zpravodaj
březen
3 / 2016
0
spravodaj
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Obsah Po voľbách na Slovensku Do slovenského parlamentu napochodovali náckovia Ze Švýcarska Plagáty vo Švajčiarsku posielajú prisťahovalcov domov / Lenka Buchláková Švýcaři v referendu odmítli tvrdší pravidla vyhošťování cizinců / čtk Ze zahraničí „Sami jste byli uprchlíci.“ OSN připomíná, že i Čechoslováci utíkali z vlasti / čtk Agentura Stratfor: Rusko, jak ho známe, přestane existovat George Soros varuje Evropu: Putin je váš nepřítel, větší než ISIL Z našeho archivu Islámský meč nad hlavou západní civilizace / Luděk Frýbort Zaujalo nás Řidiče autobusu prý zabil meteorit. Největší smolař na světě. / David Voženílek Švajčiarska garda chráni pápeža už 510 rokov / sita Věda Aneb když máte třeba zvídavého syna? / Miloš Dokulil Téma: objev století Obecná teorie relativity dostala ke stým narozeninám senzační dárek Zachycení gravitačních vln otevírá novou éru v astrofyzice / Vojtěch Witzany Objev gravitačních vln: co vlastně detektor LIGO zachytil? Co ukázaly gravitační vlny Historie SSSR trénoval monstrprocesy na Češích, skončili na popravišti i v gulagu / Pavel Švec Chruščovův tajný projev o Stalinovi / Jiří Kropáček, Štěpán Plaček Jak se přísně tajný projev o Stalinových zvěrstvech dostal na veřejnost / Karel Pacner Opustili nás Čtení na volnou chvíli Sprosťák / Milan Cimburek Zdraví Konec prošedivělých elegánů Napsali jste nám… Zasmějme se Oznamy Inzerce
2 2 4 4 7 8 8 8 11 12 12 16 16 18 20 20 22 22 23 27 29 31 31 33 36 39 41 41 42 42 43 44 45 48
Prosíme ty abonenty, kteří ještě předplatné na rok 2016 nezaplatili, aby tak učinili v co nejkratší možné době. Poukázky byly vloženy v obálce ZPR č. 12/2015. Obzvlášť děkujeme těm, kteří přispěli na zachování Zpravodaje větší sumou, než je výše předplatného. Moc si toho vážíme a děkujeme Vám. Redakce a administrace Zpravodaje
březen
1
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Po voľbách na Slovensku Chaos, zmätok, šok, zdesenie. V Národnej rade SR je po voľbách 5. marca osem strán - a nemajú sa v láske!
Na Hradný vŕšok napochodovali náckovia Veľký povolebný zmätok, obrovský počet politických strán v parlamente a patovú situáciu začali politológovia predpovedať už pár minút po zatvorení volebných miestností, keď sa zverejnili šokujúce výsledky exitpollu. Takmer všetky strany však vzápätí predpovedali, že skutočné výsledky budú celkom iné. Lenže oficiálne výsledky volieb odhad potvrdili. Do parlamentu sa totiž dostalo osem (!) strán, pričom niet vari človeka, ktorého by ich skladba a počet získaných hlasov neprekvapili. Poďme ale po poriadku: Vládna strana SMER Róberta Fica, ktorej agentúry ešte pred Vianocami predpovedali 40 a viac percent, výrazne stratila, keď dostala iba niečo vyše 28 percent hlasov a jej zastúpenie v zákonodárnom zbore sa znížilo z 83 na 49 poslancov. Liberáli zo strany SaS (Sloboda a solidarita), ktorí v prieskumoch do poslednej chvíle bojovali s päťpercentnou hranicou, získali napokon po Ficovi najviac, vyše 12 percent. Len zhruba o percento menej má hnutie OĽaNO (Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti) Igora Matoviča, pričom aj ono získalo takmer dvojnásobok toho, čo mu predpovedali prieskumy. Priam šokom je vcelku hladký vstup do parlamentu novej, neštandardnej strany multimilionára Borisa Kollára (6,62 percenta). A podobne možno hodnotiť krutú prehru KDH (Kresťansko-demokratické hnutie) Jána Fígeľa, ktoré zostalo pred bránami parlamentu po prvýkrát od vzniku SR, aj keď len o šesť stotín percenta. Ak v spomínaných prípadoch bola reč o prekvapeniach či šoku, úspech extrémistickej nacionálno-fašistickej strany ĽS NS (Ľudová strana Naše Slovensko) Mariána Kotlebu, ktorej voliči „venovali“ vyše 8 percent (!), vyvolal doma i v zahraničí priam zdesenie. Riešenie nerozhodnej situácie je teraz na prezidentovi Andrejovi Kiskovi. Ústava mu dáva tridsať dní, aby zvolal ustanovujúcu schôdzu parlamentu, na ktorej novozvolení poslanci zložia sľub. Ficova vláda hneď potom musí podať demisiu, no úradovať bude dovtedy, kým prezident nevymenuje novú vládu. Aké možnosti môžu dovtedy nastať? 1. Vládu sa podarí zostaviť ľahko Tradícia hovorí, že prezident poverí zostavovaním vlády lídra politickej strany, ktorá vo voľbách získala najviac hlasov. Keď tento prezidenta nepresvedčí, že v parlamente sa jeho vláda môže oprieť o väčšinu aspoň 76 poslancov, Kiska môže poveriť zostavením vlády niekoho ďalšieho. Keď uverí v životaschopnosť navrhovanej vlády, vymenuje jej predsedu - premiéra a na jeho návrhy potom aj ďalších členov - ministrov. Odvtedy má táto novovymenovaná vláda tridsať dní, aby predložila poslancom svoj program a požiadala ich o dôveru. Získanie dôvery znamená, že kabinet môže krajine ďalej vládnuť.
březen
2
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
2. Vláda nezíska dôveru Ak prezident vymenuje novú vládu, no tá pre rozpor v koalícií nezíska v parlamente dôveru, prezident túto vládu rovno odvolá. Takýto kabinet bez dôvery parlamentu bude môcť vládnuť do vymenovania ďalšej novej vlády, no jeho právomoci budú limitované. Napríklad na prijatie „zásadných opatrení na zabezpečenie hospodárskej a sociálnej politiky“ by musela mať predchádzajúci súhlas prezidenta. Termín predčasných volieb by vyhlasoval nový predseda parlamentu, pravdepodobne po dohode s prezidentom. Voľby sa podľa zákona musia ohlásiť 110 dní pred ich vykonaním, počas tohto času by teda krajine vládol kabinet, ktorý by sa nemohol spoľahnúť pri prijímaní zákonov na väčšinu v parlamente. 3. Koaličná kríza Keby sa niektorému z predsedov nových parlamentných strán podarilo zostaviť vládu a aj presvedčiť prezidenta, že dokáže pre svoj kabinet získať dôveru v parlamente, stále nemusí ísť o odvrátenie ústavnej krízy. Podľa výsledkov volieb bude totiž akákoľvek koalícia krehká, v praxi by sa tak mohlo stať, že prezident síce vymenuje novú vládu, tá požiada parlament o dôveru, no rokovania o vládnom programe sa zaseknú a politici sa budú hádať. Ak by o dôvere novej vláde nehlasovali ani po polroku, prezident by mohol parlament rozpustiť. Nasledovali by nové voľby, hoci nie je jasné, kto by ich vyhlasoval, keďže to spravidla robí predseda parlamentu. 4. Politici vládu nezostavia Jestvuje aj možnosť, že prezident Kiska nikomu z politikov neuverí, že sú schopní zostaviť vládu alebo jednoducho nikto z lídrov politických strán vládu nezostaví. V takom prípade by mohol prezident zostaviť takzvanú úradnícku vládu. V praxi by to aj tak vyvolalo nové parlamentné voľby, no hlava štátu by do ich vykonania mala pod kontrolou vládny aparát. Takáto vláda by mohla byť teda pri moci aj viac než šesť mesiacov, teda prevažnú časť toho, čo by Slovensko predsedalo Európskej únii. Za predsedu úradníckej vlády by mohol prezident vymenovať prakticky kohokoľvek, napríklad manažéra či ekonóma bez politickej príslušnosti. „Naša ústava nepozná termín úradnícka vláda. Povinnosť získať dôveru má každá vláda, či bude zložená z nezávislých odborníkov, alebo z nominantov politických strán,“ upozornil v roku 2011 Jozef Vozár, riaditeľ Ústavu štátu a práva Slovenskej akadémie vied. Aj Kiskova úradnícka vláda by teda musela do mesiaca predložiť parlamentu svoj program a požiadať o dôveru, ktorú by s najväčšou pravdepodobnosťou nezískala, a tak by sa vyhlásili nové voľby, no táto úradnícka vláda by bola pri moci prinajmenšom štyri mesiace, kým by nevznikla nová vláda. 5. Strany sa môžu pokúsiť obísť prezidenta Po ustanovujúcej schôdzi parlamentu sa môžu politické strany dohodnúť, že sa pokúsia obísť prezidenta a dajú dokopy ústavnú väčšinu aspoň 90 poslancov a prijmú zákon o skrátení volebného
březen
3
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
obdobia, predseda parlamentu potom vyhlási nové voľby. Teoreticky by dovtedy mohla vládnuť Ficova doterajšia vláda. No prezident sa z tohto úplne nedá vynechať. Môže totiž kedykoľvek po ustanovujúcej schôdzi parlamentu vymenovať novú vládu, napríklad úradnícku. Navyše, zákon o skrátení volebného obdobia prijatý tesne po voľbách by sa mohol dostať na Ústavný súd. Výsledky volieb a počet kresiel v NR SR pre jednotlivé strany sú na farebnej strane obálky. ah
Ze Švýcarska Plagáty vo Švajčiarsku posielajú prisťahovalcov domov Libanončan Mohamad Mora má 36 rokov, pracuje na ambasáde v Palestíne a pricestoval pred pár týždňami do Ženevy na študijný pobyt. Je jedným z mnohých diplomatov, ktorí sem prichádzajú na rôzne školenia či návštevy medzinárodných inštitúcií sídliacich práve vo Švajčiarsku.
Diplomat Mohamad Mora je prekvapený z toho, ako sa Švajčiari správajú k prisťahovalcom.
březen
4
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
V krajine sa však stretol s tým, že bežní ľudia si od neho držia odstup. „Bol som pripravený na to, že Švajčiari sú odmeraní a majú z cudzincov a migrantov akoby strach, ale prekvapili ma plagáty v uliciach mesta, ktoré hovorili o ich deportácii naspäť domov,“ hovorí Mohamad. Naráža na plagáty, ktoré aktuálne vyzývali ľudí na účasť na referende v posledný februárový deň. Išlo o referendum, v ktorom Švajčiari rozhodovali o sprísnení zákonov pre cudzincov, ktorí spáchajú závažný, ale aj menej závažný, ale opakovaný trestný čin. Ak by táto iniciatíva (Durchsetzung – Initiative) prešla, súdy by mohli ihneď takéhoto cudzinca z krajiny deportovať. Vo Švajčiarsku bolo referendum hlavnou témou posledných mesiacov. Mnohé tamojšie strany a ľudskoprávne organizácie však upozorňovali na diskrimináciu a ľudské práva. Do Švajčiarska príde každý rok v priemere okolo 80-tisíc cudzincov, prevažne z krajín EÚ. Momentálne z ôsmich miliónov občanov Švajčiarska tvoria cudzinci približne 23 percent – je ich okolo 1,8 milióna. V krajine pracuje aj okolo 9-tisíc Slovákov. „Rozumiem, že krajina chce chrániť svojich občanov, aj ja súhlasím s deportáciou neprispôsobivých prisťahovalcov, ktorí páchajú trestné činy. Mám však pocit, že niektorí Švajčiari hádžu všetkých prisťahovalcov do jedného vreca,“ poznamenal Mohamad. Švajčiarsko stále patrí medzi krajiny, kde je na získanie občianstva potrebných 12 rokov pobytu. Neúčinný zákon Švajčiari za možnosť deportácie migrantov, ktorí spáchajú trestný čin, hlasovali v referende ešte v roku 2010. S vyhostením cudzincov súhlasilo 28. novembra 2010 približne 52 percent obyvateľov. Po viac ako piatich rokoch sa strana iniciátorov referenda, Švajčiarska ľudová strana (SVP), vrátila k tejto otázke s argumentom, že úrady v prípade neprispôsobivých migrantov nekonajú. V iniciatíve vyzývali na „skutočnú deportáciu cudzincov - zločincov“. Najsilnejšia švajčiarska politická strana tvrdila, že vôľa ľudu vyjadrená v novembri 2010 nebola doteraz akceptovaná. Až po rokoch vypracoval federálny parlament zákon, ktorý to má upravovať, no stále ešte nevstúpil do platnosti. V ňom sú však uvádzané aj výnimky, s ktorými SVP nesúhlasí. Strana sa zasadzuje aj za to, že je potrebné vyhostiť aj zločincov z radu cudzincov, ktorí boli odsúdení na tresty nižšie ako tri roky. Proti tejto novej iniciatíve vystúpilo mnoho ľavičiarov, ľudskoprávnych organizácií a svoj nesúhlas prejavilo v petícii aj 160 univerzitných profesorov práva v celej krajine. Podľa švajčiarskej verejnoprávnej televízie SRF (Schweizer Radio und Fernsehen) by podľa nového zákona vypracovaného na základe výsledkov referenda z roku 2010 bolo v roku 2014 vyhostených takmer 4-tisíc cudzincov s rôznym typom povolenia na pobyt alebo bez neho. Ak by sa už v roku 2014 postupovalo podľa požiadaviek obsiahnutých v terajšom referende 2016, počet vyhostených cudzincov by bol trojnásobný, išlo by o viac ako 10-tisíc ľudí, z toho 6-tisíc bez povolenia na pobyt, 2-tisíc s povolením na pobyt B (ročným) alebo C (definitívnym), viac ako tisíc žiadateľov o azyl (povolenie N alebo provizórne prijatie F), okolo 650 s neznámym štatútom a 90 s krátkodobým povolením na pobyt (G alebo L). Švajčiarsko má po Luxembursku druhý najväčší podiel cudzincov v Európe. Emócie však pred referendom prevládali nad faktami. Výnimky totiž netvoria väčšinu prisťahovalcov. Až 60 percent
březen
5
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
z doterajších migrantov prišlo do krajiny za prácou. Zatiaľ čo krátko po otvorení švajčiarskych hraníc boli medzi migrantmi najmä Nemci, po finančnej kríze v roku 2008 to boli predovšetkým obyvatelia z krajín strednej a východnej Európy. Cudzinci z EÚ s výborným vzdelaním sú pritom nenahraditeľní pre švajčiarsky farmaceutický, chemický a biotechnologický priemysel – tvoria až 45 percent zamestnancov. Mnohí z únie tam pracujú aj v oblasti cestovného ruchu. Cudzinci pritom znamenajú prínos pre krajinu helvétskeho kríža aj z iného ekonomického pohľadu. Zakladajú v krajine približne 40 percent z celkového počtu nových firiem. Napríklad v roku 2013 vytvorili 30-tisíc pracovných miest. „Poznám tu množstvo kolegov diplomatov, ktorí tu sú už šiesty rok, kolegov na dôležitých postoch v medzinárodných inštitúciách. Rozumiem, že prisťahovalectvo má aj svoju odvrátenú stránku, ale robí sa z toho kovbojka. Kriminalita je v každej krajine, a nedá sa povedať, že ju automaticky páchajú len ľudia zo zahraničia,“ tvrdí Mohamad. Preč aj za bitku v bare Ak by federálna švajčiarska vláda prijala zákon na vyhostenie neprispôsobivých migrantov vypracovaný na základe referenda ešte z roku 2010, prisťahovalci by boli posielaní domov za trestné činy ako krádež spojená s vlámaním, napadnutie, sexuálne delikty s mladistvými, obmedzovanie osobnej slobody či únos, pornografia (fyzická či elektronická), nezákonné prekročenie hraníc pri vstupe či výstupe alebo nezákonný pobyt a napomáhanie k nemu, podvodné používanie počítača alebo počítačovej siete, podpaľačstvo, zneužitie dôvery (podvod), rušenie železničnej služby či za obchod s omamnými látkami. Podľa novej iniciatívy, o ktorej sa hlasovalo v nedeľu 28. februára (výsledok hlasovania nájdete v nasledujúcom článku), sa k nim pridalo násilie na úradných osobách, rušenie domovej slobody, škody na majetku, ľahké ublíženie na zdraví, falošné svedectvo, falošná prísaha, falšovanie úradnej listiny, falošný preklad predložený úradom, krivé obvinenie, nezákonný pobyt v zahraničí (napríklad účasť na činoch zločineckých organizácií v Sýrii a Iraku), vlámanie. Švajčiarska verejnoprávna televízia vo svojej nedávnej reportáži upozornila na množstvo negatív pripravovaného zákona na deportáciu neprispôsobivých prisťahovalcov. Napríklad to, že sudca by v mnohých prípadoch nemal možnosť individuálneho posúdenia prípadu a bol by viazaný právnou normou, čo by viedlo k vyhosteniu i takých ľudí, ktorých trest by bol nižší ako tri roky, mali podmienečný trest alebo dokonca, ktorí by vyviazli len s pokutou, ak by boli Švajčiarmi. Týkal by sa aj cudzincov narodených vo Švajčiarsku. V jednom aj druhom prípade však platí, že po februári tohto roka sa zákon o cudzincoch vo Švajčiarsku sprísni. Keďže iniciatíva bola v poslednú februárovú nedeľu občanmi zamietnutá, vstúpi do platnosti zákon pripravený v parlamente. Ten predvída viac zhovievavosti v prípade osôb, ktoré sa narodili a vyrastali vo Švajčiarsku, je menej špecifický ohľadne konkrétnych skutkov a viac berie do úvahy spoločenskú závažnosť. Lenka Buchláková
březen
6
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Švýcaři v referendu odmítli tvrdší pravidla vyhošťování cizinců Obyvatelé drtivé většiny švýcarských kantonů v neděli 28. února v referendu odmítli iniciativu vládní Švýcarské lidové strany (SVP) požadující zpřísnění platných pravidel pro vyhošťování cizinců, kteří se dopustili i méně závažných trestných činů. Vyhoštění podle ní mělo následovat automaticky bez posouzení soudem. Proti iniciativě se vyslovilo 58,9 procenta voličů a odmítla ji i valná většina kantonů. Ke schválení této iniciativy byla podle švýcarských zákonů o referendu nutná nejen většina hlasů voličů (Volksmehr), ale i její schválení ve většině z 26 kantonů (Ständemehr). Splněna nakonec nebyla ani jedna z podmínek. Pro iniciativu se vyslovilo pouze 41,1 procenta voličů a schválena byla jen v tradičně konzervativních středošvýcarských kantonech Uri, Schwyz a Unterwalden, ve východošvýcarském půlkantonu Appenzell Inerrhoden a v italskojazyčném Ticinu. Ve zbylých 18 kantonech a jednom půlkantonu voliči iniciativu odmítli. Nejvíce propadla v kantonech na západě země jako Basilej-město, Vaud, Ženeva či Neuchâtel, ale více než 60 procent voličů se proti ní vyslovilo například i v kantonu Zürich. Volební účast byla s 63 procenty nejvyšší od roku 1992. Voliči rovněž odmítli iniciativu, která chtěla do ústavy zanést definici manželství jako svazku mezi mužem a ženou. Iniciativu mající za cíl důchodově zvýhodnit manželské páry odmítli voliči jen těsně 50,8 procenta hlasů. Na aktuálním stavu věcí se sice nic nemění, do budoucna ale zůstává otevřená možnost uzákonění manželství osob stejného pohlaví. Ve Švýcarsku mohou homosexuálové uzavírat zatím pouze registrované partnerství. Naopak, schválili rozšíření silničního Gotthardského tunelu pod Alpami o druhý tubus, které je předpokladem pro rozsáhlou opravu tunelu starého 36 let a dlouhého 17 kilometrů. Iniciativu podpořili občané 57 procenty hlasů. V roce 2030 by měly dopravě sloužit oba tubusy, každý v jednom jízdním směru. Poslední iniciativa, o které Švýcaři hlasovali, chtěla zakázat čistě finančním investorům přístup na potravinové burzy. Proti jejímu přijetí se vyslovilo 59,9 procenta hlasujících. Největší diskuse se vedla kolem hlasování o cizincích. Zákon o vyhošťování odsouzených cizinců Švýcaři v referendu schválili již v roce 2010. Podle kritiků by se přijetím nové iniciativy obešli soudci, kteří by už nerozhodovali o každém případu individuálně. Návrh předpokládal automatické deportace cizinců odsouzených za násilné trestné činy ihned poté, co si trest odpykají. Druhou skupinou jsou méně závažné činy, pokud se jich cizinci dopustí podruhé během deseti let. Podle ministra zahraničí Didiera Burkhaltera ale mohlo opatření postihnout například i hospodyni žijící v zemi 30 let, když nepošle včas daňové přiznání. Odmítnutí iniciativy znamená, že v platnost vejde zákon schválený parlamentem na základě iniciativy z referenda z roku 2010. Podle něj budou na základě soudního rozhodnutí, a nikoliv automaticky, ze Švýcarska vyhošťováni cizinci, kteří se dopustili trestného činu se sazbou v rozmezí 5 až 15 let. Jednat se bude o lidi trestané například za zabití, těžké ublížení na zdraví, závažné majetkové trestné činy či daňové podvody, ale i obchodování s lidmi, únos, vzetí rukojmí či žhářství. čtk
březen
7
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Ze zahraničí „Sami jste byli uprchlíci.“ OSN připomíná, že i Čechoslováci utíkali z vlasti Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) spustil kampaň s názvem "Sami jsme byli uprchlíci". Uvedl to na svých českých internetových stránkách. V debatě okolo migrační krize chce skrze příběhy lidí utíkajících z Československa v období komunismu upozornit na skutečnost, že jakmile jsou lidé nuceni opustit domovy, aby zachránili své životy a své blízké, nemají na vybranou. Hlavní součástí kampaně je minutový televizní spot, který rekonstruuje útěk Josefa Hlavatého. Ten v osmdesátých letech přeletěl hranice do Rakouska na vlastnoručně postaveném rogalu se tříletým synem na zádech. V režii Martina Krejčího se v hlavních rolích objeví Adam Kraus a Jana Krausová. Kampaň se objeví také v rádiu a zahrnuje i tištěné inzeráty. Ty podle UNHCR vyprávějí příběh Rudy Krejčího, kterého otec propašoval za hranice v rakvi zahrabané ve vagonu plném uhlí, a Roberta Ospalda, který se dostal ven po drátech vysokého napětí. Reakce na uprchlickou krizi UNHCR kampaní reaguje na aktuální debaty kolem migrační krize. „V nedávné minulosti bylo mnoho Čechů uprchlíky, dnes hledají bezpečí lidé z jiných částí světa. Stejně tak jako Čechům poskytly v minulosti šlechetně útočiště jiné státy, nyní mají Češi šanci pomoci ostatním,“ uvádí v tiskové zprávě. Úřad vzbudil v lednu pozornost jinou kampaní reagující na situaci s uprchlíky. Spolu s organizací META připravil vzdělávací materiály pro základní a střední školy, které mimo jiné staví žáky do role uprchlíků. Ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) se od kampaně distancovala. čtk
Jak bude svět vypadat za deset let podle agentury Stratfor?
Rusko, jak ho známe, přestane existovat Předpověď, jak bude vypadat svět za 10 let, zveřejnila soukromá zpravodajská agentura Stratfor. Informoval o tom server news.com. Podle studie čekají mezinárodní systém těžké časy. Země se budou muset vypořádat s válkami, ekonomickým poklesem a čím dál větší politickou nestabilitou. Některé z předpovědí se už pomalu začaly naplňovat - EU se potýká s problémy spojenými s nárůstem nacionalismu a společenskými nepokoji, čínská ekonomika zpomaluje. Předpovědi Stratforu se v minulosti opakovaně potvrdily. Agentura třeba odhadla neschopnost EU 8 březen marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
efektivně vyřešit finanční krizi. Předvídala také americko-džihádistickou válku i současnou tendenci USA omezit svoje zahraniční intervence. Mezi předpovědi dalšího vývoje světového dění patří také následující: Válka na Blízkém východě skončí Ačkoliv bude tento proces hodně pozvolný, do roku 2020 se už dva hlavní konflikty na Blízkém východě rozpustí. Stratfor ale varuje před teroristickými útoky, které budou i nadále způsobovat chaos v mezinárodním systému. Některé teroristické skupiny budou v tomto ohledu hodně úspěšné. Všem snahám navzdory budou islamistické milice i nadále dělat západním mocnostem potíže. Jejich činnost ale bude díky častým vojenským intervencím značně omezená. Evropa bude trpět Evropa se ocitne na křižovatce. Evropské instituce se pokusí co nejvíce omezit evropskou diverzitu a politickou rozdrobenost. Naopak jednotlivé národy budou tlačit na své lídry, aby přílišnou europeizaci odmítli a bojovali primárně za zájmy "svých lidí". "Hlavní tendencí evropské politiky bude odklon od mnohonárodnostních řešení problémů k narůstajícímu nacionalismu. Změnu způsobí hlavně narůstající ekonomická, sociální a kulturní odlišnost jednotlivých zemí," varuje Stratfor. EU se už nikdy plně nepodaří získat vliv a důvěryhodnost, o které ji do velké míry připravily (finanční) krize minulých let. Její důležitost bude v budoucím desetiletí pozvolně, ale nenávratně upadat. K tomu přispěje právě nárůst nacionalismu a euroskepticismu mezi jednotlivými členskými zeměmi. Státy se budou stále častěji uchylovat k politice řešící jejich vlastní problémy, aniž by braly v potaz dopad na okolní země. Ačkoliv EU jako taková existovat nepřestane, její politika a vojenské operace budou řízeny "bilaterálními nebo velmi omezenými multilaterálními smlouvami malého významu, které budou fungovat na principu dobrovolnosti, a proto nebudou příliš účinné". Jednotlivé národy zavedou politiku protekcionalismu a opětovně uzavřou své hranice. Některé z nich už podobná opatření zavedly v souvislosti s největší imigrační krizí od druhé světové války. Rusko tak, jak ho známe dnes, přestane existovat Rusko navyšuje svoji agresivitu a regionální teritoriální ambice. Vojenské akce ale nejsou levná záležitost a pro ruské hospodářství v kombinaci s ekonomickými sankcemi představují větší zátěž, než jakou může Moskva zvládnout. V blízké budoucnosti započne boj Ruské federace o vlastní přežití. "Rusko se pokusí znovu připojit bývalé sovětské republiky. Tím by se mu mohlo podařit vyřešit demografické problémy, rozšířit trh a hlavně uspokojit svoje teritoriální ambice," odhaduje Stratfor. Okolní státy na ruskou agresi zareagují zvýšením ostražitosti a nákladů na zbrojení, což ovlivní celou ekonomiku v regionu. Zvýšené vojenské výdaje, pokles ceny ropy spolu s přetrvávající vnitřní politickou a demografic-
březen
9
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
kou nestabilitou oslabí schopnost Ruska kontrolovat veškeré své území a ve federaci vznikne mocenské vakuum. Vliv Moskvy výrazně oslabí a tím poskytne utlačovaným národům šanci na vytvoření vlastních, semiautonomních regionů. "Očekáváme, že autorita Moskvy poklesne a to povede k oficiálnímu i neoficiálnímu rozdrobení Ruska," varuje studie. "Je velmi nepravděpodobné, že by Rusko v takové podobě mohlo delší dobu přežít." Oslabení Ruska využijí Polsko, Maďarsko a Rumunsko k tomu, aby se pokusily vydobýt si zpátky území, o která je Moskva v minulosti obrala. Turecko získá moc Evropa a USA měly kdysi nad územími na Blízkém východě a v severní Africe velký vliv. Většina tamějších států vznikla právě s přispěním západních mocností. Dnes ale můžeme sledovat značný pokles tohoto vlivu, který jde ruku v ruce s neschopností Západu vyřešit nekonečné regionální konflikty, které se v daných částech světa odehrávají. Turecko, jehož jižní hranice má k problematickému blízkovýchodnímu regionu nejblíže, bude pozvolna zataženo do těchto potyček. První projevy můžeme pozorovat už dnes. Silné Turecko z těchto konfliktů vzejde vítězné a tím se stane hlavním konkurentem Íránu. S podporou od USA dosáhne Turecko statusu hegemona na Blízkém východě. "Ačkoliv teď předstírá nezájem, Turecko dlouhodobě nebude tolerovat chaos na svých hranicích," tvrdí Stratfor. Čína zpomalí Podle studie je Čína u konce cyklu rychlého růstu umožněného nízkými mzdami. Komunistická velmoc vstupuje do nové "normální fáze", kterou logicky bude doprovázet také mnohem pomalejší ekonomický progres. "Čína bude na světových trzích i nadále zaujímat dominantní pozici, přestane být ale motorem globální ekonomiky, tak jako je dnes," předpovídá Stratfor. Toto místo převezme skupina šestnácti států, které zahrnují velkou část jihovýchodní Asie, východní Afriky a část Latinské Ameriky. Podle předpovědi Peking ztratí také část svého vojenského vlivu a post vojenského hegemona v regionu převezme Japonsko. USA se stáhnou Ačkoliv zůstanou i nadále světovou ekonomickou, politickou i vojenskou velmocí, USA, poučené svými neúspěchy z minulosti, se znatelně stáhnou a budou daleko méně zasahovat do světového dění, než tomu je doposud. Washington si bude konflikty, do kterých se zapojí, vybírat daleko pečlivěji. "Na zásadní bezpečnostní hrozby USA odpovědí adekvátní silou, ale nebudou nadále sloužit jako jakýsi hlídač světového pořádku, jak tomu bylo v minulých letech," předpovídá Stratfor. Německo ztratí moc Ačkoliv Berlín vyšel z hospodářské krize silnější než dříve, jeho export ho činí velmi zranitelným.
březen
10
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Tvoří totiž 50 procent jeho HDP a kvůli tomu je německá ekonomika hodně provázaná s okolními zeměmi. "Čtvrtá největší ekonomika světa je tím do jisté míry zcela odkázaná na ostatní státy," říká Stratfor. Zvýšený protekcionalismus popsaný v druhém bodě negativně ovlivní německý export a povede k zásadnímu hospodářskému poklesu, který v dalším desetiletí sníží relevanci a vliv Německa. Polsko se stane novou velmocí Stratfor zaznamenal v posledních letech nezanedbatelný nárůst ekonomického a politického vlivu Polska. Tento slibný rozvoj bude i nadále pokračovat, a co víc – ještě se zvětší, jak Polsko rozšíří svoje obchodní vztahy s okolními státy. Takový vývoj ovšem na druhou stranu příliš nepotěší Ruskou federaci, protože Polsko je předurčeno stát se lídrem koalice protiruských států. Silným spojencem Varšavy v této alianci bude podle Stratforu Rumunsko. "Tento bilaterární vztah sehraje důležitou roli v příštích letech. Dva velké státy se spojí proti Rusku a pokusí se získat nazpět území, o která je Moskva v minulosti připravila." Amerika tuto alianci zaměřenou proti svému dlouholetému soupeři podpoří a tím zajistí vzestup nové regionální velmoci. Blízký východ začne postupně kolabovat Národní státy, které v minulosti vytvořil Západ, zkolabují. Velká část zmutuje v jednotlivé opoziční strany bojující proti sobě navzájem. Na jejich místě vznikne mocenské vakuum, kterého využijí džihádisté. USA, poučeny z minulosti, se stáhnou a odmítnou na Blízkém východě intervenovat. Veškerá zodpovědnost zůstane na Turecku, které - ač se konfliktu dlouho vyhýbalo bude nuceno nastolit pořádek na své východní hranici. ihned.cz
Mocný George Soros varuje Evropu:
Putin je váš nepřítel, větší než ISIL. Pokud s ním budete spolupracovat, dopadnete špatně! Představitelé Spojených států a Evropské unie dělají podle amerického multimiliardáře George Sorose chybu, když uvažují o prezidentu Vladimiru Putinovi jako o potenciálním spojenci v boji proti Islámskému státu. Soros tvrdí, že ruský prezident usiluje o rozpad Evropské unie a její zaplavení uprchlíky. „Ruské letouny bombardují civilní obyvatelstvo v jižní Sýrii a nutí jej utíkat do Jordánska a Libanonu. V současné době táboří na poušti a čeká na povolení vstoupit do Jordánska na 20 000 syrských uprchlíků. O něco méně lidí hodlá prchnout do Libanonu,“ tvrdí Soros a zmiňuje se také o ofenzivě směrem na kdysi dvoumilionové Aleppo, odkud v posledních dnech zamířilo 70 000 jeho obyvatel směrem k hranicím s Tureckem.
březen
11
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Putina považuje americký filantrop maďarského původu za protřelého taktika, ale jeho strategické myšlení prý není na nijak vysoké úrovni. „Jeho vojenská intervence v Sýrii byla strategickou chybou, protože způsobila konflikt s tureckým prezidentem Recepem Erdoganem, což přineslo škody oběma stranám,“ míní Soros a tvrdí, že ruský prezident vycítil příležitost k urychlení rozpadu EU a ihned se jí chopil. „Svůj záměr překrývá tím, že chce zdánlivě spolupracovat v boji proti společnému nepříteli,“ soudí Soros. „Je těžko pochopitelné, proč politické špičky v USA a EU více věří Putinovým slovům než jeho činům. Skutečnost je ovšem taková, že Putinovo Rusko a Evropská unie závodí s časem. Otázkou zůstává, který z těchto subjektů se zhroutí jako první,“ je přesvědčen Soros a odhaduje, že Putinův režim se rozpadne v příštím roce. „Aktuálně stále vysoká Putinova popularita je založena na nepsaném závazku vlády zaručit Rusům finanční stabilitu a zvyšovat jejich životní úroveň. To však vzhledem k sankcím a poklesu cen ropy nebude možné,“ poukazuje Soros. Soros věří, že Putinův režim se vyhne svému zhroucení jedině tehdy, když podobný konec potká dříve samotnou EU. „Tímto neblahým směrem se vydala Evropská unie již v roce 2008, kdy vypukla finanční krize a aktuálně čelí mnoha dalším krizím. Kancléřka Merkelová správně předpověděla, že tyto problémy mají potenciál EU zlikvidovat,“ připomíná Soros a apeluje na představitele EU, aby konečně přestali ignorovat realitu a postavili se jí čelem. „Závod o přežití staví EU proti Putinovu Rusku. Islámský stát představuje hrozbu pro oba subjekty, ale tento fakt by neměl být přeceňován,“ míní Soros. Teroristické útoky džihádistů mohou být dle Sorose jakkoli děsivé, ale nedají se údajně srovnávat s hrozbou, kterou představuje Rusko. „Islámský stát a před ním al-Káida nalezly Achillovu patu západní civilizace, kterou je strach ze smrti, a naučily se toho využívat. Podařilo se jim rozdmýchat islámofobii ve veřejnosti i vládách. Na muslimy je nyní pohlíženo s krajním podezřením. Džihádisté doufají, že se jim tak podaří přesvědčit mladé muslimy, že k terorismu neexistuje žádná alternativa,“ varuje Soros a v závěru svého textu znovu upozorňuje na hrozby ze strany Ruska. „Bude těžké se s nimi popasovat a vše ztěžuje i skutečnost, že mnozí nejsou schopni je předem rozpoznat,“ uzavírá Soros.
Z našeho archivu Islámský meč nad hlavou západní civilizace Luděk Frýbort Tento článek jsme uveřejnili v roce 2009 v čísle 10 a z archivu jsme ho teď oprášili, abychom ukázali, že autor už před více než šesti lety celkem přesně odhadl, jak se bude situace vyvíjet v následujících letech. Pomalu mě začíná štvát jev, jejž bych asi nejen já nazval klimatickým panikařením. Nemíním spolu s panem Klausem tvrdit, že k žádným změnám klimatu nedochází, ani že na nich nemá svůj kus viny člověk; narostlli za posledních sto let počet obyvatel planety z půldruhé miliardy na čtyř
březen
12
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
a půl násobek, nějaký důsledek to mít musí. Ale víme o tom příliš velké houby, než abychom mohli věštit zkázu světa do padesáti nebo do kolika let; abychom, oči navrch hlavy, sypali stamiliardové obnosy do projektů záchrany, které, kdož ví, budou naši potomci nazývat vyprazdňováním rybníka sítem na nudle. Je málo věcí, jež v ohledu klimatické futurologie víme opravdu jistě s výjimkou toho, že nejhoršími průvodci člověka na cestě dějinami jsou panika s hysterií. Přitom na nás, kdoví nebo už ani nekdoví, kývá kostnatým prstem malér, ve srovnání s nímž bude nějaké o dva stupně teplejší ovzduší nebo o deset centimetrů nastoupavší moře holá legrace. Přesněji řečeno, kyne kostnatý prst nám, příslušníkům západní civilizace. Kdo se jím necítí být nebo si myslí, že mu na jejím osudu nezáleží, nemusí číst dál. Je celkem stará a nikým nepopíraná vesta, že počet narozených dětí v evropské společnosti tohoto času nepostačuje k prosté reprodukci. Aby jí bylo dosaženo, musela by na jeden rodičovský pár připadat dvojice potomků, a s ohledem na podíl přirozené neplodnosti raději číslo o desetinku vyšší. V nynější Evropě činí 1,38. Nicméně bych z toho ještě nevyvozoval katastrofické vize; současná rozplozovací lenost je věcí módy a pohodlnosti, o něco tvrdší existenční podmínky mohou sestupující demografickou křivku zase narovnat. Obvyklé bědování nad zatížením pracujícího obyvatelstva, jež co nevidět nepostačí uživit stoupající počet dědků a bab, obstojí pouze za předpokladu, že Evropa bude i nadále trvat na archaickém systému, v němž jsou příspěvky osob výdělečně činných okamžitě zkonzumovávány rostoucím zástupem důchodců. Řešení toho hlavolamu je prosté a dávno známé: nahradit během zhruba 20 až 25 let nefungující systém tzv. solidární (ó, jak vznešené to slovo!) kapitalizovanou rentou. Srozumitelněji řečeno, co kdo během své pracovní kariéry místo do kas důchodového úřadu na vlastní zúročené konto poplatil, z toho budiž na stará kolena živ. Lajdáky, lenochy a nešťastníky s oběma rukama levýma musí občan ze svých daní živit tak i onak. Kdyby jen toto šídlo z pytle demografického poklesu vyčnívati ráčilo, mohli bychom si ještě vesele pohvizdovat. Jenže je i jiné šídlo a nad ním už, nejsme-li blázni, pokrytci či obojí najednou, mrzne veselý hvizd na rtech. Neboť evropského obyvatelstva navzdory nepříznivým demografickým číslům neubývá: nač nestačí populační neochota západního člověka, doplňují promptně a v hojné míře přistěhovalci odjinud. I radují se prosté duše, no vida, na důchody nám budou vydělávat hodní a pilní černouškové, Arabové, Pákistánci a jiní takoví, a my si budeme medit, jako jsme si medívali. Jenže on je tu ... kdyby jen jeden háček. Nelze nevidět, že příchozí z exotických světa krajů vesměs neoplývají vysokou kvalifikací, pokud vůbec nějakou. Snad mohou nahradit rodilé Evropany v nenáročných povoláních, nedají-li ovšem přednost téměř stejně honorovanému životu na účet sociálního úřadu. Těch několik na západních univerzitách vystudovaných lékařů, právníků a jiných expertů ještě problém neřeší, o fotbalistech nemluvě. V technických povoláních, všimněme si, chybí odborníci z krajin Jihu a Východu téměř úplně, což také o něčem vypovídá. Naše civilizace ale staví svou úspěšnou dynamiku na schopnostech inovace, na tvořivém neklidu, zvídavosti, kritičnosti ... kdo má nahradit západního člověka v těchto disciplínách? Příchozí z Nigerie? Z Iráku a z Egypta? Že jim chybí příslušné vzdělání, říkáte ... no bóže, pošleme je do Cambridge nebo tak někam, a oni se tam už vycvičí, zodpovědná místa ve vědě a technice zaujmou, naši noví Einsteinové, Planckové, Hawkingsové. Opravdu? Myslíte si to skutečně, ušlechtilí duchové, nebo jen tak děláte, abyste vyhověli módnímu imperativu politické korektnosti? Ale nic, připusťme i to, i když s výhradou jisté naivity. Co ale, až Západ přestane být Západem? Až přinejmenším v evropských zemích převládne přistěhovalecká populace nad původní? Nemusí
březen
13
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
to trvat dlouho; půjde-li všechno jako dosud, nastane většině zemí západní Evropy chvíle pravdy kolem roku 2050, leckde i dřív. Zůstanou i pak její univerzity - když byla řeč o Cambridgi - vznešeným chrámem vědeckého poznání, nebo zdegenerují v cosi, čeho je plná Afrika, v instituty směšné úrovně, dobré právě k tomu, aby se synci z lepších rodin mohli chlubit akademickými tituly? Je takové opomíjené pravidlo: z žádné půdy nevzejde lepší plod, než jaký odpovídá její kvalitě. Půda zemí v širokém pruhu mezi Bangladéší a Marokem nemůže stát za moc, jinak by z ní už dávno vypučela nějaká Cambridge sama od sebe. A lidé, zbytečno dodávat, by z ní neutíkali za lepším do Evropy. Věru, nemají proč se těšit na rok 2050 ani příslušníci ustupující západní civilizace, ani její nevolaní hosté na jejích tvůrčích schopnostech závislí. Je to už všechno? Stačí už, probůh, vidina Evropy, v níž převládl importovaný mrav? Evropy, nestane-li se zázrak, zchudlé, rozvrácené, odpadky pokryté...? Bohužel nestačí. Ještě nebylo řečeno nejhlavnější: jako v přistěhovaleckém proudu převládají 90 procenty muslimové, ani Evropa druhé poloviny tohoto století se nemá co těšit na ledajaký importovaný mrav, nýbrž na mrav povýtce islámský. Už teď v ní žije 52 milionů muslimů; očekává se, že k zdvojení na 104 milionů dojde během dvaceti let. Nejvíc si svou příkladnou tolerancí asi zatopilo Nizozemsko: v současnosti se 50 % jeho dětí rodí muslimským rodičům, půjde-li to tak dál - a není, proč by nešlo - stane se islám vyznáním většiny do 15 let. Tentýž scénář platí pro Belgii. Další v pořadí je Francie: mezi Francouzi mladšími dvaceti let je 30 % muslimů už nyní, převládnutí islámu v celé zemi se očekává kolem roku 2040. Německo se může dočkat téhož na přelomu století, ledaže jsou německými muslimy převážně Turci, živel přece jen o něco solidnější než francouzští a jiní Arabové. Ve Spojeném království narostla během posledních třiceti let muslimská populace z 82 tisíc na nynějších 2,5 milionu, a aby se ani evropský Východ moc neradoval, stojí za uvedení pár čísel z Ruska: 23 milionů muslimů neboli pětina populace už nyní, v ozbrojených silách se očekává nárůst na 40 % do několika let. Da zdravstvujet muslimskaja armija! Na druhé straně Atlantiku stačilo devětatřicet let od roku 1970 do 2008, aby podíl muslimů v celkové populaci USA nakynul ze 100.000 na 9 milionů. Pane jo! Ale dejme tomu, že pramen, z nějž jsem načerpal tyto údaje, mohl být zaujatý. Uvedená čísla mohou být nadsazená nebo tendenčně přehnaná. Také se mohou evropští muslimové příkladem svého okolí v plodnosti o něco zpomalit. I tak se chvíle, kdy se islám v Evropě stane převládající silou, odsune o jedno, nejvýš o dvě desítiletí. Lámeme-li si hlavu, o kolik centimetrů vystoupá do té doby hladina světových moří, snad bychom mohli část té péče věnovat i postupující islamizaci našeho kontinentu. Buďme věcní: je ještě nějaká naděje? Mohla by být, kdyby převládnuvší islám nechal podmaněnou západní menšinu, ať si žije a vyvíjí se po svém. V minulosti se tak choval: plaťte daň z jinakosti, nevěřící, a dělejte si, co chcete. Jenže to bývalo. Program ovládnutí celého světa, v islámu vždy latentně obsažený, událostmi posledního desítiletí oživl a zreálněl, jak lze odvodit z výroku Muammara Kaddáfího v záhlaví tohoto článku: A mluvčí afghánského Talibánu Abdul Rahmán se v rozhovoru s dopisovatelem jistých německých novin vyjádřil ještě určitěji: Doufáme, že budeme zakrátko kontrolovat i ty země, které dnes stojí pod vládou křesťanů a židů. Že si ten pán dělal legraci? Že to nebude tak horké? Ještě se nepřivalila na svět pohroma tak děsná, aby se den předtím neříkalo - ono to nebude tak horké. Nepoučíme se už jednou? Nezačneme stavět hráze přívalu aspoň teď, věru už hodinu po dvanácté? Nebo už jsme definitivně a trestuhodně kapitulovali?
březen
14
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Co by ještě bylo možné si počít ... snad kdyby se evropské vlády konečně probudily. Opožděně zavírat imigrační kohoutky asi už nebude moc platné, ale aspoň nehonorovat vysokou porodnost muslimské - zatím - menšiny dětskými přídavky, daňovými úlevami a velkorysými podporami v nezaměstnanosti. Dvou dětí je dost, milí spoluobčané muslimského vyznání; chcete-li jich mít osm, račte si je živit ze svého. Na poli politickém pak nečastovat tituly populistů, rasistů a islámofobů každého, kdo projeví úzkost z pravděpodobného osudu vlastní civilizace, nýbrž uznat jeho starost za nejméně tak závažnou jako záležitosti sociální, rozpočtové a jiné takové. A protože i na to už je nejspíš pozdě, připravit se k obraně. Alespoň se pokusit o opatření, jimiž bychom my, příslušníci západní civilizace, mohli uhájit svůj životní způsob i v obklopení muslimskou většinou. Že to zní iluzorně ... no, připouštím. Zatím ano. Nicméně není nereálný odhad, že ještě předtím, než se z muslimské menšiny stane většina, se politické priority změní. Že otázka zachování vlastní identity bude hlavním a dost možná výlučným tématem, na němž se budou rozhodovat volby a padat vlády. Věci pak mohou dostat příkrý spád, tím příkřejší, čím víc času promarníme lakováním problému na růžovo. Jde nám totiž o krk. Nám i muslimům. Nám proto, že se nemůžeme od islámu, jaký je, nadít milosti; shovívavě tolerantní řeči budou zapomenuty v okamžiku triumfu. A muslimům proto, že si jejich nehybná, v myšlení sedmého století ustrnulá civilizace bez západní tvořivé invence, jak to říkal, tuším, pan Paroubek, ani ruce neumyje. Nemá čím; vše, čeho užívá, technicky i duchovně, pochází ze západních dílen, vlastního nevyvinula nic. Potlačí-li islám západní tvořivost, spoutá-li ji pravidly své víry ... byly časy, kdy muslimské obci stačila k obživě jednoduchá, velké vynalézavosti nevyžadující činnost. Drobná tradiční řemesla, primitivní zemědělství, obchod v rámci bazarových krámků, velbloudí karavany. Jenže to už je dávno. Váš populační růst, muslimové, nad nímž se raduje vůdce Kaddáfí, se velmi snadno a rychle může stát příčinou vašeho zániku. Leda byste se nějakým kouzlem sami přetavili v tvořivý, nepokojný, vynalézavý lid Západu. Netvrdím, že je to nemožné. Ale museli byste přestat být muslimy. Islámskou znehybnělost a západní vyspělost v jedno spojiti, obojích plodů užívati nelze. Snad abyste raději ani nechtěli mít v Evropě ten Kaddáfího muslimský stát. Nešálíli mě paměť, z nějakých takových jste přece utíkali. Světu, zdá se, hrozí průšvih, jaký dějiny dosud nepoznaly. Střet civilizací, že si ani pan Huntington takový nepředstavoval. Nebude, nemůže v něm být vítězů, jen poražených; a příšerně poražených. Přesto, abych parafrázoval slova Komenského, věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, síla tvá se k tobě zase navrátí, ó Západe. Přišel jsi o ni svou módní zhlouplostí, a matka všech průšvihů tě z ní zase vyvede, i když za strašlivou cenu. Máš totiž schopnost, a snad i poslání být vůdčí silou světa. Nikdo tě v něm nemůže zastoupit, a ze všeho nejméně islám. Leda by se Bůh rozhodl zničit své stvoření další potopou, což je ovšem těžko vědět. o o o
březen
15
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Zaujalo nás Řidiče autobusu prý zabil meteorit Největší smolař na světě Indický řidič autobusu se dost možná stal jedním z největších smolařů na světě. Podle úřadů státu Tamil Nadu ho totiž zabil meteorit. Vědci se nyní snaží zjistit, zda se opravdu jedná o první potvrzené úmrtí z této příčiny.
Indičtí úředníci prohlíží malý kráter na pozemku univerzity. Vše zatím nasvědčuje tomu, že se jednalo o dopad meteoritu. | foto: Profimedia.cz Vše se odehrálo na kampusu soukromé vysoké školy. Řidič, jehož jméno zatím nebylo zveřejněno, měl postávat na trávě poblíž školní menzy, když došlo k „explozi“, při níž byly kromě něj zraněny tři další osoby – dva zahradníci a student. Těžce zraněný řidič pak při převozu do nemocnice zemřel. Nejprve panovaly obavy z toho, že se jednalo o výbušninu, avšak vyšetřovatelé přítomnost žádných těkavých látek neobjevili. V přibližně metr hlubokém kráteru se však nacházel tmavě modrý
březen
16
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Následkem nehody zemřel jeden člověk a tři byli zraněni. Také byla roztříštěna okna. V asi metr hlubokém kráteru byl nalezen tmavě modrý kámen. kámen, který prý vypadal podobně jako diamant. Začalo se tedy pracovat s teorií, že nehoda byla způsobena dopadem meteoritu. Na místo má dorazit tým z Indického institutu astrofyziky, aby analýzou vzorků zjistil, zda tomu tak opravdu bylo. Předsedkyně místní vlády, Jayalalithaa Jayaram, už přitom zdá se bere vše jako potvrzené. „Na pozemek univerzity dopadl meteorit,“ říká a dodává, že rodině zabitého byla vyplacena kompenzace v hodnotě 100 000 indických rupií (35 000 Kč). Pokud tomu tak opravdu je, bude se přitom jednat o první potvrzené úmrtí člověka následkem dopadu meteoritu. Podle seznamu zajímavých zaznamenaných dopadů meteoritů od International Comet Quarterly byl poslední takový případ v roce 1825, není však potvrzen, jen klasifikován jako „možný“. Například oficiální stanovisko NASA je zatím velmi skeptické. Její mluvčí na otázku ABC News uvedl, že událost je poněkud netypická - dopady malých těles nekončívají požárem. Velikost kráteru také odpovídá dopadu dosti velkého tělesa, řádově kilogramového, které by se mělo dát snadno objevit a minimálně vyfotografovat. Naproti tomu poškození majetku následkem meteoritů je evidováno řádově více. Stejně tak případů končících zraněním je řada, mnoho z nich však nejspíše budou výmysly. Jedno potvrzené zranění je však z roku 1954, kdy byla Ann Hodgesová v americkém státu Alabama zasažena do stehna odraženým úlomkem z meteoritu, který spadl do jejího domu.
březen
17
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Šanci, že vás dopad meteoritu zabije, odhadl astronom Alan Harris na 1 ku 700 000. Do toho je ovšem zahrnuta i poměrně morbidní možnost, že zemřete následkem dopadu opravdu velké planetky, která spolu s vámi vyhladí i zbytek lidstva. Zesnulý řidič byl tedy zřejmě opravdu velký smolař, jelikož pravděpodobnost zabití malým meteoritem je ještě o poznání nižší. David Voženílek
Švajčiarska garda chráni pápeža už 510 rokov. Na členov má prísne nároky. Pápežská švajčiarska garda (Guardia svizzera pontificia) je najmenšou armádou na svete. Už 510 rokov - s niekoľkými prestávkami - slúži na ochranu hlavy katolíckej cirkvi.
Zbor oficiálne vznikol 22. januára 1506, keď na pozvanie pápeža slávnostne vstúpilo do Ríma 150 švajčiarskych vojakov pod velením Kaspara von Silenena. ----------Pápež František sprevádzaný vtedajším veliteľom Švajčiarskej gardy Danielom Rudolfom Anrigom. Autor: SITA/AP ----------Ich pochod zo Švajčiarska do Ríma bol dlhý vyše 700 kilometrov a vyvrcholil vstupom do mesta cez bránu Porta del Popolo. Odtiaľ vojaci pokračovali na Námestie sv. Petra, kde im pápež Július II. udelil slávnostné požehnanie. Práve tento dátum a tento slávnostný vstup sú považované za oficiálne založenie útvaru Guardia svizzera. Položili vlastné životy Významným dátumom pre švajčiarsku gardu je 6. máj 1527. V tento deň počas plienenia mesta garda chránila pápeža Klementa VII. Prepravila ho bezpečne do Anjelského hradu, ale pri obrane 147 gardistov padlo. Na pamiatku tejto udalosti noví odvedenci švajčiarskej gardy skladajú každý rok slávnostnú prísahu v tento deň.
březen
18
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Garda bola počas uplynulých storočí viackrát rozpustená, osobitne počas väznenia, alebo exilu pápežov. V 20. storočí prešla viacerými reorganizáciami. Po zrušení pápežských ozbrojených zložiek v septembri 1970 prevzali príslušníci švajčiarskej gardy od januára 1971 výlučnú zodpovednosť za ochranu Apoštolského paláca. Ich súčasný početný stav (110) stanovil Vatikán v septembri 1998. Iba Švajčiar, po vojenčine, mladý katolík Švajčiarska garda má v súčasnosti uniformy, ktorých návrh pochádza z roku 1914. Oblečenie je vo farbách rodiny Medici – modrej, žltej a červenej. Menej známou je nenápadnejšia tmavomodrá „pracovná“ uniforma. Každý jej nový člen musí byť švajčiarskym občanom s ukončenou povin- nou vojenskou službou, katolík vo veku 19–30 rokov, bezúhonný a pri vstupe do gardy slobodný. --------Členovia švajčiarskej gardy pozdravujú kardinálov. Autor: SITA/AP, Andrew Medichini --------Tradičnú podmienku, že gardisti musia byť aspoň 174 centimetrov vysokí, začiatkom roka 2007 zrušili. Služba trvá dva roky s možnosťou predĺženia. Kapitán-veliteľ s hodnosťou plukovníka patrí do okruhu najbližších pápežových spolupracovníkov. Od 7. februára 2015 stojí na čele gardy plukovník Christoph Graf. Príslušníci švajčiarskej gardy počas pútnickej cesty v júni 2012 navštívili aj Slovensko. sita
březen
19
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Věda Aneb když máte třeba zvídavého syna? (O jedné zatím záhadné kapitole nejen paleoantropologie) Miloš Dokulil Všimneme si některých dnešních záhad spojených s mapováním minulosti člověka, a tedy s jeho případnou „evolucí“. Ale na počátku bude zcela nevinná vycházka otce se synem. A synovi tehdy bylo jen devět let. Bylo to v Jihoafrické republice, v blízkosti Johannesburgu. Zničehonic si ten syn, Matouš křestním jménem, čehosi všiml, co jen tak leželo na zemi. Když to zvedl a předal překvapenému otci, ten v těch úlomcích rozpoznal zřejmě zkamenělé pozůstatky snad lidských kostí. Bylo to roku 2008. A otec se jmenoval Lee Berger; a byl to školený paleoantropolog. Dal na tom místě kopat; což vedlo k nalezení zachovalých kosterních pozůstatků z linie předcházející člověku, které umožnily jejich dataci do doby před dvěma miliony lety. Ten nález dostal název Australopithecus sediba. („Australis“ z latiny, s významem „jižní“; a „pithékos“, z řečtiny, s významem „opice“, s polatinštěnou koncovkou i pravopisem.) Čili hned tím názvem šlo ještě o zařazení do doby předcházející vývoji člověka již našeho typu, a tedy Homo sapiens. („Homo“, z latiny, s významem „člověk“; „sapiens“, opět lat., s významem „moudrý“, a ve vztahu ke každému z nás, že?) A jako kdyby takto zároveň se tím pojmenováním mělo naznačit, že ten nález představoval do té doby zcela neznámý druh, zařazený na konec ještě té spíše hodně „opičí“ fáze než již do počátku druhů spadajících do kategorie „Homo“. Učiňme malou vsuvku. Za nejstarší nález pozůstatků předků člověka je považována lebka s možná matoucím názvem Homo tchadensis (na snímku). Její stáří se vesměs dnes uvádí na šest až sedm milionů let. Jde o zatím jediný nález ze střední Afriky. (Na západě Afriky žádné podobné objevy uskutečněny nebyly. Většina paleoantropologických objevů pochází z východní Afriky.) Až v období posledních 200 000 let teprve snad došlo ke vzniku artikulované řeči, čímž se nesmírně urychlil další vývoj člověka, především v intelektuálním ohledu. Až v průběhu posledního sta tisíce let bylo registrováno rituální pohřbívání. (Na což nezapomeňme; protože s tím budeme ještě níže zřejmě konfrontováni.) Lee Berger nezůstal u tohoto úspěchu zaznamenaného výše. Povolal několik jeskyňářů k průzkumu terénu v blízkosti Johannesburgu. Roku 2013 se podařilo něco, co ještě bude nemalý čas vrtat odborníkům v hlavě. Byla objevena dost zvláštní jeskyně, v jejichž útrobách na samém konci byly nalezeny kosterní pozůstatky. Když pak byly ty kosterní nálezy pečlivě archivovány, zjistilo se posléze, že jich bylo přes 1500; přináležely nejméně 15 jedincům. (Paleoantropologové bývají rádi, když najdou aspoň pár kostí. I když jim to práci jen dále komplikuje. To ovšem se stává i s kosterními komplety, když vykazují vzájemně ne zrovna ústrojné funkční znaky!) Asi je účelné zmínit se současně o tom, jak k tomu dalšímu objevnému a nesmírně překvapivému nálezu vůbec došlo. Především ty tělesné pozůstatky – zatím kdovíjak staré – byly vzdálené od ústí jeskyně 70 až 90 metrů, a to v hloubce 30 metrů pod povrchem. Prvních 35 metrů počínaje
březen
20
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
od vchodu do těch podzemních prostor nebyl tu žádný problém s prostupností těch míst. Jenže pak se další průchod zúžil na pouhých 25 cm na výšku! Automaticky se nemohlo zdát, že stojí za to, v nyní obtížně průlezné cestě vůbec pokračovat. Ta překážka neslibovala žádnou přijatelnou protihodnotu. Jenže za těmi čtyřmi metry problematicky průlezného otvoru se otevřel hned prvnímu jeskyňáři, který se sem dostal, výhled na 15 metrů vysoký strop a málem 20 metrů vzdálenou šikmo se zvažující stěnu. Ta vzdálená stěna měla kupodivu další temně vyhlížející otvor až u toho stropu. A to již byli případní průzkumníci celých 60 metrů vzdáleni od vchodu do této jeskyně. Když následovalo zkoumání tohoto možného dalšího otvoru, ten byl především neméně 7 metrů dlouhý a na konci možná někam dále otevřený, ale jenom pouhých 20 cm byla na výšku jeho světlost; čili průlez ještě obtížnější, pokud by k němu vůbec došlo. Až pak se zjistilo, že na konci té těsné chodby bylo sice možné pokračování, jenže málem kolmým sešupem na nějakých 13 metrů kamsi dolů, bez přiměřeného výhledu na další možnou cestu. Jenže také tohle bylo podniknuto a dole, v té úzké chodbě (ještě místy užší než je těch 20 cm!), kupodivu ta přední stěna ustupovala a umožnila překvapivý výhled do poměrně velkého prostoru na 20 metrů délky a 7 metrů výšky. A teprve zde, tam, kde ta nejvzdálenější stěna byla celých 90 metrů od vlastního vchodu do jeskyně, v této části těch jenom obtížně prostupných podzemních prostorů, došlo ke zcela teď nečekanému objevu velkého počtu kostí, o němž byla již zmínka výše. Nuže, teď si představme, že tam někam, nejméně 80 metrů daleko od vstupu do těchto podzemních prostorů, postupně někdy někdo ukládal mrtvá těla. Někdo, kdo jistě neměl přiměřené osvětlení do těch temnot. A nesměl mít případné obavy z dozajista stísňujícího prostředí. Přitom již sám kdyby těmi zúženými místy prolézal! A on, ten neznámý, ještě s sebou vlekl pokaždé ostatky mrtvého člověka. Uložil je až na samém konci jeskynního útvaru, i když se k tomu nabízel jistě jako postačující úložiště již o dost prostornější prostor předchozí. Ne-li přímo jen ta vstupní dlouhá chodba, pak snad na svém konci; před tím zúženým vstupem kamsi do neznáma dál… Ty poslední člověčí pozůstatky již mají rovněž jméno. Ten název zní „Homo naledi“. A nikdo zatím netuší ani, co a jak asi vedlo toho nám neznámého předka k tomu, že ukládal mrtvá těla tak náročně. Zatím není známo žádné aspoň přibližné datování pro ten poslední hromadný nález kostí. Dlaně ještě jako kdyby chtěly prozradit, že jejich původní nositel byl slušně doma ve větvích stromů; zatímco klenba jeho nohou naznačuje slušné dispozice k chůzi. Pochopitelně bude zde intenzivní zájem o zjištění vzorků DNA. Přesto zůstává záhadou, jaká asi byla vůbec motivace k tak technicky náročnému ukládání ostatků zemřelých, když je problematické předpokládat nějaké náročnější představy o záhrobí už jen pár desítek tisíců let zpět v čase… Fotky na této straně: 1. Kosterní ostatky Homo naledi nalezené v jihoafrické jeskyni Rising Star. 2. Rekonstrukce tváře předchodce člověka Homo naledi, jejíž autorem je paleontolog John Gurche. Autoři snímků: Robert Clark a Mark Thiessen.
březen
21
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Téma: objev století Přinášíme několik článků na toto zajímavé, ale náročné téma, protože každý autor ho přibližuje a vysvětluje jiným způsobem – tak si každý může vybrat, který je mu nejbližší…
Obecná teorie relativity dostala ke stým narozeninám senzační dárek Americkým fyzikům pracujícím na detektoru LIGO se podařilo zachytit gravitační vlny, jejichž existenci předpověděl už Albert Einstein. Jde o další potvrzení obecné teorie relativity, které přichází až dojemně přesně 100 let od jejího zformulování. Chvíli jí sice trvalo, než se prosadila a než ji ostatní fyzikové vzali na milost. Ale od té doby se drží a v podstatě odolává všem pokusům o vyvrácení. Obecná teorie relativity stojí neprávem ve stínu E= mc2 Obecnou teorii relativity stojí za to připomínat jednak proto, že bez veliké nadsázky znamenala kotrmelec a připravila nás o pocit absolutního prostoru a času i o přesvědčení, že vesmír je tu odjakživa a neměnný. Navíc ale plní roli jakési popelky vedle o deset let starší speciální teorie relativity, jejíž principy jako například dilatace – tedy roztažení nebo zpomalení - času, zkracování délek nebo rovnice E = mc2 se v souvislosti s Einsteinem skloňují daleko častěji. Přitom fyzikové si Einsteina cení daleko nejvíc právě za to, že speciální teorii relativity rozšířil a zobecnil do takzvané obecné teorie relativity. -----------Albert Einstein v roce 1921 - Foto: Ferdinand Schmutzer (1870 - 1928) ----------Zformulovat ji tak, aby napříště platila ve všech, tedy i neinerciálních soustavách, dalo Einsteinovi zabrat dobrých deset let. Její matematické vyjádření představil vůbec poprvé 25. listopadu roku 1915 v Berlíně na Pruské akademii věd. Relativistické myšlenky si Einstein utříbil v Praze Albert Einstein se do Prahy přistěhoval v dubnu roku 1911. Nepřivedla ho sem ani kosmopolitní atmosféra, ani renomé tehdy rozdělené Karlo-Ferdinandovy univerzity, ale ryze praktické důvody. Zatímco v Zürichu do té doby působil jako mimořádný profesor, Praha mu jako vůbec první nabídla řádnou profesuru. 22 březen marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Mezi svými kolegy si Einstein oblíbil zejména o dvacet let staršího Georga Picka. Tento profesor matematiky mu pomohl zejména s geometrickým uchopením teorie gravitace, která mu už tehdy nedávala spát. Zároveň ho ale uvedl i do společnosti. Einsteinovo působení v Klementinu i v salonu Berty Fantové připomínají dva pedagogové z ČVUT, Alena Šolcová a Ivo Kraus. Einsteinova teorie relativity nebyla ani zdaleka přijata hned. Albert Einstein to však ani nepředpokládal a sám navrhl experimenty, které by ji mohly ověřit, případně i vyvrátit v praxi. K triumfu jí pomohla především astronomie, v níž se počítá s rychlostmi, vzdálenostmi a stářími, o kterých se nám na Zemi může jen zdát. Osvědčila se zejména planeta Merkur, a to ne náhodou. Ve sluneční soustavě platí sice za tu nejmenší planetu, zároveň ale obíhá nejblíže Slunci, a tedy v nejsilnějším gravitačním poli. To stáčí její přísluní (tedy místo na její oběžné dráze, v němž se nachází nejblíže Slunci) o obloukový úhel, nad kterým si astronomové lámali hlavy dlouhé roky. Teprve když se v roce 1915 dosadili údaje známé pro Slunce a pro Merkur do Einsteinových prvních rovnic, vyšlo na chlup přesně do té doby nevysvětlitelných 43 obloukových vteřin. Pro Einsteina to tehdy znamenalo veliké zadostiučinění a potvrzení toho, že je na správné cestě. Skutečného uznání se Einstein dočkal ale ještě o čtyři roky později. A to ve chvíli, kdy se podařilo ověřit další jeho hypotézu o gravitačním ohýbání paprsků světla prostřednictvím prvního vhodného zatmění Slunce. Právě při něm se nabízí jedinečná možnost vyfotografovat paprsek hvězd procházející kolem Slunce, jak vysvětluje Jiří Grygar z Fyzikálního ústavu AV ČR a Jan Novotný z Pedagogické fakulty brněnské Masarykovy univerzity. Obecné teorii relativity se i po sto letech daří nebývale dobře K všeobecnému uznání pomohly obecné relativitě zejména čtyři - dnes už klasické – experimenty, pozorovatelné ve Sluneční soustavě. Ke stáčení dráhy Merkuru a k ohýbání paprsků světla, patrné zejména při zatmění Slunce se v šedesátých letech připojil ještě tzv. rudý gravitační posuv: jde o skutečnost, že vlnová délka procházejícího světla se v silném gravitačním poli posouvá k vyšším hodnotám, tedy k červené části spektra. A posloužila i radiová astronomie, která prokázala, že elektromagnetický signál se v silném gravitačním poli zpožďuje. Ten poslední důkaz nyní přinesl detektor LIGO, který dokázal zachytit vlny ze systému dvou černých děr vzdálených od země 1,3 miliardy světelných let. Vypadá to, že se obecná teorie gravitace vypravila na vítězné tažení.
Zachycení gravitačních vln otevírá novou éru v astrofyzice Je rok 1963 a Maarten Schmidt si v Los Angeles láme hlavu nad elektromagnetickým spektrem jedné zvláštní hvězdy. Z čeho je udělaná, že tak divně září? Vtom mu to ale došlo, prapodivná hvězda může být z docela běžných chemických prvků, jen je spektrum celé posunuté. Dnes si většina vědců myslí, že tyto hvězdy, takzvané kvasary, jsou vzdálené černé díry bouřlivě požírající hmotu ve svém okolí.
březen
23
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Je rok 1965 a nacházíme se v New Jersey. Astronomové Arno Penzias a Robert Wilson došli k závěru, že nemají na vybranou a musí zastřelit holuby, kteří se neustále vracejí do jejich rádiové antény. Nepomohlo to však, přísun holubího trusu sice ustal, anténa přesto neustále hlásila rádiový šum přicházející ze všech stran, z celého vesmíru. Existence tohoto dnes již detailně proměřeného šumu, známého jako reliktní záření, je jedním z nejpádnějších argumentů pro teorii velkého třesku. Je červen 1967 a tým vědců v Los Alamos zaznamenává na svých družicích Vela zvláštní záblesk gama-záření. Družice Vela měly sledovat, jestli Rusové ve vesmíru neporušují dohodu o zákazu testování jaderných zbraní, ale daný záblesk se neshodoval se signaturou žádné známé jaderné bomby. Tým proto záznam založil a dál se mu nevěnoval. Další a další pozorování záhadných gama-záblesků však ukázala, že nemohou pocházet z naší sluneční soustavy, ba dokonce ani z naší galaxie, ale z nějakých nepředstavitelně prudkých a násilných procesů kdesi daleko ve vesmíru. Dodnes přesně nevíme, co je jejich podstatou. Co spojuje tato a mnohá další revoluční pozorování? Nepředvídatelnost. Maarten Schmidt používal nový rádiový teleskop k „rutinnímu“ sledování hvězd a neměl v úmyslu objevit kandidáty na černé díry. Penzias a Wilson se snažili odstranit rušivý šum z nové antény, kterou chtěli využít k úplně jinému výzkumu. A vojenské družice Vela rozhodně neměly pátrat po záhadných záblescích, jejichž zdroj dokonce ani neleží v Mléčné dráze. Často se stává, že otevřeme nové okno do vesmíru, použijeme nový typ teleskopu nebo družice – a najdeme něco nečekaného. Dosud jsme však otevírali jen „okna“ pro elektromagnetické záření; jinými slovy, využívali jsme k pozorování „světlo“, jen o frekvencích vyšších nebo nižších než jsou ty, které registruje lidské oko. Během posledních zhruba padesáti let však výzkum mířil i úplně novým směrem; co by asi tak spatřil „dalekohled“ schopný vnímat gravitační vlny, chvění samotného prostoročasu? Sázka na černého koně Elektromagnetické vlny vznikají, když se urychlují nabitá tělesa. Zatřeseme-li elektronem, začne vyzařovat vlnění, díky čemuž fungují běžná zařízení, jako je rádiový vysílač či mikrovlnná trouba. S gravitačními vlnami je to podobné: vznikají vždy, když se urychlují hmotná tělesa. Tančí-li okolo sebe v gravitačním objetí dvě černé díry nebo neutronové hvězdy, hřmějí gravitačními vlnami – vyzařují gravitační záření. Náznak existence gravitačních vln poprvé objevil před sto lety Albert Einstein ve své obecné teorii relativity. Gravitace je podle ní vlastností prostoročasu a gravitační vlna představuje vzruch šířící se právě v prostoročasu samotném. Ani sám Einstein však neměl v interpretaci těchto vzruchů zprvu jasno a desítky let trvalo, než se ohledně gravitačního záření vědci shodli na všech detailech. Nepřímé důkazy, že to celé není pouhý výmysl, tu však byly: Od roku 1974 například pozorujeme takzvaný Hulseův-Taylorův binární pulsar, systém dvou neutronových hvězd, které okolo sebe krouží v těsném valčíku přesně podle not teorie relativity a odpovídajícího vyzařování gravitačních vln. Gravitační záření totiž ze systému odnáší energii, hvězdy se kvůli tomu k sobě přibli-
březen
24
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
žují a oběh trvající pouze asi osm hodin se zrychluje, každý rok o zlomek sekundy – přesně tak, jak předpověděly Einsteinovy rovnice. I proto jsme v posledních desetiletích vsadili obrovské peníze na to, dokázat, že gravitační vlny existují a že je budou černé díry a neutronové hvězdy vyzařovat naším směrem. První návrhy, jak postavit detektory schopné vibrace prostoročasu zachytit, se objevily již v šedesátých letech minulého století. Vědci od Spojených států přes Německo, Itálii až po Sovětský svaz začali konstruovat aparatury, které se zpočátku vešly na obyčejný stůl. Postupně však začalo být jasné, že to – mírně řečeno – nebude stačit. Z metrů se staly desítky metrů, až jsme nakonec skončili u čtyřkilometrových ramen současného nejlepšího detektoru LIGO (Laser Interferometer Gravitational-Wave Observatory, Laserově-interferometrická gravitační observatoř), v nichž měří laserový paprsek přesnou polohu vzdálených zrcadel. Observatoř LIGO je nejdražším projektem v historii americké Národní vědecké nadace, která na ni celkem vydala okolo šesti set milionů dolarů, tedy asi čtrnáct miliard korun (na projektu se také výrazně finančně podílely Německo a Velká Británie). Postavena byla hlavně proto, aby studovala systémy podobné zmíněnému pulsaru, tedy dvojice objektů o hmotnosti několikanásobku Slunce, jež se k sobě blíží až do hořkého konce vzájemné srážky. „Naslouchat“ chvění prostoročasu začala v roce 2002, o několik let později se k ní připojila podobná evropská observatoř Virgo vybudovaná v Itálii. Jenže se žádné gravitační vlny nenašly. V roce 2010 již byly utraceny stovky milionů dolarů, vývoj stál desítky let úsilí – a výsledek nikde. Je snad s obecnou relativitou něco špatně? Spíše se všichni klonili k tomu, že první verze detektorů byla zkrátka málo citlivá. Mohla by něco naměřit jen s mimořádnou dávkou štěstí na „vesmírné počasí“, tedy na výskyt srážek hvězd a černých děr v našem vesmírném sousedství. Vlnění prostoročasu tak dostalo ještě jednu šanci k obhajobě. Americká observatoř LIGO i její evropský protějšek byly na několik let odstaveny kvůli úpravám a zvýšení citlivosti. Loni v září pak LIGO znovu zahájila měření. Je čtvrtek 11. února 2016, zhruba měsíc po ukončení prvního měřicího období vylepšené a vyladěné LIGO, a v decentním novinářském salonku ve Washingtonu na svá místa usedají důležité postavy amerického projektu. Současně se usazují vědci a novináři i na simultánních tiskových konferencích v Paříži, Londýně nebo italské Cascině. Brzy je jasno: „Dámy a pánové, detekovali jsme gravitační vlny,“ oznamuje americký fyzik David Reitze za jásotu a potlesku přítomných. Následují detaily: odkud zhruba signál přicházel, kdy se vydal na cestu, podrobnosti o dvou černých dírách obíhajících kolem sebe, jejichž srážka rozvlnila prostoročas. Zachycený signál je „nejpřímějším“ pozorováním černé díry v historii. Ukázal, že se tyto objekty podle všeho chovají přesně tak, jak předpovídá teorie relativity. V ní jsou totiž černé díry vlastně nesmírně jednoduchými útvary charakterizovanými jen svou hmotností a rychlostí rotace. Nezáleží tedy na tom, jestli se před vámi gravitačně zhroutí oblak prachu či nesmírně pestrá mimozemská civilizace, jako černá díra to vše vypadá stejně – veškerou informaci černá díra totálně vyhladí nebo vyzáří a zbude pouze základní temný objekt bez jakékoli pestrosti a struktury.
březen
25
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Existují ale i jiné teorie gravitace, které říkají něco jiného. Černá díra by podle nich měla mít zvláštní strukturu, měla by obsahovat více informací. V dalších teoriích naopak objekty typu černých děr ani neexistují. Mnoho z těchto konceptů bude mít problém pozorování detektoru LIGO vysvětlit a některé mohou upadnout v zapomenutí. Teorie relativity ovšem v tomto pozorování obstává bez ztráty kytičky a není důvod ji ničím nahrazovat. Nebo je? Obecná relativita může být součástí nějaké hlubší, zásadnější teorie, již dosud neznáme. Právě extrémní jevy typu srážky černých děr by mohly prozradit, kde ji hledat. O různých nápadech se ostatně začalo znovu diskutovat jen pár hodin po ohlášení objevu. Například Steve Giddings, profesor na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, hned v pátek po tiskové konferenci publikoval odborný článek o důsledcích kvantové struktury černých děr pro gravitační vlny. Nastiňuje v něm všechny možnosti, jak se může v principu lišit srážka černých děr v teoriích, které se od Einsteinovy relativity odchylují. Stručně – charakteristický podpis gravitačních vln je v mnoha teoriích skutečně jiný a jeho detailnější měření by mohlo mezi různými přístupy rozhodnout. Nejprve ovšem musíme zjistit něco jiného: skutečně podobné signály jako ten, který jsme zachytili, ohlašují srážku černých děr? Tanja Hindererová, vědkyně pracující střídavě v Ústavu Maxe Plancka pro fyziku gravitace (Ústavu Alberta Einsteina) poblíž Berlína a na Univerzitě v Marylandu, pro Respekt poznamenává, že úplně jisté to není – signál se shoduje s tím, který by srážka vyvolala, jen v rámci experimentální chyby, nikoli stoprocentně. Když však astronomové namířili svoje teleskopy směrem k jeho zdroji, nezaznamenali žádné stopy možné srážky dvou hvězd – elektromagnetické záření či přilétající neutrina. Nejspíš šlo tedy skutečně o kolizi černých děr, definitivně to však potvrdí až budoucí měření. Do výzkumu se brzy zapojí i zdokonalené evropské Virgo a celá síť pak bude schopná navíc přesně určit polohu zdroje gravitačního záření. Pracuje se také na projektu Event Horizon Telescope (Teleskop horizontu událostí), který bude fakticky celou Zemi používat jako jeden velký dalekohled, jenž by měl poprvé „vyfotit“ černou díru a její okolí pomocí rádiových spíše než gravitačních vln. Stejně vzrušující je i projekt Evropské vesmírné agentury nazvaný eLISA, něco na způsob detektoru LIGO, umístěného ovšem v kosmu. Vesmír je klidné místo nabízející dostatek prostoru pro měření, díky čemuž by eLISA měla zachytit i slabší signály z dalších astrofyzikálních procesů, třeba „vcucnutí“ relativně malé černé díry či neutronové hvězdy do gigantické supermasivní černé díry, která je ve středu naší galaxie. Jindy by mohla naslouchat náhodným prostoročasovým vzruchům, jež létají vesmírem už od dob velkého třesku, déle než reliktní záření zmíněné na začátku článku. Zatím vědci vyslali loni v prosinci do vesmíru družici eLISA Pathfinder, která má testovat principy, jež by budoucí kosmický detektor využíval. Zahálet samozřejmě nebude ani LIGO. Poté co vědci obdrží Nobelovy ceny a jiné případné vavříny, přinesou nejspíš další překvapivé poznatky o černých dírách, neutronových hvězdách a o gravitaci. Nové okno je přece otevřené. Observatoř LIGO se skládá ze dvou detektorů umístěných v amerických státech Washington a Louisiana. Každý z nich tvoří dvě čtyřkilometrová, vzájemně kolmá ramena, jimiž létají v ultra-
březen
26
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
čistých podmínkách paprsky laserů a na koncích ramen se odrážejí od zrcadel. Gravitační vlna procházející Zemí deformuje prostoročas tak, že se střídavě smršťuje vzdálenost k zrcadlu v jednom rameni, zatímco v druhém se prodlužuje. Paprsek pak dokáže pomocí jevu zvaného optická interference přesně měřit rozdíly ve vzdálenostech k oběma zrcadlům – musí neomylně zachytit změnu vzdálenosti o pouhou tisícinu poloměru protonu. Tak nepatrný posun vyvolá i celé kilometry daleko projíždějící náklaďák nebo malé vzruchy v zemské kůře. Aby bylo možné rozeznat skutečné vlny od lokálních poruch, měří se na více místech, a i tak se musí signál z detektoru podrobovat sofistikované analýze. Vojtěch Witzany, Respekt
Objev gravitačních vln: co vlastně detektor LIGO zachytil? Před 100 lety Albert Einstein vypracoval dodnes platnou teorii časoprostoru a gravitačního pole. Nyní se povedlo vědcům přímo prokázat existenci z jeho teorie plynoucích gravitačních vln čili malých šířících se zvlnění časoprostoru. Díky soustavě laserových interferometrů LIGO se tak lidstvu otevřelo další nezávislé pozorovací “okno do vesmíru”. Podle Einsteinovy teorie relativity se stane vysílačem gravitačních vln každá rotující hmotná soustava, která vykazuje tzv. kvadrupólovou asymetrii v rozložení hmoty (látky). Protože je však gravitační síla relativně nejslabší silou ve vesmíru, máme šanci gravitační vlny, tedy takto vyvolané zvlnění časoprostoru, zachytit jen tehdy, jsou-li jejich zdrojem velmi rychlé nebo velmi zrychlené přesuny obrovského množství či velké koncentrace hmoty. V praxi jde většinou o velmi hmotné a navíc často velmi vzdálené soustavy, které obsahují navzájem kolem sebe obíhající nebo kolidující neutronové hvězdy, bílé trpaslíky a černé díry. Může jít také o asymetricky explodující supernovu. Nejbouřlivějším a nejvýraznějším procesem tohoto typu je pak vzájemné pohlcení čili splynutí dvou černých děr. I tak je ovšem detekce následných gravitačních vln, cestujících napříč mezigalaktickým prostorem, velmi obtížná. Např. odpovídající délková deformace prostoru v tomto případě činí jen maximálně několik průměrů atomu v poměru k rozměrům Sluneční soustavy. V poměru ke čtyřem kilometrům dlouhému rameni detektoru LIGO pak jde asi o jednu tisícinu nebo desetitisícinu průměru protonu. V laserovém interferometru se však i malé změny vzdáleností, kterou proletí světlo uvnitř jeho na sebe vzájemně kolmých ramen, projeví na jisté měřitelné změně tzv. interferenčního obrazce. Detekce gravitačních vln je však na samotné hranici dnešních možností měřící techniky a vyžaduje jako nutnou součást odfiltrování všech možných rušivých vlivů a šumu. Dne 14. září 2015 zachytily dva detektory LIGO zvláštní signál, jehož následná analýza trvala několik měsíců. Signál byl porovnáván se simulacemi různých zdrojů gravitačních vln. Nakonec vědci zjistili, že signatura signálu nejlépe odpovídá scénáři konečné fáze splynutí dvou velmi vzdálených černých děr, které měly před splynutím hmotnosti přibližně 29 a 36 Sluncí, s nejistotou určení hmotností ±4 hmotností našeho Slunce.
březen
27
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Splynutí dvou černých děr. Foto: SXS, the Simulating eXtreme Spacetimes, CC BY-SA 4.0 Poloměr každé z nich byl asi 80-110 kilometrů. Hmotnost výsledné černé díry přitom činila jen 62 Sluncí a hmotnost/energii o velikosti asi 3 Sluncí “odnesly pryč” právě gravitační vlny. Tato srážka trvala méně než sekundu a odehrála se přibližně ve vzdálenosti 1,3 miliardy světelných roků. Nakrátko byl ovšem zářivý výkon tohoto gravitačního pulsu asi 50x větší než zářivý výkon všech hvězd v našem pozorovatelném vesmíru dohromady. Ve frekvenčním spektru signálu byly hojně zastoupeny frekvence o velikostech několika desítek až stovek Hertzů, takže lze tento signál přímo převést na lidským uchem slyšitelný zvuk. Gravitační vlny po splynutí černých děr zcela zmizely, protože výsledná černá díra už nemá kvadrupólovou asymetrii. Odkud signál přišel, přesně nevíme, protože prostorová rozlišovací schopnost samostatně fungujícího detektoru LIGO je velmi malá. Pravděpodobně ale odněkud ze směru, ve kterém leží na jižní obloze Magellanova oblaka, tedy malé souputnické hvězdné ostrovy, připojené k naší Galaxii. Při zpětném prohledávání dat z dotyčné části oblohy vědci zjistili, že časově tomuto gravitačnímu “žbluňknutí” přibližně odpovídá nepatrně zpožděný a asi jednu sekundu dlouhý záblesk tvrdého rentgenového záření. Zatím ale není jisté, zdali jde v tomto případě opravdu o příčinnou souvislost. Každopádně se zdá být jisté, že letošní přímý objev gravitačních vln bude odměněn Nobelovou cenou.
březen
28
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Vědci předpokládají, že citlivost detektorů LIGO se během několika let ještě asi 8x zvýší, takže by pak mohly teoreticky zachytávat až několik desítek událostí podobného typu ročně. Budeme tedy schopni registrovat některé bouřlivé jevy spojené s masivními vesmírnými objekty i tehdy, když nebudou spojeny s vyzářením viditelného množství elektromagnetického záření. Možná i tzv. reliktní gravitační vlny, které vznikly krátce po Velkém třesku. Uvidíme tedy další část dosud neviditelného vesmíru.
Co ukázaly gravitační vlny? Gravitační vlny předpověděl před 100 lety Albert Einstein. Teprve teď se je podařilo přímo změřit. Co jejich detekce ukázala? Třeba to, že se hmota dokáže přeměnit v energii. V tomto případě v energii vyšší, než jakou v ten okamžik vydávaly všechny hvězdy viditelného vesmíru dohromady. Lepší dárek ke stému výročí své obecné teorie relativity by si snad Einstein ani nemohl přát. Gravitační vlny definované právě v rámci této teorie poprvé zachytily lidmi zkonstruované přístroje. Konkrétně dva detektory soustavy zvané LIGO (Laser Interferometer Gravitational-Wave Observatory) v USA, a to 14. září 2015. Rozvlnění prázdnoty Gravitační vlna není vidět ani slyšet. Lidské oko ani ucho ji nezaznamená. Přesto existuje. Jako určité rozvlnění prázdnoty - prostoru a času kolem nás. Podle Einsteina vysílají gravitační vlny všechna hmotná tělesa. Jinak řečeno, vše, co má nějakou hmotnost, deformuje prostoročas. A nejvíce se tak děje u objektů velmi těžkých, které mění svůj směr pohybu. Zhroucená hvězda Gravitační vlny zachycené detektory LIGO vznikly jako výsledek srážky dvou černých děr. „Černá díra, to je poslední stadium vývoje masivních hvězd. Hvězdy se zhroutí a vytvoří malá hutná tělesa, do kterých není vidět. Můžeme ale pozorovat jejich okolí, takže máme celkem dobré doklady o tom, že černé díry opravdu existují a působí na hmotu ve svém okolí,“ uvedl v Meteoru profesor Jan Novotný z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Srážka černých děr „Dvě černé díry se velmi sblížily, až došlo ke kolizi. Při takové srážce se uvolní obrovské množství energie, zakřiví se prostor a čas, a tím prostorem a časem se rozšíří gravitační vlna. Je to, jako bychom byli na takovém nepevném jevišti, které se pod námi otřásá, a ty otřesy je možno zaznamenat, i když jsou nesmírně malé,“ vysvětlil profesor Novotný. Srážka černých děr vzdálených od nás 1,3 miliardy světelných let rozvlnila prostor a čas. Vlna se pak rozšířila všemi směry, až doputovala k nám. Při tom opakovaně smrštila a roztáhla prostor a zrychlila a zpomalila čas. Že jste si něčeho nevšimli? Není divu. Gravitační vlna trvala jen asi 1,5 desetiny sekundy. Je až neuvěřitelné, když si představíme, co této desetině sekundy předcházelo. Zběsilé tempo těsně před srážkou Závěrečná fáze před tím, než dvě černé díry splynou v jednu, je velmi dramatická, jak přibližuje profesor Tomáš Tyc z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně: „Černé díry byly od sebe v konečné fázi vzdáleny pouhých 350 km, což je neuvěřitelně krátká vzdálenost, když si uvědomíme, že každá z nich měla asi 30 hmotností Slunce“.
březen
29
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Čím více se černé díry k sobě přibližovaly, tím se zrychloval jejich pohyb. „Rychlost obíhání černých děr narostla do extrémních hodnot, asi do dvou třetin rychlosti světla. Objekty obíhaly s obrovskou frekvencí zhruba 150 oběhů za sekundu,“ dodal Tyc. Gravitační vlna odnesla energii 3 Sluncí Černé díry před kolizí vážily dohromady asi 65 hmotností Slunce. Pozoruhodné je, že když splynuly v jednu, jejich výsledná hmotnost činila „jen“ 62 Sluncí. „To znamená, že gravitační vlny odnesly obrovské množství energie odpovídající hmotnosti 3 Sluncí. Jak ukázal Einstein ve známé rovnici E = mc2, tak hmota je ekvivalentní energii, a když si představíme 3 hmotnosti Slunce a energii, která tomu odpovídá, tak to je naprosto neuvěřitelné,“ řekl profesor Tyc. Energie vyzařovaná ve formě gravitačních vln byla největší v okamžiku těsně před splynutím černých děr. „V tu chvíli vlny odnášely snad 50krát větší energii, než je svítivost všech hvězd ve viditelném vesmíru. To, co se ve vesmíru odehrává, je naprosto mimo lidské chápání a představivost,“ doplnil Tyc. Sluneční hmotnost je v astronomii základní jednotkou pro vyjádření hmotností hvězd a jejich systémů (galaxií, hvězdokup, planetárních mlhovin). Vyjadřuje se vzorem: MS = 1,989×1030 kg. Hmotnost Slunce je přibližně 333 000 hmotností Země. Hmotnost hvězd se pohybuje od 0,05 MS (hnědí trpaslíci) až do 150 MS (veleobři). Hmotnost centrální části naší Galaxie je přibližně 200 miliard MS, hmotnost celé galaxie včetně koróny je 3–6 bilionů MS. Zdroj: Wikipedia Okna vesmíru dokořán Mnozí vědci se shodují na tom, že s potvrzením gravitačních vln přichází zcela nová epocha zkoumání vesmíru. „Gravitační vlny mohou přicházet i z míst ve vesmíru, z nichž po světle informaci nedostaneme, z raných fází vzniku vesmíru,“ uvedl profesor Novotný. „Tehdy světlo interagovalo s okolní látkou a my dnes, když se tam díváme, tak hledíme jakoby do mlhy, nevidíme nic. Jenže gravitační vlně ta mlha nevadí. To může být v budoucnu ta nejdůležitější věc - dozvíme se o vzdálené minulosti vesmíru, která je pro nás pomocí optických informací nedostupná,“ dodal Novotný. Odhalí kosmické detektory tajemství vzniku vesmíru? Dá se očekávat, že po úspěchu detektorů LIGO se podobným směrem vydá více vědeckých pracovišť. Podobné měřicí zařízení by mělo být brzy spuštěno v Evropě, do pozorování gravitačních vln se plánuje připojit Indie i Japonsko. Nejambicióznější projekty jsou ovšem v plánu mimo Zemi. „Ten největší experiment na Zemi má ramena 4 km, větší postavit víceméně nejde, jenže ve vesmíru to má být až 5 milionů km, čímž razantně stoupne citlivost,“ podotkl profesor Petr Kulhánek z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. „Mohli bychom tak být v budoucnu schopni naměřit naprosto bez problémů gravitační vlny blízkých dvojhvězd, ale i gravitační vlny z počátku vesmíru. Mohli bychom se ptát, jak vznikl vesmír,“ dodal Petr Kulhánek. Díky pozorování gravitačních vln tak v budoucnu můžeme odhalovat dosud skrytá tajemství vesmíru, včetně jeho vzniku.
březen
30
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Historie SSSR trénoval monstrprocesy na Češích, skončili na popravišti i v gulagu Historikům se po osmdesáti pěti letech podařilo rozklíčovat jeden z nejzáhadnějších procesů v Sovětském svazu, jehož obětí se stali čeští krajané na Ukrajině, zejména učitelé. Čtyři Češi byli popraveni, jiní zešíleli či věznění nepřežili. Téměř století byly ukrajinské archivy sovětské tajné policie NKVD pro badatele prakticky nedobytné. Otevřel je až převrat na Ukrajině před dvěma lety. Historici pátrající po osudech Čechoslováků, kteří se před druhou světovou válkou, během ní i po ní ztratili v sovětských trestaneckých lágrech, objevili materiály, které je ohromily. Mezi vyšetřovacími spisy čtyř desítek Čechů (z nich 19 učitelů), které jako špiony ve vykonstruovaném monstrprocesu v létě 1931 semlela sovětská totalitní justice, nalezli brožuru, jež mohla být komunistickému režimu manuálem pro další zmanipulovaná soudní řízení. Přísně tajná příručka dává útržky výpovědí obviněných do vybájených souvislostí. Pomocí vložených komentářů vyšetřovatelů staví špionážní příběh a učebnicově ukazuje, jak lze postupovat při odstraňování nepohodlných, ale nevinných lidí. Sovětský svaz politickými monstrprocesy nešetřil celá desetiletí a své „know-how“ po válce vyvážel i do svých komunistických satelitů, Československo nevyjímaje. „Brožura vyšla tiskem, což tehdy vůbec nebylo obvyklé, a stala se jakousi učebnicí pro další vykonstruované případy. Nejsou tam vyloženě přesné instrukce, jak konkrétně rozehrávat falešnou hru, ale vybrané přepisy výslechů a struktura textu velice názorně představuje proces se ‚špionským‘ centrem,“ říká historik Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Jan Dvořák. Autorem brožury o zhruba stovce stran není nikdo jiný než Stalinova nedotknutelná OGPU, předchůdkyně NKVD a KGB. Hrozivé je, že jejími hlavními protagonisty jsou Češi. Na území dnešní Ukrajiny - zejména v oblasti Volyně - žily mezi světovými válkami tisíce Čechů. Zkraje dvacátých let, po polsko-sovětské válce, však část Volyně připadla SSSR, včetně 7,5 tisíce československých rodáků či jejich potomků. Československo se krajanům snažilo mezi válkami všemožně pomáhat. A jednou z forem pomoci bylo vysílání českých učitelů, kteří měli za úkol nejen vyučovat místní děti, ale pozvednout společenský a národní život české menšiny. „V průběhu dvacátých let proto odjíždí do oblasti několik učitelů. Postupně se však sovětský režim snaží národnostní tendence menšin omezovat a ve třicátých letech se již začínají rozjíždět perzekuce,“ popisuje historik Adam Hradílek.
březen
31
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Sovětům zejména vadí odpor českých hospodářů - kulaků - ke kolektivizaci zemědělství. Proto zakročí. Od léta 1930 tajná policie pozatýká přes čtyřicet představitelů české národnostní menšiny včetně učitelů. Krutě je vyslýchá a trýzní v kriminálech. Režim na ně chce navléci špionáž proti SSSR řízenou československou rozvědkou. Samozřejmě jde o smyšlenku. „Čeští vězni na protest opakovaně drží hladovku. Někteří ve vězení zešílí. Byly tam i případy, kdy k jednomu českému vězni přivedli do výslechové místnosti jeho manželku s tím, že ji zastřelí, pokud nebude spolupracovat. Klasické metody totalitní moci,“ upozorňuje Hradílek. Uběhne rok. Vyšetřovatelé do čela špionské skupiny postaví třicetiletého učitele Antonína Vodseďálka. „Plnil úkoly generálního štábu ČSR směrované k oslabení obranyschopnosti Sovětského svazu. Zajišťoval fungování české rozvědky a verboval lidi z řad české kulacké mládeže, která měla tvořit bitevní skupiny určené pro diverzní úkoly v týlu Rudé armády na začátku antisovětské intervence. Vinu přiznal v celém rozsahu,“ píše se v objeveném materiálu OGPU. V červnu 1931 začíná v ukrajinském Charkově proces. Odsouzeno je čtyřicet lidí včetně devatenácti učitelů. Deset odsouzených čeká poprava. Zastřelen má být i Vodseďálek, stejně jako jeho minimálně šest kolegů kantorů. Ostatní čekají dlouholetá vězení v pracovních táborech gulag a poté vyhnanství na Sibiři. „V té době neměla československá vláda se Sovětským svazem navázány diplomatické styky. Takže SSSR proces využíval i jako nátlak na ČSR, aby si vynutil uznání de iure. K tomu nakonec dochází v roce 1934,“ říká Dvořák. Po pěti letech sovětský režim tresty snižuje. Smrt zastřelením mění na roky žaláře. Mnoho odsouzených skončí na nehostinných Soloveckých ostrovech. Někteří se dočkají propuštění ještě před nástupem velkého stalinského teroru na přelomu třicátých a čtyřicátých let. Jiní takové štěstí nemají. Na podzim 1937 vyrazí ze Soloveckých ostrovů na pevninu obrovský transport vězňů. Mezi jedenácti stovkami zbídačených lidí je i několik Čechoslováků. Míří na smrt. V lesíku Sandarmoch v ruské Karélii končí výstřelem život i čtyř odsouzených v procesu s českými učiteli - Josefa Balaše, Antonína Pavlase, Josefa Píchy-Petrovského a Alexandra Vavřína. Historici ÚSTR za poslední roky navštívili ukrajinské archivy tajné policie mnohokrát. Nalezli tisíce spisů i osobních věcí českých občanů. Ovšem inventáře jsou stále takříkajíc živé, jenom je využívá současná kontrarozvědka - Ukrajinská bezpečnostní služba (SBU). „Když jsem ve Lvově po dvou letech zpětně procházel jeden spis, zjistil jsem, že jsme se stali jeho součástí. SBU za vlády bývalého ukrajinského prezidenta Viktora Janukoviče do složky jednoho nešťastníka, který prošel gulagem, všila asi deset stránek, na nichž jsou ofocené naše pasy či žádosti a dopisy, které jsme na Ukrajinu posílali,“ dodává Hradílek. Pavel Švec
březen
32
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Milovaný vůdce byl zločinec. Před 60 lety Chruščov odhalil Stalinův kult osobnosti
Chruščovův tajný projev o Stalinovi Před 60 lety, 25. února 1956, přednesl sovětský vůdce Nikita Sergejevič Chruščov (na snímku) na 20. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu několikahodinový projev nazvaný "O kultu osobnosti a jeho následcích“. Odhalil v něm řadu zločinů sovětského diktátora Josifa Stalina, který má podle historiků na svědomí miliony obětí – ať už šlo o uměle vyvolaný hladomor, rozsáhlá zatýkání, mučení a vraždění „nepřátel lidu“ či jejich deportace do gulagu, tedy systému koncentračních a pracovních táborů v SSSR. Základem projevu byly závěry zvláštní komise, kterou nechal Chruščov zřídit v roce 1955 a kterou vedl bývalý stalinista a akademik Pjotr Pospelov. Projev byl v plném znění zveřejněn až v roce 1990. Chruščovovo vystoupení, tři roky po Stalinově smrti, zahájilo dobu některých pozitivních reforem, včetně zlepšení bytové situace a propuštění statisíců politických vězňů, nicméně na skutečné tání nedošlo – ostatně ještě téhož roku se sovětské vedení rozhodlo násilně potlačit maďarské povstání proti stalinské diktatuře a sovětské okupaci. Stalin, krutovláda a kult osobnosti „Ústřední výbor strany se po Stalinově smrti začal přísně a důsledně orientovat na objasňování nepřípustnosti glorifikace jedné osobnosti a její připodobňování jakémusi nadčlověku s nadpřirozenými vlastnostmi boha, neboť něco takového je duchu marxismu-leninismu cizí. Tento člověk pak jakoby všechno ví, všechno vidí, za všechny myslí a všechno může dělat; ve svém jednání je neomylný.“ (Z tajného projevu Nikity Chruščova) „Ten, kdo se mu (Stalinovi) stavěl na odpor nebo se snažil dokazovat svůj názor, byl předem odsouzen k vyloučení z řídícího kolektivu a k pozdější morální i fyzické likvidaci.“ (Z tajného projevu Nikity Chruščova) „Stalinova zvůle ve vztahu ke straně a k jejímu výboru se zvlášť projevila po XVII. sjezdu strany, který se konal v roce 1934. (…) Bylo zjištěno, že ze 139 členů a kandidátů ústředního výboru strany, zvolených na XVII. sjezdu, bylo zatčeno a zastřeleno (hlavně v letech 1937 a 1938) 98 osob, tedy 70 procent.“ (Z tajného projevu Nikity Chruščova) „Docházelo k takovým praktikám, že v lidovém komisariátu vnitra se sestavovaly seznamy osob, jejichž případy náležely projednání před vojenským senátem, a předem se jim určovala míra trestu. Ježov tyto seznamy zasílal osobně Stalinovi k odsouhlasení navrhované míry trestů. V letech 1937 a 1938 bylo Stalinovi zasláno 383 takových seznamů na mnoho tisíc stranických, státních,
březen
33
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
komsomolských, vojenských a hospodářských pracovníků a Stalin k tomu dal souhlas.“ (Z tajného projevu Nikity Chruščova) „Když Stalin říkal, že nějakého člověka je třeba zatknout, pak bylo třeba uvěřit, že je to ‚nepřítel lidu‘. A Berijova banda, která řádila v orgánech státní bezpečnosti, se mohla přetrhnout, aby dokázala vinu zatčených osob a správnost jí falšovaných materiálů. Ale jaké důkazy se uváděly? Doznání zatčených. A vyšetřovatelé na nich tato „doznání“ vymáhali. Jak je však možné od člověka získat doznání ze zločinů, které nikdy nespáchal? Jenom jedním způsobem – použitím fyzického násilí, trýzněním, zbavením rozumu a ztrátou vědomí, zbavením lidské důstojnosti. Tak se získávalo údajné „doznání“. (Z tajného projevu Nikity Chruščova) „Vezměte si naše historické a válečné filmy či některá literární díla, věru se z jejich čtení dělá nanic. Vždyť všechny byly určeny, aby propagovaly právě tuto verzi na oslavu Stalina jako geniálního vojevůdce. Vzpomeňte si třeba jen na film Pád Berlína. Aktérem je tam jenom Stalin.“ (Z tajného projevu Nikity Chruščova) Stalinův kult v Československu Po únoru 1948 se kult Josifa Vissarionoviče Stalina plně rozvinul i v Československu. Jeho glorifikace naplno propukla v následujícím roce v souvislosti s oslavami Stalinových 70. narozenin – 21. prosince 1949. Od „lidu Československa“ obdržel stovky darů a mimo jiné byly položeny základní kameny pro monumentální pomník na pražské Letné. Pomník měl podobu postav stojících za sebou (tzv. fronta na maso) s generalissimem Stalinem v čele. Stalin se odhalení pomníku 1. května 1955 ovšem již nedožil (zemřel 5. března 1953 v Moskvě). Po Chruščovově odhalení Stalinova kultu osobnosti byli čeští komunisté nuceni pomník odstranit. K tomu došlo v listopadu roku 1962. Celý pomník byl opakovaně odstřelovaný. Budování kultu Klementa Gottwalda V komunistickém bloku se po 2. světové válce uctíval nejen Stalin sám, ale kult se vytvářel i u místních vládců v nově vzniklých socialistických zemích. V Československu se po roce 1948 stal glorifikovaným stranickým symbolem Klement Gottwald. Byly po něm pojmenovávány instituce, ulice, na Gottwaldov bylo komunisty v roce 1949 přejmenováno město Zlín.
březen
34
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Gottwaldova pohřbu 19. března 1953 se zúčastnily statisíce lidí a jeho tělo bylo balzamováno a uloženo v mauzoleu na Vítkově. Tělo bylo v letech 1953 až 1962 vystavováno návštěvníkům podobně jako Leninovo. V současnosti jsou jeho ostatky uloženy na Olšanských hřbitovech, kam jej chodí uctívat o výročích jeho příznivci dodnes. Zbožšťování masových vrahů Zpravidla kolem všech hlavních vůdců různorodých totalitárních režimů 20. století vznikal kult osobnosti, který měl často podobu zbožštění. Vůdce zpravidla přináší spásu, miluje všechen lid a ve svých činech i rozhodnutích je bezmezně moudrý. Náboženské rozměry měla i úcta k Mao Cetungovi, zakladateli čínského komunistického státu, který se stal zosobněním politického teroru a zvěrstev kulturní revoluce a na svědomí měl desítky milionů životů. Okouzlení vyvolával také Adolf Hitler, jehož kult osobnosti dosáhl vrcholu na začátku 2. světové války. Tehdy v Německu málokdo pochyboval o tom, že Hitler je skutečně tím vyvoleným Vůdcem německého národa. Původ Hitlerovy přitažlivosti vysvětloval Herman Göring: „V čem spočívá tajemství bezchybné jistoty Adolfa Hitlera, jeho obrovského vlivu na německý národ? Leží v jeho lidské dobrotě, v síle jeho charakteru nebo jeho jedinečné skromnosti? Myslím si, že v tomto muži je cosi nepopsatelného, nepochopitelného, a kdo to necítí, nemůže to pochopit; neboť my milujeme Adolfa Hitlera, protože hluboce a neochvějně věříme, že nám byl seslán Bohem, aby zachránil a spasil Německo“. S postupujícími válečnými porážkami se bořil i Hitlerův mýtus, přesto mu někteří jedinci věřili až do samého konce nacistického Německa.
Oběti stalinismu Symbolem stalinských "čistek" se staly hlavně tři takzvané moskevské procesy s údajnými nepřáteli státu. Podle odtajněných sovětských archivů zatkla NKVD během let 1937 a 1938 asi 1,5 milionu lidí, z nichž bylo přes 680 000 zastřeleno. Odhady počtu obětí celé Stalinovy hrůzovlády se pohybují od deseti až do 40 milionů. Jen během tří let mezi Stalinovou smrtí a Chruščovovým projevem bylo rehabilitováno přes 7000 lidí. Během deseti měsíců od projevu bylo rehabilitováno 617 000 lidí. K 1. lednu 1950 se v sovětském táborovém systému tzv. Gulagu nacházelo 2 500 000 vězňů. V období Stalinovy vlády prošlo systémem táborů nejméně 8 milionů lidí.
Jiří Kropáček, Štěpán Plaček, aktuálně.cz
březen
35
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Jak se přísně tajný projev o Stalinových zvěrstvech dostal na veřejnost Dnes je to přesně 60 let, co Nikita Chruščov přednesl legendární a ve své době tajný projev o Stalinovi. Poodhalil v něm některé zločiny, kterých se tento diktátor dopustil. Jednatřicetiletého Viktora Grajewského v sekretariátu ústředního výboru Polské sjednocené dělnické strany (PSDS) dobře znali. Byl novinářem ve vládní agentuře PAP a chodil se sekretář kou prvního tajemníka Edwarda Ochaba Lucií Baranowskou. Obě budovy byly od sebe vzdálené jen několik set metrů, takže se za ní občas zastavil na pár minut i přes den. Strážné u vchodu vždycky jen familiérně pozdravil a pospíchal za Lucií. Jednoho dne začátkem května 1956 za ní zašel, aby ji vytáhl na kávu. Odmítla, nemá čas. Delegáti XX. sjezdu KSSS se v sobotu 25. února 1956 odpoledne divili. Dostali pozvánku na večerní jednání, o kterém nebyla v programu zmínka. Co se bude dít? Když přišli do sjezdového paláce, všimli si, že balkony, na kterých sedávali zástupci pětapadesáti zahraničních komunistických a dělnických stran, jsou prázdné. Chystalo se totiž „vystoupení“, které nebylo určeno pro cizí uši. Všiml si, že jí na stole leží velká složka s ruským nápisem Projev s. Chruščova na 20. Sjezdu – Přísně tajné a číslo výtisku. Půjčil si ho a usadil se v křesle. Rusky uměl dokonale, v září 1939 emigroval do Sovětského svazu. Byl Polák z Krakova, ale jako žid Viktor Spielman se nemohl v antisemitském Sovětském svazu dobře pohybovat, změnil proto příjmení na Grajewski. Měl štěstí – válku přežil a domů se vrátil v roce 1946. Vstoupil do komunistické strany, dnes PSDS. Jeho rodiče a sestra odjeli v roce 1949 do Izraele, on zůstal ve Varšavě. Oženil se, manželům se narodila dcera, ale brzy se rozvedli. Když v prosinci vážně onemocněl jeho otec, vydal se za ním do Izraele. I jemu se tam zalíbilo, a tak se rozhodl, že se v této zemi usadí. Musí však přesvědčit svou dívku, aby jela s ním. Po prvních stránkách šedesátistránkové brožurky si uvědomil, že to je onen projev, o kterém se západní agentury zmiňovaly. Chruščov v něm prý odhalil Stalinovy zločiny. Přiznávali to někteří ruští komunisté, kterým text četli na stranických schůzích, ale pod podmínkou, že o něm nebudou mluvit s nestraníky. Proto jeho text nikdo nezná. „Lucko, tady se nedá plynule číst, ruší mě tvé telefony. Mohu si ten projev vzít domů, abych si ho v klidu přečetl?“ Dívka souhlasila: „Klidně. Já rusky neumím. Ale odpoledne před čtvrtou hodinou mi ho zase přines. Musím ho zamknout do trezoru.“ Grajewski strčil projev do kapsy a nezamířil domů, nýbrž na izraelské velvyslanectví. Už dřív se tam domluvil na spolupráci s rezidentem Bezpečnostní služby Šin Bet Jaakovem Barmorem,
březen
36
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
který vystupoval jako první tajemník ambasády. Když mu nyní předal brožurku, „jeho tvář byla střídavě bledá, červená, purpurová a opět smrtelně bílá“. Barmor pochopil, že drží v ruce bombu. Musí ji hned ofotit. Polský novinář se usadil v křesle a čekal, až pořídí snímky. Avšak kopírování se protahovalo, Grajewski se několikrát díval netrpělivě na hodinky. Nakonec to stihli. Po třetí hodině přišel Viktor k Lucce, aby jí vrátil brožuru. „Bylo to riskantní, ale také impulzivní,“ vzpomínal po letech. „Byl jsem sportovec. Byl jsem velmi skromný. Byla to náhoda. Nejlepší vyzvědači světa nebyli schopni získat Chruščovovu řeč, musel to udělat malý člověk Grajewski.“ Izraelští diplomaté si pořídili ještě další kopie. Druhý den odeslali jednu složku s originálním filmem diplomatickou poštou do Tel Avivu. Podvečer 13. května ležela zásilka na stole ředitele Šin Bet Amose Manora. Následující den ji odvezl k premiérovi Davidu Ben Gurionovi. Chruščovův projev přeložili do hebrejštiny a do angličtiny. Manor konzultoval tuto kořist rovněž se šéfem zahraniční výzvědné služby Mossad Iserem Harelem. Dohodli se, že kopii ruského originálu pošlou řediteli americké výzvědné služby CIA Allanu Dullesovi. Dulles nechal materiál prozkoumat svými odborníky v centrále na washingtonském předměstí Langley. Je pravý, nebo podvržený? Po několika dnech dospěli specialisté k závěru: Ano, skutečně máme v rukou projev Nikity Chruščova. Předání tohoto dokumentu přispělo k utužení spolupráce mezi USA a Izraelem a jejich tajnými službami. Bílý dům rozhodl, že projev zveřejní. Poslal ho do redakce prestižního deníku New York Times. A odtud se rozšířil do celého světa. Obyvatelé zemí sovětského bloku a Číny se o jeho obsahu dovídali z vysílání západního rozhlasu. Šeptanda o tom, že Chruščov odhalil Stalinův kult osobnosti, se potvrdila. První tajemník sovětské komunistické strany mluvil o tom, že během Stalinova panování vynucovali vyšetřovatelé od nevinných lidí mučením přiznání k činům, které nespáchali, miliony vězňů zemřely v koncentračních táborech a věznicích, nechal deportovat na Sibiř celé národy. „Sedmdesát procent členů a kandidátů ústředního výboru strany zvolených na 17. sjezdu bylo označeno za nepřátele strany a lidu.“ Stalin se dopouštěl vážného porušování stranických zásad, před druhou světovou válkou a během ní udělal řadu zásadních chyb, které málem vedly k porážce, zničil ruské zemědělství, chyboval, když označil jugoslávského komunistického vůdce Tita za úhlavního nepřítele. V roce 1953, těsně před svou smrtí, připravoval další čistky, jimiž chtěl smést celé vedení strany. Třebaže se Chruščov zaměřil především na zločiny, jimiž rozvracel stranu, a činy namířené proti nestraníkům opominul, vyvolal jeho projev šok na celém světě. Poprvé v historii promluvil nejvyšší komunistický funkcionář o krvavé diktatuře ve své zemi, byť neúplně. Mnozí komunisté jak v Sovětském svazu a v zemích jeho bloku, tak na Západě, tomu nechtěli věřit. Takový rozsah státních represí se jim zdál nemožný.
březen
37
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Stalinisté to považovali za zradu. Předseda Maďarské socialistické strany Matyás Rákosi prorokoval: „Za pár měsíců bude Chruščov odsouzen jako zrádce a všechno se zase vrátí do normálu.“ A v Gruzii, odkud Stalin pocházel, vzniklo vření, které vyvrcholilo obrovskou demonstrací u diktátorova pomníku v metropoli Tbilisi. Ustrašený stranický tajemník zavolal na demonstranty armádu, která zabila několik stovek lidí. Přesné číslo nikdo nezjišťoval, ani počty raněných nejsou známé. Lidé pohřbívali své blízké pod vymyšlenými příčinami smrti a ranění se báli jít do nemocnice. Všichni se báli, aby je KGB nepronásledovala. Odhalení chápali mnozí obyvatelé východní a střední Evropy jako počátek uvolnění od bolševické tyranie. Ochab, který ve Varšavě nastoupil po zesnulém stalinistovi Boleslawu Bierutovi, zahájil opatrnou rehabilitaci politických vězňů a rušil zákazy v kultuře. Avšak polským ministrem obrany zůstával sovětský maršál Konstantin Rokossovski, o jehož polském původu mnozí pochybovali. A životní úroveň zůstávala pořád nízká. V červnu 1956 požadovali dělníci v Poznani nejdříve vyšší platy a potom skandovali protikomunistická a protiruská hesla. Rokosowského tanky zabily stovku lidí a mnoho dalších zranily. Když hrozilo vzbouření v dalších městech, vláda zvýšila platy a slíbila hospodářské reformy. Nakonec přiletěl do Varšavy Chruščov, který podpořil reformátory v čele s Wladyslawem Gomulkou, nedávno propuštěným z vězení. Koncem října 1956 vypukl konflikt v Maďarsku. Lidem však nestačily reformy, požadovali odchod sovětských vojsk a potrestání krutovládců. Když sovětští vojáci začali do demonstrantů střílet, vypuklo lidové povstání. Moskva dlouho váhala, jak se má zachovat. Až začátkem listopadu rozdrtila slabě vyzbrojené Maďary Rudá armáda. A podle osvědčeného principu vytvořila „dělnicko-rolnickou“ vládu z několika kariéristů. Tisíc povstalců padlo, další tisícovka zmizela, přes dvě stovky byly popraveny, na 200 tisíc Maďarů uprchlo do Rakouska a odtud dál na Západ. Desetitisíce lidí byly zavřeny do koncentráků, další patrně odvezli Sověti na Sibiř. Komunistická despocie v Sovětském svazu a v zemích, které ovládal, upevnila svou moc. Žádné propouštění politických vězňů, žádné rehabilitace. Bezpečnostní služby východního bloku netušily, jakým způsobem se dostala Chruščovova řeč na Západ. Ostatně syn tehdejšího sovětského vládce Sergej Chruščov v devadesátých letech, kdy po pádu komunismu emigroval do USA, přiznal, že otec s vyzrazením tohoto klíčového projevu počítal. Grajewski se v roce 1957 bez obtíží vystěhoval do Izraele. Lucku k odjezdu nepřiměl, zůstala v Polsku. Brzy těžce onemocněla a po patnácti letech zemřela. O onom květnovém dnu, kdy si od ní Viktor vypůjčil tajný ruský dokument, nikdy nemluvili. V Tel Avivu pracoval Grajewski na ministerstvu zahraničí. Oženil se, měl rodinu.
březen
38
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Na jazykovém kurzu hebrejštiny si ho všimli spolužáci ze sovětské ambasády. Když si to oťukali, nabídli mu, jestli by nechtěl spolupracovat s KGB. Přijal, ale okamžitě informoval kontrašpionážní službu Šin Bet – stal se dablérem. Čtrnáct let předával Grajewski Sovětům informace a dezinformace pečlivě připravené izraelskými tajnými službami. Zvláště velký význam měly jeho zprávy v průběhu šestidenní války v roce 1967, kdy už diplomatické styky Moskva –Jeruzalém neexistovaly. Se svými kurýry se scházel na půdě ruské pravoslavné církve v Jeruzalémě. KGB ho nakonec odměnila tím, že mu Kreml udělil Leninův řád – předali mu ho tajně na ambasádě. V roce 1971, když odešel z ministerstva do rozhlasu, tuto spolupráci ukončil. „Nedokážu vůbec vyjádřit, jak bylo obtížné žít tolik let dvojím životem.“ Až v roce 1990 oznámily deník Haretz a izraelský rozhlas, že Chruščovovu tajnou zprávu opatřil pro Západ Viktor Grajewski. Z obyčejného rozhlasového komentátora se stal hrdina tajné studené války. V srpnu 2007 ho pozvali do centrály Šin bet, kde mu ředitel Juval Diskin předal pamětní medaili. „Leninův řád je slavnější, ale medaili jsem dostal za skutečné zásluhy,“ konstatoval vyznamenaný. O dva měsíce později dvaaosmdesátiletý Viktor Grajewski zemřel. Jeho životní pouť opět komentovaly noviny po celém světě. Karel Pacner Kapitola z knihy Další doteky dějin
Opustili nás Zemřel slavný „Havlův architekt“ Bořek Šípek. Bylo mu 66 let. Svět umění přišel v sobotu 13. února o významnou osobnost, když zemřel mezinárodně uznávaný architekt a designér Bořek Šípek (†66). Roční boj se zákeřnou rakovinou slinivky nakonec prohrál, jeho odkaz a vzpomínky v srdcích lidí, kteří ho milovali, budou ale žít dál. Na mnoha místech a ve všech koutech světa. Za prezidenta Václava Havla byl Bořek Šípek hradním architektem. Navrhoval skleněné umělecké objekty i designové kusy nábytku. Osobnosti české kultury oceňují Šípkův mezinárodní umělecký přínos i jeho mnohaletou pedagogickou činnost. Vzpomínají na něj jako na výborného společníka a také nekonvenčního člověka s velkou noblesou. 39 březen marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Ministr kultury Daniel Herman zprávu o úmrtí přijal s hlubokým osobním zármutkem, s Šípkem se dobře znal: „Vážím si toho, že patřil do sboru mých poradců. Konzultoval jsem s ním nejen pohledy na českou kulturu, ale na život vůbec. Jeho smrt mě zasáhla o to více, že jsem měl shodou okolností právě dnes otevírat v Muzeu Jana Amose Komenského v Naardenu jeho výstavu. Společně s ním,“ reagoval Herman. Vážil si velmi jeho tvorby, díla i životních postojů. Umělec i výborný kamarád Ministrovi je líto, že už neuskuteční jeden z projektů, který spolu plánovali, a to vytvoření Šípkova svícnu do barokní kaple v Nostickém paláci, kde sídlí ministerstvo kultury. „Všem pozůstalým vyslovuji touto cestou svoji hlubokou soustrast,“ dodal Herman. Se smutkem přijal zprávu o Šípkově úmrtí také politik Karel Schwarzenberg. Přátelili se spolu více než 30 let, seznámili se prý ve Vídni na Šípkově přednášce. „Měli jsme se rádi a bude mi strašně chybět. Je to opravdu konec krásného přátelství. Ne že bych byl vždy s jeho názory zajedno, v některých uměleckých věcech jsme měli úplně opačný názor, ale on byl na celém světě uznaný člověk. To byl někdo, kdo překročil meze české kotliny,“ konstatoval Schwarzenberg. „V Bořku Šípkovi ztrácí česká kultura nejenom mezinárodně známého výtvarníka, architekta a vlastně dvorního architekta Václava Havla, ale také česká kulturní obec a přátelé Václava Havla včetně Knihovny Václava Havla přítele, kamaráda a člověka, který bude strašně chybět,“ uvedl k úmrtí Šípka ředitel Havlovy knihovny Michael Žantovský. Respektovaný pedagog Historik architektury Zdeněk Lukeš mimo jiné připomněl Šípkův osobitý designérský styl, který zapadal do nové módy 70. a 80. let takzvaného postmodernismu. Díky tomu spolupracoval i se světoznámými módními salony, navrhoval interiéry módních obchodů, šperky, nábytek a různé designérské předměty. „V té době patřil k absolutní světové špičce,“ zdůraznil Lukeš. Pravdou podle něj je, že později trochu ustrnul ve vývoji, což ale zřejmě bylo dáno tím, že jeho design se lidem líbil. Šípkovo vrcholné období se táhlo od 70. let do konce minulého století, pak byl dále považován za klasika. „Byl vynikající pedagog. Ke studentům vystupoval velmi přátelsky, ale na druhou stranu měl u nich ohromný respekt,“ dodal. Šípek byl děkanem Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci v letech 2005 až 2012 a mimo jiné se zasloužil o zavedení nového studijního oboru design prostředí. Liberec byl první v Evropě, kde se tento obor samostatně začal vyučovat. Jeho jméno zvýšilo katedře Designu i společenskou prestiž a to i mimo Českou republiku, uvedla mluvčí univerzity Liberec Jaroslava Kočárková.
březen
40
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Profesor Šípek byl podle děkana Zdeňka Fránka, který jej právě v roce 2012 v čele fakulty vystřídal, i přes svoji věhlasnost skromný člověk. „Těžko za něj budeme hledat náhradu. Musíme se ale postarat o to, abychom udrželi úroveň, kterou do studijního oboru přinesl,“ řekl. Bořek Šípek je známý především jako sklářský výtvarník a Havlův hradní architekt. Havlovi následovníci už svého architekta neměli a omezovali se na pouhé udržování a opravování tohoto významného areálu, který není jen největší českou památkou, ale zejména v době Václava Havla byl také významným společenským a kulturním středobodem země. Šípek je vedle svých sklářských artefaktů autorem rozličných kusů nábytků, které uplatnil mimo jiné i na Pražském hradě. Patří k nim židle, křesla, pohovky, knihovny nebo kabinety. V Tančícím domě vystavoval sérii dýhovaného intarzovaného nábytku, k jehož tvorbě ho inspirovala řecká a aboridžinská mytologie. V říjnu loňského roku začala jeho retrospektivní výstava s názvem Out Of Limits v galerii Art Salon S v Tančícím domě. V instalaci, kterou připravil sám autor, bylo téměř 200 děl od skleněných uměleckých objektů až po designové kusy nábytku, jež Šípek vytvořil za posledních 20 let. Součástí výstavy byla i díla z období začátků jeho tvorby či váza Neuchopitelný šípek, kterou pro Šípka navrhl bývalý český prezident Václav Havel. Výstava začala v den narozenin Havla, s nímž Šípka pojilo dlouhé přátelství. Šípek podle mluvčí České komory architektů Zuzany Hoškové přispěl velkou měrou k popularizaci české architektury a uměleckého řemesla, a to nejen na domácí půdě, ale také v zahraničí. Vzhledem k velké šíři jeho záběru představoval výjimečnou osobnost umělecké scény, která bude českému prostředí chybět, poznamenala Hošková. čtk
Čtení na volnou chvíli Sprosťák Milan Cimburek Tím jsem se stal velice pozvolna, kdy má žena ode mne dostala zelenou, ať si dělá, co chce. Samozřejmě až po přechodu, aby nebyly následky. Jenomže začala přebírat to „nejlepší“ od svých přítelkyň a nosila mi to začerstva do baráku. Shovívavě, ba blahosklonně, jsem ji nechal blbnout. Ale jakmile začala blbnout mě, tak jsem zbystřil pozornost. Nevím, jak se v čajových kruzích mluví o politice, ale já, když mi něco nesedí, používám slova vybraná. Nevybíravými slovy ať se zabývají jiní. S příchodem času jsem se svými filozofickými a politickými úvahami pohořel pro neporozumění. Co s tím? Nejjednodušší je ustoupit. No jo, ale kam, když mám pravdu. V jádru jsem slušný a neoponuji stvořiteli. I tak mi rodinná roztržka může být na hony ukradená. Jen, když není válka, to nepřeji ani nepříteli. Ephraim Kishon (vlastním jménem Ferenc Hoffmann) svou drahou polovičku nazýval „nejlepší ze všech žen“. Nastává otázka, která. Ženatý byl třikrát, jako Charles Chaplin. Ostatně to 41 březen marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
pseudonym Kishon okoukal zajisté od našeho pražského žida, „zuřivého reportéra“ Egona Erwina Kische. Dávno již nejsem názoru, že čím kvalitnější pero, propiska aneb tužka, je předpokladem úspěšného díla. Dokonce jsem si všiml, že můj rukopis se ruce též dávno odcizil. Škrábe, jak jí to napadne. Co je cílem života? Žít co nejdéle, anebo v nejkratším možném čase vytvořit co možná nejvíc? Dokonce se obávám, že co jsem napsal, tak nemuselo vlastně vůbec být napsáno. On se inteligent hravě pozná podle toho, že mlčí. On ví! To je právě to, vědět a nemluvit o tom. Praktikoval jsem to v studijních škamnách a bylo to vždy na propadnutí. Samozřejmě je nejdůležitější, co píšeme. Pro čtenáře, pro sebe, anebo pro kritika. Kdo nic nedělá, nesklidí ani kritiku. Leda to, že je lenoch. Jen tak pro sebe si můžeme psát, jako to dělal Franz K. To potom příležitostně hodíme do koše, pokud možno historického. Ať si to příští generace vyhledá. V historii buď obstojíme anebo taky ne. V jednom století budeme za vraha a v dalším oslavováni jako buditelé národa.Dějiny jsou soupis významných událostí, které se odehrály úplně jinak, popsány historiky, kteří u toho nebyli, pro poučení lidstva, které se nikdy z ničeho nepoučí. Stagnující populaci si Švýcarsko vylepšuje otevřenou náručí příchozím z jinokrajů, bohužel barvy pleti někde od rovníku. Ti přizvou do země zaslíbené svých (a kdo ví jestli) deset dětí, k tomu pár strýčků, tetiček, babiček a dědečků. Parlamentáři jsou přesvědčeni, že v růstu obyvatel Švýcarsko dožene a předežene i Čínu. Ještě, že se nacházím v čase, kdy mám již vydobyté právo na senilitu. Konec konců může to být i horší. To pokud umřu na životní trati ještě před cílem. Fór Pavel Kantorek
Zdraví Vědci objevili gen, který způsobuje šediny. Dokážou ho "vypnout"
Konec prošedivělých elegánů Vědci z University College London objevili gen, který je zodpovědný za šedivění vlasů. Výzkum provedli na šestitisících dobrovolnících z Ameriky, Evropy i Afriky a v další fázi chtějí vyvinout lék, který stárnutí vlasů zastaví. Objev může ovlivnit i forenzní vědy, odborníci mohou z DNA určit hustotu vlasů pachatele nebo barvu jeho očí.
březen
42
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Britští vědci tak dali budoucím generacím naději, že se již nebudou muset potýkat s šedivěním vlasů. Identifikovali totiž gen IRF4, který způsobuje šedivění. Zanedlouho budou tomuto procesu schopni i předejít, informoval server The Telegraph. Šediny způsobuje přirozený úbytek melaninu, který je zodpovědný za tmavší pigment ve vlasech, na kůži i v očích. Nedávno objevený gen IRF4, který kromě šedivění může i za barvu očí, je také spojován se světlejším typem vlasů. "Už známe několik genů spojených s plešatěním a barvou vlasů, ale toto je poprvé, kdy byl gen způsobující šedivění zjištěn u lidí," řekl o přelomové studii její vedoucí Kaustubh Adhikari, který se svým týmem publikoval výsledky v časopise Nature Communications. Vědci zkoumali DNA u 6600 dobrovolníků z Evropy, Afriky i Ameriky. Analýzu genomu poté porovnávali se vzhledem každého jednotlivce a identifikovali tak geny, které dělaly rozdíly právě ve vzhledu. Objevení IRF4 není konečnou fází výzkumu. Vědci tvrdí, že budou schopni s tímto genem nadále pracovat a v budoucnosti ho i ovlivnit. Vytvoří lék, který zabrání šedivění. "Nebude problém zabránit šedivění vlasů. Jakmile budeme vědět více o procesu pigmentace a budeme znát všechny přidružené geny, mělo by být snadné najít protein nebo enzym, který by reguloval jejich aktivitu," říká vedoucí výzkumu. Britský tým vědců objevil i další geny, které ovlivňují lidský vzhled. Například gen EDAR je spojený s růstem a hustotou vousů, FOXL2 s obočím a PAX3 s jeho srůstáním. Gen PRSS53 pak ovlivňuje strukturu vlasů. Tyto objevy mohou mít nejen kosmetický, ale i forenzní dopad, kdy odborníci určí z DNA, že pachatel měl například kudrnaté vlasy a modré oči.
Napsali jste nám... Nejsou básně jako básně Vážená redakce, téměř v každém čísle Zpravodaje jsou čtenáři oblažováni básnickými výtvory některých naších krajanů. Já patřím do generace těch, kteří četli básně od Seiferta, Hrubína, Šrámka, Wolkera atd. a proto nechápu t.zv. „moderní umění" , kde v t.zv. básních jsou hromaděna slova, mnohdy bez jakékoliv souvislosti - jen aby to bylo originální a avantgartní - někdy dokonce aby to „provokovalo“. Nechápu proč by mne mělo umění provokovat. Obrazy Van Gogha mne nikdy neprovokovaly, pouze se mi líbily, protože jsou krásné a stvořil je opravdový umělec. Ovšem umělec musí mít
březen
43
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
nadání. A nadání se nedá naučit v žádné škole - s tím se musí člověk narodit. Četl jsem v poslední době básně, které napsali dvanáctiletní školáci a školačky. Musím říci, že některé z těchto básní měly mnohem vyšší uměleckou a obsahovou úroveň než mnohá moderní a avantgardní díla zasloužilých básníků. S pozdravem Václav Mader Nussbaumen
Zasmějme se Lekce z logiky Dvě jeptišky, sestra Logika (SL) a sestra Matematika (SM), jdou cestou domů do kláštera. SM: Všimla sis, že nás už tři čtvrtě hodiny pronásleduje nějaký muž? Ptám se, co asi chce? SL: To je přeci logické – chce nás znásilnit. SM: Proboha! Při této chůzi nás nejpozději do čtvrt hodiny dožene. Co budem dělat? SL: To jediné, co je logické: půjdem rychleji. SM: To nefunguje. SL: Přirozeně, že to nefunguje! Ten muž udělá také to jediné, co je logické: půjde rychleji. SM: Tak co tedy uděláme? Při této rychlosti nás už za minutu dohoní... SL: To jediné, co je logické: rozdělíme se! Já půjdu vlevo, a ty vpravo. Nemůže nás pronásledovat obě. Muž pronásledoval sestru Logiku. Sestra Matematika došla do kláštera s velkými obavami o sestru Logiku. Konečně dorazila i ona. SM: Sestro Logiko! Zaplať Pán Bůh, že už jsi tady. Pověz, co se ti stalo! SL: To jediné, co je logické: ten muž nás nemohl pronásledovat obě, takže šel jen za mnou. SM: No jo... Ale co se stalo potom? SL: To jediné, co je logické: běžela jsem nejrychleji, jak jsem jen mohla. SM: A pak? SL: To je přece logické: začal utíkat také co nejrychleji, jak jen uměl. SM: A co potom? SL: Stalo se to, co se stát muselo. Dohonil mne! SM: Chudáčku, cos pak udělala? SL: To jediné, co je logické: vyhrnula jsem si sukni. SM: Ó sestro! A co udělal ten muž? SL: To jediné, co je logické: spustil si dolů kalhoty. SM: To ne...! A co se... stalo... potom? SL: Není to přece logické, sestro? Jeptiška s vyhrnutou sukní umí přece utíkat rychleji než muž se spuštěnými kalhotami!
březen
o o o 44
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Policista kontroluje bezdomovce pod mostem, ale ten se brání: „A máte vůbec povolení k domovní prohlídce?" o o o Tramvaj ve špičce je nabitá k prasknutí. Pohledná slečna pootočí s námahou hlavu ke starší ženě vedle ní: „Mami, asi budu mít děťátko." „A s kým, dcerunko?" „Nevím, nemohu se otočit..." o o o U ředitele banky se objeví vzrušená sekretářka. „Ztratil se náš hlavní pokladník!" volá vyjeveně. „No nazdar! Okamžitě zkontrolujte trezor!" Po chvíli se sekretářka vrací se slovy: „Tam taky není!" o o o Policejní hlídka zastaví auto. Příslušník příjde k autu a povídá: "Pane řidiči, budeme muset provést alkoholový test." "Výborně a v které hospodě začneme?“ o o o Jde maminka se svou malou dcerkou kolem zverimexu a dcerka říká: "Mami, já chci k Vánocům pejska." Maminka odpoví: „Ne, budeš mít kapra jako ostatní!"
Oznamy Zpravodaj na webu … najdete na stránkách Českého velvyslanectví Bern. Vždy 4-6 týdnů po tom, co ho dostanou předplatitelé, se Zpravodaj objeví na http://www.mzv.cz/bern/cz/vzajemne_vztahy_a_informace/cesi_zijici_ve_svycarsku/index.html (tento odkaz / link najdete také na www.svaz-spolku.ch) Pro koho? Neznáte Zpravodaj? - zde si ho můžete prolistovat Předplatitelé - hledáte něco ze staršího čísla Zpravodaje a to už je dávno uloženo někde ve sklepě nebo dokonce odvezeno se starým papírem? - najdete to zde Na webu je publikována redakční část, bez inzerce a bez oznámení, které se netýkají činnosti spolků SSČS.
(najdete také na webu Sokola a SSČS, sokol.ch a svaz-spolku.ch)
březen
45
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Beseda Svatopluk Čech Zürich
Vás srdečně zvou na první „literární večer s…“ Michalem Konštackým Setkání se uskuteční v sobotu 2. dubna 2016 v 19:00 hodin v sále domu Lavaterhaus, StPeter-Hofstatt 6, 8001 Zürich. Program:
18:30 19:00 19:15
20:45
otevření sálu pro veřejnost, občerstvení zahájení, uvedení autora M. Konštacký- autorské čtení z fejetonů z první vydané knihy Nejezte hříbata! a z připravované druhé. Doplněno promítáním vlastních fotografíí a obrázků autora. ukončení večera
Hudební doprovod v podání Viléma Guryči - kytara a Kristýny Válkové - zpěv. Občerstvení: nápoje a pochutiny Vstupné:
10.-- CHF za osobu.
Informace k příjezdu: Autem - placené parkování možné v parkovacím domě Urania. Vjezd na náměstí St. Peter a přilehlé ulice není bez povolení města Zürich možný. Dopřejte si dostatek času na příjezd. Vlakem - zastávka tramvaje Bahnhofquai - tramvaj č. 13 - dvě zastávky nebo pěšky, přibližně 300 m ∕10 minut. Přihlášení na e-mail: (z důvodu kapacity sálu):
[email protected] Těšíme se na setkání s Vámi! Organizační tým spolku Beseda Svatopluk Čech a Českého klubu Zürich
březen
46
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Beseda Svatopluk Čech Zürich
Vás srdečně zvou na druhý „literární večer s…“ Terezou Boučkovou Setkání se uskuteční ve čtvrtek 12. května 2016 v 18:00 hodin v sále domu Lavaterhaus, St-Peter-Hofstatt 6, 8001 Zürich. Program: 18:00 uvítání Martin Krafl, ředitel Českého centra Vídeň 18:05 představení aktivit Českého centra ve Švýcarsku- M. Krafl a spolku Beseda Svatopluk Čech- J. Jarolímková 18:15 T. Boučková, Rok Kohouta-autorské čtení v německém jazyce moderovaný rozhovor s autorkou – Tomáš Glanc (Uni Zürich) otázky publika 19:15 ukončení diskuze, drobné občerstvení 19:30 závěr Tlumočí: Jarmila Křížová Občerstvení: nápoje a pochutiny Dobrovolný příspěvek (doporučení 10.--CHF za osobu). Studenti zdarma. Přihlášení na e-mail:
[email protected] (z důvodu kapacity sálu). V tento den probíhá také setkání autorky Terezy Boučkové se studenty na univerzitě v Zürichu (Plattenstrasse 43) ve 14 hodin. Akci moderuje Tomáš Glanc. Těšíme se na setkání s Vámi! Organizační tým spolku Beseda Svatopluk Čech a Českého centra Vídeň
O autorce:
březen
Tereza Boučková se narodila v roce 1957 v Praze. Její život zásadně ovlivnilo podepsání Charty 77 a jako nejmladší dcera Pavla Kohouta se nemohla věnovat studiu, nýbrž byla nucena pracovat v pozici pomocnice, aby ufinancovala své živobytí. Od roku 1989 zveřejnila 5 děl s prózou a sbírku fejetonů. Nyní pracuje jako spisovatelka, scenáristka a publicistka. K významným dílům patří: Indiánský běh, Křepelice, Když milujete muže, Krákorám, Rok kohouta. 47 marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Román Rok kohouta, který bude představen v domě Lavaterhaus dne 12.5. 2016, obsahuje autobiografické prvky. Slovo kohout, pojímá spisovatelka nejen ve spojitosti s příjmením otce, ale také jako znamení v čínském kalendáři. Autorka sama je narozena v roce kohouta, jehož hlásá překonání všech těžkostí. Místo toho se objevuje nespočet problémů, které působí negativně na rodinné vztahy, přichází pracovní těžkosti, či krize středního věku. Autorčin rok kohouta zprvu plný beznaděje však díky odvaze přinese své ovoce.
Husův sbor
Čechů a Slováků ve Švýcarsku
České velikonoce v Husově sboru v Curychu Květná neděle, 20. března, 18.00 Večeře Páně Velikonoční neděle, 27. března, 19.00 (po bohoslužbě)
Klavírní koncert
Richard Octaviano Kogima, brasilský koncertní pianista s japonskými kořeny a láskou k české a světové hudbě: J.S.Bach, F.Chopin, F.Schubert, A.Dvořák, B.Smetana Lavaterhaus, St. Peterhofstatt 6, 8001 Zürich Vstup volný, dobrovolná sbírka
březen
www.husuv-sbor.ch
48
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Přihláška k odběru Zpravodaje od ............. A: 1) Objednávám Zpravodaj: 2) Zaplatím Zpravodaj: (Nehodící se, škrtněte) Paní/Pan: Jméno a příjmení ........................................................................................ Ulice/číslo ……………………………………..................................................................... PSČ/město/stát ……………………………………………………………………………………... Telefon …………………………………………….. Podpis ………………………………………
B: Posílejte Zpravodaj jako můj dar: Paní/Panu: Jméno/příjmení:……………………………………………………………………… Ulice/číslo ………………………………………………………………………………..…………. PSČ/město (obec)/stát: …………………..……………………………………………………….
Složenku na zaplacení zašlete na adresu A
JAK UHRADIT PŘEDPLATNÉ ZA ZPRAVODAJ A INZERÁTY? Konto ve Švýcarsku: PostKonto: Verband SSCS, Zpravodaj - Presseorgan, 6006 Luzern Kontonummer: 80-70357-1 IBAN: CH89 0900 0000 8007 0357 1 Pro platby z ciziny: Credit Suisse AG: Verband der Vereine der Tschechen und Slowaken, CH-8070 Zürich IBAN: CH78 0483 5063 4699 7100 0 Clearing-Nr.: 4835, BIC / CRESCHZZ80A Konto pro platby z České republiky: Poštovní spořitelna: Název účtu: Jaroslav Havelka Číslo účtu: 218 798 369 / 0300 IBAN: CZ68 0300 0000 0002 1879 8369, BIC / CEKOCZPP
březen
49
marec
zpravodaj
3 / 2016
spravodaj
Ceník inzerátů ve Zpravodaji 1. Základní cena inzerátů pro celou stranu ve vnitřní části = SFr 460.2. Cena menších plošných inzerátů je úměrná ploše základní ceny pro stranu 3. Plošný barevný inzerát na druhé, třetí a čtvrté stránce obálky (jen v případě dostatku volné plochy) = příplatek 20% 4. Řádková inzerce: každý i započatý řádek = SFr 15.5. Nevýdělečné akce členských spolků „Svazu spolků“ jsou propagovány zdarma Slevy: a) Opakovaný inzerát: 2x až 5x = 10%, b) Opakovaný inzerát: 6x až 11x = 20% Chcete si přivydělat? V případě získaní nového inzerenta Vám administrace Zpravodaje vyplatí odměnu 25 % z fakturované částky za inzerát – po jeho zaplacení. Odměna je jednorázová a nevztahuje se na řádkovou inzerci.
Impressum Redakce - vedoucí redaktor: JUDr. Andrej Hrico, Püntenstrasse 2 CH-8184 Bachenbülach, Tel.: +41(0)43 539 90 14, nebo +41(0)78 776 68 70, e-mail:
[email protected] Tým spolupracovníků: Helena Springinsfeld, Jan Edward Hýsek, Václav Günter, Tomáš Hrico Čeští korektoři: Helena Springinsfeld, Tel.: +41(0)79 413 55 89, Fax:+41(0)44 833 59 04, e-mail(svaz spolků):
[email protected] ; Jan Edward Hýsek, e-mail:
[email protected] Administrace (předplatné, změny adres, nové přihlášky na odběr, odhlášky, informace): Zpravodaj, Jarmila Schifferle, Parkstrasse 2, CH-5313 Klingnau, Tel: +41(0)56 245 11 48, e-mail:
[email protected] Inzerce: JUDr. Andrej Hrico, Püntenstrasse 2, CH-8184 Bachenbülach, Tel./fax: +41(0)43 539 90 14, nebo +41(0)78 776 68 70, e-mail:
[email protected] Roční předplatné: ve Švýcarsku SFr 55.- , v Evropě (mimo Švýcarska) SFr 60.- nebo ekvivalent v domácí měně, v zámoří (letecky) SFr 65.-, nebo ekvivalent v domácí měně. Vydává: Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku -Verband der Vereine der Tschechen und Slowaken in der Schweiz. Webová stránka: http://www.svaz-spolku.ch Tisk: Gastropress Uzávěrka - redakční část a inzerce: vždy 3 dny před ukončením měsíce. Podepsané články nemusí vyjadřovat názor redakce. Nevyžádané rukopisy se nevracejí.
březen
50
marec
