2015 spravodaj

zpravodaj

červenec-srpen

7-8 / 2015

0

spravodaj

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Obsah Komentáře Slovo jako nedokonalý nástroj komunikace / Ota Ulč Z České republiky Tajné služby se dostanou k informacím o daních i o majiteli telefonu / Josef Kopecký Vážení příznivci lázní Kyselka! / Jana Jarolímková Ze Slovenska Byť priateľom Ruska začína byť poriadna hanba, ale Fico si ju zrejme užíva / M. Šimečka Téma: Mistr Jan Hus Výstava o M. Janu Husovi v Národním archivu Praha / Jiří Kraus Archiv Arnošta Jokla (1881-1966) / Jiří Kraus Ze zahraničí Ako sa Ukrajina zbaví sovietskeho dedičstva? Premenuje 66 miest / ČTK Bestiální tradice odporných psožroutů Názory Hrst citátů a fetiše doby / Luděk Frýbort Náboženství míru a jeho nepěkné novoty / Ota Ulč Proč jsem navštívil arcibiskupa (?) / Štěpán Húsek Věda Ebola, viděna očima nakaženého lékaře / Miloš Dokulil Vedci zaviedli novú epochu Zeme antropocén… / Jakub Filo Začína sa šieste masové vymieranie druhov. Obeťou bude aj človek / SITA Čtení na volnou chvíli Tanec života – kapitola 8: Armádní opera Praha / Helena Eser - Koudelková Ze spolkové činnosti Sokol Winterthur – Oslava 100 let Svazu čs. spolků / Jiří Kraus Znovuzrození Baťova parku v Möhlin / Jana Jarolímková Vážená redakce, vážení čtenáři Zpravodaje! / Václav Šulista Vzpomínka na srpen 68 Pamětník / Milan Cimburek Adresář Svazu spolků Ohlédnutí za sokolským setkáním v Oetzu v květnu 2015 / Eva Svobodová Vzpomínkový víkend na Jana Husa (3.7.–6.7.2015) / Ivana Dangová Opustili nás Vesmír Historický okamžik. Sonda New Horizons proletěla těsně vedle záhadného Pluta Zdraví Léto versus zima: Kdy jsme častěji nemocní a kdy se nejspíše zblázníme / B.Vajsejtlová K zamyšlení Všední příběh Z tvorby krajanů Tip pro dobrou náladu Oznamy Inzerce

červenec-srpen

1

2 2 5 5 6 7 7 8 8 9 10 10 11 12 12 14 16 17 17 18 19 20 20 21 21 23 24 25 25 26 28 29 31 39 39 41 41 42 42 43 46 46 49

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Komentáře Slova jako nedokonalý nástroj komunikace Ota Ulč Lidstvo údajně mluví 6.701 jazyky, tak tvrdil vlivný časopis Time 13. dubna 1998, aniž bychom též počítali přemnohé, i podstatně se lišící dialekty, vždy se zárukou, že jiné solidní zdroje pravidelně uvádějí zcela odlišné údaje. I politici, vládnoucí jazykem svých případných odpůrců, nezřídka nesprávně interpretují jejich záměry a zapletou se do konfliktu, který si nikdo nepřál. Však to byl případ první světové války - milion mrtvol, zánik čtyř říší, konec éry. Čtvrt století později se blížil výpuk jiné éry, atomového věku a možná že k němu došlo rovněž nedorozuměním. Tak tvrdí John J.Marchi, senátor, stát New York (v The New York Times, 21.srpna 1989), s odkazem na Stewarda Case a jeho publikaci Power of Words (Moc slov). Chase v ní informuje, že na ultimátum k složení zbraní z konference v Postupimi v létě 1945 , Japonci odpověděli slovem MOKUSATSU - ve smyslu "prozatím bez komentáře, my to uvážíme." Z překladu ale vzešlo zcela negativní odmítnutí, něco jako "vlezte nám na záda, polibte nám víte co." A výsledek dobře známe: rozkaz americkému letectvu, vzlet z ostrova Tinianu, odlet s bombou nad Hirošimu. Schopnost ovládat mnoho jazyků není zárukou žádoucího porozumění. Leckterý výraz ztrácí sebelepším překladem své přesné mínění, pozbývá čí naopak nabývá všelijakých nuancí. Například adjektivum aggressive míní vlastnost rozhodného, rezolutního temperamentu obchodníka za pultem, kdežto v ruštině vyplyne nebezpečí ke spáchání agrese. Výrazová nepřesnost vůbec nemusí být důkazem lajdáckého počínání, ale naopak sémantického kompromisu či dokonce bedlivé kalkulace. Poněvadž mezinárodní smlouvy mají stejnou váhu v kterékoliv z oficiálních řečí, lze tak dosáhnout dohody jinak nedosažitelné. Příkladem nám poslouží Rezoluce č.242, významný dokument OSN, o izraelském vyklizení (odsunu, opuštění) okupovaného palestinského území. V anglické verzi ono "území" je uvedeno bez určitého členu, což umožňuje eventualitu případné změny hranice. Ve francouzské verzi "území" předchází určitý člen, čímž nutno rozumět hranici beze změny, tak jak ji stanovila dohoda o příměří z roku 1949. Izrael se odvolává na anglickou a Arabové na francouzskou verzi. Technické termíny představují zvlášť zapeklitý problém. V Ženevě na konferenci o odzbrojení se velmoci potýkaly s potíží přeložit novinku MIRV - Multiple Independently Targetable Re-Entry Vehicle. Odborníci shledali nepřeložitelným do ruštiny, Číňané protestovali, že je to nesrozumitelné. Tlumočník je občas nucen improvizovat, snaží se vyjádřit nuance a odvrátit nejen nedorozumění, ale i nebezpečí příliš důkladného porozumění. Za Gorbačovovy návštěvy ve Washingtonu jeho hostitel Ronald Reagan víc než jednou opakoval v ruštině leninská slova o důvěřování a prověřování. Když Gorbačov zareagoval slovy ve smyslu "už zase kecáte", tlumočník to uhladil slovesem "opakujete." Ve vášnivé slovní přestřelce ledacos může v překladu uniknout, z důležitého "ale" se může stát ještě důležitější "ano" nebo "ne". I když se tlumočníci nedopustí nepřesností, bývají z nich ex

červenec-srpen

2

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

post facto obviňováni řečníky, kteří si po produkci projev přehrají a dodatečně ho míní vyspravovat obviněním, že byli misunderstood, misinterpreted. Tlumočník Steven Seymour doprovázel v roce 1977 tehdejšího prezidenta Jimmy Cartera na oficiální návštěvě Polska. Když po přistání Carter prohlásil, jak je rád, že přijel, v Seymourově překladu z toho vzešlo oznámení, že Ameriku opustil, zavrhl (abandoned). S Carterovým prohlášením, jak je potěšen, že může obejmout, vzít do náruče polský lid - něco v tom smyslu - Seymour naložil tak, že ve zpětném převodu do angličtiny máme prezidentovo potěšení to be grasping your private parts - chytnout, vzít vás za vaše genitálie. Něco takového o generaci později za Billa Clintona by dávalo smysl, ale nikoliv v době onoho ctnostného jižanského baptisty. Tlumočníci nenávidí obtížně přeložitelné citáty, často z bible či koránu, zcela nepřeložitelné slovní hříčky a vtipkování. Nejraději mají pohřby. Tam bývá klid, harmonie a nehrozí nebezpečí slovních potyček. Řeči předvídaného obsahu plynou pomalým tempem. - - V Americe sice budeme mít volby nového prezidenta až za víc než jeden a půl roku, ale již nyní se rozjíždí předpokládaná a nejen finančně náročná kampaň. Jak značné bývá nutkání politiků šálit veřejnost? Anglická řeč má výraz FLIP-FLOP, takto s pomlčkou, o sklonech prezentovat realitu podle momentálních potřeb. Senátor John Kerry, nynější Obamův ministr zahraničních věcí a někdejší potomek předků ze severní Moravy, si ve své snaze, vystrnadit Bushe z Bílého domu v roce 2004, dost ublížil vysvětlováním „for and against“ svého postoje k válce v Iráku, v mediích pak opakovaně rozmáznutým, když napřed hlasoval ve prospěch invaze, ale pak hlasoval proti jejímu financování. Marně přemýšlím o použitelném ekvivalentu v české řeči, ač jistěže důkazů o popularitě fenoménu, jeho používání, ba i nadužívání, existuje habaděj. Stačí nahlédnout do bývalé doby budovatelů beztřídní nirvány vědeckého socialismu. Začátkem padesátých let národ s velkou pompou oslavoval padesáté narozeniny Rudolfa Slánského, generálního tajemníka KSČ, nejlepšího z nejlepších. Tenkrát byl dekorován významným řádem a zanedlouho byl tentýž nejznamenitější syn národa s nemenší vervou přetvořen ve zlosyna a houpal se na šibenici. A tento flip-flop doprovázelo ujištění „ Věřte straně, soudruzi!“ Koncem posledního týdne měsíce května roku 1953, který tak optimisticky započal ukončením pozemské dráhy Stalina, jakož i jeho syfilitického učedníka Gottwalda, dočasný dědic rudého žezla Antonín Zápotocký ujistil národ, že československá koruna je pevná, vzdor tvrzení štvavé rozhlasové vysílačky Svobodná Evropa, této ideodiverzní centrály, o připravované měnové reformě. A hned v pondělí, po víkendovém ujištění, nastala zcela jiná realita, nicméně věřte straně, ožebračený národe. V totalitních režimech vládci, údajní prosazovatelé těch nejlepších zájmů národa, veřejností v podstatě pohrdají a mediální zdroje – oni masově sdělující pracovníci – aby se smířili s potupnou rolí propagandistických kašpárků, vysvětlovatelů, obhájců těch sebevětších nehorázností. Teprve v demokraciích, pluralistických systémech bez jakéhokoliv monopolisty moci, může dojít ke kontrole a případné konfrontaci politiků, kdy se zkoumají a porovnávají slova a činy dřívější s těmi pozdějšími. Poněvadž však život není statický, přizpůsobení novým okolnostem je přece nevyhnutelné. Nutno pak rozumně balancovat onu tolik kritizovanou INCONSISTENCY (nedůslednost, neslučitelnost) s FLEXIBILITY (pružnost, přizpůsobivost). Jenže realita počínání většiny mediálních zdrojů v nynější situaci začíná připomínat, dost se i podobat naší někdejší rudoprávní tradici. Porovnejme způsob, jakého se dostává Hillary Clintonové, předpokládané úspěšné kandidátce Demokratické strany na prezidentství: je zdobena adjektivy sleek, savvy, trending, electrifying, approachable - že je úhledná, přístupná, přátelská, "směr

červenec-srpen

3

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

určující". Kdežto například senátor Ted Cruz, jeden z mnohých uchazečů z řad strany Republikánů, je charakterizován jako tvor, který je scary, slimy, dangerous, rigid, uncompromising, hardline, extremist, firebrand, dokonce i flamethrower - slizký, extrémista tvrdohlavý, nebezpečný, hněvem vzplanuvší, ohněm hrozící. Nikde zmínka o Hillary, nehorázné lhářce, pokrytci, dosud se vyhýbající střetnutí, v němž by musela odpovídat na nepříjemné otázky, zatímco všichni protikandidáti přijímají pozvání k nepříjemnostem na ně se valících otázek. Mladý kandidát senátor Marco Rubio je kritizován pro svůj nedostatek zkušeností, což tímtéž kritikům dřív nevadilo v případě Baracka Husseina Obamy, jimi tolik velebeného. (I když opakovaně projevoval svou kvalifikaci, například tvrzením, že USA je federací 57 států). O takové trapnosti nejvýznamnější zdroje jako New York Times neutrousily ani slovo, stejně tak jako o jeho nerozlišování mezi Islas Malvinas, lépe známých jako Falklandské ostrovy, a republikou Maledives, člena OSN. Většinu Republikánů doprovází nálepka "konzervativní", kdežto Demokraté včetně Obamy jsou vesměs ušetřeni označení "liberálové." Reality May Be Optional - "Skutečnost může být nepovinná, dobrovolná," (Townhall.com, 16.4.2015), takový je název textu Waltera E.W.Williamse, černošského profesora ekonomie a výtečného myslitele, neváhajícího upozorňovat na přemnoho mediálně zdůrazňovaných nesmyslů. Například populární, všeobecně sdílené přesvědčení, že kontrola zbraní účinně redukuje vražednost: Ve skutečnosti například Brazílie, Mexiko, Rusko mají hodně přísnější zákony, kontrolující přístup ke střelným zbraním, a hodně víc se tam vraždí. Naopak, daleko lepší je situace ve Švýcarsku a Izraeli, s vysokým soukromým vlastnictvím zbraní. Obama, který s iránským nepřítelem uskutečnil výměnu jednoho amerického dezertéra (Bowe Bergdahl) za pět lapených vůdčích teroristů, se při té příležitosti odvolával na všeobecnou zkušenost, že po válce přece dochází k výměně zajatců, jak také potvrzeno zkušeností americké republiky v jejích začátcích. Citoval velikány a vždy nesprávně: George Washington se stal prezidentem v r. 1789, šest roků po skončení války o nezávislost, kdy k výměně zajatců nedošlo. Lincoln byl zavražděn v roce 1865 čili v době, kdy občanská válka stále řádila a výměna zajatců tehdy ještě nepřicházela v úvahu. F. D. Roosevelt rovněž zemřel před koncem druhé světové války. Chabé výsledky menšinové mládeže se s notnou mediální podporou šmahem vysvětlují nedostatečným financováním škol, bez ohledu na všeobecně známou skutečnost, že například v hlavním městě Washingtonu financování veřejných škol je značně vysoké a úroveň výkonů žactva je rovněž vysoce ubohá. Významná media kráčí oním někdejším rudoprávním směrem, zejména v souvislosti s tématem nejháklivějším, jímž ovšem je rasa. Primární to důležitost týkající se černošské menšiny, poněvadž race triumphs gender - rasa přetrumfne i údajnou válku proti všem ženám. Přední sdělovací prostředky se přizpůsobují podle svého politicky korektního vkusu. Televizní kolosy NBC a ABC si například takto zeditovaly výpovědi k neprospěchu George Zimmermana a vylepšení profilu Trayvona Martina, mohutného výrostka, nejednou na štíru se zákonem, ale na obrazovce se vždy objevil útlý bezbranný jinoch. Taktéž tomu bylo ve Fergusonu, kde mediálně byl přetvořen hromotluk zloděj Michael Brown. Prozatím nejposlednějším příkladem rudoprávního přizpůsobení reality poslouží již dřív zmíněný týdeník Time (výtisk s datem 20. dubna 2015, výročí Hitlerových narozenin 1889) na obálce na černém podkladu tři varovná slova BLACK LIVES MATTER ve smyslu, že i černošské životy mají cenu, což jakoby rasističtí běloši nevěděli. Vítanou záminkou se stala tato jedna zřejmě zbytečná smrt: North Charleston, stát Jižní Karolina, padesátiletý Walter Lamer Scott, černoch již desetkrát zatčený, momentálně na něj vydán zatykač.

červenec-srpen

4

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Řídil auto, které nevlastnil, ale které prý mínil si koupit. Ignoroval soudní obsílky, je neplatičem alimentů pro své čtyři děti, které značně miloval a mínil je vzít do Disney World. Jím řízený vůz měl v nepořádku brzdy, nefungovala brzdová světla, běloch policista Michael Thomas Slager ho zastavil, došlo k fyzickému potýkání, tento motorista začal utíkat, policista po něm snad osmkrát vystřelil a usmrtil ho. Náhodný svědek incident nafilmoval. Televizní záběr byl pak opakován do amerických domácností víc než tucetkrát. Obrovská mediální událost s příslušně zatracujícími komentáři. V téže době na pláži v Panama City na Floridě došlo k znásilnění dívky natolik zpité či zdrogované, že neměla tušení, jak tři černoši si na ní ověřují své mužství, za přítomnosti značného houfu diváků, z nichž nikdo se neodvážil jejich choutky jim zošklivit. Jména labužníků jsem se nedozvěděl, jejich tvář se na obrazovce mihla maximálně jednu vteřinu. Další z mnoha příkladů, jak měřiti různým metrem. V USA černoši, oněch 13% obyvatelstva, spáchají většinu (52%) všech vražd a jejich naprostou většinu (93%) ve vlastních řadách. O takových politicky háklivých ošidnostech se z opatrnosti vesměs mlčí. Překvapen jsem byl kuráží místních binghamtonských novin, když v pátek třináctého dubna (2012) si troufly uveřejnit karikaturu - dvě rovnice pod sebou: 1. zastřelený černoch + střílející běloch = důkladné rozhořčení 2. střelba černochů mezi sebou = bez rozhořčení Případný bloud, dosud posedlý iluzí o přežívající mediální integritě, má dost příležitosti zauvažovat, slova a činy vážit. Slova, slova, vskutku nedokonalý nástroj komunikace.

Z České republiky Tajné služby se dostanou k informacím o daních i o majiteli telefonu Na zvýšení pravomocí tajných služeb kývli poslanci a podpořili zákon, podle nějž budou moci zpravodajci od operátorů požadovat informace o majiteli telefonního čísla. Nyní má tajná služba k dispozici v případě nasazení odposlechu obsah hovoru a telefonní číslo volaného. Na žádost tajné služby bude moci být prolomeno i bankovní tajemství. Pro vládní návrh zákona hlasovalo 142 ze 167 přítomných poslanců, žádný hlas pro zákon nedali poslanci za TOP 09. (jak hlasovali jednotliví poslanci, najdete zde) Pozoruhodné bylo, že před hlasováním nevystoupil nikdo ze zastánců, ale ani z odpůrců posílení pravomocí tajných služeb. „Přesvědčil jsem náš poslanecký klub, že přijetí této novely je zbytečné. Tajné služby se k těm informacím stejně dostanou, jen se jim to teď ulehčuje. A pokud jde o posílení pravomocí tajných služeb, znamená to umenšení svobody občanů. A já v takovém případě volím svobodu,“ řekl iDNES.cz poslanec za TOP 09 Daniel Korte. A přidal ještě bonmot: „Teroristé chtějí zničit naši svobodu a my, abychom jim v tom zabránili, se té svobody sami vzdáváme.“

červenec-srpen

5

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Daňové tajemství se prolomí tím, že zpravodajská služba bude moci žádat informace ze správy daní od Generálního finančního ředitelství. Ředitelství nebude muset údaje poskytnout, pokud by to ohrozilo účinný výběr daní. Nynější právní úprava umožňuje tok informací jen od zpravodajských služeb k orgánům daňové správy. Ze zákona také zmizí omezení, které nyní umožňuje zpravodajským službám získávat údaje chráněné bankovním tajemstvím výhradně v případech, které se týkají financování terorismu. Zpravodajské služby budou moci podle předlohy žádat údaje rovněž od spořitelních a úvěrních družstev, tedy kampeliček. Zůstane povinnost mít svolení soudce. Vládní návrh, který nyní ještě projedná Senát a potvrdit ho musí i prezident, má podle vlády pomoci získávat informace například o lidech ze struktur organizovaného zločinu a o praní špinavých peněz. Cílem je také zlepšit podmínky pro odhalování korupce, snah o ovlivňování chodu státních a polostátních institucí nebo finanční podpory terorismu v zahraničí. Premiér Bohuslav Sobotka už minulý týden řekl, že se také chystá posílení kontroly tajných služeb. Kromě sněmovních komisí by je v budoucnu měla kontrolovat skupina z řad soudců. Parlamentní kontrola by se měla nově týkat taky Úřadu pro zahraniční styky a informace, tedy rozvědky. Josef Kopecký, idnes

Vážení příznivci lázní Kyselka! Památková asociace ASORKD vyzvala karlovarský magistrát, aby vlastníkovi nařídil zastřešit šest památkově chráněných domů v areálu lázní Kyselka. „Když před dvěma lety vznikla o.p.s., nečekali jsme že v roce 2015 budou lázně jako ze žurnálu. Čekali jsme ale, že vlastník zastaví jejich degradaci. To, že nechávají šest památek na pospas větru a dešti však mluví za své. Odvoz sutin a posekaná tráva degradaci nezastaví. Magistrátní památkáře však čeká paradoxní rozhodnutí – musí nařídit práce vlastníkovi, jehož zakladatelem je město Karlovy Vary a jejichž primátor sedí ve správní radě,“ dodává Martin J. Kadrman s tím, že vlastník má na účtu několik milionů korun a z veřejných zdrojů čerpá granty a dotace, takže o nemajetného vlastníka se nejedná. „Vyzvali jsme karlovarský magistrát, aby obecně prospěšné společnosti Lázně Kyselka nařídil zastřešit Mattoniho vilu, Jindřichův dvůr, objekt správy lázní, Ottovu kolonádu, lázeňskou restauraci a Vilemínku. Podnět na zabezpečení Vilemínky jsme podali i přesto, že předseda správní rady Vladimír Lažanský oznámil, že letos by Vilemínka měla být zastřešena kopií kupole. Instalaci kupole pan Lažanský oznámil totiž již minulý rok a dodnes tam není,“ říká prezident ASORKD Pavel P. Ries. Asociace ASORKD již čtyři roky upozorňuje na devastaci lázeňského areálu. K razantnímu kroku vyzvat úřady k nařízení prací vlastníkovi však přistoupila naposledy v roce 2012. Podněty se

červenec-srpen

6

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

týkaly dvou domů – Jindřichova dvora a Švýcarského dvora, které tvoří souvislou řadu domů při silnici. Magistrátní úředníci práce nařídili až po stížnosti ASORKD na jejich nečinnost. Tehdejší vlastník RIS (Revitalizační investiční společnost), který později s Karlovarskými minerálními vodami založil obecně prospěšnou společnost Lázně Kyselka se však proti rozhodnutí úřadů odvolal. Své rozhodnutí o nařízení prací památkáři nepotvrdili, protože nechtěli zatěžovat nově založenou obecně prospěšnou společnost. Toto rozhodnutí se ale památkám vymstilo. „To, že po třech letech náš podnět musíme znovu podat a rozšířit jej o další objekty, ukazuje na zoufalý stav domů. Nový vlastník například odstranil střechu z Jindřichova dvora, ale objekt ničím nechrání. Do domu celou zimu pršelo a sněžilo, chráněna je pouze koruna zdiva a to jen igelitovou plachtou. Před časem se dokonce zřítila část krovu bývalé správy lázní a hrozí její propadnutí do domu a poničení už tak zkoušeného domu,“ vyjmenovává několik příkladů členka prezidia ASORKD Zuzana Poláková. Foto lázní Kyselka z června 2015 si můžete prohlednout na webu: http://www.zachrante-lazne-kyselka.cz/cz/aktuality/lazne-kyselka-po-dvoulete-peci-firmy-mattoni295 Jana Jarolímková Zdroj: ASORKD

Ze Slovenska Byť priateľom Ruska začína byť poriadna hanba, ale Fico si ju zrejme užíva Čo ešte musí Putin urobiť, aby aj jeho najoddanejší európsky priateľ pochopil, že Putin žiadnych priateľov nemá, že sa obklopuje len lokajmi?

Ruský prezident Putin zakázal informovať o mŕtvych ruských vojakoch „v čase mieru“, čo chápem ako vyhlásenie vojnového stavu a zároveň trochu oneskorenú legalizáciu vraždy Borisa Nemcova. Ten predsa pripravoval správu o stovkách zabitých ruských vojakov na Ukrajine, spolu so svojím priateľom Vladimirom Kara-Murzom, ktorý v týchto dňoch umiera v moskovskej nemocnici na náhle zlyhanie obličiek. Je verejným tajomstvom, že Kremeľ s obľubou trávi terče svojej nevôle. Takže ja by som bol na mieste tých 89 vážených Európanov, ktorí sa ocitli na kremeľskej listine nežiaducich osôb, vďačný za včasné varovanie.

červenec-srpen

7

júl-august

zpravodaj 7-8 / 2015 spravodaj A som tiež celkom spokojný s českým zastúpením a zároveň sklamaný absenciou Slovákov. Ako si všimol aj denník Financial Times, Moskva sa s Úniou hrá a pokúša sa ju rozdeliť – niekoľko týždňov pred rozhodovaním o predĺžení a rozšírení sankcií – na „priateľov“ Ruska a tých ostatných. Preto nie je na zozname nikto zo Slovenska, Rakúska, Maďarska či Talianska. Byť priateľom Ruska začína byť poriadna hanba, ale slovenský premiér Robert Fico si ju zrejme užíva: odlieta do Moskvy, aby si vypil popoludňajší čaj s Putinom – iste bez polónia. Želám mu, aby bol pozvaný do štátnej televízie Rossija 1, ktorá minulý týždeň oslavovala okupáciu Československa v roku 1968. Od slovenského premiéra nemožno čakať akýkoľvek prejav solidarity s tými 89 Európanmi. Ale čo český prezident Miloš Zeman? Možno od neho očakávať, že by sa zo solidarity s Karlom Schwarzenbergom, svojim bývalým súperom v prezidentských voľbách, rozhodol do Ruska už viac nejazdiť? Odpoveď je zrejmá už z toho, ako naivne táto otázka znie. Lenže čo všetko ešte musí Putin urobiť, aby aj jeho najoddanejší európsky priateľ pochopil, že Putin žiadnych priateľov nemá, že sa obklopuje len lokajmi? A čo sa ešte musí stať, aby Európania pochopili, že skutočným jedom, ktorým nás Putin trávi, je naša vlastná zbabelosť a absencia solidarity? Martin M. Šimečka autor je editorom týždenníka Respekt Kresba: Shooty, SME

Téma: Mistr Jan Hus Výstava o M. Janu Husovi v Národním archivu Praha Na základě pozvání jsem se zúčastnil v Praze dne 26.6.2015 otevření výstavy „Mistr Jan Hus, 1415 – 2015“, která probíhala po dobu pěti dnů do 30.6.2015 v budově Národního archivu (NA) na Chodovci. Bylo to na památku 600. výročí jeho upálení. Protože jsme byli s manželkou jedinými návštěvníky ze Švýcarska, zastupoval jsem nejen spolek Svatopluk Čech, ale na základě pověření i Svaz čs. spolků ve Švýcarsku. V hlavní hale NA se sešlo přes 200 hostů. Výstavu zahájila náměstkyně ministra vnitra a uvítací proslov, spojený s obsahem a stručným popisem výstavy, přednesla ředitelka NA Dr. Eva Drašarová. (Ředitelku Drašarovou známe ze sjezdu Svazu 18.4.2015, kde spolu s Mgr. Zorou Machkovou převzala do správy NA bohatý archiv Arnošta Jokla z Besedy Svatopluk Čech). Zároveň poděkovala všem, kteří se podíleli na organizaci pražské výstavy, zvláště pak jejímu autorovi (Dr. Denko Čumlivski z NA).

červenec-srpen

8

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Ten nás pak blíže seznámil v následujícím referátu s hlavními vystavenými exponáty a s událostmi před 600 lety. Dokumenty pocházejí převážně ze tří pramenů: Archiv České koruny, Archiv pražského arcibiskupství a Archiv kolegiální kapituly vyšehradské (všechny v Národním archivu Praha). Následovala prohlídka exponátů ve skupinách po patnácti lidech (kvůli dodržení optimálních klimatických podmínek pro vystavené dokumenty), takže během půldruhé hodiny si přítomní návštěvníci prohlédli všechny vystavené předměty. Největší zájem byl o „Litoměřický graduál“ (začátek 16. stol.), zapůjčený okresním archivem města Litoměřice, dále to byla faksimilie „Stížného listu české a moravské šlechty kostnickému koncilu proti upálení Mistra Jana Husa“ z 2. září 1415. Do Kostnice bylo tehdy k rukám koncilu doručeno osm stejnopisů „Stížného listu“ na velkých pergamenových „plachtách“, opatřených stovkami pečetí (452) českých a moravských šlechticů a zemanů. Originál této listiny je vlastnictvím „University of Edinburgh“, jeden exemplář faksimilie je rovněž v Ženevě. (Dnes jsou známy dvě z původních originálních stejnopisů, z edinburgského originálu byly vytvořeny dvě - zde uvedené - faksimilie - pozn.red.). Neméně zajímavé byly originály dopisů z tehdejší doby, jako dopis českého krále Václava IV. nevlastnímu bratrovi, římskému a uherskému králi Zikmundovi a jeho odpověď Václavovi z roku 1419 nebo „Statuta koleje polské královny Hedviky pražské univerzity“ z r. 1414 a další. Příjemné odpoledne doplnilo komorní trio s několika skladbami a celá vernisáž byla zakončena aperitivem. O týden později, 1. července 2015, se konalo „7. setkání přátel Národního archivu“, které organizoval Dr. Jiří Křesťan a kde program zahájila ředitelka NA Dr. Eva Drašarová. Přítomní účastníci (bylo nás na 150) si mohli znovu prohlédnout výstavu o M. Janu Husovi, která oficiálně skončila 30.6.2015. Podrobný výklad k ní s mnoha zajímavostmi uvedl opět Dr. Denko Čumlivski, autor výstavy i příslušné publikace o M. Janu Husovi, vydané Národním archivem. Na Dr. Čumlivského jsme se při prohlídce obraceli s mnoha dotazy. Byli jsme rádi, že jsme mohli obě akce navštívit a konstatovat, že 600. výročí upálení M. Jana Husa, organizované Národním archivem, se vydařilo a zaslouží si uznání všech účastníků. Jiří Kraus, Beseda Svatopluk Čech

Archiv Arnošta Jokla (1881-1966) Jak probíhá zpracování předaných dokumentů v Národním archivu? Jedná se o velký a bohatý archiv A. Jokla, který se díky jeho synovi Jaroslavu Joklovi podařilo uchovat po dobu 50 let a předat jej 18.4.2015 na Sjezdu Svazu v Bernu představitelům Národního archivu Praha. (Ředitelka NA Dr. Eva Drašarová a Mgr. Zora Machková – srovnej s výše uvedeným článkem o Národním archivu a se Zpravodajem č. 5/2015 o předání Joklova archivu na české ambasádě v Bernu). Zajímalo mě, jakým způsobem při kontrole, třídění a evidenci dokumentů NA postupuje. Při své květnové návštěvě Prahy jsem měl možnost díky paní Mgr. Machkové, která má se svými spolupracovníky zpracování Joklova archivu na starosti, se s dalším osudem těchto archiválií

červenec-srpen

9

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

seznámit. Předané velké kartonové krabice (9 ks označené A-I) s připojenými seznamy byly rozděleny do standartních NA-kartonů (větší formát A4), takže z každé krabice vznikly nové 3-4 NA-kartony (dohromady 33 NA-kartonů). Protože Jaroslav Jokl oznámil, že dá dohromady ještě další materiály, resp. zbytky archiválií pro předání do NA (asi na podzim 2015), bude zpracování celého Joklova archivu pokračovat po doručení těchto archivních fondů do NA. O stavu zpracování byli informováni Jaroslav Jokl, Svaz čs. spolků i Beseda Svatopluk Čech. Pro naše krajanské spolky je důležité, že veškeré archiválie, předané do NA, jsou pečlivě a řádně dokumentovány a jsou k dispozici budoucím badatelům, doktorandům i studentům, kteří se krajanskou problematikou zabývají. Proto je v zájmu spolků, aby své, pokud možno kompletní archivní dokumenty, do Národního archivu předaly. Jiří Kraus

Ze zahraničí Ako sa Ukrajina zbaví sovietskeho dedičstva?

Premenuje 66 miest

Na Ukrajine musí do konca novembra zmeniť názov 66 miest, ktorá nesú mená pohlavárov komunistického totalitného režimu. Napísala to ukrajinská agentúra Unian s odvolaním sa na kyjevský Ústav pamäti národa. Zmenu mien, ale napríklad aj likvidáciu všetkých sovietskych a komunistických pamätníkov, ukladá Ukrajincom zákon o zákaze propagácie komunistického a nacistického režimu schválený tento rok v máji. Zmena názvu sa týka 22 veľkých ukrajinských miest a 44 menších sídiel. Zmätok na mapách môže vyvolať skutočnosť, že väčšina z nich leží v oblastiach, ktoré ukrajinské správne orgány nekontrolujú - dvadsať ich je v Doneckej oblasti, 17 v Luhanskej oblasti a deväť na Kryme. Ako sa k reforme postavia proruskí radikáli či krymské okupačné úrady, nie je ťažké odhadnúť. Najväčším mestom, ktoré čaká zmena názvu, je zrejme Dnepropetrovsk, ktorý nesie meno boľševického revolucionára Grigorija Petrovského. O starý názov prídu napríklad aj mestá Komsomoľsk, Kirovhrad, Dniprodzeržynsk, Illičivsk, Uljanovka alebo Ordžonikidze. Pomenovanie miest podľa zaslúžilých komunistických veličín bolo v ZSSR úplne bežné. Niektoré názvy boli zrušené ešte v sovietskej ére, pretože ich nositelia upadli do zabudnutia či do nemilosti. Napríklad mesto Naberežnyje Čelny nieslo šesť rokov meno Brežnev po vodcovi sovietskej komunistickej strany, svoje mesto mal v Rusku krátko aj jeho nástupca Andropov (teraz Rybinsk). K starým názvom sa už v 60. rokoch minulého storočia hromadne vrátili mestá Stalino či Stalin, Stalingrad dostal meno Volgograd. Na sovietske mapy sa v roku 1976 dostal aj československý komunistický prezident Klement Gottwald, keď bolo jeho menom pomenované ukrajinské mestečko Zmijiv v Charkovskej oblasti. K svojmu pôvodnému menu sa vrátilo už v roku 1990.

červenec-srpen

10

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Súčasné ruské vedenie na ukrajinské snahy vykoreniť komunistickou symboliku pozerá s nevôlou. Moskve prekáža najmä likvidácia sovietskych pomníkov v ukrajinských mestách vrátane sôch boľševického vodcu Vladimira Iľjiča Lenina a zakladateľa sovietskej tajnej polície Felixa Dzeržinského. Rozhorčenie časti ruskej tlače vyvolalo tento týždeň odstránenie obrej Leninovej busty z jedného z kyjevských múzeí. Najväčšiu bustu zakladateľa ZSSR v krajine robotníci rozrezali a odniesli do starej garáže.

Bestiální tradice odporných psožroutů Na festivalu psího masa v jihočínském Jü-linu v provincii Kuang-si se během jediného dne sní až deset tisíc psů. Místní tvrdí, že je to staletí stará tradice, podle ochránců zvířat však začala teprve v devadesátých letech. Odpůrci festivalu psího masa protestovali na mikroblogu Weibo i před místní radnicí a dopisem vyzvali starostu, aby pořádání gurmánského festivalu zabránil. Všechno neúspěšně. Proto se rozhodli přitvrdit - poslali petici do Bílého domu, informoval čínský deník v angličtině South China Morning Post. „Prosím, pomozte nám zastavit jü-linský festival pojídačů psího masa. Je to krvavé a bezohledné,“ stojí v petici, pod níž ochránci od 12. května sesbírali 751 podpisů. „Živé psy podřezávají nožem. Pak je opékají, ještě když jsou při vědomí. Až poté je snědí,“ popisují v petici. „Tahle petice nemá nic společného s politikou," vysvětluje její tvůrkyně, která se na fóru o zvířatech podepisuje jako „A-la-lej". „Doufám, že naše vláda zamezí těmto jatkám a přestane konečně tuto strašnou tradici přehlížet,“ říká. Odkud maso skutečně pochází? Festival připadá na 21. června. Obyvatelé Jü-linu oslavují den letního slunovratu jedením psů a pitím švestkového vína, vysvětluje program místní televizní stanice. Legenda praví, že psí maso vyžene zlé duchy a nemoci. Také se hodně traduje, že pomáhá zvyšovat mužské libido. V tradiční čínské medicíně se jím dokonce léčila impotence. Místní vláda v Jü-linu sice akci neorganizuje, zároveň ji ale odmítla zakázat. Bojovník za práva zvířat Mo Jing-žan podnikl v Jü-linu tajný průzkum. Chtěl zjistit, kdo na festival psy dodává. Navzdory tvrzení úřadů, že psi pochází od místních farmářů, se šušká, že se maso dováží z různých částí Číny. Ale když se Mo na trhu představil jako zájemce o psí maso, prodavač pojal podezření a odmítl se s ním bavit. Vytrvalý aktivista posléze pronikl mezi místní zastupitele a apeloval na ně, aby nebohá zvířata před jedlíky zachránili. „Řekli mi, že chtějí respektovat místní kulturní zvyky. Rádi by prý rozjeli veřejnou kampaň varující lidi před jedením nezdravého masa,“ uvedl Mo.

červenec-srpen

11

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Na populárním čínském fóru Tchien-ja se mezi blogery rozjela vášnivá debata. „Proč bychom měli poslouchat, co říkají Zápaďáci?“, píše jeden blogger. „Oni zas pořád jedí krocany a nikdo neřekne ani slovo,“ dodal. „Je špatné jíst zvířata, která žijí s lidmi jako společníci,“ argumentuje druhý. „Navíc, když už zvířata zabíjíme, měli bychom se snažit, aby při tom netrpěla,“ říká. Mluvčí hongkongské nadace na ochranu zvířat Teng I-tan upozornila, že většina zvířat, které obchodníci s psím masem prodávají v restauracích, byla ukradena nebo ulovena na ulici. Tam však žijí většinou nemocní psi a jejich maso může být nebezpečné. „Kulturní tradice by neměly podporovat brutality,“ řekla Teng. Radnice Jü-lin to nechtěla komentovat. - brm -

Názory Hrst citátů a fetiše doby Luděk Frýbort Prosím o prominutí; to víte, zprávy ze staré vlasti dostávám se zpožděním, a já vám teď nevím: našel už pan Ovčáček ten ominózní Peroutkův článek, v němžto je figura jménem Adolf Hitler nazývána gentlemanem? Co říkáte – že nenašel? Ale to je mi líto. Takovou práci si dává, aby udělal panu prezidentovi radost, a ono pořád nic. Ale třeba by pan Ovčáček mohl začít hledat jinde. Jistěže byl Ferdinand Peroutka velkou postavou české žurnalistiky, jsou však i vyšší sféry, kde by mohl zapátrat po, řekněme, krapet pochybených výrocích. Divím se, že pan Miloš Zeman, sám sedě na stolci prezidentském, na tu ideu ještě nepřipadl. Tak například… listuji ve svém citátníku… tadyhle: Noví vůdcové potřebují podporu národa, všichni pocházejí z lidu: Hitler, Mussolini i Stalin pocházejí z lidu. Také to jest určitý způsob demokracie. Dokonce i Hitler byl německým lidem zvolen. Hleďme, hleďme. Peroutkův článek, i kdyby byl po heroickém úsilí páně Ovčáčkově přece jen nalezen, jmenuje Hitlera gentlemanem… nu což. Gentlemansky se za jistých okolností může zachovat i zloděj psů. Uvedený citát však pasuje Hitlera – a další fešáky téhož kalibru - na demokrata, což je přece jen o něco povážlivější úlet. Jeho autorem jest – pozor, zhluboka nadechnout – nikdo menší než sám Tomáš G. Masaryk, prezident Osvoboditel a tatíček národa! A aby nezůstalo u jedné ukázky, nabízím pozornosti čtenářově následující výrok: Bez jistého stupně diktatury není ani demokracie… diktatury zrušily parlament, dovolávají se ale vůle lidu, tedy vlastně dovolávají se demokracie. Inu, měl Masarykův čas s demokracií svou potíž, jak si ještě povíme.

červenec-srpen

12

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Nemenší jasnozřivostí se zaskvěl i jeho nástupce na trůnu republikánském, dr.h.c. Edvard Beneš. Slyšmež slova prorocká: „Režim sovětský se nutně vyvíjí ve smyslu stále větší a větší svobody individua v rámci státu socialistického.“ (E.B. – Světová krise). Nutno podotknouti, že si řečený muž velmi zakládal na své vědecké politice. Strach pomyslet, kdyby býval dělal nevědeckou. Ale dost, už se mírním, aby se nezdálo, že se chci jmenovaným státníkům posmívat. Nezazlívám jim jejich dnes už poněkud trapné výroky; nebyli víc než lidmi svého času, typickými reprezentanty tehdejšího způsobu politického myšlení. Pro náš čas je demokracie hodnota nepochybná a neznepochybnitelná, až z toho někdy mívám nedobrý pocit; býváť ustrnulost předstupněm úpadku. Čas Masarykův však byl v tom ohledu ještě nevykvašený; nebylo málo těch, kdož měli za to, že je demokracie loudavá a upovídaná, fádní kaše, již by neškodilo okořenit trochou diktatury. Kdo tak smýšleli, nebyli z největší části žádní fašouni ani bolševici, jen před sebou viděli zářivý cíl a zdálo se jim, že k němu demokracie postupuje příliš pomalu a potřebuje popohnat. To se ví, současná doba si na zářivé cíle tolik nepotrpí, stačilo by jí, kdyby všechno proboha aspoň zůstalo, jak je; tenkrát ale byl fetišem doby pokrok, jen kdyby mu nestáli v cestě všelijací tmáři a zpátečníci. Kdo se nad tím chce ošklíbnout, nechť si pomyslí, jak asi bude po devadesáti letech naše potomstvo – bude-li vůbec jakého – smýšlet o nezpochybnitelných imperativech času tohoto. Dnes už se – všimněme si – tolik nemluví a nepíše o pokroku. Asi že je čím dál méně zřejmé, čeho se vůbec dopokrokoval. V létech dvacátých a třicátých, z nichž pocházejí uvedené citáty, však nebylo pochyb: vše minulé je zbytečné jako moly prožraná sukně po babičce, ne-li škodlivé a zavrženíhodné, kdežto vše dobré a žádoucí se nachází v budoucnosti. Cesta k onomu dobrému a žádoucímu se pak děje po přímce, jako když střelí: zde jsme, tam cíl, nuže vzhůru k lepším zítřkům! Jak nejlépe ilustruje věta z Čapkových Hovorů s TGM: … důvěřuju v budoucnost, ve vývoj a pokrok. Chtěl bych vědět, jak bude vypadat život za sto let. Jo, to bys koukal, tatíčku, chtělo by se povzdechnout. Kdepak. Po bezmála už stovce let jsme se slovem pokrok opatrnější, mluvíce raději místo toho o vývoji. A vývoj neběží po přímce, nýbrž po kličkách, smyčkách, spirálách a zpětných proudech, a k čemu dospěje, je vždy jen přechodné a nikterak nemusí odpovídat tomu, čemu my lidé říkáme dobro. I zanechme pokroků, uzlu nejgordičtějšího, do nějž se člověk může zamotat, ne však se z něj vyplést. Druhým z fetišů času našich pradědů byl a v zemích Koruny české zčásti dosud je lid. Byla mu přisuzována moc téměř magická; jen samotný původ z lidu zaručoval v Masarykově (a nejen jeho) pojetí metál demokrata i postavám z dnešního hlediska tak odpudlivým, jako byl Stalin, Hitler a Mussolini. I táži se z odstupu let: co jest lid? Kdo má nárok na ten titul a kdo už ne? Jsem lidem například já sám? Vysoké postavení nemám a nikdy jsem neměl, peníze, pokud jsem kdy jaké vlastnil, jsem procestoval… že ano, říkáte? Uf, to se mi ulevilo. A co takhle nějaký bankéř či miliardář či nedejpámbu šlechtic? Ten že už ne? Kudy vůbec probíhá hranice mezi lidem a nelidem? Lze ten pojem nějak vymezit? Snad abychom nechali tento feudalismus naruby době, jíž náleží. Není žádného lidu ani nelidu, pravím, je pouze společnost zahrnující v sobě všechny své členy od prvního k poslednímu. Že z ní určití jedinci negativně vyčnívají, je truchlivá skutečnost, ale neodpomůžeme jí kádrováním. Budeme-li sledovat pojem lid do důsledku, nezbytně dojdeme k Marxovi s jeho třídními antagonismy; těch jsem si užil dost a mohou mi být ukradeny. Nu, jsme už poučenější. Vítr dějin odvál či aspoň zrelativizoval dogmata pokládaná ve své době za znepochybnitelná, ale nechvalme se příliš; však i náš čas má své posvátnosti a nedotknutelno-

červenec-srpen

13

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

sti, o nichž je na pováženou zapochybovat. Opět máme ideologii zavrhnuvší vše staré a osvědčené, domýšlejíc si, že doposud se všechno dělalo špatně, avšak ona vynalezla konečnou a neměnnou pravdu, jíž je určeno, aby přivedla lidstvo ku štěstí a jasu. A nemusím být věštec, abych předpověděl, že dopadne stejně, ne-li ještě mnohem a mnohem hůř než všechny předešlé. Nedáme-li si sakramentský pozor, jest se obávati, že teprve ideologie politické korektnosti, inteligentnější a méně rabiátská, o to však nebezpečnější než nacismus či stalinismus, uvrhne svět do propasti, z níž není návratu. Čímž jsme se odchýlili od poněkud už komicky působících výroků našich národních tatíčků; abych to zčásti napravil, uvedu na závěr Masarykův, jak jsem jej nalezl v díle Ernesta Denise, francouzského historika, jemuž se zalíbilo v českých dějinách: Nejhlubší bádání neotevrou nám tajemství světa; známe jen povrch věcí, nepronikáme až k jejich podstatě. Přesně, otče národa. K podstatě věcí nelze proniknout, jelikož se nalézá ve sférách lidským smyslům nepřístupných. Můžeme se jí však blížit v míře, jaká je našemu vnímání dána; možná pak pochopíme, že bláznivé jest jednou hrc do zlaté minulosti, podruhé hrc do ještě zlatější budoucnosti, nýbrž je třeba pojímat kontinuitu času v celé šíři. Neboť vývoj plyne a vše se mění, zákony přírody a času však platí, platily a platit budou; a nepochybí ten, kdo nacházeje poučení v minulosti, aplikuje je na budoucnost. Měl-li Masaryk na mysli toto, osvědčil se lépe jako filosof než v roli státníkově.

Náboženství míru a jeho nepěkné novoty Ota Ulč Koncem června nevládní organizace (NGO) Syrian Observatory for Human Rights, adresou ve Velké Británii, informovala o počínání v minulém roce 2014: Islámský stát (I.S.), usilující prosadit mohamedánský kalifát všude ve světě, takže i v Postoloprtech, uskutečnil víc než 3000 poprav - většinou civilistů, z toho 74 dětí. Ledacos již přituhuje (Zdroj: The Economist, 4.7.2015:51): Zatímco v otomanském impériu za vlády Turků došlo za 600 let jen k jednomu výkonu trestu smrti ukamenováním, v nynější době tak dost pravidelně trestá aspoň devět států. ¨ Korán vyžaduje trest smrti v případě spáchání dvou prohřešků: buď vraždy nebo čehosi jménem hiraba (spreading mischief - "rozšiřovat neplechu", snad správně do češtiny přeloženo), s údajným míněním "úsilí vést válku za účelem smrtelného tažení proti Alláhovi a jeho andělům." Na něco tak vhodně vágního se může hodit všelijaké obvinění - například homosexuálové, lesby, transvestité, též náboženští heretici, disidenti, podobní úchylkáři. Méně než smrtí a pouze bičováním či amputacemi lze postihovat méně závažné prohřešky známé označením hudud, vztahujícím se jak na krádež, tak na cizoložství. To vše pokrývá, diriguje systém Šaría, jehož zavedení se domáhají správní věřící kdekoliv na světě. V intenzitě požadavku a detailech jejich realizace ale nepanuje jednota. Všechny islámské státy se ve svých ústavách odvolávají na Korán, ultimativní zdroj pravdy. V Saudské Arábii a Pákistánu je povýšen na autoritu zcela jedinou. V jiných státech platnosti ale nepozbývá též pramen známý jako hadith - tisíce rčení, přisuzované proroku Mohamedovi. V Egyptě tamější zákonodárství obsahuje příměs britské a francouzské koloniální tradice. V Iráku je zřetelný vliv práva kmenového.

červenec-srpen

14

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Soudní praxe se přizpůsobuje politickým požadavkům doby. Teď například Jordánsku, kde po lapení sestřeleného syrského pilota došlo k jeho upálení, usmažení za živa, taková hrůzostrašnost vedla k zpřísnění postihu obviněných, u nichž se předpokládá sympatie vůči tak sadistickým novátorům. V případě nevěry, cizoložných radovánek, došlo k všeobecnému zpřísnění. Kdežto Korán předepisuje jen 100 ran bičem, nyní se dává přednost ukamenování. To znamená strefovat se do provinilce či spíš provinilkyne oblázky, raději menší velikosti, aby podívaná déle vydržela. Popularita veřejných poprav neutuchá. - Uřezávat hlavy dětem! Nemůže být nic zrůdnějšího! Někteří mohamedáni, s odvoláváním se na Alláha, ultimativní autoritu, se o takové vylepšení pokoušejí a již se jim to docela daří. Elektronickou poštou jsem 22.července 2015 obdržel takový důkaz. Odesilatel byl The Clarion Project (http://www.clarionproject.org) se zásilkou s názvem "Islamic State Publishes first Child-Beheader Video," svědectví obrazem i zvukem ze syrského města Homs. Pokud zpráva o takové novince do české končiny ještě nedoputovala, zde jsou podrobnosti: video dokument o popravě uříznutím hlavy. Akt provedl kat, nikoliv statný chlap v masce, ale svou tvář nijak neskrývající hošík, asi tak desetiletý. Již v loňském roce se podílel na masakru v Tikritu, rodném městě bývalého diktátorského kruťase Saddáma Husseina, posléze lapeného a pověšeného. Tentokrát se těmto I.S. lidumilům podařilo dočasně se Tikritu zmocnit a během té krátké doby popravit 1.500 iráckých vojáků, jejich těla naházet buď do řeky Tigridu, nebo do hromadných hrobů. Již zmíněné video s názvem "The Capture and Assassination of the Nusayri Captain" představuje lapeného důstojníka syrského letectva, ve službách prezidenta Bašar al-Assada. Zajatec v obleku oranžové barvy napřed přednese základní údaje o svém dosavadním životě, o němž ví, že mu za pár okamžiků bude končit. Zajatec klečí, svou smrt očekává. Plnovousý džihádista pronese krátký výhružný projev "Naším cílem není pouze Palmyra (památné místo z dob antiky) nebo Homs nebo Damašek, naším cílem je dobytí Jeruzaléma a Říma, budiž to vůle všemohoucího." Poté chlapeček se s nožem bez váhání přiblížil k hrdlu oběti a pustil se do práce, aniž by projevil náznak soucitu či skrupulí stran svého krvavého počínání. To se za značné mediální pozornosti uskutečnilo v důstojném prostředí římského antického amfiteátru. To nebylo poprvé, že islamisté použili děti v roli popravčích. Bude Evropa a vlastně i my přespolní, ti vzdálenější, mít dost odvahy, se bránit? Prozatím o takové ochotě, či aspoň o jejích náznacích, jakkoliv potřebných, nic nevím a tuze rád bych vyslechl důvody, jak že se nehorázně mýlím. Že na evropském kontinentě se objeví předáci s integritou, rovnou páteří a spatřitelnou kuráží. Takoví, kteří přestanou být duplikátem tvorů jakostní kategorie Baracka Husseina Obamy, bez zábran eufemismy kamuflujícími realitu, komukoliv bez potíží viditelnou. Na vojenské bázi Fort Hood v Texasu zabil, důstojník, psychiatr libanonského původu, s opakovaným zvoláním Allahu Akhbar víc než tucet náhodně přítomných vojáků a ještě větší počet jich zranil. V mohamedánství v Indonésii vychovávaný Obama ale došel k vysvětlení, že vrahovy náboženské výkřiky ovšem neměly nic společného s náboženstvím míru. Toto velevraždění oficiálně přetvořil ve smyslu "úraz na pracovišti." Žádný akt, příklad islámského terorismu. Nic takového neexistuje, poněvadž existovat nemůže, nesmí.

červenec-srpen

15

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Když teď v červenci v městě Chattanoogga došlo k smrtící střelbě s týmž voláním slávy Alláhovi, rovněž to nemělo, nemohlo mít nic společného s islámem. Tomuto druhu zabíjení se dostalo diagnózy CIRCUMSTANCES čili "okolnosti,“ důkladně mlžné. Kdyby si někdo troufl jinak uvažovat, zřetelněji se vyjádřit, bylo by tak došlo ke spáchání zcela specifického, nijak eufemistického zločinu islámofobie.

Proč jsem navštívil arcibiskupa (?) Dostat se blíže k arcibiskupovi není lehké. Má své soukromí a obyčejných lidí se straní. Obklopuje se lidmi, které potřebuje a kteří mu slouží. Bydlí v paláci nepřístupnému veřejnosti, protože by nemohl meditovat a veřejnost by mu jeho komnaty třeba i záviděla. Moje audience u něho byla připravena a ohlášena. Pomohly k ní známosti a několik náhod. K první náhodě lze počítat obě neteře pana arcibiskupa, které znám. Ke druhé pak to, že jeho nadřízený byl spolužákem mého známého. Poslední náhodou může být konečně i to, že jsme oba (pan arcibiskup a já) z moravského Slovácka. On se v aktivním životě neposunul odtud daleko, pouze na Hanou. U mne zato jde o cizinu, t. j. zahraničí. Život na Hané nemusí být pro moravského Slováka moc zajímavý. Rozdíl je v temperamentu. O dvou Hanácích sedících v hořící stodole se vypráví, že tak dlouho čekali na vynesení, až tam uhořeli. To by občan Slovácka neudělal. Asi to ale nebude ani o těch Hanácích pravda, protože tak pomalí a lhostejní přece jenom nejsou. Vraťme se však k panu arcibiskupovi, který si svou pozici kousek po kousku pečlivě budoval. Postaral se o zvětšení a zlepšení církevních vinohradů, jakož i přidružené výroby vína. Z domova si lásku k vínu přinesl a jako denní mešní nápoj nechtěl lecjaký nevábný druh konzumovat. Zavedl též strojovou výrobu hostií a svíček. Podobné činnosti mu prospěly v kariéře církevního manažera. I k dobrému jménu u nadřízeného hlavního zemského arcibiskupa a kardinála v Praze. Byl považován za jeho logického nástupce. Když však k volbě nového zemského zástupce a tím automaticky budoucího českého kardinála došlo, kandidaturu si rozmyslel. Zeptal jsem se ho na důvod. Nechtěl prý opustit Moravu. A další důvod je znám z historie. Podle ní, je lepší být prvním hodnostářem ve Florenci, než být prvním v Římě/Vatikánu. Pozice v Římě je příliš exponovaná a "na ráně". V církevní branži představuje sice zvýšený zájem kandidátů, ale znamená současně i větší boj. V Olomouci má klid a moc, kterou by neměl v Praze. Zdali ho méně láká (připravovaný) "zátah" katolické církve na zemské statky a jiná vlastnictví? To neřekl. I církev má svá tajemství. Hlavní otázce, proč církev nečiní víc pro lepší morálku a etické myšlení oveček, se vyhnul. Podle něho jsou kléru medii dávány za vinu přehnaně četné případy pedofilie. Církev nemůže tedy dost dobře vystoupit jako ochránkyně morálních kriterií. Musí se nejprve konzolidovat a zotavit. Částečně ještě i z ran způsobených totalitou. Uvedl příklady několika agentů tajné policie, kteří byli nasazeni v jeho diecézi a způsobili nejen morální, nýbrž krádežemi i materielní škody. On sám se dostal do nemilosti, když nedal deset procent nálezného stavební firmě, která nalezla při stavebních úpravách paláce ve zdi zlatý poklad. Zlaté mešní nádobí ukryl ve zdivu před nacisty za války jeho předchůdce. Nikdo o tom nevěděl. Záznamy nebyly. Cena nádobí činila přibližně třicet milionů korun. Nebylo možné a ani účelné zlato prodat, aby získal peníze na nálezné. Ostatně patřil poklad od začátku církvi. Nešlo o

červenec-srpen

16

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

nalezení, ale objevení majetku. Za to se nevyplácí nálezné. Zapomněl však na to, že si stavební firma mohla ponechat poklad a nic neříci. Rozhovor trval necelé dvě hodiny. Co přinesl? Vlastně nic. Církev se cítí napadená a (úplně) nevinná, děj se, co děj! Bylo tomu tak za války, komunismu a pokračuje to dodnes. Při takovém postoji je přiblížení stanovisek samozřejmě těžké. Trvá vlastně již od upálení mistra Jana Husa začátkem 15. století. Štěpán Húsek

Věda Ebola, viděná očima nakaženého lékaře Miloš Dokulil V NewScientist vyšel 6. června rozhovor s doktorem Ianem Crozierem, lékařem, který jako dobrovolník WHO (tj. Světové zdravotnické organizace) nastoupil v Sierra Leone k pomoci nemocným napadeným ebolou (viz str. 26-29 NewScientist). Rozhovor má nadpis: „Byl bych býval do týdne mrtvý“. Také je známo, že dr. Crozier je v současnosti nejvážněji postiženým pacientem, který nakažení ebolou nakonec přežil. Nejméně polovina všech virem eboly nakažených lidí zemře (což je velmi střízlivý odhad). Doktor Crozier sám vděčí tomu, že zůstal na tomto světě nakonec uzdravený, a tedy živ, že mohl být včas přepraven do univerzitní nemocnice v Atlantě, kde bylo dostatek přístrojů k odlehčení jeho tělesných problémů, když mu začaly postupně vypovídat životně důležité orgány. V Sierra Leone by býval ebolu nepřežil. Nemoc byla identifikována jako vysoce agresivní roku 1976. I to je nutno předeslat úvodem. Samozřejmě že dr. Crozier až příliš dobře věděl, jak je napadení ebolou nejen zákeřné, ale zároveň, jak až příliš rychle své oběti usmrcuje. Byl třeba předtím nejednou u lůžka jednoho pacienta, který zrovna zemřel; a již měl stát u lůžka dalšího nemocného, který očekával kýženou lékařskou pomoc. Přitom překážkou tu byla navíc neznalost jazyka těch pacientů; kromě té navenek přísné izolace, v níž bylo pochopitelně celé oddělení. Když byl sám dr. Crozier napaden virem eboly, bylo štěstím, že mohl být urychleně letecky přepraven přímo do USA, do nemocnice v Atlantě, s optimálním vybavením. Už během přepravy blouznil. Ještě si pamatoval, že vstupoval do nemocnice. Pak se až dodatečně dověděl, že mu na lůžku vypovídaly plíce, potom i ledviny. Také ho postihl zápal mozkových blan. Když byl poprvé probuzen, měl problémy s nervosvalovou koordinací; nejen s chůzí a celkovou svalovou ochablostí. Kromě dalších potíží ho také bolely klouby, měl poruchy sluchu, nevybavoval si slova, ani krátkodobá paměť nebyla v pořádku. V hmotnosti byl o 15 kg pod předchozí váhou. Také ho pak začalo po několika týdnech jaksi bolet levé oko. Běžně jsou oči jedním z privilegovaně imunních míst proti napadení viry; oční tkáně jsou chráněny speciálními imunními systémy. Oko doktora Croziera bylo přitom virem eboly nakaženo! Duhovka změnila barvu, z modré na zelenou. Podařilo se sice nakonec dostat virus z oka pryč, ale překvapovalo, jak se tam ten virus dostal. (Teď nebudeme rozvádět nabízející se – a naléhavou – otázku, jak jinak by vypadal sledovaný případ, kdyby pacient byl odkázaný jenom na místní léčebné prostředky v Sierra Leone a dalších státech této oblasti Afriky.)

červenec-srpen

17

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Je zřejmé, že to napadení oka virem eboly nebylo výjimečné. Dr. Crozier byl po svém uzdravení opět v západní Africe. Setkal se tam se stovkou případů s týmiž nebo obdobnými symptomy, pokud jde o oči. Nemají-li takto postižení oslepnout, radikální léčba spěchá. Komplikací je tu navíc možných celá řada. A nezdá se, že přežít ebolu znamená nemuset se již obávat doprovodných dalších následků. Možná tu je ještě jedna vtíravá otázka: Po těch zkušenostech s ebolou, přihlásil by se ještě Dr. Crozier k působení v Sierra Leone? Dr. Crozier ví o řadě dalších svých postižení v důsledku toho nakažení ebolou. Také jeho mozek byl postižen. Má o tom záznam magnetickou rezonancí (fMRI). Nezapomenutelný ovšem byl heroismus, s nímž se denně potýkal lékařský tým, jehož byl sám členem. To změnilo v mnoha pozitivních směrech život doktora Croziera už dřív, než sám ebolou onemocněl. A místo nějakých prohlášení na účet zadané otázky jenom dodejme jeho slovy: „Nejsem týž chlápek, jakým jsem býval předtím — něčím jsem míň, něčím jsem víc.“ Poznámka redakce: Právě sme se dověděli (dávno po uzávěrce, ale to by v tom byl čert, abychom takovou senzační zprávu ještě do čísla nedostali!), že vakcína na ebolu je na světě! Byla vyvinutá americkými společnostmi Merck a NewLink Genetics a již se může začít používat. Přípravek VSV-ZEBOV se testoval v Guineji na více než 4000 osobách a vykázal prý stoprocentní účinnost. "Účinná očkovací látka proti viru eboly je nyní k dispozici v celosvětovém měřítku," sdělila Světová zdravotnická organizace (WHO).

Ľudstvo nenávratne prekročilo štyri hranice potrebné pre udržanie sa na Zemi

Vedci zaviedli novú epochu Zeme antropocén, kvôli zásahom, akým sa ľudia podpísali na jej povrchu Našim deťom a ich deťom hrozí, že im planétu Zem necháme neobývateľnú. Súčasné generácie už nenávratne presiahli štyri z deviatich hraníc, ktoré vedci stanovili pre udržateľnosť života. V prípade ďalších sa blížime k dosiahnutiu určených limitov. „Prekročenie týchto hraníc zvyšuje riziko, že ľudia nezvrátiteľne spravia zo Zeme menej pohostinné miesto,“ povedal vedúci štúdie profesor Will Steffen z Austrálskej národnej univerzity v Canberre. Na štúdii Planetárne hranice 2.0 spolu s ním pracovalo ďalších 17 uznávaných vedcov z rôznych odborov. Výskum sa opiera o svoj predchádzajúci projekt z roku 2009, v rámci ktorého vedci stanovili deväť hraníc spojených s ľudskou činnosťou s vplyvom na stabilitu systému života na Zemi. Nezvratné zmeny Odborníci vo svojej štúdii publikovanej aj v magazíne Science tvrdia, že štyri z nich sme už definitívne prekročili a neexistuje cesta späť. Planéta a život na nej preto definitívne budú zápasiť s klimatickými zmenami, stratou rozmanitosti druhov, zamorením prvkami ako fosfor či dusík a zmenami krajiny, medzi ktoré sa ráta napríklad odlesňovanie. V prípade kritérií ako emisie mikroskopických častíc a nové typy odpadu, ako napríklad rádioaktivita, nemajú vedci doteraz dostatok informácií. Iba v prípade využitia vody, hodnotách

červenec-srpen

18

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

atmosférického ozónu a okysľovania oceánov sa zmestíme do stanovených kritérií. Správa má dodať nádej Vedci však upozorňujú, že ich správa nemá strašiť. Skôr má upozorniť na druhú stranu mince a ponúknuť východiská, ako situáciu ešte zachrániť. „Štúdia Planetárne hranice nemá diktovať, ako by sa ľudská spoločnosť mala vyvíjať, ale pôsobiť na tých, ktorí rozhodujú, aby vytvorili pre ľudstvo bezpečnejší svet,“ povedala spoluautorka Katherine Richardsonová z Centra makroekológie, evolúcie a klímy pri Kodanskej univerzite. „Máme obrovskú príležitosť na spravodlivejšie riešenie, ktoré nám prinášajú globálne hrozby. V septembri bude OSN schvaľovať ciele trvalo udržateľného rozvoja. So správnymi východiskami sa môžu vytvoriť podmienky na dlhodobú prosperitu v rámci hraníc našej planéty,“ dodal spoluautor štúdie Johan Rockström. Žijeme v antropocéne Podľa vedcov sa definitívne skončila epocha holocén. Nahradil ho antropocén, nazvaný podľa podstatných zmien, ktoré ľudstvo zanechalo na zemskom povrchu. Jakub Filo, SME

Začína sa šieste masové vymieranie druhov

Obeťou bude aj človek

Na Zemi začalo ďalšie veľké vymieranie druhov a medzi prvé obete by mohli patriť ľudia, tvrdia vedci z troch amerických univerzít v novej štúdii. Informoval o tom britský spravodajský web BBC. Podľa vedcov zo Stanfordovej univerzity, Princetonu a Berkeley ide už o šieste veľké vymieranie druhov v dejinách planéty. Stavovce podľa ich výsledkov miznú 114-krát rýchlejšie ako je bežné. Podobnú štúdiou zverejnila vlani Dukeova univerzita. Výskum sa týkal rýchlosti vymierania druhov stavovcov – zvierat s chrbticou. Vedci posudzovali fosílne záznamy – skameneliny. Od roku 1900 podľa správy vyhynulo viac ako 400 druhov stavovcov. Za normálnych okolností by toľko druhov malo vymrieť za 10-tisíc rokov, tvrdia vedci. Príčinami tohto javu je klimatická zmena, odlesňovanie a znečisťovanie životného prostredia. Vzhľadom na dominový efekt ničenia ekosystémov sa môže stať, že napríklad opeľovanie včelami zmizne v priebehu troch ľudských generácií. K zatiaľ poslednému veľkému vymieraniu druhov došlo pred približne 65 miliónmi rokov, keď z povrchu Zeme zmizli dinosaury. Podľa vedúceho autora štúdie Gerarda Ceballosa bude životu trvať milióny rokov, kým sa spamätá, ak vymieraniu nezabránime. „Náš vlastný druh by pravdepodobne zmizol veľmi skoro,“ dodal Ceballos. Štúdia vyšla v odbornom časopise Science Advances. ČTK

červenec-srpen

19

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Čtení na volnou chvíli Tanec života Kapitola 8:

(pokračování)

Armádní opera Praha

Baletní soubor tvořili samí absolventi konzervatoře, takže jsme se všichni znali. Náš šéf Luboš Ogoun byl původně sportovec. Než přišel k baletu, běhal závodně střední tratě za Slavii. Jako šéf i choreograf byl báječný. Všichni jsme si tykali, což mu ale nijak neubralo na respektu. Denně od devíti byl náročný trénink, následovalo studování nových baletů nebo zkouška repertoáru. A úroveň výborná, byli jsme všichni perfekně vydrezúrovaní. Ogoun ušil choreografii každému na tělo, to znamená, že promyšleně využíval individuálních schopností tanečníka. Já jsem třeba měla v baletu Mirandolína krásné sólo cikánky. Mojí doménou byly vysoké skoky a takzvaně „vytahané nohy“ - prostě nohu jsem byla schopna vysoko udržet. K tomu jsem měla tanečnost pohybu, která se na rozdíl od techniky nedá nadřít, je tak trochu darem od Boha. Co mě naopak nesedělo, to byly lyrické role. Asi by mi nikdo neuvěřil, kdybych tančila Popelku. Zato v maceše jsem se vyřádila. Ve všech mých rolích musela být jistá dávka temperamentu, erotiky, zloby nebo naopak komiky. To se táhlo po celou dobu mého baletního působení. Byli jsme Armádní opera, a tak jsme samozřejmě jezdili autobusy za vojáky. Cesty to byly někdy dost daleké a hlavně v zimě nepříjemné. Vyfasovali jsme na to vojenské kabáty, které měly uvnitř dokonce nějakou kožešinu, a my pod jejich tíhou doslova padali. Ale byli jsme jim nakonec rádi, protože v nevytopených autobusech bylo alespoň do čeho se schoulit. V létě jsme pro změnu vystupovali na otevřených scénách. Život to tedy byl trochu namáhavý, ale jinak docela zábavný. Speciálním zážitkem se pro nás stala návštěva Galiny Ulanovy. To byla tehdy velká hvězda sovětského baletu. K nevoli sólistů a členů baletu Národního divadla projevila přání vést jeden jejich trénink. Nevím, co se tehdy odehrálo v Národním, ale náš balet z Armádní opery byl vyzván, aby na tom tréninku dělal členy a sólisty Národního divadla. Postavili jsme se tedy k tyčím a skuteční tanečníci Národního divadla jen přihlíželi. V následující diskuzi se někdo zeptal, jak je možné, že sovětský balet má tak kvalitní soubor a vysokou úroveň. Galina odpověděla: „Vždyť vy máte taky skvělou úroveň.“ Přišla ke mně, vytáhla mi nohu na „à la seconde“, tedy na stranu, jak to šlo nejvíc, a pak mi ji pustila. A já ji tam samozřejmě udržela! Někdy v této době mě jeden známý, který studoval na filmové fakultě, seznámil se zajímavým mladíkem. Byl pohledný, inteligentní a k tomu uměl přidat pořádnou porci humoru. Později ji dokázal dobře uplatnit ve svých filmech, které ho proslavily po světě. Miloš Forman. Jeho rodiče, kteří bohužel nepřežili koncentrák, vlastnili dva penziony ve Starých Splavech a ty se komunistům hodily pro ROH. Milošovi nechali jen jeden pokoj s balkonem a nádherným výhledem na Máchovo jezero. Často jsme tam spolu jezdívali na víkend. Autobus býval plný a my si obvykle museli celou cestu odstát. Ve Starých Splavech žil se svojí rodinou Milošův bratr, malíř Pavel Forman.

červenec-srpen

20

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

V Praze bydlel Miloš v bytě nějakého svého známého poblíž Václavského náměstí, ale až někde v sedmém patře. Bylo to schodů, jako by člověk stoupal do nebe. Jednou jsme šli ulicí Na Můstku okolo nějakého zlatnictví a tam nás napadlo: „Koupíme si prstýnky a budeme dělat zasnoubený.“ A protože jsme byli oba střelený, hned jsme to provedli. Prstýnky byly ze stříbra, ani nevím, kde ten můj skončil. Tak jsme si hráli, že jsme zasnoubení. Asi jsme si chtěli připadat dospělí. Vztah s Milošem byl taky hlavním důvodem, proč se mi po zrušení Armádní opery v roce 1955 nechtělo z Prahy. Přihlásila jsem se tedy ke konkurzu do Národního divadla. V komisi seděli samí sólisté baletu včetně mého starého známého Karla Lukšíka. Samozřejmě, že mě už znali od toho tréninku s Galinou Ulanovou. Předtančila jsem dvě variace, jednu na špičkách, tou druhou byla má temperamentní cikánka z Mirandolíny. Všechno se mi povedlo, tak jsem šla s dobrým pocitem domů a čekala na písemné rozhodnutí. Ještě než přišlo, zatelefonoval mi Karel Lukšík a převyprávěl, jak se dámy v komisi vyjádřily: „Co s ní budeme dělat? Sólistek je nás tu dost a ve sboru by trčela.“ A tak mě tedy nevzali. Samozřejmě jsem si to obrečela, i když musím uznat, že s tím trčením při mých 174 centimetrech mohly mít docela pravdu. Zato později mně ta výška docela bodla. S Prahou jsem se tedy znovu loučila. Tentokrát zklamaně. Když jsem ale po pár letech potkávala kolegyně, které měly větší „štěstí“ a byly do Národního divadla přijaty, vypadaly otráveně a nadávaly na intriky. Na ty já jsem si ve svém příštím angažmá stěžovat nemohla. Helena Eser-Koudelková Pokračování v příštím čísle

Ze spolkové činnosti Sokol Winterthur - Oslava 100 let Svazu čs. spolků Naše sokolská jednota oslavila v sobotu 6.června 2015 odpoledne výročí "100 let Svazu českých a slovenských spolků ve Švýcarsku". Téma oslavy bylo "Jednota představuje sebe a své město". Díky pečlivé přípravě náčelníka bratra Antonína Vlčka a sestry Heleny Springinsfeld měli návštěvníci na vybranou: prohlídku tělocvičny, návštěvu galerie, pro sportovce výstup na "Bruderhaus", kde je obora

červenec-srpen

21

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

s četnými zvířaty, pro děti a mládež minigolf u restaurace a dětské hřiště. Pro všechny pak příjemné posezení v restauraci "Breite", spojené s prohlídkou výstavky. Zásluhou starosty bratra Řeháka se členové naší jednoty ve velkém počtu zúčastnili odpoledního programu, při kterém jsme s radostí uvítali také početné členy Sokola Luzern, Sokola Solothurn a dalších spolků. Nakonec nás bylo i s hosty na čtyřicet, což přesáhlo naše očekávání. Celá tato kompanie odešla s br. Vlčkem hned po zahájení k blízké škole "Heiligberg", jejíž tělocvičnu využíváme k našemu pravidelnému pondělnímu cvičení. V jejím sousedství jsme navštívili zahradu "Rosengarten", odkud je nádherná vyhlídka na Winterthur. V této růžové zahradě byl servírován aperitiv s přípitkem na 100 let Svazu (víno dodala jménem Svazu předsedkyně M.Cron, pečivo připravila sestra Zdenka Benz). Po procházce se návštěvníci rozdělili: zdatní sokolové (ze Solothurnu, Luzernu a Winterhuru) absolvovali pěší túru k "Bruderhausu" a zpět, děti se uchýlily na dětské hřiště nebo s rodiči na minigolf a zbylá část se věnovala prohlídce výstavky. Ta zahrnovala čtyři podrobné kompletní kroniky za více než čtyřicet let činnosti Sokola Winterthur, s ukázkami a fotografiemi ze všech zahraničních sletů do roku 1990 i českých sletů v Praze od roku 1994. Mimo to náš prapor, časopisy, diplomy, odznaky a jiné dokumenty Sokola Winterthur tuto výstavku si prohlédli samozřejmě i ostatní návštěvníci po návratu do zahradní restaurace. Náš dík patří majitelce restaurace "Breite", paní Marii Bachmann a její dceři, které nás obsluhovaly rychle a přednostně, i když měly v hospodě i mnoho jiných hostů. S paní Bachmann máme totiž velmi dobré vztahy už přes čtyřicet let, protože po každém pondělním cvičení k ní chodíme načerpat za ztracené kalorie a litry potu patřičnou náhradu pomocí piva či vína, případně i s nějakým zákuskem. Měli jsme štěstí na počasí, bylo nádherně slunečno, takže jsme si rádi objednali v restaurační zahradě, ve stínu stromů nebo pod vzdušným stanem, studené nápoje a k nim chutné porce salátů nebo grilovaného jídla. Jen na cestu do města se nechtěl vydat nikdo - ani vyhlídka na chládek v galerii nepřilákala nikoho k procházce horkými ulicemi... Díky příjemnému prostředí a družné zábavě nám druhá část oslavy uběhla velmi rychle, všichni přítomní byli spokojeni, že se celá akce vydařila. Proto děkujeme vám, milí návštěvníci, za toto krásné odpoledne. Jiří Kraus, Sokol Winterthur Foto 1: Bratr Tonda Vlček vítá přítomné, zde starostu J. Řeháka. Foto 2: Nejmladší účastnice si zahrály minigolf. Autorka fotek: Helena Springinsfeld

červenec-srpen

22

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Znovuzrození Baťova parku v Möhlin 26. června 2015 ve 14 hodin se uskutečnila historicky důležitá událost. Do obce Möhlin se sjeli pozvaní hosté, kterým byla představena vize obnovy Baťova parku. Během odpoledne nazvaného „Möhlin meets Zlín“ se uvedli svými prezentacemi majitelé areálu rodina Kuoni z firmy Jakob Müller AG, městský radní ze Zlína Pavel Stojar, Tobias Ehrenbold, autor knihy Baťa v Möhlin, Pavel Velev, člen Nadace Tomáše Bati, starosta obce Möhlin a radní kantonu Aargau Fredy Böni a starosta obce Vlčnov Jan Pijáček. O překlad do českého i německého jazyka se postaral Václav Šulista. Mezi účastníky jsme mohli spatřit pana Grégoire Schnegg vnuka Josefa Šimši, tehdejšího manažera Baťovy továrny v Möhlin, pana Petera Petrina

ze spolku Domov Basel, místostarostku Vlčnova Martu Moštkovou, paní Helenu Springinsfeld jako zástupkyni Svazu spolků a rodačku ze Zlína, ředitele obchodů Baťa ve Švýcarsku pana Alain Grölly, manželku pana Böni, zástupce obce a mnohé další. Akci posvětila na dálku svou podporou také paní Sonja Baťová. Po předání důležitých informací následovala prohlídka areálu a malé občerstvení. V dalším čísle Zpravodaje vás budeme informovat podrobněji. Například o budoucích plánech Baťova parku, o nadaci Tomáše Bati, o fenoménu „Baťa“ a některých historických datech, či o zajímavostech z minulosti a současnosti Zlína a Vlčnova. Jana Jarolímková Foto autorky: Pozvaní hosté před klubovnou Baťa Zdroj: ASORKD

červenec-srpen

23

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Vážená redakce, vážení čtenáři Zpravodaje,

možná vás bude zajímat, co jsem úplnou náhodou našel v archivu Bati v Möhlinu, kde jsem o předminulém víkendu tlumočil pro delegaci Zlína a Vlčnova. Jestli byste věděli více o pozadí tohto dopisu, byl bych moc rád. Srdečně Vas zdravím a předem děkuji. RNDr. Václav Šulista St. Jakobstrasse 2 CH-4147 Aesch BL

červenec-srpen

24

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Vzpomínka na srpen 68 Pamětník Milan Cimburek To, že se stanu taky jednou pamětníkem, mne nikdy nenapadlo. Holčičky v obecné otravovaly s čerstvě získanými památníky o pomalovanou stránečku. To jsem dělal nerad, neb jsem nebyl na holčičky ještě vysazenej. Na památku jsem později vojákům-spolutrpitelům, maloval na hedvábné padáčky od světlic vzpomínku na odložené milé v jejich domovině. Jenže já se ocitl teď, po skoro padesáti letech v památníku, jako pamětník. Za tu dobu již hodně toho odnes čas. Vzpomínky navlékám jak motýlí křídla na nit. Zapomínám na krásné chvíle, natož pak na katastrofy. Po pětadvaceti letech pádu komunismu, zářných to zítřků a nejen u nás, „náš osmašedesátý“ zůstane dobrý jen pro historiky. Vždyť i o mé oblíbené skupině Beatles toho času se mladí učí v hudebním dějepise. Politický dějepis jim ale vnucovat nebudu, ať si to „vygooglujou“, jako to dělá můj dospělý syn, když mu o „osmašedesátém“ vyprávím. Docela otevřeně přiznává: „to pro kontrolu, jestli nekecáš. V brožuře z roku 1968, kterou mi nedávno koupila na bleším trhu kolegyně mé ženy, vzpomíná Heinrich Böll, jak prožil 20. srpen, ubytován v Praze, při vpádu sovětských vojsk s kamarády Varšavské kumpačky do ČSSR. Matiné, které pořádal Stadttheater Basel se zúčastnili velikáni té doby: Peter Bichsel, Friedrich Dürrenmatt, Max Frisch, a Günter Grass. Po přečtení padesátistránkové brožury, jsem si všiml slovního repertoáru, žargonu a vyjadřování protagonistů podle věku. Čím starší, tím srozumitelnější a preciznější, o to více k zadumání. Friedrich Dürrenmatt vyjmenovává zločinnost vyvolanou politiky od první světové války po fašismus, stalinismus, politické vraždy v USA a později i jinde - ve Vietnamu, Izraeli, Československu a moudře dodává, že tím to ještě nekončí. Jak ten čas všechny rány hojí! Můj dědeček ve stáří už ani nevzpomínal na čtyři roky válčení v Rusku a na další čtyři, co tam zůstal jako válečný zajatec. Časem přestal můj otec vzpomínat na rok čtyřicet osm, o kterém tvrdil: „nebejt ho, tak jsme se měli líp.“ Také věřil, že režim nemůže přetrvat do dalších voleb za čtyři roky. Spletl se o čtyři desetiletí, a převratu se nedožil. Po skoro padesáti letech musím s historií zacházet opatrněji. Ne vše, co se mi jevilo jako pravda, pravdou musí být. Nejsem historik, pouze pamětník, a proto musím být obezřetnější. Vždyť mýlit se je lidské. Ale lidi to nemají rádi a chtějí mít positivní přístup k historii. Vymyšlenosti typu Lojzíka Jiráska jsou dnes nepřípustné. Současníkům se velice těžko vysvětluje doba „socialismu s lidskou tváří a Pražské Jaro“. Historici, narození po osmašedesátém, kteří nejsou pamětníky, píší články z úplně jiného pohledu na dobu, na niž si vzpomínám já. Byli jsme mladý, krásný a šťastnější. A že o to máme zase přijít, nás ani v tom nejstrašnějším snu nenapadlo. Uplynulá doba hodně změnila a ta její druhá část nám svět obrátila úplně naruby. Snad to tak má být.

červenec-srpen

25

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Adresář Svazu spolků Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku [email protected] / www.svaz-spolku.ch (zde najdete aktuální informace a maily na níže uvedené)

předsednictvo předsedkyně/ osobní oddělení místopředseda pro ČR místopředseda pro SR jednatelka / sekretariát pokladní /správní rada Zpravodaj členka předsednictva člen předsednictva

Maria Cron Ing. Jaroslav Havelka Dr. Andrej Hrico Helena Springinsfeld Václav Günter

Zinggentorstr. 3

6006 Luzern

Av. Gare-des1208 Genève Eaux-Vives 24 8184 BachenPüntenstr. 2 bülach Brunnenwiesenstr. 8305 35 Dietlikon Eichtalboden 81

5400 Baden

Schlüsselstrasse 59 5330 Bad Zurzach MUDr. Miloš Kelemen Chröpflistr. 21 8180 Bülach účelová zařízení Svazu spolků Masarykův fond / předseda místopředsedkyně jednatelka pokladní

Zpravodaj / redakce, inzerce administrace, předplatné

Jana Jarolímková

PD Dr. Dušan Šimko

Gundeldingerstrasse 95

Daniela Rajmonová

Sprüngliweg 9

Marie Fischer

Monbijoustr. 89

Bohumila Havlíková

Pl. Notre Dame 8

Dr. Andrej Hrico

Püntenstr. 2

Jarmila Schifferle

Parkstrasse 2

Dr.med. Peter Gordon

Clarastr. 19

Jana Hronek

Kestenbergstr. 5

Jasmin Kudrnová Helena Sechserová lic.iur. Libor Šimeček

Affolternstr. 159 Glatttalstrasse 7 Bleichistr. 10

Karel Kukal Jana Bachmann

Schärerstrasse 1 Ruopigenring 91

Jiřina Kalivodová

Bruggwiesen 1

4053 Basel 8802 Kilchberg 3007 Bern 1700 Fribourg 8184 Bachenbülach 5313 Klingnau

041 410 14 12 022 736 92 33 t/f 043 539 90 14 044 833 35 12 t 044 833 59 04 f 056 221 22 64 078 300 49 18 044 860 53 85

061 261 43 60 t/f 044 715 48 15 031 371 72 82 026 322 77 20 043 539 90 14 056 245 11 48 t 056 245 36 22 f

revizoři účtů předseda

4058 Basel 5120 Windisch 8050 Zürich 8052 Zürich 6300 Zug

061 681 62 00 t 061 681 63 65 f 056 441 72 05 076 287 27 66 044 302 22 36 041 712 05 51

smírčí komise předseda

červenec-srpen

26

3014 Bern 6015 Luzern 9300 Wittenbach

031 371 84 69 041 260 86 07 071 244 69 80

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Výbor Svazu spolků Spolky Čechů a Slováků ve Švýcarsku adresy zástupců spolků ve výboru (aktuelní informace a maily na níže uvedené najdete na stránce Svazu: www.svaz-spolku.ch)

spolek

zástupce

adresa

telefon, t/f (telefon/fax)

Beseda Slovan Ženeva

Pierre Allan

ch.de la Petite1208 Genève Boissière 34

022 840 43 25

Beseda Svatopluk Čech

lic.iur. Libor Šimeček

Bleichistr. 10

6300 Zug

041 712 05 51

Domov Basilej

Jaroslav Martinec

Rütistr. 22

4103 Bottmingen

061 421 97 09

Sokol Baden

Věra Blažek

Kornweg 13

5415 Nussbaumen

056 282 27 15

Sokol Basilej

Dana Štěpánková

Häsingerstrasse 29 4055 Basel

061 381 85 54

Sokol Bern

Věra Bäumelt

Wankdorffeld strasse 77

3014 Bern

031 331 10 30

Sokol Luzern

Jana Bachmann

Ruopigenring 91

6015 Luzern

041 260 86 07

Sokol St. Gallen Jiřina Kalivodová

Bruggwiesenstr.1

9300 Wittenbach

071 244 69 80

Sokol Winterthur

Antonín Vlček

Giesserstr. 6

8406 Winterthur

052 202 96 12

Sokol Zürich

Jasmin Kudrnová

Affolternstr. 159

8050 Zürich

076 287 27 66

Slovenský klub vo Švajčiarsku

Jarmila Schifferle

Parkstrasse 2

5313 Klingnau

056 245 11 48 t 056 245 36 22 f

4058 Basel

061 681 62 00 t 061 681 63 65 f

Č.-Sl.-Švýc. Dr. med. Peter Gordon Clarastr. 19 zdravotn. spolek

červenec-srpen

27

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Ohlédnutí za sokolským setkáním v Oetzu v květnu 2015 Každoročně, když vyjíždíme do Oetzu, si říkáme: Jen aby bylo hezky, aby aspoň nepršelo. Naše přání letos bylo vyslyšeno jen částečně. Přijeli jsme (jako vloni) za deště, byl čtvrtek. Zítra bude určitě lépe, utěšovali jsme se. Pátek, pršelo zase. Vyjeli jsme dopoledne směrem Piburg – sokolská louka. Krásně posečená, ale částečně krásně rozmočená. Náš vnuk zapadl do bahna tak hluboko, že jsme měli co dělat, dostat holínku z bláta. Přesto jsme začali s přípravou dřeva na táboráky (byli jsme optimisté), připravili žerdě na prapory, odpadkové pytle, atd. Sobota ráno, pršelo. Odpoledne se počasí umoudřilo, ve dvě hodiny jsme zahájili naše setkání. Odpoledne začal volejbalový turnaj, závody dospělých v různých disciplínách – tak zvaná Piburgská olympiáda – sestra náčelnice si vymyslela tak náročné disciplíny jako třeba házení lasem na koně (naštěstí dřevěného, takže nemohl odklusat), to se podařilo opravdu málokomu, hluboký předklon (stálo se na stupínku), někteří z nás museli dát pozor, aby neztratili rovnováhu a neskončili hlavou v blátě. Magnetem bylo ale střílení z kuše, tak trochu jsme si zahráli na Viléma Tella, a také něco na přemýšlení - kdy byl vůbec první slet, přiznám se i za ostatní, že to málokdo věděl (1882). Pokud se pár závodníkům podařilo koně „chytit“ byli obdarováni vřelým potleskem, pobavili jsme se všichni. A stejně zajímavé byly závody dětí v devítiboji. Paní učitelka sestra Jana Vaňková připravila pro děti velmi hezké hry, škoda, že mnohé rodiče předpověď odradila, dětí bylo podstatně méně než jindy. Ale děti bojovaly všechny (po počátečních nesmělých pokusech) se zápalem a jak jsem mohla usoudit, moc se jim to líbilo. Jen na okraj: Zkuste kolíčkem na prádlo sbírat kytičky nebo barevné papírky, roztroušené po louce! Sestře Vaňkové patří za její práci s dětmi vřelý dík. Večer se zapálil táborák, ale moc dlouho jsme u něj nevydrželi. Obdivovala jsem stanaře (tři stany), že mají odvahu, v takové zimě stanovat (v sobotu ráno, když jsme vyjížděli z obce Oetz na Piburg bylo 5 stupňů nad nulou). V neděli se počasí umoudřilo ještě víc, odpoledne jsme dokonce sundali svetry a zimní bundy. Pokračovalo se ve volejbalu, ten přitáhne vždy nejvíce diváků, někteří volejbalisti jsou ještě navíc dobrými herci, o legraci není nouze. Večer znovu zapálen táborový oheň, přijeli dokonce muzikanti (Vycpálkovci) a zahráli a zazpívali několik pěkných písniček. A protože jsme byli rozezpívaní, tak jsme pokračovali ve zpěvu u ohně dále, najednou nám zima nebyla, seděli jsme kolem ohně asi do půl dvanácté (stanaři ještě déle). 28 červenec-srpen júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Moc hezký večer, sokolové z Vídně vedle mnichovských, pařížských, švýcarských, londýnských (2) a českých, prostě velká sokolská rodina. Pondělí bylo ještě teplejší než neděle, ale pro jistotu hudební vystoupení a předávání putovního praporu bylo přeloženo do sálu. Velmi krásný program si připravily hudební a taneční skupiny Vycpálkovci a Rozmarýn. Naše tradiční, tentokrát již 42., setkání jsme ukončili pochodem a položením věnců a květin u pamětního místa u řeky Ache, kde bylo nalezeno 8. srpna 1884 mrtvé tělo Dr. Miroslava Tyrše. Eva Svobodová, Sokol Solothurn Foto: Lída Chourová a Vlasta Šťastná

Vzpomínkový víkend na Jana Husa (3.7.- 6.7.2015) Již dlouho dopředu jsem avizovala ve Zpravodaji toto velmi významné jubileum. Snažila jsem se s paní Dr. Libuší Rösch ředitelkou Husova muzea v Kostnici / Konstanz, aby Češi jak ze švýcarské strany, tak z Konstanz a z Čech, slavili dohromady. A myslím, že se to povedlo. Na těchto významných oslavách se sešli a předvedli, co umějí. Město Konstanz si vzalo tuto oslavu opravdu velkolepě na starost. Rovněž tak z ČR byla účast hojná. Také v Čechách na Velehradě se i přes tropická vedra sešlo na 10 000 účastníků. Po 10 letech byl opraven Husův rodný dům, na Kapli Betlémské byla nainstalována sluneční instalace za pravdu, v Praze v Obecním domě proběhly veliké oslavy a bylo vydáno 8400 speciálních zlatých mincí. Slavnosti v Konstanz začaly v pátek 3.7. vzpomínkovou hodinou za Mistra Jana Husa, která se uskutečnila v budově Koncilu za účasti významných představitelů jak z České vlády, tak města Konstanz a účasti hudebního doprovodu Schola Konstanz. Oslavy začaly v horním sále budovy, kde jsou na stěnách znázorněny historické události města Konstanz za asistence vlajkonošů v dobových krojích. Mezi nejvýznamnější hosty patřili patriarcha Církve československé husitské Tomáš Butta, bývalý kardinál Vlk a v hledišti seděl poslanec Německého spolkového sněmu Andreas Jung, dále starosta Konstanz Uli Burchardt. Kulturní vložkou podkreslil atmosféru vokální umělec Sebastian Fuchs.

červenec-srpen

29

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Sobota byla na události nejbohatší. V 10 hodin začala mše v Luteránském kostele (pro zajímavost: zde se konaly před 101 lety bohoslužby křesťanů z mnoha národů za odvrácení 1. světové války). Mše byla pod vedením patriarchy církve husitské Tomáše Butty. Své příspěvky přednesli místopředsedkyně Senátu Miluše Horská, předseda Parlamentu ČR Jan Hamáček, za Královehradecký kraj Lubomír Franc a ředitel Kamenosochařské školy Josef Moravec. Ze Švýcarska zástupci Sokola Winterthur, Luzern, Zürich, Solothurn, Husova sboru, Besedy Svatopluk Čech. Úcta k pravdě - motto Mistra Jana Husa - kázali i prezidenti T.G.Masaryk a Václav Havel a v jednom z projevů přirovnaná Milada Horáková. My sami již musíme hledat cestu Husových slov. Následovalo předání a odkrytí sochy Jan Hus cesta ke smíření. Je to kalich v plamenech, projekt Střední průmyslové školy kamenické a sochařské v Hořicích. Projekt podporovala Československá církev husitská, Královehradecký kraj, pod záštitou paní Miluše Horské místopředsedkyně Senátu Parlamentu České republiky a Miloše Zemana, prezidenta České republiky. U sochy promluvila mladá autorka Adéla Kačabová, starosta Konstanz Uli Burchardt a zazpíval chor Jakoubci z Příbrami. Poté se slavnost přesunula k Husovu kameni, kde proběhlo přivítání zástupkyní primátora Konstanz, hudební vystoupení Suso Choru a kladení věnců. Následovala slavnost v Palmenhausu s výstavou Jan Hus, hudbou, animací Cesty ke smíření, přednáškami a prohlídkami tohoto domu. Akce se zúčastnila s velkým úspěchem jak taneční skupina Folklor 75 ze Švýcarska, tak také se svým vystoupením i ti nejmenší z České školy bez hranic z Zürichu, kteří pod vedením paní Jany Vaňkové nastudovali hru Jan Hus jak v češtině, tak v němčině, za což sklidili veliký aplaus.

Slavnosti byly zakončeny v pondělí 6.7. mezinárodní ekumenickou vzpomínkovou bohoslužbou v Münstru, které se zúčastnil náš český páter Špaček a farníci ze Švýcarska.

červenec-srpen

30

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Díky organizátorům, vystupujícím a hojným návštěvníkům se akce povedla - Mistr Jan Hus nepoložil svůj život marně, není zapomenut. Je potěšitelné, že byla vytvořena Husova ekumenická komise, která má za cíl očištění jeho jména, paradoxně 600 let od jeho smrti. Ne náhodou presidentské standartě vlající nad Pražským hradem dominují Husova památná slova PRAVDA VÍTĚZÍ. Ivana Dangová Foto: 1. Právě odhalená plastika - oheň z něhož se zvedá kalich 2. Jednota Sokol Luzern u kamene Mistra Jana Husa 3. Průvodce na nedělní prohlídce Kostnice přivítal luzernské účastníky v dobovém kostýmu Autoři fotografií: Mark Bachmann, Ludmila Čarnecká

Opustili nás Zemřel sir Nicholas Winton (†106): Zachránil 669 dětí před plynem! Ve věku 106 let zemřel 1. července sir Nicholas Winton – muž, který během 2. světové války vyrval 669 židovských dětí ze spárů nacistických vrahů. V srdcích jejich rodin bude britský hrdina žít navždy... V letech 1938 a 1939 Winton tajně organizoval přepravu židovských dětí z Československa do Británie, aniž by o tom komukoliv řekl. O jeho hrdinském činu neměli tušení ani jeho

červenec-srpen

31

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

nejbližší příbuzní! Jeho tajemství odhalila náhodou manželka Greta v roce 1988 při vyklízení půdy. Narazila totiž na sešit s fotkami a jmény zachráněných dětí a její tajnůstkář Nicholas musel s pravdou ven. Zatímco on chtěl štos papírů vyhodit, ona se rozhodla, že o takové senzaci mlčet nelze, a předala dokument historičce Elizabeth Maxwel, která posléze zorganizovala setkání Nicholase Wintona se zachráněnými »dětmi«. Dojemný pořad odvysílala britská televize BBC. Skromný muž celý život odmítal být označován za hrdinu, přesto ho nikdo jinak nenazve. Tehdy dvacetidevítiletý burzovní makléř naprosto nezištně pomohl 669 úplně cizím dětem opustit tehdejší Československo a uniknout jisté smrti ve vyhlazovacím táboře. Zajistil jim povolení k opuštění Německa, povolení ke vstupu do Británie a náhradní rodinu. Za každé dítě navíc musel zaplatit kauci 50 liber. Od českého prezidenta Miloše Zemana (70) dostal skromný hrdina nejvyšší české vyznamenání – Řád bílého lva, které si loni přijel osobně převzít. Několikrát ho ale vyznamenala i britská královna Alžběta II. (89) a v roce 1998 mu Václav Havel (†75) udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Nominován byl i na Nobelovu cenu za mír.

Odešel profesor Jan S. Kruliš-Randa Dne 7. června 2015 zemřel v Zürichu ve věku 89 let profesor podnikového hospodářství a mecenáš Jan S. Kruliš-Randa. Část krajanské obce ve Švýcarsku ho znala z občasných vystoupení na setkáních, kde vyprávěl ze svého pohnutého života. Narodil se 28. února 1926 v Praze do majetné, hospodářsky vlivné rodiny, která mu poskytla bezstarostné dětství a mládí. Není divu, že vzdělání, kultura a dějinné povědomí sehrály v tomto rodinném prostředí důležitou roli: Janův pradědeček byl za c.k. mocnářství věhlasný profesor občanského práva Antonín Randa (1834-1914), císařem povýšený do rytířského stavu; a jeho dědeček z matčiny strany byl slavný vynálezce František Křižík (1847-1941). Ve stopách svého praděda se Jan po válce dal na studium práv. Měl za sebou již několik státnic, když ho komunisté z Karlovy university vyhodili – jako tolik jiných. Jakožto třídní nepřítel, který se navíc 25. února 1948 zúčastnil legendárního pochodu studentů na Pražský hrad, aby vyjádřili podporu presidentu Benešovi, byl takový člověk pro nový režim nepřijatelný. Byl zatčen a nasazen na nucenou práci ve sklárně Chodov. V r. 1949 uprchl přes Šumavu do Bavorska. V uprchlickém táboře se na něj usmálo štěstí. Tábor navštívila delegace ze Švýcarska, povšimla si ho a nakonec dostal možnost studovat v Zürichu. Obor práv mu ale nebyl povolen, takže se přeorientoval na studium národního hospodářství, které v r. 1954 zakončil doktorátem. Stal se docentem v Ženevě, až pak koncem padesátých let vycestoval do USA, které pro něj symbolizovaly svobodu. Pracoval jako manažer u různých multinacionálních průmyslových podniků.

červenec-srpen

32

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Během šedesátých let se vrátil do Švýcarska, což souviselo s tím, že se v r. 1960 oženil se Švýcarkou Rosemarie Spühler. Její otec, Willy Spühler, byl členem švýcarské vlády (Bundesrat) ve funkci ministra zahraničních věcí a shodou okolností v r. 1968 spolkovým presidentem. Jako takový se po okupaci v srpnu 1968 zasadil o otevření švýcarských hranic a o vstřícný postoj celé země vůči československým uprchlíkům. Můžeme se jen dohadovat, jak dalece Spühlera ovlivnil jeho český zeť Jan, kterého se okupace nepochybně hluboce dotýkala. Protože činnost v průmyslu ho stále méně uspokojovala, rozhodl se Jan Kruliš-Randa pro akademickou dráhu. V roce 1975 se na universitě v Zürichu habilitoval prací o marketingu a logistice, dva roky nato nastoupil na nově založenou profesuru pro marketing a stal se ředitelem Ústavu pro podnikové hospodářství. V r. 1981 byl jmenován řádným profesorem. Roku 1993 odešel do důchodu. Ekonomiku nechápal jako pouhé úsilí o rentabilitu. Ze svého humanitního stanoviska ji pojímal jako kulturní a civilizační fenomén. Byl rozhodným přívržencem liberálního tržního hospodářství, ale s jasnými pravidly hry a fair play chování. V neoliberální bezuzdnosti a v kultu maximálního zisku pro akcionáře, bez ohledu na hospodářskou etiku, viděl přímo zvrácenost. Tak zvané „tunelování podniků“ považoval za znamení návratu k barbarství. Jan Kruliš-Randa představoval vzácný typ člověka, který je kosmopolitou, přesvědčeným Evropanem a zároveň věrným vlastencem. Tento zastarale a nadneseně znějící výraz je v jeho případě na místě. Byl občanem USA, později občanem Švýcarska, strávil drtivou většinu svého života za hranicemi starého domova, jako manažer a posléze vysokoškolský profesor byl zcela integrovaný v západním světě, ale svůj český původ nesl v sobě neokázale jako samozřejmou a nedílnou část své osobnosti. Jakmile to po roce 1989 bylo možné, začal se nejprve v Československu a později v České republice nezištně angažovat. Přednášel v Praze na Vysoké škole ekonomické a na Právnické fakultě Karlovy university. Jeho zásluhou byla v roce 1991 obnovena Randova nadace, kterou kdysi dávno založil jeho praděd a kterou zakázali nejprve nacisté a po nich komunisté. Nadace podporuje talentované studenty práv a oceňuje nejlepší diplomové práce na českých právnických fakultách. Prof. Kruliš-Randa dlouhá léta nadaci podporoval z vlastních prostředků. Také se podílel na obnově Spolku českých právníků Všehrd, násilně rozpuštěného roku 1948, a stal se jeho čestným členem. V roce 1991 mu Karlova universita udělila čestný doktorát. O deset let později převzal z rukou presidenta republiky medaili za zásluhy o budování svobodné demokratické společnosti. Prof. Kruliš-Randa si uchoval pozoruhodnou ryzost duše, která u člověka působícího v tak racionálním oboru jako je ekonomika překvapovala. Neochvějně věřil v dobro v člověku, v humanitní principy a v mezilidskou slušnost. Vyjádřil to takto: „Budoucnost každé kultury závisí od její minulosti. Kultura je výsledkem péče o tradované hodnoty společnosti, které se osvědčily. Jde o pojetí národní kultury, která nespočívá na zděděných genech, rase či společenské třídě, nýbrž na výchově k individuální přirozené slušnosti.“ On sám – noblesní, velkorysý, laskavý – tuto víru v dobro a slušnost zosobňoval. Neznal sarkasmus, natož cynismus. Vůči všem lidem vystupoval zdvořile a s respektem, ať už to byl president republiky nebo číšník v restauraci, kde obědvával. Byl povahou i vzhledem elegán. S Janem Krulišem-Randou odešla první republika. Radan Hain

červenec-srpen

33

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Zemřel spisovatel Ludvík Vaculík, autor Lidových novin V sobotu 6. června v nedožitých 89 letech zemřel český spisovatel Ludvík Vaculík. Narodil se 23. července 1926 v Brumově u Valašských Klobouk. Proslavil se zejména jako autor románů Sekyra (1966), Morčata (1977), Český snář (1985), Jak se dělá chlapec (1993). Za minulého režimu pracoval v Literárních novinách, Literárních listech a Listech. Aktivně vystupoval v době Pražského jara a je autorem manifestu 2000 slov. V sedmdesátých a osmdesátých letech se angažoval v opozici (signatář Charty 77), založil samizdatovou edici Petlice. Ludvík Vaculík byl úzce spojen s Lidovými novinami. Přispíval do nich už v samizdatu a po jejich legalizaci po roce 1989 psal nepřetržitě každý týden do rubriky Poslední slovo. Redakce Lidových novin vyjadřuje manželce Ludvíka Vaculíka paní Madle a celé jeho rodině nejhlubší soustrast. „Ludvík Vaculík byl součástí dějin našeho listu a bude nám všem velmi chybět,“ řekl šéfredaktor Ištván Léko. Zpráva o Vaculíkově smrti měla ohlas jak v Evropě, tak i v Americe. Informaci publikovaly na svém twitterovém účtu televize ABC nebo rozhlasová stanice Hlas Ameriky. Informace o smrti československého disidenta publikovalo mnoho evropských zpravodajských serverů. Podle herce, scenáristy, režiséra a Vaculíkova přítele Břetislava Rychlíka odešla velká autorita, spisovatel, jehož otevřený, kritický a mnohdy velice přesný pohled česká společnost potřebovala. Člověk s odvážnou invencí. „Byl takřka součástí naší rodiny, jedním z nejbližších lidí, které jsem měl tu čest potkat. Moc mě to zasáhlo,“ řekl zarmoucený Rychlík ČTK. Připomněl, že oba se narodili 23. července - Vaculík v roce 1926 a on v roce 1958, takže jednu dobu slavili společně narozeniny. Podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) Vaculík zanechal originální a nesmazatelnou stopu nejen v dějinách české literatury a žurnalistiky, ale i v politickém a veřejném životě. „Budeme si jej všichni pamatovat jako významného a odvážného muže pera a slova, který po celý život a za každého režimu přemýšlel svobodně a nezávisle,“ dodal předseda vlády, který vyjádřil v kondolenci soustrast Vaculíkově ženě a rodině. Zprávu o jeho smrti prý přijal s pocitem velké ztráty. „Díla, statečných životních postojů a činů pana Ludvíka Vaculíka si nesmírně vážím. Jeho názory, jeho spisovatelská, novinářská činnost a především boj proti komunistické zvůli jsou hodny úcty. Odešel umělec, svérázný a statečný člověk, před jehož životním postojem nelze než smeknout,“ uvedl ministr kultury Daniel Herman. Podle socioložky a signatářky Charty 77 Jiřiny Šiklové Vaculík v poslední době žil u svého syna v Dobřichovicích. „Vzpomínám na něj jako na člověka, který svými fejetony, především svými fejetony, ani tak ne svými knihami, byl jakýsi komentátor své doby a byl velice kritický komentátor doby, kterou jsme žili,“ poznamenala Šiklová. Byl podle ní zároveň velmi skromný člověk. „Je to velká ztráta. Ale ono to asi jinak nemůže být, když je člověku 88 let,“ dodala.

červenec-srpen

34

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

„Nesmírně jsem si ho vážil už jako student v 60. letech,“ řekl další signatář Charty 77 Daniel Kroupa. Vaculík podle něj nikdy neztrácel smysl pro humor, a to ani při zatýkání. Naposledy ho potkal před několika lety na Národní třídě v Praze. „Zdálo se mi, že byl trochu zklamaný vývojem politiky,“ poznamenal Kroupa. Vaculík zemřel v době, kdy zasedal Sjezd spisovatelů. Účastníci se zprávu dozvěděli přesně na konci akce, odchod Vaculíka uctili minutou ticha. „Odešla mimořádná osobnost české literatury. Odešel spisovatel, který změnil představu o českém románu, ať už v knize Český snář nebo v knize Jak se dělá chlapce,“ řekl účastník sjezdu, literární historik Pavel Janáček. Ludvík Vaculík byl vždy individualistický, vyhraněný, kontroverzní. Napsal ceněné knihy druhé poloviny 20. století a angažoval se v politice . Valašský samorost, nositelem řady ocenění a mistr v odhalování stinných stránek a pokřivených mechanismů moderní společnosti dnes v 88 letech zemřel. Zápal, se kterým dříve odhaloval nešvary komunismu, byl patrný i v jeho kritickém pohledu na společnost po listopadu 1989. Vaculík přiznával, že tíhne k jednoduchosti a neudivovalo jej, že svými přímočaře vyjadřovanými názory některé společenské skupiny pobuřoval. Podle starší charakteristiky Vaculíkova přítele, spisovatele Pavla Kohouta, se lidé dělí na ty, kdo mají neúprosného glosátora rádi, a ty, kdo by jej nejraději trhli mezi dveřmi. Ti první se prý ovšem čas od času nechávají slyšet, že by Vaculíkovi nejraději udělali to samé. Přesvědčený komunista Vaculík byl brzy rozčarován z toho, jak komunistický režim zneužil idealismus svých příznivců. Jeho kritický postoj vyvrcholil v červnu 1967 na IV. sjezdu spisovatelů, kde prohlásil, že „za dvacet let nebyla u nás vyřešena žádná lidská otázka“, za což byl vyloučen z KSČ. Jako spisovatel je oceňován za díla jako Morčata, Sekyra a jiné a patří mezi přední poválečné české spisovatele spolu například s Bohumilem Hrabalem, Milanem Kunderou, Arnoštem Lustigem či Ivanem Klímou. Díky existencialistickému směru byl považován za jednoho z pokračovatelů Franze Kafky. Roku 1996 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy. V roce 2008 byl vyznamenán Státní cenou za literaturu „za dosavadní literární a publicistickou tvorbu s přihlédnutím k bilanční próze Hodiny klavíru“. Martin Zvěřina, Lidovky.cz

Zemřel Josef Masopust, první český držitel Zlatého míče Legendární fotbalista Josef Masopust, vicemistr světa z Chile ve dvaašedesátém a první český držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy, zemřel v Praze 29. června ve věku 84 let. Po těžké nemoci a pobytu v nemocnici si přál zemřít doma ve svém dejvickém bytě kousek od pražské Julisky, kde v dresu Dukly sbíral tituly, pocty a triumfy. Fotbalový Pánbůh ho vyslyšel, Josef Masopust zemřel v pondělí dopoledne v kruhu své rodiny. Kolik jen poct, trofejí a uznání získal? Jak nesmazatelně se do fotbalové historie u nás i v celém světě zapsal? Jak výrazně ovlivnil celé hráčské generace, které přicházely po něm? Těžko se najdou slova, jimiž by se 35 červenec-srpen júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

dala legenda zvaná Masopust popsat. „Narodil jsem se v době, když už byl pan Masopust vynikající fotbalista. Obdivovali ho moji rodiče, tvořil dějiny, byl můj vzor," svěřovala se francouzská fotbalová ikona Michel Platini sedící dnes v křesle prvního muže evropského fotbalu. „Masopust hrál jako Brazilec. Vypadal, choval se a hrál, jako by se narodil u nás. S míčem byl opravdu skvělý," skládal mu komplimenty největší fotbalista všech dob Pelé. „Josef Masopust? Velký fotbalista. Skvělý člověk. Dobrý přítel!" přidával slavný Portugalec Eusébio, který mu na jaře roku 1963 při pohárovém duelu Dukly s Benfikou gratuloval jako jeden z prvních k zisku Zlatého míče France Footballu pro nejlepšího fotbalistu Evropy.

Zemřela krasobruslařská legenda Ája Vrzáňová Ve věku 84 let zemřela Ája Vrzáňová, jediná československá mistryně světa v krasobruslení. Informaci přinesl Český krasobruslařský svaz. Rodačka z Prahy získala první světový titul v roce 1949, po jeho obhajobě o rok později požádala v Londýně o politický azyl a následně emigrovala do USA. Tam v dalších letech působila jako profesionálka v lední revue pod uměleckým jménem Aja Zanova. Se svým americkým manželem českého původu Pavlem Steindlerem podnikala v gastronomii a restauračních službách. Mimo jiné se podílela i na vzniku Trumpova kluziště v New Yorku. Narodila se 16. května 1931 v Praze. S krasobruslením začínala pod trenérem Karlem Glogarem, v sedmi letech vyhrála první závody. Po válce trénovala u Arnolda Gerschwillera. Na velké scéně debutovala na mistrovství Evropy v roce 1947 ve švýcarském Davosu pátým místem. Stejnou příčku obsadila o rok později na olympijských hrách ve Svatém Mořici. Na Mistrovství Evropy v Praze v roce 1948 už získala bronz, o rok později v Miláně evropské stříbro a pak už byla jenom nejlepší – tři zlaté medaily vybojovala na Mistrovství světa v Paříži (1949), na evropském šampionátu v Oslu (1950) a na MS v Londýně (1950). Kvůli emigraci bylo její jméno pro komunistický režim tabu. Státní bezpečnost odvezla z jejího pražského bytu desítky trofejí. Plaketa mistryně světa 1949 se nenávratně ztratila. České velvyslanectví v Londýně jí dokonce otevřeně vyhrožovalo pomstou na rodičích. Maminka proto raději odjela do zámoří, tatínek ale zůstal doma. S dcerou se setkal až za třináct let, kdy mu byla umožněna návštěva USA. V roce 1978 zemřel, Ája Vrzáňová však na jeho pohřeb nesměla. Do vlasti se začala pravidelně vracet až po roce 1989. V roce 2004 obdržela od prezidenta Klause Medaili Za zásluhy II. stupně. V roce 2009 byla v Los Angeles uvedena jako první česká krasobruslařka do Síně slávy. V tomtéž roce byla vyhlášena také českou Sportovní legendou. „Je to pro mě velká čest. Jsem velice hrdá, je to největší cena, co jsem v životě dostala. Tady jsem se narodila. Vždyť když jsem přijela zpátky, tak mladí vůbec nevěděli, že Československo mělo krasobruslařskou mistryni světa,“ svěřovala se tehdy novinářům.

červenec-srpen

36

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Vo veku 91 rokov zomrel herec Ladislav Chudík Herec a dlhoročný člen Činohry Slovenského národného divadla (SND) Ladislav Chudík zomrel vo veku 91 rokov. Divadelný a filmový herec, recitátor a pedagóg stvárnil v divadle aj vo filme veľké množstvo postáv. Narodil sa 27. mája 1924 v obci Hronec, okres Brezno. V rokoch 1943-1945 študoval na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského (UK) v Bratislave. Od roku 1944 súčasne navštevoval dramatické oddelenie Konzervatória v Bratislave, štúdium ukončil v roku 1947. Svoje herecké umenie začal rozvíjať v roku 1944 na doskách Činohry SND v Bratislave. O dva roky neskôr sa nakrátko stal členom činohry bratislavskej Novej scény, aby sa v roku 1951 vrátil do SND, kde v rokoch 19631966 pôsobil aj ako šéf činohry. Dlhé roky bol pedagógom na bratislavskom Konzervatóriu a na Vysokej škole múzických umení (VŠMU) v Bratislave. V slovenskej vláde národného porozumenia predsedu Milana Čiča pôsobil od 12. decembra 1989 do 28. februára 1990 ako minister kultúry SR. Už ako stredoškolák na gymnáziu hrával ochotnícke divadlo. Svojím prejavom dodával všetkým postavám noblesu, majestátnosť aj vnútorné bohatstvo. Krátko po vojne objavili mladého talentovaného herca aj filmári, no jeho prvou titulnou postavou bol až kapitán Dabač v rovnomennom Bielikovom filme z roku 1959. Vo filme vytvoril množstvo historických postáv, okrem iných aj Jana Amosa Komenského a generála Ludvíka Svobodu. Pamätáme si ho z filmov Vlčie diery (1948), Pieseň o sivom holubovi (1961), Polnočná omša (1962), Smrť prichádza v daždi (1965), Výlet do mladosti (1983), Všichni moji blízcí (1999). Z televíznych postáv je nezabudnuteľný jeho primár Sova z kultového seriálu Nemocnica na okraji mesta (1977). Krátko účinkoval aj v jeho ďalších sériách Nemocnica na okraji mesta po dvadsiatich rokoch (2003) a Nemocnica na okraji mesta - nové osudy (2008). Patril k najčastejšie obsadzovaným hercom v bratislavských televíznych pondelkoch. Veľa úloh vytvoril tiež v rozhlasovom dabingu a jeho recitácie boli vždy umeleckým zážitkom. Ladislav Chudík bol nositeľom mnohých vyznamenaní a cien udeľovaných v oblasti kultúry na Slovensku. V roku 1982 mu udelili titul národný umelec, v roku 1999 najvyššie štátne vyznamenanie Rad Ľudovíta Štúra I. triedy a v tom istom roku získal Cenu Jozefa Kronera za celoživotné dielo.

Odišiel aj herec Ivan Palúch Herecká obec prišla 3. júla o ďalšiu osobnosť! V deň pohrebu Ladislava Chudíka († 91) zomrel jeho kolega Ivan Palúch († 75). Velikáni totiž nikdy neodchádzajú sami... Preslávil sa hlavne stvárnením seriálového Adama Šangalu, vďaka ktorému sa zaradil medzi umeleckú elitu. Patril k najvýraznejším osobnostiam slovenského filmu a divadla. Narodil sa vo Zvolene a talent zdedil po otcovi, ktorý sa venoval divadlu a bol spoluzakladateľom súboru Detvan. Po maturite nastúpil na VŠMU, no po dvoch rokoch musel štúdium ukončiť pre

červenec-srpen

37

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

očnú chybu - zistili mu šeroslepotu. Zo svojho hendikepu však urobil prednosť, keď sa dokázal dobre orientovať v tmavom prostredí javiska. Vystriedal niekoľko divadiel a svojím úprimným herectvom zaujal aj zahraničných filmárov. Úspešný juhoslovanský režisér Aleksandar Petrovič ho obsadil v roku 1968 do hlavnej úlohy pastiera v milostnom príbehu Čoskoro bude koniec sveta. Film bol nominovaný na Zlatú palmu v Cannes. Palúch sa tak objavil na červenom koberci a prenikol medzi najväčšie hviezdy európskeho filmu. Dva týždne před skonom mu odhalili pamätnú tabuľu pred Divadlom Pavla Országha Hviezdoslava v Bratislave. Smutné odchody slovenských hereckých legiend nemajú tohto leta konca:

Zomrela herečka Magda Paveleková Vo veku 84 rokov zomrela 20. júla ďalšia slovenská herecká legenda Magda Paveleková. Jej nadhľad a optimizmus z nej urobil jednu z najobľúbenejších osobností na divadelných doskách. Magda Paveleková sa narodila 7. 6. 1931 v Leviciach. Bola potomkom šľachtického rodu Koháryovcov. Už počas štúdia na strednej škole bola členkou divadla v Nitre. "Odišla jedna úžasná herečka, legendárna a nezabudnuteľná matka predstavená z muzikálu Mníšky. Celé roky bol tento muzikál spájaný s jej menom. Len posledné roky, keď sa prejavila u nej choroba, jej rolu prevzala jej najlepšia priateľka Gizka Oňová," povedal umelecký riaditeľ divadla Wüstenrot Rudolf Geri. Dodal, že každé jedno predstavenie Mníšok bolo ukončené pozdravom „Majde“ Pavelekovej, ako ju všetci volali, so želaním dobrého zdravia a skorého návratu. Pripomenul, že herečka väčšinu svojho umeleckého života prežila na Novej scéne. V roku 1956 ukončila štúdium na bratislavskom konzervatóriu, kde študovala hru na klavír. Magda Paveleková účinkovala v televíznych inscenáciách, vo filmoch či muzikáloch. Jedným z jej najznámejších bol už spomínaný muzikál Mníšky. Herečka v roku 2001 napísala vlastnú autobiografiu Spomienky starej herečky. V roku 2013 bola Magda Paveleková uvedená do Siene slávy ankety OTO, ocenenie si prebrala už na vozíku. Herečka a humoristka totiž aj pre výraznú nadváhu posledné roky nevládala chodiť. Prekonala tiež operáciu bedrového kĺbu.

A aby toho nebylo málo: Zemřela česko-slovenská herečka Silvia Turbová Už po naší uzávěrce přišla zpráva, že ve věku 67 let zemřela v pražské motolské nemocnici česko-slovenská herečka Sylvia Turbová. Opustila nás po dlouhé těžké nemoci. Bývalá členka činohry Národního divadla v Praze se objevila například ve francouzsko-československém filmu Muž, který lže (1968), kde byl jejím partnerem slavný francouzský herec Jean-Louis Trintignant. Turbová se narodila 30. září 1947 v Opavě. V letech 1967

červenec-srpen

38

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

až 1971 studovala herectví na Vysoké škole múzických umění Bratislava, v sezóně 1971/1972 byla angažována ve Státním divadle v Košicích. Od 1. srpna 1972 do 31. prosince 1998 byla členkou činohry Národního divadla. Na první scéně debutovala jako Varvara v inscenaci Ostrovského Bouře. Dále se objevila například v představeních Kočičí hra (Ilona), Cyrano z Bergeraku (Sestra Klára), Vojna a mír (Nataša, Helene Kuraginová), Strakonický dudák aneb Hody divých žen (Zulika) nebo Katynka z Heilbronnu (Eleonora). Hostovala i na jiných scénách a například ve Státním divadle v Ostravě hrála v Cyranovi z Bergeraku. Vracela se také k recitaci a účinkovala v pásmech Klubu slovenské kultury v Praze. Dcera slovenského zpěváka a herce Bela Turby často pracovala pro film, televizi a dabing. Poměrně velké role hrála v českém filmu Nahota (1970) a ve slovenské tragikomedii Naši před bránami (1970). Ve třídílném televizním filmu Nepokojná láska (1975) hrála velkou roli zemědělské inženýrky Márii a úspěch tohoto slovenského televizního díla si o čtyři roky později vyžádal natočení dalších dvou dílů. Hrála nejen v televizních filmech, ale i v seriálech, například Třicet případů majora Zemana (1975), Ztvárnila výraznou postavu nacistické dozorkyně ve válečném dramatu Juraje Herze Zastihla mě noc (1985). ČTK

Vesmír Historický okamžik: Sonda New Horizons proletěla těsně vedle záhadného Pluta Pět miliard kilometrů od Země, po deseti letech cesty vesmírem, se odehrála událost, která změní náš pohled na záhadnou planetku Pluto. Rychlostí 13,7 km/s se kolem "deváté planety" prohnala sonda New Horizons. Poprvé v historii se lidský výrobek přiblížil tak blízko tak vzdálené planetce jako je Pluto. Stalo se tak v úterý 14. července 2015 ve 13:49:57 hodin našeho času. Zůstat u Pluta ale New Horizons nemohl. Zabrzdit nebo nějak výrazně změnit dráhu totiž nedokáže a letí dál. I kdyby stroj teoreticky chtěl zabrzdit a vypálil při tom všechno palivo, které měl při startu na palubě, jen by se zpomalil zhruba o 0,3 km/s. Poprvé se sonda ozvala tři minuty po těsném průletu kolem Pluta a na Zemi vyslala servisní informace o svém stavu. Ty do řídícího centra NASA dorazily o čtyři a půl hodiny později, tak dlouho putuje radiový signál z „okolí“ Pluta k Zemi. První definitivní potvrzení úspěšného průletu kolem Pluta doputovalo do řídícího střediska 15.7.2015 ve tři hodiny ráno našeho času. „Telefonát domů“ byl samozřejmě dalším důvodem k oslavám. Když letos v březnu z pozemního řídícího střediska naposledy upravovali dráhu sondy před průletem kolem Pluta, museli patřičné povely poslat na vzdálenost téměř pěti milliard kilometrů

červenec-srpen

39

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

(přesně to bylo 4,83 miliardy). Ještě nikdy lidstvo žádný stroj na takovouto vzdálenost takto neřídilo. V prvních sekundách po nejbližším přiblížení sondy k Plutu zavládlo v řídícím centru NASA nadšení. Komentátoři stále opakovali, že tento den přijde do učebnic a začíná se psát nová kapitola vesmírného poznávání. Palubní trysky tehdy pracovaly 93 vteřin a snížily rychlost o 1,14 m/s. Tím zpozdily čas největšího přiblížení o 14,5 minuty a posunuly dráhu o 3 500 km stranou, takže dokonale odpovídá té plánované s největším přiblížením k Plutu 14. července na 13 695 km rychlostí 13,7 km/s. Poslední drobné korekce dráhy proběhly ještě na začátku července. Pluto je v naší soustavě těleso v podstatě neznámé. Všechny planety obíhají prakticky v jedné rovině - maximální rozdíl je sedm stupňů. Pluto má rovinu „skloněnou“ (správně odkloněnou) o zhruba 17 stupňů. Navíc je jeho dráha mnohem méně kruhová - během poutě se někdy dostane i před oběžnou dráhu Neptunu. O mnoho více toho nevíme. Našim teleskopům se Pluto jeví maximálně jako nevýrazná tečka složená z několika pixelů, ze kterých nelze vyčíst podrobnosti. A tak je velkou záhadou i například tak základní otázka jako: Jak vypadá jeho povrch? Může být zvrásněný mnoha starými krátery třeba jako náš Měsíc, nebo hladký jako třeba povrch oběžnice „nedalekého“ Neptunu, Triton. Ten pokrývá vrstva ledové lávy, která se vylévá z útrob měsíce zřejmě díky teplu vznikajícímu rozpadem radioaktivních prvků v jádře - dokonce se spekuluje, že by se pod jeho povrchem mohla skrývat tekutá voda. Přítomnost vody je teoreticky možná i na Plutu. Pokud by tomu tak náhodou bylo, planetka by měla být na pólech mírně zploštělá vlivem rotace a kamery New Horizons by to mohly odhalit. Pluto se podle našich dosavadních znalostí Tritonu dosti podobá a mají stejný původ (Triton je protoplaneta náhodou zachycená Neptunem), takže je poměrně rozumná naděje, že půjde o těleso geologicky „živější“ než třeba náš Měsíc.

červenec-srpen

40

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Další otázkou je, zda Pluto nemá vlastní kometární ohon. Sluneční vítr z atmosféry totiž podle propočtů každou sekundu odvane nějakých sto až dvě stě kilogramů dusíku. Ale nikdo neví, jak může tento děj v takové vzdálenosti vypadat. Toto jsou jen některé z mnoha otázek, na které možná díky průletu New Horizons postupně získáme odpovědi nebo se jim alespoň zase o něco přiblížíme. Autoři: kuz, mla, nyv , technet.idnes.cz

Zdraví Léto versus zima:

Kdy jsme častěji nemocní a kdy se nejspíše zblázníme Jsme více nemocní v teplých, nebo studených měsících roku? Kdy hrozí největší pravděpodobnost, že nás postihne psychické onemocnění a má na naše zdraví roční období vůbec nějaký vliv? Zjišťovali jsme, jak jsme na tom se zdravím v létě a jak v zimě. „Dokud jsem byla bezdětná, tolik jsem to nevnímala, ale od té doby, co mám děti, každý rok mám pocit, že podzim a zimu snad ani nepřežiju. Sotva se jeden syn vyléčí z rýmy, druhý ji chytí. Záněty středního ucha, bronchitidy, zelené nudle, záněty spojivek, pořád dokola. Na tři dny, kdy chodí do školky, připadá dalších deset, kdy je musím nechat doma,“ stěžuje si Markéta, matka chlapců ve věku tří a pěti let. Je pravda, že roční období má skutečně takový vliv na naše zdraví? Nebo se nám jen zdá, že v zimě je to kritické, protože je všude sychravo a my máme horší náladu? Zjišťovali jsme, jak se roční období podepisuje na našem zdraví a kdy hrozí největší pravděpodobnost, že onemocníme. Zimní infarkty i deprese Odborníci souhlasí se zkušenostmi Markéty a potvrzují, že v zimním období jsme na tom ze zdravotního hlediska skutečně nejhůře. V zimních měsících více řádí nejen chřipkové epidemie, onemocnění dýchacích cest, kožní onemocnění, ale hrozí i větší riziko, že vás postihne infarkt nebo mozková mrtvice. A když už infarkt nebo mrtvice udeří, v zimě je také pravděpodobnější, že na ně zemřete. Domácí lékař V zimě je také největší pravděpodobnost, že se u vás projeví psychické onemocnění. Výzkum provedený v roce 2013 potvrdil, že nejčastější duševní onemocnění, jako jsou úzkostné poruchy, deprese, poruchy příjmu potravy, neurózy nebo schizofrenie, se v zimě zhoršují a také častěji propuknou. Odborníci zkoumali i to, jak se mění hledání těchto chorob na vyhledávači Google v průběhu roku. V létě klesá například vyhledávání poruch příjmu potravy nebo schizofrenie o téměř čtyřicet

červenec-srpen

41

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

procent. Předpokládá se, že minimálně u některých psychických problémů, jako je například deprese, hraje roli mimo jiné i množství slunečního svitu a při jeho poklesu dochází k jejich zhoršení. Roli hrají geny i teplota Co je příčinou toho, že v zimě jdeme z jedné nemoci do druhé? Podle nejnovějšího výzkumu, provedeného letos v květnu, jsou u sezonních zdravotních výkyvů na vině naše geny. Vědci zjistili, že téměř čtvrtina genů mění svou aktivitu podle aktuálního období a i náš imunitní systém je jedním z řady tělesných procesů, které jsou ovlivňovány počasím a „sezonností.“ Právě zimní úroveň aktivity některých genů (například genu ARNTL, který hraje významnou roli v zánětech) pak vede k tomu, že v zimě je náš imunitní systém utlumenější a vykazuje větší tendenci k zánětlivým procesům. Se záněty potom souvisí některá kardiovaskulární onemocnění, onemocnění dýchacích cest nebo například revmatická artritida, která se v zimním období výrazně zhoršuje. Existuje však celá řada dalších teorií, které se snaží vyšší zimní nemocnost i úmrtnost vysvětlit. Podle některých hraje velkou roli i nezdravé složení zimního jídelníčku, kdy jíme významně méně zeleniny a ovoce než v létě a také se méně hýbeme. Jiní odborníci zmiňují vysokou hladinu stresu, kterému jsme v zimě vystaveni, a který souvisí s větším pracovním i finančním tlakem spojeným s koncem roku. Pravděpodobnost onemocnění souvisí úzce i s venkovní teplotou. Podle provedených experimentů stačí pokles tělesné teploty o tři stupně, aktivita imunitního systému poklesne a například chřipkové viry mají ideální podmínky k množení. Počněte v létě Léto je zkrátka pro naše zdraví lepší ve všech směrech. Odborníci dokonce tvrdí, že i děti počaté v létě, jsou zdravější a mají lepší zdravotní „výbavu“ do budoucího života. Už ve třicátých letech si lékaři všimli, že děti počaté v zimě jsou náchylnější ke zdravotním problémům, mají nižší porodní hmotnost, pomaleji rostou a častěji trpí psychickým onemocněním. A i současní odborníci jim dávají za pravdu. Zjistili, že děti počaté v zimě a brzy na jaře se častěji rodí předčasně a mají nižší porodní hmotnost (nitroděložní vývoj dětí počatých mezi lednem a květnem je v průměru o týden kratší než u dětí počatých v letních měsících), což souvisí s horším imunitním systémem či pomalejším kognitivním vývojem. Barbora Vajsejtlová

K zamyšlení Všední příběh Jednoho dne se stalo, že k holiči přišel zahradník, aby se dal ostříhat. Když byl hotov, ptal se, kolik dluží... Holič odpověděl: "Tento týden sloužím spoluobčanům, tudíž nemohu brát žádné peníze." Zahradník tedy poděkoval a opustil holičství.

červenec-srpen

42

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Když holič příští ráno otevíral svůj krámek, našel tam dvanáct růží s poděkováním. Druhý den přišel pekař, aby se dal také ostříhat. Po stříhání se opakovalo totéž: "Sloužím tento týden spoluobčanům, nemohu tedy připustit, abych dostal zaplaceno," vysvětlil holič. Pekař byl rád a odešel. Příští ráno, když holič otevírá svůj krámek, vidí sáček se dvanácti koblížky upečenými do zlatova a s děkovnou kartičkou. Ten samý den se přišel nechat ostříhat poslanec parlamentu. Když chtěl platit, slyší totéž: Sloužím tento týden spoluobčanům, a proto nemohu vaše peníze přijmout," znělo holičovo vysvětlení. Poslanec byl mile překvapen. Poděkoval a odcházel v povznesené náladě. Příští ráno, když chtěl holič otevřít krám, stálo tam 12 poslanců, a všichni se chtěli nechat zdarma ostříhat... Milí přátelé, toto je pouhá ilustrace základního rozdílu mezi obyčejnými občany a zástupci státní správy, odtrženými od reality všedního života, tedy těmi, kteří vedou naši zemi!

Z tvorby krajanů Zranitelní Ach, lidská zranitelnost je tak rozsáhlá větší než hvězdná vzdálenost do hloubky podstaty drásá při své pýše okupuje přítomnost nezvaně a tiše prostoupí naši zadušenou duši avšak láska ve své ryzí podobě zneutralizuje ji bleskově pozvána-li jest jako vítaný host Jana Marie Jarolímková

červenec-srpen

43

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Výstraha Ak netúžiš byť v hrobe jednou nohou, nepíš verše o cintoríne bohov. Popudíš ich proti sebe, rozhneváš, veď s nimi by pošiel priestor a aj čas. A nechci byť až tak veľmi učený, aby si raz nebol strašne mučený, skončil na hranici, abo spoznal kríž, ak sa múk bojíš, pravde nájdi skrýš, veď nevysloveného sa báť nemusíš. A hoc ti vnútro túži stať sa Ikarusom, revolucionárom, či Jánom Husom, tvoj sudca, zastupujúci svetskú moc, ukáže palcom nadol, nie na pomoc. Nech ti stačia sny tých, čo sláva neláka, viď nášho skromno-hrdého sedliaka: ten založí rodinu, zasadí strom, stavia dom a kŕdeľ detí chce mať v ňom. Alexander Žemla (Báseň je súčasťou plánovanej zbierky, ktorá by mala vyjsť pred Vianocami tohoto roku).

Zase Koukám z okna, medituji o problémech, které mne neminou. Mám hlad. Usedám ke stolu. Na točně budoucnosti se ke mně každým otočením přibližuje červeným světlem označený východ z nouze. Polévka je dnes dršťková. Velice chutná. Odkládám lžíci. Barva očí prokapává bezelstnou jistotou: „Zase sis pokecal kalhoty“.

červenec-srpen

44

Vladimír Vlasatý

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Voda Teče z hory do údolí, skrz fabrikový hófy, lavóry a sudy a se vším, co nabrala, klesá do tůní jezerních. Na louce mezi tůněmi vydry a vydráci vyhlíží, zdali už na cestě Noemova Archa. Báseň V. Vlasatého Voda zveřejňujeme opakovaně. V minulém čísle v ní chyběl poslední řádek.

A něco pro dítky :

Kouzlo pořekadel Snížek bílý pole sílí říkávala babička. Budeme se míti dobře, bude pěkná pšenička. Březen, za kamna vlezem říkal strýček Pepa. Slunce musí v létě svítit, bude velká řepa. Duben, ještě tam budem, říkávala tetička. Zato máme hezké svátky a malovaná vajíčka. Studený máj - v stodole ráj říkával náš dědeček. Pole budou plné žita, bude dobrý chlebíček! Ten kdo nemá shůry dáno, v apatyce nekoupí, nedá-li co zemi patří, v skutku hodně prohloupí! Komu se nelení, tomu se holt zelení. Marta Mádr

červenec-srpen

45

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Tip pro dobrou náladu Zpívejme s Ivanem Mládkem: Pražská mešita Praha je moc pohledná, je tu hrad i rozhledna, kostely a chrámy, hospody a krámy, mosty, jezy, zdymadla, výstaviště, divadla, ale říkal kdosi, že tu chybí cosi. Hele, Čecha, ješitu, nechce v Praze mešitu, na Boha si potrpí, Alláha tu nestrpí, z Mohameda - proroka chyt' by asi AMOKA, myslím, že by z Islámu huba asi zkysla mu. Hele, Čecha, ješitu, nechce v Praze mešitu, bojí se o jitrnice, o dvanáctku ještě více, sobě ale škodí, po štěstí si chodí, z kopce proti Nuslím halekal by muslim. Budil by nás po ránu, ale podle Koránu, nemusel by, což je u nás tabu, celej život mít jen jednu babu... Písničku si můžete zazpívat spolu s Ivanem Mládkem na: https://www.youtube.com/watch?v=_RnqfnJ0ams

Oznamy ČESKOSLOVENSKÝ SPOLEK DOMOV BASILEJ Vás srdečně zve na tradiční besedu u cimbálu v sobotu 29. srpna 2015 od 16°° do 23°° hodin

S CIMBÁLOVOU MUZIKOU PAJTÁŠ A TANEČNÍ SKUPINOU FOLKLOR 75 Domaine Nussbaumer, Klusstr.177, 414 Aesch K dispozici parkoviště, jinak doprava tramvají 11, autobusy 65 a 68 zastávka Aesch Dorf. Odsud 20 min pěšky nebo od 16 do 17 hod tam, od 21 do 23 hod zpět kyvadlově autem, příspěvek Fr. 2./osoba. Příspěvek na muziku Fr. 20. 46 červenec-srpen júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Sokol Luzern slaví 100 let Svazu Spolků u vody a na vodě. Srdečně Vás zveme na

sjíždění řeky Reuss v neděli 16. srpna 2015 Parkoviště, ohniště a cíl levý břeh u mostu přes Reuss u Rottenschwil Start individuální Mühlau (asi 2 hodiny do Rottenschwil) Merenschwand (asi 1 hodina) Start společný individuální domluva Bezpečnost na tekoucí vodě: plovací vesta Čeká Vás krásné okolí, příjemná společnost, napínavá olympiáda pro dospělé a pro děti, plápolající oheň. Nezapomeňte si nafukovací čluny, buřtíky a maso, záchranné vesty, pitivo, zákusky, kytaru a vesla. Info: [email protected] tel. 079 889 16 19 nebo [email protected] tel. 079 219 78 52 V případě nejistého počasí v neděli od 08:00 podá informace Jana

V rámci výročí 600 let od upálení Mistra Jana Husa a dalších historických událostí České republiky si připomeneme ve Vevey a ve Forel-Lavaux oběti Jana Palacha a Jana Husa. Beseda Slovan, švýcarská pobočka Asociace Olgy Havlové, ženevská Nadace Jan Masaryk, Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku, s podporou Association des concerts de Savigny pořádají pod udělenými záštitami Přemysla Sobotky, prvního místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky, Daniela Hermana, ministra kultury České republiky, J.E. Karla Borůvky, velvyslance České republiky v Bernu. SLAVNOSTNÍ POLOŽENÍ KYTIC U POMNÍKU JANA PALACHA VE VEVEY Dne 4.10. ve 14 h. zůčastní se ho též: Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, náměstkyně ministra kultury ČR, předseda Stálé komise Senátu PČR pro Čechy v zahraničí Tomáš Grulich, Synodní senior ČCE Joel Ruml, pražský biskup CČSH David Tonzar pan Etienne Rivier, municipal de Ville de Vevey a další čestní hosté. Na závěr oslav Mistra Jana Husa se téhož dne představí pěvecký sbor z Košic na SLAVNOSTNÍM KONCERTNÍM VYSTOUPENÍ v Temple ve Forel-Lavaux, v 17 hod. Tato informace je předběžné oznámení připravovaného setkání. Celkový program říjnových jubilejních oslav na počest Mistra Jana Husa a dalších jubileí ČR pořádaných v Ženevě, bude zveřejněn v příštím čísle Zpravodaje.

červenec-srpen

47

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Zpravodaj na webu … najdete na stránkách Českého velvyslanectví Bern. Vždy 4-6 týdnů po tom, co ho dostanou předplatitelé, se Zpravodaj objeví na http://www.mzv.cz/bern/cz/vzajemne_vztahy_a_informace/cesi_zijici_ve_svycarsku/index.html (tento odkaz / link najdete také na www.svaz-spolku.ch) Pro koho? Neznáte Zpravodaj? - zde si ho můžete prolistovat Předplatitelé - hledáte něco ze staršího čísla Zpravodaje a to už je dávno uloženo někde ve sklepě nebo dokonce odvezeno se starým papírem? - najdete to zde Na webu je publikována redakční část, bez inzerce a bez oznámení, které se netýkají činnosti spolků SSČS Děkujeme zaměstnankyním a zaměstnancům velvyslanectví za podporu a spolupráci.

Výzva priaznivcom slovenského jazyka a kultúry všetkých národností Slovenský klub vo Švajčiarsku ako súčasť Zväzu spolkov Čechov a Slovákov vo Švajčiarsku existuje už niekoľko desaťročí. Jeho hlavným cieľom je podporovať a rozvíjať slovenskú kultúru a tradície v našom novom domove. Ako mnohým iným spolkom aj nám sa znižuje počet členov. Niektorí se vrátili alebo vracajú späť na Slovensko a do Čiech, iní už odišli na pravdu božiu. Preto táto výzva, ktorá patrí nielen členkám a členom všetkých tu pôsobiacich spolkov, ale i vám ostatným: ak máte kladný vzťah ku slovenčine a tradíciam Slovenska, pridajte sa k nám, zúčastňujte se našich akcií, navrhnite nové, ktoré zodpovedajú vašim zájmom či zájmom dnešnej doby. Stretnime sa niekde pri káve či pri pohári vínka, porozprávajme sa o vašich želaniach, potrebách a predstavách alebo sa spojme mailom a organizujme stretnutia cez doodle. Čo vás to bude stáť? Ročný príspevok na administratívne náklady je 10 Sfr (môže byť odpustený tomu, kto nemá možnost platiť ho – naopak, kto chce prispieť väčšou sumou, samozrejme môže) Hláste se mailom alebo písomne na adrese redakcie Zpravodaja (viď tiráž na str.52).

červenec-srpen

48

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Přihláška k odběru Zpravodaje od ............. A: 1) Objednávám Zpravodaj: 2) Zaplatím Zpravodaj: (Nehodící se, škrtněte) Paní/Pan: Jméno a příjmení ........................................................................................ Ulice/číslo ……………………………………..................................................................... PSČ/město/stát ……………………………………………………………………………………... Telefon …………………………………………….. Podpis ………………………………………

B: Posílejte Zpravodaj jako můj dar: Paní/Panu: Jméno/příjmení:……………………………………………………………………… Ulice/číslo ………………………………………………………………………………..…………. PSČ/město (obec)/stát: …………………..……………………………………………………….

Složenku na zaplacení zašlete na adresu A

JAK UHRADIT INZERÁTY A PŘEDPLATNÉ ZA ZPRAVODAJ? Konto ve Švýcarsku: Verband der Tschechen und Slowaken in der Schweiz (SSCS) Zpravodaj, Presseorgan, CH-6006 Luzern, Banka: PostFinance, Nordring 8, 3030 Bern, POSTKONTO: 80-70357-1 IBAN: CH89 0900 0000 8007 0357 1, BIC/Swift: POFICHBEXXX Clearing Nr.: 9000

Pro platby za předplatné z ciziny a za inzeráty: Bankovní konto: Credit Suisse, CH-8070 Zürich, Konto Nr.: 063 4699 7100 0, IBAN: CH78 0483 5063 4699 7100 0 SWIFT (= BIC): CRESCHZZ80D

Konto pro platby z České republiky: POŠTOVNÍ KONTO: Jaroslav Havelka (účel platby: Zpravodaj) Poštovní spořitelna, číslo účtu: 218798369/0300 IBAN: CZ68 0300 0000 0002 1879 8369, BIC/Swift: CEKOCZPP

červenec-srpen

49

júl-august

zpravodaj

7-8 / 2015

spravodaj

Ceník inzerátů ve Zpravodaji 1. Základní cena inzerátů pro celou stranu ve vnitřní části = SFr 460.2. Cena menších plošných inzerátů je úměrná ploše základní ceny pro stranu 3. Plošný barevný inzerát na druhé, třetí a čtvrté stránce obálky (jen v případě dostatku volné plochy) = příplatek 20% 4. Řádková inzerce: každý i započatý řádek = SFr 15.5. Nevýdělečné akce členských spolků „Svazu spolků“ jsou propagovány zdarma Slevy: a) Opakovaný inzerát: 2x až 5x = 10%, b) Opakovaný inzerát: 6x až 11x = 20% Chcete si přivydělat? V případě získaní nového inzerenta Vám administrace Zpravodaje vyplatí odměnu 25 % z fakturované částky za inzerát – po jeho zaplacení. Odměna je jednorázová a nevztahuje se na řádkovou inzerci.

Impressum Redakce - vedoucí redaktor: JUDr. Andrej Hrico, Püntenstrasse 2 CH-8184 Bachenbülach, Tel.: +41(0)43 539 90 14, nebo +41(0)78 776 68 70, e-mail: [email protected] Tým spolupracovníků: Helena Springinsfeld, Jan Edward Hýsek, Václav Günter, Tomáš Hrico Čeští korektoři: Helena Springinsfeld, Tel.: +41(0)79 413 55 89, Fax:+41(0)44 833 59 04, e-mail(svaz spolků): [email protected] ; Jan Edward Hýsek, e-mail: [email protected] Administrace (předplatné, změny adres, nové přihlášky na odběr, odhlášky, informace): Zpravodaj, Jarmila Schifferle, Parkstrasse 2, CH-5313 Klingnau, Tel: +41(0)56 245 11 48, e-mail: [email protected] Inzerce: JUDr. Andrej Hrico, Püntenstrasse 2, CH-8184 Bachenbülach, Tel./fax: +41(0)43 539 90 14, nebo +41(0)78 776 68 70, e-mail: [email protected] Roční předplatné: ve Švýcarsku SFr 55.- , v Evropě (mimo Švýcarska) SFr 60.- nebo ekvivalent v domácí měně, v zámoří (letecky) SFr 65.-, nebo ekvivalent v domácí měně. Vydává: Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku -Verband der Vereine der Tschechen und Slowaken in der Schweiz. Webová stránka: http://www.svaz-spolku.ch Tisk: Gastropress Uzávěrka - redakční část a inzerce: vždy 3 dny před ukončením měsíce. Podepsané články nemusí vyjadřovat názor redakce. Nevyžádané rukopisy se nevracejí.

červenec-srpen

50

júl-august