zpravodaj
květen
5 / 2016
0
spravodaj
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Obsah Komentář 2 Papež mezi uprchlíky na Lesbu. Kiska mezi Romy v Košicích na Luníku IX / Martin Fendrych 2 Ze Švýcarska 5 Švýcaři chtějí dávat lidem peníze jen tak. Město Lausanne už na návrh kývlo. 5 Z České republiky 6 Jak může prezident lhát či pochlebovat Číně? 6 Dát či nedát čestné občanství komunistovi, který následoval Palacha? / Hana Čápová 7 Téma: Jednoslovný název České republiky 9 Jedině Czechia 9 Czechia? U čtenářů Lidovky.cz je oblíbenější název Bohemia i Czech 10 Světový tisk komentuje návrh na užívání názvu Česko 11 Ze zahraničí 13 Porošenko se s Putinem dohodl na osvobození Nadiji Savčenkové 13 Vojna stíhačiek aj slov: Rusko už nie je partner / Pavol Štrba 15 Další vývoj v intimním počínání / Ota Ulč 17 Ze Slovenska 20 Zmení nový parlament konečne zákon o štátnom občianstve? 20 Věda 21 Co za patálie mohou způsobit genetické mutace / Miloš Dokulil 21 Výročí 23 Kedy sa vlastne skončila 2. svetová vojna v Európe? 23 Třicet let od katastrofy 26 Čtení na volnou chvíli 27 Honza Procházka / Milan Cimburek 27 Cestovatelské zážitky 29 Klokánie jako alternativa – 1 / Ota Ulč 29 Klokánie jako alternativa – 2 / Ota Ulč 30 Kam na dovolenou 32 Region Jungfrau ve Švýcarsku vás nezklame ani v létě / Pavla Švehlová Stowasserová 32 Sport 33 V Rusku začalo MS v hokeji. Program šampionátu 33 Pro Švýcarku Estelle Balet skončil život v jednadvaceti 36 Zdraví 37 Rakovina má nového nepriateľa. Môže nás ochrániť? / Michal Ač 37 Zajímavosti 39 Planeta Devět zničí život na Zemi, předpokládá astrofyzik… / Martin Novák 39 Elon Musk, nejlepší provazochodec světa / Jaroslav Matějka 42 Technika 44 Němečtí hackeři na kongresmanově iPhonu předvedli nedostatečnost režimu ochrany dat 44 Opustili nás 45 Aktualita 48 Oznamy 48 Inzerce 50
květen
1
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Komentář Papež mezi uprchlíky na Lesbu. Kiska mezi Romy v Košicích na Luníku IX
Tak to je bomba! Máme pocit, že jde o nás, o náš strach. Jsme tak vychováváni. Papež František i slovenský prezident Kiska uvažují jinak.
Papež František, konstantinopolský patriarcha Bartoloměj I. a hlava řecké pravoslavné církve arcibiskup aténský Hieronymos II. na Lesbu. | Foto: Reuters V sobotu 16. dubna přijel papež František na řecký ostrov Lesbos. Navštívil uprchlický tábor, přiletěl za uprchlíky, kvůli uprchlíkům. Ti utekli ze svých zemí, někteří před válkou. Papež na Lesbu spolu s představiteli pravoslaví podepsal společné prohlášení. Vyzývá k ochraně lidských životů a k soucitu s uprchlíky. Samozřejmost? Dnes ne. František Evropanům nabídl opačný hlas. Čím dál víc totiž vnímáme uprchlíky jako „náš problém“. Díky tomu máme tendenci zapomínat, přehlížet, nevnímat, že existuje taky „jejich problém“, jejich bída, jejich nejistota, jejich urputná snaha buď se zachránit, nebo jít za lepším. „Uvidíme mnoho lidí, kteří trpí, kteří nevědí, kam jít, a kteří musí utíkat. Navštívíme také hřbitov, kterým je moře. Tolik lidí v něm zahynulo.“ To papež František řekl na palubě, když letěl do Řecka.
květen
2
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Nemluvil o sobě, o svých obavách, o obavách Evropy. Takových slov kolem sebe slyšíme tuny. Jsme zcela přirozeně orientováni na sebe. Jsme dokonce vychováváni, abychom mysleli na sebe. Papež je jiný, vede své posluchače k tomu, aby ze sebe vyhlédli, vykoukli ven. Opakuje přitom jen to, co víme, že „mnoho lidí trpí“ a „moře je hrob“. Připomíná však, že nejsme sami, kdo má obavy, kdo se bojí. Návštěva Františka v Řecku byla náhlá, údajně ji dohodli během týdne. Řecko je převážně pravoslavné, papeže pozvala tamní východní církev. Prohlášení s ním podepsali také konstantinopolský patriarcha Bartoloměj I. (tedy jakýsi papež pravoslaví) a hlava řecké pravoslavné církve arcibiskup aténský Hieronymos II. Na konci v textu stojí: „Naše dnešní setkání chce dodat odvahu a naději těm, kdo hledají útočiště, i všem těm, kdo je přijímají a pomáhají jim. Vybízíme mezinárodní společenství, aby uznalo ochranu lidských životů za prioritu a na všech úrovních podporovalo integrační postupy, zahrnující všechny náboženské komunity.“ (František se znovu zastal muslimů, on by spíš řekl „bratrů muslimů“.) Člověk s velkým srdcem, klobouk dolů Všimněme si, papež se sebral a letěl na Lesbos. Nepochybně musel překopat svůj nabitý program, mnohé zrušit, změnit priority. Cestoval tam, kde to hoří. V tom se liší od našich politiků. Kdo z nich jel na Lesbos nebo do tábora v Idomeni? Byl tam prezident Zeman? Byl se tam podívat ministr vnitra Chovanec? Zamířil tam premiér Sobotka?
Papež navštívil uprchlíky na Lesbu. Někteří klečeli, jiní plakali, dvanáct jich odvezl s sebou. Foto: Reuters
květen
3
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Ale pravda, co by tam tihle lidé dělali? Trmáceli by se na Lesbos říct uprchlíkům Zemanovu větu „Nikdo vás nezval“? Nebo českou národní mantru „kvóty nechceme“? Nebo to, že se kvůli kvótám „klidně budeme s Bruselem soudit“? Papež na Lesbu mezinárodnímu společenství necpal svoje řešení. Jen prosil, abychom my všichni nezapomínali: uprchlíci umírají v moři, žijí v hluboké nejistotě, hledají pomoc, mnohdy nemají nic a jsou nám vydáni na milost a nemilost. Na to nezapomínejme, protože soucit, solidarita, ochrana života patří mezi evropské hodnoty. Co udělal papež, ale může udělat každý politik. Malý příklad. V sobotu 9. dubna navštívil slovenský prezident Andrej Kiska Košice, nechvalně známé sídliště Luník IX, kde je největší hustota romského obyvatelstva na Slovensku. Vlasta Miskovicova na Kiskově Facebooku návštěvu komentovala: „Ještě nikdy v životě jsem neviděla, aby prezident podával ruku Romům, tak to je bomba. Prostě je to člověk s velkým srdcem, na něj nemá žádný prezident. Klobouk dolů.“
Luník IX je vnímán jako slovenské peklo, místo, kam se nechodí. Kiska se tam vydal a žádné velké body u Slováků touhle návštěvou nenažene. Spíš naopak. Na svém Facebooku napsal: „Romové na Luníku IX nemají školku pro děti zadarmo. A je plná. Ničeho, co je zadarmo, si lidé
květen
4
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
neváží. Je to správný přístup. Maminky, které neměly finance na to, aby školku zaplatily, dostaly možnost si školné odpracovat a využívají toho.“
Papež a Kiska předvádějí, že to jde i jinak. Že politici (František je také politik, i když zdůraznil, že jeho cesta na Lesbos není politickým aktem) nemusejí podporovat pohrdání, rozdmychávat nenávist, že nás mohou natáčet jiným směrem. Což je nesmírně cenné. Martin Fendrych Snímky s prezidentem Kiskou: Judita Čermáková
Ze Švýcarska Švýcaři chtějí dávat lidem peníze jen tak. Město Lausanne už na návrh kývlo. Švýcarské město Lausanne si odhlasovalo, že bude rozdávat peníze bez dalších podmínek. Připojuje se k dalším městům, kde testují myšlenku takzvaného základního příjmu. Vybraní lidé tu mají měsíčně dostávat určitou sumu peněz bez ohledu na výši jejich výplaty. Kdo to bude a kolik dostane, to město ještě neupřesnilo. „Základní příjem poskytuje solidní a bezpečnou sociální síť na rozdíl od nejisté záchranné sociální sítě, kterou máme dnes. Základní příjem podporuje aktivitu, sociální začlenění a inovaci. Navíc
květen
5
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
podporuje další činnosti jako například dobrovolnickou práci,“ myslí si předsedkyně strany Zelených v Lausanne Léonore Porchet. Radní návrh schválili těsným poměrem hlasů 39 ku 37, osm zastupitelů se hlasování zdrželo. Projekt počítá s tím, že vybraní jedinci města Lausanne budou dostávat měsíčně určitou sumu peněz, kterou mohou utratit za cokoliv, co uznají za vhodné. Detaily projektu nejsou známy, ale obyvatelé nizozemského města Utrecht, kde podobný projekt již běží, měsíčně dostávají od 900 do 1300 euro (24 až 35 tisíc Kč). Jestli bude projekt spuštěn i v Lausanne, není zatím jisté. Je pro něj nutné získat podporu celého kantonu a to se nyní zdá nepravděpodobné. Švýcaři vedou debatu ohledně základního příjmu již několik let. Parlament ideu zamítl, ale občané budou o nápadu letos hlasovat v referendu. Zastánci nápadu tvrdí, že jistota základního příjmu dá lidem možnost rozvíjet své aktivity, podpoří ekonomický i sociální rozvoj společnosti. Stát navíc údajně uspoří, paralelně by se zavedením základního příjmu zrušily sociální dávky. Odpůrci se naopak domnívají, že myšlenka „peněz bez práce“ je demotivující a povede ke zvýšení nezaměstnanosti. Kromě Švýcarska se o základním příjmu uvažuje v řadě dalších zemí, např. Nizozemsku, Finsku či Kanadě.
Z České republiky Učitelka se v otevřeném dopise ptá Zemana:
Jak může prezident lhát či pochlebovat Číně? Tak dlouho hledala odpovědi na dotazy svých žáků o prezidentovi Miloši Zemanovi, až se rozhodla mu je sama položit. Středoškolská učitelka Lucie Tykalová se tak hlavy státu v otevřeném dopise ptá například na to, jak je „možné, že pochlebuje zemi, kde se ve velkém porušují lidská práva“. Kromě postoje k Číně však podle ní žáky zajímá i kauza Peroutkova neexistujícího textu o Hitlerovi a prezidentova neschopnost omluvit se za chybu. „Učím základy společenských věd na střední škole, probíráme politologii a nedávno jsme se dotkli tématu ‚prezident‘. Studenti mě přímo bombardovali otázkami, na které nebylo v mých silách odpovědět, a proto se ptám Vás,“ vysvětluje na začátku svého příspěvku na blogu spravovaném serverem iDnes.cz pedagožka z pražské školy, proč se rozhodla napsat Zemanovi otevřený dopis. Její text se stal během krátké doby hitem internetu. K sobotnímu poledni si jej přečetlo přes 23 tisíc lidí a hojně se sdílí na sociálních sítích. Tykalová si v dopise adresovaném hlavě státu pomáhá dotazy studentů, které údajně zachytila na hodinách společenských věd. „Jak je možné, že prezident země může lhát (tvrdit něco, co není doložitelné)? Nerespektovat rozhodnutí soudu?
květen
6
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Neuznat svou chybu a neomluvit se? Nepustit studenty na Albertov k výročí 17. listopadu? Legitimizovat šíření nenávisti ve společnosti?“ Tím ale smršť dotazů nekončí. „Jak je možné, že prezident země může pochlebovat zemi, kde se ve velkém porušují lidská práva? Kouřit v nekuřáckém hotelu? Doporučovat studentům kouření a alkohol? Vyzývat k agresi? Mluvit sprostě a chovat se jako hulvát?“ ptá se prezidenta dále. Zeman znesnadnil práci učitelů Na odpovědi prý ale nečeká. „Myslím, že není nutné rozebírat jednotlivé otázky, protože jde o mediálně hojně probíraná témata a jistě všichni víme, o co se jedná. Jde mi o to, jestli jste se někdy zamyslel nad tím, že jako prezident (obecná, nejvyšší autorita, tedy za normálních okolností) máte vliv na chování mladé generace,“ kárá Zemana. Dále mu vytýká, že ji, jako pedagožku, svým chováním přivedl do nelehké situace. „Vy svým chováním vzbuzujete dojem, že lhát, mluvit sprostě, chovat se k druhým s arogancí a přezíravostí, je normální. A tím velmi znesnadňujete práci, nám, učitelům, jež musíme čelit těmto otázkám. A já opravdu nevím, jak na ně mám odpovídat,“ píše dále s tím, že by neměl podceňovat svůj vliv na mladé lidi a studenty. Ona sama je prý vděčná za to, že dospívala v době, kdy byl prezidentem Václav Havel. „Myslím, že pravda a láska jsou hodnoty obecně lidské a všichni je potřebujeme. Já sama se cítím osobností Václava Havla a jeho hodnotovými vzory velmi pozitivně ovlivněna. Jaké hodnoty však předáváte svým chováním, ať už mládeži, či celé společnosti Vy?“ pokládá prezidentovi poslední, pro ni prý zásadní, otázku. „Prosím, chovejte se lidsky, slušně a se zodpovědností k příštím generacím. Děkuji,“ napsala na závěr. sk, lidovky.cz
Dát či nedát čestné občanství komunistovi, který následoval Palacha? Před 47 lety, přesně na Velký pátek 4. dubna, se na jihlavském náměstí zapálil Evžen Plocek. Zemřel o pět dní později v jihlavské nemocnici. Byl poslední v řadě živých pochodní, kterou začal v lednu 1969 student Filozofické fakulty Karlovy univerzity Jan Palach – jak známo na protest proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy a počínající normalizaci. Palachův čin přivedl na Václavské náměstí davy lidí, průvod se vydal před jeho fakultu a tehdejší prezident Ludvík Svoboda v televizi ocenil jeho osobní statečnost a dobrý úmysl. Víme, že historie neměří všem stejně, a příběh jeho následovníků je v tomto smyslu výmluvný. Ve stejný den jako Palach se v Plzni, na místě někdejšího pomníku T. G. Masaryka, upálil pivovarský dělník Josef Hlavatý. Jeho čin neměl skoro žádný ohlas, komunistické noviny si daly záležet, aby se hrdinou nestal – popsaly ho jako alkoholika a nezodpovědného muže, který opustil rodinu.
květen
7
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Vlna protestních sebevražd pokračovala od ledna do dubna 1969, o sebevraždu z politických důvodů se pokusilo 29 lidí, sedm z nich zemřelo (Josef Hlavatý, Jan Zajíc, Evžen Plocek, Miroslav Malinka, Michal Lefčík, Blanka Nacházelová a maďarský občan Bauer Sándor). Pouze Jan Palach a osmnáctiletý student průmyslové školy v Šumperku Zajíc se stali národními hrdiny. Čin ostatních se povedlo zpochybnit – třeba tím, že jako Hlavatý měli v krvi alkohol či údajně nežili dost řádně nebo se potýkali s psychickými problémy. Evžen Plocek i po 47 letech zůstává na hranici. V rodné Jihlavě má sice pamětní desku s nápisem „oběť svobodě“ a v den výročí sem chodí zástupci města s květinou, většina jihlavských zastupitelů byla ale před dvěma lety proti tomu, aby mu město udělilo čestné občanství. V den své smrti měl totiž čtyřicetiletý Plocek za sebou poměrně pestrý život. Vyučený nástrojář pracoval od mládí v jihlavském Motorpalu a udělal tu slušnou kariéru. Nejdřív se stal placeným odborářem, pak si dodělal dvouletý kurz zahraničního obchodu na pražské Vysoké škole ekonomické a stal se šéfem obchodního oddělení firmy, díky čemuž se podíval na Kubu nebo do Číny či Indie. V polovině padesátých let, po politických procesech a justičních vraždách, vstoupil do komunistické strany, byl v celozávodním výboru a na jaře 1968 se stal členem jihlavského okresního výboru KSČ. Ve své době patřil ke komunistům, kteří věřili v možnost obrody totalitně vládnoucí strany. Konec nadějí, spojených s pražským jarem, nesl Plocek těžce. Na Velký pátek se muž z křesťanské rodiny polil ředidlem a zapálil před sídlem okresního výboru komunistické strany. Rozloučit se s ním přišlo na pět tisíc lidí, zprávu o jeho smrti se ale za hranicí regionu podařilo komunistické moci ututlat. A komunistická strategie zpochybnění těch, kdo zvolili mezní formu protestu, žije v Jihlavě dodnes. Proti Plockovu čestnému občanství padaly argumenty typu „byl to komunistický hajzl“, „byl to výkřik ožraly, který nevěděl, co dělá“ (Plocek se před smrtí posilnil rumem), „nešlo o politiku, řešil tím své rodinné problémy“. Vedení Masarykovy demokratické akademie v Jihlavě se v nejbližších dnech chystá podat návrh na čestné občanství pro Plocka znovu. „Je pravda, že se stal komunistou v době, kdy dobíhaly procesy,“ říká jeden z navrhovatelů, historik a redaktor místních novin Pavel Bajer. „Ale přece právě sebeupálením přiznal svou morální odpovědnost, za minulost, za okupaci... Nemohu souhlasit s tím, že kvůli tomu, že nebyl křišťálově čistý, je jeho čin méně hrdinský.“ Hana Čápová, Respekt
*** květen
8
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Téma: Jednoslovný název České republiky Nemít jednoslovný název Česka je ostuda, říká jazykovědec
Jedině Czechia! Na potřebě používat jednoslovný název se shodli ústavní činitelé včetně premiéra Bohuslava Sobotky a prezidenta Miloše Zemana. Ministerstvo zahraničí zahájí proces, na jehož základě do příslušné databáze OSN přibudou jediné správné překlady slova Česko ve světových jazycích. „Jedině Czechia. Je to podle celoevropského kulturního modelu jednoslovných názvů,“ říká jazykovědec Rudolf Šrámek, profesor z Masarykovy univerzity. Proč myslíte, že tolik potřebujeme krátký název státu? Když se rozhodnete, že pojedete na lyže dejme tomu na Dachstein, kam pojedete? Na ledovec, do Rakouska. No, takže nepojedete do Rakouské republiky. Když pojedete do Tater, jedete na Slovensko, nikoliv do Slovenské republiky. A tak dále. Každý stát má dvě úřední podoby svého názvu. Jedna je takzvaně úplná, ta bývá zpravidla součástí ústav a zákonů daného státu, ale pro běžnou komunikaci, která velice usnadňuje náš styk, existuje také úřední název zkrácený. Téměř vždycky je jednoslovný, a proto máme Švédsko, Finsko, Norsko, Anglii... Správně je však Anglie částí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska... Jak jsem říkal, je to téměř vždy. Jsou některé naprosté výjimky, třeba právě Velká Británie. V normálním styku ale jedou lidé do Anglie. Náš stát jednoslovnou variantu nutně potřebuje pro komunikaci. Jednoslovné verze se vytvořily automaticky i v okolních státech: německy se už říká Tschechien. Dále třeba francouzsky Tchéquie, španělsky Chequia nebo rusky Čechija. Kromě našeho státu. My tvrdošíjně a zbytečně komplikujeme mezinárodní komunikaci, neboť poštovní styk se neřídí úplným názvem, víceslovným, nýbrž oficiálně zkráceným. A vy byste preferoval anglický termín Czechia? Samozřejmě! Nic jiného ani nejde. To je vzor Italia, Albania, Hispania... Jde o celoevropský kulturní model jednoslovných názvů jako Bavaria a podobně. Pamatuji, že v devadesátých letech panoval odpor i proti pojmu Česko. Čekáte, že si lidé stejně zvyknou na Czechii? Jistěže ano, jakmile to na dresech začnou nosit fotbalisté a hokejisté a nebudou tam mít nesmyslný název „Czech“, což si lidé ve světě pletou s češtinou, Čechem nebo adjektivem český – není to žádný oficiální název státu. Vzpomeňte na Nagano, kde hokejisté měli mohutný nápis Czech!
květen
9
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Jindy byla situace ještě komičtější, když se na dresy dostaly nápisy Czech team. Španělská názvoslovná komise při vládě nám dokonce poslala dotaz, zda se Česká republika opět rozdělila: na Czech Republic a Czech team.
Czechia? U čtenářů serveru Lidovky.cz je oblíbenější název Bohemia i Czech Česká republika by měla v zahraničí používat jednoslovný název „Czechia“. Proti tomu se však ostře staví ministryně Karla Šlechtová a kromě ní i největší část hlasujících v anketě serveru Lidovky.cz, jak ukázaly její výsledky. Ti by dali přednost pojmenování „Bohemia“. Politiky preferované označení „Czechia“ tak skončilo za „Czech“ až na třetím místě. „Není pěkná věc, pokud země nemá jasně stanovené symboly, nebo pokud nemá dokonce jasně řečeno, jaké je jméno té země,“ uvedl v týdnu ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD). Sám se prý za hranicemi setkává s častým komolením názvu České republiky. Zkrácený název Česko má podle něj ale jediný možný překlad, tedy „Czechia“, s čímž souhlasí i nejvyšší ústavní představitelé, včetně prezidenta Miloše Zemana či premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD). Názorový „boj“ Veřejnost je však rozdělena do několika názorových táborů. Svědčí o tom mimo jiné i anketa mezi čtenáři serveru Lidovky.cz. Ti totiž mají docela odlišný názor než již zmínění politici. Výsledky jasně ukazují, že kdyby bylo rozhodnutí na čtenářích serveru Lidovky.cz, Česko by se například do databáze států OSN zapsalo jako „Bohemia“. Tuto možnost totiž zvolilo přes 35 procent hlasujících. Podle předsedkyně spolku Matice Slezská Jany Novotné Galuszkové je však Bohemia označení jen pro jednu ze tří částí země (vedle Silesia a Moravia - pozn. red.). Dále pak čtenáři upřednostnili pojmenování, které proslavili například čeští hokejisté na olympijských hrách v Naganu. Pro „Czech“ tak hlasovalo téměř 29 procent. Zaorálkem i Zemanem preferovaný název „Czechia“ by zvolilo o necelých šest procent méně. Výsledky ankety: Jak by se měla Česká republika nazývat mezinárodně? 35,6 % „Bohemia“ 28,7 % „Czech“ 23,3 % „Czechia“ 9,8 % „Czechland“ 2,6 % „Czechy“ *celkem hlasovalo necelých šest tisíc čtenářů
květen
10
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
V anketě se ale dostalo pozornosti i dalším diskutovaným názvům. Pro možnost „Czechland“ a „Czechy“ však hlasovalo výrazně méně lidí. První jméno by zvolilo necelých 10 procent, výraz „Czechy“ se však s příliš velkou odezvou nesetkal - získal jen 2,6 procenta hlasů. Czechia – jediný správny název Podle ministerstva zahraničí panuje kolem užívání zkrácených názvů v cizích jazycích řada mýtů. V angličtině by se podle některých názorů mohl používat spíše výraz Czechlands - doslovně přeloženo České země. Ministerstvo proti tomu staví posudek Ústavu pro jazyk český. Ten označuje za správný právě výraz Czechia, který se do angličtiny dostal z latiny, podobně jako Slovakia pro Slovensko nebo Indonesia pro Indonésii. Angličtina také používala výraz Czechoslovakia, tedy Československo. „Odborně je to argumentované velmi jasně a kvalitně, moc prostoru pro alternativu tam není,“ soudí Zaorálek. Přesto se slovo Czechia zatím příliš neuchytilo, místo ní se často nesprávně používá adjektivum Czech. V jiných jazycích se různé verze jednoslovného označení Česká republika používají běžně. Česko se ujalo se slovenštině, v italštině používají ekvivalent Cechia, španělština má podobné slovo Chequía. Německým ekvivalentem Česka pak podle odborníků není někdy hanlivě vnímané Tschechei, které v minulosti budilo nelibost zejména starších obyvatel, ale Tschechien. Lidovky.cz
Světový tisk komentuje návrh na užívání názvu Česko Světová média komentují rozhodnutí vrcholných ústavních činitelů, že by Česká republika měla v zahraničí používat jednoslovné překlady názvu Česko, který například v angličtině zní Czechia. Tématu se věnuje tisk v Evropě, USA, Číně i Austrálii. Německý tisk: Hledání krátkého jména ČR byl těžký porod Za "těžký porod", který trval více než dvacet let, označil komentář zpravodajského webu veřejnoprávní německé stanice ARD hledání krátkého označení pro Českou republiku. Podle listu Südwest Presse bylo dlouhé české tápání zdrojem pobavení pro celý zbytek Evropy. Podle francouzského deníku Le Figaro tato letitá debata svědčí o tom, že "v zemi Franze Kafky není nic snadné". Autor komentáře webu Tagesschau upozorňuje na to, že název Czechia v poslední době prosazoval především prezident Miloš Zeman. Dvouslovné anglické označení prý hlava českého státu považuje za příliš dlouhé a taky "studené". Pro sportovní dresy je název Czech Republic skutečně poněkud "rozměrný", píše komentátor. "Toto chladné a úřední slovo již Čechy omrzelo. Nikdo nejezdí na dovolenou do Španělského království nebo Australského společenství, takže proč na ni jezdit do České republiky?" napsal deník Le Figaro. Francouzský list si dále všímá, že možnost používat krátký název se podle českých úřadů může v zemi už od začátku vzniku ČR v roce 1993. Ve Francii se také již někdy od té doby v médiích objevil název Tchéquie (Česko). 11 květen máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Podle listu Südwest Presse už nikdo nepovažoval za možné, že by Česká republika mohla více než dvacet let od svého vzniku oficiální krátkou verzi svého názvu najít. V komentáři s názvem "Nový starý název" tvrdí, že "se zbytek Evropy bavil", že si Česko od roku 1993 nedokázalo najít oficiální krátký název. V Německu i dalších německy mluvících zemích se už dlouho používá krátkého označení Tschechien. Většina německých a rakouských zpravodajských webu upozorňuje na to, že obyvatelé Česka neradi slyší dříve hojně užívaný název Tschechei, který prý vyvolává "špatné vzpomínky na nacionální socialismus". "Adolf Hitler totiž mluvil o 'rozbití Rest-Tschechei'," upozornila agentura DPA. Německá média se zabývají také možností záměny nového anglického označení Czechia s názvem Chechnya, který označuje autonomní republiku Ruské federace Čečensko. K záměně může dojít nejen v angličtině, ale i v němčině, kde pojmenování zní Tschechien a Tschetschenien. Deníky si všímají také toho, že se nové oficiální označení nelíbí lidem na Moravě a ve Slezsku, neboť ho prý považují za "hrubý útok" na svou identitu. "Na ně se už ale ohled nebere," konstatuje rakouský list Die Presse. Rakouský Der Standard připomněl ve své zprávě i to, že velkým odpůrcem krátkého označení Česko byl exprezident Václav Havel. Češi novým názvem bojují proti záměnám, píší anglosaská média Návrh na používání jednoslovného anglického pojmenování Czechia jako překlad názvu Česko zaujal také řadu anglosaských médií. Některá z nich připomínají dlouhodobé záměny nevelké středoevropské země za Čečensko či historické Československo, další si všímají, že již dnes se občas používá kratší označení než oficiální Czech Republic. "Češi, kteří byli dlouhá staletí zmítáni mezi východem a západem, dlouhodobě trpí krizí identity," uvádí svůj článek americký deník The New York Times. Liberální newyorský list připomíná omyly některých analytiků, kteří v roce 2013 po bombovém útoku na Bostonský maraton zaměňovali zemi původu bratrů Carnajevových, čečenských atentátníků, za Českou republiku. Název Czechia sice právě záměnu s kavkazskou republikou nechvalně proslulou aktivitami radikálních islamistů nemusí vyřešit a podle některých kritiků bude zmatek dokonce ještě větší, přinejmenším v angličtině však bude podle iniciátorů změny název přátelštější než Czech Republic, píše list. Britská stanice BBC připomíná, že některé světoznámé české produkty - například pivo Pilsner Urquell či hokejová reprezentace - používají ke svému anglickému označení slovo Czech, které je fakticky přídavným jménem označujícím "český". Levicový britský list The Guardian v nadsázce srovnává změnu názvu s proměnou Řehoře Samsy, hlavního hrdiny Kafkovy povídky Proměna, který se změnil z člověka v obřího brouka. "Až se obyvatelé České republiky v pátek ráno probudí - možná z divokých snů - možná zjistí, že je něco jinak," píše deník, podle něhož však na rozdíl od Samsy Češi zažijí "proměnu celonárodních rozměrů".
květen
12
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Bulvární deník Daily Mail uvádí, že jedním z důvodů návrhu je fakt, že někteří lidé ve světě stále mylně označují Českou republiku za Československo, což by jednoslovný název měl podle iniciátorů změnit. Téměř všechna média, která se tématu věnují, si všímají, že jsou Češi v názorech na nový mezinárodní název rozděleni. "Celé tyhle manévry kolem přejmenovávání připomínají ocas, který vrtí psem... Jméno Czechia není ani sexy, ani rock´n´roll," prohlásil podle The New York Times výtvarník David Černý, podle něhož je v současnosti problém to, co se děje se zemí samotnou, než její jméno. Britský Independent poznamenal, že proti jsou kromě některých politiků či jiných veřejných postav rovněž lidé bojující za rovnoprávnost Moravy a Slezska, podle nichž nový název reflektuje pouze českou část republiky. O návrhu na užívání názvu Česko píší i čínská a australská média Návrhu na používání jednoslovného pojmenování pro Českou republiku si všímají média i v Číně či daleké Austrálii. Agentura Nová Čína připomíná, že Česko by mělo požádat OSN o uvedení překladů zkrácené verze svého názvu do šesti oficiálních jazyků, mezi nimiž je i čínština. Čínskou verzi ale agentura v článcích nezmiňuje. V čínštině zní název Česká republika Ťie-kche kung-chekuo, často se však používá pouze první část sousloví Ťie-kche. Australský zpravodajský server news.com.au přetiskuje jako další australská média zprávu francouzské tiskové agentury AFP, podle níž Česká republika "otrávená svým dlouhým, nepraktickým názvem se chystá změnit své jméno". Článek je doplněn velkými barevnými fotografiemi pražského Staroměstského náměstí a dalších památek. Dle ČTK
Ze zahraničí Porošenko se s Putinem dohodl na osvobození Nadiji Savčenkové Ukrajinský prezident Petro Porošenko uzavřel s Moskvou dohodu, jejímž výsledkem by mělo být osvobození v Rusku odsouzené pilotky Nadiji Savčenkové. Informovala o tom agentura AP. Kreml se zatím zdržel komentáře. O osudu letkyně jednal Porošenko telefonicky s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Savčenková byla odsouzena za údajný podíl na smrti dvou ruských novinářů. Kreml tuto zprávu nekomentoval, podle agentury Interfax pouze připustil, že o Savčenkové při vzájemném telefonátu prezident Vladimir Putin s Porošenkem hovořil. Podle Interfaxu oba prezidenti jednali i o osvobození Jevgenije Jerofejeva a Alexandra Alexandrova, dvou ruských vojáků odsouzených v Kyjevě ke 14 letům vězení za podněcování k terorismu. Média obou zemí již dříve
květen
13
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
spekulovala, že se chystá výměna ruské dvojice za Savčenkovou. Savčenková je jen špička ledovce. Ruské věznice spolkly už desítky rukojmí Kremlu Porošenko ale tuto výměnu dosud nepotvrdil. „Rozhovor s Putinem se uskutečnil z mé iniciativy a na základě předběžných jednání a zdá se mi, že se nám podařilo dohodnout určitý postup osvobození Nadiji,“ prohlásil v úterý ukrajinský prezident. Savčenková je vězněna v západoruském Rostově na Donu. Drží hladovku a obhájci mají vážné obavy o její zdraví.
Vězněná Naděžda Savčenková u moskevského soudu 9. března 2016. Foto: ČTK Kauza Savčenko Ukrajinská letkyně Savčenková byla v Rusku zatčena v červnu 2014 za údajný podíl na smrti dvou ruských novinářů u východoukrajinského Luhanska; jako důstojnice ukrajinského letectva prý navedla palbu ukrajinských jednotek. V důsledku palby zahynuli 17. června 2014 žurnalisté Igor Korneljuk a Anton Vološin. Obžaloba navrhla trest 23 let vězení (hrozilo jí až 25 let) za údajnou vraždu a překročení hranic. V únoru jí soud poslal za mříže na 22 let. Teď bylo oznámeno, že Ukrajina se prý s Ruskem předběžně dohodla na mechanismu jejího osvobození.
květen
14
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Advokáti Savčenkové tvrdí, že separatisté zajali jejich klientku ještě dříve, než k neštěstí došlo, a pak ji předali ruským úřadům. Sama Savčenková se hájí, že jen plnila svou povinnost a v řadách dobrovolnického praporu Ajdar bojovala za vlast na ukrajinském území a neuznává právo Ruska ji soudit. Proti jejímu odsouzení také protestovaly EU, USA a řada dalších zemí a organizací. Ve vězení několikrát držela hladovku. O svém věznění napsala knihu nazvanou "Silné jméno Nadija" (v ukrajinštině "nadija" znamená také "naděje" - poznámka ČTK), která byla vytištěna nákladem 10 000 výtisků. V říjnu 2014, kdy byla již ve vězení, byla zvolena poslankyní kyjevského parlamentu za stranu Vlast bývalé premiérky Julije Tymošenkové, která Savčenkovou demonstrativně zařadila na první místo kandidátky. Narodila se v Kyjevě 11. května 1981. Má sestru Viru, která se angažuje v boji za její osvobození. Podle výpovědí Viry Nadija vstoupila do armády ve svých 16 letech, před výsadkářským výcvikem pracovala jako radistka. V letech 2004 až 2008 sloužila podle dostupných zdrojů jako jediná žena v ukrajinské misi v Iráku, v hodnosti nadporučíka byla členem výsadkových vojsk a střelcem na vrtulníku Mi-24. Po návratu domů v roce 2008 se obrátila na ministerstvo obrany s žádostí, aby mohla nastoupit na prestižní Charkovskou leteckou univerzitu, kde mohli do té doby studovat jen muži. Ministr obrany jí studium povolil a Savčenková školu absolvovala. V roce 2010 narukovala k 3. leteckému pluku ve městě Brody ve Lvovské oblasti. Poté vstoupila do dobrovolnické jednotky Ajdar, která bojuje proti proruským separatistům na východě Ukrajiny. Již dříve se stala veřejně známou osobou, když jako reprezentantka armády vystupovala v několika show a pořadech. Lidovky.cz, ČTK Pozn. redakce: Lze jen doufat, že dnes, když držíte v rukou toto vydání Zpravodaje, je Savčenková již volná.
Vojna stíhačiek aj slov: Rusko už nie je partner Vzťahy medzi Ruskom a Západom zostávajú napäté. Nič na tom nezmenila ani ich prvá schôdzka za dva roky. Z pohľadu Ruska to bol len obyčajný prelet jednej z jeho bojových stíhačiek nad Baltickým morom, podobný, akého bol Západ za posledné dva roky svedkami už mnohokrát. Keď sa však suchoj SU-24 blížil k morskej hladine, takmer sa zrazil s americkým bojovým krížnikom, ktorý v tom istom čase takisto hliadkoval v oblasti. K zrážke chýbalo len deväť metrov. Podľa vojenských expertov to bol krajne riskantný manéver, podľa tých politických obyčajná ruská provokácia. V tej chvíli však už došla trpezlivosť aj generálnemu tajomníkovi Severoatlantickej aliancie (NATO) Jensovi Stoltenbergovi, hoci prelety ruských stíhačiek nad východnou Európu kritizuje už dlhšie. 15 květen máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Stoltenberg okamžite zvolal Radu NATO - Rusko, teda orgán, ktorý naposledy zasadal takmer pred dvoma rokmi krátko po tom, ako Moskva anektovala Krym. Ešte v roku 2014 pritom hovoril, že orgán je aj „do zlého počasia“. Búrka medzi Ruskom a NATO zjavne trvá aj dodnes. Stretnutie, ktoré len bolo Rokovanie však podľa očakávania neprinieslo absolútne nič. Ak, tak len ďalšie hádky, miestami aj urážky. A viac-menej obe strany sa zhodli, že studená vojna medzi Ruskom a Západom naďalej pokračuje. Pesimistickejšie hlasy zase hovoria, že studená vojna sa nielenže nekončí, ale naberá novú fázu – ešte konfrontačnejšiu. Rusi sa z Ukrajiny naďalej nemienia stiahnuť, Krym aj po dvoch rokoch zostáva pod patronátom Moskvy a NATO sa nechce vzdať plánov na väčšiu vojenskú prítomnosť v strednej a východnej Európe. ----------Generálny tajomník NATO Jens Stoltenberg. (Zdroj: SITA/AP)
----------Možno najlepšie to ešte pár dní pred rokovaním Rady NATO-Rusko vystihla nemecká ministerka obrany Ursula von der Leyenová. „Rusko nie je naším nepriateľom, ale už nie je ani partnerom,“ povedala na bratislavskej bezpečnostnej konferencii GLOBSEC. Berlín je podľa nej „pripravený na dialóg“ s Moskvou, ale len ak Rusko „začne rešpektovať medzinárodné právo“. Aliancia bude reagovať NATO sa však ruskej agresii nemieni prizerať. Ešte pred mesiacom sa zaviazalo prijať do svojich radov Čiernu Horu, teda ďalšiu krajinu takzvaného východného bloku. Najnovšie plány hovoria aj o posilnení vojenskej prítomnosti v oblasti Pobaltia. Budovanie nových základní však aliancii zakazuje zmluva s Ruskom z roku 1997. NATO ale problém vyriešilo trochu šalamúnsky – v oblasti majú pôsobiť len takzvané rotačné jednotky, ktoré nebudú mať pevné stanovisko. Ani časové, ani priestorové. „Budovanie nových stálych základní v týchto časoch nedáva zmysel,“ povedal na tohtotýždňovom stretnutí český generál Petr Pavel, ktorý v súčasnosti predsedá Vojenskému výboru NATO, teda jednému z vrcholných orgánov aliancie. „Bolo by to ako keby ste dávali ďalší objekt na zoznam potenciálnych cieľov“. Aj on však priznal, že rotačné jednotky majú aj politický rozmer. „Nechceme však ďalej eskalovať napätie,“ vyhlásil generál.
květen
16
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Zároveň naznačil, že Rusko je dnes pre alianciu hrozbou. „Jeho vojenské kapacity sa v poslednom desaťročí významne zvýšili. Majú za sebou veľmi ambiciózny projekt modernizácie armády. To nie je nič nenormálne, každá krajina má na to právo. Sústreďujú sa však v oblasti ich západnej hranice a to naznačuje, že NATO vidia ako hrozbu, alebo aspoň potenciálnu hrozbu,“ myslí si generál. Príprava na summit Ruská strana na stredajšiu schôdzku reagovala tak trochu tradične. Jej veľvyslanec pri NATO Alexander Gruško západným médiám len struč- ne odkázal, že je „lepšie sa rozprávať, ako sa nerozprávať“. Pre ruskú štátnu televíznu stanicu Rossija 1 však zaútočil svojich partnerov z aliancie. „Myslím, že toto stretnutie bolo len dôkazom o tom, že projekt s názvom Izolácia Ruska zlyhal. Je evidentné, že bez Ruska nie je možné vyriešiť žiadny medzinárodný problém.“ -------------Český generál Petr Pavel. Foto: TASR/AP
-------------Nový test vzájomných vzťahov príde už v lete. Vo Varšave sa uskutoční summit NATO a už teraz je jasné, že bude najmä o Rusku. Podobne, ako summit vo Walese spred dvoch rokov, po ktorom sa nová fáza studenej vojny prakticky začala. Nič nenasvedčuje, že by sa na tom v dohľadom čase čokoľvek zmenilo. Pavol Štrba
Další vývoj v intimním počínání V roce 1966 kulatý předseda Mao Ce-tung svou plavbou v mocné řece odstartoval Velkou kulturní proletářskou revoluci - realizaci jednoho ze svých zkázonosných nápadů, který ochudil PRC (People´s Republic of China) o odhadované půl století blahodárného vývoje. Rudí gardisté, maocetungovští zbožňovatelé, z nichž nejednoho jsem poznal v jejich exilu po užitečném vystřízlivění, se mi přiznávali, jak že pochodovali přemnohé stovky mil, s Maovým odznáčkem připíchnutým nikoliv v klopě, ale na vlastní kůži. Náznak tak revoluční posedlosti jsem zažil hned po prvním přistání v Hongkongu. Po příjezdu do hotelu nás přivítala explodující bomba. Týž den jsme četli o neposlušném žurnalistovi, jehož postihla odplata s revoluční tváří. Došlo k přepadení v jeho volkswagenu, byl polit benzinem a upálen. V mnohých výkladních skříních byly vystavovány pouze portréty zbožňovaného
květen
17
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Mao Ce-tunga. Nedoporučovalo se fotografovat, ba ani příliš okounět. Pár takto si počínajících turistů bylo totiž přísnými straníky utlučeno. Rudé maloobchodní služby zaznamenaly úpadek zákaznického zájmu, když ve velké kulturní proletářské revoluci zavedly novinku nevracet drobné, i kdyby za jednu zmrzlinu zákazník platil milionovou bankovkou. Takto postižený ale obdržel stvrzenku, že jemu nevrácený obnos on dobrovolně věnoval na revoluční fond. (K dobytí Hongkongu Čína potřebovala pouze zavřít kohoutek vodovodu a kolonie by vyschla. Jenže Mao něco takového aspoň prozatím nečinil a denně tam pumpoval 55 milionů galonů vody.) Posléze v Číně, na rodném ostrůvku Priscilly (Kulangsu, u přístavu Amoy, posléze přejmenovaném na Xiamen, provincie Fukien), nás čekalo zbylé příbuzenstvo. Strýc, učitel hudby na penzi. Teta, učitelka chemie na gymnáziu. Dva mlčenliví, zdrženliví synové, příslušníci zničené generace. Staršímu bylo dvacet devět roků, povoláním houslista v amoyském orchestru. Mladšímu bylo dvacet sedm roků, povoláním dělník v továrně vyrábějící matrace. Poněvadž otec byl umělec, jen jeden potomek směl být umělcem, taková byla kvóta. Rodina si vlastně v pěti místnostech žila královsky, byť bez záchodu. Šupácký nábytek, ani kousek porcelánu, ozdobného cokoliv. Aha, i tudy prošla kulturní revoluce, správně jsme se dovtípili. Všichni Číňané, s nimiž jsem poseděl, byli alergičtí na mouchy. Jedna bzučící moucha v doslechu a hned se pokoušeli ji zavraždit. Cožpak si je nevymlátili za Maova panování? Prý se to nepovedlo. Úkol měly na starost zejména děti, úlovky musely předkládat ve škole a ono to dost dlouho trvá, než se naplní krabička od sirek. Učitelé nedbale oceňovali výkony pilňáčků, lovci polevili, z původního nadšení se stala nezajímavá rutina, tak jak už to v mnohých budovatelských podmínkách bývá. Vybití psů ale bylo úspěšné. „Víš, co tu chybí, co tu vůbec neslyšíme?“ řekli jsme si brzo po příjezdu. Ovšem, žádný štěkot, v lahodném kontrastu s většinou zemí zejména třetího světa. Brzo po revoluci strana poručila likvidaci nejlepších přátel člověka bez ohledu na třídní příslušnost. Spěšně končili jak pajdaví voříškové, tak šlechetní chrti. Dosud ale přežívá pár koček, viděli jsme je na vlastní oči. Na prvního máje roku 1968, pro nás dost významného, v Šanghaji popravili dívku Lin Zhao, poněvadž si psala deník, v němž zapochybovala o neomylnosti Strany. Stranický pracovník došel k rodině oznámit výkon trestu a vydobýt platbu za katovu kulku. Čínský tisk přiznává, že v údobí 1966-1976 bylo postiženo, poškozeno či víc než poškozeno 100 milionů občanů. K tomu nutno připočítat sto milionů analfabetů jako obětí oné oficiálně kulturní doby. Aspoň 10 procent městské mládeže odtransportovali do vzdálených provincií na zejména zemědělské práce. A mnohé miliony jich tam dosud uvízly. Podobný byl osud našich dvou mladých příbuzných v Kulangsu, houslisty a matracisty. Oba si tam odtrpěli sedm roků dřiny s hnojem holýma rukama. Rodiče jim museli posílat peníze, aby na venkově neumřeli převýchovným hladem. Mao je také připravil o vzdělání, o možnost dosažení dospělosti. Jak mohli dospět, když za jedno přistižení s dívkou v náruči se i popravovalo? Ptám se těchhle dvou vyženěných synovců, zda mají nějakou známost, a oni reagovali jako začínající puberťáci, červenali se a nevěděli kam s rukama.
květen
18
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
V jiném textu jsem se zmínil, jak jsem zpovídal jejich otce, zda jeho osobně postihla Maova kulturní revoluce, a dozvídal se: „Rudé gardy chodily od domácnosti k domácnosti, v rámci akce ´Zničit vše staré! ´. Hlavně rozbíjeli starý porcelán, vzácné věci - tyhle symboly minulosti.“ Dozvěděl jsem se, že i strýc, profesor jemných umění, musel jít na brigádu bušit klackem do porcelánu u sousedů. Strana rovněž přikazovala občasné vraždění v sousedských řadách. To se zpravidla provádělo nikoliv na hlavním náměstí, ale spíš v ústraní, kradmo. Sdělovací prostředky varovaly před líbáním (nebezpečí žloutenky) a pro akt mimomanželského milování neměla tehdejší čínština vůbec vhodné slovo. Pouze znala „vztah muže a ženy nepěkným, nepořádným způsobem“. Homosexualita se řešila kulkou do týla. Sex jako takový není postižen stigmatem nemravnosti, však to je mnohdy příjemné počínání, ale sex je hříchem, pokud oslabuje socialismus. O oslabení rozhoduje strana, matróna z nejžárlivějších, monopolistka všeho, tedy i citu a bažení. Jestliže se děvče nevdá do svých třicátých narozenin, stává se starou pannou, na posměch okolí. The Economist, britský výtečný týdeník, si troufl (21. listopadu 2015, str. 43-44) uveřejnit článek o sexuální výchově, o současné čínské sexuální revoluci a nejvyšším čase započít s potřebnou výchovou mládeže. Text se neupejpá, začíná touto větou: „Sex, sex, sexual intercourse, penis, penis, vagina.“ Následuje zpráva o přednášce, k níž došlo na China Agricultural University v Beijingu, dříve Pekingu, a pro naprostou většinu posluchačů první taková zkušenost v životě. Strana a vláda se rozhodla o delikátním tématu zmiňovat se značným zpožděním. Došlo k publikaci studie z roku 2012, se zjištěním, že většina obyvatelstva (víc než 70 %) okusila slasti či strasti sexu již před manželstvím. Jiné průzkumy, uskutečněné v předchozích třiceti letech, prozrazovaly, že čínská mládež je neméně puritánská, což prokazuje v intimních aktivitách s více partnery v jejich ještě mladším věku, s pramalou znalostí potřebné opatrnosti, s následkem velkého vzrůstu nežádoucích otěhotnění, jakož i venerických onemocnění. V Japonsku, Jižní Koreji a na Tchaj-wanu sexuální výchova je povinná. Nic takového není v Číně, dosud se omezující na seznamování se základní anatomií těla. Učebnice z roku 2011 kvůli své zmínce o spermatu, aniž však jediné slovo o pohlavním aktu, se dočkala svého zatracení jako publikace pornografická. Kýženým dominantním motivem je abstinence. Zdůrazňována je iniciativa na univerzitě v Xianu, v podobě závazku studentstva zachovat si panenství, ba i panictví, aby vydrželo až do vlastní svatby. Problémy se vyskytují v používání kondomů, a to spíš u starších generací, které s takovým vybavením nedovedou zacházet. Polovina mládeže je beztoho nepoužívá. Ještě před pouhým rokem (2015) platil zákaz televizní inzerce kondomů, na rozdíl od vřelého doporučování potratů. Většina klinik spěšně vyhovuje potřebným ženám, aniž by se obtěžovala s poučením, jak se opakování nemilé zkušenosti v budoucnosti vyvarovat. Britská odborná publika-
květen
19
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
ce Lancet (říjen 2015) na základě studie téměř 80.000 takových pacientek zjistila, že pro 37 % to již byl druhý potrat a pro 29 % již třetí či ještě častější. Koncem října 2015 příkaz jednoho dítěte do rodiny přestal platit. Tím by mělo dojít nejen ke vzrůstu obyvatelstva, ale také čínské řeči. Můj univerzitní kolega, v Číně narozený syn amerických misionářských rodičů, mi vyprávěl o svém zážitku, jak se tam v rodné své zemi procházel s jedním potomkem v sedačce na svých zádech a s druhým, s nímž se vedl ruku v ruce. Místní chlapeček se profesora zeptal, zda na zádech má své dítě, a když ten přikývl, následoval druhý dotaz, komu že patří to druhé dítě. Nyní tedy přibydou či přibudou slova jako bratr, sestra, strýc, teta, ledacos dalšího. Ota Ulč
Ze Slovenska Zmení nový parlament konečne zákon o štátnom občianstve? Poslanci Národnej rady SR Peter Osuský, Ondrej Dostál a Martin Poliačik (všetci SaS) navrhujú zmeniť zákon o štátnom občianstve tak, aby ľudia už neprichádzali o slovenský pas prijatím občianstva iného štátu. Niekdajší kabinet reagoval právnou normou v roku 2010 na maďarský zákon, ktorý od roku 2011 zjednodušuje udeľovanie dvojakého občianstva zahraničným Maďarom. Na základe súčasného zákona prichádzajú o slovenský pas tí, ktorí prijali občianstvo iného štátu. Novela zákona má vrátiť stav pred leto 2010, kedy prvá vláda Roberta Fica (Smer) prijala zákon odoberajúci ľuďom slovenský pas. Zákon o občianstve pripravil o slovenský pas doteraz 1331 ľudí. Potrebujú podporu z koalície "Predkladaný návrh zákona rieši problém odnímania štátneho občianstva systémovo a obnovuje pôvodný právny stav existujúci do 16. júla 2010, keď jedinou formou straty štátneho občianstva bolo prepustenie zo štátneho zväzku na vlastnú žiadosť," vysvetľujú v dôvodovej správe poslanci. Navrhujú aj to, aby bývalí občania SR, ktorí prišli o slovenský pas pre súčasný zákon, mohli znovu získať občianstvo SR bez toho, aby museli spĺňať podmienky, ktoré sa inak pre nadobudnutie občianstva vyžadujú. Novela opozičných poslancov nemá šancu na úspech bez podpory z koalície. Dostál sa obrátil so žiadosťou o podporu na Most-Híd. Predsedovi koaličnej strany Bélovi Bugárovi poslal otvorený list.
květen
20
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Pripomína mu v ňom, ako zákon prvej Ficovej vlády kritizovali, podali ho na Ústavný súd SR a za vlády Ivety Radičovej sa ho pokúšali neúspešne zmeniť. "Dnes je Most Híd opäť súčasťou vládnej väčšiny a jeho koaličnými partnermi sú Smer aj SNS, ktoré protiústavnú novelu zákona o štátnom občianstve v roku 2010 presadili. Obe strany pritom deklarujú, že sa zmenili a že protimaďarský nacionalizmus, ktorý bol v ich politike prítomný a ktorý bol skutočným dôvodom zmeny zákona o štátnom občianstve v roku 2010, je už minulosťou," píše v liste Dostál. Žiadajú využiť vplyv strany Most-Híd Apeluje na Most Híd, aby využil svoj vplyv v rámci vládnej koalície "a aby sme spoločne čo najskôr odstránili protiústavné časti zákona o štátnom občianstve, ktoré spôsobujú že slovenskí občania prichádzajú o slovenské občianstvo proti svojej vôli". Strana Most-Híd reagovala na otázky o zrušení zákona o občianstve tým, že sa v súčasnosti venuje pripravovaniu programového vyhlásenia vlády, ktoré bude obsahovať viaceré dôležité zmeny pre život národnostných menšín. "V otázke dvojakého občianstva sa nepodarilo, tak ako za Radičovej vlády, nájsť zhodu v koalícii," uviedol hovorca Mosta-Híd Matej Kováč. Bývalý poslanec Mosta-Híd Zsolt Simon (nezaradený) plánuje podporiť návrh SaS. "Som rád, že budem môcť hlasovať za takýto návrh a nie tak, ako to chcú SNS a Smer," uviedol.
Věda Co za patálie mohou způsobit genetické mutace Miloš Dokulil Především si připomeňme Gregora Mendela. Již on, a už v 60. letech 19. století, po stěží představitelném množství trpělivých a mnohostranně rozestřených pokusů, dospěl k celé řadě závažných závěrů, týkajících se dědičnosti. Aniž mohl tehdy znát mikroskopicky podklady ke svým zjištěním, poznal, že některé jím tehdy sledované znaky mohou být dominující, anebo naopak recesivní (ustupující); podle toho, k jakým kombinacím výchozích předpokladů dojde z obou „rodičovských“ stran (napůl ze samčí a samičí složky). Pro jednoduchost předpokládejme, že sledovaná vlastnost by byla nesena a určena jen jedním genem. Pak bychom tu měli čtyři výchozí možnosti. (Dominující alelu sledovaného genu označíme velkým a recesivní malým písmenem: AA, Aa, aA, aa.) Pokud by byl nově vytvářený gen z obou stran tvořen dominantním znakem, ty jeho vlastnosti by se měly projevit naplno. V menších skupinách jedinců roste riziko, že se určité znaky budou objevovat častěji, včetně těch nežádoucích, a pak i v těch dominujících kombinacích. Pochopitelně v situaci třeba ještě 16. a 17. století, kdy byly nově vznikající sekty krutě pronásledovány, jejich společenství se vůči většinové populaci uzavírala navenek rovněž tím, že se v 21 květen máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
těchto komunitách uzavíraly sňatky jen mezi souvěrci. Těch nebylo mnoho. Též následná příbuzenství bývala potom spíše bližší než vzdálenější. Pokud se třeba taková sekta vystěhovala do Ameriky, tím okatěji se bránila jakémukoliv dalšímu vlivu zvenčí, včetně toho zadaného geneticky. Některé skupiny novokřtěnců (anabaptistů) se usídlily na různých místech dnešních USA nebo Kanady, vesměs na venkově, s přísnými nároky na vnější chování vůči jim cizorodým institucím; např. Amišové (Amenité), organizovaní v malých skupinách věřících, bez centrální struktury. Tím spíše v takových populacích mohlo posléze docházet k některým průvodním – také nežádoucím – jevům, podmíněným geneticky, o nichž až do nedávné doby nemusela být přiměřená povědomost. Včetně nečekaně nepřiměřeného chování potomstva, anebo dokonce nevysvětlitelných případů úmrtí brzy po narození kýženého přírůstku do rodiny. Bez přijatelných znalostí o příčinách těchto jevů mohly se případné pokusy o terapii míjet účinkem. Než si všimneme některých konkrétních případů, ještě si maličko zopakujeme, co možná víme. V rámci lidské DNA, v těch buňkách, v nichž je jádro, každá taková buňka má těch molekul, tvořících potenciálně písmena genofondu, přes šest miliard! Ty výchozí báze, tvořící posléze případná „písmena“ genetického kódu, se sdružují do spřažených párů. Na dvoušroubovici DNA tři místa vedle sebe (či za sebou) mohou kódovat aminokyselinu. Ty aminokyseliny mohou zapříčinit vznik bílkovin jako pracovních složek buněk. Případná mutace v genu může změnit celkové fungování kódované bílkoviny. Taková bílkovina může pak ovlivnit další reakce (třeba na buněčné membráně v její citlivosti na regulaci látek, které do buňky vstupují a z ní vycházejí). Takže buňka pak navenek může reagovat odlišně od běžně očekávaných reakcí (některé funkce mohou třeba zůstat potlačeny). Buňky ve větším počtu tvoří tkáň. Tkáně pak vytvářejí orgán, Orgány ve vzájemné vazbě zajišťují chování organismu. To chování nemusí vypadat přitom posléze v určitých případech přiměřeně a přijatelně. Takže když se třeba narodí dítě, jemuž chybí určitý enzym (což jsou bílkoviny nezbytné k normálním reakcím jak v jednotlivých buňkách, tak celého organismu), může pak překvapivě zcela se vymknout běžným očekáváním. Podle toho, o kterou nezbytnou a nedostatkovou aminokyselinu zrovna jde a jaká metylová skupina buňkám proto třeba zrovna chybí, mohou doprovodně následovat rozmanité neurologicky závažné důsledky. Takové dítě může třeba netečně ležet, a posléze i předčasně zemřít, aniž jeho okolí ví, proč. Jiným typem je např. případ, že pozměněné genetické předpoklady vedou od samého počátku po narození k nežádoucím změnám ve vyměšovacím procesu; což rovněž vede, pokud by se včas a správně neodhalila příčina, k předčasné smrti malého kojence. Je – nikoli poprvé – zajímavé, že i když někdy je známa jak diagnóza, tak její terapie, musí uplynout pár dalších desetiletí, než se souvislosti konečně ozřejmí a začnou se uplatňovat i preventivně náležitá opatření v širším měřítku. Protože v určitých případech by měly k tomu stačit testy krve nastávající rodičky; aby bylo možné včas zajistit pro příštího novorozence všechny podmínky, aby zdárně – při odpovídajícím nasazení okamžité léčby – mohl posléze vykročit do života, aniž by sám riskoval stále se zhoršující podmínky svého života a stresující podmínky pro své okolí. Někdy se mluví a píše o „genomické medicíně“. To v těch případech, kdy se medikamentózně napravují prohřešky, vyvolané původně třeba tím, že se pak zvýšenou měrou v určitých izolovaných populacích objevují nežádoucí choroby. Třeba (kromě jiného) maniodepresivní psychóza… což je velmi závažné onemocnění, vedoucí později někdy i k sebevraždě nebo k vraždě, za kterou pak není vrah odpovědný, protože nebyl předtím příčetným. Pokud bychom teď brali v úvahu jen exom, tj. tu část genomu, kterou tvoří exony (tedy ty sekvence, které již přímo tvoří mRNA), pak i když je to jen asi 1 % genomu, mutace v této oblasti mohou být zodpovědné až za 85 % nemocí jimi potenciálně vyvolaných. Takto může dojít třeba až k 40 000 odchylkám od normální sekvence nukleotidových „písmen“. Varianty v kódu DNA
květen
22
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
potom mohou přivodit změny v tvorbě proteinů a v jejich případných funkcích. Tohle je třeba mít na paměti v oblastech zvýšeného výskytu anomálií předem. Zrovna pokud se jedná o Amiše, tak ti od počátku – kromě jiného – obecně odmítali všechno, co nějak v širších souvislostech život mohlo „technicky“ usnadňovat; včetně posléze zavádění elektřiny nebo sociálního pojištění. Pokud jim měl někdo účinně pomoci, muselo to být na bázi nevýdělečné lékařské péče. Ani ta diagnostika mezi ně nepronikala snadno. A to jsme se zatím nezmiňovali o dalších rizicích navozovaných třeba viry nebo baktériemi… (Máme si připomenout teď třeba zrovna virus zika? I když zatím nedisponujeme žádnou přijatelnou před ním ochranou?)
Výročí Kedy sa vlastne skončila 2. svetová vojna v Európe? Druhá svetová vojna, rozpútaná predovšetkým nacistickým Nemeckom, bola bezpochyby najväčšou tragédiou ľudských dejín nielen počtom takmer 60 miliónov obetí, ale aj svojim charakterom a krutosťou. Jej príčiny spočívali v nedôslednom ukončení prvej svetovej vojny a nepochopiteľnou politikou veľmocí Fran- cúzska a Veľkej Británie, t.j. "víťazných" dohodových štátov vo Veľkej vojne. Po rozpútaní vojny agresori, najmä vojenské sily Nemecka a Japonska, dosahovali v prvých rokoch na všetkých frontoch veľké víťazstvá. Situácia sa zmenila až na prelome rokov 1941 a 1942, keď vojská Sovietskej armády odrazili nemecký nápor pred Moskvou. Výsledok bitky predznamenal obrat vo vojne v prospech ZSSR, ako aj Spojencov (Británie a USA). Bitka o Stalingrad v roku 1943 už zna- menala zásadný obrat vo vojne. Západní spojenci zastavili v rokoch 1942-1943 nemecké ťaženia v severnej Afrike, v roku 1943 dobyli Sicíliu a úspešne sa v roku 1944 vylodili v Normandii. Červená armáda vytlačila vojská agresora z územia bývalého ZSSR, vstúpila na územie Nemecka, jeho satelitov, ako aj nimi okupovaných štátov vo východnej, južnej a strednej Európe. Na prelome apríla a mája 1945 bolo otázkou času, kedy nacistické Nemecko, hlavný agresor vojny, bude donútené podpísať bezpodmienečnú kapituláciu. Červená armáda 2. mája 1945 dobyla Berlín, no nepodarilo sa jej ani po samovražde Adolfa Hitlera dohodnúť kapituláciu už prakticky porazeného Nemecka. Táto bola podpísaná až 7. mája 1945 o 14:41 h v Remeši predstaviteľom Nemecka a ôsmimi spojeneckými generálmi z Veľkej Británie, USA, ZSSR a Francúzska,
květen
23
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
pričom sa 8. mája 1945 do 23.01 h mali ukončiť všetky boje. Sovietske vedenie presadilo, aby dokument podpísali najvyšší nemeckí velitelia.
Podpis prvej kapitulácie 7. mája v Remeši a druhej 8. mája v Berlíne Obidva akty kapitulácie predchádzal zúfalý pokus veľkoadmirála Dönitza o dosiahnutie prímeria so spojeneckými vojskami, ktorým velil britský poľný maršal Montgomery. Posledný akt podpisu "bezpodmienečnej kapitulácie všetkých nemeckých, kdekoľvek sa nachádzajúcich pozemných, námorných a vzdušných ozbrojených síl" sa zopakoval v noci z 8. na 9. mája 1945 v sídle sovietskeho štábu v Berlíne - Karlhorste. Jej podpisom táto vstúpila do platnosti 8. mája o 23.00 h v noci stredoeurópskeho času. V ZSSR vtedy bolo už po polnoci, teda 9. mája. Bojové akcie sa však dňom 8. mája neskončili. Niektorí fanatickí velitelia bojovali na území Česka a severnej Juhoslávie až do 15. mája, posledná nemecká ponorka sa vzdala až začiatkom júna 1945. Napriek tomu všetkému sa druhá svetová vojna v Európe formálne skončila 8. mája 1945 o polnoci stredoeurópskeho času. Vo svete sa však vojna ešte neskončila, mimo Európu sa bojovalo takmer štyri mesiace. V Tichomorí boje prebiehali medzi americkými a japonskými vojskami a na Ďalekom východe sa k útoku na Japonsko pripojil aj Sovietsky zväz. V auguste USA zvrhli atómové bomby na Hirošimu a Nagasaki, čo urýchlilo rozhodnutia Japonského cisárstva ku kapitulácii, ktorú podpísalo 2. septembra 1945. Druhá svetová vojna sa skončila definitívne až 2. septembra 1945.
květen
24
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Osobitné vydanie povstaleckých novín Vatra, ktoré vychádzali v Banskej Bystrici potvrdzuje, že prvú kapituláciu podpísalo Nemecko už 7. mája o 14:41 hod. v Remeši. Sovieti ale presadili, aby dokument podpísali najvyšší nemeckí velitelia. To sa stalo v Berlíne na druhý deň, 8. mája o 23.h, čo je aj oficiálny dátum skončenia 2. svetovej vojny v Európe. -------------Vzácny dobový dokument nám poskytol zo svojho archívu Dr. Miloš Kelemen.
květen
25
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Jak komunisti tajili Černobyl: V USA je to běžné, konejšili Čechoslováky
Třicet let od katastrofy Přesně před třiceti lety vybuchl v ukrajinském Černobylu jeden z reaktorů místní jaderné elektrárny. Čechoslováci však žádné varování před radioaktivním mrakem nedostali. Média, která kontroloval režim, byla na informace skoupá. Jak se však později ukázalo, komunističtí představitelé tím šli sami proti sobě. U lidí totiž ztratili důvěru. -----------Letecký pohled na vybuchlý reaktor jaderné elektrárny Černobyl v dubnu 1986. Foto: AP -----------Devětadvacátý duben 1986, úterý. Noční zprávy Československé televize vysílají krátkou zprávu o havárii jaderné elektrárny v ukrajinském Černobylu. Následující den se kratičká informace protlačí i do novin. Editor ji umístí do dolního rohu druhé strany deníku Svobodné slovo a doplní poznámkou, že v USA bylo jen v roce 1979 zaznamenáno 2 300 havárií, poruch a závad. Zhruba tak vypadalo informování Čechoslováků o do nedávna nejhorší havárii v oblasti mírového použití jádra. Jejím dopadům se později vyrovnala až tragédie v japonské Fukušimě, kdy po zemětřesení a následném tsunami v roce 2011 došlo k výbuchům reaktorů v jaderné elektrárně. Jenže zatímco o dění v Japonsku všichni věděli včas, o Černobylu Čechoslováci četli, až když bylo největší nebezpečí pryč. Od havárie uplynuly čtyři dny a radioaktivní mrak, který do ovzduší vynesl výbuch reaktoru, opouštěl ČSSR. „Je nechvalným znakem té doby, že k méně vědoucí menšině Evropy patřili občané socialistických států: Poláci, Maďaři, Rumuni a do značné míry i Rusové, Ukrajinci a Bělorusové. Téměř nevědoucí byli právě občané Československa,“ říká Miroslav Vaněk z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd. Média podle něj situaci hodnotila jako nijak dramatickou a víc poukazovala na „buržoazní antisovětskou a antisocialistickou hysterii“. Ta dle režimu měla za cíl zpochybnit celý československý jaderný program. Vládnoucí aparát se soustředil víc na přípravy Svátku práce než na samotné informování občanů. Objektivních zpráv se lidé nedočkali a havárie byla vykreslována jen jako nicotný incident. Když se nějaké informace objevily, poukazovaly hlavně na havárie jaderných elektráren ve světě. Jenže náhle si komunisti uvědomili, že přemíra takových informací může zároveň vyvolat odpor k plánované výstavbě jaderných elektráren v ČSSR. Neinformovaných Čechoslováků se i přes opačnou snahu propagandy zmocňovala panika a začali si informace zjišťovat jinde. Prohlubovala se tak nedůvěra v mocenský aparát a ten uznal, že nutně musí informace odtajnit. Už nešlo skrývat, že obávaný radioaktivní mrak se přes území
květen
26
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
ČSSR skutečně přehnal. Od 30. dubna do 7. května dokonce třikrát. Vyčkávací taktika komunistů si v následujících letech vybrala svou daň: pro lidi to byla zrada.
Mapa zobrazuje celkový nakumulovaný spad Cesia 137 v Evropě následkem katastrofy v Černobylu. Data pochází z databáze REM (Monitorování radioaktivity v životním prostředí). iDnes.cz
Čtení na volnou chvíli Honza Procházka Milan Cimburek Johnnie Walker vyrábí whisky ve Skotsku již od roku 1820. Můj otec si jeho jméno překládal jako Dlouhý John. Nevím, zda si to přeložil správně, protože byl vlastně abstinent. Spíše to spojoval s britským premiérem, budoucím sirem Winston Churchillem (1874 – 1965). Toho jeho protivník, zakladatel neuskutečnitelné Třetí Říše Adolf Hitler (1889 – 1945), nazýval „Whiskysaufer.“ Válčící ministr opravdu denně vypil lahev whisky značky Johnnie Walker - a někdy i více. Po večerech si maloval olejem krajinky své země. Napsal knihu memoárů „Druhá světová 27 květen máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
válka“, za kterou mu byla udělena literární Nobelova cena v roce 1953. Po celý den kouřil kubánské doutníky, dodávané ruským emigrantem jménem Zino Davidoff, usazeným v Ženevě. Ten ve své knize vzpomínek napsal: „Ten, kdo kouří víc než tři doutníky denně je prase, promiňte, pane Churchille“. Johnnie Walker mi žena přeložila jako Pochodující Honza. To by jako krátký úvod o tom, o čem chci psát, mohlo stačit. Prohlížel jsem si na balkoně nalakovanou sošku, zda ji mám ještě jednou láknout. Vysekal jsem ji z březového dřeva. Namísto třetího lakování jsem sebou sekl na parkety. Bleskurychle jsem se probral a blbě civěl okolo sebe. Vedle mne přistály ještě nějaké sošky z parapety, i s konvicí na zalévání květeny, pochopitelně plnou vody. Vylekaná žena se z kuchyně věcně zeptala: „Cos shodil?“ Nakoukla do obýváku a spatřila mne válet se na podlaze v louži. I když jsem se postavil na svoje skoro sám, rozhodli jsme se pro odvoz na Notfall do nemocnice, od nedopité kávy a rozečteného časopisu. Pán jede v sanitce, život visí na nitce, sanitka se převrhla a nitka se přetrhla. Tak jsem se zase jednou povozil městem plným kontrolních radarů autem s modrým blikátkem, nedodržujícím žádný silniční předpis. Již po hodinové prohlídce mých ostatků zněla diagnosa Herzschrittmacher – Kardiostimulátor, Honza Procházka, Pochodující Honza, zkrátka lidově budík. Aniž bych si po celý svůj život všiml, že mám taky srdce, proto mne ani ve snu nenapadlo, že by se na mne mohlo taky vyfláknout. Inu přišlo to z hůry a je to tu. Lékařským zákrokem jsem se stal loutkou na nitkách a ještě k tomu na baterky. Nemohu posoudit, zda jsem vše v životě prožil bez cizího zásahu, anebo vlivu. Současná medicína mne nenechala se rozžehnat s tímto světem, ale mé další bytí už bude mít pod kontrolou ona a ne já. Moc příjemný pocit ve mně nepřevládá, ale budu si muset zvykat. Konec konců stařec na zaslouženém odpočinku by měl mít to vše krásné již za sebou, a nemít co oplakávat. To ještě krátce před touto událostí mi jednatelka Svazu Českoslovanských spolků ve Švýcarsku, při příležitosti stého výročí trvání, vysekla poklonu: „Pane Cimburku, vy píšete jako stoletej a přitom jste takový čupr kluk.“ Potěšilo mě, že ještě dokážu klamat tělem. Fór Pavel Kantorek
*** květen
28
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Cestovatelské zážitky Dvakrát Ota Ulč:
Klokánie jako alternativa - 1 V Sydney jsem měl na univerzitě přednášku pro tehdejší Československou společnost věd a umění. Přišlo téměř sto zájemců a povídalo se skoro do půlnoci. Napadlo mě, zda ještě zbývá někdo, zajímající se o obojí – kupovat českou literaturu a nacvičovat prostná. „Vy se tím živíte?“ dostal jsem otázku. Neživím, ale zajímám se o exilové češství, o radosti a starosti této diaspory. Té jihoafrické odnoži po rozpadu českého komunismu a tamějšího apartheidu život se notně zkomplikoval nutností vyřešení dilematu, co počít se svým dalším životem: návrat do rodné země do dob mládí, které již neexistuje nebo se vydat do klimaticky sympatičtějšího světa bližších protinožců. Po jihoafrické zkušenosti jsme s rodinou volili australskou variantu a vydali se do tropického Queenslandu. Velmi úrodný kraj, kde se daří novým druhům ovoce, přesídleného z latinské Ameriky a odjinud ze zámoří. Z džunglí jsme přijeli do kopců téměř beskydského vzhledu. Místo brambor a obilí tam roste cukrová třtina, vyšší než největší žací stroje. V této souvislosti posloužím příkladem, jak někdy není radno zasahovat do ekologické harmonie. Cukrové plantáže trápil hmyz a někoho napadlo dovézt z Havajských ostrovů hmyzu lačné ropuchy. A ty se tak hrůzně rozmnožily, že už jsou jich miliony, dosahují velikosti oškubané slepice, rozlézají se dál, severozápadně až k Darwinu a na jih k Sydney. Teď už se jim třeba podařilo přelézt dlouhatánskou poušť Nullarbor a doťapkat až do Perthu. Do vábivých říčních vod jsme nelezli, podrobné mapy totiž varovaly před krokodýly. Poslední dobou se rozmnožují natolik, že se problém začíná řešit jejich konzumací - krokodýlí karbanátky a steaky. Skvělý je Great Barrier Reef, ale při potápění do korálové nádhery lépe se vyhýbat žralokům a dalším potvorám. Od října do března pozor na marine stingers – jedovaté medúzy. Po menším dotyku nutno postižené místo natřít octem (na některých plážích jsou k dispozici láhve s první pomoci v jakoby poštovních schránkách), po větším dotyku je nutný převoz do nemocnice, případně na hřbitov. Severně za Cairns končila asfaltka. Dál směrem na Cape York, téměř tisíc kilometrů dlouhý poloostrov, už končí kontinent, tam lze dorazit jen s velmi odolným vozidlem. V místě Weipa, na pobřeží zálivu Carpentaria, obrovská vozidla s třímetrovými pneumatikami nakládají bauxit a snad i uran. Čeští brigádníci si tam vydělají hodně peněz. Vydali jsme se k jihu, na ostrov zvaný Magnetic – tak ho pojmenoval mořeplavec James Cook. Krajan a navíc i Plzeňák František Bejček, nyní Baychek, nám šlechetně nabídl klíče od své vily přímo na pláži. Manželka si libovala, že Magnetický ostrov je v mnohém k nerozeznání od její rodné jižní Číny. Mně to tam trošku připomínalo jižní Evropu. Tam rovněž dámy odkládaly vrchní část plavek, vystavujíce své obliny slunci a okolí. V Cairns prý žije třicet českých rodin. O víkendu jsme se u jedné objevili. Hezký dům s bazénem přímo na pláži. Vzdor nečekanému vpádu nás docela přátelsky přijali, zdůrazňujíce, že se s Čechy 29 květen máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
zásadně nestýkají. Přítomná, výlučně česká společnost, horlivě přikyvovala. Pozvali nás na jeden z příštích večerů a pozvání na poslední chvíli zrušili. Jeden Čech si tam otevřel fitness centrum a navíc vyráběl cínové panáčky. Jeden český architekt nechal svého povolání a věnoval se výrobě čokolády - v tom horku! Dlouhovlasý dobrodruh s vizáží Dostojevského se živil jako krmič strakatých opeřenců. V Townsvillu, po Brisbane druhém největším městě Queenslandu, jedna Češka, která má v knihovně exilovou literaturu, si mě spletla se Škutinou. Posrpnoví přistěhovalci se tam vesměs divili, proč se v exilu někdo obtěžuje knížky psát, tisknout a dokonce kupovat a číst. „Je tam moc horko, asi z toho blbnou,“ mávl rukou krajan z chladnějšího kraje. Jenže třeba zrovna šlo o druh lidí, kteří nečetli doma v Klatovech, tak proč by teď měli číst v Cooktownu? Jenže ty asimilační pochody nemusí být pouze jednosměrné. Na Nové Guineji česká rodina adoptovala papuánskou holčičku, stala se z ní Andulka, stala se z ní Češka. Když dívka dospěla, oženil se s ní posrpnový exulant s nevyprchanými vlasteneckými sklony: bližší česká Papuánka než cizí Australanka, to dá rozum. - - Na zpáteční cestě z Magnetického ostrova jsme se zastavili něco pojíst na prázdném parkovišti. Tam jsem se všiml vyřezaného nápisu Fucken emigrants from Prague, ČSSR. Řezbáři se vyjádřili dvoujazyčně, též se sdělením v mateřštině o „zasraných emigrantech z Československa“ a uveden byl rok 1982. V Austrálii jsem se přeptával, co kde komu a jak moc vadí. Co například veliká vzdálenost od ostatního světa? Takový pocit pomáhá překonat telefon a poslední dobou zejména e-mail. „Pro mě to není otázka těch tisíců kilometrů, sednu do letadla, trochu si pospím a probudím se v Londýně,“ ujistil mě jeden z tamější početné obce českých matematiků.
Klokánie jako alternativa - 2 Do Austrálie jsem dřív několikrát letěl v záležitosti mysteriózního Milana Brycha, s nímž jsem se v rodné zemi nikdy nesetkal. Kvůli němu došlo ke zkomplikování vztahu mezi Canberrou, vládou federální, a vládou státu Queenslandu. Tam v hlavním městě Brisbane seděl dlouholetý premiér Joh Bjelke-Petersen. Nepotkal jsem intelektuála, který by o něm řekl vlídné slovo. Zásadně ho zatracovali jako zavilého reakcionáře, bigotního demagoga, antikomunistu – samé ošklivé vlastnosti. Mně se ale líbil. Imponovalo mi jak jeho neformální vystupování, tak odvaha nesouhlasit s módními trendy, třeba ve vztahu k prapůvodnímu obyvatelstvu země. Dokonce navrhl zrušit domorodé rezervace. Nepředstírám, že bych byl příliš objektivní. Jak často se našinci přihodí mít privilegovaný přístup k takovému potentátovi, který ho pozve domů na oběd a navrhne vzájemně se oslovovat křestními jmény? Také mě svezl na svém letadle s pěknou pilotkou a výsostnými znaky Queenslandu na ocase. A byl to právě jeho málo vřelý vztah vůči federální vládě v Canberře, který se zásluhou kontroverzního brněnského rodáka znovu rozvířil. Brych měl jako občan Nového Zélandu právo bezvízového vstupu do kterékoliv země britského Commonwealthu, tedy i do Austrálie. Bjelke ho pozval, aby v Brisbane otevřel kliniku. Pod tlakem lékařské komory ministr přistěhovalectví ale dělal potíže. Bjelke se naježil: bolavé, chou30 květen máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
lostivé koleno kompetencí. Přistěhovalectví je záležitost federálu, zdravotnictví je věc jednotlivých států, já si Brycha přivezu letadlem s queenslandskými insigniemi a vy si mě zkuste sestřelit! S Bjelkem jsem přiletěl do Canberry na jednání, jehož se zúčastnili tři federální ministři, z nichž jeden (Attorney General) byl ruského úvodu a skutečně se jmenoval Durack. Jednání slušné, bez vzájemného osočování, tak jak to v demokraciích má být a někdy i bývá. Začal jsem ujištěním, že jsem Brycha v Evropě neznal, o jeho kvalifikacích nic nevím, mohl jsem pouze posoudit Prahou předložené důkazy, které jsem shledal být zčásti sporné, zčásti vyloženě falešné. Zakončil jsem otázkou, zda novozélandská lékařská komora se skládá z tak kolosálních oslů, neschopných postřehnout rozdíl mezi onkologem specialistou a zločincem bez maturity, který skoro celý svůj dospělý život strávil za mřížemi. (Dotázaní odpovídali takto: Brych se studiu medicíny věnoval ve výkonu trestu, což potvrzuje superioritu socialistického vězeňství.) Vrátil jsem se do Melbourne a odtud odletěl do Brisbane s Brychovým australským spolupracovníkem Warrenem Hastingsem, držitelem naprosto nesporného lékařského diplomu. Mladý, velice pohledný Warren, ženatý, otec dvou dětí, byl též majitelem letadla. On tedy teď pilot a já navigátor. Poznávací písmena EZU (Echo Zulu Uniform), seznamuji se se zkratkami ADF, QDT, mapami navigačními, topografickými, radio-frekvenčními. Jsme naladěni na frekvenci 120.00, každých 100 mil se mění. Poletíme mnoho mil. Listuji v tlustopise, v něm je nákres každičké přistávací plochy v zemi. Kapitáne, jak rychlý bude let? Prý 160 až 180 knotů čili uzlů za hodinu. Jak velký či dlouhý je uzel? Royal Victoria Airclub, odlet 8:55 ráno, slunečno, bezoblačno, perfektní viditelnost. Stoupáme do výše 8.000 stop, za hodinu jsme nad řekou Murray, hranicí států Victoria a New South Wales. Pod námi ubývá zeleně a přibývá hnědočerveného suchopáru. Stromy se trousí podél toku a dělají dojem zástupu mravenečků. Echo-Zulu-Uniform představuje se Warren věži ve Walla Walla a oznamuje, že přistávat nebudeme. Přepíná mnoho páček, pod námi háje, lesy, pralesy a nikde ani jedno obydlí. 12:45 – Coonanarabran, Narrabri – Aboriginal Area, domorodá rezervace. 13:16 – Goondiwindi, tam by se vešlo několik Českých republik. Řeka Macintyre, další hranice, zase ti mravenci, trousící se podél suchých řečišť. Tady už máme pod sebou tropický Queensland. V rádiu s dosahem 300 až 500 mil nám to jen rachotí, nemůžeme se dovolat. Záleží na povětrnostních podmínkách, Toowoomba se nám nehlásí. 2:15 – Dalby, vojenské zakázané pásmo, tak tvrdila mapa. Ejhle, jako za komunistů! Zákaz porušujeme. Kdyby nás soudili, budeme mít polehčující okolnost – my jsme se, značně zásluhou mého navigačního neumětelství, ztratili. Mířili jsme do městečka Kingaroy, Bielkeho privátní adresy, kde nás očekával. Najednou máme před sebou vysoké kopce, podobné jako v Arizoně – jenže podle mapy tam být neměly. Warren se mezi nimi proplétá, pokouší se o téměř radikální zatáčky. Český poseroutka začíná panikařit a pilotování mu ztěžovat kibicováním. Začínáme se hádat, domáhám se práva staršího, byť zdaleka ne moudřejšího. Trvám na svém. „Támhle, to je určitě ono!“ „Když myslíš,“ vzdychl pilot a přistál na jakési prašné nudli. Motor bublá, taháme se o mapy, Warren někam volá a nedovolá se. „No jo, tak jsem se teda splet,“ přiznávám. Nikdo není dokonalý, říkám omluvně slovy multimilionáře, dychtícího po manželství v závěru filmu Někdo to rád horké.
květen
31
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Znovu jsme se vznesli a zmateně motali. Je támhle Oakey nebo Harlin? Obojí špatně. Míjíme pole s burskými oříšky i lány se zelím. Ano, sauerkraut a u toho palmy. Pak přece jenom kýžený Kingaroy nalezen, je 14:55 hodin. U přistávacího plácku stál premiér a mával. Vřele nás vítal, zatímco jsme zmateně vysvětlovali zdržení. A přítel Warren, prima mladý člověk, doktor, manžel a táta dvou dětí, se krátce poté zabil. Ne na tomto letadle - to měl zrovna v opravě, ačkoliv právě to se stalo příčinou tragédie. V půjčovně mu omylem dali vadný stroj. S ním vzletěl a zřítil se na cestě k pacientům.
Kam na dovolenou Region Jungfrau ve Švýcarsku vás nezklame ani v létě Jedni dávají každoročně přednost letní dovolené u moře, druzí se naopak těší na aktivní trávení svých volných dní s výhledem na horské scenérie. Jungfrau region ve švýcarských Bernských Alpách nabízí zajímavou dovolenou i pro méně zkušené horské turisty.
Pokud se vám navíc vydaří hezké počasí, úchvatné výhledy na hory Eiger, Mönch a nejvyšší z nich, Jungfrau, vám zaručí nezapomenutelnou letní dovolenou.
květen
32
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Doporučuji se ubytovat v některém z horských hotelů či apartmánů v oblasti Grindelwald. Obec v nadmořské výšce 1034 metrů je i dobře dosažitelná vlakem a kromě snadné dopravy do místních horských středisek se můžete vydat klidně až pod vrchol samotné hory Jungfrau. Konečná stanice Jungfraujoch se pyšní nejvýše položeným nádražím v Evropě a cesta vlakem se pro vás tak může stát i příjemným zpestřením vaší dovolené.
Jungfrau region se svými mnoha kilometry upravených horských tras je jednou z nejpopulárnějších oblastí nejen ve Švýcarsku, ale i v celé Evropě. Ročně se sem za svou aktivní letní dovolenou vydává mnoho turistů z celého světa a je tedy vhodné rezervovat si své ubytování na hlavní sezónu dostatečně dopředu. Hotely s nejhezčím přímým výhledem na horský trojlístek bývají zamluvené mnohdy i přes půl roku dopředu. Myslím, že nemusím připomínat, že Švýcarsko je vynikající destinací i pro gurmány. Vyplatí se rezervovat si ubytování minimálně se snídaní, jejichž bohatost nejenom na různé druhy sýrů vás mile překvapí. Obec Grindelwald je výborným výchozím bodem pro vaše horské výlety do okolí. V regionu se vám nabízí nespočet možností, jak si užít vaši dovolenou každý den na jiné trase. Mezi nejoblíbenější patří zaručeně výlet na First a k jezeru Bachalpsee. Tato trasa nabízí hned několik variant náročnosti a vy se můžete rozhodnout, zda se vydáte na celý výlet sami pěšky, nebo zda využijete šestimístné kabinové lanovky, která vás z Grindelwaldu dopraví až do horní stanice First, případně zda vystoupíte v mezistanici Bort a užijete si tak polovinu trasy aktivně. Jedna z těchto nejhezčích tras vede pěšky z Grindelwaldu, přes louky, až k jezeru Bachalpsee. Ze začátku budete kopírovat trasu lanovky a po cestě se kochat nejenom výhledy na majestátné vrcholky hor, ale uchvátí vás i samotná alpská příroda, kterou budete procházet. Cestou potkáte
květen
33
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
několik horských restaurací, kde si můžete na chvíli odpočinout a pochutnat si na některé z tradičních švýcarských specialit. Turistické trasy jsou zde výborně značené. Na cedulích naleznete samotné cíle vašeho výletu, směrovky k lanovkám a horským autobusům, ale i přibližné časy, jak dlouho byste daný úsek měli jít. Nezapomeňte si přibalit na cestu dostatek tekutin, které můžete doplnit v některém z horských pramenů, kde by měla být voda nezávadná. Na tento výlet si vyhraďte nejlépe celý den a v batohu se vám neztratí ani slabá pláštěnka. Je dobré plánovat vaši cestu s ohledem na aktuální předpověď počasí. Nemělo by vás tak při vašem výletu zaskočit, že počasí se v regionu rychle mění a že alpský déšť je zde pravidelným zpestřením odpoledních návratů do údolí. Od jezera Bachalpsee dojdete ke stanici First přibližně za necelou hodinu a podle vašich časových možností se vydáte na cestu zpět do údolí pěšky, nebo využijete již zmíněné lanovky. Spousta turistů, kteří neholdují náročnější alpské turistice, využívá cestu gondolou na obou směrech a formou lehké procházky se vydávají od stanice First pouze k jezeru Bachalpsee. Cena za využití lanovky nepatří k těm nejlevnějším, ale pokud se vydáte do regionu Jungfrau na několikadenní dovolenou, vyplatí se vám ubytování, v rámci kterého získáte i speciální turistickou kartu na slevy. Díky tomu vás dovolená v této luxusní oblasti vyjde podstatně levněji. Neváhejte se proto při plánování vaší cesty informovat, jaké další výhody vám váš hotel dokáže zprostředkovat. Petra Švehlová Stowasserová Autorka cestuje po celém světě a své zážitky sdílí se čtenáři na svém facebookovém profilu a blogu dovolenkarka.cz.
Sport V Rusku začalo MS v hokeji. Přinášíme program šampionátu. MS v hokeji 2016 se hraje v termínu 6.5.2016 až 22.5.2016. Program všech 64 zápasů se odehraje v Moskvě (v Ice Palace aréně s kapacitou 12 000 diváků) a v Petrohradě (v multifunkční aréně Yubileiny rink s kapacitou 7000 diváků). Rusko hostí mistrovství světa u příležitosti 70. výročí založení Ruské hokejové asociace. Turnaj se hraje herním systémem, který známe již od roku 2012 z Helsinek. Účastní se ho 16 zemí, které jsou rozděleny do dvou základních skupin podle umístění týmů v rankingu IIHF, který se sestavuje po každých MS. Následně se čtyři nejlepší reprezentace z každé skupiny setkají v play-off, kde vytvoří dvojice podle křížového pravidla (1A-4B, 2A-3B, 3A-2B, 4A-1B). Do nižší divize se dostanou týmy na poslední příčce v každé skupině. Výjimkou jsou Německo a Francie účinkující v skupině „B“, kteří budou organizátory MS v hokeji 2017. Tyto týmy tedy sestoupit nemohou. Pokud by v skupině „B“ obsadili 7. a 8. místo, do divize 1 sestoupí jen poslední tým základní skupiny „A“.
květen
34
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Česko hraje v moskevské části turnaje spolu s domácím Ruskem, Švédskem, Švýcarskem, Lotyšskem, Norskem, Dánskem a Kazachstánem. V petrohradské skupině „B“ se Slovensko utká s Kanadou, Finskem, USA, Běloruskem, Francii, Německem a Maďarskem. Slováci budou v úvodním zápase čelit nováčkovi v elitní kategorii Maďarsku. Následně je čekají papírově slabší týmy (Francie, Německo, Bělorusko), ale závěr bude ve znamení těžkých duelů s Kanadou, Finskem a USA. Přesný program mistrovství světa v hokeji 2016 a složení základních skupin byly oznámeny 15.7.2015.
Program MS v hokeji 2016 v Rusku 6.5.2016 6.5.2016 6.5.2016 6.5.2016 7.5.2016 7.5.2016 7.5.2016 7.5.2016 7.5.2016 7.5.2016 8.5.2016 8.5.2016 8.5.2016 8.5.2016 8.5.2016 8.5.2016 9.5.2016 9.5.2016 9.5.2016 9.5.2016 10.5.2016 10.5.2016 10.5.2016 10.5.2016 11.5.2016 11.5.2016
květen
Švédsko - Lotyšsko USA - Kanada Česká rep. - Rusko Finsko - Bělorusko Švýcarsko - Kazachstán Slovensko - Maďarsko Norsko - Dánsko Francie - Německo Lotyšsko - Česká rep. Bělorusko - USA Kazachstán - Rusko Maďarsko - Kanada Norsko - Švýcarsko Finsko - Německo Švédsko - Dánsko Francie - Slovensko Lotyšsko - Rusko Bělorusko - Kanada Švédsko - Česká rep. Finsko - USA Švýcarsko - Dánsko Slovensko - Německo Kazachstán - Norsko Maďarsko - Francie Švýcarsko - Lotyšsko Slovensko - Bělorusko 35
15:15 Moskva 15:15 Petrohrad 19:15 Moskva 19:15 Petrohrad 11:15 Moskva 11:15 Petrohrad 15:15 Moskva 15:15 Petrohrad 19:15 Moskva 19:15 Petrohrad 11:15 Moskva 11:15 Petrohrad 15:15 Moskva 15:15 Petrohrad 19:15 Moskva 19:15 Petrohrad 15:15 Moskva 15:15 Petrohrad 19:15 Moskva 19:15 Petrohrad 15:15 Moskva 15:15 Petrohrad 19:15 Moskva 19:15 Petrohrad 15:15 Moskva 15:15 Petrohrad
máj
zpravodaj
5 / 2016 11.5.2016 11.5.2016 12.5.2016 12.5.2016 12.5.2016 12.5.2016 13.5.2016 13.5.2016 13.5.2016 13.5.2016 14.5.2016 14.5.2016 14.5.2016 14.5.2016 14.5.2016 14.5.2016 15.5.2016 15.5.2016 15.5.2016 15.5.2016 16.5.2016 16.5.2016 16.5.2016 16.5.2016 17.5.2016 17.5.2016 17.5.2016 17.5.2016 17.5.2016 17.5.2016
Švédsko - Kazachstán Finsko - Maďarsko Česká rep. - Norsko USA - Francie Rusko - Dánsko Kanada - Německo Česká rep. - Kazachstán USA - Maďarsko Dánsko - Lotyšsko Německo - Bělorusko Norsko - Švédsko Francie - Finsko Rusko - Švýcarsko Maďarsko - Bělorusko Kazachstán - Lotyšsko Kanada - Slovensko Dánsko - Česko Německo - USA Švýcarsko - Švédsko Slovensko - Finsko Rusko - Norsko Kanada - Francie Dánsko - Kazachstán Německo - Maďarsko Česko - Švýcarsko USA - Slovensko Lotyšsko - Norsko Bělorusko - Francie Rusko - Švédsko Kanada - Finsko
spravodaj 19:15 Moskva 19:15 Petrohrad 15:15 Moskva 15:15 Petrohrad 19:15 Moskva 19:15 Petrohrad 15:15 Moskva 15:15 Petrohrad 19:15 Moskva 19:15 Petrohrad 11:15 Moskva 11:15 Petrohrad 15:15 Moskva 15:15 Petrohrad 19:15 Moskva 19:15 Petrohrad 15:15 Moskva 15:15 Petrohrad 19:15 Moskva 19:15 Petrohrad 15:15 Moskva 15:15 Petrohrad 19:15 Moskva 19:15 Petrohrad 11:15 Moskva 11:15 Petrohrad 15:15 Moskva 15:15 Petrohrad 19:15 Moskva 19:15 Petrohrad
Čtvrtfinále 19.5.2016 19.5.2016 19.5.2016 19.5.2016
květen
-
15:15 Moskva 15:15 Petrohrad 19:15 Moskva 19:15 Petrohrad 36
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Semifinále 21.5.2016 21.5.2016 -
15:15 Moskva 19:15 Moskva O třetí místo
22.5.2016 -
15:15 Moskva Finále
22.5.2016 -
19:45 Moskva
Snowboardovou šampionku zabila při natáčení lavina
Pro Švýcarku Estelle Balet skončil život v jednadvaceti Snowboardový svět přišel o svou velkou hvězdu. Dvojnásobná mistryně světa v extrémním snowboardingu Estelle Balet v úterý 12. dubna zahynula pod lavinou. Pouhé dva týdny předtím podruhé vyhrála Freeride World Tour. Jednadvacetiletá Švýcarka, která v Alpách poblíž letoviska Orsieres natáčela film, právě sjížděla svah na svém snowboardu, když se z kopce uvolnila lavina a mladou ženu smetla. Uvedla to švýcarská policie ve svém prohlášení.
Extrémní snowboardistka Estelle Balet | foto: julbo.com
květen
37
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Estelle se snowboardingu věnovala od desíti let a byla na sjíždění v nebezpečných podmínkách dobře vybavena. Měla na sobě sledovací zařízení, helmu i airbag. Záchranáři ji našli, vyhrabali, ovšem pomoci jí už nedokázali. „Přes pokusy o resuscitaci přímo na místě nehody zemřela,“ sdělila policie. „Cítím obrovský smutek a plně soucítím s její rodinou a přáteli,“ řekl agentuře AFP Nicolas Hale-Woods, zakladatel Freeride World Tour. „Je to jen připomínka toho, že bez ohledu, jak jste připraveni, má v sobě freeride pořád kus nejistoty.“ kub
Zdraví Výskumníci hľadali súvislosť medzi rizikom rakoviny a dávkami vitamínu D.
Rakovina má nového nepriateľa. Môže nás ochrániť ?
Človek s vyššou hladinou vitamínu D v organizme má v priemere nižšie riziko, že ochorie na rakovinu. Merateľné zníženie tohto rizika je však spojené s výrazne vyššou hladinou vitamínu D v krvi, než aká sa teraz odporúča. Vyplýva to z vedeckej štúdie tímu Kalifornskej univerzity v San Diegu, ktorú zverejnil magazín PLOS ONE. „Prvý raz sme kvantifikovali schopnosť vitamínu D pri prevencii všetkých typov invazívnych druhov rakoviny,” tvrdí Cedric Garland z lekárskej fakulty tejto univerzity. Vedec skúmajúci úlohy vitamínu D pri prevencii rakoviny bol členom tímu, ktorý viedla Sharon L. McDonnellová. Čo ukázala mapa Cedric Garland a jeho zosnulý brat Frank už pred viac ako tridsiatimi rokmi zistili, že nedostatok vitamínu D je spojený so zvýšením rizika ochorenia na niektoré druhy rakoviny. K tejto myšlienke ich priviedol pohľad na jednu z prvých máp výskytu zhubných nádorov hrubého čreva, ktorú zostavil americký Národný inštitút rakoviny v roku 1980. Na mape bolo vidieť, že výskyt ochorenia koreluje s miestom trvalého bydliska, pričom sa ukazovala deliaca čiara medzi severom a juhom. Obyvatelia severných šírok, ktorí majú nižší prirodzený prísun slnečných lúčov (a teda aj nižšiu hladinu vitamínu D, ktorý sa v organizme tvorí vďaka UV žiareniu), trpeli na rakovinu hrubého čreva častejšie ako ľudia z juhu. Tento moment, ako neskôr spomínal Frank Garland, úplne zmenil profesionálnu a akademickú kariéru bratskej vedeckej dvojice. Ďalšie štúdie, ktoré následne bratia Garlandovciči iné vedecké tímy vykonali, našli a preukázali spojenie medzi nižšími hladinami vitamínu D a ďalšími druhmi rakoviny: ako boli zhubné nádory prsníka, pľúc, močového mechúra a ďalších orgánov.
květen
38
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Čím viac, tým lepšie? Najnovší výskum sa zameral na zodpovedanie naliehavej a v odborných kruhoch často diskutovanej otázky: aká hladina vitamínu D v krvi je potrebná, aby organizmu zabezpečila efektívne zníženie rizika ochorenia na rakovinu? Kalifornský tím použil netradičnú metódu a analyticky porovnal dvojicu rôznych odborných štúdií. Prvá bola randomizovaná klinická štúdia (čiže s náhodným rozdelením účastníkov do skupín), ktorej sa zúčastnilo 1 169 žien. Druhý výskum zhromaždil 1 135 žien v prospektívnej štúdii, čiže takej, pri ktorej sa sledoval vznik rakoviny až v priebehu trvania štúdie (v priemere 3,9 roka) a nebrali sa do úvahy predchádzajúce údaje. Všetky ženy mali 55 rokov a viac. Vedci im merali obsah 25-hydroxivitamínu D - skrátene 25(OH)D – v krvi; ten sa považuje za spoľahlivý ukazovateľ (marker) obsahu vitamínu D v krvi. Účastníčky prvej štúdie mali strednú hodnotu markera v krvnom sére 30 nanogramov na mililiter. V druhej štúdii bola táto úroveň o 18 nanogramov vyššia. Výskyt rakoviny v prvej štúdii po prerátaní vyšiel na 1 020 prípadov na 100 000 ľudí za rok. V druhej štúdii to bolo 722 prípadov. Výskyt rakoviny sa teda znižoval spolu s rastúcou koncentráciou vitamínu D v krvi. Zjavné to však bolo až pri tomto percentuálnom prepočte: ženy s koncentráciou 40 nanogramov na mililiter (alebo s vyššou) mali až o 67 percent znížené riziko rakoviny v porovnaní so ženami, ktoré mali polovičnú alebo nižšiu koncentráciu. Ak chceme, môžeme si to predstaviť aj tak, že na desať žien, chorých na rakovinu, pripadá sedem, ktorých pred chorobou chráni minimálne dvojnásobná hladina D vitamínu. Znamená to azda, že čím viac vitamínu D v krvi, tým lepšia ochrana proti rakovine? Áno – ale aj nie. Je tu totiž jedno dôležité ale, ktoré treba zobrať do úvahy. Nadmerná koncentrácia vitamínu D je škodlivá, lebo zvyšuje koncentráciu vápnika, čo môže znamenať závažné zdravotné riziká (vracanie, hnačky, nechutenstvo, únavu a celkovú slabosť a ochabnutosť organizmu). Rovnako tak je však nebezpečná veľmi nízka koncentrácia D vitamínu. V roku 2010 na to upozornil článok tímu Richarda Kremera z McGillovej univerzity v kanadskom Montreale. V časopise Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism varoval, že takmer 60 percent svetovej populácie trpí na nedostatok vitamínu D, pričom štvrtina z tohto počtu má extrémne nízku úroveň. To je spojené s celým spektrom chorôb: okrem rakoviny a osteoporózy tam patrí aj cukrovka a kardiovaskulárne choroby, častejší výskyt chrípky a dokonca aj obezity. Koľko ho treba? Aké sú teda odporúčané dávky vitamínu D v krvi? To je stále predmetom intenzívnej debaty. V roku 2010 uviedol prestížny americký Inštitút medicíny (dnes premenovaný na Národnú akadémiu medicíny) ako spodnú hranicu 12 nanogramov na mililiter, no cieľom by mala byť koncentrácia 20 nanogramov. V prípade väčšiny zdravej populácie vo veku od 19 do 70 rokov to možno dosiahnuť konzumáciou ekvivalentu 600 medzinárodných jednotiek vitamínu D každý deň.
květen
39
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Následne sa však ozvali iné skupiny špecialistov, ktorým sa zdala požadovaná hranica nízka a prišli s úplne inými číslami; hovorili o 50 nanogramoch a viac – až do hranice 125 nanogramov, lebo potom už môžu nastať problémy s predávkovaním. Teraz je situácia taká, že tí, ktorí zdôrazňujú významné miesto vitamínu D vo výžive a varujú pred jeho nedostatkom, navrhujú jeho každodennú konzumáciu na úrovni okolo 800-1000 medzinárodných jednotiek (IU). Tento údaj platí pre zdravých ľudí, pre seniorov (nad 70 rokov) alebo tehotné a dojčiace ženy by to malo byť ešte viac. Garland neponúka nijaké priemerné alebo optimálne množstvo vitamínu v krvi, ani najlepší spôsob, ako ho telu poskytnúť. Môže to byť primerané slnečné žiarenie (vyššie dávky UV žiarenia sú však veľmi nebezpečné), ďalej je vitamín dostupný z bežnej stravy (napríklad 100 gramov lososa alebo morského pstruha obsahuje cca 450 IU vitamínu D) alebo potravinové doplnky, napríklad vo forme vitamínového koncentrátu či tabletiek (väčšinou spojených s vápnikom). Štúdia publikovaná vo verejne dostupnom PLOS ONE jednoducho iba ukazuje na fakt nepriamej úmernosti množstva vitamínu D v krvi a rizikom rakoviny. Znížené riziko tejto choroby začína byť merateľné od hladiny 40 nanogramov, pričom vyššia koncentrácia prináša ďalší úžitok. V podstate to znamená, že koncentrácia na úrovni 20 nanogramov, ktorú lekári odporúčajú ako základnú prevenciu osteoporózy, je veľmi málo v prípade prevencie rakoviny. Ak by sa zvýšila aspoň na 40 nanogramov, znamenalo by to podľa Garlanda podstatné zníženie výskytu rakoviny a s tým spojenej úmrtnosti. „Prvotnú prevenciu rakoviny, dokonca aj v porovnaní s jej včasným diagnostikovaním alebo zlepšením liečby, považujeme za zásadnú vec, ktorá prispeje k zastaveniu súčasného trendu zvyšujúceho sa výskytu rakoviny v celom svete,” dodali výskumníci v PLOS ONE. Michal Ač Hlavný zdroj: ScienceDaily
Zajímavosti Planeta Devět zničí život na Zemi, předpokládá astrofyzik. Podle něj to udělala už několikrát. Souvisejí spolu objev deváté planety sluneční soustavy za Neptunem a katastrofa, která na Zemi vedla k vyhynutí dinosaurů? Možná, i když ověření správnosti této teorie možná nikdo nepřežije. Milovníci apokalyptických předpovědí mají na internetu opět o zábavu postaráno. Astrofyzik Daniel Whitmire z univerzity v americkém státě Louisiana (nyní působí jako profesor matematiky v Arkansasu) tvrdí, že takzvaná planeta Devět, objevená v lednu na konci naší sluneční soustavy, může přinést na Zemi zkázu a zničení téměř všeho živého. Podobně jako se to stalo v éře dinosaurů. Obíhá na oběžné dráze kolem Slunce, a až bude nejblíže Zemi, bude sem vystřelovat meteority a velká tělesa. Dělá to podle Whitmira každých zhruba 27 milionů let. Američan to předpovídal již dříve, zájem o jeho teorii podnítil nedávným článkem britský bulvární a velmi čtený list The Sun.
květen
40
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Planeta se nachází podle výpočtů za Neptunem a oběhne Slunce jednou za téměř 20 tisíc let. Odborný server Exoplanety.cz k tomu podotýká: "Planeta Devět se samozřejmě nikdy nepřiblíží k Zemi a ani nemůže mít na Zemi nějaký přímý vliv, ale může způsobit slušnou paseku v Kuiperově pásu a poslat některá ledová tělesa na nedobrovolný výlet do vnitřních částí sluneční soustavy. A ty se pak srazí se Zemí." (Kuiperův pás je oblast sluneční soustavy rozprostírající se od oběžné dráhy do vzdálenosti přibližně 55 astronomických jednotek od Slunce. Jedna astronomická jednotka se rovná 149 597 892 kilometrům.) Astronomové odhadují, že hmotnost planety Devět je pětkrát až desetkrát větší než hmotnost Země a průměr má dvakrát až čtyřikrát větší než Země. Informaci o objevu deváté planety sluneční soustavy přinesl v lednu časopis Astronomical Journal. Autory výzkumu jsou Mike Brown a Konstantin Batygin z Kalifornského technologického institutu.
Kresba Chicxulubského meteoritu. | Foto: NASA Whitmire je přesvědčen, že právě tato planeta je důvodem opakujících se katastrof a zániků života na zeměkouli. Dříve nazýval imaginární planetu, která to způsobuje, planetou X. Brown Whitmirovi odporuje a domnívá se, že tato planeta X není onou devátou planetou. Panel 41 vědců - paleontologů, sedimentologů, geofyziků, geochemiků a klimatologů – před pěti lety došel k závěru, že příčinou vyhynutí dinosaurů před 65 miliony lety byl jednoznačně meteorit. Svědčí o tom Chicxulubský kráter na území dnešního Mexika, který vznikl po dopadu tělesa velkého okolo deseti kilometrů. Způsobil ekologickou katastrofu, která zřejmě nemá v dějinách obdoby. Krátce nato vymřelo více než 70 procent živočišných a rostlinných druhů a druhohory
květen
41
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
vystřídaly třetihory. Jako důkazy vědci uvádějí velké množství šokových křemenů nalezených ve vrstvách na předělu druhohor a třetihor na celém světě. Šokové křemeny s odlišnou krystalickou strukturou než běžné křemeny vznikají v místech obrovského tlaku, jako například v epicentrech výbuchu atomových bomb či při dopadu meteoritů. Tlak v průběhu běžné sopečné aktivity na jejich vznik nestačí. Meteorit dopadl na Zemi rychlostí přes 70 tisíc kilometrů za hodinu a uvolnil energii rovnající se sto milionům megatun TNT. To je více než miliardkrát silnější exploze než v případě atomové bomby vybuchlé v Hirošimě. Martin Novák, Aktuálně.cz
Elon Musk, nejlepší provazochodec světa Miliardář Elon Musk balancuje už roky nad propastí. Každý jeho nápad je bláznivý, bizarní. Ovšem jen do chvíle, než ho přetvoří ve skutečnost. Proto se stal ikonou dnešních dnů. A také miláčkem burz. V USA přede dvěma týdny způsobil, že se lidé zase po letech postavili do fronty na auto. Neváhali přitom složit tisícidolarové zálohy. Během několika dní si nový elektromobil Tesla Model 3, který se začne prodávat až příští rok, objednalo 325 tisíczákazníků. „Úctu si zaslouží všichniti, kteří si již dříve koupili Roadster, Model S nebo Model X. To oni ukázali cestu,“ komentoval šílenství Musk, šéf automobilky Tesla. A jako bonus dostal v tu chvíli ještě zprávu, že první stupeň rakety Falcon 9 – patřící jeho společnosti SpaceX – konečně dosedl při návratu na nevelkou plovoucí přistávací platformu u pobřeží Floridy. Stalo se tak deset minut poté, co raketa vynesla na oběžnou dráhu nákladní loď Dragon. Předchozí pokusy s takovýmto přistáním nebyly úspěšné. Nezničitelný Muska ale nezdary v minulosti nikdy nezkrušily. Naopak, co by jiného zabilo, jeho pokaždé posílilo. Nejvíce se to ukázalo v čase ekonomické krize v roce 2008, kdy byly všechny jeho firmy bezprostředně ohroženy, byl donucen propustit téměř třetinu zaměstnanců, zavřít závod Tesly v Detroitu. „Bylo to opravdové ekonomické tsunami, co se na nás valilo,“ přiznal miliardář Musk později. Málokdo tehdy věřil v existenci právě společnosti SpaceX. Konstruktéři a inženýři selhali – třikrát se pokusili neúspěšně vyslat raketu na oběžnou dráhu. Musk však tři dny po posledním katastrofálním pokusu oznámil, že zjistil, kde nastala chyba a dodal, že sežene peníze a půjde do toho za měsíc znovu. Přitom předtím utratil v průběhu šesti let více než 100 milionů dolarů. Lidé pracující v raketovém průmyslu se chytali za hlavy. Musk potřeboval dalších dvacet milionů, sáhl proto na svoje poslední peníze. A na čtvrtý pokus konečně uspěl. Vzápětí s ním uzavřela NASA kontrakt ve výši 1,6 miliardy dolarů. Snílek a obchodník Jako kluk Musk zbožňoval komiksy. „Přečetl jsem všechny. A spoustu dalšího, třeba Tolkiena, encyklopedie. Četl jsem od chvíle, kdy jsem přišel ze školy, až do okamžiku, než jsem šel spát,“ vzpomínal v rozhovoru pro agenturu Bloomberg. Když mu bylo jedenáct let, pustil se do programování. Výsledkem byla počítačová hra s názvem Blastar. Ve dvanácti ji prodal za 500 dolarů.
květen
42
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Z Jihoafrické republiky, kde se narodil a v níž vládl tuhý apartheid, odešel v sedmnácti. Do Kanady odletěl před povinností narukovat. Studoval v Torontu, později v USA. Získal i stipendium prestižní Stanfordské univerzity. Na ní však pobyl jen dva dny, přednost dal podnikání. S bratrem Kimbalem založil firmu Zip2. Vyvinuli editační software pro publikování na internetu. Podle Muska to nebylo nic převratného, nic, co by změnilo svět. Ale bylo to dost na to, aby to převrátilo naruby jeho život. Compaq mu v roce 1999 za Zip2 zaplatil 307 milionů dolarů v hotovosti plus další desítky milionů dolarů v akciích. Točil miliony V březnu 1999 Elon Musk založil x.com, firmu na elektronické platby. Když zjistil, že už na trhu podobná existuje, tak se s ní spojil. Výsledkem byl PayPal, za který eBay v roce 2002 zaplatil 1,5 miliardy dolarů. Musk, kterému bylo v té době třicet let, dostal za svých 11,7 procenta akcií 180 milionů dolarů. Teď se konečně mohl nadechnout k samotným výšinám. A to doslova. Odmala snil o vesmíru, byl jím posedlý. Přemýšlel o Měsíci, Marsu, jejich osídlení. Takové sny má hodně lidí, on se však do jejich splnění pustil. V červnu 2002 založil společnost SpaceX. Jako David vyzval na souboj Goliáše. Netajil se tím, že v jeho očích je NASA velká a zkostnatělá. Měl vizi, že bude do vesmíru přepravovat lidi a náklad mnohem levněji. A nakonec uspěl. Všem navzdory Vedle toho se pustil i do solárního byznysu. Společně se svým bratrancem Lyndonem Rivem, kterého pozval z Jihoafrické republiky, založil firmu SolarCity. Ta se brzy stala největší ve svém oboru v USA. Každý měsíc instalovali 500 sad jednoduchých solárních panelů na rodinné domy i obří kancelářské komplexy. Opět se prosadil se svojí filozofií „velkých futuristických představ a malých nákladů“. A stejně postupoval i v případě dalšího projektu, od kterého jej také všichni odrazovali, úspěšného elektromobilu. V dubnu 2004 se opět vydal proti proudu. Do rozjezdu automobilového start-upu vložil 6,3 milionu dolarů a zákazníkům nabídl luxusní roadster za více než 100 tisíc dolarů. Sportovní vůz se vzduchem chlazeným elektromotorem se pyšnil výkonem 288 koní. Dosahoval maximální rychlosti 201 km/h a zrychloval z „nuly na sto“ za méně než čtyři sekundy. Vyvolal ohromný zájem celebrit, koupili si ho i herci Leonardo DiCaprio či George Clooney, ale pramalý u investorů. Elektromobilům tehdy nikdo nevěřil a Tesla se ocitla v problémech. Musk ji držel při životě finančními injekcemi, v roce 2007 jí poskytl dvacet milionů dolarů, o rok později znovu tu samou částku. Automobilce věnoval veškerý čas a jednal tvrdě. Odvolal její klíčové představitele včetně jednoho ze spoluzakladatelů Marka Eberhardta. „Trvalo nám rok, než jsme napravili ty největší chyby,“ přiznal v rozhovoru pro New York Times. Eberhardt si odvolání ale nenechal líbit a Muska zažaloval. Na veřejnosti se pralo špinavé prádlo. Bez skrupulí Musk si toho ale nevšímal. Ostatně ostré lokty a patřičnou dávku bezohlednosti projevil už dříve. Odletěl do Německa a dojednal sedmdesátimilionový kontrakt s Daimlerem. Ten ho na chvíli zachránil. Pak získal od americké vlády půjčku ve výši 465 milionů dolarů, za což byl silně kritizován. Na rozdíl od ostatních výrobců, kteří se pustili do výroby ektromobilů či hybridů, ji ale záhy vrátil. Na zrod nového sedanu najal Henrika Fiskera, ten stál u zrodu BMW Z8 nebo Aston Martinu DB9. Slavný designér projekt rozpracoval,
květen
43
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
ale pak znenadání s konceptem zmizel. Musk jen lakonicky prohodil: „Je vždycky obtížné nalézt vhodného partnera.“ A vzápětí Henrika Fiskera zažaloval. V březnu Tesla 2009 konečně představila sedan Model S designéra Franze von Holzhausena. Stál o polovinu méně než roadster a to se projevilo na prodejích. V Norsku dokonce tento vůz jednu chvíli předstihl v prodejích evropský bestseller VW Golf a stanul na prvním místě. V roce 2015 se pak začal prodávat sportovně užitkový vůz Model X. Vzkaz pochybovačům Nyní je tedy Musk opět na vrcholu. Přitom tomu před několika dny nic nenasvědčovalo. Elektromobily značky Tesla se v prvním čtvrtletí letošního roku neprodávaly podle plánu, vázly dodávky dílů na jejich výrobu a s prvním stupněm rakety Falcon se stále nedařilo přistát na plovoucí plošině. Investoři vesměs doporučovali akcie Muskových firem nenakupovat, naopak se jich zbavovat. V podtextu jejich sdělení bylo možné vyčíst obavy. Naznačovali, že se pořád jen jedná o bublinu hrozící splasknutím. Jenže poté, co se rozpoutalo šílenství kolem Modelu 3, se vše změnilo. Akcie Tesly se vydaly znovu nahoru. Ovšem kdoví, zda si toho čtyřiačtyřicetiletý miliardář vůbec všiml. Žije projektem superrychlé dopravy nazvaným Hyperloop a hlavně cestou na Mars. Má nakročeno k osídlení rudé planety, na níž by chtěl jednou zemřít. Jaroslav Matějka, Deník E15
Technika Němečtí hackeři na kongresmanově iPhonu předvedli nedostatečnost režimu ochrany dat Firma Apple možná bere bezpečnost tak vážně, že je ochotna soudit se kvůli ní s FBI. Nicméně němečtí hackeři předvedli, že všechny telefony, včetně iPhonů, jsou zranitelné v důsledku bezpečnostních chyb mobilní sítě. Stačí znát číslo telefonu a můžete odposlouchávat hovory, číst zprávy a sledovat pozici uživatele. Pořad CBS "60 Minutes" pozval do vysílání hackery, aby prokázali své tvrzení, že zcela nový iPhone kongresmana Teda Lieu, který souhlasil s účastí na testu, dokážou sledovat, aniž by znali cokoliv jiného, než jeho číslo. Později přehráli záznamy hovorů z tohoto telefonu. Využili přitom bezpečnostní chyby objevené v síti Signaling System Seven (SS7), která je jádrem světové mobilní sítě. Poskytovatelé služeb využívají SS7 k výměně informací o placení. Přes systém denně projdou miliardy hovorů a textových zpráv. Jde také o síť, která umožňuje roaming. Německý hacker Karsten Nohl s doktorátem z University of Virginia provedl demonstraci z hackerské konference v Berlíně. Kromě záznamů provozu předvedl také sledování umístění kongresmana, i když ten měl vypnutý systém GPS, k čemuž využil triangulaci z přenosových věží. Kromě toho dokázal proniknout do telefonu každému, kdo senátorovi zavolal. Nic z toho nevyžaduje fyzický přístup k samotnému zařízení. Americký kongresman byl šokován, protože zjistil, že
květen
44
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
hackeři mohli odposlouchávat jeho hovory s prezidentem a zjistit jeho číslo. Podle Nohla je zranitelnost SS7 v určitých kruzích dobře známa a existují důvody, proč dosud nedošlo k nápravě. Zatímco soud Apple s FBI skončil, Kongres se začíná zabývat záměrně udržovanou bezpečnostní chybou, která umožňuje neautorizované odposlechy. blisty
Opustili nás Luděk Král (18.12.1920 – 23.3.2016) Krátce před Velikonocemi nás opustil Luděk Král – humanista, bývalý politický vězeň, angličtinář a vlastenec. Zemřel ve věku 95 let po krátkém pobytu v nemocnici v St.Gallenu. Byl od svého dětství Sokolem a v emigraci zasloužilým činovníkem v Sokole a ve Svazu spolků. Narodil se v české učitelské rodině na Slovensku a vyrůstal v Bardějově. Když Češi v roce 1939 museli Slovensko opustit, odmaturoval v Brně a začal studovat na Masarykově univerzitě – až do té doby, co Němci v protektorátě zavřeli vysoké školy. V roce 1943 se přihlásil do vládního vojska a rok na to byl nasazen v severní Itálii na ochranu tratí a zázemí německé armády. Tam čeští vojáci postupně dezertovali k partyzánům, kteří je převáděli přes hory do Švýcarska. Luděk byl internován ve Wittenbachu u St. Gallenu a navázal tam blízké kontakty s lidmi, kteří pak v roce 1968 umožnili jeho rodině emigraci do Švýcarska. Po osvobození Francie byli Češi převezeni do Anglie. Tam sloužil až do konce války u Londýna v justiční službě při velitelství Československé zahraniční armády. Po válce pokračoval v Brně se studiem angličtiny, ale zakončil je teprve v roce 1965. V roce 1948 neprošel prověrkami a byl z univerzity vyloučen. Komunisti ho odsoudili jako bývalého vojáka na západní frontě a spolupracovníka anglické kulturní organizace British Council v Brně. Byl podezřelý z ilegální činnosti a dva roky vězněn. Po propuštění pracoval v kanceláři potravinářského podniku Pramen a když se politická situace uvolňovala, vyučoval angličtinu na jazykové škole v Brně a později na Slovensku v Prešově, kde byl také asistentem na filozofické fakultě. Po emigraci do Švýcarska se rodina usídlila v dobře známém Wittenbachu. Vedle práce prokuristy u anglo-americké firmy Formica vyučoval angličtinu, tlumočil u soudu, ale hlavně se věnoval Sokolu. Byl zakládajícím členem jednoty St. Gallen a jejím prvním starostou. Tuto funkci zastával s menší přestávkou až do února 2016. Byl jednatelem župy Švýcarské (1982 - 1986) a na to deset let jednatelem Ústředí Československého Sokola v zahraničí. Ve Svazu spolků byl dlouhá léta členem výboru a předsednictva. Zůčastnil se nesčetných schůzí, korespondoval se Sokoly po celém světě, cvičil na sletech a jezdíval na Sokolská setkání do Ötzu. Do Zpravodaje přispíval články k historickým událostem a psal o svých válečných zážitcích.
květen
45
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Jeho zdravotní situace se změnila, když v roce 2009 upadl a zlomil si nohu. Byl víc a víc závislý na jiných a po další operaci nohy v prosinci 2015 musel přejít do pečovatelského domova. Zemřel na následky infekce 23. března 2016. Luděk Král byl velice vzdělaný člověk, statečný, skromný a zásadový. Chybí nám. ak
Opustil nás Otakar Hák, pro nás Ota, winterthurský Sokol
Ota a Sokol Slet 1938, první, kterého se Ota jako školák zúčastnil, byl ve znamení ohrožení Československa Třetí říší – Sokolstvo na něm manifestovalo sílu a vůli bránit svou vlast. Pro malého Otu nezapomenutelný zážitek. Německá okupace ani zákaz Sokola během války Sokol nezničily a v roce 1948 Ota zase stál na Strahově, tentokrát jako mladý muž, s desetitisíci dalšími Sokoly, kteří opět demonstrovali jednotu, tentokrát v odporu proti vládě komunistů. Politický postoj Oty zanechal následky, po okupaci „bratskými“ vojsky v roce 1968, se rodina Hákova zařadila mezi exulanty a usadila se ve švýcarském Winterthuru. Díky svým jazykovým znalostem Ota už o několik týdnů později začal pracovat ve svém oboru jako ekonom u firmy Sulzer AG, kde zůstal až do důchodu. V zakládacích listinách sokolské jednoty Winterthur se objevuje také jméno Hák. Ota cvičil na všech sletech zahraničního Sokola, ve Vídni, Zürichu a Paříži a od roku 1990 se účastnil i všech sletů v Praze. I když se nikdy nedral do popředí, byl vždy tam, kde ho bylo potřeba – desetiletí byl revizorem jednoty a pravidelně spolupracoval při organizaci sokolských aktivit. Jakožto vysoce inteligentnímu „muži slova“ mu členstvo rádo přenechávalo psaní blahopřání, kondolencí, ale i zpráv a zápisů ze schůzí. V tělocvičně byly známý svými Hákovinami: při volejbale se v pozadí v klidu připravil a pak elegantně a jemně dopravil míč přesně tam, kde ho nikdo ze soupeřů nečekal. Oty jsme si všichni velice vážili – já osobně jsem nejvíc obdivovala jeho nedostižné slovní hříčky. Bavil nás s nimi v nejrůznějších situacích. Jako velmi užitečné se ukázaly, když někdy byl trochu hustší vzduch. Ota poslouchal, počkal a pak s rozmyslem umístil svůj slovní „Hák“. Všichni zalapali po dechu a než si každý spočítal, co tím chtěl básník říci, bylo po diskuzi a všichni se zas spolu mohli zasmát. Oto, tvůj rozhled a tvoje přátelství nám budou chybět. Děkujeme, nazdar. (ze švýcarštiny přeložený a upravený text vzpomínky, kterou napsala a na pohřbu přednesla H.Springinsfeld, členka Sokola Winterthur) Děkuji srdečně všem Sokolům a známým, kteří se přišli rozloučit s Otou v pondělí 18. dubna a také těm, kteří mně napsali krásná slova o něm, tak jak ho znali, a podpořili mě v nesmírném smutku. Vaše Eva 46 květen máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
K úmrtí Karla Kukala Zpráva o nedávnem úmrtí Karla Kukala-Beyelera, známého skauta, pronásledovaného a vězněného komunistickým režimem, žijícího od roku 1968 ve Švýcarsku (nekrolog byl v minulém čísle Zpravodaje – pozn. red.) velice zarmoutila nejen jeho příbuzenstvo, přátele, známé, ale i mě osobně a moje kolegy. Vzpomínáme na něj jako na moudrého, vtipného, bodrého, činorodého krajana a vstřícného pamětníka. Jak je známo, napsal knížku vzpomínek z Gulagu " Deset Křížů", vydanou česky i německy, záhy rozebranou, jakož i další publikace a dokonce i zpěvník. V roce 2013 jsme s ním, jako s pamětníkem, v jeho bytě, v malém kroužku známých a po přátelské diskusi u pivečka, udělali dva rozhovory, a to jak německy, tak česky. Obojí je možno shlédnout: na Youtube: https://www.youtube.com/watch?v=aPa1Tria_1c a také na blogu www.forumostwest.ch Česká verze rozhovoru byla uveřejněna ve Zpravodaji č. 11 v roce 2013 pod názvem „Národ bez paměti není svobodný a nemůže se osvobodit!“ Chtěli jsme, s ním ještě připravit sbírku povídek černého humoru z Gulagu, jedna z nich je k nalezení v odkazu výše. Žel, osud nám to už neumožnil. Dr. Georg J. Dobrovolný, ředitel FORUM OST-WEST
Z názorů čtenářů Zločin přelidnění 2. V roce 2013 jsem měl ve Zpravodaji č. 7-8 zveřejněn článek Zločin přelidnění. Uvedl jsem v něm, že jediný způsob zastavení přelidnění je prohlášení budoucího třetího dítěte v rodině za zločin rodinného přelidnění. Dle statistiky OSN se každý den rodí ve světě v průměru 252 000 novorozenců. Označení „zločin“ se může zdát šokující, ale věc předpokládá samozřejmě přechodnou dobu jednoho roku, kdy se dokončí rození dětí již počatých. Na rodiny těch lidí, kteří již teď mají víc, než dvě děti se to také nevztahuje, protože do dneška platí lidské právo volné volby počtu děti v rodině. Jako organizace všech států světa má OSN povinnost zorganizovat a přijmout opatření na záchranu lidstva. Je nutno přijmout pravidla, aby státy zavedly v této věci novou legislativu a mechanizmus mezinárodní kontroly, jako se to právě povedlo ve věci ovzduší. Mělo by stačit, aby o to OSN požádal jediný v ní sdružený stát. Ing. Karel Hrdina, Morges
květen
47
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Aktualita Překvapení v pražské zoo: Neplodná gorila porodila. „Zázrak,“ říká ředitel (dokončení z titulní strany) Gorilí samice Shinda pochází z Austrálie, kde jí tamní chovatelé dali antikoncepční tělísko. Přestože měly jeho účinky po několika letech odeznít, gorilí samice mláďata neměla. „V minulých letech sice Shinda již i zabřezla, ale opakovaně potratila a vzhledem k nepravidelným cyklům jí byla nasazována hormonální léčba antikoncepcí,“ uvedl ředitel zoo Bobek na Facebooku. Gorilí samice trpí již od svého příjezdu do Prahy nadváhou, kvůli čemuž chovatelé ani nepoznali, že je těhotná. Rodit začala kolem deváté ráno a porod trval několik hodin. „Brzo jí bude pětadvacet let, své nevlastní sestře Kijivu její mláďata vždycky záviděla – a najednou se jako zázrakem zjevila naděje, že by ještě sama mohla být matkou,“ napsal Bobek. Poté co Shinda porodila, schovala se i s mládětem vzadu svého výběhu a nebylo jasné, zda je v pořádku. Po několika hodinách ale mládě vypadá, že je naprosto v pořádku. „Pije a Shinda se o něj dobře stará. Nechci to zakřiknout, ale zdá se, že tu a tam se opravdu může stát zázrak,“ dodal ředitel.
Oznamy
Zpravodaj na webu … najdete na stránkách Českého velvyslanectví Bern. Vždy 4-6 týdnů po tom, co ho dostanou předplatitelé, se Zpravodaj objeví na http://www.mzv.cz/bern/cz/vzajemne_vztahy_a_informace/cesi_zijici_ve_svycarsku/index.html (tento odkaz / link najdete také na www.svaz-spolku.ch) Pro koho? Neznáte Zpravodaj? - zde si ho můžete prolistovat Předplatitelé - hledáte něco ze staršího čísla Zpravodaje a to už je dávno uloženo někde ve sklepě nebo dokonce odvezeno se starým papírem? - najdete to zde Na webu je publikována redakční část, bez inzerce a bez oznámení, které se netýkají činnosti spolků SSČS.
květen
48
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
CZECH IT OUT a Folklor75 Novou zkušeností jak pro CZECH IT OUT tak i pro národopisný soubor Folklor75 bude příští CZECH IT OUT party, která se koná v sobotu, 21.05.2016. Folkor75 bude vystupovat jako podskupina známé česko-slovenské party a zahájí večer krásnými tradičními tanci ze Slovenska. Jazzový klub Moods v historické budově Schiffbau v curyšském Kreis 5 je ideálním místem pro tuto událost. Moods otevírá své dveře po jazzových koncertech nočnímu životu a s jeho jedinečnou atmosférou zaručí nezapomenutelné momenty jak na koncertech, tak i v pozdějších hodinách na klubové úrovni. Česká a slovenská folklórní skupina Folklor 75 vznikla v roce 1975. Členy byli tehdy převážně Češi a Slováci druhé generace, tedy děti emigrantů, kteří v roce 1968 po Pražském jaru opustili tehdejší Československo a našli svůj druhý domov ve Švýcarsku. Na rozdíl od Československa, které v roce 1993 zaniklo, zůstal Folklor75 nadále „československou“ skupinou. Dětí bývalých emigrantů je v souboru sice čím dál tím méně. Folkloru75 ale pomohl vstup České republiky a Slovenska do Evropské unie a s tím spojený volný pohyb osob v Evropě. Získal díky tomu nové tanečnice a tanečníky. Někteří už „doma“ tancovali – jiní se teprve ve Švýcarsku dostali k folklóru. Navíc účinkuje v souboru několik Švýcarů a dokonce i jeden Američan, takže se na zkouškách mluví třemi až čtyřmi jazyky. Taneční skupina nabízí tím možnost udržování vztahu ke kultuře a tradici vlasti. Folklor75 vystupuje při příležitostech, které organizují exilové spolky, ale představí se také na švýcarských i mezinárodních festivalech lidových tanců, či na soukromých oslavách. Mnohé se za ta dlouhá léta od roku 1975 změnilo, jedno však zůstalo: láska k slovenským, moravským a českým tancům a písním. Po vystoupení Folkloru75 převezme známý DJ a moderátor LOWA z Ostravy a postará se největšími českými a slovenskými hity všech dob o taneční náladu i mezi hosty. CZECH IT OUT se těší na poutavou interakci mezi tradicí a modernou a na nevšední mix českých a slovenských lifestylů inspirovaný švýcarským okolím a několika generacemi. Více informací a program eventu na www.czechitout.ch, více informací o folkloru na www.folklor75.ch Těšíme se na Vás 21. května 2016. Rebecca Neff & Matthias Haag
* * *
květen
49
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Přihláška k odběru Zpravodaje od ............. A: 1) Objednávám Zpravodaj: 2) Zaplatím Zpravodaj: (Nehodící se, škrtněte) Paní/Pan: Jméno a příjmení ........................................................................................ Ulice/číslo ……………………………………..................................................................... PSČ/město/stát ……………………………………………………………………………………... Telefon …………………………………………….. Podpis ………………………………………
B: Posílejte Zpravodaj jako můj dar: Paní/Panu: Jméno/příjmení:……………………………………………………………………… Ulice/číslo ………………………………………………………………………………..…………. PSČ/město (obec)/stát: …………………..……………………………………………………….
Složenku na zaplacení zašlete na adresu A
JAK UHRADIT PŘEDPLATNÉ ZA ZPRAVODAJ A INZERÁTY? Konto ve Švýcarsku: PostKonto: Verband SSCS, Zpravodaj - Presseorgan, 6006 Luzern Kontonummer: 80-70357-1 IBAN: CH89 0900 0000 8007 0357 1 Pro platby z ciziny: Credit Suisse AG: Verband der Vereine der Tschechen und Slowaken, CH-8070 Zürich IBAN: CH78 0483 5063 4699 7100 0 Clearing-Nr.: 4835, BIC / CRESCHZZ80A Konto pro platby z České republiky: Poštovní spořitelna: Název účtu: Jaroslav Havelka Číslo účtu: 218 798 369 / 0300 IBAN: CZ68 0300 0000 0002 1879 8369, BIC / CEKOCZPP
květen
50
máj
zpravodaj
5 / 2016
spravodaj
Ceník inzerátů ve Zpravodaji 1. 2. 3. 4. 5.
Základní cena inzerátů pro celou stranu ve vnitřní části = SFr 460.Cena menších plošných inzerátů je úměrná ploše základní ceny pro stranu Plošný barevný inzerát na druhé, třetí a čtvrté stránce obálky (jen v případě dostatku volné plochy) = příplatek 20% Řádková inzerce: každý i započatý řádek = SFr 15.Nevýdělečné akce členských spolků „Svazu spolků“ jsou propagovány zdarma
Slevy: a) Opakovaný inzerát: 2x až 5x = 10%, b) Opakovaný inzerát: 6x až 11x = 20% Chcete si přivydělat? V případě získaní nového inzerenta Vám administrace Zpravodaje vyplatí odměnu 25 % z fakturované částky za inzerát – po jeho zaplacení. Odměna je jednorázová a nevztahuje se na řádkovou inzerci.
Impressum Redakce - vedoucí redaktor: JUDr. Andrej Hrico, Püntenstrasse 2 CH-8184 Bachenbülach, Tel.: +41(0)43 539 90 14, nebo +41(0)78 776 68 70, e-mail:
[email protected] Tým spolupracovníků: Helena Springinsfeld, Jan Edward Hýsek, Václav Günter, Tomáš Hrico Čeští korektoři: Helena Springinsfeld, Tel.: +41(0)79 413 55 89, Fax:+41(0)44 833 59 04, e-mail(svaz spolků):
[email protected] ; Jan Edward Hýsek, e-mail:
[email protected] Administrace (předplatné, změny adres, nové přihlášky na odběr, odhlášky, informace): Zpravodaj, Jarmila Schifferle, Parkstrasse 2, CH-5313 Klingnau, Tel: +41(0)56 245 11 48, e-mail:
[email protected] Inzerce: JUDr. Andrej Hrico, Püntenstrasse 2, CH-8184 Bachenbülach, Tel./fax: +41(0)43 539 90 14, nebo +41(0)78 776 68 70, e-mail:
[email protected] Roční předplatné: ve Švýcarsku SFr 55.- , v Evropě (mimo Švýcarska) SFr 60.- nebo ekvivalent v domácí měně, v zámoří (letecky) SFr 65.-, nebo ekvivalent v domácí měně. Vydává: Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku -Verband der Vereine der Tschechen und Slowaken in der Schweiz. Webová stránka: http://www.svaz-spolku.ch Tisk: Gastropress Uzávěrka - redakční část a inzerce: vždy 3 dny před ukončením měsíce. Podepsané články nemusí vyjadřovat názor redakce. Nevyžádané rukopisy se nevracejí.
květen
51
máj
