zpravodaj
listopad
11 / 2016
0
spravodaj
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Obsah Vážené čtenářky, vážení čtenáři Z České republiky Seznam vyznamenaných při příležitosti oslav svátku 28. října Hrozí Česku revolúcia? / Matúš Krčmárik Česko je světu pro smích! Nový název Czechia nikdo nepoužívá / Radek Jandečka Téma: Dalajláma Dalajláma nám rozvrací nerozborné přátelství s komunistrickou Čínou… / Martin Fendrych Padesát zákonodárců se sešlo s Dalajlámou. Ponížili jste Česko, vzkazují Zemanovi a Sobotkovi Česko vyhlásilo vojnu ruskej propagande, Fico pôsobí ako Putinov troll /Mirek Tóda Zo Slovenska Prepojenia Slovenska a ľudí od Fica na Rusko sú silné / Miro Kern Ze Švýcarska Na severu Itálie bloudí stovky malých uprchlíků. Chtějí do Švýcarska / Oldřich Mánert Ze zahraničí Občasný magnetizmus diplomacie – 3. / Ota Ulč Věda Za „normální“ postupy či procedury (a pak taky třeba bez injekcí?) / Miloš Dokulil „Jsme na cestě k vymření,“ říká významný vědec / Chery lJones Čtení na volnou chvíli Krasobruslení / Milan Cimburek Z činnosti spolků Vyhráli všichni / Alice Hochstrasser Kultura Dokumentární film Roberta Kolínského o Jiřím Menzelovi Zaznamenali jsme Krajané a problém identity / Ivana Dangová Legiovlak Z tvorby krajanů Drahá žárlivost Zdraví Jak dlouho budete žít? / Barbora Vajsejtlová Země zažívánejvětšívymíránízvířatodzkázydinosaurů,varujívědci/OldřichMánert Sport DvaskveléoktóbrovétriumfySaganaaCibulkovej Technika ŠtyritipyakomíňaťmenejdátnaiPhonoch Oznamy Inzerce
2 3 3 4 7 7 7 11 12 16 16 19 19 20 20 23 23 25 27 27 29 29 29 29 30 30 35 36 36 36 36 38 40 41 43 43 47 50
Vážení čtenáři, jak oznamujeme na 2. straně Zpravodaje, díky velkorysosti dvou dam sa nám podařilo zachránit Zpravodaj i pro příští rok. Nevyhnutnou podmínkou ale je, aby předplatné na rok 2017 ve výši 55 CHF uhradili abonenti včas a bez výjimky nejpozději do konce prosince 2016. Do prosincového čísla Zpravodaje budou pro švýcarské čtenáře na tento účel vloženy poukázky. Odběratelé v ČR je najdou v některém z příštích čísel. Předem děkujeme těm čtenářům, kteří podpoří vydávání Zpravodaje vyšší částkou a zaokruhlí předplatné nahoru. Redakce a administrace
listopad
1
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, pokud jste se domnívali, že Zpravodaj snad přestal hned po našem SOS vycházet, jistě Vás uklidnilo, že se ve vašich schránkách na konci října přece jen, i když se zpožděním, objevil. Co zpoždění způsobilo? Do tisku šlo říjnové číslo nejen včas, ale dokonce s předstihem, ale při transportu se až na hranicích (tiskne se v ČR) zjistilo, že na faktuře chybí podpis. Při dalším pokusu už podpis nechyběl, zato chybělo razítko. A do třetice už nechybělo nic, jenže faktura byla kopií a celníci chtěli originál. Nakonec se na švýcarskou poštu Zpravodaj dostal – v den výročí republiky 28. října. V zájmu alespoň částečné kompenzace ztráty času jsme ho, na rozdíl od zvyklosti, okamžitě podali A-poštou, takže jste ho měli dostat, a snad i dostali, hned druhý den, tedy 29. října. Omlouváme se, i když jsme (tvůrci Zpravodaje) situaci nezavinili. Radostnější je tato zpráva: na výzvu „SOS pro Zpravodaj“, uveřejněnou na webu SSČS a ve Zpravodaji („Hledáme nový tým Zpravodaje, který by byl ochotný pracovat zdarma“), se přihlásily dvě zájemkyně o spolupráci: Eva Pajaziti na slovenskou část a Adéla Benešová, pro lay out a českou část podmíněně, podle dohody a kapacity. Obě dámy už měly informační rozhovor s dosavadním redaktorem Andrejem Hricem a byly výborem na schůzi 22.10. pověřeny funkcemi redaktorek s platností od čísla 1/2017. Vítáme je a děkujeme za ochotu pomoci při záchraně Zpravodaje. Paní Jarmila Schifferle zůstává nadále k dispozici jako administrátorka, i jí děkujeme. Na podporu české redakce a akvizici a přípravu inzerátů hledáme další spolupracovnice nebo spolupracovníky, akce SOS pokračuje, spoléháme na Vaši pomoc! Informace a přihlášky na mailové adrese Svazu (
[email protected]), nebo u někoho z dosavadního týmu – kontakty najdete v tiráži tištěného Zpravodaje a na webu svaz-spolku.ch. Redakční tým Zpravodaje
Jak to bude v roce 2018? V říjnu byla media plná "Maďarska 1956", a i ve Zpravodaji byla už připomínka, že naše kulaté výročí, 50 let exilu, se blíží mílovými kroky. Jak to bylo v roce 2008? Svaz spolků spolu se Sokolem uspořádal velmi úspěšnou akci, slavnostní večer 40 LET EXILU, VZPOMÍNKA A DÍK 1968 – 2008 Když se rozhodneme konat podobnou akci, jako v roce 2008, mělo by datum být položeno na termín, který by i pro media byl aktuální, tedy ideálně co nejblíž 21. srpnu. Bohužel při předběžném hledání vhodných lokalit jsme se už setkali s problémem, že na náš požadovaný termín už mají obsazeno. Proto zde další výzva našim čtenářům a čtenářkám: prosím pátrejte ve svém okolí po vhodném sálu, který pojme ca. 500 lidí (pokud možno pro sezení u stolů) a který je k dispozici v sobotu 18.
listopad
2
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
nebo v neděli 19.8.2018 – pozor, spěchá, obsazení sálů je většinou dlouhodobé! Svaz a Sokol jsou ve spojení, přišly už i různé návrhy, jak jinak by se dalo připomenout toto výročí – výstavy, přednášky, vystoupení umělců a jiné kulturní akce. Než bude ustanovena pracovní skupina, která převezme koordinaci všech návrhů, obracejte se s Vašimi návrhy a podněty na předsednictvo Svazu a výbor Sokola. Zápis ze schůze výboru SSČS s dalšími detaily najdete na webu svaz-spolku.ch Předsednictvo a Výbor SSČS
Z České republiky Seznam vyznamenaných při příležitosti oslav svátku 28. října Prezident Miloš Zeman při příležitosti oslav výročí založení samostatného československého státu vyznamenal třicet osobností. Nejvyšším, tedy řádem Bílého lva, prezident ocenil šest osobností. Propůjčil ho čtyřem hrdinům z druhé světové války a pražskému arcibiskupovi Dominiku Dukovi. Prezident ho udělil také německému politikovi Günteru Verheugenovi. Řád bílého lva I. třída vojenská skupina generálporučík Jaroslav Klemeš armádní generál Karel Janoušek in memoriam brigádní generál Karel Kuttelwascher Řád bílého lva II. třída, vojenská skupina plukovník Alois Dubec Řád bílého lva I. třída, občanská skupina arcibiskup pražský a primas český Dominik Duka politik Günter Verheugen Řád Tomáše Garriguea Masaryka I. třída honorární konzul Hanuš Holzer ekonom a prognostik Valtr Komárek in memoriam Řád Tomáše Garriguea Masaryka IV. třída herec a režisér Jan Kačer Medaile Za hrdinství Josef Sousedík, účastník protinacistického odboje Jiří Nesázal, muž, který se postavil střelci v Uherském Brodě
listopad
3
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Medaile Za zásluhy I. stupeň Jiří Boček, ředitel Budějovického Budvaru Pavel Budinský, předseda Československé obce legionářské Jaroslav Feyereisl, ředitel Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze Podolí Eva Filipi, diplomatka Jindřich Goetz, filmový architekt Daniel Hůlka, herec a zpěvák Petr Chmela, podnikatel Juraj Jakubisko, filmový režisér, scenárista, kameraman Karel Kosík, filozof, historik, sociolog Josef Mandík, předseda Českého svazu včelařů Luděk Pik, politik a bývalý starosta Plzně František Piškanin, podnikatel Štěpán Popovič, podnikatel a dlouholetý prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Povšík, předseda odborů ve Škoda Auto Mladá Boleslav Petr Robejšek, politolog, ekonom, komentátor Věra Růžičková, gymnastka Viliam Sivek, předseda Fóra cestovního ruchu Jaromír Šlápota, předseda Československého ústavu zahraničního Judita Šťouračová, diplomatka
Česká spoločnosť je rozdelená a budúci volebný rok to nezmení.
Herci sa vyhrážajú štrajkom, Hrad sa im vysmieva.
Hrozí Česku revolúcia?
Na Slovensku sa na neho zabúda, no v Česku je 28. október, deň vzniku Československej republiky, najväčším štátnym sviatkom. Dňom, keď sa má zabudnúť na politické spory a celá spoločnosť má osláviť ideály Tomáša Garrigua Masaryka a jeho republiky. „Nebáť sa a nekradnúť!“ znie jeho hlavné posolstvo, či už ho za také považoval aj on alebo nie. „Pravdá a láska musí zvíťaziť nad lžou a nenávisťou,“ pridal zas ďalšiu podstatu československej štátnosti v roku 1989 Václav Havel, ktorý si tieto slová požičal od Mahátmá Gándhího. Oslavy 98. výročia vzniku republiky však už tieto ideály nepripomínali. Dve paralelné oslavy s davmi naoko nezmieriteľných skupín ľudí. Jedna verí, že najdôležitejšie sú ideály demokracie a hlási sa k spomenutým odkazom. Druhá sa na svet pozerá pragmatickejšie a verí, že aj diktatúre sa treba klaňať, ak to pomôže obchodu.
listopad
4
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Preto poklonkovanie diktátorskej Číne zo strany štyroch najvyšších ústavných činiteľov za návštevu dalajlámu, preto ústretovosť a "pochopenie" voči Rusku. A k tomu všetkému sa pridali herci s výzvou, aby ľudia začali svoje týždne odporu. Dostalo sa Česko naozaj na prah novej revolúcie, ktorá môže zmiesť súčasného prezidenta? A ako sa to vôbec stalo, že sa ľudia začínajú báť o stav demokracie? Zeman vždy rozdeľoval Zeman rozdeľuje spoločnosť počas celého svojho pôsobenia v politike, ktoré začal už počas revolúcie v roku 1989. Pokračoval v tom aj ako líder opozície, premiér a najmä neúspešný prezidentský kandidát. Spolustraníkom z ČSSD nikdy nezabudol, že ho v roku 2003 nepodporili v parlamentnej voľbe prezidenta (pre korupčné škandály a prepojenie na mafiu) a stiahol sa do úzadia. Keď sa v roku 2012 vrátil, bolo jasné, že sa nezmenil. Jeho kampaň založená na populizme a urážkach názorových oponentov už bola v priamej voľbe úspešná. V rozdeľovaní pokračoval aj naďalej. Alkohol, vulgárne vyjadrovanie v rozhlase, servilné návštevy Číny či Ruska, islamofóbne názory, či minuloročné vystúpenie po boku s českým islamofóbom číslo jeden priamo na výročie 17. novembra. Ústami svojho hovorcu Jiřího Ovčáčka rozdeľuje ľudí na pražskú kaviareň a normálnych Čechov. Darilo sa mu to a nielen pri bežných ľuďoch. Rozdelená cirkev Rozdelenie českej spoločnosti sa dá ukázať aj na cirkevných hodnostároch. Aj keď katolíci Česku nedominujú, vyjadrenia ich lídrov vyvolávajú v českej spoločnosti veľkú odozvu. Kým kardinál Dominik Duka slúžil pred rokom za Zemana omšu a verejne tvrdí, že Európu čaká katastrofa, ak bude prijímať utečencov (s čím si so Zemanom veľmi dobre rozumie), Tomáš Halík, medzinárodne uznávaný kňaz a mysliteľ, vyhlásil, že Zeman sa stáva bábkou oligarchov, ktorí majú svoje záujmy. „On vyzerá silno, ale silný nie je. Silní sú ľudia v jeho najbližšom okolí, ktorí reprezentujú záujmy Číny a Ruska,“ vyhlásil v rozhovore pre Českú televíziu. Nepáčilo sa mu, že prezident vystupoval spolu s lídrom Bloku proti islamu Martinom Konvičkom. „Ľudia, ktorí vypúšťajú ducha xenofóbie, vypúšťajú strašne nebezpečné veci. Kresťanstvo by sa do tohto nemalo nechať zatiahnuť,“ vyhlásil. Česká biskupská konferencia aj Duka osobne sa od jeho slov dištancovala, Halík vraj nehovorí v mene cirkvi, je len radovým kňazom. Potom prišla kauza Jiřího Bradyho, pamätníka holokaustu, ktorému z Prahy volali a minimálne mu naznačili (podľa jeho slov potvrdili), že by tento rok mal dostať štátne vyznamenanie. Pricestoval preto z Kanady, kde žije v emigrácii. Keď sa však jeho synovec a minister kultúry Daniel Herman stretol s dalajlámom, čo štyria najvyšší štátni činitelia v ospravedlnení pre Čínu odsúdili, z vyznamenania zišlo.
listopad
5
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Križovatka českej spoločnosti „Po hanebnom správaní sa Miloša Zemana, po mnohých vyhlásenia jeho hovorcu, ktorý sa tragikomicky zaplieta do vlastných lží, po hanebnom servilnom liste našich ústavných činiteľov do Číny sa rozhodnutie zúčastniť sa alebo sa nezúčastniť tohtoročnej hradnej oslavy štátneho sviatku stáva nielen testom osobnej statočnosti a občianskej zodpovednosti pozvaných, ale aj významnou mravnou križovatkou súčasnej českej spoločnosti,“ napísal Halík pre Lidovky.cz. On sa v deň štátneho sviatku zúčastnil na „alternatívnej“ oslave na Staromestskom námestí, kde Bradyho ocenili rektori vysokých škôl. Kardinál Duka v ten istý večer preberal na Hrade štátne vyznamenanie od prezidenta Zemana. Spolu s ním aj nespochybniteľné osobnosti, letci RAF z druhej svetovej vojny, no takisto Daniel Hůlka, muzikálový spevák, ktorý ho podporil v kampani. Zeman má vo všeobecnosti sklony podporovať ľudí, ktorí sa nezaslúžili až tak o Česko, ale skôr o jeho osobnú popularitu. Pred rokom dostala ocenenie Jitka Franková Pelikánová, ktorá podľa dokumentov spolupracovala s ŠtB a donášala napríklad na Jana Wericha. Aj ona však Zemana podporila v kampani. Rovnako ako režisér jeho spotov Filip Renč, herečka Jiřina Bohdalová a bývalý komunistický minister Miroslav Toman starší, ktorý jeho kampaň podporil aj finančne. Všetci sa už dočkali ocenenia. Portál Echo24.cz spočítal, že v prvých troch rokoch oceňovania na výročie vzniku štátu išla viac ako štvrtina medailí prezidentovým podporovateľom alebo blízkym priateľom. Teda ľudí, ktorý do toľko démonizovanej „pražskej kaviarne“ zjavne nepatria. Ocenenie dostal aj Fico, takisto Zemanov osobný priateľ. Tento proces by pritom mal byť neutrálny, lebo nejde o osobné ocenenie od prezidenta, ale od predstaviteľa štátu. Rozkol medzi Hradom a „pražskou kaviarňou“, bude zrejme pokračovať. Výzva na odpor voči štátu zrejme neprinesie zásadné občianske nepokoje, no jej iniciátori Jiří Bartoška a Vojtěch Dyk, ku ktorým sa pridávajú ďalšie a ďalšie osobnosti (Bolek Polívka, Miroslav Donutil, Anna Geislerová, Jan Hřebejk, Eva Pilarová), tvrdia, že len samotnou výzvou sa to nekončí. Vyzývajú ľudí, aby organizovali zhromaždenia na podporu demokracie, písali petície, výzvy. „Ak to bude nutné, poďme do štrajku,“ cituje ich portál Idnes.cz. „Sedemnásteho novembra sa opäť stretnime na námestiach a zvážme ďalšie kroky nutné na ochranu demokracie. My do Ruska a Číny nepatríme! Chceli sme späť do Európy, nie do hulvátova!“ píše sa vo výzve. Ak si však Česi naozaj väčšinovo neprajú Zemana, stačí, ak počkajú rok a v januári 2018 zvolia na Pražský hrad niekoho iného. Spomedzi ľudí, ktorí oslavovali na Staromestskom námestí sa na túto úlohu chystá Michal Horáček, textár a podnikateľ, ktorý oslavy na námestí organizoval aj moderoval. Samozrejme, aj preto Hrad tvrdí, že na námestí nešlo o oslavu sviatku ale o začiatok prezidentskej kampane. Matúš Krčmárik, SME
* * * listopad
6
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Česko je světu pro smích! Nový název Czechia nikdo nepoužívá Několik měsíců se nejvyšší čeští politici dohadovali o alternativním názvu pro Českou republiku, aby nakonec výraz Czechia nikdo nepoužíval. A všimli si toho už i v zahraničí. Před šesti měsíci nechali čeští státníci s velkou pompou zapsat krátký název Česko/Czechia do databází OSN. A od té doby ho měli všichni používat a jít tak ostatním vzorem. Jenže ho nepoužívá nikdo, a to ani ti, kteří o jeho zapsání usilovali. Hlavním argumentem bylo, aby název Česká republika v zahraničí nekomolili. Pomocí kratšího názvu chtěli také upoutat pozornost na globální scéně a usilovat tak o zahraniční investice. A za oficiální ho uznaly i světové mocnosti. Problémem ale je, že výraz Czechia se zkrátka a dobře neuchytil. Upozornil na to britský web Guardian. "České úřady i nadále používají termín Česká republika, a to jak na úředních dokumentech, tak na anglických webových stránkách, včetně těch prezidentských," píše Guardian. Podle webu delší z výrazů používá ve svých komentářích na sociálních sítích i mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček či ministr financí Andrej Babiš. "Jednoslovný výraz Česko není pro státní orgány oficiální," řekl pro Guardian Jan Urban, profesor a politolog z New York University v Praze. "Je to hovorový výraz, stejně jako například britští novináři používají raději výraz Británie než Velká Británie, či Francie místo Francouzská republika," dodal. Nabízí se tedy otázka, proč politici tolik volali po tom, aby pro Českou republiku byla zapsána i kratší varianta názvu. Pokud ji totiž ani iniciátoři nepoužívají, je potřeba, aby tato varianta oficiálně existovala? "Označení Česká republika i nadále zůstává platné. Jedná se o politický název země a nic se na něm nemění. Označení Czechia je pouze anglickým překladem krátkého/zeměpisného názvu Česko. Záleží vždy na daném subjektu, zda se rozhodne užívat delší verzi, tj. Česká republika/Czech Republic nebo kratší verzi Česko/Czechia," upozorňuje české ministerstvo zahraničí. Radek Jandečka, TN.cz
Téma: Dalajláma Dalajláma nám rozvrací nerozborné přátelství s komunistickou Čínou. Bacha na něj Čínská lidová republika dobře ví, že ji dalajláma neohrožuje. On pro ni slouží jako test, nakolik otrockou povahu mají západní politici. Toť vše. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho a hned je o rozruch postaráno, hned vidíme, kdo je kdo. Podivuhodné. Dalajláma nedisponuje politickou či ekonomickou mocí, je, havlovsky řeče-
listopad
7
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
no, bezmocný člověk nadaný podivnou mocí. Žádná armáda, žádné miliardy dolarů, žádné páky na politické lídry neovládá. Je mužem ducha, nic víc. A přece jako by přijel rentgen, který prosvítí, jakou má kdo v těle páteř.
Ministr kultury Daniel Herman (vpravo) se s dalajlámou setkal jako soukromá osoba, nikoli za vládu. | Foto: Jakub Plíhal Kdybyste se zeptali Miloše Zemana, jestli uznává lidská práva, právo jednotlivce na svobodu projevu, vyznání, pohybu, nepochybně by řekl: Ano. Když však má Hrad, který Zeman ovládá, povolit, aby exilový duchovní vůdce Tibetu (od roku 2011 již nikoli vůdce politický) promluvil u sochy T.G.M. na Hradčanském náměstí, kroutí se a nakonec to zakáže. Xenofob Konvička tam řečnit směl. S Tändzinem Gjamcchou se setkávají lidovci, vicepremiér Pavel Bělobrádek a ministr kultury Daniel Herman. Premiér Bohuslav Sobotka ovšem honem vydal prohlášení, že oba ministři to učiní pouze jako soukromé osoby, nikoliv coby reprezentanti vlády, jež respektuje celistvost Číny. V Praze přistane dalajláma a ministerstvo zahraničí řízené Lubomírem Zaorálkem (ČSSD) vydá zauzlované, nesrozumitelné prohlášení, že Česko a komunistickou Čínu "pojí pevné dlouholeté vztahy a strategické partnerství" a v souvislosti s návštěvou dalajlámy "je potřeba zdůraznit, že vláda ČR nijak nemění svou dlouhodobou politiku vůči ČLR" a ministerstvo "se nevyjadřuje k soukromému programu členů vlády." Česká republika "nemění svou politiku jedné Číny" a "je si vědoma důležitosti tibetské otázky". Proto "jako dříve podporuje navázání konstruktivního a přínosného dialogu mezi ústřední správou
listopad
8
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
a představiteli tibetské komunity uvnitř i vně Tibetu. Konkrétní výsledky tohoto dialogu musí mimo jiné zajistit ochranu tibetského kulturního a náboženského dědictví, tradic a jazyka." Lidská práva už na ministerstvu zahraničních věcí nefrčí, vynechali je. Mišmaš tak trapný, že vám slézají nehty. Nečas to začal: Lidská práva jako módní projev Čím dalajláma tak strašně vadí? Zastává se slabých, utlačovaných. Nežádá samostatnost Tibetu, jen jistou formu kulturní a náboženské autonomie. A samo sebou ochranu a dodržování lidských práv v Číně. Jen to říká, opakuje. Nesestavuje žádné vojenské osvobozovací jednotky. Jeho svět je ryze duchovní. V roce 2011 se proti němu na strojírenském veletrhu postavil "pravicový" premiér Petr Nečas: "Musíme zabránit některým módním politickým projevům, které objektivně řečeno mají dopad do našeho exportu," pravil. Zmínil "adorování" ruské skupiny Pussy Riot a "moderní politickou módu dalajlámismu". Řekl: "To znamená vzývání dalajlámy. To v žádném případě není úvaha o tom, že máme vyměnit naši proexportní politiku za politiku podpory lidských práv. Podpora lidských práv nadále musí zůstat klíčovou komponentou naší zahraniční politiky. Ale není žádný důvod podívat se tváří v tvář skutečnosti, že opět vzývání tohoto politického směru není podporou svobody a demokracie při všech sympatiích ke kulturní autonomii Tibeťanů. Ale je to vzývání režimu vlády, který by pravděpodobně neměl demokratický charakter, který by měl polofeudální, teokratický charakter se silnými autoritativními prvky." Dodejme, že vývoz Česka do Číny činí dlouhodobě, dalajláma nedalajláma, dvě procenta našeho celkového exportu. Uboze málo. Ale tento "nečasismus", který byl ve skutečnosti ryzím klausismem, dotáhl k dokonalosti Zeman a ministr zahraničí Zaorálek. Z politiky prosazování lidských práv se stala politika příležitostného žvanění o lidských právech, ale rozhodně ne jejich podpora. Nejkratší cesta ke štěstí Takže jde jen o to, aby vláda a Hrad nedráždily velkou Čínu? Nebo jde přece jen o víc? Protože Čína s námi jistě obchodovat nepřestane jen kvůli návštěvě jednoho exilového duchovního. Potíž s dalajlámou tkví prostě v tom, že nahlas říká, jací by lidé měli být. Jen to říká, nic víc. Ne úspěšní, bohatí a hojně konzumující, ale soucitní. A to bolí. To bolí dokonce i politiky "solidární" sociální demokracie. Během své poslední, jedenácté návštěvy v Praze dalajláma řekl: "Mě zajímá, co říkají a dělají obyčejní lidé. Politici a státníci přicházejí a zase odcházejí, ale národy přece tvoří lidé. Na světě žije sedm miliard lidí a každou zemi utvářejí hlavně lidské bytosti, a ne političtí vůdci nebo králové a královny. U vás v Česku je to stejně. Když si tohle uvědomíte, bude váš život klidnější a na světě bude i více soucitu." Navázal na buddhistickou poučku: soucit je nejkratší cestou ke štěstí. O našem století řekl: "Mělo by to být století soucitu a dialogu. Neříkám, že to bude hned a že to bude snadné, ale je třeba se o to pokusit..."
listopad
9
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Nemoralizuje, i když se mu to předhazuje. Je buddhista, spíše jen popisuje, jak spokojeně žít. Sám vyhnanec, velmi se zajímá o utečence: "Je úžasné, že Evropa těmto lidem pomáhá, že zachraňuje takové množství lidských životů, že jim poskytne přístřeší a zabraňuje humanitární katastrofě. To, co dělá Německo, je nádherné. Tito lidé mají za sebou nejhorší, vzdělávejme je, zejména jejich děti. Dejme jim vzdělání, naučme je jazyky. Pak se budou vracet do svých zemí a budou to právě tyto děti, které znovu vybudují a pozvednou své země." Rozumíte? Je to jedna věc za druhou, která dělá z bezmocného dalajlámy nebezpečného buřiče. Jak může u nás někdo říct "co dělá Německo, je nádherné"? Pro velké množství tuzemců je to provokace. Ale on to myslí vážně, on to žije. Nemá co ztrácet, svou vlast už ztratil. Kiska, Bělobrádek a Herman testem neprošli Nemusíte být buddhista, ani křesťan nebo filozof, abyste věděli, že dalajláma má pravdu. Pravda je právě to, co komunistickou Čínu tolik popuzuje. Loni tahle velezemě přijala zákony, které umožňují ještě účinněji zasahovat proti obráncům lidských práv. Dostat jich ještě víc bez soudu za mříže. Je to odporné, ale Čína zároveň nabízí obří trh. Vylučuje se skutečně obrana svobody a práv jednotlivců s tím, aby stát s Čínou obchodoval? Těžko. Ta země o Evropu stojí. Zřejmě nejde o Čínu, o obchod, ale o to, jací jsme my sami, jak uvnitř uvažujeme, o mladé ideály, pokud jsme nějaké měli, které jsme v dospělosti (a v politice) zabalili. Proto pořád tak dráždí pět let mrtvý Václav Havel, klíčový československý importér dalajlámy. Tenhle "lidskoprávní magor", jak mi ho nedávno popsal jeden pravicový politik. Proto tak dráždí dalajláma, který neříká nic nového, pouze nám připomíná, kdo jsme a jaký smysl má náš život. Ještě něco. Setkat se s dalajlámou by třeba Sobotku nic nestálo. Jen špetku osobní odvahy. Číňané by od nás neutekli. Podali by nótu jako na Slovensku, kde se s Tibeťanem setkal prezident Kiska. Nic víc. Troška křiku. I Čína ví, že ji dalajláma neohrožuje. On pro ni slouží jako test, nakolik otrockou povahu mají, nakolik ochočení jsou západní politici. Toť vše. U nás mají jasno: Sobotka a Zeman jako ochotní čínští poddaní testem prošli na výbornou. (A to už při letošní návštěvě Si Ťin-pchinga v Praze, ale takový testík se musí pravidelně opakovat, jedinec prověřovat.) Mimochodem, další částí testu bude, jak si Česko poradí v desítkami čínských křesťanských žadatelů o azyl, kteří prchli před náboženským pronásledováním z říše středu. Část se hlásí k luteránství. Bělobrádek s Hermanem čínským testem neprošli. Tím to končí. Nic se neděje. Platí dál, že člověk má hlubší smysl, má cenu, je blíž k pravdě a tím i k nehmotnému štěstí, pokud je soucitný, solidární se slabými, pokud mu není lhostejné, že u něj doma nebo někde daleko od jeho země zavírají nevinné. Prostě pokud miluje svobodu. To je celý ten nebezpečný, strašlivý dalajlámismus.
Martin Fendrych, Aktuálně.cz
listopad
10
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Padesát zákonodárců se sešlo s dalajlámou. Ponížili jste Česko, vzkazují Zemanovi a Sobotkovi. Pravicová opozice v úterý 18. října odsoudila prohlášení nejvyšších ústavních činitelů, kteří se distancovali od schůzky ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou. Podle ODS bylo prohlášení zbytečné politické poklonkování, i když strana respektuje princip jedné Číny. TOP 09 zase mluví o ostudě, ústavní činitelé podle ní nejsou ochotni navázat na odkaz bývalého prezidenta Václava Havla. O ponižování se před Čínou mluvil i ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO). Ve středu 19. října se s dalajlámou setkalo 50 poslanců a senátorů. „ODS podobně jako další významné politické strany sice respektuje princip jedné Číny a nepodléhá ani žádným naivním představám týkajícím se Tibetu, považujeme však Českou republiku za svobodnou zemi, v níž by návštěva tibetského duchovního neměla vzbudit paniku nejvyšších ústavních činitelů,“ uvedl předseda ODS Petr Fiala. „Společné prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů je nepochopitelný krok, jde o zcela zbytečné politické poklonkování,“ uvedl Fiala. Česká zahraniční politika podle něj ztrácí směr a sebevědomí. „Takovéto trapné gesto nemůže žádná země považovat za projev přátelství, ale pouze za nedůstojný projev nesvéprávnosti.“ Prezident Miloš Zeman, předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD), předseda Sněmovny Jan Hamáček (ČSSD) a předseda vlády Bohuslav Sobotka (ČSSD) v úterním prohlášení napsali, že by považovali za nešťastné, aby byla setkání politiků kýmkoliv vnímána jako výraz změny oficiální politiky vzhledem k Číně. Vztahy Česka a Číny jsou podle nich velmi přínosné a užitečné a je v zájmu země je nadále intenzivně rozvíjet. S dalajlamou se v úterý mimo jiné sešel ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL). Na schůzku dorazili mimo jiné místopředsedkyně Senátu Miluše Horská (KDU-ČSL) nebo bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09). Někteří poslanci a senátoři se den nato setkali v prostorách Senátu s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou. „Česká republika byla ve světě vždycky uznávaná pro svůj boj za ochranu lidských práv. Postoj prezidenta, premiéra a šéfů obou komor Parlamentu, kteří se distancovali od setkání jednoho člena vlády s tibetským duchovním dalajlamou, považujeme za ostudu a ponížení českých občanů,“ napsala TOP 09 v tiskové zprávě. „Nejvyšší představitelé České republiky také jednoznačně dokázali, že nechtějí navazovat na odkaz Václava Havla a že jsou ochotni principy demokracie prodat za vidinu ekonomických zisků, která není a nebude ani naplněna,“ uvedla TOP 09. K prohlášení nejvyšších ústavních činitelů se kriticky postavil i ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO), který naopak uvítal setkání některých senátorů a poslanců s dalajlamou. „Myslím si, že po včerejších (úterních) ostudných výrocích nám to bylo mimořádně zapotřebí. Jsem rád, že se celá naše země nepřidala k politice bezpáteřního ponižování před čínskou mocností,“ řekl v úvodu senátního semináře k rodinněprávnímu soudnictví. Auditorium mu zatleskalo. Senátor Jaroslav Kubera (ODS) považuje prohlášení za zbytečné. „Jediné, co se může stát, že Čína bude vyhrožovat tím, že prodá (fotbalový klub) Slavii. Ale nic zásadního se nestane, obchod si pojede dál. Jedna věc je politika a to, co se objeví na internetu, druhá je reálný byznys,“ uvedl
listopad
11
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
politik, kterého chce ODS nominovat do funkce místopředsedy Senátu. Někteří z jeho stranických kolegů se ráno zúčastnili setkání s dalajlamou v jednom ze senátních salonků. Setkání navzdory „Je skvělé, že kolegové ze Senátu uspořádali toto setkání. Myslím, že je to skvělá odpověď na vyjádření předsedů obou komor. Tato osobnost má světu i České republice mnoho co říct a je škoda, že se s ním bojí setkat,“ napsal k ranní schůzce Marek Ženíšek. Na schůzku s dalajlamou podle Ženíška dorazilo zhruba 50 zákonodárců. Podle snímků ze schůzky, které na Facebooku zveřejnil Gazdík, mezi nimi byli mimo jiné místopředsedkyně Senátu Miluše Horská (KDU-ČSL) nebo bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09). „Setkání se uskutečnilo, pokud vím, v Zeleném salonku, kdo se chtěl zúčastnit, tak se jej zúčastnil. To je asi vše, co k tomu mohu prohlásit,“ řekl novinářům předseda senátního klubu (ČSSD) Petr Vícha. Gazdík na svém facebookovém profilu napsal, že dalajlama s politiky mluvil mimo jiné o upřímnosti. „Lidé poznají upřímnost a kdo z vás politiků to myslí upřímně a kdo ne. Bez lásky a upřímnosti v srdci je sebekrásnější projev jen na chvíli. Sebestředné cíle vše pokazí,“ řekl podle něj zákonodárcům dalajlama. Tibetský duchovní vůdce na přednášce v pražské Lucerně poděkoval Čechům za jejich podporu Tibetu. Podle něj je důležitá pro Tibeťany i pro ideál nenásilného řešení tibetské otázky. Zároveň ale připomněl, že se už před pěti lety vzdal politických funkcí a nyní se zasazuje jen o ochranu tibetské kultury a životního prostředí. O víkendu se s dalajlamou setkal v Bratislavě slovenský prezident Andrej Kiska, což vyvolalo protesty z čínské strany. Čína osmdesátiletého nositele Nobelovy ceny za mír označuje za separatistu, který bojuje za prosazení nezávislosti Tibetu. Peking považuje Tibet za nedílnou součást čínského území a setkání státníků s dalajlamou kritizuje dlouhodobě.
Česko vyhlásilo vojnu ruskej propagande, Fico pôsobí ako Putinov troll Na českom ministerstve vnútra vzniká útvar proti šíreniu dezinformácií. Okrem iného má pohotovo demaskovať klamstvá, ktoré šíria proruské weby. V americkej štúdii o ruskej propagande sa spomína aj premiér Fico a Penta. Trollovia, ktorí sa pod falošnými identitami zapájajú do diskusií. Konšpiračné weby, ktoré šíria klamstvá o NATO, napríklad, že by v prípade útoku nepomohlo svojim členom. Stránky, ktoré vykresľujú Európsku úniu ako „diktát Bruselu“. Televízne dokumenty, ktoré propagujú historické nezmysly, napríklad o tom, že sovietska okupácia Československa bola bratská pomoc a pakt medzi Hitlerom a Stalinom bol len aktom sebaobrany. Nasadenie elitných vojakov bez označenia v cudzej krajine a popieranie, že by mali svojich vojakov na Donbase. Zmanipulované reportáže, ktorých cieľom je vyvolať demonštrácie, čo by mohli viesť k pádu vlády alebo aspoň jej spôsobiť nepríjemnosti a zvýšiť nedôveryhodnosť. Fabrikácia vymyslených dôkazov o tom, že malajské lietadlo MH17 zostrelila ukrajinská stíhačka.
listopad
12
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Robert Fico je v Kremli pravidelným hosťom. Takúto fotografiu si spravil toto leto, keď loboval za Lajčáka ako šéfa OSN a proti ruským sankciám. Foto – TASR/AP Hakerské útoky a úniky emailov a súkromnej komunikácie s cieľom zdiskreditovať nepríjemných kritikov či zasahovanie do predvolebnej kampane a podpora referend, ktoré idú proti Európskej únii. A nakoniec financovanie radikálne pravicových strán (napríklad Národný front Marine Le Penovej dostal od česko-ruskej banky pôžičku 9,46 milióna eur). To všetko sú príklady techník, ktoré od anexie Krymu využil Kremeľ alebo jemu spriaznené médiá, webové stránky či politici vo svojej hybridnej informačnej vojne proti západným krajinám či Ukrajine. Česko proti ruskej propagande To, že ruská propaganda je problém aj pre našu krajinu, pripustilo v júni aj slovenské ministerstvo vnútra. Otvorene a rozsiahlo o tom hovorí zase výročná správa českej tajnej služby BIS a veľmi stručne jej slovenská kolegyňa SIS. V susednom Česku však nezostalo len pri slovách. Na ministerstve vnútra tam vznikne centrum, ktorého hlavnou úlohou bude bojovať proti ruskej propagande na území Českej republiky. „Okolo
listopad
13
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
20 odborníkov by malo napríklad brániť v šírení nepravdivých informácií a propagandy,“ povedal na bezpečnostnom audite Českej republiky tamojší minister vnútra Milan Chovanec. Dezinformačným webom sa podľa neho darí úspešne šíriť klamstvá. Jednou z úloh nového centra má byť napríklad okamžitá reakcia na akúkoľvek dezinformáciu s použitím tradičných médií či sociálnych sietí ako Facebook alebo Twitter. „V inom horizonte ako v minútach či hodinách to stráca zmysel,“ citoval Český rozhlas ministra Chovanca. Praha novému centru na ministerstve vnútra de facto otvorene hovorí, že Moskva proti nej vedie informačnú vojnu. Hoci český prezident Miloš Zeman chodieva na propagandistické konferencie ruského oligarchu Vladimira Jakunina, ktorý je na zozname amerických sankcií, česká vláda patrí medzi tie, ktoré otvorene podporujú západné sankcie proti Rusku. Ficov kolega podporuje sankcie V úplnom protiklade od svojho slovenského kolegu sociálnodemokratický premiér Bohuslav Sobotka aj minulý týždeň verejne hovoril o ich podpore, kým „nedôjde k výraznému posunu za ukončenie konfliktu na východe Ukrajiny“. Európska únia podľa neho musí proti Rusku vystupovať jednotne, pretože iba tak si vynúti rešpekt. Povedal to v čase, keď sa českej polícii podarilo chytiť ruského hakera, ktorý podľa amerického súdu ukradol milióny hesiel používateľov spoločnosti LinkedIn. „V Česku sú veľmi aktívne dezinformačné weby, ich cieľom je českú spoločnosť destabilizovať a rozštiepiť. V takom nestabilnom prostrední sa potom oveľa jednoduchšie presadzujú ruské záujmy,“ povedal Denníku N reportér českého týždenníka Respekt Ondřej Kundra, autor knihy Putinovi agenti, ktorý nedávno išiel po stopách jedného z takých webov – aeronet.cz. Ministerstvo vnútra aj český premiér si podľa Kundru uvedomujú riziká, a práve preto došlo k založeniu špecializovaného útvaru na ministerstve. „Vzhľadom na to, že prezident Zeman a niektorí politici to vidia opačne, to limituje schopnosti Česka ruským hrozbám čeliť silnejšie. Preto sa tu zatiaľ nikto nesnaží znížiť počet ruských diplomatov, z ktorých je množstvo špiónov. Ruská ambasáda je v európskom kontexte enormne veľká. Polícia a tajné služby majú limity v odhaľovaní finančných tokov dezinformačnej kampane. A rovnako v hľadaní ľudí, ktorí ich vytvárajú,“ dodáva Kundra. V Európskej únii už vznikol špecializovaný útvar na boj proti dezinformáciám a podobné aktivity rozvíjajú pobaltské krajiny, kde žije výrazná ruská menšina. To, že sa k nim pridala aj Praha, hodnotia v sídle Európskej únie veľmi pozitívne. „Tá dezinformačná kampaň je nesmierne rozsiahla a mimoriadne sofistikovaná a je úplne bezpečné povedať, že jej autori poznajú naše publikum lepšie ako my sami, majú pre rôzne krajiny rôzne typy odkazov, rôzne nástroje, niekedy sa sústredia na ruskú menšinu, inokedy na ortodoxnú cikev či trollovanie a niekedy na desiatky dezinformačných webov,“ povedal Denníku N vysokopostavený európsky diplomat, ktorý sa zaoberá sledovaním ruskej propagandy na území EÚ.
listopad
14
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Ruský režim je podľa európskeho diplomata najúspešnejší „v totálnom prekrútení informačného priestoru. V tom, že sa z dezinformácie stane normálna a všade opakovaná informácia. Takže najúspešnejšie dezinformácie sú tie, ktoré opakujú aj vysokí politici v Európe – ako napríklad, že ‚Západ vždy ponižoval Rusko‘ či ‚NATO obkľučuje Rusko‘. Najväčšie nebezpečenstvo je v tom, že veľká časť populácie je potom silne náchylná na to, aby uverila lži“. V takej situácii je podľa neho „nutné, aby reakcia prichádzala z úrovne, ktorá má čo najbližšie k zasiahnutému dezinformovanému publiku. Nemôžete si tak predstaviť, že niekto z Bruselu dokáže osloviť Honzu Nováka každého členského štátu. Tú prácu v každom jednotlivom štáte vždy urobí najlepšie niekto lokálny. Ideálne by bolo, keby podobné útvary vznikali v každom členskom štáte EÚ“. Inšpirácia prišla do Prahy hlavne z Nemecka. „Do značnej miery prišla tá vlna odtiaľ, kde sa vláda úprimne vydesila po tom, čo ‚fejk‘ o Líze vyvolal demonštrácie,“ vysvetľuje bývalý korešpondent Hospodářských novin z Ruska Ondřej Soukup. Česká sociálna demokracia sa podľa neho tradične v zahraničnej politike orientuje na nemeckých sociálnych demokratov. V prípade 13-ročnej Lízy v Berlíne išlo o to, že reportér ruskej televízie a s ním potom aj mnohé ruské médiá šírili klamstvo, ako ju uniesli a hodiny znásilňovali migranti z Blízkeho východu. Nasledovali demonštrácie Rusov žijúcich v Nemecku spolu s miestnymi neonacistami. O Líze dokonca hovoril aj šéf ruskej diplomacie Sergej Lavrov, známy svojím popieraním, že by na východe Ukrajiny boli ruskí vojaci. Lavrov to popieral aj v čase, keď ruské médiá priniesli príbeh mladého spáleného ruského tankistu, ktorý bojoval v ukrajinskom Debaľceve, hoci tam podľa mierovej dohody žiadni Rusi ani proruskí separatisti bojovať nemali. Reportér Soukup, ktorý sa v Česku podieľal na občianskej kampani, čo učila českých stredoškolákov, ako sa brániť proti propagande, považuje za nebezpečný príklad ruskej dezinformácie napríklad to, keď demonštráciu na podporu Zemana na Pražskom hrade vykreslili ruské médiá ako demonštráciu na podporu Ruska a Zemana pritom ani nespomenuli. „Veľmi drsným návratom k sovietskym stokrát vyvráteným klamstvám bol zase dokument o Pražskej jari.“ O ruských hrozbách hovoril veľmi otvorene aj český generál a predseda Vojenského výboru NATO Petr Pavel na minulotýždňovej konferencii Stratcom v Prahe. „Ruská propaganda je veľmi sofistikovaná a cielená. Urobili veľmi šikovné analýzy cieľových skupín v jednotlivých krajinách. Majú dobre identifikované prostredie, kde sú aktéri, hráči, s ktorými môžu počítať, čo na koho platí,“ povedal Pavel, citovaný Českou televíziou. Putinovi sa podľa neho podarilo transformovať štát podľa vzoru tajnej služby, „takže aj metódy, ktoré štát používa, sú často podobné metódam spravodajských služieb“. Ruskej propagande sa podľa neho napríklad darí využívať dezilúzie európskych občanov o Európskej únii. Mirek Tóda, Denník N Čítajte tiež: „Prepojenie Slovenska a ľudí od Fica na Rusko je silné“ v rubrike Zo Slovenska
listopad
15
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Zo Slovenska Slovensko ako ruský kôň v NATO a v Európskej únii? O väzbách na Kremeľ sa špekuluje roky a slovenská politika je za vlád Vladimíra Mečiara a Roberta Fica voči Rusku ústretová
Prepojenia Slovenska a ľudí od Fica na Rusko sú silné
Štúdia amerického inštitútu píše o prepojeniach spolupracovníkov Roberta Fica a slovenskej politiky na Rusko. Ľudia s proruským zmýšľaním, alebo s biznisom v tejto krajine, sú naozaj aj blízko predsedu vlády. „Pri bližšom vyšetrovaní sa zdá, že prominentné politické figúry a blízki spolupracovníci Roberta Fica môžu byť napojení na obchodné záujmy Ruska,“ píše vo svojej najnovšej štúdii Stredisko pre strategické a medzinárodné štúdiá so sídlom vo Washingtone. Zatiaľ čo v centrále NATO, v pobaltských krajinách aj v Nemecku a v Česku už budujú zvláštne analytické jednotky pre boj s ruskou propagandou, Slovensko váha. Väzby slovenských politikov, ich spolupracovníkov a veľkých firiem na Moskvu a ich geopolitické a obchodné záujmy sú zjavné. Začnime u premiéra Fica, ktorý sa pravidelne stavia proti sankciám EÚ uvaleným na Rusko po anexii Krymu v roku 2014. „Nikdy nebudem vnášať antipatiu do slovensko-ruských vzťahov a budem tak robiť do posledného dňa svojho mandátu. Odmietam vytvárať nového nepriateľa,“ hovoril počas tohoročných osláv SNP. Už od zavedenia energetických, finančných a obranných sankcií Únie voči Kremľu ich význam spochybňuje – zároveň ich však Slovensko svojím hlasom podporuje. Fico to odôvodňuje tým, že nechce narúšať jednotu EÚ. Svojský náhľad na zahraničnú politiku krajiny, ktorá je v NATO aj v EÚ, naznačoval už úvod kapitoly o zahraničnej politike jeho prvej vlády v roku 2006. „Svet má štyri svetové strany,“ napísala si vláda Smeru-SNS a HZDS, čím nadviazala na legendárnu vetu Vladimíra Mečiara z roku 1995 „ak nás nechcú na Západe, obrátime sa na Východ“. Tú vyslovil v čase, keď sa Slovensko pre jeho politiku dostávalo do čoraz väčšej medzinárodnej izolácie.
Kamarát Výboh S Ruskom mal dlhé roky obchodný vzťah Ficov osobný priateľ, podnikateľ Miroslav Výboh. Jeho firma Willing sa dlho špecializovala na ruskú leteckú techniku a bola aj sprostredkovateľom pri údržbe našich lietadiel Mig-29 u ich výrobcu, ktorým je štátny podnik s manažérmi odporučenými priamo Kremľom. Zástupcovia Willingu boli súčasťou delegácie na oficiálnej Ficovej návšteve Moskvy. Štátne väzby na výrobcu trvajú dodnes, keďže na nákup nových stíhačiek stále nemáme dosť peňazí a Rusi nám servisujú ďalej migy. Názorovo blízky Rusku a jeho politike je aj Ficov poradca „pre vonkajšie ekonomické vzťahy“ Peter Staněk. Je zarytým odporcom sankcií, v otázke konfliktu na východnej Ukrajine sa prikláňa
listopad
16
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
na ruskú stranu a do článkov ho často oslovujú proruské weby. Za všetky spomeňme titulok zo Staněkovho komentára v časopise Extra plus „Menový fond chce zničiť Rusko“.
Ruský prezident Vladimir Putin si v Kremli podáva ruku so slovenským ministrom zahraničných vecí a európskych záležitostí Miroslavom Lajčákom (vpravo), vľavo slovenský premiér Robert Fico a štvrtý zľava slovenský minister školstva Juraj Draxler počas stretnutia 2. júna 2015. FOTO TASR/AP
Študenti z Moskvy Šéf diplomacie Miroslav Lajčák za komunizmu študoval na Moskovskom štátnom inštitúte medzinárodných vzťahov (MGIMO). Jeho dobré vzťahy s Ruskom sa potvrdili aj počas voľby nového generálneho tajomníka OSN. V neoficiálnom hlasovaní v Bezpečnostnej rade ho Rusko podporilo – na rozdiel od USA a Veľkej Británie. V Moskve na rovnakej škole študoval aj Lajčákov predchodca Ján Kubiš, ale aj ďalší diplomati, vrátane Eduarda Kukana, ktorý bol šéfom diplomacie vo vládach Mikuláša Dzurindu. O čom môže svedčiť štúdium na takejto škole? Určite o kvalitnom vzdelaní, ale do úvahy treba brať aj špecifickosť prostredia. O študentov sa už v čase štúdia živo zaujímali tajné služby.
listopad
17
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
„V čase, keď som končil školu, polovica absolventov dostala miesto na ministerstve zahraničia, tretina išla do KGB a 20 percent do vojenskej rozviedky. To boli stabilné kvóty, to dnes nie je žiadne tajomstvo,“ povedal pre časopis Ekonóm šéf centra postsovietskych štúdií MGIMO Stanislav Čerjňavskij. Absolventmi tejto školy sú aj spolumajitelia skupiny Penta Jaroslav Haščák a Marek Dospiva. Pred siedmimi rokmi o údajnom prepojení Penty na ruské tajné služby v súvislosti s privatizáciou výrobcu vrtuľníkov PZL Świdnik hovoril vtedajší minister a šéf Úradu národnej bezpečnosti Aleksander Szczyglo. Penta to odmietala a Szcyglo žiaden dôkaz o prepojení s ruskými tajnými nepodal. Faktom je, že táto finančná skupina sa na ruskom trhu nikdy nepokúšala preraziť. Skupina J&T, ktorá má so Smerom lepšie vzťahy, má v Rusku už deväť rokov svoju banku, moskovský Hotel Baltschug Kempinski, ktorý však chceli predať.
Beljajev na ruskej kríze prerobil Naopak, podnikateľ ruského pôvodu Alexander Beljajev, ktorý je akcionárom Tatravagónky Poprad, sa k Ficovi hlási a vagónka patrí k hŕstke slovenských podnikov, ktoré sa na sankcie Únie voči Rusku môžu sťažovať. Beljajevova firma prišla najprv po páde rubľa v roku 2014 o obrovský kontrakt s ruskými výrobcami vagónov, ktorým mala dodávať podvozky. Slovenský podnik bol zrazu pre Rusov nerentabilný, a tak zrušili kontrakt. No ak by aj ekonomicky dávali slovenské dodávky do Ruska logiku, narazili by zrejme na sankcie. Vozne sú totiž artiklom možného dvojakého – teda aj vojenského – použitia, ich export je preto zakázaný. V okolí Smeru roky pôsobí ďalší ruský podnikateľ, Alexander Rozin, ktorý za túto stranu kandidoval v miestnych voľbách.
Štát má k Rusom blízko Jasné prepojenia s ruským svetom biznisu majú štátom dosadzovaní manažéri. V krajine, ktorá je plne závislá od dodávok plynu a ropy z Ruska, to ani príliš neprekvapí. S Rusmi obchoduje hlavne štátny Transpetrol, v Bratislave si na hokejovom štadióne platí skybox, ktorý má slúžiť na stretnutia s klientmi počas zápasov Slovana v KHL. Fico sám organizoval pokus o vybudovanie širokorozchodnej železnice z Ruska a Ukrajiny cez naše územie až po Viedeň, ktorý však stroskotal. Nenašiel sa investor, Rusi trať platiť nechcú a napokon prišla vojna na Ukrajine. Náš jediný klub, ktorý v Rusmi organizovanej KHL pôsobí, je Slovan Juraja Širokého. Keď sa minulý rok Široký dostal do finančných problémov a už sa zdalo, že na KHL nebude mať dosť peňazí, prišla pomoc z najvyššej úrovne. O jednom z najmenších klubov v lige rokoval v Moskve osobne Fico s Putinom a podľa slovenského premiéra ruský prezident navrhol, že by Slovan mohla čiastočne financovať štátna naftárska a plynárenská firma Gazprom, ktorá aj celú súťaž platí.
listopad
18
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Ďalšou líniou sú neformálne vzťahy s Putinovou mocnosťou, ktoré utužujú na pracovných cestách s nádychom výletu poslanci Smeru. Médiá si v minulom volebnom období všimli osemdňový oboznamovací zájazd poslancov Smeru Andreja Kolesíka, Róberta Madeja a Mariana Kéryho v Rusku. Ešte väčšiu pozornosť si získal výlet 19-miestnym špeciálom štyroch Ficových poslankýň Jany Laššákovej, Dariny Gabániovej, Anny Vittekovej a Ľubici Roškovej, ktoré si po jeho skončení nevedeli spomenúť, o čom v Petrohrade rokovali. Miro Kern, Denník N
Ze Švýcarska Na severu Itálie bloudí stovky malých uprchlíků. Chtějí do Švýcarska Pohraniční města na severu Itálie se potýkají s rostoucím počtem osamělých malých uprchlíků, kteří se snaží dostat dál do Evropy. Spí na ulici a spoléhají na pomoc dobrovolníků. Sousední státy Itálie proto zpřísňují opatření na hranicích. Malebné italské město Como proslulo především díky stejnojmennému jezeru, krásné přírodě a přízni hollywoodských hvězd. Letní sídlo zde má například herec George Clooney. V poslední době však osmdesátitisícové město u švýcarských hranic plní stránky novin především kvůli běžencům. Lokální média už Como překřtila na „italské Calais“. Většina uprchlíků, kteří zde našli dočasné útočiště, pochází z Eritreje a Somálska. V pondělí u místní železniční stanice pospávalo na 450 migrantů, píše server The Times. Asi 200 z nich byli děti a mladiství. Uprchlíci po cestě z Afriky spoléhají výhradně na pomoc pracovníků neziskových organizací, kteří jim poskytují stravu a základní vybavení. „Naší hlavní obavou je, že se tito lidé dostanou do spárů pašeráků. Spousta uprchlíků, se kterými jsme mluvili, se chce dostat za příbuznými do Švýcarska. Potřebují informace a podporu, aby se mohli opět shledat se svými nejbližšími,“ myslí si mluvčí Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Barbara Molinariová. Počet dětských uprchlíků, kteří bez rodičů cestují do Evropy přes Středozemní moře, v posledních měsících prudce vzrostl. Itálie reagovala otevřením 35 center určených speciálně pro nezaopatřené uprchlické děti a mladistvé. Celkem v letošním roce do Itálie připlulo bezmála sto tisíc migrantů. Tlak však nepociťuje jen Itálie, ale také její sousedé. Švýcarsko během července na hranicích zastavilo na osm tisíc uprchlíků, kteří se do země pokoušeli dostat právě z italského Coma. Švýcarská policie při stopování migrantů nasadila také bezpilotní letouny, které patrolují nad alpskými stezkami. Italský ministr vnitra Angelino Alfano uvádí, že podobná situace panuje také ve městě Ventimiglia, kde se bezmála 600 uprchlíků pokouší o přechod do sousední Francie. Na rostoucí počet
listopad
19
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
uprchlíků reagoval i místní Červený kříž, který ve městě vybudoval provizorní tábor. Jedná se však jen o dočasné řešení. Italské úřady proto oznámily, že v následujících dnech běžence z města Ventimiglia převezou do provizorního uprchlického zařízení v Miláně. V minulých týdnech transporty uprchlíků narušili aktivisté ze skupiny No Borders. Ti se minulý víkend střetli s italskou policií, když si stovky běženců prorážely cestu do Francie, odkud pak zase byli vraceni do Itálie. Giovanni Toti, šéf samosprávy regionu Ligurie, kde Ventimiglia leží, neočekává, že se aktivisté nyní pokusí odvoz běženců od hranic narušit. Aktivisté ze skupiny No Borders se snaží dosáhnout znovuotevření italsko-francouzské hranice, na které Paříž v důsledku přistěhovalecké krize v Evropě obnovila hraniční kontroly. Toti minulý týden vyzval ústřední italskou vládu, aby regionu pomohla. Proti přijímání dalších přistěhovalců z Ventimiglia se ostře postavili protiimigrační politici v Miláně, které již hostí 3200 imigrantů. Radnice jim vybudovala středisko se stany a ubytovnami. Starosta Milána Giuseppe Sala ujistil kritiky, že případní noví imigranti z Ventimiglie budou ve stávajícím středisku. Neplánují se podle něj žádné další podobné objekty v oblasti města. Někteří politici však velí k radikálnějšímu řešení. „Vláda nezvládla otázku imigrace. Ilegální imigranti se musejí poslat domů, ihned,“ prohlásil guvernér Lombardie, kde leží Milano, a člen krajně pravicové a protiimigrační strany Liga severu. Oldřich Mánert, idnes.cz
Ze zahraničí Ota Ulč
Občasný magnetismus diplomacie – 3. (dokončení) Výtečný americký intelektuál Adlai Stevenson, kterému se nepodařilo vyhrát v prezidentských volbách s neintelektuálním generálem Eisenhowerem, vyjádřil smysl diplomacie třemi slovy: protokol, alkohol, geritol výtažek k povzbuzení stárnoucích pánů a paní.) Ve Washingtonu na každý týden připadá až 7 recepcí a 5 oficiálních večeří. Nejeden diplomat pokládá takové hody za nejobtížnější část svého povolání. Pochybovačů se ptám: jak by vám chutnaly ovčí oči v aspiku? Zastupitelství téměř dvou set států pořádají stejný počet oslav státního svátku do roka. Oslavují se příjezdy a odjezdy, vítání a loučení. V tomto společenském prostředí se též formulují mezinárodní vztahy, rovněž vztahy soukromé, důkladně intimní. Páni nejen se sekretářkami, dámy nejen se šoféry a všelijakým kádrovým materiálem. Příklad správné formy korespondenční: Sdělení začíná slovy The Embassy of....presents its compliments to the Ministry of External Affairs of..... and has honor to transmit the main points
listopad
20
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
of its government's policy ... a následuje text toho, co se míní sdělit. Zpráva pak končí větou The Embassy of....avails itself of the opportunity of renewing to the Ministry of External Affairs the assurances of its highest consideration. I lidožrout Idi Amin se dovedl vyjadřovat elegantně. (Když tento Dada Amin, Ph.D., sám si tento doktorát udělil, při návštěvě Bonnu projevil překvapení, že tam nikde nemají Hitlerův pomník, a tak slíbil, že on to napraví a postaví mu ho doma v Ugandě.) - - Funkce diplomata: 1, Vyjednávat. 2. Reprezentovat. 3. Informovat (o své zemi - čili public relations, propaganda, a též se informovat o zemi svého služebního určení čili i špionáž). 4. Dohlédnout na zájmy svých občanů, což je ale záležitost vesměs konzulární. 5. Administrativa, záležitosti správní, byrokratické. - - Diplomatická imunita, její uplatnění, užití a zneužití. Toto privilegium není uděleno dotyčnému jako privátní, autonomní osobě, ale jako výraz respektu pro stát, jeho suverenitu. Ten tuto osobu pověřil, aby za něj, jeho jménem jednala. Je tedy na takovém státu, aby uvážil, zda dotyčného imunity zbavit. Jestliže tak učiní (waiver of immunity), trestní stíhání může započít. Příklad z minulého století: syn chilského diplomata v Belgii zavraždil svou milenku. Poněvadž nejen on, ale i členové jeho rodiny měli imunitu, k trestnímu stíhání nemohlo dojít. Belgické království pouze mohlo vraha ze země vykázat. Jenže chilská vláda provinilce zbavila jeho imunity a tedy mohl být na místě činu souzen. Velmi častý bolehlav: OSN, parkování na Manhattanu, diplomaté zastaví, kde se jim zachce, policie udělí pokutu, oznámení strčí za stěrač, provinilec potrestání zahodí. Vůz delegáta běloruské republiky, registrační číslo DPL916, za půl roku obdržel 168 takových ignorovaných potrestání. Městská správa si stěžuje, nic naplat. Načež šéf izraelského zastupitelství vyrozuměl magistrát, že zbavuje svůj personál této imunity. Jako když se mávne kouzelným proutkem, dotyční přestali dopravní předpisy porušovat. Imunita je omezena časově a též teritoriálně. Tajemníku amerického velvyslanectví vypršela jeho funkce v listopadu a v prosinci měl karambol na Riviéře. Marně se odvolával na svůj diplomatický status, soud v Paříži ho právoplatně odsoudil. Diplomat nemá imunitu globální, ale jen lokální, pouze v zemi, kde byl přijat jako persona grata. Zásadní princip: imunita není k potěše privilegovaného, ale za účelem zaručit možnost výkonu jeho funkce. Nemovitost zastupitelského úřadu se nepovažuje za "cizí území", ale za součást hostitelského státu, kde však nelze uplatňovat svou jurisdikci. Odklon od imunity absolutní k tzv. funkční započal už před aspoň 100 lety. V případě diplomatů se začala rozlišovat ona imunita neomezená a omezená, aplikovatelná pouze na činnost v
listopad
21
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
souvislosti s výkonem oficiálním, úředním. Diplomat bude mít imunitu v případě rychlé jízdy přes červenou, aby stihl schůzi Rady bezpečnosti OSN, ale nebude ji mít po schůzi na cestě stejně spěšnou rychlostí do baru. Nepřekvapuje, že diplomaté se dovolávají absolutní imunity, zejména když se dostanou do konfliktu s místním zákonem. Severokorejec Nam Chol O, člen permanentní skupiny pozorovatelů u OSN, byl v New Yorku obviněn joggující domorodkou z pokusu o znásilnění. Dotyčný tuto svou nediplomatickou činnost nijak nepopíral a pouze se odvolával na svou imunitu. Jenže praxe v USA je taková, že absolutní imunitu mají jen akreditované osoby u svých zastupitelství ve Washingtonu, nikoliv ale u OSN v New Yorku. Sexu lačný Severokorejec se tedy stáhl do rezidence své mise, kam za ním policie nesmí vstoupit. Jakmile by ale vyšel, byl by zatčen. Je tedy daleko lepší pracovat na ambasádě, než pracovat u mise OSN. Jestliže se například zabývám špionáží a budu lapen, v prvním případě mi hrozí jen deportace, kdežto v druhém případě by to byl žalář. Příklad: JUDr. Zdeněk Pisk, první tajemník někdejšího velvyslanectví ČSSR ve Washingtonu, se pokusil zrekrutovat zaměstnance State Departmentu (Frank Mrkva, zaměstnanec českého původu), aby zainstaloval odposlouchávací zařízení v kanceláři důležité osoby. Mrkva ale vše pověděl F.B.I. a Pisk musel pryč ze země jako persona non grata. Bývalo mu ale hrozilo zatčení, být členem československé delegace u OSN. (U této mise s oficiálním titulem prvního tajemníka působil estébák s oficiálním jménem Václav Králík, který za mnou přijel na univerzitu. Přivezl standardní československé dary - becherovku, slivovici a broušené sklo - a byl značně nervózní. Jednak přijel na okres, kam nesměl, jednak tohoto špiona jeho pouze funkční imunita nedostatečně ochraňovala.) Diplomatický vak (pouch), ten je rovněž imunní. Co to je? Bureau of Diplomatic Security amerického State Departmentu zaměstnává 75 mužů s žen jako kurýrů, putujících po zeměkouli v letadlech, automobilech, na člunech, ba i na mezcích. Diplomatická zásilka do váhy 50.000 liber se nepokládala za něco zvláštního. S vakem rekordního rozsahu se prezentovali Sověti v Baltimoru. Tam v přístavu nakládali "diplomatický vak" o váze 35 tun, s označením "embassy household goods" čili kuchyňské hrnce. Ani jeden americký celník se neobtěžoval dostavit k inspekci. - V kurzu mezinárodního práva jsem při zkoušce trýznil studentíky také otázkami jako: Diplomat s půvabným jménem Waldo Emerson Waldron-Ramsey, velvyslanec z Barbados u OSN, měl psa, který v městečku Pelham pokousal osm sousedů. Pelhamský starosta tedy poslal velvyslanci slušný dopis s vysvětlením, že došlo k pokousání "nerozumného množství lidí" (the number of times that his dog has bitten people in the area is far in excess of reasonable) a poručil policii zlého hafana odstřelit. Velvyslanec elegantně květnatě odpověděl, že takový zásah by mohl mít tragické mezinárodní důsledky. Rovněž byl informován americký prezident, jakož i generální tajemník OSN. Zkoušení studenti se pak pokoušeli o vyřešení dilematu. Druhá otázka: Karel Žižka, šifrant československé mise u OSN, s oficiálním titulem "atašé", spolu se svou manželkou Věrou padli v podezření, že uvažují o emigraci. StB se o úmyslu dozvědělo a dotyčnou Věru v jejím bytě zavraždilo. (Likvidaci osobně prý vykonal Miloš Vejvoda, šéf rozvědky, za války u vládního vojska, nasazen v Itálii, aby po boku esesáků honil partyzány, po válce v domácím prostředí velmi činný v teroru padesátých let. Po likvidaci podezřelé Žižkové byl povýšen, až to dotáhl na náměstka zahraničních věcí.) Když Žižka po noční službě přišel domů a uviděl krvavý výsledek, natolik jím to otřáslo, že s cadillacem DPL-41 vyrazil do ulic, z
listopad
22
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Manhattanu nebezpečnou jízdou se dostal na výpadovku, policie za ním. V Pensylvánii došlo k havárii, Žižka zahynul. Američané nařídili soudní pitvu. Čechoslováci protestovali, odvolávali se na diplomatickou imunitu. Tedy otázka: může mít mrtvola imunitu? - - Několik mých bývalých studentů zvolilo kariéru diplomatickou a občas se ukázali na svém původním učilišti. Talentovaná dívka přijela z Káhiry, kde měla na starost udělování - nebo neudělování - vstupních viz do USA. Odmítala vyhovět zřetelným podvodníkům, usilujícím o turistickou dovolenou ve zřetelně neturistickém státě New Jersey, a na protesty reagovala mým prý častým vysvětlením, že není mou povinností být příliš příjemný. Z jiné výtečné studentky se na ambasádě v Salvadoru stala vdova, když o víkendu diplomaté po práci odjeli k moři, někdo se tam začal topit, dobrovolník se pokusil zachránit a sám utonul. Teď tedy je vdovou a její syn polosirotkem. Po rozkladu jakešovského vladaření v našem rodném prostředí jsem se ocitl na hradčanské recepci a tam ke mně přišel další bývalý můj student, zpřesnil podobnosti našich bývalých zážitků a já se na něj již vůbec nepamatoval. Na americkém velvyslanectví úspěšně si počínala další má absolventka, která ale neprojevila zájem o naše setkání. Krátce poté došlo k jejímu povýšení severským směrem někam tam k Vikingům. Což ještě nebyl konec její kariéry. Došlo k jejímu nejvyššímu povýšení, stala se velvyslankyní. Po tak náramné zprávě pak přišla ta daleko míň znamenitá. Z arktických končin se jí dostalo přesunu na opačný konec této naší planety, je teď v zeleni pacifických tropů, nikde stopy po náramném kulturním povyražení. Kdepak Národní či jakékoliv jiné divadlo v Praze, kam jsem ji chtěl pozvat a ono se jí nechtělo. Teď se jí aspoň představami jejího ochuzení mohu revanšovat.
Věda Za „normální“ postupy či procedury (a pak taky třeba bez injekcí?) Miloš Dokulil Kdo by o tom nevěděl! Nejednou se hlásá: „přirozené“, ne-li přímo „přírodní“ postupy; v tom či onom, zvláště ve výživě. A potom pochopitelně blíže „k přírodním a původním potravinám“. Což ovšem jakoby jedním dechem zároveň znamená: určitě nikoli potraviny „GM“! (Tj. „geneticky modifikované“.) Vůbec přitom nejde jen a právě třeba o to, zda nějaký „zákusek“ zrovna obsahuje jenom „přírodní“ cukr, anebo dokonce jenom umělé sladidlo… Takže nikoli „GM“? Jenže to potom zároveň vůbec nebereme přiměřeně v úvahu zcela reálný fakt, že jak zemědělské plodiny, tak plemenný dobytek jsou výsledkem slušně dlouhého času, kdy pěstitelé (zemědělských rostlin) a chovatelé (domácího zvířectva) vynakládali určitý čas pokaždé na úvahu, co a jak činit, aby příští sklizeň či očekávaný chov byly slibnější než dosavadní výnos.
listopad
23
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Postupný a setrvalý výběr jak osiva, tak jedinců k rozplemenění časem vedl ke zcela překvapujícímu zušlechtění v obou uvedených sférách. I když ti původní a hned první zemědělci před zhruba desíti tisíci lety přesně nemohli tušit, co přesně a jak nakonec povede k případným žádoucím změnám vlastností (kvality). A jako kdybychom následně neměli nyní např. chovy telat, z nichž budou jateční býci („na maso“), a od nich odlišné chovy, kde krávy především umožní vyšší dojivost, než bývá běžné. Nebo si připomeňme, jak asi mohla vypadat zrnka obilí na počátku jeho pěstování; anebo jak vypadal klas „přírodní“ kukuřice dřív, než se zemědělci pustili do náročného a trpělivého zušlechťování těchto klasů. Určitě nelze rozumně a s respektem k proběhnuvším procesům v naší realitě tvrdit, že bychom měli konzumovat výlučně (či především) „přírodní“ (a jedině takto „přirozené“) potraviny. Máloco existuje ve své výchozí „přirozenosti“. Málem vše je v procesu rychlejší či pomalejší proměny; též s ohledem na změny, k nimž dochází nejen v prostředí pěstované zemědělské plodiny či chovaného živočišného druhu. A pokud lze některé buněčné procesy cíleně usměrňovat, nemělo by to automaticky znamenat, že je na tom něco nežádoucího (či dokonce předem špatného, hodného toho se zásadně vystříhat). Hnutí ctít výlučně jen „přírodní produkty“ není založeno na ničem, co by nějak odpovídalo nejen nějakým testům, ale přímo dokonce racionálně zdůvodněným zásadám. (Něco naprosto odlišného ovšem je, pokud začali farmáři zavádět do „výroby masa“ antibiotika, aby takto zvýšili jeho „výtěžnost“! Tento postup dramaticky ohrožuje možné účinné nasazování antibiotik k léčbě lidí jako pacientů. A to je potom zcela jiná „parketa“.) V podobném názorovém kadlubu se zrodila rovněž „alternativní medicína“. Výchozí volání zde má opět předznamenání: zavádět výlučně jen přirozené postupy, nic „násilného“. Takže konkrétně např.: dítě by prý mělo být nakaženo „přirozenými“ spalničkami, aby se takto setkalo jen s takovými mikroby, jaké se objevují v jeho realitě; a aby si efektivně tělo infikovaného dítěte samo našlo účinné protilátky. Jako kdyby byl mikrob jako mikrob a možná rizika různých možných případů dalších infekcí na přijatelně srovnatelné bázi! — A to teď nerozvádějme rovněž dost často probleskující názor, že přece rodiče dětí spadajících pod povinné očkování proti některým epidemicky se vyskytujícím onemocněním prý mají mít právo svobodně se za své děti rozhodnout, zda je vůbec vystavit riziku očkování. Jako kdyby nebylo očividné nesrovnatelně větší riziko v tom, že by některé děti nebyly předem chráněny před mikrobiální nákazou, kterou by se samy mohly nakazit a ohrozit tak zároveň i své okolí. Jen uvažme, kolik jen dětí každoročně zbytečně umírá jen proto, že nefunguje dostatečná profylaxe. Připomeňme si epidemie třeba malárie, cholery, dengue, dětské obrny, eboly, žluté chřipky… Letos zřejmě není nutné zmiňovat se adresně třeba o epidemii s názvem „zika“, která již letos významně komplikuje realizaci některých významných, tentokrát zrovna sportovně zaměřených a světově jedinečně sledovaných programů. Obdobná písnička (se stejně notovaným refrénem) se týká také globálního oteplování. Existují občas – zato tím sebevědoměji znějící – hlasy, že až dosud si příroda přece se vším vždycky poradila sama. Takže přece si nemusíme činit zbytečné starosti. Údajně prý jenom, a to s nemalými finančními náklady, komplikujeme přírodě, aby se s případnými problémy vypořádala sama. Jako kdyby nebylo zcela nepopíratelné, že svými aktivitami lidstvo postupně dosáhlo – pokud jde o znečištění ovzduší – stavu, který již musel vzbudit závažný poplach. I když od uvědomění si možných dalších rizik ovlivňujících přírodní prostředí k účinným opatřením ve směru aspoň zbrzdění další produkce škodlivých látek vypouštěných do ovzduší nemusí nutně být krátká a přímá cesta. Na počátku kapitalismu existovalo těch škodlivin v ovzduší 250 ppm, dnes již jsme překročili magickou čáru 400 ppm (tj. částic na 1 milion). A to teď nikterak neřešíme závažný
listopad
24
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
problém s očekávaným zvyšováním hladin moří, když již stávající situace kolem roztávání ledovců je nanejvýš znepokojivá. Takže copak je vůbec „normální“? Copak je „přirozené“? (Anebo co je „natural“, že?) Někdy je to taky – bohužel – svého druhu argumentační křeč.
„Jsme na cestě k vymření,“ říká významný vědec ("We're Going To Become Extinct," Eminent Scientist Says sice vyšel 17. září 2016 na ICH, ale je to přetisk. Původně článek vyšel 16. června 2010 na The Australian, ještě za života vědce) Frank Fenner (na snímku) se neúčastní slovních potyček o změně klimatu. Podle něj jsou známky globálního oteplování více než zřetelné. Náš osud je zpečetěn. „Vyhyneme,“ tvrdí významný vědec. „Cokoliv teď podnikneme, bude už příliš pozdě.“ Fenner je odborníkem na vymírání. Emeritní profesor mikrobiologie z Australské národní univerzity (ANU) hrál klíčovou úlohu při eradikaci variola viru, který způsobuje plané neštovice. A podílel se také na vysazení viru myxomatózy, který vedl k poklesu populace divokých králíku v zemědělské oblasti jihovýchodní Austrálie na začátku 50. let. Výše zmíněné poznámky pronesl během rozhovoru u něj doma, v zelení oplývajícím předměstí Canberry. Nyní, v jeho 95 letech, již téměř žádné rozhovory neposkytuje. Ale ještě donedávna chodil každý den do práce na fakultu medicínského výzkumu na Australské národní univerzitě, kterou vedl od 1967 do 1973. Desítky let poté, co oficiálně odešel do důchodu z Centra pro výzkum zdrojů a životního prostředí, které sám založil v r. 1973, pokračoval ve stejné rutině, kterou vyznával, když vedl toto světově věhlasné pracoviště. Chodíval do práce ráno na 6:30 a několik hodin předtím, než se dostavil zbytek personálu, trávil psaním učebnic. Člen Australské akademie věd a Královské společnosti, obdržel mnohá ocenění a vyznamenání. Vydal stovky vědeckých studií a je autorem nebo spoluautorem 22 knih. Vytahuje pár knih ze své knihovny. Jedna z nich, o planých neštovicích, je obrovská jak přínosem vědeckému světu, tak svojí váhou: váží 3,5 kg. Další z knih, ta o myxomatóze, byla znovu vydána nakladatelstvím Cambridge University Press minulý rok, po 44 letech od prvního vydání. Fenner je z toho nadšený, ale zároveň zklamán, že nemohl knihu doplnit výsledky výzkumu, který potvrdil, že u divokých králíků se vyvinula rezistence vůči tomuto typu biologické zbraně. Studie ukázala, že virus myxomatózy je daleko méně účinný v přírodě u divokých králíku, než u těch laboratorních, kteří se s tímto virem nikdy předtím nesetkali. „Divocí králici zmutovali,“ říká Fenner. „U králíků proběhla evoluční změna.“ 25 listopad
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Jeho hluboká znalost evoluce mu ani v nejmenším nebránila pozorovat evoluční procesy přímo v terénu. Tyto znalosti získal hlubokým studiem jevů na molekulární úrovni, přes studium ekosystémů až na celoplanetární úroveň. Fenner se chtěl stát geologem, ale dal na radu otce, a místo toho se věnoval studiu medicíny na univerzitě v Adelaide, kde promoval v r. 1938. Ve volném čase se věnoval studiu lebek s antropologem Normanem Tindalem. Brzy po studiích vstoupil do zdravotnického sboru Australské královské armády a sloužil postupně v Egyptě a v Papue-Nové Guinei. Má částečný podíl na vítězství Austrálie na Nové Guinei, pro jeho úsilí o kontrolu malárie mezi vojáky. „Tato zkušenost hodně posunula můj zájem od studia lebek k mikrobiologii a virologii,“ říká. Skrze další virologické výzkumy, kdy studoval viry neštovic, se propracoval k epidemiologii a populační dynamice a velmi záhy začal chápat druhy (živočichů), včetně našeho lidského, v jejich širokém, ekologickém kontextu. Jeho biologické myšlení zasahuje rovněž do geologie. Své první práce o životním prostředí vydal na začátku 70. let, kdy se začal vliv člověka na prostředí ukazovat jako velký problém. Sám říká, že Země vstoupila do antropocénu. I když tento termín (antropocén) není oficiálně geology uznáván, jako samostatná geologická éra, pomalu si získává své místo ve vědecké terminologii. Antropocén se zhruba kryje s obdobím industrializace, kdy vliv člověka na globální klima nabyl rozměrů srovnatelných s dobami ledovými, nebo s dopady komet. Podle Fennera je největším problémem populační exploze a „bezuzdný konzum“. Počet jedinců druhu Homo sapiens pravděpodobně letos (rok 2010, poznámka editora) překročí 6,9 miliard, podle odhadů OSN. Jelikož se neustále otálí se zavedením tvrdých opatření na redukci emisí skleníkových plynů, zůstává Fenner pesimistický. „Budeme čelit stejnému osudu jako lidská populace na Velikonočním ostrově,“ myslí si. „Klimatická změna je teprve na samém začátku, ale již nyní pozorujeme, jak se počasí nezvykle mění“. Australští domorodci nám ukázali, že umí přečkat bez vědy, produkce skleníkových plynů a globálního oteplování 40 000 nebo 50 000 let. Ale celý svět naráz to nedokáže. Lidský druh bude patrně čekat stejný osud, který potkal mnoho jiných druhů - vyhynutí.“ „Homo sapiens vymře, možná už za sto let,“ tvrdí. „A mnoho dalších živočišných druhů také. Není cesty zpět. Myslím, že je na to příliš pozdě. Nesnažím se to nijak zdůrazňovat, protože lidé jsou sice ochotni něco dělat, ale pořád to odkládají. Chovat se ohleduplněji k životnímu prostředí by trochu pomohlo, ale lidská populace je prostě dnes již příliš velká.“ Je to stanovisko, které zastávají někteří vědci, ale zaniká ve víru roztržek mezi příznivci a odpůrci klimatických změn. Fennerův kolega a dlouholetý přítel Stephen Boyden (vysloužilý profesor z ANU) tvrdí, že mezi ekology převládá hluboký pesimismus, i když někteří z nich jsou i více optimističtí. „Frank může mít pravdu, ale v některých z nás stále dlí naděje, že jednoho dne si lidé hromadně uvědomí vážnost situace a provedou revoluční změny potřebné k nastolení ekologické udržitelnos-
listopad
26
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
ti,“ říká Byoden, imunolog, který se během své kariéry přeorientoval na ekologii člověka. „Zde se s Frankem neshodnu. Oba dva jsme si vědomi vážnosti situace, ale já se nedomnívám, že je nutně příliš pozdě. Pokud existuje jiskřička naděje na změnu, má smysl s tím něco dělat. Můžeme se přitom opřít o vědecké poznatky, není zde ale pro to politická vůle.“ V r. 1980, na shromáždění Světové zdravotnické organizace, měl Fenner tu čest prohlásit, že pravé neštovice jsou zcela vymýcené. Je to jediná nemoc, která byla vymýcena. Třicet let poté se jeho náhled podstatné změnil, když vidí současný chaos lidského druhu, nacházejícího se na prahu masového vymření. „Jak bude populace neustále narůstat na osm, nebo devět miliard, bude úměrně narůstat i počet válek o zdroje obživy,“ říká. „Generace našich vnuků a vnuček se bude potýkat s daleko těžším světem.“ Cheryl Jones Překlad Zvědavec
Čtení na volnou chvíli Vzpomínka, tak trochu dušičková
Krasobruslení Milan Cimburek Tohoto sportu jsem se zúčastnil na dlouhou dobu čtyř let v mém dospívání. Míním tím věk od deseti do čtrnácti. Začalo to, jako mnoho událostí v životě, docela nevinně. Otec, jak ke sportu měl hodně daleko, mi nadělil pod stromeček brusle na krasobruslení přišroubované k vysokým šněrovacím botám. Bílým, jiné neexistovaly. Kupodivu vyhrabal někde doma brusle ze svého mládí. K mému podivu bylo, že byly taky krasobruslařské, na šněrovacích vysokých holínkách v barvě hnědé. Na první návštěvu ledové plochy zimního stadionu za Lužánkami si vzpomínám velmi dobře. Na čerstvě nabroušených bruslích jsem zakopl o nejspodnější zoubek a rozplácl se na ledě. Vrátil jsem se do brusírny, ať mé brusle o ten zoubek připraví. Bruslení se mi učilo lépe, i když na zmrzačených bruslích. Bruslit jsem chodil s otcem vždy o nedělích dopoledne, kdy maminka vařila oběd. Jezdilo se spořádaně dokola, něco jako promenáda na korze. Brzy jsem ale začal otci ujíždět, když jsem si okoukal přešlapování. V menší části kluziště, oddělené lanem, se proháněla děvčata v kraťoučkých sukýnkách a punčocháčích. Ne však samostatně, proháněl je trenér mistr Suk. Před příští nedělí jsem si vyžádal od otce přebarvení bot na černo acetonovou barvou, jak jsem si všiml u jediného kluka mezi krasobruslařkami. Brzy jsem se s ledem i bruslemi skamarádil natolik, že jsem začal podél lana, dělícího nás smrtelníky od krasobruslařů, napodobovat jejich skoky i „kroucáky“. Zviditelněn jsem byl i matkou, která mne opletla silnou bílou vlnou s vyšívanými jeleny na prsou.
listopad
27
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Když mne otec odváděl od lana, zavolal si ho mistr Suk a dal mu vizitku, ať se u něj přihlásím do klubu. Tak nějak přibližně začala má kariéra krasobruslaře. Začínal jsem v deseti jako úplná nula, oproti stejně starému Kájovi Fajfrů, kterého mistr mučil již od jeho šesti let. Trénovalo se dvakrát týdně po dvou hodinách. K mému překvapení, jeden a tři čtvrtě hodiny „kroucáky“ a jen čtvrt hodinka skákání a piruety. To pojmenování „krócák“ je brněnský. Byly to dva obloučky, něco jako osmičky na ledě. Ty mi předkreslovala na čerstvě upraveném ledě dorostenka Dočekalová, na které jsem mohl oči nechat, neb byla již opravdu dorostlá. Tu osmičku jsem musel jezdit celé roky, než byly stopy z mých bruslí v nejmenším rozptylu od předjezdkyně. I když osmičky za ty roky byly čitelnější, se skoky jsem se po těch čtvrthodinkách nijak nevyjímal. Piruetu jsem nezvládl vůbec, kvůli tomu ubroušenému zoubku. No a udělat „váhu“, jakbysmet, i když jsme ji cvičili celoročně hodinu týdně v baletu. Dál už se není čím chlubit, jen mou éru krasobruslaře uzavřít. Byl jsem sice tomu nápomocen, ale zakončil ji ten, který mne k tomu sportu přivedl, mistr Suk. Jednou jsem se v šatně objevil s hokejkou, tak mně doporučil, abych už příště nechodil. *** Kamarád, s kterým jsem v září roku 1968 emigroval, byl přidělen do hodné švýcarské rodiny na stravu a lože. Domácí pán mu věnoval tři lístky na odpolední představení lední revue Holliday on Ice, asi uměl počítat. Před zimním stadionem v Curychu jsem potkal Káju Fajfra. Podali jsme si po letech ruce a on že emigruje do BRD, kde má angažmá, jako trenér ve Stuttgartu. Později to dotáhl se svěřenou dvojicí až na stříbro v mistrovství Evropy. V našem hloučku Káju poznal Ondrej Nepela a zastavil se u nás na chvíli, že se musí rychle jít do šatny převlíknout. S ním v revue jezdili i sourozenci Romanovi a Hana Mašková. Kresba Pavel Kantorek
Ondrej Nepela byl několikanásobný mistr Evropy i světa v krasobruslení a Olympijský vítěz v roce 1972. Zemřel v roce 1989 na AIDS. Hana Mašková byla mistryní Evropy a dvakrát bronzová na mistrovství světa. Na olympiádě v Grenoble (1968) dobyla také bronzovou medaili. Zemřela v roce 1972 při autonehodě ve Francii. Eva a Pavel Romanovi byli dvakrát mistři Evropy i čtyřikrát mistři světa v tancích na ledě. Pavel zahynul v roce 1972 při autonehodě v USA.
listopad
28
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Z činnosti spolků Vyhráli všichni V sobotu 10.9.2016 se v Emmenbrücke uskutečnil již 26. ročník volejbalového turnaje Sokol Cup pod vedením jednoty Sokol Luzern. Zahájení turnaje provedla starostka Jana Bachmann. Společně s přítomnými jsme minutou ticha uctili památku našeho bratra a zakladatele volejbalového turnaje Sokol Cup Jiřího Jordana. I když se turnaj koná jen jeden den, Jiří žil a pracoval s ohromným elánem a nápady pro tento den celý rok. Budeme se snažit zachovat jeho myšlenku i v dalších ročnících turnaje. Po upřesnění pravidel a písknutí rozhodčího se rozehrálo celkem 36 zápasů. Celým turnajem se nesla sportovní atmosféra a snaha co nejlépe si zahrát. Sehranost, pevné nervy a někdy i trocha sportovního štěstí rozhodovalo o výsledku. Po lítých bojích ve skupinách se na prvním místě ve skupině žen umístil FC Luzern. Ve skupině mix zvítězil tým z Plzně VK Horní Bříza. Rovněž tradičně se vytáhl „hospodský tým“, který napájel a sytil všechny hladové a žíznivé volejbalisty, či jejich fanoušky. I jemu patří uznání za téměř sportovní výkon, neboť on se, na rozdíl od některých hráčů, nezastavil ani na chvíli. Pořadatelé ještě jednou touto cestou děkují všem účastníkům turnaje, i všem ostatním, kteří se na jejím kladném průběhu podíleli. Alice Hochstrasser Sokol Luzern
Kultura Dokumentární film Roberta Kolínského o Jiřím Menzelovi Na významném filmovém festivalu Solothurner Filmtage měl 23. ledna 2016 premiéru dokumentární film Roberta Kolínského (na snímku) To Make a Comedy is no Fun - Jiří Menzel. Robert Kolínský, kterého dobře známe jako uměleckého vedoucího hudebního festivalu Martinů Festtage v Basileji, ukázal další stránku svého všestranného nadání. Již v době, kdy absolvoval dva semestry na pražské Akademii múzických umění u Jana Panenky, trávil hodně času návštěvami přednášek na FAMU, hlavně Otakara Vávry. Zde se potkal i s Jiřím Menzelem. K závažnému setkání ale došlo v Basileji, kde se Robert Kolínský s Menzlem blíže seznámil a spřátelil v rámci Martinů Festtage. Přítelkyně Ruth Hennig, film o Jiřím Menzelovi, kterého Kolínský považuje za největšího autora komedií vedle Billy Wildera a Federica Felliniho, film. Tato myšlenka Roberta už neopustila. 29 listopad november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Menzel je v českém prostředí téměř mýtus. Zná ho jistě každý český filmový divák. Jeho kariéře je přesto věnován dokumentární film poprvé. Menzelova kariéra je pozoruhodná. Ve svých 27 letech získal v roce 1968 Oskara za nejlepší zahraniční film Ostře sledované vlaky. Přes nabídku Romana Polanského působit v Hollywoodu se vrátil do Československa, kde mu však bylo zakázáno působení ve filmu. K filmování se později vrátil svými velmi populárními komediemi. Svým filmem chce Kolínský s Menzelem seznámit především mimočeské publikum. Nenatočil suchopárný životopisný film. Podařilo se mu přimět k spolupůsobení hodně světoznámých tvůrců, kteří jsou jeho přáteli a fanoušky: filmové režiséry a nositele Oscarů a jiných významných filmových cen Miloše Formana, Emira Kusturicu, Kena Loache a Istvána Szabo, z českých pak Věru Chytilovou. Ze zástupců hereckého cechu, k němuž patří významnou měrou i sám Menzel, se z přátelství k němu ve filmu vyznávají Bolek Polívka, Magda Vašáryová a známá německá herečka Julia Jentsch, představitelka manželky číšníka a hoteliéra Dítěte z Menzelova filmu Obsluhoval jsem anglického krále. K Menzelovu divadelnímu působení ve Švýcarsku se vyjadřuje významný divadelní režisér Werner Düggelin. Většině z nás je zřejmě neznámý fakt, že Jiří Menzel v 80. letech režijně zpracoval pro jednu sezónu vystoupení Cirkusu Knie - díky známosti s Rolfem Knie. Ten jako mladý muž hrál v jednom filmu, který Menzel režíroval v Německu. Rolf Knie v Kolínského filmu přiblíží Menzelův režijní přínos pro Cirkus Knie. To make a comedy is no fun - Jiří Menzel, dlouholetá osobní asistentka Švýcarsko 2016, dokument, 2016 80 min.; angl., česky, franc., německy, české titulky Scénář a režie: Robert Kolínský Kamera: Elia Lyssy, Jana Marsik, Ines Thomsen und Jan Kuldan Střih: Andrea Pugner Produkce: Catpics a DRS Robert Kolínský se narodil roku 1970 v Solothurnu. Studoval klavír na hudebních vysokých školách v Basileji a Praze, získal sólistický diplom. Už téměř 20 let je uměleckým vedoucím hudebního festivalu Martinů Festtage v Basileji. Je klavíristou, hudebním pedagogem, autorem a nyní i filmovým režisérem.
(Tento kvalitní ale nepodepsaný článek jsme dostali mailem v čase uzávěrky od pana Jaroslava Martince z Domova Basel. Snad je i jeho autorem).
Zaznamenali jsme Krajané a problém identity Konference Krajané a problém identity se konala v nové budově Národního muzea v Praze ve dnech 28.-30.září 2016. Byla již 9. mezinárodním setkáním z řad krajanů a hostů. Účastníci konference, kteří se sjeli z asi 20 různých zemí světa v počtu 100 osob z Ameriky, Anglie, Austrálie, Argentiny, Belgie, Bulharska, Francie, Chorvatska, Holandska, Kanady, Nového Zélandu, Rakouska, Slovenska, Srbska, Švédska, Švýcarska a Ukrajiny nejdříve uctili minutou ticha zemřelé - předsedu této konference pana Oldřicha Černého ze Švýcarska a paní Áju Vrzáňovou z Ameriky.
listopad
30
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Švýcarská delegace: zleva Jiří a Eva Svobodovi, předsedkyně SSČS Majka Cron, Ivana Dangová, Jiří Kraus, Jiří Bystrický s manželkou Jiřinou z Francie. Poté byla předána Ocenění za dlouholetou činnost pro krajanské komunity. Vyznamenání předávali čestná předsedkyně Mezinárodního koordinačního výboru zahraničních Čechů, poradkyně pěti amerických prezidentů a nositelka ocenění Významná česká žena, paní Eliška Haškova Coolidge, expředseda Stálé komise Senátu PČR pro krajany žijící v zahraničí pan Tomáš Grulich, pan Jaroslav Kantůrek, zvláštní zmocněnec pro krajany žijící v zahraničí MZVČR, náměstek ministra zahraničních věcí pan Václav Kolaja, ředitel Národního muzea M. Lukeš, předseda Úřadu pre Slovákov žijících v zahraničí pan Ján Varšo a pan Přemysl Sobotka, donedávna první místopředseda Senátu, který akci zaštiťoval. Celou akci moderovali Miroslav Krupička a Milena Štráfeldová z Českého rozhlasu, Radio Praha. Po krátkých proslovech, které připomněly, jak krajané přinášeli do zemí, kam odešli, pracovitost, kulturu, respektovali právní řád krajiny, kde žili, mají vděk, že své zkušenosti přinášejí do ČR, zazpíval, bohužel jen Českou hymnu, ženský sbor Českého spolku v Košicích. Ocenění dostali Michael Klimesh z USA, založil muzeum Antonína Dvořáka a propaguje vše české, Jarmila Kozáková-Marinkovičová z Chorvatska, předsedkyně Besedy Zagreb a redaktorka časopisu, Olga Maňkovská ze Slovenska, zakladatelka a předsedkyně českého spolku na Slovensku, Barbara Semenov z Austrálie, která vydává 10 let časopis Čechoaustralan, J. Latko, zakladatel a předseda aktivního klubu T.G.Masaryka v ukrajinském Užhorodě. 31 listopad november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Zahájení výstavy Československý exil 20. století na Jungmannově náměstí. Zleva autor projektu Památníku čs. exilu Petr Vrána, ředitel Národního muzea Michal Lukeš, ministr kultury Daniel Herman, starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, čestná předsedkyně mezinárodního koordinačního výboru Eliška Hašek Coolidge a náměstek ředitele Ústavu pro výzkum totalitních režimů Ondřej Matějka. Poté začali číst své příspěvky účastníci konference. Kdybych chtěla popsat jednotlivé referáty, které byly zajímavé všechny, popsala bych toho mnoho. Proto jsem nucena vše shrnout. Každá země má jiné možnosti, jak finanční, jazykové i různé problémy. Dalo by se říci, že nejvíce jsou krajané organizováni v Chorvatsku a pořádají i nejvíce aktivit. Otázek k zodpovězení bylo mnoho. Například zda má identita v době globalizace smysl, zdali se identifikují všichni krajané s českou vlastí, národem a jazykem, jak je to u mladších generací a jak to bude do budoucna. Na závěr prvního dne konference jsme navštívili knihovnu Václava Havla, kde byla filmová projekce o jeho činnosti.
listopad
32
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Zahájení konference – zleva: zvláštní zmocněnec pro Krajany Jaroslav Kantůrek, senátor Tomáš Grulich, náměstek ministra zahraničních věcí Václav Kolaja, exsenátor Přemysl Sobotka, čestná předsedkyně Mezinárodního koordinačního výboru zahraničních Čechů a poradkyně pěti amerických prezidentů Eliška Hašek Coolidge, za stolem Miroslav Krupička z Českého rozhlasu. Druhý den zněly neméně zajímavě referáty. Třeba na Ukrajině to Češi mají složité, dokonce někteří nemluví ani česky. Nemají česká centra, mnoho lidí se vrátilo do Čech, nemají na placení příspěvků. V Chorvatsku je česká komunita nejorganizovanější. I přes ztíženou situaci lidé mají problémy dostat víza a jiné. Velice zajímavý byl referát iniciátorky a zakladatelky České školy bez hranic Lucie Slavíkové Boucher. Mohu potvrdit, že u nás ve Švýcarsku škola funguje a zájem je veliký. Dokonce krajané žijí i v Tasmánii a jiných exotických zemích. Zajímavý referát pronesl bývalý český premiér Petr Pithart. Mluvil o tom, že Češi doma potřebují názory, zkušenosti Čechů ve světě, váží si jich. Celkově zhodnotil český národ, že se nemáme za co stydět, neboť naše práce a život jsou na úrovni. Ze Švýcarska jsme měli snad nejpočetnější delegaci. Předsedkyně Svazu spolků Majka Cron, za Besedu Svatopluk Čech Renata Bendrová a Ing. Jiří Kraus, který pronesl referát na téma identita druhé a třetí generace, zmínil se o dětech, které přišly do Švýcarska po roce 1968, Ivana Dangová
listopad
33
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
za Besedu Svatopluk Čech a Sokol Winterthur, Manželé Svobodovi za Sokol Solothurn, Ing.Jaroslav Havelka za Slovan Ženeva, který měl referát Krajané a otázka identity ze švýcarské perspektivy. Za zmínku stojí, že veškeré informace o krajanech a spolcích od roku 1915 do roku 2015 jsou shrnuty v Almanachu, vydaném k stému výročí založení Svazu spolků ve Švýcarsku. Martina Fialková uspořádala projekci filmu České kořeny ve Vancouveru. Nechyběla ani Eva Střížovská za časopis, který léta spojuje Čechy ve světě Český Dialog. Večer byl příjemně zakončen společenským setkáním. Poslední den konference byl ve znamení kultury. Na Jungmannově náměstí byla zahájena výstava Československý exil 20. století, která potrvá do 12 října. Výstavu zahájil Starosta Prahy 1 pan Lomecký, který je i starosta Sokola, ředitel Národního Muzea pan Lukeš, ministr kultury pan Herman, náměstek USTR pan Matějka, pan Vrána, autor památníku československého exilu, Dr. Křesťan Národní archiv, Dr.Tomeš Ústav akademie věd, senátor Grulich a čestná předsedkyně Mezinárodního koordinačního výboru zahraničních Čechů paní Eliška Hašek Coolidge. Poté jsme se přemístili do Národního technického muzea, kde nás osobně generální ředitel K. Ksandr provedl a velmi zajímavě pohovořil o mnoha exponátech a shlédli jsme výstavu Jak se stavělo za časů Karla IV. Další zastávkou byl Národní archiv, kde nám pan doktor Denko Čumlivský ukázal skvosty jako Zlatá Bula, kterou držel v ruce Karel IV a jiné listiny, které budou vystaveny na nadcházející výstavě. Chtěla bych upozornit, že se v Praze rovněž v tomto termínu konal krajanský festival a v Senátu proběhla konference Diaspora. Co lidé v zahraničí od rodné země očekávají. Na závěr bych chtěla poznamenat, že krajané kteří se rozhodnou vrátit do Čech zažijí plno úskalí při vyřizování svých záležitostí. Ministerstvo zahraničních věcí by mělo být nápomocno poradit a usnadnit jim tento návrat. Děkujeme všem organizátorům především panu Miroslavu Krupičkovi a Věře Doušové za hezky prožité dny a těšíme se znovu na setkání, i když při stále se zmenšující finanční podpoře je to složité. Navázalo se mnoho přátelství, získali jsme plno informací a již se těšíme na další konferenci – i když v tisku a mediích nebyla skoro žádná zmínka o této události. Program konference najdete na www.zahranicnicesi.com Ještě bych chtěla doporučit některé další zajímavé webové stránky: www.krajanskyfestival.eu, www.otecvlasti.eu, www.csbh.cz, www.radio.cz, www.krajane.net, www.czehplatform.cz, www.cesky-dialog.net (abyste odkazy nemuseli přepisovat, najdete je i na webu svaz-spolku.ch / Zpravodaj)
Ivana Dangová Foto autorka
listopad
34
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Legiovlak Legiovlak je ambiciózní projekt Československé obce legionářské, který si předsevzal vytvořit věrnou repliku legionářského vlaku z období let 1918–1920, kdy na Transsibiřské magistrále v Rusku probíhaly válečné operace čs. legií. Vlak křižuje od května 2015 celou Českou republiku a jeho cesta skončí až v roce 2020. Legiovlak pomáhá veřejnosti a především mládeži obnovovat povědomí o čs. legiích a jejich zásluhách na vzniku samostatného československého státu. Vstup do expozice Legiovlaku je zdarma a to i díky podpoře Ministerstva obrany ČR, Ministerstva dopravy ČR, Českých drah a. s., SŽDC, ČD Cargo a. s. a dalších partnerů.
Legiovlak pro školy Legiovlak poskytuje žákům různou úroveň poučení a jeho návštěva je vhodná jak pro děti I. stupně základních škol tak pro studenty a učně středních škol. V každém z vagonů je nainstalována výstava panelů a trojrozměrných předmětů, které přibližují život a boj čs. legionářů na Transsibiřské magistrále. Žáci si tak v případě zájmu mohou zjistit podrobnější informace o daném tématu, ale také prohlédnou originální součásti výstroje a výzbroje stejně, jako předměty legionářské každodennosti. Vybrané exponáty je možné si osahat, včetně některých z vystavených zbraní.
Odborný výklad poskytují školním třídám průvodci v replikách legionářských stejnokrojů, kteří exkurzi provedou jednotlivými vagony a odpoví na případné dotazy. Pro žáky jsou v rámci expozice připraveny pracovní listy a další materiály. Na místě je rovněž možné pořídit si kromě pamětních předmětů i odborné a populárně naučné publikace s legionářskou tématikou. Výtěžek z tohoto prodeje přitom směřuje přímo na podporu projektu Legie 100. Legiovlak je přístupný zdarma. Školy se tak nemusí obávat žádných dalších nákladů po dopravě svých tříd na místo vystavení Legiovlaku v jejich regionu. Školní skupiny objednávejte na tel. čísle 734 315 642, nebo na e-mail:
[email protected]. Neobjednaným školním skupinám nemůžeme garantovat možnost komentované prohlídky.
listopad
35
november
zpravodaj O Legiovlaku
11 / 2016
spravodaj
V letech 2011–2015 zakoupila Československá obec legionářská celkem 11 vyřazených historických vagonů. Jeden z plošinových vagonů dlouhodobě zapůjčily České dráhy, a. s., a kovářský vagon zrekonstruovala a dodala slovenská strana v čele s Nadáciou Milana Rastislava Štefánika a Klubom historickej techniky RD Zvolen. Legiovlak se tak stal skutečně československým. V letech 2014 a 2015 shlédlo Legiovlak na 115 000 návštěvníků. V současné době již jezdí po naší vlasti Legiovlak čítající 12 vagonů. Pro co největší přiblížení podoby legionářských vlaků a životních podmínek, bojové činnosti a zvyklostí našich dobrovolců, byly vybrány pro rekonstrukci nejčastěji používané vozy. Vlak se skládá z vozu polní pošty, těplušky, plukovní prodejny, ubytovacího, filmového, krejčovského, zdravotního, štábního, obrněného a dvou vozů plošinových. (Prevzaté z webovej stránky http://csol.cz/domains/csol.cz/index.php/legiovlak)
Z tvorby krajanů Drahá žárlivost Již od mlada se měli Fatima a Hasan rádi. Když byli starší, milovali se. Jako to nebývá u všech, nakonec se vzali. Měli hezkou svatbu v Turecku a byli obdivováni. Samozřejmě se brzy narodilo dítě. A začala tragédie... On se zahleděl do jiné. Ona se to (poměrně) brzy dověděla. Nejprve z toho byla velmi smutná. Cítila se podvedená a opuštěná. Chyběli jí i příbuzní, protože se „kvůli lepší životní úrovni“ s manželem a dítětem odstěhovala do Francie, poblíž švýcarské Ženevy. Krajanů tam nebylo mnoho a mladá rodina byla odkázaná hlavně jeden na druhého, což ženinu situaci dále ztěžovalo. Jak se často stává, příčinou mužovy nevěry byla její nejlepší přítelkyně. To bolelo dvojnásob. Fatima jednou zjistila, že její muž balí. Nepopřel, že se chystá letadlem z Ženevy do Říma, kde se hodlá sejít s rodiči. Ukázal Fatimě i letenku. Náhlé manželovo rozhodnutí jí bylo podezřelé. Dozvěděla se totiž, že se na cestu chystá i její přítelkyně. To se jí pochopitelně nelíbilo a popadla ji zuřivá žárlivost. Těsně před odletem letadla zatelefonovala Fatima na letiště. Ten a ten muž, s tou a tou ženou, toho a toho letu do Říma má v kufru bombu. Na letišti vyhlásili poplach. Bylo to krátce po atentátu v Nice, kdy se nervozita obyvatel pohybovala kolem maxima. Vyrukovala letištní policie i městská policie se psy, celkem 145 policistů. Pár byl nalezen, bomba samozřejmě žádná. Telefonní číslo anonymní informantky se našlo rychle. Adresu a celé jméno Fatimy policie potřebovala. Proč? Aby zaplatila náklady falešného poplachu. Celkem 90.000,- švýcarských franků. 880 pracovních hodin policistů po 100,- francích za hodinu. Dále jídlo, pití a nasazení dvou psů. O počtu splátek je možno se s policií dohodnout... Štěpán Húsek
listopad
36
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Zdraví Podívejte se na svou chůzi, rodiče a konto
Jak dlouho budete žít? K tomu, abyste zjistili, jak dlouho budete ještě žít, nepotřebujete návštěvu kartářky. Vědci tvrdí, že délka života se dá určit podle tempa chůze, výše konta i názorů přátel. Ženy téměř dvaaosmdesát a muži šestasedmdesát let. Taková je průměrná délka života v České republice. Nejdéle žijí lidé v Praze a v Jihomoravském kraji, zatímco nejhůře jsou na tom, z pohledu délky života, obyvatelé Ústeckého, Moravskoslezského a Karlovarského kraje. Co se týká délky života, nejlépe na celém světě jsou na tom Japonci (muži se tady dožívají průměrně devětasedmdesáti let a ženy šestaosmdesáti). A jak jste na tom konkrétně vy? Zajímá vás, jestli tu budete až do stovky, nebo opustíte svět mnohem dřív? Délka vašeho života zdaleka nezávisí jen na tom, jestli kouříte, pijete, večeříte bůček a z pohovky se zvednete jen v případě, že se vám chce na záchod. Vědci z celého světa se snaží najít klíč, který by lidem prozradil, v jakou délku života mohou doufat. A jejich závěry jsou často přinejmenším překvapivé: Zeptejte se kamarádů Tak například vědci z Washingtonské univerzity v St. Louis zjistili, že při předpovídání délky života jsou naprosto neocenitelní přátelé a blízcí. Ti totiž už v době, kdy je vám mezi dvaceti a třiceti lety, dokážou poměrně úspěšně odhadnout, jestli se dožijete pokročilého věku, nebo zemřete dříve než ostatní vrstevníci. Ovšem pozor - vlastní odhad délky života se ukázal být jako zavádějící. Spolehnout se tak skutečně musíte na předpovědi přátel. Podle vědců z University of Exeter Medical School byste se zase měli orientovat podle délky života vašich rodičů. Pokud se vaše matka a otec dožili minimálně sedmdesáti let, o sedmnáct procent se zvyšuje pravděpodobnost, že se podobného věku dožijete i vy. V případě, že se vaši rodiče dožili víc než devadesáti, stoupá vaše šance na přežití sedmdesátky dokonce o osmašedesát procent. Navíc se výrazně snižuje riziko, že zemřete v důsledku kardiovaskulárního onemocnění nebo rakoviny. Rychlost chůze i stav konta To, jak dlouho budete žít, se dá údajně odhadnout i podle toho, jak rychle chodíte. Tvrdí to alespoň studie provedená na univerzitě v Pittsburghu. Jestliže v běžném tempu ujdete minimálně metr za sekundu (tedy chodíte poměrně svižně), budete žít mnohem déle než lidé, kteří se při chůzi plouží. Podle autorů studie je tomu tak proto, že rychlost chůze je indikátorem našeho zdra-
listopad
37
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
votního stavu. Pokud tedy rázujete v rychlém tempu, netrpíte žádnou vážnou chorobou a pravděpodobnost dožití se vysokého věku je vysoká. A pokud rychlou chůzi zkombinujete s tučným kontem, stanete se v podstatě nesmrtelnými. Protože ačkoli štěstí si za peníze nekoupíte, zdraví a dlouhověkost údajně ano. Vědci tvrdí, že čím lepší je vaše finanční situace, tím déle si budete užívat života. Pokud by se vám náhodou podařilo dostat se mezi nejbohatší lidi světa, budete žít v průměru o patnáct let déle než ti, kteří musí vyjít s životním minimem. Podle odborníků přitom tento fakt není způsoben pouze možností zaplatit si tu nejlepší zdravotní péči a léky, ale především stylem myšlení a chování, které celkový zdravotní stav do značné míry ovlivňuje. Lidé, kteří se dokážou finančně zajistit, jsou většinou cílevědomí, motivovaní a disciplinovaní – a to jsou vlastnosti, které se odrážejí i ve zdravějším životním stylu. Čtenáři přežijí V neposlední řadě můžete svůj život prodloužit velmi příjemným způsobem: tím, že budete pravidelně číst. Výzkum z letošního roku, provedený na téměř čtyřech tisících lidech, zjistil, že ti, kteří čtou minimálně půl hodiny denně, žijí déle než nečtenáři. V průměru je přežijí o celé dva roky. Nicméně pokud chcete z této výhody těžit, musíte se soustředit na čtení knih, protože na noviny a časopisy se závěry výzkumu nevztahují. Podle autorů výzkumu je to způsobeno faktem, že při čtení knih si rozvíjíte slovník, koncentraci, logické uvažování a kritické myšlení. Navíc knihy zlepšují empatii a sociální i emoční inteligenci. A to všechno jsou dovednosti, které k „přežití“ přispívají. Jestliže si, naopak, chcete délku života zkrátit, vykašlete se na zdravý životní styl a propracujte se k obezitě. Nadbytek tělesného tuku zkrátí délku vašeho života o jeden rok až deset let. Čím obéznější budete, tím rychleji se z tohoto světa sprovodíte. Podle údajů WHO je přitom v Evropě obézních dvacet procent dospělých a v Severní Americe dokonce jednatřicet procent. Barbora Vajsejtlová, iDNES.cz
Země zažívá největší vymírání zvířat od zkázy dinosaurů, varují vědci Za posledních čtyřicet let vyhynulo na Zemi 58 procent zvířat. Vyplývá to ze zprávy o stavu zvířecích populací, kterou vydali ochránci přírody. Jedná se o nejmasovější vymírání druhů od vyhynutí dinosaurů. Velká část populací podle expertů zmizela následkem lidské činnosti. Podle Světového fondu na ochranu přírody (WWF) a Londýnské zoologické společnosti (ZSL) do roku 2020 přijdeme o 67 procent všech divokých zvířat v porovnání s rokem 1970. Do roku 2012 jich vymřelo 58 procent. Vymírání druhů vědci pozorují na celé planetě. Ušetřena nejsou
listopad
38
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
zvířata žijící v pouštích, horách ani mořích. Řídnutí populací je extrémně nebezpečné zejména pro ohrožené druhy, jakými jsou například sloni či gorily.
Ilustrační snímek: Profimedia.cz Kolaps společenství divokých zvířat ve spojení s klimatickými změnami je podle vědců největším projevem takzvaného antropocénu, tedy éry člověka. „Už nejsme malým společenstvím na velké planetě. Jsme velkým společenstvím na malé planetě. Dosáhli jsme bodu saturace,“ uvedl profesor Johan Rockström. Jedná se o největší destrukci druhů od vymření dinosaurů. Ředitel WWF Marco Lambertini k tomu dodává: „Bohatý a rozmanitý život na Zemi je základem pro všechny živé organismy. Jsme součástí jedné rovnice. Když přijdeme o biodiverzitu, přírodní společenství a život, jak jsme je dosud znali, zkolabují.“ Lidé jsou podle něj zcela závislí na přírodě. Potřebují čistý vzduch, vodu, jídlo, nerostné suroviny a příroda jim slouží coby zdroj inspirace a štěstí. Bezohledný člověk Vědci analyzovali 14 000 živočišných populací 3 700 druhů obratlovců. Na základě složitých analýz stanovili speciální index, ze kterého vypočítali úbytek v jednotlivých společenstvech, píše The Guardian. Stejně důležité jsou také důvody, proč zvířata vymírají. Největším problémem je destrukce přírody, která musí ustoupit těžbě a farmaření. Většina zemské plochy je nyní zcela pod nadvládou člověka. Jen 15 procent patří přírodě. Druhy vymírají následkem pytláctví a nekontrolovaného lovu. Netýká se to jen ryb. Na 300 druhů savců se kvůli lovu dostalo na hranici vyhynutí.
listopad
39
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Samostatnou kapitolou je znečištění životního prostředí. Populace kosatek a delfínů decimují toxické látky vypuštěné do moří a oceánů, supi na jihovýchodě Asie hynou kvůli používání nesteroidních antiflogistik, která jsou přidávána do krmiv pro dobytek jako protizánětlivý lék. A obojživelníci po celém světě umírají na houbová onemocnění šířící se v důsledku mezinárodního obchodu. Nejpostiženější částí životního prostředí jsou podle zprávy WWF řeky a jezera. Od roku 1970 v nich vyhynulo 81 procent zvířat. Na vině je neregulované čerpání vody, znečištění i nepromyšlená výstavba přehrad. Pomoct mohou lidé i vlády Vědci v obsáhlém textu připomínají, že některé druhy v posledních letech zažívají populační růst. Jako příklad uvádí tygry či pandy velké. V Evropě se daří populaci rysů. Ti se v posledních letech vrátili i do České republiky. Jedná se však pouze o malé úspěchy. Zastavení vymírání divokých zvířat podle vědců vyžaduje komplexní přístup a spolupráci napříč státy. Přispět může každý. „Lidé mohou jíst méně masa, které je často živeno krmivem rostoucím na odlesněných plochách. Velké firmy by měly kontrolovat své dodavatele. Například při obchodu se dřevem. Důležitá je kontrola udržitelné těžby,“ tvrdí Mike Barrett z WWF. Propracovanější přístup musí mít i jednotlivé vlády. Udržitelnost a ochrana životního prostředí je základem. Někteří biologové přijali zprávu WWF se skepsí. Vadí jim, že výsledná čísla zprávy jsou sestavena z dílčích studií. Profesor Stuart Pimm z americké Duke University tvrdí, že mnohem přesnější by bylo zkoumání jednotlivých zvířecích druhů. Oldřich Mánert, idnes.cz
Sport Dva skvelé októbrové triumfy Sagana a Cibulkovej: 1. Peter Sagan obhájil titul svetového šampióna v cyklistike Slovenský cyklistický fenomén Peter Sagan to opäť dokázal, keď v horúcom Katare po fantastickom finiši obhájil titul majstra sveta a aj v ďalšom roku bude nosiť „rýchlik spod Dubňa“ dúhový dres. Skvelým finišom Sagan s prehľadom predstihol všetkých favoritov spomedzi klasických šprintérov vrátane Brita Marka Cavendisha, ktorý získal striebro. Tretí skončil Belgičan Tom Boonen.
listopad
40
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Preteky mužskej kategórie elite, ktoré sa jazdili v úmornej horúčave, napokon zostali v nezmenenej dĺžke, čiže s poriadnou porciou 257,5 km. ------------Na sn---------ej kategórie elite, ktoré sa jazdili v úmornej horúčave, napFoto: Getty Images ------------Sagan bol súčasťou silnej 25člennej skupiny, ktorá sa vyprofilovala pri presune pelotónu z púštnej časti pretekov do Dauhy. V najlepšej skupine nechýbal ani ďalší slovenský reprezentant Michael Kolář, ktorý napokon obsadil 19. priečku s odstupom 13 sekúnd. Juraj Sagan prišiel do cieľa na 39. mieste s mankom 5:26 min. V histórii majstrovských bojov kategórie mužov, ktorá siaha až do roku 1927, sa stalo len šiesty raz, aby cyklista obhájil dúhový dres majstra sveta. Pred Petrom Saganom to naposledy predtým dokázal Talian Paolo Bettini v sezónach 2006 a 2007. „Stále som v šoku, nemôžem tomu uveriť. Som mimoriadne šťastný. V pretekoch to vôbec nebolo jednoduché, mal som namále. Bol som posledným, ktorý chytil čelnú skupinu, čo bolo v konečnom dôsledku rozhodujúce. V záverečnom šprinte som pocítil silný protivietor a do poslednej chvíle som si hľadal pozíciu, lebo bol predo mnou Talian Nizzolo. Napokon som sa po pravej strane dostal pred neho, ale bolo to veľmi tesné. Ďakujem všetkým fanúšikom. Mal som najväčšiu skupinu prívržencov priamo tu v Katare. Ďakujem aj rodine, manželke Katke aj bratovi Jurajovi, ktorý bol tiež súčasťou týchto pretekov, a keď mi šiel po vodu, nasadzoval život. Výbornú prácu v pretekoch pre mňa odviedol tiež Michael Kolář,“ uviedol Peter Sagan v rozsiahlej prvej reakcii pre UCI.
2. Fantázia! Cibulková si berie zo Singapuru životnú trofej! Uzávierka-neuzávierka, intuitívne sme si počkali a hodinu pred posledným možným termínom na odoslanie Zpravodaja do tlače to naozaj prišlo: Slovenská tenistka Dominika Cibulková zvíťazila v singapurskom finále turnaja majsteriek nad svetovou jednotkou z Nemecka Angelique Kerberovou 2:0 na sety! Cibulková zvíťazila za 77 minút 6:3, 6:4. Čerstvá majsterka sveta za sezónu 2016 si odnáša prémiu 2,054 milióna USD brutto a 1250 bodov do renkingu, v ktorom sa ocitla na piatom mieste. O tri priečky si zlepšila svoje osobné maximum z 3. októbra a o päť miest aj svoje predturnajové postavenie, kedy bola ôsma. Vyrovnala národný rekord Daniely Hantuchovej z 27. januára 2003.
listopad
41
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
„Nenachádzam slová na vyjadrenie mojich pocitov. Prvý raz som si zahrala na šampionáte a hneď je z toho najvýznamnejší titul v mojej kariére a najšťastnejší okamih v celom tenisovom živote. Po dvoch prehrách vrátane trojsetového nezdaru v základnej skupine práve proti Angelique Kerberovej nebolo ľahké vrátiť sa na kurt, ale zostala som mentálne veľmi silná. Uvedomovala som si totiž, že som aj v úvode turnaja hrala dobre, len mi občas možno chýbalo trochu šťastia. Videli ste, ako sa to dnes symbolicky obrátilo definitívne v môj prospech práve pri mečbale, inak by som si tú loptičku pod návalom emócií sotva pamätala,“ povedala Cibulková v interview na kurte. Nielen tenisové majstrovstvo, ale predovšetkým jej mentálny sila nemá momentálne v tenisovom svete obdobu. Vlani musela podstúpiť operáciu achilovky a na štyri mesiace zmizla z kurtov. Zatiaľ čo súperky zbierali na turnajoch body, Dominika sa vo februári t.r. prepadla až do siedmej desiatky renkingu. Po návrate na kurty to dlho nevyzeralo, že by sa ešte mohla v kariére vrátiť medzi najlepšie, no to by nebola Dominika. Po prehrách sa začali objavovať aj víťazstvá, postupne pridávala bod ku bodu a v lete sa zrazu objavila možnosť, že by sa po eventuálnom ďalšom zlepšení mohla vrátiť aj do prvej dvadsiatky. A veru sa aj vrátila! Ctižiadostivej bojovníčke „Domči“ to ale nestačilo. Začala poškuľovať po prvej osmičke, ktorá by jej zaručila účasť na TOP Masters v Singapure. Potrebovala k tomu body z dobre obsadeného turnaja v Linzi. A nie málo – musela turnaj vyhrať. A podarilo sa jej to! V hodine dvanástej sa v renkingu vyhúpla na vytúženú ôsmu priečku. A potom to prišlo: V Singapure svoju výbornú tohtoročnú formu ešte vystupňovala. Najskôr v skupine sice tesne prehrala so svetovou jednotkou Kerberovou, potom pomerne hladko s Američankou Keysovou, ale nevzdala sa. Potrebovala vyhrať bez straty setu nad Rumunkou Halepovou a po skvelom výkone sa jej to vo vyrovnanom zápase podarilo. Keď potom Kerberová nepustila ani set Keysovej, postúpila Cibulková do semifinále. Tam narazila na Rusku Svetlanu Kuznecovovú a v nervydrásajúcom boji ju po skvelom výkone zdolala. Razom sa ako nováčik WTA Masters ocitla vo finále. A ako to po jej životnom výkone dopadlo, už vieme. Andrej Hrico
listopad
42
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Technika Štyri tipy ako míňať menej dát na iPhonoch Ak vždy príliš skoro prečerpáte mesačný limit dát, vyskúšajte niektorú z týchto rád.
1. Vypnite automatické sťahovanie Pri automatickom sťahovaní nových verzií vám môžu niektoré aplikácie minúť celkom slušnú časť dátového limitu. Stačí, ak si update začnú sťahovať hneď ako vyjde a nepočkajú si na Wi-Fi pripojenie. Otvorte si Nastavenia a zvoľte iTunes a App Store. Vypnite možnosť Použiť mobilné dáta a aktualizácie vám už nebudú zbytočne čerpať dáta.
listopad
43
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
2. Vypnite osviežovanie aplikácii na pozadí Niektoré aplikácie sú aktívne, aj keď ich práve nepoužívate. Na pozadí sa priebežne aktualizujú, aby vám vždy ponúkli čerstvý obsah. V Nastaveniach kliknite na Všeobecné a potom zvoľte Osviežovanie apl. na pozadí. Priebežné aktualizácie môžete vypnúť úplne, alebo si zo zoznamu vybrať jednotlivé aplikácie.
listopad
44
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
3. Vypnite mobilné dáta pre iCloud Ak používate viacero Apple zariadení, pravdepodobne ich máte synchronizované cez iCloud. Ak upravíte nejaký súbor alebo dokument mimo Wi-Fi pripojenia, všetko sa ukladá na úložisko a čerpá vám dáta. Aj táto funkcia sa dá obmedziť iba na Wi-Fi pripojenie. Otvorte Nastavenia - iCloud - iCloud Drive. Preskrolujte sa dole a vypnite Použiť mobilné dáta.
listopad
45
november
zpravodaj 4. Vypnite Wi-Fi asistenciu
11 / 2016
spravodaj
Wi-Fi asistent pomáha pri slabom Wi-Fi signále a dopĺňa ho mobilnými dátami. V niektorých prípadoch to môže pomôcť, no nikdy neviete, kedy nevedome miniete neželané množstvo dát. Otvorte Nastavenia a kliknite na Mobilné. Preskrolujte sa dole a vypnite Asistent Wi-Fi. V zozname tiež môžete vypnúť prístup k dátam jednotlivým aplikáciám.
Dominik Holič, tech.sme.sk
listopad
46
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Oznamy Marek Šindelka Literární večer významného českého prozaika V pondělí 21. listopadu 2016 od 18h Marek Šindelka patří k nejpozoruhodnějším autorům současné české literatury. Čtení a diskusi s autorem v prostorách Slavistického semináře Curyšské univerzity moderuje Tomáš Glanc Kde? Plattenstrasse 43, 8032 Zürich, místnost 111 Marek Šindelka (*1984) získal ve dvaadvaceti letech cenu Jiřího Ortena (za sbírku básní Strychnin) a později cenu Magnesia litera (2011 - za prózu Zůstaňte s námi), jeho díla jsou přeložena do polštiny, holandštiny, maďarštiny, další překlady se připravují. Studoval kulturologii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity a scenáristiku na pražské FAMU. Svůj první román Chyba vydal Šindelka v roce 2008, vyšel také jako komiks. Následovaly dva svazky povídek Zůstaňte s námi (2011) a Mapa Anny (2011). Letos na podzim vychází jeho nový román Únava materiálu (2016). Na organizaci literárního večera se podílejí spolky Beseda Svatopluk Čech a Český klub Zürich.
Zpravodaj na webu … najdete na stránkách Českého velvyslanectví Bern. Vždy 4-6 týdnů po tom, co ho dostanou předplatitelé, se Zpravodaj objeví na http://www.mzv.cz/bern/cz/vzajemne_vztahy_a_informace/cesi_zijici_ve_svycarsku/index.html (tento odkaz / link najdete také na www.svaz-spolku.ch) Pro koho? Neznáte Zpravodaj? - zde si ho můžete prolistovat Předplatitelé - hledáte něco ze staršího čísla Zpravodaje a to už je dávno uloženo někde ve sklepě nebo dokonce odvezeno se starým papírem? - najdete to zde Na webu je publikována redakční část, bez inzerce a bez oznámení, které se netýkají činnosti spolků SSČS.
listopad
47
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
TĚLOCVIČNÁ JEDNOTA SOKOL BADEN Vás srdečně zve na
41. Česko-Slovenský ples který se koná v sobotu 21. ledna 2017 ve velkém kongresovém sále „TÄGERHARD“ ve WETTINGENu. Otevření sálu v 19:30 hod. Vstupné: CHF 50.-, mladí do 25 let a stále-mladí v důchodovém věku CHF 40.-
K tanci hraje NOSTALGIE SWINGERS Big Band Úbor večerní, společenský Předprodej vstupenek: Jaroslava Krump 056 442 40 93 Postkonto: SOKOL Baden, 60-125441-6 Informace:
[email protected],
[email protected] www.sokol.ch
Česká katolická misie ve spolupráci s aktivními členy Sokolské jednoty Winterthur a Besedy Svatopluk Čech v Curychu zvou všechny krajany a příznivce na
KATEŘINSKOU ZÁBAVU v sobotu, dne 19. listopadu t. r. Mše svatá v Marienkapelle kostela sv. Ulricha (Oldřicha), Seuzacherstrasse 1, Winterthur-Rosenberg, v 18.15 hodin Začátek zábavy ve farním sále kostela ve 20.00 hodin, sál je otevřen po ukončení mše svaté. Vstupné dobrovolné. Malý bufet a nápoje za přijatelné ceny jsou připraveny. Abychom učinili tradici zadost, přinesené pochoutky jsou vítány. Večerem nás bude k poslechu i k tanci provázet DJ Ant. Vlček. Srdečně zvou uvedená misie a spolky Případné informace obdržíte na tel. č. 052 202 96 12
listopad
48
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Výzva Velvyslanectví ČR v Bernu V letošním roce bychom rádi na konzulárním úseku v období Adventu spolupracovali s našimi nejmenšími občany. Konkrétně se jedná o ozdobení vánočního stromečku, jehož vzhled bychom rádi vložili do ručiček dětí, které tímto prosíme o dodání vánočních ozdob v rozměru max. 8x8 cm. Tématem ozdob je "Narození dítěte - vítej mezi námi". Ozdoby budou následně spolu s informací o českých školách ve Švýcarsku osobním dárečkem pro další nové občánky, jejichž narození se u nás bude zapisovat. Moc se těšíme na kreativitu naších malých! Ozdoby zasílejte nebo přinášejte do 25. listopadu 2016 s označením "Vánoce" na Konsularabteilung, Botschaft der Tschechischen Republik in Bern, Muristrasse 53, P.O. Box 537, 3006 Bern Další akce, pořádané nebo podporované velvyslanectvím ČR v Bernu (viz také web svazspolku.ch) 7.-18.,11. Luzern, Lichthof des Regierungsgebäudes Ausstellung Karl IV. Kaiser auf vier Thronen, Vernissage 7.11. 18 Uhr Velvyslanectví České republiky v Bernu slaví společně s CZECH IT OUT, nejznámější československou párty ve Švýcarsku, 700. výročí narození římskoněmeckého císaře a krále českého, Karla IV. Srdečně Vás zveme s doprovodem na aperitiv v rámci výstavy a taktéž na následující narozeninovou oslavu! Anlässlich des 700. jährigen Jubiläums von Karl IV. laden wir Sie herzlich mit Begleitung zu einem Aperitif im Rahmen einer Ausstellung und anschliessender Geburtstagsfeier ein! Sobota/ Samstag, 26.11.2016 Amboss Rampe / Zollstrasse 80 / 8005 Zürich / ambossrampe.ch Čas / Beginn 21 h Více informací / weitere Informationen www.mzv.cz/bern / na www.czechitout.ch /
[email protected]. 5.12.-12.12. Lichthof University of Zürich Exhibition Václav Havel - Politics and Consistence zahájení výstavy: JE Karel Borůvka, 5.12. 18h Na všechny tyto akce jsou obzvláště zvání i švýcarští přátelé se zájmem o českou kulturu a historii Sandra Miholová Gesandte-Botschaftsrätin Leiterin der Konsularabteilung Botschaft der Tschechischen Republik Muristrasse 53 3006 Bern Tel. +41313504071
listopad
49
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Přihláška k odběru Zpravodaje od ............. A: 1) Objednávám Zpravodaj: 2) Zaplatím Zpravodaj: (Nehodící se, škrtněte) Paní/Pan: Jméno a příjmení ........................................................................................ Ulice/číslo ……………………………………..................................................................... PSČ/město/stát ……………………………………………………………………………………... Telefon …………………………………………….. Podpis ………………………………………
B: Posílejte Zpravodaj jako můj dar: Paní/Panu: Jméno/příjmení:……………………………………………………………………… Ulice/číslo ………………………………………………………………………………..…………. PSČ/město (obec)/stát: …………………..……………………………………………………….
Složenku na zaplacení zašlete na adresu A
JAK UHRADIT PŘEDPLATNÉ ZA ZPRAVODAJ A INZERÁTY? Konto ve Švýcarsku: PostKonto: Verband SSCS, Zpravodaj - Presseorgan, 6006 Luzern Kontonummer: 80-70357-1 IBAN: CH89 0900 0000 8007 0357 1 Konto pro platby z České republiky: Poštovní spořitelna: Název účtu: Jaroslav Havelka Číslo účtu: 218 798 369 / 0300 IBAN: CZ68 0300 0000 0002 1879 8369, BIC / CEKOCZPP
POZOR! Upozorňujeme naše čtenáře, aby pro své platby nepoužívali naše konto u Credit Swiss, uváděné v minulých číslech na tomto místě, protože bylo zrušeno!
listopad
50
november
zpravodaj
11 / 2016
spravodaj
Impressum Redakce - vedoucí redaktor: JUDr. Andrej Hrico, Püntenstrasse 2 CH-8184 Bachenbülach, Tel.: +41(0)43 539 90 14, nebo +41(0)78 776 68 70, e-mail:
[email protected] Tým spolupracovníků: Helena Springinsfeld, Jan Edward Hýsek, Václav Günter, Tomáš Hrico Čeští korektoři: Helena Springinsfeld, Tel.: +41(0)79 413 55 89, Fax:+41(0)44 833 59 04, e-mail(svaz spolků):
[email protected] ; Jan Edward Hýsek, e-mail:
[email protected] Administrace (předplatné, změny adres, nové přihlášky na odběr, odhlášky, informace): Zpravodaj, Jarmila Schifferle, Parkstrasse 2, CH-5313 Klingnau, Tel: +41(0)56 245 11 48, e-mail:
[email protected] Inzerce: JUDr. Andrej Hrico, Püntenstrasse 2, CH-8184 Bachenbülach, Tel./fax: +41(0)43 539 90 14, nebo +41(0)78 776 68 70, e-mail:
[email protected] Roční předplatné: ve Švýcarsku SFr 55.- , v Evropě (mimo Švýcarska) SFr 60.- nebo ekvivalent v domácí měně, v zámoří (letecky) SFr 65.-, nebo ekvivalent v domácí měně. Vydává: Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku -Verband der Vereine der Tschechen und Slowaken in der Schweiz. Webová stránka: http://www.svaz-spolku.ch Tisk: Gastropress Uzávěrka - redakční část a inzerce: vždy 3 dny před ukončením měsíce. Podepsané články nemusí vyjadřovat názor redakce. Nevyžádané rukopisy se nevracejí.
* * *
listopad
51
november
