DIPLOMOVÁ PRÁCE. Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva. Lukáš Chmelík 2009

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva

DIPLOMOVÁ PRÁCE Současná právní úprava civilněprávních exekucí podle zák. č. 120/2001 Sb., a její srovnání s úpravou výkonu rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu Lukáš Chmelík 2009

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Současná právní úprava civilněprávních exekucí podle zák. č. 120/2001 Sb., a její srovnání s úpravou výkonu rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.“

______________________ Lukáš Chmelík

OSNOVA: 1. Úvod..................................................................................................................3 2. Pohled do historie právní úpravy exekučního řízení v ČR..........................5 3. Současná právní úprava exekučního řízení, resp. řízení o výkonu rozhodnutí ............................................................................................................7 3.1. Dvojkolejnost právní úpravy, vztah OSŘ a EŘ..........................................................8 3.2. Dvojí terminologie.........................................................................................................8 3.3. Obecné principy platné v exekučním řízení................................................................9

4. Exekuce dle zákona č. 120/2001 Sb..............................................................11 4.1. Osoba soudního exekutora .........................................................................................11 4.1.1. Předpoklady pro jmenování soudního exekutora. ..............................................13 4.1.2. Zánik funkce soudního exekutora. ......................................................................15 4.1.3. Zaměstnanci exekutora........................................................................................15 4.2. Průběh exekučního řízení ...........................................................................................16 4.2.1. Předpoklady exekučního řízení...........................................................................17 4.2.1.1. Pravomoc a příslušnost exekučního soudu..........................................17 4.2.1.2. Překážka věci zahájené a věci pravomocně rozhodnuté......................19 4.2.1.3. Účastníci řízení.....................................................................................20 4.2.2. Návrh na nařízení exekuce..................................................................................21 4.2.3. Exekuční titul......................................................................................................21 4.2.4. Nařízení a provedení výkonu exekuce................................................................23 4.2.5. Součinnost 3. osob, oprávněného a povinného...................................................26 4.2.6.Ukončení exekuce. Odklad exekuce....................................................................28 4.2.7. Náklady exekuce.................................................................................................30 4.3. Způsoby provedení exekuce.......................................................................................33 4.3.1. Exekuce na peněžité plnění.................................................................................34 4.3.1.1. Exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů..........................................34 4.3.1.2. Exekuce přikázáním pohledávky..........................................................36 4.3.1.3. Exekuce příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu.......................39 4.3.1.4. Exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí...................................41 4.3.1.5. Exekuce prodejem podniku ..................................................................50 4.3.2. Exekuce na nepeněžité plnění.............................................................................52

1

4.3.2.1. Exekuce vyklizením ..............................................................................53 4.3.2.2. Exekuce odebráním věci.......................................................................54 4.3.2.3. Exekuce rozdělením společné věci .......................................................55 4.3.2.4. Exekuce provedením prací a výkonů....................................................56

5. Výkon rozhodnutí dle z.č. 99/1963 Sb..........................................................58 5.1. Řízení o výkon rozhodnutí a jeho srovnání s EŘ .....................................................58 5.2. Způsoby provedení výkonu rozhodnutí a jejich srovnání s EŘ..............................65 5. 2. 1. Zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem.................................67

6. Komparativní shrnutí...................................................................................70 6.1. Základní rozdíly v úpravě exekucí dle EŘ a výkonu rozhodnutí dle OSŘ............70 6.2. Výhody a nevýhody výkonu rozhodnutí dle OSŘ a vedení exekuce dle EŘ..........71 6.3. Úvahy o smysluplnosti dvojkolejnosti právní úpravy výkonu rozhodnutí ...........74

7. „Střednědobá“ novela exekučního řádu......................................................75 8. Úvahy de lege ferenda ...................................................................................79 9. Závěr...............................................................................................................81 10. Resumé... ......................................................................................................83 11. Seznam použité literatury...........................................................................86

2

1. Úvod Tématem předkládané diplomové práce je současná právní úprava civilněprávních exekucí podle zák. č. 120/2001 Sb., a její srovnání s úpravou výkonu rozhodnutí podle části šesté OSŘ. Po roce 1989 došlo v naší zemi ke změnám poměrů nejen politických, ale i sociálních a hospodářských, což přineslo do každodenního života všech řadu nových vztahů, nových situací. S liberalizací ekonomiky došlo k velkému nárůstu majetkoprávních sporů, které byly předkládány soudu. Tento nárůst se negativně promítl do rychlosti soudního řízení nalézacího, ale i vykonávacího. Stávající stav si uvědomovali nejen procesní strany při domáhání se svého práva, ale i samotní soudci a zákonodárci. Proto po vzoru Polska, Maďarska či Slovenské republiky a jejího zákona č. 233/1995 Z. z. o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti (exekučný poriadok) a o změně a doplnění dalších zákonů byl v České republice přijat zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (EŘ), který nabyl účinnosti dnem 1. května 2001 s výjimkou části první hlavy třetí až osmé a § 131, které nabyly účinnosti dne 1. září 20011. Od tohoto legislativního počinu bylo očekáváno zvýšení efektivity vymáhání pohledávek. Současně však právní úprava výkonu rozhodnutí obsažená v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (OSŘ) byla zachována, tzn. že proces nuceného vymáhání občanskoprávních pohledávek je v našem právní pořádku upraven dvěma právními předpisy. Tato téměř již 8 let trvající dvojkolejnost právní úpravy výkonu rozhodnutí a exekuce přináší řadu otázek, zda je takový právní stav žádoucí. Po několika letech fungování se nově zavedený systém vymáhání pohledávek osvědčil velmi kladně, a to především rychlostí a efektivitou řízení. Nelze se tedy divit, že se z řad odborné veřejnosti ozývají hlasy volající o vyřazení takřka celé právní úpravy výkonu rozhodnutí z OSŘ. Úkolem mé diplomové práce je tedy srovnat tyto dvě právní úpravy, vymezit základní procesní, ale i terminologické rozdíly mezi právní úpravou výkonu rozhodnutí v OSŘ a exekučním řízením v EŘ, přičemž důraz bude kladen především na úpravu právě exekučního řízení.2 V rámci bližšího rozboru jednotlivých úprav se budu snažit poukázat na výhody, resp. nevýhody vedení výkonu rozhodnutí či exekuce. Při zpracování této práce chci využít své poznatky z praxe u exekučního úřadu, nedržet se jen legislativní úpravy, ale i poukázat na určité limitující faktory, které je třeba při výkonu zohlednit a pamatovat na ně. Cílem této práce je tedy seznámit čtenáře za pomoci metody komparace a analýzy s právní úpravou výkonu rozhodnutí dle OSŘ a exekuce dle EŘ, vymezit základní rozdíly 1 2

§ 151 EŘ Důvodem takového postupu je především samotná formulace zadání diplomové práce.

3

mezi oběma procesy, zamyslet se nad smysluplností této dvojí úpravy s úvahami de lege ferenda, jakožto nad výhodami a nevýhodami vedení výkonu jedním či druhým způsobem.

4

2. Pohled do historie právní úpravy exekučního řízení v ČR Československá republika převzala „recepční normou“ z října 1918 za účelem zachování právní kontinuity prakticky celý právní řád Rakouska a Uherska, čímž došlo na našem území k právnímu dualismu. Nosnými předpisy se tak staly civilní soudní řád s uvozovacím zákonem č. 112/1985 ř.z. a zákon č. 113/1985 ř.z. a nový exekuční řád a uvozovacím zákonem č. 78/1986 ř.z. a zákon č. 79/1986 ř.z. Tento stav trval po celou dobu první i druhé Československé republiky, ačkoliv se snahy o sjednocení procesního práva objevovaly a dokonce v roce 1931 ministerstvo unifikací dokončilo osnovu nového procesního kodexu, která byla uveřejněna jako „Návrh zákona o soudní příslušnosti a civilního řádu soudního“. Osnova však v roce 1937 neprošla Národním shromážděním.3 Další projednání osnovy nejen procesního kodexu, ale i zákoníku občanského a obchodního, zhatila Mnichovská dohoda a následná okupace. Ke změnám v procesním právu došlo po únorovém převratu roku 1948 a vydání květnové ústavy. Byly např. zavedeny okresní soudy a k nim odvolací soudy krajské, vedoucí zásadou procesního práva se stala zásady materiální pravdy, byla zavedena stížnost pro porušení zákona jako mimořádný opravný prostředek. V roce 1951 nabyl účinnosti nový občanský soudní řád, zákon č. 142/1950 Sb., který upravoval řízení nejen nalézací, ale i exekuční a konkurzní. Ústava z roku 1960 si vynutila potřebu nahradit či razantně zjednodušit občanský soudní řád. Byl tak s účinností od 1.4.1964 vydán nový právní předpis, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, od něhož se očekávalo, že „s postupujícím vývojem společnosti a s růstem uvědomění občanů se bude dobrovolné plnění uložených povinností stávat čím dále tím víc samozřejmostí“.4 Po revoluci v roce 1989 si nové společenské poměry vyžádaly potřebu přizpůsobení, resp. změny právního řádu. Novely se nevyhnuly ani občanskému soudnímu řádu. Tak např. zákonem č. 519/1991 Sb. byly mimo jiné zavedeny demokratické principy občanského soudního řízení, stížnost pro porušení zákona byla nahrazena ustanoveními o dovolání. Co se týče výkonu rozhodnutí, došlo novelou k výrazným změnám v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky a prodejem movitých a nemovitých věcí. Dále lze zmínit novelu provedenou zákonem č. 30/2001 Sb., jež upravila předpoklady výkonu rozhodnutí, zavedla institut prohlášení o majetku a mezi způsoby výkonu rozhodnutí zařadila prodej podniku a prodej zástavy. Tento stav platí s drobnými změnami i dnes. 3

Více např. Hora, V. Československé procesní právo I-III. Praha, 1928-1931 Důvodová zpráva k zákonu č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, viz. Tripes, A. Exekuce v soudní praxi: praktická příručka.3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006. str.5 4

5

Neutěšený stav při vymáhání práva v ČR, vedoucí nejen ke ztrátě důvěry v soudy, ale i v základy právního státu vůbec a ve svém důsledku k hledání praktických možností, jak vymoci oprávněnou pohledávku jinou než zákonnou cestou, si vyžádal v polovině roku 2001 přijetí exekučního řádu. Zákon byl výrazněji novelizován pouze jednou, a to s účinností od 1.1.2008 ( zákony č. 296/2007 Sb. a 347/2007 Sb.). Novelou bylo dle důvodové zprávy zamýšleno specifikovat povinnosti soudního exekutora vůči ministerstvu a dohledová oprávnění ministerstva. Nově upravila institut vykonavatele exekutora. Je tak umožněno pověřit tohoto zaměstnance soudního exekutora provedením úkonů, které ve výkonu rozhodnutí podle OSŘ provádí vykonavatel.5

5

Novela dále zpřesňuje právní úpravu doručování oznámení o upuštění od exekuce a rozhodnutí o zastavení exekuce, náklady exekuce se u exekuce prodejem nemovitosti a exekuce prodejem podniku zařazují při rozvrhu rozdělované podstaty do první skupiny.

6

3. Současná právní úprava exekučního řízení, resp. řízení o výkonu rozhodnutí Skutečnost, že někomu byla přiznána práva či uloženy povinnosti neznamená vždy také jejich faktické uskutečnění. Takové právo se uskutečňuje v některých případech samočinně, v jiných je třeba zvláštního, exekučního řízení. Exekučním či vykonávacím řízením je část civilního procesu, ve kterém jde o vymožení povinností uložených povinnému vykonatelným rozhodnutím příslušného subjektu, k němuž dochází prostředky státního donucení.6 Garantem vykonatelnosti práva na svém území je stát. Stát dává prostřednictvím právní úpravy občanům prostředek k vynucení práva. Zároveň stanoví právní rámec, jehož prostřednictvím chce zabránit určité svévoli při vymáhání práva, neboť při něm dochází k závažným zásahům do právní sféry povinného a v některých případech i třetích osob. V rámci exekučního řízení stát deleguje státní moc na osobu exekutora. To ale neznamená, že se tak zbavuje odpovědnosti za její výkon. Stát odpovídá za škodu způsobenou soudním exekutorem při výkonu exekuční činnosti.7 EŘ a OSŘ upravují problematiku civilněprávní exekuce, pomocí níž může oprávněný vymoci svou občanskoprávní pohledávku. Kromě toho však existují další řízení vycházející z jiných než občanskoprávních vztahů. Je tak nutno zmínit správněprávní exekuci upravenou zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád8, trestněprávní exekuci upravenou zákonem č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním, kterou se realizují všechny výroky trestních orgánů, kromě výroků o peněžních trestech, jež se vykonávají podle OSŘ9, a daňovou exekuci upravenou zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Zákon umožňuje, aby v exekučním řízení, resp. v řízení o výkonu rozhodnutí bylo možné vykonat rozhodnutí správního orgánu nebo soudu, které nebylo vydáno v občanskoprávním řízení. Děje se tak zákonným výčtem rozhodnutí, k jejichž výkonu je exekutor, resp. soud povolán, či úpravou příslušných správních vztahů, která soudní výkon předpokládá.10

6

Kurka, V. In Kurka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání, Praha: Linde, 2004. str. 9 viz. zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem 8 § 103 a násl. z.č. 500/2004 Sb., správní řád 9 Stavinovová, J., Hlavsa, P. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003, str.479. 10 např. § 73 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, stanoví, že o provedení exekuce může správce daně požádat též soud nebo soudního exekutora – viz. Kurka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání, Praha: Linde, 2004. str. 10 7

7

3.1. Dvojkolejnost právní úpravy, vztah OSŘ a EŘ Jak již bylo uvedeno výše, česká právní úprava stojí na dualistické koncepci vykonávacího řízení. Osobě, které svědčí právo přiznané např. rozhodnutím soudu, má tak danou možnost výběru, zda podá návrh na zahájení zdlouhavého řízení o výkonu rozhodnutí dle OSŘ, nebo návrh na nařízení exekuce dle EŘ, jež nabízí prostředky pro rychlejší a efektivnější vymožení pohledávky. Vzájemná koexistence těchto dvou právních předpisů je vyjádřena v ustanovení § 52 odst.1 EŘ tak, že ustanovení OSŘ se použije přiměřeně tam, kde EŘ nestanoví něco jiného. Zákon o soudních exekutorech vystupuje v postavení speciálního předpisu ve vztahu k občanskému soudnímu řádu, v řadě svých ustanovení odkazuje (např. § 60, 65, 69) právě na OSŘ. Je třeba ovšem zdůraznit, že tato specialita exekučního řádu platí jen pro exekuční řízení dle zákona č. 120/2001 Sb., nikoliv i pro výkon rozhodnutí dle OSŘ. Nelze se tedy zabývat problematikou exekucí odděleně od výkonu rozhodnutí. EŘ sice zdánlivě upravuje komplexně celý průběh exekučního řízení, nicméně tato komplexnost je omezena právě odkazy na přiměřené použití OSŘ.

Tato analogie prostupuje kromě

ustanovení o osobě exekutora, exekutorského kandidáta a koncipienta, či dozorových ustanovení prakticky celým zákonem. Neúplnost zákona, legislativně řešená odkazy na OSŘ, pak v praxi přináší řadu aplikačních pochybení ze strany exekutorů.

3.2. Dvojí terminologie Dnešní společnost má tendenci, nikoli jen pro účely běžného hovoru, nazývat věci jednodušeji a tím často chybně. Tak např. pod pojem exekuce si veřejnost představuje celé řízení, jehož účelem je vymoci pohledávku od povinného nezávisle na tom, zda se jedná o činnost dle zákona o soudních exekutorech či dle občanského soudního řádu. Ve skutečnosti je však exekucí, resp. výkonem rozhodnutí konkrétní vynucení jednotlivé povinnosti, ta část řízení, kterou soud nařizuje v průběhu exekučního, resp. vykonávacího řízení. Exekuce a exekuční řízení jsou termíny exekučního řádu, výkon rozhodnutí a řízení o výkonu rozhodnutí (vykonávací řízení) OSŘ. K této dvojí terminologii došlo formálně přijetím zákona o soudních exekutorech. Do té doby byly tyto pojmy v praxi a teorii považovány za synonyma. Zákonodárce měl zřejmě v úmyslu tyto synonyma důsledně odlišit, když stanovil, že exekucí se rozumí výkon rozhodnutí dle EŘ.11 Na druhé straně však se od této terminologie odchýlil v zákoně č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí. V jeho § 2 písm. a) definuje exekuci jako výkon rozhodnutí 11

§ 130 EŘ

8

nařizovaný soudem a prováděný soudem nebo soudním exekutorem podle zvláštních právních předpisů. Toto ustanovení je tak v rozporu s EŘ a vnáší do právní terminologie určitý chaos.

3.3. Obecné principy platné v exekučním řízení Principy civilního procesu představují určité znaky a rysy tohoto právního odvětví a odlišují jej tak od jiných druhů procesů v právním řádu. Lze konstatovat, že řízení vykonávací, resp. exekuční ovládají stejné zásady jako řízení nalézací, přičemž jejich modifikace či odchylky vyplývají ze specifik tohoto procesu. V exekučním řízení vystupují dvě strany, povinný a oprávněný, hájící navzájem protichůdné zájmy. Oběma účastníkům řízení je soud i soudní exekutor v zájmu zachování principu rovnosti procesních stran povinen zajistit stejné možnosti k uplatnění jejich práv Ve své podstatě se tak jedná o řízení sporné. Tomu odpovídá zásada dispoziční, neboť k zahájení řízení je třeba návrhu oprávněného. Výjimkou je ustanovení § 273a OSŘ navazující na předběžné opatření dle § 76a OSŘ. Zde platí, že se soud z úřední povinnosti postará o to, aby toto rozhodnutí bylo bezodkladně vykonáno. Toto ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí se však nedotýká exekučního řízení dle EŘ, proto bude výklad o tomto prostředku v této práci záměrně opomenut. Při odkladu provedení či zastavení exekuce se uplatní další zásada charakteristická pro nalézací řízení, zásada projednací. Naopak při faktickém provádění exekuce se uplatní spíše zásada vyhledávací. Znak nesporného řízení se objevuje při odvolacím řízení exekučním. To je totiž ovládáno zásadou úplné apelace. Prakticky se dá říci, že ta část exekučního řízení, ve které se již nařízený výkon rozhodnutí provádí, se svou povahou přibližuje k řízení nespornému. Soud, resp. soudní exekutor v ní postupuje zpravidla bez návrhu procesních stran. Tak např. zásada oficiality, charakteristická pro nesporné řízení, ovlivňuje režim provádění srážek ze mzdy, výkon přikázáním jiných peněžitých pohledávek. Obecné principy civilního řízení-zásada ústnosti a přímosti-se v řízení exekučním uplatní pouze v omezené míře, stejně jako princip veřejnosti jen v případě, že soud nařídí jednání. Tak učiní jen tehdy, považuje–li to za nezbytné nebo stanoví-li tak zákon. V exekučním řízení nerozhoduje senát, výhradně se tu uplatní princip rozhodování samosoudcem. Další zásadou charakteristickou pro tento druh řízení je princip materiální pravdy vyjadřující to, že soud je povinen vycházet ze zjištěného skutkového stavu věci. Z principu materiální pravdy existují v exekučním řízení výjimky. Soud tak například není oprávněn zkoumat věcnou správnost exekučního titulu, stejně jako vykonavatel není oprávněn zkoumat,

9

zda věci, které sepisuje, jsou skutečně vlastnictvím povinného. V praxi vlastnické právo povinného k určitým věcem ani ve většině případů prokázat nelze. Povinný své právo buď zapírá, nebo nemá k dispozici doklady osvědčující vlastnické právo k věci. V tomto případě se musí vykonavatel řídit jen vnějšími znaky, které nasvědčují tomu, že věci jsou ve vlastnictví povinného. Pakliže by byla do soupisu zahrnuta věc, k níž má vlastnické právo manžel povinného či třetí osoba, mohou se dovolat svého práva nepřipouštějící výkon rozhodnutí dle § 267 OSŘ. V takovém případě nelze do rozhodnutí o excindační žalobě tyto věci prodat. Dále lze zmínit některé zásady charakteristické jen pro některé fáze řízení. Např. v rozvrhovém řízení se uplatní zásada přednosti v případě, že se určité pohledávky uspokojují z výtěžku nebo z jeho určité části před ostatními pohledávkami.12V tomto řízení se uplatní rovněž zásada priority určující uspokojení jednotlivých pohledávek v zákonem uvedeném pořadí, stejně jako zásada proporcionality, podle které se rozdělovaný výtěžek, jež nestačí k uspokojení všech pohledávek stejného pořadí, přidělí jednotlivým pohledávkám podle poměru jejich výše k souhrnu všech uspokojovaných pohledávek. Exekuční či vykonávací řízení, především kvůli jejich specifickým zvláštnostem, ovládají i další zásady charakteristické právě pro tato řízení. Jedná se tak např. o zásadu ochrany a obrany povinného či zásadu ochrany třetích osob. Výrazem ochrany povinného je skutečnost, že exekuci lze nařídit a provést jen těmi způsoby, které jsou upraveny zákonem. Výkon rozhodnutí nesmí být prováděn ve větším rozsahu, než který stačí k uspokojení pohledávky oprávněného.13 Předmětem exekuce není osoba povinného, ale jen jeho majetek.14 Z majetku někoho jiného exekuce být prováděna nesmí. Jsou tak chráněny třetí osoby, kterým zákon dává možnost čelit případným zásahům do jejich majetku tzv. excindační (vylučovací) žalobou.15

12

Přednostní pohledávky jsou taxativně uvedeny v § 279 odst. 2 OSŘ. V případě pohledávek výživného, které mají zvláštní postavení i mezi ostatními přednostními pohledávkami, jde o přednost absolutní. 13 Je-li exekuce prováděna v širším rozsahu, soud v této přesahující části exekuci, i bez návrhu, zastaví. 14 Výjimkou je pouze výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí dle OSŘ. 15 Více k principům v exekučním řízení např. Kurka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání, Praha: Linde, 2004.str.23-28

10

4. Exekuce dle zákona č. 120/2001 Sb. Zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti byl do našeho právního řádu zaveden nový způsob nuceného výkonu rozhodnutí, přičemž dosavadní výkon rozhodnutí dle OSŘ zůstal zachován. Jak jsem již uvedl výše, zákonodárce vyřešil vztah těchto dvou předpisů ták, že postavil exekuční řád do pozice speciality k občanskému soudnímu řádu co se týče exekučního řízení. Nový zákon obsahuje některá ustanovení odlišující exekuční řízení od vykonávacího, především z toho důvodu, aby byl proces nového výkonu rozhodnutí efektivnější a rychlejší. To bylo úmyslem zákonodárců a jak se po několika letech účinnosti zákona ukázalo, fungování tohoto systému lze hodnotit velmi pozitivně. Nový právní předpis zavedl do procesu vymáhání pohledávek nové instituty. Zejména se jedná o osobu soudního exekutora a jeho oprávnění v exekučním řízení, dále pak o nově zřízenou Exekutorskou komoru ČR jako samosprávný stavovský orgán. V této kapitole se chci věnovat především právní úpravě exekucí dle EŘ. Vzhledem k jeho provázanosti s OSŘ to však nebude možné bez odkazů na ustanovení občanského soudního řádu upravujících základní procesní postupy vykonávacího řízení. Výklad blíže pojednávající o výkonu rozhodnutí dle OSŘ bude náplní kapitoly č. 5.

4.1. Osoba soudního exekutora Soudním exekutorem je fyzická osoba, na kterou stát přenesl část své mocenské pravomoci k provádění exekuční činnosti. Osoba přivolaná k výkonu exekuční činnosti vykonává tuto jako svobodné povolání. Soukromoprávní postavení exekutora stírá fakt, že ustanovení § 4 EŘ mu přiznává postavení veřejného činitele.16 Je mu tak sice poskytována zvýšená právní ochrana, na druhou stranu je jako veřejný činitel vystaven silnější trestněprávní odpovědnosti.17 Pro výklad právního postavení exekutora, jeho ústavněprávního zakotvení a pro interpretaci ostatních právních norem exekučního řádu je klíčové ustanovení § 28 EŘ. Podle věty druhé se úkony exekutora považují za úkony soudu. § 52 odst. 2 EŘ pak dává exekutorovi oprávnění činit veškeré úkony, které jinak OSŘ a jiné předpisy svěřují při provádění výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli či jinému zaměstnanci soudu. Tato pravomoc je velmi důležitá např. při provádění exekuce prodejem nemovitosti či prodejem podniku, kdy je exekutor oprávněn vydávat usnesení, které mají povahu usnesení upravujících vedení řízení. Řada oprávnění, jež dává zákon soudnímu exekutorovi, je kompenzována 16

Postavení veřejného činitele požívá exekutor pouze při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu. 17 § 158 a § 159 TZ

11

úpravou povinnosti mlčenlivosti, či odpovědností za škodu. Dle § 31 EŘ je exekutor povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu exekuční nebo další činnosti. Následující ustanovení § 32 EŘ upravuje odpovědnost exekutora za škodu, kterou způsobil jinému v souvislosti s exekuční činností, a to i v případě, že tato škoda byla způsobena jeho zaměstnancem. Tato škoda by pak byla hrazena z pojištění odpovědnosti za škodu, kterou je exekutor povinen dle zákona uzavřít. Požadavek nezávislosti exekutora je dán § 2 EŘ. Výkon exekuční činnosti musí být v souladu s Ústavou ČR, se zákony a s rozhodnutími soudů vydanými v exekučním řízení či v řízení o výkonu rozhodnutí. Ve své činnosti je pak dále vázán i stavovskými předpisy vydanými v souladu s právním předpisem příslušnými orgány Exekutorské komory.18 Nezávislost, jako základní předpoklad jeho nestrannosti, je dána způsobem jeho jmenování a odvolání, ale neslučitelností činnosti exekutora s jinými aktivitami19 a především ekonomickou nezávislostí na státu. Požadavek nestrannosti exekutora navíc rozvádí § 29 EŘ upravující možnost vyloučení exekutora z důvodu jeho podjatosti k věci a § 30 EŘ, jenž dává exekutorovi možnost odmítnout provést požadovaný úkon odporuje-li zákonu, nebo pokud oprávněný nesložil zálohu na náklady exekuce. Soudnímu exekutorovi náleží za provádění exekuční činnosti odměna. Právě od této skutečnosti bylo očekáváno zvýšení efektivity vymáhání pohledávek, neboť je tímto exekutor na vymožení vykonatelné povinnosti sám hmotně zainteresován. Soudní exekutor nemá v exekučním řízení stejné postavení jako soudní vykonavatel ve výkonu rozhodnutí. Jeho kompetence jsou širší a vyžadují zvláštní požadavky na osobu exekutora. Zákon např. svěřuje exekutorovi rozhodovací pravomoc, kterou vykonavatel soudu nemá.20 Počet exekutorů je omezen principem numerus clausus. V době, kdy je zpracovávána tato práce, činí počet soudních exekutorů 125.21 Každý exekutor vede exekutorský úřad v obci, v níž je sídlo soudu, do jehož obvodu byl jmenován, nebo v jiné obci v obvodu tohoto soudu jen na základě souhlasu Komory. O počtu úřadů, rovněž po vyjádření Exekutorské komory, rozhoduje Ministerstvo spravedlnosti, kterému zákon svěřil státní dohled nad exekuční činností.

18

Těmi jsou např. Organizační řád, Kárný řád, Volební řád, Zkušební řád, Kancelářský řád aj. Dle § 13 odst. 2 EŘ je činnost exekutora nezávislá s jinou výdělečnou činností s výjimkou správy vlastního majetku. Je mu ale dána možnost vykonávat činnost vědeckou, publikační, pedagogickou, tlumočnickou, znaleckou a uměleckou. 20 Usnesení MěS v Praze, sp. zn. 14 Co 285/2004 In Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář.1 vyd. Praha: C.H. Beck,2007, str. 3 21 www.exekutorskakomora.cz 19

12

Samosprávnou stavovskou organizací, zřízenou zákonem o soudních exekutorech a sdružující soudní exekutory v ČR, je Exekutorská komora ČR. Její činnost spočívá ve výběru exekutorů, vedení evidence jejich stavu, v plnění povinnosti ve vztahu ke kárnému řízení vedenému proti exekutorům, k návrhům na odvolání exekutora.22 K tomu ustavuje Komora volbou své orgány, jimiž jsou sněm, prezídium, revizní komise, kárná komise a zkušební komise. Exekutor může kromě vlastní exekuční činnosti vykonávat ještě další činnost, spočívající v poskytování právní pomoci oprávněnému nebo povinnému

v souvislosti

s exekuční činností, sepisovat listiny, přijímat do úschovy peníze a jiné movité věci, doručovat písemnosti soudu, vykonávat činnost soudního vykonavatele či provádět dražbu movité či nemovité věci.23

4.1.1. Předpoklady pro jmenování soudního exekutora K tomu, aby exekuční řízení bylo vedeno efektivně a hlavně zákonně, je třeba, aby v osobě soudního exekutora byly splněny veškeré předpoklady stanovené exekučním řádem. Ten zároveň upravuje v součinnosti se stavovskými předpisy Komory proces ustanovení exekutora do funkce. Uvolní-li se exekutorský úřad nebo je-li zvýšen počet exekutorských úřadů, vyhlásí komora výběrové řízení. Do toho se mohou přihlásit všechny osoby, které splňují požadavky na osobu exekutora dle § 9 EŘ. Do jednoho měsíce od ukončení výběrového řízení dá prezídium Komory ministrovi spravedlnosti návrh na jmenování účastníka, jenž v řízení zvítězil, soudním exekutorem. Soudní exekutor musí být jmenován do jednoho měsíce od doručení návrhu ministrovi. Soudní exekutor je

tedy do funkce ustavován jmenováním. K tomu však musí

kumulativně splňovat několik podmínek. Zákon vyžaduje státní občanství ČR, plnou způsobilost k právním úkonům, úplné vysokoškolské vzdělání na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v ČR, bezúhonnost, exekutorskou praxi v délce trvání aspoň tří let a úspěšné složení exekutorské zkoušky.24 Pokud by některý z těchto požadavků splněn nebyl, mělo by to za následek nejmenování uchazeče exekutorem, možný zánik exekutorského úřadu či odvolání exekutora.

22

Kasíková, M. In Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,2007, str.2 23 § 74 až 76 EŘ. 24 § 9 EŘ

13

Podmínka státního občanství České republiky25 je vyžadována především z toho důvodu, že stát na soudního exekutora přenesl část svých pravomocí. Úplným vysokoškolským vzděláním se rozumí vzdělání minimálně magisterské, nikoli pouze bakalářské. Ustanovení § 128 EŘ umožňuje substituovat podmínku sídla vysoké školy na území ČR. Lze tak uznat i absolvování vysoké školy právnické na území dřívějšího Československa, stejně tak absolvování zahraničního vysokoškolského vzdělání v oblasti práva uznaného mezinárodní smlouvou, kterou je ČR vázána. Pod pojmem bezúhonnost si lze představit okolnosti vztahující se k chování uchazeče o výkon funkce exekutora. Tuto podmínku pak splňuje tedy ten uchazeč, který nebyl odsouzen za úmyslný, v některých případech i za nedbalostní trestný čin26, ale také např. neexistence kárného postihu osoby uchazeče. Dalším předpokladem pro jmenování exekutorem je absolvování tří let praxe, a to jako exekutor, exekutorský koncipient či exekutorský kandidát. Do exekutorské praxe se započítává praxe v jiných právnických profesích ( § 9 odst. 2 EŘ), jinou praxi lze po vyjádření Ministerstva spravedlnosti započítat v maximální délce dvou let. Oprávnění vykonat exekutorskou zkoušku má každý, kdo je zapsán v seznamu exekutorských koncipientů a vykonal alespoň tříletou exekutorskou praxi. Ke zkoušce jsou nutné znalosti z ústavního a správního práva, trestního práva, občanského, rodinného a pracovního práva, obchodního práva, z předpisů upravujících výkon rozhodnutí, provádění exekucí, pravidel pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, prováděcích předpisů k EŘ a stavovských předpisů Komory. Namísto exekutorské zkoušky lze uznat odborné zkoušky jiných právnických profesí.27 Před tím, než nově jmenovaný soudní exekutor začne vykonávat svou funkci, musí složit slib (a to bez výhrad) do rukou ministra spravedlnosti a do 30 dnů od svého jmenování prokázat uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem exekuční činnosti. Toto pojištění musí trvat po celou dobu výkonu exekutorského úřadu.

25

Exekutorem se může stát pouze občan ČR, který nabyl občanství v souladu s zákonem č. 40/1993 Sb. Dle § 4 odst. 2 písm.b) VOVŘ musí uchazeč k přihlášce do výběrového řízení připojit originál nebo ověřenou kopii výpisu z Rejstříku trestů ne starší než tři měsíce 27 Komora za exekutorskou zkoušku uzná též justiční zkoušku, soudcovskou zkoušku, prokurátorskou zkoušku, notářskou, advokátní zkoušku atd. Více k výkladu předpokladů pro jmenování soudního exekutora např. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,2007,str. 20-24 26

14

4.1.2. Zánik funkce soudního exekutora Stejně jako zákon stanoví podmínky, za kterých lze vykonávat exekutorský úřad, počítá rovněž s okolnostmi, se nimiž je výkon úřadu neslučitelný. EŘ tyto případy explicitně vyjmenovává v ustanovení § 15. S každou takto nastalou situací je spojen zánik jednoho z předpokladů pro jmenování soudním exekutorem tak, jak jsou uvedeny v § 9 EŘ. Výkon exekutorského úřadu tedy zaniká smrtí, prohlášením exekutora za mrtvého, zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům, jejichž následkem je zánik předpokladu způsobilosti k právním úkonům, pozbytím státního občanství a odvoláním exekutora. Odvolání exekutora navrhne ministrovi Komora na žádost exekutora, byl-li exekutor pravomocně odsouzen pro trestný čin, na základě kárného opatření (ztráta bezúhonnosti), nedoloží-li důkaz o uzavření pojištění odpovědnosti za škodu, neotevře-li do 3 měsíců po složení slibu kancelář v sídle exekutorského úřadu, nemůže-li vzhledem k zdravotnímu stavu vykonávat nejméně jeden rok exekuční činnost.

4.1.3. Zaměstnanci exekutora K tomu, aby soudní exekutor mohl efektivně vést exekuční řízení, je třeba, aby mu zákon umožňoval vytvořit zaměstnanecký aparát, na který může přenést jednodušší agendu. Tento požadavek vyplývá především z toho, že při počtu několika tisíc nových návrhů na nařízení exekuce ročně a při existenci ještě většího počtu živých spisů nelze po soudním exekutorovi vyžadovat, aby činil všechny úkony sám. EŘ řadí mezi zaměstnance exekutora exekutorského koncipienta, exekutorského kandidáta, vykonavatele exekutora a další zaměstnance. Pracovněprávní vztahy mezi exekutorem a jeho zaměstnanci se řídí zákoníkem práce. Exekutorským koncipientem se stane občan ČR, který splňuje požadavky na osobu soudního exekutora vyjma absolvování exekutorské praxe, což vyplývá ze samotné povahy institutu koncipientury. Dalším předpokladem je existence pracovního poměru u exekutora. Koncipientem se zaměstnanec exekutora stává po zápisu do seznamu koncipientů, jenž vede Komora, na návrh exekutora. Je třeba zdůraznit, že exekutorský koncipient není členem Komory. Není tak kárně odpovědný a nemá postavení veřejného činitele. Koncipient může na základě zmocnění činit úkony, které jsou předmětem exekuční činnosti, mimo vydávání exekučních příkazů, vykonávání dražeb a exekucí k vymožení nepeněžitého plnění. Exekutorským kandidátem je osoba, která splňuje předpoklady pro jmenování soudním exekutorem, je jeho zaměstnancem, nicméně dosud nebyla výběrovým řízením

15

ustavena do exekutorského úřadu. Rozdíl oproti koncipientovi dále spočívá v tom, že komora kandidáta zapíše do seznamu kandidátů na jeho návrh, nikoli na návrh exekutora. Exekutorský kandidát je kárně odpovědný a v případě, že vykonává funkci zástupce exekutora dle § 16 EŘ, je mu přiznán i status veřejného činitele. Členem Exekutorské komory se však ani v tomto případě nestává. K tomu, aby mohl exekuční kandidát provádět na základě písemného zmocnění exekutora veškeré úkony v exekučním řízení, je třeba mít uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s exekuční činností. Není-li tomu tak, nesmí být zmocněn k vydávání exekučních příkazů. Zákon předpokládá situace, za kterých exekutorský koncipient i kandidát musí být vyškrtnut z příslušného seznamu. Tyto okolnosti v zásadě odpovídají předpokladům zániku funkce soudního exekutora a jsou uvedeny v § 22 EŘ. Novela provedená zákonem č. 347/2007 Sb. se mimo jiné dotkla i ustanovení § 27 EŘ týkající se dalších zaměstnanců exekutora. Z této zbytkové kategorie osob v pracovním poměru k exekutorovi byla vyjmuta a nově zřízena pozice vykonavatele exekutora. Tím, že zákon umožňuje pověřit vykonavatele exekutora provedením úkonů ( např. soupis movitých věcí), které ve výkonu rozhodnutí dle OSŘ provádí soudní vykonavatel28, byli formálně odbřemeněni exekutoři, koncipienti či kandidáti od úkonů, k nimž není třeba jejich odborných znalostí, nicméně zákon do té doby jejich provádění kategorii „dalších zaměstnanců“ neumožňoval.29 Pozici vykonavatele exekutora může zastávat občan ČR, jenž má plnou způsobilost k právním úkonům, je bezúhonný, má úplné středoškolské vzdělání, je nejméně jeden rok v pracovním poměru u exekutora a složil kvalifikační zkoušku vykonavatele exekutora. Další zaměstnanci exekutora pak mohou být pověřeni vykonáváním jednoduchých úkolů. Těmi se rozumí např. administrativní úkony při zpracování spisů a došlé pošty, vedení evidenčních pomůcek, zjišťování údajů z příslušných evidencí atd. Všichni zaměstnanci exekutora jsou v souladu s ustanovením § 31 odst. 9 EŘ povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděli při provádění exekuční nebo další činnosti. Tato povinnost trvá i po skončení jejich pracovního poměru.

4.2. Průběh exekučního řízení Exekuční řízení je zahájeno dnem doručení návrhu na nařízení exekuce exekutorovi nebo exekučnímu soudu a trvá tak dlouho, dokud není ukončeno zastavením nebo splněním 28 29

§ 27 odst. 2 EŘ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.3.2006, sp. zn. 4 Tz 32/2006

16

povinnosti povinným. Délka exekučního řízení odvisí od typu, charakteru a výši pohledávky povinného a jeho majetkových poměrech. V následujících kapitolách bude průběh exekučního řízení nastíněn dle jeho jednotlivých fází.

4.2.1. Předpoklady exekučního řízení Ještě před tím, než bude soudem nařízena exekuce na majetek povinného, je třeba zkoumat existenci podmínek, za nichž může být exekuce vůbec vykonávána. Je tak činěno obdobně jako při rozhodování soudu nařízení výkonu rozhodnutí. Povaha EŘ jako speciálního předpisu ve vztahu k OSŘ se projevuje i v případě zkoumání procesních podmínek, neboť EŘ přímo neupravuje tyto předpoklady. Výjimkou je např. existence návrhu na nařízení exekuce, příslušnost exekučního soudu. Jsou-li tyto procesní podmínky upraveny EŘ, soud se řídí právě jimi. Ostatní podmínky upravené OSŘ nelze opomenout a soud se i na základě odkazu v ustanovení § 52 odst.1 EŘ musí zabývat rovněž i těmito. Nejdůležitější podmínkou pro existenci exekučního řízení je samotný návrh na její nařízení. Vzhledem k tomu, že o institutu návrhu na nařízení exekuce budu pojednávat v samostatné podkapitole, směřuji výklad právě tam. Dalšími procesními podmínkami jsou pravomoc soudu (§ 7, § 274 OSŘ), věcná příslušnost exekučního soudu (§ 45 odst. 1 EŘ), překážka věci zahájené (§ 83 OSŘ), překážka věci rozsouzené ( §159 a odst. 5 OSŘ) a způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 OSŘ). Shora zmíněné procesní podmínky patří do kategorie neodstranitelných. Z toho vyplývá, že zjistí-li soud, že v řízení chybí některá z těchto podmínek, řízení o návrhu na nařízení exekuce zastaví.30 Naopak chybí-li některá z odstranitelných podmínek, mezi něž patří procesní způsobilost účastníka řízení (§ 20 OSŘ) a nedostatek plné moci (§ 28 OSŘ), soud v řízení zpravidla pokračuje, nicméně o věci samé rozhodovat nesmí. Pakliže se nepodaří nedostatek řízení odstranit, soud jej zastaví.31

4.2.1.1. Pravomoc a příslušnost exekučního soudu Pravomoc exekučního soudu patří mezi neodstranitelné podmínky řízení. Obecně je pravomoc soudům v civilním řízení dána ve věcech vyplývajících z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů.32 Soudní pravomoc pro výkon rozhodnutí je dána povahou rozhodnutí, o jejíž výkon má jít a jejichž výčet je obsažen v ustanovení § 274 OSŘ. Pravomoc soudu v exekučním řízení není EŘ upravena, proto se přiměřeně použijí 30

§ 104 odst. 1 OSŘ § 104 odst. 2 OSŘ 32 § 7 OSŘ 31

17

ustanovení OSŘ. Nicméně určité vodítko v EŘ k určení pravomoci soudu existuje, i když jej zákon takto přímo neurčuje. Jedná se ustanovení § 40 EŘ, jež uvádí přípustné exekuční tituly pro exekuční řízení. Zmiňované ustanovení je svou povahou a především účelem vymezit okruh vykonatelných rozhodnutí v exekučním řízení stejné jako ustanovení § 274 OSŘ. Nespadá-li věc do pravomoci soudů, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu. Nejen tedy, že je třeba řízení zastavit, v usnesení o zastavení řízení musí být rozhodnuto, kterému orgánu se věc postupuje. V praxi nedochází často k pochybnostem o pravomoci soudu v exekučním řízení, nicméně určitým zkvalitněním zákona o soudních exekutorech by bylo vložení jednoduchého ustanovení vymezující pravomoc soudu v exekučním řízení, např. právě odkazem na výčet exekučních titulů. Věcná příslušnost exekučního soudu je dle § 45 odst. 1 EŘ dána stejně jako v řízení o výkon rozhodnutí okresním soudům. Ty rozhodují v prvním stupni, funkčně příslušným soudem pro rozhodování o odvolání je pak krajský soud. Věcnou příslušnost posuzuje soud v průběhu celého řízení. Z jejího případného nedostatku je povinen vždy vyvodit důsledky. Nedostatek věcné příslušnosti je tedy nedostatkem podmínky řízení neodstranitelným.33 Věcně nepříslušný soud musí postupovat dle § 104a OSŘ, tj. vyslovit svou věcnou nepříslušnost a rozhodnout o postoupení věci soudu věcně příslušnému. Tím je vždy jen okresní soud. Usnesení, jímž byla exekuce nařízena věcně nepříslušným soudem, lze úspěšně napadnout odvoláním z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. a) OSŘ.34 Místně příslušným exekučním soudem je obecný soud povinného. Má-li povinný (fyzická osoba) bydliště na více místech, jsou místně příslušnými všechny soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem se tam zdržovat trvale. Nemá-li povinný bydliště v ČR ani se tam nezdržuje, je příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Pokud má povinný majetek v obvodě více soudů, je příslušným soud, kterému byla jako prvnímu doručena žádost exekutora o udělení pověření nebo návrh na nařízení exekuce.35 Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má sídlo. Nemá-li sídlo v ČR, je příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.36 Komplikace nastávají při určení místní příslušnosti pro nařízení exekuce k vydobytí výživného pro nezletilé děti. Vzhledem k tomu, že neexistují výjimky k místní příslušnosti soudu dle EŘ, dovodila soudní praxe, že je

33

Kurka, V. In Kurka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání, Praha: Linde, 2004.str.217 Kučera, Z. In Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,2007,str. 164 35 § 45 odst. 2 EŘ 36 Stanovisko Nejvyššího soudu CŘ, sp. zn. Cpj 200/2005, bod III 34

18

v tomto případě místně příslušným soud, v jehož obvodu má bydliště povinný.37 Zde je rozdíl oproti právní úpravě v OSŘ, neboť dle § 252 odst. 3 je příslušným soud, v jehož má bydliště nezletilý. Místní příslušnost soud posuzuje do vydání usnesení o nařízení exekuce, později jen k námitce povinného. Dojde-li návrh na nařízení exekuce soudu nepříslušnému, je soud povinen jej podstoupit neprodleně soudu exekučnímu, přičemž účinky zahájení řízení zůstávají zachovány. Svou místní nepříslušnost vyslovuje soud usnesením a doručí jej oprávněnému, povinnému až současně s usnesením o nařízení exekuce, neboť by tak mohl být zmařen účel exekuce.38 Nedostatek podmínky v řízení spočívající v nedostatku místní příslušnosti soudu je odstranitelný již tím, že uplyne marně ten úsek řízení, do něhož je její posuzování koncentrováno. V řízení ani nemusí být přijata žádná opatření, jež jinak zákon předepisuje.

4.2.1.2. Překážka věci zahájené a věci pravomocně rozhodnuté Překážka věci zahájené, neboli otázka litispendence je v EŘ řešena v ustanovení § 35 odst. 3. Zahájení exekučního řízení brání tomu, aby pro tentýž nárok bylo zahájeno nebo probíhalo jiné exekuční řízení podle tohoto zákona. O tutéž věc jde tehdy, jedná-li se o stejné účastníky a stejnou pohledávku přiznanou stejným exekučním titulem.39 Pokud byla již jedna exekuce nařízena, nelze do jejího pravomocného ukončení nařídit v téže věci jinou exekuci dle EŘ. Podá-li pak oprávněný více návrhů na nařízení exekuce v téže věci, exekuci provede ten exekutor, kterého jejím provedením provede soud.40 Dojde-li ke střetu nařízení výkonu rozhodnutí a nařízení exekuce, překážka litispendence se zde neuplatní. Soudní exekutor však v takovém případě nesmí vydat exekuční příkaz, který by postihoval stejnou majetkovou hodnotu jako výkon rozhodnutí a naopak.41 Jiná situace nastává, střetne-li se exekuce dle EŘ a exekuce dle např. daňového řádu. V tomto případě se postupuje dle zákona č. 119/2001 Sb. tak, že se pokračuje té exekuci, ve které byly nejdříve vykonány úkony postihující tyto hodnoty. Zákon o soudních exekutorech umožnil v ustanovení § 129 oprávněnému podat se souhlasem soudu návrh na nařízení exekuce dle EŘ i v případě, že již probíhá výkon rozhodnutí na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností EŘ, nicméně jeho pohledávka nebyla dosud zcela uspokojena. Na první pohled se zdá, že podání 37

Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 766 Stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpj 200/2005, bod III 39 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2003, sp. zn. 20 Cdo 1751/2002 40 § 35 odst. 4 EŘ 41 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2003 , sp. zn. 20 Cdo 1751/2002 38

19

návrhu na nařízení exekuce brání překážka věci rozhodnuté. V případě, že exekuční příkaz by postihoval jiný majetek, překážka res iudicata je zde však vyloučena. Samotnému nařízení exekuce podle § 44 odst. 2 EŘ probíhající řízení o soudní výkon rozhodnutí dle OSŘ překážku věci zahájené nevytváří. Pro posouzení věci z hlediska ustanovení § 83 OSŘ je určující teprve obsah exekučního příkazu. Teprve jím totiž soudní exekutor určí, jakým způsobem bude exekuce provedena, teprve tehdy bude možno posoudit případnou totožnost způsobu postižení majetku povinného a totožnost předmětu, jehož se soudní výkon, resp. exekuce, bude týkat. Podmínky exekučního řízení z hlediska existence překážky řízení zahájeného nebo věci pravomocně rozhodnuté jsou dotčeny nikoli nařízením exekuce, nýbrž teprve vydáním exekučního příkazu.

4.2.1.3. Účastníci řízení Účastníky exekučního řízení jsou dle § 36 odst. 1 EŘ oprávněný a povinný. Je však nezbytně nutné, aby splňovali podmínky způsobilosti být účastníkem řízení ve smyslu § 19 OSŘ, tedy to, aby měli způsobilost mít práva a povinnosti. Od tohoto je třeba odlišit způsobilost jednat před soudem samostatně, tedy procesní způsobilost ve smyslu § 20 OSŘ. Ta spočívá v rozsahu, v jakém má účastník způsobilost vlastními úkony nabývat práv a povinností. Nedostatek procesní způsobilosti není neodstranitelnou podmínkou řízení. Tu lze totiž zhojit institutem zastoupení účastníka dle § 22 až 35a OSŘ. Postihuje-li exekuce věci, práva či majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, je účastníkem řízení ohledně tohoto majetku

i manžel povinného. Ten je

účastníkem řízení i v tom případě, že exekucí je vymáhána pohledávka vzniklá za manželství jen jednomu z manželů. Ke smlouvám, jimiž byl rozsah společného jmění manželů zúžen či jehož vznik byl vyhrazen ke dni zániku manželství, se nepřihlíží. Stejně tak je účastníkem řízení i rozvedený manžel, jsou-li exekucí postiženy majetkové hodnoty patřící do zaniklého, nicméně nevypořádaného společného jmění. Na jeho obranu je dána možnost podat odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, postihne-li exekuční příkaz konkrétní věc v jeho vlastnictví, je oprávněn podat excindační žalobu dle § 267 OSŘ. Zákon přiznává postavení účastníka i jiným osobám, ovšem jen v určité fázi řízení. Jedná se např. o plátce mzdy, peněžní ústav, dlužníka povinného či spoluvlastníka exekucí postižené věci. Soudní exekutor je pak účastníkem v části řízení, v níž je rozhodováno o jeho nároku na odměnu a na náhradu hotových výdajů.

20

4.2.2. Návrh na nařízení exekuce Exekuční řízení je zcela ovládáno zásadou dispoziční. Nejvýrazněji se tato skutečnost uplatňuje na samotném začátku celého procesu vymáhání pohledávky dle EŘ. Exekuci je totiž možno nařídit pouze na návrh oprávněného nebo toho, na nějž přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu. Exekuční řízení je pak zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi nebo exekučnímu soudu. EŘ v § 38 stanoví obligatorní náležitosti návrhu na nařízení exekuce. Návrh tak musí obsahovat: •

označení exekutora- jméno, příjmení, sídlo úřadu

•

označení

exekučního

soudu-

není

vyžadováno

v případě

podání

návrhu

prostřednictvím soudního exekutora •

uvedení toho, kdo návrh podává, které věci se týká, podpis, datace, v případě zastoupení přiložená plnou moc

•

identifikace účastníků – jméno, příjmení, bydliště, procesní postavení, u PO obchodní firma či název, sídlo, IČ

•

označení exekučního titulu

•

označení vymáhané povinnosti, jež musí odpovídat exekučnímu titulu

•

přílohu – stejnopis nebo úředně ověřenou kopii exekučního titulu s doložkou vykonatelnosti Obsahuje-li podání vady, vyzve soud nebo soudní exekutor oprávněného do 15-ti dnů,

aby návrh opravil, resp. doplnil. Za tím účelem mu určí lhůtu a poučí jej o tom, jak návrh doplnit či opravit. Pokud tak oprávněný ve stanovené lhůtě neučiní, soud sám nebo na návrh exekutora řízení zastaví.42 Zákon limituje oprávněného k podání návrhu na nařízení exekuce podmínkou dobrovolného nesplnění povinnosti uložené exekučním titulem ze strany povinného.43 Soud však tuto skutečnost při nařizování exekuce nezkoumá. Tyto okolnosti mohou být hodnoceny až v případném řízení o zastavení exekuce.44

4.2.3. Exekuční titul V předchozí kapitole jsem uvedl, že obligatorní součástí návrhu na nařízení exekuce je exekuční titul, tedy rozhodnutí příslušného orgánu, jež ukládá povinnému povinnost něco

42

§ 39 EŘ § 37 odst. 2 EŘ 44 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. 5 Cz 57/65 43

21

plnit. Výčet exekučních titulů obsahuje EŘ v ustanovení § 40. Demonstrativně vyjmenovanými exekučními tituly pro účely exekučního řízení tedy jsou: •

vykonatelná rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek

•

vykonatelná rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo postihuje majetek

•

vykonatelný rozhodčí nález

•

notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný dle zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti nebo exekutorský zápis

•

vykonatelná rozhodnutí orgánu veřejné správy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků a jiných rozhodnutí, jakož i vykonatelný smír

•

vykonatelná rozhodnutí a výkaz nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení

•

jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichž výkon připouští zákon45 Z tohoto výčtu jednoznačně vyplývá požadavek vykonatelnosti titulů, a to jak

materiální, tak formální. Formální stránku vykonatelnosti představuje doložka vykonatelnosti exekučního titulu, materiální stránka vykonatelnosti je naplněna uvedením osoby oprávněné a povinné, obsahem práva a jemu odpovídající povinnosti, jež má být vymožena, rozsahem vynucované povinnosti a určením lhůty k plnění.46 Pokud tuto lhůtu exekuční titul neobsahuje, exekuční řád stanoví lhůtu ke splnění povinnosti v exekučním titulu v délce tří dnů od právní moci rozhodnutí, v případě vyklizení bytu činí lhůta 15 dní od právní moci rozhodnutí.47 Je nutno podotknout, že dle § 40 odst. 1 písm. g) EŘ je možno vykonat exekuční tituly vydané mimo území ČR. Soud pak musí postupovat dle dvoustranných a mnohostranných mezinárodních smluv upravujících otázku uznání a výkonu rozhodnutí, resp. dle nařízení Rady ES.48 V ostatních případech, tedy neupravuje-li tuto problematiku mezinárodní smlouva či nařízení Rady ES, postupuje se dle § 63 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. 45

K jednotlivým exekučním titulům blíže viz. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,2007,str. 117-121 46 § 261a OSŘ 47 § 40 odst. 2 EŘ 48 V případě výkonu exekučních titulů vydaných v členských státech EU je třeba postupovat dle nařízení Rady ES č. 44/2001 ( Brussel I.), od 21.1.2005 pak rovněž i dle nařízení Rady ES č. 805/2004 o zavedení evropského exekučního titulu pro nesporné pohledávky.

22

4.2.4. Nařízení a provedení výkonu exekuce Návrh na nařízení exekuce může oprávněný podat buď u soudního exekutora, nebo přímo u exekučního soudu dle § 45 EŘ. Byl-li návrh na nařízení exekuce podán u exekutora, má exekutor 15-ti denní lhůtu k předložení návrhu s exekučním titulem exekučnímu soudu. Zároveň požádá soud o udělení pověření k provedení exekuce. Soud je povinen prozkoumat, zda jsou splněny veškeré zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce. Soud tak musí např. posuzovat, zda je tu exekuční titul vydaný orgánem, do jehož pravomoci věc náleží, materiální a formální vykonatelnost, věcnou legitimaci oprávněného a povinného či zda vymáhané právo není prekludováno, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného.49 Není však oprávněn zkoumat věcnou správnost rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje. Zjistí-li soud, že jsou splněny předpoklady pro nařízení exekuce, do 15-ti dnů od doručení návrhu na nařízení exekuce soudu pověří usnesením exekutora provedením exekuce, přičemž nestanoví způsob, jakým má být exekuce provedena.50 Nejsouli však splněny všechny stanovené předpoklady, soud návrh zamítne, popřípadě zastaví řízení o návrhu na nařízení exekuce, nemá-li návrh všechny náležitosti, které ani přes výzvu nebyly doplněny. Současně soud rozhodne o nákladech řízení. Soud může také dle § 264 odst. 2 OSŘ rozhodnout místo o nařízení exekuce o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce pro nemožnost ani částečného uspokojení pohledávky oprávněného.51 Usnesení o nařízení exekuce se doručuje exekutorovi, oprávněnému, povinnému a orgánu, který je pověřen vedením centrální evidence exekucí.52 Dále se doručuje orgánům pověřeným vedením evidence právnických osob, katastrálnímu úřadu, v obvodu jehož působnosti se nachází sídlo soudu, který exekuci nařídil a dalším osobám.53 Povinnému však usnesení nesmí být doručeno dříve jak exekutorovi a oprávněnému. Doručením usnesení povinnému nastává generální inhibitorium, tedy zákaz možnosti nakládat se svým majetkem, včetně majetku patřícího do společného jmění manželů, krom běžné obchodní činnosti,

49

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.5.2005, sp. zn. 20 Cdo 245/2004. § 44 odst. 2 EŘ 51 Hlavsa, Petr. Exekuční řád a zákon č. 119/2001 Sb.: s poznámkami a prováděcími předpisy.3. aktualizované vydání podle stavu k 1.4.2008. Praha: Linde,2008, str. 72 52 Centrální evidence exekucí je veřejný seznam, který vede, provozuje a spravuje Exekutorská komora ČR a ve kterém jsou evidovány zákonem stanovené údaje o pravomocně nařízených exekucích. V evidenci jsou evidovány usnesení o nařízení exekuce a pověření exekutora provedením exekuce po jeho právní moci, usnesení o zastavení exekuce a usnesení o odkladu exekuce. Každý má po zaplacení příslušného poplatku právo požadovat sdělení evidovaných údajů nejen o své osobě, ale i o jiných osobách. 53 Zde má zákon na mysli osoby poskytující součinnost dle § 33 50

23

uspokojování životních potřeb, udržování a správy majetku. To vše s poučením, že všechny takové úkony, vyjma uvedených výše, jsou absolutně neplatné.54 EŘ stanoví obsahové náležitosti usnesení o nařízení exekuce. Z usnesení tak musí být zřejmé označení soudu, jenž pověřuje exekutora provedením exekuce, označení exekutora, který je pověřen, exekučního titulu a orgánu, který ho vydal, resp. osoby, která ho vyhotovila, označení povinnosti, která má být exekucí vymožena, včetně povinnosti k úhradě nákladů exekuce, podpis soudce a poučení o odvolání. Povinnému je dána možnost podat odvolání ve lhůtě 15-ti dní od doručení usnesení.55 Odvolat se však může i oprávněný v případě, že byl návrh na nařízení exekuce zcela nebo částečně zamítnut. Odvolání je třeba podat u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje a lze v něm namítat jen skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce. Odvolání nemá ve vztahu k obecnému inhibitoriu odkladný účinek. Exekutor po doručení usnesení o nařízení exekuce činí i bez návrhu úkony směřující k jejímu provedení.56 Jak jsem již uvedl výše, soud v usnesení o nařízení exekuce nestanoví exekutorovi způsob, jaký má exekuci provést. Tato volba je plně v dispozici exekutora. Ten totiž má na základě součinností dle § 33 EŘ, § 50 a na základě prohlášení o majetku povinného dle § 53 EŘ informace a majetkovém stavu povinného a může tak volit efektivní způsob exekuce. Exekutor činí veškeré úkony do doby, než zanikne jeho pověření. Tak tomu je v případě, kdy soud rozhodl o vyloučení exekutora nebo když pověřil provedením exekuce jiného exekutora. Za těchto situací však samotná exekuce nekončí, neboť jejím provedením je pověřen exekutor jiný. O okolnostech,za kterých končí exekuce i pověření exekutora bude pojednáno v kapitole týkající se ukončení exekuce. Exekutor v této fázi řízení postupuje relativně samostatně. Soudem je postup exekutora ovlivňován pouze tam, kde z exekučního řádu vyplývá pro soud výslovné zmocnění. Jedná se tak např. o rozhodování o odkladu či zastavení exekuce, o ustavování opatrovníka, ukládání pokut. Soudní exekutor může dle § 50 odst. 2 EŘ vyzvat povinného k dobrovolnému splnění své povinnosti. Nesplní-li povinný dobrovolně, exekutor prověří jeho majetkovou situaci, vybere způsob provedení exekuce57 a vydá odpovídající exekuční příkaz. Zákon přikazuje exekutorovi v ustanovení § 47 zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k výši závazků povinného. Není zde ani vyloučen souběh několika exekučních příkazů postihujících majetek povinného. Vydá-li soudní exekutor více 54

Komárek J. Činnost soudních exekutorů. Jurisprudence 2005. čís. 3. str. 18-20 § 204 odst. 1 OSŘ 56 § 46 EŘ 57 Exekutor je vázán způsoby provedení exekuce stanovenými v ustanovení § 58 EŘ a násl. 55

24

exekučních příkazů, je způsobilou obranou proti nepřiměřenému rozsahu exekuce návrh na částečné zastavení exekuce dle § 268 odst. 4 OSŘ, případně na odklad exekuce dle § 266 odst. 2 OSŘ.58 Stojí zde tak proti sobě zájem exekutora a hlavně zájem oprávněného na rychlém a efektivním vymožení pohledávky a ochrana povinného vyjádřená zásadou přiměřenosti. Zákon nevylučuje a v praxi se často stává, že v zájmu rychlosti řízení vydává exekutor exekuční příkazy ještě dříve, než unesení o nařízení exekuce nabylo právní moci. EŘ však stanoví, že exekuce se dle exekučního příkazu provede až po právní moci usnesení o nařízení exekuce. Exekutor tak např. vydá exekuční příkaz k výplatě z účtu u peněžitého ústavu. Vzhledem k tomu, že však není např. znám trvalý pobyt povinného, nelze mu doručit unesení o nařízení exekuce a to tak nemůže nabýt právní moci. Nicméně účinkem exekučního příkazu, jenž exekutor doručí nejdříve bankovnímu ústavu, je zablokování účtu povinného. Stává se tak, že se povinný o skutečnosti vedení exekuce proti jeho osobě dovídá až zprostředkovaně po vydání exekučního příkazu a to ještě právě například od banky, neboť povinnému nesmí být usnesení doručeno dříve než peněžnímu ústavu (§304 odst. 2 OSŘ)

a exekutor

povinnému doručuje až je prokázáno převzetí exekučního příkazu peněžním ústavem. Pozitivem takového postupu je jistě snaha motivovat povinného k určité aktivitě řešit svou majetkovou situaci a pro zaměstnance exekutorského úřadu další způsob jak obeznámit povinného o situaci, ve které se nachází. V některých situacích však může toto jednání způsobit povinnému nepřiměřené majetkové potíže. Exekutor se v takových případech může rozhodnout vydaný exekuční příkaz zrušit. Proti exekučnímu příkazu nejsou přípustné opravné prostředky. Procesní obranou povinného proti exekučnímu příkazu tak je pouze podání návrhu na zastavení exekuce, třetí osoby mají v případě, že exekuční příkaz postihuje jejich majetek, právo bránit se excindační (vylučovací) žalobou dle § 267 OSŘ. S exekučním příkazem je spojen účinek speciálního inhibitoria, tzn. že majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného nebo s ním jinak nakládat. Takový právní úkon by tak byl neplatný. V případech, kdy u určitého způsobu exekuce vystupuje dlužník povinného (např. u srážek ze mzdy), je speciální inhibitorium doplněno tzv. arrestatoriem. Dlužník povinného tak nesmí nakládat s pohledávkou povinného v rozsahu vymáhané částky. O této skutečnosti musí být povinný, příp. poddlužník ( plátce mzdy) v exekučním příkazu poučen.

58

Usnesení MěS v Praze ze dne 18.3.2003, sp. zn. 14 Co 98/2003

25

Exekuční příkaz se vyhotoví v písemné formě a doručí se oprávněnému, povinnému a dalším osobám v závislosti na zvoleném způsobu exekuce. Obsahovými náležitostmi exekučního příkazu jsou: •

označení soudu, který rozhodl o nařízení exekuce

•

označení exekutora, který je pověřen provedením exekuce

•

exekuční titul a orgán, který jej vydal, nebo osobu, která jej vyhotovila

•

označení účastníků

•

označení povinnosti, která má být exekucí vymožena

•

způsob provedení exekuce

•

označení osob, kterým se doručuje exekuční příkaz

•

výrok, poučení o odvolání, den a místo jeho vyhotovení a podpis exekutora59 Exekuční řád stanoví, že exekuční příkaz má účinky nařízení výkonu rozhodnutí dle

občanského soudního řádu. To znamená, že tam, kde právní předpisy spojují právní účinky s tím, že bylo vydáno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí postihující určitá majetek nebo určující způsob výkonu rozhodnutí, nastávají vydáním exekučního příkazu stejné právní následky.60

4.2.5. Součinnost 3. osob, oprávněného a povinného Soudní exekutor nemá zpravidla po doručení usnesení o nařízení exekuce informace o majetkových poměrech povinného. K tomu, aby exekutor mohl zvolit efektivní způsob výkonu exekuce, bylo třeba založit určitým subjektům povinnost poskytovat exekutorovi na písemnou žádost informace o majetku povinného. Obecný výčet těchto osob obsahuje § 33 odst. 1 EŘ, jenž je uvozen nadpisem „součinnost třetích osob“. Těmito osobami tak jsou soudy, orgány státní správy a samosprávy, obce a jejich orgány, notáři a právnické a fyzické osoby, pokud rozhodují o právech a povinnostech a informace o majetku povinného jsou jim známy z úřední činnosti. Zákon pak konkretizuje výčet těchto subjektů a specifikuje informace, které jsou povinny exekutorovi na žádost poskytnout. Je třeba poznamenat, že výčet subjektů je demonstrativní, exekutor tak může požádat o součinnost i jiné osoby v zákoně neuvedené.

59

§ 48 EŘ Kasíková, M. In Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,2007,str. 173 60

26

Již bylo uvedeno, že žádost exekutora musí mít písemnou formu. Tu lze u osob uvedených v § 33 odst. 3 EŘ od 1. 4. 2004 nahradit elektronickou formou.61 Cílem novelizace bylo odstranit administrativní náročnost spojenou s podáváním žádostí v písemné formě a zrychlit tak proces lustrací. Exekutor je povinen ke své žádosti doložit usnesení o nařízení exekuce. Nemá-li dostatek kopií usnesení, např. již všechny soudem zaslaná usnesení vyčerpal pro účely součinnosti, postačí kopie ověřená kanceláří soudního exekutora dle Kancelářského řádu.62 Jakmile je žádost o součinnost třetím osobám doručena, jsou povinny ji vyřídit bez zbytečného odkladu, a to bezplatně.63 Pokud požadovanou informaci neposkytnou, odpovídají oprávněnému a exekutorovi za škodu, která jim vznikne. Krom toho jim může soud na návrh exekutora uložit pořádkovou pokutu dle § 53 OSŘ.64 Je třeba poznamenat, že povinné subjekty se nemohou dovolávat povinnosti mlčenlivosti. Na druhou stranu mohou však poskytnout informace pouze o majetku povinného, popř. o jeho dlužnících. Je tak vyloučeno poskytovat informace např. o věřitelích povinného. Ministerstvo vnitra je povinno dle § 33a EŘ poskytovat pro potřeby exekucí údaje z centrální evidence obyvatel, popřípadě z registru rodných čísel. Vzhledem k tomu, že se jedná o citlivé údaje, váže se na ně nejen povinnost mlčenlivosti, ale exekutor, případně pověření zaměstnanci exekutorského úřadu jsou oprávněni zpracovávat či nakládat s těmito údaji pouze v rozsahu jejich zákonného oprávnění a po absolvování vstupního školení.65 Vzhledem k tomu, že kromě exekutora je na výsledku exekuce zainteresován především a hlavně oprávněný, zákon dává exekutorovi možnost vyzvat k součinnosti i oprávněného. Ten tak může navrhnout způsob provedení exekuce, označit plátce mzdy povinného atd.66. Oprávněný nicméně nemá povinnost tyto údaje sdělit, neboť je ani nemusí znát. Z tohoto důvodu oprávněnému za odepření součinnosti nehrozí žádný postih. Za určitých okolností však může soud uložit dle § 89 EŘ oprávněnému povinnost uhradit náklady exekučního řízení.

61

Novela provedena zákonem č. 53/2004 Sb. kterým se mění některé zákony související s oblastí evidence obyvatel 62 SJ 64/2004 in Kurka, V. Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce. Praha: ASPI, 2005,str. 258 63 Viz § 34 odst. 1 EŘ a dále § 9 odst. 2 písm. c) zákona č. 638/1992 Sb., o správních poplatcích, podle něhož jsou exekutoři pro účely exekuční činnosti od správních poplatků osvobozeni 64 § 34 EŘ 65 Povinnosti při zpracovávání osobních údajů pomocí programového vybavení a písemností s osobními údaji upravuje Stavovský předpis Exekutorské komory ČR ze dne 10.8.2004, kterým se stanoví postup soudních exekutorů, popř. pověřených zaměstnanců exekutorských úřadů při plnění úkolů souvisejících se zpracováním osobních údajů vedených v informačním systému Centrálního registru evidence obyvatel. 66 viz. § 50 odst. 1 EŘ

27

Další možností, jak může exekutor zjistit informace o majetkových poměrech povinného je institut prohlášení o majetku. Pokud již prohlášení o majetku bylo dříve realizováno, má exekutor oprávnění nahlédnout do soudního spisu. V jiném případě má právo navrhnout soudu, aby k prohlášení o majetku povinného předvolal. Soud po podání návrhu na prohlášení majetku ve lhůtě 15-ti dní od doručení návrhu buď vyhoví, nebo jej usnesením zamítne.67 Vzhledem k efektivnějším prostředkům, které exekuční řád exekutorovi ke zjištění majetku povinného nabízí, se tento postup v praxi často nevyužívá. Ustanovení § 50 odst. 2 EŘ rovněž hovoří o institutu prohlášení o majetku. V tomto případě se ale jedná o neformalizovanou formu součinnosti povinného. Jakkoliv je smyslem úpravy obou prohlášení o majetku stejný, tedy zjistit majetek přímo od osoby povinného, nejedná se fakticky o tentýž prostředek. Zákon neupravuje, jak má v případě prohlášení o majetku dle § 50 odst. 2 EŘ exekutor postupovat či jaké náležitosti by mělo splňovat. Rovněž povinný nemá povinnost na tuto výzvu reagovat. V praxi tak povinnému exekutor zasílá společně s usnesením o nařízení exekuce formulář „Prohlášení o majetku“, kde jej formou prohlášení povinného ve smyslu § 53 odst. 2 EŘ žádá o sdělení majetku movitého, nemovitého, plátce mzdy povinného, bankovních účtech povinného na rozdíl od postupu soudu, který postupuje dle § 260e OSŘ výslechem povinného o prohlášení o majetku. O prohlášení o majetku soud sepíše protokol a seznam majetku pak tvoří přílohu tohoto protokolu.

4.2.6. Ukončení exekuce. Odklad exekuce Situace, za nichž dochází k ukončení exekuce nejsou v exekučním řádu upraveny uceleně tak, jak by bylo zřejmě vhodné, ale jsou roztroušeny v řadě ustanovení exekučního řádu a na základě odkazu § 52 odst.1 EŘ i v občanském soudním řádu. Jistě z hlediska oprávněného je nejžádanější, aby byla exekuce ukončena úspěšným vynucením povinnosti, pro kterou byla exekuce nařízena, a nákladů exekuce, dále pak upuštění od provedení exekuce po dobrovolném splnění vymáhané povinnosti a uhrazení nákladů exekuce povinným.68 Vymožením pohledávky výkon exekuce končí, aniž by bylo třeba o jeho zastavení vydávat zvláštní rozhodnutí.69 O upuštění od provedení exekuce rozhoduje exekutor, a to k návrhu některého z účastníků nebo i bez takového návrhu, zjistí-li, že jsou zákonné podmínky pro takový postup splněny. Exekuční řád výslovně nestanoví procesní formu, kterou exekutor 67

viz. § 53 EŘ § 46 odst. 3 EŘ 69 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.12.2005, sp. zn. 20 Cdo 2421/2004. 68

28

upustí od provedení exekuce a občanský soudní řád institut upuštění od provedení exekuce vůbec nezná. V zájmu zachování právní jistoty je ale i zde třeba rozhodnout usnesením.70 Dalšími způsoby ukončení exekuce jsou: •

zastavení exekuce z důvodů uvedených především v § 268 odst. 1 písm. a) až h) OSŘ – jedná se o důvody, pro které nemůže být exekuce úspěšně provedena, o zastavení exekuce rozhoduje soud usnesením, současně musí rozhodnout o náhradě nákladů exekučního řízení a nákladech exekutora

•

soud exekuci na návrh exekutora zastaví, nesloží-li oprávněný ve lhůtě určené exekutorem zálohu na náklady exekuce71

•

zastavení exekučního řízení na základě odvolání

•

odmítnutí návrhu na nařízení exekuce na základě odvolání

•

zamítnutí návrhu na nařízení exekuce na základě odvolání72 Poslední tři situace mají společné to, že vlastní exekuce nezačala probíhat z toho

důvodu, že usnesení o nařízení exekuce nenabylo právní moci, tzn. že případné exekuční příkazy vydané během řízení o odvolání nenabyly právní moci. Výklad o zastavení exekuce, resp. výkonu rozhodnutí dle § 268 OSŘ bude podán v příslušné kapitole pojednávající o výkonu rozhodnutí dle občanského soudního řádu, na kterou tímto čtenáře odkazuji. Pokud se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon exekuce mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem exekuce vážně poškozen, odloží soud na návrh povinného exekuci. Přitom stanoví dobu, na kterou exekuci odkládá.73 Odkladem exekuce je tedy stav řízení, v němž soud a exekutor posečká s prováděním exekuce a nečiní úkony, které by vedly bezprostředně k vynucení povinnosti povinného. Dosud provedené úkony však nejsou odkladem dotčeny.74Podmínky pro odklad exekuce dle exekučního řádu jsou shodné jako při soudním výkonu rozhodnutí, neboť EŘ žádné zvláštní ustanovení pro odklad nemá. Soud rovněž může exekuci odložit i bez návrhu v případě, kdy lze očekávat zastavení exekuce. Soud konečně může odložit provedení exekuce do doby pravomocného skončení

70

Usnesení MěS v Praze, sp. zn. 14 Co 86/2006 in Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář.1 vyd. Praha: C.H. Beck,2007, str. 170 71 § 55 odst. 2 EŘ 72 Blíže k výkladu o ukončení exekuce viz. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,2007,str. 184 - 187 73 § 54 odst. 1 EŘ 74 Kučera, Z. In Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,2007,str. 197

29

řízení o odložení vykonatelnosti exekučního titulu.75 V tomto případě tak lze učinit i na návrh oprávněného či bez návrhu. Odklad exekuce se může týkat celé exekuce, nebo jen její části. Proti usnesení soudu, jímž rozhodl o odkladu, je přípustné odvolání. Po uplynutí lhůty, na níž byl odklad povolen, pokračuje soudní exekutor v provádění exekuce. Je třeba upozornit, že generální inhibitorium trvá, i když byla exekuce odložena. Slovenský exekučný poriadok stanoví, že stejný účinek jako odklad exekuce má uzavření písemné dohody mezi exekutorem a povinným o úhradě vymáhané peněžité pohledávky ve splátkách.76 Ačkoliv takové ustanovení v naší právní úpravě chybí, v praxi tento postup exekutoři rovněž uznávají a v případě, že je sepsána smlouva o splátkách s povinným, exekutor ustane v provádění vlastní exekuce po dobu, kdy povinný řádně splácí svou pohledávku.

4.2.7. Náklady exekuce Soudní exekutor vykonává exekuční činnost jako svobodné povolání a za úplatu.77 Je tak zaručena zainteresovanost exekutora na samotném výsledku exekuce. Exekuční řád obsahuje o nákladech řízení jen málo ustanovení. V praxi stále činí soudům rozhodování o nákladech exekučního řízení problémy. Otázku, zda při rozhodování o nákladech exekučního řízení vycházet pouze z exekučního řádu, či aplikovat přiměřeně ustanovení OSŘ, řešil Nejvyšší soud ve svém Stanovisku Cpj 200/2005. Uvedl, že ustanovení § 87 až § 89 EŘ nelze vyložit bez vědomí souvislostí s úpravou nákladů řízení o výkon rozhodnutí, zakotvenou v ustanoveních § 270 a § 271 OSŘ. Náklady exekuce jsou dle § 87 odst. 1 EŘ odměna exekutora, náhrada hotových výdajů, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených výdajů za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku a daň z přidané hodnoty. Tyto náklady povinný hradí přímo exekutorovi v rámci exekuce na příslušnou pohledávku. Soud totiž v usnesení o nařízení exekuce nařídí exekuci i pro náklady exekuce. Ve fázi nařízení exekuce však soud nemůže mít povědomí o tom, jaké částky náklady exekuce dosáhnou. S ohledem na průběh exekuce určuje náklady exekuce exekutor dle vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (exekuční tarif). Povinný má dle zákona povinnost uhradit oprávněnému nejen pohledávku, pro níž byla nařízena exekuce, ale i právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhaní nároku. Nálady oprávněného tak 75

§ 54 odst. 2 EŘ § 56 odst.9 EP 77 § 3 odst.1 EŘ 76

30

jsou zejména hotové výdaje oprávněného a jeho zástupce, ušlý výdělek oprávněného a jeho zákonného zástupce, náklady důkazů, tlumočné a odměna za zastupování advokátem a další.78 Výši nákladů exekuce a nákladů oprávněného určí exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce79 a doručí jej oprávněnému a povinnému. V příkazu k úhradě nákladů řízení musí být jednotlivé položky nákladů popsány a jejich názvy by měly pokud možno kopírovat položky uvedené demonstrativním výčtem v § 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb. Všechny hotové výdaje přitom musí být ve spise soudního exekutora doloženy fakturami a stvrzenkami.80 Účastníci řízení mají možnost proti příkazu podat do 8 dnů od doručení námitky. Exekutor námitkám pak buď plně vyhoví, nebo je postoupí soudu. Ten má k rozhodnutí lhůtu 15 dní.81 V případě déle trvajícího exekučního řízení je pravděpodobné, že náklady exekuce a oprávněného budou narůstat. Vyhláška č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti dala exekutorům možnost vydat postupně více příkazů k úhradě nákladů exekuce. Způsob, jakým budou náklady exekuce dle příkazu k úhradě nákladů exekuce vymoženy, stanoví exekutor exekučním příkazem. V praxi se řada exekutorů uchýlila k jednodušší proceduře. Výši nákladů exekuce a oprávněného připočtou k vymáhané pohledávce a celou tuto částku exekutor vymáhá na základě jednoho exekučního příkazu. Např. v případě exekuce na účet povinného u bankovního ústavu je tento postup v zájmu zajištění dostatečného množství prostředků z účtu užíván nejčastěji. Je potřeba ale dodat, že takto lze postupovat jen u exekuce na peněžité plnění. V případě, že dojde k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a účastníků ten, kdo zastavení zavinil. Toto novelizované ustanovení § 89 EŘ82 stanoví odchylky od povinnosti povinného hradit náklady exekuce a oprávněného dle § 87 odst. 2 a 3 EŘ. Soud tak může uložit náhradu nákladů exekuce i oprávněnému. V případě, že byla exekuce zastavena pro nemajetnost povinného, soud uloží oprávněnému povinnost uhradit náklady exekuce vždy. V tomto případě však pouze ve výši paušálně určených či účelně vynaložených výdajů. Je proto na oprávněném, aby při podávání návrhu na nařízení exekuce zvážil možnosti povinného a s tím spojené riziko vymáhání. Na exekutorovi nelze ponechat zcela tíhu nákladů

78

§ 137 odst. 1a 3 OSŘ Náležitosti příkazu k úhradě nákladů exekuce stanoví § 88 odst. 2 EŘ 80 Nález ÚS, sp. zn. II. ÚS 336/05 in Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,2007,str. 206 81 § 88 odst. 3 EŘ 82 Dle původního znění § 89 EŘ mohl soud v případě zastavení exekuce uložit oprávněnému, aby nahradil náklady exekuce. Novelizované ustanovení je pro oprávněného poněkud přísnější. Novela promítla do zákona převládající praxi soudů, podle které soud rozhodne o náhradě nákladů exekuce podle důvodu, pro který dojde k zastavení. 79

31

bezúspěšné exekuce.83 Druhá věta citovaného ustanovení „derogovala“ nález Ústavního soudu, podle nějž obecné soudy nepochybily a neporušily čl. 11 a čl. 36 odst. 1 LZPS, pokud v případě, kdy došlo k zastavení exekuce pro nemajetnost povinného a nešlo-li shledat procesní zavinění za zastavení exekuce na straně oprávněného, přiznaly exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči povinnému.84 Tento nález sklidil ze strany soudních exekutorů nemalou kritiku. Nelze-li provést exekuci, protože povinný je nemajetný, jen těžko lze očekávat, že by se exekutorovi podařilo vymoci na povinném alespoň náklady řízení. Exekutoři tak do účinnosti novely nesli v mnoha případech břemeno nákladů řízení sami. Ustanovení § 90 odst. 1 EŘ taxativně vyjmenovává jednotlivé druhy úplat, které exekutorovi náleží za výkon exekuční a další činnosti a představují náklady exekuce. Jejich výčet je téměř totožný s tím, jak jej uvádí § 87 odst. 1 EŘ. V odst. 1 tohoto ustanovení je zmíněna odměna exekutora. Na mysli tu má zákonodárce odměnu tarifní, jejíž výši stanoví vyhláška č. 330/2001 Sb. Nicméně exekutor má možnost s oprávněným uzavřít písemnou smlouvu o provedení exekuce, v níž mohou sjednat za provedení exekuce odměnu smluvní. Smluvní odměna ale nenahrazuje tarifní odměnu, nýbrž existují vedle sebe. Právo exekutora na odměnu, náhradu hotových výdajů, náhradu za doručení písemností a náhradu za ztrátu času není uzavřením smlouvy o provedení exekuce dotčeno.85 V případě, že oprávněný a exekutor takovou dohodu uzavřou, je povinen zaplatit smluvní odměnu přímo oprávněný, exekutorovi však zůstává právo vyžadovat po povinném tarifem určené náklady exekuce, tedy včetně tarifní odměny. Exekutor má právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce.86Její výši a lhůtu k úhradě určuje exekutor.87 Exekutor má v případě nesložení zálohy oprávněným právo navrhnout zastavení exekuce dle § 55 odst. 2 EŘ. Soudu však musí prokázat, že k zaplacení zálohy oprávněného vyzval. Oprávněný není povinen platit zálohu na náklady exekuce, splňuje-li podmínky pro osvobození od soudních poplatků dle § 138 odst. 1 OSŘ. Výši zálohy upravuje vyhláška č. 330/2001 Sb. v ustanovení § 12 odst. 2 tak, že u vymáhání peněžité pohledávky nesmí záloha přesáhnout 30% odměny exekutora stanovené pro takovou exekuci, u nepeněžité pohledávky pak smí činit záloha nejvýše 50% odměny. V současné době vychází odměna soudního exekutora z přímé závislosti na výši vymoženého plnění. Ve skutečnosti by však měla odrážet složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční 83

Hlavsa, Petr. Exekuční řád a zákon č. 119/2001 Sb.: s poznámkami a prováděcími předpisy.3. aktualizované vydání podle stavu k 1.4.2008. Praha: Linde,2008, str. 128 84 Nález ÚS ze dne 12.9.2006, sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 85 § 90 odst. 2 EŘ 86 § 90 odst. 3 EŘ 87 § 12 odst. 1 ET

32

činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů výkonu exekuce. Do přijetí takové právní úpravy je na obecných soudech, aby při rozhodování o odměně soudního exekutora interpretovaly „výši exekutorem vymoženého plnění“ v souladu s těmito principy.88

4.3. Způsoby provedení exekuce Významným oprávněním soudního exekutora v exekučním řízení je zvolit nejvhodnější způsob provedení exekuce. Oprávněný sice může navrhnout exekutorovi způsob, kterým má exekuci provést, nicméně exekutor tímto návrhem, na rozdíl od soudu v řízení o výkon rozhodnutí, není vázán. Při svém výběru je limitován exekučním řádem, neboť může zvolit pouze způsob, který je zákonem upraven. V zájmu rychlého a efektivního vymožení pohledávky může exekutor zvolit jeden či více způsobů provedení exekuce současně či postupně. Nesmí však opomenout ustanovení § 47 odst. 1 EŘ týkající se přiměřenosti způsobu exekuce vzhledem k výši pohledávky oprávněného. Dle zákona lze exekuci na peněžité plnění provést srážkami ze mzdy a jiných příjmů, přikázáním pohledávky, prodejem movitých věcí a nemovitostí, prodejem podniku. Navíc je třeba k tomuto výčtu přidat exekuci příkazem k výplatě z účtu u peněžitého ústavu dle ustanovení § 65a EŘ, které bylo do EŘ zařazeno novelou provedenou zákonem č. 133/2006 Sb. Nepeněžitou pohledávku lze vykonat vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci a provedením prací a výkonů.89 Exekuční řád hovoří v ustanovení § 59 odst. 3 EŘ o exekuci prodejem zástavy. Jedná se o obdobu § 258 odst. 3 OSŘ. Exekuci prodejem zástavy lze provádět nejen prodejem zastavených movitých a nemovitých věcí, ale ačkoliv to EŘ výslovně neuvádí, i prodejem podniku.90 Exekuce prodejem zástavy se provede po návrhu oprávněného podle ustanovení o exekuci prodejem movitých věcí a nemovitostí. Kasíková91 uvádí, že v případě zastavených movitých věcí, se má použít přiměřeně ustanovení § 338a OSŘ, u nemovitých pak § 338zr OSŘ. Dle mého názoru tento názor není chybný, nicméně nepřesný. Pokud dochází k prodeji zástavy v exekučním řízení, mělo by se použít přednostně úpravy exekučního řádu a až na základě odkazu na přiměřené použití občanského soudního řádu tohoto právního předpisu. Jakékoliv automatické odkazy na přiměřenou aplikaci ustanovení obecného předpisu teorií 88

Nález ÚS ze dne 1.3.2007, sp. zn. 8/06 § 59 EŘ 90 Není důvod exekuci prodejem zastaveného podniku nepřipustit, neboť podnik je věc hromadná, soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku patří věci, práva a jiné majetkové hodnoty (§ 5 ObchZ) 91 Šimka, K. In Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,2007,str. 222 89

33

přináší v praxi řadu problémů a taková snaha o zjednodušení problematiky se snadno mine účinkem. Je-li nařízena exekuce prodejem zástavy, nevztahuje se na povinného generální inhibitorium dle § 44 odst. 7. Důvodem je ta skutečnost, že tento způsob exekuce se dotýká jen těch majetkových hodnot, jež jsou zastaveny, nikoliv veškerého majetku povinného. Exekuční řád u jednotlivých způsobů exekuce odkazuje na přiměřené použití příslušných ustanovení občanského soudního řádu upravujících příslušné způsoby výkonu rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že tato práce má za cíl objasnit problematiku exekucí dle zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, a srovnat ji s úpravou výkonu rozhodnutí dle OSŘ, příčemž větší důraz je kladen na exekuční řízení, pokusím se v následujících podkapitolách podat komplexní výklad o jednotlivých způsobech provedení exekuce. Samozřejmě za přiměřeného použití občanského soudního řádu a jeho části VI. Rozdíly v obou úpravách pak budou obsaženy v příslušných kapitolách věnujících se srovnání rozdílů mezi EŘ a OSŘ.

4.3.1. Exekuce na peněžité plnění Činnost soudních exekutorů spočívá z 99% ve vymáhání peněžitých pohledávek. Z tohoto důvodu bude více místa věnováno výkladu o jednotlivých způsobech exekuce právě na peněžité plnění.

4.3.1.1. Exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů Exekuční řád nestanoví speciální pravidla pro provádění tohoto způsobu exekuce oproti OSŘ. Z tohoto důvodu a na základě odkazu § 60 EŘ bude přiměřeně použit občanský soudní řád. Odchylky v postupu exekutora obsahuje ustanovení § 61 EŘ. Podle něj v případě, že je exekuce srážkami ze mzdy prováděna ve prospěch více oprávněných, nerozhoduje exekutor podle ustanovení § 288 OSŘ. Obecnou výjimkou pro exekuční řízení je zákaz pro exekutora provádět rozvrhová řízení. Rozvrh vždy provádí exekuční soud, role exekutora je omezena pouze na provádění přípravných úkonů pro rozhodnutí soudu. Týká se to nejen exekuce srážkami ze mzdy, ale i dalších způsobů provádění exekuce na zaplacení peněžité částky. Je třeba uvést, že z povahy tohoto exekučního prostředku vyplývá, že jím lze postihnout pouze fyzickou osobu v zaměstnaneckém poměru. Nelze jej tedy užít proti fyzickým osobám podnikajícím a právnickým osobám. Předmětem exekuce srážkami ze mzdy není mzda vyplacená, ale pouze nárok na mzdu. Ve své podstatě se tak jedná o exekuci přikázáním pohledávky. Vyplacenou mzdu pak

34

lze postihnout exekucí prodejem věcí movitých. Mzda je peněžité plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci.92 Ve státní sféře nastupuje pak místo mzdy plat. Exekuci podléhají krom mzdy samotné i jednotlivé složky mzdy ( prémie, mzdové příplatky, doplatky, mzda za práci přesčas, mzda za práci přes svátek atd.), náhrady mzdy ( z důvodů překážek na straně zaměstnavatele, za dobu čerpání dovolené, atd.). Exekuci na druhé straně nepodléhají např. cestovní náhrady či benefity vážící se na pracovní poměr typu bezplatné dopravy.93 Pro účely exekuce jsou stejnému režimu jako mzda podrobeny i jiné příjmy. Těmi tak dle § 299 OSŘ krom již zmíněných jsou např. důchody, stipendia, nemocenská, ošetřovné, peněžitá pomoc v mateřství, podpora v nezaměstnanosti, odstupné, dávky státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově. Soudní exekutor poté, co zjistí plátce mzdy povinného, vydá exekuční příkaz a doručí jej plátci mzdy, oprávněnému a povinnému. V exekučním příkazu muší být krom pohledávky povinného uveden plátce mzdy. Dnem doručení exekučního příkazu pak vzniká plátci mzdy povinnost nevyplácet povinnému tu část mzdy, která odpovídá výši srážek. Tu je povinen vypočítat zaměstnavatel. Návod k výpočtu výše srážek obsahuje občanský soudní řád v § 276 a násl. Základní postup stanovení výše srážek lze popsat takto: ⇒ stanovit čistou mzdu, ze které se srážky provádějí 94 ⇒ vypočítat tzv. základní částku95- nezabavitelná částka, jejímž smyslem je vymezit dostatek prostředků povinnému a jeho rodině k zajištění základních životních potřeb ⇒ z čisté mzdy odečíst základní částku, výsledek zaokrouhlit směrem dolů na částku dělitelnou třemi vyjádřenou v celých korunách. Z této částky lze pro pohledávku oprávněného srazit jednu třetinu. Z druhé třetiny se srážejí přednostní pohledávky, v případě, že tato částka ke krytí přednostních pohledávek nepostačuje, jsou hrazeny společně s ostatními pohledávkami z třetiny první. Zbylá třetina zůstává vždy povinnému. ⇒ přesahuje-li zbytek čisté mzdy po odečtení základní částky 150% životního minimu, srazí se povinnému tento přesah bez omezení96 92

§ 109 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vyd. Praha: C. h. Beck, 2006, str. 227 94 Část mzdy po odečtení zálohy na daň z příjmů fyzických osob sražená z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění. 95 Výši základní částky stanoví nařízení vlády č.63/1998 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižena srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách) ve spolupráci se zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Základní částka tak činí 62% částky životního minima jednotlivce na osobu povinného, 25% částky životního minima jednotlivce na každou osobu, které je povinný povinen poskytovat výživné, 25% částky životního minima jednotlivce na manžela povinného, i když má samostatný příjem. 93

35

Zaměstnavatel provádí srážky ze mzdy dle pořadí pohledávek, jenž je určeno dnem doručení exekučního příkazu, a tak dlouho, dokud nebude pohledávka vymožena. Nelze provádět srážky nad rámec vymáhané povinnosti. Jakmile bude doručen povinnému exekuční příkaz, vyrozumí exekutor zaměstnavatele o právní moci exekučního příkazu. Tímto okamžikem je zaměstnavatel povinen deponovat sraženou částku na účet exekutora. Oprávněný či povinný má právo požádat exekutora o snížení srážek ze mzdy. Exekutor pak vyrozumí plátce mzdy, jakou maximální částku má povinnému srážet. Dojde-li během provádění exekuce srážkami ze mzdy ke změně zaměstnavatele, není nutné vydávat nový exekuční příkaz. Změnou zaměstnavatele se exekuční příkaz neruší.

4.3.1.2. Exekuce přikázáním pohledávky Ani v případě exekuce přikázáním pohledávky neobsahuje exekuční řád odlišný postup od úpravy občanského soudního řádu. Výjimkou je případ exekuce pro několik nároků oprávněných a zákaz provedení rozvrhového řízení, které je opět v dispozici soudu. Pro exekuci přikázáním pohledávky se přiměřeně použijí ustanovení § 303 až § 320a OSŘ, podle nichž se postupuje v případě, jestliže má být exekucí postižena jiná pohledávka než nárok povinného na mzdu , plat nebo jiné příjmy uvedené v ustanovení § 299 OSŘ a než jsou práva povinného ze smluv o vkladech. Posledně jmenované jsou sice pohledávkou, nicméně je lze postihnout pouze exekucí prodejem movitých věcí stejně jako všechny cenné papíry.97 Další pohledávky, které nepodléhají exekuci a výkonu rozhodnutí, uvádí občanský soudní řád v ustanoveních § 317, § 318 a § 319. Z hlediska způsobu postižení jednotlivých pohledávek lze rozlišovat přikázání pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu (§ 303 a násl.), přikázání jiné peněžité pohledávky (§ 312 a násl.) a přikázání jiných majetkových práv povinného ( § 320 OSŘ).

Přikázání pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu Pohledávkou z účtu u peněžního ústavu98 je nárok povinného z běžného, vkladového nebo jiného účtu, tedy nárok na výplatu peněžních prostředků na účtu nebo jiné nakládání s nimi. Přikázáním pohledávky povinného z účtu vzniká oprávněnému nárok, aby na základě této pohledávky a v jejím rámci uspokojil z peněžních prostředků na účtu svou vymáhanou peněžitou pohledávku s příslušenstvím. Jde o tzv. úkojné právo, z něhož plyne pro povinného 96

§ 2 nařízení vlády č. 63/1998 Sb. , nařízení o nezabavitelných částkách § 334 OSŘ 98 Peněžní ústav je legislativní zkratka pro banku, pobočku zahraniční banky nebo spořitelní a úvěrové družstvo. 97

36

zákaz nakládat až do výše vymáhané pohledávky s prostředky na účtu a které oprávněnému umožňuje, aby se z těchto prostředků uspokojil.99 Zvolí-li soudní exekutor tento způsob exekuce, vydá exekuční příkaz k přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu a doručí jej peněžnímu ústavu, oprávněnému a povinnému, přičemž povinnému jej musí doručit opět ne dříve než peněžnímu ústavu. Exekuční příkaz musí krom obecných náležitostí obsahovat označení peněžního ústavu a číslo účtu. Vlastní-li povinný u peněžního ústavu více účtů a má-li exekutor v úmyslu postihnout i tyto další účty, musí v příkazu uvést rovněž pořadí, v jakém z nich má být vymáhaná pohledávka s příslušenstvím odepsána. Okamžikem doručení exekučního příkazu peněžnímu ústavu je pozastaveno právo povinného s účtem nakládat (inhibitorium)a peněžnímu ústavu vzniká povinnost nevyplácet až do výše vymáhané pohledávky, včetně příslušenství, prostředky z účtu, neprovádět započtení či jinak s nimi nakládat (tzv. arrestatorium). Výše uvedené však neplatí pro peněžní prostředky určené pro výplatu mezd, jejich náhrad a dalších plnění, jenž nahrazují odměnu za práci jeho zaměstnancům splatné v nejbližším výplatním termínu.100 Jsou tak chráněna majetková práva 3. osob před zásahem exekutora proti majetku povinného. Ustanovení § 310 rovněž vylučuje výkon rozhodnutí, tedy i exekuci přikázáním pohledávky z účtu v případech, kdy předpisy vylučují nebo omezují použití pohledávek z účtu u peněžního ústavu k jinému než stanovenému účelu. Takovými pohledávkami jsou ty, jež jsou vyjmenované v § 317, 318 a 319 OSŘ, dále např. dotace a návratné finanční výpomoci ze státního rozpočtu.101 Exekuční příkaz nabývá právní moci dnem doručení povinnému. O tom je soudní exekutor povinen vyrozumět peněžní ústav. Následující den po doručení vyrozumění peněžní ústav odepíše z účtu povinného částku do výše vymáhané pohledávky a zašle je na účet exekutora. Nepostačuje-li blokovaná částka na účtu k uspokojení pohledávky, je peněžní ústav povinen účet po dobu 6-ti měsíců od doručení vyrozumění o právní moci exekučního příkazu sledovat a budou-li na účet povinného v této lhůtě připsány peněžní prostředky, rovněž je deponuje na účet exekutora. Maximálně však do výše pohledávky povinného vyčíslené v exekučním příkazu.

99

Bureš, J. In Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 1540 100 § 304 OSŘ 101 Bureš, J. In Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006,str. 1558

37

Přikázání jiných peněžitých pohledávek Exekucí jiné peněžité pohledávky lze postihnout pohledávku, kterou má povinný vůči svému dlužníku jako 3. osobě, jejímž předmětem je peněžité plnění, a to v jakékoliv měně. Jelikož se jedná o „jiné“ peněžité pohledávky, nelze takto postupovat u pohledávek z účtu u peněžitého ústavu či u nároku uvedeného v § 299 OSŘ. Exekuci přikázáním jiných peněžitých pohledávek lze nařídit i v případě, že pohledávka povinného se stane splatnou teprve v budoucnu, jakož i v případě, že povinnému budou dílčí pohledávky z téhož právního důvodu v budoucnu postupně vznikat.102 Z uvedeného lze odvodit, že se musí jednat o pohledávku, která na základě smlouvy nebo jiné právní skutečnosti již vznikla, popřípadě vznikla jako právní vztah alespoň co do svého základu, jestliže v rámci téhož základu budou dílčí nároky v budoucnu teprve vznikat ( např. nájemné). Soudní exekutor musí v exekučním příkazu mimo jiné uvést označení dlužníka povinného a individualizovat pohledávku povinného a její poměrnou část, která má být oprávněnému přikázána. Exekuční příkaz se doručuje dlužníkovi povinného, oprávněnému a povinnému. Dnem doručení exekučního příkazu je poddlužníkovi zakázáno povinnému pohledávku vyplatit, provést na ni započtení či s ní jinak nakládat. Jakmile je poddlužníkovi doručeno vyrozumění o nabytí právní moci exekučního příkazu, je povinen vyplatit postiženou pohledávku prostřednictvím exekutora oprávněnému. Takto učiní, pokud je exekučním příkazem postižená pohledávka splatná. V ostatních případech vyplatí poddlužník pohledávku až poté, co se stane splatnou.103

Exekuce postižením jiných majetkových práv K tomuto způsobu exekuce se přistupuje velmi zřídka. Jedná se o případy, kdy nelze povinného účinně postihnout jinými způsoby exekuce či výkony rozhodnutí. Povinný však může mít jiná práva, která mají majetkovou hodnotu a ze kterých by mohl být oprávněný uspokojen. Jedná se o převoditelná majetková práva na nepeněžitá plnění, která nelze přímo postihnout jinými způsoby exekuce. Dle § 64 odst. 7 EŘ nelze exekucí postihnout práva spojená výhradně s osobou povinného. Demonstrativně je uvedeno právo na původcovství. Krom toho tomuto způsobu exekuce nebudou podléhat osobnostní práva povinného k vynálezu, průmyslovému vzoru nebo označení chráněná ochranou známkou. Úpravu postižení těchto práv obsahuje exekuční řád v ustanovení § 64. V občanském soudním řádu takovou podobnou úpravu nenalezneme. Dále lze zmínit právo dědické a právo na výživné. 102 103

§ 312 odst. 1 OSŘ § 314a OSŘ

38

Exekuci nelze vést např. na licenci k provozování rozhlasového a televizního vysílání104 a další nepřevoditelná práva upravená zvláštními právními předpisy. Exekucí lze naopak postihnout existující majetkové právo opírající se jak o soukromoprávní tak i o veřejnoprávní vztahy. Může jít o právo vymahatelné, o právo sporné i o právo, jež je součástí společného jmění manželů. Nejčastěji jsou tímto způsobem exekuce postihována práva na vydání či dodání movité věci, ať už z důvodů ochrany vlastnického práva či na základě obchodně závazkových vztahů.105 Exekuci postižením jiných majetkových práv lze provést také postižením podílu povinného jako společníka nebo komandisty ve společnosti nebo postižením členských práv a povinností povinného jako člena v družstvu.106 V případě, že exekucí postižením jiných majetkových práv zaniká účast povinného v obchodní společnosti nebo v družstvu nebo zrušuje-li se tím obchodní společnost, postihuje exekuce pohledávku povinného z práva na vypořádací podíl a z práva na podílu na likvidačním zůstatku.107 Vydaný exekuční příkaz musí obsahovat označení toho, vůči komu má povinný jiné právo a individualizaci práva ( na jakém právním důvodu je založeno), jež má být oprávněnému přikázáno. Na tento způsob exekuce se použijí přiměřeně ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí přikázáním jiných peněžitých pohledávek.108 Spočívá-li právo povinného ve vydání nebo dodání movitých věcí, postupuje se dle ustanovení o prodeji movitých věcí.109 Vzhledem k tomuto odkazuji na výklad k příslušnému způsobu exekuce.

4.3.1.3. Exekuce příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu Ačkoliv není příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu uveden v ustanovení § 59 EŘ, je třeba na něj pohlížet jako na samostatný způsob provedení exekuce na peněžité plnění. Dle § 65a EŘ se na tento způsob exekuce přiměřeně použijí ustanovení § 320b až 320h OSŘ. Exekuce příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu se stala součástí exekučního řádu a OSŘ s účinností od 14.5.2006 na základě zákona č. 133/2006 Sb. Podle důvodové zprávy k návrhu citovaného zákona je předmětem tohoto způsobu výkonu rozhodnutí účet

104

§ 12 odst. 7 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů. 105 Blíže k postižitelným právům viz. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006,str. 1578- 1579 106 § 63 EŘ 107 § 320a OSŘ 108 § 320 odst. 2 a § 230a odst. 2 OSŘ 109 § 320 odst. 3 OSŘ

39

povinného, o jehož existenci nemá sice oprávněný pochybnosti, ale nepodaří se mu předem zjistit, u kterého peněžního ústavu je veden, resp. číslo tohoto účtu.110 Exekuce tímto prostředkem probíhá tak, že exekutor vydá exekuční příkaz, v němž přikáže peněžnímu ústavu, je-li u něho účet povinného veden, aby po předložení usnesení o nařízení exekuce a exekučního příkazu spolu s příkazem k výplatě odepsal peněžní prostředky z účtu povinného až do výše vymáhané pohledávky s příslušenstvím a vyplatil je povinnému. Exekuční příkaz musí obsahovat rodné číslo, v případě, že povinný podniká i identifikační číslo.111 Exekuční příkaz doručí exekutor oprávněnému a povinnému. Pak exekutor vydá oprávněnému příkaz k výplatě, po jehož předání peněžnímu ústavu s exekučním příkazem a usnesením o nařízení exekuce dojde ze strany peněžního ústavu k výplatě prostředků z účtu povinného ve výši stanovené v příkazu k výplatě. V případě, že na účtu není dostatek prostředků ke krytí vymáhané pohledávky, vyplatí peněžní ústav částku, která je na účtu povinného. Na zbytek pohledávky pak exekutor vydá oprávněnému nový příkaz k výplatě. V případě, že na účtu povinného nejsou žádné prostředky k výplatě, peněžní ústav příkaz vrátí oprávněnému. Pokud peněžní ústav nepostupuje tak, jak mu to zákon stanoví v případě exekuce příkazem k výplatě z účtu, má oprávněný právo požadovat po peněžním ústavu zaplacení předmětné částky i v případě, že na účtu není dostatek prostředků. Peněžní ústav nemusí poskytnout oprávněnému náhradu, jestliže pro nedostatek peněžních prostředků na účtu stejně nemohla být vymáhaná pohledávka s příslušenstvím ani z části uhrazena.112 Z výše uvedeného vyplývá, že tento způsob exekuce připomíná exekuci přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Dle důvodové zprávy by měl být tento způsob ale rychlejší. Je zde kladen důraz na iniciativu oprávněného při zjišťování, jaký peněžní ústav vede účet povinného.113 V exekutorské praxi, aspoň z mé vlastní zkušenosti, se tohoto způsobu neužívá, a to především z důvodu povahy exekučního řízení a přenesení veškeré iniciativy na soudního exekutora při zjišťování majetku povinného. Určité problémy v praxi při aplikaci tohoto způsobu exekuce pak přináší nedostatky právní úpravy především v oblasti speciálního inhibitoria a arrestatoria. Povinný nemá dle zákona zakázáno nakládat s peněžními prostředky na účtu a peněžní ústav není povinen účet zablokovat. Tuto „díru“ v právní úpravě naštěstí kryje existence obecného inhibitoria účinného již doručením usnesení o nařízení exekuce povinnému. Právní úprava tohoto prostředku sloužícího k vynucení 110

Bureš, J. In Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006,str. 1585 111 § 320c OSŘ 112 § 320h OSŘ 113 Jirmanová, M. In Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,2007,str. 238

40

povinnosti povinného obsahuje řadu dalších nejasností a mezer. Jejich rozbor však nemůže být součástí této práce vzhledem k jejímu omezenému rozsahu.

4.3.1.4. Exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí Exekuční řád ohledně provedení exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí neobsahuje žádné zásadní modifikace oproti režimu výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí dle hlavy čtvrté části šesté občanského soudního řádu. Definici nemovitosti obsahuje občanský zákoník v ustanovení § 119 odst. 2. Nemovitými věcmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. A contrario jsou věcmi movitými všechny věci ostatní.

Exekuce prodejem movitých věcí Tímto způsobem exekuce lze postihnout movité věci pouze ve vlastnictví povinného. Výjimky stanoví občanský soudní řád v ustanoveních § 321 a 322 společně pro movité i nemovité věci. Nepostižitelnými věcmi, tedy výkonu rozhodnutí či exekuci nepodléhajícími věcmi, jsou věci, jejichž prodej je podle zvláštních předpisů zakázán114 nebo které podle zvláštních předpisů výkonu rozhodnutí nepodléhají. Z výkonu rozhodnutí jejich prodejem jsou obecně vyloučeny věci, které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování potřeb svých a své rodiny, k plnění pracovních úkolů a věci, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly. V odstavci druhém citovaného ustanovení jsou demonstrativně uvedeny nepostižitelné věci typu běžného oděvu, obvyklého vybavení domácnosti, snubního prstenu, zdravotnických potřeb nutných pro léčení povinného nebo vzhledem k tělesné vadě. Zajistit nelze rovněž hotovost do částky 1000 Kč. Výše uvedené demonstruje zásadu zachování určité životní úrovně povinného nedotknutelnou výkonem rozhodnutí či exekucí. V praxi aplikace tohoto ustanovení přináší řadu problémů. Ty jsou dány jednak pouze demonstrativním výčtem nepostižitelných věcí, jednak nesprávným hodnocením toho, zda je určitá věc součástí obvyklého vybavení domácnosti ze strany vykonavatelů. Ani judikatura v této otázce nemá příliš jasno. Naopak připouští určitou míru volného uvážení, zda věc lze postihnou či ne. Pro takové uvážení jsou vedle kritérií obvyklosti a nezbytnosti významná konkrétní zjištění o tom, jaké potřeby jsou prostřednictvím postižené věci v osobních poměrech povinného a jeho rodiny uspokojovány, jakou roli v jeho osobním a rodinném životě hrají, a zda a s jakým 114

viz. např. § 8 zákona č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů. Dále např. předpisy týkající se jaderných materiálů, jedů, škodlivých a omamných látek.

41

nákladem jsou uspokojitelné jinak.115 Soudní praxe v současné době řadí mezi obvyklé vybavení domácnosti radiopřijímač, televizor, ledničku, mrazák. Ačkoliv např. barevný televizor je v současnosti obvykle součástí každé domácnosti, není věcí nezbytnou a je postižitelnou výkonem rozhodnutí. Tak tomu je rovněž např. u magnetofonů,videorekordérů, fotografických přístrojů, hudebních nástrojů, jízdních kol, mobilních telefonů a některých elektrických spotřebičů. Nezbytnými nejsou ani věci ozdobného charakteru či starožitnosti.116 V situaci, kdy je povinný podnikatelem, nelze postihnout věci v jeho vlastnictví, které potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti. Kritériem pro posouzení, zda se jedná o věci postižitelné v tomto případě je zákonodárcem vyžadovaná nezbytná nutnost.117 Pokud však na těchto věcech vázne zástavní právo zajišťující pohledávku oprávněného, lze proti nim výkon rozhodnutí vést. Míru „nezbytně nutné potřebnosti“ je třeba posuzovat ve vztahu k podnikatelské činnosti, ke které je taková osoba oprávněna.

Určit hranici, kterou při

soupisu věcí je vykonavatel povinen respektovat, je velmi složité. Obecně ale lze říci, že postižením věcí ve vlastnictví podnikajícího povinného nesmí být jeho podnikatelská činnost zcela zlikvidována, ale může být podstatně dotčena. Za nezbytně nutné věci k podnikání tak lze považovat např. výrobní zařízení, suroviny, zásoby pro další provoz. Pro znázornění by bylo možné uvést příklad z praxe. Podniká-li povinný jako dopravce a vlastní-li jediné auto, nelze toto postihnout. Používá-li však k podnikání několik aut, lze exekucí postihnout prakticky veškerá vozidla ve vlastnictví povinného až na jedno, které mu postačí k nezbytně nutné míře podnikání. Z výkonu rozhodnutí a exekuce prodejem movitých věcí jsou dále vyloučena příslušenství nemovitostí. Těmi jsou všechny movité věci patřící vlastníku nemovitosti, které jím byly určeny k tomu, aby byly s nemovitostí trvale užívány.118 Tyto movité věci lze pak prodat jen spolu s nemovitostí. V okamžiku, kdy exekutorovi dojde usnesení o nařízení exekuce, má na výběr, jakým způsobem exekuci provede. V případě, že uvažuje o exekuci prodejem movitých věcí, nejlepším okamžikem pro její realizaci je co nejbližší doba po doručení usnesení o nařízení exekuce. V praxi se ukazuje, že úspěšnost a efektivita exekuce prodejem movitostí klesá s postupem doby, která uplynula od doručení pověření exekutora. Nejefektivněji lze exekuci prodejem movitostí provést tak, že poté, co je exekutorovi doručeno usnesení o nařízení 115

SJ 62/2004 in Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006,str. 1596 116 Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 392 117 § 322 odst. 3 OSŘ 118 § 121 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník

42

exekuce vydá exekutor exekuční příkaz, ve kterém krom obecných náležitostí uvede označení věcí, které mají být prodány. V případě, že neuvede jmenovitě žádné věci, platí, že se exekuce prodejem movitých věcí bude týkat všech postižitelných věcí v majetku povinného. Další náležitostí exekučního příkazu je zákaz povinnému nakládat s věcmi (převést na jiného, zatavit, zatížit, půjčit atd.), které budou sepsány. Exekuční příkaz se povinnému doručuje až v okamžiku provedení exekuce.119 Je-li účastníkem řízení i manžel povinného, doručí se exekuční příkaz i jemu. V případě, že povinnému zatím nebylo doručeno ani usnesení o nařízení exekuce, doručí exekutor, resp. vykonavatel oba dokumenty a provede exekuci. Ta spočívá v provedení soupisu věcí ve vlastnictví povinného uvedených v exekučním příkazu v případě, že obsahuje jejich označení, nebo v soupisu věcí dle míry volného uvážení vykonavatele. Soupisu věcí nemusí být povinný přítomen. Za těchto okolností je třeba mu doručit exekuční příkaz spolu s vyrozuměním o tom, že byl proveden soupis a které věci byly sepsány. Soupis provede vykonavatel v bytě, sídle či v místě podnikání povinného a to pouze v takovém rozsahu, aby výtěžek postačil k uspokojení pohledávky oprávněného. V případě, že soupisu není přítomen povinný, je třeba krom vykonavatele přítomnosti další vhodné osoby. Oprávněný má právo být přítomen soupisu a popřípadě se vyjádřit, které věci mají být sepsány.120 Za účelem řádného provedení exekuce má vykonavatel oprávnění učinit osobní prohlídku povinného a bytu a za tím účelem je oprávněn zjednat si do bytu, popř. do jiné místnosti povinného přístup.121 V protokolu o soupisu je třeba uvést pořadové číslo věci, její popis a jakého výtěžku lze zřejmě jejím prodejem dosáhnout.122 V případě, že byly do soupisu zahrnuty věci nepatřící povinnému a byly by tak z výkonu rozhodnutí vyloučeny, mají tyto 3. osoby právo podat ohledně těchto věcí vylučovací žalobu dle 267 odst. 1 OSŘ. Soudní exekutor, popřípadě vykonavatel, je-li exekutorem pověřen k soupisu věcí, je povinen sepsané movité věci vždy zajistit a převzít je do své úschovy nebo uložit u vhodného schovatele.123 Náklady, které exekutorovi vzniknou ve spojení se zajištěním věcí a jejich úschovou jsou zvláštními hotovými výdaji, jež jsou součástí nákladů exekuce a jako takové je hradí povinný. Ne ve všech případech je třeba provést zajištění věcí jejich odvozem a úschovou. Vždy záleží na povaze sepsané věci. Tak např. k jejich zajištění postačí opatření, která zabrání poškození věcí, jejich ztrátě či odcizení. U věcí typu automobilu či stavebního stroje pak postačí k jejich zajištění znehybnění, např. botičkou. V těchto případech doporučuji 119

§ 325 OSŘ § 326 odst. 4 OSŘ 121 § 325 OSŘ 120

122

Další náležitosti protokolu jsou stanoveny v § 40 OSŘ a v § 49 a 56 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů 123

§ 66 odst. 1 EŘ

43

pořídit u tomto úkonu alespoň fotografický záznam. V praxi není neobvyklé, že povinný odstraní násilím botičku a dopustí se tak trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí. Nicméně v případě, kdy nepodepíše povinný protokol o soupisu věci a není-li soupisu přítomna další osoba, je prakticky nemožné dokázat, že k zajištění věci vůbec došlo. Další fází exekuce prodejem nemovitosti je odhad sepsaných věcí a jejich dražby. Odhad se provádí po právní moci exekučního příkazu a vychází z úřední ceny dle § 5 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. V ostatních, především složitějších případech je k ocenění movitých věcí přibrán znalec. Proti určení ceny neexistují žádné obranné prostředky. Vychází se z toho, že cena takto určená slouží pouze jako základ pro určení nejnižšího podání v dražbě, ve které se ukáže pak cena skutečná, tržní. Sepsané a odhadnuté věci se prodají v dražbě. V dražbě se neprodávají pouze věci, které se rychle kazí. Exekutor tyto věci odebere povinnému, ocení je a prodá je bezodkladně tomu, kdo je ochoten věci za tuto cenu koupit. Zpravidla je tato cena nastavena na 1/3 skutečné ceny. Do této kategorie věcí lze zařadit např. alkohol či cigarety. Dražbě zpočátku nepodléhají ani památky uvedené v ustanovení § 328 OSŘ. Ty je povinen exekutor nabídnout ke koupi institucím, jejichž posláním je péče o ně, a to nejméně za odhadní cenu. Tuto povinnost splní vyvěšením na úřední desce exekutora a soudu. Učinit tak může fakultativně i jinými prostředky.124 Teprve až v případě, že dotčené instituce neodpoví ve lhůtě 30-ti dnů na nabídku nebo pokud nesloží u soudního exekutora odhadní cenu, bude jejich prodej uskutečněn dražbou.125 Soudní exekutor nařídí dražbu a oznámí termín jejího konání (dražební rok) povinnému, manželu povinného, je-li účastníkem, oprávněnému a orgánu obce, v jejímž obvodu je dražba konána a v jejímž obvodu má povinný bydliště. Dále lze oznámit konání dražby např. na úřední desce soudního exekutora či prostřednictvím internetových stránek. Oznámení dražebního roku má formu usnesení a není proti němu přípustné odvolání.126 Dražbu provádí zpravidla soudní exekutor v místě sídla exekutorského úřadu nebo v místě, kde se nacházejí věci, jejichž prodej je dražbou realizován. Dražit je pak zakázáno povinnému a jeho manželi, exekutorovi a jeho zaměstnancům. Nejnižší podání v případě exekuce prodejem movitých věcí činí jednu třetinu odhadní nebo úředně stanovené ceny. Dražitelé mohou zvyšovat podání nejméně o částku 50 Kč, výše podání pak omezena není. Tomu, kdo učiní podání nejvyšší, udělí exekutor příklep. Jakmile vydražitel zaplatí (zákon přikazuje

124

§ 66 odst. 7 EŘ § 328a odst. 2 OSŘ 126 § 202 odst. 2 písm.a OSŘ 125

44

vydražiteli zaplatit nejvyšší podání ihned), přechází na něj vlastnické právo k věci. Pokud vydražitel nezaplatí, proběhne ohledně dotčené věci dražba znovu, ovšem už bez jeho účasti. Opětovná dražba se koná i v případě, pokud se pro dražené věci nenajde kupec. Pokud se věci neprodají ani v tomto případě, jsou věci nabídnuty za 1/3 odhadní ceny oprávněnému. V případě nezájmu oprávněného budou věci vyloučeny ze soupisu a vráceny povinnému. V případě, že dražba probíhá úspěšně a je zřejmé, že dosažený výtěžek postačuje k uspokojení pohledávky oprávněného i s příslušenstvím, je dražba skončena. Zbylé věci se vrátí povinnému, stejně tak jako výtěžek prodeje přesahující pohledávku. Soudní exekutor od výtěžku dražby odečte náklady prodeje a zbytek vyplatí oprávněnému. Je-li více oprávněných, vyplatí se každému výtěžek z těch věcí, které byly sepsány ve prospěch jeho pohledávky. Výtěžek z věcí sepsaných pro více pohledávek se vyplatí podle jejich pořadí.127 Na závěr k výkladu o prodeji movitých věcí je třeba dodat, že s postupem doby se od tohoto způsobu exekuce upouští. Důvodem jsou především neúměrné náklady na jejich provedení ve srovnání s často mizivou výtěžností mobiliární exekuce. Navíc v případech, kdy je podána vylučovací žaloba, dochází k průtahům celého řízení. Tyto dva závěry prakticky odporují cíli exekučního řízení dle exekučního řádu, totiž dosáhnout vymožení pohledávky pro oprávněného co nejefektivněji a nejrychleji.

Exekuce prodejem nemovitých věcí Exekuce prodejem nemovitostí jako prostředek k vymožení peněžité pohledávky je v praxi používán především tam, kde pohledávka oprávněného dosahuje tak vysoké částky, že její vymožení ostatními exekučními prostředky se jeví nereálně. V praxi dochází ovšem k případům, kdy exekutor vydá exekuční příkaz prodejem nemovitostí i za účelem vymožení pohledávek i stonásobně nižších, než je cena nemovitosti. Porušuje tím tak požadavek přiměřenosti rozsahu provádění exekuce dle § 47 odst. 1 EŘ. Dle § 119 odst. 2 OZ jsou nemovitostmi pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Nemovitostmi se pro účely exekuce prodejem nemovitostí rozumí dále byty a nebytové prostory ve vlastnictví podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům.128 Exekucí lze postihnout jak stavby evidované v katastru nemovitostí, tak stavby v něm nevyznačené. Rozhodujícím kritériem pro stavbu, kterou lze postihnout výkonem rozhodnutí či exekucí, je to, že jde o 127 128

331 OSŘ § 335 odst. 1 OSŘ

45

stavbu spojenou pevným základem se zemí a že je věcí v právním smyslu. Stavby, které jsou spojeny pevným základem se zemí, ale nejsou věcí v právním smyslu, jsou součástí nebo příslušenstvím pozemku.129 Poměrně vysoká uspokojitelnost pohledávky oprávněného prostřednictví exekuce prodejem nemovitosti je negativně vyvážena zdlouhavostí celého procesu. Od vydání exekučního příkazu až po výplatu výtěžku dražby může uplynout i několik let. Celý proces exekuce prodejem nemovitostí se rozpadá do několika fází, jimiž jsou: •

vydání exekučního příkazu

•

určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených

•

vydání dražební vyhlášky

•

dražba

•

rozvrh výtěžku Této posloupnosti jednotlivých fází odpovídá i zákonná úprava, která rozděluje průběh

exekuce prodejem nemovitosti do několika samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek a jež jsou završeny pravomocným usnesením, jehož účinky vylučují možnost v dalším řízení znovu řešit otázky, o kterých již bylo rozhodnuto.130 V případě, že se soudní exekutor rozhodne pro exekuci prodejem nemovitosti, vydá exekuční příkaz, kterým musí mimo obecné náležitosti obsahovat označení nemovitosti131, která má být prodána.132 Před vydáním exekučního příkazu však musí mít exekutor doloženo, že nemovitost je skutečně ve vlastnictví povinného. Takovou důkazní listinou bývá nejčastěji výpis z listu vlastnictví vystaveného katastrálním úřadem. Dalším důkazním prostředkem může být např. rozhodnutí soudu o určení vlastnictví či osvědčení notáře o vydržení. Je třeba respektovat rozhodný stav, který tu je v době zahájení řízení.133 Pokud přejde po zahájení řízení vlastnické právo z povinného na jinou osobu, může se nový vlastník bránit pouze postupem podle § 267 odst. OSŘ, tedy žalobou proti oprávněnému na vyloučení nemovitosti z exekuce.134 Exekuční příkaz se doručuje oprávněnému, těm, kdo přistoupili do řízení jako oprávnění, povinnému, manželu povinného tvoří-li nemovitost společné jmění manželů, a

129

Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 1627 130 Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 470 131 Nemovitosti je třeba označit způsobem předepsaným pro jejich označení v listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru nemovitostí-viz. § 5 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky 132 § 49 odst. 1 písm. f )EŘ 133 § 335a odst. 1 OSŘ 134 Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vyd. Praha: C. h. Beck, 2006, str. 473

46

přednostně také katastrálnímu úřadu v obvodu polohy nemovitosti. Ten pak vyznačí na listu vlastnictví poznámku.135 Po nabytí právní moci exekučního příkazu je pak exekutor povinen jej doručit i dalším osobám uvedeným v ustanovení § 335b odst. 3 OSŘ a vyvěsit jej na úřední desce exekutorského úřadu. Vyrozumění o právní moci exekučního příkazu prodejem nemovitostí je třeba doručit příslušnému katastrálnímu úřadu. Doručením exekučního příkazu povinnému platí speciální inhibitorium spočívající v zákazu povinnému nemovitost převést či jinak s ní nakládat. Povinný dále musí do 15-ti dnů od doručení příkazu oznámit osoby, jež mají k nemovitosti předkupní právo. V další fázi soudní exekutor ustanoví usnesením znalce. Jen on je totiž oprávněn a plně kvalifikován určit cenu nemovitosti. Při oceňování postupuje dle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů. Znalcem určená cena nemovitosti je stanovena jako cena obvyklá, jež je rozhodující pro stanovení nejnižšího podání. Tržní ceny je pak dosaženo až realizací dražby. Někdy je třeba za účelem řádného ocenění a zjištění práv a závad spojených s nemovitostí prohlédnout tuto nemovitost a její příslušenství. O místě a času je třeba informovat osoby uvedené v § 336 odst. 2 a zejména povinného, jenž má povinnost prohlídku nemovitosti umožnit. Na základě této prohlídky a znaleckého posudku vydá soudní exekutor usnesení o ceně, v němž uvede cenu nemovitosti a jejího příslušenství, cenu jednotlivých práv a závad s nemovitostí spojených, závady, které prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou, a výslednou cenu.136 Tu stanoví exekutor tak, že k ceně nemovitosti a jejího příslušenství připočte cenu práv spojených s nemovitostí a odečte cenu závad, které prodejem v dražbě nezaniknou. Usnesení o ceně se doručuje účastníkům řízení dle § 336a odst. 4 OSŘ, jež jsou proti němu oprávněni podat odvolání. Po právní moci usnesení nelze v dalších fázích řízení obecně vycházet z ceny jiné. Výjimkou jsou podstatné změny poměrů rozhodujících pro určení ceny nemovitosti, např. způsobené živelnou pohromou. V takovém případě musí být vydáno nové usnesení o ceně. Za změnu poměrů ale nelze považovat změnu obecné hladiny tržních cen. Nabytím právní moci usnesení o ceně vstupuje řízení do další fáze, jíž je dražba nemovitosti. Tu nářadí soudní exekutor dražební vyhláškou, jejíž náležitosti upravuje ustanovení § 336b odst. 2 OSŘ. Výrok dražební vyhlášky tak musí mimo jiné obsahovat např. výslednou cenu, výši nejnižšího podání, jež odpovídá 2/3 výsledné ceny či výši jistoty, která musí být zaplacena před dražebním jednáním a která činí nejvýše ¾ nejnižšího podání. V dražební vyhlášce soudní exekutor dále upozorní oprávněného a jiné věřitele povinného, že 135 136

§ 9 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických práv a jiných věcných práv k nemovitostem § 336a odst. 1 OSŘ

47

se mohou domáhat uspokojení svých pohledávek, pokud je přihlásí do zahájení dražebního jednání. Dražební vyhláška se doručuje osobám uvedeným v ustanovení § 336c Odst. OSŘ, a to do vlastních rukou. Krom toho ji exekutor vyvěsí na své úřední desce, k čemuž rovněž vyzve obec, v jejímž obvodu se nemovitost nachází, a příslušný katastrální úřad. Dražební jednání nařídí soudní exekutor nejdříve po uplynutí 30-ti dnů od vydání dražební vyhlášky. Dražbu je možno konat v sídle exekutorského úřadu, v místě, kde se nachází nemovitost či v jiném vhodném místě.137 Dražbu je možno vykonat i v dražené nemovitosti, ovšem za podmínek, že v ní jsou vhodné prostory a souhlasí-li s tímto počinem všechny osoby, které v dotyčné nemovitosti trvale bydlí.138 Dražbu provádí soudní exekutor nebo exekutorský kandidát. Dražitelem může být pouze ten, kdo zaplatil dražební jistotu způsobem uvedeným v dražební vyhlášce. Nesmí jím být pak exekutor a jeho zaměstnanci, povinný a jeho manžel, vydražitel z předchozí dražby, jenž nezaplatil ve stanovené lhůtě nejvyšší podání ( tzv. obmeškaný vydražitel), a ti, jimž v nabytí věci brání zvláštní předpis.139 Již nařízené dražební jednání je třeba odročit v případě vylučovací žaloby dle § 267 OSŘ či je-li na místě důvodný návrh na zastavení řízení. Je.li dražba zahájena, musí být rozhodnuto, zda je prokázáno předkupní právo ( § 336e odst. 3 OSŘ), a oznámeno, kteří věřitelé se domáhají zaplacení svých pohledávek a v jaké výši. Dále uvede exekutor výši nejnižšího podání a minimální příhoz, jehož výše může činit nejméně 1000,- Kč, přičemž maximální výše jednoho podání není omezena.140 Dražba se koná tak dlouho, dokud dražitelé činí podání. V případě, že po výzvě exekutora učiněné slovy „poprvé“, „podruhé“ neučiní nikdo z dražitelů podání, udělí exekutor po slově „potřetí“ příklep tomu dražiteli, jenž učinil podání nejvyšší. Před udělením příklepu mohou přítomné osoby vznést proti příklepu námitky. O nich rozhoduje na místě exekutor usnesením. Vyhlášením usnesení o příklepu je dražební jednání ukončeno. O dražbě musí být vyhotoven protokol. Usnesení o příklepu je rozhodnutím, na základě něhož provede katastrální úřad záznam vlastnictví vydražitele do katastru nemovitostí.141 Z tohoto důvodu musí obsahovat identifikaci osoby vydražitele a přesné označení vydražené nemovitosti. V usnesení musí být dále uvedena výše nejvyššího podání a lhůta, ve které je vydražitel povinen zaplatit rozdíl nejvyššího podání a zaplacené jistoty. Tato lhůta může činit maximálně dva měsíce.142

137

§ 336d OSŘ. § 61 vyhlášky č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. 139 § 17 zákona č. 219/1995 Sb., devizový zákon 140 § 62 odst. 1 vyhlášky č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. 141 § 9 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických práv a jiných věcných práv k nemovitostem 142 § 336j odst. 4 OSŘ 138

48

Usnesení o příklepu se doručuje oprávněnému, povinnému, případně jeho manželovi, vydražiteli a těm dražitelům, kteří vznesli proti usnesení námitky. Tyto osoby jsou rovněž legitimovány k podání odvolání proti usnesení o příklepu. Na vydražitele přechází vlastnické právo ke dni vydání usnesení o příklepu v případě, že toto nabylo právní moci a pokud doplatil nejvyšší podání.143 V případě, že dražba nebyla úspěšná či nedoplatil-li vydražitel nejvyšší podání, nařídí exekutor na návrh oprávněného další dražbu novou dražební vyhláškou. Učinit tak může nejdříve tři měsíce od konání předchozí dražby. Pro účely další dražby se stanoví nejnižší podání ve výši ½ výsledné ceny. Dražit je pak zakázáno obmeškanému vydražiteli. Závěrečnou fází exekuce prodejem nemovitosti je rozvrh.144 Soudní exekutor však stejně jako u předchozích způsobech exekuce není oprávněn rozhodovat o rozvrhu, jeho činnost je omezena pouze na provádění přípravných úkonů pro rozhodnutí soudu.145 Jakmile nabude usnesení o příklepu právní moci a je doplaceno nejvyšší podání, navrhne exekutor exekučnímu soudu nařízení rozvrhového jednání. V návrhu uvede zejména svůj nárok na náklady exekuce, nároky oprávněného a dalších věřitelů, kteří včas přihlásili své pohledávky a petit návrhu rozvrhového usnesení včetně zařazení jednotlivých pohledávek do skupin a určení jejich pořadí. Soudní exekutor je účastníkem rozvrhového jednání, neboť se zde rozhoduje i o jeho pohledávce spočívající v nákladech exekuce. § 337c odst. 1 OSŘ uvádí rozvrhové skupiny, podle nichž se postupně rozděluje podstata v rozvrhovém jednání. Od 1.1.2008 platí, že náklady exekuce se uspokojují jako pohledávky nákladů řízení ve skupině uvedené v § 337c odst. 1 písm. a) OSŘ. Ačkoliv do té doby převládala praxe, kdy exekuční soudy zařazovaly náklady exekuce do první rozvrhové skupiny, byla zmíněná novela soudy a exekutory velmi vítána. A to i z toho důvodu, že tu existovalo pro praxi nekonformní stanovisko Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 200/2005, podle něhož se pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitosti uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině. Rozvrhové usnesení doručí exekutor účastníkům řízení a po právní moci usnesení vyrozumí katastrální úřad.146

143

§ 336l odst. 2 OSŘ K rozvrhovému jednání více viz. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 1660-1675 145 § 68 EŘ 146 § 337h odst. 3 OSŘ

144

49

4.3.1.5. Exekuce prodejem podniku Posledním prostředkem k vymožení peněžité pohledávky, jež exekuční řád nabízí, je exekuce prodejem podniku. Rovněž i v tomto případě se na exekuci prodejem podniku použijí ustanovení OSŘ týkající se výkonu rozhodnutí prodejem podniku. Předmětem tohoto exekučního prostředku je podnik ve smyslu ustanovení § 5 zákona č. 513/1991 Sb.,obchodní zákoník.147 Zákon nevylučuje z exekuce či z výkonu rozhodnutí žádný podnik, kromě banky.148 Exekucí je postižen podnik jako celek, tedy jeho hmotné i nehmotné složky mající majetkovou povahu včetně složky osobní a závazků. Exekuci lze provést prodejem i jen části podniku. Je-li prokázáno, že podnik či jeho část je ve vlastnictví povinného, vydá exekutor exekuční příkaz prodejem podniku. V něm je třeba řádně označit podnik nebo jeho část, v případě, že povinný je spolumajitelem podniku, musí být identifikován podíl, který má být prodán. Exekutor zároveň v exekučním příkazu ustanoví správce podniku.149 Vzhledem k odlišnostem v exekučním řízení po nařízení exekuce na rozdíl od výkonu rozhodnutí se lze domnívat, že ustanovení § 338f odst. 2 OSŘ týkající se přistoupení dalšího oprávněného do řízení se v případě exekuce nepoužije. Věřitelům nicméně při zachování podmínek dle § 338s OSŘ zůstává zachována možnost přihlásit své pohledávky za povinným u exekutora nejpozději do 5-ti dnů před konáním dražby.150 Povinný nesmí po doručení exekučního příkazu podnik, jeho část či jeho jednotlivé složky převést na jiného. Dalším účinkem vydání exekučního příkazu je odklad provedení nařízených exekucí prodejem movitých a nemovitých věcí pařících k podniku a exekuce přikázáním k podniku patřících jiných pohledávek než z účtu u peněžního ústavu.151 Exekutor povinnému dále ukládá povinnost součinnosti se správcem podniku, týkající se především v tom, že musí správci kdykoliv umožnit nahlížet do účetní evidence a dalších písemností týkajících se podniku. Exekuční příkaz doručí exekutor oprávněnému, povinnému, případně i jeho manželovi, správci podniku a rejstříkovému soudu, jenž vede rejstřík, v němž je povinný zapsán. Po právní moci exekučního příkazu jej doručí exekutor dalším osobám uvedeným v ustanovení § 338h odst. 3 OSŘ a vyvěsí jej na své úřední desce. Vyrozumění o právní moci exekutor dále zašle rejstříkovému soudu.

147

Podnikem se tak rozumí soubor hmotných jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. 148 § 338g odst. 3 OSŘ - uvedený zákaz navazuje na § 16 odst. 1 písm.a) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách 149 § 70 odst. 3 EŘ 150 Jirmanová, M. In Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti(exekuční řád). Komentář.1 vyd. Praha: C.H. Beck,2007, str. 256 151 § 338zn odst. 1 OSŘ

50

Zvláštní postavení u exekuce prodejem podniku má správce podniku. Tím může být ustanovena zpravidla osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců. Správce podniku musí být v dané věci nepodjatý a je povinen vykonávat svou funkci s odbornou péčí, podle zákona a dle pokynů soudního exekutora, jehož dohledu podléhá. Činnost správce podniku spočívá v zajištění toho, aby při prodeji podniku nedošlo k bezdůvodnému zmenšení majetku, popřípadě dbá o to, aby se majetek podniku očekávaným způsobem zvýšil.152 Veškeré úkony týkající se podniku sice nadále činí povinný, k jejich platnosti je však vyžadován souhlas správce podniku, jenž musí být udělen písemně. Exekutor po právní moci exekučního příkazu správci uloží povinnost zjistit z evidence podniku, jaké věci, práva a jiné majetkové hodnoty se k provozování podniku váží, popřípadě provedl jejich soupis na základě vlastních zjištění pokud je nebylo možno zjistit z účetní evidence. Na základě výše uvedených poznatků vyhotoví správce zprávu o ceně podniku, v níž uvede jaké věci, práva a jiné majetkové hodnoty patří k podniku, výši peněžních prostředků v hotovosti a na účtu v korunách vážících se k podniku, závazky a jejich cenu a nakonec kolik činí čisté jmění podniku.153 Zpráva o ceně je podkladem pro usnesení o ceně podniku, jež vydává exekutor a určí v něm cenu jednotlivých majetkových složek podniku a především zjištěnou cenu podniku.154 Ta odpovídá výši čistého jmění podniku určené správcem. Usnesení o ceně doručí exekutor oprávněnému a povinnému. Jakmile nabude usnesení o ceně právní moci, vydá exekutor dražební vyhlášku. Náležitosti dražební vyhlášky upravuje ustanovení § 338o odst. 2 OSŘ. Nejnižší podání pro účely dražby se stanoví ve výši ½ ceny věcí, práv a jiných majetkových hodnot patřících k podniku, nejvýše však ve výši 2/3 zjištěné ceny podniku.155 Dražit podnik nesmí exekutor a jeho zaměstnanci, povinný a jeho manžel, správce a obmeškaný vydražitel. Dražiteli, jenž učinil nejvyšší podání, udělí exekutor příklep a vydá usnesení o příklepu. Po jeho právní moci a v případě, že je doplaceno nejvyšší podání (ve lhůtě nejvýše dvou měsíců), přechází podnik do vlastnictví vydražitele ke dni vydání usnesení o příklepu.

Na vydražitele přechází

s podnikem věci, práva a jiné majetkové hodnoty, práva vyplývající z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví týkající se podniku, práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů, závazky vážící se k podniku, které nebyly rozvrhem uspokojeny.156 Právní úprava dražebního jednání v případě prodeje podniku se v postatě neliší 152

§ 338k odst. 1 OSŘ § 338m odst. 3 OSŘ 154 § 338n odst. 1 OSŘ 155 § 338r odst. 1 OSŘ 156 §338zk odst. 1 OSŘ 153

51

od úpravy dražby nemovitostí. Z tohoto důvodu a vzhledem k rozsahu práce pro srovnání odkazuji na výklad, jež jsem podal v předchozí kapitole, a dále na ustanovení § 338o až338za OSŘ a příslušné komentáře k nim. Ani v případě exekuce prodejem podniku není exekutor oprávněn provádět rozvrh. Exekutor tedy po právní moci usnesení o příklepu činí přípravné úkony pro rozhodnutí soudu o rozvrhu. V přípisu, jímž exekutor žádá o nařízení jednání, mimo jiné uvede výši nákladů exekuce prodejem podniku, jejichž

součástí jsou odměna a náhrada nákladů správce

podniku.157 Stejně jako u prodeje nemovitostí se i v případě prodeje podniku rozděluje podstata postupně mezi šest rozvrhových skupin, přičemž náklady exekuce se uspokojují jako náklady řízení ve skupině první.158 Exekuční řád zde stanovil odlišný režim pro náklady správce podniku jako součásti nákladů exekuce na rozdíl od občanského soudního řádu, jenž zařadil pohledávku odměny správce až do druhé rozvrhové skupiny. Rovněž i v případě rozvrhu u exekuce prodejem podniku odkazuji z důvodu rozsahu práce na ustanovení § 338zb až 338zi OSŘ.

4.3.2. Exekuce na nepeněžité plnění Exekuční řád se věnuje úpravě exekuce ne nepeněžité plnění pouze v ustanoveních § 72 a 73, přičemž ustanovení § 73 EŘ odkazuje v případě provádění exekuce na nepeněžité plnění na přiměřené použití ustanovení občanského soudního řádu týkající se výkonu rozhodnutí k uspokojení nepeněžitého plnění. Exekuci na nepeněžité plnění lze provést vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci a provedením prací a výkonů.159 Rovněž k nařízení exekuce a vydání exekučního příkazu na konkrétní způsob nepeněžitého plnění je nutno podat návrh na nařízení exekuce. Soud v usnesení o nařízení exekuce přímo stanoví, jaké právo má být uspokojeno, či jaké vynucení povinnosti povinného se exekucí nařizuje. Zpravidla tak právě již z tohoto usnesení vyplývá způsob provedení exekuce, který jinak v případě uspokojení práv na peněžité plnění bývá stanoven až v exekučním příkazu. Proto v případě uspokojení práv na nepeněžité plnění není v řadě případů nutné vydávat exekuční příkaz. Ten se vydává pouze tam, kde musí exekutor konkretizovat způsob výkonu exekuce, v ostatních případech pouze pro náklady exekuce, jež představují peněžité plnění.

157

§ 87 odst. 1 EŘ § 338ze odst. 1 písm. a) OSŘ 159 § 59 odst. 2 EŘ 158

52

V praxi se lze jen zřídka setkat s provedením exekuce na nepeněžitou pohledávku soudním exekutorem. Důvodů je několik. Jednak svou roli hraje povaha vymáhané povinnosti, neboť převažující část pohledávek povinného uložených exekučním titulem spočívá v zaplacení určité částky vyjádřené v penězích. Dalším důvodem může být vnímání lidí exekučního řízení dle exekučního řádu jako prostředku, na který se lze domoci vymožení jen peněžitého plnění, ačkoliv exekuční řád dává možnost vést exekuci i na nepeněžitou pohledávku. Ačkoliv tento názor se zdá poněkud diskutabilní, jsou to především média, která tento obraz exekučního řízení lidem předkládají. Oprávnění se tak v těchto případech častěji obracejí na soud než na soudní exekutory. Rovněž i co se týče rychlosti samotného procesu vymožení nepeněžité pohledávky jsou v tomto případě setřeny tak markantní rozdíly, jež lze najít v případě vymožení peněžitých pohledávek dle EŘ a OSŘ. V neposlední řadě svůj vliv na nízkém procentu provedených exekucí na nepeněžité plnění v praxi nesou sami soudní exekutoři, kteří se těmto způsobům provedení exekuce často vyhýbají. I přes výše uvedené pokusím se v následujících kapitolách podat kompletní výklad o jednotlivých způsobech exekuce na nepeněžité plnění, neboť bude sloužit v rozhodující míře jako podklad pro pojednání o způsobech provedení výkonu rozhodnutí dle OSŘ v příslušné kapitole.

4.3.2.1. Exekuce vyklizením Exekucí vyklizením se realizuje nárok na ochranu vlastnictví spočívající ve vydání nemovité věci, ale i např. stavby, která není spojena se zemí pevným základem a která je tedy věcí movitou. Cílem je uvolnění objektu povinným a jeho odevzdání oprávněnému k volné dispozici. Základním předpokladem pro nařízení exekuce je existence exekučního titulu, tedy v tomto případě existence rozhodnutí, které ukládá povinnost k vyklizení. V případě exekuce vyklizením není třeba, aby exekutor pověřený usnesením o nařízení exekuce vydával exekuční příkaz, neboť se jedná o konkrétně popsaný způsob exekuce v zákoně a je dostatečně specifikován již v usnesení o nařízení exekuce. Postup exekutora se liší v případech, kdy je třeba dle exekučního titulu zajistit povinnému přiměřenou bytovou náhradu nebo přístřeší a kdy tomu tak třeba není. Po právní moci usnesení o nařízení exekuce může exekutor provést realizaci vyklizení bez bytové náhrady. O tom musí nejméně 5 dnů předem informovat povinného, oprávněného a příslušný orgán obce, v níž se vyklizovaná nemovitost nachází. Vyklizením jsou vykázáni povinný a všichni, kteří se v objektu zdržují na základě práva povinného a jejich věci. Ty jsou

53

pak předány povinnému. V případě, že není vyklizení přítomen žádný z oprávněných k převzetí věcí, sepíší se a dají se na náklady povinného do úschovy obci či vhodnému schovateli.160 V případě, že uskladněné věci ve lhůtě 6-ti měsíců povinný nepřevezme, mohou být na návrh obce prodány dle ustanovení o prodeji movitých věcí. Poněkud odlišná situace nastává v případě, že exekuční titul ukládá oprávněnému zajistit povinnému za vyklizovaný objekt přiměřený náhradní byt, náhradní byt, náhradní ubytování nebo přístřeší.161 Bez prokázání oprávněným162, že bytovou náhradu zajistil, nelze nařídit exekuci, neboť exekuční titul postrádá vykonatelnost. V takovém případě musí být nařízeno jednání, v němž je na oprávněném, aby za pomoci obvyklých důkazů zajištění bytové náhrady prokázal. V takovém případě dochází k prolomení 15-ti denní lhůty dle § 44 odst. 2 EŘ. V případě, že oprávněný prokazatelně zajistil bytovou náhradu, bylo vydáno usnesení o nařízení exekuce jež nabylo právní moci, provede exekutor vyklizení, o čemž musí i v tomto případě informovat povinného v nejméně 5-ti denním předstihu. Samotná realizace se neliší od vyklizení bez náhrady až na skutečnost, že odstraněné věci z objektu musí být přestěhovány do určené bytové náhrady.163

4.3.2.2. Exekuce odebráním věci Exekucí odebráním věci lze vykonat exekuční titul, jež ukládá povinnému, aby oprávněnému vydal nebo dodal movitou věc. Vynucovaná povinnost vydat věc bude zpravidla obsahem závazkového vztahu. Výkon exekuce se vztahuje i na součásti věci164 a na listiny, jež jsou nutné k užívání odebírané věci. Tak lze s věcí odebrat povinnému např. technický průkaz motorového vozidla, nikoliv však např. záruční list. Podle § 345 OSŘ se postupuje i tehdy, jestliže exekuční titul ukládá povinnému vydání vkladní knížky, listinného

160

§ 341 odst. 3 OSŘ Náhradním bytem je byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování vyklizované osoby a členů její domácnosti. Přiměřeným náhradním bytem je náhradní byt, který je podle místních podmínek zásadně rovnocenný bytu, který má být vyklizen. Náhradním ubytováním se rozumí byt o jedné místnosti nebo pokoj ve svobodárně nebo podnájem v zařízené nebo nezařízené části jiného bytu. Přístřeším se rozumí provizorium do doby, než si vyklizovaná osoba opatří řádné ubytování a prostor k uskladnění jejího bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby (srov. § 712 OZ).Přiměřený náhradní byt je i byt, který požadavky § 712 OZ nesplňuje, ale oprávněný neměl objektivně možnost zajistit povinnému byt, který by těmto požadavkům odpovídal spíše (SJ 163/1998). Kritéria náhradního bytu však nesplňuje byt v podnájmu (SJ 149/1998). 162 Prokázat zajištění bytové náhrady lze prokázat např. potvrzením obce vydaným dle § 4 zákona č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, listinou vydanou státním orgánem nebo orgánem obce nebo notářským zápisem o uzavřené nájemní smlouvě ve prospěch povinného. 163 § 344 odst. 2 OSŘ 164 § 120 odst. 1 OZ 161

54

cenného papíru apod.165 Usnesení soudu o nařízení exekuce musí obsahovat přesnou individualizaci věci, která má být odebrána. Ani v tomto případě není nutné vydávat exekuční příkaz. Usnesení o nařízení exekuce se doručí oprávněnému. Povinnému jej doručí exekutor až při odebrání věci, aby nedošlo ke zmaření exekuce. Má však právo se proti usnesení odvolat. Oprávněný musí být informován o místě a čase provedení úkonu a poučen, že nezúčastní-li se odebrání věci, nebude exekuce provedena.166 V případě, že se oprávněný odebrání zúčastní, ale odmítne věc převzít, je to důvod pro zastavení řízení dle § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ.167 Exekutor může při výkonu exekuce provést osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu, za jejímž účelem si může zjednat do bytu přístup za pomoci zámečníka. O úkonu je třeba sepsat protokol.168 Odebrat požadovanou věc lze jen povinnému. V případě, že ji má u sebe osoba jiná a nevydá ji dobrovolně, je třeba věc vymoci exekucí přikázáním pohledávky. O náhradním plnění dle § 347 odst. 1 OSŘ rozhodne exekutor usnesením v případě, že se nepodaří věc povinnému odebrat a je-li možné věc opatřit jinak. Oprávněný tak může učinit na náklady povinného.

4.3.2.3. Exekuce rozdělením společné věci K exekuci rozdělením společné věci169 se přistupuje tehdy, jestliže exekuční titul stanoví, že movitá nebo nemovitá věc má být prodána a že výtěžek má být rozdělen mezi spoluvlastníky. V tomto případě se při exekuci postupuje přiměřeně dle ustanovení o exekuci prodejem movitých a nemovitých věcí. Týká-li se prodej nemovitosti, vydá exekutor exekuční příkaz, kterého je třeba jako iniciačního úkonu pro další kroky.170 Prodává-li se movitá věc, exekuční příkaz se nevydává, neboť jako podklad pro konání dražby slouží samo usnesení o nařízení exekuce.171 Pro účely rozvrhu mají pak spoluvlastníci postavení oprávněných a výše jejich pohledávek se stanoví podle výše podílů na společné věci.172 Odlišná situace nastane v případě, kdy vykonatelné rozhodnutí ukládá rozdělení společné věci jinak než jejím prodejem. Exekutor zde exekuční příkaz vydá vždy, neboť je v něm třeba dostatečně konkretizovat způsob provedení exekuce. V exekučním titulu a 165

Krčmář, Z. In Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 1767 166 § 345 odst. 3 OSŘ 167 SJ 114/1998 in Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 1770 168 § 49 vyhlášky č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy 169 § 142 odst.1 OZ 170 Např. pro vyznačení poznámky o exekučním řízení v katastru nemovitostí či ustanovení znalce 171 Šimka, K. In Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti(exekuční řád). Komentář.1 vyd. Praha: C.H. Beck,2007, str. 262 172 § 348 odst. 2 OSŘ

55

v usnesení o nařízení exekuce není zpravidla tato konkretizace dostačující. Volbu způsobu rozdělení ponechává zákon na exekutorovi. V případě, že k posouzení věci je třeba odborných znalostí, např. při vytyčování hranic mezi pozemky, ustanoví exekutor znalce.173 Je-li to potřebné pro provedení exekuce, přibere exekutor k samotnému výkonu vhodnou osobu, podle možnosti zástupce orgánu obce.174

4.3.2.4. Exekuce provedením prací a výkonů Exekuce provedením prací a výkonů zastupitelné povahy v režimu exekučního řádu upravená v § 72 odst. 1 se od výkonu rozhodnutí stejných povinností dle § 350 OSŘ liší. Předmětem exekuce jsou práce, které může vykonat i někdo jiný než povinný, popř. oprávněný sám. Exekuční soud v usnesení o nařízení exekuce nekonkretizuje způsob provedení exekuce. Ten určí až exekutor v exekučním příkazu.175 Kasíková176 naopak uvádí, že exekutor provede konkretizaci způsobu zajištění provedení prací či výkonů vydáním usnesení, nikoliv exekučním příkazem. Argumentuje tím, že se zde nejedná o pouhé usnesení o vedení řízení, neboť volba způsobu zajištění provedení prací a výkonů výrazně determinuje náklady exekuce. Proti takovému usnesení je pak možné podat odvolání. Exekuční řád dává exekutorovi možnost zajistit, aby práce, pokud je povinný odmítá provést, vykonal pro oprávněného někdo jiný, nedohodl-li se s oprávněným jinak. Exekutor může provedení prací zajistit prostřednictvím třetí osoby, nebo prostřednictvím oprávněného. S osobou, která za povinného provede práci, je třeba uzavřít příslušnou smlouvu. Ta je třeba mimo jiné k prokázání nákladů provedení prací, jež v takovém případě nese povinný. Ustanovení § 351 odst. 1 upravuje výkon těch exekučních titulů, které ukládají povinnost k nezastupitelnému jednání, povinnost něco strpět nebo se něčeho zdržet. Takovým nezastupitelným jednáním jsou nejen takové práce, u nichž z povahy věci vyplývá, že je musí provést povinný osobně, ale i takové práce, které sice může provést jiná osoba, avšak ve skutečnosti, s ohledem na odbornou náročnost, zvláštní předpoklady potřebné k jejich provedení, je v daném místě jiná osoba neprovádí nebo je nesmí provádět.177 Exekuce tímto způsobem se provádí tak, že po doručení usnesení o nařízení exekuce exekutor uloží

173

§ 349 odst. 2 OSŘ § 349 odst. 1 OSŘ 175 Krčmář, Z. In Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 1777 176 Šimka, K. In Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti(exekuční řád). Komentář.1 vyd. Praha: C.H. Beck,2007, str. 262 177 Krčmář, K. In Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 1776 174

56

povinnému za nesplnění povinnosti uložené exekučním titulem pokutu. Tato první pokuta je omezena co do výše částkou 100 000 Kč. Hranice pro případné další pokuty stanovena není, o jejich výši rozhoduje exekutor, a to zpravidla podle povahy vymáhané povinnosti. Exekutor nevydává v tomto případě exekuční příkaz a nemusí dokonce čekat ani na okamžik nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce. O uložení pokuty rozhoduje exekutor usnesením, proti němuž je odvolání přípustné.178 Možnost podat odvolání proti usnesení o nařízení exekuce je rovněž zachováno. Jiný názor má ovšem Drápal, podle něhož stanoví exekutor pokutu v exekučním příkazu, proti němuž není opravný prostředek přípustný.179 Zde si dovolím s Drápalem nesouhlasit, neboť povinný ztratí v případě vydání exekučního příkazu možnost podání opravného prostředku proti výši pokuty uložené exekutorem. Povinný je povinen zaplatit pokuty uložené exekutorem na účet exekučního soudu.180 Uložená pokuta připadá státu. Nezaplacené pokuty pak vymáhá stát zpravidla prostřednictvím soudního exekutora vzhledem k rychlosti a efektivnosti exekučního řízení.

178

Šimka, K. In Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti(exekuční řád). Komentář.1 vyd. Praha: C.H. Beck,2007, str. 258 179 Krčmář, K. In Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 1780 180 § 72 odst. 2 EŘ

57

5. Výkon rozhodnutí dle z.č. 99/1963 Sb. Po dlouhá léta byl výkon rozhodnutí dle části šesté občanského soudního řádu jediným způsobem pro věřitele, jak se domoci vymožení své pohledávky vůči dlužníkům. Zásadní změna nastala přijetím zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, jež zavedl s účinností od 1.5.2001 odlišný typ řízení, jímž lze vynutit na povinném splnění exekučním titulem stanovené povinnosti. Nejedná se však o absolutně nový proces vymáhání pohledávek. Zákonodárce převzal řadu ustanovení z občanského soudního řádu, včetně základních postupů, způsobů provedení exekuce. Některé specifické otázky upravuje exekuční řád samostatně, např. osobu exekutora a jeho zaměstnance, jiné odlišně a v ostatním odkazuje na přiměřené použití OSŘ a jeho části šesté. Exekuční řád tak vystupuje v postavení speciálního právního předpisu vůči OSŘ. Výklad v předchozích kapitolách se věnoval zcela problematice exekučního řízení dle exekučního řádu. Vzhledem k subsidiaritě OSŘ byly rovněž nastíněny základní procesní postupy týkající se výkonu rozhodnutí. Cílem této a dalších kapitol je pojednat o soudním výkonu rozhodnutí a učinit srovnání s úpravou exekučního řízení dle EŘ. Jelikož rozsah této práce je omezený, není možné podat na tomto místě komplexní charakteristiku řízení o výkonu rozhodnutí. I přesto se pokusím nastínit základní procesní postupy vykonávacího řízení a srovnat je s postupy platnými v exekučním řízení dle EŘ. V případech, kdy se postup soudu ve vykonávacím řízení neodlišuje od exekučního řízení, bude přiměřeně odkázáno na výklad podaný v předchozích kapitolách.

5.1. Řízení o výkon rozhodnutí a jeho srovnání s EŘ I v řízení o výkon rozhodnutí se plně projevuje dispoziční zásada, dle které lze soudní výkon rozhodnutí stejně jako exekuci zahájit jen na návrh oprávněného.181 Pro nařízení výkonu rozhodnutí musí být splněna řada podmínek. Na tomto místě je třeba rozlišovat podmínky řízení, které jsou odstranitelné a ty, jež odstranitelné nejsou. Odstranitelnými podmínkami jsou procesní způsobilost účastníka a nedostatek plné moci. Neodstranitelnými podmínkami pak jsou návrh oprávněného na výkon rozhodnutí, pravomoc a příslušnost soudu (§ 262 OSŘ), překážka věci zahájené a překážka věci rozsouzené, způsobilost být účastníkem řízení. V případě, že nelze nedostatek řízení odstranit, soud řízení zastaví.182 Místní příslušnost soudu pro nařízení výkonu rozhodnutí a náležitosti návrhu jsou v OSŘ upraveny

181 182

§ 251 OSŘ § 104 OSŘ

58

odlišně oproti EŘ. V ostatním lze odkázat na příslušnou kapitolu týkající se předpokladů exekučního řízení. Příslušným k nařízení výkonu rozhodnutí je zpravidla obecný soud povinného183, tzn. u fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště či kde se zdržuje, má místo podnikání. V případě právnické osoby pak je příslušným okresní soud, v jehož obvodu má sídlo. Nemá-li pak povinný obecný soud, postupuje se při určování místní příslušnosti dle § 252 odst. 2, 3, 4. Zmínit tak lze kritéria polohy majetku povinného, obecného soudu banky v případě výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky, polohy nemovitosti, má-li být výkonem rozhodnutí prodána nemovitost, atd. Návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí musí kromě obecných náležitostí dle § 42 odst. 4 a § 79 OSŘ obsahovat dále údaje specifické pro způsob výkonu rozhodnutí, který navrhuje. V případě soudního výkonu rozhodnutí na rozdíl od exekučního řízení to je totiž oprávněný, kdo volí způsob, jakým má být pohledávka povinného vymožena. Tyto náležitosti typu označení plátce mzdy či peněžního ústavu a čísla účtu povinného prakticky odpovídají náležitostem, které požaduje exekuční řád pro výrok exekučního příkazu dle typu exekutorem zvoleného způsobu exekuce.184 V případě, že vykonatelný titul zní na nepeněžitou povinnost, nemusí oprávněný navrhnout způsob provedení výkonu. Způsobem výkonu rozhodnutí na nepeněžité plnění se totiž řídí povahou uložené povinnosti. K návrhu je třeba připojit stejnopis rozhodnutí, jehož výkon oprávněný navrhuje, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti. Výčet rozhodnutí, jež lze soudním výkonem realizovat, obsahuje § 274 OSŘ. Povaha těchto vykonatelných titulů odpovídá výčtu exekučních titulů dle § 40 EŘ. Na rozdíl od exekučního řádu umožňuje výslovně OSŘ vykonat i rozhodnutí orgánů Evropských společenství. Výčet obsažený v EŘ je však demonstrativní a rozhodnutí orgánů ES lze zařadit pod jiná vykonatelná rozhodnutí dle § 40 odst. 1 písm.g) EŘ. Stejně tak, jako může soudní exekutor vyzvat povinného k dobrovolnému splnění povinnosti, může tak učinit i soud. K tomu je však třeba žádost oprávněného, a to před či současně s návrhem na výkon rozhodnutí. Soud tak vyzve k dobrovolnému plnění povinného ještě před nařízením výkonu rozhodnutí, tedy dokonce dřív, než vlastní řízení o výkon rozhodnutí je započato, kdežto v soudní exekutor tak může učinit i bez návrhu oprávněného sice zpravidla před vydáním exekučního příkazu, ale ne dříve než po doručení usnesení o nařízení exekuce.

183 184

§ 85 OSŘ srov. § 49 odst.1 EŘ a § 261 odst. 1 OSŘ

59

Oprávněný často nezná a ani znát nemůže všechny údaje, které zákon pokládá za náležitosti návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. V případě, že mu vykonatelný titul přiznává právo na peněžité plnění, může se obrátit na místně příslušný soud (§ 252 odst. 1 OSŘ) se žádostí o pomoc při jejich zjišťování. Takovou žádost nelze podat po zahájení řízení o výkon rozhodnutí a nelze ji učinit součástí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Tím, že oprávněný podal žádost podle § 259 nebo § 260 odst. 2 OSŘ, nedochází ke stavení běhu promlčecí doby rozhodnutím přiznaného práva.185 Jedná se o určitou formu součinnosti podobnou té, jak ji upravuje exekuční řád v ustanoveních § 33 a 34. Rozdíl je však v tom, že exekutor může požadovat sdělení údajů o majetku povinného prakticky po každém, kdežto soud má oprávnění žádat součinnost pouze po povinném. Soud tak může učinit dotaz na povinného, zda a od koho pobírá mzdu nebo jiný pravidelný příjem, popřípadě u kterého peněžního ústavu má své účty a jaká jsou čísla těchto účtů. Vzhledem k tomu, že OSŘ nehovoří o tom, že by měl soud stejná oprávnění jako exekutor vyžadovat údaje např. po správních úřadech, je třeba konstatovat, že soud takovou součinnost požadovat nemůže. Požadované údaje sdělí na dotaz soudu povinný do jednoho týdne. V případě, že tak neučiní, může mu soud uložit pořádkovou pokutu.186 Soud může na návrh věřitele předvolat povinného a vyzvat jej k prohlášení o majetku. Návrh na prohlášení majetku lze podat před podáním návrhu na výkon rozhodnutí a je k němu třeba připojit listiny osvědčující, že jeho pohledávka nebyla, a to ani s pomocí soudu dle § 260 OSŘ, uspokojena, dále stejnopis vykonatelného titulu ukládající povinnému peněžitou povinnost. K podání návrhu na prohlášení majetku je legitimován i soudní exekutor. Na rozdíl od oprávněného však může podat návrh až po zahájení exekučního řízení. Nemusí však v návrhu tvrdit, že vymáhaná pohledávka nebyla a ani nemohla být uspokojena.187 Nejsou-li splněny předpoklady uvedené v § 260b odst. 1 OSŘ, nastane-li některý z případů uvedených v § 260b odst. 2 OSŘ nebo je-li návrh ve smyslu § 260g odst. 3 předčasný, soud návrh usnesením zamítne. Proti usnesení je možné podat odvolání. V opačném případě soud bez vydání zvláštního rozhodnutí předvolá k výslechu povinného. Předvolána může být pouze fyzická osoba. Je-li tedy povinným právnická osoba, předvolán musí být statutární orgán.188 Předvolání se doručuje předvolanému do vlastních rukou nejméně 10 dnů předem. Nedostavíli se předvolaná osoba bez dostatečné omluvy, lze ji předvést. Smyslem výslechu 185

R 58/2006 in Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, str.1394 186 § 260 odst. 3 OSŘ 187 § 53 odst. 2 EŘ 188 § 260c OSŘ

60

předvolaného je zjištění majetkových poměrů povinného tak, aby se oprávněný dozvěděl takové údaje, pomocí nichž by se mohl návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí domáhat uspokojení své pohledávky některým ze způsobů uvedených v

§ 258 odst. 1 OSŘ.

V prohlášení o majetku je tak předvolaný povinen uvést údaje požadované ustanovením § 260e odst. 2 OSŘ, a to úplně a pravdivě. O tom musí být předvolaný poučen již v předvolání. Odmítnutí prohlášení o majetku nebo uvedení nepravdivých či hrubě zkreslujících údajů je ve smyslu ustanovení § 256 odst. 1 písm. d) TZ trestným činem. O prohlášení o majetku je třeba pořídit protokol, jehož přílohu tvoří seznam majetku předvolaného. Veškeré právní úkony povinného, které se týkají jeho majetku, učiněné po doručení předvolání jsou neúčinné. Důvodem pro zařazení tohoto ustanovení do OSŘ byla skutečnost, že předvoláním k výslechu za účelem prohlášení o majetku se povinný dozví o záměru oprávněného podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí a povinný by tak mohl zmařit výkon rozhodnutí ještě dříve, než by byl soudem nařízen. V případě, že po doručení předvolání převede majetek na jinou osobu, může oprávněný směřovat výkon rozhodnutí proti nabyvateli majetku, popřípadě podle § 107a OSŘ navrhnout soudu, aby do řízení místo dosavadního povinného nastoupil ten, kdo majetek postižený výkonem rozhodnutí nabyl na základě neúčinných právních úkonů. Neúčinnost právních úkonů povinného nastává přímo ze zákona. Oprávněný se jí může důvodně dovolávat, aniž by musela být určena soudním rozhodnutím. Má-li návrh na nařízení výkonu rozhodnutí veškeré náležitosti a jsou-li splněny všechny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí a není-li z návrhu zřejmé, že by výtěžek výkonu rozhodnutí nepostačil ani ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí, soud usnesením výkon rozhodnutí nařídí. O provedení výkonu rozhodnutí se postará soud, k jednotlivým úkonům pak může zmocnit zaměstnance soudu. V případě exekučního řízení je činnost soudu omezena na nařízení exekuce. Po doručení pověřovacího usnesení činí veškeré kroky směřující k provedení exekuce sám exekutor, popř. pověření zaměstnanci exekutora.189 Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí se doručuje oprávněnému, povinnému a manželu povinného, postihuje-li výkon rozhodnutí majetek náležející do společného jmění manželů a pohledávka vznikla za trvání manželství. Přítomnost dalších účastníků závisí na způsobu nařízeného výkonu rozhodnutí. Proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí je možné pak podat odvolání, k jehož projednání je věcně příslušný krajský soud. Projednání a rozhodnutí o něm se v tomto případě řídí pravidly tzv. úplné apelace.190 Stejně jako exekutor musí v exekučním 189 190

srov. § 46 odst. 1 EŘ a § 265 odst. 1 OSŘ § 254 odst. 4 OSŘ

61

příkazu zvolit způsob z exekuce, který není v nepoměru k vymáhané pohledávce, i v soudním výkonu platí zásada přiměřenosti v tom směru, že výkon rozhodnutí lze nařídit jen v takovém rozsahu, jaký podle rozhodnutí stačí k uspokojení oprávněného.191 Soud má v takovém případě právo neřídit se návrhem oprávněného. Pokud tedy navrhuje oprávněný provést výkon několika způsoby, přičemž k uspokojení pohledávky by postačil výkon jen jedním ze způsobů, nařídí soud výkon rozhodnutí jen tímto postačujícím způsobem. Navrhuje-li oprávněný výkon způsobem nevhodným vzhledem k nepoměru výše pohledávky, může soud po slyšení oprávněného navrhnout výkon jiným způsobem. V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný, a to ani tehdy, jestliže např. cena předmětu, z něhož má být uspokojení pohledávky dosaženo, značně převyšuje výši pohledávky.192 Výkon rozhodnutí se nesmí dotknout majetku, jež takový výkon nepřipouští. Soud k takové situaci nepřihlíží ex offo, ale až na základě návrhu na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí (excindační žaloba), k němuž jsou legitimovány osoby, jimž náleží právo k tomuto majetku. Prostřednictvím excindační žaloby se uplatňují nejen práva třetích osob, která nepřipouští výkon rozhodnutí (vlastnické právo, právo držby), ale i právo manžela povinného k majetku, který patří do společného jmění manželů193 nebo který se považuje za součást společného jmění manželů194, jestliže vylučuje, aby postižený majetek byl použit k úhradě pohledávky vymáhané věřitelem povinného.195 Než je o excindační žalobě rozhodnuto, soud výkon odloží dle § 266 odst. 2 OSŘ. Rozhodne-li soud o tom, že určitá věc či jiná majetková hodnota je vyloučena z výkonu rozhodnutí, zcela nebo z části výkon rozhodnutí zastaví.196 Odložit provedení výkonu rozhodnutí může soud na návrh povinného ze sociálních důvodů přechodného rázu. Lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven, může soud odložit provedení výkonu i bez návrhu. Slovo „může“ je třeba vykládat tak, že soud provedení výkonu rozhodnutí odloží, jestliže jsou splněny zákonem stanovené předpoklady. Soud odloží výkon rozhodnutí i tehdy, byl-li po nařízení výkonu rozhodnutí povolen odklad vykonatelnosti vykonávaného titulu.197 Ačkoliv to občanský soudní řád na rozdíl od § 54 odst. 1 EŘ výslovně nestanoví, musí soud při odkladu rozhodnout, na jak dlouhou dobu odklad povoluje. 191

srov. § 47 odst. 1 EŘ a § 263 odst. 1 OSŘ Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1919/2001 193 § 143 OZ 194 § 262a odst. 1 OSŘ 195 § 267 odst. 2 OSŘ 196 § 268 odst. 1 písm.f) OSŘ 197 Drápal, L. In Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 1446 192

62

Ustanovení § 268 odst. 1 OSŘ uvádí okolnosti, za kterých soud i bez návrhu výkon rozhodnutí zastaví. V případě, že výkon rozhodnutí zastaví zcela, je tím vykonávací řízení ukončeno. Pakliže je výkon zastaven jen z části, řízení v nezastavené části pokračuje. Krom ustanovení § 268 obsahuje občanský soudní řád důvody pro zastavení na řadě dalších míst. Soud tak může rozhodnout o zastavení výkonu rozhodnutí z důvodů uvedených např. v ustanoveních § 290, 326a, 336m odst. 1, 338w odst.3 338za odst. 1 OSŘ. Výkon rozhodnutí soud dle § 268 odst. 1 OSŘ zastaví v těchto případech:198 •

výkon rozhodnutí byl nařízen, ačkoliv se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným. Titul musí být vykonatelný po stránce formální i materiální. Návrh na zastavení řízení lze v tomto případě podat až právní moci nařízení výkonu rozhodnutí.199 Návrh podaný během odvolací lhůty je považován za odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.

•

rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno nebo stalo neúčinným. Dochází tak k zániku základního předpokladu pro samotné nařízení výkonu rozhodnutí. V případě, že by došlo k této situaci před nařízením výkonu rozhodnutí, jednalo by se o důvod zastavení dle § 268 odst. 1 písm.a) OSŘ. V případě neúčinnosti zůstává titul nadále po formální stránce v platnosti. Nemůže být však podkladem pro vymáhání jím uložené povinnosti

•

zastavení výkonu rozhodnutí navrhl ten, kdo navrhl jeho nařízení. Soud musí v tomto případě návrhu oprávněného vždy vyhovět.

•

výkon rozhodnutí postihuje věci, které jsou podle § 321 a 322 OSŘ vyloučeny. Soud ohledně těchto věcí řízení i bez návrhu zastaví.

•

průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů. Při výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva se toto ustanovení nepoužije.200

•

bylo pravomocně rozhodnuto, že výkon rozhodnutí postihuje majetek, k němuž má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí. Soud zastaví řízení ohledně majetku, jež byl na základě excindační žaloby z výkonu vyloučen.

•

po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden. Bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí

198

Blíže k zastavení výkonu rozhodnutí viz. např. Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 153-181 199 Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.2.1981, sp. zn. Cpjn 159/79 200 § 338e odst. 1 OSŘ

63

zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku. K zániku vymáhaného práva lze přihlédnout jen tehdy, jestliže k němu došlo v době po vydání rozhodnutí, které bylo podkladem pro nařízení výkonu. Okolnosti, které znamenají zánik práva a které nastaly před vydáním tohoto titulu, zákon umožňuje uplatňovat jen v nalézacím řízení.201 •

výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Podle Tripese202 se judikatura shodla na těchto „jiných“ zastavovacích důvodech: promlčení pohledávky přiznané rozhodnutím, započtení vzájemné pohledávky povinného vůči oprávněnému v případech, kdy došlo k setkání pohledávek před vydáním vykonávaného rozhodnutí, zjištění, že chybí některá z procesních podmínek, při výkonu prodejem nemovitosti se zjistí, že nemovitost není ve vlastnictví povinného, atd. Zanikne-li zástavní právo203, soud zastaví výkon rozhodnutí prodejem zástavy. Má-li

dojít k zastavení výkonu rozhodnutí dle § 268 odst. 1 písm. g) a h), soud nařídí jednání. V ostatních případech lze rozhodnout bez jednání. O zastavení výkonu rozhodnutí rozhoduje soud usnesením, jež je vykonatelné doručením. Podle § 270 odst. 1 OSŘ soud spolu s nařízením výkonu rozhodnutí povinnému uloží i povinnost k náhradě nákladů výkonu rozhodnutí, které oprávněný účelně vynaložil v tomto stádiu řízení. Nařízený výkon rozhodnutí se pak vztahuje i na tyto náklady. I ve vykonávacím řízení platí, že každý účastník platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně204 a náklady svého zástupce. Co je třeba považovat za náklady řízení uvádí § 137 OSŘ. Soud může oprávněnému přikázat složit zálohu na náklady provedení výkonu rozhodnutí, ovšem nejsou-li u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků dle § 138 OSŘ. Tato záloha je pak s jinými součástí nákladů výkonu rozhodnutí, jež oprávněný vynaložil.205 Dle § 270 odst. 3 OSŘ platí náklady provedení výkonu rozhodnutí stát. Ten je pak oprávněn tyto náklady požadovat od účastníků podle výsledku řízení. Zpravidla tak tyto náklady hradí povinný. Oprávněného pak lze zavázat k náhradě nejen nákladů provedení výkonu, ale i nákladů účelně

201

Drápal, L. In Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006,str. 1465 202 Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 176-177 203 § 170 odst. 1 OZ 204 § 140 odst. 1 OSŘ 205 Účelně vynaloženými náklady výkonu rozhodnutí jsou krom zaplacené zálohy náklady vzniklé oprávněnému v souvislosti s podáním návrhu na výkon rozhodnutí, náklady přepravy bytového zařízení povinného do náhradního bytu, náklady vynaložené na odvoz odebrané věci atd. Náhradu nákladů, které vznikly v souvislosti s provedením výkonu, soud oprávněnému přizná samostatným usnesením, pakliže oprávněný soudu tyto náklady prokáže.

64

vynaložené povinným, v případě, kdy z procesního hlediska zavinil zastavení výkonu rozhodnutí. Přiznává-li soud oprávněnému náhradu nákladů řízení, nestanoví ke splnění povinnosti lhůtu k plnění. Nařízení výkonu rozhodnutí pro peněžité plnění se totiž vztahuje nejen na vymožení nákladů přiznaných oprávněnému při nařízení výkonu rozhodnutí, ale i na náklady přiznané oprávněnému v jeho dalším průběhu. Jestliže se vymáhá nepeněžitá pohledávka, oprávněný může navrhnout pro vydobytí nákladů řízení výkon rozhodnutí na peněžité plnění. Pakliže tak neučiní, je usnesení soudu o náhradě nákladů vykonávacího řízení titulem pro výkon rozhodnutí. Přiznává-li soud náhradu nákladů řízení povinnému, je třeba vždy určit lhůtu k plnění.206 Na rozdíl od exekučního řádu nestanoví občanský soudní řád ustanovení, podle kterého se určí povinnost k náhradě nákladů řízení v případě zastavení výkonu rozhodnutí pro nemajetnost povinného. V tomto případě by mohla být vodítkem i judikatura týkající se znění ustanovení § 89 EŘ před poslední novelou exekučního řádu. Soudní praxe v případě, že při zastavení exekuce pro nemajetnost povinného nebylo shledáno procesní zavinění oprávněného, ukládala povinnost k náhradě nákladů řízení povinnému. Zmínit tak lze např. již citovaný nález Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS-st.23/06 nebo usnesení Krajského soudu Ústí nad Labem-pobočka Liberec, sp. zn. 30 Co 341/2003, podle něhož v případě zastavení exekuce pouze pro nemajetnost povinného nelze učinit závěr, že oprávněný nezachoval při podání návrhu na nařízení exekuce potřebnou míru pečlivosti, a nelze mu proto vytknout procesní zavinění na zastavení exekuce. Oprávněný tak má v daném případě právo na náhradu nákladů řízení, které v souvislosti s exekucí vznikly proti povinnému.

5.2. Způsoby provedení výkonu rozhodnutí a jejich srovnání s EŘ Výčet způsobů exekuce dle § 59 EŘ má svůj předobraz v ustanovení § 258 OSŘ. Tak lze i při soudním výkonu rozhodnutí rozlišovat výkon rozhodnutí znějícího na peněžité či nepeněžité plnění. Oproti exekučnímu řádu uvádí občanský soudní řád jako další prostředek pro vymožení peněžité pohledávky zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem. Peněžitou pohledávku pak lze tedy vymoci výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu, prodejem movitých věcí a nemovitostí, prodejem podniku. Pro nepeněžitou pohledávku soud nařídí výkon rozhodnutí vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci a provedením prací a výkonů. Výkon rozhodnutí prodejem zástavy lze provést prodejem zastavených movitých a 206

Drápal, L. In Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 1478

65

nemovitých věcí, věcí hromadných, souboru věcí a bytů nebo nebytových prostorů ve vlastnictví podle zákona č. 72/1994 Sb., přikázáním zastavené peněžité pohledávky a postižením zastavených jiných majetkových práv.207 Vzhledem k subsidiaritě občanského soudního řádu ve vztahu k exekučnímu řádu a poměrně striktní úpravě způsobů provedení exekuce obsažené v exekučním řádu dochází k tomu, že výkon jednotlivých způsobů exekuce se v převážné míře řídí ustanoveními části šesté OSŘ upravujícími jednotlivé způsoby výkonu rozhodnutí. Jelikož výklad věnující se exekučním prostředkům byl podán již v příslušné kapitole, považuji za zbytečné a vzhledem k rozsahu práce za nemožné podat zvláštní výklad o způsobech výkonu rozhodnutí dle občanského soudního řádu. V této kapitole se tak omezím pouze na zásadní rozdíly mezi EŘ a OSŘ ve fázi výkonu rozhodnutí a exekuce. V ostatním odkazuji na výklad o způsobech exekuce v příslušné kapitole. Při srovnávání jednotlivých úprav je však nezbytné brát v potaz odlišnosti dané povahou exekučního řízení. Zásadním rozdílem je fakt, že ve vykonávacím řízení nefiguruje soudní exekutor. Proto tam, kde dle exekučního řádu při exekuci činí úkony exekutor, dle OSŘ je činí bezvýhradně soud. V exekučním řízení rozhoduje o způsobu provedení zpravidla exekutor, v soudním výkonu rozhodnutí však volí způsob výkonu zásadně oprávněný. Při exekuci na peněžitá plnění uvede exekutor způsob provedení exekuce v exekučním příkazu, u nepeněžitých plnění pak vydá exekutor exekuční příkaz tehdy, vyžaduje-li povaha vymáhané povinnosti tento způsob konkretizovat. Soud exekuční příkaz nevydává, v soudním výkonu rozhodnutí je totiž způsob provedení výkonu rozhodnutí dostatečně identifikován v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Jednotlivé odchylky mezi výkonem rozhodnutí a exekucí jsou dány speciálními ustanoveními EŘ, která stanoví odlišný postup oproti soudnímu výkonu rozhodnutí. V následujícím výkladu se tedy bude věnovat pouze jednotlivým odlišnostem mezi exekucí a výkonem rozhodnutí. Soudní exekutor i soudce mají v případě exekuce (výkonu rozhodnutí) srážkami ze mzdy právo určit, jaká částka má být v příslušném výplatním období ze mzdy sražena. Je-li výkon rozhodnutí prováděn ve prospěch více oprávněných, je soudní exekutor na rozdíl od soudu z tohoto rozhodování vyloučen. Soud pak v usnesení zároveň určí, jaká část sražené mzdy připadne na každého z nich. Soudní exekutor neprovádí rozvrh. Ten je v pravomoci soudu i v případě, že se jedná o exekuční řízení. Činnost exekutora je omezena pouze na provádění přípravných úkonů. Rozvrh je prováděn tehdy, je-li třeba vymoženou částku

207

§ 258 odst. 3 OSŘ

66

rozdělit mezi několik pohledávek. Výše uvedeného platí i pro ostatní způsoby výkonu rozhodnutí a exekuce, při nichž je třeba provést rozvrh výtěžku. Občanský soudní řád nemá tak jako EŘ v ustanovení § 64 úpravu týkající se postižení majetkových práv spojených s vybranými instituty duševního vlastnictví. V režimu výkonu rozhodnutí bude třeba tato práva postihnout spolu s jinými majetkovými právy podle § 320 OSŘ, tedy za přiměřeného použití § 312 odst. 2 a § 313 až 316 OSŘ. Při výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí vykonavatel sepíše, zpravidla v bytě, věci, jež by mohly být prodány a jež nejsou z výkonu rozhodnutí vyloučeny, a ponechá je na místě. K vhodnému zajištění, zpravidla k odebrání sepsaných věcí z dispozice povinného, pak dochází až na návrh oprávněného.208 Naproti tomu zákon exekutorovi ukládá povinnost sepsané věci vždy, i bez návrhu, zajistit.209 Nezajištěné věci pak vykonavatel soudu ponechá na místě soupisu. Exekuční řád až na jedinou výjimku odkazuje v případě exekuce na nepeněžité plnění na úpravu občanského soudního řádu. Tato výjimka se týká exekuce provedením výkonů a prací v případě vymožení zastupitelného plnění. Exekutor se tak dle § 72 odst. 1 EŘ může dohodnout s třetí osobou na provedení prací a výkonů, lze-li tyto práce vykonat někým jiným než povinným. O provedení prací se tak primárně postará exekutor. Při soudním výkonu rozhodnutí je iniciativa přenesena na oprávněného. Ukládá-li vykonatelné rozhodnutí provedení prací a výkonů zastupitelné povahy, soud na návrh oprávněného v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí povolí, aby tyto práce buď provedl sám, nebo si je dal provést někým jiným. Je na oprávněném, aby si případně sjednal vhodnou osobu, která uložení práce provede.

5. 2. 1. Zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem Občanský soudní řád oproti exekučnímu řádu obsahuje další způsob výkonu rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky. Tím je zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem ve smyslu ustanovení § 338b až § 338e OSŘ. Ačkoli exekuční řád tento způsob exekuce neupravuje, dává zákon exekutorovi možnost podat jménem oprávněného návrh na zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinného pro vymožení pohledávky, kterou exekutor pro oprávněného vymáhá v rámci exekučního řízení, v němž je soudem pověřen k provedení exekuce.210 Exekutor zde vystupuje jako 208

§ 327 odst. 1 OSŘ § 66 odst. 1 EŘ 210 § 66 odst. 6 EŘ 209

67

zvláštní zákonný zástupce oprávněného, proto je v rámci tohoto řízení oprávněn činit veškeré úkony, které by jinak činil v soudním výkonu rozhodnutí oprávněný.211 Smyslem tohoto prostředku není uspokojení pohledávky oprávněného, ale jen její zajištění pro případ, že nebude uspokojena ani dodatečně. Sleduje se jím vytvoření právních předpokladů, aby byla pohledávka oprávněného uspokojena s větší jistotou a efektivněji v budoucnu. Svým účelem se tak tento prostředek odlišuje od ostatních způsobů výkonu rozhodnutí, nicméně systematicky je jim kladen na roveň. Stejně tak z formulace ustanovení § 338b odst. 1 OSŘ a dalších ustanovení je zřejmé, že zákonodárce měl v úmyslu považovat zřízení soudcovského zástavního práva za výkon rozhodnutí. Stejně jako ostatní způsoby výkonu rozhodnutí se i soudcovské zástavní právo zřizuje nařízením výkonu rozhodnutí. Výkladovými metodami tak dospějeme k závěru, že zřízení soudcovského zástavního práva je třeba považovat za jeden ze způsobů výkonu rozhodnutí. Tento závěr navíc podpořili tvůrci tzv. střednědobé novely exekučního řádu, v jejímž návrhu je do ustanovení § 59 odst. 1 EŘ zařazen jako další způsob provedení exekuce zřízení exekutorského zástavního práva. Vzhledem k tomu, že smyslem zřízení soudcovského zástavního práva není přímé uspokojení pohledávky, vylučuje OSŘ při tomto způsobu výkonu rozhodnutí použití ustanovení týkajících se postupu soudu po nařízení výkonu rozhodnutí, ustanovení o odkladu výkonu rozhodnutí. Dále není možné podat odporovou žalobu a nelze zastavit výkon rozhodnutí v případě, že průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek výkonu nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.212 Soudcovské zástavní právo působí proti každému dalšímu smluvnímu nabyvateli nemovitosti a věřitel, v jehož prospěch bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, má postavení zástavního věřitele. Oprávněný v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva musí kromě obecných náležitostí dle § 42 odst. 4 OSŘ označit účastníky řízení (oprávněný, povinný, případně manžel povinného), titul a označení nemovitosti. Dále je oprávněný povinen k návrhu přiložit listiny, kterými doloží, že nemovitost je ve vlastnictví povinného. Touto listinou je zpravidla výpis z katastru nemovitostí, popřípadě listina vydaná nebo ověřená státními orgány, veřejná listina notáře.213 Předpoklad pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech, spočívající v tom, aby bylo doloženo vlastnické právo povinného k nemovitostem, soud posuzuje podle stavu, jaký tu byl v den zahájení řízení, tj. v den podání návrhu na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí u soudu. Změny ve vlastnictví 211

Šimka, K. In Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti(exekuční řád). Komentář.1 vyd. Praha: C.H. Beck,2007, str. 243 212 § 338e odst. 1 OSŘ 213 § 338b odst. 1 OSŘ

68

nemovitosti, které nastanou po zahájení řízení, nejsou pro rozhodnutí soudu o nařízení výkonu rozhodnutí významná.214 Výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva a následně pak prodejem zástavy lze vést i na nemovitost, která je jinak z výkonu rozhodnutí vyloučena.215 Soud zahájení řízení o výkon rozhodnutí oznámí příslušnému katastrálnímu úřadu, jenž zapíše poznámku o zahájení řízení. Vyhoví-li soud návrhu oprávněného, vydá usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a do 30-ti dnů od nabytí právní moci jej zašle katastrálnímu úřadu, který zapíše soudcovské zástavní právo katastru nemovitostí záznamem.216 V případě odmítnutí, zamítnutí návrhu či zastavení řízení katastrální úřad poznámku, resp. záznam zruší. Pakliže není dotyčná nemovitost evidovaná v katastru nemovitostí, zašle soud ve stejné lhůtě usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí Notářské komoře ČR, která soudcovské zástavní právo zapíše do Rejstříku zástav.217 Ve výroku usnesení uvede soud den, kdy došel návrh na zřízení soudcovského zástavního práva. Ten je rozhodný pro pořadí soudcovského zástavního práva. Výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva končí právní mocí jeho nařízení. Oprávněný se pak může uspokojit ze zástavy zřízené soudcovským zástavním právem podáním buď návrhu na nařízení prodeje zástavy dle § 200y až § 200za OSŘ a poté jejím zpeněžením nebo návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zastavené nemovitosti.

Výkon

rozhodnutí

prodejem

nemovitostí

pro

pohledávku

zajištěnou

soudcovským zástavním právem lze vést nejen proti každému pozdějšímu vlastníku nemovitostí, který ji nabyl smluvně, ale i proti osobě, která se stala výlučným vlastníkem nemovitosti dohodou o vypořádání společného jmění s povinným.218

214

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.10.1997, sp. zn. 3 Cdon 1222/96 § 322 odst. 4 OSŘ 216 § 7 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem 217 § 35b odst. 3 zákona č.358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti 218 viz. R 51/2004 in Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, str.1687 215

69

6. Komparativní shrnutí S účinností od 1. září 2001 nabízí tedy právní řád ČR dva způsoby, jak lze v občanskoprávním řízení vymoci pohledávku oprávněného. Průběh řízení dle občanského soudního řádu a jeho části šesté a dle exekučního řádu byl nastíněn v předchozí části práce. Ačkoliv smysl a prostředky k jeho naplnění mají obě řízení shodné, existuje mezi nimi řada rozdílů, které ve svém důsledku utváří dva specifické nástroje umožňující oprávněnému vymožení povinnosti uložené vykonatelným titulem povinnému. Řada rozdílů mezi oběma řízeními byla již zmíněna v předchozím výkladu, pro přehlednost však v následující kapitole některé zopakuji, popřípadě doplním další tak, aby měl čtenář představu o základních odlišnostech mezi vykonávacím a exekučním řízením. Při komparaci jednotlivých odlišností se nabízí úvaha nad jejich přínosem pro vlastní řízení. Proto se rovněž zamyslím nad výhodami a nevýhodami obou řízení a také nad tím, zda má dvojkolejnost výkonu rozhodnutí v našem právním řádu smysl.

6.1. Základní rozdíly v úpravě exekucí dle EŘ a výkonu rozhodnutí dle OSŘ Řízení o výkonu rozhodnutí dle OSŘ má zajistit výkon práva, které dříve soud či jiný státní orgán oprávněnému přiznal. Prostřednictvím soudu je to stát, jež má výkon práva zajistit, a to na státní náklady. V případě exekučního řízení působí stát jako garant tohoto typu řízení, jehož účelem je rovněž vymožení pohledávky oprávněného, nicméně nezasahuje již do samotného výkonu exekuce, která je plně v pravomoci soudního exekutora, jež na něj byla delegována. Osoba soudního exekutora je typická právě pro exekuční řízení. V exekučním řízení činí exekutor veškeré úkony, jež dle OSŘ koná soud. Rozdíly mezi oběma typy řízení lze nalézt již na počátku řízení. Výkon rozhodnutí nařizuje soud na návrh oprávněného usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí. Poté činí soud veškeré úkony směřující k jejímu provedení. Exekuční řízení je zahájeno podáním návrhu oprávněného na nařízení exekuce soudu. Ten ji nařídí usnesením o nařízení exekuce a zároveň pověří určitého exekutora k jejímu provedení. V této fázi exekučního řízení úloha soudce končí. O provedení exekuce se postará exekutor. I role a hlavně iniciativa oprávněného prakticky v exekučním řízení končí podáním návrhu na nařízení exekuce. Pověřením se totiž exekutor stává zvláštním zástupcem oprávněného ve věcech týkajících se vymáhané pohledávky. Exekutor volí způsob provedení exekuce v exekučním příkazu na základě informací získaných dle § 33 a 34 EŘ. Oprávněný sice má právo zvolit způsob provedení exekuce, exekutor však jeho návrhem vázán není.

70

V případě soudního výkonu rozhodnutí volí způsob provedení právě oprávněný, a to již v návrhu na nařízení výkonu. Usnesení typu exekučního příkazu ve vykonávacím řízení nenajdeme. Soud ani oprávněný nemají takový přístup k informacím jako má exekutor dle ustanovení exekučního řádu o součinnosti třetích osob. Jsou tak odkázáni na informace o majetku, jež jim poskytne povinný v prohlášení o majetku. Výkon rozhodnutí lze vést pouze jedním způsobem, naopak v exekučním řízení lze vydat exekučních příkazů více. Je však třeba respektovat přiměřenost rozsahu exekuce vzhledem k vymáhané pohledávce. Výčet způsobů exekuce dle EŘ je shodný s tím, jak jej nabízí OSŘ. Občanský soudní řád ale umožňuje oproti exekučnímu řádu provést výkon rozhodnutí ještě dalším způsobem, a to zřízením soudcovského zástavního práva. Rozdíly najdeme i v otázce placení nákladů řízení. Při soudním výkonu rozhodnutí hradí oprávněný krom jiného soudní poplatek ve výši 2% vymáhané částky u peněžitého plnění, minimálně pak 300 Kč, a zálohu na náklady provedení výkonu rozhodnutí, u exekuce pak oprávněný hradí zpravidla zálohu na náklady exekuce, jež ve většině případů tvoří odměna exekutora ve výši 15 % z vymáhané částky, minimálně pak 3000 Kč a paušál náhrady výdajů ve výši 3500 Kč. Exekuční řízení je tak pro oprávněného z hlediska vstupní investice nákladnější. V případě vymožení nepeněžité pohledávky jsou rozdíly v nákladech řízení rovněž markantní.219 V obou případech však pak platí, že k náhradě nákladů řízení je povolán povinný. Vzájemné odlišnosti mezi vykonávacím a exekučním řízením nalezneme ve všech jejich fázích a jsou dány rozdílnou povahou a specifiky jednotlivých typů řízení. Pokud nebyly některé rozdíly uvedeny v této části textu, bylo o nich pojednáno v textu předchozím.

6.2. Výhody a nevýhody výkonu rozhodnutí dle OSŘ a vedení exekuce dle EŘ Cílem přijetí exekučního řádu bylo nabídnout oprávněnému cestu, jak rychleji a efektivněji dosáhnout uspokojení své pohledávky. Tento cíl byl jak ukazuje praxe naplněn a představuje tak největší výhodu exekučního řízení oproti zdlouhavému a nepružnému řízení vykonávacímu. Další výhodou exekučního řízení je účinnost postižení majetku povinného. Dnem doručení usnesení o nařízení exekuce ztrácí povinný právo nakládat se svým veškerým majetkem a doručením exekučního příkazu nakládat s majetkem postiženým exekučním příkazem. V případě soudního výkonu rozhodnutí ztrácí povinný právo disponovat s majetkem, na který je výkon rozhodnutí nařízen. Tato nevýhoda vykonávacího řízení pak 219

srov.§ 7 a násl. zákona č. 330/2001 Sb., exekuční tarif, a položku 16 přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích

71

tedy spočívá v tom, že je-li např. nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, povinný se může zbavit movitého majetku, na nějž by mohl být nařízen výkon rozhodnutí později a zmařit tak uspokojení pohledávky oprávněného. Toto negativum vykonávacího řízení je umocněno tím, že občanský soudní řád neumožňuje vést výkon rozhodnutí více způsoby. Exekutor má naproti tomu možnost vydat více exekučních příkazů a to i dříve, než usnesení o nařízení exekuce nabude právní moci. Spolu s generálním a speciálním inhibitoriem je tak prakticky vyloučeno riziko zmaření provedení exekuce dispozicí povinného s majetkem. Velké komplikace oprávněnému při vedení výkonu rozhodnutí působí zjišťování majetku povinného, na který má návrh na nařízení výkonu rozhodnutí směřovat. Jediná možnost, jak se o majetkových poměrech povinného může oprávněný dozvědět, je přímo od povinného. Nelze tak očekávat, že poskytne veškeré informace o svém majetku, a to ani pod hrozbou trestního stíhání. Soud navíc k takovému prohlášení vyzve povinného až na návrh oprávněného. Dispoziční zásada ovládá prakticky celé vykonávací řízení a je diskutabilní, zda to nečiní vykonávací řízení zbytečně závislým na oprávněném. Nesporně výhodnější pozici oprávněnému nabízí řízení exekuční. Oprávněný jen podá návrh na nařízení exekuce a o celý průběh exekučního řízení se postará exekutor. Oprávněný se nemusí zabývat ani zjišťováním majetkové situace povinného. K tomu exekutorovi nabízí exekuční řád ustanovení o součinnosti 3. osob. Takto získané informace mají povahu komplexnější a věrohodnější než v případě informací od povinného. V exekučním řízení lze oproti soudnímu výkonu rozhodnutí nařídit jediným usnesením exekuci i proti více povinným. Provádění exekuce ve vztahu ke každému z nich pak může probíhat podle různých exekučních příkazů.220 Určitou nevýhodou exekučního řízení pro oprávněného oproti řízení vykonávacímu může být nákladnost exekuce a především riziko, že v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného ponese paušálně určené náklady exekuce právě oprávněný. Občanský soudní řád podobné ustanovení nemá, takže u soudního výkonu rozhodnutí ponese oprávněný náklady výkonu v případě jeho zastavení pouze tehdy, je-li shledáno procesní zavinění na zastavení výkonu rozhodnutí na straně oprávněného. Výhodou exekučního řízení je také skutečnost, že soudní exekutor je na výsledku exekučního řízení hmotně zainteresován, a tak i ve vlastním zájmu činí veškeré úkony k úspěšnému vymožení pohledávky. Soud v případě vykonávacího řízení vystupuje nestraně a výkon rozhodnutí provádí z úřední povinnosti.

220

Usnesení MěS v Praze, sp. zn. 19 Co 101/2004 in Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti(exekuční řád). Komentář.1 vyd. Praha: C.H. Beck,2007,str. 103

72

Pakliže výše uvedené shrneme, pro oprávněného je rozhodně výhodnější vymáhat svou pohledávku po povinném v rámci exekučního řízení než soudním výkonem rozhodnutí. Exekuční řízení je pružnější, rychlejší a především efektivnější než řízení vykonávací. Rozhodne-li se oprávněný vymáhat svou pohledávku soudním výkonem rozhodnutí, musí počítat s tím, že soudy jsou v současnosti přetíženy podáními v nalézacím řízení. Od úmyslu oprávněného vést výkon rozhodnutí až po jeho ukončení často uplyne řada měsíců, přičemž tato doba má negativní vliv na úspěšnost výkonu rozhodnutí. V exekučním řízení má pak soud k nařízení exekuce lhůtu 15 dnů od doručení návrhu oprávněného na nařízení exekuce. Po doručení usnesení o nařízení exekuce povinnému dochází k blokaci majetku povinného. Z toho vyplývá, že od pojetí myšlenky oprávněného vymoci svou pohledávku v exekučním řízení k právnímu zajištění majetku povinného neuplyne ani jeden měsíc, což je za současné situace v soudním výkonu rozhodnutí nemyslitelné. Exekutor si po doručení usnesení o nařízení exekuce vyžádá informace o majetku povinného od 3. osob dle § 33 EŘ, jež jsou povinny tyto informace poskytnout bez zbytečného odkladu. V praxi netrvá zpravidla déle než týden, než má exekutor o majetku povinného nashromážděny veškeré informace a může tak rozhodnout, kterým způsobem postihne majetek povinného. V případě, že není např. podáno odvolání proti usnesení nebo nejsou žádné jiné komplikace v řízení, dochází k vlastnímu vymáhání pohledávky pro oprávněného řádově po dvou měsících od podání návrhu na nařízení exekuce. Z hlediska povinného nemůže být ani jedna z forem vymáhacího řízení výhodná. Relativně bolestnější je pro povinného exekuční řízení. Nejen kvůli nákladům exekuce, které nese povinný, ale i díky komplexní blokaci jeho majetku a průtahům v řízení způsobených nerespektováním lhůt k vyznačení doložky právní moci usnesení soudy. Je-li pak vydán exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu ještě před právní mocí usnesení, dochází k blokaci účtu povinného. Je-li doručeno usnesení o nařízení exekuce povinnému, požádá exekutor soud o vyznačení doložky právní moci usnesení. Řadě soudů trvá nepřiměřeně dlouho, než usnesení s vyznačenou doložkou zašlou zpět exekutorovi. Zákon sice nestanoví žádnou lhůtu k vyznačení doložky, ale stav, kdy některé soudy vyznačují doložku právní moci i šest měsíců, je nežádoucí. Po doručení usnesení o nařízení exekuce s doložkou právní moci zašle exekutor povinnému exekuční příkaz, který nabude právní moci dnem doručení povinnému. O právní moci exekučního příkazu vyrozumí exekutor peněžní ústav, jenž provede výplatu z účtu povinného na účet exekutora a odblokuje účet. Povinný tak ztrácí v nejlepším případě právo dispozice s účtem po dobu zhruba dvou měsíců, ale jak jsem již uvedl, situace může být i jiná vzhledem k pomalé činnosti exekučních soudů. 73

6.3. Úvahy o smysluplnosti dvojkolejnosti právní úpravy výkonu rozhodnutí V současné době se z řad soudních exekutorů volá po zrušení části šesté občanského soudního řádu. Nejen exekutoři, ale i odborná veřejnost si stále častěji pokládají otázku, proč mít v právním řádu dva prostředky sloužící k vymožení občanskoprávních pohledávek, když právě soudní výkon rozhodnutí je věřiteli k vymožení pohledávek užíván minimálně oproti řízení exekučnímu, kde naopak počet nápadů každoročně stoupá. Stoupenci zrušení soudního výkonu rozhodnutí se opírají o situaci ve Slovenské republice, kde byla již část šestá občianského súdného poriadku zrušena. Ve světle výhod, jež exekuční řízení oproti soudnímu výkonu rozhodnutí nabízí, lze konstatovat, že existence druhého, slabšího a zastaralejšího prostředku, je komfortem pro řádný výkon soudní moci. Nejen že dochází k hromadění zaměstnanců soudů na pozicích, jež nemají již tak časté uplatnění, ale i náklady státu na udržování aparátu jsou nemalé. Soudní poplatek, jež oprávněný při podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí hradí, představuje pouze zlomek skutečné částky, jež stát na výkon rozhodnutí skutečně vynaloží. Na druhou stranu je třeba respektovat majetkovou situaci oprávněných a nabídnout jim oproti nákladnějšímu exekučnímu řízení „levnější“ alternativu k vynucení svého práva. Další otázkou je, zda by zrušením soudního výkonu rozhodnutí nedošlo k porušení čl. 36 LZPS, podle nějž se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, kde jiným orgánem je právě v našem případě soudní exekutor. Článek 36 LZPS je dle mého názoru třeba vykládat tak, že v první řadě musí být poskytnuta ochrana práva soudy a v případech, kdy to právní úprava umožňuje, může se jedinec rozhodnout, zda vystoupí se svým nárokem před soudem či využije služeb soudního exekutora. Můj názor na věc je takový, že by měl být zachován současný model existence výkonu rozhodnutí a exekuce vedle sebe. Ačkoliv mají oba prostředky společný cíl, je jejich průběh v jádru odlišný a jedinec má tak možnost volby, který prostředek k vymožení svého práva využije. Stát vynakládá mnoho prostředků neúčelněji než v případě zachovávání soudního výkonu rozhodnutí v právním pořádku ČR. Zrušení soudního výkonu rozhodnutí by navíc sebou neslo rozsáhlou novelu exekučního řádu, jež by zpočátku mohla v praxi přinést řadu aplikačních problémů, což by ve svém důsledku mělo negativní dopad zejména pro věřitele.

74

7. „Střednědobá“ novela exekučního řádu Za 8 let své účinnosti doznal exekuční řád řadu změn reflektujících především judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu a dále poznatky praxe. V současnosti se z řad exekutorů volá po zrušení části šesté občanského soudního řádu a ponechat tak oprávněným jedinou možnost, jak vymoci své pohledávky, a to výlučně prostřednictvím soudního exekutora. Takový akt se zatím potýká v řadách zákonodárců s nepochopením. Jistých změn, a to oproti stávajícímu právnímu stavu výrazných, se exekuční řád pravděpodobně dočká. Již tři roky trvají práce na tzv. střednědobé novele exekučního řádu, která výrazně ulehčí práci exekučním soudům. Návrh novely se zaměřuje především na zvýšení odpovědnosti soudních exekutorů, zvýšení dohledu nad exekuční činností a na úpravu postupu soudních exekutorů v rámci exekučního řízení, spočívající zejména v uložení nových povinností exekutorům za současného obřemenění soudů od ryze administrativně technické agendy. Navrhované změny by měly přispět ke zrychlení postupu v exekučním řízení. Tím by mělo dojít především zjednodušením procesu nařizování exekuce. Nově by totiž bylo exekuční řízení zahájeno dnem podání návrhu na nařízení exekuce exekutorovi, nikoli soudu. Soudní exekutor by pak odpovídal (pod hrozbou náhrady škody, kárného postihu) za řádné přezkoumání formálních náležitostí exekučního titulu a případné odstranění vad návrhu. Exekutor bude mít možnost návrh odmítnout v případě, že vykazuje zásadní formální vady. O opravném prostředku proti odmítnutí pak rozhodne soud. Je-li návrh v pořádku, předloží jej exekutor soudu se žádostí o pověření k provedením exekuce. Soud pověří exekutora provedením exekuce do 15-ti dnů, přičemž tak již neučiní usnesením o pověření exekutora ani jiným soudním rozhodnutím. Bude se jednat o akt sui generis, jehož smyslem je úředně zaregistrovat exekuci u soudu. Soudu však zůstane oprávnění zastavit exekuci i bez návrhu, vyjde-li najevo, že nejsou splněny předpoklady pro její provedení. Pověření exekutora mít povahu rozhodnutí, a proto proti němu nebude možné podat odvolání. Povinnému se však umožní podat návrh na zastavení exekuce do 15-ti dnů od doručení pověření exekutora. Postavení povinného bude navíc posíleno např. tím, že po dobu 15-ti dnů od pověření smí činit exekutor jen úkony směřující ke zjištění majetku povinného nebo přiznáním odkladného účinku návrhu na odklad exekuce. O odkladu exekuce by pak nerozhodoval exekuční soud, ale přímo exekutor, a to ve lhůtě 7 dnů. Cíli a smyslu exekučního řízení se zcela vymyká návrh novelizovaného ustanovení § 44 odst. 7 EŘ, podle něhož sice bude nadále platit ve vztahu k majetku povinného generální inhibitorium, nicméně úkony povinného s majetkem přes tento zákaz budou vystaveny nikoliv neplatnosti absolutní,

75

ale „pouze“ relativní. Pakliže by tato novela byla přijata, její smysl spočívající především v ulehčení práce soudu by se minul účinkem. Došlo by k obrovskému nárůstu žalob na určení neplatnosti, prakticky k zastavení průběhu exekučního řízení a ke zmaření jeho účelu, neboť povinnému se dá možnost se svým majetkem nakládat libovolně. Než by se totiž oprávněný nebo exekutor dovolal vyslovení neplatnosti takového úkonu, jen složitě by bylo možno majetek povinného dohledat. Novelou je posílena zásada přiměřenosti tím, že k provedení exekuce lze zajistit majetek pouze v rozsahu vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce. V praxi dojde v tomto případě dle mého názoru k určité bezmoci exekutora v případě, že povinný krom nemovitosti, jehož hodnota převyšuje výši pohledávky, nevlastní žádný majetek. Nelogicky stanovuje novela pořadí způsobů provádění exekuce, když v případě exekuce na peněžité plnění stanoví, že k prodeji movitých věcí a podniku lze přistoupit až tehdy, nepostačí-li k vymožení pohledávky ostatní způsoby. Další změnu novela přináší ve výčtu způsobů provedení exekuce v § 58 EŘ. Nejen, že legislativně správně zařadila do výčtu v současnosti již zavedený způsob exekuci příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu, ale rozšířila jej o nový institut známý ze soudního výkonu rozhodnutí, zřízení exekutorského zástavního práva. Další změnou, jež by novela do exekučního řádu přinesla, je zavedení kárné odpovědnosti i pro exekutorské koncipienty či změna místní příslušnosti exekučního soudu. Exekučním soudem by tak byl soud, do jehož obvodu byl exekutor jmenován. S tím je spojen i dohled nad činností exekutora, jež by krom ministerstva spravedlnosti měl vykonávat i předseda právě exekučního soudu. Ačkoliv účelem zmiňované novely exekučního řádu je ještě více zefektivnit a urychlit a zkvalitnit exekuční řízení, byl by její efekt dle mého názoru opačný. Nejen, že by exekuční řízení postrádalo ingerenci soudu, ve svém důsledku by stát ztratil kontrolu (a s tím spojenou odpovědnost) nad činností soudních exekutorů, což by mohlo mít negativní následky zejména pro věřitele. Pakliže by byla zachována dvojkolejnost výkonu rozhodnutí, novela by znamenala odliv nápadů na nařízení exekuce ve prospěch soudního výkonu rozhodnutí. Potlačením generálního inhibitoria, posílením zásady přiměřenosti výkonu exekuce a posílením postavení povinného ztratí exekuční řízení své největší výhody oproti soudnímu výkonu rozhodnutí. Tvůrci novely navíc opomenuli skutečnost, že ke zvládnutí nově přidělené práce, jež v současnosti provádí výlučně exekuční soud, bude soudní exekutor potřebovat kvalifikovaný personál. Pakliže si nyní soudní exekutor ke zvládnutí právní agendy vystačí sám, nebo s maximálně dvěma koncipienty či kandidáty, po schválení novely by byl nucen přijmout další zaměstnance s právním vzděláním, což může být po přechodnou dobu po účinnosti novely velký problém a v důsledku výrazným zpomalením exekučního 76

řízení. S dalšími zaměstnanci pak také rostou výdaje na provoz exekutorského úřadu. Pokud by nebyla zároveň provedena novela exekučního tarifu spočívající ve změně financování exekuce, tedy např. ve zvýšení odměny exekutora nebo ve zvláštním zpoplatnění činnosti exekutora před jeho pověřením, stala by se novela exekučního řádu pro soudní exekutora likvidační. Na druhou stranu zvýšení nákladů exekuce by mohlo rovněž znamenat, že se věřitelé začnou opět obracet se svými nároky na soud. Bylo-li tedy jedním z cílů přijetí exekučního řádu odbřemenit soudy od agendy vykonávacího řízení a dát možnost věřitelům předložit své pohledávky soudnímu exekutorovi, bude mít dle mého názoru novela exekučního řádu v současné podobě efekt opačný. Výhody, jež exekuční řízení oproti soudnímu výkonu rozhodnutí nabízí, budou novelou setřeny. Z těchto důvodů jsem proti přijetí novely exekučního řádu v té podobě, jak jsem ji naznačil. Negativní postoj k novele zaujímá i Exekutorská komora ČR, jež má výhrady zejména k relativní neplatnosti úkonů povinného týkajících se jeho majetku během generálního inhibitoria, ke stanovení pořadí jednotlivých způsobů provedení exekuce či ke kompletní úpravě kárného řízení.221 Kriticky se k novele staví i Nejvyšší soud, jemuž nevyhovuje nově navrhovaná role exekučního soudu. Ve svém vyjádření k návrhu novely exekučního řádu např. uvedl: „Klade se nadále otázka, k čemu je úprava zvláštního „řízení“ o vydání pověření k provedení exekuce, jehož výsledkem je vydání písemného pověření. Podle poslední verze návrhu novely se nepředpokládá vůbec možnost, že by exekuční soud žádost o pověření zamítl. Navrhuje se, že exekuční soud může jen exekutora pověřit provedením exekuce, aniž by pověření bylo rozhodnutím. Úprava již nepředpokládá možnost exekutorovu žádost o pověření usnesením zamítnout. Tak mizivá a formální ingerence exekučního soudu do toho stadia exekučního řízení, jež předchází samotnému provádění exekuce, nekoresponduje s úpravou odpovědnosti za škodu (§ 32 EŘ). Za škodu způsobenou při výkonu exekuční činnosti odpovídá totiž nejen exekutor ale i stát ve smyslu § 3 písm. b/ a § 4 zákona č. 82/1998 Sb. V konkrétní exekuci je možnost soudu zasahovat do zahájení a provádění exekuce poslední verzí novely ještě více omezena a jako jediný prostředek ovlivňování činnosti exekutorů zůstává tzv. státní dohled ministerstva a dalších osob (např. předsedů okresních soudů). Navrhovaná novela exekučního řádu je podle našeho názoru nekoncepčním a z hlediska ústavnosti pochybným způsobem prvostupňovou soudní agendu přenést (zcela) na exekutory, exekuční řízení formuje do podoby procesu odlišného od výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu a bez toho, že by exekutory učinila individuálně odpovědné za jejich jinak

221

viz. Návrh Právní a Legislativní Komise Exekutorské Komory ČR

77

zjevně samostatné postupy jim přiznává postavení soudů, jež zároveň odsuzuje (až na ojedinělou výjimku rozhodování o odkladu a zastavení exekuce) nadbytečně do role formálního posvěcení provádění exekucí. V tomto smyslu také zbytečně zatěžuje odpovědností za škodu způsobenou při provádění exekuce stát.“222

222

Vyjádření občanskoprávního a obchodního kolegia NS k návrhu novelizace zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ze dne 30.5.2008, Sleg 11/2008.

78

8. Úvahy de lege ferenda Nejsem zastáncem razantních změn fungujícího systému, a proto, jak jsem již uvedl, nesouhlasím s návrhem střednědobé novely exekučního řádu, tak jak je koncipována. Nicméně některé v návrhu obsažené úpravy bych přivítal. Souhlasím např. se zařazení exekutorského zástavního práva do výčtu způsobů exekuce nebo se snížením požadované doby existence pracovního poměru u exekutora jako předpoklad pro jmenování do funkce vykonavatele z jednoho roku na 3 měsíce. Zákonodárce by se při uvažování o novele jakéhokoliv právního předpisu měl zaměřit na ty pasáže zákona, jejichž aplikace přináší v praxi problémy, nejasnosti a v případě exekučního řízení nežádoucí průtahy. Exekuční řízení strádá především kvůli pomalé činnosti exekučních soudů. Nenavrhuji oddělit exekuční řízení od soudní moci. Jsem toho názoru, že stávající model zahájení exekučního řízení je v pořádku. V praxi však způsobují průtahy v řízení soudy především v oblasti doručování a ve vyznačování doložek právní moci. Soudům by měla být stanovena lhůta, ve které musí doložku vyznačit a doručit zpět exekutorovi. Tato lhůta by neměla být delší než dva týdny. V dalším bych se opřel o slovenský exekuční řád. Podle něj má sjednání splátek s exekutorem účinky odkladu exekuce. Ačkoliv takto postupuje řada exekutorů i v ČR, navrhoval bych z hlediska právní jistoty tento postup zakotvit právně. Zákon č. 233/1995 Z.z. o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti zakotvil v ustanovení §115 odst. 2 písm. b) výčet věcí tvořících nezbytné vybavení domácnosti, tedy věci, jež jsou z výkonu rozhodnutí vyloučeny. Ačkoliv se judikatura částečně shodla na věcech ve vlastnictví povinného, které postihnout výkonem rozhodnutí nelze, z hlediska právní jistoty a ulehčení rozhodování exekutora, popř. soudního vykonavatele, by bylo vhodné vložit takové ustanovení i do našeho občanského soudního řádu. Exekuční řád v současnosti prakticky odrazuje soudní exekutory od provádění exekuce prodejem movitých věcí tím, že jim ukládá povinnost sepsané věci vhodně zajistit. To znamená ve většině případů věci odvést a uschovat, čímž vzrůstají náklady exekuce. Nevidím důvod, proč by nemohl exekutor stejně jako soudní vykonavatel v případě soudního výkonu rozhodnutí ponechat sepsané věci na místě. Teprve kdy by se exekutor rozhodl nařídit jejich dražbu, mohl by je odvést. Na tyto věci by se vztahovalo generální i speciální inhibitorium, což znamená, že s nimi povinný nesmí disponovat způsobem, který by mohl zmařit výkon exekuce. Za to mu ostatně hrozí trestní postih. Z tohoto důvodu bych navrhoval § 66 odst. 1 EŘ zrušit. Velké problémy exekučnímu řízení způsobuje skutečnost, že se povinný exekuci vyhýbá a nelze mu doručit písemnosti exekutora. Exekuční řízení tak stojí na mrtvém bodě, a to i několik let. Dochází tak k nárůstu živých spisů, jež vyžadují stálou

79

kontrolu. Pokud pak oprávněný nesouhlasí se zastavením exekuce, má exekutor složitou pozici při vymáhání alespoň paušálně určených nákladů exekuce. Je možné, že tato situace by mohla být podřaditelná pod zastavovací důvod § 268 odst. 1 písm. e) OSŘ. Navrhoval bych však do exekučního řádu vložit právo soudního exekutora i bez návrhu oprávněného podat návrh na zastavení exekuce v případě, že se povinného nepodařilo dohledat a doručit mu tak písemnosti exekutora, např. po dobu jednoho roku. Výrazně by tak ubylo živých spisů a činnost exekutorského úřadu by se tak mohla plně věnovat novým návrhům, popřípadě spisům starým, kde sice je znám trvalý pobyt povinného, nicméně od posledních exekučních úkonů uplynulo již několik let a pohledávka ještě vymožena nebyla.

80

9. Závěr V současné době má věřitel možnost volby, zda půjde se svou pohledávkou přiznanou vykonatelným rozhodnutím před soud a využije soudního výkonu rozhodnutí dle části šesté občanského soudního řádu, nebo požádá služeb soudního exekutora a dovolá se svého nároku prostřednictvím exekučního řízení. Ačkoliv od účinnosti exekučního řádu uplynulo takřka 8 let, lze konstatovat, že jeho aplikace přináší stále mnoho problémů a nejasností. Jisté je, že účel, který zákonodárce přijetím exekučního řádu zamýšlel, byl naplněn. Exekuční řízení totiž institucionálním oddělením od soudu a pravomocemi soudního exekutora nabízí pro oprávněného skutečně rychlejší a efektivnější způsob vymožení pohledávky, než jak mu do té doby nabízel soudní výkon rozhodnutí. Zainteresovanost exekutora na úspěchu exekuce, oprávnění exekutora vůči třetím osobám týkající se zjišťování informací o majetku povinného, institut generálního a speciálního inhibitoria a prakticky žádná iniciativa ze strany oprávněného, to vše způsobilo, že věřitelé houfně opouštějí starý a nepružný výkon rozhodnutí soudem a stále častěji se obracejí na soudního exekutora. V roce 2007 bylo nařízeno neuvěřitelných 427 800 exekucí, což je o 40% více, než tomu bylo v roce 2006.223 Jednalo se dokonce nejvyšší meziroční nárůst od samé účinnosti exekučního řádu. Takové číslo je překvapující a ohromné. Toto číslo je z převážné části tvořeno drobnými pohledávkami od věřitelů, jimiž jsou např. zdravotní pojišťovny či dodavatelé energií. Při počtu 125 exekutorů připadá na jednoho téměř 3500 nových nápadů. Co je však alarmující, je počet ukončených exekucí. Do konce roku 2007 bylo celkem ukončeno 125 171 exekucí, přičemž v roce 2007 to bylo jen 14 000. Jen těžko si lze představit situaci, která při pokračujícím trendu nárůstu nových nápadů a tak nízkém procentu ukončených spisů, v níž se exekutorské úřady ocitnou. Nejen, že bude třeba exekutorské úřady doobsadit dalším personálem, ale řada exekutorských úřadů se bude potýkat i s nedostatkem prostorů kvůli obrovskému počtu živých spisů. Řešením této situace je jedině navýšení počtu soudních exekutorů, a to ne jen o jednotlivce, nýbrž o desítky. I přesto, že posledními novelami exekučního řádu byly odstraněny některé sporné otázky týkající se především nákladů exekuce, nadále zůstává nevyřešen vtah a součinnost mezi exekutorem a exekučním soudem. Právě zde je spatřována odborníky největší mezera v právní úpravě exekučního řízení. Názory na její řešení jsou různé. Buď zcela osamostatnit exekuční řízení a soudní výkon rozhodnutí zrušit, nebo zcela omezit ingerenci exekučního soudu do exekučního řízení. Řešení je třeba najít někde mezi těmito návrhy. Co nejdříve bude

223

www.exekutorskakomora.cz

81

třeba vyřešit problém týkající se relativně nízkého počtu ukončených exekucí. Řešením by mohla být výslovně zakotvená možnost zastavit exekuci při neexistenci trvalého pobytu povinného. Stejně tak by se nabízela možnost stanovit lhůtu, po jejímž uplynutí by mohl být podán návrh na zastavení exekuce v případech, kdy se zdá, že pohledávka vymožena nebude a exekuci nelze zastavit z důvodů podle § 268 odst. 1 OSŘ. Jednalo by se o případy, kdy např. povinný nemá dohledatelný majetek, ale oprávněný trvá na pokračování v exekuci. V této diplomové práci jsem se pokusil zmapovat právní úpravu civilněprávní exekuce dle zákona č. 120/2001 Sb. a srovnat ji se soudním výkonem rozhodnutí dle části šesté občanského soudního řádu. Větší důraz byl kladen na exekuci dle exekučního řádu. Čtenář byl seznámen s instituty, jež jsou pro exekuční řízení typické a které jej odlišují od soudního výkonu rozhodnutí. Nastínil jsem průběh exekučního řízení s důrazem na prvky, jejichž smyslem je urychlit a zefektivnit výkon exekuce oproti soudnímu výkonu rozhodnutí, a s vytyčením hranic, jež je třeba při výkonu exekuce respektovat. V další části práce bylo pojednáno o soudním výkonu rozhodnutí s přiměřeným srovnáním s exekučním řízením. Zaměřil jsem se na problematické pasáže exekučního řádu a pokusil se nabídnout jejich řešení. Výsledkem srovnání úpravy exekučního a vykonávacího řízení bylo vymezení výhod a nevýhod, jež tato řízení nabízejí a poskytl tak např. oprávněnému pomůcku pro případ, že by se rozhodoval, které řízení k vymožení své pohledávky využít. Vzhledem k tomu, že se připravuje zcela zásadní novela exekučního řádu, považoval jsem za nutné věnovat ji pozornost. K návrhu střednědobé novely exekučního řádu jsem pak připojil své úvahy o vhodných legislativních změnách tohoto procesního přepisu.

82

10. Resumé My diploma work deals with the current legal regulations of the civil executory proceedings pursuant to Act No. 120/2001 Coll. about the court executors and executive act (executory order) in comparison with proceedings pursuant to part six of civil proceeding code No. 99/1963 Coll. Until the effectivity of exekutory order in 2001 the civil proceeding code was the only legal enactment, which enabled creditors to enforce its civil claims if debtors don't want to discharge a debt voluntarily. The claim must be declared by court or other institution. There must exist such decision, it is basic for order of execution. Dualism of executory proceedings takes from 1st september 2001. Purpose of both proceedings is the same, enforce a debt, but the instruments which they use are different. Executory order was enacted for purpose of offering faster and more efective way to enforce a claim, a debt for creditors. Executory proceedings pursuant to Act No. 120/2001 Coll. offers possibility of comprehensive distraining upon a debtor. After 8 years of effectivity of executory order can be told, that the purpose of enaction was satisfacted. Creditors more frequently than ever ask executors for help with their claims. Old and functionless proceedings pursuant to part six of civil proceeding code is used rarely. More than 420 000 new executions were ordered in 2007. Subject of this diploma work is analysis and comparison of both executory proceedings. In my diploma thesis I want to define fundamental differences beetwen these proceedings, find benefits and disadvantages of both executory proceedings, pros and cons. The work is divided in self-standing chapters which are divided into subchapters focused closely within the given chapter. In the introduction of the work are presented reasons of passage of a bill about court exekutors, objects and points of work, problems which I want to resolve. In chapter two I'm looking to history for development of legal regulations of the executory proceedings in Czech Republic from 1918 to the now. In chapter 3 I deal with dualism of executory proceedings and with problems which dualism brings. Especially I'm discussing about dualism in terminology, basic principles of executory proceeding and about the relation of subsidiarity between Act No. 120/2001 Coll. and Act No. 99/1963 Coll., which brings many problems for judicial decisions. The largest and the most important part of this work is included in the chapter 4. The subject of this chapter is executory proceedings pursuant to Act No. 120/2001 Coll. In this place I deal with basic institutes typical for this proceedings.Can be mentioned for example

83

court executor, independent person, who is financial interested in success of execution. He can start to execute after executory court order the execution. Then he must locate a property of debtor from third persons, for example from banks. Then executor must issue warrant of execution. In this chapter is analyzed completely executory proceedings pursuant to Act No. 120/2001 Coll., from the moving a motion to order execution to ending execution. Large part of the chapter 4 deal with single forms of execution. Its distinction depends on the type of the claim. We must make a difference between pecuniary claim and others, which are not defined by certain sum of money. In chapter 5 we can find discourse about proceedings pursuant to part six of civil proceeding code No. 99/1963 Coll. Comentary on this form of executory proceeding includes basic characterization of this proceeding and comparison with executory proceeding pursuant to Act No. 120/2001 Coll. More thoroughly is comparation mentioned in the chapter 6. But there especialy with focus on basic differences between both of executory proceedings. In this chapter I claim about some benefits and disadvantages of both executory proceedings, I'm taking a think about purpose of dualism of executory proceedings. The subject of the chapter seven is draft of novel Act No. 120/2001 Coll., with its positive and negative sites and its possible overall impact on executory proceedings. There are even mentioned opinions of the Chamber of executors and of the Hight Court of Czech republic. Thoughts de lege ferenda are subject of the chapter 8. There are mentioned some opinions on necessary changes of Act No. 120/2001 Coll. In the end diploma work sumarize all mentioned above and recapitulate sense of enacting of Act No. 120/2001 Coll. about the court executors and executive act for creditors. In this part are situated statistics about numbers of orderd exekutions in recent years. There are recapitulated some problems which rises from aplication of executory order and offered possible solutions. I think that enaction of Act No. 120/2001 Coll. about the court executors and executive act for creditors was one of the best legislative act after the year 1989. The position of creditors after efectivity of executory order is better, they have more chances to execute their claims. But still there are problems which aplication of executory order brings. Can be mentioned lack of protection of third persons rights. Now the question is if the proceedings pursuant to part six of civil proceeding code No. 99/1963 Coll. isn’t unnecessary. Court executors wants to abolish proceedings pursuant to part six of civil proceeding code No. 84

99/1963 Coll., but I disagree with this solution, because creditors can lose a possibility to choice.

85

11. Seznam použité literatury I. Monografie Bílý, L. J., Právní dějiny na území České republiky. Praha: Linde, 2006. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M., Občanský soudní řád. Komentář. 7.vydání. I. a II.díl, Praha: C.H.Beck, 2006. Grossová, M., Exekuce na peněžité plnění v současné právní praxi. 5. vydání. Praha: Linde, 2007. Hlavsa, Petr. Exekuční řád a zákon č. 119/2001 Sb.: s poznámkami a prováděcími předpisy.3. aktualizované vydání podle stavu k 1.4.2008. Praha: Linde, 2008. Hora, V. Československé procesní právo I-III. Praha, 1928-1931. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář.1 vyd. Praha: C.H. Beck, 2007. Kurka, V. Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce. Praha: ASPI, 2005. Schelleová, I., Lamka, R. Exekuce v zrcadle právních předpisů (II. Jednotlivé způsoby exekuce). 1. vyd. Ostrava-Přívoz: KEY Publishing s.r.o., 2007. Stavinovová, J., Hlavsa, P. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003. Tripes, A. Exekuce v soudní praxi: praktická příručka.3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006. Winterová, A., Civilní právo procesní. 4.vydání. Praha: Linde, 2006.

II. Časopisy, sborníky, články Benek, B., Dvakrát o exekucích a exekutorech. Bulletin advokacie. 2007, č. 1. Kasíková, M., Exekuce u soudu prvního stupně. Právní rádce. 2003, č. 6. Komárek J. Činnost soudních exekutorů. Jurisprudence 2005. čís. 3. str. 18-20. Němec, P., Svoboda, P. a kol. Důvodová zpráva k návrhu zákona. 120/2001 Sb. PSP ČR, Tisk 725/0. Němec, P., Svoboda, P. a kol. Důvodová zpráva k návrhu zákona o soudních exekutorech. Obecná část. PSP ČR, Tisk 725/0. Pipek, J., Trestněprávní limity výkonu úřadu exekutora. Právní rádce. 2006, č. 10. Roztočil, A. Kdo má nést náklady soudního exekutora při zastavení exekuce pro její bezvýslednost? Právní rozhledy, 2005, č. 8. Ševčík, L., Ještě jednou k náhradě nákladů exekučního řízení, jestliže exekuce byla zastavena, protože výtěžek nepostačí ani ke krytí jejích nákladů. Bulletin advokacie. 2005, č. 11-12.

86

Veselý, J., Rakovský, A., Šimková, R., Způsoby provedení exekuce podle zákona o soudních exekutorech se zaměřením na odchylky od úpravy v občanském soudním řádu. Právní rozhledy. 2001, č. 10.

III. Internetové stránky www.epravo.cz www.nssoud.cz www.exekutorskakomora.cz http://portal.justice.cz/

IV. Předpisy a judikatura Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí. Vyhláška č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů. Vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem Vyhláška č. 331/2001 Sb., o centrální evidenci exekucí. Vyhláška č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti. Stavovský předpis Exekutorské komory ČR ze dne 6.12.2001 Organizační řád. Stavovský předpis Exekutorské komory ČR ze dne 23.5.2002 Kancelářský řád. Stavovský předpis Exekutorské komory ČR ze dne 23. 5. 2002 Kárný řád. Stavovský předpis Exekutorské komory ČR ze dne 20.6.2001 Volební řád. Stavovský předpis Exekutorské komory ČR ze dne 1.5.2001, kterým se stanoví postup při vyhlašování a organizaci výběrového řízení. Stavovský předpis Exekutorské komory ČR ze dne 17.7.2001 Zkušební řád. Stavovský předpis Exekutorské komory ČR ze dne 5.8.2003, kterým se zřizuje Dohledová a stížnostní komise jako poradní orgán prezidia EK ČR.

87

Stavovský předpis Exekutorské komory ČR ze dne 10.8.2004, kterým se stanoví postup soudních exekutorů, popř. pověřených zaměstnanců exekutorských úřadů při plnění úkolů souvisejících se zpracováním osobních údajů vedených v informačním systému Centrálního registru evidence obyvatel. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21.4.2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné pohledávky. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22.12.2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním. Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Nařízení vlády č.63/1998 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižena srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách) ve spolupráci se zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů. Zákon č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů. Dále např. předpisy týkající se jaderných materiálů, jedů, škodlivých a omamných látek. Zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník. Zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům. Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů. Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky. Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických práv a jiných věcných práv k nemovitostem. Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon. Zákon č. 513/1991 Sb.,obchodní zákoník

88

Nález Ústavního soudu Pl ÚS 8/06 ze dne 1.3.2007. Nález ÚS ze dne 12.9.2006, sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 . Nález ÚS ze dne 1.7.2008, sp. zn. IV. ÚS 216/08 . Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 18.2.1981, sp. zn. Cpj 159/79. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997, sp. zn. 3 Cdon 1222/96. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.3.2006, sp. zn. 4 Tz 32/2006. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.10.2001, sp. zn. 20 Cdo 2369/99. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2005, sp. zn. 20 Cdo 245/2004. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2008, sp. zn. 29 Odo 732/2006. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2003, sp. zn. 20 Cdo 1751/2002. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1919/2001. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.8.2000,sp.zn. 21 Cdo 2635/99. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.9.2000, sp.zn 21 Cdo 698/2000. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.6.2002 sp.zn. 20 Cdo 1766/2001. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.9.2000, sp. zn. 21 Cdo 698/2000. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.6.2002, sp. zn. 20 Cdo 1766/2001. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.6.2008, sp. zn. Cdo 3531/2006. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.12.2004, sp. zn. 20 Cdo 1825/2003. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.8.1965, sp. zn. 5 Cz 57/65. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2002, sp. zn. 20 Cdo 2133/2001. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.12.2005, sp. zn. 20 Cdo 2421/2004. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2004, sp. zn. 20 Cdo 180/2003. Usnesení MěS v Praze ze dne 18.3.2003, sp. zn. 14 Co 98/2003. Usnesení MěS v Praze, sp. zn. 19 Co 101/2004. Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.8.2000, sp. zn. 21 Cdo 2635/99.

89