAS1. Ve druhém

ročníku v roce

2014

jsem

se v Nízkoprahovém centru SCHOD v Uničově blíţe seznámila s projektem „Dluhy nejsou samozřejmost“, který vede paní Bc. Dana Vrzalíková. O projekt byl velký zájem ze strany klientů i samotných obyvatel města Uničova. Uvědomila jsem si tehdy aktuálnost a i po tolika letech stále „novost“ problematiky zadluţenosti klientů v sociální práci v České republice. Problematika byla dlouhou dobu doménou jiných oborů neţ sociálních, ale s narůstajícím velkým počtem zadluţených klientů v jakémkoliv zařízení, se toto téma promítá i do sociální sféry. Mezi sociálními pracovníky panuje určitá opatrnost pramenící z nepřesné znalosti odborných

pojmů

souvisejících

s dluhovou

problematikou a ze

špatné

orientace se ve finančních otázkách svých klientů. Tuto opatrnost a strach navíc podporuje nedostatek odborných publikací, coţ bude i mým limitem při psaní této práce. Budu muset vycházet z aktuálně platné legislativy a zřejmě i z diplomových prací mých předchozích kolegů. Důleţitým zdrojem pro mě budou publikace Oldřicha Matouška, Pavla Navrátila, Jaro Křivohlavého, Václava Vybíhala, Zdeňka Balabána a dalších autorů. Ze zákonů budu nejčastěji vyuţívat zákon č 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších právních předpisů a zákon č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů. Z metodik dluhových poraden mi budou neocenitelným přínosem dluhové metodiky Člověka v tísni,

Občanského sdruţení SPES, Syrovátkové a kol., a spoluautorů

Hrdinkové a Matiho. Absolventská práce má neempirický charakter. Zvolila jsem metodu kompilace z důvodu potřebnosti teoretického ukotvení pro moji bakalářskou práci, která svým tématem „Sebepojetí zadluţených lidí“ navazuje na absolventskou práci v teoretickém 1

Vyšší odborná škola – nadále zkratka VOŠ. viz seznam zkratek

5

vymezení na popis dluhové problematiky. Práce by zároveň měla v sobě obsahovat informační charakter pro sociální pracovníky, kteří se s dluhovou problematikou svých klientů setkávají poprvé. Původní

cíl

mé

absolventské

práce

„nastínění

možných

způsobů

práce se zadluženým klientem v různých situacích“ se v průběhu tvorby práce ukázal jako velice obsáhlý. Cíl práce byl tedy redefinován na „nastínění základních řešení dluhové situace a nastínění způsobů a metod sociální práce využitelných při práci se zadluženým klientem“. Dnešní

společnost

ţije

v době,

která

je

charakteristická

změněným

pohledem na zacházení s financemi. Vlivem změněnému ţivotnímu stylu je stále méně lidí schopno našetřit peníze pro případ nenadálého výdaje. Rovněţ v otázkách bytové situace je mnoho lidí odkázáno na sjednání hypotéky z důvodu nízkých finančních úspor. Naše doba je rovněţ dobou změněného smýšlení lidí. Potřeba uspokojit svoji potřebu nebo potěšení hned teď bez toho, ţe bychom si na danou potřebu našetřili, je alarmující. Společnosti nabízející své finanční sluţby jsou na kaţdém rohu a o své potencionální zákazníky se doslova perou a soutěţí o jeho pozornost skrze reklamu a média. Cílem reklamy bývá nabídnout lidem způsob řešení jejich problému. To, ţe jsou i jiné alternativy, se ale často obyčejný člověk nedozví. Půjčky se tedy v průběhu času staly nedílnou součástí našeho ţivota (Balabán 2011: 51). Proces celé zadluţenosti je pozvolným procesem. Spouštěčem dluhových problémů bývá převáţně nějaká krizová situace. Ústředním motivem je ztráta – ztráta zaměstnání, ztráta partnera, ztráta ţivitele rodiny, smrt někoho blízkého aj. Psychické proţívání velice ovlivňuje řešení dané situace. Nejprve člověk vyuţije své vlastní zdroje k překlenutí tíţivé finanční situaci. Chvíli situaci nějakým způsobem zvládá, pak si ale začne z důvodu opětovného nízkého finančního příjmu půjčovat od rodiny nebo od svých blízkých. Po vyčerpání těchto zdrojů můţe člověk sáhnout po nabídce finančních produktů bankovních či nebankovních subjektů. V tomto okamţiku je velice důleţitá stránka psychického proţívání. Pokud je jedinec neustále v psychické krizi, má problémy zvládat svoji situaci a dostat se z ní. Hlavní moţností řešení této situace je totiţ navýšení příjmů skrze zaměstnání. Pokud je člověk ale v psychické nepohodě, zaměstnání si neudrţí (Koucká 2007: 2).

6

Posloupnost

celé

absolventské

práce a řazení

kapitol

odpovídá

tomuto

chronologickému vývoji situace zadluţeného člověka. Nejprve na začátku v první kapitole vysvětlím základní pojmy související s tématem zadluţenosti. V druhé kapitole se budu zabývat procesem zadluţení, ve kterém popíši rizikové skupiny, příčinu vzniku dluhů a období, kdy dluţník přestává splácet. Třetí

kapitola

nazvaná

„Důsledky

a

dopady

zadluţenosti “

bude

pojednávat o sociálně ekonomických, psychických a zdravotních dopadech na dluţníka. Jelikoţ sociální pracovník není vyškolený finanční poradce a s právním poradenstvím klientů pomáhají převáţně právníci docházející do organizace, nebudu se proto dopodrobna zabývat popisováním institutů jako je např. exekuce. Následující čtvrtá kapitola „Moţné způsoby řešení dluhové situace“ pojednává o moţnostech,

které

se

zadluţenému

člověku

naskytují.

Budu

zde

mluvit

o

poradenství, které rozdělím na základní a odborné sociální poradenství. Popíšu zde i to, zdali je dluhové poradenství v České republice upravené legislativou. Dále zde zařadím doporučení odborníků z dluhového poradenství v řešení zadluţenosti. Poslední pátá kapitola popisuje konkrétní metody sociální práce vhodné při práci se zadluţeným klientem v návaznosti na řešení dluhové situace.

7

1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Na začátku celé práce v první kapitole pro správnější pochopení tématu si dovolím vymezit pár terminologických pojmů, které se pojí s tématem zadluţenosti. V našem prostředí jsou pojmy jako dluh, dluţník, věřitel, zadluţenost, předluţenost, finanční gramotnost všeobecně známé, běţný občan (laik) ale nezná přesné vymezení těchto pojmů. Některé pojmy se dokonce lidem překrývají jako například pojmy zadluţenost a předluţenost.

1.1 Dluh V dnešní

době

je

pojem

„dluh“

velice

aktuálně

pouţívaným

pojmem.

Dluhem v dnešním slova smyslu můţe být půjčka, ale i leasing nebo hypotéka. Samotné slovo v sobě nese negativní podtext. Mnoho lidí si tedy nechce připustit, ţe jsou zadluţení. Samotný dluh sám o sobě není problémem v případě, ţe je člověk schopen jej splatit. Na samotný pojem slova dluh se dá dívat z více hledisek. Na dluh se můţeme podívat z hospodářského hlediska, kdy dluh je označen jako „závazek“ způsobující „pohledávku“ druhé protistrany. Vlček (1992: 45) definuje dluh jako „závazek, podle něhož je jedna osoba druhé povinna něco plnit“. Podle něj je to jakýkoliv závazek k peněţnímu plnění. Dluţník a věřitel se předem domluví na společně daných podmínkách, podle kterých je dluţník povinen dluţnou částku neboli závazek vrátit (Vlček 1992: 45). Dluh neboli závazek byl donedávna právně vymezen obchodním zákoníkem a dnes jiţ zrušeným zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem. Po zavedení nového občanského zákoníku, tj. zákona č. 89/2012 se právní vymezení dluhu upravilo nově zde. § 1721 říká, ţe „věřitel má ze závazku vůči dlužníkovi právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit“. Závazek vzniká uzavřením smlouvy, nebo jinou právní skutečností, která ale musí být způsobilá

podle

právního

řádu

(Zákon

č.

89/2012

Sb., Občanský

zákoník: § 1723). V případě smluv se jedná nejčastěji o kupní nebo úvěrové smlouvy. Jiné právní skutečnosti mohou znamenat soudní rozhodnutí vydané za účelem zaplacení 8

pokuty, penalizačních poplatků, náhrady škody aj. (Vlček 1992: 211). Závazek můţe vzniknout i protiprávním činem (Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník: § 1723).

1.2 Dluţník Dluţník je jakýkoliv subjekt, který má závazky peněţitého plnění. Nemusí jít nutně o osobu, která má problém dostát svým závazkům a daný dluh splatit. Všeobecně platí, ţe dluţníkem je osoba, která má povinnost zaplatit nebo uhradit svůj dluh (Vybíhal 2011: 389). Člověk v tísni označuje dluţníka ve své publikaci Dluhová problematika (2007: 68) jako neplatiče, který má povinnost uhradit svému věřiteli závazek bez rozlišení, zda jeho závazek je ještě před splatností nebo jiţ po termínu splatnosti. Dle Hrdinkové a Matiho (2013: 47) je dluţníkem ten „kdo si půjčil peníze na určitou dobu a zavazuje se, ţe je do určité doby vrátí i s úroky“. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§1789) říká, ţe „ze závazku je dluţník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdrţet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho poţadovat“.

1.3 Věřitel Věřitel je osoba, která má právo na plnění určitého dluhu, který vůči němu má dluţník (Vybíhal 2011: 389). Věřitel se často po neúspěšném snaţení domoci se své pohledávky na samotném dluţníkovi obrací na subjekty třetích stran, kterým tuto pohledávku podstoupí. Přesnou definici přináší zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník v § 1879: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“.

1.4 Zadluţenost „ Kupujeme zboží, které nepotřebujeme, za peníze, které nemáme…“ (Smrčka 2010: 401). Dnešní dobu označují odborníci jako dobu ţití na dluh. Mít dluh (například skrze leasing na auto, nebo hypotéku) je normálním fenoménem naší společnosti. Stále méně lidí šetří. Je to dáno více důvody. Prvním důvodem je nemoţnost šetřit a ukládat finanční prostředky jako rezervu do „nepříznivějších“ časů (například nízký příjem a následně 9

ztráta zaměstnání), druhým důvodem je neschopnost šetřit, která je dána výchovou, zvyklostmi, nedostatečnou disciplínou (půjčky na věci, které jsou pro nás nepotřebné) (Smrčka 2010: 401). Zvýšená zadluţenost je zapříčiněná převáţně změnou smýšlení lidí a finančních subjektů. Ty nabízejí své sluţby snad na kaţdém kroku. Trend naší společnosti – uţívat si hned teď bez čekání – je důvodem, proč si mnoho lidí pořizuje bez rozmýšlení a zváţení rizik věci, které by si pár let nazpět nikdy z důvodu vysoké ceny nepořídili (Smrčka 2010: 401). Zadluţeností je míněn stav, kdy má subjekt (fyzická osoba nebo právnická osoba) jednoho nebo více věřitelů, ke kterým má povinnost dluţnou částku splatit. Je nutné ale rozlišit míru vhodnosti zadluţenosti. Smrček dělí zadluţenost lidí do dvou skupin. První skupinou jsou tzv. bezproblémoví dluţníci, ti splácí pravidelně, bez prodlev a bez větších problémů plní své závazky. Syrovátková a kol. (2008: 65) označují tuto zadluţenost pojmem „zdravá zadluţenost“. Řadí sem: půjčení peněţních prostředků nebo úvěr pro řešení krizové ţivotní situace, •

hypotéku

•

promyšlenou půjčku, úvěr nebo leasing

•

řešení neočekávaného výdaje rodiny, jehoţ neuhrazení ohroţuje existenční situaci rodiny Odborníci hovoří i i o „nezdravé zadluţenosti“, kdy dluţníci mnohdy jednají

emocionálně a bez důkladného promyšlení moţných dopadů se zadluţí (Syrovátková a kol. (2008: 65). Patří sem: •

úvěr na nadstandardní nepotřebné vybavení domácnosti

•

nezodpovědné sanování jiného dluhu (půjčka na půjčku)

•

získání prostředků na předměty pro udrţení či nastolení určitého sociálního statutu

•

půjčka nebo úvěr na uspokojení neakutní potřeby (např. získání financí na dovolenou, i kdyţ dotyčná osoba nemá na splátky) Druhou skupinou zadluţených lidí jsou jiţ „problémovější“ dluţníci, kteří

z určitých důvodů nemohou dostát svým závazkům (Smrčka 2010: 401). Tato druhá varianta zadluţenosti je rizikovější, protoţe můţe přerůst do tzv. předluţenosti, která je neţádoucí jak z pohledu dluţníka, z pohledu věřitele, tak i z pohledu státu. Balabán k tomu uvádí (2011: 55), ţe díky předluţenosti jedinců dochází ke zvýšení 10

celospolečenských nákladů, které řeší sekundárně vzniklé důsledky tohoto problému. Tím myslí zvýšené náklady na sociální sluţby a na boj s kriminalitou a delikvencí aj. „V této souvislosti se jeví jako důležitá prevence předlužování sociální práce“ (Balabán, 2011: 55).

1.5 Předluţenost Stav předluţenosti je nazýván jako stav, kdy dluţník jiţ není schopen dostát svým závazkům a jeho lhůty splatnosti jsou jiţ minimálně třicet dní po termínu (SPES 2007: 4).

„Předlužení je nesplnění platebních povinností dlužníka a spěje k jeho ekonomické a psychosociální destabilizaci. Je to dlouhodobě trvající proces, který prochází určitým vývojem a spěje k soukromému bankrotu. O předlužení nehovoříme jen tehdy, kdy po odečtení pevných životních nákladů nestačí již zbylá část měsíčního příjmu na placení splátek, nýbrž přináší s sebou i masivní sociální a psychické důsledky“ (SPES 2007: 4).

Další definici stavu předluţenosti přináší insolvenční zákon. Ten definuje předluţení jako stav, kdy má dluţník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku (Insolvenční zákon § 3). Ohroţení předluţeností jsou převáţně sociálně znevýhodněné osoby nebo celé skupiny, kdy tento stav můţe být jednou z mnoha příčin vzniku sociálního vyloučení daného jedince nebo skupiny z majoritní společnosti. Pro společnost je tedy předluţenost a díky ní vznikající sociální vyloučení velice negativním jevem, protoţe s sebou nesou velká sociální rizika, na která není společnost schopná adekvátně a rychle zareagovat (Vybíhal 2011: 55-56). Tento problém v sobě spojuje sociální i ekonomický aspekt, protoţe díky předluţenosti se dluţník dostává do dluhové spirály a není schopen sám svými silami situaci vyřešit. Dle Jandy (2013: 130) je dluhová spirála stavem, kdy se dluţník není schopen vymanit z dluhové situace. Dluhová spirála je charakteristická tzv. půjčkami na půjčku. Dluţník si ve snaze dostát svému závazku sjedná další půjčku či úvěr, pomocí kterého splatí předchozí půjčku. Nově sjednaná půjčka má často pro dluţníka horší podmínky pro splnění závazku, neţ ta předchozí půjčka. Dluţník se následně dostává do bezvýchodné situace, protoţe po určité době není schopen splatit i nově sjednanou půjčku. Dle Jandy tímto jednáním dluţník neřeší pravou podstatu problému, nýbrţ samotné řešení odkládá do budoucna (Janda 2013: 130). 11

Dlouhodobá nezaměstnanost a nízké finanční příjmy znamenají pro dluţníka začarovaný kruh, ke kterému se přidruţují další problémy (např. sociálně patologické jevy). Dluţník se následně stává příjemcem sociálních dávek, čímţ se pro stát i pro společnost stává neperspektivním (Vybíhal 2011: 55-56).

1.6 Finanční gramotnost Finanční

gramotnost

přináší

preventivní

ochranu

před

problematikou

zadluţenosti. I proto jí Česká republika věnuje v posledních téměř deseti letech větší pozornost. V roce 2006 vznikla meziresortní „Pracovní skupina pro finanční vzdělávání“, kterou tvoří zástupci Ministerstva financí, České národní banky, Ministerstva školství mládeţe a tělovýchovy,

Ministerstva

průmyslu a obchodu a profesních a spotřebitelských

sdruţení. Tato skupina spadající pod resort, definovala finanční gramotnost. Národní strategie finančního vzdělávání, která byla vydána o tři roky později, se stala ústředním dokumentem pro finanční vzdělávání v České republice. Přináší nám ucelený a zároveň systematický

přístup k problému.

Ministerstvo

financí

a

Ministerstvo

školství,

mládeţe a tělovýchovy vypracovalo v roce 2010 tzv. Národní strategii finančního vzdělávání. Zde je finanční gramotnost definována takto:

„Finanční

gramotnost

je

soubor

znalostí,

dovedností a hodnotových

postojů

občana

nezbytných k tomu, aby finančně zabezpečil sebe a svoji rodinu v současné společnosti a aktivně vystupoval na

trhu

finančních

produktů a služeb.

Finančně

gramotný

občan

se

orientuje v problematice

peněz a cen a je schopen odpovědně spravovat osobní/rodinný rozpočet, včetně správy finančních aktiv a finančních závazků s ohledem na měnící se životní situace.“ (MŠMT – Národní strategie…)

12

2 CYKLUS PROBLÉMOVÉHO ZADLUŢENÍ V této kapitole se budu věnovat popisu lidí, kteří spadají dle Vybíhala, Balabána a Občanského sdruţení SPES do rizikových skupin lidí ohroţených zadluţeností. V další části cyklu zadluţení popíši příčiny vzniku zadluţenosti, kterou doplním krátkým popisem finančních institucí, z důvodu vymezení pojmů jako jsou bankovní a nebankovní subjekty. Celou kapitolu zakončím obdobím, kdy dluţník jiţ přestává splácet. Tím se dle Smrčka (2010: 401) přesouvá z „bezproblémové“ zadluţenosti do problémové zadluţenosti či rovnou do předluţenosti.

2.1 Ohroţené skupiny „Předlužení či problémové zadlužení postihuje převážně sociálně znevýhodněné jedince, či sociálně znevýhodněné skupiny obyvatelstva a je jedním z významných faktorů, který způsobuje jejich sociální vylučování z běžného života majoritní společnosti s následným obtížným začleněním do života této společnosti“ (Balabán 2011: 51). Evropská

komise

v roce

2010

vyhlásila

tzv.

„Evropský

rok

proti

chudobě a sociálnímu vyloučení“. V Národním programu Evropského roku 2010 definovala ohroţené skupiny chudobou, sociálním vyloučením a finančním vyloučením. Mezi nejčastěji ohroţené patří následující skupiny: osoby ţijící v sociálně vyloučených komunitách;

nezaměstnaní;

neúplné

rodiny;

zdravotně

handicapovaní;

osoby

po

návratu z výkonu trestu; senioři; mladí lidé (absolventi škol) a mladí lidé po ukončení ústavní nebo ochranné výchovy (Evropská komise – Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu

vyloučení…). Podobně definoval osoby ohroţené zadluţeností či předluţeností také Vybíhal Václav ve své publikaci „Slabikář finanční gramotnosti“. Vybíhal (2011:52) definoval deset skupin ohroţených problémovým zadluţením nebo předluţením. Řadí sem: „dlouhodobě nezaměstnaní, příslušníci etnických menšin, osoby se zdravotním postižením, osoby předlužené, migranti, 13

osoby s nízkou kvalifikací, osoby s různými druhy závislostí, osoby, pro které se stal život „na sociálních dávkách“ běžným životním stylem, osoby, které žijí ve znevýhodněných oblastech s vysokou nezaměstnaností, děti, které žijí v ohrožených rodinách“ – chudých, nefunkčních, mnohopočetných, s nezaměstnanými rodiči, a v rodinách, kde dochází k násilí (Vybíhal 2011: 52).

Občanské sdruţení SPES působící v Olomouci řadí mezi ohroţené skupiny ještě zadluţené domácnosti (2007: 6). Fenomén zadluţování rodin můţeme spatřovat v naší společnosti od přelomu milénia. V roce 2000 klesly úrokové sazby na hodnoty, které pro občany začaly být velice přijatelné. Střední třída díky nim dosáhla i na hypotéky, na které do té doby nemohla dosáhnout (Smrčka 2007: 87). Skutečnou výši zadluţených českých domácností nelze ale spočítat, protoţe do oficiálních statistik se nezapočítává zadluţení domácností u nebankovních subjektů (Syrovátková a kol. 2008: 12). Občanské sdruţení SPES na základě svých zkušeností z praxe v roce 2007 vymezilo typy zadluţených domácností od nejméně zadluţených po úplně zadluţené. Mezi tyto rodiny patří (2007: 6): „Rodina, která chce uzavřít úvěr Rodina, která splácí Rodina, která začíná mít problémy Rodina, která „kličkuje“ Rodina, která krátkodobě nesplácí Rodina, která má před exekucí Rodina, která dlouhodobě nesplácí“ (podrobněji viz. příloha č. 1)

2.2 Příčiny zadluţenosti Rusnáková (2009: 28 - 29) v článku „Jako sa nedarí paní Balhovej splácať dlžoby a prečo je výhodnější pracovať „na čierno“ v odborném periodiku Sociální práce/Sociálna práca, spatřuje společné rysy skupin ohroţených zadluţeností v několika faktorech. Zde řadí nízké vzdělání, nedostatečnou sociální oporu, spojení zadluţenosti a dalších problémů (špatná bytová situace, psychické poruchy, fyzický handicap 14

atd.) a tzv. „pštrosí efekt“. Tímto pojmem označuje autorka chování lidí, kdy řešení svého problému odkládají aţ do doby, kdy jim vše jiţ přeroste přes hlavu a oni si jiţ nejsou schopni sami pomoci. Dle

Vybíhala

(2011:

28-29)

je

jednou

z nejčastějších

příčin

vzniku

zadluţenosti či předluţenosti krizová situace v podobě ztráty, kvůli které se člověk dostane do tíţivé finanční situace. Krizová situace a ztráta můţe mít negativního, ale i pozitivního charakteru. Mezi pozitivní ztrátu uvádí autor jako jednu z moţných situací narození dítěte. Událost jakkoliv pro rodiče radostná, můţe znamenat velké finanční zatíţení z důvodu péče o dítě a sníţení či ztrátu jednoho z finančních příjmů rodičů. Mezi negativní ztráty řadí Vybíhal ztrátu zaměstnání; ztrátu partnera v podobě rozvodu nebo rozchodu; nehodu a její následky a nemoc. Z těţších ztrát zde řadí úmrtí ţivotního partnera, rodiče, dítěte nebo kohokoliv osobně významného pro daného jedince. Besedová (2014: 8) dále k příčinám zadluţování řadí sníţení příjmu; závazky osoby blízké, která nás zadluţí; situaci, kdy člověk někomu dělá ručitele; mimořádné výdaje spojené s chodem domácnosti; úvěry na bydlení; spotřebitelské úvěry; neplacení nájmu a energií souvisejících s provozem bydlení; neplacení poplatků daných zákonem (televize, stavba domu…); neplacení místních poplatků typu stočné, odpady; uloţené pokuty za přestupky a jiné. Ztráta zaměstnání a ztráta finančního příjmu jsou další příčinou zadluţenosti. Finanční nezávislost v dnešní společnosti znamená schopnost finančně zajistit rodinu, vhodné bydlení, moţnost seberealizace rozvíjením zájmů a koníčků a v neposlední řadě i určitý sociální status2, ke kterému se váţe i vlastní sebepojetí a sebeúcta. Ztráta zaměstnání a s tím souvisejících veškerých jistot spojených s předešlým způsobem ţivota znamenají velice významný zásah do ţivota jedince. Ztráta ovlivní také jeho nejbliţší rodinu, ve které se časem mohou narušovat vnitřní vztahy a vzájemná komunikace. Pokud se ke změně vlastního sebepojetí kvůli statusu nezaměstnaného a nemoţnosti dostát role ţivitele rodiny přidruţí ještě ztráta podpory ze strany rodiny, psychické zvládání jedince můţe být narušené (Mareš 1999: 49-50).

2

Havlík (2005: 56-60) definuje sociální status jako „místo na společenském žebříčku“ a Giddens (2005: 554) jako „prestiž, kterou má určitá skupina v očích jiných členů společnosti“. 15

Keller se ve své knize „Nová sociální rizika a proč se jim nevyhneme“ věnuje vymezení nových sociálních rizik. Říká, ţe v naší společnosti má nezaměstnanost a tzv. pracující chudoba jiţ jinou podobu neţ dříve. Pracující chudoba znamená, ţe člověk je zaměstnaný, chodí do práce ale příjem, který za ni dostane, je tak nízký, ţe se kvůli němu dotyčný člověk a jeho rodina dostává pod hranici chudoby. Další změnou je dle něj i fakt, ţe míra vzdělání uţ nehraje velkou roli při posuzování toho, kdo je ohroţen nezaměstnaností. Kvalifikovaný a vzdělaný člověk nemůţe často sehnat práci, přestoţe má ukončené vysokoškolské vzdělání (Keller 2011: 40). Rozlišení dluhů podle způsobu vzniku se věnuje Syrovátková (2008: 60) v dopracovaném vydání broţury Člověka v tísni „Dluhová problematika – informační broţura“. Shrnuje veškeré dluhy výše zmíněné do několika kategorií: 1. Dluhy vzniklé neplněním smluvních podmínek – Syrovátková zde řadí například neplacení nájemného, nesplácení hypotečního úvěru nebo spotřebitelské smlouvy (Syrovátková 2010: 60). 2. Dluhy vzniklé neplněním povinností daných zákonem – Nejčastěji se jedná o neplnění vyţivovací povinnosti k nezletilým dětem nebo ke zletilým dětem, „které nejsou schopny se samy živit a soustavně se připravují na budoucí povolání.“ (Syrovátková 2010: 60). 3. Dluhy vzniklé neplacením pokut – Nejčastějším případem jsou nezaplacené pokuty za jízdu „na černo“ v městské hromadné dopravě (Syrovátková 2010: 60). 4. Dluhy vzniklé z ručení za půjčky 5. Dluhy vzniklé za trvání manţelství – „Jestliže není splácen sjednaný závazek, jenž vznikl za doby trvání manželství, je věřitel oprávněn vymáhat svoji pohledávku na manželovi/manželce,

případně

i

na

rozvedeném

manželovi/manželce“

(Syrovátková 2010:60). V dnešní společnosti existuje mnoho způsobů půjčení si potřebných financí. Kromě vyuţití vlastních finančních zdrojů a zdrojů své rodiny a nejbliţšího okolí se podle Hrdinkové a Mati (2013: 49) z Člověka v tísni lidé obrací na tři různé finanční subjekty. Dělí je na bankovní společnosti, nebankovní společnosti a na rychlé půjčky poskytované rovněţ nebankovními společnostmi na bankovní společnosti, na nebankovní společnosti a na tzv. „rychlé půjčky“. 16

Bankovní společnosti Bankovní společnosti jsou na trhu mnohem delší dobu. Díky tomu jsou povaţovány za serióznější, proto se na ně obrací více lidí. Cílovou skupinou bankovních společností jsou tzv. nerizikoví klienti. Jedná se o ty fyzické či právnické osoby, které prokáţou tzv. bonitu

(důvěryhodnost).

Tím

je

myšlen

převáţně

předpoklad

schopnosti

bezproblémového splácení díky stabilnímu zaměstnání a schopnosti ručit (Hrdinková, Mati 2013: 49). Výhodou bankovních společností jsou relativně nízký úrok na jistině dluhu; nízké smluvní pokuty; větší transparentnost smluv a v nich napsaných podmínek; výše celkové RPSN3 se pohybuje do cca 20 % dané jistiny; rozhodčí doloţka většinou není obsaţena ve smlouvě. Nevýhodou je nutnost prokázat svoji důvěryhodnost a dlouhá čekací doba pro poskytnutí financí od bankovního subjektu. Příklady nebankovních společností: Česká spořitelna, KB4, GE Money Bank aj. (Hrdinková, Mati 2013: 49).

Nebankovní společnosti Finanční společnosti, které nespadají pod dohled ČNB, se nazývají jako nebankovní společnosti. Cílovou skupinou jsou všichni klienti z řad rizikové i nerizikové společnosti. Tedy zaměstnaní i nezaměstnaní ţijící ze sociálních dávek (Člověk v tísni 2013: 49). Výhodou nebankovních společností je stále ještě relativně nízký (trochu vyšší neţ u nebankovních) úrok na jistině; RPSN se pohybuje kolem cca 35 %; největší výhodou je krátký časový usek, po který musí ţadatel čekat na peníze „na ruku“. Pro nebankovní společnosti je typická jejich méně komplikovaná byrokracie, větší flexibilita a niţší náklady na sluţby. Nevýhodou jsou však vysoké smluvní sankce; netransparentní smlouvy a v nich uvedené smluvní podmínky často obsahující rozhodčí poloţku a krátká doba pro moţnost přečtení smlouvy. Nejznámějším příkladem nebankovních společností jsou: Home Credit, ProfiCredit, Cetelem aj. (Hrdinková, Mati 2013: 49).

„Rychlé půjčky“ Posledním typem jsou společnosti nebankovní povahy známé jako půjčovatelé tzv. rychlých půjček. Cílem je časté profitování na cílové skupině rizikové společnosti. Výhodou jsou nízké sankce a transparentní podmínky. Stejně jako u bankovních 3

RPSN – roční procentní sazba nákladů (viz. seznam zkratek)

4

KB – Komerční banka (viz. seznam zkratek)

17

společností zde není rozhodčí doloţka. Peníze mají klienti k dispozici okamţitě. Nevýhodou jsou ale velmi vysoké úroky na jistině s celkovou RPSN dosahují někdy i 200 %. Nejznámější je Provident Financial, s. r. o. (Hrdinková, Mati 2013: 49). Období, kdy dluţník přestává splácet V ţivotě kaţdého člověka mohou nastat tíţivé ţivotní a finanční situace. To, jak se s nimi vypořádá, záleţí na více faktorech např. zda-li má sociální a finanční oporu ve svých

blízkých,

zkušenosti,

aktuální

psychické

proţívání,

schopnost

adaptace na novou situaci a jiné (Paulík 2010: 133). Hrdinková a Mati (2013: 56) shrnují celý proces zadluţení ve své Metodice dluhového poradenství do osmi fází. Na začátku je dle nich dluh, který vznikne podepsáním smlouvy (půjčka, úvěr). Ve druhé fázi dochází k prodlení plateb. Dluţník přestane řádně platit nebo se zpozdí s posíláním plateb. V další třetí fázi dluţník dostává v návaznosti na prodlení plateb upomínky od věřitele. Výzva je poslední moţnou upomínkou od věřitele. Tím dává poslední moţnost dluţníkovi splatit jeho pohledávku nebo

začít

kontaktovat

věřitele.

V páté

fázi

věřiteli

dochází

trpělivost a odstupuje od smlouvy. V tuto chvíli poţaduje věřitel po dluţníkovi celou částku dluhu naráz. Následně můţe věřitel předat dluh inkasní společnosti, která bude celou situaci řešit za něj. V sedmé fázi se dluh dostává jiţ do soudního řízení či rozhodčího řízení. V poslední fázi se dluh pravomocně vymáhá pomocí exekuce. Období, kdy dluţník uţ není schopen dostát svým závazkům, předchází dlouhé období pravidelného splácení. Toto deklaruje i kasuistika autentické výpovědi člověka, který se díky svému zadluţení dostal na dva roky do vězení, který ve své metodice uveřejnil Člověk v tísni Tento popis přechodu od pouhé, relativně neškodné zadluţenosti aţ k negativnímu předluţení, charakterizuje téměř většinu dluţníků a období narůstající platební neschopnosti. (Člověk v tísni 2007: 50). Muţ – dluţník popisuje celý proces od prvních dnů, kdy začal řešit svoji problematickou finanční situaci. Splácení zpočátku probíhalo bez problémů do okamţiku, kdy

kvůli

nečekaným

výdajům v domácnosti

nebyl

schopen

zaplatit

měsíční

splátku. V přesvědčení, ţe se nic neděje a ţe můţe splátku poslat příští měsíc, svoji situaci neřešil. Příští měsíc byla jeho finanční situace stejná. Postupně začaly chodit první upomínky, na které nereagoval v přesvědčování sebe sama, ţe se situace sama vyřeší v blízké budoucnosti. Aţ po několika upomínkách a dopisech si připustil váţnost 18

situace. Finanční prostředky z vlastních zdrojů jiţ neměl, proto se obrátil na finanční subjekty a sjednal si půjčku, kterou splatil tu první. Finanční obnos na splacení druhé půjčky uţ ale nesehnal a věřitelům postupně docházela trpělivost. Dalším krokem muţe bylo obrácení se na nebankovní subjekty… (Člověk v tísni 2007: 50-53). Podle

Občanského

sdruţení

SPES

(2007:

4)

je

zadluţenost

do

jisté

míry v pořádku a je normálním jevem ve společnosti. Problém ale nastane v okamţiku, kdy domácnost jiţ není schopna své finanční závazky plnit. Ze zadluţení se stává „problémovější“ zadluţení či předluţení (Smrčka 2010: 401). Tato doba je charakteristická i tzv. půjčkami na půjčku, které slouţí jako neúspěšné snahy překlenout krizovou situaci (Syrový 2011: 17).

19

3 DŮSLEDKY A DOPADY ZADLUŢENOSTI V předchozích kapitolách jsem popsala, jakým způsobem se můţe člověk dostat do nepříjemné finanční situace. Tento proces je zdlouhavý a nese s sebou celou řadu aspektů. Důsledky a dopady zadluţenosti zasahují do celého ţivota jedince i jeho rodiny. V této kapitole popíši na příkladu mnou vymyšleného příběhu důsledky zadluţení z pohledu sociálně-ekonomických, psychických a zdravotních změn, ke kterým zařadím i moţnost vzniku sociálně patologických jevů. Tento příklad zde zařazuji pro lepší představu čtenáře a procesu zadluţenosti aţ do moţných důsledků zadluţenosti. V části sociálně ekonomický dopad zadluţenosti se věnuji popisu sociálně ekonomických dopadů v časové posloupnosti, jak je popsal Vránek ve své diplomové práci. Zmíním i ztrátu sociální opory, proţívání situace nejbliţšími členy dluţníka, sníţení finančního příjmu aţ po ohroţení jedince exekucí. V psychickém a zdravotním dopadu popíši propojení psychického proţívání a dluhové situace, znovu zmíním moţnost ztráty sociální opory a krátce představím projev vlivu stresového stavu na zdravotním stavu zadluţených lidí. Určitá míra zadluţenosti je v naší společnosti normálním jevem (SPES 2007: 4). Narůstající

neschopnost

dostát

svým

finančním

závazkům a v mnoha

případech i postupný přechod do předluţenosti znamenají pro jedince velké mnoţství změn v celém jeho dosavadním ţivotě. Náročná psychická zátěţ spojená s neustálou hrozbou následků plynoucích z neplacení, zasahuje do osobního i profesního ţivota daného jedince a dokonce ovlivňuje i celé jeho okolí. Přesná podoba následků zadluţenosti záleţí na aktuální míře zadluţenosti, ve které se jedinec nachází (Balabán 2009). Chronologický průběh dopadů a důsledků zadluţení uvedu na imaginárním příběhu mladé rodiny, který jsem vymyslela pro lepší představu čtenáře o moţných dopadech zadluţenosti na jedince a jeho nejbliţší: Mladí manţelé s dvěma dětmi ţijí v panelovém domě s dalšími dvaceti nájemníky. Manţel buduje slibnou kariéru, finančně zabezpečuje rodinu, zvládá splácet hypotéku na byt a leasing na auto, které potřebuje kvůli dojíţdění za prací. Je společensky uznávaný mezi svými kolegy na pracovišti i mezi svými přáteli… Manţelka je na rodičovské dovolené, stará se o domácnost. Manţel ale jednou kvůli riskantní jízdě způsobí autonehodu, kdy zraní druhého účastníka nehody.

20

Musí zaplatit odpovědnost za způsobenou škodu a ještě musí zaplatit pojišťovně za léčbu zraněného. Auto je zničené, na opravu jiţ nejsou v rodinném rozpočtu peníze. Do práce se musí tedy dopravovat komplikovanými dopravními spoji, kvůli kterým často přichází pozdě do práce. Nějakou dobu situaci zvládá, splácí následky autonehody… Následně kvůli rušení podniku, kde pracuje, ztratí práci a je nezaměstnaný. Jeho příjem v rodinném rozpočtu velice chybí. Rodina, aby zvládla splatit své finanční závazky, musí velice omezit svůj ţivotní styl. Muţ se zdává svých koníčků. Nese velice traumaticky nutnost registrovat se na úřadě práce. Dlouhou dobu nemůţe sehnat novou práci, proto začíná pracovat na černo jako pomocný dělník na stavbě u kamaráda. Příjem ale nestačí a on postupně není schopen splácet své dluhy. S manţelkou se o situaci bavit nechce, má totiţ pocit, ţe ji jako ţivitel rodiny zklamal. S přáteli se nestýká, protoţe se před nimi stydí. Je neustále vyčerpaný z namáhavé práce na stavbě, díky které netráví dostatek času se svými dětmi. S manţelkou se kvůli tomu hádá. Do toho přicházejí první upomínky. Proto muţ vyuţije sluţeb nebankovní společnosti a půjčí si na splacení předchozích půjček. Dostává se do dluhové spirály. Z neustálého stresu se mu horší vlastní vnímání situace, je v krizi přestává si věřit, ţe situaci zvládne a proto chytá po sklence alkoholu…“.

3.1 Sociálně-ekonomický dopad zadluţenosti Vránek

(2011:

29)

popisuje

ve

své

diplomové

práci

posloupnost

ekonomického a sociálního dopadu zadluţenosti na dluţníka: Na začátku kaţdého zadluţení bývá určitá individuální krize. V závislosti na ní potom navazují první důsledky. Pokud člověk utrpí velkou ztrátu například v podobě úmrtí ţivotního partnera, prvotní reakcí bude ţal a psychické vyrovnávání se se ztrátou. V případě dlouhodobého špatného psychického stavu souvisejícího s prodělanou ztrátou nebo s jinými důvody se přidávají druhotné problémy jako ztráta zaměstnání, ztráta finančních příjmů, ohroţení stabilního bydlení a jiné. První dopad na ţivot zadluţeného jedince či domácnosti v návaznosti na omezení finančních příjmů souvisí se sníţením ţivotního standardu. Dluţník se snaţí ušetřit na věcech či událostech, bez kterých je schopen se obejít aniţ by ho to více trápilo např. na dovolených, na kulturním ţivotě a na jiných společenských událostech. V případě, ţe sníţení ţivotního standardu nepřineslo výrazné ušetření finančních prostředků, dluţník omezí výdaje na aktivity spojené s jeho vlastní zálibou a s běţným fungováním ve společnosti. Plánuje s větší důrazností nákupy; dopravuje se na kole do práce; přestěhuje se do bytu s niţším nájmem;

21

prodá část majetku. Pokud to jiţ nestačí, obrací se na zdroje svých blízkých či na finanční instituce nabízející finanční produkty (Vránek 2011: 29). Finanční

moţnosti

půjčení

si

od

příbuzných

či

známých

jsou

jiţ

vyčerpané a dluţník je kvůli tomu jiţ po termínu splatnosti. Finanční příjmy začínají citelně chybět a dluţník se snaţí různými prostředky je navýšit například opětovným půjčením si na splacení předchozí půjčky. Dluţník se postupně dostává do dluhové pasti (Balabán 2009: 355). „Neplnění závazků ve většině případů končí exekucí, v jejímž důsledku žijí lidé na hranici životního minima, přicházejí o své věci i bydlení. Finanční problémy v mnoha případech narušují rodinné vztahy, vedou k zániku manželství, což se může v konečném výsledku odrazit na fyzickém i psychickém stavu dlužníka“ (Šebková, 2010: 71). Často právě ztráta sociální opory rodiny a blízkých je pro mnohé zadluţené zlomovým bodem: situaci zvládnou nebo ne. Samotná opora rodin a domácností souvisí se odolností rodiny zvládat stresové a krizové situace. Krizový stav narušuje organizaci, rovnováhu interpersonálních vztahů a optimistický pohled na zvládání situace (Paulík 2010: 134 podle McCubbin). Dluhy jsou příčinou neshod mezi členy rodiny a převáţně mezi partnery. Hádky a problémové konflikty jsou častou příčinou, proč se vztah partnerů rozpadne a většinou ten, který dluhovou situaci nezavinil, ze vztahu odejde. Velice negativně vnímají zadluţenost domácnosti s dětmi. Zadluţení rodiče přenášejí svoji frustraci na děti; z důvodů finanční tísně jim nemohou dopřát adekvátní věci denní potřeby (chybí často vyváţená strava, oblečení, proplacení nákladů spojených se vzděláním dětí…). Rodiče trpí pocitem viny. Myslí si to, ţe svým dětem nedokáţou nabídnout šťastný domov a dostatečné materiální zázemí (Šebková, 2010: 71). Z ekonomických následků zadluţenosti řadíme nízké finanční příjmy a z nich plynoucí problémy. Mnoho dluţníků často při změně finančních poměrů v rodině nekontaktuje věřitele. V případě okamţitého kontaktování věřitelů existuje reálná šance se s věřiteli domluvit na dočasných nových podmínkách splácení. Kdyţ klient dostatečně vysvětlí

své

důvody

platební

neschopnosti,

mnohé

finanční

instituce

jsou

ochotné se splátkami počkat. Bez potřebné komunikace ale banka povaţuje nesplácení jako porušení smluvních podmínek, se kterými souvisí vznik sankcí z prodlení a zahájení vymáhání dluhu právní cestou (Syrovátková a kol. 2008: 39 – 40).

22

Dalším ekonomickým důsledkem zadluţenosti je exekuce. Institut soudních exekucí existuje v České

republice

od

roku

2001.

Tehdy

byl

vládou

přijat

zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti. S tímto zákonem přichází i role

soudního

exekutora,

který

má

rozsáhlé

pravomoci

pověřené

státem k vykonávání exekutorské činnosti. Aby mohla být provedena exekuce, musí existovat exekuční titul. V tomto exekučním titulu je jasně stanoveno, kdo je povinný (dluţník) a kdo oprávněný (věřitel). Tímto titulem můţe být: rozhodnutí soudu nebo rozhodčí nález; exekutorský nebo notářský zápis, kterým se svoluje k jeho vykonatelnosti; rozhodnutí orgánu státní správy nebo územní samosprávy; rozhodnutí na základě výkazů nedoplatků na nemocenském a sociálním pojištění. Po podání návrhu oprávněného

rozhoduje o nařízení exekuce do patnácti dní soud. (Syrovátková a kol. 2008: 39 – 40). Občanské sdruţení SPES ve své publikaci Formy pomoci předluţeným občanům říká, ţe po doručení o nařízení exekuce vydává exekutor exekuční příkaz, na jehoţ základě má oprávnění provést exekuci podle některého ze způsobů uvedených v zákoně. Na základě tohoto exekučního příkazu můţe exekutor zabavovat povinnému jeho majetek (nejčastěji movitý majetek v domě povinného). Tento majetek exekutor označí a následně sepíše protokol. Označené věci jdou dále do draţby. Exekuce probíhá aţ do okamţiku, kdy je vše vymoţeno nebo v okamţiku, kdy soud nařízenou exekuci pravomocně zruší, nebo povinný zemře, zanikne v případě právnické osoby nebo se dostane do institutu osobního bankrotu (SPES, 2007, s. 27). Další dopad zadluţenosti, tedy nepříznivá sociální situace, můţe mít souvislost se vznikem sociálního vyloučení dluţníka či celé domácnosti. Sociálně nepříznivá situace je zmiňována často v souvislosti s jedním z nejvíce negativních důsledků zadluţenosti. Sociální vyloučení vzniká v krajních případech. Za jednu z mnoha příčit sociálního vyloučení i Ministerstvo vnitra České republiky ve svém dokumentu Identifikace zásadních problémů v oblasti sociálního vyloučení identifikovalo právě předluţení (Ministerstvo vnitra České republiky - Identifikace zásadních problémů….). Další autor Balabán (2011: 51) spatřuje také v předluţení jeden z významných faktorů způsobujících sociální vyloučení sociálně znevýhodněných jedinců či sociálně znevýhodněných skupin obyvatelstva z běţného ţivota společnosti. Matoušek označil za sociální vyloučení „… komplexně podmíněnou nedostatečnou účast jednotlivce, skupiny nebo místního společenství na ţivotě celé společnosti, resp. 23

nedostatečný přístup ke společenským institucím zajišťujícím vzdělání, zdraví, ochranu a základní blahobyt.“ (Matoušek 2008: 205). Ministerstvo vnitra uvádí v souvislosti s předluţeností, která můţe být jednou z mnoha příčin sociálního vyloučení, ţe zadluţováním a rozpadem sociálně slabých zadluţených

rodin

vznikají ve společnosti

další

návazné

problémy.

Vzrůstající

kriminalita, zvyšující se náklady na náhradní rodinnou péči dětí odebraných se sociálně slabých rodin, nelegální práce, bezdomovectví a mnoho dalších by měli být bezesporu jednou z priorit státní politiky (Ministerstvo vnitra České republiky - Identifikace zásadních problémů…). Pro zadluţeného jedince znamená sociální vyloučení ţivot v chudobě bez moţnosti přiměřeného bydlení, bez účasti na trhu práce a ve společnosti jako plnoprávní jedinci, bez dostatečného finančního i nemateriálního zázemí. Ţivot v chudobě tedy znamená často izolaci nebo ţivot ve skupině podobných lidí pohybujících se na okraji společnosti (Matoušek 2008: 205).

3.2 Psychický a zdravotní dopad zadluţenosti Problémová finanční situace dluţníka ovlivňuje celou jeho osobnost. Psychické proţívání tíţivé situace můţe mít u zadluţeného jedince velký vliv na samotné řešení zadluţenosti. Zadluţenost je povaţována za velkou zátěţovou situaci spojenou s psychickou zátěţí pro dluţníka. Stres, deprivace a krize můţou být psychickým dopadem zadluţenosti na jedince (Čáp, Čechová, Rozsypalová 1992: 60). Propojení psychického proţívání a dluhové situace nabízí v odborném periodiku Psychologie Dnes paní Koucká. V článku „Dluţíš, dluţím, dluţíme“ říká, ţe „konfrontace s povinností

splácet

závazky

lidem

záhy

působí

psychický

diskomfort, a proto se ji snaží vytěsnit či popřít. Snaha o zbavení se dluhů může zahrnovat jak impulzivní jednání na jedné straně, tak depresivní stavy na straně druhé. v náhlém hnutí mysli se dlužník rozhodne, že zkusí peníze vyhrát a může začít sázet. Depresivní stavy naopak oslabují schopnost peníze vydělat prací a brzdí jedince v pokusech podnikat některé aktivity vedoucí ke snížení dlužných částek. Průvodními symptomy depresivních stavů jsou: „úzkosti, ztráta radosti a potěšení, ztráta zájmů, podrážděnost, neschopnost soustředit se, pocity viny a ztráty smyslu života.“ (Koucká, 2007, č. 2). 24

Finanční

potíţe a propojení

s

psychologickým

proţíváním

dané

situace

záleţí na době a aktuálním stavu problémové situace. Důleţitým aspektem při zvládání dluhové situace jedincem je i sociální opora ze strany jeho rodiny a nejbliţších, která je povaţována za relativně účinný faktor při redukci stresu plynoucího z tíţivé situace. Ztráta sociální opory můţe mít velký dopad na jedince. Význam sociální opory dle odborníků spočívá v „ přesvědčení o blízkosti a dostupnosti pomoci a porozumění od lidí v okolí, jednak v reálné existenci této pomoci“ (Paulík 2010: 23-24). Sociální opora se projevuje v různých úrovních. Jedná se o mikroúroveň, přes meziúroveň

aţ k makroúrovni.

Mikroúroveň

sociální

opory

se

nachází

mezi

dluţníkem a jeho nejbliţšími lidmi (rodina, manţel/ka, partner/ka). Mezzoúroveň sociální opory zahrnuje širší sociální sítě mezi členy určitých skupin širší rodina, přátele, komunita,

pracovní

tým

a

jiné)

Makroúroveň

se

projevuje

ve spojitosti s celospolečenskou formou pomoci potřebným jedincům (vyuţití sociálního zabezpečení a státní sociální podpory) (Křivohlavý 2001: 95; Kebza 2000: 153). Zadluţenost

je

pro

mnohé

kdy je ohroţena a ovlivněna

dluţníky

celá

stavem

jejich

vysoké

vlastní

psychické

zátěţe,

existence. V případě

dlouhodobé a intenzivní zátěţe se jako vedlejší jev objevuje stres způsobený velkým strachem a obavou o vlastní existenci a budoucnost, který můţe ovlivnit zdravotní stav dluţníka (Sutton 2010: 25). Křivohlavý (1994: 10) definuje stres jako „vnitřní stav člověka, který je buď přímo něčím ohrožen, nebo takové ohrožení čeká a přitom se domnívá, že jeho obrana proti nepříznivým vlivům není dostatečně silná“. Tento stres a úzkost jsou příčinou mnoha zdravotních problémů a nemocí, kterými se projevuje stresový stav, který můţe nabýt časem i psychosomatické podoby. Příznaky a projevy stresového stavu se dle Mayerové (1997: 58-59) rozdělují na: poruchy fyziologické (bušení srdce, bolesti břicha, plynatost, průjem, migrény, bolesti hlavy, nadměrné pocení, nechutenství) poruchy emocionální (porucha pozornosti, prudké a rychlé střídání nálad, starosti, snění, únava, úzkost, podráţděnost) poruchy chování (naříkání, nezodpovědnost či neřešení situace, nespavost, poruchy příjmu potravy, konzumace alkoholických a jiných omamných látek, nízké pracovní výkony) 25

Pod vlivem stresového stavu můţe u zadluţeného jedince dojít i k vzniku sociálně patologických jevů, mezi které řadí odborníci látkové závislosti (drogy, kouření, alkoholismus,

narkotické

analgetika,

psychostimulancie,

sedativa,

halucinogeny a jiné) a nelátkové závislosti (závislost na internetu, na počítačových hrách, na televizi a na mobilních telefonech; závislost na nakupování; gamblerství a jiné) (Pokorný, Telcová, Tomko 2003: 74-136).

26

4 MOŢNÉ ZPŮSOBY ŘEŠENÍ DLUHOVÉ SITUACE V této kapitole se budu věnovat moţnostem, které se nabízejí zadluţenému klientovi v řešení jeho situace. Popíšu zde moţnosti v rámci sociálního poradenství, ve kterém vysvětlím pojmy jako základní sociální poradenství, odborné sociální poradenství a zmíním i dluhové poradenství. Uvedu několik typů sociálních sluţeb, kde můţe klient nalézt pomoc a instituce zabývající se dluhovou problematikou. Pro konkrétní moţné způsoby řešení dluhové situace představím i dvě doporučení odborníků z praxe, kteří v rámci metodiky a manuálu přednesly základní návody pro moţné řešení zadluţenosti. Dluţník

přichází

většinou

ţádat

o

pomoc

často

aţ v průběhu

celého

procesu zadluţení v okamţiku, kdy uţ nezvládá sám situaci řešit a je zoufalý z následků své zadluţenosti. V těchto případech dluţník většinou vyhledá pomoc expertního poradce převáţně v místě nebo v okolí svého bydliště. Tato snaha o hledání cesty ven je chaotická a velice individuální, protoţe neexistuje ţádný přesný manuál na vyřešení takové situace. Důleţitou roli zde hraje dobré poradenství, trpělivost a hlavně snaha zadluţeného

o

změnu a odhodlání

vydrţet.

Dle

odborníků

záleţí

také

na

sociální a finanční opoře, kterou zadluţený pociťuje ve své rodině či v nejbliţším okolí. Odborníci dále spatřují jako důleţité pro vyřešení dluhové situace i zkušenosti dluţníka, aktuální psychické proţívání, schopnost adaptace na novou tíţivou situaci (Paulík 2010:133). Dluţník, poradce či sociální pracovník si musí uvědomit, ţe v případě špatného psychického proţívání situace dluţníkem, se můţe řešení zadluţenosti zkomplikovat. Psychické vnímání situace jako velice silného ohroţení existence dluţníka přináší velký problém při zdlouhavém řešení zadluţenosti právní cestou. Mnoho klientů se dostalo do zadluţení kvůli ztrátě. Časté dlouhé psychické problémy zneschopňují klienta v kaţdodenním běţném ţivotě, protoţe není schopen si udrţet pracovní návyky a schopnosti; vydrţet tlak při konfliktech vzniklých na pracovišti; ustát problémy v rodině či ve vztahu a jiné (Sutton 2010: 25).

27

4.1 Poradenství sociální Poradenství je všestranná činnost, kterou v dnešní době vyuţívají všechny pomáhající profese. Vyškolené poradce lze nalézt ve vzdělávacích institucích (střední, vysoké

školy,

další

vzdělávací

v zařízeních a klinikách

organizace),

psychiatrické

péče,

v armádě,

ve

věznicích,

v podnikovém

sektoru,

v ziskovém a neziskovém sektoru, v institucích a sdruţeních dalších komunitách (Matoušek 2008:83). Schneiderová

(2008:

21-22)

rozlišuje

poradenství

na

tzv.

laickou

pomoc/poradenství a na pomoc prestiţní a na odborné poradenství. Laickým poradenstvím

označuje

poskytnutí

pomoci

v obtíţných

situacích

v přirozeném

nejuţším a nejbliţším sociálním prostředím (rodina, rodiče, partneři, manţelé, přátelé, spolupracovníci aj.). Pomoc prestiţní označuje chování člověka, kdy si sám vybírá informace k řešení svého problému z médií, institucí či lidí, které povaţuje za kompetentní v otázkách řešení jeho problému. Odborné poradenství znamená přímou odbornou pomoc prostřednictvím odborné institucionalizované pomoci. Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách se v § 37 zabývá úpravou základního a odborného sociálního poradenství. Základní sociální poradenství dle tohoto zákona poskytuje informace o nárocích, sluţbách a moţnostech, které mohou vyřešit nebo

zmírnit

obtíţnou

situaci

člověk.

Základní

sociální

poradenství

je

bezplatné a poskytuje ho kaţdá sociální sluţba. Tyto sluţby poskytnou zadluţenému klientovi potřebné informace, které přispějí k řešení jeho nepříznivé sociální situace. Cílem rozvinutého sociálního poradenství je poskytovat informace co nejblíţe bydlišti nebo pracovišti, příp. zařízení, v němţ se člověk nachází. Součástí základního poradenství je i zprostředkování další potřebné odborné pomoci (Zákon o sociálních sluţbách §37). Odborné sociální poradenství je primárně poskytováno se zaměřením na potřeby cílových skupin v zákoně daných sociálních sluţeb. Dluţník můţe vyuţít sluţeb občanských poraden, dluhových poraden, manţelských a rodinných poraden, poraden pro seniory atd. mezi hlavní činnosti odborného sociální poradenství patří „zprostředkování společenského kontaktu“, zprostředkování případných navazujících sluţeb; „sociálně terapeutické činnosti“ ve smyslu poradenství v oblastech, kde klient cítí nedostatky; „pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí.“ (Zákon o sociálních sluţbách §37). 28

Odborné sociální poradenství v České republice zprostředkují nejčastěji občanské poradny. Tyto poradny vznikají v rámci vládních i nevládních organizací a jsou upraveny zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách ve znění pozdějších předpisů. Občanské poradny jsou sdruţovány Asociací občanských poraden, která občanské poradny definuje jako „poradny poskytující nezávislé, odborné, nestranné a bezplatné sociálně odborné poradenství v 18 právních oblastech aj.“ (Asociace občanských poraden…). Dluhové poradenství zatím není v České republice legislativně ukotveno. Neexistuje ani komplexní metodika na národní úrovni, která by právně vymezila poskytování dluhového poradenství. Dluhové poradenství poskytuje řada nestátních neziskových organizací v rámci odborného sociálního poradenství dle § 37 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů (Zákon o sociálních sluţbách §37). Poskytování poradenství je zaloţeno na čtyřech základních principech, jimiţ jsou bezplatnost, diskrétnost, nestrannost a nezávislost. Poskytnutí dluhového poradenství hraje důleţitou roli v řešení klientovi situace, ve vysvětlení jeho problému a poskytnutí rady v řešení zadluţení. Pomoc a poradenství nastává v okamţiku, kdy klient není schopen sám řešit svoji nepříznivou dluhovou situaci (SPES 2007: 24). Syrovátková a kol. (2008: 63) uvádí, ţe dluhové poradenství není zaměřeno pouze na řešení finančních problémů dluţníka. Zahrnuje v sobě posouzení celé ţivotní situace dluţníka a zvaţování dopadů řešení do všech oblastí jeho ţivota. Dluhovým poradenstvím se zabývají tyto neziskové organizace: Občanské sdruţení SPES, Člověk v tísni, Česká Katolická Charita, Agentura pro sociální začleňování aj.

4.2 Moţné způsoby řešení zadluţenosti představené v Metodice dluhového poradenství od Terezy Hrdinkové a Petra Mati (Člověk v tísni) 1. Rodinný rozpočet + zvýšení příjmů První moţností řádného splácení svých pohledávek je navýšení finančního příjmu klienta. Vhodným nástrojem pro přehled finančních toků klienta a navýšení jeho příjmu je vytvoření rodinného rozpočtu. Pomocí analýzy poloţek rodinného rozpočtu a přesných finančních částek přiřazených k jednotlivým poloţkám si klient stanoví seznam 29

prioritních plateb, které musí finančně dotovat dle jejich důleţitosti. Následně si stejným způsobem stanoví i seznam prioritních dluţných plateb dle závaţnosti a důleţitosti jednotlivých pohledávek. Tím se zamezí riziko nedodrţení termínů splatnosti a dostání se do prodlevy (Hrdinková, Mati 2013: 27). 2. Splátkový kalendář „Jedná se o dohodu mezi věřitelem a dlužníkem o úpravě výše splátek, než která je původně uvedené ve smlouvě. Tato dohoda může vzniknout jen se souhlasem obou smluvních stran a není nároková“ (Hrdinková, Mati 2013: 27). 3. Opětovná půjčka na půjčku Tento způsob řešení hodnotí autoři jako velice rizikový z důvodu hrozícího rizika upadnutí do tzv. dluhové pasti. Zároveň ale uvádějí, ţe v odůvodněných případech se můţe ukázat jako vhodné řešení. Sociální pracovníci musí vycházet z toho, jaká „rizika plynou pro dlužníka z půjček, které již má, a zda na trhu neexistuje bezpečnější produkt od solidní společnosti, na který by dlužník ještě dosáhl“ (Hrdinková, Mati 2013: 28). V případě „lichvářské“ půjčky je potřebné uvaţovat nad vyplacením této nebezpečné půjčky pomocí nově sjednané půjčky u bezpečnější finanční instituce (Hrdinková,

Mati 2013: 28).

4. Konsolidace půjček Konsolidací je označen pojem sloučení samostatně hrazených půjček do jedné půjčky. Můţe tím zabránit načítání úroků a dalších poplatků na jednotlivých půjčkách a tím zabránění neefektivně vynaloţených uspořených financí, které dluţník můţe vyuţít pro splacení hlavního dluhu, tedy jistiny. Podmínky konsolidace jsou velice přísné. Banka v rámci konsolidace zaplatí za dluţníka veškeré jeho pohledávky Tímto vzniká dluţníkovi pouze jeden závazek u dané banky (Hrdinková, Mati 2013: 28-29). 5. Insolvence Insolvence je nový institut, který je uzákoněn v Insolvenčním zákoně a který nabyl platnosti 1.1. 2008. Insolvence je pomoc státu předluţeným osobám skrze krajské soudy v České republice. Podáním insolvenčního návrhu k místně příslušnému krajskému soudu (dle místa navrhovatele), můţe dluţník dospět k rozhodnutí soudu o úpadku či hrozícím úpadku. „Pojem úpadek vystihuje situaci, kdy dlužník nesplácí řádně své závazky a dostal 30

se tím do ohrožení života. Nezbývá mu dost finančních prostředků na živobytí“ (Hrdinková,

Mati 2013: 29).

4.3 „Konkrétní formy pomoci klientům v osmi krocích“ představené v manuálu Formy pomoci předluţeným klientům (Občanské sdruţení SPES) 1. Krok: Vypracujte přehled věřitelů klienta Přehled věřitelů klienta je potřebný k přesnému určení výše dluţné částky a toho, komu

přesně

dluţí.

Tímto

krokem

se

zpřehlední

pro

klienta

i

termíny

splatností u jednotlivých dluhů a zbylé dluţné částky, Klient bude tak mít přehled o tom, kdy celkově vyplatí jednotlivé úvěry, a uvidí, kdy bude např. moci navýšit splátky statním věřitelům, na jak dlouho si odloţit splátky, neţ vyplatí jiný závazek (SPES 2007: 14). Krok 2: Zjistěte stav dluhu klienta V případě dlouhodobého neplnění závazků klientem můţe dojít k situaci, kdy bez klientova vědomí byla pohledávka předána vymahačské společnosti nebo soudu. SPES doporučuje otevřít veškeré dopisy od věřitelů, pročíst společně s pracovníkem veškerou dokumentaci a následně poučit klienta o dalším zacházení s dokumentací (například veškeré ţádosti a odesílané dokumenty je nutné zálohovat) (SPES 2007: 15). Krok 3: Pomozte klientovi rozhodnout se, co je nejdůleţitější Důleţité pro klienta je také uvědomění si, co je pro něj důleţité. Musí myslet do budoucna a připravit se i na moţné negativní moţnosti jako je exekuce, vystěhování z bytu, nízký příjem a jiné. Dále SPES doporučuje zjistit si skutečný stav úroků a zabránit narůstání dluhu v případě neschopnosti splacení celé části pohledávky u pohledávek, které klient zatím úspěšně splácí ( SPES 2007: 15-16). Krok 4: Připravte s klientem jeho rodinný rozpočet Připravením rodinného rozpočtu můţe klient získat přehled nad svými výdaji a platbami, které jsou prioritní (viz. výše) Krok 5: Můţe klient zvýšit svůj příjem? 31

V tomto kroku sociální pracovník s klientem důkladně zváţí moţnosti navýšení finančního příjmu ze svých zdrojů (prodej majetku) SPES mezi moţné zdroje navýšení příjmu řadí: Získání dalšího zaměstnání – práce na částečný úvazek, zvýšení úvazku v případě částečného úvazku Finanční pomoc v rámci rodiny Podporu v nezaměstnanosti – pokud je klient nezaměstnaný nebo dostal výpověď Státní sociální podpora – závislá na výši příjmu – přídavek na dítě, porodné, příspěvek na bydlení – nezávislá na výši příjmu – rodičovský příspěvek, pohřebné Dávky pomoci v hmotné nouzi příspěvek na ţivobytí doplatek na bydlení mimořádná okamţitá pomoc Důchodové pojištění Nemocenské pojištění Daň z příjmu – nemá finanční úřad klientovi vrátit daň Přispění dospělých dětí a jiných osob do rodinného rozpočtu (SPES 2007: 18-19) Krok 6: Můţe klient znovu zváţit své výdaje? V návaznosti na námitky a reakce věřitelů se musí sociální pracovník společně s klientem znovu zaměřit na kalkulaci rodinného rozpočtu a na obhájení stanovených částek před věřiteli (SPES 2007: 19). Krok 7: Vyjednávání klienta s důleţitými věřiteli Na konci sestavení rodinného rozpočtu musí klient zjistit, zdali mu zbývají potřebné finance pro splácení pohledávek. Následuje jeho vyjednávání s důleţitými (prioritními) věřiteli a tím odvrácení hrozícího rizika řešení pohledávek dluţníka právní cestou. Klient při vyjednávání nesmí nabízet veškeré finanční prostředky jednomu věřiteli. Musí začít s jednáním ještě před termínem splatnosti dluhu a jiţ jednou zahájené platby jiţ nepřerušit. SPES uvádí mnoho dalších doporučení, které sociální pracovníka a klient mohou vyuţít (SPES 2007: 20). 32

Krok 8: Vyjednávání klienta s ostatními věřiteli Po dohodě klienta s věřitelem na splácení důleţitých dluhů, je třeba opravit podle toho jeho rodinný rozpočet, aby bylo jasné, zda má prostředky na splácení ostatních dluhů. Dle SPESU by dále bylo nejspravedlivější zbylé finance v rodinném rozpočtu rozdělit

rovnoměrným

dílem

mezi

ostatní

dluţné

pohledávky

klienta.

Zkontaktování a vyjednávání s dalšími věřiteli je nadále klientův úkol (SPES 2007: 22).

33

5 KONKRÉTNÍ METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE SE ZADLUŢENÝM KLIENTEM Poslední kapitola je této práce pojednává o samotných vybraných metodách vyuţitelných při práci se zadluţeným klientem. Nejprve vymezím pojem sociální práce a krátce pojem sociální pracovník. Metody a přístupy byly vybrány společně během konzultace s vedoucí práce. Zaměřuji se zde na vyuţití případové sociální práce; vyuţití krizové intervence a humanistických přístupů; vyuţití pozitivní psychologie a ve stručnosti zmíním i vyuţitelnost přístupu orientovaného na úkoly.

5.1 Sociální práce a sociální pracovník Sociální práce a řešení zadluţenosti jsou v dnešní době dva úzce související propojené pojmy. Sociální práce se v našem českém prostředí vyvíjí nejvíce v posledních pětadvaceti letech. Sociální následky, které přinesla sametová revoluce v roce 1989, provázely transformaci naší společnosti od samého začátku nové politické éry. Nově zavedená ekonomická reforma byla doprovázená vznikem nových sociálních problémů, na které musela sociální práce razantně reagovat. Postupem vznikl neziskový sektor, který pomocí sociální politiky státu pomáhal potřebným občanům. I z toho důvodu se řešení dluhové situace přesunulo z právní sféry do sociální, protoţe klienty sociálních sluţeb se stávali a i dnes stávají ve velké míře lidé zadluţení (Krebs 2007: 95). Dle socioloţky Jiřiny Šiklové je sociální práce oborem, který bude vţdy dohánět neustále se měnící společnost, ve které se díky těmto změnám budou objevovat nové problémy, nebo ty stávající pozmění svoji důleţitost a význam v dané době. Cílem sociální práce je tedy neustálá nutnost reagovat na změny ve společnosti. Samotná podoba sociální práce se ale bude měnit podle aktuálních potřeb společnosti (Šiklová 2010: 2). Obor sociální práce se zaměřuje na zlepšování společenských podmínek a na pomoc jednotlivcům, skupinám, nebo i komunitám ve smyslu podpoření zvládání sociálního fungování v jejich přirozeném prostředí. Autorem pojmu sociální fungování je Harriett M. Bartlettová. Ta vysvětluje sociální fungování jako dva společně propojené sociální faktory, konkrétně „na jedné straně lidské zvládání a na druhé požadavky prostředí“ 34

(Barlletová 1970: 100). O tento koncept sociálního fungování se opírá i Navrátil ve své definici sociální práce. Cílem sociální práce by podle něj měla být podpora sociálního fungování klienta v situacích, kdy je to potřeba, například při výkonu jeho sociálních rolí (Navrátil 2000: 7). Sociální pracovník je člověk, který s klientem řeší jeho problém a snaţí se mu pomoci

při

zvládání

jeho

vlastní

situace. V případě

zadluţeného

klienta

se

jedná o sociální pracovníky pracujících v sluţbách sociálního poradenství a odborného sociálního poradenství (Zákon o sociálních sluţbách §37).

5.2 Vyuţití případové sociální práce „Zaměření na případ, na jedince, je v oblasti sociální práce často uplatňovaným přístupem. Obecně jde o způsob, jak věnovat soustředěnou pozornost člověku, jenţ sociální sluţbu potřebuje“ (Matoušek 2008: 67). Matoušek (2008: 67-69) říká, ţe případová sociální práce vychází z pochopení jedince a jeho přirozeného prostředí, ve kterém sociálně funguje (rodina, přátelé, komunita, společnost). Sociální fungování má spojitost s naplňováním ţivotních rolí, které z velké části určují klientovo chování a jednání. Jedince má pocit, ţe nezvládl svou roli a v důsledku toho se nachází v nepříznivé sociální situaci. V tomto kontextu dále spatřuje jedince jako individuální osobnost, která je schopná v případě problémových situací vyuţít své vlastní schopnosti a danou situaci vyřešit. Volba řešení situace záleţí na samotném jedinci. Role sociálního pracovníka v tomto případě spočívá v poskytnutí odborného poradenství, v pomoci lepší orientace v problémové situaci a ve vyhodnocení moţných způsobů řešení problému. Případová sociální práce předkládá svoji intervence ve čtyřech fázích5: sociální studie obsahující zjištění anamnézy a motivace; přesné vymezení problému; způsob intervence; ukončení (Matoušek 2008: 74). Magdalena Pišlová (2013: 25) ve své závěrečné práci přímo identifikuje a popisuje jednotlivé fáze na základě své praxe v Občanském sdruţení SPES takto:

5

Tyto fáze jsou uplatnitelné i v dluhovém poradenství.

35

1. Sociální studie (anamnéza a motivace) – obsahuje zkoumání situace klienta a jeho problému (a zdali je v kompetenci sociálního pracovníka mu pomoci); sociální pracovník motivuje klienta k řešení jeho zadluţenosti a zajímá se o příčiny vzniku zadluţenosti klienta; plánuje a nastavuje individuální plán. Tato fáze dále „spočívá v rozklíčování a uvedení všech objektivních závazků klienta včetně jejich výše a specifikace. Od tohoto bodu se poté odvíjí další kroky“ (Pišlová 2013: 25). 2. Přesné vymezení problému – na základě vyhodnocení situace, které sociální pracovník provedl, v návaznosti na zjištěné informace sociální pracovník vyjednává s klientem následné moţnosti intervence (například oddluţení klienta, zastavení exekuce pro nemajetnost a jiné). Sociální pracovník „používá i konkrétní příklady z praxe, aby klientovi ukázal, že to může fungovat“ (Pišlová 2013: 25). 3. Způsob intervence – fáze obsahuje kromě samotné intervence zaměřené na přímé řešení finanční situace i psychické podporování klienta, neustálé motivování klienta, o uklidnění klienta v případě napjatých emocionálních situací. „Intervence jako taková, zde probíhá prakticky již od první části, kdy klient hovoří o svém problému. Často se při popisování zkušenosti objevují emoce již při úvodních větách. Na sociálním pracovníkovi poté je, aby dokázal klienta uklidnit a vytvořit pro něho bezpečnou atmosféru, tak aby bylo nalezeno řešení spočívající na objektivitě nikoliv na emocích“ (Pišlová 2013: 25). 4. Ukončení – ukončení kontaktu s klientem často se děje v okamţiku vyřešení zakázky klienta například klient ţádá o pomoc při přípravě ţádosti o insolvenci (Pišlová 2013: 25).

5.3 Vyuţití krizové intervence a humanistického přístupu „V psychosociální oblasti je krize definována jako důsledek střetu s překážkou, kterou nejsme schopni vlastními silami, vlastními vyrovnávajícími strategiemi, eventuálně za pomoci blízkých lidí zvládnout v přijatelném čase a navyklým způsobem“ (SPES 2007: 8). Krizová intervence má své uplatnění v kaţdé sféře sociální práce. Krizová situace neznamená jen pomoc člověku se sebevraţednými sklony. Pokud klient vnímá svoji aktuální situaci jako ohroţující, nepříznivou a zátěţovou, kterou není schopen zvládnout vlastními silami, můţe se jednat o krizi (Matoušek, 2008, s. 119-120). 36

Krizová intervence se zaměřuje na všechny typy krizí, které mohou člověka během ţivota ovlivnit. Krize zadluţeného člověka můţe mít více dimenzí. Můţe se skládat z více problémů, kdy zadluţenost klienta nemusí být jeho primárně pociťovaným problémem, ale problémem krize identity. V krizi člověk proţívá silné emoce; strach;

zmatek;

depresi; hněv a mnoho dalších příznaků (Navrátil 2001: 113-114). Matoušek říká (2008: 129-130), ţe člověk, který ve svém ţivotě upadl do krize, ztrácí smysl ţivota, nevidí v situaci ţádné řešení a můţe být pasivní. Vyuţitím krizové intervence sociální pracovník odborně pomáhá při sníţení rizika ohroţení klienta. Autor v krizové intervenci klade důraz na navrácení sebedůvěry a sebevědomí, na komunikaci mezi pracovníkem a klientem zaměřenou na vyuţití vlastních copingových strategií. Tímto odborným zásahem se můţe zabránit nepřiměřenému způsobu řešení situace jedincem (dluţníkem), kdy pod vlivem proţívání krizové situace jedinec často jedná zkratkovitě a bez rozmýšlení na moţné následky. Magdalena Pišlová (2013: 27) ve své závěrečné práci uvádí, ţe vyuţití krizové intervence

v dluhovém

poradenství

spočívá

v poskytnutí

informací

v situacích

negativního proţívání ţivota v insolvenci. Krizová intervence se dále vyuţívá v situacích, kdy klienti ztrácí ţivotní jistoty, mezi které patří: vhodné bydlení, přísun pitné vody a elektřiny. Pišlová uvádí, ţe prvním krokem u většiny zadluţených klientů spočívá v přepsání trvalého bydliště na daný městský úřad. V případě nemajetnosti klienta a probíhající exekuce spatřuje další postup v podání ţádosti o zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti. Aby klient dokázal sám řešit situaci, musí nejprve v sobě objevit vlastní potenciál, motivaci a smysl ţivota, který v důsledku nějaké ztráty nebo těţké sociální situace ztratil. Sociální práce zaměřená na nalezení smyslu a na samotného klienta vyuţívá poznatků Carla Rogerse a Frankla. Ten povaţuje lidský smysl ţivota za nejdůleţitější motivaci při řešení krizové situace. Práce se zvládáním emocí a hledání smyslu ţivota jsou potřebné pro překonání krizové situace a pozitivní nastavení jedince směrem do budoucnosti. (Frankl 1994). Přístup zaměřený na klienta má svůj teoretický základ v humanistické psychologii. Zakladatelem je Carl Rogers. Humanistická psychologie se zaměřuje na člověka, kterého bere jako bytost plně svobodnou schopnou nést za svůj ţivot zodpovědnost. Tento přístup je zaměřený na vztah terapeuta směrem ke klientovi (Šiffelová 2010: 15-16). Přístup 37

zaměřený

na

klienta

je v sociální

práci

velice

oblíbený

kvůli

své

relativní

nenáročnosti a nekladením důrazu na minulost či budoucnost klienta (Navrátil 2001: 50). Nedílnou součástí terapeutického vztahu s klientem je empatický rozhovor, aktivní naslouchání, nedirektivní a nehodnotící přístup a jiné (Navrátil 2001: 50).

5.4 Vyuţití pozitivní psychologie Vědecká psychologická obec za posledních pár desítek let věnovala pozornost negativním aţ psychopatologickým jevům. Dle Slezáčkové (2012: 11) bylo na toto téma uspořádáno

mnoho

konferencí a

přednášek, vyšlo

mnoho

odborných studií,

publikací a statí. Bylo vydáno mnoho článků v odborných periodikách o negativních tématech jako úzkost, strach, deprese, stres a jiné. Křivohlavý (2004: 8) k tomu dodává, ţe v dnešní společnosti lze spatřit fenomén tzv. „fascinace negativními jevy v ţivotě“. Díky tomuto fenoménu společnost vidí svět spíše v černých barvách. Promítnutí tohoto pohledu do běţného ţivota jedinců autor spatřuje v chování lidí, ve kterém převládá tendence vnímat negativní stránky, zatímco ty silné a pozitivní stránky osobnosti jedince jsou přehlíţeny. Dle autora tento negativismus stál za vznikem nového oboru pozitivní psychologie, která se zaměřuje převáţně na studium kladných témat a která působí jako protipól fascinace negativních jevů a negativních emocí. Pozitivní psychologie doplňuje zájem psychologů o pozitivní jevy (Křivohlavý 2004: 8). Přes řadu výzkumů a nových teorií je pozitivní psychologie směrem, který vznikl relativně nedávno v USA, tedy na přelomu 20. a 21. Století, odkud se rozšířil do okolních kontinentů.

Mezi

hlavní

a M. Csikszentmihalyiho.

představitele

Pozitivní

odborníci

psychologie

řadí

dle

M.

těchto

Seligmana představitelů

usiluje o vytváření a upevňování kvalitního lidského ţivota do té míry, aby byl jedinec spokojený, vnitřně silný, milující a pozitivní (Slezáčková, 2012, s. 13). Obor pozitivní psychologie disponuje mnoha tématy, které zkoumá. Jedná se o široké

spektrum

témat

z

oblastí

kognitivního

a

emocionálního

ţivota,

interpersonálních vztahů či pozitivního přístupu k ţivotu, aţ po oblast zvládání různých ţivotních situací a konfliktů. Mezi hlavní témata patří láska, štěstí, osobní pohoda, smysl ţivota a kvalita ţivota (Křivohlavý 2004: 9). „Pocit štěstí je otázkou interpretace a porovnává vlastní život s tím, co si přeji a očekávám“ (Křivohlavý 2006: 180, podle Baumaister 1991: 229). 38

Zadluţený klient, se kterým pracuje dluhový poradce, je často v krizi. Nevěří si, má strach z budoucnosti, často je apatický, nemotivovaný a nešťastný. Pozitivní psychologie můţe vyuţít svých poznatků převáţně v oblasti pozitivního myšlení. To, co dělá člověka šťastným,

je

velice

individuální.

Pocit

štěstí

je

formován

očekáváním,

touhami a představami jedince. Individuální pohled na štěstí a jeho proţívání závisí to na sociokulturních

podmínkách,

kde

daný

jedinec

vyrůstal,

na

jeho

osobnosti a temperamentu a také na jeho hodnotovém systému. Očekávání jedince a s tím spojené štěstí nemusí vţdy být v rovnováze s jeho schopnostmi a zkušenostmi přestát krizové situace (Křivohlavý 2006: 180). Křivohlavý

v souvislosti

s finančními

prostředky

jedinců

a

jejich

štěstím a vnímáním vlastní situace říká, ţe finanční prostředky jsou pouze domnělou podmínkou lidí ke štěstí. Autor zjistil, ţe tyto objektivní faktory ovlivňují pocity štěstí jen do určité míry. Důleţité je osobní nastavení jedince. Zajímavou paradoxní situací je, ţe často bývají šťastní ti lidé, jejichţ ţivotní podmínky jsou horší. Díky psychologickým studiím se dokázalo, ţe je lepší štěstí dosahovat postupně, kaţdodenními radostmi, neţli náhlým vzrůstem emoce štěstí (Křivohlavý 2006: 178). Seligman jako zakladatel pozitivní psychologie zdůrazňuje, ţe pokud člověk začne věřit ve vlastní schopnosti a odolnost zvládat překáţky, je schopen svoji tíţivou situaci zvládnout bez větších následků. Ústředním motivem této psychologie je tedy štěstí a sním spojená pochvala směřovaná k jedinci. Člověk cítí potřebu být kladně ohodnocen o to víc, kdyţ jeho sociální a rodinné poměry jsou napjaté. V některých případech se k vlastním výčitkám se přidávají ještě výčitky rodiny, příbuzných a nejbliţšího okolí. Pochválení za kaţdý drobný posun znamená pro člověka velké ohodnocení (Seligman 2006). Nikola

Mainerová

(2014:

17-23)

ve

své

bakalářské

práci

„Pozitivní

psychologie a její vliv na kvalitu ţivota“ shrnuje v kapitole „Jak zvýšit pocity štěstí a ţivotní pohody“ proměnné, které závisí na individualitě kaţdého jedince. Jako mechanismy, které mohou pomoci při sociální práci s klientem zaměřené na zvýšení pozitivního pocitu a štěstí řadí: pozitivní myšlení, optimismus, naděje a nadějné myšlení do budoucnosti, hledání silných stránek a umění odpouštět.

39

5.5 Vyuţití úkolově orientovaného přístupu Rozvoji pozitivního myšlení napomáhají naše malé drobné úspěchy. Pomocí úkolově orientovaného přístupu sociální pracovník klientovi dokazuje jeho vlastní zdroje a schopnosti

při

řešení

problémové

situace.

Úkolově

orientovaný

přístup je zaměřen na zvládání různých praktických úkolů při řešení nepříznivé situace. „Jeho efektivita spočívá v myšlence, ţe malý úspěch rozvíjí sebedůvěru a sebeúctu a ţe se lidé více angaţují v úkolech, které si sami zvolili“ (Navrátil in Matoušek 2007: 231).6 Navrátil (2001: 107-111) uvádí, ţe přístup orientovaný na úkoly je moţné vyuţít při řešení klientova problému s neadekvátními finančními zdroji. Úkolově orientovaný přístup se realizuje v šesti krocích. Autor zde řadí: přípravu, exploraci problému, dohodu o cílech, formulace úkolů a jejich plnění a terminace .

6

Poznámka autorky - U zadluţených klientů jsem při své praxi zjistila, ţe neustálé zadávání drobných

úkolů vede k pozitivnímu pocitu dluţníka, který se ale můţe velice rychle znovu ztratit při objevení se další překáţky v řešení zadluţenosti. Zadávání drobných úkolů můţe mít podobu seřazení papírů, vypsaní aktuálních částek, zavolání si do banky.

40

6 ZÁVĚR Absolventská práce „Způsoby práce se zadluţeným klientem“ pojednává o moţnostech řešení dluhové situace a způsobech sociální práce se zadluţeným klientem v kontextu odborného sociálního poradenství. Cílem mé absolventské práce bylo „nastínění základních řešení dluhové situace a nastínění způsobů a metod sociální práce využitelné při práci se zadluženým klientem“. Celá práce má neempirický charakter a je sepsána pomocí metody kompilace Práce mi bude slouţit nadále jako teoretické ukotvení k bakalářské práci. Práce v sobě přináší zajisté i informační charakter pro sociální pracovníky, kteří se s dluhy svých klientů setkávají poprvé. K tomu jim můţe pomoci teoretické ukotvení procesu zadluţenosti, důsledků a dopadů, moţných způsobů řešení zadluţenosti zaloţených na praxi odborníků na dluhovou problematiku v Občanském sdruţení SPES a v Člověku v tísni. Cíl práce byl naplněn. „Nastínění základních řešení dluhové situace…“ jsem zodpověděla v rámci čtvrté kapitoly nazvané jako „Možné způsoby řešení dluhové situace“. Informovanost o moţnostech řešení dluhové situace se v sociální práci děje skrze sociální sluţby poskytující odborné sociální poradenství (termín dluhové odborné poradenství do dnešní doby nebyl ukotven v legislativě). Převáţně občanské porady po celém území ve větších městech nabízejí moţnost dluhového poradenství v rámci svého odborného poradenství (Zákon o sociálních sluţbách § 37). Moţné základní způsoby řešení dluhové situace spočívají: ve vypracování přehledu věřitelů;

v zjištění

skutečného

stavu

dluhů

klienta;

v podpoře

klienta

při

rozhodování, co je pro něj nejdůleţitější; v přípravě rodinného rozpočtu a ve stanovení prioritních plateb; v navýšení finančního příjmu (zde patří např.: získání zaměstnání, finanční pomoc v rámci rodiny, podpora v nezaměstnanosti, dávky ze systému státní sociální podpory, dávky pomoci v hmotné nouzi, nároky vyplývající z důchodového pojištění a z nemocenského pojištění, daň z příjmů v případě vrácení a přispění dospělých dětí a jiných osob do rodinného rozpočtu); ve vyjednávání s věřiteli; dále v dohodě s věřiteli na splátkovém

kalendáři;

v opětovné

půjčce

v případě

eliminace

rizik

vyplývajících z předchozí půjčky; v konsolidaci půjček a v institutu oddluţení (v insolvenci). 41

Druhá část cíle „…nastínění způsobů a metod sociální práce využitelné při práci se zadluženým klientem“ byla naplněna v poslední kapitole mé práce. V sociální práci se zadluţeným klientem se dají pouţít metody a techniky v sociální práci jako: případová sociální práce, krizová intervence, humanistické přístupy, pozitivní psychologie a přístup orientovaná na úkoly. Při psaní práce jsem byla limitována malým počtem odborných publikací na téma způsobů práce s klientem. Tento fakt jsem předpokládala jiţ v úvodu práce. Oblast finanční gramotnosti prolínající se s dluhovou problematikou je mnohem více zmapovaná, proto jsem se při tvorbě práce obracela často na odborné publikace z této oblasti.

42

7 ANOTACE Absolventská práce řeší problematiku zadluţenosti a způsoby práce se zadluţeným klientem. Cílem je „nastínění základních řešení dluhové situace a nastínění způsobů a metod sociální práce vyuţitelné při práci se zadluţeným klientem“. Práce je neempirického charakteru vytvořená metodou kompilace. Samotný text práce se dělí na pět kapitol. Práce popisuje chronologický postup prohlubující se zadluţenosti jedince či domácnosti. Dále popisuje důleţitost propojení psychického proţívání s moţnostmi řešení zadluţenosti. Ke zpracování teoretických podkladů byly vyuţity

poznatky

z informačních,

publikačních

zdrojů

autorů

uvedených ve zdrojích a z platné legislativy. Práce je vhodná k vyuţití v sociální sféře.

Klíčová slova: sociální práce, sociální politika, sociální pracovník, zadluţenost, předluţenost, dluh, finanční gramotnost, psychický dopad, sociální dopad. ANNOTATION The graduate thesis addresses the issue of indebtedness and working methods with indebted client. The aim is „outline the possible qays of work with indebted clients in different situations.“ Thesis has theoretical character and it was created by compilation. The text is dividend into five chapters. Thesis descrubes the chronological progression of deepening indebtedness of the individua or households. Also describes the connection of the psychological experience and the possibilities for solving indebtedness. In this thesis were used knowledges from current legislation and information and publication resources which are stated in the list of resources. Thesis is suitable for use in the social sphere. Key words: social work, social policy, social Wolker, indebtedness, overindebtedness, debt, financial literacy, psychological impact, social impact. 43

BIBLIOGRAFICKÝ SEZNAM

Odborné publikace: 1)

BALABÁN Z. 2009. Slabikář finanční gramotnosti: učebnice základních 7 modulů finanční gramotnosti. Praha: Cofet.

2)

BALABÁN Z. 2011. Slabikář finanční gramotnosti: učebnice základních 7 modulů finanční gramotnosti. 2 vyd. Praha: Cofet.

3)

BARTLETT H. 1970. The Common Base of Social Work Praktice. Washington: National Association of Social Workers

4)

ČÁP, J., ČECHOVÁ, V. ROZSYPALOVÁ, M. 1992. Psychologie. Praha: SPN

5)

FRANKL V. E. 1994. Vůle ke smyslu. Brno: Cesta

6)

GÉRINGOVÁ J. 2011. Pomáhající profese. Praha: Triton.

7)

GIDDENS A. 2005 Sociologie. Praha: Argo

8)

HAVLÍK, R.: 2005 Úvod do sociologie. Praha: Nakladatelství Karolinum

9)

JANDA J 2013. Jak žít šťastně na dluh. Praha: Grada

10)

KEBZA, V. 2005. Psychosociální determinanty zdraví. Praha: Academia

11)

KELLER J. 2011. Nová sociální rizika a proč se jim nevyhneme. Praha: Sociologické nakladatelství.

12)

KREBS V. a kol. 2007. Sociální politika. Praha: ASPI

13)

KŘIVOHLAVÝ J. 2001. Psychologie zdraví. Praha: Portál

14)

KŘIVOHLAVÝ J. 2004. Positivní psychologie. Praha: Portál

15)

KŘIVOHLAVÝ, J. 1994. Jak zvládat stres. Praha: Grada Avicenum.

16)

MAREŠ P. 1999. Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: Sociologické nakladatelství

17)

MATOUŠEK O. 2008. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál

18)

MATOUŠEK a KOL. 2007. Základy sociální práce. Praha: Portál

19)

MAYEROVÁ, M. 1997. Stres, motivace a výkonnost. Praha: Grada

20)

NAVRÁTIL P. 2000. Úvod do teorií a metod sociální práce. Brno: Národní centrum pro rodinu.

21)

NAVRÁTIL P. 2001. Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman 44

22)

PAULÍK K. 2010. Psychologie lidské odolnosti. Praha: Grada Publishing, a.s.

23)

POKORNÝ, V., TELCOVÁ, J., TOMKO, A. 2003 Prevence sociálně patologických jevů. 3. vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky

24)

SELIGMAN M. E. P. 2006. Learned Optimism: How to Change Your Mind and Your Life. New York: Vintage Books.

25)

SCHNEIDEROVÁ A. 2008 Základy poradenství. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě

26)

SLEZÁČKOVÁ A 2012. Průvodce pozitivní psychologií. Praha: Grada

27)

SMRČKA L. 2010. Rodinné finance. Ekonomická krize a krach společnosti. Praha: C. H. Beck

28)

SUTTON G. 2010. Jak se zbavit dluhů. Praha: Pragma

29)

SYROVÝ P.; TYL T. 2011. Osobní finance: řízení pro každého. Praha: Grada Publishing

30)

ŠEBKOVÁ I. 2010 Rizika a prevence zadluţování občanů. In: Jihomoravská konference k problematice chudoby a sociálního vyloučení. Brno: Magistrát města Brna

31)

ŠIFFELOVÁ D. 2010. Rogersovská psychoterapie pro 21. století. Praha: Grada Publishing, a.s.

32)

VLČEK J. 1992. Výkladový lexikon pojmů tržní ekonomiky. Praha: Victoria Publishing.

33)

VYBÍHAL V. A kol. 2011 Slabikář finanční gramotnosti. Praha: COFET

Odborné periodika: 34)

KOUCKÁ. P. 2009. Dluţíš, dluţím, dluţíme. Psychologie Dnes. 09 (2)

35)

RUSNÁKOVÁ R. 2009. Jako sa nedarí paní Balhovej splácať dlţoby a prečo je Výhodnější pracovať „na čierno“. Sociální práce/Sociálna práca, 9 (2): 28-29

36)

ŠIKLOVÁ J. 2010. Medajlon. Sociální práce/sociální práca. 10 (2): 2

Elektronické zdroje: 37)

Asociace občanských poraden [on-line]. „Asociace občanských poraden“. Aktualizace: 16. 3. 2015. Dostupné z: [cit. 29. 4. 2015] 45

38)

Evropská komise [on-line]. „2010 Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení - Komu hrozí chudoba a jaká opatření se v tomto ohledu přijímají?“. Aktualizace:

neuvedeno.

Dostupné

z:

http://ec.europa.eu/employment_social/2010againstpoverty/about/tackling_cs.htm #question3 [cit. 24. 8. 2015]. 39)

Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy [on-line]. „Národní strategie finančního

vzdělávání

2010“.

Aktualizace:

10. 8. 2013.

Dostupné

z:

http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/narodni-strategie-financnihovzdelavani-2010 [cit. 20. 4. 2015]. 40)

Ministerstvo vnitra České republiky MVČR. [on-line]. „Identifikace zásadních problémů v oblasti sociálního vyloučení.“. Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z: https://www.google.cz/webhp?sourceid=chromeinstant&ion=1&espv=2&ie=UTF8#q=http%3A%2F%2F%20www.mvcr.cz%2Fsoubor%2Fextremismusidentifikace-zasadnich-problemu-pdf.aspx [cit. 29. 4. 2015].

Diplomové práce: 41)

MAINEROVÁ, Nikola. Pozitivní psychologie a její vliv na kvalitu ţivota. 2014. Bakalářská diplomová práce (Bc.). ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA v PLZNI. Fakulta pedagogická.

42)

PIŠLOVÁ, Magdaléna. Sociální práce a zadluţenost domácností s důrazem na nekalé praktiky poskytovatelů úvěrových produktů. 2013. Absolventská práce (Dis.) CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc.

43)

VRÁNEK, Radek. Problematika zadluţenosti v sociálním kontextu v regionu jiţního Plzeňska. 2011. magisterská diplomová práce (Mgr.). MASARYKOVA UNIVERZITA v BRNĚ. Fakulta sociálních studií.

Legislativa: 44)

Zákon č. 108/2006 Sb. [o sociálních sluţbách ve znění pozdějších předpisů].

45)

Zákon č. 89/2012 Sb. [občanský zákoník]

46)

Zákon č.182/2006 Sb. [o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)]

46

Broţury: 47)

BESEDOVÁ M. 2014. Vytváření sítí dluhového poradenství – Manuál dobrých praxí. Praha: Úřad vády ČR – Odbor pro sociální začleňování (Agentura)

48)

ČLOVĚK V TÍSNI 2007. Dluhová problematika – informační brožura. Plzeň: Člověk v tísni

49)

HRDINKOVÁ T.; MATI P. 2013. Metodika dluhového poradenství. Bílina: Člověk v tísni

50)

OBČANSKÉ SDRUŢENÍ SPES o. s. 2007. Formy pomoci předluženým občanům. Manuál pro školení sociálních pracovníků a pracovníků nestátních neziskových organizací a charit. Centrum politických analýz.

51)

SYROVÁTKOVÁ a KOL. 2008. Dluhová problematika – informační brožura. Plzeň: Člověk v tísni

47

PŘÍLOHA Č. 1 1)

Rodina, která chce uzavřít úvěr – s takovouto rodinou se většinou sociální pracovník jen tak nesetká. Tyto rodiny většinou fungují bez větších finančních problémů a sociální sluţby nevyuţívají. Z určitých důvodů se rozhodují o úvěru. Dobrá prevence a informovanost skrze finanční gramotnost znamená menší riziko podlehnutí zadluţenosti.

2)

Rodina, která splácí – v české společnosti se jedná o největší počet zadluţených domácností. Tyto domácnosti sice splácí, ale přesto jim tyto výdaje začínají narušovat běţný ţivot a stávají se občasným finančním problémem. V tomto případě se rodina snaţí nalézt jiné východisko nebo lepší řešení jejich situace. Nejčastěji je vyuţívaná moţnost konsolidace.

3)

Rodina, která začíná mít problémy – rodina je zatím schopna své závazky plnit, ale ví, ţe tuto situaci neudrţí dlouho. Proto přichází do poradny za sociálním pracovníkem s tím, ţe doposud vše řádně platí, ale ví, ţe jiţ nebude mít na další splátky.

4)

Rodina, která „kličkuje“ – rodina se snaţí svou situaci řešit, přestoţe jiţ nemá dostatečné finanční prostředky na pokrytí svých finančních závazků. Začíná „kličkovat“ v systému splátek a vţdy pomocí nepravidelných splátek řeší nejvíce aktuálně potřebou splátku, která nejvíce „hoří“. Rodina si vytváří určitou hierarchii priorit závazků a podle nich potom posílá své splátky. Důleţitá v této fázi je pro rodinu dobrá komunikace s věřiteli a snaha informovat věřitele o své situaci, ale také o tom, ţe dluh bude splácet, ale například v niţších splátkách.

5)

Rodina, která krátkodobě nesplácí – jedná se o období přibliţně 3-6 měsíců. Rodině v tomto období přicházejí poslední výzvy k uhrazení pohledávek. Dalším krokem je jiţ podání návrhu na exekuce, nebo prodání pohledávky ze strany věřitele jiné společností vymáhající dluhy.

6)

Rodina, která má před exekucí – hrozba výkonu exekuce je posledním silným motivem k aktivnímu řešení vzniklé situace. Rodina se snaţí rychle mobilizovat své poslední zdroje.

7)

Rodina,

která

dlouhodobě

nesplácí

–

nejtěţším

typem

zadluţené

domácnosti je domácnost, která svůj rodinný rozpočet nezvládla. Ve svých 48

pohledávkách a v aktuální výši se vůbec neorientuje. Svoji situaci často ani nijak neřeší (SPES 2007: 6).

49