Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Právo a právní věda. Katedra občanského práva

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra občanského práva

Diplomová práce Vlastní majetek nezletilého dítěte versus právo na výživné Adriana Valcová 2013/2014

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Vlastní majetek nezletilého versus právo na výživné“ zpracovala sama, veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

____________________ Adriana Valcová

2

Poděkování Zde

bych

velice

ráda

poděkovala

vedoucí

mé

diplomové

práce

doc. JUDr. Zdeňce Králíčkové, Ph.D. za její vstřícný přístup, odborné vedení a neocenitelné rady, které mi při konzultacích poskytla. Dále bych chtěla poděkovat mé rodině a blízkým za jejich podporu po celou dobu mého studia.

3

Abstrakt Diplomová práce pojednává o ochraně majetku nezletilého dítěte, resp. ne plně svéprávného, ve vazbě na právo na výživné od rodiče de lege lata, ale také v souvislosti s právní úpravou této oblasti dnes již neplatným zákonem o rodině ve znění pozdějších předpisů, zejména novely z roku 1998. Dále se práce zabývá Principy

evropského

rodinného

práva

v oblasti

rodičovské

odpovědnosti

vypracovanými Komisí pro evropské rodinné právo a modelovým zákonem Model Family Code v souvislosti s tématem. V závěru práce jsou vyjádřeny úvahy autorky de lege ferenda a zhodnocení právní úpravy související s tématem. Klíčová slova právo na výživné, vlastní majetek nezletilého, zisk z majetku nezletilého, péče o jmění dítěte, nejlepší zájem dítěte, test poměrnosti, Principy evropského rodinného práva, Model Family Code Abstract This thesis deals with the protection of a minor child, in relation to the right to maintenance from parents de lege lata, but also in the context of legislation in this area. Especially now invalid code of family law, as amended , in particular, the amendment of 1998. This thesis also focuses on the Principles of European Family Law regarding parental responsibilities drawn up by the Commission on European Family Law and Model Family Code related to the topic . In conclusion, the authors expressed considerations de lege ferenda. Key words the right to maintenance, the minor child s property, profit from the property of a minor, administration of the child’s property, best interests of child, proportionality test, Principles of European Family Law, Model Family Code

4

OBSAH 1. Úvod............................................................................................................................... 8 2. Vymezení pojmů ........................................................................................................ 11 2.1 Dítě ....................................................................................................................................... 11 2.2 Vyživovací povinnost rodičů k dítěti ...................................................................................... 12 2.3 Majetek (jmění) dítěte ............................................................................................................ 13 2.4 Pracovně právní subjektivita dítěte ......................................................................................... 14 2.5 Test poměrnosti ..................................................................................................................... 14 2.6 Principy vypracované Komisí pro evropské rodinné právo ...................................................... 15 2.7 Model Family Code ............................................................................................................... 16

3. Historický exkurs ...................................................................................................... 17 3.1 Výživné dítěte ve vazbě na majetek dítěte za období první Československé republiky ............. 17 3.2 Výživné dítěte ve vazbě na majetek dítěte v období Protektorátu Čechy a Morava (1939- 1945) ......................................................................................................................... 20 3.3 Výživné dítěte ve vazbě na majetek dítěte od roku 1945 do roku 1963 ................................... 21 3.4 Výživné dítěte ve vazbě na majetek dítěte od roku 1963 ......................................................... 21 3.5 Výživné dítěte ve vazbě na majetek dítěte po roce 1989 .......................................................... 24 3.6 Rodinné právo po vstupu ČR do Evropské unie a jeho dnešní podoba ..................................... 24

4. Úprava ochrany vlastního majetku dítěte ve vazbě k právu na výživné od svých rodičů................................................................................................................ 26 4.1 Srovnání úpravy vyživovací povinnosti rodiče vůči dítěti v NOZ a ZOR po novele z roku 1998

.............................................................................................................................................. 26 4.2 Srovnání právní úpravy ochrany majetku dítěte v ZOR po novele z roku 1998 a NOZ ............. 28 4.3 Respektování dobrých mravů ve věci výživy dítěte v NOZ a ZOR .......................................... 33 4.4 Problematika úspor pro dítě a jejich reflexe v NOZ................................................................. 36 4.5 Procesní ochrana majetku dítěte v ZŘS................................................................................... 37

5

5. Kolize práv dítěte a rodičů, případně sourozenců žijící ve společné domácnosti ...................................................................................................................................... 40 5.1 Kolize práv nezletilého dítěte a jeho rodiče řešena testem poměrnosti ..................................... 40

6. Ochrana majetku nezletilých osob ve světle Evropských tendencí ................... 46 6.1 Harmonizace evropského rodinného práva v souvislosti s Principy Komise pro evropské rodinné právo a Model family code ..................................................................................................... 46 6.2 Principy CEFL v oblasti rodičovské odpovědnosti, zejména Princip 3:22 zabývající se správou majetku dítěte ve vazbě k ochraně majetku dítěte v NOZ ........................................................ 47 6.3 Článek 3.33 Model family code, zabývající se správou majetku dítěte ve vazbě k ochraně majetku dítěte v NOZ ............................................................................................................. 49

7. Úvahy de lege ferenda............................................................................................... 51 8. Závěr ........................................................................................................................... 53 9. Seznam použitých pramenů..................................................................................... 57

6

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

NOZ

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

ZOR

Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů

ZŘS

Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních

OSŘ

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

ZP

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

ZZ

Zákon č. 262/2006 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

OZ

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

OZO

Zákon č. 946/1811 Sb., Obecný zákoník občanský

Úmluva o právech dítěte

Úmluva o právech dítěte ze dne 20. 11. 1989, sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb.

CEFL

Commission on European Family Law (Komise pro evropské rodinné právo)

ESLP

Evropský soud pro lidská práva

LZPS

Zákon č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů

Ústava ČR

Zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů

7

1. Úvod Dne 1. 1. 2014 vstoupil v účinnost nový zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kterým se zrušuje zákon č. 94/1963 Sb., do té doby upravující oblast rodinného práva, které se stalo materií části druhé nového občanského zákoníku (dále NOZ). Je zřejmé, že takto rozsáhlou systémovou změnou, kdy bylo třeba zákon z 60. let vložit do moderní soukromoprávní kodifikace, muselo dojít ke změně a přizpůsobení určitých právních institutů. Jsem přesvědčena, že téma práce "Vlastní majetek nezletilého versus právo na výživné", které úzce souvisí s ochranou majetku nezletilého, je velice aktuální právně v kontextu s NOZ, který se této problematice věnuje. V souvislosti s ochranou majetku nezletilého, ve vazbě na jeho právo na výživné od svých rodičů, se formuje několik otázek. Je ochrana majetku nezletilého dítěte v NOZ upravena dostatečně? Je úprava této problematiky kontinuální s minulými právními předpisy, či se vyznačuje zcela novým pojetím? Ztrácí dítě právo na výživu od svých rodičů v případě, že zisk z něj ve spojení s jeho výdělky postačuje na uspokojení jeho potřeb? Je nová právní úprava v souladu s evropskými tendencemi a vývojem? Jelikož účinností nového občanského zákoníku dochází k návratu k právním principům platným za první Československé republiky, kdy bylo soukromé právo na našem území upraveno Obecným zákoníkem občanským (dále OZO), budu se v práci zabývat i historickým vývojem úpravy ochrany majetku nezletilého ve vazbě k právu na výživné, srovnám právní úpravu NOZ a ZOR po novele z roku 1998 a následně i s tendencemi evropského vývoje prezentovanými Principy evropského rodinného práva v oblasti rodičovské odpovědnosti vypracovanými CEFL a Model Family Code. V návaznosti na zjištěná fakta se pokusím potvrdit nebo vyvrátit následující hypotézu: V rozsahu, v jakém je ne plně svéprávné dítě schopno uspokojit své potřeby ze svého jmění ve spojení s příjmem ze své výdělečné činnosti, zaniká vyživovací povinnost rodiče k tomuto dítěti.

8

Jelikož je NOZ úpravou zcela novou, budu při zpracování zvoleného tématu vycházet zejména ze znění právních předpisů a důvodových zpráv k nim. Dále využiji komentářovou i učebnicovou literaturu, odborné články, judikaturu Ústavního soudu, Nejvyššího soudu i obecných soudů. V oblasti evropských tendencí vývoje problematiky využiji zahraniční literaturu. Pro dosažení cílů práce budu používat zejména metody komparativní, deskriptivní a analytickou. Druhá kapitola se bude zabývat vymezením pojmů, které jsou významné pro problematiku práce. Ve třetí kapitole se zaměřím na historický vývoj úpravy, související s ochranou majetku nezletilého dítěte a právem na výživné od rodičů. Ve čtvrté kapitole se budu zabývat právní úpravou vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti ze strany rodiče, ochranou majetku (jmění) nezletilého ve vazbě na správu jeho majetku (jmění) ze strany rodiče a konečně také zákonnou reflexí dobrých mravů v oblasti této problematiky v NOZ. Součást této kapitoly bude také komparace se zákonem č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o rodině (dále ZOR) a analýza situací, kdy může dojít k ohrožení vlastního majetku nezletilého dítěte. V poslední části této kapitoly se zaměřím na oblast úspor nezletilého dítěte a na procesní stránku ochrany majetku (jmění) nezletilého v zákoně o zvláštních řízeních soudních (dále ZŘS). Pátá kapitola této práce bude pojednávat o kolizi práv dítěte a rodiče z pohledu základních lidských práv a bude proveden test poměrnosti mezi těmito právy. V šesté kapitole se zaměřím na evropské tendence v oblasti rodinného práva, zejména v oblasti rodičovské odpovědnosti, která v sobě obsahuje správu majetku nezletilého. Budu se věnovat harmonizaci rodinného práva v Evropě v souvislosti s Principy vypracovanými CEFL a Model Family Code. Sedmá kapitola plynule naváže na předchozí úvahami de lege ferenda, které budou souviset s tématem práce. Téma "Vlastní majetek nezletilého vs. právo na výživné", je poměrně úzce vymezená oblast, tudíž se zaměřím zejména na analýzu právní úpravy zabývající se

9

touto problematikou a na její výklad. Ochrana majetku nezletilého dítěte dlouho neměla v České republice zákonnou oporu. Až po novele ZOR z roku 1998 se dostala do zákonné úpravy a NOZ kontinuálně pokračuje a tuto ochranu více specifikuje. Problematické je, že se jedná o velmi aktuální úpravu v NOZ, kdy není k dispozici výklad jeho ustanovení, ani judikatura soudů, proto se budu snažit téma pojmout v souvislosti s úpravou v ZOR a zásadami, na kterých kodifikace soukromého práva stojí. Téma diplomové práce jsem konzultovala na Krajském soudu v Brně a poznatky odtud získané jsem využila zejména v páté kapitole práce.

10

2. Vymezení pojmů V této kapitole bych ráda čtenáře seznámila se základními pojmy, které se vztahují k tématu práce, a se kterými budu dále pracovat. V této kapitole se budu snažit vymezit pojmy dítě, vyživovací povinnost, vlastní majetek nezletilého a budu se také zabývat pracovně právní subjektivitou nezletilého dítěte ve světle zákona o zaměstnanosti (dále ZZ) a zákoníku práce (dále ZP). Dále se v této kapitole zaměřím na vymezení pojmů test poměrnosti, principy vypracované Komisí pro evropské rodinné právo (CEFL) a Model Family Code. Smyslem této kapitoly není uvést a replikovat přesné definice výše uvedených pojmů, ale spíše jejich vymezení pro potřeby této práce.

2.1 Dítě Dítětem se rozumí příbuzný v řadě přímé, a to v prvním stupni. Za dítě je dle Úmluvy o právech dítěte z roku 19891 považována každá lidská bytost mladší 18 let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve. Obecně lze říci, že dítě je definováno chronologicky tj. věkem dospělosti, který stanovují předpisy jako společenskou konvenci. Dítě se stává dospělým ve stupních, jelikož určitá oprávnění, případně povinnosti, nabývá dříve nebo později. Jedná se zejména o pracovněprávní způsobilost, trestněprávní způsobilost a další.2 Rodiči dítěte jsou otec, kterému svědčí jedna ze zákonných domněnek otcovství a matka, to je žena, která dítě porodila.3 Je třeba zmínit, že český překlad Úmluvy o právech dítěte není zcela přesný, protože Úmluva o právech dítěte byla překládána ještě za účinnosti ZOR. V souladu

1

rozhodnutí Valného shromáždění OSN dne 20. listopadu 1989. Viz Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb. 2 HRUŠÁKOVÁ, Milana. Dítě, rodina, stát – Úvahy nad právním postavením dítěte. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1993, s. 16 3 KOVÁŘOVÁ, Daniela. Rodina a výživné – Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. 1. vyd. Praha: nakladatelství Leges, 2011, s. 34

11

s terminologií NOZ, by bylo pro pojem zletilost použito slovo jiné, a to svéprávnost. Člověk má právní osobnost4 od narození až do smrti. Plně svéprávným se člověk dle NOZ stává zletilostí, která se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Před nabytím zletilosti se plná svéprávnost nabývá přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením manželství. Zde je třeba zmínit, že svéprávnost nabytá uzavřením manželství se neztrácí ani zánikem manželství, ani prohlášením manželství za neplatné.5

2.2 Vyživovací povinnost rodičů k dítěti Vyživovací povinnost není součástí rodičovské odpovědnosti. Je vzájemná mezi rodiči a dětmi. Povinnosti rodiče zde odpovídá i o právo dítěte, což je velice důležité pro některé občanskoprávní instituty (např. bezdůvodné obohacení). Jde o povinnost zákonnou, jejímž rozhodujícím základem je (rodičovský) vztah jeho subjektů. Není rozhodující, zda rodič je či není nositelem rodičovské odpovědnosti či jiných rodičovských práv. Proto existuje i mezi zletilými subjekty.6 Vyživovací povinnost rodičů k dětem začíná narozením dítěte a končí okamžikem, od něhož je dítě se schopno samo živit. Vyživovací povinnost nelze pojmout jen jako oblast materiální nebo finanční, ale je třeba vzít v úvahu i to, že dítě má právo podílet se na životní úrovni rodičů a ti mají povinnost přispívat na výživu dítěte podle svých schopností, možností a majetkových poměrů.7 Pro výši výživného není stanovena žádná spodní ani vrchní hranice. Na jeho výši se rodiče mohou dohodnout, nebo ji na návrh stanoví soud. Při stanovení výšky takového výživného přihlíží soud k finanční situaci rodičů i dítěte.8

4

Před účinností NOZ by zde byl, dle mého názoru, uveden pojem právní způsobilost, ale dle terminologie NOZ právní osobnost v sobě obsahuje způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti. Viz Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 5 § 30 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 6 RADVANOVÁ, Senta; ZUKLÍNOVÁ Michaela. Kurs občanského práva – Instituty rodinného práva. 1. vyd. Praha: nakladatelství C. H. Beck, 1999, s. 95 7 KOVÁŘOVÁ, 2011, op. cit., s. 34 8 Nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. ÚS 527/06.

12

2.3 Majetek (jmění) dítěte Ve státech s demokratickým právním řádem byla problematika jmění dítěte vždy náležitě upravena. To platilo i pro naše území, ovšem pouze do roku 1950.9 Dítě jako právní subjekt, jako osoba ve smyslu práva, může vlastnit věci, může

být nositelem

a také

subjektem majetkových

práv a povinností.

Jeho svéprávnost je však pouze částečná.10 Jmění dítěte je majetkovým souborem, který se v čase proměňuje kvantitativně i kvalitativně. Osoby, které spravují jmění dítěte, jsou povinny důsledně chránit zájmy dítěte, a to i majetkové.11 Majetek dítěte může být různého druhu. Dle ustanovení § 31 NOZ se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti jeho věku. Tudíž dítě může majetek zdědit, majetek může nabýt různými formami převodu a po roce 1989 se mohlo jednat i o restituční nároky. Do majetku nezletilého se započítává dílem i vyplacené výživné, a to konkrétně ta část, která tvoří úspory. Dále se do výše majetku projeví i výnosy z tohoto majetku a v neposlední řadě si dítě může peníze samo vydělat.12 Dle NOZ, konkrétně ustanovení § 33 a násl., je nezletilý mimo jiné oprávněn se souhlasem zákonného zástupce a s přivolením soudu, provozovat obchodní závod nebo jinou podobnou činnost, dále pak po 9

Autory původní verze ZOR otázka majetku dítěte nezajímala vůbec, jelikož se ani o dospělých nepředpokládalo, že mají nějaký zvláštní majetek, zasluhující ochranu. Problematika majetku dítěte byla do ZOR vrácena až novelou z roku 1998. Viz RADVANOVÁ; ZUKLÍNOVÁ, 1999, op. cit., s. 116 10 tamtéž, s. 116 11 Výbor OSN pro práva dítěte vydal komentář, kde nejlepší zájem dítěte definuje na základě čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte jako koncept, který obsahuje tři složky. Za prvé je třeba nejlepší zájem dítěte posoudit a přihlédnout k němu ze strany států vázaných úmluvou. Za druhé jde o interpretační princip, kdy pokud je možných více výkladů, vždy se zvolí ten, který je v nejlepším zájmu dítěte. Za třetí se jedná o procesní pravidlo, kdy je třeba posoudit jaký negativní či pozitivní dopad bude rozhodnutí, které se přijme, mít. Viz COMITTEE ON THE RIGHTS OF THE CHILDREN. General comment No. 14 (2013) on the right of the child to have his or her best interests taken as a primary consideration (art. 3, para. 1). OSN [online], publikováno 29. 5. 2013 [cit. 30. 1. 2014]. 12 RADVANOVÁ; ZUKLÍNOVÁ, 1999, op. cit., s. 116

13

ukončení povinné školní docházky a dovršení 15 let vykonávat závislou pracovní činnost podle zvláštního předpisu13 a před dovršením 15 let vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených jiným právním předpisem.14

2.4 Pracovně právní subjektivita dítěte Pracovně právní subjektivitou dítěte se zabývá ZZ a ZP. Obecné východisko nám dává NOZ v ustanoveních § 31 a násl., kde uvozuje činnosti, které může nezletilý vykonávat a odkazuje na zvláštní zákon. Výkon závislé pracovní činnosti nezletilého dítěte upravuje zákoník práce. Tento zákon ve svém ustanovení § 6 vymezuje, kdo může být zaměstnancem. Uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost nezletilého, který nedovršil věku patnácti let nebo dovršil a neukončil povinnou školní docházku, upravuje zákon o zaměstnanosti, a to konkrétně v ustanoveních § 121 a násl. Přestože je práce dětí do věku patnácti let nebo do ukončení povinné školní docházky zakázaná, je možné, aby pracovní úřad vydal povolení pro uměleckou kulturní, reklamní nebo sportovní činnost takového dítěte. Pokud by dítě takovouto činnost vykonávalo bez odměny, není třeba povolení úřadu práce. Toto omezení pracovní činnosti dítěte vyplývá z článku 4 Směrnice rady č. 94/33/ES o ochraně mladistvých pracovníků. 15

2.5 Test poměrnosti Test poměrnosti, případně test proporcionality, je metoda, která je hojně využívána Ústavním soudem a ESLP. Jeho podoba je výsledkem ústavní judikatury a právní vědy. Test poměrnosti se používá při kontrole ústavnosti přijatých nebo budoucích právních předpisů. Dále pak k řešení střetů mezi jednotlivými subjektivními právy

13

zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů zákon č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů 15 STEINICHOVÁ, Ladislava. Zákon o zaměstnanosti – Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2010, s. 202 14

14

navzájem, ale i mezi subjektivním právem a veřejným blahem, které slouží všem a není jednotlivě rozděleno.16 Test principu proporcionality se odvíjí ve třech následujících krocích, které je třeba vztáhnout jak na zákon, který omezuje tato základní práva, tak na jeho interpretaci a aplikaci nacházející odraz ve vydání individuálního rozhodnutí. V první fázi je třeba zodpovědět otázku, zda rozhodnutím sledovaný cíl je legitimní a nezbytný ve svobodné demokratické společnosti. Poté zjistit, zda je dáno racionální spojení mezi cílem a prostředky vybranými k jeho prosazení, a naposledy vyhledat existující alternativní způsoby dosažení cíle, jejichž využití by učinilo zásah do základního práva méně intenzivní, popřípadě jej zcela vyloučilo.17

2.6 Principy vypracované Komisí pro evropské rodinné právo Komise pro evropské rodinné právo CEFL (Commission on European Family Law) byla založena 1. září roku 2001. Komise je tvořena 26 uznávanými odborníky v oblasti rodinného práva členských států EU a jiných evropských zemí.18 Největší přínos Komise je spatřován v tom, že se snaží harmonizovat rodinné právo napříč Evropou a vytvořila Principy evropského rodinného práva, které jsou pro takovouto harmonizaci příhodné. Komise se snaží o komparativní výzkum, sbírá příspěvky z konferencí, dotazuje se států a z těchto podkladů vytváří tzv. Principy rodinného práva.19 Doposud Komise vytvořila Principy evropského rodinného práva v oblasti rozvodu a vyživovací povinnosti mezi rozvedenými manžely, dále pak Principy

16

TELEC, Ivo. Test poměrnosti cíle a prostředku. Právnická fakulta Masarykovi univerzity [online]. 2006 [cit. 13. 2. 2014]. 17 Nález Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2005 , sp. zn. IV. ÚS 412/04. 18 CEFL: History. [online]. [cit. 13. 2. 2014]. 19 CEFL: History. [online]. [cit. 13. 2. 2014].

15

evropského rodinného práva v oblasti rodičovské odpovědnosti a Principy evropského rodinného práva, které se týkají majetkových vztahů mezi manžely.20 Pro účely této práce jsou stěžejní Principy v oblasti rodičovské odpovědnosti, které obsahují i princip, který se zabývá správou jmění dítěte.

2.7 Model Family Code21 Jedná se o modelový zákon zabývající se oblastí rodinného práva, který byl vypracován členkou výkonného výboru Komise pro evropské rodinné právo Prof. Dr. Ingeborg Schwenzer, LL.M. a Mariel Dimsey, LL.M, která působí v oblasti advokacie. Jako inspiraci pro vytvoření tohoto zákona uvedla autorka přínosné diskuze při účastenství na schůzích Komise pro evropské rodinné právo. Model Family Code nemá sloužit jako konkurence k Principům evropského rodinného práva zmíněným výše, ale jako doplněk, který má inspirovat národní úpravy států. Model Family Code pohlíží na oblast rodinného práva globálně, tedy se zabývá i právními úpravami rodinného práva na území mimo Evropy. Tento zákon používá velmi obecné i nové pojmy. Je tomu tak proto, že v sobě obsahuje inspiraci z mnoha právních úprav různých států. Při studiu tohoto dokumentu, je třeba se odprosit o pojmů v národních úpravách. V souvislosti s tímto modelovým zákonem bude stěžejní jeho článek 3.33 zabývající se správou jmění nezletilého.

20

CEFL: Principles. [online]. [cit. 13. 2. 2014]. SCHWENZER, Ingeborg; DIMSEY Mariel. Model family code. From a global prespective. Antwerpen - Oxford: Intersentia, 2006, s. 5-7. 21

16

3. Historický exkurs Historický exkurs pro potřeby této práce započnu v období první Československé republiky, jelikož je pravdou, že v dnešní době dochází v mnohých oblastech práva k návratům dříve platných právních principů.22 Cílem této kapitoly je demonstrovat vývoj, kterým úprava rodinného práva, zejména právo na výživné dítěte vůči rodiči ve vazbě na majetek nezletilého dítěte, prošla od prvorepublikové úpravy až do současnosti. Dalším cílem je posoudit, zda se koná návrat k tehdejší právní úpravě i v oblasti výše zmíněného práva dítěte na výživu od svých rodičů ve vazbě na majetek dítěte či nikoli. V této části práce se budu v jednotlivých historických obdobích soustředit zejména na výživu dítěte ve vztahu k jeho majetku a majetku rodiče. Budu zkoumat, zda je majetek dítěte respektován v dobové právní úpravě a jeho vliv na určení výše tohoto plnění.

3.1 Výživné dítěte ve vazbě na majetek dítěte za období první Československé republiky Stejně jako dnes, i v období první republiky bylo výživné velice důležitou součástí rodinného práva. Výživné bylo tehdy jedním z páteřních institutů rodinného práva. Jeho podoba byla odlišná, a to z důvodu odlišných principů, které ovládaly tehdejší rodinné právo.23 Obecně bylo výživné u zletilých i nezletilých dětí zásadně poskytováno plněním ve společné domácnosti obou rodičů. Pro určení potřeb dítěte byly stěžejní potřeby dítěte a výše otcova jmění. Potřeba dítěte byla určována společenským postavením rodičů dítěte. To znamenalo, že čím vyšší bylo společenské postavení rodičů, tím vyšší byly oprávněné potřeby dítěte. Stěžejním právním předpisem

22

BRUNCKO Stanislav. Výživné za první republiky. 1. československé setkání doktorských studentů a postdoktorantů [online]. Brno: Masarykova univerzita [online]., 2013, [cit. 14. 2. 2014]., s. 22. 23 Jedná se zejména o vztah muže a ženy, kde neexistovala rovnost a dále pak nerovnost manželských a nemanželských dětí. Viz tamtéž, s. 22

17

upravujícím tuto problematiku byl Obecný zákoník občanský z roku 1811 (dále OZO), který byl převzat recepční normou z právního řádu rakouské monarchie.24 Tento právní předpis byl značně ovlivněn římským právem. To se projevilo zejména v oblasti zásad, které byly vlastní právu římskému a na kterých OZO stál. V některých institutech tohoto právního předpisu můžeme sledovat další prohloubení působení římského práva a pokračování v jeho vývoji.25 Dalším důležitým předpisem za dob první Československé republiky v oblasti výživy na nezletilé dítě byl zákon č. 4/1931 Sb., na ochranu osob oprávněných požadovat výživu, výchovu nebo zaopatření, který byl vyhlášen ve Sbírce zákonů v roce 1931.26 Důvodem k jeho vydání byl mravní pokles obyvatelstva v meziválečné době první Československé republiky.27 Obsah tehdejší rodičovské moci byl vymezen v ustanovení § 139 OZO, podle kterého měl rodič povinnost dítě vychovávat a vyživovat. Rozdílem oproti dnešní úpravě je, že otec měl vedle moci rodičovské i zvláštní moc otcovskou, kdy teorie dovozovala jeho odpovědnost za rodinu z důvodu silnějšího postavení.28 Výslovně byl dle ustanovení § 141 OZO za výživu manželského dítěte odpovědný otec. Na matce spočívala tělesná výchova dítěte. Povinnost matky vyživovat dítě nastupovala subsidiárně dle ustanovení § 143, nebyl-li otec nebo byl-li nemajetný.29 Výživa u zletilého dítěte nebyla přímo upravena, ale analogicky se používalo ustanovení § 141 OZO. Otec byl povinen dítě živit, pokud ztratilo schopnost se samo živit. Nepřihlíželo se hlavně k věku nýbrž i ke schopnosti sehnat si zaměstnání. Otec měl dále povinnost dítě živit, pokud dítě pokračovalo ve školní docházce i po nabytí zletilosti, ale nemusel jej živit, pokud se vyhýbalo práci nebo provozovalo tuláctví. 24

BRUNCKO, 2013, op. cit., s. 23 VOJÁČEK Ladislav; SCHELLE Karel; TAUCHEN Jaromír a kol. Vývoj soukromého práva v Českých zemích – I. díl. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 27 26 zákon č. 4/1931 Sb. z. a n. 27 VOJÁČEK, SCHELLE, TAUCHEN a kol., 2012, op. cit., s. 534 28 BRUNCKO, 2013, op. cit. s. 27 29 tamtéž, s. 27 25

18

Zde se objevuje rozdíl mezi zletilým a nezletilým dítětem, protože otec musel nezletilé dítě živit vždy a neměl žádné zákonné prostředky, kterými by přiměl nezletilé dítě k práci.30 Za otcovo jmění se v té době nepovažoval jen jeho vlastní majetek, ale i jmění osob subsidiárně povinných k výživě dítěte, hlavně matky. Pokud měl otec aspoň existenční minimum a byl-li způsobilý k výdělku, byl povinen dítě vyživovat. Pokud tomu tak nebylo, byly povinny dítě vyživovat osoby jiné, a to zejména matka. Pokud byl otec dostatečně majetný, byť minimálně, nemusela matka, i přesto že by měla značné jmění, přispívat na výživu.31 Pro účely této práce je velice důležité to, že nárok dítěte na výživu zanikal nejen smrtí povinného a jeho schopností se živit samo, ale také v případě, že dítě mělo dostatečné vlastní jmění.32 Dítě mohlo pro sebe nabývat majetek, nemohlo jej ale spravovat. Autoři OZO vycházeli z toho, že dítě mohlo nabývat vlastnictví stejnými způsoby jako kterékoli jiné osoby podle ustanovení § 16 OZO.33 Jako pozůstatek otcovské moci ve smyslu římského práva se se projevila příslušnost správy jmění dítěte otci. Ten ovšem mohl být v určitých případech vyloučen.34 OZO také přesně vymezil, na co může být jmění dítěte použito. Stanovil, že kmenové jmění má být zachováno a užitky mohou být použity k výchově dítěte. Dle OZO mohlo být kmenové jmění dotčeno jen ve výjimečných případech.35 Specifické postavení měly v oblasti výživy děti nemanželské. Nikdo nad tímto dítětem neměl moc rodičovskou a neexistovala ani žádná moc otcovská. Nároky nemanželského dítěte upravovalo ustanovení § 166 OZO, a bylo to právo na výživu a

30

BRUNCKO, 2013, op. cit. s. 27-28 tamtéž., s. 28 32 ROUČEK František; SEDLÁČEK Jaromír. Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému. Praha: Wolters Kluwer, 2012. 33 VOJÁČEK, SCHELLE, TAUCHEN a kol., 2012, op. cit., s. 516 34 tamtéž, s. 516 35 VOJÁČEK, SCHELLE, TAUCHEN a kol., 2012, op. cit., s. 51 31

19

výchovu. Nemanželskému dítěti byl ustanoven pro správu jmění poručník, který byl jeho zákonným zástupcem. Otec měl k dítěti hlavně povinnost platit, a pokud toho nebyl schopen, povinnost přecházela subsidiárně na matku.36 Byl zde i rozdíl při určování výše výživy. Nemanželské dítě nemělo na rozdíl od dítěte manželského právo na to, aby se podílelo na životní úrovni otce a tudíž požívalo přiměřenou výživu. Dostačující byla výživa slušná.37

3.2 Výživné dítěte ve vazbě na majetek dítěte v období Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945) Protektorát Čechy a Morava byl zřízen 15. března 1939. Jeho právní podklad představoval Výnos Vůdce a říšského kancléře z 16. března 1939. Na území Protektorátu Čechy a Morava platilo dvojí právo – právo protektorátní a právo německé. Právo převzaté z Československé republiky, které bylo z velké části převzaté z doby rakouské, zůstalo v platnosti, pokud neodporovalo převzetí ochrany Německou říší nebo pokud nebylo výslovně zrušeno.38 Ustanovení Protektorátu znamenalo ztrátu všech existujících formálně demokratických svobod. Obyvatelstvo bylo členěno na tři skupiny osob, a to na plnoprávné německé říšské občany, dále na Čechy, kterým byla udělena protektorátní příslušnost, a na třetí skupinu, kterou představovalo téměř bezprávné obyvatelstvo, na které se vztahovaly rasistické předpisy.39

36

BRUNCKO, 2013, op. cit., s. 29 tamtéž, s. 29-30 K pojmu slušná výživa: Tento rozsah vyživovací povinnosti je užší než právo na stejnou životní úroveň. Slušná výživa znamená nejen zabezpečení bezprostřední výživy v užším smyslu, ale i uspokojování ostatních osobních potřeb, zejména potřeby bydlení, zajištění potřeb kulturního charakteru atd. s ohledem na rozsah schopností a možností povinného. Jde i zajištění průměrného životního standardu. Viz HRUŠÁKOVÁ Milana; KRÁLÍČKOVÁ Zdeňka. České rodinné právo. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2006, s. 270 38 VOJÁČEK, SCHELLE, TAUCHEN a kol., 2012, op. cit., s. 368 39 tamtéž, s. 544 37

20

V oblasti soukromého práva platil pro příslušníky Protektorátu, což byli všichni obyvatelé Čech a Moravy, kteří nebyli německými příslušníky, nadále recipovaný Obecný zákoník občanský z roku 1811, ve znění pozdějších novelizací a i další občanskoprávní předpisy z předchozího období.40 Pro soukromého právo byly významné zásahy do vlastnického práva státem. Neexistovala volná dispozice s majetkem, jak tomu bylo za liberalismu. Dále byly velice významné zásahy do dědického práva a práv občanu jiné než německé národnosti.41

3.3 Výživné dítěte ve vazbě na majetek dítěte od roku 1945 do roku 1963 Charakteristický pro tuto dobu byl počátek opouštění osvědčené římskoprávní koncepce a řada zásad, které z této koncepce pramení, byla opuštěna zcela. Komunistická strana Československa odmítala, aby v zemi platily zákony ještě z dob Marie Terezie. V kompetenci kodifikační komise, která byla vytvořena po roce 1945, měly vzniknout úplně nové kodexy v co nejkratším časovém úseku s přihlédnutím k dosavadnímu socialistickému směru vývoje.42 V roce 1948 vznikl Návrh československého rodinného práva a poté se v roce 1950 stal v Československu účinným zákon o právu rodinném.43 Došlo k vynětí materie zabývající se rodinným

40

VOJÁČEK, SCHELLE, TAUCHEN a kol., 2012, op. cit., s. 369 tamtéž s. 376 42 tamtéž, s. 557 43 zákon č. 265/1949 Sb. K tomuto: V roce 1949, během návštěvy ministra Alexeje Čepičky ve Varšavě bylo rozhodnuto, že bude pracováno na společném znění zákona o právu rodinném s Polskem. Vytvoření společného zákoníku bylo v souladu se sovětskými vzory. Od ministra byla dána velice krátká lhůta, proto bylo potřeba vyvinout intenzivní snahu. Tehdy bylo rozhodnuto, že rodinné právo bude vyjmuto z občanského zákoníku, což se v dnešním světle jeví jako velice významná skutečnost, jelikož v obou státech bylo rodinné právo až do konce účinnosti ZOR obsaženo v samostatných předpisem dodnes. Ve výsledku se jednalo o velmi stručnou kodifikaci, jelikož postupné zeštíhlování návrhu muselo být provedeno, aby bylo vyhověno oběma stranám. Zákon byl nadmíru obecný a mnoho zásadních otázek mělo být rozhodováno soudy. Viz VOJÁČEK, SCHELLE, TAUCHEN a kol., 2012, op. cit., s. 570599 41

21

právem ze soukromoprávního kodexu, kdy zákon o právu rodinném existoval vedle občanského zákoníku z roku 1950. 44 Je pravdou, že z dnešního pohledu tento zákon nedosahoval kvalit úpravy rodinného práva v OZO, ale některé instituty významné pro téma práce v tomto dokumentu stále zůstávaly. Tento zákon č. 265/1949 Sb. se v ustanoveních § 58 až § 60 zabýval správou jmění dítěte. Úprava v tomto zákoně vyžadovala, aby rodiče spravovali jmění dítěte s péčí řádného hospodáře a pro jiná než běžná jednání byl vyžadován souhlas soudu. V ustanovení § 58 odst. 2 zákon ukládal, že výnos ze jmění dítěte sloužil k výživě a výchově dítěte a jeho sourozenců, kteří jsou s ním společně vychováváni a zbylo-li něco, mělo se toho užít na ostatní odůvodněné potřeby rodiny. V následujícím ustanovení § 59, zákon o právu rodinném ukládal povinnost rodičům odevzdat majetek, který spravovali, dítěti, jakmile dosáhne zletilosti. Dále rodiče byli povinni vydat počet jen z kmenového jmění a jen tehdy, když o to dítě požádalo do roka po skončení správy. V ustanovení § 60 se zákon zabýval tím, jaká může soud uložit opatření, neplní-li rodiče řádně povinnosti plynoucí z rodičovské moci. Zde je zřejmé, že zákonodárce, který vytvářel novelu ZOR z roku 199845, která bude rozvedena níže, využil zákonnou úpravu z roku 1949 téměř v plném znění, někdy až doslovně. V oblasti vyživovací povinnosti je třeba zmínit, že oproti OZO, kde byla vyživovací povinnost upravena podrobně a každá zvlášť, bylo v tomto zákoně o právu rodinném, věnovaných jen sedm ustanovení této oblasti a byla společná. Pro účely této práce jsou významná ustanovení § 72, které říkalo, že nárok na úhradu nákladů na osobní potřeby přísluší oprávněným osobám, jen pokud jsou v nouzi. To

44 45

zákon č. 141/1950 Sb. zákon č. 91/1998 Sb.

22

však neplatilo o nároku nezletilých dětí proti rodičům a ustanovení § 73, kde stálo, že rozsah vyživovací povinnosti určovaly jednak odůvodněné potřeby osoby oprávněné, jednak výdělečné a majetkové možnosti osoby povinné. Důležité je zmínit, že významné změny v oblasti rodinného práva přinesla Ústava z roku 1948, která za prvé sama zavedla určitý pokrok, například to, že od její účinnosti se významně projevilo zrovnoprávnění dětí manželských a nemanželských, což bylo důsledně konkretizováno v různých právních normách. Za druhé, stejně jako Ústava z roku 1960 ovlivnila znění mnoha předpisů, včetně těch, které patřily do kategorie rodinného práva.46

3.4 Výživné dítěte ve vazbě na majetek dítěte od roku 1963 Po roce 1960 opět začala snaha o rekodifikaci rodinného práva ve světle Ústavy z roku 1960. Byl vytvořen zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále OZ), čímž došlo k úplnému odklonu od římskoprávní koncepce, bylo zrušeno mnoho klasických institutů a byly zavedeny některé zcela nové47. Jak bylo patrné z důvodové zprávy k ZOR, nejvýznamnější změny v tomto zákoně se týkaly výchovy dětí.48 Na rozdíl od svého předchůdce, tedy zákona o právu rodinném, měl silně politicko-ideologický náboj49. ZOR v původním znění hovořil pouze o správě záležitostí dítěte ze strany rodiče a nestanovil žádné povinnosti ani pravidla, jak s těmito náležitostmi nakládat. Podrobnou úpravu správu jmění dítěte přinesla až novela tohoto zákona z roku 1998, čímž podstatně zvýšila v tomto směru ochranu nezletilých dětí.50 Zákonodárce v ZOR v původním znění opět oddělil různé vyživovací povinnosti, kdy vzájemnou vyživovací povinností rodičů a dětí se zabývaly ustanovení § 85 až § 87.

46

RADVANOVÁ; ZUKLÍNOVÁ, 1999, op. cit., s. 75 VOJÁČEK, SCHELLE, TAUCHEN a kol., 2012, op. cit., s. 27 48 KRÁLÍČKOVÁ, Zděňka. In: VOJÁČEK, SCHELLE, TAUCHEN a kol., 2012, op. cit., s. 601 49 tamtéž, s. 600 50 HRUŠÁKOVÁ, KRÁLÍČKOVÁ, 2006, op. cit., s. 228-229 47

23

Jde-li o nejzávažnější důsledky vlivů marxisticko - leninské ideologie, lze říci, že vedla k tomu, že bylo nedostatečně upraveno manželské majetkové právo a ochrana majetku nezletilého byla opuštěna úplně.51

3.5 Výživné dítěte ve vazbě na majetek dítěte po roce 1989 Po roce 1989 došlo v tehdejší Československé socialistické republice k podstatným změnám na poli ústavního práva a dále pak k přijetí, na přirozenoprávních východiscích koncipované, Listiny základních práv a svobod a nové Ústavy.52 Česká republika se v té době připravovala na vstup do Evropské unie, proto při tvorbě nových předpisů dbala na to, aby nově přijaté předpisy či novely byly v souladu s lidskými právy. V průběhu let bylo učiněno mnoho pokusů o rekodifikaci rodinného práva. V první polovině 90. let se objevovaly snahy o zrušení ZOR a jeho začlenění do závěrečné části občanského zákoníku, které se však tehdy neprosadily a následně bylo nalezeno východisko v podobě reformy rodinného práva pomocí novel a započetí vytváření nové ucelené soukromoprávní úpravy. K podstatným změnám rodinného práva přispěla tzv. Velká novela zákona o rodině z roku 1998,53 kde jak je již zmíněno výše, mimo jiné došlo k zajištění ochrany majetkových zájmů dítěte, včetně institutu majetkového opatrovníka.54

3.6 Rodinné právo po vstupu ČR do Evropské unie a jeho dnešní podoba Rok 2004, kdy ČR vstoupila do EU, neznamenal pro rodinné právo žádné převratné změny. Nicméně, kvůli skutečnosti, že torzo ZOR pocházelo z 60. let 20. století, stála 51

KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. In: VOJÁČEK, SCHELLE, TAUCHEN a kol., 2012, op. cit., s. 606 tamtéž, s. 610 53 zákon č. 91/1998 Sb. 54 § 37a, § 37b zákona č. 94/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů. K tomuto: PAUKNEROVÁ Monika, TOMÁŠEK Michal a kol. Nové jevy práva na počátku 21. století IV. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2009, s. 184 52

24

Česká republika před nutností rekodifikace rodinného práva.55 Toto znamenalo znovu začlenění rodině právní materie do občanského zákoníku ve světle svých i evropských kontinentálních tradic a tendencí dalšího vývoje.56 Dále je v této kapitole třeba zmínit již výše uvedené Principy evropského rodinného práva vypracované CEFL, a to hlavně principy rodičovské odpovědnosti, které se zabývají správou jmění nezletilého, Model Family Code a samozřejmě také ESLP jako „hybatele rodinných práv‘‘ národních ústavních soudů.57

55

KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. In: VOJÁČEK, SCHELLE, TAUCHEN a kol., 2012, op. cit., s. 601 PAUKNEROVÁ; TOMÁŠEK a kol., 2009, op. cit., s. 184 57 KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. In: VOJÁČEK, SCHELLE, TAUCHEN a kol., 2012, op. cit., s. 615 56

25

4. Úprava ochrany vlastního majetku dítěte ve vazbě k právu na výživné od svých rodičů V této kapitole bych čtenáře ráda seznámila s úpravou ochrany majetku nezletilého (ne plně svéprávného) dítěte v ZOR po novele z roku 1998 a v NOZ účinným o 1. 1. 2014. Cílem této kapitoly je vymezit a porovnat úpravu zmíněné problematiky a nastínit, kdy může dojít k ohrožení vlastní majetkové podstaty, výnosů a případně příjmů z výdělečné činnosti, které tvoří vlastní majetek dítěte. Zvláště se zaměřím na situace ve vazbě k právu dítěte na výživné od svých rodičů v rozsahu stejné životní úrovně.

4.1 Srovnání úpravy vyživovací povinnosti rodiče vůči dítěti v NOZ a ZOR po novele z roku 1998 Část druhá NOZ je věnována rodinnému právu. Vyživovací povinnost je upravena zejména v ustanoveních § 910 a násl., které se zabývají vyživovací povinností rodičů a dítěte. Oproti dosavadnímu stavu v ZOR představuje tato nová právní úprava zásadní systémovou změnu. Tato úprava je uspořádána stejně jako tradiční občanské zákoníky i občanské zákoníky moderní, to znamená, že některá ustanovení o výživném jsou uvedena na závěr této pasáže. Pro úvodní ustanovení části o vyživovací povinnosti platí stejně jako v ZOR, že vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti má přednost před prarodiči a praprarodiči, bližší příbuzní před vzdálenějšími a další.58 Zásadní podmínkou přiznání výživného je potřeba oprávněného, to znamená jeho neschopnost se o sebe postarat sám. Stejně jako v ZOR je tu omezení dobrými mravy. Jak vyplývá z důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku,59 vzhledem ke změněným ekonomicko-sociálním podmínkám, nemůže být za nemravnou

58

ELIÁŠ Karel a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Praha: Sagit, 2012. s. 394-395 59 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. ASPI [online], [cit. 1. 3. 2014].

26

považována žádost dítěte, učiněná přes to, že dítě má dostatečný majetek, avšak zisk z tohoto majetku spolu s příjmem, který svým vlastním přičiněním nabývá, k výživě nestačí. Tak jak tomu bylo doposud podle ZOR, jsou pro určení rozsahu výživného rozhodná tři hlediska. Jsou to odůvodněné potřeby oprávněného, jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Tato zvolená úprava, která je obsažena v ustanovení § 913 NOZ, je dána standartním přístupem soudní praxe. K současné podobě výpočtu výživného existuje rozsáhlá judikatura, která nahlíží na způsob určení výživného z mnoha různých stran. Není tedy žádoucí stanovení striktního výpočtu výživného, neboť by to mohlo být demotivující a soudy v zásadě nemají s problematikou určení výše výživného problém, i když se povinný snaží různými způsoby toto výživné snížit. V souvislosti s určením rozsahu vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti bych zmínila rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 12. 2004,60 podle kterého byl tento rozsah dán, ve smyslu ustanovení § 85 odst. 2 a § 96 odst. 1 ZOR, zásadně poměrem reálných možností, schopností a majetkových poměrů rodiče k výživě povinného a k odůvodněným potřebám oprávněného nezletilého dítěte. Možnosti je třeba dle tohoto rozhodnutí chápat tak, že jsou kategorií objektivní a schopnosti kategorií subjektivní. Pro výši výživného rozhodující příjem, jehož by rodič mohl dosáhnout, kdyby své schopnosti řádně využíval. V české právní úpravě platí zásada potenciality výdělku, dle schopností a možností povinného, nikoli faktického výdělku.61 I přesto, že jde o rozhodnutí podle staré právní úpravy v ZOR je dobře použitelné i pro výklad úpravy v NOZ, jelikož z důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku vyplývá, že

60

Rozhodnutí KS ze dne 9. 12. 2004 sp. zn. 11 Co 522/2004. Viz POLIŠENSKÁ Petra. Přehled judikatury ve věcech vyživovací povinnosti rodičů. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2013. s. 136 61 Upraveno v ustanovení § 913 NOZ. Soud při určování výdělku nezkoumá pouze, kolik rodič fakticky vydělá prostředků, ale zda se nevzdal například výhodnějšího zaměstnání, či zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika atd. Soud tedy zajímá, kolik je dotyčný rodič schopen potencionálně vydělat se svými možnostmi a schopnostmi, nikoli jen to kolik reálně vydělá prostředků.

27

výklady dosavadní soudní praxe vydaná na základě staré právní úpravy je možné v oblasti výživného dobře použít.62 Dítě má stejně jako tomu bylo v ZOR právo na shodnou životní úroveň s životní úrovní rodičů.63 Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle ustanovení § 917 NOZ lze, při splnění určitých podmínek, považovat za povinnost ze strany rodiče i tvorbu úspor dítěti. O správě takto poskytnutých částek platí pravidla, která platí i obecně pro jmění dítěte. Změna oproti ZOR se projevila tak, že normy, které byly dříve na různých místech, se soustředili k místu jednomu, jinak se jedná o přepis dosavadní právní úpravu, pouze formulačně upravený.64 Z obecných ustanovení je třeba zmínit to, které se zabývá změnou poměrů. Ustanovení § 923 NOZ říká, že pokud se změní poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo svéprávnosti a spotřebované výživné se nevrací. Tato úprava zůstala stejná jako v ZOR, jen byla formulačně upravena, kromě druhé věty druhého odstavce.65

4.2 Srovnání právní úpravy ochrany majetku dítěte v ZOR po novele z roku 1998 a NOZ Ochrana majetku nezletilého byla do ZOR zavedena novelou z roku 1998, a to ustanovením § 37a a § 37b. Po roce 1989 nastaly změny v ekonomickém systému společnosti, které spočívaly mimo jiné v tom, že i nezletilé děti se někdy stávaly a stávají vlastníky značného majetku. Do té doby jediné ustanovení, které se okrajkově zabývalo ochranou nezletilého dítěte ve vztahu k majetku, bylo ustanovení

62

ELIÁŠ a kol., 2012, op. cit., s. 395 Je-li rodič, jemuž je výživné určováno, v takové životní situaci, která mu umožnuje dobré majetkové zajištění, má dítě právo, aby se na této nadstandartní úrovní podílelo. Jestliže je však životní úrovně rodiče průměrná, nelze stanovit výživné, které by tuto úroveň výrazně přesahovalo. Viz HOLUB a kol. Zákon o rodině s komentářem, judikaturou a předpisy souvisejícími. 9. vyd. Praha: Leges, 2011. s. 314 64 ELIÁŠ a kol., 2012, op. cit., s. 394-395 65 tamtéž, s. 397-399 63

28

§ 28 OZ a bylo samostatně nedostatečné.66 Z toho důvodu zákonodárce přistoupil k přijetí úpravy, která by poskytovala řádnou ochranu majetku dítěte. Základní zásadou bylo zachování hodnot a vyloučení rizik uložením v bezpečném peněžním ústavu a dispozice zásadně jen s výnosem majetku. Určité výjimky byly uvedeny, a to v ustanovení § 37a odst. 2 ZOR.67 Správa majetku dítěte se musela provádět řádně a v zájmu dítěte. Pokud tomu tak nebylo, soud mohl omezit rodičovskou odpovědnost a zajistit dohled nad správou tohoto majetku, popřípadě ustanovit opatrovníka pro správu jmění.68 Takový opatrovník nebyl vždy sankčního charakteru, ale mohlo k jeho ustanovení dojít také v případě, že správa jmění vyžadovala odborné znalosti, které byly třeba k řádné správě tohoto jmění. Povinnost spravovat jmění dítěte měly rodiče povinnost až do jeho zletilosti. V momentě, kdy nezletilé dítě dosáhlo zletilosti, měly rodiče povinnost mu jmění odevzdat. Dítě si mohlo vyžádat vyúčtování způsobu hospodaření se jměním. Tato vyúčtovací povinnost nebyla ze strany rodičů automatická. Dítěti dále zůstávalo právo z odpovědnosti za škodu a z bezdůvodného obohacení, kdy po dobu nezletilosti neběží promlčecí lhůta (viz ustanovení § 114 OZ).69 Stejně jako ve staré úpravě ZOR mají dle NOZ rodiče povinnost spravovat jmění dítěte s péčí řádného hospodáře, což je uvedeno v ustanovení § 896 NOZ. Tato

66

Toto ustanovení vyžadovalo souhlas soudu k platnosti majetkoprávních úkonů učiněných zákonnými zástupci za nezletilé dítě. Viz HOLUB a kol., 2011, op. cit., s. 123. K tomuto ustanovení se částečně vztahuje i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2003, který se zabýval posouzením, kdy rodič jako zástupce dítěte potřebuje k nakládání s majetkem souhlas soudu. Soud dovodil, že je třeba vycházet z ustanovení § 37 odst. 2. ZOR. Viz POLIŠENSKÁ, 2013, op. cit., s. 87-89 67 Majetková podstata může být dotčena jen v případě, že by vznikl nezaviněně ze strany osob povinných výživou hrubý nepoměr mezi poměry nezletilého dítěte a osob výživou povinných. Půjde například o situaci, kdy dítě zdědilo majetek většího rozsahu a příjmy rodičů jsou omezené z důvodu nemoci nebo nezaviněné ztráty zaměstnání. Viz HRUŠÁKOVÁ; KRÁLÍČKOVÁ, 2006, op. cit., s. 229 68 tamtéž, s. 231-232 69 tamtéž, s. 229

29

povinnost dostala již standartní podobu, jak pokud jde o přístup soudů70 tak pokud jde o řešení teoretická.71 Nově se však v novém občanském zákoníku rodiči jako správci jmění ukládá povinnost uložit do bezpečného místa peněžní prostředky, o nichž lze předpokládat, že nebudou za potřebí ke krytí výdajů spojených s majetkem dítěte. Nejedná se zde jen o to peníze uložit, ale také by toto ustanovení mělo vyjadřovat zásadu, že peníze by měli nést zisk, to znamená, že by měly být bezpečně uloženy a také investovány. Dle důvodové zprávy k NOZ je ale zřejmé, že dluhy, které tímto rodič způsobí, a to v neprospěch dítěte nelze přičítat k tíži dítěte a rodiče za škodu odpovídají solidárně.72 V úpravě zmíněného ustanovení je výslovně sděleno postavení rodičů při správě určitých částí jmění dítěte, a to tak, že rodiče vystupují jako jeho zástupci. Ustanovení § 898 NOZ vymezuje, kdy je k právnímu jednání třeba souhlas soudu. Dosavadní zákonné řešení, a to ustanovení § 28 OZ,73 se dle důvodové zprávy k NOZ mění, jelikož se přijímá obrácený princip. Dle mého názoru je znění tohoto ustanovení v principu shodné se zmíněným ustanovením v OZ, nikoli v opozici. V zásadě podle NOZ platí, že rodiče jednající právně tak, že se toto jednání dotýká zájmu dítěte dispozicí s jeho jměním, to znamená, že pokud disponují s jeho majetkovými právy a povinnostmi, potřebují souhlas soudu. Výjimku z tohoto pravidla představují jednání běžná či obvyklá a dále pak jednání sice výjimečná, ale týkající se nepatrné majetkové hodnoty.74 Toto ustanovení příkladem udává

70

Příkladem lze uvézt rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, které se mimo jiné týká posouzení, kdy rodiče dítěte potřebují k nakládání s majetkem nezletilého souhlas soudu. Viz Rozsudek KS ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 24 C 166/2003. Viz POLIŠENSKÁ, 2013, op. cit., s. 87-89 71 Mělo by jít o takové hospodaření s majetkem dítěte, aby byl majetek dítěti zachován do zletilosti, pokud možno v neztenčené míře. Viz HRUŠÁKOVÁ; KRÁLÍČKOVÁ, 2006, op. cit., s. 229 72 ELIÁŠ a kol., 2012, op. cit., s. 387 73 Toto ustanovení říká, že jestliže zákonní zástupci jsou povinni též spravovat majetek těch, které zastupují, a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s majetkem třeba schválení soudu. Jde-li o běžnou či neběžnou záležitost, je třeba vždy posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti. Typicky se v praxi vyžadovalo soudní rozhodnutí v souvislosti s nakládáním nemovitostí nezletilého, odmítnutím dědictví, v případě dědické dohody, prodeje akcií nezletilého atd. Soud k úkonu vydal souhlas vždy, když se jednalo o právní úkon v zájmu nezletilého, dle ustanovení § 179 OSŘ. Viz HRUŠÁKOVÁ; KRÁLÍČKOVÁ, 2006, op. cit., s. 230 74 ELIÁŠ a kol., 2012, op. cit. ,s. 388

30

jednotlivá právní jednání, která souhlas soudu jistě vždy potřebují, a to z toho důvodu, že v této oblasti je opatrnost a pečlivost namístě. V oblasti ochrany majetku nezletilého je třeba zmínit, že rodiče nemají dle ustanovení § 899 NOZ požívací právo. Do zisku lze počítat i ztrátu, ale jen v případě, že rodič neporušil povinnost postupovat s péčí řádného hospodáře. Pro účely této práce je velice významné ustanovení § 900 NOZ, které vymezuje povinnosti, které souvisí s nakládáním se ziskem majetku nezletilého (ne plně svéprávného) dítěte. Z důvodové zprávy k tomuto ustanovení vyplývá, že výživa dítěte má přednost před potřebami členů rodiny, na které má dítě přispívat z toho, co získá svou prací nebo výdělečnou činností po odečtení nákladů. Příspěvek dítěte na potřeby rodiny je ale vyloučen v případech, kdy je zřejmé, že dítě bude v budoucnu potřebovat zajistit své zvýšené potřeby, dané například invaliditou.75 Jak je obvyklé, zvláštní pravidlo platí pro majetkovou podstatu jmění dítěte. Takový majetek má být spotřebováván za splnění tří předpokladů. Předně musí jít o potřebu výživy rodičů případně sourozenců, při, ze strany rodičů, nezaviněném hrubém, výrazněném nepoměru mezi majetkovou situací dotyčného dítěte. A konečně k takovému použití dal souhlas soud. Jedná se o záležitost, která stejně jako jiné ne nepodstatné dispozice s majetkem nezletilého, vyžaduje souhlas soudu.76 Dle následujícího ustanovení § 901 NOZ je majetek nezletilého chráněn před rodičem, který není schopný se starat o svůj, majetek a tudíž není způsobilý se starat o majetek jiného. To znamená, že právní mocí rozhodnutí o prohlášení konkurzu77 na rodiče zaniká ex lege povinnost a právo rodiče pečovat o majetek nezletilého. Až na výjimky je toto zákonné omezení definitivní a trvalé a je jmenován opatrovník jmění

75

ELIÁŠ a kol., 2012, op. cit., s. 388 tamtéž, s. 389 77 Zde se jedná o chybu v zákoně, jelikož konkurz je pouze jeden ze způsobů řešení úpadku dlužníka, dle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů. Dle mého názoru by zde mělo být uvedeno prohlášení úpadku. 76

31

dítěte. Jiná situace, v níž je třeba, aby soud ustanovil opatrovníka pro správu jmění dítěte, se vyskytne v případě, že jmění dítěte není zanedbatelné, dále rodiče nejsou schopni či ochotní řádnou správu zajistit jinak a zároveň jmění dítěte by mohlo doznat újmy. Potřeba ustanovit opatrovníka je tu také vždy, když existují nějaká majetková práva společná jednak rodičům a dítěti nebo dítěti a jeho sourozencům. Běžně se také může objevit situace, kdy rodiče sami požádají o ustanovení opatrovníka a to z toho důvodu, že je správa takového jmění nad jejich síly.78 Zákonná ochrana jmění nezletilého se projeví také v momentě nabytí svéprávnosti dítětem.79 V ustanoveních § 902 a násl. NOZ je upraveno odevzdání jmění dítěti. Rodiče jsou povinni svou správu jmění dítěti vyúčtovat. Této povinnosti, je může zbavit pouze samo dítě. Povinnost rodičů účtovat je vázána lhůtou, bez zbytečného odkladu, ode dne, kdy dítě nabude svéprávnosti a jedná se o lhůtu pořádkovou.80 Bezvýjimečně platí, že tato povinnost musí být splněna do půl roku od nabytí svéprávnosti dítětem. Zde je rozdíl oproti úpravě v ZOR, kdy vyúčtování správy jmění dítěti nebylo obligatorní. Rodiče mohou po dítěti žádat náhradu nákladů, které vznikly přímo při správě jmění nebo v souvislosti s ní. Dále pokud bylo potřeba vynakládat značné pracovní úsilí, mohou rodiče žádat odměnu za správu jmění dítě, nebo již za trvaní správy jmění soud. Toto vychází z pravidel o rovnosti, aby nedocházelo k bezdůvodnému obohacení.81 V oblasti procesní, které se práce bude věnovat níže je věc péče o jmění nezletilého dítěte předmět řízení podle ustanovení § 466 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále ZŘS).82

78

ELIÁŠ a kol., 2012, op. cit., s. 392 V tomto okamžiku dítě získává plnou právní schopnost spravovat své jmění a pečovat o něj. Rodiče mu proto buď fakticky odevzdají jmění, nebo jeho správu. U nemovitostí jde o uvolnění dispozice s tímto majetkem. Obdobně toto platí i pohledávkách, povinnostech a závazcích. Viz ELIÁŠ a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem, op. cit., 2012, s. 391 80 Marné uplynutí takovéto lhůty nepůsobí zánik práv a povinností. 81 ELIÁŠ a kol., 2012, op. cit., s. 391 82 zákon č. 292/2013 Sb. 79

32

4.3 Respektování dobrých mravů ve věci výživy dítěte v NOZ a ZOR Dobré mravy jsou významným nositelem hodnotového zaměření soukromého práva, jehož je rodinné právo součástí. Zásada dobrých mravů jakožto součást obecné zásady ekvity má schopnost plnit roli neopomenutelného korektivu a je schopna dopomoci při hledání spravedlivého řešení sporů či úpravy soukromoprávních sporů ze strany soudů, jejichž posláním je chránit práva a chráněné zájmy.83 Zásada dobrých mravů nalezla své explicitní vyjádření jak v ZOR tak i v NOZ. Základním kritériem a předním hlediskem při posuzování některých otázek výživného, a to jak na straně povinných, tak na straně oprávněných, je respektování dobrých mravů, jak bylo uvedeno v ustanovení § 96 odst. 2 ZOR a nově v ustanovení § 1 odst. 2 NOZ. V prvním ze zmíněných předpisů, tedy v ZOR, konkrétně v odstavci prvním tohoto ustanovení jsou uvedena obecná hlediska, ke kterým je třeba přihlížet při určení vyživovací povinnosti. V první řadě bylo třeba brát zřetel k odůvodněným potřebám oprávněného.84 Při posuzování míry odůvodněných potřeb dítěte bylo třeba zkoumat to, zda má nezletilé dítě vlastní majetek, zejména pak, zda tento majetek poskytuje dítěti nějaký výnos. K výnosu z majetku nezletilého dítěte přihlížel soud v každém případě, ale k samotnému majetku jen dle jeho podstaty.85 K uspokojování některých potřeb nezletilého mohly sloužit také jeho vlastní příjmy, ze své vlastní pracovní činnosti, a to podle toho v jakém rozsahu mělo nezletilé dítě pracovně právní subjektivitu.86 V souvislosti s touto problematikou vznikala otázka, jak posuzovat vyživovací povinnost rodičů k dětem, když dítě vlastní takový majetek, že výnosy z něj jsou dostačující k úhradě jeho potřeb. Současná teorie se kloní k tomu, že stav,

83

RAŠOVSKÝ, David. Dobré mravy jako kritérium přiznání výživného. Právní forum. [online]. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 3. 2014]. 84 Výživné pro nezletilé dítě složí nejen k uspokojování jejich výživy v užším smyslu, ale k uspokojování všech hmotných potřeb, jako je šatstvo, prádlo, obuv, vzdělání, kulturní a rekreační potřeby a další. Jejich míra je různá, podle okolností konkrétního případu a je také závislá na schopnostech a možnostech rodičů, což souvisí se zásadou úměrnosti životní úrovně rodiče a dítěte. Viz HOLUB a kol., 2011, op. cit., s. 365 85 tamtéž, s. 366 86 HOLUB a kol., 2011, op. cit., s. 366

33

kdy dítě má dostatečné vlastní příjmy a není závislé výživou na rodičích, se vysvětluje tak, že není splněna podmínka, že dítě není schopné se samo život, a proto vyživovací povinnost rodičů v tomto rozsahu zaniká.87 Toto dokazuje znění ustanovení § 912 NOZ, kterému se budu věnovat níže. Podle nového občanského zákoníku je zásadní podmínkou přiznání výživného potřeba oprávněného, to znamená jeho neschopnost se sám o sebe postarat. Jak je zmíněno výše, existuje tu stejně jako v ZOR vliv dobrých mravů jako zásady soukromého práva. NOZ ve svém ustanovení § 1 odst. 2 stanoví, že jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy. Dále v ustanovení § 2 odst. 3 stanoví, že výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy.88 Jedná se o zakomponování dobrých mravů do celého soukromoprávního kodexu, tudíž se jistě vztahují i na oblast rodinného práva v něm obsaženou. Dle mého názoru je použití dobrých mravů, zvláště při posuzování výše výživného k nezletilému dítěti ve vazbě k jeho majetku, velice důležité. Z důvodové zprávy k NOZ vyplývá, že je možné použít dosavadní výklady soudní praxe89 z čehož lze odvodit, že korektiv dobrých mravů dle ustanovení § 96 ZOR plnil stejnou funkci jako tento nový. V NOZ je v ustanovení § 911 výslovně zmíněno, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Oproti ZOR je v NOZ v následujícím ustanovení § 912 uvedeno, že nezletilé dítě má právo na výživné, i když vlastní majetek, ale zisk spolu s příjmem z výdělečné činnosti nestačí k jeho výživě. Z důvodové zprávy k těmto ustanovením vyplývá, že zásadní podmínkou k přiznání výživného na straně oprávněného, v našem případě nezletilého (ne plně svéprávného) dítěte, je jeho neschopnost se sám o sebe postarat v oblasti výživy.90 Vzhledem k tomu, že se změnily ekonomicko-sociální podmínky a stále více nezletilých vlastní

87

HOLUB a kol., 2011, op. cit., s. 367 – 368 zákon č. 89/2012 Sb. 89 ELIÁŠ a kol., 2012, op. cit., 2012, s. 395 90 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. ASPI [online]. [cit. 1. 3. 2014]. 88

34

značný majetek, považoval zákonodárce za nezbytné uvézt, že není nemravná žádost plně nesvéprávného dítěte o výživu, i když majetek vlastní, ale tento majetek spolu s příjmem z jeho výdělečné činnosti nestačí k jeho výživě. Jak bylo zmíněno výše u úpravy staré, i podle úpravy v NOZ je zřejmé, že zákonodárce směřuje k tomu, že pokud dítě vlastní majetek a ten má takové výnosy, které jsou schopny uspokojit jeho potřeby, ztrácí právo na výživu od svých rodičů v tom rozsahu, v jakém je schopno si potřeby ze svého jmění uspokojit samo. Tento názor má samozřejmě své odpůrce. Příkladem zastánců negativního náhledu na zánik vyživovací povinnosti rodiče vůči dítěti, kvůli výnosu z jeho majetku a příjmu z výdělečné činnosti jsou autoři Komentáře o rodině, Milan Holub a kol. Tito argumentují tak, že pouhá skutečnost, že dítě má vlastní majetek a výnosy z něj, popřípadě výnosy z jeho výdělečné činnosti91 jsou dostačující k uspokojení jeho potřeb, není sama o sobě důvodem k zániku vyživovací povinnosti ze strany rodiče. Odpůrci tvrdí, že je třeba reflektovat skutečnost, že dítě vlastní majetek a podle toho upravit výši vyživovací povinnosti, ale zásadně nesouhlasí s tím, aby se majetek nezletilého dotkl existence a podstaty vyživovací povinnosti rodičů vůči dětem. Dle jejich názoru není vlastní majetek dítěte, výnosy z něj nebo jeho výdělečná činnost zákonným důvodem k zániku vyživovací povinnosti rodiče k dítěti. Schopnost dítěte živit se samo není závislá na objektivních okolnostech, jako jsou například dědictví a dary, na základě kterých děti majetek nejčastěji nabývají, ale na subjektivních schopnostech, to znamená vzdělání, dosažení maximálního stupně uplatnění jejich vlastností, jako jsou vlohy talent atd., tedy na schopnosti vlastním úsilím stabilně majetek získávat. Dle tohoto názoru až ukončením studií přestává mít dítě právo na výživné. Opačný výklad by diskriminoval děti, které takto značný majetek mají před ostatními dětmi, které ho nemají, a proto mají právo na výživu od svých rodičů.92

91 92

Kde je zřejmé, že zákonodárce staví příjem dítěte na roveň zisku z jeho majetku. HOLUB a kol., 2011, op. cit., s. 367-368

35

Je zřejmé, že zde vzniká kolize mezi právy dítěte a rodiče, popřípadě dítěte a jeho sourozence, jelikož v NOZ je obsaženo ustanovení § 900 odst. 1, které výslovně řeší nakládání se ziskem z majetku dítěte. Dle zmíněného ustanovení je možné, pokud je toho třeba, použít zisk z majetku dítěte na jeho vlastní výživu, popřípadě použít zbývající zisk jako příspěvek na vlastní výživu rodičů nebo nezletilých sourozenců, pokud žijí s dítětem, které vlastní majetek, ve společné domácnosti. Přispívání na potřeby rodiny ale vylučuje situace, kdy je zřejmé, že nezletilé dítě bude v budoucnu potřebovat své zvýšené potřeby dané například invaliditou. Jak je již zmíněno výše, pro nakládání s majetkovou podstatou nezletilého, na kterou se vztahuje odstavec druhý tohoto ustanovení, platí jiná pravidla.93 Dle mého názoru z ustanovení NOZ jasně vyplývá, že pokud má dítě majetek s takovými výnosy, že ve spojení s jeho příjmem z vlastní výdělečné činnosti uspokojí jeho životní potřeby, rodič nemá povinnost dítě vyživovat. Dále má rodič samozřejmě právo dítěti na výživu přispívat a na straně dítěte by proto nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení, ale pokud rodič nebude mít vůli vyživovat, neměl by být za to postižen. Ovšem jak bude rozebráno níže, je zde nutné ctít nejlepší zájem dítěte a vše provádět v jeho zájmu. V další kapitole se toto budu snažit dále dokazovat.

4.4 Problematika úspor pro dítě a jejich reflexe v NOZ Úspory nezletilého lze definovat jako finanční prostředky, které se střádají pro budoucí spotřebu nezletilým, se kterými bude moci disponovat po nabytí svéprávnosti. NOZ výslovně stanoví, že rozhoduje-li soud o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, a majetkové poměry osoby výživou povinné to připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i úspory. NOZ dále stanoví, že takto poskytnuté finanční prostředky se stávají vlastním majetkem nezletilého a vztahuje se na ně právní úprava o správě majetku dítěte , zejména 93

ELIÁŠ a kol, 2012, op. cit., s. 389

36

v ustanovení § 917. Jelikož jde o správu jmění dítěte, je třeba mít za to, že se rodiče musejí dohodnout o zřízení účtu, na který budou peníze ukládány. Neučiní-li tak, mohou navrhnout, aby rozhodl soud, a neučiní-li ani toto, pak bude výživné (vč. úspor) plněno k rukám toho, komu bylo dítě svěřeno. Soud však může rozhodnout i bez návrhu.94 V oblasti úspor pro dítě je problematické, když rodiče žijí odděleně. Představme si situaci, kdy matka má v péči dítě, otci bylo stanoveno výživné, a pro jeho vysoký příjem mu bylo uloženo tvořit dítěti úspory. Otec se rozhodl založit nezletilému dítěti stavební spoření. Po pěti letech se otec rozhodl tuto smlouvu vypovědět a prokazatelně je nepoužil na potřebu dítěte. Podobnou situací se zabýval Nejvyšší soud, konkrétně v rozhodnutí ze dne 21.2 2008 sp. zn. 33 Odo 55/2006, kde judikoval, že se jedná o majetek nezletilého. Výpověď takové smlouvy není běžnou záležitostí v nakládání s majetkem, proto je potřeba k platnému právnímu jednání souhlas soudu a dle tohoto rozhodnutí se otec, na úkor ústavu, u kterého byla smlouva vytvořena, bezdůvodně obohatil. Z toho vyplývá, že úspory jsou součást vlastního majetku nezletilého, což dále dokazuje také rozhodnutí Nejvyšší soudu ze dne 4. 2. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3429/2008, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval tím, kdo je vlastníkem výnosu ze stavebního spoření uzavřeného na účet nezletilého dítěte. Opět vyplynulo, že nezletilé dítě je vlastníkem jak majetkové podstaty stavebního spoření, tak i výnosu z něj.

4.5 Procesní ochrana majetku dítěte v ZŘS Dnem vyhlášení NOZ a dalších nových soukromoprávních předpisů ve Sbírce zákonů, byla na území České republiky po téměř deseti letech dokončena rekodifikace soukromého práva, jejímž cílem bylo vytvořit komplexní právní úpravu soukromoprávních vztahů s tím, že občanský zákoník bude obsahovat úpravu statusových práv osob (osobnost, svéprávnost), rodinně právních vztahů, absolutních 94

Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. ASPI [online]. [cit. 1. 3. 2014].

37

práv majetkových (vlastnictví, držba, služebnosti, dědické právo) a relativních práv majetkových (závazky) vztahujících se i na podnikatele. Uvedená komplexní rekodifikace soukromého práva si vyžádala nezbytnou harmonizaci základního procesního předpisu upravujícího řízení před civilními soudy v soukromoprávních věcech, kterým je zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále OSŘ), neboť především NOZ uceleně zavádí zcela nové hmotněprávní instituty a již zavedené instituty různým způsobem modifikuje. Na takto ucelenou podobu hmotného práva bylo třeba efektivně navázat příslušnou procesní úpravou. Kodexy soukromého práva a OSŘ jsou komplementární, to znamená, že se vzájemně doplňují, a nelze tedy připustit, aby ve výsledku došlo k věcné či terminologické neshodě, resp. aby procesní úprava nepostačovala k ochraně těch subjektivních práv, která mohou na podkladě nové soukromoprávní úpravy vzniknout. Uvedenou problematiku lze shrnout tak, že základní procesní předpis, kterým je OSŘ, musí být procesní reflexí pozitivního civilního práva hmotného a obsahovat všechny instituty umožňující soudní ochranu subjektivních práv a povinností soukromoprávními normami upravené. Procesní právo musí být nástrojem nalézání práva hmotného a tomuto elementárnímu cíli musí také efektivně sloužit.95 Jelikož bylo civilní soudní řízení do doby účinnosti ZŘS upraveno jediným zákonem, kterým je OSŘ a změna základního procesního předpisu byla do té doby uskutečněna velkou řadou novel a tyto novely byly inkorporovány do kodexu, který je vybudován na socialistické koncepci, tudíž jejich možnosti byly značně omezeny, stál zákonodárce před řešením jak změnit celý koncept nalézacího řízení. Bylo rozhodnuto, že dojde k rozdělení civilního procesního kodexu na dva samostatné předpisy, a to tak, že OSŘ bude upravovat výlučně řízení sporné, a nový zákon ZŘS nesporná řízení a jiná zvláštní řízení. Mezi oběma zákony bude vztah speciality a

95

Důvodová zpráva k zákonu č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. ASPI [online]. [cit. 1. 3. 2014].

38

subsidiarity, kdy speciálním zákonem bude ZŘS.96 Dle důvodové zprávy k ZŘS se pro řízení ve věcech péče o nezletilé zachovává stávající koncepce s drobnými změnami vyvolanými novou hmotněprávní úpravou. Změny se projevují v rozšíření otázek, o kterých bude v řízení rozhodováno, které v některých případech také vyvolávají odlišnou procesní právní úpravu. Zachovává se stávající koncepce demonstrativního výčtu věcí, o nichž je v řízení rozhodováno.97 Jak je již zmíněno výše, je věc péče o jmění nezletilého dítěte předmět řízení podle ustanovení § 466 ZŘS, o kterých rozhoduje soud.

96

K tomuto zákonodárce vedly důvody, mimo jiné spočívající v tom, že z hlediska právní teorie je sporné řízení ovládáno především zásadou dispoziční a projednací, zato nesporná a jiná zvláštní řízení jsou ovládána především zásadou oficiality a zásadou vyhledávací. To se projevuje v mnoha rozdílnostech, které se s dosavadním společenským vývojem po roce 1989 stále více prohlubují. Dále pak u sporného řízení bude zřejmě žádoucí prvky koncentrace a jiné prvky zefektivnění a zrychlení procesu spíše posilovat, a do nesporného a jiných zvláštních řízení je vnášet nelze. Dle zákonodárce tím legislativní oddělení sporného a nesporného řízení odůvodněné. Příkladem lze uvézt konkrétní rozdíly, jako jsou různost účelu sporného a nesporného řízení, různý způsob stanovení civilní pravomoci, rozdílné vymezení okruhu účastníků řízení, rozdílné postavení účastníků řízení a další. Viz Důvodová zpráva k zákonu č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. ASPI [online]. [cit. 1. 3. 2014]. 97 tamtéž

39

5. Kolize práv dítěte a rodičů, případně sourozenců žijící ve společné domácnosti V této kapitole práce naváže na výše zmíněnou otázku, zda by mělo nezletilé (ne plně svéprávné) dítě pozbýt právo na výživu od svých rodičů v případě, že vlastní takový majetek, který spolu ze ziskem z tohoto majetku a popřípadě příjmem, který získává vlastním přičiněním, stačí k uspokojení jeho potřeb. Stojí zde v kolizi základní právo nezletilého dítěte, a to právo na rodičovskou výchovu a péči dle článku 32 Listiny základních práv a svobod (dále LZPS), konkrétně právo na výživu od svých rodičů a právo rodiče vyplývající z článku 11 LZPS, který se zabývá právem vlastnit majetek a jeho ochranou.

5.1 Kolize práv nezletilého dítěte a jeho rodiče řešena testem poměrnosti Dle LZPS má každý právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Základní právo na ochranu majetku není absolutní a toto právo může být omezeno, zvláště z důvodů ochrany práv druhých a ochrany obecných zájmů. Každý takový zásah musí být nezbytný. 98 Test ústavnosti zásahu státu do práva na ochranu majetku spočívá v posouzení, zda se jedná o majetek, zda k zásahu došlo na základě zákona, zda byl nezbytný v demokratické společnosti a zda sledoval legitimní cíl.99 Ochrana majetku je mimo jiné zakotvena i v Listině základních práv Evropské unie, konkrétně v článku 11, který stanoví, že každý má právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej. Z pohledu dítěte je v této kolizi ohroženo jeho právo dle článku 32 LZPS, které říká, že péče o děti a jejich výchova je právem rodičů a děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva dítěte jsou mimo jiné upravena také Listinou základních práv

98

WÁGNEROVÁ, Eliška a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2012. 99 Nález ÚS ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3377/12.

40

Evropské unie článkem 24, který mimo jiné stanoví, že děti mají právo na ochranu a péči nezbytnou pro jejich blaho. Dle mého názoru se zde jedná o typickou kolizi základních lidských práv, kdy pro její posouzení je třeba využít testu poměrnosti, jehož účelem je v konkrétní právní věci přezkoumatelně právně upřednostnit použití určitého práva, svobody nebo obecného dobra před jiným kolidujícím právem, svobodou nebo obecným dobrem a rozptýlit možné pochyby nebo sporné otázky právní s tím spojené, které mají význam pro soudcovské nebo úřednické rozhodnutí, a tak vyloučit nebo omezit možnou hrozbu svévole.100 Test poměrnosti je prostředkem, který je hojně využíván jak Ústavním soudem, tak i ESLP, ale stále více jej využívají i obecné soudy. Pomocí testu poměrnosti, resp. vhodnosti má být zodpovězena otázka, zda má přednost právo nezletilého dítěte, resp. ne plně svéprávného, na péči od svých rodičů, konkrétně na výživu od svých rodičů, před právem rodiče užívat svůj majetek, i přes to, že nezletilé dítě vlastní takový majetek a příjmy z něj jsou tak vysoké, že stačí k jeho výživě ve spojení s příjmem s výdělečné činnosti k uspokojení všech potřeb, tudíž chybí potřeba oprávněného, která je dle nového občanského zákoníku předpokladem k přiznání vyživovací povinnosti. Hlavní část testu poměrnosti, resp. vhodnosti, se v konkrétním případě zpravidla skládá z části popisné, rozborové a důkazní.101 V tomto případě před námi neleží konkrétní případ, ale tato práce se bude zabývat právním rozborem obecné situace. Jako hypotéza této práce byla řečena skutečnost, že v rozsahu, v jakém je ne plně svéprávné dítě schopno uspokojit své potřeby ze svého jmění ve spojení s příjmem ze své výdělečné činnosti, zaniká vyživovací povinnost rodiče k tomuto dítěti. Je třeba zjistit, zda tato hypotéza, která v sobě obsahuje zásah do základního práva dítěte, neodporuje cíli, pro který bude test poměrnosti proveden. Za cíl testu

100 101

TELEC, 2006, op. cit., s. 5-6 tamtéž

41

poměrnosti vyslovím morální a hmotný prospěch dítěte. Je tedy třeba zkoumat, zda je tento cíl legitimní (spravedlivý), zda je zásah nezbytný k dosažení cíle a zda je zásah objektivní k dosažení cíle.102 Dle mého názoru je tento cíl zcela legitimní, a to proto, že ustanovení § 855 NOZ ve svém druhém odstavci říká, že účelem povinností a práva k dítěti je zajištění morálního a hmotného prospěchu dítěte. Jsem přesvědčena, že toto ustanovení zcela koresponduje se zájmem dítěte, který je specifikován např. čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, které ukládá, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, správními nebo zákonodárnými orgány. Pokud jde o to, zda je legitimní zásah do výše zmíněného základního práva dítěte, je třeba upozornit na ustanovení NOZ § 911 a 912 ve spojení s ustanovením § 900, ze kterých jasně vyplývá, že výživné lze přiznat pouze, pokud oprávněný není schopen se sám živit, pokud majetek a zisk z něj spolu s příjmem nestačí k jeho výživě a pokud je zisk z tohoto majetku dostačující, má být použit předně k výživě dítěte.103 V souvislosti s nezbytností zásahu k dosažení cíle, je třeba specifikovat pojem zájem dítěte. Jak je výše zmíněno, tento pojem je užíván v právních předpisech.104 Dle komentáře k Principům evropského rodinného práva ve věci rodičovské odpovědnosti, které pojem zájem dítěte užívají, se jedná o ne přesně definovatelný pojem, který je mimo jiné závislý na konkrétním dítěti nebo jeho současné situaci ve které se nachází. Nejlepší zájem dítěte také ovlivňuje jeho rozpoložení, mentální 102

Tyto kroky jsou součástí rozborové části testu poměrnosti spolu s popisem event. jiných způsobů (variant prostředků), jimiž bylo nebo by bylo možno objektivně dosáhnout stejného nebo srovnatelného cíle šetrněji, věcných nebo právní možnost použití event. šetrnějšího (alternativního) způsobu, spravedlivosti způsobu zásahu (vhodnosti) použitého prostředku nebo zásahu, zvoleného z více event. možných prostředků při vyloučení nebo omezení újmy či jiného záporného dopadu, to je minimalizace záporného dopadu) včetně popisu záporného dopadu (legitimita, resp. optimalita zvoleného způsobu) a přiměřenosti zásahu zamýšlenému cíli. Viz TELEC, Ivo, 2006, op. cit., s. 6 103 zákon č. 89/2012 Sb. 104 Příkladem lze uvést Úmluvu o právech dítěte konkrétně článek 3.

42

vyspělost, osobnost, schopnosti a další.105 Dle mého názoru je pro dítě nejlepší a zcela v jeho zájmu, aby se kryl zájem jeho se zájmy jeho rodičů. Představme si situaci, kdy nezletilé dítě vlastní bytový dům, ze kterého má velké příjmy, které postačují k zajištění jeho potřeb i ke tvorbě úspor a rodiče tohoto dítěte pobírají minimální mzdu. Je v zájmu dítěte, aby zisk z jeho majetku byl použit na jeho výživu a potřeby, jelikož v souladu s právem na stejnou životní úroveň s rodiči, a to jak v negativním tak v pozitivním smyslu, by bez tohoto finančního objemu, jeho potřeby nebyly uspokojovány zdaleka tak, jak s použitím zisku z jeho majetku. Jedná se sice o zásah do práv dítěte, ale v jeho zájmu a ke zlepšení kvality jeho bytí. Dále je třeba zabývat se tím, zda je takové řešení objektivní dosáhnout sledovaného cíle. Dle nového občanského zákoníku, konkrétně ustanovení § 855, mají rodiče a děti k sobě určitá práva a povinnosti. Účelem povinností a práv k dítěti je zajištění morálního a hmotného prospěchu dítěte. Považujeme-li morální a hmotný prospěch dítěte za cíl, kterého chceme dosáhnout, je třeba zodpovědět otázku, zda použití zisku z majetku nezletilého dítěte k jeho výživě, případně k uspokojení potřeb rodiny, vede ke sledovanému cíli. Výše zmíněné ustanovení rodiči neukládá pouze zajištění hmotného prospěchu dítěte, ale také morálního. Z důvodové zprávy k NOZ vyplývá, že výslovné vyjádření tohoto účelu v textu zákona má nejen hodnotu výchovnou, ale je i vykládacím právním pravidlem. Lze totiž říci, že nenaplňuje-li

105

BOELE-WOELKI, Katharina a kol. Principles of European Family Law Regarding Parental Responsibilities. Oxford: Intersentia, 2007. s. 38 K tomuto pojmu podalo výklad Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR jako možnost dítěte za účelem svého plného a harmonického rozvoje osobnosti a schopností vyrůstat v rodinném prostředí a v atmosféře štěstí, lásky a porozumění, a to přednostně v péči své původní rodiny. Zájem dítěte“ ve smyslu vnitrostátních přepisů je nutné vykládat ve smyslu mezinárodních smluv“ protože (jakýmkoli) jiným výkladem by ČR porušovala své mezinárodněprávní závazky, a tím i vlastní Ústavu. Tento pojem se objevuje téměř ve všech ve všech mezinárodních smlouvách, k jejichž dodržování se Česká republika v této oblasti zavázala. Viz Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Výklad pojmu "nejlepší zájem dítěte". [online]. [cit. 9. 3. 2014].

43

výkon povinností a zejména práv rodičů k dítěti právě tento zákonný účel, pak jde o protiprávní chování, o zneužití práv atd. a nabízí se použít odpovídající sankce.106 Pokud rodič má na mysli zájem dítěte a zisk z jeho majetku používá v souladu s účelem, který prezentuje NOZ, je dle mého názoru tento způsob objektivní (skutečně schopný) dosáhnout sledovaného cíle, kterým je morální a hmotný prospěch dítěte. Jak je výše zmíněno, toto ustanovení je třeba vykládat i jako výchovnou hodnotu, tudíž rodiče by si měli počínat s penězi nezletilého tak, aby neohrozili jeho mravní vývoj. Pokud dítě vlastní majetek a zisk z něj postačuje na uspokojení jeho potřeb, případně i potřeb rodiny při zohlednění jeho potřeb úspor a zajištění budoucnosti, z mého pohledu na základě výše zmíněných skutečností není pochyb o tom, že se jedná o legitimní řešení, které není k tíži nezletilého (ne plně svéprávného) dítěte, to znamená, že na něj nemá záporný dopad. Je třeba, aby rodiče při tomto ctili účel, který stanoví NOZ a tento zisk z majetku použili k zajištění prospěchu dítěte, nikoli prospěchu sobě vlastního. Samozřejmě existují i alternativní způsoby řešení kolize těchto práv. Pokud je rodič dostatečně majetný a jeho příjmy dostačují k zabezpečení morálního a hodnotového prospěchu dítěte, nemusí být majetek nezletilého dotčen a bude předán v plné výši i s výnosy po dosažení jeho svéprávnosti. V takových situacích, ale ke kolizi práv ani nemusí dojít. Problém kolize práv rodiče a dítěte nastává většinou tam, kde jsou příjmy nepoměrné a rozdíl mezi nimi je markantní. Pokud v tomto případě dojde ke sporu, který řeší soud, má za povinnost reflektovat i majetkové poměry povinného a potencialitu jeho příjmů (jeho schopnosti a možnosti) a to vše je nutno posoudit komplexně. Proto je při rozhodování o výživném vždy nutné zohlednit nejen fakticky dosahované příjmy povinného, ale i celkovou hodnotu jeho movitého a nemovitého majetku a jeho životní úroveň jak vyplývá z nálezu 106

Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. ASPI [online]. [cit. 3. 3. 2014].

44

Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2013 č. I. ÚS 4239/12. Zde je třeba důsledně zkoumat konkrétní okolnosti každého případu. Na základě posouzení shora podané situace v obecné rovině, tedy s absencí okolností konkrétního případu je můj právní názor takový, že za splnění podmínek uvedených, to znamená, že veškerá jednání musí být v souladu s morálním a hmotným prospěchem dítěte a v jeho nejlepším zájmu je třeba upřednostnit právo rodiče dle čl. 11 LZPS před právem dítěte dle čl. 32 LZPS.

45

6. Ochrana majetku nezletilých osob ve světle Evropských tendencí V této kapitole bych se ráda zabývala tím, zda úprava ochrany majetku nezletilého (ne plně svéprávného) dítěte v NOZ koresponduje s evropskými tendencemi, zejména, zda je ve shodě s Principy CEFL v oblasti rodičovské odpovědnosti a modelovým zákonem Model Family Code. Do roku 1998, kdy byl novelizován ZOR tzv. Velkou novelou,107 byla úprava majetku nezletilého naprosto nedostatečná, a to i přes to, že v mnoha evropských zemích, jako je například Nizozemí, Francie, Švédsko nebo Rakousko, snaha zabránit tomu, aby ti, kteří se nemohou zastupovat sami, neutrpěli újmu, byla více než patrná.108 Cílem této kapitoly je zjistit, zda se právní úprava podle nového občanského zákoníku přiblížila trendům evropského rodinného práva.

6.1 Harmonizace evropského rodinného práva v souvislosti s Principy Komise pro evropské rodinné právo a Model Family Code O rodinném právu je známo, že je nejméně vhodné pro harmonizaci (unifikaci). Jako důvod bývají uváděny zejména rozdílné tradice, právní kultura, náboženství, politické klima, ideologie a další.109 Toto je způsobeno také tím, že právní úpravy rodinného práva v Evropě jsou rozdílné, jelikož byly ovlivněny různými právními úpravami zakotvenými ve velkých civilních kodexech.110 I přes to, že se jedná o velice nesnadný cíl, se Komise pro evropské rodinné právo snaží o harmonizaci rodinných práv v Evropě a vytváří principy evropského rodinného

práva

založené

na

společném

hodnotovém

základu,

tedy

107

zákon č. 91/1998 Sb. NOVÁ, Hana. Ochrana majetku nezletilých osob. Právní rádce. 1997, č. 6, str. 8 109 KRÁLIČKOVÁ, Zdeňka. České rodinné právo ve světle evropských harmonizačních tendencí. Právník. 2012, roč. 151, č. 11, s. 1163 110 Jde zejména o kodexy francouzské, německé rakouské a také o pokusy sovětské. Viz KRÁLIČKOVÁ, 2012, op. cit. s. 1164 108

46

,,common core“.111 Cílem CEFL je dosažení skutečné evropské identity, k čemuž ji slouží různé metody, například vytvoření promyšlených dotazníků, na které bylo a je odpovídáno, oslovení akademiků a vyhodnocení jejich odpovědí a v neposlední řadě také zpracování závěrů mezinárodních konferencí. Svými skutky se snaží postihnout vývoj, tendence a perspektivy rodinného práva v Evropě.112 V souvislosti s problematikou této práce jsou významné Principy v oblasti rodičovské odpovědnosti, které byly Komisí pro evropské rodinné právo vytvořeny. Komise neměla a nemá v úmyslu, aby byly principy pro zákonodárce závazné, ale snaží se, aby kvůli své obecnosti, jednoduchosti a nadčasovosti, byly reflektovány při modernizaci právních řádů.113 Jsou založeny na mezinárodních právních nástrojích, jako je Úmluva o odpovědnosti rodičů a ochraně dětí,114 Brusel II bis115 a dalších, které ovšem nešly do detailů problematiky. V souvislosti s vytvořením tohoto principu byly provedeny komparativní výzkumy například v Rakousku, České republice, Francii, Polsku, Portugalsku a mnoha dalších evropských státech.116 Ve spojení s Model Family Code, bude stěžejní zejména článek 3.33 zabývající se správou majetku nezletilého.

6.2 Principy CEFL v oblasti rodičovské odpovědnosti, zejména Princip 3:22 zabývající se správou majetku dítěte ve vazbě k ochraně majetku dítěte v NOZ V souvislosti s Principy Komise pro evropské rodinné právo v oblasti rodičovské odpovědnosti je patrné, že NOZ se v mnoha ohledech přibližuje evropské tendenci.117

111

KRÁLIČKOVÁ, 2012, op. cit. s. 1165 tamtéž, s. 1168 113 tamtéž, s. 1169 114 rozhodnutí Rady č. 2003/93/EC 115 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 116 BOELE-WOELKI, 2007. op. cit., s. 144 117 Jedná se zejména o znovu zakotvení termínu rodičovská odpovědnost do NOZ, dále pak důkladnou úpravu práv a povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti po rozvodu, to je v případě odluky 112

47

Správou jmění nezletilého dítěte se zabývá Princip 3:22.118 Tento princip obsahuje práva a povinnosti, které má ten, jež spravuje majetek nezletilého dítěte. Konkrétně má nositel rodičovské odpovědnosti povinnost spravovat jmění nezletilého dítěte svědomitě a s řádnou péči, aby byla zachována jeho hodnota, a kde je to možné, snažit se o zhodnocení majetku.

119

Tato povinnost vyplývá i z důvodové zprávy

k NOZ, konkrétně z ustanovení § 896, kde se zavádí zásada, že peníze mají nést zisk, tj. že mohou a měly by být rovněž bezpečně investovány.120 Tento princip rovněž prezentuje zásadu, že majetek nezletilého by měl být spravován v souladu s nejlepším zájmem dítěte, který je ve shodě se společným hodnotovým řádem systému práva. Dále Princip obsahuje určitá omezení ve výkonu rodičovské odpovědnosti. V prvním případě se toto omezení projevuje v konfliktu zájmů nezletilého dítěte a rodiče, kdy má dítě právo být zastoupeno třetí osobou. V druhém případě, který Princip správy majetku nezletilého uvádí, nositel rodičovské odpovědnosti nemá právo dávat za dítě dary, ledaže by se jednalo o morální povinnost nebo slušnost.121 Zmíněný Princip se také zabývá institutem rodičovského užívacího práva (konceptu převzatého z římského práva). V tomto ohledu dochází dle mého názoru ke shodě s NOZ, kdy podle Principu správy jmění nezletilého dítěte může rodič využít příjem z takového jmění pro potřebu rodiny, pokud příjem nebude třeba k péči o majetek nebo pro výživu dítěte. Autor komentáře k tomuto principu si je vědom moci, která tímto náleží nositeli rodičovské odpovědnosti, ale apeluje na národní práva, která tuto moc

rodičů, zakotvení výslovných pravidel pro rodiče a zájemce o osvojení a jiné. Viz KRÁLIČKOVÁ, 2012, op. cit., s. 1173 118 BOELE-WOELKI, 2007. op. cit., s. 143 119 V komentáři k Principům rodičovské odpovědnosti autor uvádí anglický výraz „due care and diligence“, který má být vykládán tak, že ten, který má rodičovskou odpovědnost by měl jmění spravovat svědomitě, zvyšovat jeho hodnotu a pečlivě ho investovat v souladu se zákonem. Viz BOELE;WOELKI a kol, Principles of European Family Law Regarding Parental Responsibilities, 2007. op. cit. 120 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. ASPI [online]. [cit. 1. 3. 2014]. 121 BOELE-WOELKI, 2007. op. cit., s. 150

48

usměrňují například tím, že stanoví, kdo patří do rodiny a kteří členové jsou oprávněni profitovat z takového příjmu.122 Dle mého soudu, na základě výše zmíněných skutečností, je úprava v NOZ zcela ve shodě s tímto Principem CEFL a plně reflektuje zásady, které jsou v něm uvedeny.

6.3 Článek 3.33 Model Family Code, zabývající se správou majetku dítěte ve vazbě k ochraně majetku dítěte v NOZ Jak je zmíněno výše Model Family Code je dílo, které vytvořila členka výkonného výboru CEFL prof. Ingeborg Schwenzer a na kterém spolupracovala s Mariel Dimsey. Jedná se o modelový zákon, který nabízí pouhý rámec pro diskuzi v Evropě a má sloužit jako inspirace pro národní úpravy.123 Tento článek stanoví, stejně jako Princip 3:22 CEFL a NOZ, že správa majetku nezletilého je součástí rodičovské odpovědnosti. Dále říká, že dítě, které dosáhlo patnácti let věku, má právo spravovat své majetkové záležitosti samo, a kdy je vyžadován souhlas kompetentního zástupce ve věci finančních transakcí124. Princip CEFL se tímto vůbec nezabývá, ale určitou podobnost bychom mohli pozorovat v souvislosti se zmíněnou pracovně právní subjektivitou dítěte, kdy se po dovršení věku patnácti let a ukončení povinné školní docházky může stát zaměstnancem dle ZP. Z komentáře k tomuto článku vyplývá, že se jedná o příjmy dítěte, jako je mzda získaná vlastním úsilím dítěte. V souvislosti s tímto je dle mého názoru velice přínosné, že se Model Family Code v tomto článku přímo zabývá tím, že pro finanční transakce učiněnými penězi z takového příjmu je třeba souhlas nositele rodičovské odpovědnosti. V komentáři se přímo uvádí příklad dětí, které jsou filmové hvězdy a vydělávají horentní sumy peněz. Je v zájmu dítěte

122

BOELE-WOELKI, 2007, op. cit., s. 151 SCHWENZER; DIMSEY, 2006, op. cit., s. 6 124 tamtéž, s. 152 123

49

chránit tyto peníze dohledem autority, to je nositelem rodičovské odpovědnosti.125 Dále z komentáře k tomuto článku vyplývá, že práva i povinnosti vyplývající ze správy majetku nezletilého dítěte musí být prováděna v nejlepším zájmu dítěte stejně jako podle Principu CEFL. Dále je třeba správu majetku nezletilého (plně svéprávného dítěte) provádět svědomitě a s řádnou péči, aby byla zachována jeho hodnota, a kde je to možné snažit se o zhodnocení majetku, stejně jak je tomu v NOZ a v Principu CEFL.126

125 126

SCHWENZER; DIMSEY, 2006, op. cit., s. 153 tamtéž, s. 152-153

50

7. Úvahy de lege ferenda Dle mého názoru je úprava ochrany majetku nezletilého v NOZ pro české rodinné právo přínosná. V souvislosti s Principy rodinného práva vypracované CEFL se jeví jako dokonale shodná. Specifikace povinností při správě majetku nezletilého, resp. ne plně svéprávného dítěte je téměř identická v Principu zabývajícím se správou jmění dítěte jako v NOZ. Úprava této oblasti v NOZ se v zásadě shoduje i s článkem 3.33 Model Family Code, ale tento modelový zákon navíc specifikuje správu příjmů z výdělečné činnosti samotným dítětem. V souvislosti s touto problematikou by se de lege ferenda dalo uvažovat o tom, aby zákonodárce do právní úpravy rodinného práva zapracoval i správu takto nabytých peněz. Jak je výše uvedeno, dítě se může stát filmovou hvězdou a vydělávat horentní sumy peněz. Nemusí být mentálně ani mravně vyspělé na to, aby si uvědomovalo jejich váhu a tudíž by bylo v rozporu s účelem zajištění morálního a hmotného prospěchu dítěte, který stanovuje NOZ, aby dítě ne plně svéprávné nakládalo s takovými výdělky samo. Problematika vlastního majetku nezletilého a jeho vliv na výživné je velice důležitá, nicméně není mnoho situací, ve kterých se dostane do sporu rodič s dítětem v souvislosti s jeho výživou z vlastního majetku, zvláště pokud žijí ve společné domácnosti. Otázka je, kolik dětí se zamýšlí, zvláště v útlém věku, nad tím, z jakých prostředků jej rodič vyživuje. Problém nastává až v momentě, kdy dítě nabývá svéprávnosti a je mu předloženo vyúčtování hospodaření s jeho majetkem. Dle mého soudu i proto neexistuje mnoho rozhodnutí ESLP a Ústavního soudu, které se zabývají přímo touto problematikou. Východisko bych viděla v rozsáhlejší specifikaci povinností rodiče při nakládání se ziskem z vlastního majetku dítěte. Zejména pokud jde o problematiku úspor. De lege ferenda se dá uvažovat o ustanovení procentuálního rozdělení zisku z takového majetku mezi spotřebu dítěte, případně rodiny a úspor. Dle mého názoru by měl zákon stanovit přesnou procentuální výši ze zisku, která by se měla dítěti spořit pro případné krizové situace. Ochrana podstaty majetku je v zákonné úpravě dostatečná.

51

V souvislosti s přispíváním nezletilého dítěte na potřeby rodiny a sourozenců se domnívám, že by se mělo jednat pouze o krajní řešení finanční situace rodiny. NOZ stanoví, že zbývající zisk z majetku je možné použít na výživu rodičů a nezletilých sourozenců, pokud žijí ve společné domácnosti. Je jasné, že by neměl být výrazný nepoměr mezi životní úrovní členů rodiny žijící ve společné domácnosti, zvláště se zřetelem na výchovné aspekty péče o dítě, ale dle mého názoru by ostatní členové rodiny neměli na zisku z majetku nezletilého profitovat a měla by se upřednostnit tvorba úspor nezletilému dítěti až do nabytí svéprávnosti. Za velice přínosné považuji, že se téměř shoduje znění úpravy v NOZ a Princip v oblasti rodičovské odpovědnosti vypracovaný CEFL zabývající se správou majetku. Ve znění zmíněného Principu je přímo uvedeno, že veškerá správa by měla být prováděna v nejlepším zájmu dítěte. Proto bych viděla specifikace nejlepšího zájmu dítěte v NOZ jako vhodnou úvahu de lege ferenda.

52

8. Závěr Tématem diplomové práce bylo "Vlastní majetek nezletilého versus právo na výživné". Snažila jsem se práci rozčlenit tak, aby postupovala od popisu obecného hlediska problému, přes historické souvislosti ke konkrétním aspektům této právní problematiky, které byly popsány, srovnány a následně kriticky rozebrány. V druhé kapitole jsem se zabývala obecnými pojmy, vztahujícími se k tématu, kdy jsem se snažila zaměřit zejména na vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti, specifikaci toho, jaká osoba je považována za dítě a co je považováno za majetek nezletilého, resp. ne plně svéprávného dítěte. Dále jsem se zabývala pracovně právní subjektivitou dítěte a úpravou ochrany majetku na poli evropského práva, konkrétně Principy CEFL a Model Family Code. Ve třetí kapitole jsem provedla historický exkurs, kterým jsem se snažila dokázat, že dnešní soukromoprávní kodifikace se navrací k principům platným v OZO, který byl účinný na našem území za dob první Československé republiky a z části i za dob Protektorátu Čechy a Morava. Dále jsem plynule přešla k rekodifikaci rodinného práva po roce 1945, konkrétně z roku 1949 zákonem o právu rodinném až k rekodifikaci v 60. letech, kdy se roku 1963 stal účinným ZOR v původním znění. Dále jsem se věnovala právní úpravě rodinného práva po roce 1989 a zabývala jsem se i situací v oblasti rodinného práva po vstupu ČR do Evropské unie. Je třeba zmínit, že z poznatků získaných z historického exkursu se dá potvrdit původní předpoklad, že v oblasti, kterou se zabývá práce úprava v NOZ v mnohém respektuje tehdy účinný OZO, od kterého se předpisy po něm vzniklé odklonily. Proto jsem se také této dobové úpravě věnovala největší část třetí kapitoly. Dále byl pro účely práce přínosný také zákon o právu rodinném, který se stal účinným v roce 1950, který v sobě také obsahoval ochranu majetku nezletilého dítěte, a úprava ochrany jmění dítěte v něm obsažená byla zákonodárcem využita při tvorbě novely ZOR z roku 1998 téměř v doslovném znění.

53

Čtvrtá kapitola diplomové práce pojednávala o srovnání úprav ZOR po novele z roku 1998 a NOZ, a to ve třech specifických záležitostech. První bylo srovnání právní úpravy vyživovací povinnosti rodiče vůči nezletilému dítěti, kdy mnohé ze ZOR bylo přepsáno do NOZ. V tomto ohledu se jednalo zejména o velkou systémovou změnu. Změnou, která je, dle mého názoru, pro účely práce velice důležitá bylo to, že NOZ výslovně specifikuje, že výživné jde oprávněnému přiznat jen, když není schopen se sám živit, a také to, kdy má nesvéprávné nezletilé dítě právo na výživné, i když vlastní majetek vlastní. V této části kapitoly jsem nezapomněla vzpomenout aspekt, na základě kterého se také stanovuje výše výživného na nezletilé dítě, a to je právo na stejnou životní úroveň s rodiči. V druhé části čtvrté kapitoly jsem se zabývala srovnáním ochrany majetku nezletilého v obou právních předpisech. Zjistila jsem, že ochrana majetku nezletilého byla do ZOR zavedena až novelou z roku z roku 1998. V souvislosti s úpravou ochrany majetku nezletilého (ne plně svéprávného) oceňuji, že NOZ zavádí povinnost správce majetku takového dítěte nejen bezpečně jmění spravovat, ale také pokud je to možné i zvětšovat. Třetí část této kapitoly se zabývala respektováním dobrých mravů v oblasti určování výživného. Naznala jsem, že oba předpisy dobré mravy reflektují s tím rozdílem, že NOZ je obsahuje v úvodních ustanoveních, tudíž by měly sloužit jako zásada, na základě by se měl vykládat celý předpis. V souvislosti s reflexí dobrých mravů při určování výživného jsem si položila otázku, zda je možné, že v případě, kdy má nezletilé, resp. ne plně svéprávné, dítě takový majetek a výnosy z něj spolu s příjmem z jeho výdělečné činnosti uspokojují jeho potřeby, aby rodič nebyl povinen toto dítě vyživovat. Uvedla jsem názor oponentů této hypotézy, a vyjádřila svou kladnou odpověď na tuto otázku. Dále jsem se ve třetí kapitole práce zabývala problematikou tvorby úspor nezletilému dítěti, k čemuž jsem využila judikaturu Nejvyššího soudu a v poslední části jsem se zaměřila na procesní ochranu majetku nezletilého, vyňatou z OSŘ a obsaženou v ZŘS.

54

Pátá kapitola práce plynule navázala na čtvrtou. V této kapitole jsem se snažila testem poměrnosti prokázat, že hypotéza zmíněná v úvodu je odůvodněná a pravdivá. V první části jsem se snažila posadit konkrétní práva vyplývající z NOZ do roviny základních práv a na základě toho provézt test poměrnosti. Jelikož mi rozsah práce nedovolil provést vícero testů poměrnosti, soustředila jsem se zejména na kolizi práv rodiče, který má právo vlastnit majetek a pokojně ho užívat a právo dítěte na péči a výživu od svých rodičů. Dle mnou zpracovaného testu poměrnosti, který se skládal ze zjištění, zda je cíl a zásah do práva legitimní, zda je nezbytný tento zásah k dosažení cíle a jestli je řešení objektivní dosáhnout sledovaného cíle, vyplynulo, že mnou stanovená hypotéza v úvodu práce je pravdivá a odůvodněná. V šesté kapitole se práce věnovala ověření dílčích závěru v souvislosti se standarty Evropského rodinného práva, kdy jsem kladla důraz zejména na Principy vypracované Komisí pro evropské rodinné právo a Model Family Code. Naznala jsem, že je samozřejmě třeba ctít nejlepší zájem dítěte, ale užití zisku z jeho majetku pro jeho výživu není v opozici proti tomuto zájmu. Je velice přínosné, že úprava v NOZ koresponduje s úpravou v tomto Principu i v Model Family Code, jak jsem zmínila výše, ale oproti Model Family Code, konkrétně čl. 3.33 nenabízí východisko správy příjmu nezletilého, staršího patnácti let, ale ne plně svéprávného. V sedmé kapitole jsem se zabývala mými úvahami de lege ferenda v návaznosti na téma práce. Oblast ochrany vlastního jmění nezletilého dítěte ve vazbě na jeho právo na výživné od svých rodičů je úzce specifikované téma, na které lze nahlížet s vícero úhlů. V práci jsem se zabývala zejména kolizí práv ve fungující rodině a okrajově jsem se dotkla i problematiky úspor v případě oddělené péče. Dle mého názoru je tato problematika velmi důležitá a je třeba uvítat, že ji NOZ dává více prostoru než ZOR. Nicméně se nejedná o situace typické pro společnost v našem státu. I přes to, že se ekonomicko - sociální podmínky stále vyvíjí, neexistuje mnoho dětí, které by měly

55

nepoměrně vyšší vlastní majetek a příjmy než rodiče. Například proto, že v souvislosti s děděním není v našem právním řádu jednoduché obejít vlastní dítě a upřednostnit vnouče atd. Když se tak stane, jak jsem zmínila výše, je nepravděpodobné, že by dítě zkoumalo, z čeho ho rodič živí. Problematická fáze může nastat v případě, kdy dítě nabude svéprávnosti, bude mu předloženo vyúčtování a na základě toho bude dítě nárokovat po rodiči náhradu škody, případně bezdůvodné obohacení. Plně souhlasím s tím, aby byla část zisku z majetku nezletilého použita k uspokojení jeho potřeb, zvláště pro to, aby se zvýšila jeho životní úroveň, ale je velmi důležité, aby rodiče, případně soudy důsledně chránily nejlepší zájem dítěte. Zvláště při nezdravém vztahu rodiče k dítěti, kdy rodič upřednostňuje svůj vlastní zájem před nejlepším zájmem dítěte, by soudy měly dbát na ochranu nezletilého (ne plně svéprávného) hlavně při určování výživného a při kontrole hospodaření s majetkem takového dítěte v souvislostí s aplikací NOZ, aby nedocházelo ke ztenčování majetku kvůli zavinění ze strany rodiče.

56

9. Seznam použitých pramenů Učebnicová a komentářová literatura 1) HOLUB, Milan; NOVÁ, Hana; PTÁČEK, Lubomír. Zákon o rodině s komentářem, judikaturou a předpisy souvisejícími. 9. přeprac. vyd. Praha: Leges, 2011. 456 s. ISBN: 9788087212967 2) STEINCHOVÁ, Ladislava. Zákon o zaměstnanosti – Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2010, 316 s. ISBN 978-80-7357-501-4 3) HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol. Zákon o rodině, zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C. H. Beck. 2009. 586 s. ISBN: 9788074000614. 4) HRUŠÁKOVÁ. Milana; KRÁLÍČKOVÁ Zdeňka. České rodinné právo. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2006. 400 s. ISBN 8021039744. 5) RADVANOVÁ, Senta; ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Kurs občanského práva Instituty rodinného práva. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1999. 227 s. ISBN 8071791822. 6) VOJÁČEK, Ladislav; SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír a kol. Vývoj soukromého práva na území Českých zemí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 615 s. ISBN 978-80-210-6006-7 7) ROUČEK František; SEDLÁČEK Jaromír. Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 5424 s. ISBN 80-85963-60-4 8) WÁGNEROVÁ, Eliška a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2012, 931 s., ISBN 978-80-7357-750-6 Monografie 9) ELIÁŠ, Karel a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Praha: Sagit, 2012. 1120 s. ISBN: 9788072089222. 10) ELIÁŠ, Karel; ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Principy a východiska nového kodexu soukromého práva. Praha: Linde Praha, 2001, 302 s. ISBN: 8072013130. 11) HRUŠÁKOVÁ, Milana. Dítě, rodina, stát (Úvahy nad právním postavením dítěte). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1993. 160 s. ISBN: 8021006943.

57

12) KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. Lidskoprávní dimenze českého rodinného práva. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 191 s. ISBN: 9788021050532. 13) PAUKNEROVÁ, Michaela; TOMÁŠEK, Michal a kol. Nové jevy v právu na počátku 21. století. IV. Proměny soukromého práva. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2009. 424 s. ISBN: 9788024616872. 14) BOELE-WOELKI, Katharina. a kol. Principles of European Family Law Regarding Parental Responsibilities. Antwerpen - Oxford: Intersentia, 2007. 331 s. ISBN: 9789050956451. 15) SCHWENZER, Ingeborg., DIMSEY, Mariel. Model Family Code. From a global perspective. Antwerpen - Oxford: Intersentia, 2006, 257 s. ISBN 9050955908. 16) BĚLOHLÁVEK, Alexandr. J. a kol. Nový občanský zákoník. Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012. 830 s. ISBN 9788073804138.

Přehled judikatury 17) POLIŠENSKÁ, Petra. Přehled judikatury ve věcech vyživovací povinnosti rodičů. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2013. 432 s. ISBN 978-80-7478-0462 Články 18) KRÁLIČKOVÁ, Zdeňka, České rodinné právo ve světle evropských harmonizačních tendencí. Právník. 2012, roč. 151, č. 11, s. 1161-1184. ISSN 0231-6625 19) NOVÁ, Hana. Ochrana majetku nezletilých osob. Právní rádce. 1997, č. 6, s. 8-12. 20) KRÁLÍČKOVÁ, Z. Podněty Komise pro evropské rodinné právo (CEFL) pro další vývoj českého rodinného práva. In: Európske a národné rozmery civilného práva, etický rozmer a zodpovednosť právnických profesií. 1. vyd. Pezinok: Justičná akadémia Slovenskej republiky, 2011. 336 s. ISBN 978-80970207-3-6. S. 96.

58

Diplomové práce 21) ŽŮRKOVÁ, Pavla. Výkon rodičovské zodpovědnosti. [online]. Brno, 2013 [cit. 1. 3. 2014]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/325837/pravf_m/?fakulta=1422;obdobi=6023;studiu m=493003 Elektronické zdroje 22) BRUNCKO, Stanislav. Výživné za první republiky. In: 1. československé setkání doktorských studentů a postdoktorantů [online]. Brno: Masarykova univerzita 2013, s. 22-41. [cit. 14. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dejiny2013/setkani2013.pdf 23) RAŠOVSKÝ, David. Dobré mravy jako kritérium přiznání výživného. Právní forum. [online]. Publikováno dne 31. 8. 2012. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 3. 2014]. 24) LUŽNÁ, Romana. Použitelnost majetku nezletilého dítěte pro jeho potřeby a potřeby rodiny. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 25) CHALUPA, Luboš. Stanovení výše výživného v souladu s principem rovnosti. Aplikace práva [online]. Publikováno dne 26. 9. 2013, s. 6-9 [cit. 28. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.aplikaceprava.cz/files/aplikace-prava-03-2013.pdf2013, č. 3 26) KOVÁŘOVÁ, Daniela. Rodinné právo v připravované rekodifikaci občanského práva. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7. 2. 2014]. 27) ELISCHER, David. Aktuální otázky stanovování výživného v ČR a koncepce vyživovací povinnosti ve Francii. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 1. 2014]. 28) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: výklad pojmu "nejlepší zájem dítěte". [online]. [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/socialniprogramy/vyklad-pojmu-nejlepsi-zajem-ditete 29) TELEC, Ivo. Test poměrnosti cíle a prostředku. Masarykova univerzita [online]. 2006 [cit. 1. 3. 2014]. Dostupné z: http://is.muni.cz/elportal/estud/praf/js07/3228815/pdv/priloha7.html

59

30) UNITE NATIONS – Comittee of the right of children: General comment No. 14 (2013) on the right of the child to have his or her best interests taken as a primary consideration (art. 3, para 1.) [online]. [cit. 12. 3. 2014]. Dostupné z: http://tbinternet.ohchr.org/Treaties/CRC/Shared%20Documents/1_Global/CR C_C_GC_14__7202_E.doc 31) History. CEFL [online]. CEFL, ©2014 [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://ceflonline.net/history/ 32) Principles. CEFL [online]. CEFL, ©2014 [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://ceflonline.net/principles/ Soudní rozhodnutí a stanoviska 33) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3429/2008. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 13. 3. 2014]. 34) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.2 2008, sp. zn. 33 Odo 55/2006, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 13. 3. 2014]. 35) Nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3377/12, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 3. 2014]. 36) Nález Ústavního ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. ÚS 527/06. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 1. 2014]. 37) Nález Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. IV. ÚS 412/04. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 1. 2014]. 38) Nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 527/06. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 2. 2014]. 39) Nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. II. ÚS 3113/10. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 2. 2014]. 40) Nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. PL. ÚS 4/94. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 2. 2014]. 41) Rozsudek Krajského soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 24 Co 166/2003. In: POLIŠENSKÁ, Petra. Přehled judikatury ve věcech vyživovací povinnosti rodičů. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2013. 432 s. ISBN 978-80-7478-0462 42) Rozsudek Krajského soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 11 Co 522/2004. In: POLIŠENSKÁ, Petra. Přehled judikatury ve věcech vyživovací povinnosti rodičů. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2013. 432 s. ISBN 978-80-7478-0462

60

43) Rozsudek Krajského soudu ze dne 8. 10. 1975, sp. zn. 3 Co 969/1975. In: POLIŠENSKÁ, Petra. Přehled judikatury ve věcech vyživovací povinnosti rodičů. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2013. 432 s. ISBN 978-80-7478-0462 Právní předpisy 44) Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 1. 2014]. 45) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2014]. 46) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014]. 47) Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9. 1. 2014]. 48) Zákon č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský, ve znění jej měnících a doplňujících předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9. 1. 2014]. 49) Zákon č. 262/2006 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 1. 2014]. 50) Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 1. 2014]. 51) Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 1. 2014]. 52) Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2014]. 53) Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2014]. 54) Zákon č. 265/1949 Sb. zákon o právu rodinném. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 3. 2014]. 55) Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 3. 2014]. 56) Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 3. 2014].

61

57) Úmluva o právech dítěte. Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 3. 2014]. 58) Předpis č. 12007P/TXT, Listina základních práv Evropské unie, poslední stav textu. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 3. 2014].

Důvodové zprávy a ostatní 59) Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 3. 2014]. 60) Důvodová zpráva k zákonu č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 3. 2014]. 61) Důvodová zpráva k zákonu č. 94/1993 Sb., zákon o rodině. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2014].

62