2012 spravodaj

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Obsah

str.

Komentáře 2 Nepotrestaní / Peter Getting 2 Návraty k XV. Všesokolskému sletu 5 Zůstane v našich vzpomínkách 5 / Eva Svobodová 5 Z historie 6 150 let od skvělé myšlenky sokolské – 2 / Petr Anderle 6 Poučení Bezákom / Peter Javůrek 8 Z České republiky 9 Příběh o úspěšné značce Mattoni a chátrajících lázních Kyselka / Jana M. Jarolímková 9 Ze zahraničí 11 Rusko se předvedlo jako říše zla 11 Soud poslal Pussy Riot na dva roky do vězení 12 Správny druh terorismu nalezen / Ota Ulč 13 Výročí: Srpen 1968 15 Okupácia bola zlatou érou vtipov 15 Jako na okupáciu reagoval svet / Zuzana Uličianska 19 Na pomoc penzistům 20 Vystěhování se po odchodu do penze / Karel Flubacher 20 Ze Slovenska 22 Stelesnenie amnézie / Peter Morvay 22 Z činnosti spolků 23 Sokolský letní tábor / Beatrice Jordan 23 Věda 24 Proboha, „boží částice“ je na světě? / Miloš Dokulil 24 Opustili nás 25 Vzpomínáme 28 Pár námětů s odstupem 75 let od onoho „kalného rána“ / Miloš Dokulil 28 Jubileum 30 Jan Kyjovský – Svatopluk Čech / Jiří Kraus 30 Zdeněk Roudnický slavil osmdesátiny / Petr Stránský 32 Čtení na volnou chvíli 33 Ovce bloudící přes kopečky / Milan Cimburek 33 Reagujete 34 Nemýlíte se, pane Tomka? / Tomáš Tichý 34 Zaujalo nás 35 O Baťovi v Solothurnských novinách / Štěpán Húsek 35 Tři oříšky pro Popelku / Miloš Dokulil 36 Disproporcie v prideľovaní štátnych dotácií pre Slovákov v zahraničí / Dušan Klimo 37 Švajčiarsky súd povedal, že novinári Rydla z SNS neohovárali / Miroslav Kern 39 Žijí mezi námi 39 Karel Čapek / Andrej Hrico 39 Chválíme 44 Remiza a výhra české fotbalové sedmnáctky ve Švýcarsku 44 Oznámení 45 Inzerce 49

září

1

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Komentáře Komunistickí pohrobkovia, podobne ako tí fašistickí, ospravedlňujú zločiny, napriek tomu chcú byť v parlamente

Nepotrestaní Kým fašisti nemôžu hajlovať a otŕčať sa s gardistickými symbolmi, komunisti akoby nikomu neprekážali. Komunistická strana sa bez problémov zaštiťuje ideológiou, ktorá stála životy miliónov ľudí a nastolila krvavú totalitu, hlása frázy o „buržoáznej demokracii“ a mieri do parlamentných volieb. Bez ťažkostí funguje aj dorast v Socialistickom zväze mladých, propagujúci Lenina. Spoločne otvorene popierajú zločiny komunizmu. Deje sa tak napriek tomu, že schvaľovanie a spochybňovanie zločinov komunizmu je od vlaňajšieho septembra trestné. Umožnila to novela toho istého Trestného poriadku, vďaka ktorej už rozdali prísnejšie tresty šoférom s alkoholom za volantom. Prípad stíhania komunistických predstaviteľov však hodila polícia do koša, lebo sa vraj nič protizákonné nedeje... Jáchymovská lož: Kto verejne popiera, spochybňuje, schvaľuje alebo sa snaží ospravedlniť holokaust, zločiny režimu založeného na fašistickej ideológii, zločiny režimu založeného na komunistickej ideológii alebo zločiny iného podobného hnutia, ktoré násilím, hrozbou násilia alebo hrozbou inej ťažkej ujmy smeruje k potlačeniu základných práv a slobôd osôb, potrestá sa odňatím slobody na šesť mesiacov až tri roky. Trestný poriadok hovorí jasne. Pre fašistické pokusy prekrúcať históriu by mal preto platiť rovnaký trest ako pre tie komunistické. Tak, ako je trestné spochybňovanie holokaustu, čiže takzvaná osvienčimská lož, trestá zákon po novom aj „jáchymovskú lož“. Komunistickú odrodu luhania, že počas červenej diktatúry sa nič zlé nestalo. Zákon však naráža na realitu. Komunistická strana Slovenska (KSS) odovzdala na ministerstve vnútra bez väčších ťažkostí kandidátku do marcových parlamentných volieb. Toho istého ministerstva, ktoré by ju malo trestne stíhať. Polícia síce v novembri minulého roka otvorila prípad šírenia jáchymovskej lži zo strany KSS, napokon však „vyhodnotila, že trestný čin nespáchali“. „Poverený policajt vec odmietol v zmysle zákona, nakoľko v tomto prípade nebol dôvod na začatie trestného stíhania“, tvrdí polícia.“ Kocúrkovo: Hoci je spochybňovanie zločinov komunizmu trestné, v oficiálnych vyhláseniach Komunistickej strany môže pokojne stáť, že „neexistujú žiadne zločiny komunizmu“. V slovenskom Kocúrkove je možné, aby komunisti bez obalu hlásali: „Popierame zločiny komunizmu!“ S dodatkom: „My komunisti, naopak, navrhujeme vyhlásiť súčasný protiľudový režim buržoáznej demokracie za zločin páchaný na občanoch.“ Tvrdia, že chcú realizovať „odpor voči tomuto kapitalistickému

září

2

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

systému“, veď „ako inšpirácia môžu poslúžiť skúsenosti samotného zakladateľa Ruskej sociálnodemokratickej robotníckej strany V. I. Lenina“. Komunistický líder Jozef Hrdlička je vo vyjadreniach opatrnejší. Žiadne zločiny komunizmu síce podľa neho nejestvujú, no ak nejaké sú, ide vraj o pochybenia jednotlivcov... Vychádzajúc z jeho optiky sú vraždy opozície, politické monsterprocesy, znárodňovanie, státisíce obetí a lágre spolu s popretím práv a slobôd zrejme len chybičkami krásy... Oči sa zakrývajú pred výpočtom zločinov zrežírovaných komunistickou stranou a jej predstaviteľmi z Čiernej knihy komunizmu, v ktorej medzinárodný tím akademikov dokazuje, že komunizmus je jednoznačne zločinná ideológia. Ostatne, už sám podtitul knihy vystihuje komunizmus - zločiny, teror, represie. K novému zákonu, ktorý nedovoľuje spochybňovať pravdu, komunisti na svojej webovej stránke uvádzajú: „Nie je to zákon na ochranu pravdy, ale je to zákon na podporu kapitalistickej propagandy a buržoázneho klamstva.“ Samotný Hrdlička sa trestného stíhania neobáva, nebol vraj ani predvolaný a o celej veci sa dozvedel z médií. Tvrdí, že ide o očierňovanie komunistickej strany a komunistických ideí. Opakuje, že s minulosťou nemá KSS nič spoločné. Na upozornenie, že majú rovnaký názov aj symboly, čo je podobné, akoby niekto nazval stranu NSDAP a tvrdil, že nemá s nacistickou minulosťou nič spoločné, reagoval: „To je úplne neporovnateľné, jedna a druhá ideológia.“ Aký je rozdiel medzi krvou obetí fašizmu a komunizmu, sme sa však nedozvedeli. Na otázku, či niekto v jeho rodine nosí okuliare a či si myslí, že takých ľudí treba strieľať, nám súdruh Hrdlička odpovedal: „Je to úplne nezmyselná otázka, nebudem takéto nezmysly komentovať.“ Nebol to však nezmysel, ale prax komunistov. Jeden z nepotrestaných – Vasiľ Biľak. Žije si vo vile pod Bratislavským hradom.

Bezzubý?: Bez ohľadu na názory súčasných súdruhov je však zákon platný. Zaráža preto nečinnosť kompetentných a fakt, že komunisti nie sú stíhaní. V praxi to značí, že sú len dve možnosti - buď je platný zákon bezzubý a bol len politickým divadielkom pre voličov, alebo je neschopná polícia, ktorá vec šmarila do koša. Lucia Kurilovská z Ústavu štátu a práva Slovenskej akadémie vied zaoberajúca sa trestným právom nevidí chybu v zákone. Hoci tento jasne hovorí, že treba trestať spochybňovanie zločinov komunizmu, chýba definícia, ktoré to sú. „To je rozdiel oproti holokaustu či zločinom fašizmu zakotveným v medzinárodných dohovoroch, chartách a štatútoch. Ich definícia je stanovená a do našej zbierky zákonov sa dostali hneď po vojne. Nič také sa po nežnej revolúcii nestalo s komunizmom.“ Zákon by tak potreboval oporu v ďalších dokumentoch, ktoré vzniknú na domácej alebo medzinárodnej úrovni. Napokon podobné problémy s komunistami majú aj ďalšie postkomunistické štáty. Definovanie komunizmu ako ideológie, ktorá je zločinná vo svojej podstate, by sa tak dostalo z odborných fór do reálneho života. Práve to môže byť podľa Kurilovskej problém pri aplikácii zákona v praxi. „Samotné ustanovenie je v rámci Trestného zákona v poriadku, ale môže chýbať ďalší prameň, o ktorý by sa dalo v trestnom konaní oprieť,“ dodáva. Smutné: Kurilovská si napriek tomu myslí, že aj v terajšej podobe poskytuje isté možnosti. „Pokiaľ Komunistická strana doslovne hovorí, že neexistujú žiadne zločiny komunizmu, tak sa presne napĺňa 3 září september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

skutková podstata nového zákona a na tomto základe sa dá konať,“ tvrdí. Polícia však prípad odložila a nedostal sa ani len do štádia, že by komunistov začali trestne stíhať a dopĺňali vyšetrovanie znaleckými posudkami o zločinnosti komunizmu a podobne. „Postup polície ma neprekvapil, keďže už aj v minulosti viackrát zamietla nepríjemné kauzy pod koberec, ako sme to videli napríklad v korupčných kauzách alebo v prípade rasistických výrokov Jána Slotu a ďalších predstaviteľov SNS,“ komentuje výsledok vyšetrovania poslanec Ondrej Dostál. Dvojaký meter: Novela zákona hovorí len o spochybňovaní zločinov komunizmu. Ak by ktokoľvek propagoval samotnú komunistickú ideológiu, nič sa mu nestane... Na rozdiel od propagácie fašizmu sa propagácia komunizmu obchádza, a to zďaleka nielen u nás. Medzinárodná odborná obec sa zhoduje v tom, že na obe zločinné ideológie sa neuplatňuje rovnaký meter, takže kým fašisti sa musia maskovať rôznymi „nacionalistickými“ frázami a odučili sa hajlovať na verejnosti, komunisti môžu bez obáv propagovať svoje idey, symboly i politickú stranu. Na to, aby bola komunistická strana zakázaná a rozpustená, pritom zrejme netreba ani nový zákon. Komunizmus, ku ktorému sa hlásia jeho dnešní stúpenci, nemá totiž na svedomí len tisíce životov a porušovanie základných ľudských práv, ale aj zničenie parlamentnej demokracie. Hlavným krédom komunizmu je diktatúra proletariátu, ktorej názov jasne ukazuje, čo chcú komunisti spraviť s demokraciou. Fašistická Slovenská pospolitosť bola pritom rozpustená ako politická strana práve pre program, v ktorom hlásala zmenu demokracie na stavovský štát, bežný vo fašistických režimoch. V čom je teda problém? (Ne)vôľa: Historička práva Katarína Zavacká vysvetľuje, že ide o viacero faktorov. „Po druhej svetovej vojne museli súd nad nacistami a denacifikáciu obyvateľstva presadiť víťazné veľmoci, teda sila zvonka - po roku 1989 tu takáto sila nebola. Fašizmus v Európe porazila vojenská sila, a to v období páchania obrovských krutostí už aj voči vlastnému obyvateľstvu, komunizmus sa zrútil ekonomicky.“ Chýba však najmä politická vôľa. „Problém je, že popri vznešenej myšlienke o vzdaní sa revanšu voči komunizmu ako politickému hnutiu sa rezignovalo i na presadenie spravodlivosti voči jednotlivcom. Napríklad Gustávovi Husákovi na úplnú beztrestnosť stačilo opustenie prezidentského kresla, pritom išlo o politika, ktorý bol nielen spoluzodpovedný za normalizáciu po roku 1968, ale už koncom vojny presadzoval rovno pripojenie Slovenska k ZSSR a od roku 1946 sa tým najhnusnejším spôsobom ‚zaslúžil‘ o likvidáciu demokracie.“ Nielen Husák pritom za to nikdy nestál pred súdom. V bratislavskej vile si dodnes pokojne nažíva tajomník ÚV KSČ a signatár pozývacieho listu vojsk Varšavskej zmluvy Vasil Biľak, v centre metropoly beztrestne žije posledný šéf ŠtB Alojz Lorenc, ďalšie špičky komunistickej diktatúry pôsobia v štátnych a politických funkciách. S tým, že akýkoľvek zákon je bez politickej vôle a spoločenského záujmu len prázdnym textom, súhlasí aj Kurilovská: „Trestné právo súvisí aj s politickou vôľou, a pokiaľ polícia odložila prípad a ani sa nezačalo stíhanie, vec nemohla dospieť do ďalších štádií. To však môže podľa zákona stále zmeniť generálny prokurátor.“ Keďže sme v slovenskom Kocúrkove, s generálnym prokurátorom je to trochu ťažšie, žiadneho nemáme... Vymenovať ho má prezident Ivan Gašparovič, ktorý počas neslobodného režimu učil komunistické trestné právo. Možno mu v tom pomôže vedúci jeho kancelárie Milan Čič, exminister komunistickej spravodlivosti. Peter Getting, Plus 7 dní

září

4

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Návraty k XV. Všesokolskému sletu Zůstane v našich vzpomínkách Snad mi dají všichni cvičící, jejich doprovod i diváci (nebo aspoň většina) za pravdu: Krásný sletový týden, na který budeme ještě dlouho vzpomínat, je za námi. Co to stálo příprav, cvičebních hodin, hledání ubytování, atd. atd. A co jsme si přáli? Neudělat při vystoupení pokud možno chybu, přáli jsme si pěkné počasí, aby nás i v průvodu bylo co nejvíce, abychom demonstrovali náš Sokol v zahraničí. Troufám si říci jedno: vše se vydařilo, počasí nám přálo, průvod byl krásný, stovky lidí lemovaly okraje ulic, po kterých jsme šli, již jako před šesti lety, nejednomu diváku, ale i nám, v průvodu občas zvlhly oči.

Většina z naší župy byla ubytována v hotelu Slavia, uprostřed všeho dění, po levé straně šatny, které jsme my vůbec nepotřebovali, po pravé straně nástupiště a hned za ním stadion, lepší polohu jsme si snad ani nemohli přát. Celý týden ruch v Tyršově domě, každý den odpoledne pódiové skladby (a nejen tam), kdykoliv jsme tam přišli, setkali jsme se s přáteli nejen z České republiky, ale z celého světa. A což teprve dva hlavní sletové dny! Prudký déšť, doslova liják, jsme odnesli my, nejstarší. Po celou dobu zahájení a cvičení (první program) lilo jako z konve. Vadilo nám to? Vůbec ne. Byli jsme odměněni potleskem a uznáním. Druhý sletový den krásné počasí, to jsme si hlavně přáli kvůli dětem. Nebudu popisovat jednotlivá vystoupení, kdo má zájem, může se na vše podívat na internetu. Chci dnes jen poděkovat všem, kteří do Prahy jeli, buď jako cvičící, diváci, doprovod dětí, těm, kteří šli do průvodu, těm, kteří jakoukoliv formou pomohli k tomu, abychom vše zvládli. V září vyjde posletové číslo Župních zpráv, ve kterých se můžete dočíst mnohem více a shlédnout fotografie našich pilných fotografů. Eva Svobodová, vzdělavatelka sokolské župy Švýcarské 5 září september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Z historie 150 let od skvělé myšlenky sokolské – 2 (pokračování z minulého čísla) Ale vraťme se do Evropy osmnáctého a devatenáctého století. Jaká byla situace v našich zemích koncem osmnáctého a začátkem devatenáctého století, pokud jde o tělovýchovu. O potřebě tělesných cvičení se hovoří již ve Všeobecném školním řádu, který vydal 6. prosince 1774 pedagog a augustiniánský kněz Johann Ignaz von Felbiger (na snímku, 1724-1788) v rámci školských reforem Marie Terezie. Píše o tom také ve své příručce pro učitele (Methodenbuch), kterou vydal o rok později. Zde se objevují i doporučení k zakládání hřišť u škol nebo za obcemi. Zajímavé je, že tuto myšlenku prakticky podporoval mimo jiné také Jakub Jan Ryba. O potřebě tělesné výchovy se zmiňuje také Bolzano ve své knize O nejlepším státě. Traduje se mimo jiné, že v roce 1810 vznikla v Praze první veřejná plovárna. A to se již začínají objevovat první jména propagátorů tělocviku Johan Hirsch (ortopedický lékař), Rudolf Stephany (první zemský učitel tělocviku), Jan Malypetr (zakladatel pražského tělocvičného ústavu, učitel Tyršův a propagátor Jahnovy metody cvičení, spoluautor českého tělocvičného názvosloví), Josef Seegen, Ferdinand Schmidt (organizátor dalšího tělocvičného ústavu v Praze), Jan Spott (organizuje cvičení dívek). A objevují se začátky spolkové činnosti. V roce 1845 byly v Praze pořádány první veslařské závody, v roce 1857 vzniká česko-německý spolek zabývající se jezdeckými závody na koních. A to se již pomalu blížíme k roku 1862, v němž byl založen "Pražský tělocvičný spolek", o dva roky později přejmenovaný na Sokol. Posléze přibyl čin Mezi osobnostmi, které stojí u počátku položení základů Sokola, není jméno světoznámého českého vědce a spoluzakladatele cytologie Jana Evangelisty Purkyně (1787–1869) zas tak často zmiňováno, jakkoli by si to zasloužil. Jeho asistentem byl přírodovědec a politik Eduard Grégr (1827–1907). Oba dva, Purkyně i jeho asistent byli od počátku přispěvatelé významného encyklopedického díla známého jako Riegrův slovník naučný (vycházel v letech 1860–1874). Eduard Grégr přizval ke spolupráci v redakci tohoto slovníku i Miroslava Tyrše. Ve stejnou dobu, 1. ledna 1861 zakládá Eduardův bratr Julius Grégr (1831-1896) Národní listy. V roce 1874 se Julius Grégr stává spoluzakladatelem Národní strany svobodomyslné, známou spíše pod názvem Mladočeši. Není bez zajímavosti, že jejím kandidátem a později poslancem v Říšské radě byl Miroslav Tyrš. A tak se stalo, že 17. prosince 1861 dr. Julius Grégr přichází na pražské policejní ředitelství s žádostí o registraci "Tělocvičné jednoty pražské". Žádost je pochopitelně doplněna stanovami spolku, jehož prvním jednatelem se stal jeho bratr Eduard. Stanovy spolku byly kupodivu schváleny již 27. ledna 1862. Za tři týdny se konala v Malypetrově tělocvičném ústavu v Panské ulici

září

6

september

zpravodaj

9 / 2012

Eduard Grégr

spravodaj

Julius Grégr

ustavující valná hromada spolku. 75 přítomných zvolilo starostou spolku Jindřicha Fügnera (původně Heinrich Anton; 12.10.1822–15.11.1865). Dále pak místostarostou (později náčelníkem) náčelníkem Miroslava Tyrše (původně Friedrich Emmanuel Tiersch; 17.10.1832–8.8.1884). Členy výboru se stali oba bratři Grégrové (původně Grögerové, od mládí čeští vlastenci, i když jejich maminka byla Němka), dále třeba Rudolf Thurn-Taxis, Rudolf Skuherský, Emmanuel Tonner, Karel Steffek, František Písařovic, Jan Kryšpín, Ferdinand Fingerhut (Náprstek) a JUDr. Tomáš Černý. Samá dobrá jména. Vzhledem k tomu, že Tyrš s Fügnerem byli vlastně svým původem čeští Němci, sváděla později jejich kritiky tato skutečnost ke spekulacím. Leč zbytečným a vesměs nepravdivým. Tyrš pro českou otázku zahořel již v době středoškolských studií na Malé Straně a sám požádal, aby mohl maturovat v českém jazyce, když si předtím změnil i křestní jméno z Friedricha na Miroslava. Na druhou stranu Jindřich Fügner měl s češtinou více než značné potíže. Avšak oba dva hlavní zakladatelé spolku od počátku úzkostlivě střežili jeho naprostou apolitičnost. Oběma, bez ohledu na to z jakého prostředí vyšli, byl poctivým a základním cílem zájem na skutečném fyzickém a morálním růstu českého národa. Jindřich Fügner a Miroslav Tyrš v kresbě vynikajícího portrétisty Františka Ženíška (1849–1916), budoucího rektora Akademie výtvarných umění (1903–1904). Kresby jsou z roku 1883. S Ženíškem se potkal Tyrš jako s cvičencem – mladí výtvarníci z pražské umělecké akademie, kde Ženíšek od roku 1864 studoval u profesora Eduarda Engertha, chodili po večerech velice horlivě cvičit do Sokola. Ženíšek byl mimo jiné velice oddaným obdivovatelem Josefa Mánesa, takže nemohl ani nebýt než příznivcem myšlenek sokolských. Josef Mánes byl totiž také u toho, když Sokol vznikal a je autorem jeho praporu.

A dokázali skloubit své nejlepší vlastnosti a znalosti. Tyrš byl velmi vzdělaný člověk a naprosto oddaný tomu nejlepšímu, co nám mimo jiné odkázala řecká filozofie. Fügner byl také velice vzdělaný člověk (ovšem spíše samouk), navíc velice zběhlý v evropských poměrech a dokonalý psy-

září

7

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

cholog. Byl to on, kdo v počátcích vzniku spolku uměl mírnit různé spory. Každopádně nebyl vznik spolku jakýmsi aktem proti německému živlu. V té době ani nehořely mezi Čechy a Němci nějaké zvláštní nacionální vášně, zejména vůbec ne mezi inteligencí českou a německou. Pochopitelně, že o povznesení národa českého zde šlo. Avšak jiným způsobem. Rozhodně nikoli onou formou, která by potlačováním jedněch upřednostňovala druhé, čemuž jsme se bohužel nevyhnuli po roce 1918. Petr Anderle (pokračování příště)

Poučení Bezákom Benedikt XVI. mohol sotva urobiť viac pre osvetu medzi obyvateľmi Slovenska. Vyzbrojený dogmou o neomylnosti, Joseph Ratzinger podpísal odvolanie populárneho trnavského arcibiskupa a neobťažujúc sa nejakým zdôvodňovaním svojho kroku, odišiel na trojmesačnú dovolenku. Našinci tak dostali názornú lekciu zo spôsobov, akými rieši pápežská kúria ošemetné záležitosti. Rímsky biskup predsa nepotrebuje zdôvodňovať svoje kroky. Tým skôr, ak dôvody, ktoré sú v hre, nie sú z tých, ktorými by sa chcel ktokoľvek chváliť. Nieto ešte organizácia, ktorá si nárokuje piedestál morálnej autority. Vatikán si však zrejme skôr či neskôr nejaké dôvody bude musieť nájsť, pretože ich absencia podporuje rôzne škaredé podozrenia. Napríklad, že ide len o to, o čo išlo v takmer dvadsať storočí dlhej histórii katolíckej cirkvi už tak často, prečasto: o majetky. Spôsob, akým sa Róbert Bezák "zmocnil" úradu, jeho audity a kontroly napovedali, že sa chce skutočne úprimne odlíšiť od svojho predchodcu aj v tejto oblasti. Dodajme, že Ján Sokol bol rôznymi škaredými podozreniami priam oblepený. Podozrenia okolo Jána Sokola však Vatikánu nikdy nestáli za reakciu. Či už za Ratzingera, alebo za Karola Wojtylu. Prečo? Pretože cirkev je náchylná uvažovať ako totalitná organizácia: čo je dobré pre ňu, je dobré aj pre "vonkajší svet". Z čoho vyplýva, že i keby ste pre vonkajší svet nehli ani prstom, služba pre cirkev vás v jej očiach očisťuje. A služba pre cirkev sa dá vysvetľovať všelijako. Dejiny nás učia, že spása môže byť práve takým obchodným artiklom ako čokoľvek iné. V očiach Vatikánu Sokol vo funkcii arcibiskupa zjavne svojej cirkvi slúžil dobre - čím sa stali jeho možné hriechy nepodstatnými, zatiaľ čo Bezák v rovnakej funkcii asi nie - čím sa stala každázámienka pre jeho odvolanie hodnovernou. Tu prichádzame k druhému poučeniu. Je nad slnko jasnejšie, že Bezáka musel Rímu "posunúť" nejaký domáci dobrodinec. Alebo skôr dobrodinci. Autoritárska štruktúra cirkvi im, pravdaže, vyhovuje, pretože im teraz umožňuje zbožne mlčať. Neprislúcha nám riešiť, aký je Bezák kresťan katolík, ani to, ako a či vôbec sa odlišuje napríklad od Sokola v chápaní dogiem a rituálov viery. Tieto a podobné otázky môžeme pokojne prenechať cirkevným autoritám. Pre nás je dôležitejšie napríklad to, ako sa Bezák dokázal nahlas dištancovať od šíriteľov sentimentu za vojnovým slovenským štátom. Ale hoci aj to, ako sa postavil k

září

8

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

narábaniu s majetkom. Skrátka všetko to, čo napovedá, ako sa Bezák staval k tomu nášmu "vonkajšiemu svetu". Podľa všetkého sa k nemu Bezák staval ako slušný človek. Nuž a ak pápežský štát spolupracuje s neslušnými cirkevníkmi na odstraňovaní slušných, potom sa treba ešte raz dôrazne spýtať, ako je možné, že náš štát, ktorý sa podľa svojej ústavy tvári ako sekulárny, má s pápežským štátom uzavretú nevypovedateľnú, nerovnovážnu zmluvu. Peter Javůrek , Pravda

Z České republiky Příběh o úspěšné značce Mattoni a chátrajících lázních Kyselka Možná, když projíždíte Českou republikou po dálnici, jste spatřili obří kovové orly. Nebo jste navštívili restauraci a nabídli Vám minerální vodu Mattoni. Dovolím si předat Vám pár informací. Věřte, že budete překvapeni, stejně jako já.

Lázně Kyselka kolem r. 1900, kde se těží minerální voda Mattoni

září

9

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Historie místa sahá mnohem dál, ale zmíním se o podstatném momentu ve vývoji. Dozvíme se o kultivovaném podnikateli 19. století, císařském dvorním radovi, Heinrichu von Mattoni, který se zasloužil o výrazný obchodní rozvoj a dal vzniknout dnešní obchodní značce Mattoni. Prameny se nachází nedaleko Karlových Varů v západních Čechách, podél řeky Ohře na místě nazvaném Lázně Kyselka sousedící s okrajem Doupovských hor a hraničí s vojenským újezdem Hradiště. Prameny vyvěrají z úbočí vrchu Bučina. Pan Mattoni ctil ušlechtilou zásadu: „Beru-li něco z této země, musím do ní zpět také něco dávat.“ Zde si dovolím ukončit stručnou informaci z historie a popisu místa. Nyní Vám nastíním současnost. Pro zájemce předávám odkaz: www.zachrante-lazne-kyselka.cz, příloha Historie Kyselky podrobně. Domy a přilehlé pozemky lázní Kyselka vystřídaly několik vlastníků. Firmy se různě transformovaly s nejasným fungováním či vlastníky. Z informačního zdroje, asociace ASORKD (Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví v ČR) čerpám některé údaje. Trochu kuriózně zní například informace o privatizaci lázní, která proběhla v roce 1992. Kyselku získává soukromá osoba p. Karel Franta, instalatér z Prahy. A pak je seznam plný změn vlastníků, úředních přestupkových řízení, podmínek k zabezpečovacím pracím atd. Výsledek? Zničené, chátrající budovy, jež se řadí do kulturního dědictví České republiky... Píše se rok 2012, 20 let po privatizaci a níže vidíte fotografii rozpadajících se domů.

Lázně Kyselka - současnost Část majetku lázní patří firmě Karlovarské minerální vody a.s. Společnost těží minerální vodu z této oblasti a prodává ji pod značkou Mattoni. Karlovarské minerální vody, potažmo značka Mattoni je sponzorem mnoha akcí v České republice. Například Karlovarský filmový festival,

září

10

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

stala se výhradním dodavatelem minerální vody v době předsednictví ČR v EU atd. Firma je největším a obchodně úspěšným dodavatelem minerálních vod na českém trhu. Vyváží také do zahraničí. Vlastní i jiné značky, např. Poděbradku nebo Magnesii. Členy představenstva akciové společnosti je rodina Pasquale s občanstvím Švýcarské konfederace a žijí v italské části Švýcarska. Jediným akcionářem je firma Ronaldsay B.V. se sídlem v Nizozemském království. Na adrese je však jen poštovní schránka. V internetu je snadno zjistitelná provázanost s dalšími firmami a stejnými lidmi, kteří vlastní druhou část lázní Kyselka. Druhý vlastník lázní, společnost RIS se o památkově chráněné domy zřetelně nestará. I zde ASORKD poukazuje na skrytou provázanost RIS a Mattonky. Přírodní bohatství na českém území a z toho plynoucí zisky firmy putují jinam, než se nese duch odkazu pana Mattoniho: „Beru-li něco z této země, musím do ní zpět také něco dávat.“ V tomto světle se zdá neuvěřitelné chátrání památkových budov. Či dokonce ztráta celé budovy zvané Alžbětin pavilon a jejího vybavení, z důvodu výstavby výrobního areálu, která měla být Mattonkou rozebrána, uskladněna a znovu vystavěna na jiném místě. Firma dnes přiznává, že neví, kde se kulturní památka, která nesla poetický název Picí pavilon císařovny Alžběty, nachází. Podle svědectví místních byla památka odvezena na skládku. Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví v ČR (zkráceně ASORKD, www.asorkd.cz) se snaží tuto komplikovanou situaci rozklíčovat a nalézt řešení. Na speciálně vytvořené webové stránce www.zachrante-lazne-kyselka.cz pravidelně informuje o svých aktivitách. V současnosti běží petice za záchranu lázní Kyselka, dopisování s úřady, firmami, zjišťuje skutečné obchodní vazby firem a osob, na základě příspěvků od dobrovolných dárců financuje informační kampaň apod. Toto téma bylo v ČR politicky i mediálně dlouhodobě opomíjeno. Nicméně několik pozitivních změn již probíhá. Lázním Kyselka za pět minut odbíjí dvanáctá hodina. Z toho důvodu jsem se rozhodla informovat čtenáře Zpravodaje a tento případ budu i nadále sledovat. Mnozí z nás jsme od České republiky vzdáleni místem pobytu, ale to nás činní bližšími. Rozhled odjinud dává nový rozměr uvědomění a odpovědnosti. Věřím, že ani Vás nenechá tato kauza klidnými. Pro Zpravodaj připravila: Jana Marie Jarolímková Foto: www.zachrante-lazne-kyselka.cz

Ze zahraničí Rusko se předvedlo jako říše zla, píše k odsouzení Pussy Riot ruský tisk Odsouzení punkové skupiny Pussy Riot poškodilo pověst země v cizině, upozorňuje ruský tisk v komentářích k verdiktu. Moskevská soudkyně poslala na dva roky za mříže trojici punkerek, které ještě před letošními prezidentskými volbami v moskevském chrámu zazpívaly "punkovou modlitbu" s názvem "Bohorodičko, vyžeň Putina". A Rusko teď prý vypadá jako "říše zla a hlouposti". "Rozsudek zničil reputaci Ruska," nadepisují Novyje Izvestija a vyčíslují, že o rozsudku informovalo 5107 zahraničních médií v 87 zemích světa; nejaktivněji prý verdikt komentovali v USA, Británii, Německu, Francii, Španělsku a Nizozemsku. Tento list spočítal, že případ Pussy Riot se

září

11

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

stal událostí dne ve většině amerických a evropských zpravodajských televizí, které soudu v pátečním vysílání věnovaly od dvou minut po jednu hodinu a 22 minut; některé dění v soudní síni přenášely i v přímém přenosu. 88 procent zpráv bylo vůči Rusku negativních, 12 procent neutrálních. V 72 procentech byl verdikt charakterizován jako pochybný, přehnaně přísný, jako ukázka nedemokratičnosti ruského režimu a potlačování jinak smýšlejících a opozice.

ČTĚTE TAKÉ:

Soud poslal Pussy Riot na dva roky do vězení v nápravné kolonii "Rozsah škod na pověsti režimu, způsobený mezinárodním ohlasem případu Pussy Riot, je obrovský," konstatoval šéf monitorující agentury NewsEffector Sergej Moroz, podle kterého stamiliony dolarů, vynaložené státem na zlepšení obrazu Ruska v posledních letech, lze zcela odepsat. "Pussy Riot jsou ostuda, ale ostuda země je ještě horší," zdůrazňuje Moskovskij komsomolec a ironicky radí neurážet středověkou inkvizici srovnáváním s "Putinovým samoděržavím". Punkerky se na Západě už těší větší podpoře než svého času sovětští disidenti. Naplivaly na oltář a na věřící "Ruské úřady by sotva dokázaly vymyslet účinnější způsob, jak předvést civilizovanému světu, že nejsme právní stát, ale říše zla a hlouposti," usoudil komentátor a dodal, že Západ se může radovat nad vymezením "jasné hranice, kde končí evropská civilizace a začíná východní barbarství". Samy Pussy Riot by podle názoru autora udělaly lépe, kdyby mlčely, neboť se vyznačují nedostatkem talentu, humoru a prohřešují se proti vší estetice. Namísto toho se však mladé feministky rozhodly trumfnout i skandální uměleckou skupinu Vojna a exhibicionistky z ukrajinského sdružení Femen - a povedlo se: naplivaly na oltář i na věřící a staly se zakladatelkami trendu a světovými celebritami. Rusko je však Rusko a jeho justice je ještě falešnější než Pussy Riot a nová kremelsko-církevní spravedlnost ještě mnohem krutější, než v raném středověku". "Rusko je feudální stát. Navzdory všem změnám ideologických doktrín a ekonomických politik se metody vládnutí od dob Ivana Hrozného jen málo změnily," píše o rozsudku anglojazyčný The Moscow Times, podle kterého by podle carského zákona z roku 1845 za podobnou výtržnost hrozily nejvýše tři měsíce vězení. Současně komentátor západním politikům a podnikatelům vyčítá, že až na estonského prezidenta během pětiměsíční vazby Pussy Riot mlčeli. Hrozí tak, že "za Putinova vládnutí se Rusko stane evropskou Saúdskou Arábií, zredukovanou na export ropy a plynu a dovoz luxusních aut". Lidovky.cz, ČTK

září

12

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Správný druh terorismu nalezen Ota Ulč Všichni muslimové nejsou teroristé, ale většina teroristů muslimy jsou. S výkřiky „Alláh je veliký!“ islámští únosci 11. září 2001 se letadly strefili do mrakodrapů a způsobili větší ztrátu životů, než se Japoncům 7. prosince 1941 povedlo na havajském ostrově Oahu. Tehdy prezident F.D. Roosevelt zareagoval prohlášením v Kongresu o hanebném útoku japonského císařství. Doba se notně změnila. Po 11.9.2001 prezident G.W. Bush přispěchal s ujištěním, že islám je náboženstvím míru a že teď jsme ve válečném stavu proti mezinárodnímu terorismu. (Dočítám se o přirovnání k Winstonu Churchillovi, kdyby on na bombardování Londýna německou Luftwaffe v roce 1940 byl reagoval vyhlášením válečného stavu nepříteli jménem Blitzkrieg.) Od Bushe jsme ještě dál pokročili: Barack Hussein Obama vydal zákaz použít slov jako „džihád“ či „islamisté“ v souvislosti s teroristickými počiny jménem džihádu se angažujících islamistů. Nastalo mlžení, příval eufemismů, sémantického šperkování. Z oficiální mluvy Washingtonu ledacos zmizelo: žádná již zmínka o "islamic terrorism," nic již o džihádu, ale pouze neurážlivé dvousloví "violent extremism." Terorista, který v Izraeli vyhodí mateřskou školku do povětří, ovšem není, nemůže být terorista, ale toliko jakýsi militant. Žena, která vešla do restaurace, pojedla, zaplatila a načež se odpálí a zabije dvacet lidí, z krvelačné sadistky se stane „mučednice“ (martyr). Když na texaské vojenské bázi Fort Hood muslimský psychiatr Nidal Hasan, s opakovaným výkřikem Allahu Akbar, že Bůh je ten největší, se pustil do střelby a zabil třináct lidí, vzdor svému důkladnému ponoření do islámu, své elektronické komunikaci s ultrafanatickým velebníčkem Anwarem al-Awlaki, v USA narozeným, nyní na neznámé adrese v Jemenu, byl oficiálně devalvován na „isolated extremist.“ Přispěchali sympatizující pracovníci v mediích, s vysvětlováním, že Hasan přece mohl být obětí „post-traumatic disorder“, zaviněného jeho zkušeností na bojišti, kde se však nikdy nevyskytl. (Prozatím nejposlednější novinka politicky korektního vylepšování: televizní zpráva 5.srpna 2011 o příkazu z Washingtonu nezmiňovat se o muslimství střílejícího muslima Hasana.) Tvořivě je též vylepšován profil mohamedána s jménem Faisal Shahzad, jenž po pětiměsíčním pobytu ve Waziristanu se vrátil do New Yorku, kde na Times Square se neúspěšně pokusil odpálit bombu. Eric Holder, Obamův ministr (Attorney General), odmítl odpovědět, zda tento Faisal byl motivován radikálním islámem. Různí interpreti se vyslovili. Dle Michaela Bloomberga, primátora New York City, dotyčný tak třeba jednal z popuzení nad vysokým účtem za zdravotní ošetření. Publicista Ezra Klein z vlivných novin Washington Post usoudil, že to mohlo být kvůli komplikacím s bydlením v Connecticutu. V Berlíně se pochodovalo na podporu velkořezníka Saddama Husseina, s doprovodem tříletých dětí oblečených do výstroje teroristů, jen se explodovat. Toto úsilí media prezentovala jako „mírovou demonstraci.“ (Dodatečně jsem se dozvěděl -z Financial Times, 14.8.2006- o výsledku průzkumu veřejného mínění evropské veřejnosti, který provedla instituce jménem European Commission. Zjistila, že 53 procent obyvatel kontinentu za hlavního pachatele, ohrožujícího světový mír, pokládá USA a ještě hanebnější, s 59 procenty, je Izrael.) Pokračujme v takovém posunu uvažování: Já zabiji a svůj zločin zdůvodním jako obranu před neexistujícím nebezpečím. Zajisté se najdou obránci správnosti, oprávněnosti takové interpretace. Případně s vylepšenou verzí, že Američané si své mrakodrapy sami zničili. Příkladem úchylného uvažování z českého prostředí nám poslouží nikoliv nevýznamný činitel na Hradčanech. Prozatím

září

13

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

marně pídím po precedentu s obviněním, že Američané katastrofu v Pearl Harbor si též zorganizovali, vlastní loďstvo potopili. - - Prezident Obama si ve světě získal oprávněnou reputaci onoho apologizer-in-chief, s omluvami za všemožné nectnosti Ameriky, se sklony k vřelejším stykům s nepřáteli než s dosud zbývajícími přáteli, spojenci své země. Nepostrádá zábrany k hagiografickému velebení islámu. Svůj oslavný projev v Káhiře, který si podle tvrzení Rahna Emanuela, ( jednoho z nejvlivnějších spolupracovníků, z Bílého domu přesídlil do Chicaga ve funkci primátora) hodnotí jako jeden ze tří zcela nejvýznamnějších v jeho životě. Psán s asistencí doprovázejícího poradce Rashada Hussaina, přeborníka v memorování Koránu, zdůraznil ohromný kulturní, vědecký, umělecký, filozofický podíl, obohacující celý svět. V proslovu k zákonodárcům v Turecku ujišťoval takto: „Vyjadřujeme své hluboké ocenění pro islámskou víru, která po dobu mnohých století přispěla k utváření světa – včetně mé vlastní země.“ Ano, islamisté zejména 11.září 2001 poznamenali Ameriku značně. Méně oslavné je podrobné hodnocení OSN (UNDP - United Nations Development Program), objektivní studie, jíž se z pochopitelných důvodů dostalo pramálo publicity. Zabývala se totiž socio-ekonomickým výkonem všemožných regionů ve světě a ten arabský dopadl prabídně, hůř než ubohé, na žebrotu odkázané africké státy či pseudostáty, například podle kritérií gramotnosti, postaveni žen a všeobecného využití lidského potenciálu. Závěrečná diagnóza, že muslimská oblast - 22 členských států Arabské ligy, od Mauretánie po emiráty v Perském zálivu, je v podstatě tzv. dysfunctional - chabě si počínající. Se vším tím bohatstvím, paláci ze zlata, vzdálenost mezi životním standardem bohatých a chudých je astronomická, přínos, obohacování lidstva znalostmi je minimální. Celkový počet tam publikovaných knih v překladu je menší než v bankrotu se potácejícím Řecku. Odvolávat se na náramné výkony dávných předků jen podtrhuje trapnou pravdu bídné současnosti. V druhé polovině minulého století, po éře pan-Arabismu, všelijakého experimentování s nacionalismy a socialismy, se prosazuje pan-Islamismus, s ideou, že islámská moc, důstojnost a prestiž se prosadí terorem, proti němuž ona neznabožská, nemravná západní civilizace je výtečně zranitelná. To se dokázalo v září 2001 v New Yorku, v roce 2004 na železnici ve Španělsku, roku 2005 v Londýně v metru. Nemělo by nás překvapovat nynější nostalgické bažení odputovat zpět do středověku k jeho mýtickým hodnotám, prosadit globální islámský kalifát krví a železem, ve jménu islámu, tolik přece mírumilovného náboženství. - - Zpět k americkým břehům: z rebelie, známé jako Boston Tea Party, vzešla revoluce, válka, svržení koloniálního jařma, vyhlášení nezávislosti (1776). A teď nedávno (2009) se zrodila její současná konzervativní varianta, socio-politické hnutí, motivované rostoucím přesvědčením, že tato Amerika se příliš odchýlila směrem, nesdíleným většinou jejích obyvatel. Překvapivě značná populistická vlna, zdůrazňující fiskální zdrženlivost, nežít na dluh, na úkor příštích generací. Je to dost neobvyklá kombinace konzervatismu a radikalismu, hnutí převážně spontánní, bez národní organizační struktury či dokonce nějakého federálního velitelského centra. Svou nečekanou popularitou tato Tea Party natolik překvapila a popudila mediální establishment s převážně levicovou orientací, že zareagoval protiútokem - obviněním z rasismu, hříchu nejhroznějšího. Vyrojila se vybájená tvrzení o konfrontacích před budovou Kongresu ve Washingtonu, o urážkách, tupení zejména černošských zákonodárců. Napadení se domáhali důkazů, s nabídkou odměny sto tisíc dolarů za důkaz o jakémkoliv rasismem čpícím projevu - slovem, obrazem, plakátem. Leč vzdor přítomnosti přemnoha kamer a magnetofonů, nikoho se nepodařilo najít, aby přišel a inkasoval tam čekající pomlázku. Od obvinění z rasismu se tedy pokročilo k terorismu. Steven Rattner, bývalý kádr v Obamově administrativě, v televizním MSNBC interview charakterizoval Tea Party jako teroristy, obalené 14 září september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

třaskavinami, kteří v dopravní špičce na Times Square v New Yorku hrozí vyhozením celé země do povětří. William Yeomans, někdejší pobočník Ted Kennedyho, nyní profesor práva, označil Tea Party jako hostage-takers - rukojmí se zmocňujících full blown teroristů. Vlivný publicista Thomas L. Friedman přirovnal Tea Party k teroristickému Hizboláhu. Kongresman Steny Hoyer obdařil tyto své politické protivníky přirovnáním k ruské ruletě, s revolverem, jehož každá kulka je namířena zasáhnout prezidenta. Viceprezident Joe Biden se rovněž o této politické opozici vyjádřil jako o teroristech (což pak, vzdor přítomným svědkům jeho výroku, popřel). Každopádně, otázka je pokrokovými mysliteli zodpovězena: Čajovníci a nikoliv džihádisté jsou tím největším nebezpečím. - - Na rozdíl od míšence Obamy, syna bělošky, mi daleko víc imponuje stoprocentní černoch Allen West. Původně povoláním voják, s hodností plukovníka, velmi populární velitel své jednotky v Iráku. Vyznamenával se svou iniciativou na bojišti, jeho řešení vedlo k záchraně několika jeho lidí, kteří ve vřavě bitky padli do zajetí. Westovi se podařilo zmocnit se jednoho z nepřátel, z něhož se marně snažil vymámit informace o osudu zajatců. Dotyčný odmítal vypovídat, West vzal pistoli a vystřelil směrem k jeho rozkroku, s informací, že příště se už strefí. Nebylo třeba, potenciální eunuch se dovtípil, rozpovídal a zajaté Američany se podařilo najít a vysvobodit. Za záchranu životů svým neobvyklým, úspěšným a absolutně nekrvavým počínáním plukovník neobdržel medaili, ale s odkazem na vojenské předpisy byl donucen z armády odejít. Jako civilista se dal na politiku, docílil zvolení do Kongresu ve Washingtonu, kde teď reprezentuje voliče z oblasti na jižní Floridě. Získal jsem video záznam s jeho vystoupením na konferenci Hudson Institutu. Tam s uvedením přesných údajů přednesl nepříjemné samozřejmosti. Doporučil podívat se na webové stránky džihádistů a jejich tvrzení o nutnosti nesmiřitelné války proti nepříteli, jímž je každý infidel (nevěřící – zde nemuslim). Islámský terorismus přece není zrada, úchylka, popření onoho údajného "náboženství míru". Islámisté činí jen to, co jim Korán nařizuje. Víc než stokrát je v něm opakovaná výzva, příkaz k násilí vůči křesťanům, židům, všem nevěřícím psům. Takový zákonodárce se pozvání k dýchánku od současného dočasného nájemníka Bílého domu nedočká. Neměl bych potíže při volbě, komu z nich dát přednost.

Výročí: Srpen 1968 Okupácia bola zlatou érou vtipov Po roku 1968 bol smiech jedinou zbraňou ľudí proti beznádeji, no zažartovať na nesprávnom mieste mohlo stáť človeka slobodu. Ktorá je na najneutrálnejšia krajina na svete? Československo, lebo sa nemieša ani do vlastných vnútorných záležitostí. Takouto iróniou začal novinár Ján Sekaj výber politických vtipov z čias socializmu, ktoré preložil do nemčiny so zámerom vydať ich v zahraničí. Nepodarilo sa mu to, kniha doteraz nevyšla vonku ani doma. Rukopis zostal u jeho dlhoročného priateľa – novinára Otta Šimka, ktorý ho sprostredkoval redakcii SME vo vlastnom spätnom preklade do slovenčiny.

září

15

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Proti šoku a beznádeji „Socializmus bol zlatou érou politických vtipov a sovietska okupácia túto éru ešte viac pozlátila,“ komentuje Šimko. Smiech bol v tom čase účinnou zbraňou proti šoku a beznádeji, ktorú po roku 1968 zažívali nielen novinári. Sekaj sa v úvode svojej knihy pýta, ako sa dá vyrovnať so situáciou, keď na všetko prichádzajú pokyny z východu. Odpovedá opäť ironicky: „Človek znesie viac, ako by sme si mysleli. Človek vo všeobecnosti a my Česi a Slováci zvlášť.“ Ako dodáva, v našej stáročnej histórii sme už zažili kadečo. „No čo je už polstoročie z historického hľadiska? Pre jednotlivca je to príliš mnoho. Aj preto sú niektorí ľudia takí netrpezliví. Dočasný pobyt bratských vojsk sa im zdá večnosťou. A aby si dlhú čakaciu lehotu trochu skrátili a ľahšie znášali, používajú ventily. Sú nimi vtipy o uzurpátoroch, ktoré ich porážajú tým, že ich zosmiešňujú.“ Sekaj pripomína, že sa vtipy v tom čase rozprávali všade, dokonca aj v straníckych kruhoch. Podľa jedného z nich reakčné vtipy sú tie, ktoré vymýšľajú reakcionári a rozširujú komunisti. Fór na nesprávnom mieste Napriek tomu mohol mať človek smolu a vyrozprávať nejaký fór na nesprávnom mieste či v nesprávnej spoločnosti a potom bol na chvíľu od prameňa vtipov izolovaný. „Stalo sa to na jar 1980 v Bratislave. V električke bola počas špičky tlačenica. Keď sa na jednej zastávke vlna ďalších cestujúcich tlačila do vozňa, poznamenal jeden pasažier priveľmi hlasno: „Čo sa tlačíte ako Rusi do Afganistanu?“ Dotyčný mal vraj smolu, lebo pri ňom stál eštebák. Výsledkom bol rok nepodmienečne. Túto príhodu dal Sekaj do úvodu aj preto, aby vysvetlil, prečo chcel ako zostavovateľ zbierky zostať v anonymite, resp. pod tým najvšeobecnejším menom Jozef Novák. Ako však dodáva, skutočný autor, presnejšie autori vtipov sú aj tak neznámi. „Vtipy vznikajú ako ľudové piesne. Každý ich spieva, ale nikto nevie, kto ich zložil. Niekedy prechádzajú z generácie na generáciu, často sú prispôsobené danej situácii alebo práve panujúcemu režimu.“ Niekedy zas vznikajú doslovne cez noc. Známi sú iba tí, čo ich rozprávajú a Sekaj bol svojím humorom chýrny nielen v okruhu svojich priateľov, ktorým každoročne posielal vtipnú péefku.

VTIPY Ako sa stupňuje prídavné meno dlhý? – Dlhý – dlhší – dočasný. ooo Viete, prečo obsadili sovietske vojská v roku 1968 Československo? - Lebo ich láska nepozná hraníc. ooo Koľko stalinistov môže byť v Československu? - Odhadujem asi päť percent. A koľko tzv. pravicových oportunistov? - Tiež asi päť percent. A zvyšných 90 percent? - Tí majú ženy a deti.

září

16

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

ooo Na stavbe ropovodu zo Sovietskeho zväzu na Slovensko objavia Rus a Slovák zakopaný poklad. „Braček môj, nikomu nepovieme a bratsky sa rozdelíme,“ navrhol Rus. „To by sa ti hodilo! Nie po bratsky, ale pol na pol,“ odpovedá Slovák.

září

17

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

ooo Vydavateľstvo pripravuje zlepšenú verziu staroindicej Kámasútry. Podtitul znie: „99 spôsobov, ako milovať Sovietsky zväz.“ ooo Môže paralytik zastávať zodpovednú funkciu v straníckom aparáte? - Môže, keď má progresívnu paralýzu. ooo Ako sa rozmnožujú voly? - Prostredníctvom československých masmédií. ooo Existuje ešte v ČSSR kult osobnosti? - Čiastočne. Kult existuje, ale osobnosť nie. ooo Existuje v socialistickom Československu triedny boj? - Áno, tí, čo absolvovali menej tried, bojujú proti tým, ktorí absolvovali viac tried. ooo Ako rozpoznáte v kŕdli husí Husáka (gunára)? - Nosí okuliare. A ako rozpoznáte v čriede volov Biľaka? - Nijako. On nenosí okuliare. ooo FOTO - Archív ÚPN. Aký je rozdiel medzi rakúskou a československou ústavou? - Obe zaručujú slobodu prejavu, ale len rakúska zaručuje slobodu aj po prejave. ooo Aký je rozdiel medzi optimistom a pesimistom? - Optimista hovorí: Nič nám nepomôže, skôr alebo neskôr nás všetkých natlačia do vlaku a deportujú na Sibír. Pesimista hovorí: To myslíš ty, že do vlaku. Prd, pôjdeme pešo! ooo Ako sa máš? - Tak stredne. Horšie ako pred rokom a lepšie ako v budúcom roku.

září

18

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

ooo Kto je komunista? - Ten, kto študuje marxizmus-leninizmus. A kto nie je? - Ten, kto ho pochopil. ooo Čo je Brežnevove obočie? - To sú Stalinove fúzy na vyššej úrovni. ooo Aký je rozdiel medzi exkomunikáciou a vylúčením zo strany? - Koho exkomunikuje cirkev svätá, toho strana privinie. Ale koho vylúčia zo strany, tomu ani Boh nepomôže.

Ako na okupáciu reagoval svet Časopis Výber priniesol v septembri 1968 prehľad reakcií niektorých svetových ľavicových denníkov na vstup spojeneckých vojsk do Československa.

Rakúsko K výsledkom moskovských rokovaní zaujal predseda KS Rakúska Franz Muhri stanovisko, v ktorom o. i. uvádza: „Naša strana plne podporuje stanovisko, aké zaujal vo svojom rozhlasovom prejave A. Dubček a ktoré na nás hlboko zapôsobilo. KS Rakúska za tejto situácie znovu vyjadruje svoju solidaritu s KSČS, ktorú aj naďalej bude podporovať v jej úsilí o ničím neobmedzenú suverenitu.“

Francúzsko Noviny Combat 27. 8. 1968 napísali, že napriek nepriaznivej situácii netreba pochovávať myšlienku mierovej koexistencie. USA aj ZSSR túto ideu potrebujú. Pod titulkom „V záujme socializmu“ píše dňa 30. 8. 1968 šéfredaktor orgánu FKS L´Humanité René Andrieu, že dohoda medzi Sovietskym zväzom a Československom zmiernila situáciu, za ktorej mohlo dôjsť k tomu najhoršiemu. Preto aj politbyro FKS pozitívne zhodnotilo túto dohodu a dúfa, že jej uskutočňovanie otvorí cestu k nevyhnutnému politickému riešeniu.

Taliansko Talianska vláda sa 26. 8. 1968 obrátila na vládu Sovietskeho zväzu demaršom, v ktorom označuje vojenské obsadenie Československa za porušenie práv národov samostatne si rozhodovať o svojom osude a žiada okamžite odvolať jednotky Varšavskej zmluvy z Československa. Aj keď v ČSSR mohli existovať nebezpečenstvá a ťažkosti – povedal Luigi Longo, generálny tajomník KS Talianska – nie je metóda kritík, útokov, prejavov nedôvery a otvoreného nátlaku na nové vedenie KSČS správnou cestou, ako odstrániť tieto ťažkosti. Napriek všetkým opačným tvrdeniam zo sovietskej strany, v dokumentoch a článkoch ani pred, ani po bratislavskom stretnutí nijaké fakty nenasvedčujú bezprostrednému ohrozeniu socialistického režimu V ČSSR. V každom prípade to bola vec štátneho vedenia, aby sa postavilo proti prípadnému ohrozeniu. KS Talianska preto okamžite vyslovila svoj nesúhlas s vojenskou intervenciou, pretože išlo o problémy, ktoré sa týkajú nielen socialistického tábora, ale celého medzinárodného robotníckeho a komunistického hnutia. Osud a budúcnosť komunizmu sa týka nielen komunistov tejto krajiny, ale všetkých krajín. Tento princíp však v nijakom prípade nemožno chápať ako práva na zasahovanie do vnútorných záležitostí nijakej krajiny a strany – a tým menej ako právo na vojenskú intervenciu.

září

19

september

zpravodaj Rumunsko

9 / 2012

spravodaj

Predsedníctvo rumunskej komunistickej strany vyhlásilo, že najdôležitejšou súčasnou úlohou je stiahnutie intervenčných vojsk z územia Československa.

Juhoslávia Noviny Bobra uverejnili 25. 8. komentár, v ktorom píšu, že už dávno sme neboli v medzinárodnom robotníckom hnutí svedkami toho, že by jedna strana v jednej krajine získala takú podporu, ako v prípade Československa KSČS. Tie isté noviny deň predtým napísali, že odsúdenie obsadenia Československa svedčí jasne o tom, že vo vnútri svetového komunistického hnutia neexistuje nijaký bianco šek na chybné kroky a nezodpovednosť.

NDR Orgán ÚV SED Neues Deutschland píše, že obchodná misia NSR v Prahe bola hlavným organizátorom kontrarevolúcie v Československu. Keby kontrarevolučné vystúpenie nebolo rozdrvené, ďalšími cieľmi intríg by boli NDR, Poľsko a Maďarsko.

Maďarsko V maďarskom rozhlase Lajoš Fehér, člen politbyra MSRS povedal, že vo vedení KSČS sa nepodarilo udržať jednotu, zavládol ideový zmätok a vedenie strany dovolilo, aby sa zásady demokracie, slobody slova a tlače vysvetľovali nie z triednych hľadísk, ale v zmysle buržoáznom.

ZSSR V úvodníku moskovskej Pravdy z 29. 8. sa píše: „Boj proti kontrarevolučným silám v Československu bude tým účinnejší, čím rýchlejšie sa podarí vytrhnúť spod vplyvu reakčnej propagandy tú časť obyvateľstva, ktorá bola uvedená do omylu.“

Zuzana Uličianska FOTO - Archív ÚPN.

Na pomoc penzistům Kdo chce svůj podzim života prožít v zahraničí, měl by se na to dobře připravit

Vystěhování se po odchodu do penze Kdo chce strávit podzim života v zahraničí, měl by se na to dobře připravit. Změna místa bydliště by měla být hlášena důchodové pojišťovně a AHV-vyrovnávací pokladně co možná nejdříve, aby to s převody důchodu bez zbytečného prodlení klaplo. Důchodová pojišťovna trvá často na převedení na konto ve Švýcarsku. Oproti tomu je možné AHV-důchod převést na libovolně zvolené místo bydliště a to v tamní měně, nebo nějaké jiné proplatitelné měně, jakož i ve švýcarských francích na švýcarské konto. Od nabytí platnosti bilaterálních dohod Švýcarska se státy EU se již nemohou předčasně penzionovaní, kteří se vystěhují do EU, připojit za účelem zamezení mezer v placení příspěvků, k dobrovolným AHV platbám. Předčasně penzionovaní, kteří se vystěhují do země mimo EU, se mohou připojit k dobrovolným příspěvkům AHV za předpokladu, že byli po dobu posledních pěti let ve Švýcarsku u AHV pojištěni. Penzionovaní, kteří se vystěhují do jednoho z EU států a svůj důchod dostávají pouze ze Švýcarska, se musí principiálně pojistit proti nemoci a úrazu u jedné z nemocenských pojišťoven

září

20

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

ve Švýcarsku. Penzionovaní, kteří mimo švýcarského důchodu pobírají důchod v místě nového trvalého bydliště, se musí v této zemi i nemocensky pojistit. Například v Německu, Francii a Itálii se ponechává na rozhodnutí příjemců důchodu a jejich rodinných příslušníků, kde se chtějí pojistit. Tuto svobodu volby mohou ale uplatnit pouze po dobu prvních tří měsíců od přistěhování. Taktéž penzionovaní, kteří se vystěhují do státu mimo území EU, mohou dle okolností zůstat pojištěni ve Švýcarsku. Mnohé švýcarské nemocniční pojišťovny nabízejí mezinárodní řešení možného pojištění. Jak ušetřit na daních Na důchody a příjmy z kapitálu penzijní pojišťovny pojištěnců, kteří žijí v zahraničí, klade Švýcarsko zpravidla tzv. srážkovou daň (Quellensteuer). To samé platí pro směnitelné a 3avklady. Srážková daň se dá ve státě trvalého bydliště požadovat zpět za předpokladu, že je tato možnost dána v tomto státě dohodou o dvojím zdanění. Není-li to možné, měly by se nejprve peníze, které jsou na kontě penzijního pojištění, převést na konto pobočky v kantonu s nižší srážkovou daní a vybrat je až poté, co budete odhlášeni ze Švýcarska. Tak se dají na daních, dle okolností, ušetřit i několika desetitisícové částky Franků. Možnost získání nemovitostí je pro zahraniční státní příslušníky v různých zemích omezena. V rámci EU mohou Švýcaři ale v každé zemi, ve které se usadí, parcely a nemovitosti nabýt. Při výběru a koupi příslušného objektu se doporučuje přizvat seriózní odborníky, kteří znají místní trh s nemovitostmi a vyznají se v právních předpisech. Švýcarské banky zpravidla koupě nemovitostí v zahraničí nefinancují. Kdo v zemi svého nového bydliště nemovitost koupí, musí tuto většinou financovat z vlastních prostředků, nebo si musí najít místního kreditního věřitele. Myšlenkami, vztahujícími se na svou vlastní smrt a její následky pro pozůstalé, se nikdo nezabývá rád. Když životní partner zůstane v cizí zemi sám, je ale především nesmírně důležité, učinit zavčas preventivní opatření. Cizozemští Švýcaři musí objasnit, které úřady se vyřizováním pozůstalosti zabývají, která práva uplatnění se na ně vztahují, jaké formální požadavky musí poslední vůle obsahovat a do jaké míry existuje tzv. volný prostor. V některých zemích povoluje právní nařízení možnost svoje dědictví podstoupit švýcarskému právu a možnost pověřit vykonáním švýcarské úřady. Karel Flubacher, vedoucí pobočky VZ Majetkové Centrum, Basilej Basler Zeitung, 11.8.2012

září

21

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Ze Slovenska Stelesnenie amnézie „Spomínam si aj na tých, ktorí sa po roku 1968 nemohli uplatniť, pretože Československo sa stalo krajinou, ktorá konala na príkaz,“ povedal slovenský prezident Ivan Gašparovič na výročie okupácie. Je tým pravým, kto má prečo spomínať na ľudí postihnutých komunistickým režimom. Nielen preto, lebo k nim nepatril, sám si po menších zmätkoch tesne po okupácii začal za normalizácie budovať úspešnú kariéru na vysokej škole. Ale najmä preto, lebo práve postih iných jeho akademickej kariére významne pomohol. Keďže súčasného prezidenta asi nikto nikdy vážne nepodozrieval z nejakých odborných či morálnych kvalít, nebude ďaleko od pravdy, že minimálne jeho akademické úspechy umožnilo najmä to, že mnohým fundovanejším a schopnejším režim v uplatnení úspešne bránil. A umelo vyčistil cestu ľuďom Gašparovičovho typu, ktorých jedinou podstatnou schopnoťou bola servilnosť. To platí aj pre ďalšie vrcholy prezidentovej kariéry za služby politikom, čo sa normalizačnej mentalite najviac blížia, Mečiarovi a Ficovi.

Keď dnes Gašparovič hovorí, že v histórii národov Čechov a Slovákov je deň výročia okupácie zapísaný veľmi smutne, zabúda dodať, že pre neho osobne platí opak. Okupácia pre jemu podobných nakoniec znamenala prísľub nových svetlých zajtrajškov. Gašparovič je stelesnením amnézie a rozprávok, ktorými sa časť slovenskej (nielen politickej) elity vytrvalo snaží rok 1968 účelovo obaliť, aby sa vyhla nepríjemným otázkam a porovnaniam. Táto amnézia organicky pokračuje Ficovou rozprávkou o ozajstnom demokratovi Dubčekovi. To však neznamená, že by sa slušní ľudia nemali o rok 1968 zaujímať. Len nesmú naletieť falošnému obrazu, ktorý im Gašparovič a spol. vnucujú. Peter Morvay, SME

září

22

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Z činnosti spolků Sokolský letní tábor Pětatřicet účastníků mezinárodního letního tábora sokolské mládeže župy Švýcarské si odvezlo z Bürserbergu ty nejhezčí vzpomínky na krásné prostředí, dobrou partu a sportovní zápolení. Tak bychom mohli ve zkratce zhodnotit letošní tábor. Celý program je ovšem velmi pestrý. Že den začíná rozcvičkou ví každý, kdo na sportovním táboře už byl. Jednou na hřišti u hotelu, pak na louce kousek dál anebo přímo na terase před Alpilou. Možností je mnoho. A také se každý den uklízejí pokoje. Letos museli mít vedoucí oči na šťopkách, aby vůbec nějaké nedostatky našli, tak dobře byly pokoje každé ráno uklizené. Naštěstí se boduje jenom ráno. Ke každému táboru patří nerozlučně výlety. Ten první byl půldenní a mířil na alpskou louku ke svišťům. Svišti nás ani letos nezklamali, celé rodinky se pod dohledem pána rodu vyhřívaly na odpoledním slunci. O- všem my jsme potom za deště pelášili domů. Bylo to naštěstí jenom jednou. Výlet na Lünersee začal problémem jak se dostat do plného autobusu. Vyřešili jsme jej tím, že všichni malí se do autobusu natlačili a ty větší a dospělé odvezli vedoucí svými auty. U lanovky jsme se sešli a při vandrování kolem Lünersee nás doprovázelo slunce, modrá obloha a mohutní alpští velikáni. Odvážlivci si vyzkoušeli na- močit nohy v ledovcovém jezeře a vystoupali až ke sněhovému jazyku. V srpnu se koulovat, to nebývá každý den. Pěkné počasí nám umožnilo ještě jeden výlet, od Alpily do sedla mezi vrcholy k alpské salaši. Pro menší děti to byl cíl cesty, zdatnější se vydali na Mondspitz. Dominuje se svými devatenácti sty metry celému údolí a z vrcholu je samozřejmě překrásný rozhled. A po výletě do bazénu, to je paráda. Díky pěknému počasí jsme bazén u hotelu Burtschahof obsadili dost často. Konaly se závody v plavání na čas, soutěž družstev v lovení předmětů a také se dalo jenom jít se vykoupat. Třeba po kondičním tréninku. Ten byl

září

23

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

dobrovolný, měl pět různých úkonů a pro dosažení bodu se musely splnit všechny. Tvrdá podmínka, ale většina dětí každý den bod za kondiční trénink měla. Co by to bylo za tábor bez šibřinek. Je radost se dívat na nápadité a pestré masky, taneční rej, obdivovat vystoupení celé skupiny. To nezůstávají pozadu ani vedoucí, virus šibřinky je nakažlivý. Zbývá ještě najít táborový poklad, který je samozřejmě dobře ukrytý a při hledání se musí splnit mnoho úkolů. Odměna k všeobecné radosti je sladká. Všechny soutěže, závody a hry jsou vyhodnoceny, sečtou se body do celotáborové hry a vedoucí napíší diplomy jednotlivcům i družstvům. S malými dárky se předávají poslední večer, pak následuje už jenom balení, úklid pokojů a chaty. Na závěr moje poděkování. To patří všem účastníkům za přátelskou sokolskou atmosféru, dětem za kázeň a sportovní aktivitu, vedoucím družstev za výborně připravený program, kuchařkám za moc dobrá jídla a rodičům za pomoc všude, kde bylo potřeba. Beatrice Jordan Na snímcích Martina Chlumského postupně: 1. Společný výlet na Lünersee (1900 mn.m.) 2. Skupina dorazila na Mondspitz 3. U bazénu před hotelem Burtschahof

Věda Proboha, „boží částice“ je na světě? Miloš Dokulil Takže především: ta částice si dala „na čas“, jak se říká. Že by potom ještě taková nějaká zvláštní částice byla navíc nemálo okázale přivítána na svět, to si pak jistě nezasloužila. Jenže my lidé si nejednou počínáme nemístně. Raději k věci. Už roku 1964 bylo vytroubeno do světa, že by měla existovat jakási zvláštní částice, protože několika fyzikům se zdálo, že bez takové (zatím ovšem zcela neznámé) částice nelze dost přijatelně vysvětlit, jak získávají ty stávající fyzikální útvary svou hmotnost. Na počest jednoho z nich, britského fyzika Petera Higgse, byla ta částice pokřtěna po něm. „Higgsův boson“ byl na světě. (Už dříve byly částice mající silové efekty nazvány „bosony“, a to na počest jiného fyzika, Boseho. Vyslovujme [bose], tedy s „s“!) Jenže křest tu sice byl, ale pokřtěná částice nikde. Pokud navíc (pro větší efekt) vtáhneme sem do tohoto textu známou Einsteinovu rovnici, prohlašující rovnost mezi masou a energií (tedy E = m.c2), mohlo by nás napadnout, že pravá strana té rovnice bude vždy relativně velké číslo, když zobrazuje součin masy a rychlosti světla na druhou. Čili: kdybychom se chtěli naopak dostat k představě o energii (tedy k tomu „E“ na levé straně rovnice), tak – přinejmenším po výbuchu první atomové bomby – 24 září september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

víme, že vždycky půjde opravdu o velké číslo. Takové energie, jaké by snad mohly vykouzlit na tomto světě Higgsův boson, lidé před půl stoletím k dispozici neměli. Rozmanité urychlovače částic od té doby byly v provozu, a přesto: ani americký Tevatron (který ukončil svůj provoz loni v září) neměl štěstí, i když byl tomu prožluklému bosonu již na stopě. Začalo být jasné, že případný objev tohoto zvláštního bosonu by mohl zvládnout současný nejvýkonnější urychlovač částic v CERN-u, v Ženevě. Tam po konečném uvedení do provozu docházelo k řízeným srážkám protonů na podzemním okruhu o obvodu 27 km. Rychlost těch protonů se blížila závratné rychlosti světla. Pochopitelně, čím vyšší byla dosažená rychlost protonů, tím vyšší byla také jejich energie. Srážky působily na vznik nových částic, které se ovšem rozpadaly na další jiné částice. Přitom dnešní fyzikové velmi dobře vědí, co za jakých nastavených podmínek lze očekávat. A 4. července 2012 bylo možné oznámit světu, že 48 let očekávaná částice se objevila na světě. A jako se u novorozeňat hned s radostí říká, kolik ten přírůstek do rodiny váží, tak v té částicové fyzice se masa uvádí v elektron-voltech. Higgsově bosonu naměřili 125 GeV (tedy giga-elektron-voltů). Ať nikdo nečeká něco podobného, co se nedávno stalo kolem překvapujících výsledků v souvislosti s měřením rychlosti neutrina z Ženevy do Gran Sassa. Zprávu o Higgsově bosonu jako nepochybný objev oznámil sám generální ředitel CERN-u, Rolf Heuer. Sekundovali mu dva vůdčí pracovníci ze dvou velkých pracovišť CERN-u, Dr. Joe Incandela (CMS) a Dr. Fabiola Gianotti (ATLAS). Předběžně ještě zbývá uvést na pravou míru tu výchozí zmínku o Bohu. Především takto tu „Higgsovu“ částici pokřtil ve své knize Leon Lederman před dvaceti lety. Jako kdyby zrovna takto bylo možné názorně uvést tu zvláštní částici v obecnější známost. Proto, že ona jakoby kouzlem v neviditelném poli (v „Higgsově poli“) vyčaruje „važitelné“ vlastnosti hmoty (tedy její masu)... Samozřejmě jsme se dostali tímto novým a zcela jedinečným objevem znovu (a ne poprvé) k dalším obzorům plným problémů. Stále detailněji lidstvo poznává vlastnosti Vesmíru, v němž žije. Určitě dojde k novému pojetí vakua. Je otázka, zda se také obdobně podaří přijít na kloub temné hmotě. Také není jasné, co a jak se stane se stávajícím tzv. standardním modelem částic. Už proto, že Higgsova částice také asi naléhavě nastartovala už několikrát nastolený problém supersymetrie („SUSY“)... Není také čas znovu a znovu si vděčně (i pokorně) uvědomovat, v jaké době žijeme, pokud jde o závažný sektor vědy? Jak „esotericky“ unikla našemu běžnému chápání již před sto lety!

Opustili nás S bolestí v srdci jsme přijali zprávu, že nás v minulých dnech opustili dva naši krajané:

Karel Mařas

září

7.2.1930 – 10.8.2012 Karel Mařas se narodil v Semilech, kde chodil do školy a absolvoval obchodní akademii. 1954 se oženil s Marií Holou, v roce 1955 se jim narodila dcera Marie. Žili v Hradci Králové. Srpnová okupace 1968 je zastihla na dovolené v Jugoslávii, odkud se vrátili zpět, aby pomáhali naší vlasti. Přičinili se o obnovení Sokolské jednoty v Hradci Králové i Sokolské Župy Orlické. V roce 1969 se rozhodli emigrovat do Švýcarska. Byli velmi aktivní v našich krajanských spolcích, Karel pracoval mnohá léta v Sokole, 25 september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

cvičil na všech sokolských sletech v zahraničí a úspěšně organizoval sokolské akademie. Pracoval také pro krajanský spolek Svatopluk Čech, organizoval různé akce a přednášel na různá témata hlavně z české historie. Byl také věrným členem Husova sboru a jeho předsednictva. Ve sboru, který pravidelně navštěvoval a v kterém sloužil, jakož i v křesťanské víře nacházel svou duchovní posilu. I v posledních měsících života, když bojoval se zdravotními potížemi, zůstal nadále pozitivní a aktivní. Jeho poslední proslov byl přednesen na setkání u Husova kamene v červnu 2012. Karel Mařas byl hodný, milý a spravedlivý člověk, láskyplný manžel, otec a dědeček, a věrný vlastenec. V našich srdcích žije dále, nezapomeneme!

Dr. Štěpán Milan Pavlinec 18.6.1921 – 21.8.2012 Štěpán Pavlinec se narodil v Lounech jako syn evangelického faráře. Dětství a mládí prožil v Černilově. Za války studoval teologii v kurzech synodní rady, po válce pokračoval ve studiu na Komenského fakultě v Praze a na univerzitě v Basileji. Pracoval jako farář v českých evangelických sborech v Chrudimi (vikariát), v Bohuslavicích nad Metují a v Pečkách. V r. 1951-1953 byl u PTP útvaru, ve skutečnosti v táboru nucených prací. V roce 1955 se oženil s Evou Helclovou, spolu měli a vychovali tři syny. Pracoval též na ekumenickém překladu české bible, oddělení Nový Zákon. Srpnová okupace 1968 rodinu zastihla v Jugoslávii, odkud se odebrali do Švýcarska. Zde byl zvolen farářem v Johanniskirche v Bernu, kde působil až do důchodu celých 20 let. Celou dobu sloužil také jako duchovní našim krajanům, založil českou skupinu v Bernu, a dojížděl sloužit do Husova sboru v Curychu. Dlouhá léta působil v českých pořadech Svobodné Evropy a Christliche Ostmission. I po odchodu do důchodu zůstal stále aktivní ve švýcarských i českých kruzích, vedl biblické hodiny, navazoval kontakty s naší vlastí, kázal v Čechách, na Slovensku i zde, ještě několik měsíců před smrtí i v Husově sboru v Curychu. Měli jsme ho všichni rádi, byl to upřímný, hodný a obětavý člověk a křesťan, žijící láskou k Bohu i k lidem. Rádi na něj budeme stále vzpomínat. Za Husův sbor Jiří Král

Zemřel Jan Štern, novinář a mluvčí Charty 77 V úterý 21. srpna zemřel ve věku 87 let někdejší mluvčí Charty 77, novinář a publicista Jan Štern. Za svého života si prošel útrapami nacistického koncentračního tábora i komunistické totality, po roce 1989 stál u zrodu Občanského fóra. O úmrtí informoval jeho syn Ivan Štern. "Pocházel z významné předválečné sociálnědemokratické rodiny. Jeho otec, Evžen Štern, se zásadním způsobem podílel na tvorbě sociálního zákonodárství první republiky," uvedl Ivan Štern.

září

26

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Evžen Štern za druhé světové války zemřel v koncentračním táboře Mauthausen. Také Jan Štern skončil v nacistickém koncentračním táboře, ale podařilo se mu uniknout. "Sám se po útěku aktivně zúčastnil Pražského povstání," doplnil jeho syn. Mluvčí Charty 77 Štern byl v prvních poválečných letech aktivním komunistou. Později se však se stranou rozešel. Po zásahu armád Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 a následné okupaci Československa postihl Šterna zákaz výkonu povolání. Až do odchodu do důchodu pak pracoval jako čerpač a referent u podniku Vodní zdroje. V roce 1974 se stal vedoucím ilegální domácí redakce exilového časopisu Listy, kde spolupracoval s Petrem Pithartem. Členem redakční rady Listů byl až do své smrti. V roce 1985 podepsal Chartu 77 a o rok později se stal spolu s Martinem Paloušem a Annou Šabatovou jejím mluvčím. "Jeho významným přínosem byl dokument Charty 77 'Prostor pro mladou generaci'," řekl Ivan Štern. V roce 1988 se Jan Štern také podílel na založení občanské iniciativy Hnutí za občanskou svobodu. V listopadu 1989 se ještě účastnil zakládání Občanského fóra (OF) a v prvním roce existence OF byl členem jeho rady. Poté se již ale z veřejného života stáhl a věnoval se publicistice. Lidovky.cz ČTK

Zemřel armádní generál Sedláček, bylo mu 94 let Ve svých 94 letech zemřel 27. srpna v pražské motolské nemocnici veterán západní i východní fronty, armádní generál ve výslužbě Tomáš Sedláček. Prostřednictvím zástupců ministerstva obrany to oznámila jeho rodina. "Smrt armádního generála Tomáše Sedláčka mě velmi bolestně zasáhla. O jeho nemoci jsem věděl, ještě tento víkend jsem ho navštívil v nemocnici. I přes vážný stav jsem věřil, že tak, jak to dokázal už mnohokrát ve svém životě, se s chorobou dokáže poprat a zvítězí. Vydržet! To bylo jeho heslo," řekl po Sedláčkově úmrtí ministr obrany Alexandr Vondra. Sedláček se narodil v roce 1918 ve Vídni. V květnu roku 1940 se takzvanou "Balkánskou cestou" dostal k české zahraniční armádě do Francie a po jejím pádu do Velké Británie. Zde až do léta 1944 sloužil u dělostřeleckých jednotek československé a britské armády. Poté byl převelen do Sovětského svazu, kde se jako náčelník štábu dělostřelectva 2. čs. samostatné paradesantní brigády zúčastnil bojů na Dukle. Odtud v říjnu téhož roku odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Po válce absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze, krátce působil v armádě a poté až do svého zatčení a odsouzení ve vykonstruovaném procesu vyučoval. Po propuštění v rámci amnestie v roce 1960 pracoval jako dělník a později jako projektant. V roce 1973 odešel do důchodu. 27 září september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Po roce 1989 byl plně občansky i profesně rehabilitován a postupně povýšen až do hodnosti armádního generála ve výslužbě. Sedláček se stal prvním předsedou obnovené Československé obce legionářské a posléze i jejím čestným předsedou. Za jeho zásluhy mu byla mimo jiné udělena státní vyznamenání Řád M. R. Štefánka a Řád T. G. Masaryka. Za svoji statečnost v boji obdržel dvakrát Čs. válečný kříž 1939 a Čs. medaili Za chrabrost. ČTK

Zomrel slovenský dirigent a vysokoškolský pedagóg Bystrík Režucha Vo veku 77 rokov zomrel 16. augusta slovenský dirigent a vysokoškolský pedagóg Bystrík Režucha. Informáciu agentúre SITA potvrdilo vedenie Štátnej filharmónie v Košiciach. Bystrík Režucha študoval dirigovanie na Vysokej škole múzických umení v Bratislave u profesora Ľudovíta Rajtera a následne na Hochschule für Musik v Lipsku. Pôsobil najprv ako druhý dirigent Symfonického orchestra Československého rozhlasu v Bratislave, neskôr dlhé roky ako šéfdirigent Štátnej filharmónie Košice (v rokoch 1968-1981, 19931995), ktorú pomáhal založiť. Má podstatnú zásluhu na vzniku a interpretačnom vyprofilovaní Štátnej filharmónie Košice, s ktorou absolvoval v roku 1994 turné v USA. Bystrík Režucha spolupracoval s poprednými symfonickými telesami doma i v zahraničí, pôsobil ako šéfdirigent Slovenskej filharmónie (1984-1989), ako profesor na Vysokej škole muzických umení v Bratislave a tiež ako hosťujúci profesor v USA na Michigan University a na Massachusetts University. Absolvoval množstvo koncertných turné a dirigoval symfonické telesá nielen v Európe, ale po celom svete. Počas svojho pôsobenia v Symfonickom orchestri Československého rozhlasu a v Slovenskej filharmónii nahral veľa platní a CD nahrávok. Bystrík Režucha si neželal verejnú smútočnú rozlúčku, preto na jeho prianie rodina nezverejnila dátum poslednej rozlúčky. sita

Vzpomínáme Pár námětů s odstupem 75 let od onoho „kalného rána“ Samozřejmě bychom neměli vnímat T. G. Masaryka jenom jako formální symbol původně ještě československé státnosti (bez pomlčky či rozdělovníku!), s dnes již stěží rozeznatelnými návaznostmi a možná pro náš dnešek se stále odtažitějším „odkazem“. Je ovšem faktem, že krátce po smrti TGM přestala existovat ta republika, k jejímuž vzniku nikdo jiný osobně nepřispěl výrazněji než právě „prezident Osvoboditel“. Ta ČSR už potom nikdy ani ve svých hranicích, zahraničně-politických vazbách nebo v sociálně-kulturních souvislostech nemohla po 2. světové válce na tzv. „První republiku“ přijatelně navázat. Hned si naléhavě připomeňme, že se Masaryk narodil před už víc jak půl druhým stoletím a s myšlenkami na odboj vůči Rakousko-Uhersku odjížděl do exilu 28 září september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

ve svých skoro 65 letech věku, v době, kdy jiní myslí vesměs už jen na zasloužený odpočinek. Tehdejší česká „politická“ veřejnost nebyla vůbec žádným způsobem na stávající či následné složité vnitřní ani vnější poměry nikterak připravena. Slovenská veřejnost na tom byla nesrovnatelně hůř. V tom čase o čtvrt století později, když Masaryk již dožíval svůj plodný život, kdopak mohl tehdy, koncem 30. let 20. století tušit, jaké úžasné možnosti zakrátko nabídne – a zprvu jen pro matematické operace – tehdy ještě neexistující počítač? Ani televize ještě neexistovala jako ve veřejnosti populárně již zakotvené médium; tím byly zatím především biografy, s již tehdy konečně ozvučenými filmy. V řadě civilizovaných států ještě ženy neměly hlasovací právo a provdané ženy zůstávaly pravidelně „v domácnosti“. V průmyslových státech nejméně polovina obyvatelstva byla stále ještě zaměstnána v zemědělství. „Vzorově“ na kolonie evropských mocností byla rozdělena především celá Afrika. Nad milion obyvatel měla jen hrstka světových metropolí. Jazykem kultury a diplomacie byla francouzština. V dopravě triumfovala železnice a mezikontinentálně paroplavba. Žilo se lokálně; málem ještě ve stínu zvyklostí z druhé poloviny 19. století. Mezi Masarykovým úmrtím (14. 9. 1937) a dneškem je průrva 75 let. Z toho výchozích pět desetiletí (s výjimkou necelých tří let po květnu 1945) byl Masarykův osobnostní, literární a politický odkaz tabuizován a jeho knihy byly na pečlivě střeženém indexu. Po roce 1989 se nenašel čas k poklidnějšímu věcnému zhodnocování ani jeho státotvorné, ani jeho myslitelské aktivity. Zvykli jsme si v tom našem, již 21. století žít nejen rychleji, ale spolu s tím také více spotřebitelsky, ve zjednodušených informačních schématech. Přitom dnes už jsou v důchodu lidé, kteří se narodili po 2. světové válce. Pro dnešek je už v nečitelné minulosti všechno, co předchází živé zkušenosti dvou až tří vedle sebe žijících generací. A v tom osobním a kolektivním předčasí jsou si pak svou životní naléhavostí relativně rovny informace jak třeba o vzniku Československa z roku 1918, tak třeba o založení Říma roku 753 před začátkem naší éry („př. Kr.“). Tomáš Masaryk se narodil 7. 3. 1850, v době, kterou si se svou zkušeností lidí 21. století stěží dokážeme přiměřeně představit. Převážná většina tehdejších evropských států byla monarchiemi. Ve Střední Evropě byl po napoleonských válkách – až do 1. světové války! – stabilizován stav, v jehož rámci v půli 19. století existovaly jen dva středoevropské státy, Rakousko a Prusko; přičemž do střední Evropy (nejen geograficky) zasahovalo Rusko a se Střední Evropou (i kulturněpoliticky) souvisela Osmanská říše! Mělo se oprávněně za to, že hegemonem světa je Velká Británie. Společnost byla stavovsky a třídně rozdělena; právo bylo stále snadno umlčováno rodovými výsadami. Málem zanedbatelná byla v té době stále ještě hodnota pracovní síly. Zatím nikde neexistovalo žádné toho jména hodné sociální zákonodárství. Kvalitnější vzdělání bylo dosažitelné jen pro vyšší a střední třídu obyvatelstva. Organická chemie byla zatím v plenkách; stejně tak znalosti o elektřině. Evropsky protežované křesťanství nejednou spojilo trůn i oltář; představa nenáboženského vidění světa se zdála být naprosto nenáležitá (ne-li sociálně a hodnotově vykořeněná). Svět byl stále jako Vesmír malý, svým předpokládaným věkem nesmírně mladý, a zakonzervovaně statický. Snad už těch pár zrovna zmíněných údajů dává dostatečně najevo, jak nám musí být vzdálen nejen čas Masarykova zralého věku, ale tím spíše jeho narození! Jeho výchozí zkušenosti a jistoty se postupně formovaly na zcela odlišném sociálně-kulturním a ekonomicko-politickém pozadí, než jsou zkušenosti a vymoženosti naše. To je určitě nesporné. Stejně tak nelze porovnávat dynamiku vývoje mezi lety 1850-1937 s následnou dynamikou vědeckých, ekonomických a politických procesů z let 1937-2012. Je toho mnohem víc, co je třeba si uvědomit dříve, než začneme pouze vršit fráze a umisťovat věnce pod sochy T. G. Masaryka. Zkusme taky nezapomenout, že jeho otec byl Slovák. Kdyby neměl tak vynikající matku (kulturně uvažující německy), snad by se nakonec vyučil kovářem. Ve dvoujazyčném Brně jako gymnazista se Tomáš Masaryk stal vědomou volbou Čechem. Jako 29 září september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

profesor na Karlově univerzitě nejednou riskoval dokonce jak kariéru tak i vlastní život, pokud bojoval za pravdu. Za první světové války se stal nespornou autoritou pro menšinovou problematiku ve Washingtonu, dokonce u prezidenta Wilsona. Ač se ocitl v poválečné politice ČSR formální funkcí prezidenta stranou, morální a intelektuální autoritou zůstal nejen v mladé republice, ale i v zahraničí. Jako politik nám opakovaně vzkazuje: Nebát se. A nekrást! Miloš Dokulil

Jubileum Jan Kyjovský – Svatopluk Čech Je zajímavé sledovat životní osudy Jana Kyjovského, činovníka a bývalého předsedy spolku Svatopluk Čech za 1. světové války. Jméno Svatopluka Čecha, básníka a spisovatele, během velkého rozmachu české literatury v druhé polovině 19. století, si vzaly za své mnohé spolky a organizace po jeho smrti v roce 1908. Tehdy celý národ truchlil nad ztrátou tohoto literáta, který se podrobně zabýval historii českého národa a jeho jazyka. Ne jinak tomu bylo i ve Švýcarsku, kde na počátku 20. století žila početná skupina Čechů a Slováků, většinou dělníků a živnostníků, kteří sem přišli z rakousko-uherské monarchie za prací a za novým poznáním, aby porovnali své vlastní dosavadní zkušenosti s cizinou. Skupina těchto krajanů, vesměs Sokolů, hlavně z oblasti Zürichu a okolí, založila k uctění velkého básníka kulturní spolek a nazvala jej „Beseda Svatopluk Čech“. Bylo to v roce 1910 a u jeho zrodu byli krajané br. Voral, J. Staněk, A. Jokl, F. Volek a další. Někteří z nich pak spolu s ostatními českými spolky založili v roce 1915 t.zv.“Svaz Československých spolků v cizině“, převážně pod vedením činovníků spolku Svatopluk Čech. V roce 1911 přijel do Švýcarska a hned začal pracovat v tomto spolku Jan Kyjovský (srovnej článek ve Zpravodaji 4.11/2011 „Naše spolky před sto lety“). Svými barvitými osudy a pozdější prací v diplomatické službě patří Kyjovský mezi nejzajímavější pracovníky československé zahraniční služby. Narodil se v Heršpicích u Slavkova v roce 1886, vyučil se ve Slavkově zámečníkem a jemným mechanikem, absolvoval průmyslovou školu a v letech 1904 - 1907 pracoval ve Vídni, kde se stal aktivním sociálním demokratem. Po přestěhování do Prahy byl v roce 1908 odveden do armády a v roce 1911 měl narukovat. K tomu nedošlo, protože byl v té době již ve Švýcarsku, kam odjel přes Francii. V roce 1912 byl prohlášen v Rakousku za zběha-dezertéra. J. Kyjovský se hned na počátku 1. světové války přidal jako horlivý vlastenec a činovník českých spolků ve Švýcarsku (sjednocených ve Svazu „Union des Associations tchéquoslovaques“) na stranu československého zahraničního odboje. Během války se stal Svatopluk Čech z původně kulturně-osvětového spolkem politickým, který vzbudil zájem rakouské rozvědky a tajné policie. Na popud rakouského ministerstva požádal úřad „Bundesanwaltschaft“ v dubnu 1915 policejní ředitelství v Zürichu o vyšetření této činnosti (příslušné dokumenty jsou k dispozici). Švýcaři pohotově domovními prohlídkami, výslechy

září

30

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

a zabavením listinného materiálu zjistili, že podezření je pravdivé. V té době byl předsedou spolku Svatopluk Čech Vincenc Chudoba, pokladníkem Jakub Toman, archivářem Johann Mrzena a jednatelem Jan Kyjovský, který se stal později místopředsedou a předsedou spolku, s nimi spolupracoval dr. Lev Sychrava ze Ženevy. Uvedení funkcionáři však při výslechu vyjádřili jako jeden muž připravenost zdržet se všech aktivit namířených proti švýcarským zákonům. Bagatelizovali význam rozšiřovaných tiskovin i manifestu o nezávislosti a popřeli úmysl „provést násilný převrat v Rakousku ve prospěch slovanských národů“. Policie a justice v Zürichu se s tímto vysvětlením spokojila, ale „Bundesanwaltschaft“ nikoliv a bylo jim pohrozeno vypovězením ze Švýcarska. Proto museli všichni postižení funkcionáři podepsat potvrzení, že se s touto hrozbou seznámili. Jejich pobyt byl ale tolerován na základě „Toleranzbewilligung“ proti peněžní kauci. (Tak např. J. Kyjovský musel zaplatit za pobyt do roku 1917 „Barkaution“ frs. 3000,-). Pro úplnost uvádím, že v roce 1922 požádala policie v Zürichu své nadřízené o vrácení materiálů zabavených v roce 1915, ale jejich osud není dodnes znám. Jan Kyjovský se přesto stal důležitou spojkou české Maffie v zahraničí (viz citovaný Zpravodaj 11/2011), kdy měl blízké kontakty s Masarykem i s Benešem (o dva roky starším), Osuským a dalšími představiteli zahraničního odboje. Proto se hned po válce zapojil do budování nového československého státu, zprvu jako zpravodajský důstojník na Slovensku, později přešel do diplomatické služby. Vzhledem k neúplnému vzdělání pracoval především v administrativě, ale postupně se vypracoval na vyšší pozice. Od roku 1929 pracoval na Generálním konzulátě ČSR v New Yorku, kde se stal později konzulem. V době mnichovské krize se stavěl ostře proti jakýmkoliv ústupkům. Během 2. světové války sloužil v USA nadále československé myšlence a diplomacii. I po válce zůstal J. Kyjovský, už jako generální konzul, v USA až do roku 1950, kdy se odmítl vrátit do komunistické republiky. Bylo to na základě naléhavého varování dcery Jarmily

J. Kyjovský při pobytu v Zürichu s manželkou Františkou, a dcerou Jarmilou s.d. Archiv rodiny Henneman.

září

31

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Henneman z Holandska, i když už měl pro sebe a svou rodinu rezervovány palubní lístky na lodi do Evropy. J. Kyjovský tak zůstal ve Spojených státech, kde brzy získal s rodinou azyl. Co se týká osobních a rodinných poměrů Jana Kyjovského, měl manželku Františku a dcery Jarmilu a Věru. V roce 1935 se manželka s dcerami odstěhovaly z Prahy do Haagu v Holandsku, kde Jarmila, provdaná v roce 1939 za pana Hennemana, pracovala na československé ambasádě. A právě její syn, Jan Henneman, nynější nizozemský velvyslanec v Praze, našel v loňském roce spojení na Besedu Svatopluk Čech a na nás. Velvyslanec J. Henneman shromáždil v poslední době archiv a dokumentaci o svém dědovi J. Kyjovském, jeho životě a práci, který podrobně zpracoval, dokumentoval a dokončil v roce 2012 dr. Jiří Kuděla. Při zpracování mu pomohla vedle materiálu z Národního archivu, archivu Národního muzea a kanceláře prezidenta republiky zejména soukromá sbírka dokumentů a fotografií J. E. Jana Hennemana. Po odchodu z diplomatické služby bydlel Jan Kyjovský dále v New Yorku (Bronx) a pracoval v různých oborech. Do penze odešel až v 74 letech. Zemřel v r. 1963 a pozůstalí dali převézt jeho pozůstatky dle jeho přání do rodných Heršpic. Jiří Kraus, Beseda Svatopluk Čech Poznámka autora: Podobně, jako v roce 1915 i za 2. světové války zabavily švýcarské úřady (prý „kvůli neutralitě“) dokumenty a materiály Svazu čs. spolků, Besedy Svatopluk Čech i Sokola. Pokud má někdo z čtenářů informaci o tomto záboru a materiálech, oznamte mi to laskavě na tel. 052-242 34 79. J.K.

Sochař Zdeněk Roudnický slavil osmdesátiny Zdeněk bude otvírat výstavu svých děl 6. října, na počest narozenin, v Galerii Krause, ve Pffäfikonu u Zürichu. V pokročilém věku je to možná jedna z posledních. Narodil se 15. července 1932 v Lipkovicích u Duchcova, a má za sebou již dvě emigrace. V roce 1938, v útlém věku, prchal před Němci do Prahy, nevěda, že se s nimi znovu setká. Třicet let později, roku 1968, utíkal však opět, tentokráte před Rusy, do Švýcarska. Ve víře, že je to naposled. Talentovaný, od roku 1947 do r. 1951 absolvoval uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci n. Nisou. Léta 1951-56 trávil na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, ve speciální škole profesora Josefa Wagnera, kreslení ho doučil akad. malíř profesor Jan Bauch. Dnes žije se svou ženou ve Wettingenu a jako docent vyučuje sochařské umění ve škole Scuola di sculptura di Peccia, v kantonu Ticino. Že je Zdeněk Roudnický sochař, svými učiteli vyšlý z post-štursovské generace, se vzácným harmonickým přístupem k hmotě, k plnosti formy, ať je to kámen, hlína, sádra, nebo keramika, svědčí jeho mnohá díla v této zemi. Ale že je rovněž významný restaurátor ve všech oborech, ví málokdo. Pracoval v celém Švýcarsku na desítkách míst, z nichž lze namátkou uvésti pouze několik, například Bourg-St. Pierre (VS), Bern, Solothurn, Meggen (LU), Stans (NW), Einsiedeln (SZ), Vaduz (FL), Müstair (GR), St. Moritz (GR), Locarno (TI). V zahraničí je nutné se zmínit

září

32

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

o mohutné kopii v nadlidské velikosti Karla Velikého, která se nachází v Berlíně, a o kopii několikametrového římského silničního patníku na Grand-St. Bernard v Alpách. Mimo jiné byl také zakládajícím členem spolku Saving Our Heritage (pro obnovu památek v České republice), dnes zaniklého, ve kterém byl po dlouhou dobu členem výboru. Zdeňkovi přeji dodatečně ještě další sílu k jeho tvorbě, spokojenost a zadostiučinění nad vykonaným dílem. Petr Stránský, La Tour-de-Peilz, VD

Čtení na volnou chvíli Ovce bloudící přes kopečky Milan Cimburek Za kopečky zahli dva bráši Vyhnalovi. Jara z vojny a Olin o dva roky mladší. S mámou doma zůstal o dost mladší Hynek. Ten chodil ještě s námi do obecné školy. Jejich otec, povoláním zlatník, pobýval v Leopoldově už od osmačtyřicátého. Našli u něj pistoli, kterou měl v držení kvůli lupičům. U soudu se ohradil, že ji měl proti proletářům, kteří kradou. Kapitalisti, ti že kupují a neloupí, ani nekradou. Za toto souvětí obdržel od proletářů jedné země dvacet pět roků v nápravném středisku Leopoldov na Slovensku. Tři bráši bydleli u „našeho“ fotbalového hřiště, ale z druhé strany. Byli starší a měli svojí partu. Jednou pořádali bicyklové závody a vybírali vstupné, jak od účastníků, tak od diváků. To jsem hodnotil, to by mne ani ve snu nenapadlo. Já měl partičku, které jsme říkali „Lvíčata“, zodpovědně a po pravdě, k Vyhnalům jsme vzhlíželi s respektem. Za kopečky prošli šumavskými lesy k Němcům. Deset let po válce, již tradičně zase prohrané, asi nebyli moc vítáni. Oni totiž tam měli plné zuby i svých, kteří byli zahnáni do Říše ze Sudet, ať si tu prohru taky vychutnají. Ve sběrném táboře čekali přes jeden rok na vycestování do Ameriky. Tam taky víc než vystřízlivěli. Prezident Antonín Novotný prohlásil v roce 1960, že republika už nemá ani jednoho soukromníka a tudíž je socialistická. Z ČSR se stala ČSSR, značně podobná zkratka sovětskému vzoru. Lvíček ze státního znaku ztratil zlatou korunu a nad hlavou mu od té doby zářila hvězda, ale rudá. Vyhlásil amnestii i pro utečence. Bratři se vrátili, tresty sice dostali menší, ale Leopoldov v tom byl taky. A tak se na vězeňským buzerplace potkával otec „dvanácterák“ (rozuměj s dvanácti roky v těle) i s dvěma svými syny. Ta trojice budila respekt, jak u spoluvězňů, tak u bachařů. Po čtyrech letech jsme je už viděli všechny pohromadě ve čtvrti. Po vojně mi strašně chyběl zlatý prsten s černým kamenem, známka to dospělosti. Zazvonil jsem u pana zlatníka. Přijal mne sice 33 září september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

v kuchyni, ale jako by byl rok čtyřicet osm. Na černém plyši rozložil kameny a pár vzorků prstenů. Vybral jsem černý onyx. Pak mi změřil prsteníček a ať si za týden příjdu. Doma jsem jej hrdě ukazoval otci řka: „je to taková rakva, co?“ „Když se mluví o šperku, tak se říká sarkofág a ne rakev, ty brněnskej ňoumo“, poučoval rodilý Vídeňák. Ten prsten, byť několikráte zvětšován, nosím dodnes. Po letech si sem tam přisedl Olin ke mně ve vinárně Ambra, mém štamlokálu. Moc toho nenamluvil, spíš jen poslouchal a usrkával pivo. Jednou jsem tam přišel asi moc brzy a u stolu seděl jen Olin s ňákým starším chlapem. Přisedl jsem si. „Oline, mohu se zeptat, co dělá Jara.“ „Co se ptáš mě, zeptej se jeho“, a ukázal na souseda. Zčervenalý v ksichtě jsem se dozvěděl, že si nabrnkl děvče v Leopoldově a tam zadýzloval. Po sametové zimě roku 1989 se snad jako první ve čtvrti osamostatnil nejmladší synek Vyhnalů Hynek a otevřel za svým domem v zahradě disko a bar s názvem nejméně připomínajícím socialismus, Chicago Bar. Fór Pavel Kantorek

Reagujete Nemýlíte se, pane Tomka? Ad: Je ještě Švýcarsko „Paradies“? (Zpravodaj č. 5/2012) Chtěl bych, pane Tomka, reagovat na Váš článek a zeptat se Vás: Proč privilegujete tzv. pů„vodní Švýcary“ ? Myslíte si, že ten, kdo dostal švýcarský pas později, by měl být člověkem nižší kategorie, než ten, kdo se narodil jako Švýcar? Švýcarsko je stavěno na republikánských hodnotách: zákony neumožňují kategorizovat švýcarské občany podle jejich původu, nebo od kdy se stali Švýcary. Váš přístup by třeba znamenal, že Ženevané nejsou původní Švýcaři, protože kanton Ženeva vstoupil do Švýcarské konfederace až v roce 1815. Dokažte prosím své tvrzení, že „původní Švýcaři nemohou rozhodovat ve své vlastní zemi“! Když se člověk podívá na členy kantonálních a federálních vlád ve Švýcarsku, není patrno, že by tam byla většina lidí, kteří by nebyli „původní Švýcaři“. Podle statistik je jenom o něco víc než 10 procent Švýcarů, kteří pocházejí z ciziny. (Viz: http://www.cairn.info/revue-population-2002-6page-913.htm). Proč tedy tvrdíte, že „původní Švýcaři“ jsou v menšině? Souhlasím s Vámi, že je zde vysoká kriminalita a nedostatečný počet policistů. Problémem je, že vládnoucí, většinou pravicové strany, nechtějí investovat více peněz do zvýšení počtu policistů a výstavby nových věznic. Asi se bojí říci lidem, že by pak bylo nutno zvýšit daně. Většina voličů na jedné straně chce více bezpečnosti, nechce ale uznat, že na to je zapotřebí vyšších příjmů z daní. Chápu Vaši kritiku EU a její byrokracie. Jenomže: když se zhroutí EU, kdo bude posílen? Rusko a USA, které na tom mají zájem! Chcete snad říci, že by bylo lepší, kdyby tyto země měly na nás větší vliv než EU? Argumenty, které používáte, se velice často vyskytují v extrémně pravicových, nacionalistických stranách, které mají mezi svými členy neonacisty a podporovatele 3. Říše. Odborné analýzy to již nejednou prokázaly. Několikrát jsem to osobně zažil v regionu Ženevy. Například členové těchto stran napadali Čechy kolem Vašeho věku a říkali jim, že jsou falešní Švýcaři, a když se jejich strana dostane k moci, tak je vyhodí zpět na Východ. Nedělali rozdíl mezi Čechy bez švýcarského pasu a těmi, kteří ho už mají. Doufám jen, že tohle se Vám ještě nestalo.

září

34

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Chci Vám jasně říci: jestli my, Češi a Slováci, budeme napadat cizince, není vyloučeno, že se to jednou obrátí proti nám. Už jenom dodávám, že vysoký počet cizinců ve Švýcarsku je také důsledkem toho, že zaměstnavatelé potřebují levnou pracovní sílu, která je ochotna pracovat za mizerné platy. Kdyby lépe platili tzv. neatraktivní povolání – dělníky, uklízečky, prodavačky atd., bylo by mezi nimi více Švýcarů, a to i těch „původních“. Tomáš Tichý

Gratuluju Vám k hezkému dvojčíslu Zpravodaje 7-8 Rovněž paní Springinsfeld k milému článku kurzivou o sletu. Můj článek, který vám posílám, vyvolá snad trochu diskuze, která každému časopisu prospívá. Štěpán Húsek

Zaujalo nás O Baťovi v Solothurnských novinách V sobotu 18. srpna uveřejnily Solothurnské noviny článek "Krabice na boty modelem továrního města" od Ch. Fluriho. Stať (v duchu ne příliš přátelském) pojednává o výrobci levných (?) bot Baťovi. Vyšla v souvislosti s výstavou basilejského musea architektury na téma "Myšlenky, struktury a vývoj Baťových sídlišť", inscenovanou kurátory z Dessau. V Basileji pak proto, že v nedalekém Möhlinu jedna Baťova bytová kolonie existuje. Hlavním stavebním modulem/elementem domů tam, jakož i dalších ve Zlíně a East Tilbury v Anglii je krabice od bot. Tovární město byla původně moderní koncepce bytové výstavby, přivezená Tomášem Baťou a jeho polobratrem Antonínem Baťou do Československa z USA. Zadali ji architektům (Kotěra, Gahura) k provedení. Výstava ukazuje ambivalenci, kterou tovární města představují. Domy fascinují, ale zároveň budí pocit stísněnosti svou pravidelností a stereotypem. Ve Zlíně vše změkčuje zeleň kolem domů, v Möhlinu a hlavně v anglické East Tilbury ale poněkud chybí. Baťovi šlo u továrních měst o eficientní komerční řešení. Měl zaměstnance blízko, mohl je hromadně dopravovat a dával jim sociální jistotu. Nabízel jim bydlení, péči o děti, zábavu, vzdělání i podnikové dovolené. (Něco trochu podobného vzniklo později bez bytové výstavby v hodinářském průmyslu solothurnského Grenchenu.) Podnikatel měl takto určitou kontrolu podřízených a možnosti prosadit své cíle. Baťa chtěl nejenom "celý svět obout", ale vytvořit i typ nového člověka. Opíral se částečně o proticivilizační myšlenky levicového směru J. J. Rousseua. Své zámysly realizoval Baťa začátkem 30. let na tehdejších městských periferiích, kde byly pozemky levnější. Sídliště ve švýcarském Möhlinu patří ke vzorovým. Neomítnuté cihly a beton sloužily jako stavební materiál samozřejmě i zde. Pod českým dozorem stavěl curyšský architekt H.H. Naef. Na domy mají vzpomínky bývalí obyvatelé bydlící v zeleni a čile komunikující sousedsky. Dnes sídliště stojí sice pod památkovou ochranou, ale s nynějším majitelem J. Mülle- rem AG bude rozšířeno a probuzeno k novému životu. Připravil Š. Husek

září

35

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Tři oříšky pro Popelku? (Bez louskáčku posílá M.Dokulil) (1) Podle Scientific American, č. 5/2012, od roku 1880 stoupla mořská hladina o 8 palců. Je zde předpoklad, že během dalších 40 let by ta hladina mohla stoupnout o dalších 13 palců. Analýza z březnového čísla Environmental Research Letters ukazuje, že stoupání hladiny světových moří se zrychluje. (Pokud z angloamerických palců přejdeme na centimetry, stačí shora uvedená čísla pronásobit číslem 2,54, neboť tolik cm obnáší „palec“ [nebo také jinak „coul“].) (2) Víte, kolik asi mravenců žije na naší Zemi? Měsíčník Scientific American ve svém dubnovém čísle (na str. 72; s odvoláním na The Social Conquest of Earth) ujišťuje, že jich zde máme deset tisíc bilionů, tedy 1016. Přitom světoznámý odborník na mravence Edward O. Wilson [autor toho zde výše anglicky citovaného titulu, česky Sociální dobytí Země] také zdůraznil, že populace, které upřednostňují altruismus, mají nesrovnatelně lepší podmínky k přežití než populace sobecké a v nichž převládá podvádění. (3) Týdeník Newsweek, ve svém letošním čísle ze 7. května (na stránkách 26 až 30) zveřejnil mj. také pár zajímavých čísel o USA. Začnu od konce toho článku. Za rok 2011 zaznamenaly USA v exportech částku 2,1 bilionu dolarů, což znamená zvýšení o 34 % ve srovnání s rokem 2009. (Z toho vývoz zemědělských produktů se jen mezi lety 2010 a 2011 zvýšil z 115,8 miliard na 136 miliard dolarů, což vůči roku 2007 je málem dvojnásobek.) Od února 2010 vzniklo v USA 4,05 milionů nových pracovních míst. USA loni navštívilo 62 milionů zahraničních turistů, což je rekord. (Rok 2010 byl také rekordní. Předloni těch cizích návštěvníků v USA bylo 59,8 milionů.)

Tři (další) oříšky pro Popelku? (1) Teď se kupodivu prodával v aukci jeden z velmi slavných diamantů (s názvem „Beau Sancy“). 35-karátový. Měl být kdysi dán do zástavy k financování záměrů anglického krále Karla II. v jeho boji o trůn. (O ten trůn přišel v tzv. „Slavné revoluci“ 1688-89.) Ten diamant také kdysi zdobil korunu prvního pruského krále, Fridricha I. Nyní vydražená cena? 9,7 milionů dolarů. (2) Víte, jaké asi budou celkové náklady USA na válku v Afghánistánu, počínaje rokem 2001 a konče očekávaným závěrem vojenského nasazení na konci roku 2013? Ten účet se odhaduje na celkových 642 miliard dolarů! (3) 10. května 2012 zemřela Evelyn Johnson(ová). Dožila se 102 let svého věku. Měla jeden světový rekord. V čem? Ve výcviku pilotů. Těch jejích adeptů létání bylo přes pět tisíc, dokud to počítala. (Těch certifikátů vydala přes 9 000!) Ve věku svých 92 let se také stala nejstarší ještě sloužící instruktorkou létání. Sama měla za sebou také celých 57 635 hodin létání. Tedy víc, než kterákoliv jiná žena na světě. (Když ty hodiny přepočítáme na roky, činilo by to šest a půl roku ve vzduchu!) Zároveň tím, že takto urazila ve vzduchu 8,8 milionů kilometrů, zůstala takto celkově druhým letcem v dějinách vůbec, touto jedinečnou absolvovanou délkou. (Ta vzdálenost by jinak obnášela 23 cest na Měsíc!) I když se jí objevil glaukom, přesto létala dál. Teprve po autonehodě (roku 2006) musela létání zanechat. Lékaři jí nakonec byli nuceni po té nehodě amputovat jednu nohu. Ještě po stovce svého věku se ale stále služebně pohybovala po místním letišti. Svůj první sólový let absolvovala 8. listopadu 1944...

září

36

september

zpravodaj

září

9 / 2012

37

spravodaj

september

zpravodaj

září

9 / 2012

38

spravodaj

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Švajčiarsky súd povedal, že novinári Rydla z SNS neohovárali Spolkový súd v Lausanne definitívne rozhodol, že dvojica novinárov švajčiarskeho denníka Berner Zeitung a publicistka Irena Brežná sa vo svojich článkoch o Jozefovi Rydlovi, vtedajšom poslancovi SNS, nedopustili ohovárania. Rydlovu žalobu na novinárov spred piatich rokov najskôr zamietol súd v Berne, súd v Lausanne teraz zamietol Rydlovo odvolanie, pričom už ani neskúmal meritum veci, ale zamietol ho kvôli premlčaniu. V platnosti tak zostal oslobodzujúci rozsudok bernského súdu. Rydlo poberal vo Švajčiarsku invalidný, hoci ako poslanec slovenského parlamentu dostával plat a paušálne náhrady viac ako 3000 eur mesačne. Nezákonnú rentu mu nakoniec úrady zrušili a Švajčiarom mal vyplatené peniaze vrátiť. Poslancom NR SR bol v rokoch 2006 až 2010. Miroslav Kern, SME O podarenom „profesorovi“ Rydlovi sme viackrát písali aj v Zpravodaji a našich čitateľov by zaujímal aj jeho názor. Ak prejaví záujem, sme pripravení dať mu priestor. (red.)

Žijí mezi námi Karel Čapek I dnes, více jak čtyři desetiletí po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a následným masovým odchodem Čechů a Slováků do Švýcarska, nacházíme zde doposud veřejnosti „utajené“, přitom ale významné krajany. Zcela jistě si zaslouží naši pozornost. Před emigrací šířili slávu rodné vlasti a svůj talent, usilovnost, vědomosti a odborné schopnosti dokázali úspěšně uplatnit i ve svém novém domově. Nacházím se v malebné a klidné vesnici Künten, ležící v kantonu Aargau, 13 kilometrů od Badenu, 5 km od Bremgarten a 25 km od Zürichu. Kráčím mírně stoupající ulicí, lemovanou po obou stranách vkusnými rodinnými domy. U jednoho se zastavuji. Ověřuji si jméno na zvonku. Ano, jsem správně. Zvoním. Po chvíli se za dveřmi ozývají kroky, uslyším otáčení klíče ve dveřích a ty se vzápětí otevírají. Přede mnou stojí štíhlý muž středně vysoké postavy. Usmívá se a podává mi ruku. „ Jsem Čapek. Karel Čapek.“ Kdybych si před setkáním neprostudoval životopis pana Čapka, odhadoval bych jeho věk na sedmdesát. Ve skutečnosti má o celých sedmnáct let více. Neuvěřitelné. A teď to hlavní: Proč jsem tady. Karel Čapek sportovec – reprezentant Narodil se v Bratislavě 26. ledna 1925. Jako malý chlapec inklinoval ke sportu, hlavně k fotbalu. Lásku k němu zdědil po otci, jehož přítel, pan Otřísal, byl zakladatelem fotbalového klubu Slovan Bratislava. Talentovaný Karel tam začínal v družstvu žáků. Když mu bylo třináct let,

září

39

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

rodina se odstěhovala do jižních Čech. „Dětství jsem prožil za Protektorátu“ vzpomíná, když jsme se po chvíli usadili. Na okrouhlý stůl vedle mě postupně klade trofeje, fotografie i novinové výstřižky. „V tamějším vodňanském klubu jsem pokračoval v začínající fotbalové kariéře. Dokončil jsem kategorii žáků a přešel do dorostu. Byl jsem hráčem v poli, střídavě mě obsazovali na pravém křídle a na pravé straně zálohy.“ Zakrátko získal pevné místo v A-družstvu. „V tehdejším dorosteneckém mistrovství Protektorátu jsme skončili na pěkném čtvrtém místě.“, hovoří. „Jednou se nám v průběhu zápasu zranil brankář. Podle tehdejších pravidel nebylo střídání povolené, musel jít do brány hráč z pole. Volba padla na mě. Dařilo se mi, uchoval jsem si čisté konto. Trenér konstatoval, že jsem v bráně lepší než náš brankář a tak jsem i v dalším zápase nastoupil v brance. A když jsem pak ani v něm nekapituloval, bylo definitivně rozhodnuto.“ Po skončení 2. světové války v roce 1945 jsem se dobrovolně přihlásil do služby v armádě. „Chtěl jsem mít povinnou vojenskou službu rychle za sebou a tak jsem se přihlásil o rok dříve, než rukoval můj ročník. Sloužil jsem v Českých Budějovicích, pořád jsem ale hrál ve Vodňanech tzv. „Divizi českého venkova“, což byla druhá nejvyšší celostátní soutěž. Můj velitel, štábní kapitán Mareš, byl shodou okolností předsedou SK České Budějovice. Jelikož jsem měl již vybudované jméno, chtěl mě vidět v Budějovicích a udělal pro to všechno. Ve dvaadvaceti letech jsem v roce 1947 výměnou za Turka, který se vrátil do Vodňan, oblékl českobudějovický dres. Stal jsem se tak členem klubu, který byl vítězem jihočeské divize a měl reálnou šanci dostat se do 1. ligy.“ Čapek se hned po svém příchodu k černobílým stal velkou oporou. Na jaře inkasoval ve třinácti zápasech dvanáct gólů, což bylo oproti podzimním dvaadvaceti výborným vysvědčením. „Černé kůže“ si při svém putování do ligy počínaly zcela suverénně a soupeře přehrávaly mnohdy rozdílem dvou tříd. Bílině nadělily deset branek, Hořovicím jedenáct a Čapkovu bývalému klubu z Vodňan, který skončil na solidním osmém místě, osmičku. Nezaváhaly ani v městském derby proti zelenobílému Meteoru, poslednímu vítězi této soutěže, když vyhráli na jeho tehdejší domácí půdě na Střeleckém ostrově dva jedna. Ostrostřelci Meteoru Smutnému povolil Čapek jedinou úspěšnou střelu, která vedla jen ke kosmetické úpravě. Ten nejtěžší oříšek Českobudějovické teprve čekal. V baráži o ligu se měli utkat s vítězem skupiny východ, exligovým Polabanem Nymburk. První střetnutí na škvárovém hřišti U Plynárny zvládli s bravurou. Výhra 4:1, které aplaudovalo rekordních 11 200 diváků, dávala veliké naděje do nymburské odvety. V té čekalo jedenáctku v pruhovaných dresech doslova peklo. Ve vyhecovaném utkání, kdy místní fanoušci několikrát vnikli na trávník, byl mužem číslo jedna Karel Ča-

září

40

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

pek. Víc než dvě branky Nymburským nepovolil a dlouho nesplnitelný sen budějovických se stal skutečností. S novým podzimem se tak objevil Čapek spolu se svým mužstvem v první lize. Nováčkovi se ale nedařilo, přesto svými výkony vyčnívala nad ostatní hráče jejich poslední instance – Karel Čapek. Zprávy o šikovném brankáři doletěly až do Prahy. V květnu 1948 nastoupil za reprezentační Bmužstvo proti Maďarům na Letné a počínal si skvěle. Vychytal remízu a nebýt nešťastné vlastní branky, mohlo to být ještě lepší. Příště přišla pozvánka do áčka. V roli náhradníka teplického Havlíčka na něho došlo v samém závěru, kdy vystřídal zraněného kolegu dvě minuty před koncem. V nevydařeném zápase šel do branky za stavu 0:3 pro Francii, ale než se stačil pořádně rozkoukat, inkasoval čtvrtý kus, proti kterému nemohl nic dělat. Naše reprezentace odešla před zraky padesáti tisíc diváků ze hřiště pražské Sparty s debaklem 0:4. I přes hořký debut se stal vůbec prvním jihočeským fotbalistou, který nastoupil v národním týmu. Pak ještě jednou střídal Havlíčka v Bukurešti s Rumunskem a zase nic nezkazil. Reprezentace ale popáté v řadě prohrála a šanci dostaly nové tváře. „Na brankářském postu byla v té době velmi silná konkurence“ – vzpomíná. „O místo jsem soupeřil s výbornými gólmany, jako byl třeba Franta Matys z Košic, Emil Folta, Morávek, Havlíček a jiní“. „Budějice“ byly po roce z ligy venku. „Bylo to ale politické rozhodnutí“, objasňuje se smutkem v hlase. „V tom ročníku se provalila úplatkářská aféra čtyř klubů a všechny ze soutěže vyloučili. V sezoně 1947 - 48 tak hrálo v lize jen jedenáct mužstev. Sestupovat mělo jedno a postoupit čtyři. Tím se měl počet celků doplnit na požadovaných 14. Jenomže v té době už byli u moci komunisté a dirigovali všechno jinak. V Praze založili vojenský klub ATK, který poslali přímo do ligy, kam se ostatní museli řádnou cestou probojovat. Potřebovali vytvořit pro ATK v lize jedno místo a i když my jsme se v lize normálně zachránili, poslali nás administrativním rozhodnutím do nižší soutěže. Naše nejlepší hráče pak lanařily jiné kluby. Za mnou přišli ze Sparty i z Bohemians. Dal jsem přednost sparťanům.“ Za působení na Spartě se Čapek mistrovského titulu nedočkal. Bratislavský Slovan se třikrát vyhříval na výsluní, i když ve dvou případech s notnou dávkou štěstí. O prvenství muselo rozhodovat až skóre. V roce 1950 ho měla Bratislava o pouhých pět setin lepší.

září

41

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Na dobu komunismu Karel Čapek vzpomíná s trpkostí. „Naše křídlo Honza Říha vynikal nenapodobitelnou technikou a dovedl kdykoliv obehrát obránce. Dnešní portugalská hvězda Ronaldo je opravdu výborným hráčem, ale umí jenom jednu kličku a tu pořád opakuje, zatímco Říha byl všestranný, mimořádně technicky vyspělý hráč. U něj obránce nikdy nevěděl, co udělá s míčem, kterou stranu si vybere, jak ho obehraje. Za totality, ve které jsme v Československu žili, ovlivňovali komunisté vše, fotbal nevyjímaje. Pamatuji, jak tehdejší šéf fotbalového svazu soudruh Stjaškin nás, reprezentanty poučoval, že prý hrát fotbal za peníze je nemorální. Honza mu řekl: Vážený pane, když vy budete svou funkci dělat zdarma, tak Vám slibuji, jako že se jmenuju Jan Říha, že i já budu hrát fotbal zdarma, dokonce dvakrát denně – dopoledne pro děti, odpoledne pro dospělé. Za tuto svoji troufalost byl nadějný fotbalista z reprezentace vyřazen a šlo to s ním pak už z kopce, až skončil jako taxikář. Doslova zničili kariéru takového fotbalisty, kterého by třeba v Brazílii nosili na rukou. Měli jsme tehdy vskutku skvělé hráče. Takový Pepa Bican, ten měl odpich! Představte si, uměl stovku za 10,2! Se stejným časem byl sprintér Vilém Mandlík dlouhá léta československým rekordmanem.“ Karel Čapek - emigrant Do Švýcarska emigrovali Čapkovi v osmašedesátém, jako tisíce jiných. „Doma jsem zanechal kamarády, velmi dobrý kolektiv. Po mé emigraci mě nikdo z nich neodsuzoval, měli pochopení. Jednomu se tu vdala dcera, takže mu komouši povolili ji navštívit. Ozval se mi telefonem a vyšlo najevo, že dcera, k níž právě dorazil, bydlí ve vedlejší vesnici, hned za kopcem.“ Pan Čapek hovoří poutavě. Krásnými vzpomínkami

září

42

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

na mladé časy se mu rozzářily oči a už ho nic nezastaví. Popisuje i ty nejmenší detaily, jako by se vše odehrávalo včera. Mimoděk se rozhlížím kolem. Všimnul si mého uznalého pokyvování hlavou a jako by mi četl myšlenky, přešel najednou k jinému tématu: „Ten dům jsem z větší části postavil sám. Samozřejmě mi pomohly děti. Měl jsem štěstí s pozemkem. Reagoval jsem na inzerát, ale majitel mi řekl, že jsem přišel pozdě. Právě včera ho prý prodal jednomu mladému páru. Povídám - ale včera byla přece neděle a v neděli se nepracuje... No a? - on na to. - Kdyby nebyla, byl bych tu první - říkám. - Víte, někdy se stává, že mladí lidé do toho jdou hrrr a potom si to rozmyslí. Pro jistotu vám nechám moji vizitku. Ve středu se ozval telefon: Pane Čapek, představte si, oni si to skutečně rozmysleli... Povídám: Za chvíli jsem u vás. Já si to určitě nerozmyslím! Měl jsem, jak říkám, štěstí. Pěkný pozemek, nádherný výhled.“ Dívám se spolu s domácím pánem z okna. Neskutečná krása. Dohlednost snad na sto kilometrů. Pod námi jakoby ležela polovina Švýcarska. „Vše – projekt, statické výpočty, včetně výpočtu protileteckého krytu jsem si udělal sám. Jsem původním povoláním elektroinženýr. Byl jsem tu první s tepelným čerpadlem. V pozemku mám zabudovaných 750 metrů trubek. Když byl u mě již vzpomínaný kolega z domova, povídá mi: Karle, ty jsi nás předběhl o 20 roků!“ Karel Čapek – inženýr Karel Čapek není jen úspěšný fotbalista a šikovný elektrikář. „V Česku jsem 15 roků pracoval v oblasti energetiky – teplo, mazut, kotelny, elektřina. V různých dolech jsem dělal výtahy, báňské rozvody, pumpy, čerpadla, ventilátory. Pracoval jsem v uranových dolech v Horním Slavkově, Jáchymově a Chodově. Dvaadvacet šachet. Předělal jsem kotle, výrobek ČKD, z roštových na mazut. Naslouchám a napadá mě otázka: Ocenil vůbec někdo Vaši pracovitost a zásluhy? - „Občas ano. Vyznamenali mě například Zlatou hornickou přilbou. Já jsem ale tyto věci nedělal kvůli vyznamenáním. Byla to pro mě otázka prestiže, touha překonat sebe samého, co dokážu. Zde ve Švýcarsku, jsem pracoval v NOK-Baden (dnes AXPO). Mou pracovní náplni byly výpočty energetických zařízení, zkratů a průhyby lan“. Karel Čapek – legenda Vraťme se na závěr k fotbalu. Karel Čapek odchytal během své ligové kariery za Budějovice 20, za Spartu 68 a za Židenice 26 zápasů. V národním týmu byl nasazen dvakrát, stejný počet zápasů odehrál za Lvíčata a za výběr Prahy, jednou si zachytal za výběr Brna. Na svého skvělého brankáře doma v Budějovicích nezapomínají. Před třemi roky byl slavnostně uveden do síně slávy SK Dynamo České Budějovice.

září

43

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

A nejen to. Při příležitosti stého výročí klubu hlasovali jihočeští novináři v anketě „Jedenáctka století“ o fotbalových osobnostech, které rozhodujícím způsobem zasáhly do staleté historie klubu. Karel Čapek v ní získal navěky čestné sedadlo. Není pochyb, že naprosto zaslouženě. Andrej Hrico Na fotkách postupně: 1. Karel Čapek v dresu československé reprezentace. 2. Před utkáním Československa s Maďarskem se kapitáni mužstev Čapek a Bíró pozdravili a vyměnili si kytky. 3. Mužstvo SK České Budějovice s novou akvizici Karlem Čapkem po postupu do 1. ligy. 4. S týmem pražské Sparty měl Karel Čapek na dosah titul mistra Československa. 5. Tenhle výhled bych nedal za nic, svěřil se pán Čapek při naši červencové návštěvě. 6. Plaketa se soškou fotbalisty a fotbalový dres se jménem a nápisem „Jedenáctka století“ jsou nejcennější trofeje, které Karel Čapek v životě obdržel. Pečlivě si je opatruje. Snímky: archiv rodiny Čapkových a autor

Chválíme Remiza a výhra české fotbalové sedmnáctky ve Švýcarsku Fotbalový klub FC Liestal (BL) byl pořadatelem dvou přátelských utkání mezi reprezentacemi Švýcarska a České republiky hráčů do 17 let. Uspořádání tak významného podniku není jednoduché, zvláště pak pro tak malý klub (i když s bohatou tradicí), jakým jsou liestalští. I proto prezidentka klubu paní Patricia Schönenberger požádala o pomoc náš Svaz spolků Čechů a Slováků. Dejme slovo předsedovi Svazu Josefovi Jordovi: „Bohužel, dozvěděli jsme se to až na poslední chvíli, a tak jsme se do pomoci zapojili za pochodu. Hodně nám pomohla skupina „nových“ krajanů, která si říká „BaselPharmaCS“. Jedná se o několik desítek nově příchozích krajanů z ČR a SR z okolí Basileje. Jsou to příznivci zdejšího spolku Domov, často se podílejí na kulturních akcích tohoto spolku.“ Pomocí těchto lidí, obzvláště jednoho z nich, pána Viléma Guryca, se podařilo zajistit na dvojzápas skvělého moderátora - pana Václava Šulistu. Ten se ujal funkce s naprosto profesionální bravurou – komentoval dění ve všech potřebných jazycích – v němčině, dialektu i češtině, mnohdy převzal slovo i za jiné speekery. Byl to prostě díky BaselPharmaCS úspěch na celé čáře. K úspěchu organizačnímu se přidal i úspěch sportovní. Mladí čeští fotbalisté, kteří se připravují na důležitou kvalifikaci, v prvním utkání hraném v Muttenzu 28. srpna, remizovali se svými švýcarskými vrstevníky 1:1 (0:1). Zde je pozápasové hodnocení trenéra Čvančary: "Bylo to velmi dobré utkání, které jsme ale měli vyhrát. Vytvořili jsme si víc brankových příležitostí, měli jsme dát víc než jeden gól. V prvním poločase jsme soupeře zaskočili agresivním napadáním jeho rozehrávky, s čímž si Švýcaři nevěděli rady. Vytvářeli jsme si šance a zaslouženě se dostali do vedení. Ve druhém poločase se ale domácí prosadili svojí kvalitou, měli převahu, nicméně rozhodující moment přišel v 70. minutě. Schick sám před brankářem namísto umístěné střely placírkou zvolil prudkou střelu a poslal míč nad branku, načež z protiútoku vybojovali domácí rohový kop a po něm si právě Schick srazil míč do vlastní branky. Musím ale mužstvo pochválit za velmi povedenou a pohlednou hru, plnou pěkných kombinačních akcí a také za agresivní pojetí. Spolehlivý byl i brankář Staněk, který nás podržel zvlášť v jedné velké šanci soupeře. Zápasu by odpovídalo spíš naše vítězství 4:2, remíza je úspěchem Švýcarska."

září

44

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Druhé utkání se hrálo v Liestalu o dva dny později, 30. srpna, a Češi ho vyhráli 1:0 (0:0). Jak viděl tento zápas komentátor Václav Sulista?: Naši vstoupili do odvety lépe a už v prvé minutě nastřelil Václav Černý tyč. Hráči obou mužstev předvedli divákům řadu pěkných akcí. Hrál se pohledný fotbal, ve kterém byli Švýcaři techničtější, česká reprezentace nebezpečná v rychlých protiútocích. Naši měli lepší vstup i do druhé půle. Hned v jejím úvodu vstřelil Lukáš Sadílek rozhodující branku. Pak už jsme kontrolovali vývoj utkání a až v nastaveném čase dostali mladí Švýcaři naše hráče pod tlak. Díky výbornému výkonu brankáře Staňka, který vystřídal zraněného Vorla, se ale našim juniorům podařilo dovést utkání do vítězného konce. Přihlíželo kolem 300 diváků, mezi nimi také příslušnici české komunity v Basileji a okolí, kteří odcházeli domů spokojeni s výsledkem i s předvedenou hrou obou mužstev. Na konci září, 25., 27. a 30. 9., hostí Česko v Břeclavi kvalifikaci na ME „17“ 2013. Svěřenci trenéra Čvančary se postupně střetnou s Ruskem, Černou Horou a Dánskem.

Oznámení Vážení přátelé, rád bych Vás informoval, že mé přidělení ve Švýcarsku po více než 4 letech spěje ke konci. Můj nástupce ing. Rudolf Opatřil, přebere všechny mé agendy včetně krajanské. Při této příležitosti bych rád zdůraznil, jak vysoce jsem si vážil spolupráce s naší krajanskou obcí ve Švýcarsku mimo jiné právě proto, že jsem měl po působení v Německu a Rakousku možnost komparace - a ta mně vždy potvrdila, že na naše krajany zde ve Švýcarsku můžeme být obzvláště hrdi. Přeji Vám všem mnoho zdaru a štěstí ve Vaší spolkové činnosti a buďte ujištěni, že na Vás budu vždy s vděčností vzpomínat Váš PH.Dr.Jiří Beránek, CSc. zástupce velvyslance

Vážený pane doktore Beránku, na základě Vašeho sdělení o ukončení Vašeho poslání na velvyslanectví ČR v Bernu Vám Svaz Spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku, Beseda Slovan a ženevská Nadace Jan Masaryk s dalšími jednotlivými spolky uctivě děkují za výbornou spolupráci s námi během Vašeho poslání v Bernu. Velmi jsme si vážili Vaší osobní účasti při různých akcích spolků i Svazu, kde jste často a důstojně zastupoval velvyslanectví a pana velvyslance ČR, pokud on sám nemohl být přítomen. Vážíme si též Vašeho pozitivního vyjádření o naší vzájemné spolupráci, které si dovolíme zveřejnit v příštím čísle Zpravodaje. Svou kompetencí jste významně přispěl k podpoře činnosti krajanů a k její návaznosti na postoj MZV k podpoře a spolupráci s krajany a českými občany v zahraničí. Věříme, že předání Vašich zkušeností Vašemu nástupci přispěje k dalšímu rozvoji podpory zahraničních Čechů a jejich působnosti v zahraničí.

září

45

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Přejeme Vám, pane zástupče velvyslance, mnoho osobních a služebních úspěchů v budoucnu a rádi Vás uvítáme mezi námi i v možných budoucích neslužebních kontaktech, bude-li k tomu příležitost. Za Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku Ing. Jaroslav Havelka, místopředseda Informace o volbách do senátu České republiky 2012 Hlasování do Senátu P ČR probíhá pouze na území České republiky. Na ZÚ ČR v zahraničí tedy hlasování probíhat nebude. Prezident republiky vyhlásil dne 27. června 2012 svým rozhodnutím, publikovaným ve Sbírce zákonů pod číslem 224/2012 Sb., volby do 1/3 Senátu Parlamentu České republiky a stanovil dny jejich konání na pátek a sobotu 12. a 13. října 2012. Volby se uskuteční ve volebních obvodech č. 2, 5, 8, 11, 14, 17, 20, 23, 26, 29, 32, 35, 38, 41, 44, 47, 50, 53, 56, 59, 62, 65, 68, 71, 74, 77 a 80, v nichž podle Ústavy České republiky a zákona o volbách do Parlamentu České republiky uplyne volební období zvolených členů Senátu Parlamentu České republiky. Případné druhé kolo voleb do 1/3 Senátu se koná v případě, že žádný z kandidátů nezíská ve volebním obvodu, kde kandiduje, nadpoloviční většinu odevzdaných platných hlasů. Případné druhé kolo voleb by proběhlo v pátek a sobotu 19. a 20 října 2012. Zvláštní seznamy voličů pro voliče, kteří mají bydliště mimo území České republiky a kteří požádali o zápis do tohoto seznamu, uzavírají zastupitelské úřady v souladu s ustanovením § 6 odst. 6 volebního zákona 12. září 2012. Volební zákon nepřipouští při volbách do Senátu P ČR hlasování v zahraničí. Na základě ustanovení § 6a volebního zákona je sice možné při volbách do Senátu P ČR hlasovat na voličský průkaz vydaný zastupitelským úřadem, ale na tento voličský průkaz může volič hlasovat pouze na území České republiky, a to v jakémkoli volebním okrsku, spadajícím do volebního obvodu, kde jsou volby vyhlášeny. V místě svého trvalého pobytu může hlasovat též volič, který požádal o vyškrtnutí ze zvláštního seznamu voličů, vedeného zastupitelským úřadem a tuto skutečnost doloží potvrzením tohoto zastupitelského úřadu přede dnem voleb obecnímu úřadu, v jehož územním obvodu je přihlášen k trvalému pobytu, nebo okrskové volební komisi v den voleb. Okrsková volební komise na základě tohoto potvrzení dopíše voliče do výpisu ze stálého seznamu voličů a umožní mu hlasovat. V případě, že je volič zapsán ve zvláštním seznamu voličů, vedeném zastupitelským úřadem České republiky v zahraničí, může požádat před každými volbami do Senátu, které jsou na území České republiky vyhlášeny, tento úřad o vydání voličského průkazu, a to podáním v listinné podobě, opatřené úředně ověřeným podpisem voliče nebo v elektronické podobě, podepsané uznávaným elektronickým podpisem voliče nebo v elektronické podobě, zaslané prostřednictvím datové schránky, doručeným nejpozději 7 dnů přede dnem voleb (tj. 5. října 2012) nebo osobně do okamžiku uzavření zvláštního seznamu voličů (tj. do 10. října 2012 do 16 hod.).

září

46

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Zastupitelský úřad předá voličský průkaz nejdříve 15 dnů před dnem voleb (tj. 27. září 2012) osobně voliči nebo osobě, která se prokáže plnou mocí s ověřeným podpisem voliče, žádajícího o vydání voličského průkazu, anebo jej voliči zašle. Volič může požádat osobně o vydání voličského průkazu také před druhým kolem voleb do Senátu P ČR (do 17. října 2012 do 16. hod.). Informace pro veřejnost o nadcházejících volbách do Senátu jsou umístěny na níže uvedených webových stránkách: Ministerstvo vnitra www.mvcr.cz, logo “Volby 2012 do zastupitelstev krajů a třetiny Senátu P ČR” Český statistický úřad www.czso.cz, záložka „Statistiky“ – „Volby“ Senát Parlamentu ČR www.senat.cz – záložka „ Senát PČR “- „Volby”.

Informace o volbách do zastupitelstev krajů České republiky 2012 Prezident republiky stejným rozhodnutím současně vyhlásil i volby do zastupitelstev krajů. V souvislosti s volbami do těchto zastupitelstev ZÚ neplní žádné úkoly. Voliči, zapsaní ve zvláštním seznamu voličů, vedeném zastupitelským úřadem, nemohou v těchto volbách hlasovat, a to ani na voličský průkaz. Do zmíněných zastupitelstev mohou hlasovat výhradně voliči, kteří jsou zapsáni ve stálém seznamu voličů v místě svého trvalého bydliště nebo kterým byl obecním úřadem vydán voličský průkaz ve volebním okrsku, spadajícím do územního obvodu kraje, kde jsou volby vyhlášeny a v jehož územním obvodu je volič přihlášen k trvalému pobytu.

Informace o prezidentských volbách České republiky 2013 Prezident České republiky se bude nově od voleb v roce 2013 volit tzv. přímou volbou, tedy občany ČR, a to ve dvou kolech. Hlasování proběhne jak na území České republiky, tak na zastupitelských úřadech České republiky v zahraničí. Honorární konzuláty volby zajišťovat nemohou. Až budou ve věci konání prezidentských voleb 2013 k dispozici podrobnější informace pro občany České republiky pobývající ve Švýcarské konfederaci a v Lichtenštejnském knížectví, budou umístěny obratem na webových stránkách českého zastupitelského úřadu v Bernu www.mzv.cz/bern i na úředních deskách velvyslanectví a honorárních konzulátů ve Švýcarské konfederaci.

Hľadajú sa svedkovia Csatáriho zločinov Som novinárka na voľnej nohe, autorka a filmová autorka pochádzajúca z Košíc. Žijem v Nemecku (v Dachau), kde o. i. pracujem aj pre pamätník koncentračného tábora Dachau. Téme holokaustu sa venujem už niekoľko rokov, píšem o tom články (napr. v r. 2007 pre Die Zeit "Hitlers Hirte", kritický článok o snahách slovenskej katolíckej cirkvi o rehabilitáciu Tisa, atď. V r. 2010 som pre nemeckú televíziu ARD natočila dokumentárny film "Geboren im KZ" o osudoch siedmych židovských žien, ktoré porodili deti v KZ Kaufering, patriaci k Dachau. Jedna z nich na Slovensku ešte žije. S manželom sme o ich osude napísali knihu, ktorá vyšla v r. 2011 v mníchovskom nakladateľstve C.H. Beck. Môj starý otec bol ako učastník SNP zavlečený do KZ Dachau. Prežil s trvalou ujmou na zdraví.

září

47

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Momentálne pripravujem článok/historickú esej o kauze Csatáry pre Süddeutche Zeitung resp. pre nemecké "Die Zeit". Ide mi pritom v prvom rade o svedectvo členov židovskej komunity, ktorí košické geto prežili, boli z Košíc deportovaní, v ideálnom prípade si Csatáryho aj osobne pamätajú. Keďže má tento zločinec už pokročilý vek, obávam sa, že bez výpovede svedkov dopadne kauza podobne ako kauza Ladislava Nižňanského. Keďže ma tlačí čas, článok chcem napísať hneď po návrate z Košíc, kam cestujem v najbližších dňoch. Stretnem sa tam s predsedom košickej ZNO dr. Pavlom Sitárom, som v kontakte aj s predsedom SZNO a košickými Ukrývanými deťmi (p. dr. Backerová). V samotných Košiciach však už žije iba malá hŕstka ľudí, ktorí si na Csatáryho resp. na jeho činy osobne pmätajú (podľa ZNO sú to už iba štyri osoby, z nich ale dve preživšie už nie sú kvôli zdravotnému stavu schopné výpovede). Prosím Vás preto o pomoc. Mohli by ste, prosím, poslať túto moju výzvu poštou či mailom preživším pochádzajúcim z Košíc? Veľmi dúfam, že sa mi niekto ozve. Pripájam preto všetky svoje kontaktné údaje. Budem vďačna za akýkoľvek tip, dokument, svedectvo, ktoré by mohlo vniesť viac svetla do tohto prípadu a prostredníctvom článku v nemeckej tlači vyvinúť väčší tlak na maďarskú stranu. Bola by škoda, keby sa dôležité svedectvá z obdobia horthyovskych Košíc stratili a Csatáry a jemu podobní by mohli naďalej tvrdiť, že sú nevinní. Vopred ďakujem za ochotu a pomoc. Eva Gruberová freie Journalistin und Autorin Neuängerstr. 7 DE-85221 Dachau Tel. 0049 8131 906 061, Mobil: 0049 175 36 24 798, mail: [email protected]

Pozvánka na podzimní bernské krajanské setkání, které se koná opět v pátek,

12. října 2012. Pro pobavení je připravena nová česká filmová komedie

Perfect Days Pro občerstvení budou připraveny chlebíčky, zákusky, víno a pivo Očekáváme Vás od 17 hodin ve společenském sále kostela Bruder Klaus, Segantinistrasse 26, Bern. Tram č. 7 Burgerenziel. Začátek promítání je stanoven na 18:30. Vstupné včetně kávy a zákusku jen 5.- Fr. Těšíme se na setkání s Vámi a prosíme, abyste se pokud možno přihlásili na: email: [email protected] , SMS 076 5718823, telefon 031 3311030.

Srdečně zve výbor září

48

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Inzerce

JSME TU PRO VÁS - NABÍDKA SLUŽEB                 

Služby - pojišťovací, právní, obchodní, finanční Zřizovaní firem, holdingu atd. ve CH, CZ, SK Přijímáme do úschovy závěti a jiné listiny (smlouvy, cenné papíry) Vyřizování dědictví-pozůstalosti ve CH, CZ, SK Nákup-prodej-pronájem nemovitostí ve CH, CZ, SK Investorská činnost ve CH, CZ, SK Analýza produktů, společnosti, vhodnost propojení firem Předmanželské smlouvy, rozvody, alimenty Správcování majetku, firem ve CH, CZ, SK Vyřizování pohledávek, zápočty, regulace dluhového hospodářství Vyřizování starobních důchodů v CZ, SK Daně, účetnictví Zajištění potřebných formalit při vývozu a dovozu Pracovní poměr ve CH Cizinecké záležitosti Vystěhování ze CH, do CZ, SK, jiných zemí Překlady

TESTAMENT / DĚDICTVÍ Obraťte se na nás ve věci testamentu zavčas, předejdete komplikacím v dědictví, zablokování kont atp. Za účelem levného průběhu dědictví, nás neprodleně kontaktujte. Jsme tu pro Vás, abychom Vám v těchto chvílích vyšli maximálně vstříc. Naše motto: LEVNĚ, RYCHLE A BEZ KOMPLIKACÍ Kreuzplatz 20, CH-8008 Zürich, tel. 044 933 07 33, Fax 044 932 52 03 e-mail: [email protected] www.pazdera.ch 10-01-002

Krásný 2+KK+TV, Praha 5 – U Kříže, na metru od Fr. 70 / noc + garáž. Tel.: 079 216 56 40 10-03-002

Tenerifa-Playa Americas 2+KK u moře + bazén Fr. 400,- / týden. Tel.: 079 216 56 40 10-03-003

září

49

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

PŘEKLADY Čeština, Němčina, Ruština Velká zkušenost a rychlé vyřízení konzulárních, právních a privátních dokumentů včetně úředního ověření, úřední překladatelka a tlumočnice u nejvyššího soudu v Curychu, registrovaná na Velvyslanectví ČR v Bernu Jaroslava Berger, Telefon 044´887 03 30 E-mail [email protected] www.tschechisch-deutsch.ch 08-01-007

Provádím dopravu mezi Švýcarskem e Českem °

Zajišťuji stěhování na švýcarské i české straně

°

Dopravují náklad do 2 tun a délky 5 m

°

Po dohodě dopravím i jednotlivé kusy, které se vám nevejdou do osobního auta nebo autobusu

Pro odběratele Zpravodaje 15% sleva na dopravu po předložení tohoto inzerátu Kontakt: Ivo Lešner, Tel. +41 (0)79 384 75 56, 00420 604 954 363 E-mail: [email protected]

30 LET PŘEKLADY KARAS Čeština, Slovenština, Němčina Ověřené překlady všech dokumentů Vám rychle a odborně vyřídí úřední překladatelka a soudní tlumočnice, registrovaná u Nejvyššího soudu v Curychu i na Velvyslanectví ČR v Bernu. lic. phil. Markéta Karasová, Höfliweg 7, 8055 Zürich 044 463 96 10 [email protected] 08-01-006

září

50

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Přihláška k odběru Zpravodaje od ............. A: 1) Objednávám Zpravodaj: 2) Zaplatím Zpravodaj: (Nehodící se, škrtněte) Paní/Pan: Jméno a příjmení ........................................................................................ Ulice/číslo ……………………………………..................................................................... PSČ/město/stát ……………………………………………………………………………………... Telefon …………………………………………….. Podpis ………………………………………

B: Posílejte Zpravodaj jako můj dar: Paní/Panu: Jméno/příjmení:……………………………………………………………………… Ulice/číslo ………………………………………………………………………………..…………. PSČ/město (obec)/stát: …………………..………………………………………………………. Složenku na zaplacení zašlete na adresu A Předplatné: viz Impressum na následující straně

JAK UHRADIT INZERÁTY A PŘEDPLATNÉ ZA ZPRAVODAJ? Konto ve Švýcarsku: Verband der Tschechen und Slowaken in der Schweiz, Zpravodaj, Presseorgan, CH-4133 Pratteln, Banka: PostFinance, Nordring 8, 3030 Bern, POSTKONTO: 80-70357-1 IBAN: CH89 0900 0000 8007 0357 1, BIC/Swift: POFIBECHXXX BANK-KONTO Credit Suisse je před zrušením. Prosíme používat Postkonto.

Konto v České republice: POŠTOVNÍ KONTO: Jaroslav Havelka (účel platby: Zpravodaj) Poštovní spořitelna, číslo účtu: 218798369/0300 IBAN: CZ68 0300 0000 0002 1879 8369, BIC/Swift: CEKOCZPP

září

51

september

zpravodaj

9 / 2012

spravodaj

Impressum Redakce - vedoucí redaktor: JUDr. Andrej Hrico, Hubelweg 36, CH-3812 Wilderswil, Tel./fax: +41-(0)33 822 44 57, nebo +41-(0)78 77 66 870, e-mail: [email protected] Čeští korektoři: Helena Springinsfeld, Tel.: +41-(0)79 413 55 89, Fax:+41-(0)44 833 59 04, e-mai(svaz spolků): [email protected]; Jan Edward Hysek, e-mail: [email protected] Administrace:(předplatné, změny adres, nové přihlášky na odběr, odhlášky, informace): Zpravodaj, Jarmila Schifferle, Parkstrasse 2, CH-5313 Klingnau, Tel: +41-(0)56 245 11 48, Fax: +41-(0)56 245 36 22, e-mail: [email protected] Inzerce: JUDr. Andrej Hrico, Hubelweg 36, CH-3812 Wilderswil, Tel.: +41-(0)78 77 66 870, Fax: +41-(0)33 822 44 57, e-mail: [email protected] Roční předplatné: ve Švýcarsku Sfr 55.- , v Evropě (mimo Švýcarska) Sfr 60.- , nebo Eur 50.-, nebo ekvivalent v domácí měně, v zámoří (letecky) Sfr 65.-, nebo ekvivalent v domácí měně. Vydává: Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku-Verband der Vereine der Tschechen und Slowaken in der Schweiz. Webová stránka: http://www.svaz-spolku.ch Tisk: Gastropress Uzávěrka - redakční část a inzerce: vždy 3 dny před ukončením měsíce. Podepsané články nemusí vyjadřovat názor redakce. Nevyžádané rukopisy se nevracejí.

V. Renčín

září

52

september

zpravodaj

září

9 / 2012

53

spravodaj

september

zpravodaj

září

9 / 2012

54

spravodaj

september

zpravodaj

září

9 / 2012

55

spravodaj

september

zpravodaj

září

9 / 2012

56

spravodaj

september