zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Obsah
leden
0
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Obsah Co přinesl rok 2014 světu? Trudné novoroční rozjímání / Luděk Frýbort A je to tady / Ondře jNeff Výročí: Skvělý házenkář. I to byl Jan Opletal. Narodil se v lednu1915 / Michal Poláček Nejbohatším člověkem zůstává Gates. Kellnerovi patří 120. příčka / ČTK Rozhovor Pohled na vývoj slovenské společnosti. Interview s M. Vášáryovou / Georg J. Dobrovolný Ze Slovenska Na Slovensku vyjde nový deník, stojí za ním bývalí redaktoři SME / ČTK Ze zahraničí IS chystá největší masakr v dějinách / Petr Jemelka Praní hodně nevábného prádla / Ota Ulč Ukrajina už není neutrální Co stojí neutralita / Zbyněk Petráček Vývoj v nápodobě kolotoče či kotrmelce / Ota Ulč Přes Rakousko pomaleji, omezují rychlost a intenzivněji měří Ze Švýcarska Švýcar utekl ze zajetí islamistů, strážce zabil mačetou / Ivana Milenkovičová Země V4 chtějí více investic ze Švýcarska, shodli se premiéři / ČTK Věda Ještě jednou o kometě a potížích s jejím rozpoznáváním / Miloš Dokulil Po naší uzávěrce: Čeští egyptologové našli hrobku dosud neznámé faraonovy ženy / ČTK Z názorů čtenářů Závislost na touze / Štěpán Húsek Čtení na volnou chvíli Stříbrný vlas / Milan Cimburek O baletce, která vyčnívala / Helena Eser-Koudelková Z činnosti spolků Mikuláš 2014 pro děti u Sokola Luzern / Majka Cron Adventní posezení / Vlasta Bartlomé Z tvorby krajanů Osobnosti, které nás opustili v roce 2014 Zdraví Lék na rakovinu? Češi jsou v poslední fázi testů / Silvie Králová Svetová novinka: Češi vyvinuli domáci test na rakovinu prostaty Čokoládové trendy – citrón, broskve i zelenina Zasmějme se / Karel Václav Hrdina sr. Oznamy a inzerce
leden
1
2 4 6 7 10 11 11 15 15 16 16 18 20 20 21 24 25 25 26 28 28 30 30 32 32 33 33 34 37 37 38 39 40 44 44 45 46 47 48
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Komentáře Drama na Ukrajině, Islámský stát či smrtící ebola
Co přinesl rok 2014 světu? Mezinárodní společenství polarizované dramatem na Ukrajině, raketový vzestup islámského extremismu, smrtící epidemie eboly či marný boj Hongkongu za svobodu. Co přineslo číslo 2014 světovému dění? Připomeňte si s námi zásadní události uplynulého roku. Ukrajinská krize Ukrajinský odpor proti zkorumpované moci začal v centru Kyjeva, jeho symbolu, už koncem roku 2013. Až letos se ale tento příběh proměnil v drama, které znovu rozdělilo Evropu a vzkřísilo obavy z nevyzpytatelného Ruska. Pouliční revoluce na náměstí Nezávislosti neboli Majdanu dovedla Ukrajinu k zápasu na život a na smrt. Záhadné zmizení linky MH370 Letoun malajsijských aerolinek s 239 lidmi na palubě vzlétl 8. března z Kuala Lumpuru a zamířil do Pekingu. V čínské metropoli ale nikdy nepřistál, za nevyjasněných okolností náhle zmizel z radaru a pravděpodobně se zřítil do Indického oceánu. Ze stroje se dosud nenašla jediná část. Smrtící epidemie eboly Epidemie krvácivé horečky zjara vypukla v západoafrické Guineji, záhy se rozšířila do Libérie, Sierry Leone a Nigérie. Dosud se nakazilo přes 14 tisíc lidí, pět tisíc ebole podlehlo. Rostoucí počet nakažených vyvolal tlak na farmaceutické firmy, aby urychlily vývoj vakcíny. Začátkem listopadu Světová zdravotnická organizace (WHO) oznámila, že epidemie pomalu ustupuje. Potopení jihokorejského trajektu Sedmitisícitunový trajekt Sewol, jenž mířil k oblíbené turistické destinaci Čedžu, se potopil 16. dubna v chladných vodách Žlutého moře. Tragédii nepřežily více než tři stovky lidí, většinu obětí tvoří dospívající děti, které cestovaly na školní výlet. Odpovědnost za nejhorší námořní neštěstí v dějinách Jižní Koreje připsali vyšetřovatelé jak posádce trajektu, tak přepravní společnosti, jež plavidlo provozovala. Sympatie pro evropské extremisty Občané EU vybírali nové europoslance. Letošní hlasování ovlivnilo i výběr šéfa Komise, v řadě zemí přesto převážila národní témata. Mnozí dali najevo znechucení z domácích parlamentů a podpořili extremisty. Ti si výrazně polepšili hlavně ve Francii, ale také v Rakousku, Finsku, Řecku či Dánsku. Navzdory tomu nedosáhla populistická euroskepse takového triumfu, který jí mnozí předpovídali.
leden
2
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Válka v Pásmu Gazy Dubnový krach mírových rozhovorů se stal opětovným důkazem nesmiřitelných vztahů mezi Izraelem a Palestinci. Roznětkou následného otevřeného vojenského konfliktu se stala vražda čtyř mladých lidí: trojice izraelských studentů a šestnáctiletého Palestince. Intenzivní raketové ostřelování Pásma Gazy v rámci izraelské operace Ochranné ostří, zahájené 8. července, nepřežilo přes 2000 Palestinců; na izraelské straně, chráněné před raketami Hamásu systémem Železná kopule, byly ztráty na životech výrazně nižší. Příměří podepsané 26. srpna v Káhiře přineslo oficiální konec války, napětí mezi oběma stranami však přetrvává. Raketový vzestup Islámského státu Teroristická síť Al-Káida je téměř zapomenuta. Není to proto, že je její vůdce Usáma bin Ládin mrtvý, ani kvůli desetiletí trvajícímu úsilí západních tajných služeb. Stačilo pár měsíců a pozornost na sebe zcela strhlo nové teroristické hnutí - Islámský stát, známý také pod akronymem ISIS. Nemilosrdné ofenzivě sunnitských extremistů padla za oběť značná část Iráku a Sýrie; na dobytých územích pak vůdce hnutí Abú Bakr Bagdádí na konci června vyhlásil chalífát. Jeho moc se nyní snaží zlomit jak lokální vlády, tak spojenecká koalice v čele s USA. Střelba ve Fergusonu Osmnáctiletý Michael Brown byl zabit 9. srpna ve Fergusonu, předměstí amerického St. Louis. Kontroverzní zastřelení neozbrojeného černošského mladíka bělošským policistou vyvolalo davové bouře, jež se z Missouri rozšířily i do dalších amerických států. Protesty proti přetrvávajícímu rasismu v americké společnosti znovu ožily v listopadu a prosinci, kdy se, spolu s medializací dalších podobných incidentů, ukázalo, že policista nebude obviněn. Skotské referendum „Obyvatelé Skotska promluvili. Výsledek je jasný, naši zemi, složenou ze čtyř národů, udrželi pohromadě,“ radoval se britský premiér David Cameron z výsledku referenda. 18. září hlasovalo proti samostatnosti Skotska 55,3 procenta voličů, pro ni pak 44,7 procenta. Přesto je zřejmé, že se ve Velké Británii musí mnohé změnit. Prodemokratické protesty v Hongkongu Masové protesty v Hongkongu rozpoutalo kontroverzní volební opatření, jímž čínská vláda zavedla kádrování kandidátů na šéfa hongkongské vlády. Ulice města obsadily desítky tisíc prodemokratických demonstrantů, převážně studentů. Od září do prosince tak zvláštní správní oblast Hongkong zažívala největší protestní hnutí od roku 1997, kdy přešla z rukou Britů pod správu ČLR. Týdny trvající okupace centra města kýžený výsledek nepřinesla: po několika nevybíravých policejních zásazích následovalo oficiální ukončení protestů a vyklizení táborů aktivistů. Záhadné zmizení Kim Čong-una Čtyřicet dní, od 3. září do 13. října. Na tak dlouho se vůdce Severní Koreje Kim Čong-un ztratil z očí veřejnosti. A svět se začal předhánět ve spekulacích, zda za zmizením mladého diktátora stojí 3 leden január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
nemoc, nebo politika, a snažil se odhadnout, o koho by se totalitní režim opíral, kdyby éra Kim Čong-una skutečně skončila. „Maršál“ KLDR se nakonec vrátil, spolu s holí a příběhem o operaci kotníku, a běh věcí se, aspoň zdánlivě, vrátil do obvyklých kolejí. Stále větší pozornost se však upírá na mocenské postavení Kimovy mladší sestry Kim Jo-čong. Oslabení američtí demokraté 4. listopadu republikáni rozdrtili demokraty v kongresových a guvernérských volbách v USA. Ve zbylých dvou letech svého vládnutí tak bude mít demokratický prezident Barack Obama jen malý manévrovací prostor. Republikáni se budou snažit zejména o zrušení nenáviděné zdravotní reformy. Ledy mezi USA a Kubou tají Konec letošního roku přinesl historický obrat ve zmrazených vztazích mezi Spojenými státy a totalitní Kubou. Ohlášení chystané normalizace vztahů, jež 17. prosince zaznělo z úst amerického prezidenta Baracka Obamy i kubánského vůdce Raúla Castra, provázelo propuštění několika desítek politických vězňů, zadržovaných totalitním kubánským režimem.
Trudné novoroční rozjímání Což jsme psoty naseli, toť bude plenie (ze středověké poezie) Ze starého roku už zbývá jen skrojek a já přemýšlím, co pěkného či povzbudivého bych napsal k uvítání nového, ale optimistický inkoust mi nechce ukápnout. Kdoví, jaký bude ten rok 2015 a jestli je se nač těšit. Nejpozději od přelomového data 11. září 2001 je zjevné a čím dál zjevnější, že světu nastává čas obtížně, pakli vůbec nějak řešitelných problémů; a letos jako by se tok událostí začínal zrychlovat až… rarach má vědět k jakému až. Ještě nepříliš dávno jsem si myslel, že islámský terorismus, čínská hospodářská bezohlednost či znovu obživlý ruský imperialismus může nadělat naší civilizaci potíží, ne ji ale pohřbít. Což tedy snad opravdu nemůže, zato si Západ může s písněmi etiky a tolerance na rtech vykopat svůj hrob sám. Leda by svých multikulturních, politicky korektních a jiných bláznovství hodně rychle nechal, ale i na to začíná být, obávám se, už pozdě. Avšak nechme úvodů a přistupme k rozboru situace. Západ, aniž by si toho byl vědom – nebo si toho vědom je, důsledky však vyvozuje sotva poloviční – se ocitl k obklíčení. Ruské hrozby bych se přes všechnu putinskou velkohubost bál ze všeho ještě tak nejméně; byť i chuti nechybělo, nemůže si příliš vyskakovat mocnost existenčně závislá na jediném zdroji, jímž jsou příjmy z ropy a plynu. Jakž se poslední dobou i ukazuje. Rovněž čínský drak, jemuž se tak velmi koří náš ctěný pan prezident, má svou mez, již překročit mu bude obtížno. Jeho zdroje jsou sice mnohostrannější, přesto si nemůže dovolit převálcovat Západ bezohlednou konkurencí; jsa závislý na exportu do jeho zemí, sám sebe by převálcoval. Mimoto spočívá čínský hospodářský zázrak na stamilionech bídně placených nebožáků, klid a
leden
4
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
poslušnost v Říši středu je však podmíněna pomalu sice, ale setrvale stoupající životní úrovní nižších lidových vrstev. Kdyby se vzestup mezd přiblížil – stačilo by polovinou – evropským či americkým poměrům, je po konkurenceschopnosti; kdyby se vzestupná křivka zastavila nebo dokonce začala klesat, je po klidu v Říši středu. To je kvadratura kruhu, z níž bude čínský drak obtížně hledat cestu ven, pakli je vůbec nalezitelná. Až potud žádný důvod k panice. Jinak už to vypadá na polích střetu s radikálním islámem. Tam je Západ přes všechnu svou vojenskou převahu u konce s rozumem. Tím spíš, že pamětliv toho, co si vysloužil předešlý americký prezident svými taženími proti afghánskému Tálibánu a iráckému tyranovi, razantnějšího zásahu se neodváží; a letecké útoky bez nasazení pozemních sil či výcvik domácích vojáčků, kteří se rozutečou, jen co na ně zadupe nějaký ten islámský bojovník, jsou starého kozla platné. Jsou a také zůstanou, dovolím si předpovědět; každý medik ví, jak marná práce je kurýrovat symptomy a nechat bez povšimnutí příčinu choroby. A kruťme to, jak chceme, příčinou všech těch mazců od Libye po Pákistán nejsou nějací zfanatizovaní blázni a hlav uřezávači, není jí extremistický výstřelek z jinak mírumilovného učení Prorokova, jak je nám namlouváno, nýbrž jeho samotné příkazy, bez nichž by islám nebyl islámem. Není v tomto článku místa k vypočtení všech súr koránu obsahujících výzvy k výboji, zabíjení a nepřátelství; kdo by se chtěl se mnou hádat, ať si, k čertu už jednou, otevře korán a trochu si v něm polistuje. Míst plných nenávistné nesmiřitelnosti najde dostatek; a je zpozdilé se utěšovat, že to Prorok třeba tak nemyslel. Nevím, nakolik může být útěchou, že když bojovníci džihádu zrovna nemají po ruce žádného sionistu ani západního křižáka, ruče se dávají do rvaček sami mezi sebou. Rádi se sunnité s šíity – o drobnějších sektách nemluvě – neměli nikdy; hromadnými popravami a jinými bestialitami se propast nenávisti mezi nimi rozevřela už nenávratně. Co s tím můžeme dělat my, západní křižáci… asi nic. Přímého dohledu jsme se vzdali před více než půlstoletím; ozbrojené intervence, aby byla něco platná, nedávno; všechny mírové výzvy, konference, kulaté stoly a podobné nářadí si můžeme strčit… dejme tomu za čepici, stejně tak veškeré zkoumání, který z těch rozparáděných bláznů je o něco méně bláznivý. Jakáž pomoc, jedna velká kulturní oblast, kolébka starověkých civilizací, se utápí ve vražedném víru možná už definitivně a nám nezbývá než to vzít na vědomí. Dočkali jste se plodů své víry, ó následníci Prorokovi, věčné, dokonalé, samým Bohem dané, poraďte si s nimi, jak dovedete. Důvod k uspokojení to ale není, jelikož následníci Prorokovi si poradit dovedou. Vlastní země rozvrátili doslovnou aplikací příkazů své svaté knihy k neobyvatelnosti… nu což, přelijí se statisícovými proudy do zemí nevěřících, kde z nezbadatelného úradku Alláhova vládne pořádek a blahobyt. A majíce svou víru, jedinou dokonalou, nade vše postavenou, z níž nemíní ani o píď ustoupit, nedají pokoj, dokud z nich neudělají týž katastrofální chaos, z jakého uprchli. Nevím, jsme-li povinni si to dát líbit. Humanita, soucit, pomoc trpícím… jistěže krásné, ušlechtilé zásady. Snad ale také existuje cosi jako dějinná zodpovědnost: upadl-li kdo vlastní vinou do vražedných zmatků a hledá pomoc u jiných, neměl by setrvávat v tom, co bylo příčinou jeho neštěstí; a setrvává-li přesto, nemělo by mu to být trpěno. Političtí vůdcové Západu by v sobě měli najít tu kuráž a povědět: „Milí muslimští hosté. Je nám vás líto a rádi vám pomůžeme, i když zruinovat se samým pomáháním bychom také nechtěli. Máme ale jednu podmínku: že nebudete pokračovat v tom, co se stalo příčinou vašeho neštěstí. My křesťané jsme naši víru v běhu dějin mnohokrát 5 leden január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
zrevidovali, přizpůsobili vývoji, naše křesťanství už dávno není tím, ve jménu čeho křižáčtí rytíři dobývali Jeruzalém. Žádáme od vás totéž. Proberte se vašimi svatými texty a vyřaďte z nich všechny dobyvačné pasáže, vše, co volá po krvi a nenávisti, vše pohrdavé a nad jiné se vyvyšující, vzdejte se svého požadavku opanování světa. Nejste-li k tomu ochotni, ztrácíte nárok nejen na naši pomoc, ale i na naši toleranci, neboť jednostranná, touž mírou neopětovaná tolerance je také něco, čím je možno se zruinovat. Nestojíme o to, říkáme vám otevřeně, chcete-li opravdu mít váš islámský stát, mějte si jej, ne ale u nás.“ Což je ovšem iluzorní představa. Těžko hádat, do jakých hrůz by musel upadnout islám, aby ztratil svou výlučnickou sebejistotu a začal hledat chybu sám v sobě; a těžko hádat, kam až musí pokročit zahlcování Evropy nepřizpůsobivými běženci, aby její politici a tón udávající příslušníci intelektuálních kruhů zanechavše etického šveholení zaveleli k obraně svých vlastních civilizačních hodnot a životního způsobu. Ale snad, nehodlají-li sestoupit z oblak ušlechtilé naivity političtí a intelektuální vůdcové společnosti, může je k tomu přitlačit občan a volič, konec konců ještě nebyla zrušena demokracie. Cosi už se děje: v celé Evropě včetně zemí českých vyvstávají poněkud chaotická sice a vzájemně si odporující hnutí, sílí ale, postupně se zbavují hnědého, rudého i jinobarevného balastu, může být, že brzy bude nesnadno přepleskávat nepříjemné názory nálepkami populismu, pravicového extremismu a jiných užitečných -ismů. Jen dejž Bůh, aby vládnoucí kastu nenapadlo prosazovat svou pomocí zákazů, cenzury a pendreků. To by pak mohlo skončit dosti šeredně, nebo ani neskončit. Uvedli jsme si Rusko s Čínou jako méně podstatné, povýšenecký islám s jeho přesahem do našich zemí jako podstatnější hrozbu našemu civilizačnímu způsobu, všechny dohromady by však nedokázaly zničit Západ, kdyby nebylo hrozby čtvrté, jíž je třeba se bránit především: nesmírně destruktivní teorii politické korektnosti, dalšímu a nejnebezpečnějšímu, protože nejinteligentnějšímu pokusu o nápravu špatně stvořeného světa. Z jakobínství, z Hitlerova nacionálního a Stalinova sovětského socialismu se svět ještě nějak otřepal. Z toho, co na něj vymysleli kazatelé politické korektnosti, by se už otřepat nemusel. Nu, uvidíme, s čím se shledáme, až se rok s rokem sejde. Nedělám si naději, že to bude něco převratného, nebo aspoň ne v kladném smyslu. Což jsme psoty naseli, bude sakra nesnadné vyplet, pravda, starodávný básničce. A jsou i bejlí rostoucí rychleji, než je stačí vyplet i ruka rázná a rozhodná, natož ruka váhavá s ohledem na všechno možné, jen ne na vlastní přežití. Nicméně přeji váženému čtenáři… co vlastně, aby to neznělo frází… už to mám: aby se obavy vyjádřené v těchto řádcích nenaplnily. Příliš v to ale nedoufám, mám-li být upřímný. Luděk Frýbort FEJETON:
A je to tady
Se závěrem roku přicházejí popeláři gratulovat a dostanou pade na rum. A přijde se na to, že by na Marsu mohl být život. Jednou je to úlomek meteoritu nalezený v Antarktidě, letos je nový důkaz o existenci vody na Marsu. Ví se, že na Marsu kdysi byla voda. Kde je teď? Vytěkala do prostoru vinou nízké přitažlivosti? Jak ale je možné, že tam byla tak dlouho, aby po sobě
leden
6
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
zanechala tak hluboké a výrazné stopy, přitažlivost je konstanta, a tudíž se nemění? V posledním čísle Earth and Planetary Science Letters zveřejnili studii, předpokládající existenci podpovrchových zásobáren vody v severních oblastech planety. Voda tedy podle této studie nevytěkala, nýbrž se schovala pod povrch. Objev je to bezpochyby zajímavý a časování jeho publikace logické. Stejně jako popeláři, potřebuje i NASA peníze a veřejnost se bude více zajímat o zavodněný Mars než o nějakou vyprahlou červenou kouli beznadějně putující ve vzduchoprázdnu. Nejsem abonent Earth and Planetary Science Letters a na zmíněný článek mě upozornil můj kamarád z Kalifornie. To byl on, kdo mne už před lety upozornil na podobnost počínání popelářů a NASA. Rozdíl v přístupech nás obou je zásadní. Já neplatím daně v Americe, tudíž NASA nemá ze mě ani cent. Ten druhý, podstatnější, tkví v tom, že mému americkému kamarádovi je Mars lhostejný, kdežto já si urputně přeji, aby se na něm nejen našla voda, ale aby se tam našel i život. S těmi zelenými mužíky je to už složitější, aspoň z mého pohledu. Myslím si, že nedůvěra k jinakosti patří k základní psychické výbavě každého tvora a že by nedopadl dobře přímý kontakt se zelenými mužíky, ať už by měli jakoukoli barvu pleti. Optimisticky k tomu podotknu, že je nekonečně malá pravděpodobnost, že v příštím roce na zelené mužíky z vesmíru narazíme. NASA jistě svoje peníze dostane a za dvanáct měsíců se opět s vodou na Marsu přihlásí. Ze strany Marsu na nás asi žádné převratné novinky nečekají. Z jiné možná ano. Začátkem prosince mi jeden čtenář poslal kratičký mail označený jako Zpráva století. Odkazoval se na televizní zpravodajství, v němž ukazovali nový typ baterie, která pracuje na principu organické chemie (změna struktury mřížek molekuly). Baterie jde hlavně hodně rychle nabíjet (v řádu vteřin), psal ten pán. Když slyším slovo baterie a ještě lépe akumulátor, špicuju uši a nastražuju je jako ohař. Naprosto s tím pánem souhlasím, že průlom do akumulace energie změní svět. Jen si všimněte, jak mění svět technologie těžby břidlicového plynu. Arabský východ krotne, Putinova imperiální politika jde do kolen. A kdyby se podařilo energii nafoukanou do větrníků a polapenou v kolektorech udržet po rozumnou dobu za rozumné peníze, svět by byl... Neříkám, že lepší. Ale rozhodně by byl jiný a je na vás, zda byste to považovali za něco dobrého nebo špatného. Ondřej Neff
Výročí Skvělý házenkář. I to byl zastřelený Jan Opletal. Narodil se v lednu 1915 Od narození první československé oběti nacismu uplynulo na Nový rok 100 let. Stal se jí student Jan Opletal, rodák ze Lhoty u Nákla nedaleko Litovle. Jeho jméno je spojeno především se 17. listopadem, zůstává symbolem vzdoru proti německé okupaci za druhé světové války. Student čtvrtého ročníku lékařské fakulty Univerzity Karlovy Opletal se narodil 1. ledna 1915 ve Lhotě u Nákla nedaleko Litovle v dnešním Olomouckém kraji. Byl z devíti dětí, rodina patřila k těm nejchudším. Po gymnáziu v Litovli studoval školu pro záložní důstojníky v Hranicích. Později byl přeložen na vojenskou prezenční službu u jezdectva v ruzyňských kasárnách. 7 leden január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Do dějin vešel během demonstrace proti německé okupaci 28. října 1939, tedy v den výročí vzniku Československa. Byl postřelen v Praze na rohu Žitné a Mezibranské. Působil coby místopředseda studijní samosprávy Hlávkových kolejí, den před demonstrací vyzval v emotivním projevu studenty, aby se tohoto protestu zúčastnili. Podle spisovatele Zdeňka Vyhlídala, který napsal o Opletalovi knihu, nebyl náhodnou obětí. „Gestapo bylo v té době posedlé hledáním studentského vůdce, ale žádný takový neexistoval. Po Opletalově projevu nabyli dojmu, že by jím mohl být právě on,“ napsal.
Gymnázium Jana Opletala v Litovli nese jméno právě po svém absolventovi zastřeleném nacisty. foto: www.litovel.eu Odvezli jej s průstřely břicha, vzpomíná spolužák Nacisté demonstraci tvrdě potlačili. Zraněno bylo na 400 lidí a přímo na místě zemřel mladý pekařský pomocník Václav Sedláček, zasažený střelou do srdce. Opletal utrpěl průstřel břicha a operován byl v nemocnici na Karlově náměstí.
leden
8
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
„Odvezli jej na kliniku s několika průstřely břicha a střev a lékaři jej operovali. Zranění ale byla smrtelná, nebyla antibiotika a Opletal jim o pár dní později, 11. listopadu, podlehl. Hned na to na kliniku dojelo gestapo a zabavilo projektil, který byl jasným důkazem střelby zblízka. A ten museli zničit,“ uvedl již dříve pro MF DNES pamětník a Opletalův spolužák z litovelského gymnázia Kuneš Sonntag. Byl mezi lidmi, kteří v patologickém ústavu viděli Opletalovo mrtvé tělo. Vzpomínal na něj jako na výborného studenta a sportovce, jenž měl krom dvojky z němčiny samé jedničky. Opletal, jenž maturoval v roce 1934 a pak odešel do Prahy, dle Sonntaga hrál velmi dobře házenou a pravidelně chodil do Sokola. Opletal při léčbě odmítal jíst, bál se otráveného jídla Spisovatel Vyhlídal pak k osudné říjnové demonstraci dodává, že při ní na demonstranty nestříleli jen vojáci, ale i „zfašizovaní studenti německé techniky, kteří měli u sebe civilní revolvery“. Opletal během léčení odmítal jíst, bál se, že je jídlo otrávené. Podle Vyhlídala zemřel 11. listopadu vyčerpáním. Jiné prameny uvádějí, že se u něj kvůli průstřelu střev rozběhl zánět dutiny břišní. Opletalův pohřeb 15. listopadu se stal manifestací proti okupantům, na Albertově se sešlo na 10 tisíc lidí. „Několik tisíc mladých lidí se po odjezdu pohřebního vozu do Nákla vydalo do ulic a strhávali německé nápisy z tramvají a obchodů, provolávali slávu prezidentu Benešovi a vyjadřovali odpor k nacistické diktatuře. Demonstrace vyvrcholily střetem na Národní třídě, kdy SS-gruppenführer Karl Hermann Frank začal do davu najíždět svým vozem. Trest za demonstrace přišel okamžitě,“ vzpomíná na dění po spolužákově pohřbu Sonntag. Němci při odvetě za protest zatkli přes 2 000 studentů V noci na 17. listopad 1939 se tak uskutečnil zásah Němců proti českým vysokým školám a inteligenci vůbec. Gestapo s dalšími německými policejními jednotkami tehdy obsadilo vysokoškolské koleje v Praze, Brně a Příbrami a zatklo více než 2 000 studentů. Zatčené odváželi do věznice na Pankráci a do kasáren v Ruzyni, kde Němci zastřelili devět funkcionářů studentských spolků. Část studentů – méně než dvacetiletí a cizinci – byla nakonec propuštěna, ale přes 1 260 jich skončilo v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg u Berlína. Patřil k nim i pamětník Sonntag. Ti, co toto peklo na zemi přežili, byli od prosince 1939 propouštěni, poslední se dostali domů v březnu 1943. Z Hitlerova rozkazu byly 17. listopadu navíc všechny české vysoké školy uzavřeny, což postihlo přes 15 tisíc studentů a také přes 1 200 pedagogických pracovníků. Uprchlí českoslovenští studenti za významné podpory studentského svazu v Anglii a československé exilové vlády pak iniciovali prohlášení, na jehož základě byl 17. listopad vyhlášen v roce 1941 v Londýně Mezinárodním dnem studentstva.
leden
9
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Univerzita Karlova udělila v roce 1945 Opletalovi in memoriam titul MUDr., samotného Opletala v roce 1996 prezident Václav Havel vyznamenal Řádem Tomáše Garriguea Masaryka. Michal Poláček, ČTK
Nejbohatším člověkem zůstává Gates. Kellnerovi patří 120. příčka Nejbohatším člověkem na světě letos zůstal spoluzakladatel softwarového gigantu Microsoft Bill Gates, jehož majetek od začátku roku stoupl o 9,1 miliardy dolarů na 87,6 miliardy dolarů (dva biliony korun). Uvedla to agentura Bloomberg. Dodala, že celkový majetek čtyř set nejbohatších lidí světa se letos zvýšil o 92 miliard dolarů na 4,1 bilionu dolarů. Českou republiku v této skupině zastupuje pouze Petr Kellner, jehož majetek klesl o 1,4 miliardy dolarů na deset miliard dolarů (228 miliard korun). V žebříčku mu tak patří 120. příčka. Druhé místo obsadil americký investor Warren Buffett, který začátkem prosince odsunul na třetí příčku mexického telekomunikačního magnáta Carlose Slima. Nejvýraznější nárůst majetku letos zaznamenal Jack Ma, spoluzakladatel největšího čínského internetového obchodu Alibaba Group Holding. Jeho jmění se zvýšilo o 25,1 miliardy dolarů, tedy téměř o 700 procent, na 28,7 miliardy dolarů. V žebříčku mu tak paří 22. příčka. Akcie společnosti Alibaba v září vstoupily na newyorskou burzu a jejich cena od té doby stoupla o více než polovinu, upozorňuje Bloomberg. Výrazný pokles hodnoty majetku letos naopak zažili někteří ruští miliardáři. Ocelářský magnát Ališer Usmanov například přišel o 6,5 miliardy dolarů. Na pozici nejbohatšího Rusa ho tak podle údajů agentury Bloomberg vystřídal Viktor Vekselberg, který působí například v energetice a produkci kovů. Ruská ekonomika se nyní potýká s negativními dopady nízkých cen ropy a západních sankcí. To pocítila i Kellnerova skupina PPF, která má v Rusku řadu velkých investic. ČTK
leden
10
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Rozhovor Pohled na vývoj slovenské společnosti
Interview s Magdalénou Vášáryovou Prosincovou přítomnost bývalé herečky a současné političky – poslankyně Národní rady Slovenské republiky - paní Magdalény Vášáryovej na panelové diskusi u příležitosti přehlídky československé filmové tvorby v Zürichu a Bernu s citem pro příležitost jemu vlastním využil zakladatel a ředitel bernského institutu FORUM OST-WEST Dr. Georg J. Dobrovolný a požádal jí o rozhovor pro náš Zpravodaj (na snímku oba v diskusi). Paní Vášáryová se stala v roce 1994 členkou poradního sboru tohoto institutu. Před dvaceti lety zde na semináři o občanské společnosti měla přednášku na téma „Role malých zemí v Evropě“. Účastníkem semináře byl tehdy i Jacques Santer, pozdější předseda Evropské komise.
Paní Vášáryová, před dvaceti lety jste tady v Bernu mluvila o roli občanské společnosti. Jak od té doby pokročil vývoj v této oblasti na Slovensku ve srovnání s Českou republikou? V České republice, podle mého mínění, byla v devadesátých letech vláda vstřícnější k organizacím, které by měly představovat občanskou společnost, což způsobilo situaci, že všichni čekali na peníze od vlády a byli tak pasívní. My na Slovensku jsme měli Mečiarovou vládu, která byla absolutně proti jakémukoliv vměšování se občanské společnosti do řízení státu a tím pádem jsme museli překonávat mnohem větší překážky. Byli jsme tak silnější. A proto se nám v roce 1998 podařilo – i s přispěním mimovládních organizací – vytvořit vládu bez Mečiara a nastartovat na Slovensku onen obdivuhodný raketový vývoj, tedy že jsme vás všechny dohnali a pak i předehnali – abych zopakovala to staré heslo z éry Sovětského svazu. Ano, i předběhli, protože my už jsme v eurozóně. Radujete se z členství v eurozóně, ale jsou podle Vás zkušenosti Slovenska z členství v Evropské unii i obecně pozitivní? Jistě. Máme samozřejmě dnes už také skupiny obyvatelstva i některé politické síly, které jsou k evropské unii kritické. Argumentují, že unie je byrokratický moloch, snaží se prý do všeho mluvit, je tam prý více úředníků, než je zapotřebí. Ale když jim odpovím, že Paříž jich má víc než celá unie, na to již nedovedou odpovědět. Nicméně je to pořád marginální, více než 78 procent Slováků se dneska vyslovuje pro členství v Evropské unii. Jaký máte názor na roli Evropské unie v rusko-ukrajinském konfliktu? Co podle Vás dělá dobře a co by mohla dělat líp, popřípadě je něco, s čím v počínání Unie v tomto konfliktu nesouhlasíte, nebo byste to dělala jinak? Počínání Ruska na východě Ukrajiny – na Krymu, v Donbasu a Luhaňsku – sjednotilo ukrajinský národ a i z rusky mluvících Ukrajinců udělalo patrioty. Pro Evropskou unii to byla a je výzva, aby
leden
11
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
pokračovala v integraci. Ovšem největší dopad to mělo a má na NATO – sílí hlasy po zvýšení obranyschopnosti členských států, modernizaci armád, jejich výcvik, co se v nemalé míře dotýká i Slovenska, protože naše země nejen že dlouhodobě neplní svůj závazek investovat do této oblasti dvě procenta HDP, ale její vklad v současnosti poklesl už pod jedno procento. Situace na Ukrajině značně zkomplikovala vztahy mezi Ruskem na jedné straně a Evropskou unii a Spojenými státy na straně druhé. Vzniká nebezpečí energetické nedostatečnosti pro některé, ne-li pro většinu členských zemí EU. Myslím, že jak Německo, tak i ostatní státy Unie budou muset přehodnotit tzv. “energetický mix”, to znamená snížit co nejvíce naší závislost na Rusku, co nejrychleji najít řešení pro plynulé zásobování zemí plynem EU a ropou z jiných než z ruských zdrojů, a to i za cenu budování nových tranzitních tras, rozhodnout, jak a kolik energie budeme čerpat z obnovitelných zdrojů, jaké smlouvy a s kým podepíšeme. Česká republika i Slovensko stojí před důležitým rozhodnutím – jak posílit své energetické sektory. V Česku se vedou spory, jestli je třeba dobudovat třetí a čtvrtý blok Temelína, na Slovensku vláda dokonce uvažuje o výstavbě nové jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích, přičemž dostavba třetího a čtvrtého bloku jiné slovenské elektrárny, Mochovce, kterou realizuje italská společnost ENEL, se neúměrně prodlužuje a tím i velice prodražuje. S ruskou technologií? Ano, s ruskou technologií, je totiž třeba si uvědomit, že štěpení jádra probíhá v podstatě stejně u ruské, francouzské nebo americké technologie, problém je jenom s bezpečností provozu, ta není úplně stejná. Nicméně jak Evropská unie jako celek, tak i my, jednotlivé členské státy, budeme úspěšní natolik, jak se nám právě teď podaří odhadnout, kam máme investovat, abychom neinvestovali do něčeho, co nemá budoucnost. V současnosti se preferuje poměr mezi jednotlivými zdroji energie v procentech 30-30-30-10, tedy rovným dílem energie z jádra, z vody a z tradičního uhlí, zbytek pak z obnovitelných zdrojů. Velice důležité bude, jak se shodneme na bankovní unii, dalším krokem by měla být energetická integrace a v neposlední řadě, jak jsem už říkala, musíme rychleji řešit posílení obranyschopnosti členských zemí EU a NATO. Dosud jsme totiž měli v Evropě „idylické časy“, těm je ale, jak vidět, konec, budeme teď muset v této oblasti pokročit.
leden
12
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Najde se ale společná řeč? Kupříkladu na otázku sankcí namířených proti Rusku nevládne mezi předními politiky jednotlivých zemí zcela jednotný názor. Slovenský premiér Fico je otevřeně označuje za zbytečné, neúčinné nebo dokonce kontraproduktivní. Podobně, ne-li ještě kritičtěji se o nich vyjadřuje český prezident Zeman. A najdeme mnoho dalších odmítavých názorů politiků… Další vývoj v Unii – a tam patří také jednotná názorová platforma – bude záviset i od toho, kdo bude jejím hnacím motorem. Francie couvá, nemá už tu sílu, neudělala potřebné reformy, nemá silné prezidenty. A tak tuto roli, jak se zdá, převzalo Polsko. Je to docela jasně vidět, což mě ale netěší v tom smyslu, že to oslabilo Vysegrádskou čtyřku (také nazývanou Visegrádská skupina – V4, pozn. red.). Poláci byli ve V4 co do počtu obyvatel její nejsilnější součástí. Nicméně my – Česko se svou ekonomikou a Slovensko se svými reformami – jsme byli rovněž významným prvkem. A předtím také Maďarsko se svými speciálními vztahy s Německem, protože otevřelo východním Němcům hranici na Západ. Bohužel, o tohleto všechno Maďarsko, Česko i Slovensko v posledních čtyřech-pěti letech přišly. Došlo k tomu, že naše V4 v rámci EU ztratila své do té doby silné a respektované postavení. A o tom musíme ve střední Evropě mluvit, protože my už pak máme v našem regionu jenom Rakousko. A co udělá Rakousko, to nikdo neví. A myslím, že ani Rakušané ještě ne. Protože oni vsadili na Rusko, prodali padesát procent největších plynových zásobníků Gazpromu. My sice tvrdíme, že máme s Rakouskem ty nejlepší vztahy, ale ten skutečný dialog s Rakouskem chybí. Rakousko samotné je v Evropské unii úplně izolováno. Do teďka se snažilo jenom o rozbití Vyšegrádske čtyřky. Léta na tom pracovalo. Bezvýsledně. A teď vlastně nevíme, co od něho můžeme čekat. Takže střední Evropa se znovu dostává do situace, kterou já osobně nemám ráda, protože – jestli si dobře vzpomínám, tak jsem to zde před těmi dvaceti lety říkala – že ve střední Evropě i ve světě si všichni myslí, že střední Evropa byla jenom obětí, že my jsme takoví holoubkové, kteří byli jenom bití a vykořisťování. Ne. My si konečně musíme přiznat, že jsme spoustu špatných věci způsobili sami a že se konečně musíme přihlásit k zodpovědnosti. To je velice důležité. Ale jak to uděláme bez Polska, o tom nemám představu. Co byste vzkázala mladé generaci, co by měla v první řadě dělat, aby prožila svůj život v demokracii? Chodit volit! Vždyť mladá generace v našich končinách nechodí k volbám! Chtějí, aby o nich a o jejich budoucnosti rozhodovali staří lidé! Já tomu nerozumím! A pak si stěžují. Mladí přece musí konečně vzít na sebe roli, že jsou občané a ne se tvářit, že oni stejně nic nezmůžou, že je to nezajímá a podobně. Takhle přece nemůžou myslet. Kdyby se to stalo na Slovensku v roce 1998, tak jsme dneska ruskou zónou! Vždyť v tom roce, kdy jsme porazili Mečiara, šlo do voleb 84 procent našich prvovoličů! Bez nich by se to nepovedlo. Volit je třeba ne proto, aby byla švanda, ne proto, aby byla show, ani ne proto, aby tam byl už někdo nový, protože ten dosavadní mě už nudí. Politika je přece normální řemeslo, kterému je třeba se učit. A nejde to za týden, ani za měsíc. Vím to, protože jsem vkročila do politiky v roce 2006 a trvalo mi to čtyři nebo pět let, než jsem všechny ty souvislosti pochopila, než jsem se to naučila, než jsem získala ty zkušenosti a než mě osud párkrát přefackoval. Mladí musí pochopit, že pro demokracii jsou povinni soustavně, každý den, něco udělat. A když to nepochopí, budou za chvíli žít v totalitním režimu.
leden
13
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Vypadá to, paní Vášáryová, že Vás budeme muset pozvat do Švýcarska znovu, což samozřejmě rádi učiníme, abyste to pořádně „vytmavila“ i zdejším mladým, protože nedostatek angažovanosti je patrný také u nich. Děkuji Vám za Vaše slova, za Vaši ochotu a návštěvu. Georg J. Dobrovolný. Dr. oec., HSG
Kdo je Magda Vášáryová Magda Vášáryová (66) se narodila v Banské Štiavnici v učitelské rodině. Sestra Emília je úspěšnou slovenskou herečkou. Studium sociální psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Komenského ukončila v roce 1971. Provdala se za herce Milana Lasicu a počátkem 80. let se jí narodily dvě dcery, kvůli kterým na tři roky přerušila hereckou kariéru. Pro film ji objevil režisér Štefan Uher, který s ní sice netočil, ale nafotil ji a na pohlednou, křehce vypadající dívku upozornil kolegy. První film Senzi mama natočila už v 15 letech. Nedlouho poté se v Bratislavě objevil režisér František Vláčil, který hledal neokoukanou tvář pro svůj snímek Markéta Lazarová. Bezprostřední temperamentní dívka s naivním dětským výrazem ho zaujala. Vzhledem k věku (natáčení probíhalo mezi jejím 16. a 17. rokem) byla dostatečně tvárná a ideálně splňovala režisérovy představy o dívce z raného středověku. Film, dnes považovaný za jeden z nejlepších historických snímků na světě, ji natolik proslavil, že novým nabídkám neodolala. Ještě během vysokoškolského studia natočila několik dalších významných filmů jako byli Jakubiskovi Zbehovia a pútnici, Radúz a Mahuliena a s Karlem Zemanem podnikla fantastický výlet Na kometě. V 70. letech byla považována za jednu z nejkrásnějších a nejtalentovanějších hereček v Československu. Díky Markétě Lazarové se stala zároveň první slovenskou herečkou, která se proslavila i v zahraničí. Po vysokoškolském studiu sociologie začala hrát v Divadle na korze. Po zrušení divadla přešla s celým souborem na Novou scénu, kde odehrála 25 premiér a ztvárnila téměř všechny hrdinky Čechovových her. V roce 1983 nastoupila do Slovenského národního divadla. Zároveň se intenzivně věnovala filmu. Natočila jich kolem padesáti, nejznámější a divácky nejvděčnější byla role paní správcové v Menzelově hrabalovské komedii Postřižiny. Často byla obsazovaná i v televizi, objevila se ve 120 televizních inscenacích. Zatímco v 70. letech hrála především jemné a snivé dívky, díky paní správcové z Postřižin se přeorientovala na role emancipovaných a energických žen ze současnosti. Na počátku 90. let přijala nabídku Václava Havla na velvyslanecký post v Rakousku a začala se věnovat politice. Po rozpadu Československa - za Mečiara - se podílela na založení Slovenské společnosti pro zahraniční politiku a sedm let byla její ředitelkou. Založila dvě NGO’s a dva časopisy - Zahraniční politiku a anglický půlročník Slovak Foreign Policy Affairs. V roce 1999 se v prvních přímých volbách stala kandidátkou slovenského mimovládního sektoru na post
leden
14
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
prezidentky Slovenské republiky. O rok později nastoupila do služeb SR jako velvyslankyně v Polsku a po pětiletém působení se stala státní tajemnicí ministerstva zahraničních věcí. Od roku 2006 je poslankyní slovenského parlamentu. Je aktivní publicistkou a autorkou dvou knih věnovaných etiketě a životnímu stylu. Společenská činnost ji, jak se zdá, plně pohlcuje a po návratu k herectví se jí nestýská. K jejím koníčkům kromě literatury patří hra na klavír a poslech hudby. Hovoří plynně šesti jazyky a je známa jako výborný řečník.
Ze Slovenska Na Slovensku vyjde nový deník, stojí za ním bývalí redaktoři SME Bývalí redaktoři slovenského deníku SME chystají vlastní noviny. Budou vycházet v rámci nového „Projektu N“ spolu se zpravodajským serverem. Z vlivného deníku SME novináři odešli v říjnu, když do něj vstoupila skupina Penta. Nový projekt podporuje výrobce antivirových programů Eset, investoval do něj milion eur. „Investice od spolumajitelů Esetu si velmi ceníme. Poskytnuté zdroje budou pro nás klíčové pro vybudování nového zpravodajského webu, který bude v úvodu podpořen i tištěným deníkem,“ uvedl Lukáš Fila, šéf vydavatelství N Press. Šéfredaktorem nového deníku bude Matúš Kostolný, který vedl i redakci SME. Zpravodajský web hodlá redakce nového „Projektu N“ spustit v první polovině ledna, tištěný deník se má objevit v prvním čtvrtletí příštího roku.
S novým deníkem mluvit nebudu, vzkázal Fico Slovenský premiér Robert Fico redakci nového deníku vzkázal, že jí nebude odpovídat na dotazy. Od novinářů nejprve žádá omluvu za články, které o něm napsali ještě jako redaktoři SME. Se samotným deníkem vydavatelství Petit Press se nebaví už rok. „Projekt N nevidí k omluvě důvod“- napsala redakce nového serveru. Ficovi se nelíbil článek o tom, že údajně podporuje bývalého ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče. Omluvu žádá i za článek o novogotickém kaštelu v Rusovcích, kde podle deníku SME vzniká prezidentský byt.
leden
15
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
„Vstup do Projektu N nepovažujeme za nákup obsahu, z naší strany jsme s to absolutně garantovat nezávislost redakce. Věříme, že redakce Projektu N vybuduje silné, významné a nezávislé zpravodajské médium,“ uvedla v prohlášení šestice spolumajitelů Esetu, kteří se rozhodli projekt nového média podpořit. Očekává se, že coby investoři vstoupí přímo do vydavatelství N Press. Ze SME odešly desítky novinářů Tři ze zmiňovaných podnikatelů včetně spoluzakladatele Esetu Miroslava Trnky zařadila slovenská edice časopisu Forbes mezi desítku nejbohatších Slováků. Spolumajitelé Esetu už v minulosti podpořili různé projekty, například Trnka založil protikorupční nadaci. Redakce „Projektu N“ už dříve zveřejnila podmínky předplatného. Přístup k webovému obsahu portálu na půl roku nabízí za 29 eur, v přepočtu asi 800 korun. Kombinace přístupu na web a tištěných novin vyjde na 69 eur, tedy necelé dva tisíce korun. Několik desítek redaktorů deníku SME podalo výpověď, když do jeho vydavatelství Petit Press vstoupila skupina Penta. Byla finančním partnerem společnosti Namav, která podíl ve vydavatelství koupila od německé mediální skupiny Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft. Ta se postupně stáhla z českého i slovenského trhu. Už o rok dříve prodala společnosti Agrofert Andreje Babiše vydavatelství MAFRA, pod které patří také iDNES.cz a MF DNES. Podle původních zpráv měla firma Namav ovládaná tiskovou agenturou SITA získat polovinu Petit Pressu, nakonec má jen menšinový podíl. Manažerský vliv ve vydavatelství si udržel jeho druhý akcionář, společnost PSIS. Ta rozhoduje i o jménu předsedy představenstva. ČTK, mlb
Ze zahraničí Svědectví z chalífátu:
IS chystá největší masakr v dějinách Německý novinář Jürgen Todenhöfer se vrátil z nitra Islámského státu. Připravují se tam na nejkrvavější nábožensky motivovanou čistku v historii a nezastaví se před ničím, varuje. Islámský stát (IS) představuje jen asi jedno procento světové muslimské populace, přesto jde o hnutí, které připravuje největší nábožensky motivovanou čistku v dějinách lidstva. Teroristická organizace má kořeny v působení irácké Al-Káidy. Jejímu současnému vzestupu nahrálo stažení USA z Iráku a občanská válka v Sýrii. Džihádistická organizace, která už kontroluje podstatnou
leden
16
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
část Iráku a Sýrie, je skvěle vyzbrojena a disponuje dostatkem peněz k tomu, aby další krvavou expanzi realizovala. S takovým varováním se vrátil německý publicista Jürgen Todenhöfer, který pronikl do nitra "chalífátu" Islámského státu a hovořil s jeho bojovníky i vysokými představiteli. Navštívil druhé největší irácké město Mosul i syrská města Rakká a Dajr az-Zaur. Za jeden z nejvíce znepokojujících postřehů pokládá německý žurnalista fakt, že IS funguje a život v něm jde s trochou nadsázky jako po drátkách. Je děsivé, jak tam všechno funguje "V Mosulu jsem vnímal skličující pocit normálnosti. Z města vypudili 130 000 křesťanů, šíité museli také prchnout, mnoho lidí bylo povražděno, ale město už znovu funguje a obyvatelé si užívají stabilitu, již jim Islámský stát přinesl," řekl novinář americké televizi CNN. "Samozřejmě že řada lidí žije ve strachu, protože jsou tresty za porušení islámského práva velmi kruté," dodává. Nikoliv CIA nebo NSA, rozsévače myšlenek Islámského státu odhalili reportéři britské televizní stanice Channel 4. Na základě několika kliknutí myši. Hlavní rozdíl mezi běžnou armádou a bojovníky Islámského státu je podle Todenhöfera ten, že se radikálové nebojí zemřít, a tak jde z jejich vojáků obrovský strach. K dobytí Mosulu, jejž bránilo na 20 tisíc iráckých vojáků, podle předáků Islámského státu údajně stačilo na 300 bojovníků. "Nezaútočili jsme na ně najednou. S využitím sebevražedných útočníků jsme zasáhli jejich první linii a ostatní potom utekli. Zatímco my bojujeme ve jménu Alláha, oni bojují pro peníze a další věci, kterým nevěří," líčil prý německému reportérovi mladý radikál. Děsivé odhodlání Míra entusiasmu, jakou novinář na mladících z Islámského státu pozoroval, ho naprosto šokovala. "Když jsem se nějakou dobu zdržoval ve výcvikovém táboře, přicházelo každý den okolo padesáti nových bojovníků. Nemohl jsem uvěřit tomu lesku v jejich očích. Mají pocit, že přicestovali do zaslíbené země a že bojují za správnou věc," vzpomíná. "Nejsou to hloupí lidé. Jeden z mladíků, s nimiž jsme mluvili, právě dokončil doktorát na právech, měl spousty nabídek, ale všechny odmítl. Rozhodl se jít do boje. Potkali jsme bojovníky z Evropy i Spojených států. Dokážete si představit někoho z New Jersey, jak cestuje, aby se přidal k Islámskému státu?" pokládá Todenhöfer řečnickou otázku. Evropu dobudeme a nebude to hezký pohled Ozbrojenci německého žurnalistu vzali i za vězni a dětskými bojovníky. Oboje bylo znepokojující, ale nejhorší byl podle něj rozhovor s mladým fanatikem z Německa. Ten krajanovi líčil temnou budoucnost Evropy i Spojených států. “Jednou dobudeme Evropu. Není otázkou zda, ale kdy. Nic takového jako hranice pro nás neexistuje. Známe jenom přední linii. Přijdeme do Evropy a Evropané by si měli uvědomit, že to nebude příjemné setkání. Přijdeme ozbrojeni a ty, kdo nekonvertují k islámu a nezaplatí islámskou daň, zabijeme," varoval. 17 leden január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Nejhorší je, že tomu on i tisíce dalších jeho spolubojovníků věří, varuje německý novinář. Přes ofenzivu kurdských jednotek a nálety koalice vedené Spojenými státy se prý nezdá, že by Islámský stát nějak výrazně oslaboval. Naopak na obsazených územích posiluje své pozice a buduje nové instituce správy. "Myslím, že si západní lídři plně neuvědomují, jak velké nebezpečí představují," dodává Todenhöfer závěrem. Petr Jemelka, Aktuálně.cz
Ota Ulč
Praní hodně nevábného prádla Tento příspěveček uvedu přípitkem unikátním, historiky pramálo připomínaným: "Řekněte vašemu vůdci, pokud budu já, Josef Stalin, stát v čele ruského národa, nikdy nedovolím, aby lačný a prohnilý západní kapitalismus Německo v imperialistické válce porazil, zničil nebo pobyl. Německý a ruský národ jsou neporazitelní! Připíjím na zdraví vašeho velkého vůdce Adolfa Hitlera a německého národa!" Při vytváření nacisticko-sovětské dohody o neútočení (non-aggression agreement) známé jako Hitler-Stalin Pact a též jako Molotov-Ribbentrop Pact, oficiálně Smlouva o neútočení mezi Německem a Svazem sovětských socialistických republik, podepsané v pozdních hodinách 23.srpna 1939, se takto údajně vyjádřil Josip Visarionovič Stalin před ministrem zahraničí Joachimem von Ribbentropem, původním povoláním v byznysu se šampaňským a po prohrané válce v Norimberku pak věšeným. Nenalézám ale zdroj, v němž si lze ověřit tak náramnou lahůdku vřelých slov. Závazek obsahoval podmínku, že žádný ze signatářů se nestane spojencem či nepřítelem druhé strany, čímž se zajišťovalo, že Německo nepodpoří Japonsko v nevyhlášené válce proti SSSR. Teprve v roce 1989 Moskva připustila existenci tehdejšího tajného protokolu, v němž se obě smluvní strany dohodly rozdělit si Rumunsko, Polsko, Litevsko, Lotyšsko a Estonsko jako své "sféry vlivu." - - Mám tu před sebou podrobnou informaci (The New York Times, 26.4.1995: A 10) s názvem "Soviet Archives: Half-Open, Dirty Window on Past" - o archivech polootevřených, se špinavým oknem směrem k minulosti. Autorem je Serge Schmemann, známý žurnalista ruského původu. Začíná zmínkou o 86 dopisech, které Stalin psal svému věrnému Vjačeslavu M. Molotovovi, které se objevily v knižní podobě v nakladatelství Yale University Press - první dva svazky z připravovaného ambiciózního projektu o celkovém rozsahu osmnácti svazků s názvem "Annals of Communism." Stalin, popuzen počínáním vrcholných funkcionářů v oboru bankovnictví, vyřizuje v srpnu 1930 své příkazy: "Každopádně zastřelte dva nebo tři tucty rozvracečů, včetně několika tuctů obyčejných pokladníků." Takové to byly předehry k důkladnému rozpoutání velkých čistek v polovině hrůzných třicátých let. - - -
leden
18
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Dosažitelným se pro historiky stal tajný protokol k paktu Hitlera se Stalinem při likvidaci Polska v roce 1939, a též dokumentace o následujícím masakru polských důstojníků v Katynu. Taktéž důkazy, že Stalin nařídil Severní Koreji, aby zahájila invazi Koreje Jižní. Polootevřené okno umožňuje aspoň částečné seznamování i s pozdější dobou, kdy Stalin již byl definitivní mrtvolou. Například důkazy o nerozhodnosti, váhání Kremlu, zda zahájit invazi Polska za účelem likvidace Solidarity začátkem osmdesátých let. Dokumentace o okolnostech, za nichž sovětskou zásluhou došlo k sestřelení civilního korejského letadla KAL 007, se ztrátou životů několika set pasažérů. Též transkriptáz ze zasedání politbyra v souvislosti s rozhodováním, zda se vojensky angažovat v Afghánistánu. Přetrvávají ale značné pochyby či spíš i definitivní přesvědčení, že Molotov ledacos z korespondence nedal k dispozici, zejména v souvislosti s velkými čistkami. Nezodpověděnou zůstává otázka, zda Stalin poručil zavraždění příliš populárního Sergěje M.Kirova. Měli Sověti něco společného se zavražděním J.F. Kennedyho? Též s pokusem usmrtit polského papeže? - - Na Západě konec studené války se stal popudem k všemožnému vědátorskému úsilí, občas již označovanému jako a new industry. James G.Hershberg je vůdčím činitelem The Cold War International History Project ve Washingtonu. Hoover Institute, adresou na kampusu kalifornské univerzity Stanford, se pustil do mohutného projektu zachovat na mikrofilmu 25 milionů stran dokumentace všemožných zápisů ze zasedání zejména nejvyšších stranických a státních orgánů. Američanům se začalo lát, že takto rabují ruské národní bohatství. Historik Ijuri Afanasejev se svou kritikou zaměřuje k větším pachatelům, totiž archivářům, ochotným takové národní skvosty dávat cizincům k dispozici čili je prodávat. Nejháklivější materiály ovšem zůstávají mimo dosah zájemců, bez ohledu na váhu jejich mezinárodní vědecké reputace. Mark Kramer, profesor historie (dvě Ivy League univerzity Harvard a Brown), jeden z nejaktivnějších Američanů se zájmem o sovětské archivy, se neostýchá svěřovat se svou zkušeností jakož i s pesimistickou prognózou, že přístup k archivům se zhoršuje a seznam zakázaných zdrojů nadále mohutní. Na své nejposlednější návštěvě Ruska měl mnohé příležitosti si tyto obavy ověřovat. Badatelé se musejí potýkat nejen s množícími zákazy, ale také na druhé straně se zcela opačným břemenem - s množstvím materiálů, fyzicky velmi obtížně zvládnutelným. Dvě organizace - Historical Association a AAASS (American Association for the Advancement of Slavic Studies) zveřejnily informaci, že 17 státních archivů ruské federace obsahuje 65,3 milionů svazků na policích v délce 300 mil - zhruba 500 kilometrů. - - V roce 1992 jsem se ocitl jako jeden z pozvaných účastníků na týdenním semináři v Lincolnu, hlavním městě státu Nebraska. Bylo nás jen asi tucet, spolu jsme různě debatovali, hodovali, dojmy získávali. Mezi účastníky například byl Sergěj Lavrov, tehdejší hlavní sovětský delegát u OSN, nynější již delší dobu ruský ministr zahraničních věcí. Lavrov a ještě snad víc Putin zůstávají obhájci správnosti hitlerovsko-stalinské dohody o likvidaci Polska a řadě dalších nepěkností. Teď v uplynulém roce 2014 obhajoval Putin na shromáždění historiků v Muzeu moderních ruských dějin správnost, mravnost paktu slovy 19 leden január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
"Sovětský svaz podepsal dohodu o neútočení s Německem. Co bylo špatného na tom, že Sovětský svaz nechtěl bojovat? Avšak Stalin bojovat chtěl a německo-sovětská invaze Polska znamenala první měsíc druhé světové války." Tady to máte.
Ukrajina už není neutrální Hlasy 303 poslanců rozhodl ukrajinský parlament, že Ukrajina už nebude neutrální a naopak že bude usilovat o vstup do evropského a euroatlantického prostoru, ano, že bude usilovat o vstup do NATO. Pro zemi zabředlou po uši do občanské války je to hodně náročné rozhodnutí. Neutralita, to byl sen Pražského jara v roce 1968 a právě ten sen byl jeden z důvodů, proč do naší země neposlali Rusové žádné zelené mužíčky, ale šest tisíc tanků. V Evropě je neutrální Irsko, Rakousko, Švédsko a Švýcarsko. Před druhou světovou válkou vyhlásila neutralitu Belgie a Norsko a vzápětí je sežral Hitler. Ukrajina je v jiné situaci – její statut je neutrální. Byl neutrální do dnešního rozhodnutí ukrajinského parlamentu. Stalo se tak z nápadu prezidenta Petro Porošenko, který také má další nápad, že by Rusko nemělo být stálým členem Rady bezpečnosti. Že je to bláznivina? Ne. Je to Ukrajina. NATO je velmi exkluzivní klub a jeho obranná doktrína stála jako hradba plánu Kremlu na rozšíření ráje pracujících až po břehy Atlantiku. Je si Petro Porošenko jistý, že má v klubu otevřené dveře? Západ teď bude muset na ukrajinskou iniciativu odpovědět. To bude delikátní úkol za situace, kdy jde o to poměry na Ukrajině uklidnit.
Poznámka:
Co stojí neutralita Každé svátky překryjí nějakou důležitou zprávu. Letošní Vánoce překryly fakt, že ukrajinský parlament odhlasoval zrušení neutrality. Ale pozor. Zdaleka nelze tvrdit, že Ukrajina je už jednou nohou v NATO. Zato se můžeme podívat na souboj argumentů. Ten vypovídá o mnohém – i o českém postoji k této věci. Za prvé. Lze snadno pochopit motivy Kyjeva. Ukrajina preferovala neutralitu v éře nejistoty po rozpadu Sovětského svazu. Ještě si ji pojistila budapešťským memorandem (Washington, Londýn a Moskva ručily za její suverenitu, když se vzdala jaderných zbraní). Výsledkem je Krym odtržený a anektovaný Ruskem, Donbas v moci rebelů. Vidíte-li sto let staré záběry ze zákopové války ve Flandrech, vězte, že ty boje se odehrávají na území formálně neutrální Belgie. Neutralita ji neuchránila ani v roce 1914, ani v roce 1940, proto se jí vzdala a vstoupila do NATO. Divíte se, že Kyjev uvažuje stejně?
leden
20
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Za druhé. Lze pochopit i váhání NATO. Nechce se Kyjevu zavázat, neboť se řídí svou zkušeností. Když přijalo znepřátelené Řecko a Turecko, od té doby je mezi nimi mír, neboť válčily jen na „proxy“ bojišti nečlenského Kypru. Ale Donbas není „proxy“ bojištěm, nýbrž součástí státu usilujícího o členství. A takové státy NATO nebere. Sorry. Za třetí. Jen velmi těžko lze pochopit ruský přístup. Moskva stále opakuje, že Kyjev se rozhoduje jen pod tlakem Západu. „Země NATO... činily na Kyjev nátlak,“ řekl náměstek ministra obrany Antonov. Myslí to vážně, když víme, že Německo, Francie a Španělsko jsou jasně proti? Jestli to myslí vážně pan Antonov, nám může být fuk. Horší je, že tuto mantru (Západ tlačí Kyjev k rozhodnutí) opakují lidé jako Václav Klaus i Miloš Zeman. Kdo osobně zažil normalizaci, si tento argument pamatuje z Rudého práva. Zbyněk Petráček, Lidovky.cz
Ota Ulč
Vývoj v nápodobě kolotoče či kotrmelce Prognostika jako příležitost značných omylů, nezřídka i jejich značná záruka. Vážený spisovatel H.G.Wells na začátku 20. století tvrdil, že discovery of the future – objevování budoucnosti – bude stejně vědecky přesné jako je tomu v přírodních vědách. Futurologové dost pravidelně šlápnou do lejna až nehorázných omylů. Právě v době H.G.Wellsových optimistických vizí, ujišťoval prezident britské vědecké společnosti laickou veřejnost, že stroje těžší než vzduch nikdy nebudou schopny vzletu, že rádio nemá budoucnost, že Roentgenovy paprsky jsou sprostý podvod. Hollywoodský mogul Darryl Zanuck v roce 1948 přesvědčoval filmové producenty, že televize je zcela bezperspektivní vynález, lidé přece nebudou ochotni trávit čas civěním na malou bedýnku. Thomas Watson, zakladatel giganta IBM, vyjádřil přesvědčení, že všeho všudy se v celém světě podaří prodat ne víc než pět kompjútrů. V sedmdesátých letech dvacátého století na konferenci prognostiků v New Yorku, se specialisté dohadovali o příštích krocích lidstva, aniž někoho z nich napadla novinka v podobě dvou písmen – P.C., personal computer. Pokrok vítaným nebo spíš zkázonosným směrem? Během jedné vteřiny mohu dodat několik set stran rukopisu k protinožcům, a se stejnou spolehlivostí lze na pouštní bázi v Nevadě poručit letadlu bez letce, aby vyzmizíkovalo toho kterého řidiče za volantem nejnoblesnějšího mercedesa. - - Pustil jsem se do pošetilého úsilí, totiž do čtení svých přemnohých nashromážděných papírů a znovu zbytečně se ujišťuji, jak generál, generalissimus Čas nás všechny má pořádně v hrsti. Lingvistický connoisseur William Safire se v souvislosti s označením "age appropriate" – "věk vhodný, příslušný, přiměřený" –zmínil o hollywoodském typu milovníka ve středním věku – "middle age", což Oxford English Dictionary definuje jako údobí mezi "mladou dospělostí" a pozvolným, leč zrychlujícím se tempem stárnutí mezi lety čtyřiceti pěti a šedesáti. Což by tedy
leden
21
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
platilo za předpokladu, že se v průměru dožíváme 120 roků – jedno století plus dvacet roků k tomu. Ze slovutných akademiků, s nimiž jsem kdy měl potěšení či poděšení se osobně poznat, velká většina už nežije – Harold J. Berman, který 37 roků působil jako profesor na Harvard Law School, v Moskvě v revolučním roce 1917 narozený Oliver J. Lissitzyn, profesor mezinárodního práva a diplomacie, můj mentor na Kolumbijské univerzitě, dožil se 82 roků, Jan Karski, proslulý polský diplomat v tuze riskantním odboji za druhé světové války, narozen 1914, zemřel v roce 2000. Stále žije a výtečně jako autor a komentátor si počíná jeho polský krajan Zbigniew Brzezinski, jakož i o asi pět roků starší Henry Kissinger, jeho bývalý kolega a rival na Harvardu. Oba spjati s dvacátým, tolik třeskutým stoletím. Nyní, v končícím roce 2014, ke stoletému výročí zahájení první světové války, takto dodatečně pojmenované, ve svých papírech nacházím výtisk z New York Times s datem 28.července 1995, přesně v den 50.výročí události, když za sobotní ranní mlhy, v 9:50 hodin podplukovník William F.Smith, pilot bombardéru B-25 rychlostí 200 mil vrazil na Manhattanu u 34. ulice do Empire State Building, tehdejšího nejvyššího mrakodrapu světa, udělal díru velikosti 6 x 7 stop mezi 78. a 79. poschodím, jeden motor uletěl a přistál v sousední ulici v důkladně pošramoceném sochařském studiu. Kromě pilota a dvou členů posádky v mrakodrapu zahynulo jedenáct osob, mezi nimiž nebyl zaměstnanec, obsluhující provoz jednoho z výtahů, který přežil pád tisíc stop čili přes 300 metrů. Porovnejme motivaci a destruktivní pokrok, k němuž došlo 9.září 2001 na tomtéž ostrově Manhattanu, ve zdaleka mohutnějších budovách a s následným hororem tří tisíc obětí, mezi nimiž bylo i patnáct bývalých studentů naší univerzity. Tehdy jsem seděl ve své kanceláři a měl potíže chápat dimenze takové události, jaký že to pokrok jakým směrem. Tehdy jsem se zrovna zabýval záležitostí, jak že je někdy neradno zasahovat do ekologické harmonie. V severní Austrálii totiž hmyz trápil plantáže s cukrovou třtinou a někoho napadlo dovézt z Havajských ostrovů hmyzu lačné ropuchy – Bufo marinus. Hrůzně se u protinožců rozmnožily, už jsou jich miliony, dosahují velikosti oškubané slepice, dosahují až tří liber váhy, rozlézají se přes celý kontinent, již prý doťapkali až do Perthu na západním pobřeží. Jsou to potvory, také v karibském moři a na Floridě se zkázonosně uplatňují. Jsou též jedovaté a psa dovedou usmrtit za pár minut. Příjemnější dojem dělají palmy – celkem je jich 2.500 druhů, dosahují vzrůstu až dvaceti metrů, palmový olej je k všemožnému užitku – od zmrzliny po výrobu mýdla. Kdysi se jim dařilo i v Grónsku, těžko tomu uvěřit. Tuto neuvěřitelnost jsem si ověřil ve studii, zabývající se Velikonočním ostrovem, velice vzdáleným v Pacifickém oceánu od všech možných sousedů. Karibské moře zůstává zdrojem jiného pátrání, vzrušení a notného obohacování. Však to byla trasa lodí, dopravujících vzácnosti – nejen zlato a stříbro – z latinské Ameriky k evropským koloniálním vládcům. Přírodní živly, mocné hurikány, se postaraly o nejednu katastrofu a nyní zásluhou všemožné moderní techniky se množí nálezy, zpravidla s nevyhnutelným dopadem soudních hádanic k nevyhnutelnému prospěchu advokátních supů. Investoři, nálezci potápěči v soudních bitkách s americkou vládou federální, kterou žalují jednotlivé dychtivé pobřežní státy unie. Například začátkem tohoto tisíciletí se jednalo o loď jménem Republic, kromě jiného napěchovanou 30.000 zlatými a stříbrnými mincemi – v roce 1865, krátce po občanské válce, plula ve vodách v blízkosti státu Georgia a utonula se vším všudy. Moderní roboti pátrají po dnu 22 leden január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
všemožnými směry. Například vyčenichali trosky španělského plavidla Atocha, hurikánem potopeného v roce 1622, tedy krátce po naší Bílé Hoře. Nalezen byl poklad v hodnotě 400 milionů dolarů. - - Necelý jeden rok po úspěšném zničení dvou velemrakodrapů a třech tisících o život připravených zaměstnanců, se v newyorském Metropolitním muzeu k pětistému výročí Kolumba konala výstava s mediálním názvem "Když Španělsko bylo islámské." Až tak daleko západním směrem pronikla mohamedánská moc, dynastie Abbasid, tehdejší adresou v Bagdadu. V roce 711 se promíchané jednotky arabské a berberské úspěšně uplatňovaly, hispano-arabská kultura se rodila na pozůstatcích starého Říma. Však do 14.století ve vědách, v porovnání s tehdejším islámem, Evropa byla kontinentem negramotů. V nynější době našeho nového tisíciletí, již pořádně rozjetého, už tu máme k dispozici řadu náznaků, že se blíží a místy již s úspěchem prosazuje renezance středověkých obyčejů s autentickým barbarstvím oněch hanebných dob: uřezávat hlavy dětem, málo nadšeným obejmout islám, ono tolik zdůrazňované náboženství míru. Rovněž tu mám dokument k produmání: New York Times, 6.června 1993, s titulem o svobodných zednářích, společnosti se středověkými kořeny, a jejich snaze získávat nové členy a potírat ponuré předpovědi o době budoucí. V porovnání s počtem 4,5 milionů členů v roce 1959, zbývalo jich pouhých 2,4 milionů v roce publikace této neveselé zprávy. V jejich řadách zářily osobnosti kalibru Benjamina Franklina, Rudyarda Kiplinga, Douglase MacArthura. Též našeho prvního prezidenta T.G.M. Jak by asi v této době komentovali zdravotní stav západní civilizace a pravděpodobnost jejího převálcování tím nejnovějším globálním kalifátem? Pokusím se o odpověď optimistickou a místem jejího konání je americký stát Montana – vzdálená oblast velikosti víc než poloviny Francie, kterou v roce 1803 Washington právě od této Francie za pakatel koupil (součást tzv. Louisiana Purchase). Jsou to rodné lány indiánských kmenů Cheyennes a Sioux, na nichž v proslulém utkání Battle of the Little Big Horn generál George A.Custer se svými 200 spolubojovníky byl k smrti porubán. Má zpráva radostná v souvislosti s kotrmelcem a kolotočem hodnot, je čerstvého data 16.listopadu 2014, čili v předvečer pětadvacátého výročí kolapsu normalizace, vlády rodné strany. Zpráva se týká oné Montany a jedenáctileté dívenky Patricie Harringtonové. Když byla sama doma, vyhlédli si ji dva ilegální, nejspíš mexikánští vetřelci, s jmény patrně zkomolenými: Raphael Resindez, věk 23, a Enrico Garza, věk 26. S pistolí ukradenou v předchozí vraždě se vydali na další lov, jenže dívenka Patricie se připravila, v ruce s kulovnicí nepřítomného tatínka. Loupežníkovi Resindezovi se umně trefila do pupku a genitálií, čímž se v mžiku proměnil ve velmi nevábnou mrtvolu. Za ním s nemenším sebevědomím se blížící partner Garza okusil touž nepříjemnou zkušenost. Politicky korektní zdroje se ovšem rozvřeštěly, jenže veřejnost velebila počin zručné holčičky. Ano, ještě platí či aspoň by měla platit ústava a právo vlastnit zbraň jako nástroj obranný a nikoliv útočný. Holčička dál žije, ilegální vetřelci nikoliv.
leden
23
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Přes Rakousko pomaleji, omezují rychlost a intenzivněji měří Rakousko omezilo kvůli ekologii rychlost na dalších dálničních tazích. Rychlost klesla ze 130 km/h na 100 km/h, případně až na 80 km/h. Na dálnicích také přibyl systém úsekového měření rychlosti. Úseky se sníženou rychlostí kvůli snížení emisní zátěže nejsou na rakouských dálnicích novinkou. S koncem roku ale přibyly další. V Tyrolsku se mění maximální povolená rychlost ze současných 130 km/h na 100 km/h na dálnici Inntal A12 mezi Kufstein a Zirl (cca 87 km) a mezi Karrösten a Zams (18,5 km) a také na Brennerské dálnici A13 mezi Innsbruckem a Schönbergem (asi 16 km). Nutno však dodat, že z Kufsteinu do Innsbrucku platilo omezení 100 km/hod po většinu dne už několik let, takže většina řidičů změnu ani nezaregistruje. „Celé omezení rychlosti budou aktivně kontrolovat tamní policejní hlídky a je stanoveno kvůli ekologii a hluku na roční zkušební období,“ uvádí Ústřední autoklub (ÚAMK). Na dálnici A1 na objezdu Salzburgu mezi exity Salzburg-Nord a Knoten Walserberg bude snížena rychlost z dosavadních 130 km/h až na 80 km/h v závislosti na kvalitě ovzduší a počasí v okolí této komunikace. ÚAMK varuje řidiče, že na výše vypsaných komunikacích budou také velice často měřit maximální rychlost hlídky policie. Toto opatření má snížit množství emisí z projíždějících vozidel (Im missionsschutzgesetz-Luft, zkratka IG-L). Pokud v daném úseku pojedete rychleji, kromě pokuty za překročení rychlosti hrozí ještě další pokutu za znečišťování životního prostředí, která je až dva tisíce eur. Na některých úsecích rakouských dálnic se také od listopadu 2014 začalo objevovat úsekové měření rychlosti. „Instalovány jsou na dálnici A8 mezi městy Weibern a Haag, na dálnici A7 u města Linz, na Pyhrnské dálnici A9 v tunelu Bosruck a v tunelu Plabutsch, na dálnici A2 v tunelu Ehrentalerberg a na dálnici A22 v tunelu Kaisermuehle,“ upozorňuje autoklub. Policii se tento systém osvědčil a nehodovost se podle sledování snížila až o 50 %. V Itálii je systémem úsekového měření (nazývají ho tam Tutor) protkána většina dálniční sítě. Úsekové měření rychlosti znají také čeští řidiči. Úsekové (nebo také „poměrové“) měření je metoda určení průměrné rychlosti vozidla v definovaném úseku komunikace.
leden
24
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Ze Švýcarska Švýcar utekl ze zajetí islamistů, strážce zabil mačetou Po více než dvou letech se podařilo švýcarskému ornitologovi uprchnout ze zajetí filipínských islamistů. Devětačtyřicetiletého Lorenza Vinciguerru našli později vojáci v džungli. S ohledem na to, co prožil, byl přitom podle švýcarských úřadů v dobrém stavu. Pouze na tváři měl menší zranění, k němuž přišel při zápolení o mačetu s ozbrojencem, jenž střežil rukojmí. Švýcarský ornitolog a fotograf strávil v zajetí téměř tři roky. Radikálové z filipínské islamistické organizace Abú Sajáf ho unesli spolu s nizozemským kolegou v únoru 2012. Cizinci byli tehdy na jihu Filipín na výpravě za tamním divokým ptactvem. Vinciguerra se k útěku odhodlal v okamžiku, kdy na tábor rebelů v džungli začaly útočit vládní síly. Ozbrojenci, který střežil rukojmí, tehdy Švýcar vytrhl mačetu a zápasil s ním o ní. Nakonec se mu ho podařilo přemoci a seknout ho s ní do krku, upřesnil okolnosti Vinciguerrova útěku armádní velitel pro danou oblast Allan Arrojado. „Sprintoval odtamtud, zatímco po něm další banditi stříleli,“ uvedl velitel ve stručném prohlášení pro média. Křičel na Nizozemce, ať uteče taky Dodal také, že Vinciguerra při útěku křičel na svého nizozemského kolegu a spoluzajatce, aby ho následoval. Dvaapadesátiletý Ewold Horn byl ale na takovýto útěk podle něj příliš zesláblý a nemocný, a tak v zajetí islamistů zůstal. Filipínská armáda žádné podrobnosti k místu, kde cizince radikálové zadržovali, neuvedla. Informovala pouze, že při útoku na jejich tábor v džungli se podařilo pět ozbrojenců zabít a dalších sedm jich při přestřelce bylo zraněno. Švýcarské ministerstvo zahraničí upřesnilo, že uprchlý ornitolog je v rukou filipínských ozbrojených sil a co nejdříve by se měl vrátit do vlasti (což se mezitím stalo, pozn. red.). Ze Švýcarska rovněž zazněla lítost nad tím, že se nepodařilo uniknout i zajatému Holanďanovi. Radikální islámská orga- nizace Abú Sajáf kromě něj zadržuje ještě něko- lik cizinců i místních. Už od července 2010 vězní například čtyřiaše- desátiletého japonského lovce pokladů Katayamu Mamaita. Dva rukojmí z Německa, jednasedmdestáletiletého Viktora Okoneka a jeho pětapadesátiletou partnerku Henriku Dielen, skupina propustila po několika měsících zajetí letos v říjnu. Němce unesli radikálové v dubnu, když se plavili u filipínských břehů na jachtě a mířili do Malajsie. Islamisté hrozili, že jim uříznou hlavy, pokud jejich vláda nezaplatí astronomické výkupné ve
leden
25
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
výši 250 milionů filipínských pesos, připomíná server The Manila Times. V přepočtu tedy za jejich životy chtěli asi 125 milionů korun. --------Devětačtyřicetiletého Lorenza Vinciguerru za- držovali filipínští isla misté od února 2012. Při útěku jednoho z nich zabil mačetou. --------Okolnosti propuštění dvojice německých ob- čanů ani to, zdali Berlín za jejich svobodu něco zaplatil, není dodnes jas- né. Podle nepotvrzených zpráv měla údajně ně mecká vláda zaplatit vý- kupné ve výši 60 mi- lionů filipínských pesos (asi 30 milionů korun), uvedla agentura Reuters s odkazem na vládní zdroj, jenž chtěl zůstat utajen. Radikální islámská skupina Abú Sajáf vznikla počátkem 90. let v převážně křesťany obývané zemi pod vedením někdejšího učitele Abduradžika Abubakara Džandžaláního. Hnutí usilující o vytvoření vlastního státu podřízeného islámskému právu má dnes stovky členů v autonomních muslimských oblastech Filipín. Bojují proti vládním silám, a pokud se jim naskytne příležitost, unášejí i cizince a místní obyvatele. Ivana Milenkovičová, Reuters
Země V4 chtějí více investic ze Švýcarska, shodli se premiéři Slovensko, Česká republika, Maďarsko a Polsko chtějí přilákat více investic ze Švýcarska. V Bratislavě se na tom shodli premiéři zemí visegrádské čtyřky (V4), kteří jednali s tehdejším švýcarským prezidentem Didierem Burkhalterem, řekl novinářům slovenský premiér Robert Fico. Podle českého premiéra Bohuslava Sobotky mají státy V4 zájem na posílení vzájemných obchodních vztahů, jakož i na spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje. Státníci také upozornili, že v souvislosti s krizí na Ukrajině je potřeba trvat na dodržování mezinárodního práva, přičemž podle polské premiérky Ewy Kopaczové by EU měla být připravena na zpřísnění protiruských sankcí.
leden
26
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Zleva (u kulatého stolu) polská premiérka Ewa Kopaczová, , maďarský premiér Viktor Orbán, švýcarský prezident Didier Burkhalter, slovenský premiér Robert Fico a český premiér Bohuslav Sobotka jednali 9. prosince v Bratislavě. Foto: ČTK, Jan Koller "Konkrétním příkladem (spolupráce) mohou být švýcarské investice v zemích V4, kde vidíme prostor k jejich posílení vzhledem k tomu, že Švýcarsko je druhým největším investorem v zemích Evropské unie. Ovšem z celkového objemu má investiční zastoupení v zemích V4 na úrovni nižší než šest procent," řekl Fico. Sobotka doplnil, že zúčastněné země chtějí posílit vzájemný obchod a mají zájem na spolupráci v oblasti nových technologií, inovací, podpory vědy a výzkumu s cílem modernizovat průmysl v uskupení V4. "Česká republika má zájem na tom, aby visegrádská skupina byla silná, aktivní, soudržná a atraktivní v regionu střední Evropy pro další spolupráci," poznamenal Sobotka. Burkhalter na tiskové konferenci prohlásil, že jeho země je připravena dál spolupracovat se zeměmi V4. "Existuje potenciál spolupráce v oblasti vzdělávání a výzkumu. Rádi bychom se podělili o naše zkušenosti," řekl švýcarský prezident, jehož země sice není členem EU, ale s unií spolupracuje v řadě oblastí.
leden
27
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Státníci hovořili také o konfliktu na Ukrajině, která ve východní části země v uplynulých měsících čelila vojenským akcím proruských aktivistů, a o účasti Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) na řešení konfliktu. "Ukrajinská krize ukázala, že je potřeba trvat na dodržování mezinárodního práva. OBSE může sehrát pozitivní roli při naplňování mírových dohod z Minsku. Za Českou republiku chci říct, že jsme připraveni aktivity OBSE na Ukrajině podporovat," řekl Sobotka. Právě Švýcarsko v současnosti OBSE předsedá. Burkhalter v souvislosti s ukrajinskou krizí poznamenal, že bezpečnost Evropy musí být společným projektem a že jeho země je pro zintenzivnění činnosti OBSE. Polská premiérka Kopaczová před novináři obhajovala protiruské sankce, které na Moskvu kvůli konfliktu na Ukrajině uvalila Evropská unie a které někteří politici z ostatních zemí V4 opakovaně kritizovali. "Pokud dohody z Minsku nebudou naplněny, EU by měla být připravena na třetí kolo sankcí," řekla. Právě Polsko je ze zemí V4 nejsilnějším zastáncem tvrdého postupu vůči Rusku za jeho údajnou podporu proruských separatistů na východě Ukrajiny. Ke kritikům protiruských sankcí naopak patří slovenský premiér Fico. Český prezident Miloš Zeman v minulosti zase tvrdil, že sankce Západu vůči Rusku jsou neefektivní. Premiér Sobotka za důležité označil, že země V4 uvalení stávajících sankcí na Moskvu v minulosti shodně podpořily. ČTK
Věda Ještě jednou o kometě a potížích s jejím rozpoznáváním (Ne o té legendární betlémské, ale o té, co se teď stále víc přibližuje ke Slunci) Miloš Dokulil Jak se ty různé časy a představy s nimi spojené kříží! Tento text píši o první neděli ad-ventní, jak se po křesťansku říká. Tedy ještě jakoby před připomínanou „betlémskou hvězdou“, co se měla objevit nad Betlémem při příležitosti narození malého Ježíška. Vzhledem k tomu předpokládanému a často zobrazovanému ohonu mělo tehdy jít o nečekané objevení komety. Pro případné oči čtenáře, který se k tomuto textu dostane až někdy v lednu příštího roku, je ovšem z hlediska autora tohoto příspěvku už 30. listopadu 2014 pozdě k připomenutí, že o hvězdě nad Betlémem psal jen Matouš. Evangelista Lukáš uvedl mnohem rozsáhlejší, ale odlišnou režii Ježíšova narození. A bez betlémské hvězdy. (Třetí ze synoptických evangelistů – a zřejmě nejstarší z evangelijních pisatelů – psal až o dospělém Ježíšovi.) Astronomie o žádné kometě v předpokládané době Ježíšova narození nic neví.
leden
28
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Ta stávající kometa, která zatím kometu ničím nepřipomíná (zkráceně pod prozaickým názvem „67P“, Čurjumov-Gerasimenkova), byla ve Zpravodaji již představena v minulém – tom předvánočním – čísle. Připomeňme si znovu některé souvislosti a dodejme k nim další, protože tato kometa se stále více přibližuje ke Slunci. Časem se dostane do takového ovlivnění Sluncem, že začne posléze zářit proslule známým ohonem. Sonda, která se ke kometě 67P vydala, musela urazit 6,5 miliard km dřív, než se k ní dostala. Má název Rosetta. Vydala se na svou cestu již před 10 lety. Navíc měla na palubě modul s názvem Philae, který měl posléze přistát přímo na kometě a dodat bezprostřední údaje o jejím chemickém složení. Nejen samo vyslání sondy, ale ani přistání modulu na kometě rozhodně nebylo jednoduchou záležitostí. Kometa 67P pro svou malou hmotnost má jen nepatrnou přitažlivost. Tento útvar, který vypadá jako slepenec dvou částí, je široký jen 2 km a dlouhý 4 km. Nemá atmosféru, která by brzdila průlet modulu. Sám modul musel klesat nanejvýš pomalu (tj. max. rychlostí 1 m/sec). Jinak by se při dopadu na kometu znovu odrazil zpět do meziplanetárního prostoru. Zároveň nebylo možné předem přijatelně odhadnout vlastnosti povrchu u zvoleného místa dopadu. Předem se nedalo vyloučit, že se modul od tvrdého povrchu odrazí, anebo do sypkého zapadne. Malá raketa, která měla být případně spuštěna při dopadu modulu na povrch, přestala být ovladatelná těsně před tím, než se Philae oddělila od sondy. Ty dvě harpuny, které se měly zaklesnout v místě kontaktu s kometou, rovněž pak nebyly účinné. Povrch komety byl nakonec tvrdší, než se počítalo, takže pružné nohy modulu nedokázaly zcela odpružit náraz. Modul poněkud odskočil. Jenže pod ním se dále pohybovala směrem vpřed ke Slunci – a zároveň rotující – kometa! I když nakonec sonda po dvou hodinách (a po jednom menším druhém odrazu) na povrchu komety dosedla, byla daleko od původně uvažovaného místa svého zakotvení. (Pak něco plánujte „najisto“!) A aby to nebylo ještě horší; modul se dostal do stínu skaliska, které hodně zabraňovalo, aby solární panely modulu byly dostatečně dlouho vystaveny Slunci. Z 12 hodin dne komety zbývalo pro panely k dispozici vždy jen 1 ½ hodiny osvitu. (Ještě že se modul při dopadu nerozbil!) Po přistání modulu (12. listopadu) se podařilo uvést do provozu osm přístrojů (z deseti) k získávání dat. Údaje byly předávány na Zemi.15/11 bylo vzájemné spojení přerušeno. Modul Philae se odmlčel. Ještě že tu je naděje, že se při dalším přibližování komety ke Slunci tato situace zlepší a snad se činnost modulu po získání potřebné energie obnoví... Sonda Rosetta ovšem nadále krouží kolem komety a sbírá další údaje podle stanoveného programu. Neznamená to ovšem, že budeme mít nějakou závěrečnou zprávu hned třeba na podzim příštího roku, kdy by se měla kometa 67P opět od Slunce vzdalovat. Vyhodnotit tu nepřebernou spoustu údajů nebude možné tak rychle... Na snímku: Modul Philae na kometě
leden
29
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Po naší uzávěrce: Čeští egyptologové našli hrobku dosud neznámé faraonovy ženy Čeští archeologové našli v Egyptě hrobku dosud neznámé královny Chentkaus III., manželky faraona Raneferefa. Oznámilo to v neděli 4. ledna egyptské ministerstvo pro památky. Raneferef vládl v době 5. dynastie, zhruba před 4 500 lety. Nález potvrdil vedoucí výzkumů v Abúsíru Miroslav Bárta. „Tímto dalším významným objevem v průběhu několika posledních let se opakovaně potvrzuje, že abúsírská nekropole poskytuje celou řadu unikátních pramenů pro rekonstrukci významné epochy staroegyptských dějin 5. dynastie. Zároveň tento nález dokumentuje významné a historicky unikátní postavení některých žen ve staroegyptských dějinách a politice,” uvedl Bárta. Hrobka královny Chentkaus III. se nachází přibližně 25 kilometrů na jihozápad od Káhiry, kde je několik pyramidových komplexů faraonů páté dynastie a také pohřebiště kněží a úředníků. „Poprvé jsme odhalili jméno této královny, které bylo do objevení jejího hrobu neznámé,“ uvedl ministr pro starověké památky Mamdúh ad-Damatí. Tento objev „nám umožní objasnit určité neznámé stránky 5. dynastie, která byla spolu se 4. dynastií svědkem výstavby prvních pyramid,“ dodal ministr. Hrobka byla objevena poblíž zádušního komplexu faraona Raneferefa. Podle vedoucího této části abúsírského projektu Jaromíra Krejčího „byla královna Chentkaus III. s velkou pravděpodobností ženou panovníka Raneferefa“. Vedlejší místnost hrobky je popsána nápisy jako „manželka krále“ či „matka krále“, což podle Krejčího ukazuje na „historickou důležitost“ nálezu, píše magazín Luxor Times. Archeologové se domnívají, že se jim podaří prokázat, že královna byla pohřbena v době krále Niuserra, který vládl mezi léty 2445 až 2421 před naším letopočtem. Na tuto skutečnost poukazuje pečeť Niuserra, kterou objevili na hrobce. „Pak by se dalo říci, že Chentkaus III. byla matkou Menkauhora, který vládl po Niuserrovi. To by nám mohlo přinést více informací o tomto králi, o němž víme velmi málo,“ řekl Krejčí. Archeologové v hrobce nalezli nádoby denního použití, z nichž 23 je z vápence a čtyři z mědi. Byly součástí pohřební výbavy majitelky hrobky. Podle ředitele gízských památek Kamála Vahída se hrobka podobá těm, jež jsou na pohřebišti, které objevili čeští vědci v 90. letech. „V horní části je vstupní místnost a malá obětní kaple a pohřební komora je v nižší části, kam se dá dostat pomocí šachty,“ uvedl Vahíd.
leden
30
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Celkový pohled na hrobku královny Chentkaus III. ze severovýchodu. Foto: Jaromír Krejčí, Český egyptologický ústav FF UK
Významné objevy českých egyptologů Čeští vědci v Egyptě si mohou připsat řadu jedinečných objevů. K nejznámějším patří odkrytí nekropole v Abúsíru či objev šachtového hrobu „správce paláců a kněze předčitatele“ Iufaa. 2000 - Objev čtyři a půl tisíce let staré zachovalé hrobky soudce a vysokého úředníka Intneje z města Nechen, který žil v době jednoho z prvních faraonů šesté dynastie Tetiho (asi 2323-2291 před Kristem). Sarkofág vědci nalezli poblíž pyramid Abúsír. 12. března 2002 - V téže oblasti objevili čeští egyptologové lidskou křížovou kost z počátku šestého století před naším letopočtem se stopami pokročilého stadia vzácné formy nádoru. Šlo údajně o první nález tohoto druhu na světě, který odborníkům pomůže zjistit, kdy se nádorové onemocnění u lidí objevilo.
leden
31
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
19. července 2007 - Jižně od egyptské oázy Baharíja byly objeveny dosud neznámé doklady o osídlení z doby stavitelů pyramid. 12. listopadu 2007 - Opět v oblasti Abúsíru odhalili čeští vědci hrobku kněze Inpunefera z období takzvané Staré říše, které je v tomto smyslu na nálezy skoupé. Inpunefer byl knězem panovníka Niuserrea z páté dynastie (asi 2400 let před Kristem). 5. ledna 2008 - V Abúsíru objevili Češi další neporušený hrob z doby Staré říše. Pohřební komora, která patřila knězi Neferínpuovi, byla ukryta na dně šachty hluboké deset metrů. 2. listopadu 2012 - Za mimořádný nález označili odborníci objev hrobky princezny Šert Nepti z páté dynastie, který se povedl českým archeologům. 22. října 2013 - Objev unikátní hrobky jednoho z královských lékařů jménem Šepseskafanch v Abúsíru, který žil také v době vlády faraonů páté dynastie (2500 až 2350 před naším letopočtem), zajistil českým egyptologům šestou příčku v žebříčku deseti nejvýznamnějších archeologických objevů roku 2013 podle archeologického časopisu Heritage Daily. Autoři: zt, bse, ČTK
Z názorů čtenářů Závislost na touze Všichni známe touhu. Získat něco nesplnitelného a v závěru štěstí, když se tak stane. Touha může být pobídkou, ale i zklamáním. Příklad? Zrovna nedávno třeba touha po spokojených a milých Vánocích. Proběhnou-li jinak, přijde zklamání. To patří k touze jako stín ke světlu. Touha existuje co lidstvo samo. Zřejmě nás láká nesplnitelná osobní utopie. Nesporně námi touhy "mávají". Od dětství až do smrti. Nejprve je to touha po domovu, pak touha po dospělosti, po atraktivním místě ve společnosti, spokojeném stáří a pevném zdraví. Obsahy tužeb jsou, jak vidno, různé. Výzkumem tužeb se sotva někdo zabývá. Občas nějaký ten institut výchovy. V Bernu je to institut "Výzkum talentů po šedesátce". Dnes neplatí pensionování jako začátek zbylých let k odchodu ze života, nýbrž jako začátek nové životní fáze. V této musí být vše pozměněno tak, aby k životu zbývající léta patřila k těm nejlepším. Touha zde může silně motivovat. Najít cesty, které vedou k "biologickému duchu", s jehož pomocí lze vyrovnat panující deficity/ztráty. V obtížných situacích je možná resignace. Touha totiž nejen pobízí a osvobozuje, ale při jejím soustavném neplnění vede k nečinnosti/ochrnutí. Bojuje se se dvojím nebezpečím: buď splněním touhy ztratí další námaha smysl nebo se přemrštěná touha vymkne kontrole a vyústí v melancholii. Jak splnění, tak nesplnění touhy může být příčinou onemocnění člověka. Důležité je zacházení s touhou. Vzdát se jí dobře nelze, potřebujeme její energii. 32 leden január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Předejít chorobné závislosti na touze však možné je, dovedeme-li rozlišit mezi vytouženým a reálným. Tak se touha stane silou, která nám pomůže dojít k cíli, často blokovanému. O nutném směru dalšího života a nad sebou samým je třeba se zamyslet. Proč ne zrovna začátkem nového roku? Štěpán Húsek
Čtení na volnou chvíli Stříbrný vlas Milan Cimburek Co starochů si na svou bílou hřívu napsalo veršů a ód. Taky někdy ty bílý chlupy nazývají stříbrem. Kolik stařešinů chce mladé do života vést svojí moudrostí, ale mládí je většinou neposlouchá. A to je dobře, ať si to sami vyzkouší. Můj první šedý vlas mi vytrhl kamarád ze školy i ulice při jízdě vlakem na vojnu v našich devatenácti. Odebíral časopis Stadion a „na písku“ mne se sportovci seznamoval. Na sportovce moc přiléhavé jméno neměl, jmenoval se Řepa, Milan tuším, jako já. Televize nebyla a tam byly ty boje o puk nebo míč pěkně vyfotografované. Fascinoval mne podtitulek: „Hokejista v plné jízdě. Na obrázku Vlastimil Zábrodský.“ Z doslechu jsem věděl, že byl jediný z manšaftu, které vyhrálo jedno, anebo dvě mistroství světa a neskončil s nimi v kriminále. S Milanem kámošil kluk, který mu říkal strejdo, ač skoro stejně staří. Tenkrát jsem nemohl spočítat věkový rozdíl s jeho sestrou, aby tento příbuzenský vztah byl možný. Tak už navěky si s tím přestanu lámat hlavu. V naší rodině jsme si na to stříbro na hlavě vůbec potrpěli. Má matka byla zrzavá a ve svých devětadvaceti již úplně bílá. Barvila se až do jednaosmdesáti a tím klamala tělem i doktory. Mysleli, že je votravuje z rozmaru, když tak dobře vypadá. Od třiceti má hlava bělela a bělela a úředničky do různých dokumentů shovívavě psaly – vlasy melírované. To špatné barvivo jsem zdědil po máti, i když jsem vizáží po dědovi Cimburkovi. Ten byl černovlasý až do svých pětapadesáti. Na konci války, při leteckém bombardování Vídně, ho zasypal činžák, v jehož sklepě se schovával. Když ho vyhrabali z trosek, měl vlasy bílé a to ne od prachu z malty.
leden
33
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Ve škole, té vyšší, jsem žadonil od dvou peroxidovejch krásek, aby mě taky zkrásněly. Vatou s kysličníkem mi smočily vpředu mou kštici a vono nic. Podezříval jsem je, že peroxid neměly. Přišla sobota, koupání a mytí hlavy. Plný strachu jsem se v pondělí plížil do školy s blonďatým pruhem na tmavohnědé kebuli. Nejvíce jsem rozběsnil profesora češtiny, což jsem měl nejméně zapotřebí. Pedofil se o něm nedalo říct, když vomakával velmi vyvinuté spolužačky. Ty mne zajímaly víc než čeština, proto mne nenáviděl a já jeho. Vždy jsem koketoval s barvením vlasů. Pokaždé mi to bylo rozmluveno. Říkali mi, jak prokvetlé skráně mne dělají zajímavým, já si ovšem nikdy této přednosti nevšiml. Předeslat ale musím, že napřed chlap vlas musí mít. O holé kebuli zde řeč není. A bílý chlup v polívce snad vidí i slepej. Jako bělovlasý jsem to nikam nedotáhl a obarvený bych mohl být ještě k tomu i směšný, kdo ví. Fór Pavel Kantorek
Predpremiéra knihy
“Baletka, která vyčnívala” v Zpravodaji Rozhovor s pani Helenou Eser-Koudelkovou, ktorý sme pod rovnakým názvom uverejnili v októbrovom čísle Zpravodaja, nezostal bez odozvy. Viacerí čitatelia sa na nás obrátili so žiadosťou, či by sme nemohli o zaujímavom živote tejto úspešnej a najmä staršej generácii dobre známej umelkyne napísať i niečo viac. Slovo dalo slovo, oslovili sme ju a s potešením môžeme skonštatovať, že sme dosiahli viac, ako sme čakali. Pani Eser totiž pripravuje vydanie vlastnej životopisnej hnihy! Keďže rukopis má takmer hotový, rozhodla sa vyhovieť čitateľom Zpravodaja a súhlasila s “predpremiérovým” zverejnením detailov svojho život v Zpravodaji na pokračovanie. Začíname. (red.)
Titulná fotografia z obálky pripravovanej knihy
-
-
-
Úvod Tak – a dělám bilanci svého života! To by se snad i mělo, když se člověk dohrabe přes osmdesátku, ještě mu to trochu myslí a během uplynulého času se mu toho dost neuvěřitelného událo. Prvních pětatřicet let jsem si užila v různých režimech v Čechách, většinu pod pečlivým dohledem komunismu, těch dalších už víc než pětačtyřicet v pokojném Švýcarsku. Splnila jsem si sen snad téměř všech holčiček: byla jsem sólistkou baletu, s úspěchem si vyzkoušela revuální show, při ročním angažmá v Paříži si vše pořádně omrkla a založila si pak vlastní skupinu, se kterou jsme sjezdili celou Evropu. Ve čtyřiceti letech jsem se stala žádanou fotomodelkou a jako manekýna sklízela úspěchy na módních přehlídkách. To mně nestačilo a rozhodla jsem se otevřít modelingovou školu. Snad mi 34 leden január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
ani neuvěříte, že poslední přehlídku jsem si odběhala v šedesáti osmi letech. Bude mě těšit, když vás mé vyprávění upoutá, a ještě víc, pokud zaujme i mladou českou generaci. Hezké počtení vám přeje Helena rozená Koudelková, provdaná Obrešková, Kaftanová, Burgener a Eser. Obšírněji ke všem těm jménům dojdeme v dalších kapitolách... Kapitola 1:
Začněme hezky od babičky...
Má babička Marie musela být neobyčejná žena. Narodila se roku 1871 v Plánici u Klatov v rodině, která měla malé hospodářství, vlastní chalupu a sedm dětí. Ona z nich byla nejstarší. Vychodila dvojtřídku. Bože, co se tam asi tak mohla za ty dva roky naučit? Snad trochu psát a číst... Jako nejstarší měla samozřejmě ze všech dětí nejvíc povinností. A tak se také jednoho dne stalo, že báječně vydrhla podlahu a sotva byla hotova, vstoupil do místnosti její tatínek s nějakým sousedem, boty samé bláto. Neudržela se a rozkřikla se na ně, načež soused nesoused, otec čtrnáctileté Mařce vyhrnul sukni a nařezal jí na holou. Ta potupa měla svou dohru. Má budoucí babička si zabalila uzlíček a s hlavou hrdě vztyčenou odkráčela pěšky do Klatov, kde si v jedné rodině našla místo služky. Domů do Plánice se už nikdy nevrátila. Na další službu pak zamířila do Vídně. Jeden z jejích bratrů se tam začal učit krejčím, a tak mu mohla být nablízku. Byla mladá a bystrá, takže se brzy naučila německy. Když se jí po pár letech zastesklo po domovině, vrátila se do Čech. Začala pracovat v Praze v malostranské vinárně U Glaubiců. Tam se také seznámila se svým budoucím mužem. Byl vyučený zámečník a Mařka hned viděla budoucnost: „Ty se musíš udělat pro sebe!“ Aby se to mohlo uskutečnit, dřela do úmoru. Vzala si domovnictví, mandlovala, najala dílny a sen se splnil. Postupem času zaměstnávali až pětadvacet lidí. Do toho stačila porodit dvanáct dětí, které se však rodily buď mrtvé, nebo zemřely krátce po porodu. Ne že by k domácím porodům nechodil doktor, ale když můj děda viděl jeho instrumenty, prý prohlásil: „S tímhle chcete pomáhat dětem na svět? Vždyť to máte rezavé, to já mám lepší v dílně!“ Přežila jen dvě děvčata, s nimiž šla babička do porodnice. Jedno z nich byla moje máma. Dědečkova živnost vynášela, a tak si mohli postavit třípatrový dům v Praze na Plzeňské třídě a měli i na vilu se zahradou v Lázních Toušeň. Samozřejmě se nevyhýbali ani společenskému životu. Třeba takové vyhlášené plesy spolku živnostníků, to bývala vždy událost. Babička si na ně pořizovala šaty z druhé ruky, po baronkách a hraběnkách. A protože jí to slušelo, šla prý k nevoli mého dědy z ruky do ruky. Jinak v podniku měla babička pověst moudré a pracovité ženy. Lidé se k ní chodili radit, dokonce jí začali říkat „paní radová“. A ona si rady skutečně věděla. Přišla k ní třeba plačící přítelkyně jednoho zaměstnance, že jí udělal dítě a nechce si ji vzít. Zavolala si ho a postavila to rázně: „Buď svatba, nebo výpověď!“ A slavila se svatba... Babička byla nesporně generál. V roce 1913 však dědeček náhle zemřel. Babičce, tehdy dvaačtyřicetileté s dvěma nedospělými dětmi, nezbylo než se sama ujmout vedení dílny, shánět práci u stavitelů a vyplácet dělníkům mzdy. Dokázala to. Tak tomu už se dá říct kariéra - z dvoutřídky se vypracovat až na úspěšnou pražskou manažerku, že? Když pak v roce 1914 vypukla válka, podnik jí jen kvetl. Vyráběli stahovací rolety z vlnitého
leden
35
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
plechu a takzvané nůžkové mříže a vedlo se jim dobře, babička na vše stačila i bez chlapa. Dcery vyšly školu a ona jim sama vybrala, kam půjdou do učení. Na nic se jich neptala, ale zřejmě věděla, co dělá. Moje máma se díky babiččině aktivitě dostala do nejlepšího podniku v centru Prahy Na Příkopech, kde se šily klobouky. Bylo to učení, které vyžadovalo dobrý vkus i vlastní nápady. A byla to šťastná volba. Po vyučení vymezila babička mé mámě pro její podnikání půl patra v domě a dole do ulice umístila velkou vitrínu s vystavenými klobouky. A protože klobouky tenkrát frčely, měla maminka takový úspěch, že si brzy musela přibrat pomocnici. Čas běžel, a když se babiččiným dcerám začala blížit třicítka, ohlásila babička, že už se napracovaly dost a přišel čas, aby si našly ženichy. A zase měla jasno: „Té, která mně přivede vystudovaného muže, dám fabriku, ta druhá dostane vilu v Toušeni.“ V té době se má matka díky jedné své zákaznici seznámila s jistým komerčním inženýrem. Setkali se všichni tři v Reprezentačním domě, což je dnešní Obecní dům, zákaznice se decentně odporoučela a máma si s milým inženýrem prodloužila příjemné podzimní odpoledne romantickou procházkou po Letné. Bylo září, psal se rok 1932. A pak už to šlo hopem. Na Vánoce pozvala máma pana inženýra domů, aby se představil babičce. I té se líbil, a tak 9. března roku 1933 byla svatba a v prosinci jsem se narodila. Ještě perličku. Když šel táta objednat do hotelu Alcron apartmá pro svatební noc, zjistil, že ředitelem hotelu je jeho někdejší spolužák. Ten mu řekl: „Tak to vidíš, vole. Ty se právě ženíš a já se včera rozváděl!“ Svatební noc se tedy odehrála v Alcronu a poté následovaly líbánky ve Španělsku, kde tatínek pár let předtím zastupoval nějakou českou firmu. Cestou se ale na několik dní stavěli v Paříži. Mě později, už jako dospělou, velice zajímalo, kde jsem byla počata. Mamince ale byla ta otázka nepříjemná a k odpovědi se neměla. Až jsme se kvůli tomu trochu chytli. Den nato mi dala list, ve kterém stálo: „Svatební noc jsme měli v hotelu Alcron, ale byla jsem ještě panna a táta taky neměl žádnou zkušenost. Druhý den jsme jeli na svatební cestu do Španělska a v Paříži jsme dělali pár dní zastávku a tam jsi byla vlastně počata, když to chceš tak přesně vědět!“ Hurá, ještě že mě nepojmenovali Paris Koudelková, to by znělo hrozně. To necháme raději Paris Hilton. Já jsem ale opravdu hrdá na to, že jsem tak trochu Pařížanka. Myslím, že takové fiasko, jaké potkalo o svatební noci mé třicetileté rodiče, by se jim dnes už nestalo. Je jiná doba, ve školách se učí sexuální výchova. To ještě za mých školních let bylo slovo sex jak doma, tak i ve škole tabu. Každou informaci jsme doslova hltali. A přitom to byly často takové nesmysly, jako že kdo onanuje, není pak v manželství plodný. Nevím, kdo to vymyslel, asi nějaký katolík. A je zajímavé, že mi to i po tolika letech zůstalo v hlavě, i když se to vlastně týkalo mužů. Určitě se ale tajně onanovalo dál, ale s výčitkami svědomí. Ale zpět k mé babičce. Byla to velice hezká žena a zřejmě jí ještě k tomu štěstí přálo. Nemusela odjet jako její tři sourozenci za otřesných podmínek do Ameriky, kdy celý měsíc živořili v podpalubí. Nenasedla na žádný Titanic, ale zůstala ve vlasti, kde byla šťastná. I k mému štěstí, protože se mi stala tak skvělou babičkou, že bych neměnila ani s Boženou Němcovou. Helena Eser-Koudelková (Pokračování)
leden
36
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Z činnosti spolků Mikuláš 2014 pro děti u Sokola Luzern Jako každým rokem jsme organizovali Mikuláše a letos s velkým úspěchem, přihlásilo se nám 20 dětí. Takže náš český Mikuláš s doprovodem čerta a anděla měl plné ruce práce… Tolik pěkných jmen určitě ještě neměl najednou: Samuel, Mia, Valentina, Jaro, Johanka, Petr, Emmi, Vaneska, Samuel, Aloušek, Sebastian, Damian, Angelika, Jacqueline, Heidi, Mila, Frederik, Sofinka, Danek a Tobias! Nejdříve si děti pod vedením paní učitelky Olgy společně zazpívaly, aby překlenuly čekání, než se Mikuláš dostaví. Když se ozval zvonek, hned se všichni usadili…
Sál byl plný očekávání…
leden
37
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Mikuláš si s každým dítětem popovídal, pochválil, poslechl si básničky, a pokud bylo nutno i domluvil. Dokonce dostal od 4 dětí na památku i dudlíka, protože se tyto rozhodly, že už ho nepotřebují, čert přišel s jutovým pytlem plným „dušiček“, ale někteří kluci hned usoudili, že tam má jen nafouknuté balonky. Mimo to nesl velkou tašku s nadílkou, ze které lovil balíčky a dával andělovi. Ten každé dítko pohladil a balíčky spravedlivě rozdělil. Po odchodu „Mikuláše s doprovodem“ si maminky a tatínkové sedli spolu ke kafi a nějakým sladkostem a oddiskutovali si svoje napětí, které prožívali určitě se svými ratolestmi. Některé maminky se vzájemně poznávaly. Po srdečném rozloučení s ujišťováním, že to bylo milé posezení a hezká slavnost se všichni rozjeli do svých domovů. Majka Cron, Sokol Luzern
Adventní posezení Namísto tradiční mikulášské zábavy se letošní advent slavil v duchu z pohádky do pohádky. Přečetní sokolové a sokolice zapomněli své civilní odění a dorazili coby princezny, vodníci, jezerní panny z Vierwaldstättersee a jiné pohádkové bytosti. Nechyběl ani Ferda mravenec, Červená Karkulka a mušketýr d‘Artagnan. V 17 hodin bylo zahájeno Apéro, nealko nápoje sponzoroval Sokol Luzern. Po šesté se pomalu schylovalo k večeři. Připravila ji samotná starostka Sokola Jana za výpomoci svého muže Marka. Salát a hovězí pečeně se zeleninovou rýží. Jídlo bylo velmi chutné a Jana sklidila od strávníků pochvalu. Večeře byla zavrcholena několika druhy dezertů. Mezitím, co se připravovala scénka, zahrál Jirka z Havířova na saxofon, Pavel a Zuzana zazpívali pár písní. Vtom se objevila Ivona jako vyprávěcí babička ve velmi rafinovaném převleku, Kristina jako Červená Karkulka a Iveta v dvojroli Karkulčiny maminky a vlka. Základním dějem byla pohádka o Karkulce, ale vtipně přepracovaná pro dospělé (trocha erotiky nechyběla). Stromy, křoví a ptáky v lese si zahráli dobrovolníci. Velmi zdařilé. Mušketýr Vítek přečetl povídku od Šimka a Grossmana, Jak jsem se učil kouřit. Potom byla jen hudba. Jirka hrál na saxofon a kytaru, Zuzana a Pavel zpívali sólo i duo, ale tancovala jen Odetka.
leden
38
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Dostavilo se 30 lidí. Poděkování patří také Lídě a Majce za organizaci a jinou výpomoc. Na konec musím říct, že se jistě všichni těší na další posezení. Vlasta Bartlomé
Z tvorby krajanů Krok sun krok Zkouším něco napsat. Zvedám hlavu, měsíc kouká oknem do pokoje, když se otočím nevidím, ani neslyším už nic. Kde zůstaly mé nápady a plány? Co zbylo z noci? Co bude dál? Sníh zasypal prostor k neprojití. Krok sun krok, táhnou krajem sněhuláci, dírami v plotech na nás vystrkují mrkvové nosy. Přílivy končí v odlivech, deště v kalužích. Na nebi kometa, z puklin komety šíří se strach a kosmický mráz. ooo
Nový den Kdesi v nás svět iluzí, nápadů a přání. Slečny v potrhaných kalhotách s námi flirtují, první slečna se směje, druhá naříká, třetí mlčí. Všechno je rozdílně vlahé, ale stejně přilnavé a milé. Každý nápad má svou tvář, jde zřejmě o to, zda slunce skutečně vyšlo, když vzápětí hned zapadlo a proč se před námi teď schovává ve smutné černotě mraků. Nový den stejně ještě neví, komu dnes bude zvonit hrana. Psychopati ve službách ještě šílenějších zabíjejí starce, ženy, děti,
leden
39
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
z bohatých stali se superbohatí, dříve navýsost spokojený střed se začíná rozhlížet, komu efektivně prodat svá játra, ledviny, srdce. Sněhurky z pohádek zbožňují svá starodávná štěstí v náručích prostoduchých trpajzlíků. Vladimír Vlasatý
Ustrnutí Prožívám prázdnou minutu, která je delší než celý den, ukotvila se v čase mém, zošklivila mi každý vjem. Očima pátrám po obzoru, rukama nahmatám velké nic, myšlenky jsou bez názoru a neslyším svůj vzdych. Mé svaly jakoby zkostnatěly, rytmus srdce nelze vystihnout, v této prázdné minutě ustrnuly, celé dny, které nemají kam uniknout. Jana Marie Jarolímková
Osobnosti, které nás opustily v roce 2014 Ani rok 2014 nebyl, podobně jako ty předešlé, výjimkou. Kromě obyčejných lidí umíraly i celebrity a osobnosti z celého světa. Zde je smutný seznam necelých šesti desítek hvězd, které na nás koukají už shora… Eusébio (+71) Legendární portugalský fotbalista, v roce 1965 získal Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy. 5.1. mu doma selhalo srdce. Karel Gut (+86) Československá hokejová legenda, jako hráč získal na mistrovství světa tři bronzy, coby trenér čtyři stříbra a dvě zlata. Později šéf hokejového svazu. 6.1. zemřel po delší nemoci. Věra Tichánková (+93) Herečka, 66 let byla vdaná za herce Jana Skopečka. Jednu z posledních rolí měla ve filmu Vratné lahve (2006). 9.1. podlehla dlouhodobým zdravotním problémům. Ariel Šaron (+85) Izraelský voják a politik. V letech 2001-6 zastával funkci premiéra. V roce 2006 utrpěl mrtvici a zbytek života strávil v kómatu. 11.1. vypověděly službu jeho ledviny. Luis Aragonés (+75) Slavný španělský fotbalista a trenér. V roce 2008 dovedl reprezentaci k vítězství na mistrovství Evropy. 1.2. prohrál boj s leukémií. Philip Seymour Hoffman (+46) Americký herec, objevil se ve filmech Mission Impossible III (2006) nebo Hunger Games (2013). Za drama Capote (2005) získal Oscara. 2.2. se předávkoval drogami.
leden
40
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Vasil Biľak (+96) Slovenský politik a zastánce tvrdého komunistického režimu. V srpnu 1968 do země pozval okupační vojska. 6.2. jeho srdce definitivně dotlouklo. Shirley Temple-Black (+85) Dětská filmová hvězda, později politička. V letech 1989-93 velvyslankyně USA v Praze. 11.2. podlehla plicním problémům. Richard Hes (+50) Český choreograf, šéf taneční skupiny UNO. Pracoval na mnoha muzikálech, např. Dracula, Monte Cristo nebo Golem. 17.2. podlehl rakovině slinivky. Harold Ramis (+69) Režisér a scénárista. Podílel se na filmech jako Caddyshack (1980), Přeber si to (1999) a zejména Krotitelé duchů (1984). Jednoho z lovců si také zahrál. 24.2. ho přemohla těžká infekce. Richard Sacher (+71) Český politik, po sametové revoluci vykonával funkci ministra vnitra. Poslancem byl do roku 1992. 27.2. vzdal boj s dlouhou nemocí. Karol Schwarz (+93) Priamy účastník druhej svetovej vojny a národnooslobodzovacieho boja proti fašizmu. Bol zároveň predsedom Historickej odbojovej skupiny vojakov zahraničných a spojeneckých armád a čestným predsedom Slovenského zväzu protifašistických bojovníkov, zomrel 1.3. Jaroslav Kerles (+74) Český výtvarník a humorista. Ilustroval řadu knih, vydal více než tisíc vtipů a karikatur. 8.3. podlehl krátké těžké chorobě. Jarmila Košťová (+81) Jedna z významných postáv Československej televízie zomrela 11.3. po dlhej chorobe. V auguste 1968 profesionálne aj ľudsky statočne vystupovala vo vysielaní ilegálneho rozhlasu aj televízie. Peter Gregor (+70) Básnik, aforista, autor rozhlasových hier. Pôsobil ako redaktor Československého rozhlasu v Bratislave, neskôr ako redaktor v Československej televízii (1970-1971) a redaktor časopisu Osvetová práca (1971-1983), zomrel 11.3.. Věra Chytilová (+85) Česká filmová režisérka, legenda českého filmu. Známá jsou její díla Panelstory (1979), Kalamita (1981) nebo Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992). 12.3. její srdce vypovědělo službu. Otakar Brousek (+89) Herec a dabér. Od roku 1959 působil ve Vinohradském divadle. Namluvil Cowleyho v seriálu Profesionálové. 14.3. podlehl komplikacím po operaci plic. L'Wren Scott (+49) Modelka a návrhářka. Od roku 2001 žila s Mickem Jaggerem, frontmanem skupiny Rolling Stones. 17.3. spáchala sebevraždu. James Rebhorn (+65) Americký herec, mistr vedlejších rolí. Objevil se ve více než 100 filmech, např. Základní instinkt (1992), Den nezávislosti (1996) nebo Hra (1997). 21.3. prohrál boj s rakovinou kůže. Miroslav Štěpán (+68) Komunistický politik, během sametové revoluce jeden ze symbolů normalizace. V roce 1990 odsouzen na dva a půl roku. 23.3. ho přemohla rakovina. Mickey Rooney (+93) Legendární americký herec. Před kamerou byl jako doma od 6 do 91 let. Proslul častými rozvody, celkem se ženil osmkrát. 6.4. zemřel ve spánku. Peaches Geldof (+25) Anglická modelka a moderátorka. Dcera známého muzikanta Boba Geldofa. 7.4. si vzala smrtící dávku heroinu. Gustav Ulický (+82) Jeden z otcov legendárneho mopedu Babetta. Viac ako 40 rokov pracoval v podniku Považské strojárne a bol v centre tvorby jednostopových motorových vozidiel, zomrel 7.4. Ján Hirka (+90) gréckokatolícky emeritný prešovský biskup. V rokoch 1950-1968 bol režimom prenasledovaný a väznený. Po obnovení gréckokatolíckej cirkvi v Československu pápež Pavol VI. vymenoval Jána Hirku za administrátora diecézy, ale štátny súhlas na vykonávanie tejto funkcie dostal až v roku 1969. Za prešovského sídelného biskupa ho 21. decembra 1989 vymenoval blahoslavený pápež Ján Pavol II. Biskupskú konsekráciu prijal z rúk kardinála Jozefa Tomka 17. februára 1990 v Prešove. Emeritným prešovským biskupom sa stal 11. decembra 2002. Zomrel 10.4. Ivan Štefan Šenšel (+90) Bývalý generálny, dištriktuálny, seniorálny a zborový dozorca Evanjelickej cirkvi augsburského vyznania na Slovensku.Venoval sa ochotníckemu divadlu, bol hercom i režisérom, predsedom ústredného výboru Zväzu divadelných ochotníkov Slovenska, zomrel 10.4. Ladislav Ballek (+73) Spisovateľ, bývalý redaktor, vysokoškolský pedagóg, poslanec parlamentu a dlhoročný veľvyslanec Slovenskej republiky v Českej republike, zomrel 15.4.
leden
41
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Antonín Molčík (+74) Herec a dabér. Namlouval třeba Morgana Freemana, Dannyho Glovera či postavu Charlese Winchestera v seriálu M*A*S*H. 18.4. ho postihl infarkt. Tito Vilanova (+45) Španělský fotbalový trenér. V roce 2013 dovedl barcelonský klub k ligovému titulu. Krátce poté musel kvůli zdraví odstoupit. 25.4. podlehl rakovině příušní žlázy. Iveta Bartošová (+48) Držitelka tří Zlatých slavíků, později spíše než pěveckým uměním proslula neurovnaným osobním životem. 29.4. spáchala sebevraždu. Bob Hoskins (+71) Britský herec, proslavil ho zejména napůl hraný a napůl kreslený film Falešná hra s králíkem Rogerem (1988) 29.4. jeho život ukončil zápal plic. H. R. Giger (+74) Švýcarský sochař a malíř. Známý díky návrhu podoby vesmírného monstra z filmu Vetřelec (1979). 12.5. podlehl následkům nešťastného pádu. Oleg Dlouhý (+62) Teatrológ. Pôsobil aj ako hlavný dramaturg Divadla Jonáša Záborského v Prešove, dramaturg Činohry Novej scény v Bratislave či ako starší radca Ministerstva kultúry SR. Zomrel 17.5. Viera Mikulášová Škridlová (+90), hlásateľka, dramaturgička, prekladateľka a autorka televíznych seriálov Bola hlásateľkou Československého rozhlasu v Prahe. Prekladala z ruštiny a angličtiny, na konte má preklady približne 50 divadelných hier svetových autorov a desiatky diel poézie a prózy. V Slovenskej televízii pracovala 22 rokov ako dramaturgička. Počas tohto obdobia vytvorila takmer 40 hier. Podieľala sa na spracovaní všetkých diel Hany Zelinovej. V rokoch 1989-90 bola pri znovuobnovení činnosti Živeny, spolku slovenských žien a podieľala sa na jej založení spolu s Hanou Zelinovou. Zomrela 19.5. Páter Šebastián Labo (+83) kňaz, redaktor a spisovateľ,. Popri vyše tridsaťročnej redaktorskej a rozsiahlej kazateľskej činnosti v Nemecku, Rakúsku, Taliansku, Švajčiarsku a Luxembursku, je autorom 20 kníh, najmä o apoštolských cestách pápežov Jána Pavla II. a žijúceho emeritného pápeža Benedikta XVI. Zomrel 22.5. Wojciech Jaruzelski (+90) Generál, politik a v letech 1989-90 poslední komunistický prezident Polska. V úřadu ho vystřídal Lech Walesa. 25.5. ho postihla mozková mrtvice. Jiří Bruder (+86) Zahrál si třeba v Arabele (1979) nebo Saturninovi (1994). Jeho hlas režiséři využívali v dabingu. Namluvil třeba Méďu Béďu. 31.5. vzdal boj s těžkou chorobou. Hana Orgoníková (+67) Politička, v poslanecké sněmovně zasedala od roku 1993 nepřetržitě dvacet let. 5.6. podlehla dlouhé nemoci. Eli Wallach (+98) Americký herec s polskými kořeny. Nejvíce ho proslavila role padoucha Calvery ve westernu Sedm statečných (1960). 24.6. zemřel přirozenou smrtí. Alfredo di Stéfano (+88) Argentinsko-španělský fotbalista, držitel Zlatého míče (1957, 1959), legenda klubu Real Madrid. 7.7. ho postihl infarkt. Eduard Ševarnadze (+86) V letech 1985-90 ministr zahraničních věcí SSSR, později byl osm let prezidentem samostatné Gruzie. 7.7. podlehl dlouhé nemoci. Nataša Tanská (+84) Spisovatelka, scénáristka a herečka. Do srdcí diváků se zapsala hned první filmovou rolí Barunky v Babičce (1940). 17.7. její srdce dotlouklo. James Garner (+86) Americký herec, objevil se třeba po boku Steva McQueena ve filmu Velký útěk (1963) nebo Mela Gibsona v komedii Maverick (1994). 19.7. vypovědělo službu jeho srdce. Václav Sloup (+78) Zahrál si třeba v Chalupářích (1975), ale nejvíce lidí si ho pamatuje díky postavě Mažňáka v seriálu Záhada hlavolamu (1969) 19.7. podlehl dlouhé nemoci. František Hrdlička (+57) Jeden z nejznámějších fotbalových funkcionářů, od roku 1993 šéfoval teplickému klubu, který ze třetí ligy dovedl do první. 2.8. podlehl mozkové mrtvici. Robin Williams (+63) Proslul zejména díky komedii Mrs. Doubtfire - Táta v sukni (1993). Za film Dobrý Will Hunting (1997) získal Oscara. 11.8. spáchal sebevraždu. Lauren Bacall (+89) Americká herečka, legenda noirových filmů. Manželka Humphreyho Bogarta a Jasona Robardse. 12.8. ji postihla mrtvice. Richard Attenborough (+90) Anglický režisér, jeho nejslavnější filmy jsou Gándhí (1982) a Chaplin (1992). Jako herec se představil v Jurském parku (1993). 24.8. zemřel na komplikace spojené s demencí.
leden
42
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Gottfried John (+72) Německý herec, divákům utkvěl v paměti díky bondovce Zlaté oko (1995) nebo taškařici Asterix a Obelix (1999). 1.9. jeho tělo podlehlo v boji s rakovinou. Richard Kiel (+74) Americký herec se proslavil rolí záporáka Zuba v bondovkách Špion, který mě miloval (1977) a Moonraker (1979). 10.9. zemřel na infarkt. Miroslav Hlinka (+42) Slovenský hokejista, mnohonásobný reprezentant. Z mistrovství světa má tři medaile. Titul získal v roce 2002. 14.9. spáchal sebevraždu. Vladimír Lupták (+50) lekár slovenskej hokejovej reprezentácie. Jeho poslednou veľkou akciou pri národnom tíme boli februárové ZOH v Soči. Zomrel 14.9.Petr Skoumal (+76) Autor hudby k filmům Rozpuštěný a vypuštěný, Trhák i večerníčkům Bob a Bobek, Maxipes Fík, Pat a Mat. 28.9. nad ním zvítězila těžká nemoc. Heinz-Horst Deichmann (+88) Vystudovaný lékař a teolog vybudoval z firmy svého otce největší evropský řetězec obchodů s obuví. 2.10. podlehl dlouhé nemoci. Rudolf Čechura (+83) Spisovatel, autor námětu k večerníčkům Maxipes Fík či Hugo z hor. S oblibou psal také detektivní romány. 7.10. jeho srdce navždy dotlouklo. Pavel Landovský (+78) Samorost, disident a hlavně herec. Jeho major Terazky z Černých baronů (1992) se stal zlidovělou postavou. 10.10. zemřel na infarkt. Ratmír Rath (+83) Otec bývalého hejtmana středočeského kraje Davida Ratha. Poté, co jeho syn čelil podezření z korupce, stál pevně na jeho straně. 12.10. vzdal boj s dlouhou nemocí. Jan Schánilec (+72) Původně herec, od 90. let se věnoval hlavně dabingu. Jeho hlasem promlouval třeba Bud Spencer nebo Jack Nicholson. 12.10. podlehl těžké chorobě. Jan Matlák (+60) a Vladimír Švancár (+59), poprední slovenskí horolezci zahynuli 14.10. spolu s tromi nepálskymi horskými vodcami pod lavínou v základnom tábore pod vrchom Dhaulágirí v strednom Nepále. Vladimír Hrivnák (+69) Bývalý československý reprezentant vo futbale. Počas desaťročného pôsobenia v Slovane sa tešil z historického triumfu v Pohári víťazov pohárov UEFA v roku 1969 a o rok neskôr z federálneho titulu. Reprezentačný dres obliekol spolu v 13 stretnutiach. Zomrel 17.10. Miloslava Rezková-Hübnerová (+64) Československá olympijská vítězka z Mexika 1968 ve skoku do výšky. O rok později se stala také mistryní Evropy. 19.10. nad ní zvítězila vážná nemoc. Kateřina Netolická (+26) Modelka, letošní mistryně ČR v kickboxu a přítelkyně hokejového reprezentanta Jakuba Petružálka. 9.11. zemřela nejspíš na selhání srdce. František Kele (+78) Od svojich 15 rokov BOL najmladší horský vodca v histórii Tatranskej horskej služby, absolvoval viaceré cesty okolo sveta. Bol účastníkom mnohých zahraničných expedícií - Ahaggar 1973, Hindúkuš 1974, Kilimandžáro 1977, Patagónia 1982 i ďalších. V roku 1993 viedol prvú slovenskú severopolárnu expedíciu - Arktický kvet. Zahynul 19.10. pod vrcholom Rysov vo Vysokých Tatrách po tom, čo sa pošmykol na zľadovatenom chodníku. Daniela Trandžíková (+58) Bývalá hádzanárka,členka Siene slávy slovenskej hádzanej podľahla 27.10. zákernej chorobe. Rodáčka z Melčíc bola trojnásobnou najlepšou hádzanárkou Československa. Warren Clarke (+67) Britský herec, od roku 1996 hrál celkem 12 let detektiva Andyho Dalziela v krimiseriálu Dalziel a Pascoe. 12.11. zesnul ve spánku. vévodkyně z Alby (+88) Španělská ikona evropské šlechty, držitelka rekordního počtu urozených titulů. Její majetek se odhaduje na 3,5 miliardy eur. 20.11. podlehla zápalu plic. Pat Quinn (+71) Kanadský hokejový trenér. S reprezentací vyhrál v roce 2002 olympiádu, o dva roky později také Světový pohár. 23.11. vzdal boj s vážnou chorobou. Viktor Tichonov (+84) Ruský hokejový trenér. Osmkrát dovedl reprezentaci k titulu mistra světa, třikrát k triumfu na olympiádě. 24.11. nad ním zvítězila těžká nemoc. Petr Hapka (+70) Česká hudební legenda, autor hitů jako Levandulová nebo S cizí ženou v cizím pokoji. Složil hudbu k více než 100 filmům. 25.11. jeho srdce navždy dotlouklo. P. D. James (+94) Britská spisovatelka detektivních románů. Vytvořila postavu inspektora Scotland Yardu Adama Dalglieshe. 27.11. zemřela stářím.
leden
43
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Karel Berousek (+66) Cirkusová legenda a drezér. Ve filmu Šest medvědů s Cibulkou (1972) zaskakoval za Lubomíra Lipského. 30.11. prohrál boj se zápalem plic. Kolja Kubíček (+69) Advokát, který obhajoval Jiřího Kajínka. Zastupoval také komunistické funkcionáře Miloše Jakeše nebo Karla Hoffmanna. 11.12. podlehl těžké nemoci Joe Cocker (+70) Anglický bluesový a rockový zpěvák, který proslul nezaměnitelným chraplavým hlasem. 22.12. podlehl rakovině plic. Přemek Podlaha (+76) Národem milovaný kutil a zahrádkář. Moderoval oblíbené televizní pořady Receptář nejen na neděli či Receptář prima nápadů. 23.12. podlehl těžké nemoci.
Zdraví Lék na rakovinu? Češi jsou v poslední fázi testů Už v roce 2018 by se mohl objevit lék na rakovinu prostaty. To díky práci českých lékařů pod vedením profesora Radka Špíška ze společnosti Sotio. Testovaný lék je už v poslední fázi klinických studií, což se ještě nikomu na světě nepodařilo. Velký rozhovor s profesorem přinesl časopis TÉMA. „Do třetí fáze klinických studií v oblasti buněčné imunoterapie, kterou se zabýváme, se zatím nedostala ani žádná společnost ze střední nebo východní Evropy. A jsme jediní na světě, kdo se do poslední fáze studií u karcinomu prostaty dostal s dendritickými buňkami,“ tvrdí profesor Radek Špíšek, šéf výzkumu a výroby společnosti Sotio. Rakovina prostaty je v České republice nejčastějším zhoubným nádorem u mužů (s výjimkou kožních nádorů) a třetí nejčastější příčinou jejich úmrtí na následky rakoviny. Každým rokem procento nemocných stoupá. V současné populaci tímto onemocněním trpí každý jedenáctý muž ve věku nad 50 let. I proto by měl každý muž po padesátce chodit jednou ročně na preventivní vyšetření. Firma Sotio, která lék vyvíjí, je součástí skupiny PPF, kterou vlastní nejbohatší Čech Petr Kellner. „Bez silného investorského zázemí nelze klinické studie takzvané třetí fáze realizovat. Z těch šesti nebo sedmi laboratoří na světě, které vyvíjejí imunoterapii na podobném konceptu jako my, se zhruba polovina rozhodla vědomě zůstat s výzkumem na půdě univerzit, kde dělají malé klinické studie a pracují na vylepšení léčebného postupu. Když jsem s těmito kolegy z Německa nebo Holandska mluvil, řekli mi, že nemají odvahu udělat ten krok a pustit se do světa hledání investorů. A když vidí, jak jsem z toho vystresovaný, definitivně se rozhodli, že to dělat nebudou,“ podotýká profesor Špíšek.
leden
44
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Hlavní roli ve výzkumu hrají dendritické buňky. Za ně vděčíme Ralphu Steinmanovi, který je objevil už v roce 1973. V roce 2011 za to dostal Nobelovu cenu. Dlouhé roky se ale nevědělo, k čemu vlastně tyto buňky slouží. „Ralph Steinman je skutečně objevil před více jak čtyřiceti lety, ale ještě netušil, jakou mají funkci. V té době mu možná ani nikdo nevěřil, že opravdu existují. On byl jeden z mála vědců na světě, který pokračoval v jejich zkoumání. Po pětadvaceti letech se jeho bádání zúročilo. Zjistil, že jsou to klíčové a v současné době jediné známé buňky, které dokážou zahájit imunitní odpověď organismu proti infekcím i nádorovým buňkám,“ dodává Radek Špíšek. Silvie Králová, Časopis TÉMA
Svetová novinka: Česi vyvinuli domáci test na rakovinu prostaty Vedci v Brne predstavili prevratný objav - domáci test na rakovinu prostaty, ktorý funguje úplne jednoducho, podobne ako tehotenský test. Muži mávajú obavu z nepríjemného vyšetrenia, preto prídu k doktorovi neraz až keď je neskoro. Pre rakovinu prostaty, ktorá je najčastejším zhubným typom nádorového ochorenia u mužov, je veľmi dôležitá včasná diagnóza, pretože v ranom štádiu sa dá v drvivej väčšine prípadov úspešne liečiť. Brnianski vedci z Mendelovej univerzity predstavili prelomovú a vo svete jedinečnú novinku - domáci test, ktorý rakovinu prostaty dokáže odhaliť. Funguje jednoducho, podobne ako bežný tehotenský test. Tím vedcov z laboratória metalomiky a nanotechnológií pod vedením profesora René Kizeka vyše štyri roky pracoval s aminokyselinou sarkosín, ktorá podľa zistení amerických vedcov z roku 2009 funguje ako jeden z potenciálnych ukazovateľov ochorenia prostaty. Brnianski vedci spolupracujú pri výskume s urologickými oddeleniami fakultných nemocníc v pražskom Motole a u sv.Anny v Brne. Jeden z vedcov Zbyněk Heger sa vyjadril, že analyzovali vzorky vyše 500 pacientov a na základe toho vyvinuli jednoduchý senzor pre domácu diagnostiku obsahu sarkosínu v moči. Senzor bude teda podobný tehotenskému testu. "Ľudia by si ho mohli kúpiť v lekárni alebo v obchode za pár korún," dodal Heger. Jednoduché diskrétne použitie Muži, ktorí neradi chodia k urológovi na nepríjemné vyšetrenia, doma ponoria papierik do nádobky s močom a ukáže sa im negatívny alebo pozitívny výsledok. V prípade potreby sa potom urýchlene vyberú k špecializovanému lekárovi.
leden
45
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Včasná diagnóza – úspech liečby Brnianski výskumníci zistili, že výrazne zvýšená hladina sarkosínu sa vyskytuje práve u pacientov s rakovinou prostaty. Tento druh rakoviny nebolí a výraznejšie sa prejaví, až keď metastázuje. Vďaka pravidelným testom by sa však choroba podchytila v tej najranejšej fáze. Profesor Kizek dodal, že svoju úlohu dotiahli až do konca, lebo test je v podstate nachystaný pre bežné použitie. Teraz intenzívne hľadajú partnera, ktorý by ich nápad komerčne využil.
Čokoládové trendy - citrón, broskve i zelenina Čokoláda lidstvu sladí život už po staletí a mohlo by se zdát, že na této nejoblíbenější sladké pochoutce není co měnit nebo vylepšovat. I čokoláda ale podléhá módním trendům. Jaké jsou ty letošní, se pokusil shrnout zpravodajský server Yahoo News. Čokoláda s pomerančovou příchutí je stálicí světa sladkostí. Ale v poslední době se s čokoládou pojí i další citrus - citrón. Během posledního roku se počet čokolád s citrónovou příchutí na světě zdvojnásobil. Dalším trendem čokolády je její mísení s příchutí dalších oblíbených sladkých dezertů. Vznikají tak čokolády a la creme brulée, tiramisu, mléčný koktejl či zmrzlina. Zelenina v čokoládě V Asii je chuť na sladké tradičně mnohem slabší než v západním světě. Do čokolády se tu proto máčí zelenina, aby trochu zředila její sladkost. V roce 2013 se na trhu objevila čokoláda s příchutí křenu wasabi. Letos to jsou zelené sójové boby a sladké brambory, kterým se dostalo čokoládového obalu. Do čokolády se už dlouhé roky přidávají jahody, maliny i třešně. V Polsku se ale zákazníci nově dočkali čokolády s broskvovou náplní, což je neprávem opomíjená ovocná kombinace. Nový trend - květy v čokoládě Ibišek jsme zvyklí běžně pít v čaji, ale i on si nachází cestu do čokolády. Podle odborníků v tomto oboru jsou květiny v čokoládě zatím popelkou, ale právě tímto směrem by se v budoucnu mohly nové trendy ubírat. Stejně jako u kávy a vína i u čokolády už lidé začínají rozlišovat zemi původu kakaových bobů. Milovníci čokolády si všimli, že kakao z různých zemí - Venezuely, Pobřeží slonoviny, či relativního nováčka Vietnamu - má rozdílné chuťové profily, a sahají po tom, který jim nejvíce chutná.
leden
46
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Klasická kombinace s oříšky Stálicí, co se týče příchutí, jsou v čokoládě ořechy. Na prvním místě jsou lískové ořechy následované mandlemi a burskými oříšky. Ale zákazníci se mohou těšit i na novinky v podobě pistácií či směsí ořechů a semínek. ČTK
Zasmějme se Host k číšníkovi: Přineste mi filé, pěkně přiseknuté, libové, 220 gramů, uvnitř ne příliš syrové. – Rád. A jakou krevní skupinu má mít ta kráva? ooo Matka k dceři: Představ si, že ve tvém věku jsem si o schůzkách vedla deník. – Pěkně staromódní! Já si vedu kartotéku! ooo Před týdnem jsem ti půjčil tisíc korun. Říkal jsi, že je potřebuješ jen na krátký čas. – To je ale pravda, za dva dny byly pryč. ooo Velké noviny v Texasu vypsaly soutěž. První cena byla cesta do Paříže. Druhá cena cesta do Paříže s manželkou. ooo Pane kapitáne! Jestli pak tak malé lodě jako je ta vaše, se často potápějí? – Ale ne, pouze jedenkrát. ooo No konečně, slečno! Zase přicházíte do práce pozdě. Což pak nemáte doma budík? – Ale ano, pane vedoucí, ale on zvoní vždy, když spím. ooo Mezi dvěma kamarádkami: Teď se asi přece jen začnu učit vařit. – Proč? – Protože v mých 40 letech se může stát, že se neprovdám. ooo
Při narozeninových gratulacích hostů stoletá paní odpověděla: Nyní už, naštěstí, nemám žádné starosti. Mého syna vzali před čtrnácti dny do starobince.
leden
47
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
ooo Uštěpačný přítel: Jediné obrazy, na které se na této výstavě může člověk dívat, jsou ty tvoje. – Díky za kompliment. – … U těch ostatních je stále nával. Sesbíral Karel Václav Hrdina sr.
Oznamy a inzerce
Zpravodaj na webu … najdete nově na stránkách Českého velvyslanectví Bern. Vždy 4-6 týdnů po tom, co ho dostanou předplatitelé, se Zpravodaj objeví na http://www.mzv.cz/bern/cz/vzajemne_vztahy_a_informace/krajansky_tisk/index.html (tento odkaz / link najdete také na www.svaz-spolku.ch)
Pro koho? Neznáte Zpravodaj? - zde si ho můžete prolistovat Předplatitelé - hledáte něco ze staršího čísla Zpravodaje a to už je dávno uloženo někde ve sklepě nebo dokonce odvezeno se starým papírem? - najdete to zde Na webu je publikována redakční část, bez inzerce a bez oznámení, které se netýkají činnosti spolků SSČS Děkujeme zaměstnankyním a zaměstnancům velvyslanectví za podporu a spolupráci
leden
48
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
TĚLOCVIČNÁ JEDNOTA SOKOL BADEN Vás srdečně zve na
39. sokolský ples který se koná v sobotu 14. února 2015 od 20:00 hod. ve velkém sále sportovního střediska TÄGERHARD ve WETTINGENu. Otevření sálu v 19:30 hod. Vstupné: CHF 48.-, mladí do 25 let a stále-mladí v důchodovém věku CHF 38.-
K tanci hraje český taneční orchestr „Horvath Band“ Úbor večerní, společenský Předprodej vstupenek: Jaroslava Krump 056´442 40 93 Postkonto: SOKOL Baden, 60-125441-6 Informace:
[email protected] ,
[email protected] www.sokol.ch
JAK UHRADIT INZERÁTY A PŘEDPLATNÉ ZA ZPRAVODAJ? Konto ve Švýcarsku: Verband der Tschechen und Slowaken in der Schweiz (SSCS) Zpravodaj, Presseorgan, CH-6006 Luzern, Banka: PostFinance, Nordring 8, 3030 Bern, POSTKONTO: 80-70357-1 IBAN: CH89 0900 0000 8007 0357 1, BIC/Swift: POFICHBEXXX Clearing Nr.: 9000
Pro platby za předplatné z ciziny a za inzeráty: Bankovní konto: Credit Suisse, CH-8070 Zürich, Konto Nr.: 063 4699 7100 0, IBAN: CH78 0483 5063 4699 7100 0 SWIFT (= BIC): CRESCHZZ80D
Konto pro platby z České republiky: POŠTOVNÍ KONTO: Jaroslav Havelka (účel platby: Zpravodaj) Poštovní spořitelna, číslo účtu: 218798369/0300 IBAN: CZ68 0300 0000 0002 1879 8369, BIC/Swift: CEKOCZPP
leden
49
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Přihláška k odběru Zpravodaje od ............. A: 1) Objednávám Zpravodaj: 2) Zaplatím Zpravodaj: (Nehodící se, škrtněte) Paní/Pan: Jméno a příjmení ........................................................................................ Ulice/číslo ……………………………………..................................................................... PSČ/město/stát ……………………………………………………………………………………... Telefon …………………………………………….. Podpis ………………………………………
B: Posílejte Zpravodaj jako můj dar: Paní/Panu: Jméno/příjmení:……………………………………………………………………… Ulice/číslo ………………………………………………………………………………..…………. PSČ/město (obec)/stát: …………………..……………………………………………………….
Složenku na zaplacení zašlete na adresu A
Impressum Redakce - vedoucí redaktor: JUDr. Andrej Hrico, Püntenstrasse 2 CH-8184 Bachenbülach, Tel.: +41(0)43 539 90 14, nebo +41(0)78 776 68 70, e-mail:
[email protected] Tým spolupracovníků: Helena Springinsfeld, Jan Edward Hýsek, Václav Günter, Tomáš Hrico Čeští korektoři: Helena Springinsfeld, Tel.: +41(0)79 413 55 89, Fax:+41(0)44 833 59 04, e-mail(svaz spolků):
[email protected] ; Jan Edward Hýsek, e-mail:
[email protected] Administrace (předplatné, změny adres, nové přihlášky na odběr, odhlášky, informace): Zpravodaj, Jarmila Schifferle, Parkstrasse 2, CH-5313 Klingnau, Tel: +41(0)56 245 11 48, e-mail:
[email protected] Inzerce: JUDr. Andrej Hrico, Püntenstrasse 2, CH-8184 Bachenbülach, 50 leden
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
Tel./fax: +41(0)43 539 90 14, nebo +41(0)78 776 68 70, e-mail:
[email protected] Roční předplatné: ve Švýcarsku SFr 55.- , v Evropě (mimo Švýcarska) SFr 60.- nebo ekvivalent v domácí měně, v zámoří (letecky) SFr 65.-, nebo ekvivalent v domácí měně. Vydává: Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku -Verband der Vereine der Tschechen und Slowaken in der Schweiz. Webová stránka: http://www.svaz-spolku.ch Tisk: Gastropress Uzávěrka - redakční část a inzerce: vždy 3 dny před ukončením měsíce. Podepsané články nemusí vyjadřovat názor redakce. Nevyžádané rukopisy se nevracejí.
V naší věci:
Pozor, pošta nám už nehlásí změny adres! Prosíme Vás proto, abyste na obálce zkontrolovali, zda adresa souhlasí. V případě chybné adresy nebo změny nahlaste správnou adresu do naší administrace – kontakt v tiráži. Administrace Zpravodaje
o o o
leden
51
január
zpravodaj
1/ 2015
spravodaj
snímek z druhé strany obálky
leden
0
január
