datum: vyřizuje: lng. Václav Zumr telefon: Rozhodnutí Odůvodnění:

+LVDCY11J3MIB+! KUCBX00I2LHA

ODBOR ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, ZEMĚDĚLSTVÍ A LESNICTVÍ Čj.: KUJCK 60077/2015/OZZL/O66/15 Sp. zn.: OZZL 41191/2015/vazu

datum: 4.8. 2015

vyřizuje: lng. Václav Zumr

telefon: 386 720 721

Rozhodnutí Krajský úřad – Jihočeský kraj, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví (dále též krajský úřad), U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice, jako příslušný správní orgán podle § 67 odst. 1 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů a podle ust. § 89 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ust. § 89 odst. 2 správního řádu a po vyhodnocení důkazů a zvážení všech známých skutečností rozhodl v rámci odvolacího řízení podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu takto: Odvolání Honebního společenstva Jickovice, IČO: 48256676, Jickovice, 399 01 Milevsko, zastoupeném JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem, Čéčova 11, 370 04 České Budějovice (dále též odvolatel), proti rozhodnutí Městského úřadu Milevsko, náměstí E. Beneše 420, 399 16 Milevsko (dále jen MěÚ), č.j.: MM 49100/2014 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/46 ze dne 18.12.2014 ( dále též rozhodnutí ), kterým MěÚ výrokem I. zamítl, podle ust. § 30 odst. 1 v souladu s ust. § 17 odst. 5 zákona o myslivosti, návrh na změnu honitby BOREK přičleněním honebních pozemků (v návrhu označené odstavcem A), podaný odvolatelem dne 7.11. 2006 a výrokem II. zamítl návrh na změnu honitby BOREK přičleněním honebních pozemků (v návrhu označené písmenem B) ke SCHWARZENBERGSKÉ HONITBĚ ORLÍK, podaný odvolatelem dne 7.11. 2006, se zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje. Účastníci řízení dle ust. § 27 odst. 1 správního řádu: Výčet účastníků řízení je uveden v rozdělovníku tohoto rozhodnutí, který je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění: Proti rozhodnutí podalo Honební společenstvo Jickovice, 399 01 Milevsko, IČ: 482566976, prostřednictvím JUDr. Vojtěcha Filipa, advokáta na základě plné moci (dále jen odvolatel) v zákonné lhůtě odvolání. Jako důvod odvolání uvádí odvolatel (HS Jickovice) níže uvedené námitky: 1. Odvoláním napadené rozhodnutí je datováno dne 18.12.2014. Příkazem Krajského úřadu Jihočeský kraj (dále jen KÚ) ze dne 23.10.2014 č.j. KUJCK 62462/2014 OZZL bylo rozhodnuto, že „Městský úřad Milevsko, odbor životního prostředí, byl v dané věci nečinný a dopustil se nedůvodných průtahů v řízení“. Dále KÚ tímto příkazem přikázal Městskému úřadu Milevsko, odboru životního prostředí, (dále jen MěÚ Milevsko), aby ve lhůtě do 20.11.2014 dále konal ve věci návrhu Honebního společenstva Jickovice ( dále jen HS), uplatněného u MěÚ Milevsko dne 7.11.2006, t.j. aby ve stanoveném termínu vydal v dané věci rozhodnutí. Z dopisu ředitele KÚ JUDr. Milana Kučery, Ph.D. ze dne 18.11.2014 č.j. KUJCK 66573/2014/OZZL (zřejmě připravený OZZL KÚ) se podává, že 29.10.2014 se uskutečnila kontrola MZe na MěÚ Milevsko, jejímž výsledkem bylo stanovení povinnosti MěÚ

U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice, tel.: 386 720 111, e-mail: [email protected], , ID DS: kdib3rr, www.kraj-jihocesky.cz,

Stránka 1

Milevsko dodržovat lhůty pro vydání rozhodnutí stanovené správním řádem. Dále MZe stanovilo MěÚ Milevsko: „Nedojde-li k vydání rozhodnutí v zákonem stanovených lhůtách, nejpozději však do 30.11.2014, MěÚ Milevsko vyrozumí Ministerstvo zemědělství o důvodech, proč tak neučinil. Po uplynutí lhůty stanovené kontrolním orgánem (MZe) vyhodnotí rovněž krajský úřad znovu situaci a zváží další postup“. Přes všechny tyto příkazy rozhodli Ing. Tomáš Kakos a Ing. Andrea Rucká v předmětné věci až 18.12.2014. Nerespektovali tedy příkaz KÚ obsažený v jeho rozhodnutí ze dne 23.10.2014, ani lhůtu jim danou Ministerstvem zemědělství. KÚ také nevyhodnotil situaci a nezvážil další postup, jak mu stanovil kontrolní orgán MZe. Odvolatel z těchto skutečností nemůže nevyvodit závěr, že odpovědné úřední osoby MěÚ Milevsko zřejmě chtěly odvolateli „nadělit“ své rozhodnutí v jeho neprospěch až jeho doručením těsně před vánocemi dne 22.12.2014, tedy stejně jako v roce 2013, kdy tytéž úřední osoby vyhotovily rozhodnutí v neprospěch odvolatele již 25.11.2013 ( č.j. MM 35000/2013 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/11) a odvolateli je doručili taktéž až v čase předvánočním dne 20.12.2013. I když odvolatel v odůvodnění odvolání ze dne 11.1.2014 na str. 2 poznamenal, že takový postup správního orgánu nesvědčí o dobrém vztahu k odvolateli jako účastníkovi správního řízení, správní orgán takovýto postup v roce 2014 zopakoval. Odvolatel nemůže jinak, než výše popsaný postup správního orgánu hodnotit jako skutečnost posilující již podané námitky podjatosti uplatněné odvolatelem jak vůči Ing. Tomáši Kakosovi, tak vůči Ing. Andree Rucké. („Každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu, o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její podjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit“- § 14 odst. 1 zák. č. 200/2004 Sb.). Odvolatel tedy předpokládá, že odvolací orgán splní úkol daný mu MZe, situaci vyhodnotí a zváží další postup. 2. V zastoupení HS Jickovice jsem podal na MěÚ Milevsko tři námitky podjatosti a to: - ze dne 14.7.2014 (doručenou dne 15.7.2014) proti Ing. Andree Rucké a Ing. Tomáši Kakosovi, - ze dne 6.8.2014 (doručenou dne 7.8.2014) proti Ing. Andree Rucké a Ing. Tomáši Kakosovi, - ze dne 5.9.2014 (doručenou dne 8.9.2014) proti Ing. Andree Rucké, jež obsahují důvody, které vedou HS Jickovice k oprávněnému závěru, že je důvodné pochybovat o jejich podjatosti v řízeních, které vedou ve věci návrhu HS Jickovice o změně honitby BOREK podaný dne 7.11.2006 a o návrhu na uznání honitby ORLÍK III. Zejména obsah námitky ze dne 14.7.2014, kde jsou vyjmenována jejich rozhodnutí, která byla zrušena proto, že jejich postup byl následně označen tak, že byl v rozporu se zákonem o myslivosti, jakož i se správním řádem, nebyl v níže uvedených rozhodnutích tajemníka MěÚ Milevsko nijak hodnocen. Usnesením tajemníka MěÚ Milevsko ze dne 22.9.2014 bylo rozhodnuto o námitce podjatosti podané HS Jickovice dne 8.9.2014 v rámci konkrétního správního řízení, vedeného od 7.11.2006 u MěÚ Milevsko, odboru životního prostředí, jako orgánu státní správy myslivosti MěÚ Milevsko (také OSSM), směřující vůči vedoucí odboru životního prostředí MěÚ Milevsko, Ing. Andree Rucké takto: (Ing. Andrea Rucká, vedoucí odboru životního prostředí Městského úřadu Milevsko není vyloučena z projednávání a rozhodování ve správním řízení vedeném na základě podání Honebního společenství Jickovice ze dne 7.11.2006). Proti tomuto usnesení podal odvolatel odvolání, které bylo KÚ zamítnuto. Meritem předložené námitky podjatosti uplatněné odvolatelem dne 8.9.2014 byla skutečnost, že již dne 15.7.2014 uplatnilo HS Jickovice u MěÚ Milevsko obsahově zcela odlišnou námitku podjatosti směřující vůči Andree Rucké, jakož i referentu Ing. Tomáši Kakosovi. O námitce podjatosti ze dne 15.7.2014 směřující vůči Ing. Andree Rucké rozhodl tajemník MěÚ Milevsko usnesením ze dne 23.7.2014 č.j. MM 33495/2014 takto: (Ing. František Troják, jako služebně nadřízený osoby Ing. Andrey Rucké, vedoucí odboru životního prostředí Městského úřadu Milevsko, rozhodl o námitce Honebního společenstva Jickovice ze dne 15.7.2008 (správně má být 2014), že se k námitce podjatosti nepřihlíží) – O námitce podjatosti vůči Ing. Tomáši Kakosovi rozhodla Ing. Andrea Rucká pouze jednou a to svým usnesením ze dne 27.8.2014 a to na základě námitky ze dne 6.8.2014 – nezahájení správního přestupkového řízení proti lovci Komárkovi. O námitce podjatosti směřující vůči Ing. Tomáši Kakosovi obsažené v námitce ze dne 14.7.2014 však Ing. Andrea Rucká, jakožto jeho služebně nadřízená, dosud nerozhodla. O usnesení tajemníka MěÚ Milevsko ze dne 23.7.2014 č.j. MM 33495/2014 bylo na základě odvolání podaného HS Jickovice rozhodnuto KÚ rozhodnutím ze dne 20.10.2014 č.j. KUJCK 61623/2014/OZZL//O102/14 tak, že „se ruší a napadené usnesení se vrací tajemníkovi MěÚ Milevsko k novému projednání“. Po vrácení věci k novému projednání však tajemník MěÚ Milevsko o uplatněné námitce podjatosti nerozhodl. Ve věci námitky podjatosti podané HS Jickovice dne 7.8.2014, směřující vůči Ing. Andree Rucké, rozhodl tajemník MěÚ Milevsko usnesením ze dne 22.8.2014 č.j. MM 37413/2014 tak, že „Ing. Andrea Rucká, vedoucí odboru životního prostředí Městského úřadu Milevsko není vyloučena z projednávání a rozhodování ve správním řízení ve věci přičlenění honebních pozemků k honitbě BOREK a ve správním řízení o návrhu Jana Schwarzenberga na uznání honitby Schwarzenbergská honitba ORLÍK III.“. Na základě odvolání HS Jickovice bylo o citovaném usnesení tajemníka MěÚ Milevsko rozhodnuto KÚ rozhodnutím ze dne 11.11.2014 č.j. KUJCK 65965/2014/OZZL//O120/14 tak, že „se ruší a napadené usnesení se vrací tajemníkovi MěÚ Milevsko k novému projednání“. Po vrácení věci k novému projednání však tajemník MěÚ Milevsko o uplatněné námitce podjatosti taktéž nerozhodl. Podle ust. § 14 odst. 2 spr. řádu o námitce podjatosti rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení. Jestliže se Ing. Andrea Rucká dozvěděla již 15.7.2014 o námitce podjatosti vůči Ing.

U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice, tel.: 386 720 111, e-mail: [email protected], , ID DS: kdib3rr, www.kraj-jihocesky.cz Stránka 2

Tomáši Kakosovi a nerozhodla o ni ani do prosince 2014, pak opět porušila výše citované ust. správního řádu. Co vede tuto úřední osobu k porušování zákona, to by měl odvolací orgán zkoumat zejména proto, když v jeho rozhodnutí ze dne 4.6.2014 č.j. 31480/2014/OZZL/O16/14, str. 22, uvedl, že – „je toho názoru, že MěÚ zaměstnává odborně způsobilé zaměstnance i s právním vzděláním, je schopen se vyvarovat dosavadních, hlavně procesních pochybení a v předmětné věci rozhodnout.“. Je-li Ing. Andrea Rucká dle KÚ odborně způsobilá úřední osoba, pak musí existovat jiný důvod porušování zákona než jeho neznalost. To by mělo být předmětem zkoumání odvolacího orgánu. Podle ust. § 14 odst. 3, věta poslední, spr. řádu – „Do doby, než představený posoudí, že je úřední osoba vyloučena, a provede potřebné úkony, může tato osoba provádět jen takové úkony, které nesnesou odkladu“. KÚ ve svém rozhodnutí ze dne 10.12.2014 č.j. KUJCK 71766/2014/OZZL//O132/14 vyložil tato ustanovení na základě rozsudku NSS č.j. 1 As 55/2012-32 ze dne 14.6.2012 takto: „ Do doby, než představený posoudí, zda je úřední osoba vyloučena, a provede potřebné úkony, může tato osoba provádět jen takové úkony, které nesnesou odkladu“ se, dle výše uvedeného, použije v případě, že o námitce podjatosti nebylo vůbec rozhodnuto. To znamená, že v tomto případě nemuselo být v usnesení ze dne 28.8.2014 č.j. MM 31951/2014 OŽP/Ka zdůvodňováno, že se jedná o úkon jež nesnesen odkladu“. Aplikujeme-li tento názor KÚ na výše uvedenou skutečnost, že Ing. Andrea Rucká dosud nerozhodla o námitce podjatosti vůči Ing. Tomáši Kakosovi datované dne 15.7.2014 a tajemník MěÚ Milevsko dosud nerozhodl o námitkách podjatosti vůči Ing. Andree Rucké ze dne 15.7.2014 a ze dne 7.8.2014 (podrobně viz výše), pak podle ust. § 14 odst. 3, věta poslední, spr. řádu musí odvoláním napadené rozhodnutí MěÚ Milevsko ze dne 18.12.2014 č.j. MM 49100/2014 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/46 obsahovat zdůvodnění, že se jedná o úkon, jež nesnese odkladu. To však předmětné rozhodnutí MěÚ Milevsko neobsahuje, proto je nepřezkoumatelné ( § 68 zák č. 500/2004 Sb., jakož i rozhodnutí NSS ze dne 21.12.2011 č.j. 1 As 123/2011-118, které je KÚ známé) a v rozporu s ust. § 14 odst. 3 věta poslední, zák. č. 500/2004 Sb. V této souvislosti zároveň HS Jickovice připomíná rozhodnutí NSS ze dne 22.3.2013 č.j. 5 As 43/2011-185, kde jmenovaný soud dospěl k závěru, že „Primárním účelem institutu vyloučení z projednávání a rozhodování věci je zajištění nestrannosti správního orgánu. Tento požadavek vyplývá ze zásady rovnosti účastníků správního řízení a nestranného postupu správního orgánu vůči všem dotčeným osobám (§ 7 správního řádu). Objeví-li se pochybnosti o nepodjatosti osob podílejících se bezprostředně na výkonu pravomoci správního orgánu, jsou takové úřední osoby z projednávání a rozhodování věci vyloučeny. Do doby, než je rozhodnuto o vyloučení dotčené úřední osoby a provedeny potřebné úkony, může tato osoba provádět pouze takové úkony v řízení, které nesnesou odkladu (§ 14 odst. 3 in fine správního řádu)“ … „Podjatost je přitom stavem, který nastává ze zákona za okolností stanovených v § 14 odst. 1 správního řádu. Usnesení o vyloučení úřední osoby z projednávání a rozhodování věci, ať již je vydáno na základě námitky podjatosti (§ 14 odst. 2 správního řádu) nebo na základě podnětu vyloučené úřední osoby (§ 14 odst. 3 správního řádu) má tedy deklaratorní povahu. K vyloučení úřední osoby dochází již v okamžiku, kdy nastanou skutečnosti stanovené v § 14 odst. 1 správního řádu, nikoliv až vydáním usnesení o jejím vyloučení“. Dále pak soud uvedl, že „Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že v daném případě došlo v řízení před správním orgánem prvního stupně k pochybení spočívajícímu v tom, že se na rozhodování o námitce podjatosti podílely úřední osoby, vůči nimž tato námitka podjatosti a její důvody směřovaly. Tento postup je v rozporu s § 14 odst. 3 správního řádu a v jeho důsledku nelze zaručit, že o věci rozhodoval nestranný správní orgán prvního stupně. Jedná se proto o vadu řízení, která mohla mít vliv na výsledek řízení o věci samé“. Pokud tedy nebyly shora uvedené námitky podjatosti, směřující vůči Ing. Tomáši Kakosovi a Ing. Andree Rucké projednány, a jmenované úřední osoby ve správním řízení činily jak jednotlivé procesní úkony, tak meritorně rozhodly, nelze konstatovat jinak, než že tímto svým postupem založily nezákonnost napadeného rozhodnutí. 3. V odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí se na str. 10 uvádí – cit.: „Z výše uvedených důvodů – nesouvislost pozemku p.č. 1584 ve smyslu § 2 písm. g) , který navíc tvoří překážku pohybu zvěře a je pro ni nebezpečím, a nepřičlenění části pozemku p.č. 1913/2, neboť zásady řádného mysliveckého hospodaření vyžadují její jiné přičlenění – nelze v souladu s ust. § 30 odst. 1, ve smyslu § 17 odst. 5 zákona o myslivosti vyhovět zbylé části návrhu HS Jickovice ze 7.11.2006, označené odstavcem A) a přičlenit k honitbě BOREK honební pozemky, které v současnosti netvoří vlastní nebo společenstevní honitbu, specifikované ve výroku I. Předmětnému návrhu nelze vyhovět ani s odkazem na ust. § 31 odst. 1, protože důvodem navrhované změny honitby BOREK není zlepšit zásady řádného mysliveckého hospodaření a nejde ani o vyrovnání hranic nebo výměnu pozemků“. K tomuto závěru, jak vyplývá z odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí, dospěl OSSM také na základě venkovního šetření, které provedly úřední osoby Ing. Andrea Rucká a Ing. Tomáš Kakos dne 7.11.2013, aniž by provedení takového důkazu oznámili účastníkovi řízení t.j. HS Jickovice. KÚ ve svém rozhodnutí ze dne 4.6.2014 č.j. KUJCK 31480/2014/OZZL/O16/14 na str. 20 uvedl, že cit.: „Dále MěÚ pochybil v tom, že nepostupoval dle ust. § 51 odst. 2 správního řádu, který říká, cit. „O provádění důkazů mimo ústní jednání musí být účastníci včas vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení“, kdy odvolatele, ani jiného účastníka řízení, nevyrozuměl s termínem 7.11.2013, kdy bylo MěÚ uskutečněno ohledání venkovním šetřením. Venkovního šetření se zúčastnili Ing. Rucká a Ing. Kakos, kteří z tohoto ohledání sepsali protokol, ve kterém je na druhé straně, poslední odstavec (mimo jiné) uvedeno, cit. „Tento protokol bude sloužit jako jeden z podkladů rozhodnutí. Tím, že MěÚ neuvědomil účastníky


řízení o provádění důkazů mimo ústní jednání, tak účastníky zkrátil na jejich právu hájit svá práva před správním orgánem“. 3.9.2014 obdržel odvolatel usnesení MěÚ Milevsko č.j. MM 31951/2014 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/28, v němž se uvádí, že „dne 7.11.2013 byla pracovníky MěÚ Milevsko v rámci venkovního šetření ohledána společná hranice mezi pozemky a protokol z venkovního šetření MěÚ Milevsko použil v řízení jako jeden z podkladů rozhodnutí a účastníky řízení s jeho existencí neseznámil. Tím, že MěÚ neuvědomil účastníky řízení o provádění důkazů je zkrátil na jejich právech. Aby toto procesní pochybení bylo zhojeno, zasílá MěÚ Milevsko přílohou této písemnosti kopii předmětného protokolu“. Odvolatel proti postupu MěÚ Milevsko podal námitku dopisem ze dne 5.9.2014, když v ní zdůraznil, že nesdílí názor MěÚ, že zasláním protokolu účastníkům řízení o venkovním šetření, kterého se nemohli zúčastnit, když nebyli pozváni, své procesní pochybení zhojí. Účastník totiž nemůže rozpoznat, zda předmětný protokol odpovídá zjištěným skutečnostem, či nikoliv, když se tohoto ohledání nemohl zúčastnit. Jelikož předmětný protokol neobsahuje podpisy účastníků řízení, či jejich zástupců, nemůže být důkazem v uvedeném správním řízení. Odvolatel na tuto skutečnost OSSM upozornil. Názor účastníka na danou věc podporuje i závěr KÚ uvedený v rozhodnutí ze dne 4.6.2014 č.j. KUJCK 31480/2014/OZZL/O16/14 na str. 21, vypořádání námitky 15 - „Krajský úřad se domnívá, že MěÚ by měl svolat místní šetření a na předmětném pozemku provést důkaz ohledáním a to za účasti účastníků řízení“. I přesto OSSM v odůvodnění odvoláním napadeném rozhodnutí protokol z venkovního šetření použil ke zdůvodnění svého rozhodnutí. To odvolatel považuje za nepřípustné vzhledem k ust. § 51 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. – „K provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy“. Je nepochybné, že venkovní šetření provedené Ing. Ruckou a Ing. Kakosem dne 7.11.2013, bylo provedeno v rozporu s právními předpisy a proto nemůže být protokol o něm důkazem v této předmětné věci. Odvolatel opětovně zdůrazňuje, že jde o další opakující se porušení zákona č. 500/2004 Sb. těmito úředními osobami a že je potřebné se zabývat motivem této jejich (ne)činnosti v souvislosti s již podanými námitkami podjatosti. Není-li důkazem protokol o venkovním šetření ze dne 7.11.2013, pak podkladem pro rozhodnutí zbývá odborné vyjádření zpracované Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů, které odvolatel nepovažuje za takový podklad na základě kterého by bylo možno dojít k závěru ( který učinil MěÚ), že pozemek parc. č. 1584 v k.ú. Kučeř tvoří jednoznačně překážku pohybu zvěře a je pro ni nebezpečím ve smyslu § 17 odst. 5 zákona o myslivosti a to jak svými částmi samostatně (vodní plocha nebo souš), tak jako celek. Shodně s názorem odvolatele konstatoval KÚ v rozhodnutí ze dne 4.6.2014 č.j. KUJCK 31480/2014/OZZL/O16/14 na str. 21, vypořádání námitky 15 - „Z posudku opravdu vyplývá, že předmětný pozemek je průchozí pro zvěř a pro člověka po celé své řešené délce“. Závěrem uvedené pasáže KÚ konstatoval, že - „Krajský úřad k výše uvedenému poznamenává, že rozhodnutí o souvislosti každého honebního pozemku náleží výhradně OSSM“. OSSM uvádí, že na pozemku parc. č. 1584 v k.ú. Kučeř jsou dvě neužší místa (na souši), která jsou překážkou pohybu zvěře a jsou pro ni nebezpečím ve smyslu ust. § 17 odst. 5 zákona o myslivosti. Na jiném místě odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí se uvádí, že celý tento pozemek je překážkou pohybu zvěře a je pro ni nebezpečím a že jsou na tomto pozemku známky pohybu zvěře a že jde o prostředí umožňující výskyt zvěře. K tomu odvolatel poznamenává, že jde o rozporná tvrzení, která nedokladují závěr, že předmětný pozemek je překážkou pohybu zvěře a že je pro ni nebezpečím ( pozemek parc. č. 1584 zahrnuje i vodní plochu). Údaje OSSM o šířce a délce pozemku parc. č. 1584 a jeho charakteru nemusí být pro odvolatele důvěryhodné vzhledem k tomu, že nebyly potvrzeny odvolatelem ani při venkovním šetření provedeném úředními osobami OSSM Milevsko, ani ÚHÚL. Neexistuje tedy o takových skutečnostech v předmětném řízení věrohodný důkaz, a proto jej odvolatel nemůže akceptovat. Naopak na základě odvolatelem provedeného vlastního šetření bylo potvrzeno, že na pozemku parc. č. 1584 jsou stopy výskytu zvěře a proto jej odvolatel považuje za pozemek honební, který nepředstavuje nebezpečí pro pohyb zvěře. Proto zásadně nesouhlasí se závěrem k tomuto pozemku, který učinil OSSM v jeho rozhodnutí. Pro podporu svého tvrzení se odvolatel s odkazem na ustanovení § 52 správního řádu dovolává provedení důkazů svědeckou výpovědí členů HS Jickovice, kteří tuto skutečnost mohou potvrdit (konkrétní údaje o těchto osobách lze doložit na dožádání správních orgánů), jakož i provedení důkazu ohledáním na místě samém. HS Jickovice v předchozím průběhu řízení (viz správní spis) vyjádřilo názor, že kromě ostatních pozemků honitby BOREK (stávajících i nárokovaného komplexu okolo obce Vůsí), budou posuzované pozemky přehrady (p.p.č. KN 1584 v k.ú. Kučeř a KN 476 v k.ú. Vůsí) využitelné pro všechny v honitbě se vyskytující druhy zvěře. Jednak pro druhy, pro které jsou stanoveny minimální a normované stavy, tj. daněk skvrnitý, srnec obecný, zajíc polní a bažant obecný, tak pro ostatní, v honitbě se vyskytující, suchozemské druhy, jako je prase divoké, jelen evropský, jezevec lesní, kuna lesní a skalní, liška obecná nebo tchoř tmavý. Z ptáků pak lze zmínit následující druhy zvěře - hrdlička zahradní, holub hřivnáč, straka obecná, špaček obecný a vrána obecná. Vodní plocha přehrady je přirozeným prostředím mnoha dalších druhů zvěře v honitbě se vyskytujících, jako je například husa běločelá, polní a velká, kachna divoká, lyska černá, polák chocholačka a velký, čírka modrá a obecná, kormorán velký, volavka popelavá, vydra říční nebo ondatra pižmová. Odvolatel postrádá v napadeném rozhodnutí jakoukoliv úvahu o tom, který z uvedených druhů nebude schopen překonat OSSM tvrzené překážky pro jejich pohyb, nebo pro který z uvedených druhů zvěře jsou předmětné pozemky nebezpečím ve smyslu ustanovení § 17 odst. 5 zákona o myslivosti. OSSM své úvahy o uvedené skutečnosti opakovaně omezil na ničím nepodložená tvrzení typu „nade vší pochybnost“, „není reálná možnost“, „je prakticky vyloučeno“ bez toho, aby uvedené názory podložil jakýmkoliv zákonným


způsobem opatřeným důkazem. Z technického hlediska tvorby honiteb postačuje, aby se pro zachování souvislosti ve smyslu ustanovení § 2 písm. g) zákona o myslivosti jednotlivé honební pozemky dotýkaly byť jednotlivými rohy (lze se dostat z jednoho na druhý bez překročení cizího pozemku). Zároveň musí být respektováno pravidlo zakotvené v ustanovení § 17 odst. 5 zákona o myslivosti, aby se zvěř mohla pohybovat v celém prostoru honitby bez toho, aby byla při svém pohybu ohrožována nebo zraňována. Pokud by zvěř nemohla migrovat z jedné části honitby do druhé (jedinci se nemohli setkávat), jednalo by se o nesouvislost a nemohlo by se jednat o chov. Pro podporu uvedeného argumentu se HS Jickovice dovolává rozhodnutí NSS ze dne 5.8.2010 č.j. 9 As 14/2010-108, kde soud - „dospěl k závěru, že smyslem uvedeného ustanovení (§ 17 odst. 5) je ochrana v honitbě chované zvěře, aby se mohla volně pohybovat v prostoru celé honitby, aniž by byla vystavena nebezpečí při pokusu překonat eventuální překážku“. Dále pak uvedl, že „podstata práva myslivosti a jeho zákonné úpravy směřuje především k ochraně volně žijící zvěře jako součásti ekosystému, tj. ucelené části přírody, jejíž přirozenou složkou je i voda – vodní plochy. Pozemky, na nichž je voda (vodní nádrže, rybníky, vodní toky, mokřady či bažiny) jsou tedy neoddělitelnou součástí prostředí volně žijící zvěře a nelze je považovat za pozemky nehonební ve smyslu § 2 písm. e) zákona o myslivosti. Z hlediska tvorby honiteb se proto obecně jedná o pozemky použitelné, pokud nejsou v honitbě situovány jako překážka v pohybu zvěře“. Podle dalšího rozhodnutí NSS ze dne 9.3.2011 č.j. 1 As 73/2010-190 byl posuzován případ „v němž byly honební pozemky situovány pouze na jednom břehu přehrady (přehrada je tedy neprotínala) a současně vodní plocha této přehrady byla mezi honební pozemky zahrnuta. Takový způsob vytváření honitby označil soud za souladný se zákonem o myslivosti“. Dále pak zdůraznil, že „začlenění jednotlivých pozemků do honitby a utváření celé honitby je nutno posuzovat striktně individuálně. Zatímco v některých případech může být přehrada skutečně překážkou pohybu zvěře nebo i nebezpečím pro zvěř, v jiných tomu tak nebude. V úvahu je třeba vzít zejména kritéria etologická, tj. jaká zvěř se bude v honitbě vyskytovat, jaké jsou požadavky na její chov, jaké prostředí potřebuje ke svému životu, jaké překážky dokáže či nedokáže překonávat, co pro ni v krajině může být nebezpečím. Následně je nutno tyto požadavky porovnat s reáliemi honebních pozemků, konkrétně u vodních ploch zvažovat, zda se jedná o vody stojaté nebo naopak divoké, jaký je charakter břehů nebo i to, zda vodní plocha v zimě zamrzá či nikoliv. Lapidárně řečeno: neexistuje jednoznačné pravidlo, které by stanovilo, že vodní plocha přehradní nádrže je vždy překážkou pohybu zvěře a nebo nebezpečím pro tuto zvěř“. 4. OSSM došel k závěru, že pozemek parc. č. 1584 v k.ú. Kučeř je především nutno posuzovat z hlediska pojmu souvislosti jako nevyhovující, když se odkazuje na ust. § 2 písm. g) zákona o myslivosti a vyvodil, že za souvislé se nepovažují ty honební pozemky, které úzký pozemkový pruh spojuje svými kratšími stranami, což je prý na de vší pochybnost případ pozemku parc. č. 1584 v k.ú Kučeř. S takovým názorem OSSM musí odvolatel vyslovit zásadní nesouhlas a to z těchto důvodů. Žádné ustanovení zákona o myslivosti nestanoví zcela přesně, jak úzký má být úzký pozemkový pruh. OSSM však pozemek 1584 nazval úzkým pozemkovým pruhem, který nezajišťuje souvislost pozemků navrhovaných k přičlenění k honitbě BOREK a navíc vyložil, že za souvislé se nepovažují ty honební pozemky, které úzký pozemkový pruh spojuje svými kratšímu stranami. Takový výklad však zákon o myslivosti neumožňuje. Pozemek parc. č. 1584 v k.ú. Kučeř nebyl prohlášen za pozemek nehonební, je souvislý z hlediska ust. § 2 písm. g) zákona o myslivosti, když se lze z něho dostat na druhý bez překročení cizího pozemku. Šíře tohoto pozemkového pruhu je v rozsahu od řádově desítek metrů po šíři přesahující bohatě sto metrů a tento pozemek tedy nelze považovat za „úzký“ ve smyslu ustanovení § 2 písm. g) zákona o myslivosti. Pokud OSSM za nesouvislé pozemky považuje ty, které pozemkové pruhy spojují svými kratšími stranami, tak tento argument nelze uplatnit ve vztahu k pozemkům v majetku Povodí Vltavy, státní podnik (PVL) p.č. 1584 v k.ú. Kučeř a 476 v k.ú. Vůsí. Řešená část p.p.č. 1584 svojí severní částí přiléhá ke stávajícímu území honitby BOREK (p.p.č. 1913/3 a část 1584 v k.ú. Kučeř) o délce více než 700 m. Řešené pozemky v k.ú. Vůsí k pozemkům PVL přiléhají v délce přesahující 3 km. Tuto skutečnost správní orgán nikterak neposuzoval, v čemž odvolatel spatřuje porušení ustanovení § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., když nerespektoval závazný právní názor odvolacího orgánu vyjádřený v rozhodnutí KÚ ze dne 4.6.2014 č.j. KUJCK 31480/2014/OZZL/O16/14 na str. 20 a 21, vypořádání námitek 14 a 16. OSSM v podstatě setrval na své argumentaci vyjádřené v jeho zrušeném rozhodnutí ze dne 25.11.2013 bez toho, aby se danou otázkou v návaznosti na ustanovení § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu zabýval. Zároveň v této souvislosti odvolatel poukazuje, že OSSM uznal v rozhodnutí ze dne 18.12.2014 č.j. MM 49099/2014 OŽP/Ka ve skutkově obdobném případu souvislost pozemků navazujících na honitbu ORLÍK III., založenou pruhem pozemků o délce v řádech kilometrů v lokalitě „Myslákov“ (p.p.č. 579/1, 579/2, 579/3 v k.ú. Kučeř a další), které spojují s uvedenou honitbou další pozemky svým jižním okrajem pouze v šíři zhruba 100 m, což je mnohonásobně méně, než u pozemků PVL (viz výše). Takový postup považuje odvolatel za odporující ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, zakládající nerovné postavení účastníků v rozporu s ustanovením § 7 odst. 1 správního řádu. Hodnotí-li OSSM v odvoláním napadeném rozhodnutí pozemek p.č. 1584 v k.ú. Kučeř tak, že je nebezpečím pro pohyb zvěře a není souvislý, pak odvolatel nemůže nepoukázat na rozhodnutí OSSM ze dne 25.11.2013 č.j. MM 35000/2013 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/11, jímž uznal Schwarzenbergskou honitbu ORLÍK III., jejíž součástí byl taktéž pozemek parc. č. 1584 v k.ú. Kučeř nebyl hodnocen jako nebezpečný pro pohyb zvěře a byl začleněn do uznávané honitby. Pro honitbu ORLÍK III. byl vyhovující, pro honitbu BOREK nikoliv. Odvolací


orgán by tedy měl vyhodnotit, z jakého důvodu rozhoduje OSSM rozdílně a to s ohledem na ust. § 2 odst. 4) spr. řádu, nevyjímaje souvislost s námitkami podjatosti viz výše). HS Jickovice v předchozím průběhu řízení poukázalo na legislativní změnu ustanovení § 17 odst. 6 zákona o myslivosti provedenou zákonem č. 59/2003 Sb., záměry zákonodárce vedoucí k této změně, které vyplývají jak ze současného znění citovaného ustanovení zákona, tak z důvodové zprávy zmíněné novely. Současně HS Jickovice poukázalo na konkrétní honitby, které mají obdobný tvar, jako odvolatelem navrhovaný. Konkrétně se jednalo o honitby Borek v okrese Č. Budějovice, honitbu Dehtář, taktéž v okrese Č. Budějovice, honitby Velký Malý Tisý a Rožmberk v okrese J. Hradec a honitbu Dědovice v okrese Písek, které se nachází v působnosti orgánu státní správy myslivosti, nadřízeného MěÚ Milevsko. Dále pak bylo poukázáno na honitbu z jiné oblasti republiky, konkrétně honitbu Hubert Budětsko v okrese Prostějov. U všech honiteb provedl účastník konkrétní popis jejich částí, které považuje za obdobné těm, které zpochybňuje z hlediska souvislosti OSSM a doplnil své vyjádření podrobnými mapovými podklady, opatřenými z veřejné datové sítě. KÚ se však těmito argumenty HS Jickovice odmítl zabývat (str. 15, vypořádání námitky 11 rozhodnutí KÚ ze dne 5.8.2013 č.j. KUJCK 42656/2013/OZZL). S takovouto odpovědí se však odvolatel nemůže spokojit a požaduje, aby se odvolací orgán vyjádřil v návaznosti na ustanovení § 2 odst. 4 a § 7 odst. 1 správního řádu, proč je možná existence honiteb, které svým tvarem ve vztahu k ustanovení § 2 písm. g) zákona o myslivosti nejsou odlišné od situace předkládané HS Jickovice a v případě honitby BOREK by možná nebyla. Odvolatel správnímu orgánu dále vytýká, že své rozhodnutí o nesouvislosti pozemku p.č. 1584 v k.ú. Kučeř na str. 8 postavil na argumentaci spočívající odkazem na sdělení KÚ ze dne 2.5.2011 č.j. KUJCK 3221/2011/OZZL/9/Ja, ve kterém (OSSM v rozhodnutí již neuvedl), KÚ bez jakéhokoliv zdůvodnění uvedl „Úzký dlouhý pruh pozemků Povodí Vltavy s.p. (p.č. 1584 v k.ú. Kučeř a p.č. 476 v k.ú. Vůsí) který se nachází mezi předmětnými pozemky a honitbou Borek, nezaskládá (podle § 2 písm. g zák. o myslivosti) jejich souvislost“ bez toho, aby citované sdělení konkretizoval stran závaznosti pro rozhodnutí OSSM. HS Jickovice je toho názoru, že pokud OSSM měl zájem uvedenou písemnost použít coby podkladu rozhodnutí, měl jak jemu, tak ostatním účastníkům vysvětlit, na základě jaké úvahy jej považoval za relevantní pro své rozhodnutí. Jmenované sdělení vydal KÚ v souvislosti s jeho rozhodnutím ze dne 27.12.2010 č.j. KUJCK 372/2010/Bř, proti kterému brojilo HS Jickovice souběžně podnětem k přezkumnému řízení ve smyslu ustanovení § 94 správního řádu u KÚ a správní žalobou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Vzhledem k tomu, že KÚ své shora citované rozhodnutí považoval za správné a zákonné, přezkumné řízení neprovedl a výše zmíněným stanoviskem ze dne 2.5.2011 o této skutečnosti vyrozuměl KS, přičemž soudu vyjádřil i svůj výše citovaný názor stran pozemků v majetku státního podniku Povodí Vltavy. KS se však s názorem KÚ ohledně souladu přezkoumávaného rozhodnutí ze dne 27.12.2010 č.j. KUJCK 372/2010/Bř se zákonem neztotožnil a citované rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 1.6.2011 č.j. 10A 9/2011-62 pro vady řízení. Rozsudek KS následně potvrdil i NSS rozhodnutím ze dne 21. 12. 2011 č.j. 1 As 123/2011 – 118. Odvolatel je tedy názoru, že zmiňovaná písemnost KÚ ze dne 2.5.2011 a názory v ní uvedené nejsou pro rozhodování OSSM závaznými, neboť podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád - „Správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen "právní předpisy"). Kde se v tomto zákoně mluví o zákoně, rozumí se tím též mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu“. Podle ustanovení § 50 odst. 1 téhož zákona - „Podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé“ a konečně podle § 73 odst. 2 věty prvé před stř. - „Pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány“. Prvoinstanční OSSM by měl při svém rozhodování postupovat v souladu s právním pořádkem České republiky, jakož i mezinárodními smlouvami, kterými je vázána (tudíž i zákonem č. 500/2004 Sb.) Stanoviska a názory vyjádřené správním orgánem, byť je pro OSSM orgánem metodického vedení (ve smyslu zákona č. 129/2000 Sb.), nejsou pramenem práva a jsou pro OSSM závaznými pouze v té míře, ve které lze oprávněně předpokládat jejich správnost a zákonnost. Zvláště pak, pokud jsou taková stanoviska a v nich vyjádřené názory uplatněny nikoliv v rámci zákonem předpokládaného metodického vedení, ale ve vztahu k jinému, nezávislému orgánu veřejné moci, který rozhoduje v rámci jemu zákonem svěřených kompetencí. Pokud i přesto OSSM má zájem takovéhoto stanoviska využít coby podkladu svého rozhodnutí, pak by měl tento svůj postup řádně zdůvodnit, neboť o závaznost ve smyslu ustanovení § 73 odst. 2 se opřít nelze. Pokud tak OSSM neučinil, zatížil dle názoru odvolatele své rozhodnutí vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti a vydané na základě nesprávně vyhodnocených důkazních prostředků, neboť se nejedná ve smyslu ustanovení § 50 odst. 1 správního řádu o podklad (ve vztahu k meritu věci) od jiného správního orgánu. Dle názoru odvolatele OSSM závaznost shora citované písemnosti chybně vyhodnotil, což jej při rozhodování o věci zmátlo a v souvislosti se svými dalšími nesprávnými závěry učinil rozhodnutí, které nemá oporu jak ve spise, tak v zákonné úpravě, o kterou OSSM své rozhodnutí zamýšlel opřít. 5. OSSM se na str. 8 a 9 obšírně věnuje znatelnosti hranice pozemku p.č. 1584 v k.ú. Kučeř (jdoucí po souši). Odvolatel z žádného podkladu rozhodnutí není schopen seznat, jak správní orgán dospěl například k závěrům o „množství úseků nebezpečných nejen pro zvěř, ale také pro všechny, kteří by v tomto prostoru vykonávali právo myslivosti“. Tuto svoji teorii správní orgán dále vztahuje ke znatelnosti hranice v terénu pevně staničenou


kamennými mezníky a značením barvou na stromech. Podle ustanovení § 17 odst. 4 zákona o myslivosti - „Při tvorbě honiteb se nepřihlíží k hranicím katastrálních území, územních obvodů obcí nebo krajů. Hranice honiteb se mají, pokud je to možné, krýt s hranicemi přírodními v terénu zřetelnými (například vodoteče, cesty, silnice)“. Citované ustanovení zákona o myslivosti není kogentním, pouze doporučujícím (viz - pokud je to možné). Zvěř nerozeznává hranice vymezené orgány státní správy myslivosti při uznání jednotlivých honiteb. Pokud OSSM závěry o neznatelnosti hranic honiteb opírá o své údajné zkušenosti při provozu myslivosti (jak se úředníci MěÚ Milevsko vyjádřili – zájmového oboru), pak odvolatel poukazuje, že to, že pokud se úředníci Ing. Andrea Rucká a Ing. Tomáš Kakos nedokážou v daném terénu zorientovat např. za snížené viditelnosti, tak to ještě samo o sobě neznamená, že by se v daném terénu nedokázaly zorientovat jiné osoby. Povinností osob vykonávající právo myslivosti v určité honitbě je, aby se pohybovaly v jejích hranicích. OSSM není v rámci vymezení hranic honiteb oprávněn domýšlet, zda této povinnosti bude kdokoliv schopen dostát. Jeho kompetencí je pouze dohlížet podle ustanovení § 61 odst. 2 zákona o myslivosti na dodržování této povinnosti. Odvolatel v této souvislosti napadenému rozhodnutí vytýká, že se ve vztahu k pozemkům řešeným v případě návrhu HS Jickovice danou otázkou obšírně věnoval, avšak v souběžně řešené věci týkající se uznání honitby ORLÍK III. (rozhodnutí MěÚ Milevsko ze dne 18.12.2014 č.j. MM 49099/2014 OŽP Ka) ponechal zcela stranou úvahu o tom, jak uživatel této honitby rozezná v „ranních, večerních či podvečerních, tzn. za snížené viditelnosti“, přesnou hranici jdoucí více než 9 kilometrů středem Orlické přehrady (viz poslední věta slovního popisu hranic honitby uvedená na str. 2 výše citovaného rozhodnutí). Pokud OSSM klade tak přísné a konkrétní podmínky na znatelnost hranic honitby ve vztahu k jednomu držiteli honitby a u jiného je zcela pomíjí, tak nelze jinak než konstatovat, že jeho zájem na řešení různých honiteb není veden pouze zákonnými hledisky, ale i zájmem osobního charakteru. HS Jickovice žádá odvolací orgán, aby se k této otázce vyjádřil i v souvislosti se vznesenými námitkami podjatosti (viz výše). 6. HS Jickovice se ostře vymezuje proti konstatování správního orgánu ve vztahu k přičlenění navržené části pozemku p.č. KN 1913/2 v k.ú. Kučeř, když OSSM na str. 9 v čtvrtém odstavci shora uvedl - „Faktu, že založení souvislosti honitby BOREK s lokalitou Vůsí pouze prostř. pozemku p.č. 1584 je problematické, si HS zřejmě bylo při podání návrhu na přičlenění pozemků k honitbě BOREK vědomo, a proto požádalo též o přičlenění části pozemku p.č. 1913/2 v k.ú. Kučeř ...“. Takovéto konstatování správního orgánu nemá oporu ani v návrhu ze dne 7.11.2006, ani v jakékoliv součásti spisu, nezakládá se na pravdě a je pouhou spekulací úředníků MěÚ Milevsko, kteří citovaný text vypracovali, tedy Ing. Andrey Rucké a Ing. Tomáše Kakose. Uvedenou spekulací jmenované úřední osoby dle názoru odvolatele sledovaly znevěrohodnit podání předložené HS Jickovice dne 7.11.2006. Jak z podání samotného, tak z více než osmiletého průběhu správního řízení, které nejsou jmenovaní úředníci schopni z důvodu neustálé porušování zákonů přivést k pravomocnému ukončení vyplývá, že HS Jickovice mělo vždy zájem na smírném řešení a řádném uspořádání vztahů jak mezi držiteli jednotlivých honiteb, tak vlastníky pozemků v nich zahrnutých. To, že ani po osmi letech nedošlo k narovnání vztahů, nelze klást k tíži HS Jickovice, ale k tíži Jana Schwarzenberga, který na jakékoliv návrhy na dohodu nereaguje, jakož i úředníků MěÚ Milevsko, kteří ve snaze vyhovět Janu Schwarzenbergovi v jakémkoliv jeho návrhu jsou ochotni neustále porušovat zákony, k jejichž dodržování jsou povoláni. OSSM ve vztahu k návrhu HS Jickovice na přičlenění části pozemku p.č. 1913/2 v k.ú. Kučeř dospěl k závěru, že „přičlenění tohoto pozemku, resp. jeho části k honitbě BOREK, není v souladu s hlediskem vyjádřeným v závěru § 30 odst. 1 zákona o myslivosti a tímto hlediskem jsou zásady mysliveckého hospodaření“. K tomuto vývodu došel správní orgán tak, že Jan Schwarzenberg usiluje o zahrnutí předmětné části pozemku do jím navrhované honitby ORLÍK III., tuto část pozemku prostřednictvím společnosti ORLÍK NAD VLTAVOU s.r.o. od roku 2007 do současnosti obhospodařuje v souladu s ustanovením § 29 odst. 4 zákona o myslivosti, po skončení této kauzy (zřejmě myšleno správní řízení o návrhu HS Jickovice ze dne 7.11.2006), bude pozemek přičleněn k souběžně řešené honitbě ORLÍK III., čímž dojde k vytvoření optimálních podmínek pro ochranu a rozvoj myslivosti v daném území. Jako základní hledisko k posouzení zásad mysliveckého hospodaření ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 zákona o myslivosti pak OSSM považuje s odkazem na rozsudek NSS ze dne 30.1.2008 č.j. 1 As 43/2007-95 vůli vlastníka pozemku. Tímto postupem OSSM porušuje veškeré základní zásady činnosti správních orgánů, zejména pak ustanovení § 2 odst. 2 správního řádu - „Správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena“, jakož i ustanovení § 30 odst. 1 zákona o myslivosti. Správní řízení vedené podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o myslivosti může být vedeno jak na návrh, tak z moci úřední, jak v minulosti HS Jickovice dokládalo rozhodnutím NSS ze dne 30.6.2008 č.j. 4 As 47/2007 – 84. Pokud tedy OSSM vede dané správní řízení jakožto návrhové, které bylo zahájeno v souladu s ustanovením § 44 odst. 1 správního řádu podáním učiněným HS Jickovice dne 7.11.2006, je povinen v rámci svých pravomocí svěřených mu zákonem podání posoudit v reálném čase, tedy v době rozhodování, a učinit podloženou úvahu o tom, zda konkrétní návrh splňuje podmínky ustanovení § 30 odst. 1 zákona o myslivosti a je v souladu i s jeho ostatními ustanoveními. Správní orgán není delegován k vytváření si úsudků o věcech neexistujících, používaje na obhajobu svého rozhodnutí termínů typu „přičlenění budoucí“, čímž dává věrohodně najevo, že jeho postup není veden zákonnými hledisky, ale zájmem, aby bylo za jakoukoliv cenu vyhověno jednomu konkrétnímu účastníkovi daného správního řízení. Zjednodušeno řečeno, OSSM MěÚ Milevsko, tedy na daném správním řízení participující osoby Ing. Andrea Rucká a Ing. Tomáš


Kakos, svým shora uvedeným závěrem konstatovaly, že návrh HS Jickovice bude v dané době zamítnut a již dopředu předpokládají, že vyhoví v nynějším čase z právního hlediska neexistujícímu návrhu Jana Schwarzenberga. Vzhledem k tomu, že odvoláním napadené rozhodnutí neobsahuje věrohodnou odpověď na otázku, proč Ing. Rucká a Ing. Kakos takto postupují, předkládá odvolatel tuto otázku k posouzení odvolacímu orgánu, přičemž předpokládá, že bude posouzena v souvislosti se vznesenými námitkami podjatosti (viz výše). Zákon o myslivosti řeší přičlenění „volných“ honebních pozemků na dvou místech, a to v ustanovení § 18 odst. 4 – to v případě tvorby nové honitby, a v ustanovení § 30 odst. 1 – to v případě přičlenění k honitbám již existujícím, jako v nyní posuzovaném případu. Honitbou se rozumí soubor souvislých honebních pozemků vymezený v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti [§ 2 písm. i) zákona o myslivosti], uznání honitby probíhá ve správním řízení vedeném podle části druhé správního řádu (§ 9 a násl.). Rozhodnutí o uznání honitby je kostitutivním správním aktem, s účinky působícími do budoucna (ex nunc) – obdobně viz rozsudek KS v Plzni ze dne 10.10.2013 č.j. 57A 28/2012-102. V rozhodnutí o uznání honitby nelze vyloučit odkladný účinek odvolání (§ 29 odst. 4 zákona o myslivosti), závaznost rozhodnutí o uznání honitby tedy nastává společně s jeho právní mocí (§ 73 odst. 2 správního řádu). Nelze tedy ze strany OSSM uvažovat o přičlenění předmětného pozemku dle vůle Jana Schwarzenberga k honitbě, u které nemá správní orgán najisto postaveno (na základě pravomocného rozhodnutí o jejím uznání), zda vůbec kdy, případně v jakém rozsahu a v jakých hranicích bude uznána. Úvahy správního orgánu o tom, že jsou splněny veškeré podmínky pro přičlenění předmětného pozemku dle vůle jeho vlastníka, hodnotí odvolatel jako zneužití správní úvahy. Správní orgán ostatně ani relevantní úvahu v tomto směru učinit nemohl právě proto, že nemá k dispozici právní titul v podobě pravomocného rozhodnutí o uznání honitby, ve vztahu ke které by mohl o takovém přičlenění uvažovat. HS Jickovice kladně kvituje, že se úředníci MěÚ Milevsko seznámili s obsahem rozhodnutí NSS ze dne 30.1.2008 č.j. 1 As 43/2007-95, na jehož existenci a právní závěry v něm uvedené je v minulosti opakovaně upozorňovalo (viz správní spis). Vytýká jim však, že právní závěry v citovaném rozhodnutí nesprávně aplikovali na daný případ. V uvedeném rozsudku NSS vyložil, že pokud se nabízí rovnocenné možnosti na přičlenění honebních pozemků do více honiteb, a jsou splněny i ostatní podmínky zákona o myslivosti, přihlédne při rozhodování orgán státní správy myslivosti i k vůli vlastníků přičleňovaných pozemků. Soud tento svůj názor zdůvodnil tím, že „Formulace, podle níž patří vůle vlastníka honebních pozemků mezi zásady řádného mysliveckého hospodaření, není zřejmě nejvhodnější; rozhodně však mezi zásady řádného mysliveckého hospodaření (ostatně i jakékoliv jiné činnosti) lze zahrnout zásadu rozumného uspořádání vztahů. Není při tom třeba obsáhle rozvíjet myšlenku, že souhlas vlastníka s přičleněním pozemků již od počátku vytváří lepší předpoklady pro vzájemné vztahy členů honebního společenstva a pro jejich spolupráci při užívání honebních pozemků a při ochraně myslivosti“. OSSM v odvolání napadeném rozhodnutí neuvedl úvahu o tom, jaké rovnocenné možnosti přičlenění dané části pozemku p.č. 1913/2 v k.ú. Kučeř se nabízí, což ani nemohl, neboť ze smyslu ustanovení § 30 odst. 1 zákona o myslivosti vyplývá, že jeho smyslem je, aby kterýkoliv honební pozemek v rámci České republiky byl součástí některé z honiteb [viz § 2 písm. i) zákona o myslivosti a věta prvá § 17 odst. 2 tamtéž]. Z důvodu překážky řízení zakotvené v ustanovení § 48 odst. 1 správního řádu je vyloučeno, aby bylo vedeno v době rozhodování správního orgánu jakékoliv jiné řízení v dané věci (návrhové nebo z moci úřední). OSSM byl tedy povinen žádost HS Jickovice posoudit z hlediska zájmů sledovaných zákonem o myslivosti, této povinnosti však správní orgán nedostál. Pokud se správní orgán zaštiťuje rozhodnutím KÚ ze dne 5.8.2013 č.j. 42656/2013/OZZL, a názorem na aplikací závěrů KS ze dne 12.9.2008 č.j. 30 Ca 147/2007-101, když z citovaného rozsudku cituje, že … „zásadami mysliveckého hospodaření je nutno rozumět zásady hospodaření, které směřují k dosažení účelu zákona o myslivosti, tedy například k řádnému chovu a zachování druhů zvěře volně žijících na území České republiky, k řádné tvorbě a využití honiteb, řádnému užívání honebních pozemků a zlepšování životních podmínek zvěře, regulaci stavů zvěře, provádění lovu zvěře, kontrole ulovené zvěře a k udržení historické a kulturní úrovně a tradic české myslivosti. Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o myslivosti neukládá orgánu státní správy myslivosti zkoumat, zda přiřazení honebních pozemků k honitbě, které má s těmito pozemky nejdelší společnou hranici, je z hlediska zásad řádného mysliveckého hospodaření vhodné, ale zda zásady mysliveckého hospodaření jiné přičlenění těchto pozemků vyžadují“, pak měl zároveň uvést, že jmenovaný soud před citovaným závěrem konstatoval, že „Délka hranice přičleňovaných pozemků není jediným kritériem, které musí vzít rozhodující orgán v potaz. Z dikce § 30 odst. 1 zákona o myslivosti plyne, že poté, co rozhodující orgán zjistí honitbu, která má s nepřiřazenými honebními pozemky nejdelší společnou hranici, nepřičlení bez dalšího tyto pozemky k této honitbě, ale musí následně posoudit, zda zásady mysliveckého hospodaření nevyžadují jejich jiné přičlenění. Za tím účelem ovšem nejprve musí vymezit, co zásadami řádného mysliveckého hospodaření vlastně rozumí, aby bylo možno přezkoumat, zda se ve svých úvahách, ke které z honiteb pozemky přiřadit, těmito zásadami zabýval a s jakým výsledkem“, a uvedl, že nepovažuje za své pochybení to, že pojem zásady mysliveckého hospodaření vztáhl na tvorbu honiteb, tak měl zároveň uvést, co z jeho pohledu představuje použitý termín „tvorba honiteb“. Pokud měl na mysli zásady tvorby honiteb uvedené v ustanovení § 17 zákona o myslivosti, měl učinit úvahu o splnění uvedených podmínek v případě přičlenění navrhovaného HS Jickovice a bezesporu by dospěl k závěru o souladu předloženého návrhu s pravidly zakotvenými v citovaném ustanovení zákona o myslivosti, společně s podmínkou nejdelší společné hranice, kterou sám OSSM v napadeném rozhodnutí na str. 10 konstatoval. Pakliže tak správní orgán neučinil, zatížil své rozhodnutí vadou, spočívající v jeho


nepřezkoumatelnosti. Pokud se OSSM ve svém rozhodnutí při posouzení zásad mysliveckého hospodaření ve smyslu § 30 odst. 1 zákona o myslivosti prakticky omezil na vůli vlastníků honebních pozemků na přičlenění k jednotlivým honitbám, opírajíce se o rozsudek NSS ze dne 30.1.2008, tak měl také provést jednoduchý test proporcionality v této věci. HS Jickovice správnímu orgánu doložilo písemné projevy vůle 29 vlastníků, vlastnících v řešeném území honební pozemky o výměře 296,0912 ha, zahrnout své pozemky do honitby BOREK v držení HS Jickovice. Naproti tomu však správní orgán upřednostnil opačný projev vůle jediného vlastníka s vlastnictvím honebních pozemků o výměře 78,2543 ha. Na základě shora uvedeného lze konstatovat, že jediné možné přičlenění navrhované části pozemku p.č. KN 1913/2 v k.ú. Kučeř, je k honitbě BOREK v držení HS Jickovice, neboť se jedná o jedinou uznanou honitbu, se kterou předmětný pozemek souvisí, má s ní nejdelší společnou hranici a jsou splněny i ostatní podmínky zákona o myslivosti – tedy v terminologii MěÚ Milevsko – zásady mysliveckého hospodaření.

Z postoupeného spisu vyplývají tyto skutečnosti: Návrh na změnu honitby BOREK přičleněním honebních pozemků v k.ú. Vůsí a Kučeř byl podán Honebním společenstvem Jickovice, prostřednictvím JUDr. Vojtěcha Filipa, dne 7.11. 2006 (dále jen návrh HS Jickovice, popř. HS z roku 2006). Návrh byl rozdělen na část A) „Přičleněním honebních pozemků k honitbě BOREK“ a část B) „Přičleněním honebních pozemků ke SCHWARZENBERGSKÉ HONITBĚ ORLÍK“. V dalším textu jsou všechny tyto pozemky označovány též jako „pozemky v lokalitě Vůsí“. Z důvodu tehdy probíhajícího řízení o předběžné otázce ve věci neuvedení SCHWARZENBERGSKÉ HONITBY ORLÍK do souladu se zákonem o myslivosti, ve kterém mělo být Městským úřadem Písek mj. rozhodováno o honebních pozemcích uvedených v návrhu HS z roku 2006, které byly dosud součástí SCHWARZENBERGSKÉ HONITBY ORLÍK, MěÚ toto řízení dne 15.11. 2006 usnesením přerušil. Řízení bylo přerušeno do doby, kdy bude pravomocně rozhodnuto o SCHWARZENBERGSKÉ HONITBĚ ORLÍK. Proti vydání usnesení o přerušení řízení podalo HS Jickovice odvolání, které krajský úřad zamítl a usnesení MěÚ Milevsko v celém rozsahu potvrdil. Rozhodnutí MěÚ Písek č.j. ZP/MUPI/2006/17069/Ad ze dne 19.12.2006 o neuvedení SCHWARZENBERGSKÉ HONITBY ORLÍK do souladu se zákonem o myslivosti, které bylo v odvolacím řízení změněno a potvrzeno rozhodnutím krajského úřadu č.j. KUJCK 1854/2007 OZZL/BřRO5 ze dne 26.2.2007, které nabylo právní moci dne 19.3.2007, podal dne 21.3. 2007 Jan Schwarzenberg žádost o uznání honitby ORLÍK III. ve které bylo požadováno přičlenění mj. pozemků, shodných s návrhem HS Jickovice. Dne 4.4. 2007 J.Schwarzenberg MěÚ oznámil podání žaloby na výše uvedené rozhodnutí krajského úřadu ke krajskému soudu zároveň MěÚ Milevsko požádal o přerušení řízení ve věci návrhu na uznání honitby ORLÍK III. O výše uvedené žalobě a dále o kasační a ústavní stížnosti navrhovatele rozhodovali postupně krajský soud, resp. Nejvyšší správní soud v Brně a dne 20.5. 2008 s konečnou platností Ústavní soud České republiky. Na základě zamítnutí všech opravných prostředků SCHWARZENBEGSKÁ HONITBA ORLÍK zanikla. MěÚ Milevsko účastníkům dne 19.6. 2008 oznámil pokračování obou předmětných řízení a zároveň v souladu s ust. § 140 odst. 1 a 4 správního řádu poznamenáním do spisu oznámeno, že výše uvedená řízení se z moci úřední spojují do společného řízení, neboť spolu věcně souvisí a týkají se téhož předmětu řízení. Společné řízení bylo ukončeno vydáním rozhodnutí MěÚ č.j. 23558/2008 OŽP/Ka, SZ MM 10703/2007/18 ze dne 31.7. 2008, v jehož výrokové části byl mj. výrokem IV. podle § 31 odst. 1 zákona o myslivosti návrh HS z roku 2006 zamítnut. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání, kdy krajský úřad rozhodl dne 13.11. 2008 tak, že rozhodnutí MěÚ zrušil a věc vrátil k novému projednání. MěÚ Milevsko oznámil účastníkům dne 12.12. 2008 pokračování předmětných řízení. Dne 31.12. 2008 MěÚ Milevsko obdržel formou návrhu na uznání vlastní honitby vyjádření Jana Schwarzenberga k předmětnému řízení, v němž navrhovatel trvá na svém původním návrhu. Současně podal MěÚ Milevsko žádost o změnu honitby BOREK, vyplývající ze změn vlastnictví honebních pozemků, Karel Schwarzenberg. S návrhem MěÚ seznámil účastníky řízení a současně usnesením toto nové řízení spojil do společného řízení s již zahájeným společným řízením, spojeným dne 19.6. 2008. Rozhodnutí o společném řízení bylo MěÚ vydáno dne 16.3. 2009 pod č.j. MM 07477/2009 OŽP/Ka, SZ MM 10703/2007/34, v jehož výrokové části byl mj. výrokem III. podle § 31 odst. 1 zákona o myslivosti návrh HS z roku 2006 opětovně zamítnut. Proti tomuto rozhodnutí bylo HS Jickovice podáno odvolání. V odvolacím řízení krajský úřad rozhodl dne 16.3. 2009 tak, že změnil část výroku IV. a zbývající části rozhodnutí prvoinstančního orgánu, vč. výroku III., potvrdil. HS Jickovice následně podalo návrh na přezkum rozhodnutí krajského úřadu. O tomto přezkumu rozhodovalo MZe, které dne 2.12. 2009 ve zkráceném přezkumném řízení pod č.j. 29884/2009-16230 rozhodlo tak, že potvrdilp výrok III. a IV. a výroky I. a II. zrušilo a věc vrátilo k novému projednání MěÚ Milevsko. Rozhodnutím MZe se tudíž výrok III., kterým byl zamítnut návrh HS z roku 2006, stal pravomocným. Dne 13.12. 2011 bylo všem dotčeným orgánům státní správy myslivosti doručeno podání Mysliveckého sdružení Borek, které je uživatelem honitby BOREK, jejímž držitelem je HS Jickovice. MS tak vzneslo své návrhy a požadavky k řešení stávajícího stavu ve věci rozhodování o uznání honitby ORLÍK III., kde především žádalo, o přiznání postavení účastníka řízení podle § 28 odst.1 správního řádu a namítalo, že mu orgány SSM upřely práva účastníka řízení a všechna rozhodnutí v té věci jsou z toho důvodu nedoručená, tudíž


nepravomocná. MS v tomto svém podání navrhovalo zahájit řízení o zrušení pravomocných rozhodnutí (výrokových částí III a IV) MěÚ č.j. MM 07477/2009 OŽP/Ka z 16.3.2009, krajského úřadu č.j. KUJCK 22625/2009 OZZL/Bř-R ze dne 15.7.2009 a MZe č.j. 29884/2009-16230 ze dne 2.12.2009. Podání MS Kučeř ministerstvo vyhodnotilo jako podnět k přezkumu, směřující proti rozhodnutí MZe č.j. 29884/2009-16230 ze dne 2.12.2009, a toto sdělilo MS i ostatním orgánům. Přezkum byl ukončen dne 4.6.2012 vydáním rozhodnutí ministra zemědělství č.j. 77803/2012-MZE-10000, kterým bylo zrušeno rozhodnutí MZe č.j. 29884/2009-16230 ze dne 2.12.2009, a to s odkazem na procesní pochybení ve vztahu k § 27 správního řádu, neboť byl všemi orgány opomenut účastník řízení. Následovalo rozhodnutí ministerstva ze dne 12.6.2012, č.j. 105540/2012-MZE-16231, kterým byla zrušena výroková část III (zamítnutí návrhu ze dne 7.11.2006 na změnu honitby BOREK přičleněním pozemků) a IV (provedení změny honitby BOREK na žádost vlastníka pozemků Karla Schwarzenberga dle § 31 odst. 4 zákona o myslivosti) rozhodnutí MěÚ č.j. MM 07477/2009 OŽP/Ka ze dne 16.3.2009 a věc vrácena tomuto správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí. MěÚ Milevsko dne 14.8. 2012 oznámil účastníkům řízení, že je pokračováno v řízení I. ve věci uznání honitby ORLÍK III.; II. ve věci přičlenění honebních pozemků k honitbě ORLÍK III.; III. ve věci návrhu na změnu honitby BOREK přičleněním honebních pozemků, podaného HS Jickovice a IV. ve věci žádosti Karla Schwarzenberga na změnu honitby BOREK, vyplývající ze změn vlastnictví honebních pozemků a dále účastníky informoval o skutečnosti, že po dohodě s navrhovatelem honitby ORLÍK III., HS Jickovice, ostatními dotčenými držiteli honiteb a navrhovatelem změny honitby BOREK oznámí termín jednání spojeného s místním šetřením, na které budou zástupci uvedených subjektů písemně přizváni. MěÚ Milevsko současně v souladu s § 140 odst. 1 a 4 správního řádu poznamenal do spisu, že výše uvedená řízení se z moci úřední spojují do společného řízení tak, jak bylo doporučeno v odůvodnění výše citovaného rozhodnutí MZe ze dne 12.6. 2012. V průběhu řízení HS Jickovice předkládalo MěÚ Milevsko různé návrhy vzájemného uspořádání honiteb BOREK a ORLÍK III., v průběhu dalších jednání však ke shodě zúčastněných stran nad žádnou z předložených variant nedošlo, neboť je J. Schwarzenberg neakceptoval. V rámci jednání dne 3.10.2012, kterého se zúčastnili zástupci navrhovatele honitby ORLÍK III., HS Jickovice a MS Kučeř, proběhlo venkovní šetření v zájmové oblasti lokality Vůsí, na rozhraní jižní části pozemku p.č. 1584 (11,42 ha) ve správě Povodí Vltavy s.p. a pozemků ve vlastnictví Karla Schwarzenberga, v k.ú. Kučeř. Pochůzkou byl rekognoskován terén v délce cca 1300 m, vlastnická hranice byla průběžně ověřována vyhledáváním kamenných patníků. O průběhu pochůzky byl pořízen krátký protokol, který účastníci stvrdili svými podpisy. Vzhledem k faktu, že přičlenění pozemku p.č. 1584 v k.ú. Kučeř bylo součástí návrhu HS z roku 2006, tak návrhu na uznání honitby ORLÍK III. z roku 2007, musel MěÚ Milevsko ve společné řízení rozhodnout, jakou variantu přičlenění upřednostní a ke které honitbě pozemek přičlení. MěÚ Milevsko ve snaze získat co nejrelevantnější podklady pro rozhodování požádal o součinnost Ústav pro hospodářskou úpravu lesa (ÚHÚL), konkrétně požádal dne 8.10. 2012 o provedení zaměření společných hranic jižní části pozemku p.č. 1584 (vodní plocha, vlastník Povodí Vltavy s.p.) s pozemky p.č. 1913/2 a částečně p.č. 1913/3 (lesní pozemky, ve vlastnictví Jana Schwarzenberga), vše v k.ú. Kučeř. Požadované odborné posouzení MěÚ Milevsko od ÚHÚL obdržel dne 23.10. 2012. MěÚ Milevsko bylo vydáno dne 7.3.2013 pod č.j. MM 06248/2013 OŽP/Ka, SZ MM 10703/2007/159. MěÚ ve výrokové části výrokem I. neuznal dle § 29 zákona o myslivosti honitbu ORLÍK III. na základě návrhu J. Schwarzenberga, opakovaně předkládaného ve dnech 21.3. 2007, 31.12. 2008 a 5.11. 2012; výrokem II. neprovedl přičlenění honebních pozemků k honitbě ORLÍK III., navržených k přičlenění dle zákona o myslivosti na základě návrhu Jana Schwarzenberga ze dne 5.11. 2012; výrokem III. zamítl podle § 31 odst. 1 zákona o myslivosti návrh HS Jickovice z roku 2006 a výrokem IV. neprovedl podle § 31 odst. 4 zákona o myslivosti změnu honitby BOREK, vyplývající ze změn vlastnictví honebních pozemků, na základě návrhu Karla Schwarzenberga, podaného dne 31.12. 2008. Proti výrokům I., II. a IV. tohoto rozhodnutí MěÚ Milevsko ze dne 7.3.2013 nebyl podán žádný opravný prostředek a tyto výroky se dne 12.6. 2013 staly pravomocnými. Proti výroku III. rozhodnutí podalo odvolání HS Jickovice a p. Blanka Staňková, Vůsí 2. Krajský úřad přezkoumal napadené rozhodnutí a svým rozhodnutím č.j. KUJCK 42656/2013/OZZL ze dne 5.8.2013 výrokovou část III. zrušil a vrátil k novému projednání. Mezitím, dne 27.3.2013 bylo na základě podání J. Schwarzenberga zahájeno řízení ve věci návrhu na uznání Schwarzenbergské honitby ORLÍK III., s tímto návrhem byli účastníci seznámeni. Přestože se jedná o stejný název navrhované honitby jako v návrhu zamítnutém rozhodnutím MěÚ ze dne 7.3. 2013, její výměra (navrhovatel uvedl, že má v předmětné lokalitě k dispozici souvislé honební pozemky o celkové výměře 2 796 ha) a průběh hranic jsou odlišné, neboť nezahrnují pozemky v k.ú. Jetětice a některé pozemky v k.ú. Květov (tyto pozemky byly v souběžném samostatném řízení navrženy na přičlenění ke Schwarzenbergské oboře Květov a rozhodnutím MěÚ Milevsko č.j. MM 33037/2013 OŽP/Ka, SZ MM 09786/2013/9 ze dne 31.10.2013 k této oboře přičleněny). MěÚ Milevsko proto z důvodu lepší přehlednosti označoval tuto nově navrženou honitbu v průběhu řízení pracovním názvem „ORLÍK III. - sever“. Navrhovatel současně v souladu s ust. § 18 odst. 4 zákona o myslivosti požádal o přičlenění honebních pozemků k honitbě ORLÍK III. - sever: bod 1) - na základě změny vlastnictví - pozemky p. Karla Schwarzenberga v k.ú. Kučeř a Velká u Milevska, bod 2) - na základě dohody o přičlenění pozemků, které v současnosti netvoří vlastní ani společenstevní honitbu - jedná se o pozemky, které byly od roku 1993 součástí SCHWARZENBERGSKÉ HONITBY ORLÍK, bod 3) - s odkazem na ust. § 30 odst. 1 zákona o myslivosti - pozemků, které v současnosti netvoří vlastní ani společenstevní honitbu, s jejichž vlastníky se navrhovatel na přičlenění nedohodl, přičemž


zásady řádného mysliveckého hospodaření nevyžadují jejich jiné přičlenění - jedná se o pozemky, které byly od roku 1993 součástí SCHWARZENBERGSKÉ HONITBY ORLÍK.Usnesením MěÚ Milevsko č.j. MM 12333/2013 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/2 ze dne 30.4. 2013 přerušeno řízení ve věci přičlenění honebních pozemků v k.ú. Kučeř a Vůsí k honitbě ORLÍK III. - sever, o jejichž přičlenění požádal navrhovatel této honitby, a to do doby, kdy bude příslušným správním orgánem pravomocně rozhodnuto o odvolání HS Jickovice proti výroku III. rozhodnutí MěÚ Milevsko č.j. MM 06248/2013 OŽP/Ka, SZ MM 10703/2007/159 ze dne 7.3.2013, kterým byl zamítnut návrh HS Jickovice z roku 2006. Proti tomuto usnesení podalo HS Jickovice odvolání, kterým se domáhalo jeho zrušení, kterým bylo přerušeno řízení ve věci přičlenění honebních pozemků v k.ú. Kučeř a Vůsí k honitbě ORLÍK III. – sever, tzn. pouze části návrhu navrhovatele a naopak požadovalo, aby MěÚ přerušil řízení o návrhu na uznání honitby ORLÍK III. – sever jako celku, a to do doby, kdy příslušný správní orgán rozhodne o odvolání HS proti výroku III. citovaného rozhodnutí MěÚ ze dne 7.3.2013. MěÚ posoudil odvolání HS a předmětné řízení dne 14.6. 2013 pod č.j. MM 17623/2013 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/7 přerušil jako celek podle ust. § 64 odst. 1 písm. c) bod 1. správního řádu. Po obdržení rozhodnutí krajského úřadu, kterým bylo vráceno k novému projednání řízení o změně honitby BOREK dle návrhu HS Jickovice, viz výše, oznámil MěÚ Milevsko dne 18.9.2013 pod č.j. MM 26494/2013 OŽP/RU účastníkům pokračování řízení: ve věci návrhu na uznání honitby ORLÍK III. sever, ve věci návrhu na přičlenění honebních pozemků k této honitbě, ve věci změny honitby BOREK, vyplývající ze změn vlastnictví honebních pozemků a dále ve věci návrhu HS Jickovice z roku 2006. Současně bylo MěÚ Milevsko v téže písemnosti usnesením účastníkům řízení oznámeno, v souladu s ust. § 140 odst. 1 a 4 správního řádu, že se výše uvedená řízení z moci úřední spojují do společného řízení. Rozhodnutí o společném řízení bylo MěÚ Milevsko vydáno dne 25.11.2014 pod č.j. MM 35000/2013 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/11. MěÚ ve výrokové části výrokem I. uznal honitbu ORLÍK III. dle návrhu J. Schwarzenberga ze dne 27.3.2013, výrokem II. dle téhož návrhu přičlenil k honitbě ORLÍK III. honební pozemky ostatních vlastníků, výrokem III. na základě žádosti Karla Schwarzenberga o změnu honitby BOREK, vyplývající ze změn vlastnictví honebních pozemků, opakovaně předkládané ve dnech 31.12. 2008, 5.11. 2012 a ve spojení s návrhem Jana Schwarzenberga na uznání honitby ORLÍK III. ze dne 27.3.2013 rozhodl o změně honitby BOREK a výrokem IV. zamítl návrh HS Jickovice z roku 2006 (odstavec A-změna honitby BOREK přičleněním honebních pozemků). Součástí rozhodnutí bylo usnesení, které MěÚ zařadil bez č.j. a spis. značky za toto rozhodnutí, kterým MěÚ podle ust. § 66 odst. 1 správního řádu zastavil řízení ve věci návrhu HS Jickovice ze dne 7.11.2006, označené odstavcem B-změna honitby BOREK přičleněním honebních pozemků ke SCHWARZENBERGSKÉ HONITBĚ ORLÍK). Rozhodnutí spolu s usnesením bylo napadeno odvoláním HS Jickovice a následně přezkoumáno krajským úřadem. Ten nejprve svým rozhodnutím č.j. KUJCK 29331/2014/OZZL/O16/14 ze dne 20.5.2014 (MěÚ obdržel 5.8. 2014) citované usnesení MěÚ zrušil a procesní řízení ve věci zastavení řízení podle ust. § 66 odst. 1 písm b) zastavil a následně rozhodnutím č.j. KUJCK 31480/2014/OZZL/O16/14 ze dne 4.6.2014 (MěÚ obdržel 30.6.2014) odvoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil prvoinstančnímu orgánu k novému projednání. V odůvodnění rozhodnutí krajský úřad MěÚ mj. vyzval, aby návrh HS Jickovice z roku 2006 usnesením ze společného řízení vyloučil a rozhodl o něm samostatně, dále aby v souladu s ust. § 66 odst. 1 písm. e) správního řádu usnesením zastavil řízení o návrhu Jana Schwarzenberga na přičlenění pozemků do honitby ORLÍK III., a to těch, které jsou shodné v návrhu HS Jickovice a v návrhu J. Schwarzenberga a v obou řízeních aby řádně vymezil (rozdělil) účastníky řízení. MěÚ Milevsko vydal dne 28.8.2014 pod č.j. MM 31951/2014 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/28 usnesení, kterým vyloučil ze společného řízení řízení ve věci návrhu HS Jickovice z roku 2006. Současně v téže písemnosti účastníkům oznámil pokračování řízení a seznámil je s tím, že dne 7.11.2013 byla pracovníky MěÚ v rámci venkovního šetření ohledána společná hranice mezi jižní částí pozemku p.č. 1584 s pozemky p.č. 1913/2 a částečně p.č. 1913/3, vše v k.ú. Kučeř. Protokol z venkovního šetření MěÚ Milevsko použil v řízení jako jeden z podkladů rozhodnutí a účastníky řízení s jeho existencí neseznámil. Tím, že MěÚ předem neuvědomil účastníky řízení o provádění důkazů mimo ústní jednání, tak je dle názoru odvolacího orgánu, vyjádřeném v odůvodnění rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 4.6.2014, zkrátil na jejich právu hájit svá práva před správním orgánem. Aby toto procesní pochybení bylo zhojeno, zaslal MěÚ přílohou této písemnosti kopii předmětného protokolu. K tomuto usnesení podalo námitku HS Jickovice (MěÚ obdržel 10.9.2014) proti postupu MěÚ. Uvedenou námitku vzal MěÚ na vědomí a pokračoval v řízení. Dne 29.10. 2014 vydal usnesení č.j. MM 46480/2014 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/40, kterým MěÚ z moci úřední určil lhůtu k provedení úkonů - navrhovat důkazy a činit jiné návrhy v předmětném řízení, a to nejpozději do 24.11. 2014. Proti tomuto usnesení podalo HS Jickovice odvolání (MěÚ obdržel dne 14.11.2014). MěÚ Milevsko proto postupoval v souladu s ust. § 86 odst. 2 správního řádu a přípisem č.j. MM 50235/2014 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/48 ze dne 24.11. 2014 s podaným odvoláním seznámil účastníky řízení. Krajský úřad rozhodl o odvolání dne 10.3.2015 pod č.j. KUJCK 20261/2014/OZZL/O6/15, tak že odvolání zamítl a usnesení potvrdil. Odvolatel zaslal krajskému úřadu dne 20.5.2015 stanovisko k odvolacímu řízení o rozhodnutí MěÚ ze dne 18.12.2015 kde uvádí: HS Jickovice předložilo dne 5.3.2015 Krajskému úřadu Jihočeského kraje (KÚ) podnět k přezkoumání podle § 94 správního řádu usnesení MěÚ Milevsko, Ing. Andrey Rucké č.j. MM 33961/2014 OŽP/RU ze dne 29.7.2014, kterým rozhodla o námitce podjatosti referenta odboru životního prostředí Ing. Tomáše Kakose tak, že k námitce podjatosti se nepřihlíží, neboť účastník řízení o důvodech vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil. Předložený podnět byl doplněn dne 6.3.2015.


O projednání podnětu byl navrhovatel vyrozuměn KÚ přípisem ze dne 12.3.2015 č.j. KUJCK 20707/2015 OZZL/P8/15 tak, že citované usnesení Ing. Andrey Rucké ze dne 29.7.2014 nelze s odkazem na ustanovení § 94 odst. 3 správního řádu přezkoumávat samostatně, ale pouze v rámci přezkumu rozhodnutí ve věci. V této souvislosti předkládá účastník správnímu orgánu podnět, aby předmětné usnesení ze dne 29.7.2014, dle jehož výrokové části posuzovala nadřízená úřední osoby Ing. Tomáše Kakose nepodjatost ve smyslu § ] 4 odst. 1 správního řádu ve vztahu ke správnímu řízení o návrhu na uznání honitby Schwarzenbergská honitba ORLÍK lIL a o návrhu na přičlenění honebních pozemků k honitbě BOREK, bylo v souladu s § 94 správního řádu přezkoumáno v rámci odvolacího řízení o rozhodnutí Městského úřadu Milevsko ze dne 18.12.2014 č.j. MM 49099/2014 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/45 a přezkoumávané usnesení bylo zrušeno a vráceno k novému projednání. Důvodem navrhovaného přezkumu je zejména rozpor s ustanovením § 14 odst. 2 a § 68 odst. 3 správního řádu, když v podrobném zdůvodnění se účastník odkazuje na svá podání ze dne 5. a 6.3.2015 (viz přípis KÚ ze dne 12.3.2015 Č.j. KUleK 20707/2015 OZZLIP-8115). HS Jickovice má za to, že jsou splněny podmínky pro provedení navrženého přezkumného řízení ve smyslu ustanovení § 94 odst. 3 správního řádu, neboť, jak účastník již několikrát upozornil s odkazem na ustálenou judikaturu NSS a ÚS (viz správní spis), že jenom nestranná a nezávislá úřední osoba je klíčovou součástí práva na spravedlivý proces. Z tohoto důvodu má navrhovatel za to, že pokud je důvěra v nepodjatost úřední osoby otřesena, je potřeba, aby o této otázce bylo rozhodnuto zákonem předvídaným způsobem. HS Jickovice dále sděluje odvolacímu orgánu, že usnesením ze dne 30.4.2015 č.j. MM 12057/2015 rozhodl starosta města Milevska podle § 14 odst. 2 správního řádu tak, že "Ing. Andrea Rucká, vedoucí odboru životniho prostředí Městského ůradu Milevsko, je vyloučena z projednáváni návrhu na změnu honitby BOREK, který podalo Honební společenstvo Jickovice a z projednávání návrhu Jana Schwarzenberga na uznání honitby Schwarzenbergská honitba ORLÍK 111 vedených Městským úiadem Milevsko, odborem životního prostredi". Vzhledem k tomu, že podjatost úřední osoby vzniká ze zákona (§ 14 odst. 1 správního řádu) a usnesení o posouzení námitky podjatosti nadřízeným podjaté úřední osoby je pouze deklaratorní povahy, má tato skutečnost zásadní vliv na zákonnost odvoláním napadeného rozhodnutí MěÚ Milevsko ze dne 18.12.2014. Účastník má za to, že pokud se na vydání odvoláním napadeného rozhodnutí a správním řízení, kterému předcházelo, podílela podjatá úřední osoba, jedná se ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu o vadu, která měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Z tohoto důvodu pak nezbývá dle názoru HS Jickovice jinak, než napadené rozhodnutí zrušit a vrátit k novému projednání. V dalším svém vyjádření považuje HS Jickovice za nezbytné vyjádřit se k některým argumentům, které byly odvolacímu orgánu předloženy MěÚ Milevsko v písemnosti ze dne 9.3.2015 č.j. MM 08523/2015 OŽP/Ka a navrhovatele honitby ORLÍK III. ze dne 26.1.2015, se kterými se HS Jickovice seznámilo nahlédnutím do spisu jeho statutárním zástupcem. MěÚ Milevsko ve svém přípise ze dne 9.3.2015 v bodě ad. 3) reflektuje na odvolací námitku HS Jickovice týkající se provedení důkazu protokolem z venkovního šetření uskutečněného dne 7.11.20l3. Účastník v dané věci setrvává na svém názoru uvedeném v již podaném odvolání, tedy že tento protokol není důkazem ve smyslu § 51 správního řádu. Na tuto skutečnost účastník upozornil již před vydáním napadeného rozhodnutí, prvoinstančnírnu orgánu v dosavadním průběhu řízení (viz správní spis) opakovaně předkládal svá vlastní zjištění ohledně průchodnosti předmětných pozemků pro zvěř i pro člověka, tato otázka byla řešena nezávisle i posudkem ÚHÚL. Přesto správní orgán setrval na svých jednostranně zaměřených názorech a svůj postup blíže neobhájil ani v písemnosti ze dne 9.3.2015. Stejně tak správní orgán bez bližšího zdůvodnění setrvává na svém výkladu ustanovení § 2 písmo g) zákona o myslivosti a nikterak se nepokusil reflektovat na odvolací námitku v dané věci, týkající se šíře pozemků v majetku státního podniku Povodí Vltavy a v délce úseků, kterými spojují stávající území honitby BOREK s nárokovanými pozemky v lokalitě VLISí. V bodě ad. 4) se MěÚ Milevsko odkazuje na svůj údajně obšírný popis pozemku p.č. 1584 v k.ú. Kučeř uvedený v odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí. Neobjasněnou otázkou pro účastníka zůstává, na základě jakých podkladů rozhodnutí správní orgán k tomuto "obšírnému popisu" dospěl, když jej neobsahuje ani protokol ze dne 7.11.2013, k jehož relevantnosti se účastník vyjádřil jak výše, tak v podaném odvolání. V tom případě nelze mít jinak, než že napadené rozhodnutí nemá oporu ve spise. V bodě ad. 6) nesouhlasí MěÚ Milevsko s názorem odvolatele stran rovnocenné možnosti přičlenění pozemků p.č. 1913/2 a 1584 v k.ú. Kučeř k honitbám BOREK nebo ORLÍ K III. Účastník se v této otázce odkazuje na svoji argumentaci v již podaném odvolání, když jedinou (v době rozhodování správního orgánu) možnou variantou je přičlenění předmětných pozemků k honitbě BOREK. K vyjádření Jana Schwarzenberga ze dne 26.l.2015 týkajícího se argumentace ve vztahu k pozemku p.č. 1584 v k.ú. Kučeř, který je součástí přehrady Orlík, se účastník odkazuje na svoji vlastní argumentaci uvedenou v již podaném odvolání, podpořenou judikaturou správních soudů k dané otázce. Pouze pro úplnost HS Jickovice připomíná, že Jan Schwarzenberg zřejmě opomněl ve svém podání skutečnost, že pozemek p.č. 1584 v k.ú. Kučeř si opakovaně nárokuje zahrnout do jím navrhované honitby ORLÍK III., kdy zjevně rozpor takové tvorby honitby se zákonem o myslivosti nespatřuje. Stejně tak Jan Schwarzenberg zřejmě nespatřuje rozpor se zákonem o myslivosti v případě začlenění jiných pozemků, které jsou součástí přehrady, do honitby ORLÍK III. v jiných úsecích (např. k.ú. Chrást u Zahořan, Kostelec nad Vltavou, Sobědraž). Stejně tak v případě zahrnutí pozemků přehrady do honiteb ORLÍK II., ORLÍK IV., nebo (neuznané) ORLÍK VI. Relevantnost argumentace Jana Schwarzenberga fotodokumentací pozemku p.č.


1584 v k.ú. Kučeř pořízenou z protějšího břehu Vltavy na vzdálenost několika desítek, či spíše stovek metrů, ponechává HS Jickovice bez bližšího komentáře. Pouze na okraj účastník zmiňuje, že Jan Schwarzenberg sice lokalitu uvedeným pozorováním shledává velmi nebezpečným územím pro zvěř i pro člověka, avšak zřejmě pouze v případě začlenění pozemku do honitby HS Jickovice. Účastníkovi není jinak zřejmé, z jakého důvodu Jan Schwarzenberg sám usiluje c zahrnutlpředmětného pozemku do jím navrhovanéhonitby, Odkaz Jana Schwarzenberga na rozsudek KS v Českých Budějovicích ze dne 9.1l.2011 zn. 10 A 56/2011 - 54 hodnotí HS Jickovice jako účelový, když Jan Schwarzenberg závěry vyjádřené v citovaném rozhodnutí KS vytrhl z celkového kontextu soudem posuzovaného případu. Předně měl Jan Schwarzenberg citovat též větu předposledního odstavce uvedeného rozsudku, kde KS uvádí, že cit.: "v dané věci správní orgán doložil dalšími písemnostmi založenými ve spise, že Jiří Neumann a posléze Petr Neumann jako vlastníci sporných volných pozemků se svobodně rózhodli s těmito pozemky vstoupit do tvořícího se honebního společenstva Vlastec Červený Újezd a vytvořit s nimi a dalšími členy honitbu". Předmětem sporu ve věci KS zn. 10 A 56/2011, který je odvolacímu orgánu znám z jeho úřední činnosti, byla honitba ORLÍK IV. Skutkově se jedná o obdobnou situaci jako ta, která byla řešena odvoláním napadeným rozhodnutím MěÚ Milevsko ze dne 18.12.2014. Po zániku honitby Schwarzenbergská honitba Orlík z roku 1993 na jejím území započal její držitel tvořit nové honitby (vlastní i společenstevní). V případě honitby ORLÍK lY. se jednalo o honitbu společenstevní, kdy se držitel původní zaniklé honitby dohodl s jinými vlastníky na založení honebního společenstva, kteří s ním ve smyslu citovaného rozsudku KS, svobodně realizovali své právo vytvořit honitbu vyplývající z ustanovení § 18 odst. 1 zákona o myslivosti. V případě honitby ORLÍK III. se však jedná o honitbu vlastní a "spornými" pozemky jsou pozemky vlastníků, kteří neprojevili vůli své pozemky začlenit do nově tvořené honitby držitele původní zaniklé honitby, ale projevili vůlisvé pozemky vnést do honitby HS Jickovice, tedy uplatnit své právo na honitbu, resp. práva a povinnosti s tím související, v rámci honitby již existující. Tuto skutečnost projevili jednotliví konkrétní vlastníci honebních pozemků písemně a tyto podklady byly HS Jickovice předloženy MěÚ Milevsko. Ve světle shora citovaného rozsudku KS ze dne 9.11.2011 zn. lOA 56/2011 - 54 lze konstatovat, že je potřeba rozlišovat situaci, kdy se na území zaniklé honitby vlastníci honebních pozemků rozhodnou realizovat honitbu spolu s držitelem původní zaniklé honitby (viz případ honitby ORLÍK lY.) a situaci, kdy se na území zaniklé honitby vlastníci rozhodnou realizovat honitbu spolu s držitelem jiné (sousední) honitby (viz případ honitby ORLÍK III. a honitby BOREK). Pokud Jan Schwarzenberg ve svém vyjádření ze dne 26.1.2015 hledá oporu ve svém "aktivním zájmu" na tvorbě honitby, tak nelze jinak než nepřipomenout, že jeho původní "aktivní zájem" projevený po zániku původní honitby Orlík z roku 1993, započatý dnem 21.3.2007, byl ukončen rozhodnutím MěÚ Milevsko ze dne 7.3.2013 č.j. MM 06248/2013 OŽP/Ka, SZ MM 10703/20071109. Dalším projevem jeho "aktivního zájmu" na tvorbě honitby bylo podání učiněné u MěÚ Milevsko dne 27.3.2013, které vyústilo již v pořadí druhé odvoláním napadené rozhodnutí MěÚ Milevsko. Dříve než však Jan Schwarzenberg projevil jakýkoliv zájem ve vztahu ke sporným pozemkům řešeným v případě honitby ORLÍK III. a honitby BOREK, byl dne 7.11.2006 podán HS Jickovice návrh na jejich zahrnutí do honitby BOREK v jeho držení. Ve spise je vyjádření Jana Schwarzenberga k odvolání HS Jickovice, kde se zabývá otázkou parcely p.č. 1584 v k.ú. Kučeř ve vztahu k souvislosti honitby a její překážkou v pohybu pro zvěř. Přílohou vyjádření jsou fotografie řešeného území a ortofoto snímky.

Dne 18.12.2014 vydal MěÚ odvoláním napadené rozhodnutí (veřejná vyhláška). V odůvodnění OSSL uvedl, že k výroku ho vedly, mimo jiné, tyto důvody: K výroku I.: Pozemky v k.ú. Vůsí a Kučeř, které HS Jickovice svým návrhem z roku 2006, odstavec A) požaduje přičlenit k honitbě BOREK a tím provést její změnu, byly od roku 1993 do roku 2007 součástí SCHWARZENBERGSKÉ HONITBY ORLÍK. Až dosud se jedná o pozemky, které nejsou součástí žádné uznané honitby, jsou to tedy pozemky tzv. volné k tvorbě honiteb či k přičlenění k některým stávajícím honitbám. Souvislost lokality Vůsí s honitbou BOREK, která je honitbou společenstevní, tvořenou pozemky více vlastníků, by ve smyslu ust. § 2 písm. g) zákona o myslivosti dle předmětného návrhu měla být zajištěna prostřednictvím pozemku p.č. 1584 (resp. jeho části) ve vlastnictví ČR-ve správě Povodí Vltavy s.p., spolu s částí pozemku p.č. 1913/2 ve vlastnictví J.Schwarzenberga, v k.ú. Kučeř. Zde MěÚ poznamenává, že v době podání žádosti HS (listopad 2006) ještě nebylo pravomocně ukončeno řízení o neuvedení SCHWARZENBERGSKÉ HONITBY ORLÍK do souladu se zákonem. Předmětné pozemky tudíž nebyly v době podání žádosti k tvorbě honiteb, popř. k přičlenění tzv. volné. K pozemku p.č. 1584 se MěÚ vyjádřil obsáhle ve svém rozhodnutí ze dne 25.11.2013, viz výše, avšak krajský úřad v rozhodnutí o odvolání ze dne 4.6.2014 (str. 20, k námitce 14) dospěl k závěru, že se MěÚ zaměřil pouze na břehový pás tohoto pozemku, ale neuvážil o části pozemku, tvořené vodní plochou a tím neuvážil o celém pozemku. MěÚ zde proto opakuje svoji původní úvahu, s doplněním úvahy o části tvořené vodní plochou: Pozemek p.č. 1584 v k.ú. Kučeř ve správě Povodí Vltavy s.p. je dle katastru nemovitostí druh kultury vodní plocha, která je součástí vodní nádrže Orlík, přičemž se částečně jedná o vodní plochu a částečně o břehový pás, tvořící ochranné pásmo vodního díla. Vzhledem ke konfiguraci terénu tvoří břehové pásmo úzký pozemkový pruh o


celkové délce přes 3 km. Jedná se převážně o prudké svahy skloněné k přehradě Orlík, místy se strmými skálami. pomístně porostlými keři lesních dřevin, přecházejícími v příkré skalní srázy. Vodní plocha předmětného pozemku navazuje na část břehovou právě pod uvedenými svahy, srázy a skálami, kde souš přechází rovnou do hluboké vody, jen místy se jedná o pozvolný přechod souše a vody s mělčinou. Celková délka pozemku p.č. 1584 (přes 3 km) nade vší pochybnost vylučuje možnost, že by jakýkoliv druh zvěře byl schopen překonat tuto překážku ve směru podélném, tzn. překonat tento úzký, dlouhý pás vodní plochy pouze plaváním tak, aby se dostal z území honitby BOREK k lokalitě Vůsí, se kterou by měl tento pozemek tvořit souvislost. Plynulý přechod ze souše do vody (a obráceně) je velmi ztížený a na většině míst téměř znemožněný, takže není reálná ani možnost, že by byl nějaký druh zvěře schopen překonat uvedený pás pozemku střídavě pohybem na souši a plaváním. Schůdná šířka pozemkového pruhu (souš), který je povětšinou tvořen porosty lesních dřevin, se pohybuje od 1 m do 75 m. Přestože na některých místech jsou patrné známky pohybu zvěře, tak minimálně na dvou nejužších místech své břehové části tvoří pozemek p.č. 1584 díky své terénní konfiguraci překážku pohybu zvěře a je pro ni nebezpečím ve smyslu ust. § 17 odst. 5 zákona o myslivosti. Jedná se o část pozemku u mezníku č. 14, který se nachází na vrcholu skalky, s příkrým srázem k vodní hladině, kde je schůdná část široká pouze 1 metr, a také u mezníku č. 24, jehož umístění je téměř totožné jako u mezníku č. 14 - vrchol příkré skály, kde je schůdná část o něco širší, cca 1,5 metru. Tyto mezníky, vymezující hranici mezi jižní části pozemku p.č. 1584 s pozemky p.č. 1913/2 a částečně p.č. 1913/3, byly zaměřeny v rámci odborného posouzení ÚHÚL, které je součástí spisu. Mezník č. 1 tvoří jižní cíp stávající hranice honitby BOREK a mezník č. 40 severní cíp lokality Vůsí, která je HS Jickovice navrhována na přičlenění k honitbě BOREK. Předmětný pozemek p.č. 1584 tedy dle názoru MěÚ z výše uvedených důvodů tvoří jednoznačně překážku pohybu zvěře a je pro ni nebezpečím ve smyslu § 17 odst. 5 zákona o myslivosti, a to jak svými částmi samostatně (vodní plocha nebo souš), tak jako celek. Pozemek p.č. 1584 v k.ú. Kučeř, který je součástí přehradní nádrže Orlík, je však především nutno posuzovat z hlediska pojmu souvislosti jako nevyhovující, neboť dle ust. § 2 písm. g) zákona o myslivosti „se souvislými honebními pozemky pro účely tohoto zákona rozumějí takové honební pozemky, jestliže se lze dostat z jednoho na druhý bez překročení cizího pozemku; úzké pozemkové pruhy nepřerušují tuto souvislost, leží-li ve směru podélném, nezakládají souvislost mezi pozemky jimi spojenými“. Z uvedeného vyplývá, že úzký pozemkový pruh, nachází–li se mezi pozemky ve směru podélném, souvislost pozemků nezakládá, tzn. že za souvislé se nepovažují ty honební pozemky, které úzký pozemkový pruh spojuje svými kratšími stranami, což je nade vší pochybnost případ pozemku p.č. 1584, který by zajišťoval souvislost pozemků stávající honitby BOREK v k.ú. Kučeř s pozemky v k.ú. Vůsí a Kučeř dle návrhu na přičlenění. Tento názor MěÚ Milevsko je ve shodě s vyjádřením krajského úřadu, který jej vyslovil ve sdělení k podnětu na přezkum rozhodnutí č.j. KUJCK 3221/2011/OZZL/9/Ja ze dne 2.5.2011. MěÚ Milevsko se dále během venkovního šetření zabýval zřetelností navrhovaných hranic honitby BOREK v úseku mezi pozemky p.č. 1584 (v jeho břehové části) a 1913/2 v k.ú. Kučeř. Výše popsaný pruh pozemku je ve skutečnosti tvořen třemi typy kultur - vodní plochou (vodou), navazujícími příkrými svahy, skálami a skalními srázy o výšce až 20 m a jen částečně schůdným terénem o šířce od 1 m do 75 m, v celkové délce přes 3 km. Jde sice o prostředí umožňující výskyt zvěře, avšak také o lokalitu s množstvím úseků nebezpečných nejen pro zvěř, ale také pro všechny, kteří by v tomto úzkém prostoru vykonávali právo myslivosti. Společná hranice honiteb by byla tvořena pomyslnou linií mezi jednotlivými hraničními mezníky, jejichž vzájemná vzdálenost se pohybuje od 40 do 120 metrů. Zřetelnost hranice je sice doplněna a zvýrazněna barevným označením stromů (příčnými červenými pruhy), cca 20 -50 m od sebe vzdálených, nacházejících se v přibližné pomyslné linii hranice, ale porosty lesních dřevin a křovin jsou po obou stranách hranice na většině plochy víceméně stejnověké a stejnorodé, vlastnická hranice tedy není jednoznačně identifikovatelná ani podle způsobu hospodaření. MěÚ Milevsko proto po provedeném šetření dospěl k závěru, že navrhovaná hranice v břehové části pozemku p.č. 1584, i přes barevné odlišení a označení patníků, především vzhledem ke konfiguraci terénu a s ohledem na délku inkriminovaného pozemkového pruhu (přes 3 km), nesplňuje podmínku zřetelnosti hranice honiteb. K této úvaze přistupuje MěÚ na základě praktických znalostí a zkušeností z tohoto zájmového oboru a při vědomí, že výkon práva myslivosti bývá prováděn často v ranních, večerních či v nočních hodinách, tzn. za snížené viditelnosti, kdy ani barevné označení stromů v takto nepřehledném terénu nezajistí zřetelnost hranice. MěÚ Milevsko si je vědom faktu, že není oprávněn vykládat zákon, ale pro potřeby odůvodnění svého rozhodnutí dospěl k přesvědčení, že záměr zákonodárce při stanovení obecných zásad tvorby honiteb, což se týká i případných změn honiteb, byl jistě veden snahou o podporu vzniku takových honiteb, ve kterých je umožněno zvěři volně se pohybovat bez nutnosti překonávat významné překážky, jejichž výčet je v § 17 odst. 5 zákona o myslivosti demonstrativní, a hranice honiteb stanovit v terénu pokud možno co nejzřetelnější, což je zásada významná především z hlediska praktického, aby je uživatelé honitby při výkonu práva myslivosti byli schopni v terénu identifikovat a respektovat. Každý, kdo vykonává v honitbě myslivost, musí vědět, kde jsou hranice honitby, a to i za snížené viditelnosti, jak je výše uvedeno. Podle ust. § 2 písm. g) zákona o myslivosti se souvislými honebními pozemky pro účely tohoto zákona rozumějí takové honební pozemky, jestliže se lze dostat z jednoho na druhý bez překročení cizího pozemku. MěÚ Milevsko je názoru, že propojení lokality Vůsí s honebními pozemky v k.ú. Kučeř, tvořící stávající honitbu BOREK, prostřednictvím výše popsané navrhované části pozemku p.č. 1584 je v rozporu s uvedeným vymezením pojmu souvislých honebních pozemků, neboť je prakticky vyloučeno, aby se kdokoliv (ať už zvěř, či osoba vykonávající právo myslivosti) dostal z jednoho honebního


pozemku (ve stávající honitbě BOREK v k.ú. Kučeř) na druhý (v k.ú. Vůsí a Kučeř dle návrhu na přičlenění) bez překročení cizího pozemku, jak vyplývá z předchozího textu. Ze všech výše uvedených důvodů proto MěÚ Milevsko považuje návrh HS Jickovice na změnu honitby BOREK přičleněním honebních pozemků v k.ú. Vůsí a Kučeř propojením přes část pozemku p.č. 1584 v k.ú. Kučeř za účelový a z hlediska zákona o myslivosti za neakceptovatelný. Podle § 30 odst. 1 zákona o myslivosti honební pozemky, které netvoří vlastní nebo společenstevní honitbu, přičlení orgán státní správy myslivosti zpravidla k honitbě, která má s tímto pozemkem nejdelší společnou hranici, pokud zásady řádného mysliveckého hospodaření nevyžadují jejich jiné přičlenění. MěÚ si vytvořil úvahu o návrhu HS na přičlenění pozemků p.č. 1584 a 1913/2 (část) a dospěl k tomuto závěru: Pozemek p.č. 1584 sám o sobě nezakládá souvislost honitby BOREK s lokalitou Vůsí ve smyslu ust. § 2 písm. g) zákona o myslivosti, jak je výše uvedeno. Spolu s částí pozemku p.č. 1913/2 by již souvislost dikci zákona neodporovala, avšak ve vztahu k pozemku p.č. 1913/2 MěÚ dospěl k závěru, že přičlenění tohoto pozemku, resp. jeho části k honitbě BOREK, není v souladu z hlediskem vyjádřeným v závěru § 30 odst. 1 zákona o myslivosti a tímto hlediskem jsou zásady řádného mysliveckého hospodaření. MěÚ se rozhodl nepřičlenit navrhovanou část pozemku p.č. 1913/2 v k.ú. Kučeř, přestože s ní má nejdelší společnou hranici, a to z důvodu, že zásady řádného mysliveckého hospodaření vyžadují jejich jiné přičlenění. Tyto zásady v tomto případě MěÚ spatřuje zejména ve skutečnosti, že uvedený pozemek byl od roku 1993 do roku 2007 součástí SCHWARZENBERGSKÉ HONITBY ORLÍK, od roku 2007 do současnosti jej J. Schwarzenberg nadále v souladu s ust. § 29 odst. 4 zákona o myslivosti prostř. spol. ORLÍK NAD VLTAVOU s.r.o. obhospodařuje jako uživatel honitby. Tím je zajištěna více než dvacetiletá kontinuita mysliveckého hospodaření v daném území, přičemž předmětný pozemek s navazujícími lesními pozemky ve vlastnictví J. Schwarzenberga vytváří přirozený komplex honebních pozemků jednoho vlastníka, který v souběžně vedeném řízení žádá o uznání honitby ORLÍK III., navrhované mj. s uvedenými pozemky plynule navazujícími a sousedícími s předmětnou částí pozemku p.č.1913/2. Lze proto předpokládat, že v tomto území budou po ukončení předmětné kauzy vytvořeny optimální podmínky pro ochranu a rozvoj myslivosti. MěÚ svoji úvahu dále opírá o rozsudek NSS ze dne 30.1.2008 č.j. 1 As 43/2007-95. V tomto judikátu NSS vyložil, že pokud se nabízí rovnocenné možnosti na přičlenění honebních pozemků do více honiteb - i když se v tomto případě jedná o přičlenění budoucí, v souběžně vedeném řízení – a přitom jsou splněny i ostatní podmínky zákona o myslivosti, přihlédne při rozhodování orgán státní správy myslivosti i k vůli vlastníka přičleňovaných pozemků. Otázkou posuzování zásad řádného mysliveckého hospodaření se v této kauze zabýval krajský úřad v rozhodnutí o odvolání č.j. KUJCK 42656/2013/OZZL ze dne 5.8.2013 a s odkazem na odůvodnění rozsudku KS v Hradci Králové 30 Ca 147/2007-101, kde je mj. uvedeno, že „…zásadami řádného mysliveckého hospodaření je nutno rozumět zásady hospodaření, které směřují k dosažení účelu zákona o myslivosti, tedy například k řádnému chovu a zachování druhů zvěře volně žijících na území České republiky, k řádné tvorbě a využití honiteb, řádnému užívání honebních pozemků a zlepšování životních podmínek zvěře, regulaci stavů zvěře, provádění lovu zvěře, kontrole ulovené zvěře a k udržení historické a kulturní úrovně a tradic české myslivosti“ dospěl k závěru, že MěÚ ve svém rozhodnutí ze dne 7.3.2013 nepochybil, když pojem „zásady mysliveckého hospodaření“ vztáhl na tvorbu honiteb a námitku odvolatele ve svém rozhodnutí vyhodnotil jako nedůvodnou. K výroku II. rozhodnutí MěÚ uvedl: Návrh HS Jickovice na změnu honitby BOREK přičleněním honebních pozemků k honitbě ORLÍK III., označený v žádosti odstavcem B), MěÚ výrokem II. zamítnul z toho důvodu, že tyto pozemky nikdy nebyly součástí honitby BOREK, uznané v roce 1993 Okresním úřadem v Písku a následně MěÚ Milevsko v roce 2006 uvedené do souladu se zákonem o myslivosti. Jedná se o pozemky tzv. volné k tvorbě honiteb či k přičlenění, které byly od roku 1993 do roku 2007 součástí SCHWARZENBERGSKÉ HONITBĚ ORLÍK, proto je nelze přičlenit k jiné honitbě provedením změny honitby BOREK, navíc k honitbě, která neexistuje. K námitkám odvolatele (HS Jickovice) krajský úřad sděluje: K námitce 1. – K námitce 1. – odvolatel má pravdu v tom, že MěÚ Milevsko měl vyrozumět MZe o tom, kdy o žádosti Jana Schwarzenberga o uznání honitby ORLÍK III. rozhodne a jaké úkony v této žádosti činí. Dále MZe stanovilo MěÚ Milevsko: „Nedojde-li k vydání rozhodnutí v zákonem stanovených lhůtách, nejpozději však do 30.11.2014, MěÚ Milevsko vyrozumí Ministerstvo zemědělství o důvodech, proč tak neučinil. Po uplynutí lhůty stanovené kontrolním orgánem (MZe) vyhodnotí rovněž krajský úřad znovu situaci a zváží další postup“. MěÚ vyrozuměl MZe a krajský úřad o nedodržení termínu rozhodnutí písemností ze dne 3.12.2014 (doručena krajskému úřadu dne 10.12.2014) kde MěÚ uvedl „MěÚ Milevsko z procesních důvodů není schopen dodržet termíny k vydání rozhodnutí ve věci návrhu Jana Schwarzenberga ze dne 27.3.2013 na uznání Schwarzenbergské honitby ORLÍK III. (dále jen honitba ORLÍK III.), přičlenění honebních pozemků k honitbě ORLÍK III. a změny honitby BOREK, vyplývající ze změn vlastnictví honebních pozemků; zaevidovaným pod čj. MM 08212/2013, SZ MM 08212/2013/1 OŽP/Ka, a ve věci ve věci návrhu Honebního společenstva Jickovice na změnu honitby BOREK přičleněním honebních pozemků, podaného prostřednictvím JUDr. Vojtěcha Filipa, Čéčova II, 370 04 České Budějovice dne 7.11.2006, zaevidovaným pod č.j. MM 39046/2006, SZ MM 39046/2006/1 OŽP/Ka. MěÚ Milevsko vydal dne 29.10.2014 (pod. č.j. MM 46480/2014 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/40) a následně dne 3.11.2014 (pod č.j. MM 47218/2014 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/41) usnesení, kterými byla z moci úřední určena lhůta k provedení úkonů


- navrhovat důkazy a činit jiné návrhy v obou řízeních, a to do 15.11. resp. 24.11.2014. Proti oběma usnesením podalo HS Jickovice, prostř. JUDr. Filipa odvolání. MěÚ Milevsko byl proto nucen postupovat v souladu s ust. § 86 odst. 2 zákona Č. 500/2004 Sb., o správním řízení, ve znění pozd. předpisů (správní řád), tzn. seznámit účastníky řízení s předmětným odvoláním a umožnit jim se k danému podnětu vyjádřit. Vzhledem k velkému množství účastníků obou řízení se jedná o procesně zdlouhavou činnost. Současně MěÚ Milevsko vyřizuje podnět JUDr. Filipa - námitky podjatosti úředních osob Ing. Tomáše Kakose a Ing. Andrey Rucké, přičemž o všech námitkách podjatosti vůči Ing. Rucké bylo rozhodováno usneseními, proti kterým se namítající odvolal. Protože odvolací orgán vrátil řízení o námitkách podjatosti k novému projednání, nelze do doby, než bude o podjatosti Ing. Rucké znovu tajemníkem úřadu rozhodnuto, činit jiné úkony v řízení než bezodkladné (§ 14 odst. 3 správního řádu).“ Z výše uvedeného vyplývá, že sice MěÚ nedodržel lhůtu pro vydání rozhodnutí, ale z objektivních příčin, kdy na pokyn krajského úřadu bezodkladně rozhodl a to dne 18.12.2014. K tvrzení odvolatele, že „úřední osoby MěÚ Milevsko zřejmě chtěly odvolateli „nadělit“ své rozhodnutí v jeho neprospěch až jeho doručením těsně před vánocemi dne 22.12.2014, tedy stejně jako v roce 2013, kdy tytéž úřední osoby vyhotovily rozhodnutí v neprospěch odvolatele již 25.11.2013 ( č.j. MM 35000/2013 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/11) a odvolateli je doručili taktéž v čase předvánočním dne 20.12.2013.“ popsaný postup správního orgánu hodnotí jako skutečnost posilující již podané námitky podjatosti uplatněné odvolatelem, krajský úřad uvádí: Podmínkou podjatosti je jednak poměr oprávněné úřední osoby k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům a jednak takový zájem na výsledku řízení, pro který lze o nepodjatosti oprávněné úřední osoby pochybovat. K vyloučení úřední osoby pak může dojít teprve tehdy, je – li evidentní, že vztah úřední osoby k projednávané věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopna nezávisle a nestranně rozhodovat. Z podané námitky podjatosti krajský úřad nezjistil, že by úřední osoby měly nějaký svůj objektivní a konkrétní poměr k řešené věci nebo k účastníkovi řízení nebo k jeho zástupci, aby měly zájem na určitém výsledku řízení pro nějž by bylo možno pochybovat o jejich nepodjatosti. Takové důvody v námitce podjatosti uvedeny nejsou. Odvolatelem označené vydání rozhodnutí MěÚ ze dne 18.12.2014 o uznání honitby ORLÍK III., byť v čase předvánočním, byl úkon ve správním řízení, který není konkrétním důvodem podjatosti vymezené v ust. § 14 odst. 1 správního řádu. Za poměr k věci tudíž nelze považovat vydání rozhodnutí, které ještě bylo vydáno na pokyn krajského úřadu. Krajský úřad hodnotí námitku jako nedůvodnou. K námitce 2. - O námitkách podjatosti bylo rozhodováno následovně: Usnesení tajemníka ze dne 23.7.2014 č.j. SZ: MM 32656/2014, bylo k odvolání odvolatele rozhodnutím krajského úřadu ze dne 20.10.2014 č.j. KUJCK 61623/2014/OZZL//O102/14 zrušeno a vráceno tajemníkovi k novému projednání, kdy tajemník vydal dne 1.12.2014 sdělení, že k námitce podjatosti se nepřihlíží, neboť účastník řízení o důvodech vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil. Proti usnesení tajemníka MěÚ ze dne 22.9.2014 č.j. MM 39691/2014 podalo HS Jickovice odvolání, které řešil krajský úřad rozhodnutím č.j. KUJCK 71766/2014/OZZL//O132/14 ze dne 10.12.2014 a kterým rozhodl, že odvolání se zamítá a napadené usnesení se potvrzuje. Ve věci rozhodnutí krajského úřadu ze dne 10.12.2014 podal odvolatel návrh na obnovu řízení dle ust. § 100 odst. 1 písm. a) srávního řádu, kdy krajský úřad rozhodl pod č.j. KUJCK 11150/2015/OZZL ze dne 3.2.2015, že se obnova řízení zamítá. Odvolatel taktéž podal žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (KS) o neplatnost rozhodnutí krajského úřadu ze dne 10.12.2014, kdy KS rozhodl, že žaloba se odmítá a to pod č.j. 10 A 19/2015 – 21 ze dne 25.2.2015. Proti usnesení tajemníka MěÚ ze dne 22.8.2014 č.j. MM 37413/2014 podalo HS Jickovice odvolání, o němž krajský úřad rozhodl pod č.j. KUJCK 65965/2014/OZZL/O120/14 ze dne 11.11.2014 tak, že napadené usnesení zrušil a vrátil tajemníkovi MěÚ Milevsko k novému projednání. Dne 17.12.2014 vydal tajemník MěÚ usnesení č.j. MM 51700/2014, kterým rozhodl, že námitka podjatosti není důvodná. Námitku podjatosti směřující vůči Ing. Kakosovi řešila vedoucí odboru životního prostředí Ing. Andrea Rucká a to usnesením č.j. MM 38134/2014 OŽP/RU, SZ MM 35666/2014 ze dne 27.8.2014, kterým rozhodla, že námitka podjatosti není důvodná. Proti tomuto usnesení podal odvolatel odvolání, které bylo krajskému úřadu postoupeno dne 19.9.2014. Krajský úřad o odvolání rozhodl pod č.j. KUJCK 66368/2014/OZZL/O121/14 ze dne 13.11.2014 a to tak, že odvolání se zamítá a napadené usnesení se potvrzuje. Proti rozhodnutí krajského úřadu ze dne 13.11.2014 podal odvolatel žádost o přezkum, kterou řešilo MZe a rozhodlo dne 29.5.2015 pod č.j. 2873/2015MZE-16231 tak, že změnilo výrok rozhodnutí krajského úřadu následovně: „Usnesení Městského úřadu Milevsko, odboru životního prostředí č.j. MM 38134/2014 OŽP/RU ze dne 27. 8. 2014 se na základě odvolání Honebního společenstva Jickovice v zastoupení na základě plné moci JUDr. Vojtěchem Filipem podle 90 odst. 1 písm. c) správního řádu mění následovně: „V souladu s § 14 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a dle § 148 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů se námitka podjatosti vůči úřední osobě Ing.Tomáši Kakosovi uznává jako důvodná.“ Krajský úřad je toho názoru, že rozhodnutí MZe ze dne 29.5.2015 nemělo být vůbec vydáno, jelikož bylo přezkoumáváno rozhodnutí krajského úřadu o odvolání proti usnesení Ing. Andrey Rucké, vedoucí odboru životního prostředí Městského úřadu Milevsko o námitce podjatosti Ing. Kakose. Zde je na místě připomenout znění ustanovení § 94 odst. 3 správního řádu, kde je výslovně uvedeno, že samostatně lze v přezkumném řízení přezkoumávat pouze usnesení o odložení věci a usnesení o zastavení řízení.


Ostatní usnesení lze přezkoumávat až spolu s rozhodnutím ve věci, popřípadě s jiným rozhodnutím, jehož vydání předcházela, a jedině tehdy, může-li to mít význam pro soulad rozhodnutí ve věci nebo jiného rozhodnutí s právními předpisy nebo pro náhradu škody. Krajský úřad považuje rozhodnutí MZe za „nicotné“ čemuž přisvědčuje i výklad ust. § 94 odst. 3 správního řádu (Správní řád komentář, II. vydání, Josef Vedral, str. 816, druhý odst. shora), kde je uvedeno „I když to v ust. § 94 odst. 3 správního řádu není výslovně stanoveno, ze smyslu tohoto ustanovení vyplývá, že přezkumné řízení není přípustné ani proti rozhodnutím odvolacích orgánů o odvolání proti usnesením (s výjimkou rozhodnutí o odvolání proti usnesení podle ust. § 43 a § 66), pokud by převážil názor, že o odvolání proti usnesení se nemá rozhodovat opět usnesením, ale rozhodnutím. Nemělo by smysl vylučovat přezkumné řízení u usnesení vydaných na prvním stupni a připustit přezkum rozhodnutí o odvolání proti nim, pokud zákon opravný prostředek proti usnesení připouští.“ Z toho důvodu krajský úřad k rozhodnutí MZe ze dne 29.5.2015 vůbec nepřihlédl, neboť tvrdí, že tento úkon, který MZe učinilo je tak závažnou vadou, proto nemůže být brán vůbec za správní akt, tedy nemůže být projevem výkonu pravomoci MZe v právním smyslu a nemůže nikoho, to znamená ani správní orgán, ani účastníky řízení de iure zavazovat a nemůže být vůbec považován za projev výkonu působnosti orgánu veřejné správy (zde MZe). Kromě toho krajský úřad dospěl jednoznačně k závěru, že věcnou oporu pro své rozhodnutí MZe hledalo a nalezlo v úplně jiné věci, která vůbec nesouvisí s předmětem tohoto správního řízení, což je jednoznačně patrné z rozhodnutí MZe. O námitce podjatosti doručené dne 15.7.2014 vůči Ing. Kakosovi rozhodla Ing. Rucká usnesením, že k námitce podjatosti se nepřihlíží a to dne 29.7.2014 pod č.j. MM 33961/2014 OŽP/RU, SZ MM 32656/2014, které bylo, dle doručenky datové zprávy, doručeno dne 30.7.2014 do datové schránky právního zástupce navrhovatele. Proti tomuto usnesení nebyl podán opravný prostředek. Z uvedeného je zřejmé, že o všech námitkách podjatosti podaných odvolatelem na Ing. Ruckou a Ing. Kakose bylo rozhodnuto a tudíž není pravda, že Ing. Andrea Rucká dosud nerozhodla o námitce podjatosti vůči Ing. Tomáši Kakosovi datované dne 15.7.2014 a tajemník MěÚ Milevsko dosud nerozhodl o námitkách podjatosti vůči Ing. Rucké ze dne 15.7.2014 a ze dne 7.8.2014. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že odvoláním napadené rozhodnutí MěÚ ze dne 18.12.2014 nemusí obsahovat zdůvodnění, že se jedná o úkon, jenž nesnese odkladu (§ 14 odst. 3, věta poslední správního řádu). Krajský úřad se neztotožňuje s námitkou navrhovatele, ohledně toho, že úřední osoba může činit, cit. „Do doby, než představeny posoudí, zda je úřední osoba vyloučena, a provede potřebné úkony, muže tato osoba provádět jen takové úkony, které nesnesou odkladu". Uvedená citace § 14 odst. 3 věty druhé správního řádu totiž pomíjí větu prvou, která stanoví, že: „Úřední osoba, která se dozví o okolnostech nasvědčujících, že je vyloučena, je povinna o nich bezodkladně uvědomit svého představeného.“ Věta druhá se tedy vztahuje k případu, kdy jsou úřední osobě známy skutečnosti nasvědčující tomu, že je vyloučena. Z jednání úředních osob lze usuzovat, že jako úřední osoby o skutečnostech nasvědčujících tomu, že jsou vyloučeny nevěděly. Pokud tedy úřední osoby o skutečnostech nasvědčujících tomu, že jsou vyloučeny nevěděly a činily úkony ve věci, nedošlo k porušení ustanovení správního řádu. Dle krajského úřadu je rozhodnutí MěÚ plně přezkoumatelné. Krajský úřad hodnotí námitku jako nedůvodnou. K námitce 3. – odvolatel má pravdu, že krajský úřad v rozhodnutí ze dne 4.6.2014 č.j. KUJCK 31480/2014/OZZL/O16/14 uvedl, „Dále MěÚ pochybil v tom, že nepostupoval dle ust. § 51 odst. 2 správního řádu, který říká, cit. „O provádění důkazů mimo ústní jednání musí být účastníci včas vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Tuto povinnost nemá správní orgán vůči účastníkovi, který se vzdal práva účasti při dokazování“, kdy odvolatele, ani jiného účastníka řízení, nevyrozuměl s termínem 7.11.2013, kdy bylo MěÚ uskutečněno ohledání venkovním šetřením. Venkovního šetření se zúčastnili Ing. Rucká a Ing. Kakos, kteří z tohoto ohledání sepsali protokol, ve kterém je na druhé straně, poslední odstavec (mimo jiné) uvedeno, cit. „Tento protokol bude sloužit jako jeden z podkladů rozhodnutí ….“. K protokolu je připojena fotodokumentace z místa ohledání a to mezníků č. 14 a 24. Tím, že MěÚ neuvědomil účastníky řízení o provádění důkazů mimo ústní jednání, tak účastníky zkrátil na jejich právu hájit svá práva před správním orgánem.“ Když odvolatel uvádí, že obdržel dne 3.9.2014 usnesení MěÚ č.j. MM 31951/2014 OŽP/Ka, v němž seznamoval účastníky s protokolem o provedení venkovního šetření ze dne 7.11.2013, tak tento akt MěÚ učinil na základě rozhodnutí krajského úřadu ze dne 4.6.2014, kde na str. 20 pod bodem 3. krajský úřad uvedl, že MěÚ „Seznámí účastníky řízení vedeného k návrhu HS Jickovice s provedeným venkovním šetřením ze dne 7.11.2013, s protokolem z tohoto šetření a vyzve účastníky řízení, dle ust. § 36 odst. 3 správního řádu, k vyjádření se k podkladům rozhodnutí.“ Krajský úřad je toho názoru, že tímto aktem (seznámení účastníků s protokolem z venkovního šetření ze dne 7.11.2014) došlo ke zhojení procesního pochybení MěÚ. Dalším podkladem k rozhodnutí je odborné vyjádření zpracované Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL), které však odvolatel „nepovažuje za takový podklad na základě kterého by bylo možno dojít k závěru (který učinil MěÚ), že pozemek parc. č. 1584 v k.ú. Kučeř tvoří jednoznačně překážku pohybu zvěře a je pro ni nebezpečím ve smyslu § 17 odst. 5 zákona o myslivosti a to jak svými částmi samostatně (vodní plocha nebo souš), tak jako celek.“ Jestliže se odvolatel odkazuje na konstatování krajského úřadu v rozhodnutí ze dne 4.6.2014 č.j. KUJCK 31480/2014/OZZL/O16/14 na str. 21, vypořádání námitky 15 „Z posudku opravdu vyplývá, že předmětný pozemek je průchozí pro zvěř a pro člověka po celé své řešené délce.“ Krajský úřad je toho názoru, že jeho konstatování o průchodnosti pozemku ještě neznamená, že pozemek netvoří překážku pohybu zvěře a je pro ni nebezpečím ve smyslu § 17 odst. 5 zákona o myslivosti, což krajský úřad neuvedl a považuje posudek za


dostatečný podklad k rozhodnutí MěÚ. Jestliže odvolatel tvrdí, že „na základě odvolatelem provedeného vlastního šetření bylo potvrzeno, že na pozemku parc. č. 1584 jsou stopy výskytu zvěře a proto jej odvolatel považuje za pozemek honební, který nepředstavuje nebezpečí pro pohyb zvěře“, tak k tomu krajský úřad sděluje, že zvěř se pohybuje po pozemcích jak honebních tak i nehonebních (stopy výskytu zvěře), kdy některé jsou jednoznačně pro ni nebezpečím a tudíž nelze říct, že když se na pozemku vyskytují pobytové známky zvěře tak není nebezpečím pro zvěř a netvoří překážku pohybu, byť v jednotlivých místech. Krajský úřad hodnotí námitku jako nedůvodnou. K námitce 4. – jestliže odvolatel napadá, že své rozhodnutí o nesouvislosti pozemku p.č. 1584 v k.ú. Kučeř na str. 8 postavil MěÚ na argumentaci spočívající odkazem na sdělení krajského úřadu ze dne 2.5.2011 č.j. KUJCK 3221/2011/OZZL/9/Ja, ve kterém krajský úřad uvedl „Úzký dlouhý pruh pozemků Povodí Vltavy s.p. (p.č. 1584 v k.ú. Kučeř a p.č. 476 v k.ú. Vůsí) který se nachází mez předmětnými pozemky a honitbou Borek, nezaskládá (podle § 2 písm. g zák. o myslivosti) jejich souvislost“, tak krajský úřad sděluje, že na svém stanovisku trvá. Odvolatel namítá, že MěÚ nerespektoval závazný právní názor odvolacího orgánu vyjádřený v rozhodnutí KÚ ze dne 4.6.2014 č.j. KUJCK 31480/2014/OZZL/O16/14 na str. 20 a 21, vypořádání námitek 14 a 16. Krajský úřad se neztotožňuje s tím, že MěÚ nerespektoval právní názor krajského úřadu, kdy MěÚ posoudil celý pozemek a to jak břeh tak i vodní plochu a to na str. 8 rozhodnutí. Jestliže odvolatel poukazuje ve vztahu k pozemku p.č. 1584 v k.ú. Kučeř na rozhodnutí MěÚ ze dne 25.11.2013 č.j. MM 35000/2013 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/11, jímž uznal Schwarzenbergskou honitbu ORLÍK III., jejíž součástí byl taktéž pozemek parc. č. 1584 v k.ú. Kučeř a nebyl hodnocen jako nebezpečný pro pohyb zvěře a byl začleněn do uznávané honitby a argumentuje „Pro honitbu ORLÍK III. byl vyhovující, pro honitbu BOREK nikoliv.“, tak krajský úřad je toho názoru, že při přičleňování pozemků je nutno jednotlivě posoudit návaznost (souvislost) pozemků, tj. jak k sobě přiléhají a případné překážky pohybu zvěře a toto vyhodnotit. Po vyhodnocení posuzovaných pozemků je vcelku logické, že pozemek může být pro jednu honitbu vyhovující a pro druhou ne. Odvolatel poukázal na konkrétní honitby, které mají obdobný tvar, jako odvolatelem navrhovaný. Konkrétně se jednalo o honitby Borek v okrese Č. Budějovice, honitbu Dehtář, taktéž v okrese Č. Budějovice, honitby Velký Malý Tisý a Rožmberk v okrese J. Hradec a honitbu Dědovice v okrese Písek, které se nachází v působnosti orgánu státní správy myslivosti, nadřízeného MěÚ Milevsko. Dále pak bylo poukázáno na honitbu z jiné oblasti republiky, konkrétně honitbu Hubert Budětsko v okrese Prostějov. Krajský úřad k uvedenému uvádí, že v rozhodnutí krajského úřadu ze dne 5.8.2013 č.j. KUJCK 42656/2013/OZZL již jednou uvedl, že „Krajský úřad k těmto příkladům poznamenává, že skutečnost uznání jmenovaných honiteb ještě neznamená, že byly uznány v souladu se zákonem o myslivosti a tudíž, že v těchto honitbách nenastal a trvá protiprávní stav.“ Pro úplnost krajský úřad uvádí, že současné době neexistuje institut opravného prostředku, který by protiprávní stav uznání odvolatelem zmiňovaných honiteb zvrátil. Krajský úřad hodnotí námitku jako nedůvodnou. K námitce 5. – krajský úřad je toho názoru (dle podkladů ve spise hlavně vyjádření ÚHÚL), že MěÚ vyhodnotil situaci pozemku p.č. 1584 v k.ú. Kučeř správně, když tento pozemek bere jako pozemek představující překážku pohybu zvěře a je pro ni nebezpečím (viz. str. 8 – 10 rozhodnutí MěÚ). Krajský úřad hodnotí námitku jako nedůvodnou. K námitce 6. – k tvrzení MěÚ na str. 9 v čtvrtém odstavci shora se nebude krajský úřad vyjadřovat, pouze poznamenává, že v žádném případě nedošlo ke znevěrohodnění podání odvolatele, kdy krajský úřad toto vnímá jako nešťastnou formulaci. Krajský úřad nezjistil, že by MěÚ neposoudil návrh v reálném čase, tedy v době rozhodování, a neučinil podloženou úvahu o tom, zda konkrétní návrh splňuje podmínky ustanovení § 30 odst. 1 zákona o myslivosti a je v souladu i s jeho ostatními ustanoveními, kdy se jednoznačně zabýval ust. § 30 odst. 1 a ust. § 17 odst. 5 zákona o myslivosti a dospěl jednoznačně k závěru, že navrhované pozemky nelze k honitbě BOREK přičlenit (viz. str. 9 – 10 rozhodnutí MěÚ).. Krajský úřad hodnotí námitku jako nedůvodnou. Krajský úřad přezkoumal rozhodnutí tak, jak ukládá § 89 odst.2 správ. řádu, tj. souladu s právními předpisy a v rozsahu námitek. Z obsahu postoupeného spisu (zahájení řízení, mapové podklady, soupisy parcel navrhovatele různých vyjádření účastníků řízení, vyjádření k odvolání a rozhodnutí), které jsou zmiňovány v předchozích odstavcích a na základě níže uvedených vlastních zjištění dospěl krajský úřad k tomuto závěru: Krajský úřad po prostudování předaného spisu nezjistil, že by MěÚ postupoval v rozporu se zákonem o myslivosti. Odvolatel předložil dne 5.3.2015 krajskému úřadu podnět k přezkoumání podle § 94 správního řádu usnesení MěÚ, Ing. Andrey Rucké č.j. MM 33961/2014 OŽP/RU ze dne 29.7.2014 (nabylo právní moci dne 30.7.2014), kterým rozhodla o námitce podjatosti referenta odboru životního prostředí Ing. Tomáše Kakose tak, že k námitce podjatosti se nepřihlíží, neboť účastník řízení o důvodech vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil. O projednání podnětu byl navrhovatel vyrozuměn písemností ze dne 12.3.2015 Č.j. KUJCK 20707/2015 OZZL/P-8/15 tak, že usnesení Ing. Andrey Rucké ze dne 29.7.2014 nelze s odkazem na ustanovení § 94 odst. 3 správního řádu přezkoumávat samostatně, ale pouze v rámci přezkumu rozhodnutí ve


věci. V této souvislosti předkložil odvolatel krajskému úřadu podnět, aby předmětné usnesení ze dne 29.7.2014, bylo v souladu s § 94 správního řádu přezkoumáno v rámci odvolacího řízení o rozhodnutí MěÚ ze dne 18.12.2014 č.j. MM 49099/2014 OŽP/Ka. Odvolatel odůvodnil svůj podnět k přezkoumání usnesení Ing. Rucké ze dne 29.7.2014 tím, že Ing. Rucká rozhodla o námitkách podjatosti vůči Ing. Kakosovi, když proti ní samotné směřovaly námitky podjatosti obsažené v podání ze dne 14.7.2014, což lze považovat (dle odvolatele) za vážné pochybení, jež je v rozporu s ust. § 14 odst. 3 správního řádu (námitka 1.). Odvolatel zmiňuje rozsudek NSS ze dne 22.3.2013 č.j. 58 As 43/2011 – 185 (dle krajského úřadu jde zřejmě o rozsudek č.j. 5 As 43/2011 – 185), ze kterého cituje. Dále odvolatel odůvodňuje své podání v doplnění podnětu, kdy upozorňuje na rozhodnutí krajského úřadu ze dne 20.10.2014 č.j. KUJCK 61623/2014/OZZL//O102/14 a to na str. 3 a 4, vypořádání odvolací námitky č. 1, kterým krajský úřad zrušil usnesení tajemníka MěÚ Milevsko ze dne 23.7.2014. Podatel se domnívá, že podnětem napadené usnesení ze dne 29.7.2014 trpí stejnou vadou, pro kterou bylo zrušeno usnesení tajemníka MěÚ Milevsko ze dne 23.7.2014 (námitka 2.). Krajský úřad se zabýval námitkami odvolatele, ke kterým sděluje: K námitce 1. - Krajský úřad se neztotožňuje s námitkou odvolatele, ohledně toho, že úřední osoba může činit – „Do doby, než představeny posoudí, zda je úřední osoba vyloučena, a provede potřebné úkony, muže tato osoba provádět jen takové úkony, které nesnesou odkladu". Uvedená citace § 14 odst. 3 věty druhé správního řádu totiž pomíjí větu prvou, která stanoví, že: „Úřední osoba, která se dozví o okolnostech nasvědčujících, že je vyloučena, je povinna o nich bezodkladně uvědomit svého představeného.“ Věta druhá se tedy vztahuje k případu, kdy jsou úřední osobě známy skutečnosti nasvědčující tomu, že je vyloučena. Z jednání Ing. Andrey Rucké lze usuzovat, že jako úřední osoba o skutečnostech nasvědčujících tomu, že je vyloučena nevěděla. Pokud tedy Ing. Andrea Rucká o skutečnostech nasvědčujících tomu, že je vyloučena nevěděla a činila úkony ve věci, nedošlo k porušení ustanovení správního řádu. K námitce 2. - Krajský úřad je toho názoru, že Ing. Rucká sice nepostupovala, ve věci námitky podjatosti Ing. Kakose, v souladu se současnou právní úpravou institutu podjatosti, kdy rozhodla dle ust. § 14 odst. 2 správního řádu usnesením, že k námitce podjatosti nepřihlíží, neboť účastník řízení o důvodech vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil, kdy měla pouze účastníkovi sdělit, že nebude o jeho námitce rozhodovat usnesením, ale bude s ní nakládat jako s neformálním podnětem, na jehož základě tvrzenou podjatost úřední osoby z moci úřední prověří. Toto pochybení, dle krajského úřadu, nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí MěÚ ze dne 18.12.2014. HS Jickovice dále sdělil krajskému úřadu, že usnesením ze dne 30.4.2015 č.j. MM 12057/2015 rozhodl starosta města Milevska podle § 14 odst. 2 správního řádu tak, že "Ing. Andrea Rucká, vedoucí odboru životního prostředí Městského úřadu Milevsko, je vyloučena z projednávání návrhu na změnu honitby BOREK, který podalo Honební společenstvo Jickovice a z projednávání návrhu Jana Schwarzenberga na uznání honitby Schwarzenbergská honitba ORLÍK III. vedených Městským úřadem Milevsko, odborem životního prostředí". Odvolatel uvedl, že vzhledem k tomu, že podjatost úřední osoby vzniká ze zákona (§ 14 odst. 1 správního řádu) a usnesení o posouzení námitky podjatosti nadřízeným podjaté úřední osoby je pouze deklaratorní povahy, má tato skutečnost zásadní vliv na zákonnost odvoláním napadeného rozhodnutí MěÚ Milevsko ze dne 18.12.2014. Krajský úřad je toho názoru, že starosta města Milevska vůbec neměl rozhodovat (vydávat usnesení) o vyloučení Ing. Rucké z projednávání návrhu na změnu honitby BOREK, který podalo Honební společenstvo Jickovice a z projednávání návrhu Jana Schwarzenberga na uznání honitby Schwarzenbergská honitba ORLÍK III., a to z důvodu toho, že o námitce podjatosti (námitka podána dne 20.4.2015) má smysl rozhodovat jen tehdy, pokud není vydáno rozhodnutí ve věci samé (rozhodnutí vydáno dne 18.12.2014). Tomuto názoru krajského úřadu přisvědčuje komentář k ust. § 14 odst. 2 správního řádu na str. 184, druhý odst. shora, Správní řád komentář, II. vydání, Josef Vedral. Přes výše uvedené je krajský úřad povinnen se vypořádat s námitkou podjatosti Ing. Rucké v rámci přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí ve věci. Krajský úřad prostudoval námitky podjatosti odvolatele vůči Ing. Rucké a Ing. Kakosovi doručené 20.4.2015 na MěÚ a zjistil, že odvolatel argumentuje soustavným úmyslným porušováním zákona o myslivosti a správního řádu úředními osobami (Ing. Rucká, Ing. Kakos). Krajský úřad je toho názoru, že uvedené důvody jsou zcela mimo důvody, které vymezuje ust. § 14 odst. 1 správního řádu. Z podané námitky podjatosti vůbec nevyplývá, že Ing. Rucká a Ing. Kakos mají nějaký svůj subjektivní konkrétní poměr k řešené věci nebo k účastníkovi řízení nebo k jeho zástupci, aby měli zájem na určitém výsledku řízení a pro nějž by bylo možno pochybovat o její nepodjatosti. Takové důvody v námitce podjatosti uvedeny nejsou. Odvolatelem označené, protichůdné, nepřesné a v rozporu s platnými právními předpisy vydané rozhodnutí, byly úkony ve správním řízení, které nejsou konkrétním důvodem podjatosti vymezené v ust. § 14 odst. 1 správního řádu. Pojmu „poměr k věci“ je třeba rozumět jako osobní zájem, a to ať skutečný nebo potenciální, úřední osoby na výsledku řízení. Za poměr k věci však nelze považovat výroky a odůvodnění vydaných rozhodnutí, byť se na jejich zpracování podílejí konkrétní úřední osoby. Účastníkem namítané důvody jsou dle názoru krajského úřadu typicky námitkami, které účastník může uplatňovat po celou dobu řízení, a nelze je pouhou právní kvalifikací převést do režimu námitek podjatosti. Ze všech uvedených důvodů krajský úřad neshledal žádný, pro který by měla být Ing. Rucká vyloučena z řízení o projednávání návrhu na uznání honitby Schwarzenbergská honitba ORLÍK III. a návrhu na změnu honitby BOREK.


Pro úplnost krajský úřad připomíná, že (k mámitce 2). se zabýval rozhodnutím MZe ze dne 29.5.2015 pod č.j. 2873/2015-MZE-16231, kterým rozhodlo tak, že změnilo výrok rozhodnutí krajského úřadu následovně: „Usnesení Městského úřadu Milevsko, odboru životního prostředí č.j. MM 38134/2014 OŽP/RU ze dne 27. 8. 2014 se na základě odvolání Honebního společenstva Jickovice v zastoupení na základě plné moci JUDr. Vojtěchem Filipem podle 90 odst. 1 písm. c) správního řádu mění následovně: „V souladu s § 14 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a dle § 148 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů se námitka podjatosti vůči úřední osobě Ing.Tomáši Kakosovi uznává jako důvodná.“ Krajský úřad je toho názoru, že rozhodnutí MZe ze dne 29.5.2015 nemělo být vůbec vydáno, jelikož bylo přezkoumáváno rozhodnutí krajského úřadu o odvolání proti usnesení Ing. Andrey Rucké, vedoucí odboru životního prostředí Městského úřadu Milevsko o námitce podjatosti Ing. Kakose. Zde je na místě připomenout znění ustanovení § 94 odst. 3 správního řádu, kde je výslovně uvedeno, že samostatně lze v přezkumném řízení přezkoumávat pouze usnesení o odložení věci a usnesení o zastavení řízení. Ostatní usnesení lze přezkoumávat až spolu s rozhodnutím ve věci, popřípadě s jiným rozhodnutím, jehož vydání předcházela, a jedině tehdy, může-li to mít význam pro soulad rozhodnutí ve věci nebo jiného rozhodnutí s právními předpisy nebo pro náhradu škody. Krajský úřad považuje rozhodnutí MZe za „nicotné“ čemuž přisvědčuje i výklad ust. § 94 odst. 3 správního řádu (Správní řád komentář, II. vydání, Josef Vedral, str. 816, druhý odst. shora), kde je uvedeno „I když to v ust. § 94 odst. 3 správního řádu není výslovně stanoveno, ze smyslu tohoto ustanovení vyplývá, že přezkumné řízení není přípustné ani proti rozhodnutím odvolacích orgánů o odvolání proti usnesením (s výjimkou rozhodnutí o odvolání proti usnesení podle ust. § 43 a § 66), pokud by převážil názor, že o odvolání proti usnesení se nemá rozhodovat opět usnesením, ale rozhodnutím. Nemělo by smysl vylučovat přezkumné řízení u usnesení vydaných na prvním stupni a připustit přezkum rozhodnutí o odvolání proti nim, pokud zákon opravný prostředek proti usnesení připouští.“ Z toho důvodu krajský úřad k rozhodnutí MZe ze dne 29.5.2015 vůbec nepřihlédl, neboť tvrdí, že tento úkon, který MZe učinilo je tak závažnou vadou, proto nemůže být brán vůbec za správní akt, tedy nemůže být projevem výkonu pravomoci MZe v právním smyslu a nemůže nikoho, to znamená ani správní orgán, ani účastníky řízení de iure zavazovat a nemůže být vůbec považován za projev výkonu působnosti orgánu veřejné správy (zde MZe). Kromě toho krajský úřad dospěl jednoznačně k závěru, že věcnou oporu pro své rozhodnutí MZe hledalo a nalezlo v úplně jiné věci, která vůbec nesouvisí s předmětem tohoto správního řízení, což je jednoznačně patrné z rozhodnutí MZe. Dle výše uvedeného, k podjatostem úředních osob, dospěl krajský úřad jednoznačně k závěru, že na MěÚ Milevsko, ve vztahu k vyřizování této věci, tj. řízení o návrhu HS Jickovice na změnu honitby BOREK a řízení o návrhu Jana Schwarzenberga na uznání honitby Schwarzenbergská honitba ORLÍK III. neexistuje úřední osoba, která by byla vyloučena z projednávání věci pro podjatost.

Poučení účastníka: Proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat (§ 91 odst. 1 správního řádu).

Ing. Karel Černý vedoucí odboru životního prostředí zemědělství a lesnictví

„otisk úředního razítka“

Rozdělovník k rozhodnutí č.j. KUJCK 60077/2015/OZZL//O66/15, sp. zn. OZZL 41191/2015/vazu ze dne 4.8.2015 Obdrží účastníci řízení dle ust. § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu: ORLÍK NAD VLTAVOU s.r.o., IČ: 45023930, Lesní správa, 398 07 Orlík n.Vlt. 113


DS

Lesy České republiky s.p., Hradec Králové, IČ: 42196451, prostř. Lesní správa Tábor, Zavadilská 2095, 390 02 Tábor DS Povodí Vltavy, státní podnik, Závod Dolní Vltava, Grafická 36,150 21 Praha 5 IČ:70889953 DS Obec Květov, IČ:00511480, 399 01 Milevsko DS Správa a údržba silnic Jihočeského kraje, IČ:70971641, Nemanická 2133/10, 370 10 České Budějovice DS Zemědělské družstvo Milevsko, IČ:00112470, Velká 81, 399 01 Milevsko DS Anežka Kázecká, nar. 5.3.1928, bytem Erbenova 746, 399 01 Milevsko Ladislav Beran , nar. 12.5.1950, bytem R.Svobodové 813, 399 01 Milevsko Marie Štemberková, nar. 4.8.1953, bytem L.Janáčka 1240, 399 01 Milevsko Jiří Veselý, nar. 26.4.1975, bytem L.Janáčka 1264, 399 01 Milevsko Pavla Váchová, nar. 6.2. 1981, bytem J.A. Komenského 1134, 399 01 Milevsko Jaroslav Staněk, nar. 25.1.1943, J.A.Komenského 934, 399 01 Milevsko Štěpán Šot, nar. 26.10.1945, bytem J.A.Komenského 1011, 399 01 Milevsko Ing. Marek Masopust, nar. 29.3.1975, bytem Švermova 241, 399 01 Milevsko Josef Bumbálek, nar. 11.5. 1939, bytem Nádražní 1092, 399 01 Milevsko Miroslav Hejna, nar. 8.1.1962, bytem J.A.Komenského 1129, 399 01 Milevsko Římskokatolická farnost Květov, U Bažantnice 556, 399 01 Milevsko Jan Schwarzenberg, nar.13.12.1967,bytem Sýkořice 83,270 24 Zbečno, prostř. Ing Ivan Bambuškar,398 51 Sepekov 287 Karel Schwarzenberg, nar.10.12.1937, bytem Sýkořice 83,270 24 Zbečno, prostř. Ing Bambuškar, 398 51 Sepekov 287 Myslivecké sdružení Borek se sídlem v Kučeři, IČ: 751 06 558, prostř. Josef Kloboučník, Jickovice 1, 399 01 Milevsko Božena Dušková, nar. 4.4. 1931, bytem Jetětice 67, 398 43 Bernartice Josef Hrdlička, nar. 17.2.1976, bytem Vůsí 5, 399 01 Milevsko Marie Křížová, nar. 6.8.1929, bytem E.Krásnohorské 130, 332 02 Starý Plzenec, prostř. PRIVAMED a.s., Kotíkovská 19, 323 00 Plzeň Jan Cihlář, nar. 29.6.1938, bytem J.Fučíka 2510/12, Most 434 01 Radomír Kofroň, nar. 14.2.1964, Španielova 1269/1, 163 00 P17-Řepy PhDr.Simeona Hošková, nar. 13.3.1945, bytem Jindřišská 1759/8, 110 00 P1-Nové Město Jan Vomočil, nar.13.2.1948, bytem Zárybničná 3090/21, 141 00 Praha 4-Záběhlice Ing.Miroslav Jílek , nar. 21.4.1976, bytem Švabinského 559, 344 01 Domažlice Jindřich Beran, nar. 9.4.1945, bytem Chyšky 121, 398 53 Chyšky Hana Bicanová, nar. 30.10.1948, bytem Lipová alej 1806, 397 01 Písek Miroslav Vítek, nar.26.6.1951 tř.Přátelství 1996, Písek,397 01 Ing. Jaroslav Vlna, nar. 22.10.1951, bytem Stará Vráž 66, 398 32 Marie Nováková, nar.25.2.1953 , bytem Stará Vráž 67,398 32 Jarmila Pípalová, nar. 1.9.1947, bytem Staroklokotská 5, 390 01 Tábor Tomáš Veselý, nar. 27.5.1982, bytem Rašínova 1621, 397 01 Písek Jiří Staněk, nar. 9.3.1957, bytem Vůsí 2, Květov 399 01 Milevsko Marie Klímová, nar. 27.3.1962, bytem Veselíčko 38, 398 43 Bernartice Naděžda Podařilová, nar. 11.4.1968, bytem tř.Přátelství 2367, Písek Milan Kos, nar. 2.11.1982, bytem Španielova 1288/12, 16300 Praha 17, prostř. Vůsí 22, 399 01 Milevsko Blanka Staňková, nar. 10.11. 1965, bytem Vůsí 2, Květov 399 01 Milevsko Blanka Hauschulzová, nar. 3.5.1972, bytem Švabinského 559, 344 01 Domažlice - Týnské Předměstí Karel Dvořák, nar. 28.3.1953, bytem Kundratka1516/12, 180 00 Praha – Libeň Jiří Hejna, nar. 9.2.1966, bytem Byškovická 597/1 182 00 Praha – Ďáblice Odvolatel: Honební společenstvo Jickovice, se sídlem v Jickovicích, 399 01 Milevsko, IČ: 48256676, prostř. JUDr. Vojtěch Filip, Čéčova 11, 370 04 České Budějovice DS Obdrží : (po nabytí právní moci) MěÚ Milevsko, nám. E.Beneše 420, pracoviště Sažinova 843, 399 01 Milevsko + spis

Účastníkům řízení, jejichž pobyt není znám, kterým se prokazatelně nedaří doručovat a účastníkům, kteří nejsou krajskému úřadu známi se toto rozhodnutí doručuje veřejnou vyhláškou ( § 25 odst. 1 správního řádu)


K vyvěšení na úřední desce obdrží: -

Krajský úřad – Jihošeský kraj, kancelář ředitele KÚ - zde MěÚ Milevsko, odbor vnitřních věcí DS Obecní úřad Kučeř, Kučeř 35, 399 01 Milevsko DS Obecní úřad Květov, 399 01 Milevsko DS

Úřady se žádají o vyvěšení tohoto rozhodnutí na úřední desce po dobu 15 dnů a po uplynutí této lhůty o sejmutí, vyznačení údajů o vyvěšení a neprodlené vrácení rozhodnutí zpět krajskému úřadu, odboru životního prostředí.

Vyvěšeno dne: ………………………………

Sejmuto dne: ……………………………….

Razítko a podpis orgánu, který potvrzuje vyvěšení a sejmutí oznámení: ………………………………….


datum: vyřizuje: lng. Václav Zumr telefon: Rozhodnutí Odůvodnění:

Recommend Documents