2014 spravodaj Obsah

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Obsah Téma: 28.říjen – Den československé státnosti Zeman opět vyznamenali své přátele a sympatizanty z prezidentské kampaně / Matěj Ludvík Zemanův 28. říjen: Šaškárna. Pro mnohé kruté utrpení / Martin Fendrych Řády od Zemana. Přízeň mocných je pro umělce polibek kobry / Mirka Spáčilová Komentáře Smutek Sira Wintona / Jan Urban Svaz spolků Informace SSČS o aktualizaci spolupráce s Velvyslanectvím ČR v Bernu Ze zahraničí Chvástat se vlastní krutostí / Ota Ulč Americký tisk: Putin má rakovinu, zbývají mu tři roky života Historie Sarajevo a I. světová válka / Vladislav Křepelka - Šilín Ze Švýcarska Švýcaři mají jen hladkou mouku, říká Češka Kateřina Fagetti Věda O čem možná vypovídají gravitační vlny / Miloš Dokulil Z tvorby krajanů Nové knihy Čtení na volnou chvíli Pípal / Milan Cimburek Jožin z bažin je dnes európskym hitom, asi ako Gangnam Style / Miloš Krekovič K Medzinárodnému dňu seniorov / Mária Trembecká Opustili nás Z činnosti spolků Vzpomínka na tábor / Andrea Erbenová Dny otevřených dveří Sokola Zürich / Jasmin Kudrnová Návštěva loutkového divadla Sokola Pražského / Václav Günter Večer ke 100. výročí začátku I. světové války Partnerské vztahy ČR – CH / Veronika Vacková Aktuality z partnerství mezi Kamenným Újezdem a Krauchthalem / Claude B. Sonnen Český mediálny mor se šíří na Slovensko / Daniel Kaiser První Čechoslováci zdolali vrchol Everestu před třiceti lety Deset překvapivých věcí, které poškozují naši paměť / Michaela Svobodová Zasmějme se / Karel V. Hrdina sr Oznamy a inzerce Československá filmová tvorba na plátnach kín v Zürichu

2 2 3 6 7 7 9 9 10 10 12 13 13 17 17 19 19 21 22 24 24 25 28 30 32 32 34 35 36 37 38 40 41 42 45 46 47

Vážení čtenáři, do příštího čísla Zpravodaje, budou vloženy poukázky na zaplacení předplatného na rok 2015. Cena zůstává nezměněna. Prosíme uhraďte do konce prosince. Děkujeme. Redakce

listopad

1

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Téma: 28 říjen – Den československé státnosti Zeman opět vyznamenal i své přátele a sympatizanty z prezidentské kampaně Fico, Vranitzky, Renč, Sedláček nebo Bílá. S někým prezidenta Miloše Zemana pojí přátelství, jiný ho podporoval v předvolební kampani, nebo o něm natočil dokument. Zeman podobně jako minulý rok nezapomněl v den státního svátku udělit na Pražském hradě vyznamenání svým známým. „Vsadil jsem na kartu pana Zemana. Na nic si nehraje, nic nepředstírá a neslibuje, co nemůže splnit,“ řekl režisér Filip Renč před prezidentskými volbami v roce 2012. Poté pro svého favorita natočil i klip, za který dostal jen symbolickou odměnu, a pomohl mu na Hrad. Teď ho Miloš Zeman vyznamenal. Dalším oceněným režisérem se stal Robert Sedláček, který v roce 2007 natočil dokument pod názvem Miloš Zeman - nekrolog politika a oslava Vysočiny. Z jeho dílny pochází i další dokumenty, věnované prezidentovým oblíbencům: agronomovi Františku Čubovi a filozofovi Václavu Bělohradskému. Právě Sedláček překvapil řadu diváků svým poněkud neformálním oblečením, kdy si pro vyznamenání přišel ve sportovní bundě. Jezdil k Zemanovi na chalupu Předsedu slovenské strany SMER Roberta Fica nepojí s prezidentem Zemanem pouze dlouhá kariéra v sociální demokracii a některé shodné postoje na zahraniční politiku. Fico pravidelně navštěvoval Zemana na Vysočině ještě předtím, než se stal českým prezidentem, ten zase slovenského premiéra v minulosti veřejně nazval svým přítelem. Oba politici se při prezidentských kampaních také vzájemně podporovali, Fico však nakonec neuspěl. Za přítele považuje Miloše Zemana i bývalý rakouský kancléř Franz Vranitzky, který českého politika podpořil po společném setkání v prezidentské kampani v prosinci roku 2012. “Miloše Zemana znám dlouhodobě, je pro mě čitelným, velmi zkušeným politikem, a jsem proto přesvědčen, že je plně kompetentním pro prezidentský úřad České republiky,” řekl tehdy Vranitzky. Pro Bílou jediná volba Dlouholetá sympatizantka Václava Klause zpěvačka Lucie Bílá v době probíhajících prezidentských kampaní na konci roku 2012 překvapila, když veřejně podpořila Miloše Zemana. Řekla, že jako silná politická osobnost je pro ni jediná možná volba. 2 listopad november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Vyznamenání z rukou prezidenta se dočkal i přednosta ortopedické kliniky pražské Fakultní nemocnice Bulovka Pavel Dungl. Ten se v minulosti staral o poslední dvě české hlavy státu, Zemanovi například v únoru 2012 operoval šlachu v palci levé nohy. Prezident ocenil přátele už loni Prezident také ocenil své dlouholeté levicové kolegy z Poslanecké sněmovny: právníka Zdeňka Jičínského (ČSSD) a in memoriam archeologa Zdeňka Klanicu (KSČM). Své přátele a podporovatele ocenil Zeman při stejné příležitosti už minulý rok. Jednalo se například o herečku Jiřinu Bohdalovou, exministra průmyslu Miroslava Grégra, hudebníka Felixe Slováčka, agronoma Františka Čubu nebo právě filozofa Václava Bělohradského. Matěj Ludvík, Lidovky.cz

Zemanův 28. říjen: Šaškárna. Pro mnohé kruté utrpení Motto: Boha, císaře, krále nebo státníka nelze urazit: podle toho se totiž pozná. Jeho existence musí stát mimo tyto kategorie: je institucí, rozhoduje se nadosobně, neboť si je vědom odpovědnosti vůči minulosti, kterou ctí i budoucnosti, kterou spoluformuje. Státník ví, že svým chováním stvrzuje a vytváří normy. Ten, kdo se v této roli proti pravidlům prohřeší, umenší sám sebe: stane se karikaturou mstivce jako králové, kteří brali vážně urážku svého majestátu, jak o tom svědčí literatura i po staletích. Karel Hvížďala

Prezident Miloš Zeman podruhé uděloval státní metály. Mimo jiné za boj proti nede mokratickým režimům. Jenomže právě takové režimy dnes český prezident často podporuje. Státní vyznamenání 28. října v podání Miloše Zemana – mišmaš a šaškárna. Ale možná to ani jinak nejde. Každé hlavě státu bude vyčítáno, že vyznamenává své blízké nebo sobě blízké. A taky koho pořád vyznamenávat, že? Nežijeme v extra hrdinské době, tak se sáhne po leckom. Nikdo nás nenutí brát ty řády vážně. Stejně důležité, jako kdo byl dekorován, je okolí té slávy. Co se dělo před ní, co Zeman dělal, odkud a jak se vrátil. Můžeme být rádi, že Řád bílého lva nedostal čínský prezident Si Ťin-pching. Za to, že s námi bude Čína obchodovat jak divá. Nebo šéf Ruska Vladimir Putin. Za „mír na Ukrajině“. To se musel Zeman asi hodně krotit, aby tyto dva jeho vzory zůstaly bez lva. Co tedy metálům ve Vladislavském sále předcházelo? Opětovný střet s rektory. Zeman se zas jednou neovládl, neukrotil svoje záště. Na slavnostní večer zcela záměrně nepozval rektora Masarykovy univerzity Mikuláše Beka a rektora Jihočeské univerzity Libora Grubhoffera. Bek Zemanovi zatrhl volební agitku na své škole a Grubhoffer stál na straně Martina C. Putny, u něhož

listopad

3

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

něhož se Zeman zašprajcoval a za živého boha jej nechtěl jmenovat profesorem. Byl totiž Putnou opakovaně kritizován. Taky rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima odmítl jít slavit do Vladislavského sálu, byl totiž loajální vůči Bekovi a Grubhofferovi. Stejně tak ex-rektor UK a čerstvý senátor Václav Hampl. Hradní večer 28. října má být „oslavou české státnosti“. Bitka s rektory je velmi názorná. Starším připomíná komunistický režim, který také krotil a nesnášel intelektuály (ty vůči sobě kritické samozřejmě). Na Zemanovu obranu dodejme, že komunisté disponovali metodami podstatně horšími. Které on naštěstí nemá k dispozici. Podstatné je, že hlava státu ví: Když

Miloš Zeman si ometálovávání užil. Na snímku s Robertem Ficem. | Foto ČTK

nepozvu tamty dva, vyvolá to reakci. Umí si to spočítat, na to je jako prognostik dostatečně erudovaný. Dělá to s plným vědomím, že chce rozdělovat, rozeštvávat, že volí střet. Kdepak prezident pro všechny, kdepak sjednotitel. Slabý bojkot Zemanovy slavnosti Zeman střet vysloveně potřebuje, jinak by ho prezidentování nebavilo. A je smutné, že se střetává s elitami, jako je Hampl, Zima, Bek, Grubhoffer, Putna a další. Skrývá se v tom i kus populismu – on to těm „chytrákům“ natře, on kritiku nepotřebuje, sám je přece chytrák nad chytráky. Hodně smutné, hodně trapné. A zase – je velmi české, jak slabý byl ten bojkot Zemanovy slavnosti. Protože to byla jeho slavnost.

listopad

4

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Další důležitá okolnost. Slávy na Hradě se odmítli účastnit Viktor Fajnberg a Pavel Litvinov. Oba byli mezi sedmi, kteří v srpnu 1968 na Rudém náměstí demonstrovali proti okupaci Československa. „Nepovažujeme za možné zúčastnit se slavnostního večera k ocenění Natálie Gorbaněvské in memoriam. Nedávná vystoupení Miloše Zemana ke špatně zamaskované agresi Vladimira Putina proti Ukrajině jsou neslučitelná s heslem Za vaši a naši svobodu, které Nataša přinesla na Rudé náměstí 25. srpna 1968,“ vysvětlili svoji neúčast na ceremoniálu, kde Gorbaněvská dostala in memoriam medaili Za zásluhy I. stupně. „Svoboda je nedělitelná, je stejná pro Ukrajince, Čechy i krymské Tatary. Pokud je zrazena na jednom místě, zrazena je všude.“ To byla bolavá a nepříjemně hlučná zahraniční facka vyťatá Zemanovi do tváře. Nejen jemu. Dost lidí u nás vůči Putinovi „zemanuje“; vzhlížejí k ruskému prezidentovi, odmítají Západ. Důležité je, že Zemanovo vystoupení na Rhodu, na summitu NATO, jeho odpor proti sankcím uvaleným na agresora nezůstávají bez odezvy. Dokonce i v Rusku. Prezident ve své předmetálové řeči řekl: „Je tady více než třicet vyznamenaných a řadu z nich spojuje jedno téma. To téma můžeme nazvat odvaha, statečnost nebo hrdinství.“ Míněno zjevně hrdinství, které se uplatňuje proti přesile, proti totalitě (proto byl in memoriam vyznamenán Winston Churchill nebo Karel Kryl), proti násilí páchanému na jednotlivcích i národech. Zvolený „všemi občany" Ale kdo by to Zemanovi věřil, když stejnými ústy podporuje nedemokratickou Čínu a ruský putinismus? Absolutně to nepasuje dohromady. A tyto jeho zahraniční postoje jsou dnes pro Česko naprosto klíčové, určující pro budoucnost. Zeman je čím dál víc, čím dál nepokrytěji antievropský a antizápadní. Navíc skutečně neobdivuje „hrstku statečných“, ale hrubou sílu. Proto mu imponuje bývalý komunista Robert Fico, sjednotitel slovenské levice (dostal Řád bílého lva civilní skupiny), Rusy masivně opěvovaný, agresivní Putin, komunistická Čína nebo tuzemský miliardář Andrej Babiš. Případně miliardář Petr Kellner. Nejbohatšího českého byznysmena vzal Zeman na večeři s prezidentem Si Ťin-pchingem. Domů z Číny pak letěl soukromým letadlem, které platily dvě nesilnější finanční skupiny působící u nás - PPF a J&T. I to je okolnost, jež slávě na Hradě předcházela. Plus další věc. Zeman opětovně, podlézavě a zcela zbytečně ujistil čínského prezidenta, že Česko respektuje územní integritu Číny, neuznává tibetskou exilovou vládu a souhlasí, že si Čína může ve svých vnitřních věcech dělat, co chce. Když tedy víte, co předcházelo, je vlastně - při vší úctě k některým dekorovaným - tak trochu jedno, koho Zeman vyznamenal. Že byli tentokrát ometálováni režiséři Filip Renč a Robert Sedláček (oblečený velmi výstižně, tedy jako by přišel z běhání nebo z rybolovu), kteří pro Zemana točili, a vedle nich in memoriam komunisty umučený kněz Josef Toufar. Ano, mišmaš, ale mnohem podstatnější je to okolí. To, co „pro nás“, „pro Česko“ Zeman dělá. Jak brutálně nám škodí. Jak podporuje rozbroj, jak nás táhne k putinismu a Číně a staví proti Západu.

listopad

5

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

V projevu o sobě Miloš Zeman mluvil jako o prezidentovi zvoleném „všemi občany“. To se zase jednou mýlí. Všichni občané ho nevolili. Dostal loni ve druhém kole prezidentské volby 2 717 405 hlasů z celkových 8 434 941 aktuálních voličů. Ale pravdou je, že byl zvolen v přímé volbě a že 2,7 milionu hlasů je pořádná suma. Jeho voliči mají, co chtěli. Zbytek (5 717 536) trpí – 28. října obzvlášť krutě. Martin Fendrych

Poznámka

Řády od Zemana. Přízeň mocných je pro umělce polibek kobry

Lucie Bílá, Filip Renč, Robert Sedláček. První podpořila Miloše Zemana v prezidentských volbách, druhý mu natočil předvolební klip, třetí režíroval jeho dokumentární portrét. Teď všichni od Zemana dostali medaili I. stupně "za zásluhy o stát v oblasti umění". Není jim co závidět. Křičet se totiž bude na ně, nikoli na prezidenta. Jsou v jiné kategorii než nezpochybnitelná legenda Hana Hegerová, která má za sebou v 83 letech životní dílo. Navíc Řád T. G. Masaryka nedostala za zpívání, nýbrž za rozvoj humanity. Kdežto Zemanova svatá trojice „v oblasti umění“ patří ke čtyřicátníkům, kdy je podle vžitých představ na zásluhy brzy. A byť hlas Bílé či silné prvotiny obou filmařů budily respekt, teď trio uslyší, že medaile mají za něco jiného: „za Zemana“. Ano, křičet se bude na ně, ale prezident je tím, kdo má mít dost rozumu, aby své oblíbence nevystavoval posměchu. Přízeň mocných je pro umělce polibkem kobry, bere jim auru nezávislosti, staví je do role poskoků vděčných za drobečky z panského stolu. Jistě, mohli vyznamenání zdvořile odmítnout. Jenže proti tomu mluví tři argumenty. Vypadali by jako pokrytci, kteří jen dělají pozdní prázdná gesta. Znevážili by hlavu státu. A pak, který umělec není přesvědčen, že si pocty právem zaslouží? Jakkoli to zní drze, místo medailí ať umělci dostávají peníze. Tedy zakázky; pak po nich zbude dílo. Papežové Julius II. a Pavel III. najali Michelangela na Sixtinskou kapli, Mozart psal operu pro korunovaci Leopolda II. českým králem. Leč na rozdíl od církve či monarchů je náš prezident chudý. Tudíž místo velkorysosti mecenáše rozdává trapasy, které vnoučata laureátů prodají za pár korun. A vetešníci neřeší, zda byly za zásluhy o stát, či o zapomenutého státníka. Mirka Spáčilová, idnes Po uzávěrce: Slavný filmový režisér Jan Němec přinesl po zhlédnutí obřadu na Pražský hrad Medaili Za zásluhy II. stupně, kterou převzal v roce 2002 z rukou Václava Havla. Rozhodl se tak protestovat proti ceremoniálu, respektive některým oceněným, které vybral prezident Zeman. „Zříkám se ho na protest proti aktu arogantní politické zvůle při oslavě vzniku samostatného Československého státu,“ řekl režisér. „Současná hlava státu postavila do stejné řady zachránce židovských dětí či státníka, který se významně osobně podílel na porážce Adolfa Hitlera, s filmovými tvůrci, kteří nikterak nepřispěli k československé státnosti. Pouze ve své profesi přímo či nepřímo pomohli jednotlivé osobě k politické kariéře,“ napsal Němec v dopisu Kanceláři prezidenta republiky,

listopad

6

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

který spolu s medailí donesl osobně na Pražský hrad. „Považuji to za nechutné a politicky korupční. K tomuto mechanismu moci ‚Rozděl a panuj‘ nemohu mlčky přihlížet.“ Jan Němec patří k představitelům české filmové nové vlny. Od roku 1966 měl zákaz točit filmy, do roku 1968 pracoval alespoň pro televizi. V roce 1974 byl pod nátlakem donucen opustit zemi a v exilu pobýval ve Francii, Německu, Velké Británii, Švédsku a Spojených státech. Po roce 1989 se vrátil a mimo jiné začal učit na FAMU, kde působí dodnes.

Poznámka redaktora: Prezident Zeman udelil „Řád Bílého lva I. třídy“ – popri Winstonovi Churchillovi či Nicholasovi Wintonovi aj slovenskému premiérovi Róbertovi Ficovi. Podľa Zemana to má byť „poďakovanie za dobré susedské vzťahy medzi Českou republikou a Slovenskom, ktoré pretrvávajú od rozdelenia federácie“. Nech už sa nad tým zamýšľam z akejkoľvek strany, vychádza mi, že zásluhu na vzájomnom bratskom spolunažívaní našich národov má hlavne päť miliónov Slovákov a desať miliónov Čechov, nie Zemanov kamarát Fico. Napokon skutky hovoria za všetko: sotva 24 hodín po obdržaní vyznamenania Ficova strana SMER v slovenskom parlamente opakovane odmietla návrh opozície, aby bol 28. október konečne aj na Slovensku vyhlásený za štátny sviatok, tak, ako je tomu v Českej republike. Argumentácia Ficových poslancov? – „Je to český, nie slovenský sviatok, nech si ho Česi slavia, keď sa im žiada“, alebo: „Vznik Československej republiky bol začiatkom sedemdesiatročného utláčania, diskriminovania a vyžierania Slovákov Čechmi“. Biely lev na hrudi Fica sa musí poriadne červenať. A mal by sa aj Miloš Zeman. O Ficovi ani nehovoriac... Andrej Hrico

Komentáře Smutek Sira Wintona Nutit nejctihodnějšího Sira Nicholase Wintona, aby ve věku sto pěti let letěl do Prahy a teprve zde po Řádu TGM z roku 1998 přijal i nejvyšší české státní vyznamenání Řád Bílého lva, je nevkusné samo o sobě. O co důstojnější by bylo předat mu je u něj doma, anebo na londýnské ambasádě. Český prezident se na poslední chvíli ještě přiživí na odlesku tohoto fascinujícího příběhu cizí lidskosti, ale ani tentokrát se nikdo neodváží sdělit nepohodlnou pravdu. Hrdinství Nicholase Wintona v roce 1939 totiž ze všeho nejvíce bylo zrcadlem zhroucení lidskosti a slušnosti české společnosti a státu po Mnichovu. Ano, ta pravda je prostá a krutá. Kdyby Židům pomáhaly české úřady a organizace, Britský výbor na pomoc uprchlíkům v Československu (British Committee for Refugees in Czechoslovakia) by nikdy nemusel vzniknout. A ten poslední Wintonův vlak s dvěma sty padesáti dětmi, který z Prahy odjel prvního září 1939, aby byl na hranicích Protektorátu zastaven a vrácen, by odjel mnohem dřív. Nikdo z dětí z tohoto vlaku válku nepřežil. Představuji si, jaké by to bylo, kdyby 28. října na Hradě něco takového zaznělo… Odpusťte, že jsme vás nezachránili.

listopad

7

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Dnes už je neposkytnutí pomoci dokonce trestným činem, v zákoníku následujícím bezprostředně po mučení (§149 a 150 TZ). Ale v době, kdy dobrovolná kapitulace před nacismem zlomila páteř a smysl státu, vedla ke zhroucení sebeúcty národa i obecné lidskosti jednotlivců, bylo jednoduché nevidět utrpení jiných. Bez činu se slovo národ stalo jen výmluvou pro přihlížení vraždění ostatních. Ulice i většinu redakcí ovládla lůza, politiku rasismus a slovní národovectví. I tak brilantní demokrat, jako byl Ferdinand Peroutka, napsal v té době větu, která ho měla později, kdy se sám stal exulantem, pronásledovat: „Lítost nesmí být jediným principem humanity.“ (článek Pryč s humanitou - a co potom?) Kdyby poválečné Československo a jeho tehdejší prezident Edvard Beneš neměli špatné svědomí, musel Nicholas Winton dostat nejvyšší státní vyznamenání nejpozději v roce 1945. Nikdo však tehdy, stejně jako dnes, neměl zájem na otevření kruté pravdy o tom, že britské organizace a dobrovolníci v Praze (vedle Nicholase Wintona i Trevor Chadwick a Bill Barazetti) stáli od podzimu 1938 proti nedemokratickým pořádkům a antisemitským zákonům tehdejšího Československa prakticky sami. Česká společnost by už konečně měla přiznat, že tito Britové ve své hrdinské snaze pomoci uniknout před smrtí alespoň židovským dětem, jednali proti vůli československých úřadů. Rok 1939 je v české národní diskuzi vnímán a popisován jako selhání našich spojenců, Velké Británie a Francie. Jistě nejsou bez viny, ale ta nesmí zastírat hloubku a zločiny našeho vlastního selhání. A je výhradně naší chybou, že jsme si to dodnes nepřiznali. Teprve v porážce se pozná velikost jednotlivce i národa – a my jsme selhali. 5. října 1938 abdikoval Edvard Beneš na funkci prezidenta - a už o čtyři dny později vláda přijala „nařízení vlády č. 219 Sb., které „dočasně omezuje v živnostenském a jiném výdělečném podnikání německý a židovský živel“. 14. října vydaly nejdůležitější stavovské organizace českých právníků, lékařů, advokátů a notářů společné prohlášení, odvolávající se na, podle jejich názoru oprávněné, „mocné hnutí v lidu, které je namířeno proti židům“. Prohlášení požadovalo okamžitě omezit „účast židů v uvedených svobodných povoláních na takové procento, které odpovídá celkovému počtu obyvatelstva“. Velký demokrat Edvard Beneš proti ničemu z toho neprotestoval, mlčel - a 22. října v tichosti odjel do Londýna a později do Chicaga. Ještě před koncem roku musejí z univerzit odejít desítky židovských profesorů. Nebylo mnoho těch, kdo si v takové době zachovali páteř. Tomáš Baťa odmítl požadavky svých dělníků na propouštění Židů, i když vyhrožovali stávkou. Cítil blížící se nebezpečí, a proto urychleně vysílal Židy na místa ve svých zahraničních pobočkách. Zachránil jim život. Přemysl Pitter se jako jeden z mála nebál veřejně vystupovat na obranu Židů už na podzim 1938 a odvážil se jich zastávat a podporovat i za okupace. Peroutka, Baťa, Pitter – není náhodou, že všichni tři po válce skončili v emigraci, vyštváni komunistickou lůzou.

listopad

8

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

V roce 1945 se československá politika a společnost, zdevastovány porážkou z roku 1939, ještě nestačily vzpamatovat a s tímto traumatem vyrovnat. Hledaly pomstu – ne rekonstrukci ideálu, na kterém Československo vzniklo. Znovu jenom rozvrátily samy sebe. Sir Nicholas Winton si Řád Bílého lva určitě zaslouží. Zasloužil by si k němu ovšem i naši omluvu a přiznání pravdy o pošetilém a zbabělém chování československého státu a společnosti ve chvíli ponížení Druhé republiky. V březnu 1939 žilo na území našeho státu přes sto dvacet tisíc Židů. Jen asi třiceti tisícům z nich se podařilo emigrovat. Zavražděno bylo minimálně osmdesát tisíc Židů. A v roce 1952, pouhých sedm let po skončení holocaustu, když Gottwald potřeboval znovu zvednout „hněv lidu“, použil k tomu opět ten nejhnusnější antisemitismus. A na Pražský hrad byly doručovány desetitisíce rezolucí pracovních kolektivů, požadujících pro čtrnáct obviněných ve Slánského procesu „psovi psí smrt“. Československý stát a společnost mohly a měly ve chvíli ohrožení zachránit desetitisíce životů. Osamělý jedinec, dnes Sir Nicholas Winton, jich za nás zachránil alespoň šest set šedesát devět… Odpusťte… Jan Urban Autor je bývalý disident a novinář ještě nelegálních Lidových novin. Později psal o válkách ve Střední Americe a bývalé Jugoslávii. Má za sebou dva dokumentární filmy, pět knih. Učí na New York University v Praze, je členem mezinárodního právního týmu Diag Human.

Svaz spolků Informace Svazu spolků Čechů a Slováků o aktualizaci spolupráce s Velvyslanectvím ČR v Bernu V posledních měsících proběhlo několik krajanských akcí, při nichž se velmi příznivě projevil zájem dnešního Velvyslanectví České republiky v Bernu o působení a život krajanských spolků a jedinců ve Švýcarsku. Paní Sandra Miholová úspěšně překlenula přechodné období za nepřítomnosti velvyslance a začala svou iniciativou sdružovat jednotlivce, spolky a činnost Svazu spolků. Zajistila, že krajanský časopis Zpravodaj je zveřejňován na stránkách Velvyslanectví ČR. Nového velvyslance ČR v Bernu, pana Karla Borůvku, jsme vám představili v předcházejícím Zpravodaji. Z jeho dosavadní krátké působnosti na poli krajanských aktivit spolků a jednotlivců ve Švýcarsku pociťujeme jeho angažovanou návaznost hlavně na dosavadní pozitivní zkušenosti spolupráce předcházejících ambasád s krajany. Navíc, pan velvyslanec Borůvka již za krátkou dobu svého působení a svým dosavadním zájmem o krajany ve Švýcarsku prokazuje, že zájmy

listopad

9

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

jeho a ČR jsou slibným náznakem obrody působení spolků a řešení generačních problémů, které starší spolky ve Švýcarsku zaměstnávají. Svaz spolků děkuje paní Miholové, za podporu které se nám od ní dostalo a panu velvyslanci Borůvkovi za jeho osobní účast na některých nedávných akcích, při nichž jsme předběžně mohli definovat budoucí spolupráci našeho velvyslanectví se Svazem spolků, krajanskými spolky a jednotlivci všech příchozích vln a důvodů pobytu ve Švýcarsku. Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku

30.10.2014

Ze zahraničí Chvástat se vlastní krutostí Ve snaze vylepšit svou popularitu inzerováním vlastního krvelačného sadismu, polepší či poškodí se reputace režimu, utrpí či obohatí se pověst pilného kata? Lapat nevinné oběti, utínat jim hlavy nebo pohřbít za živa nebo ukřižovat nebo naopak nabídnout dosud dýchajícího chudáka na prodej za nehoráznou sumu milionů peněz? Jak na takové výkupné, zavedení, renesanci středověkých praktik zareagovat? Ještě před nedávnou dobou se zřejmě málokdo trápil tak morbidními a nyní stále víc aktuálními otázkami. Dne 21. září 2014 jsem četl text: Autor Dough Giles, titul "Beheadings: Brought to You by ´the Religion of Peace´" - dekapitace, uřezávání hlav, naše současné obohacení islámem náboženstvím míru. K potvrzení reality, jak že hodně rozlišní jsou mohamedáni a třeba baptisté. Ti rozhodně nevyhlásí smrtonosnou fatvu proto, že někdo si troufl na jejich účet zavtipkovat. Toto byl Mohamedův příkaz: Alláh nařídil bojovat proti všem tak dlouho, než oni dosvědčí, že je jen jeden bůh, který existuje, a jím je on, Alláh, a Mohamed je jeho prorokem. Během posledních devíti roků svého života poručil uspořádat za tím účelem ne méně než 65 válečných tažení, uťal hlavy zajatcům, ženy znásilnil, děti uvrhl do otroctví. Během prvních desetiletí po jeho smrti jeho ideologičtí následovníci napadli a dobyli území křesťanů, židů, hindů, buddhistů, zoroastristů. To bylo tehdy. Nyní, před několika měsíci či pouhými týdny, jsme zásluhou televize měli příležitost se seznámit s uřezáváním hlavy z iniciativy ISIS - obnovitelů kalifátu, s odsouzencem a nad ním s nožem již připraveným, v černém suknu zabaleným katem. Anonymním, dosud se po jeho identitě pátrá, podle hlasového záznamu to zřejmě je Angličan. Do takových řad ISIS se údajně hrne dostatečný počet zájemců z evropských zemí, čili též do hrůzostrašného cechu katů, snad mezi nimi není žádný Čech, nějaký Ahmed či Abdul Mohamed, původním jménem třeba Venca Vonásek z Postoloprt či Postoloprd. Po mistrovi či dokonce velmistrovi popravčím se nadále pídí, senátoři ve washingtonském kongresu jednomyslně - výkon nebývalý - odhlasovali odměnu deseti milionů dolarů tomu, kdo

listopad

10

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

poskytne informaci, jež by vedla k identifikaci popravčího, který uřízl hlavy amerických žurnalistů Jamese Folleyho a Stevena Sotloffa. K hlasování došlo z popudu jednoho ze zájemců, který se chce stát po Obamovi nájemníkem v Bílém domu: Marco Rubio, syn kubánských uprchlíků, nyní mladý senátor z Floridy - státu, jehož obyvateli, a tedy i voliči, islamisté poručili uříznout hlavu, pak se svým výkonem chlubili a další takové počiny slibují a zaručují. Politická nálada se v národě spěšně pozměnila. Ještě před pouhým jedním rokem, v době, kdy syrský prezident Assad použil zabijácké chemické zbraně v předměstí hlavního města Damašku, Kongres ve Washingtonu odmítl dát souhlas k odvetnému bombardování. Nálada veřejnosti a jí zvolených zákonodárců se teď hodně změnila po tolik provokativně, výsměšně inzerovaném podříznutí ničím se neprovinivších spoluobčanů. Přitom tihle prosazovatelé islámského globálního kalifátu třeba nejsou jen krvelační primitivové, sadisté, blbci, ale druh hodně nebezpečného, kalkulujícího nepřítele. Ten že by ale spoléhal na popularitu svého počínání? Odpověď na takovou otázku nabízí Charles Krauthammer. V New Yorku narozený, ročník 1950, syn židovských rodičů francouzského původu, vybavený pozoruhodným mozkem, absolvent univerzitního prostředí se jmény Oxford a Harvard. Ve svém prvním roce studií medicíny utrpěl úraz a od té doby je paralyzován, odkázán na invalidní vozíček. Na Harvardu dosáhl titul doktora lékařství, specializoval se v oboru psychiatrie, a zejména se prosadil jako brilantní komentátor, po zásluze obdařený prestižní Pulitzerovu cenou. Jeho analýzy, komentáře nikterak politicky korektní, zveřejňuje přes 400 zdrojů všude možně ve světě. Pravidelně ho vídám na televizní obrazovce a horlivě mu přikyvuji. Před několika týdny (19. září 2014, Newsmax) se objevil jeho text s názvem "ISIS Strategy is to Lure US Into War" - o strategii těchto ultraradikálních islamistů a jejich úsilí navnadit, vlákat Ameriku do vyhlášení válečného stavu. Krauthammer předkládá dvě alternativy. Tou méně pravděpodobnou by bylo dodatečné zjištění, že máme před sebou beznadějně krvelačné sadisty, jejichž primitivismus jsme přece jen příliš podcenili. Ta druhá alternativa se bohužel zdá být pravděpodobnější a nebezpečnější: vyprovokovat nejen Ameriku, ale celou západní civilizaci k válečnému konfliktu, k finálnímu utkání, které my prohrajeme. Prohra to nebude okamžitá a neuskuteční se na válečném poli, střetem zbraní nestejné kvality. Západ bude postupně vítězit, ale nakonec nezvítězí, poněvadž mu dojde trpělivost, čím déle konflikt potrvá, tím spolehlivěji se vytratí odhodlání v něm pokračovat. K dispozici jsou neblahé precedenty. Po původním šoku, rozhořčení, volání po okamžité řízné akci, dostaví se únava, přibývá pak hlasů a tlaku z takových konfliktů i za nemalou cenu vycouvat. Příkladem poslouží Obamova do úspěšného konce nedotažená kampaň v Libyi, Iráku, Afghánistánu, teď Sýrie, zítra Jordánsko, Libanon. Spoléhat na NATO, na Turecko či dokonce na neevropské spojence typu Pákistánu, zas v tom uvízneme sami, s rostoucí hanebnou pověstí amerických kruťasů. Guantánamo, tamější prý mučení například. Nynější americké prezidentské počínání perfektně zhodnotil týdeník The Weekly Standard (22.9.2014), jak Obama nemá zábrany prezentovat své neúspěchy jako triumfy, své slabosti jako 11 listopad november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

důkaz své síly. Iluze, sebeklam: "It is a passage almost breathtaking in its delusion." Nejeden vlivný činitel jeho politické strany jako například senátorka Dianne Feinstein, předsedkyně Select Committee on Intelligence, se netají svým skepticismem. Islamisté, ve své nynější nejnebezpečnější ISIS podobě, si vyřizují své nám obtížně pochopitelné účty s džihadistickými rivaly - ať al-Kajda tu či al-Nusra onde. Málo se poslední dobou dozvídáme, jak si počíná al-Zavahrí, nástupce Usamy bin Ladina. Konkurenční ISIS přitahuje nejvíc pozornosti, do jejich řad se hrnou dychtiví psychopati, úchyláci, třeba i ten nějaký český Venca Vonásek. Jak velice se na konfliktu podílí přece neexistující ona západní křesťanská koalice? Američané dávají v Sýrii přednost nočnímu bombardování velitelských objektů nepřítele, nikoliv však k denním leteckým zásahům, kdy se tam na velitelství pracuje a někomu by se mohlo ublížit a takto přinést další důkaz amerických ukrutností. Ota Ulč

Americký tisk: Putin má rakovinu, zbývají mu tři roky života

Vladimir Putin má podle deníku New York Post rakovinu slinivky. | Foto: Reuters Ruský prezident Vladimir Putin pospíchá s invazí na Ukrajině, protože má údajně rakovinu a možná mu zbývají tři roky života. Napsal to americký list New York Post. Kreml se k těmto spekulacím zatím nevyjadřuje. Deník poukázal na to, že v Bělorusku a v Polsku se již měsíce 12 listopad november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

objevují zprávy o tom, že ruský prezident trpí rakovinou míchy. Nicméně zdroje amerického listu prý tvrdí, že jde o rakovinu slinivky břišní, tedy o jedno z nejagresivnějších nádorových onemocnění. Prezidenta prý léčí starý lékař z bývalého východního Německa, s nímž se Putin seznámil, když působil v Drážďanech jako agent sovětské tajné služby KGB. Lékař, kterému je 84 let, prý zkouší různé terapie, včetně "steroidové šokové léčby", která by vysvětlovala nynější prezidentovu odulou tvář. Rušný začátek roku Vladimira Putina New York Post připomíná vyjádření britského válečného veterána Crispina Blacka, který se nyní zabývá mimo jiné informacemi ze zpravodajského prostředí. Black už začátkem letošního roku napsal, že fámy kolem zdravotního stavu šéfa Kremlu "se vrátily s ještě větší intenzitou". Zlověstnou známkou je podle Blacka propuštění Putinova vězněného úhlavního soka Michaila Chodorkovského. "Někteří naznačili, že si (Putin) čistí svědomí," napsal Black. Některé zdroje podle deníku New York Post tvrdí, že Putin má před sebou jen tři roky života a chce po sobě zanechat odkaz v podobě rozšíření ruského území, jako tomu bylo u cara Petra Velikého nebo u Stalina. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov spekulace amerického bulváru o Putinově vážné nemoci odbyl strohým dementi. V reakci na tvrzení listu New York Post prohlásil, že se „nic neděje“ a šiřitelé spekulací že se nedočkají. „Ať jim jazyk upadne,“ poznamenal Peskov. ČTK

Historie Sarajevo a I. světová válka Arcivévoda Franz Ferdinand d Este, následník trůnu Rakousko-Uherské monarchie, koupil roku 1887 hrad Konopiště u Benešova od rodiny Lobkowitzovy. Arcivévoda nechal hrad přestavět na velkolepý barokní zámek, jsa si vědom svého postavení jako následník trůnu. V bývalé barokní oranžerii sám uspořádal z obrazů, dřevořezeb a jiných artefaktů, které znázorňovaly sv. Jiří, jedinečnou sbírku. Jednalo se vlastně o soupeření s anglickým králem Eduardem VII., který se rovněž věnoval sbírání soch a obrazů se stejným námětem. V červnu 1914 navštívil Františka Ferdinanda na Konopišti německý císař Vilém II. spolu s generálem Potiorkem. Nebyla to zajisté jen „vyhlídková návštěva“ a o co při této návštěvě šlo, dá se celkem snadno usoudit, když uvážíme, že to bylo nedlouho před cestou arcivévody do Sarajeva, kde se měl urovnat poměr rakousko-maďarské monarchie k Srbsku. Mnozí představitelé 13 listopad november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

rakouské „ochranky“ tuto cestu arcivévodovi nedoporučovali a poukazovali na iredentskou organizaci tzv. „Černé ruky“, která se neskrývala se svými plány boje proti rakousko-maďarské politice v Bosně-Hercegovině. Přes všechna varování, došlo k osudové cestě arcivévody Františka Ferdinanda, následníka rakousko-uherského trůnu, 28. června 1914 do Sarajeva. Den předtím v Sarajevu pršelo a bylo chladno, ale v tento, v pravdě nešťastný den rakouské monarchie, zářilo v Sarajevu od samého rána slunce. A to právě na „Vidov den“ (Den sv. Víta), kdy Sarajevo vzpomíná výročí, kdy v roce 1389 osmanská vojska na Kosově poli drtivě porazila srbské vojsko a tím ukončila éru Srbské říše na Balkáně. Tím byla zároveň umožněna pozdější integrace Srbska do Osmanské říše. A byl to právě 28. červen 1914 jako první Vidov den po osvobození Kosova pole ve Druhé balkánské válce. Volit právě Vidov den pro návštěvu rakouského arcivévody v Sarajevě je samo o sobě přímo politickou provokací vůči srbskému nacionalismu. Bylo nemálo hlasů, ze strany vídeňské rakousko-uherské vlády, které arcivévodu Františka Ferdinanda před touto cestou varovaly a naléhavě mu doporučovaly ji odvolat. Přes všechna varování se manželský pár odebral na cestu do Sarajeva a je až neuvěřitelné s jakou bezstarostností. Tři dny před příjezdem do Sarajeva strávili František Ferdinand a jeho manželka Žofie v malém prázdninovém městečku Iliči. Při posledním dnu v Iliči na večeři seděla Žofie náhodou vedle vůdce bosenských Chorvatů dr. Josipa Sunariče, který varoval místní úřady zvát manželský pár do Sarajeva na Vidov den, kdy nacionální nálada Srbů proti monarchii je zvláště vybičovaná. Na to mu Žofie odpověděla: „Můj milý dr. Sunariči, vy nemáte pravdu. Všude, kde jsme se pohybovali, zdravil nás každý až do posledního Srba s takovým přátelstvím, zdvořilostí a srdečností, že jsme s naší návštěvou velmi spokojeni.“ A také sám Franz Ferdinand byl všeobecně znám pro svou netrpělivost při bezpečnostních formalitách a mimo to si přál, jako dědic habsburského trůnu, mít dobrý kontakt se svými poddanými. Když přijeli do Sarajeva, dovolili si dokonce procházku uličkami města, aniž by byli obtěžováni. Gavrilo Princip, mladý bosenský Srb, který je tři dny poté měl zastřelit, je pravděpodobně již pozoroval. Důležitý argument pro tuto společnou návštěvu obou manželů v Sarajevu byl, že 28. červen byl výročím jejich svatby, ke které se doslova museli oba probojovat. Žofie pocházela z českého šlechtického rodu Chotků, který nebyl vládnoucím rodem, a tudíž tento sňatek Františka Ferdinanda byl morganatický (stavovsky nerovný) a podle přísné etikety císařského dvora musel František Ferdinand podepsat, že se vzdává pro své potomky jejich nástupnického práva. Ale přes všechny intriky panovnického dvora proti tomuto sňatku, bylo jejich manželství velmi šťastné a František Ferdinand se asi roku 1904 svěřil své nevlastní matce, že jeho svatba s jeho „Soph“ je „to nejrozumnější, co mohl ve svém životě udělat.“ A že jeho žena byla jeho „ganzes Glück“ a jejich děti byly „jeho rozkoš a pýcha“ a dodal: „Celý den sedím u nich a obdivuji je, protože je mám tolik rád.“

listopad

14

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Arcivévoda-následník s chotí opouštějí sarajevskou radnici a nastupují svou poslední cestu několik minut před atentátem.

Na den výročí jejich svatby, 28 června 1914, se Žofie rozhodla přes všechna doporučování a varování zůstat po boku svého manžela Františka Ferdinanda. A je jistě nepochybné, že zde, v Sarajevě, v tomto vzrušujícím a exotickém prostředí, vzdáleném od centra říše, se mohli pohybovat s určitým potěšením, které jim nebylo dopřáno ve Vídni. Tam se setkávali často s narážkami na jejich morganatický sňatek. Auto arcivévody, otevřena Karosa, se pohybovalo ulicí s domy ozdobenými habsburskými černožlutými a bosenskými červeno-žlutými praporky ve směru k Čumurija mostu. Ani řádný vojenský kordon, z jedné, ani z druhé strany ulice nechránil otevřený automobil s arcivévodou a jeho ženou Žofii. V automobilu zastával pro osobní ochranu arcivévody hrabě Harrach. Když automobil přijel k Čumurija mostu, přivítali diváci arcivévodův vůz mohutným potleskem. Toho využil zde e umístěný spiklenec Muhamed Mehmedbašič a počal si připravovat ukrytou bombu, aby ji použil k výbuchu. V tom okamžiku ucítil na sebe zezadu tlak a domnívaje se, že je to policajt se tak polekal, že se mu nepodařilo bombu odjistit a tím automobil propásl. Příští atentátník, určený na trati vrhnout bombu, byl bosenský Srb Nedeljko Čabrinovič, který se postavil na nábřeží řeky. Čabrinovič vytáhl bombu, klobouček zapalovače rozdrtil na sloupku laterny a bombu hodil na arcivévodovo auto. Když osobní strážce arcivévody hrabě Harrach uslyšel třesk bomby, domníval se, že praskla pneumatika. Ale řidič automobilu viděl letět bombu a šlápl na pedál. Bomba minula svůj cíl, padla na zem a explodovala pod následujícím autem.

listopad

15

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Tam zranila několik oficírů uvnitř vozu a způsobila díru v silnici. Arcivévoda reagoval obdivuhodně chladnokrevně. Malá střepina škrábla Žofii na tváři, ale jinak zůstali manželé nezraněni. Vzduch byl naplněn prachem. Osazenstvo čtvrtého vozu bylo zraněno, ale naživu. Nejvíce byl zraněn adjutant generála Potioreka, Oberst Erik von Merizzi. Byl sice při vědomí, ale rána na hlavě krvácela silně. Také někteří z diváků byli zraněni. Arcivévoda František Ferdinand místo aby tuto nebezpečnou zónu opustil, staral se o ošetřování zraněných a potom nařídil, aby se jelo do centra města na radnici a odtud do nemocnice, kde by se svou ženou navštívili zraněné. Na radnici je přivítal starosta rozechvělým hlasem „Vaše císařská a královská Výsosti! Naše srdce jsou potěšena Vaší milostivou návštěvou.“ Ale sotva domluvil, hněv a pobouření, které se v arcivévodovi nahromadilo, po atentátu vybuchlo s veškerou otevřeností: „Pane starosto, zde přijde jeden do Sarajeva na návštěvu a vrhá se na něj bomba. To je pobuřující!“ Následovalo hrobové ticho. Přitom pozorovali přítomní, že se Žofie naklonila k Františku Ferdinandovi a zašeptala mu něco do ucha. Ten se na to uklidnil a k starostovi pokračoval: „Tak, nyní můžete mluvit.“ Když starosta se zjevným rozrušením dokončil svou řeč, nastala opět přestávka, po které se ujal slova arcivévoda: „Pane starosto, děkuji Vám srdečně, potěšen jásajícími ovacemi, které mně a mé manželce připravilo obyvatelstvo. A to tím více, že v tom vidím výraz radosti nad nezdařeným atentátem.“ Po těchto řečech se musela Žofie setkat v I. poschodí radnice s muslimskými ženami, kde muži nebyli připuštěni, aby ženy mohly odložit svůj závoj. Arcivévoda zatím diktoval telegram císaři, ve kterým ho ujišťoval, že oni oba jsou zdraví, ačkoliv šok z ranního atentátu se na něm projevoval v tichém hlasu a v jeho „loutkové“ chůzi, jak si vzpomínali tamní svědkové. Původně se plánovala návštěva Národního muzea. Arcivévoda se zeptal generála Potiorka, zda očekává další atentát. Podle vlastní výpovědi odpověděl Potiorek: „Já doufám ne, ale takový podnik, jako je atentát z bezprostřední blízkosti, nelze ani se všemi bezpečnostními prostředky vyloučit.“ Potiorek doporučoval zbytek programu odvolat a přímo z města jet do Iliče, nebo k rezidenci Guvernéra (do Konaku) a odtud po levém břehu řeky k nádraží Bistrik. Arcivévoda chtěl navštívit zraněného Potiorkova adjutanta v Garnison-nemocnici, na okraji města. Původně se měl manželský pár rozdělit: arcivévoda měl jet do muzea a Žofie do paláce guvernéra. Žofie ale před celým doprovodem rezolutně prohlásila: „Ne, Franz, já jedu s tebou do hospitálu! Hrabě Harrach se postavil na stupátko na levé straně auta (tedy na straně řeky), jako jistotu, kdyby přece jenom došlo k dalšímu atentátu. Kolona se tedy dala za stupňujícího se horka do pohybu od radnice na západ. Ovšem nikdo neinformoval řidiče o změněné trase. U čtvrti s bazarem zahnul řidič napravo. Potiorek zavolal na řidiče: „Jedete špatně!“ Řidič začal couvat a vůz arcivévody jel na silnici tak pomalu, že nastala příležitost pro Gavrilo Principa (na snímku). Ten stál připraven na pravé straně ulice a tak se dostal na úroveň obou manželů, jejichž auto mělo v tom okamžiku prakticky nulovou rychlost. Poněvadž se Principovi nepodařilo bombu uvázanou v pase včas uvolnit, použil svou pistoli a vystřelil dvakrát z krátké vzdálenosti na manželský pár. Hrabě Harrach to z levé strany s hrůzou pozoroval. Přítomní diváci se vrhli na Principa a začali ho lynčovat. Kdyby ho policisté nezajistili a neodvedli, pravděpodobně by ho rozčilený dav utloukl. 16 listopad november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Nejdříve to vypadalo tak, že atentátník svůj cíl minul, poněvadž Ferdinand a jeho žena seděli nehnutě ale zpříma. Ve skutečnosti již umírali. První kulka prorazila dveře auta, pronikla do podbřišku vévodkyně a přetrhla její břišní tepnu. Druhá zasáhla krk arcivévody a přetrhla krční žílu. Když auto uhánělo podél řeky k paláci, zvrátila se Žofie na stranu, až její obličej ležel mezi koleny jejího manžela. Potiorek se nejdříve domníval, že hrůzou omdlela. Hrabě Harrach, který ještě stále stál na stupátku, se naklonil do auta, uchopil arcivévodu za límec a podařilo se mu držet jeho hlavu zpříma. Přitom slyšel tiše pronášet arcivévodova slova, která se později stala slavným nekrologem po celé rakouské monarchii: „Sopherl, Sopherl, neumírej, zůstaň naživu pro naše děti!“ Nekrolog panovníka s velkou láskou ke své ženě a dětem. Dne 25. července odevzdalo Rakousko-Uhersko pěti ostatním velmocem v Evropě a Portě Memorandum na ospravedlnění své akce proti Srbsku. Je sotva pouhou náhodou, že Memorandum uvádí toliko šest spiklenců, z nichž tři pocházeli ze Srbska. Ve skutečnosti bylo sarajevským soudem zahájeno soudní řízení proti 25 osobám, vesměs bosenským poddaným. Z těchto bylo 16 nakonec odsouzeno a 9 osvobozeno. Tři hlavní viníci – Princip, Čabrinovič a Grabeš byli odsouzeni na 20 let do vězení, jelikož rakouský zákon nedovoluje trest smrti pro osoby pod dvacet let (bylo jim devatenáct). Všichni tři hoši měli TBC v pokročilém stupni a zemřeli za války: Čabrinovič ve vězení v lednu 1916, Grabeš v únoru 1916 a Princip v roce 1918 v Terezíně. Dne 28. července 1914 vypovědělo Rakousko-Uhersko Srbsku válku. Tato lokální válka se během několika dnů vyvinula ve válku kontinentální. Dne 1. srpna 1914 vypovědělo Německo válku Rusku a 3. srpna 1914 Francii. Evropu zachvátila „válečná horečka“ nevídaných rozměrů. Hlásili se do ní nadšeně mladí lidé ještě nedospělí, proti vůli rodičů, ještě k tomu s přesvědčením, že do Vánoc budou doma. Ale válka se rozšířila až na Blízký Východ, do Afriky a východní Asie a na světová moře a skončila teprve po nepředstavitelných krvavých bojích v roce 1918. Vyžádala si 17 miliónů lidských obětí. Podle Christopher Clark: „Die Schlafwandler“ napsal Vladislav Křepelka-Šilín

Ze Švýcarska Švýcaři mají jen hladkou mouku, říká Češka Kateřina Fagetti Kdo je Kateřina Fagetti? Kateřina Fagetti žije ve Švýcarsku už desátým rokem. Přestěhovala se, když ji zaměstnavatel v Liberci oznámil, že bude snižovat stavy. Odjela tedy hledat práci do zahraničí. Původně chtěla zůstat maximálně rok. Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti? Švýcarsko má čtyři národní jazyky - němčinu, francouzštinu, italštinu a rétorománštinu. Byla

listopad

17

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

jsem přesvědčená o tom, že i v německé části země ovládají místní obyvatelé francouzštinu. Hodně rychle jsem se z tohoto snu probudila, neboť jsem byla nucená naučit se německy. Švýcaři v německé části odmítají mluvit francouzsky, stejně jako Švýcaři ve francouzské části odmítají mluvit německy, i když se jazyk učí od páté třídy. Vše je tady ale jinak perfektně zorganizované, ať se jedná o městskou hromadnou dopravu, sběr, nebo třídění odpadu a udržování nočního klidu. Hned první měsíc jsem potkala Tinu Turner. Nikdo za ní neběžel, fotografové ani novináři, prostě nikdo. S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý? Jedná se spíše o místní zvyk. Přátelé a známí se zde líbají a to třikrát na tvář. Dlouho jsem si nebyla jistá, koho mám považovat za přítele či známého - a tedy – mohu-li ho políbit. Respektive jsem vždy přemýšlela, kdo se na mě vrhne, a začne mě pusinkovat. Ze začátku jsem z toho byla hodně zmatená. Švýcaři byli v šoku z našich Velikonoc. Místní nechápou symboliku pomlázky. Přijde jim nelogické, že se ženy u nás nechávají dobrovolně mlátit a ještě pány odmění panákem. Chcete se do Česka ještě někdy vrátit? Upřímně řečeno, neplánuji. Kromě rodiny, která žije v Česku, udržuji kontakt pouze se svou nejlepší kamarádkou. Známe se od studií a je to jediný člověk, který stojí na mé straně i po tolika letech odloučení. Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo? Chybí mi náš chléb. Švýcarský chléb je hodně měkký a má velmi krátkou dobu trvanlivosti. Proto si také peču vlastní. Bohužel Švýcaři znají jen hladkou mouku. Polohrubou si vozím z Česka. Své přátele zvu k sobě domů na večeři pravidelně. Všichni milují vajíčkový salát a bramborový vlastně také. Pak chlebíčky a houskové knedlíky. Ráda bych zmínila, že zde nemám žádné české přátele. Chtěla jsem se integrovat na sto procent. Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka? Jedna starší dáma se mě zeptala jestli znám splachovací záchod. To mě pobavilo. Muži si většinou Česko spojují s fotbalem. Znají Petra Čecha, Tomáše Rosického nebo Pavla Nedvěda. Dále zmiňují krásu a otevřenost českých žen. Obecně ale většina místních lidí zná Prahu, stejně jako historii země a rozdělení Československa. Všichni mluví o Česku velice hezky. 18 listopad november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší? Místní politiku sleduji, ale nemám švýcarský pas, takže ji nemohu ovlivnit. Švýcarsko je velice demokratická země. Obecně mají právo veta, tedy na referendum. Ať se jedná o stavbu nového fotbalového stadionu, zastavení masového přívalu cizinců, nebo výše investic na opravu silnic. Účast na referendu, které mění ústavu, je v některých kantonech povinná. Jinak je účast dobrovolná. V občanském zákoníku je uvedeno, že každý má nárok na stávku či protestní akci. Zajímavostí také je, že ženy zde mohly poprvé volit až v roce 1971. lidovky.cz

Věda O čem možná vypovídají gravitační vlny (Jsme nyní skutečně blíž počátku našeho Vesmíru?) Miloš Dokulil Kéž by hned sám nadpis nebyl okamžitě odstrašujícím signálem před následujícím textem. Když již se toho kolem nás ve většině vědeckých oborů tolik nezvyklého děje, je ovšem navíc problém v tom, že prokazatelně věda je potenciálním zájemcům přes jedno století zcela nesrozumitelná. Chtěl bych přesto zůstat aspoň na hranici srozumitelnosti. Jde o zcela jedinečný objev, který byl nedávno ohlášen jako zjištění gravitačních vln. Již před sto lety Einstein předvídal gravitační pole jako deformaci prostoročasu (roku 1915). Netroufal si očekávat jeho jeho zjištění (jeho detekci) tehdejšími technickými prostředky. Mohl ovšem teoreticky očekávat mnohem silnější zdroj gravitačních vln na základě velkého třesku než na základě mechanických podnětů v nějaké sluneční soustavě. Představme si navíc tzv. inflaci, jako nepředstavitelně rychlou rozpínavost prostoročasu (Alan Guth, roku 1980); s rychlostí přesahující rychlost světla. Na počátku tzv. velkého třesku, tedy ještě před inflací, nebyl náš Vesmír svým objemem větší než jeden stávající atom. Dokonce měl by být zcela nepředstavitelně a nesrovnatelně menší než atom, s nesmírným množstvím energie. V subatomární oblasti je ovšem kompetentní kvantová fyzika. V miniaturních rozměrech všechna kvantově-mechanická pole divoce fluktuují. Obdobně fluktuovalo také to výchozí gravitační pole. Během exponenciální expanze při té zmíněné inflaci vlnové délky kvantových fluktuací se začaly prodlužovat. Posléze přesáhly interval času tohoto mladého Vesmíru; takže dočasně „zamrzly“. Ono výchozí „pole“, které způsobilo předpoklady pro fázový přechod, disponovalo nesmírnou latentní energií. Přitom v čase kratším než je 10-36 sec, Vesmír expandoval o víc jak 25 řádů (ta rychlost měla vliv na jeho plochost a izotropii v jeho makrostruktuře). Ať nás nemýlí ta čísla. Jenom těch 25 řádů znamená jedničku s 25 nulami! Navíc, ty zjištěné gravitační vlny by signalizovaly, že došlo k inflaci na úrovni energie, během níž tři negravitační síly (uváděné v klasickém modelu částic) byly ještě spojeny. Pak

listopad

19

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

ovšem by měla existovat supersymetrie. Zřejmě by to ovšem znamenalo, že zároveň by musely existovat částice s masou vyšší než nedávno objevený Higgsův boson! Připomeňme si teď tzv. kosmické mikrovlnné pozadí („CMB“). Pokud jde o právě zmíněné paprsky, byly objeveny před půl stoletím, v době tzv. studené války. Jejich vznik by byl datován na dobu 380 000 let po vzniku našeho Vesmíru. Tehdy byl již Vesmír do té míry ochlazený, že protony již mohly zachytit elektrony k tvorbě prvních atomů. Aby rovněž Vesmír již začal být konečně průhledný; k možnosti šířit světelné paprsky. O případné polarizaci CMB-radiace ještě poznatky ovšem hned nebyly. (Radiace vstupující do pulsujícího prostoru vytvořeného gravitačními vlnami by navodila polarizaci; tj. paprsky CMB by měly v rovině komprese větší amplitudu než v kolmém směru, v rovině expanze.) Získat registraci těch gravitačních vln by znamenalo mít doklad o procesech, které působily inflaci! Právě na tyto vlny byl zaměřen mikrovlnný teleskop BICEP2 na jižním pólu. (Jedná se o zkratku, za „Background Imaging of Cosmic Extragalactic Polarization 2“.) V radiaci CMB byla konečně zjištěna polarizace. Zřejmě mohlo jít o doklad inflace. Pak by se jednalo o signál, jehož kořeny by tkvěly skoro na počátku času, na hraně 10 -36 sec! Přitom jen pokud by došlo k inflaci, došlo by také k zesílení těch gravitačních vln a k jejich stočení na B-polarizaci. Právě tento výsledek byl oznámen 17/3/2014 týmem BICEP2, zároveň jako důkaz inflace. Velikost těch vln charakterizuje číslo r, které je ale skoro dvakrát větší, než se očekávalo. (Číslo r uvádí poměr mezi dvěma signály, mezi polarizačním signálem gravitačních vln a fluktuačním signálem velikosti změřené teploty.) Je zde ale konflikt s údaji z doby před rokem, z European Space Agency. Její sonda Planck, která tehdy za 4 ½ roku s nevídanou přesností zaznamenávala CMB po celé obloze, uvedla jako r = 0,13; na rozdíl od BICEP2, který udává r = 0,2! Přitom Planck chytal záznamy na 9 mikrovlnných délkách! (Snad v listopadu 2014 dojde k publikaci výsledků.) Jsou-li tu mimořádné nároky na racionalitu, vyžadují mimořádnou evidenci. Existence gravitačních vln se ovšem musí ještě potvrdit. Zatím nelze zcela vyloučit možný negativní vliv mezihvězdného prachu na výsledky BICEP2. Ty zjištěné gravitační vlny by signalizovaly, že došlo k inflaci na úrovni energie, během níž tři negravitační síly byly ještě propojeny; pak ovšem by měla existovat teorie supersymetrie. Zároveň by musely existovat částice s masou větší než má Higgsův boson. Byl by tu předpoklad k sjednocení kvantové mechaniky a gravitace! Navíc by se tu nabízel nepřímý doklad o existenci Multiverza (fyzicky od sebe oddělených četných dalších Vesmírů). Rovněž „teorie strun“ by se dostala zřejmě ke cti. A ovšem, jde-li o měření gravitačních vln z inflace, gravitace musí být popsatelná kvantovou teorií (Frank Wilczek a Lawrence M. Krauss). Přitom ovšem zatím přijatelně nevíme, co vůbec způsobilo velký třesk (a co je singularita). Není dost zřejmé, co pak způsobilo tu nepředstavitelnou inflaci. Ono tehdejší prostorové vakuum muselo obsahovat obrovské rezervy energie. Zkusme nezapomenout, že inflace musela skončit v čase 10-36 sec, načež kvantové fluktuace s rozmanitými oscilacemi přešly v gravitační vlny (s pulsacemi ve fázích s kompresí a expanzí), což všechno se teď bude ověřovat. Sám velký třesk se ovšem svým počátkem přímému poznání vymyká! Také berme v úvahu, že neznáme zatím ani parametry svého světa, v němž žijeme. Galaxie rotují rychleji, než by mělo odpovídat gravitačním zákonům, takže v našem Vesmíru přepokládáme přes 20 % tzv. temné hmoty. A Vesmír se rozpíná zrychleně; což by mělo padat na

listopad

20

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

vrub zhruba 75 % tzv. temné energie. To, co bylo veškerým hmotným obsahem tohoto Vesmíru před čtvrt stoletím, je dnes stěží jeho 4 %! Jak to vlastně všechno s tím naším Vesmírem začalo? K nulovému bodu jeho časoprostoru se přijatelně nedostaneme. Zároveň, kdyby inflace pokračovala, nevznikl by náš Vesmír! Přitom ten náš Vesmír je zřejmě součástí mnohem větší struktury (možná s odlišnou fyzikou, než je ta naše). A pokud se uvažuje o Multiverzu, ne že by mělo fungovat jen jako plod antropického principu!

Z tvorby krajanů z hedvábí něžně mě podvádí a já chci podlehnout poznání tuším že zítra to budu stále já otvírám ústa sklenice s naštípnutým okrajem mi vyčaruje kapku krve při úsměvu mi bolest připomene že si ji mám olíznout ale někdo je rychlejší k mému úžasu jež má neskutečnou energii řeknu ano

Milostná poezie Jana Marie Jarolímková

U tebe Vtěluji se do okamžiku pátrám v ději čtu pod čarou a neumím to nepřipouštím lež a potřebuji její služby nechci od sebe slyšet poděkování přiznala jsem si pravdu nečekaně nachází se na stejném místě jako lež svět za závěsem

-------Kdo z nás?

Můj smutek se ti rozložil ve smutku tvém čas stává se ředidlem kdo z nás je více smutný?

Můj pot ve tvých peřinách má mokrá vůně ve tvém ručníku zůstaly v tichu tvého domu kdo z nás pláče víc?

Tíha nevysloveného parazituje na větě: miluji tě láska vplétá se do všech míst kdo z nás ví co je to láska?

Mé myšlenky se tu posadily čekajíc tvých myšlenek jsme tu každý sám za sebe kdo z nás je více osamocen?

listopad

21

november

zpravodaj

11/ 2014

Automat Svět

spravodaj

potoky vypitého piva, v bolavém srdci tažných ptáků sněm. Na nitce pavouk s křížem, pod pavoukem pavučina, uprostřed pavučiny Automat Svět.

Vladimír Vlasatý Život z nás vypadává, jak ze starých matrací sláma. V hospodě U snědeného krámu -------------

Měsíc potahuje nití Ráno vzlétne první racek najde v písku prázdny háček vedle něho udici majestátně stojící

Posvátny lov Theofil Halama Havajané přijdou k moři jako velvyslanci boží Postaví si srub z korálových hub

Vzbudí se tou hodinou rybář s celou rodinou S mandolínou začne zpívat jak se v moři rodí ryba

Přijde noc ta matka všeho a když hvězdy jasně svítí Rybář usne jako dřevo

Nové knihy Obsáhlá monografie přináší historii Divadla Járy Cimrmana Právě vychází nejobsáhlejším průvodcem po šestačtyřicetileté historii Divadla Járy Cimrmana. Obrazová publikace nabízí čtenářům na 64 stranách exkurzi dějinami souboru, který se proslavil navzdory všem nepřízním režimu, času i osudu. Doplňují ji tři desítky samostatně vyjímatelných dobových dokumentů, z nichž některé se zveřejnění dočkaly poprvé. Bonusem je DVD se záznamem představení ke 40. výročí vzniku oblíbené scény. Zdeněk Svěrák s knihou Divadlo Járy Cimrmana

listopad

22

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Dana Seidlová: TGM HUMANISTA PRAVDOU POSEDLÝ Nakladatelství Petr Primus vydalo v minulých dnech útlou, zato velice zajímavou a potřebnou knížku, kterou podle monografie Alaina Soubigoua zpracovala naše krajanka, aktivní účastnice skautského hnutí a jeho nadšená propagátorka, dlouholetá publicistka ve Zpravodaji i Polygonu Dana Seidlová. V předmluvě své knihy píše: Tomáš Garrigue Masaryk byl zakladatelem Československé republiky a stál v jejím čele sedmnáct let. Filozof, sociolog, spisovatel, publicista a státník, který jako jeden z nejvýznamnějších politiků dvacátého století zasáhl do evropských dějin. Byl také důsledným hledačem pravdy, jejím neohroženým a statečným zastáncem. Ze všeho nejvíce je třeba ocenit jeho duševní obzor a morální kvality, kterými sám žil a které vštěpoval svému národu. Proto snad ani nepřekvapí, že životní příběh tohoto „filozofa na trůnu“ zaujal mladičkého francouzského studenta Alaina Soubigoua natolik, že mu věnoval desetileté studium. Naučil se česky, pět let bádal v českých archivech, habilitoval se svou rozsáhlou monografií Thomas Masaryk a působí nyní jako profesor na pařížské Sorbonně. Tato rozsáhla práce, čítající 456 stran (v českém překladu vyšla v roce 2006 v nakladatelství Paseka) se pro mne stala inspirací i pramenem informací – uvádí v předmluvě Dana Seidlová a pokračuje: Charizma našeho prvního prezidenta bylo v nacistickém i komunistickém režimu potlačováno, jeho působení a význam po dobu dvou generací zamlčován. Cílem této publikace je náprava této nehorázné křivdy, spáchané na velkém synu českého národa a převyprávět jeho životní příběh alespoň v rozsahu, jak by ho měli znát všichni naši občané, kterým je dnes od sedmi do pětasedmdesáti let. Ti dříve narození se jistě rozpomenou na sladké dětství, kdy Masarykovo jméno znělo všude v rodinách i na veřejnosti a ti nejmenší – věřme, o něm ještě hodně uslyší. -----------------Knihu TGM Humanista pravdou posedlý stojí pouhé 4 CHF a je možné si jí objednat přímo u autorky, nejlépe mailem na adrese [email protected], popřípadě na tel. č. 0041 44 870 10 72 (Švýcarsko), nebo na pražském čísle 00420 244 024 479 (pevná linka), 00420 602 884 479 (mobil).

listopad

23

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Čtení na volnou chvíli Pípal Milan Cimburek Co už jsem v životě slyšel za historky o starcích, kteří si za Boha nevzpomenou, co měli včera k večeři, anebo co s obrovským zájmem večer sledovali v televizi. Ale zato dovedou podrobně vyprávět, co dělali tři dny před vypuknutím první světové války. Tak i já se mohu pochválit takovým pamatovákem. Dobrých šedesát roků jsem si na řezbáře z ulice Kovařovicova vůbec nevzpomněl, natož jak se jmenoval. A najednou lup, a je to tady. Jeho jméno bylo, Pípal. V Brně jsme měli slavné řezbáře bratry Kotrbovy. Ti měli dílnu hned vedle Petrova, kostela nad městem. Jako študák jsem okukoval oknem už jen jednoho z bratrů, druhý nedávno před tím zemřel. Umělecký řezbář pan Pípal, měl dílnu nedaleko mého bydliště. Jeho dílna voněla dřevem a ohřívaným klihem. Byl také restaurátorem sošek z kostelů, klášterů, hradů a zámků. Několik svatých soch s uraženýma rukama, nosem, anebo dokonce chybějící hlavou, bylo rozestavěno po regálech. V prostředí barokních polychromovaných a pozlacených andělíčků jsem si připadal jako v muzeu. Andílek je dětská postava, promodelovaná s výrazně pojatou muskulaturou. Modelace lehké draperie, jakoby z pomačkaného papíru, koresponduje s dynamickou formou postavičky. Okukoval jsem, jak se dělá kopie takového andělíčka. V řezbářství se již odedávna používá dřevo z lípy, pro jeho měkkost a taky houževnatost. 1250-stránkový katalog firmy Klaus a Wolfgang Boesner, pro malířské, grafické a sochařské potřeby, píše v úvodu k opracování dřeva, že řezbáři a sochaři ke své činnosti potřebovali až tisíc dlát, pilníků a rašplí. Dnes jich prý dobrý sochař jich potřebuje tak sto padesát. Začátečníkovi ale stačí dlátek deset. Bez jakéhokoli chlubení, pouze statisticky mohu prohlásit, že jsem v životě ze dřeva, a to většinou z dřev tvrdých a exotických, vytvořil plastik a reliéfů ke stovce. Dlát jsem ale nikdy neměl ani tolik co začátečník. Pilníky žádné a rašpli pouze jednu, od dědečka, ručně sekanou, které pro její výkon říkám „houžvička“. Vlastním a používám ji dodnes. Vytvořením sochy z nejtvrdšího dřeva na světě ebenu, jsem kdysi přišel o čtyři dláta, která jsem zlomil. Eben se ale používá na výrobu černých klávesnic pro piana a ne na sochání, což jsem tehdy nevěděl.

listopad

24

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Kam se hrabou na bří Boesnerovic, s čtyřiceti filiálkami po celé Evropě, tradiční obchody pro umělce. V Curychu již přežívá jen jeden. Ten v Brně, kde jsem byl zákazníkem, je taky dávno zrušen. Tam kraloval s krásným jménem pan Muzikant. V jeho obchodě s potřebami pro umělce si jednou při lahvince červeného postěžoval básník Oldřich Mikulášek: „Takové krásné jméno a nosí ho tak škaredej chlap“, přiznal se mi pan Muzikant, bez bolestí a sám. Sekání do dřeva, které jsem kdysi pověsil na hřebíček, v důchodovém věku jsem opět z hřebíčku sundal a počal dřevíčka opracovávat v létě na balkoně. Píši správně dřevíčka, neb za mlada to byla dřeva opravdu rozměrná. Na stará kolena jsem si také zakoupil profesionální dláta, která jsem v aktivním sochaření nikdy neměl. Na ty dává švýcarská firma Pfail celoživotní záruku. Ta to má u mne dobrý, v mém věku se mi už dláta polámat nepodaří. Na snímku autor při práci na ženském torzu v létě 2014 (K článku patří také barevný snímek na 2. straně obálky)

AKO VZNIKÁ HIT

Jožin z bažin je dnes európskym hitom, asi ako Gangnam Style Pesničku Ivan Mládek zložil v roku 1977. Neskôr ožila v Poľsku, Rusku a bola aj v anglickej rozprávke. „Najbardziej odlotowa i spontaniczna piosenka w Polsce w 2009!“ nadchýna sa jeden z množstva zahraničných fanúšikov na YouTube. Ako je možné, že pesnička stará tridsať rokov očarí pol Európy? Že song, ktorý Ivan Mládek s Banjo Bandom nahral ešte v roku 1977, práve teraz oslovuje v zahraničí toľko ľudí? Sú to milióny poslucháčov, čo nevedia ani slovo po česky, nikdy nezažili socializmus, netušia, čo znamenali skratky JRD či Škoda 100 MB. A nemajú dôvod zabávať sa na tom, ako netvor z (m)oravského regiónu chytá a požiera špeciálne Pražanov. Napriek tomu vravia čísla jasnou rečou. Ide o masovo navštevované virálne video s tri a pol miliónom pozretí na webe. Jožin z bažin s poľskými titulkami Národ Švejkov Niektorí ju v diskusii na YouTube pasujú za novú európsku hymnu. Poliaci chcú Mládka za prezidenta. Portugalčan má otázku na národnosť zabávača - je to Bulhar, Rus? Umlčia ho až príspevky urazených vlastencov. Talian píše, že po vypočutí pesničky začína rozumieť osudu národov v žalári komunizmu. „Česi potrebujú mať nad sebou bič, aby boli schopní robiť si takýmto spôsobom žarty,“ tvrdí iný. Jožin z bažin dokonale zapadá do povesti, ktorú má Česko vo svete - je to národ Švejkov, recesistov, čo si vedia uťahovať zo všetkých za každej situácie. Text je vlastne rozprávkou prispôsobenou ére kolektívneho vlastníctva výrobných prostriedkov v socializme. Hrdina svištiaci Moravou v škodovke prechádza oblasťou pri Vizoviciach, kde vyčíňa ľudožravá obluda. Jožin sídli v miestnych močiaroch a jeho apetít ho pasuje medzi lokálpatriotov - najviac mu chutia

listopad

25

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

návštevníci z Prahy. Predseda tunajšieho JZD je z toho nešťastný a núka za jeho hlavu pol družstva a dcéru za ženu. Hrdina si požičia práškovacie lietadlo, ktorým obludu porazí a odvádza ju do zoo, kde končí ako atrakcia. Poľská a ruská verzia Jožina z bažin

Jožin z bažin Hudba a text: Ivan Mládek Jedu takhle tábořit Škodou sto na Oravu Spěchám, proto riskuji, projíždím přes Moravu Řádí tam to strašidlo, vystupuje z bažin, žere hlavně Pražáky, jmenuje se Jožin Jožin z bažin močálem se plíží, Jožin z bažin k vesnici se blíží Jožin z bažin už si zuby brousí Jožin z bažin kouše, saje, rdousí Na Jožina z bažin, koho by to napadlo, platí jen a pouze práškovací letadlo Projížděl jsem dědinou cestou na Vizovice, přivítal mě předseda, řek mi u slivovice Živého či mrtvého Jožina kdo přivede, tomu já dám za ženu dceru a půl JZD Říkám: Dej mi, předsedo, letadlo a prášek, Jožina ti přivedu, nevidím v tom háček Předseda mi vyhověl, ráno jsem se vznesl, na Jožina z letadla prášek pěkně klesl Jožin z bažin už je celý bílý Jožin z bažin z močálu ven pílí Jožin z bažin, dostal se na kámen Jožin z bažin, tady je s ním amen Jožina jsem dohnal, už ho držím, johoho, dobré každé lóve, prodám já ho do zoo. Pôvod tohto nápadu je nejasný, no viaceré špekulácie prisudzujú Jožinovi predobrazy v realite. Český bulvár Aha! v ňom vidí brata šéfa slávneho JZD Slušovice, ktorý sa tak opil, že si ustlal v priekope a museli ho kriesiť z výšky práškovacím lietadlom. Muzikant sa mu pesničkou pomstil za nevyplatený honorár.

listopad

26

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Podľa inej, zrejme pravdepodobnejšej verzie je domovom Jožina slovenská Orava. Vraj to bol dopravný policajt z Dolného Kubína, známy svojou prísnosťou. Volal sa Jozef Badin a pamätníci spomínajú, že keď bol vo forme, stihol za noc odobrať aj tri - štyri vodičské preukazy za úplne malicherné priestupky. Jedným z postihnutých bol aj Ivan Mládek, ktorý zážitok zhudobnil. Faktom je, že legendárny Jozef Badin jestvuje, hoci je už v dôchodku. „Nebol som farár, ale policajt!“ obhajoval svoju prísnosť v televízii Joj. Ivan Mládek tvrdí niečo iné. S Jožinom nemal priamu skúsenosť, pesnička vznikla na objednávku. „V roku 1976 za mnou prišiel zlínsky hudobník Zdeněk Navrátil, neskorší rozhlasový redaktor a humorista. Jožin bol maskot kapely, v ktorej vtedy hral, a chcel ho presláviť. Chcel, aby som o ňom zložil pesničku a nahral ju. Odmenou mal byť demižón slivovice,“ spomínal muzikant a humorista pre iDnes.„Tak sme ju s Banjo Bandom nahrali. Najprv som ju ponúkal Československému rozhlasu, ale tam ma s ňou vyhodili. Po prvýkrát sa preto začala púšťať až z našej druhej platne Nashledanou, ktorú sme vydali v roku 1978.“ Hudobník a humorista Československo zažívalo najhoršie roky normalizácie a recesia – akokoľvek nevinná a nepolitická – bola spôsob, ako prežiť. Tak ako tisícky trampujúcich občanov aspoň cez víkendy unikali pred režimom do prírody, aj pesničky s bendžom a dadistickými textami mohli byť osviežením v nehybnej atmosfére krajiny po roku 1968. Oproti komunistickým prejavom a soc-popu z rozhlasu a televízie nezneli tak nepríčetne, ako sa dnes možno javí. Foto - ivanmladek.websnadno.cz Práve v tejto atmosfére Ivan Mládek, mimochodom vyštudovaný ekonóm (a spolužiak Václava Klausa), začal dráhu humoristu. Hudobníkom bol už predtým – ako študent na strednej škole zakladal dixielandový orchester, od začiatku šesťdesiatych rokov zháňal hráčov do kapely Banjo Band. Vždy chcel byť sólistom na bendžo. V kľúčovom roku 1968 strávil pol roka vo Francúzsku, v parížskych kluboch hral na balalajke ruským emigrantom. Banjo Band Ivana Mládka s pravidelným obsadením vznikol po festivale country hudby v pražskej Lucerne v roku 1970. Traja bendžisti sa postupne rozrástli na orchester, maskotom štrnásťčlennej kapely sa stal bradatý klarinetista Ivo Pešák. V polovici desaťročia boli takí populárni, že mohli súbor sprofesionalizovať. K pesničkám sa pridružilo čoraz viac slova - úvody, monológy, hrané scénky - a z Mládka muzikanta bol čoraz výraznejší humorista.

listopad

27

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Vrchol poľskej hitparády Druhá vlna záujmu o Banjo Band prišla v deväťdesiatych rokoch, keď často hrali v televízii a ich šéf mal vlastnú reláciu. Keď raz v Čudrcountry šou pasoval pesničku Jožin z Bažin za český národný poklad, nemohol sám tušiť, že príde čas, keď bude toto striebro na export. Koncom roku 2007 pesničke aj s klipom ktosi vyrobil poľské titulky a zavesil ju na YouTube. Okamžite začala u severných susedov žiť vlastným životom. Jozek z bagien povyhrával hitparády a spustil vlnu paródií – napríklad známy poľský kabaret z piesne spravil satiru na premiéra Tuska. „Bola to obrovská bublina. Každý Poliak to mal v telefóne, hralo to všade. Ale dobre vieme, že každá bublina časom spľasne,“ prorokoval Mládek, ktorý ešte rýchlo nahral s Banjo Bandom poľsko-český album a vyrazil k susedom na turné. Prečo vôbec tá bublina vznikla? Teórie sú všelijaké. Nie je úplne jasné, či divákom učaroval štýl Ivana Mládka, tanec fúzatého Iva Pešáka, ktorý s vážnou tvárou pomáha spevákovi v refrénoch. A možno ide o mágiu českého jazyka, ktorý vždy vyvoláva úsmev na tvárach rodákov,“ písal portál interia.pl. Ivan Mládek všetko pripisoval chytľavej melódii, pravda je však taká, že to chcelo niečo viac. Státisíce Poliakov viac pobavil klip. Verzia s Vladimirom Putinom Hra na hlupákov Prinajmenšom od úspechu klipu Gangnam Style od Kórejčana PSY je dobre známe, čo miluje tajuplný svet internetových mémov: musí to byť bizarné. Presne takto zapôsobí na diváka spevák, ktorý stojí bez pohybu pri bradatom chlapíkovi s tanečnými kreáciami ako na liekoch. „Zahrali sme sa trochu na hlupákov, ale s odstupom času sa ukazuje, že to ľudia majú radi,“ vravel Mládek a kolega Ivo Pešák rázne poprel, že by mali vypité pri nakrúcaní: „Stál som pri dverách aj s testerom. Nikto, kto mal vyše jeden a pol promile, nesmel vstúpiť do štúdia,“ spomínal klarinetista a komik, ktorý zomrel na zlyhanie srdca v roku 2011. Zatiaľ to však nevyzerá na prasknutie bubliny, po Poľsku je Jožin hitom v mnohých krajinách. Ruská skupina Murzilki International vyrobila coververziu, ktorá zosmiešňuje Putina, príbeh o návšteve štátnika v mestečku Pikaljovo už videli tri milióny ľudí. Svetové agentúry to nesprávne pochopili, mysleli si, že ide o Putinovu kampaň pred prezidentskými voľbami. Záujem o Jožina prejavila americká MTV, predaj práv sa nekonal, no pesnička si našla cestu do anglickej rozprávky Suicie Brothers s herečkou Keirou Knightley. Môže to znieť čudne, no Mládek je aktuálne najväčším ambasádorom českej kultúry za hranicami. Miloš Krekovič, SME

K Medzinárodnímu dňu seniorov Je krásne slnečné preddušičkové nedeľné odpoludnie - priam idylické v tomto časovom období. Sedím na lavičke na kopci s názvom "Mühliberg" - povedomom všetkým rodákom z neďalekej dediny v blízkosti Zürichu. Tíško načúvam melancholickú melódiu vetríka, ktorý sa bláznivo zahráva s lístím. Ich následný šum je ako odozva na "beťárske figle“ onoho známeho vánucého huncúta. Lístie a vetrík sa spolu nijako nevedia dohodnúť, pretože v korunách stromov je veľký šum a nastáva závratný súboj. Vetrík sa neoblomne "nadúcha" a lístočky sa najprv vzpierajú - nechcú silou mocou opus28 listopad november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

tiť ten nádherný košatý strom, svoj domov, no odolávajú silným a neoblomným náporom súpera. Napokon ale bez potupy prehrávajú a ladným letom padajú k svojim kamarátom na zem. Sledovať tíško túto harmóniu je očiam a ušiam veľmi lahodné, ale zároveň aj veľmi poučné, lebo tu si človek uvedomí svoje "bytie" na tejto Zemi. Len pred nedávnom, 1. októbra, bol veľký sviatok našich starkých - Medzinárodný deň starších ľudí". Pre niektorých „skôr narodených“ ja by som ich ale nazvala „skúsených“. Bohužiaľ, dnešná moderná a uponáhľaná doba samotnú starobu svojich najbližších vníma skôr ako príťaž - nie ako naberanie skúsenosti od týchto zrelých a životom skúsených blízkych. Neuvedomujú si, že aj oni sa raz budú ako to lístie v jeseni pohrávať s vetríkom v korunách stromov vzpierať sa mu, ale nakoniec aj tak podľahnú jeho náporu a dopadnú na zem, ako to zožltnuté zhnednuté a životom zničené lístie. Pochádzam z rodiny, kde v jednej malej izbietke tzv. zadnej chyži žili spolu tri generácie: dedko s babkou spali na drevenej posteli, otec s mamou na "diváne", dvaja bratia na železnej posteli a ja na lávke - teda "stružľaku" - vystlanom slamou. Od malička som bola vychovávaná k úcte k šedinám - teda ku starkým. Nikdy nezabudnem na moju babku, ktorej som zavše česávala vlasy. Keď sa babka zohla - už som vedela, že jej treba pomôcť pri obúvaní papúč, alebo ťahať na nohy ťažké "zoky" - tak sa u nás na Spiši volali teplé čižmy. Nemusel mi to nikto pripomenúť jednoducho to bola vo mne, kdesi vo vnútri, vštepená normálna ľudská láska ku starkým. A táto úcta k šedinám mi zostala dodnes, aj keď mám už päť krížikov na krku. V úvode som spomínala kopec Mühliberg, na ktorom som meditovala, či skôr rozjímala. Nie je to kopec pod našimi krásnymi Tatrami, ale v krajine pod Alpami. Ten kopec je mojim útočiskom - tu chodím denne keď moja starká má "Ruhe Zeit" - teda poobedňajší spánok. Asi už tušíte - som jedna zo slovenských žien, ktorá robí opatrovateľku za hranicami našej vlasti. Nebudem rozvádzať ekonomickú situáciu našej slovenskej krajiny, ani dôvody, prečo som ja a mne podobné odišli pracovať do cudziny a prečo sa vraciame do doby, kedy naši starí rodičia a prarodičia odišli s batôžkom chleba a s troškou slaninky za "ďalekú mláku" . Následne sa síce vrátili s batôžkom plných mincí, ale tie použili na živobytie či kúpu roličky, možno pár kravičiek a býčkov. Dnes za prácou do susedných krajín odchádza veľa slovenských žien, aby uživili rodinu, splatili hypotéku, či pomohli deťom v štúdiách. Aj ja som z podobných príčin odišla za prácou, no v mojom prípade ma oslovila hlavne švajčiarska krajina, ktorá má okúzlila svojou zeleňou. Zhruba pred šiestimi rokmi spolu s manželom sme navštívili baziliku v Einsiedelne a zúčastnili sme sa púte Slovákov žijúcich vo Švajčiarsku. Keď som vtedy videla tú nádhernú prírodu - popri ceste pasúce sa kravičky a ovečky - nevedela som sa vynadívať a zároveň som si kládla otázku - prečo? Prečo na Slovensku je toľko neobrobenej pôdy - prečo je popri ceste toľko starej, divokej, hádam aj tridsaťročnej buriny? A takýchto „prečo“ by bolo veľa. Keď som sa vrátila domov a povedala známym, že vo Švajčiarsku je aj tráva zelenšia, pozerali na mňa kriticky, konštatovali, že som prišla nejaká "príliš premúdretá". Lenže mala som pravdu. A tak som sa rozhodla vrátiť za prácou naspäť do Švajčiarska. Opatrujem tu 92-ročnú starkú, ktorá je imobilná, teda odkázaná na invalidný vozík, na každú moju pomoc, počnúc telesnou hygienou,, ale aj bežným podaním lyžičky či tabletky do pusy. Potrebuje zdvihnutie, či prenesenie z miesta na vozík, alebo z neho - resp. uloženie do postele. Aj stokrát denne mi táto milá starká a veľmi pokorná žienka povie "Danke Mária" a mne sa tlačia slzy do oči, že tak chorobou zúbožená starká má v sebe toľko síl, vďačnosti a láskavosti a za 29 listopad november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

každý úkon poďakuje. Denno-denne mi pohladká ruku a pozrie šibalskými očami na mňa a ja už viem čo mi chce znovu zopakovať. Práca, ktorú teraz vykonávam je naozaj náročná, ale zároveň veľmi krásna. Lenže všetko má svoje plus aj mínus - túto činnost nevynímajúc. Dáva mi veľa plusov už vo vyššie spomínanej vďačnosti a pokore, ale aj veľa mínusov v odlúčení od rodiny a od môjho milovaného manžela ktorý má zakaždým čaká, kedy prídem domov. Jeden mesiac vo Švajčiarsku mi ubehne rýchlo, no zároveň pomaly. Rýchlo preto, lebo práca pri starkej je dá sa povedať na plný úväzok, no zároveň pomaly, pretože odlúčenie od rodiny je pre mňa ťažkou skúškou života. Preto aj touto cestou sa obraciam na Slovákov žijúcich vo Švajčiarsku, ktorí tu žijú dlhé roky a chcú jeseň života stráviť v rodnej zemi. Ja i môj manžel môžeme poskytnúť v našom rodinnom domčeku pohodu a pokoj. Náš rodinný domček má krásnu záhradu v blízkosti lesa a po drobných úpravách bude pre vás zaiste výborným útočiskom a novým domovom. Nevadí mi žiadny zdravotný problém - rada ich a naozaj s láskou zaopatrím a prinesiem im spolu s manželom do života lásku - porozumenie a samozrejme ochotu. Odhodlala som sa k tomu preto, lebo moji rodičia už spia spánkom pokoja a v mojom srdci je naozaj dosť lásky pre rozdávanie. Som o tom presvedčená, že takíto ľudia krajania Slováci žijú vo Švajčiarsku, ktorí s veľkou láskou príjmu moju pomocnú ruku a ja už nebudem musieť vycestovávať každý mesiac za prácou do cudziny, ale budem doma s mojim manželom. Píšte mi na e-mail: [email protected], alebo na [email protected], alebo na slovenskú adresu: Ing. Mária Trembecká, Krásnohorská 102/A, 040 11 Košice – Pereš, Slovensko Mária Trembecká

Opustili nás Divočák i něžná duše. Zemřel herec Pavel Landovský V pátek 10. října večer zemřel herec a dramatik Pavel Landovský. Osmasedmdesátiletý herec, dramatik, bývalý disident a signatář Charty 77 zemřel doma krátce po osmé večerní. Příčinou úmrtí byl infarkt myokardu. Krátce předtím jsme všichni byli u něj, oznámila jeho rodina. „Na Lanďáka budu vzpomínat, dokud budu naživu. Moc jsme toho spolu prožili a měli se rádi. Lanďák byl prostě Lanďák - kam přišel, bylo ho všude plno. Dělali jsme společně bytové divadlo a zažili mnoho věcí v disentu i po něm. Je to pro mě těžká zpráva, ale byl už opravdu těžce nemocen a je mu teď lépe,“ řekla v reakci na úmrtí Pavla Landovského herečka a chartistka Vlasta Chramostová. 30 listopad november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Jeden den s ‚Lanďákem‘. Nesnáší, že by se měl omezovat, psala redaktorka LN Byl to opravdu jen bručoun, anebo i něžná duše? Redaktorka Lidových novin Jana Machalická strávila v září minulého roku s Pavlem Landovským jeden den. „Není úplně zdravý, především ho trápí cukrovka a to je docela potíž. Nesnáší, že by se měl omezovat a podrobovat. Jakkoliv,“ napsala tehdy Machalická. Text vyšel v Lidových novinách 3. září 2013. „Byl to velký člověk a můj velký přítel. Je to pro mě děsná rána,“ uvedl pro Českou televizi herec a režisér Jan Kačer. Ten znal Landovského zhruba 50 let. „Svět viděl jako krásu, chtěl, aby byl lidský a bylo v něm spoustu fantazie,“ popsal svého hereckého kolegu. Když Landovský onemocněl, velmi špatně to snášel. „Nechtěl někde ležet, chtěl být aktivní,“ uvedl Kačer, který se s Landovským seznámil na začátku 60 let. Popsal ho jako divočáka a nekompromisního člověka. Ve své podstatě měl prý ale něžnou duši, která trpěla. „Byl to báječný kluk a jsem rád, že jsem ho poznal. Pravděpodobně chtěl ale umřít někde na jevišti, v boji,“ dodal Kačer. „Zůstane mi tichá vzpomínka na skvělého herce a bouřliváka, který měl velké zásluhy i na věcech, o kterých mnozí neměli ani tušení. Bude chybět, ale pro to, co po sobě zanechal, se na Pavla zapomenout nedá,“ reagoval na smutnou zprávu herec Miroslav Donutil. Nucený ústup ze slávy Landovský byl jedním z nejoblíbenějších herců 60. let. Narodil se 11. září 1936 v Havlíčkově Brodě. Vyučil se nástrojařem, studoval průmyslovou školu a po neúspěšných pokusech o přijetí na DAMU začínal jako elév v mimopražských souborech. Od poloviny 60. let byl jedenáct let členem pražského Činoherního klubu. Velkou popularitu mu ale přinesly především filmové role. Zahrál si mimo jiné v oscarovém snímku Ostře sledované vlaky nebo ve filmu Markéta Lazarová. Nezapomenutelné jsou jeho role ve filmech Svatba jako řemen nebo Utrpení mladého Boháčka. Naopak 70. léta naopak přinesla Landovskému nucený ústup ze slávy. Vedle hercova odporu k nastupující normalizaci k tomu přispěl i jeho zvyk říkat, co si myslí. Přitížilo mu i jeho dlouholeté přátelství s Václavem Havlem. Poté, co jako jeden z prvních podepsal Chartu 77, už mohl hrát jen neveřejně, například v bytovém divadle Vlasty Chramostové. S Havlem také natočil záznam jeho Audience. V roce 1978 jej komunistický režim donutil opustit republiku. Žil v Rakousku, kde se stal členem souboru prestižního vídeňského divadla Burgtheater. Do Prahy se začal vracet po listopadu 1989 a po skončení vídeňského angažmá se do Čech vrátil natrvalo. Hostoval v Divadle Na zábradlí, v Činoherním klubu i v Národním divadle. I po návratu z emigrace ztvárnil výrazné filmové role, vedle majora Terazkyho v Černých baronech z roku 1992 například ve snímcích Amerika, Cesta pustým lesem či Nejasná zpráva o konci světa.

listopad

31

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Landovský byl rovněž autorem několika divadelních a rozhlasových her, z nich nejznámější je Hodinový hoteliér. Režisér Josef Abrhám mladší o něm natočil celovečerní dokument Hoteliér, v němž se Landovský opět sešel se zakladateli a herci původního Činoherního klubu Janem Kačerem, Josefem Abrhámem, Vladimírem Pucholtem a Libuší Šafránkovou. Film vznikal dva roky, premiéru měl loni. Zmapoval snahu Jana Kačera o „vzkříšení“ Landovského, jejímž cílem bylo právě nové nastudování zmíněné hry. Spíše než záznamem zkoušek divadelního představení se však stal úvahou o uplynulém čase, o ceně přátelství a potřebě posledního velkého činu. Lidovky.cz, ČTK

Z činnosti spolků Vzpomínky na tábor V rakouských alpách, ve vesnici Bürserberg, se letos opět konal letní sokolský tábor. Letošní rok byl ve znamení velké změny. Poprvé, po mnoha letech, nebyla hlavní vedoucí tábora sestra Boženka Jordánová. Této pozice se letos ujal Marcel Chour a zvládl jí na jedničku. Jen díky jeho píli a snaze bude tento tábor pokračovat ve své tradici. Všichni táborníci se sjížděli do chaty Alpila celé odpoledne 8. srpna a postupně se zabydlovali ve svých pokojích. V čase večeře jsme již byli všichni. Sešlo se 18 dětí a 9 dospělých, 12 dětí přijelo z Čech a 6 dětí ze Švýcarska. Po chutném jídle čekal táborníky první, slavnostní nástup se vztyčením sokolské vlajky. Na nástupu se představili všichni vedoucí a seznámili děti s pravidly tábora. Pak jsme všichni, unaveni po náročném dni, zalehli a spali až do rána. V sobotu jsme hráli seznamovací hry, kriket, prošli se po okolí a navštívili místní sýrárnu, kde jsme ochutnali sýry, jogurt a ovocné mléko. Při soumraku jsme na krásném, tajemném místě nedaleko tábora, rozdělili děti do družstev. Náplň dalších dnů byla velmi pestrá. Děti soutěžily, hrály různé hry, učily se zacházet s buzolou, osvojily si základy první pomoci a topografie, naučily se základní uzle, poznávaly květiny a stromy, plnily kondičku, zpívaly, vyráběly, poznávaly okolí... Po celý čas tábora probíhalo bodování pokojů. Musím říci, že v letošním roce se děti předháněly v tom, který pokoj bude mít lépe uklizeno a tak se jen občas stalo, že jsme museli udělit méně než deset bodů. Během tábora jsme se vydali na dva celodenní výlety. Prvním cílem byla nejvyšší hora v blízkém okolí – Mondspitze (1967 m). Trasa byla náročná, ale počasí nám přálo a tak se nám podařilo pokořit tuto horu a stanout na jejím vrcholu. Odměnou nám byl fantastický výhled do širokého okolí. Druhý výlet nás zavedl k jezeru Lünersee (1979 m). Pro děti byla velkým zážitkem už samotná jízda lanovkou ke hrázi jezera. Tento den nám počasí tolik nepřálo a tak došlo i na teplé rukavice, čepice a pláštěnky. Přesto si myslím, že i tento výlet byl pro všechny táborníky nezapomenutelným zážitkem. Odměnou po deštivé cestě nám byl šálek horké čokolády se šlehačkou.

listopad

32

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Poslední večer nastalo velké odměňování. Body ze všech soutěží a aktivit jsme spočítali a vyhodnotili jsme nejlepší jednotlivce i nejlepší družstvo. Odměnu dostali i mistři v uzlování, nejrychlejší závodníci v orientačním běhu a osazenstvo nejuklizenějších pokojů. Poslední večer jsme zakončili slavnostním sejmutím sokolské vlajky. Počasí si s námi, po celý čas tábora, tak trochu zahrávalo. Zažili jsme krásné dny, kdy jsme si užívali krásnou okolní přírodu. Ale i dny, kdy jsme se na čerstvý horský vzduch dostali jen na malou chvilku. Bohužel se našemu táboru nevyhnuly ani nemoci. Pár pacientu se našlo. Táborový zdravotník Martin se o každého maroda pečlivě, trpělivě, ochotně a hlavně s úsměvem postaral. A tím jim nemoc velmi ulehčil.

O spokojenost našich bříšek se staraly dámy kuchařky. A staraly se velmi dobře. Jídla bylo dostatek a dle slov táborníků bylo ''luxusní''. Tábor je zasazen do velmi krásného prostředí. Chata Alpila v dřevěném stylu s úchvatným výhledem na vrcholky Alp. Stáda ovcí, koz, krav a zvuk jejich stále cinkajících zvonců. Všudypřítomná pestrá paleta lučních květů. To vše tvoří nezapomenutelnou kulisu tábořiště. Když přidáte nová přátelství, zajímavý, zábavný a pestrý program, dostanete nezapomenutelný zážitek.

listopad

33

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Když jsme se v neděli 17. srpna loučili, často zněla věta:''Příští rok se tu zase setkáme.'' Věřím, že tomu tak bude a moc se těším na setkání se všemi táborníky. Na závěr už zbývá jen poděkovat všem účastníkům, kteří se podíleli na organizaci tábora. Bez nich by nebyl tábor a ani krásné zážitky. Tímto všem děkuji a přeji do dalších let hodně zdaru a spoustu spokojených dětských tváří, jako to bylo v roce letošním. Andrea Erbenová, táborová vedoucí, Sokol Dvůr Králové nad Labem (Článek byl napsán pro říjnové číslo Zpravodaje, omlouváme se za jeho opožděné zveřejnění. Redakce)

Dny otevřených dveří SOKOLA Zürich Aktivní činnost jednoty se přelévá postupně rok od roku na “secondo” tzv. druhou generaci žijící v zahraničí. V jarním období od března do května jsou aktualizovány “Dny otevřených dveří” prokazatelně šestým rokem. S tím paralelně stoupla náročnost na administrativní činnost. V příštím roce se bude program prolínat s aktuální oslavou 100 let SSČS. 1. Nové Taneční studio SOKOL Zürich bylo založeno v roce 2012. Pojímá např. prezentaci historických tanců našich prarodičů Česká beseda & Mazurka na 43. REPREZENTAČNÍM PLESE SOKOLA ZÜRICH. V sobotu 15.brezna 2014 se tančilo a zpívalo v Neues Theater Spirgarten. Moderní Taneční studio věrně udržuje dlouholetou taneční tradici SOKOLA Zürich, kterou zde započal průkopník Vladimír F. Svoboda. 2. Před dvěma lety se ujala pozitivní vzájemná spolupráce s Mistry Standartních tanců. Představili se ve Spirgarten již několikrát. Také jako půlnoční překvapení s jejich atraktivní Latinsko-americkou formací. 3. V letošním roce 2014 byla provedena mj. revize finančních nákladů za poslední pětiletý cyklus na vystoupení skupiny FOLKLOR 75 v rámci akcí SOKOLA Zürich. Z finančních důvodů výbor SOKOLA Zürich jednoznačně rozhodl, že od nového roku 2015 nebude dále podporovat tuto folklórní skupinu. Jeho vystoupení se nebudou více konat v souvislosti s dobrovolnou činností jednoty Zürich. 4. Podpora a koordinace Tanečního studia SOKOL Zürich: - Sportamt Zürich - Angelika Krauss pod záštitou Úřadu průmyslového vlastnictví MP, CZ. - Maya Bründler Zürich - A-B. Einrahmungen Zürich - Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku - www.svaz-spolku.ch - Sokolská župa Švýcarská - www.sokol.ch - a další české a švýcarské firmy.

listopad

34

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Příznivci, kteří by měli chuť se podílet na další vyvíjející se činnosti, jsou vřele vítáni. [email protected] Srdečně zveme taneční publikum a přátele na příští “Dny otevřených dveří” v roce 2015: Sobota 14. března 2015 – 44. DANCESTUDIO SOKOL GALAABEND ZÜRICH Čtvrtek 21.května 2015 – 7. Den otevřených dveří v tělocvičně Jugendmusikschule Manegg, Zürich – Wollishofen. BUS 72 – Jugendherberge. Jasmin Kudrnová, náčelnice

Návštěva loutkového divadla SOKOLA Pražského

Diváci ve Wallisellen a „Hastrman“, tradiční loutka, která udělala největší dojem

Na popud bývalého starosty sokolské župy Švýcarské bratra Jordána zavítalo v sobotu 25. 10. 2014 do České školy bez hranic a v neděli 25.10.2014 do Sokola Bern loutkové divadlo SOKOLA Pražského. Byly hrány dvě pohádky „ Z Černého lesa“ a to sice „PERNÍKOVÁ CHALOUPKA“ a „O ČEM DOMA KRÁL NEVĚDĚL“. Obě představení, jak ve Wallisellen tak v Bernu, se setkala s velkým zájmem. Bohužel jsem nestačil všechny diváky spočítat. Ale jak je vidět z přiložených fotografii byl sál plný dětiček, které s napětím sledovaly dění na jevišti. Když

listopad

35

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

jsem začínal dávat návštěvu pražského loutkového divadla dohromady, tak jsem byl velice skeptický, jestli se nám vůbec podaří sehnat pár dětí, které by o loutkové divadlo měly zájem. Díky angažovanosti Jany Vaňkové z České školy bez hranic a sester ze Sokola Bern byly oba sály plné. Za tato podařená sobotní a nedělní odpoledne bych chtěl na tomto místě velice poděkovat Janě Vaňkové a sestrám ze Sokola Bern. Doufám, že se nám podaří v budoucnu podobnou akci opět uskutečnit. Text a foto Václav Günter

Večer ke 100. výročí začátku I. světové války K letošní oslavě založení ČSR 28. 10. připravili činovníci Besedy Svatopluk Čech přednášku dr. Josefa Tomeše z Masarykova ústavu Akademie věd v Praze. Tématem přednášky byla vzpomínka

Docent Dr. Josef Tomeš a obecenstvo na začátek I. světové války („Velké války“) před 100 lety v r. 1914. Přednášející se zmínil krátce o situaci v tehdejší Evropě a o příčinách, které vedly ke vzniku I. světové války. Mnohem podrobněji pak líčil situaci v Rakousko-Uhersku, speciálně pak různorodý přístup k válce u českých politických stran a jejich představitelů. Ještě zajímavější bylo jeho líčení mobilizace, průběhu a plánované délky tohoto světového konfliktu.

listopad

36

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Dr. J. Tomeš dovedl, díky svým hlubokým vědomostem, popsat uvedené události velmi podrobně. -------zleva Dr. Hadlaub Pfenniger, Daniela v. Limburg Stirum, Ing. Jiří Kraus -----Snímky: Jana M. Jarolímková Z diskuze bylo znát, že návštěvnici byli spokojeni - kladli řečníkovi fundované dotazy. Bohužel, na všechny otázky nebylo dostatek času. V příštím čísle Zpravodaje se dozvíte podrobnější popis přednášky. Ve slavnostní aule bylo přes 50 krajanů, ze spolků, Svazu i dalších hostů. Ti odměnili potleskem nejen přednášejícího, ale i kulturní účinkující (Dr. H. Pfenniger – cello, Daniela v. Limburg Stirum – piano a Jana M. Jarolímková – recitace). Výbor Besedy Svatopluk Čech

Partnerské vztahy ČR - CH Jak došlo k navázání partnerství kantonu Bern s jižními Čechami a jak vypadá situace dnes? Iniciativa k uzavření partnerství švýcarských a českých obcí a měst vzešla ze strany kantonu Bern v rámci kantonálního projektu na podporu obcí v České republice. Podepsání vzájemné smlouvy v roce 1991 Jihočeského kraje s kantonem Bern tuto skutečnost stvrdilo. Bernská správa obcí vyzvala tehdy obce, které se chtěly tohoto projektu zúčastnit, k přihlášení se nejpozději do konce července 1991. Na základě těchto závazných přihlášek se během téhož léta definitivně určovaly dvojice partnerských obcí ze obou regionů. Z tohoto projektu vzešlo 99 partnerských obcí a v roce 1998 k nim přibylo dalších 11 z okresu Domažlice. Kritéria pro párování obcí byla vytvářena na bázi společných znaků, jakými jsou například rozloha obce, zaměření obce či počet obyvatel. Smyslem partnerství je navázání dlouhodobých vzájemných vztahů, které mají mít za cíl podporování obecní autonomie, vzdělávání, výměnu názorů a zkušeností v obecní problematice, stejně tak navázání osobních kontaktů nejen mezi odpovědnými osobami v obcích obou regionů. Partnerství dnes probíhá v nespočetně mnoha formách, z nichž pravděpodobně nejčetnější formu tvoří výměna žáků a učitelů, návštěvy zastupitelstva obce nebo setkávání se na základě hudebních a jiných kulturních produkcí. Výjimkou nezůstávají ani setkání v rámci zvláštních příležitostí, jakými jsou například výročí založení obce. Z celkového počtu 128 českých obcí, které mají navázána partnerství se 121 švýcarskými obcemi, jich ke dni, 10. 10. 2014, oficiálně 20 ukončilo partnerství. Z těchto 20 ukončených partnerství, dvě obce však nadále udržují pravidelný kontakt na bázi spolku přátel. Kolik obcí 37 listopad november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

však již reálně nespolupracuje, o spolupráci zájem nemá a v blízké době spolupráci ukončí se ze skupiny, která čítá 42 obcí, přesně definovat nedá. Celkově by se tedy dalo říci, že aktivně spolupracujících a stýkajících se obcí je 53. Dalších obcí, které se setkávají v delších časových úsecích či spíše nepravidelně, je 14. Veronika Vacková stážistka ZÚ Bern Webové odkazy viz www.svaz-spolku.ch

Aktuality z partnerství mezi Kamenným Újezdem (okres České Budějovice) a Krauchthalem (kanton Bern) Toto od roku 1991 trvající partnerství získalo v letošním roce novou dimenzi. Mezi 8. a 10. květnem 2014 pobývali u nás v Krauchthalu zástupkyně a zástupci z Kamenného Újezdu. Celkem 35 osob (členové úřadu s doprovodem) jsme mohli přivítat a ukázat jim takřka na dosah ležící Emmental. To celé pod mottem. „ Chceš stále cestovat? Podívej, vždyť to dobré leží tak blízko.“

Návštěva paní Sandry Miholové (uprostřed), napravo pan Claude B. Sonnen, starosta Krauchthalu, nalevo paní Marie Fischerová, spolupracovnice velvyslanectví ČR

listopad

38

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Kulturní aspekty jako hudba, jódlování, dějiny, umění a samozřejmě také naše tradiční gastronomie zde nepřišly zkrátka! Velkým potěšením byla zajisté pro všechny zúčastněné návštěva paní Sandry Miholové, rada / konzul, z velvyslanectví České republiky v Bernu. Ani jazyková bariéra nedovedla zabránit vzrušujícím diskuzím s pomocí rukou a nohou a jazykovým mixem. Výměna poznatků a vzájemné poukázání na aktuální politické a společenské výzvy, je a zůstává jádrem našich společných setkání ať už v Čechách či ve Švýcarsku. K ementálským pochoutkám patří koneckonců fondue, Gschnätzletes s Rösti nebo jednoduše příjemné grilování. I přesto, že se nám povedlo pouze do určité míry zapojit do těchto setkání širší obyvatelstvo, usadilo se toto partnerství na zastupitelské úrovni a stalo se pevnou součástí naší obecní rady a kulturní komise. Naše spolky – především hudební společnost, klub jódlování, mužský pěvecký sbor nebo krojová skupina – bychom rádi do budoucna zařadili do kulturních setkání k výměně kulturních zvláštností. V závislosti na nadcházejících volbách v Kamenném Újezdě a případné změně starosty jsme napjatí, jak se situace bude dále vyvíjet; samozřejmě i v budoucnu uděláme vše pro to, abychom mohli toto cenné partnerství a získaná přátelství dále udržovat. A jak to všechno začalo? Konec éry komunismu zanechal také v České republice hluboké společenské, politické a hospodářské důsledky. Švýcarsko nabídlo během převratu pomoc východním státům s úmyslem napomoct po převratu ustálení pozice urovnání situace v demokracii a sociálnímu hospodářství. První kontakty mezi vládní radou kantonu Bern a mezi obecními úřady tehdy ještě československého regionu Jižní Čechy vzešly ze zájmu českých obcí přejít na švýcarský model obecní samosprávy. V rámci podpůrného projektu kantonu Bern byla proto utvořena partnerství mezi bernskými obcemi a regionem jižních Čech. V roce 1991 souhlasil taktéž spontánně Krauchthal s účastí. Z toho vzniklo partnerství s obcí Kamenný Újezd (okres České Budějovice). Od konce roku 1992 se konaly a stále ještě konají nejrůznější návštěvy zastupitelstev, školních tříd a jednotlivců v Kamenném Újezdě a stejně tak probíhají návštěvy z Kamenného Újezdu v Krauchthalu. Vesnice Kamenný Újezd nabízí velmi hezké a romantické okolí. Zachování krajiny, lesů a rybníků je pro zastupitelstvo velmi důležité. V bezprostřední blízkosti se nachází hezký camp s bungalovy a hotelem s restaurací. Claude B. Sonnen Starosta Krauchthalu

listopad

39

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Média Český mediální mor se šíří na Slovensko Nejdůležitější noviny na Slovensku se, jak známo, jmenují SME. Od devadesátých let jsou u našich sousedů něčím jako symbolem svobodného ducha v novinařině. Vznikly z deníku Smena poté, co po něm natáhla ruku tehdejší mečiarovská garnitura. SME měl v posledních téměř dvaceti letech u našich sousedů postavení srovnatelné s postavením Mf DNES tady, hlavní rozdíl bylo ono veteránské povědomí získané za Mečiara. I tento rozdíl zřejmě bude patřit k důvodům, že když teď o nákup SME usiluje finanční skupina Penta, je kolem toho ze strany nakupovaných křik a ze vstupu oligarchů do médií, jež prostor bývalého Československa sune civilizačně na východ respektive na Balkán víc, než se zdálo, dělá konečně společenské téma. (Všímají si toho už i Financial Times, viz článek Czech media oligarchs consolidate press powers ze 7. října.) Situace v Bratislavě (v čase uzávěrky Zpravodaje – poz. red.) nebyla úplně jasná. 50 procent společnosti vydávající SME držela firma RBGV, titíž Němci, kteří loni Andreji Babišovi prodali českou Mafru, a 50 procent domácí podnikatel Peter Vajda, svým způsobem garant redakční nezávislosti. Němci s Pentou, skupinou známou z kauzy Gorila, už několik měsíců jednali o prodeji své „ideální poloviny“. Obchod je na spadnutí, Vajdovi zaniká opční právo zbylých 50 procent odkoupit, ale je nepravděpodobné, že by jej využil nebo vůbec mohl využít. Penta by pak v podílu po Němcích držela většinu (partnerem při akvizici jí má být SITA, Slovenská tisková agentura), celkově by tedy byla „jen“ menšinový vlastník. O možnostech a chuti této dravé skupiny ovlivňovat SME a hlavně vystupovat jako vlastník vlivných novin však ani v této mírnější variantě nemůže být pochyb. Oproti loňskému nakupování na českém mediálním trhu je slovenská situace jiná v tom, že zatímco Babiš nakonec sáhl po úplně jiné oběti, než která se třásla obavami, a skutečná oběť byla paralyzovaná úlekem a na kolektivní odpor nebylo ani pomyšlení, tady je králíček jistý dopředu – a ve SME se už dopředu formuje odpor. Podle neoficiálních odhadů osm až deset jmen klíčových pro úspěch novin v minulých letech hrozí odchodem. Šéfredaktor listu Matúš Kostolný se vyjádřil, že jestliže až dosud průnik oligarchů do novin probíhal bezhlesně, tentokrát bude průběh jiný. Kostolný zřejmě narážel především na předchozí mediální akvizice Penty ze srpna letošního roku. Z bratislavského týdeníku Trend ani z listu 7PLUS až na jednu výjimku bezprostředně nikdo nepodal výpověď, a v obou médiích se teď vedle obsahu vytváří i dojem, že se vlastně nic neděje. Sebevědomé vyjádření Kostolného mu podle dostupných informací někteří kolegové ve slovenské novinářské obci poněkud zazlívají jako výron povýšenecké mentality, místo aby ocenili, že je to projev sebevědomí vůči magnátům, kteří si dříve netušeným tempem rozparcelovávají mediální scénu. Jeden známý ze SME mi před časem řekl následující: Jsme na ráně. Loňská zkušenost z Čech je jasná. Nákup Mladé fronty a Lidovek nepřinesl Babišovi žádné společenské náklady.

listopad

40

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Ukázalo se, že redakce se nebouří, že magnát kvůli tomu nemá hanbu, kterou by musel všude vysvětlovat. Příklady táhnou. V České republice se skutečně s výjimkou Pavla Šafra, tehdy šéfredaktora Reflexu, kolem jehož majitele Babiš loni na jaře kroužil také, nikdo v médiích poctěných zájmem oligarchů o žádnou preventivní sebeobranu nepokusil. I proto se oligarchizace médií a potažmo státu (viz Partnerka Křetínského bude dohlížet na soudce a žalobce) nestala společenským tématem, i proto se tu zaměstnáváme takovými dramaty okresního formátu, jako je uvalování vazeb na Iva Rittiga, proto není vidět, jak se z České republiky v rostoucí míře stává eldorádo několika miliardářů. Pokud se disidentská skupina ve SME odhodlá odejít před Pentou a založí nový projekt, bude mít na rozdíl od nás, co jsme se místo kolektivního bouchnutí dveřmi od Babiše jednotlivě vytráceli, do startu zaslouženě zakladatelskou legendu o nepoddajných. Daniel Kaiser, Echo24

Sport První Čechoslováci zdolali vrchol Everestu před třiceti lety Nejvyšší horu světa Mount Everest zdolali jako první sir Edmund Hillary a šerpa Tenzing Norkej v květnu 1953. Českoslovenští horolezci se jim vyrovnali o 31 let později. O zápis do historie se před 30 lety, 15. října 1984, postarali Slováci Zoltán Demján a Jozef Psotka doprovázení slavným šerpou Ang Ritou, později zvaným Sněžný leopard. Psotka při sestupu zahynul. Československá vědecko-horolezecká expedice na Everest se nerodila snadno a do posledních chvil se ani nevědělo, zda se opravdu uskuteční. Jejím vedoucím byl určen docent František Kele, horolezec a přírodovědec. Kromě něj se jí zúčastnilo 13 slovenských a dva čeští horolezci, dalších pět členů výpravy mělo například lékařské či filmařské úkoly. Základní tábor byl vybudován po čtrnáctidenním pochodu 6. září 1984 ve výšce 5400 metrů. Přes další výškové tábory se horolezci propracovali až do 8300 metrů nad mořem, kde postavili malý stan pro vrcholové družstvo. To mělo dojít do cíle dosud nezlezenou cestou jižním pilířem, o niž se již dříve pokusila polská expedice. Poláci se v roce 1980 museli kvůli sněhové bouři odchýlit na normální jižní trasu, po které kdysi šel Hillary. Prvovýstup jim ale byl i tak uznán a cesta byla nazvána polskou. První československé pokusy Jako první z československé výpravy se měl o zdolání 8848 metrů vysoké „střechy světa“ pokusit Ján Porvazník. Měl ale potíže s očima - praskly mu cévy sítnice. Místo něj se tedy vzhůru vydali Jozef Just a šerpa Ang Phurb. Neuspěli, zpět je zahnala silná vichřice. Dalšími na řadě byli Jozef Psotka a Zoltán Demján, zkušení a dobře aklimatizovaní horolezci,

listopad

41

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

navíc i přes věkový rozdíl 21 let dobří přátelé. Ze základního tábora vyšli 11. října, o dva dny později dorazili do třetího tábora, kde je po obdivuhodném výkonu dohnal šerpa Ang Rita. Čtrnáctého se dostali do výšky 8300 metrů. Našli stan, potraviny a kyslíkové láhve, které tam po svém pokusu zanechali Just s Ang Phurbem. Místa ve stanu bylo ale málo, takže jen podřimovali a ráno vyrazili k vrcholu. Závěrečný výstup jim trval osm hodin. Zdolání vrcholu V 15 hodin a 15 minut 15. října 1984 poprvé v historii zavlála na vrcholu světa československá vlajka. Demján, Psotka a Ang Rita jako první dokončili takzvanou polskou cestu jižním pilířem. Před nimi se bez použití přídavného kyslíku na vrchol Everestu dostalo pouhých 16 lidí a nikdo z nich nebyl starší než padesátiletý Psotka. Ang Rita se na vrchol vrátil po roce, poprvé na něj vystoupal 7. května 1983 s americkou výpravou. Pro návrat si trojice zvolila cestu jižním sedlem, která je sice delší, ale vede lehčím terénem. Zastihl je však orkán a ve tmě se rozpojili. Do druhého tábora nejprve dorazil vysílený Demján a teprve ráno se dovlekl Ang Rita se zprávou, že na Psotku dolehla krize a odmítl jít dále. Snahu o jeho záchranu zkomplikovalo počasí. Druhý den bylo vpravo od trasy sestupu nalezeno Psotkovo mrtvé tělo; horolezec byl na místě pohřben. Ironií osudu jej nalezl Just, jehož osud se od Psotkova nakonec příliš nelišil. Zahynul při sestupu po úspěšném zdolání Everestu o čtyři roky později. Zoltán Demján pokořil v témže roce ještě Lhoce Šar (8383 metrů) a jeho výstup na Dhaulágiri (8167 metrů) dva roky nato byl oceněn jako nejhodnotnější himálajský výstup roku. Šerpa Ang Rita během 13 let zdolal Mount Everest desetkrát a mimo světového rekordu si vysloužil přezdívku Sněžný leopard. Nahoru se pokaždé dostal bez použití přídavného kyslíku, s výjimkou československé expedice ale vždy využil takzvanou normální cestu ze severu nebo jihu. Naposledy na vrcholu Everestu stanul 23. května 1996.

První Čech na Everestu Prvním Čechem na Everestu byl 17. května 1991 Leopold Sulovský, v říjnu 1988 se ale zde odehrála největší tragédie československých horolezců, při které zahynula čtveřice (Jaroslav Jaško, Peter Božík, Dušan Becík a Jozef Just) elitních slovenských horolezců.

Zdraví Deset překvapivých věcí, které poškozují naši paměť Máte někdy pocit, jakoby váš mozek byl zamlžený, nemůžete si vzpomenout na jméno spolužáka nebo věčně zapomínáte, kam jste dali klíče? Pak by vás mohla zajímat příčina. Mozek může být jako vymetený nejen kvůli alkoholu a drogám, ale také například z důvodu špatného stravování, lékům, které užíváte, nebo i virům ve vašem těle. Pokud se přistihnete, že zapo-

listopad

42

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

mínáte více věcí než obvykle, nepanikařte. Jak tvrdí doktor Majit Fotuhi, zakladatel a ředitel NeurExpand Brain Center v Luterville a autor knihy “The Memory Cure”, zapomínání většinou není nic vážného a paměť může ovlivnit i nedostatek spánku nebo stres. “Naštěstí mozek je poddajný, což znamená, že se mění a zlepšuje,” řekl doktor Fotuhi. Přečtěte si, co vše může mít vliv na naši paměť. Nefunkční štítná žláza Štítná žláza ovládá téměř všechny tělesné metabolické procesy. Produkuje hormony, které ovlivňují rychlost látkové přeměny a zvyšují spotřebu kyslíku, působí také na růst a vývoj. Když štítná žláza nefunguje tak, jak má, můžete zažívat návaly horka nebo naopak pociťovat zimomřivost, mohou se objevit úzkostné pocity a deprese a bohužel může zaostávat i paměť. “Ačkoli štítná žláza nemá v mozku zvláštní úlohu, ztráta paměti je jednou z věcí, které si člověk všimne, když (štítná žláza) přestane normálně fungovat,” řekl doktor Fotuhi. “Lidé s vysokými nebo nízkými hodnotami hormonů štítné žlázy – což je velmi běžné u žen – mohou mít potíže s pamětí a soustředěností,” vysvětlil doktor Fotuhi. Pokud máte problémy s pamětí, požádejte vašeho lékaře o jednoduchý test na štítnou žlázu, abyste zjistili, zda je viníkem vašich potíží. Návaly horka Pokaždé, když máte pocit, že musíte kvůli návalům horka strčit hlavu do lednice, můžete rovněž pocítit mlhu valící se přes mozek a zhoršení paměti. „Čím více návalů horka ženy zažívají během menopauzy, tím horší je jejich schopnost pamatovat si jména a příběhy,” vysvětlil doktor Fotuhi a dodal, že návaly horka naštěstí nijak nepoškozují mozek a paměť se zlepší jakmile návaly ustoupí. Nedostatek spánku Slavili jste narození dítěte vašeho kamaráda a vrátili se domů nad ránem? Pak je velmi pravděpodobné, že si následující den nebudete moci vzpomenout ani na novorozencovo jméno. “Zatímco některé části mozku ve spánku odpočívají, hlubší oblasti týkající se paměti a emočních reakcí jsou relativně aktivnější,” vysvětlil doktor Allen Towfigh, ředitel z New York Neurology & Sleep Medicine. Doktor Towfigh dále uvedl, že lidé, kteří trpí nedostatkem spánku a spánkovými problémy, mají narušenou paměť, také jsou během dne unavení, trpí zhoršenou pozorností a jejich reakce jsou zpomalené. “Běžné doporučení osm hodin spánku za noc nemusí nutně fungovat pro každého. Pokud se probudíte unavení a nechtěně usnete během dne, potom potřebujete více spánku,“ říká Towfigh. Trenérka paměti Lenka Šnajdrová souhlasí s tím, že nedostatek spánku ovlivňuje naši paměť. „Není tím samozřejmě míněn jeden prohýřený večer, ale dlouhodobý nedostatek spánku se negativně na paměti podepisuje. Během spánku probíhá spojování nových informací se stávajícím paměťovými stopami. Chronicky nevyspalý člověk je přes den unavený a hůře se soustředí na příjem nových informací,“ vysvětlila Šnajdrová. Úzkost a deprese Strach z toho, že neprojdete u zkoušky, nebo stres z přednášky na veřejnosti, se podle vědců také může odrazit na paměti. Podle Towfigha není úplně jasné, proč tomu tak je, ale podle vědců 43 listopad november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

deprese, úzkost a bipolární poruchy narušují nervové obvody, které ovlivňují vývoj a oživení vzpomínek. “Závažnost ztráty paměti často odráží závažnost poruch nálad – těžké deprese přinášejí stejně těžké ztráty paměti.“ Delší období každodenního stresu zvyšuje hladiny kortizolu v mozku, což způsobuje, že mozkové buňky ztrácejí synapse (mosty, které spojují mozkové buňky) a ztěžují tak vytváření a obnovu vzpomínek. Dobrou zprávou je, že pokud za ztrátou paměti stojí porucha nálady (včetně úzkostí a deprese), je alespoň částečně návratná. “Jak se nálada jedince zlepšuje, často se také zlepšuje ztráta paměti,” řekl doktor Towfigh. Léky Mnoho běžných léků může způsobit zapomnětlivost. „Léky na úzkost, takzvané benzodiazepiny, ovlivňují části mozku, které přesouvají události z krátkodobé do dlouhodobé paměti. Tricyklická antidepresiva mají podobný účinek. Léky na srdce včetně statinů a beta-blokátorů byly rovněž spojeny s problémy s pamětí stejně jako léky na bolest (analgetika), léky na inkontinenci, na spaní a dokonce antihistaminika (léky tlumící alergické reakce). Nepřestávejte však kvůli tomu vaše léky užívat, ale zaznamenáte-li problémy s pamětí, poraďte se s lékařem,“ píše server Health.com. Kouření Za zapomnětlivostí může být také kouření cigaret. “Kouření poškozuje mozek tím, že zhoršuje dodávku krve,” vysvětlil doktor Towfigh. Průzkum publikovaný v Archives of General Psychiatry shromáždil data získaná od více než 7 000 mužů a žen. Výsledky ukázaly, že u starších kuřáků rapidněji klesají funkce mozku (včetně paměti, slovní zásoby a dalších funkcí mozku) než u lidí, co nikdy nekouřili. “Navíc kouření cigaret podporuje akumulace abnormálních bílkovin, které naruší schopnost mozku zpracovávat a přenášet informace,” vysvětlil doktor Towfigh. Tučná strava Mastné hamburgery a hranolky nejen přispívají k obezitě a mohou poškozovat srdeční zdraví, ale navíc mohou způsobovat problémy s pamětí. V jedné studii dospívající myši krmené tučnou stravou po osm týdnů předvedly horší paměťové schopnosti. Jiná studie myší zase ukázala, že tučná strava má částečný vliv na hipokampus, část mozku zodpovědnou za krátkodobou paměť. Doktor Towfigh upozorňuje, že je zapotřebí více výzkumu, aby se mohlo jasně určit, zda tučná strava ovlivňuje lidskou paměť či nikoli, ale dodal, že kalorická strava přispívá ke vzniku cukrovky druhého typu, vysokému krevnímu tlaku a kardiovaskulárním chorobám, které mohou poškodit mozek. Podle Lenky Šnajdrové strava na naši paměť nemá zásadní vliv, spíše ji ohrožuje celkový nezdravý životní styl. Dodává však, že problémy s pamětí by se mohly objevit u lidí trpících nedostatkem vitaminů (např. thiaminu). Výrazné poruchy paměti způsobuje závislost na alkoholu. Pozitivní účinky na paměť zaznamenaly některé studie u středomořské stravy nebo bobulovitého ovoce (ostružiny, maliny apod.) Pro zlepšení paměti Lenka Šnajdrová doporučuje především dávat pozor, jelikož naše paměť je závislá na pozornosti. „Opakování je matka moudrosti – co si neopakujeme (resp. co nepoužíváme), to zapomínáme. Kromě toho existuje celá řada technik „mnemotechnik“, které nám můžou pomoci informace si rychleji zapamatovat a následně vybavit. Mnemotechniky se běžně vyučují v kurzech trénování paměti.“ 44 listopad november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Stres Při náhlé nouzové situaci může být obtížné vzpomenout si i na něco tak banálního, jako je naše adresa. Studie na krysách ukázala, že stresové hormony ovlivňují oblast v mozku, která kontroluje paměť. Vědci zjistili, že opakovaný stres snižuje receptory v části mozku, která je spojena s myšlenkovými procesy. Ačkoli se jednalo o studii na zvířatech, doktor Towfigh vysvětlil, že lidský mozek funguje podobně a opakovaný nebo chronický stres může být škodlivý. Od stresu vám může ulevit třeba meditace. Odborníci doporučují praktikovat meditaci, které pomáhá nejen zbavovat se stresu, ale také zlepšuje paměť. Viry Nehezké opary nám mohou nejen snížit sebevědomí, ale podle studie z roku 2013 publikované v časopise Neurology si také mohou pohrávat s naší pamětí. Vědci zjistili, že lidé, kteří měli v krvi vyšší hodnoty viru Herpes simplex virus 1 (oparový virus), měli větší pravděpodobnost problémů s pamětí než lidé, kteří měli nižší hodnoty tohoto viru. Z více než 1600 účastníků studie, ti s vyšší infekční zátěží měli o 25 % zvýšené riziko nízkého výsledku v kognitivním testu. Ačkoli neexistuje vakcína pro oparový virus, dětské očkování proti dalším virům by podle výzkumu mohlo pomoci zamezit problémům později v životě. Nedostatek vitaminu B12 Těhotné ženy, vegetariáni, vegani, senioři a lidé trpící perniciózní anémií nebo gastrointestinálními poruchami jako jsou celiakie nebo Crohnova nemoc mají zvýšené riziko nedostatku vitaminu B12. Vitamin B12 neboli kobalamin hraje důležitou roli v krvetvorbě a je také nezbytný pro správnou funkci nervového systému. Vitamin B12 se přirozeně vyskytuje jen ve zvířecích produktech jako jsou maso, vejce a mléčné výrobky. Kromě únavy, ztráty chutě k jídlu, zácpě a ubývání na váze může nedostatek vitaminu B12 také vést ke ztrátě paměti. Autor: Michaela Svobodová

Zasmějme se Mladý muž si kupuje pohlednice. Stále váhá. Prodavač mu radí: „Vezměte si tuhle. Je hezká a ještě je na ní nápis „Mé jediné lásce!“ – No dobrá, tak mi jich dejte osm. o o o Jedna povídá: „Peníze nejsou to nejdůležitější. Je mnoho jiných věcí“. - „Máš pravdu“, praví její kamarádka. „Jsou i kožichy a šperky“. o o o Psychiatr k pacientce: „ Kdy jste přišla na myšlenku, že jste kráva?“ – To bylo už před více lety, když jsem byla ještě tele“.

listopad

45

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

o o o Ptá se žena svátečního lovce: „Tak co, zastřelil jsi dneska něco?“ – „Samozřejmě!“ – „Ale vždyť nic neneseš…“ - Myslíš si snad, že unesu krávu?!“ o o o Po hádce v kavárně odchází rozdurděný muž. – Je to váš manžel?“ – ptá se sousedka u stolu. – Samozřejmě, nebo si snad myslíte, že bych mohla mít takového blázna za milence? o o o Mnozí lidi se vyvíjejí do 14 let a pak už jenom rostou. o o o „Věříš, že jsem vždy připraven splnit i nejmenší přání své manželky?“ – „To ti věřím, když jsou opravdu nejmenší!“ o o o Starší učitelka rozdala v první den dětem lístečky pro rodiče s textem: „Když mi slíbíte, že nebudete věřit všemu, co vaše děti vypráví o mně, slibuji vám, že také nebudu věřit všemu, co vypráví o vaší rodině.“ Sesbíral Karel Václav Hrdina sr.

Oznamy a inzerce

Zpravodaj na webu … najdete nově na stránkách Českého velvyslanectví Bern. Vždy 4-6 týdnů po tom, co ho dostanou předplatitelé, se Zpravodaj objeví na http://www.mzv.cz/bern/cz/vzajemne_vztahy_a_informace/krajansky_tisk/index.html (tento odkaz / link najdete také na www.svaz-spolku.ch)

Pro koho? neznáte Zpravodaj? - zde si ho můžete prolistovat Předplatitelé - hledáte něco ze staršího čísla Zpravodaje a to už je dávno uloženo někde ve sklepě nebo dokonce odvezeno se starým papírem? - najdete to zde Na webu je publikována redakční část, bez inzerce a bez oznámení, které se netýkají činnosti spolků SSČS Děkujeme zaměstnankyním a zaměstnancům velvyslanectví za podporu a spolupráci

listopad

46

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Československé filmová tvorba na plátnach kín v Zürichu Filmové pódium je komunálne kino, ako súčasť celého radu kultúrnych podujatí historického alebo retrospektívneho zamerania poriadaných prezidiálnym oddelením mesta Zürich. Vo svojom najbližšom programe od 16. novembra do 31. decembra 2014 bude premietať filmy z produkcie bývalého Československa, následne v januári a februári 2015 to budú české a slovenské filmy vytvorené po „zamatovej“ revolúcii v roku 1989. Jedným z diel tejto série bude slavný dokumentárny film Karla Vachka (1940) „Spriaznení voľbou“ natočený v roku 1968 a ocenený na MFF v Oberhausene v roku 1969. Ide o neuveriteľne autentický pohľad do udalostí okolo príprav voľby prezidenta v roku 1968, i keď pre značnú časť dnešných divákov bude zrejme obtiažne správne zaradiť väčšinu vtedajších aktérov.

Súčasťou podujatia bude jedna alebo dve pódiové diskusie, aby predovšetkým mladá generácia prisťahovalcov z Československa mala možnosť zoznámiť sa s filmovou tvorbou „novej vlny“ vo vtedajšom politickom prostredí. Osobnú účasť prisľúbila herečka Magda Vášáryová, v súčasnosti poslankyňa Národnej rady SR, ktorá príde pravdepodobne aj so svojim manželom Milanom

listopad

47

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Lasicom (12. decembra v Zürichu, 13. decembra v Berne). Ďalším dielom, ktoré predstavíme, je film režiséra Františka Vláčila Markéta Lazarová, natočený podľa rovnomenného romána Vladislava Vančuru. Práve Magda Vášáryová v ňom stvárnila titulnú úlohu. Toto pozoruhodné dielo je mnohými filmovými kritikmi považované za najlepší československý film.

Program Kino Nüschelerstr. 11, 8001 Zürich, Tel. 044 211 66 66 DIE SONNE IM NETZ (Slnko v sieti) // S. 09 So 16.11. 20.45 // Mi 26.11. 15.00 // Sa 29.11. 18.15 DER ERSTE SCHREI (Křik) // S. 09 Fr 21.11. 18.15 // Fr 28.11. 20.45 DIAMANTEN DER NACHT (Démanty noci) // S. 09 im Programm mit JOSEF KILIAN So 16.11. 18.15 // Di 25.11. 20.45 MUT FÜR DEN ALLTAG (Každý den odvahu) // S. 09 Mo 17.11. 20.45 // Fr 21.11. 15.00 INTIME BELEUCHTUNG (Intimní osvětlení) // S. 10 So 30.11. 18.15 // Sa 6.12. 20.45 PERLEN AUF DEM MEERESGRUND (Perličky na dně) // S. 10 Mo 1.12. 20.45 // Do 4.12. 15.00 // Di 9.12. 18.15 DAS GESCHÄFT IN DER HAUPTSTRASSE (Obchod na korze) // S. 10 Sa 22.11. 18.15 // Do 4.12. 20.45 DAS FEST UND DIE GÄSTE (O slavnosti a hostech) // S. 10 Mi 10.12. 18.15 // Mi 17.12. 15.00 CHRISTUSJAHRE (Kristove roky) // S. 11 Mi 26.11. 18.15 // Do 11.12. 15.00 // Di 16.12. 20.45 DER FEUERWEHRBALL (Hoří, má panenko) // S. 11 Sa 13.12. 20.45 // Sa 20.12. 18.15 // So 28.12. 15.00 MARKETA LAZAROVA (Markéta Lazarová) // S. 11 So 30.11. 15.00 // Fr 12.12. 20.45 // Do 18.12. 18.00 WAHLVERWANDTSCHAFTEN (Spřízněni volbou) // S. 13 So 23.11. 20.45 // Fr 12.12. 18.00 ALLE GUTEN LANDSLEUTE (Všichni dobří rodáci) // S. 11 Di 25.11. 18.15 // Fr 19.12. 20.45 DER LEICHENVERBRENNER (Spalovač mrtvol) // S. 13 Do 11.12. 21.00 // Di 30.12. 18.15 DAS OHR (Ucho) // S. 13 So 14.12. 15.00 // Di 23.12. 18.15 VALERIE – EINE WOCHE VOLLER WUNDER (Valerie a týden divů) // S. 13 Fr 26.12. 15.00 // Mo 29.12. 21.15

listopad

48

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

TĚLOCVIČNÁ JEDNOTA SOKOL BADEN Vás srdečně zve na

39. sokolský ples který se koná v sobotu 14. února 2015 od 20:00 hod. ve velkém sále sportovního střediska TÄGERHARD ve WETTINGENu. Otevření sálu v 19:30 hod. Vstupné: CHF 48.-, mladí do 25 let a stále-mladí v důchodovém věku CHF 38.-

K tanci hraje český taneční orchestr „Horvath Band“ Úbor večerní, společenský Předprodej vstupenek : Jaroslava Krump 056´442 40 93 Postkonto: SOKOL Baden, 60-125441-6 Informace:

[email protected] , [email protected] www.sokol.ch

JAK UHRADIT INZERÁTY A PŘEDPLATNÉ ZA ZPRAVODAJ? Konto ve Švýcarsku: Verband der Tschechen und Slowaken in der Schweiz (SSCS) Zpravodaj, Presseorgan, CH-6006 Luzern, Banka: PostFinance, Nordring 8, 3030 Bern, POSTKONTO: 80-70357-1 IBAN: CH89 0900 0000 8007 0357 1, BIC/Swift: POFICHBEXXX Clearing Nr.: 9000

Pro platby za předplatné z ciziny a za inzeráty: Bankovní konto: Credit Suisse, CH-8070 Zürich, Konto Nr.: 063 4699 7100 0, IBAN: CH78 0483 5063 4699 7100 0 SWIFT (= BIC): CRESCHZZ80D

Konto pro platby z České republiky: POŠTOVNÍ KONTO: Jaroslav Havelka (účel platby: Zpravodaj) Poštovní spořitelna, číslo účtu: 218798369/0300 IBAN: CZ68 0300 0000 0002 1879 8369, BIC/Swift: CEKOCZPP

listopad

49

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Přihláška k odběru Zpravodaje od ............. A: 1) Objednávám Zpravodaj: 2) Zaplatím Zpravodaj: (Nehodící se, škrtněte) Paní/Pan: Jméno a příjmení ........................................................................................ Ulice/číslo ……………………………………..................................................................... PSČ/město/stát ……………………………………………………………………………………... Telefon …………………………………………….. Podpis ………………………………………

B: Posílejte Zpravodaj jako můj dar: Paní/Panu: Jméno/příjmení:……………………………………………………………………… Ulice/číslo ………………………………………………………………………………..…………. PSČ/město (obec)/stát: …………………..………………………………………………………. Složenku na zaplacení zašlete na adresu A

listopad

50

november

zpravodaj

11/ 2014

spravodaj

Impressum Redakce - vedoucí redaktor: JUDr. Andrej Hrico, Püntenstrasse 2 CH-8184 Bachenbülach, Tel.: +41(0)43 539 90 14, nebo +41(0)78 776 68 70, e-mail: [email protected] Tým spolupracovníků: Helena Springinsfeld, Jan Edward Hýsek, Václav Günter, Tomáš Hrico Čeští korektoři: Helena Springinsfeld, Tel.: +41(0)79 413 55 89, Fax:+41(0)44 833 59 04, e-mail(svaz spolků): [email protected] ; Jan Edward Hýsek, e-mail: [email protected] Administrace (předplatné, změny adres, nové přihlášky na odběr, odhlášky, informace): Zpravodaj, Jarmila Schifferle, Parkstrasse 2, CH-5313 Klingnau, Tel: +41(0)56 245 11 48, e-mail: [email protected] Inzerce: JUDr. Andrej Hrico, Püntenstrasse 2, CH-8184 Bachenbülach, Tel./fax: +41(0)43 539 90 14, nebo +41(0)78 776 68 70, e-mail: [email protected] Roční předplatné: ve Švýcarsku SFr 55.- , v Evropě (mimo Švýcarska) SFr 60.- nebo ekvivalent v domácí měně, v zámoří (letecky) SFr 65.-, nebo ekvivalent v domácí měně. Vydává: Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku -Verband der Vereine der Tschechen und Slowaken in der Schweiz. Webová stránka: http://www.svaz-spolku.ch Tisk: Gastropress Uzávěrka - redakční část a inzerce: vždy 3 dny před ukončením měsíce. Podepsané články nemusí vyjadřovat názor redakce. Nevyžádané rukopisy se nevracejí.

V naší věci:

Pozor, pošta nám už nehlásí změny adres! Prosíme Vás proto, abyste na obálce zkontrolovali, zda adresa souhlasí. V případě chybné adresy nebo změny nahlaste správnou adresu do naší administrace – kontakt v tiráži. Administrace Zpravodaje

o o o

listopad

51

november