CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Markéta Neplechová

Olomouc 2014

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Informovanost žen o problematice domácího násilí a možnostech řešení

Markéta Neplechová Vedoucí práce: Mgr. Pavlína Valouchová, Ph.D.

Olomouc 2014

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.

V Olomouci dne 20. 4. 2014

Podpis

Poděkování

Touto cestou bych chtěla poděkovat především Mgr. Pavlíně Valouchové, Ph.D za její odborné vedení mé práce, její čas a hodnotné připomínky. Rovněţ chci poděkovat své rodině a příteli, za jejich toleranci a podporu při psaní této práce. Mé díky patří i všem spoluţačkám a spoluţákům za jejich postřehy a rady k tvorbě této závěrečné práce.

Obsah ÚVOD.................................................................................................................................... 3 1

2

DOMÁCÍ NÁSILÍ ......................................................................................................... 5 1.1

Formy a znaky domácího násilí .............................................................................. 7

1.2

Typy domácího násilí.............................................................................................. 8

1.3

Příčiny domácího násilí......................................................................................... 10

1.4

Mýty o domácím násilí ......................................................................................... 13

AKTÉŘI DOMÁCÍHO NÁSILÍ ................................................................................. 15 2.1

Charakteristika pachatelů domácího násilí ........................................................... 15

2.2

Ţeny jako oběti domácího násilí ........................................................................... 17

2.2.1 3

4

5

Syndrom týrané ţeny ..................................................................................... 19

POMOC OBĚTEM DOMÁCÍHO NÁSILÍ ................................................................ 21 3.1

Právní rámec ochrany před domácím násilím v ČR ............................................. 21

3.2

Intervenční centrum .............................................................................................. 22

3.3

Neziskové organizace ........................................................................................... 23

METODOLOGIE VÝZKUMU................................................................................... 25 4.1

Cíle výzkumu, hypotézy a jejich operacionalizace ............................................... 25

4.2

Metodologie sběru dat .......................................................................................... 26

4.3

Reflexe sběru dat................................................................................................... 27

4.4

Výzkumný soubor ................................................................................................. 27

ANALÝZA DAT ......................................................................................................... 29 5.1

Subjektivní hodnocení své informovanosti o problematice domácího násilí ....... 29

5.2

Nejčastější oběť domácího násilí .......................................................................... 30

5.3

Rozpoznání pachatele domácího násilí ................................................................. 30

5.4

Projevy domácího násilí........................................................................................ 31

5.5

Názor ţen na výskyt domácího násilí ................................................................... 32

5.6

Víra v mýty o domácím násilí............................................................................... 33

5.7

Důvody bránící oběti v odchodu od násilníka ...................................................... 35

5.8

Zkušenost s domácím násilím ............................................................................... 36

5.9

Znalost moţností pomoci v případě domácího násilí ........................................... 37

5.10 Názor ţen na stav informovanosti a osvěty proti domácímu násilí v médiích ..... 39 5.11 Diskuze ................................................................................................................. 40 ZÁVĚR ................................................................................................................................ 42 SEZNAM ZKRATEK ......................................................................................................... 45 SEZNAM LITERATURY................................................................................................... 46 SEZNAM TABULEK ......................................................................................................... 49 SEZNAM GRAFŮ .............................................................................................................. 50 PŘÍLOHA 1 – DOTAZNÍK ................................................................................................ 51 ANOTACE .......................................................................................................................... 54

ÚVOD

Přestoţe problematika domácího násilí byla jiţ nesčetněkrát zpracována v nejrůznějších publikacích a je předmětem mnoha absolventských a bakalářských prací, je stále tabuizovaným tématem, o kterém je třeba vést diskuzi. Povaţuji za důleţitý úkol sociálních pracovníků a obecně sociálních sluţeb, aby šířili informace o moţnostech pomoci v nejrůznějších těţkých ţivotních situacích mezi širokou veřejnost. Těţkou ţivotní situací je bezesporu i zaţívání domácího násilí. Tento problém bývá natolik skryt za zavřenými dveřmi, ţe se oběť domácího násilí můţe poprvé setkat se sociálním pracovníkem v intervenčním centru či jiné sociální sluţbě aţ po několika letech tyranie. Je proto velmi důleţité, aby sama oběť měla dostatek informací o tomto jevu. Je potřeba, aby sama dokázala rozpoznat, kdy jde o partnerskou hádku a kdy uţ jde o domácí násilí a věděla, kam se můţe obrátit pro pomoc. I my se můţeme setkat s oběťmi domácího násilí mezi našimi blízkými, známými, ale pro svou necitlivost a neinformovanost si toho ani nemusíme všimnout a oběť podpořit, pomoci jí. Hlavním cílem mé práce bude zjistit, jaká je informovanost ţen o problematice domácího násilí (zda ţeny ví, jak se DN projevuje, kdo je nejčastější obětí, kam se mohou v případě potřeby obrátit…). Vedle tohoto cíle chci také zjistit, zda ţeny věří mýtům o domácím násilí a jak subjektivně hodnotí svou informovanost a informovanost veřejnosti. Rovněţ mě zajímá, jakou mají ţeny s domácím násilím zkušenost a jaký názor mají na rozpoznatelnost pachatele DN a na důvody, které brání obětem v odchodu od násilníka. Myslím si, ţe takto zvolené cíle mohou při jejich naplnění poslouţit jako podklad pro další práci s cílovou skupinou obětí domácího násilí v sociálních sluţbách, zejména v tom, jaké informace o domácím násilí zahrnovat do osvětových kampaní a předávat tak v této podobě potencionálním klientkám a všem, kdo se s domácím násilím téměř denně setkávají, jen o tom neví. Za výzkumný vzorek své práce jsem zvolila ţeny právě proto, ţe jsou procentuelně nejvíce zastoupeny mezi oběťmi domácího násilí. Pod pojmem domácí násilí v této práci chápu především partnerské násilí, a s ohledem na své cíle násilí směřované od partnera k partnerce, od manţela k manţelce, od druha k druţce či od ex-partnera k ex-partnerce.

3

Nejprve se budu věnovat krátkému zasazení problematiky domácího násilí do historického kontextu a poté vymezení pojmu domácího násilí jako takového. Dále popíšu formy a znaky domácího násilí, typy a moţné příčiny domácího násilí. Pokusím se nastínit i některé mýty, které o domácím násilí ve společnosti převládají. Dalším větším okruhem bude kapitola zaměřená na aktéry domácího násilí, kdy budu nejdřív charakterizovat pachatele domácího násilí. Oběti domácího násilí budu jiţ specifikovat jako ţeny, vzhledem k zaměření mé práce, a uvedu charakteristiku týrané ţeny. Rovněţ nastíním moţnosti pomoci, ať uţ legislativní nebo konkrétní sociální pomoci v takto zaměřených sociálních sluţbách (intervenční centra, jiné sociální sluţby neziskových organizací). Pro velikost populace a cíle této práce jako vhodnou metodologii volím kvantitativní výzkum a konkrétní techniku dotazníku, pro jeho vysokou standardizaci a snadné šíření. Získaná data budu následně analyzovat a jejich shrnutí uvedu v závěru své práce, kterému bude předcházet diskuze nad provedeným výzkumem.

4

1

DOMÁCÍ NÁSILÍ

Dříve bylo domácí násilí pokládáno pouze za privátní záleţitost, která se děje v rodinném kruhu a v domácnostech tzv. za zavřenými dveřmi. Trestně byly stíhány pouze případy, které překračovaly meze, kdy následkem byla těţká ublíţení na zdraví nebo dokonce smrt. Dlouhou dobu převládal ve společnosti mýtus, ţe domácí násilí je jen okrajová záleţitost, která se týká jen sociálně nejslabších vrstev, minoritních skupin, duševně nemocných apod. Násilí na ţenách bylo společností vnímáno spíše jako norma, patřící k manţelství. Snahy o zlepšení situace ţen, obětí domácího násilí, přineslo aţ sílící feministické hnutí v USA. Vzhledem ke specifickým potřebám pomoci obětem domácího násilí, začalo vznikat specializované psychosociální poradenství a azylové domy pro ţeny, oběti domácího násilí. (Marvánová – Vargová, 2008 : 7) Ve stejné publikaci se také dočteme, ţe od druhé poloviny 20. století začaly vznikat první výzkumy a statistiky, ze kterých vyplynulo, ţe se jedná o celospolečenský problém a ţe je tedy třeba jej řešit celoplošně, na více úrovních a vnímat jej v celé jeho šíři. Komplikace při řešení domácího násilí spočívají v tom, ţe násilné jednání probíhá v soukromí, za zavřenými dveřmi, beze svědků, mnohdy bez dostatku důkazů a oběti mají zábrany a strach o svých problémech mluvit. Z toho můţe vyplývat, ţe případy, o kterých se veřejnost dozví, jsou jen tou pomyslnou „špičkou ledovce“ a skutečný počet týraných a zneuţívaných osob nelze bezpečně zjistit. Marvánová – Vargová (2008, s. 7) dále podotýká, ţe v České republice se problematika domácího násilí a jeho důsledků více otevřela aţ s řešením širších sociálních otázek po roce 1989. Jako první na toto závaţné téma upozornily v devadesátých letech neziskové organizace, které se zaslouţily o to, ţe pojem domácí násilí vstoupil do povědomí široké veřejnosti. Voņková a Spoustová (2008, s. 9) nabízejí pohled na problematiku domácího násilí z oblasti práva. Pozitivní význam přikládají novele trestního zákona, který s účinností od 1. 6. 2004 sankcionuje domácí násilí jako „Týrání osoby ţijící ve společném bytě nebo domě“ v §215a trestního zákona. Oporou obětem domácího násilí v českém právu je od 1. 1. 2007 také zákon č. 135/2006, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím.

5

Při definování domácího násilí lze vycházet z trestního zákona, ve kterém byl poprvé v roce 2004 zapracován pojem „týrání osoby ţijící ve společně obývaném bytě nebo domě nebo osoby blízké“. Přičemţ osobou blízkou se rozumí příbuzní v přímé linii, zpravidla manţel, manţelka, sourozenci nebo jiné osoby v poměru rodinném nebo jemu podobném (partnerský vztah druha a druţky).1 Na domácí násilí je také moţno pohlíţet jako na „uplatňování síly k překonání odporu.“ (Hartl, 1993, s. 118) Dle Huņkové a Voņkové (2004, s. 346) není pojem domácí násilí v našem právním řádu definován a neexistují ani platné předpisy, které by tento pojem pouţívaly. U Čírtkové (2008, s. 9) se dočteme, ţe domácího násilí chápe jako „opakované, dlouhodobé a zpravidla eskalující násilí fyzického, sexuálního, sociálního a ekonomického rázu, které vytváří jednoznačně asymetrický vztah a vede ke stabilnímu rozdělení rolí na násilnou a ohroţenou osobu.“ Občanské sdruţení Bílý kruh bezpečí definuje domácí násilí jako komplikovaný a strukturovaný problém, do něhoţ zahrnuje „ fyzické, psychické anebo sexuální násilí mezi blízkými osobami, ke kterému dochází opakovaně v jejich soukromí a tím skrytě mimo kontrolu veřejnosti, intenzita násilných incidentů se stupňuje a vede ke ztrátě schopností včas tyto incidenty zastavit a efektivně vyřešit narušený vztah.“2 Ze všech těchto definic povaţuji pro svou práci nejvhodnější a nejpřesnější definici Bílého kruhu bezpečí, která tuto problematiku pojímá komplexně, ve všech jejích podobách. V následujícím textu se budu věnovat popisu všech forem a znaků domácího násilí a jeho typologii. Dále také uvedu příčiny vzniku domácího násilí a zmíním několik mýtů, které se v souvislosti s touto problematikou ve společnosti vyskytují. Všechny tyto informace poslouţí jako odborný teoretický základ pro sestavení dotazníku a jeho vyhodnocení. Výše popsaná teoretická východiska jsou nezbytnou částí mé práce, neboť právě na jejich znalost bude zaměřeno mé dotazníkové šetření.

1

Trestní zákoník. § 199 Zákona č. 40/2009 Sb. v účinném znění ke dni 10. 4. 2014 DOMÁCÍ NÁSILÍ (2014): Domácí násilí [on-line]. Dostupné http://www.domacinasili.cz/domaci-nasili/ 2

6

10.

4.

2014

z

1.1 Formy a znaky domácího násilí K základním formám domácího násilí patří: násilí fyzické, psychické, sexuální a ekonomické. Toto rozdělení je zaloţeno na teoretické úrovni, a proto je nepřesné. Ale pomáhá nám pochopit, jak různorodě se násilí můţe vyskytovat a jak mnoho má tváří. V praxi se většinou tyto formy různě prolínají, protoţe spolu úzce souvisejí.3 Koalice organizací proti domácímu násilí uvádí tyto druhy domácího násilí4: Fyzické násilí s sebou nese moţné riziko poškození zdraví, v extrémních případech aţ ohroţení ţivota. Mezi nejčastější projevy patří bití, kopání, pálení, řezání, trhání vlasů, škrabání, odpírání jídla či spánku Psychické násilí zahrnuje poniţování, hrubé nadávání, zesměšņování na veřejnosti, vyhroţování, uráţení, znevaţování schopností ohroţené osoby a vyuţívání mocenských privilegií a jiné další projevy. Emocionální násilí je orientováno na osoby, zvířata a věci, ke kterým má osoba citový vztah. Projevuje se vyhroţováním likvidací domácích zvířat či osobních věcí, ničením předmětů, ke kterým má ohroţená osoba citový vztah (např. fotografie, dárky od rodičů, zděděné předměty). Sociální násilí znamená izolování ohroţené osoby od ostatních lidí, zablokování telefonu, zákaz vycházení z bytu a neustálou kontrolu (času, sociálních kontaktů). Ekonomické násilí spočívá v tom, ţe násilná osoba odepírá ohroţené osobě veškeré finanční prostředky. Zakazuje jí docházet do zaměstnání, kontroluje peněţní výdaje (i pokud se jedná o malé částky), odebírá týrané osobě peníze nebo zablokuje přístup ke společnému účtu. V současné době se stále častěji vyskytují případy, kdy si násilná osoba vezme vysoké půjčky za doby trvání manţelství, ale dluhy nesplácí a ty jsou po rozvodu vymáhány po druhém z manţelů. Sexuální násilí můţe pro ohroţenou osobu představovat znásilnění, nucení k sexuálnímu styku či k sexuálním praktikám proti její vůli a zacházení pouze jako se sexuálním objektem.

3

ROSA-OS (2014): Formy domácího násilí [on-line]. Dostupné 10. 4. 2014 z http://www.rosa-os.cz/domacinasili/formy-domaciho-nasili/ 4 KOORDONA (2014): Druhy domácího násilí [on-line]. Dostupné 10. 4. 2014 z http://www.koordona.cz/domaci-nasili/co-je-to-domaci-nasili/3-druhy-domaciho-nasili.html

7

Podle Aliance proti domácímu násilí musí být splněny tyto znaky, abychom mohli hovořit o domácím násilí5: Opakovanost a dlouhodobost – Podle jednoho útoku nemůţeme určit, zda se jedná o domácí násilí. Není to jednorázový incident, byť se závaţnými následky, ale můţe to být jeho začátek. Eskalace (stupņování násilí, od uráţek aţ k psychickému násilí) – Násilná osoba můţe nejprve vyuţívat slovních napadání, uráţek a výhruţek a poté přejít k fyzickým útokům. Ke stupņování násilí můţe přispět alkoholismus, patologické hráčství, závislost na nealkoholových drogách či chorobná ţárlivost. Jasné a nezpochybnitelné rozdělení rolí osoby násilné a osoby ohroţené domácím násilím – Při hádkách, rvačkách, vzájemných napadáních či sporech se role oběti a agresora střídají, kdeţto při domácím násilí zůstávají role jasně zachovány a nemění se. Násilná osoba je stále tím, kdo uplatņuje moc a sílu nad osobou ohroţenou. Neveřejnost (násilí se odehrává za zavřenými dveřmi bytu či domu, stranou společenské kontroly)

1.2 Typy domácího násilí Čírtková (2008, s. 12) ve své knize uvádí typologii domácího násilí, ve které zohlednila i délku trvání násilí. Rozlišila nejčastější varianty domácího násilí na epizodu v minulosti, mentální mučení/psychické týrání, krátkou historii násilí a partnerský terorismus. Epizoda v minulosti Ze zmíněných vzorců je epizoda v minulosti nejméně závaţná. Domácí násilí se vyskytuje pouze ojediněle, epizodicky. Jedná se o uzavřenou kapitolu partnerského souţití. Oběť je schopna se svobodně rozhodnout zda ve vztahu pokračovat nebo jej ukončit. Psychické týrání V této podobě domácího násilí dochází výlučně k psychickému týrání, k fyzickému násilí nedochází. Tento typ se vyskytuje poměrně vzácně. Psychický teror způsobuje oběti emocionální újmu, narušení duševní rovnováhy, nezdravou závislost na partnerovi, ztrátu 5

DONALINKA (2014): Domácí násilí: Základní informace [on-line]. Dostupné 10. 4. 2014 z http://www.donalinka.cz/domaci-nasili/zakladni-informace/

8

schopnosti samostatně se rozhodovat a v extrémních případech aţ sebevraţedné myšlenky. Krátká historie násilí Jedná se o častější vzorec domácího násilí, vyznačující se časově rozloţeným cyklem. Dochází ke střídání období klidu a období vzrůstu napětí a násilí. Intenzita násilí zpravidla roste, také intervaly mezi jednotlivými fázemi se postupem času zpravidla zkracují. Cyklus zahrnuje tři fáze. V první fázi s názvem narůstání napětí partner partnerku neustále kritizuje, vyhroţuje jí, křičí na ni a nadává jí. Druhá fáze – fáze násilí – představuje samotné fyzické napadání spojené s psychickým nátlakem, jehoţ cílem je ohroţenou osobu pokořit. Velmi často bývá přidruţeno i sexuální zneuţívání. Třetí a poslední fáze nese označení fáze klidu či zdánlivých „líbánek“. Pachatel domácího násilí se oběti omlouvá a slibuje, ţe uţ se to nikdy nestane. Chce si oběť usmířit a tak jí kupuje dárky a jiné pozornosti. Partnerský terorismus Partnerský

terorismus

představuje

vůbec

nejzávaţnější

podobu

násilí

v partnerských vztazích. Násilí je dlouhodobé, chronické a váţně traumatizuje oběť. Zároveņ také váţně psychicky poškozuje děti a jejich vývoj. Formy násilí jsou často kombinovány.

Pachatelé

domácího

násilí

bývají

často

psychicky

narušení,

s diagnostikovanou poruchou osobnosti a chování. Čírtková (2008, s. 13) dále zmiņuje přístup dvou autorek z USA, Johnson a Leone (2005), které rozdělily domácí násilí na dva vzorce a to podle motivace násilné osoby. Tyto vzorce označují jako intimní terorizování a situační či obyčejné párové násilí. Intimní terorizování Intimní terorizování se prakticky překrývá s výše uvedeným vzorcem partnerského terorismu. Násilí je pro pachatele nástrojem pro uplatņování vlastní moci, coţ značně podtrhuje asymetrii vztahu. Oběť nemá moţnost výbušnému jednání pachatele nějak předejít. Domácí násilí tohoto typu můţe pramenit z problematického postoje a despektu k ţenám. Rozvod či odloučení chápe partner jako ztrátu moci nad partnerkou a proto k němu nesvolí a snaţí se tomu jakkoli zabránit. To můţe být pro ohroţenou osobu velmi nebezpečné. 9

Situační či obyčejné párové násilí Vyvolávajícími faktory bývají obvykle vnější, situační okolnosti, kdy z vyhrocené krize uvnitř vztahu můţe dojít aţ k násilnému incidentu. I kdyţ pachatel jedná násilně, není jeho cílem ohroţené osobě ublíţit, degradovat ji. Z toho vyplývá, ţe tento typ domácího násilí není aţ tolik závaţný jako intimní terorizování. Přesto jej nesmíme zaměņovat za ostatní podoby vztahového násilí, jako jsou například slovní rozepře a hádky přerůstající do vzájemného fyzického napadání. Marvánová – Vargová (2008, s. 39) nám předkládá rozdělení cyklu domácího násilí do šesti fází. Prví fází je fáze narůstání tenze, kdy se pachatelovo chování stává prudší a agresivnější bez ohledu na okolnosti. V překlenovací fázi oběť jasně pociťuje, ţe je pod agresorovou kontrolou a proţívá strach a bezmoc. Slovní nadávky a uráţky psychický stav oběti ještě zhoršují. Fáze násilí představuje explozi vlastního násilí s tendencí k eskalaci násilí jak v intenzitě, tak ve zkracování časových intervalů mezi jednotlivými útoky. Následuje fáze výčitek svědomí/lítosti, ve které pachatel můţe pociťovat vinu a zahanbení a můţe se obávat důsledků svých činů. Dochází ke zlehčování a popírání násilného chování a odmítání odpovědnosti za takovéto jednání. Oběť však nekriticky pachatelovo zdůvodnění přijímá. Pokud oběť pachatele opustí nebo chce vztah ukončit, pachatel se ji snaţí všemi moţnými způsoby získat zpět. Tehdy nastává přesvědčovací fáze. Největší riziko přináší situace, kdy oběť odolává a nevrací se zpět do domácnosti. Partner pouţívá nejrůznějších výhruţek směřovaných k dětem, k její osobě či hrozí sebevraţdou. S návratem oběti se pár dostává do fáze líbánek spočívající v usmiřování a oběť se snaţí na násilné incidenty zapomenout. Zároveņ také věří, ţe se násilí jiţ nebude opakovat.

1.3 Příčiny domácího násilí Příčiny domácího násilí se snaţí popsat nejrůznější jednofaktorové teorie. Soupeří spolu tyto přístupy (Ševčík, Špatenková a kol., 2011, s. 32-37): biologicko-genetické teorie psychologické teorie sociologické feministické multifaktoriální

10

Biologicko-genetické teorie Tyto teorie pojímají násilí, resp. agresivitu jako biologický produkt, genetickou dispozici či jakýsi instinkt. Zdůrazņují vliv biodromálních procesů, např. hladina serotoninu či testosteronu. Od těchto teorií se nyní upouští pro jejich jednostrannost a nekomplexnost. Psychologické teorie Vycházejí z předpokladu, ţe příčiny násilí tkví v povahových zvláštnostech pachatele. Příčiny násilí bývají svalovány na opakující se deprese, poruchu osobnosti nebo alkoholové excesy násilné osoby. Přeţitkem je i Freudovo vysvětlení příčiny násilí jako masochismu, kdy oběť touţí po tom, aby se s ním jednalo jako s bezmocným, závislým a neposlušným dítětem. Objevují se námitky, ţe psychologický přístup málo rozlišuje mezi zdravotní a sociální normou. U některých pachatelů se totiţ skutečně vyskytují psychopatologické poruchy, ale mnoho násilníků je bez klinických příznaků. Sociologické teorie V tomto přístupu je kladen důraz na postavení a fungování rodiny v současné společnosti. Za zdroj domácího násilí můţeme povaţovat proměny rodiny, ochranu soukromí, tlaky působící na partnerské souţití a především uplatņování moci a kontroly ve společnosti. Důleţitou roli hraje postoj společnosti k problematice domácího násilí a to, jaký význam mu která skupina přikládá. Feministické teorie Domácí násilí je vnímáno jako produkt „typicky muţské společnosti“ a pramení z muţské touhy po nadřazenosti a kontrole reprodukce. Ţeny často přijímají submisivní postavení a tak umoţņují muţům jejich násilné chování. Manţelství staví ţenu automaticky do pozice oběti, která má ve svém ţivotě plnit hlavně role matky a manţelky. Ševčík a Špatenková konstatují, ţe „ patriarchální rodinná struktura legitimizuje nerovnost pohlaví. Pokud se ženy chtějí z tohoto kolotoče vymanit, jsou trestány za svoji smělost či spíše drzost. Když zůstávají pasivní, provokují manželovu nespokojenost. V patriarchální společnosti jsou ženy v pozici, kdy prostě nemají jinou šanci.“

11

Multifaktoriální teorie Dnes jsou upřednostņovány spíše multifaktoriální teorie, které v sobě propojují jednofaktorové teorie. Tento model se skládá ze čtyř úrovní: makrosystémové, mikrosystémové, exosystémové a ontogenetické. Makrosystém (kulturní úroveņ) vnímá příčiny domácího násilí ve společnosti z pohledu převládající hierarchie hodnot, která spočívá v dominanci muţů, přičemţ společnost musí být hierarchicky uspořádána a vůdčí role náleţí muţům. Makrosystém vytváří vhodné prostředí pro vznik domácího násilí. Exosystém můţeme chápat jako prostředí, v němţ se jedinec pohybuje, formální a neformální skupiny, které ho ovlivņují. Příčiny vzniku násilí jsou zde konkrétní faktory jako např. nezaměstnanost, niţší úroveņ vzdělání, nedostatek financí, atd. Exosystém tedy generuje spouštěče domácího násilí. Mikrosystémová rovina představuje prostředí rodiny. V tomto systému existují mnohá rizika, která zvyšují moţnost výskytu domácího násilí. Mezi tato rizika patří privátnost, tedy znemoţnění sociální kontroly zvenčí, jasně definované role, neformální práva uplatņovaná v rodině a skutečnost, ţe se partneři velmi dobře znají a dokáţou předem odhadnout reakce toho druhého. Ontogenetickou úroveņ je moţno přirovnat k psychologickým teoriím, neboť hledá příčiny domácího násilí v individuálních charakteristikách násilné a ohroţené osoby. Ontogenetická teorie je schopna postihnout vývoj násilného jednání u pachatele domácího násilí. Buskotte (2008, s. 61) uvádí podněty ke vzniku domácího násilí podle četnosti výskytu: narození dítěte

19,5 %

rozchod

17,1 %

společné bydlení

13,5 %

těhotenství partnerky

10,0 %

nezaměstnanost partnera

7,1 %

povýšení partnerky

5,8 %

rozhodnutí partnerky k nástupu do zaměstnání nebo ke studiu

5,6 %

12

1.4 Mýty o domácím násilí Mýty o domácím násilí jsou ve společnosti značně rozšířené. Rovněţ představují významnou překáţku při řešení problémů domácího násilí a při poskytování účinné pomoci jeho obětem. Na stránkách občanského sdruţení ROSA6 je uvedeno několik mýtů o domácím násilí, mezi něţ patří: „Domácí násilí se týká jen sociálně slabších vrstev.“ Domácí násilí je jev prostupující celou společnost, bez ohledu na sociální či ekonomickou situaci. „Domácí násilí není běžné, týká se jen několika málo rodin.“ Dle reprezentativního výzkumu z roku 2003 provedeného Sociologickým ústavem AV ČR a Filozofické fakulty UK, zaţije některou z forem domácího násilí za svůj ţivot 38 % ţen. Nejde tedy o jev, který by se vyskytoval jen zřídka. „Domácí násilí jsou spíš hádky, “italská manželství.” Je nutné rozlišovat mezi běţným partnerským či manţelským konfliktem, kdy jsou si obě strany rovnocenné a mezi domácím násilím, kdy je jasně stanovena role oběti a násilníka. Mezi další znaky domácího násilí patří záměrnost a opakovanost. „Příčinou domácího násilí je především alkoholismus partnera.“ „Příčinou domácího násilí je snaha získat kontrolu nad partnerem. Alkohol může sloužit jako “spouštěcí prvek” nebo jako výmluva, není ale příčinou násilí.“ „Za domácí násilí si mohou ženy samy, muže totiž provokují.“ Násilné osoby často pouţívají „vyprovokování“ k omluvení svého jednání. Za násilí má vţdy odpovědnost ten, kdo se ho dopouští. Pouze na něm je rozhodnutí jak se bude chovat. „Ženy mají násilí ve vztahu rády.“ Tento mýtus odkazuje na zkreslené vnímání submisivity ve vztahu, často propagované porno průmyslem. Ţádná ţena ve skutečnosti netouţí být ve vztahu bita nebo poniţována. „Situace asi není tak strašná, jinak by partnerka od násilníka odešla.“ Setrvávání ve společné domácnosti s násilníkem má mnoho důvodů. Partnerka/manţelka chce dětem zachovat úplnou rodinu a k násilné osobě má silný citový vztah. Oběť se také můţe bát následků, které by s sebou její odchod přinesl (fyzické napadnutí, napadnutí blízkých osob, zastrašování…). 6

ROSA-OS (2014): Domácí násilí: Mýty o domácím násilí [on-line]. Dostupné 10. 4. 2014 z http://www.rosa-os.cz/domaci-nasili/myty-o-domacim-nasili/

13

V neposlední

řadě

hraje

důleţitou

roli

i

ekonomická

závislost

na

partnerovi/manţelovi. Odchod od násilníka však není vţdy řešením, násilí se odehrává nadále a pachatel se snaţí získat ztracenou kontrolu nad obětí. „Oběť a pachatele domácího násilí lze snadno rozpoznat.“ Rozpoznání rolí je znemoţněno privátností domácího násilí. Oběť se za násilí stydí nebo se obává reakce svého partnera, a proto svá zranění maskuje. Naopak násilná osoba můţe navenek působit mile a sympaticky, ale ve skutečnosti má dvě tváře.

14

2

AKTÉŘI DOMÁCÍHO NÁSILÍ Toufarová (2008, s. 115) říká, ţe neexistuje ţádný typický pachatel, ani typická

oběť domácího násilí. Aktéry mohou být příslušníci všech socioekonomických vrstev společnosti, ať uţ jde o úroveņ vzdělání nebo ekonomický status rodiny. Prozatím nebyla ţádným výzkumem zjištěna ţádná souvislost mezi úrovní příjmů, sociálním zařazením a počtem pachatelů a obětí. Koalice organizací proti domácímu násilí uvádí fakt, ţe za aktéry domácího násilí je vţdy povaţován agresor a oběť. V mnoha případech se vyskytují svědci domácího násilí, jeţ jsou bráni jako nepřímé oběti. Těmito nepřímými oběťmi jsou nejčastěji děti, popřípadě další osoby ţijící ve společné domácnosti s obětí a agresorem.7 Právě charakteristikou oběti, agresora a dětí, jako svědků domácího násilí se budu zabývat v následujících kapitolách.

2.1 Charakteristika pachatelů domácího násilí Pro pachatele domácího násilí je příznačné pouţívání manipulativních technik, jejichţ prostřednictvím si udrţují moc a kontrolu nad ţivotem oběti. Charakteristickým rysem je nedostatek empatie. Násilná osoba je člověkem dvojí tváře, který navenek působí mile, sympaticky a doma uplatņuje despocii. Pachatelé domácího násilí pocházejí ze všech socioekonomických vrstev. Mnozí pachatelé byli v dětství týráni nebo byli svědky násilí na své matce, naučili se jako děti, ţe násilí je legitimní způsob komunikace. Násilné jednání mohli spatřovat v jejich rodinách, kde byl pravděpodobně nedostatek úcty k ţenám a násilníci tak opakují zaţitý model chování, který přebrali jako vzor chování v raném dětství. To je přesto neospravedlņuje v uţívání násilí. U agresorů zcela převládá pohled na ţeny jako na své vlastnictví.8 Hirigoyenová (2002) charakterizuje osobnost násilníka jako narcistu, špatně snášejícího neúspěch a pocit vlastní malé hodnoty. Z toho plyne i jeho vystupování ve společnosti, kde se chová velmi příjemně, laskavě a přátelsky. Vzbuzuje tak dojem, ţe takový člověk nemůţe své partnerce ubliţovat. 7

KOORDONA (2014): Specifika domácího násilí [on-line]. Dostupné 10. 4. 2014 z http://www.koordona.cz/domaci-nasili/co-je-to-domaci-nasili/2-specifika-domaciho-nasili.html 8 ROSA-OS (2014): Statistika ROSA za rok 2008 verze 10062009.pdf [on-line]. Dostupné 10. 4. 2014 z http://www.rosa-os.cz/fileadmin/rosa/statistika_ROSA_za_2008_verze_10062009.pdf

15

„V souborech násilníků evidovaných oficiálně (soudně) nebo viktimologicky (na základě výzkumů obětí domácího násilí) bylo v mnoha studiích zjištěno vysoké procento výskytu poruch osobnosti, jejichž symptomy vykazovalo až 80% násilníků zkoumaného vzorku.“ (Loseke, Gelles, Gavanaugh, 2004, s. 7) Čírtková (2008, s. 37) tuto statistiku doplņuje Duttonovou úvahou, ţe čím závaţnější je domácí násilí, tím větší je pravděpodobnost, ţe násilník vykazuje nějakou variantu poruchy osobnosti. Stejná autorka (2008, s. 38) se zabývá klasifikací násilných osob a zmiņuje dělení podle Gottmana (1995), který upozornil na dva základní typy násilníků: 1. Typ instrumentální, který se vyznačuje antisociálním zaloţením, agresivitou a sociálním sadismem, přičemţ krutost ve vztahu není podmíněna sexuálním vzrušením. 2. Typ impulzivní, jenţ je typický svou impulzivitou a špatnou schopností sebekontroly. U tohoto typu násilníka převládá úzkostná vazba k partnerce, na níţ je závislý. V ostatních sociálních kontaktech je spíše pasivní. S dalším rozlišením pachatelů domácího násilí přichází psycholoţka a konzultantka DONA linky, Pavla Vyhlídalová (2005, s. 25-27). Její typologie zahrnuje: - Násilnické osoby s výrazným emočním problémem, nezpůsobilé pro klasický ţivot ve vztahu. Jejich láska je ničivá a pro své nejbliţší jsou neštěstím. - Pachatelé ovlivnění situačně, například určitou ţivotní epizodou nebo souhrnem událostí, které výrazně podporují rozvoj partnerského násilí - Pachatelé „dvojí tváře“, kteří svou agresivitu zaměřují výlučně proti partnerce. Jedinec z této skupiny je často silně majetnický, ţárlivý a podezíravý. Snaţí se partnerku společensky izolovat a učinit ji tak na sobě závislou. Děti nenapadá, ale zároveņ nevnímá, ţe na ně tíţivá atmosféra v rodině také působí. U Čírtkové (2008, s. 39) se dočteme, ţe psychologický výzkum osob, které se dopouštějí domácího násilí, pokračuje i nadále. Zatím ale nepřinesl všeobecně akceptovanou a preferovanou typologii pachatelů. Pro účely orientačního posouzení se v praxi ustálila poměrně jednoduchá a obecně srozumitelná klasifikace. Nemá konkrétního autora a nevznikla jako produkt vědeckého nebo empirického zkoumání. Pochází zřejmě z diskusí expertů. Zahrnuje následující varianty násilníků.

16

Osoba dvojí tváře bez výrazných příznaků psychopatologie, která se chová problematicky a násilnicky pouze ve svém soukromí, ve vztahu k blízké osobě (partnerce). Osoba obecně násilná, u které se vztahové násilí kombinuje i s dalšími problematickými (antisociálními) sklony i mimo nukleární rodinu. Násilník se závislostními problémy, jako je alkoholismus, drogový abúzus, závislost na hracích automatech, s nimiţ je domácí násilí úzce spjato. Násilník s psychickou zátěží, tj. s výraznými symptomy poruch osobnosti. Tato klasifikace je oblíbená uţ tím, ţe je názorná a srozumitelná odborníkům z různých profesí a oborů. Lze ji také vyuţít pro řešení praktických otázek kolem domácího násilí, jako je strategie při intervenci nebo poradenství poskytované ohroţené osobě. Umoţņuje orientačně odhadnout rizikovost domácího násilí, plynoucí z motivace násilníka. Současně naznačuje, jakým směrem by se měla ubírat jeho terapie. Z těchto typologií mi přijde poslední uvedená typologie jako nejuţitečnější pro praxi. Zahrnutí kategorie násilných osob se závislostními problémy představuje nemalé mnoţství případů domácího násilí.

Ze všech těchto klasifikací je patrné, ţe skupina

pachatelů partnerského násilí není z hlediska osobnosti stejnorodým souborem.

2.2 Ženy jako oběti domácího násilí Vzhledem k tomu, ţe výzkumným souborem mé empirické práce budou právě ţeny a také proto, ţe jsou nejčastějšími oběťmi domácího násilí, chci se na specifika této skupiny zaměřit podrobněji. Cílem této podkapitoly je nabídnout obraz ţen jako obětí domácího násilí, kterému čelí ze strany pachatele – manţela, partnera. Po definování násilí páchaného na ţenách krátce popíšu také historický kontext této problematiky a uvedu výsledky výzkumu, který sleduje četnost výskytu domácího násilí páchaného na ţenách. Samostatnou pozornost věnuji tématu syndrom týrané ţeny.

17

Podle definice OSN je násilím na ţenách míněn „každý projev rodově podmíněného násilí, který má nebo by mohl mít za následek tělesnou, sexuální nebo psychickou újmu nebo utrpení žen, včetně hrozby takovými činy, zastrašování a úmyslného omezování svobody a to jak ve veřejném či soukromém životě.“9 Krátký historický exkurz k této oblasti najdeme u Voņkové a Spoustové (2008, s. 17), které zdůrazņují, ţe ţena přecházela sņatkem z područí otce do moci manţela, který měl veškerá rozhodovací práva, co se majetku týče a mohl ji trestat za vše, s čím nebyl spokojen. Emancipační úsilí ţen sílí aţ v 19. století, přičemţ mezi hlavní poţadavky patří volební právo, rovnoprávný přístup ke vzdělání, uplatnění ve veřejném ţivotě a právo na rozvod a manţelství. Tyto body se daří naplņovat aţ s postupem času v období mezi první a druhou světovou válkou po druhé světové válce. O domácím násilí, znásilņování a zneuţívání ţen se začíná otevřeně hovořit aţ od 70. let minulého století, kdy vznikaly první azylové domy pro ţeny a krizová centra. Špatenková a Ševčík (200, s. 91) ke specifické skupině ohroţených osob – ţen, poznamenávají, ţe právě ony jsou nejčastějším terčem domácího násilí. Domácí násilí se nejčastěji odehrává v partnerských relacích: manţel – manţelka druh – druţka partner – partnerka bývalí manţelé či partneři (tzv. expartnerské násilí) Stejní autoři ve své knize (s. 28) dále popisují, jak byla problematika domácího násilí zachycena ve výzkumech. Prvotní empirické šetření bylo realizováno v roce 1991 Institutem pro kriminologii a sociální prevenci a ukázalo se, ţe násilnými osobami jsou v 78% muţi a v 15% ţeny. Podle reprezentativního výzkumu provedeného v roce 2003 v České republice Sociologickým ústavem AV ČR a Filosofickou fakultou UK zaţije některou z forem domácího násilí za svůj ţivot 38 % ţen.

9

ROSA-OS (2014): Co je domácí násilí [on-line]. Dostupné 10. 4. 2014 z http://www.rosa-os.cz/domacinasili/co-je-domaci-nasili/

18

2.2.1 Syndrom týrané ženy Tento termín poprvé pouţila psycholoţka Lenore Walkerová s cílem pojmenovat psychické symptomy a vzorce chování, které jsou důsledkem dlouhodobého partnerského násilí. Aby se syndrom týrané ţeny opravdu rozvinul, musí podle Walkerové dojít alespoņ dvakrát k zopakování celého cyklu násilí. Walkerová vymezuje čtyři charakteristiky tohoto syndromu: Ţena je přesvědčena, ţe za násilí nese vinu ona. Zároveņ si nedokáţe představit, ţe by za násilí mohl být odpovědný někdo jiný neţ ona. Bojí se o svůj ţivot a/nebo o ţivoty svých dětí Ţena trpí iracionální domněnkou, ţe násilník je všudypřítomný a vševědoucí. (Marvánová – Vargová, 2008, s. 41) Poměrně podrobnou charakteristiku týrané ţeny nabízí Dobrzyńska – Mesterhazy (in Badura – Madej, 1999, s. 122) podle které je týraná ţena materiálně závislá na svém partnerovi, je mu podřízená (submisivní) a poslušná. Týraná ţena udrţuje minimální nebo ţádné kontakty s dalšími lidmi, je vystrašená a trpí pocitem vlastní bezmoci, beznaděje a bezcennosti. Myslí si, ţe situace uţ nemá ţádné řešení, ačkoli uţ nemůţe déle snést partnerovo násilí, které často omlouvá jeho náladou, nebo nepříjemnostmi, které proţil v práci, či jako důsledek záţitků z dětství. Ţena zaţívající násilí má intenzivní pocity viny a je přesvědčená, ţe to, co se jí přihodilo, si zaslouţí. O svých zkušenostech a způsobech, jakými s ní partner zachází, se stydí vyprávět. Sex jí slouţí jako nástroj pro upevnění intimního vztahu s partnerem. Týraná ţena je silně emocionálně závislá na partnerovi – neumí si představit ţivot bez něho, ale ani s ním, bezmezně věří, ţe se partner „zlepší“. U Voņkové a Spoustové (2008, s. 71) se objevuje myšlenka, ţe osoby nezasvěcené do této problematiky si často kladou otázku, proč oběť domácího násilí neopustí domácnost společně sdílenou s agresorem. Nabízí se hned několik odpovědí. Mimo jiţ zmiņované riziko vystupņování násilí v situaci, kdy chce ţena odejít, se také často setkáváme se soucitem s pachatelem a s potřebou mu pomáhat. Mezi další aspekty zapříčiņující, ţe ţena v domácnosti zůstává, je její velká potřeba lásky, kdy i nepatrný láskyplný projev pachatele stačí, aby ţena neodešla a stáhla podané trestní oznámení. Hlavním důvodem pro setrvání v násilném vztahu je především strach z ještě většího utrpení. Svou roli zde hrají i pocity studu, zneuctění, nespravedlnosti, obavy ze sociální 19

izolace a společenského nepochopení či odsouzení. Všechna tato fakta jsou souhrnně označována jako syndrom připoutání, který se projevuje loajalitou k násilníkovi, neschopností vyhledat pomoc zvenčí a neschopností opustit vztah s násilnou osobou.

20

3

POMOC OBĚTEM DOMÁCÍHO NÁSILÍ

Účinná pomoc obětem násilí bývá často znesnadněna popíráním tohoto jevu a to jak popíráním samotné existence tohoto jevu, tak i jeho závaţnosti. Můţeme se také setkat s postojem, ţe s tímto problémem se nedá nic dělat.10 V této kapitole chci ukázat, jaké jsou moţnosti pomoci obětem domácího násilí a ţe s tímto problémem se „něco rozhodně dělat dá.“ Nejprve se zaměřím na legislativní ochranu před DN v našem prostředí na základě zákona o ochraně před domácím násilím a poté popíšu intervenční centrum jako sluţbu určenou osobám ohroţeným násilným chováním. Neopomenu ani působnost neziskových organizací na tomto poli sociální práce. Myslím si, ţe je velmi důleţité, aby ţeny věděly, kam se mohou v případě domácího násilí obrátit, kde hledat pomoc. I to se pokusím zjistit ve výzkumné části.

3.1 Právní rámec ochrany před domácím násilím v ČR V metodickém rámci práce intervenčních center, uvádí Voņková a kol. (2007, s. 1921) několik pramenů práva, skrze které je moţno na problematiku domácího násilí pohlíţet. Zákonem č. 91/2004, který novelizuje trestní zákon, vešla §215a v platnost nová skutková podstata trestného činu „Týrání osoby ţijící ve společně obývaném bytě nebo domě“. Uvedený trestný čin však definuje pouze jedno protiprávní jednání z mnoţiny trestných činů, které lze pod domácí násilí zahrnout a opomíjí delikty jako je ublíţení na zdraví, újma na zdraví, vyhroţování, vydírání, omezování domovní svobody, ale také znásilnění či vraţdu. Protiprávní jednání mezi osobami blízkými, které však nenaplņuje skutkovou podstatu trestného činu, lze také sankcionovat jako přestupky proti občanskému souţití podle §49 odst. 1 písm. a), c), e), zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. O přestupek dle tohoto zákona se jedná v případě vyhroţování újmou na zdraví, drobného ublíţení na zdraví, schválnosti či jiného hrubého jednání. Největší legislativní změnu přinesl zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím (zákon o ochraně před DN). Tento zákon byl přijat dne 14. 3. 2006 s účinností od 1. 1. 2007. Změna spočívá v metodě prevence, tedy v moţnosti zásahu dříve, neţ chování ohroţovatele nabude intenzity trestného činu a osoba ohroţená utrpí závaţnou újmu na fyzickém nebo psychickém zdraví, ţivotě, svobodě či závaţnou újmu na lidské důstojnosti. V § 21a aţ 21d a § 42n zákona o ochraně před domácím násilím je upraven 10

ROSA-OS (2014): Mýty o domácím násilí [on-line]. Dostupné 10. 4. 2014 z http://www.rosaos.cz/domaci-nasili/myty-o-domacim-nasili/

21

nový právní institut, tzv. vykázání. §21a odst. 1 zákona č. 135/2006 Sb., o ochraně před DN zní takto: (1) „Lze-li na základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat, že dojde k nebezpečnému útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo zvlášť závažnému útoku proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn toho, kdo je podezřelý z takového jednání, vykázat z bytu nebo domu společně obývaného s ohroženou osobou (dále jen "společné obydlí"), jakož i z jeho bezprostředního okolí. Součástí vykázání je rovněž zákaz návratu do vymezených prostor. Toto rozhodnutí je účinné v okamžiku, kdy bylo prokazatelně sděleno osobě, proti které směřuje. Osoba, proti níž vykázání směřuje (dále jen "vykázaná osoba"), je poté povinna neprodleně opustit místo, na které se rozhodnutí o vykázání vztahuje.“ Celkem bylo v České republice za rok 2012, vykázáním násilné osoby ze společného obydlí, ochráněno 2051 ohroţených osob, z toho 1467 ţen, 164 muţů a 420 dětí.11 Další povinností policistů dle § 21b odst. 2 je také povinnost doručit opis rozhodnutí o vykázání spolu s opisem úředního záznamu (§21 odst. 5) do 24 hodin příslušnému „intervenčnímu centru“. Prací intervenčních center se budu dále zabývat v samostatné následující kapitole.

3.2 Intervenční centrum Dle §60a odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách musí intervenční centrum nabídnout pomoc osobě ohroţené násilným chováním nejpozději do 48 hodin od doručení kopie úředního záznamu o vykázání. Intervenční centrum poskytuje pomoc také na základě ţádosti osoby ohroţené násilným chováním nebo i bez takového podnětu, a to bezodkladně poté, co se o takovémto chování dozví. Sociální sluţby v intervenčním centru mohou být poskytovány jako sluţby ambulantní, terénní nebo pobytové. 2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: a) sociálně terapeutické činnosti, b) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. (3) Služba podle odstavce 1 poskytovaná formou pobytových služeb obsahuje vedle základních činností uvedených v odstavci 2 tyto základní činnosti: 11

DOMÁCÍ NÁSILÍ (2014): Celkové počty ohroţených osob za rok 2012 [on-line]. Dostupné 10. 4. 2014 z http://domaci-nasili.cz/Download/2012-apic-shrnuti-pohlavi.pdf

22

a) poskytnutí ubytování, b) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy. (4) Součástí služby je zajištění spolupráce a vzájemné informovanosti mezi intervenčními centry, poskytovateli jiných sociálních služeb, orgány sociálně-právní ochrany dětí, obcemi, útvary Policie České republiky a obecní policie, jakož i ostatními orgány veřejné správy.

3.3 Neziskové organizace Pomoc obětem domácího násilí nabízí i neziskové organizace, z nichţ jsou ty nejznámější Bílý kruh bezpečí, ROSA, ProFem o.p.s., ACORUS, Persefona o. s., Élektra o. s., Elpis a Magdalenium o. s. Bílý kruh bezpečí Tato nezisková organizace působící jiţ od roku 1991, poskytuje právní informace, psychologické a sociální poradenství. Pomoc Bílého kruhu bezpečí je realizována prostřednictvím celostátní sítě poraden, telefonické linky BKB a Dona linky a intervenčního centra. Bílý kruh bezpečí nabízí bezpečný prostor, ve kterém je oběť podporována při ventilaci emocí. Nejprve dochází ke zmapování celé situace a následuje pomoc při hledání strategií, dlouhodobých či krátkodobých. Rovněţ je zjišťováno naplņování potřeb týrané osoby a pracuje se s ní na znovuobnovení pocitu bezpečí. Dalšími činnostmi BKB je osvětová činnost, pořádání přednášek a seminářů, spolupráce při tvorbě zákonů, spolupráce s neziskovými organizacemi a jinými subjekty a tvorba vlastních projektů. Pracovní tým se skládá z odborně způsobilých poradců, právníků, psychologů, sociálních pracovníků a lékařů.12 ROSA – centrum pro týrané a osamělé ženy ROSA se zaměřuje na přímou komplexní pomoc ţenám – obětem domácího násilí a jejich dětem a na prevenci tohoto jevu. Součástí nabídky ROSA o.s. je

odborné

specializované poradenství a komplexní pomoc pro ţenu - oběť domácího násilí, mezi níţ patří krizová intervence, sociálně-terapeutické poradenství, vytvoření bezpečnostního plánu, poskytování utajeného azylového bydlení pro ţeny-oběti domácího násilí (formou azylového domu a bytu) a telefonická krizová pomoc pro všechny oběti domácího násilí. 12

BKB (2014): Poslání a činnost [on-line]. Dostupné 25. 3. 2014 z http://www.bkb.cz/o-nas/poslani-acinnost/

23

Cílem této neziskové organizace je poskytnout ţenám – obětem domácího násilí bezpečí, jistotu a posílit je, aby byly schopné samy nalézt sílu a odvahu něco změnit. ROSA má registrovány

3

sociální

sluţby

a

to

odborné

sociální

poradenství,

azylové

ubytování v azylovém domě ROSA s utajenou adresou pro ţeny oběti domácího násilí a jejich děti a sluţbu telefonické krizové pomoci. Stejně jako BKB se podílí i ROSA na prevenci domácího násilí. ProFem o. p. s. „Posláním proFem o.p.s. je působení na zlepšení situace v oblasti domácího násilí a jiných forem násilí především na ženách, a to prostřednictvím lobbingu, osvěty, vydávání publikací a přímé podpory osob ohrožených domácím násilím či jinou formou násilí.“13 Toto poslání se proFem snaţí naplnit prostřednictvím vydávání poradenských a informačních publikací pro veřejnost, pořádáním konferencí, workshopů a školení pro laickou i odbornou veřejnost, poskytováním přímého poradenství a podpory osobám ohroţeným domácím násilím či jinou formou násilí a jinými dalšími činnostmi. Sociálními sluţbami, které tato organizace nabízí, je odborné sociálně právní poradenství ve dvou regionech a internetové poradenství, dále také sluţba intervenčního centra a telefonická krizová pomoc (Linka právní pomoci pro ţeny – oběti domácí násilí).

13

PROFEM (2014): O Profem [on-line]. Dostupné 10. 4. 2014 z http://www.profem.cz/o-profem.aspx

24

4

METODOLOGIE VÝZKUMU

4.1 Cíle výzkumu, hypotézy a jejich operacionalizace Tato empirická práce si klade za hlavní cíl zjistit, jaká je informovanost ţen o problematice domácího násilí (zda ţeny ví, jak se DN projevuje, kdo je nejčastější obětí, kam se mohou v případě potřeby obrátit…). Vedle tohoto cíle chci také zjistit, zda ţeny věří mýtům o domácím násilí, jak subjektivně hodnotí svou informovanost a informovanost veřejnosti a jejich zkušenost s domácím násilím. Rovněţ chci znát názor ţen na rozpoznatelnost pachatele domácího násilí a na důvody bránící obětem v odchodu od násilníka. Struktura cílů naplņovaných prostřednictvím ověřování níţe uvedených hypotéz je tedy následující: 1.) Zjistit, jaká je informovanost ţen o problematice domácího násilí. H2: Ţeny se shodují na tom, ţe právě ony jsou nejčastěji oběťmi domácího násilí. Hypotéza bude potvrzena, pokud alespoņ 80% respondentek odpoví, ţe ţeny jsou nejčastěji oběťmi domácího násilí. H4: Kaţdá ţena dokáţe popsat projevy domácího násilí. - Pro potvrzení hypotézy je třeba, aby kaţdá ţena uvedla alespoņ dva projevy DN, které popisuji v podkapitole 1.1 Formy a znaky domácího násilí. H9: Tři čtvrtiny ţen ví, kam se v případě domácího násilí obrátit, přičemţ nejčastěji by z institucí oslovily Policii ČR a z neziskových organizací pak Bílý kruh bezpečí. – Hypotéza bude ověřena v otázkách č. 12 a č. 13. 2.) Zjistit, zda ţeny věří mýtům o domácím násilí. H5: Třetina ţen povaţuje domácí násilí spíše za ojedinělý jev. - Hypotéza bude ověřována v otázce č. 8. H6: Mýtům o domácím násilí uţ nevěří více jak polovina ţen. – Procentuální podíl ţen, které v jednotlivých otázkách 7. – 9. odpoví nesouhlasím nebo spíše nesouhlasím, bude vyšší neţ 50,00%. 3.) Zjistit, jak ţeny subjektivně hodnotí svou informovanost a informovanost veřejnosti. H1: Více jak polovina ţen má podle svého názoru o problematice domácího násilí alespoņ základní informace. – Hypotéza bude ověřována v otázce č. 3. 25

H10: Kaţdá druhá ţena povaţuje informovanost a osvětu proti domácímu násilí v médiích za dostatečnou. – Hypotéza bude potvrzena, pokud alespoņ 50,00% respondentek zvolí moţnost za a) ano. 4.) Zjistit zkušenost ţen s domácím násilím. H8: Alespoņ polovina ţen má s domácím násilím vlastní zkušenost nebo zná někoho kdo byl/je obětí domácího násilí. – Pravdivost hypotézy č. 8 bude potvrzena, pokud součet procentuálních podílů odpovědí za a) a za b) bude větší neţ 50%. 5.) Zjistit názor ţen na rozpoznatelnost pachatele domácího násilí a názor na důvody bránící oběti v odchodu od násilníka. H3: Mezi ţenami převaţuje názor, ţe pachatele domácího násilí lze rozpoznat. Hypotéza bude potvrzena, pokud více jak 70% ţen bude toho názoru, ţe pachatele domácího násilí lze rozpoznat. H7: Nejčastějšími důvody, které brání oběti v odchodu od násilníka, jsou podle ţen strach a finanční nesoběstačnost (finanční závislost). – Hypotéza bude ověřena v otázce č. 10.

4.2 Metodologie sběru dat Pro naplnění stanovených cílů jsem zvolila metody kvantitativního výzkumu, který Disman (2002, s. 126) popisuje jako nástroj pro testování hypotéz o skupinách, a ne o jednotlivcích. Analýza je prováděna na kumulovaných datech o mnoha jedincích a tato data můţeme kumulovat pouze za podmínky, jsou-li totoţná. Toho je dosaţeno totoţností stimulů, například otázek. Vyuţití kvantitativního výzkumu doporučuje Disman (2002, s. 77) u takových problémů, „které je možno popsat v termínech vztahů mezi pozorovatelnými proměnnými.“ Data budu získávat prostřednictvím dotazníkového šetření, díky kterému mohu získat informace od velkého počtu jedinců v poměrně krátkém čase a při relativně nízkých nákladech. (Disman, 2002, s. 141) Dotazník je sestaven jak z uzavřených tak i otevřených otázek, které lze uspořádat do těchto okruhů: 1.) Otázky sociodemografické: otázka č. 1 a č. 2 2.) Otázky zjišťující informovanost: otázky č. 4, č. 6, č. 12 a č. 13

26

3.) Otázky zjišťující víru v mýty o domácím násilí: otázky č. 7, č. 8, č. 9, 4.) Otázky zjišťující subjektivní hodnocení své informovanosti a informovanosti v médiích: otázky č. 3 a č. 14 4.) Otázky zjišťující zkušenost s domácím násilím: otázka č. 11 5.) Otázky zjišťující názor ţen: otázky č. 5 a č. 10

4.3 Reflexe sběru dat Jelikoţ je mým výzkumným vzorkem ţenská populace ve věku 20 – 50 let bez jiných dalších kritérií, nenastal pro velikost této populace při hledání respondentek ţádný problém. Vytvořené dotazníky jsem šířila jak ve formě tištěné do rukou konkrétních respondentek, tak i formou elektronickou prostřednictví e-mailu. Zpočátku jsem se obávala, aby dotazník nebyl respondentkami pochopen jako dotazník pouze pro ty, které s domácím násilím mají vlastní zkušenost. Tato obava se ukázala jako zbytečná. Dotazníky jsem nejprve rozdala svým blízkým, známým a spoluţačkám, které dotazník zavěsily i na sociální síť Facebook a pak mi je vyplněné zasílaly na mail, protoţe sama profilem na této sociální síti nedisponuji. Překvapila mě vysoká návratnost dotazníku, kterou nemohu přesně určit, neboť některé respondentky šířily dotazník dále mezi své známé, rodinu a spolupracovnice a vyplněné dotazníky mi pak samy předávaly nebo posílaly e-mailem. Tento postup při výběru výzkumného souboru nazývá Miovský (2006, s. 131 – 132) jako metodu sněhové koule. Další potencionální respondenty získáváme prostřednictvím kontaktu s respondenty, které oslovíme nejdříve sami. Vzhledem k takovéto distribuci dotazníků a tudíţ vzorku, který není dostatečně reprezentativní, nelze ani výsledky tohoto výzkumu povaţovat za reprezentativní. Předem jsem si stanovila limit 200 vyplněných dotazníků, a po obdrţení tohoto počtu dotazníků jsem jiţ přestala data sbírat. Tuto hranici jsem si stanovila z časových a kapacitních důvodů. Sběr dat trval celkem 12 dní.

4.4 Výzkumný soubor Výzkumný soubor mé empirické práce tvořilo celkem 200 respondentek, ve věkovém rozmezí 20 – 50 let. Toto věkové rozpětí v sobě zahrnuje dle Vágnerové (2007) dvě vývojová období a to období mladé dospělosti (20 – 40 let) a období střední dospělosti (40 – 50 let). Demografické údaje o svém výzkumném souboru uvádím níţe ve dvou tabulkách znázorņujících věkovou strukturu a vzdělání respondentek.

27

Tabulka č. 1: Věková struktura respondentek

Věk

Počet

20 - 29

98

30 - 39

47

40 - 50

55

Tabulka č. 2: Vzdělání respondentek

Vzdělání

Počet

základní

9

střední s výučním listem

43

střední s maturitou

88

VŠ, VOŠ

60

28

5

ANALÝZA DAT

V této části práce se budu věnovat výsledkům analýzy dat. Postupovat budu dle stanovených hypotéz, ke kterým vţdy doloţím kruhový graf a tabulku zachycující absolutní četnosti a procentuelní podíly. V záhlaví grafu bude vţdy uvedena konkrétní otázka z dotazníku.

5.1 Subjektivní hodnocení své informovanosti o problematice domácího násilí Hypotéza č. 1: Více jak polovina žen má podle svého názoru o problematice domácího násilí alespoň základní informace. Tato hypotéza byla ověřována prostřednictvím otázky č. 3, jejíţ odpovědi jsou zaznamenány v grafu č. 1 a v tabulce č. 1. Graf č. 1: Subjektivní názor žen na svou informovanost o problematice DN

Myslíte si, že máte dostatek informací o domácím násilí? 4,00%

43,50%

52,50%

Něco o tom vím Ano, mám dostatek informací Ne, nemám dostatek informací

Tabulka č. 3 vztahující se ke grafu č. 1

Odpověď

Počet Procenta

Něco o tom vím.

105

52,50%

Ano, mám dostatek informací. Ne, nemám dostatek informací.

87

43,50%

8

4%

29

Z těchto dat vyplývá, ţe základní povědomí o problematice domácího násilí má dle svého názoru 52,50% ţen a celých 43,50% ţen se domnívá, ţe o domácím násilí má dostatek informací, čímţ se hypotéza č. 1 potvrzuje. Pouhá 4% ţen se cítí být o problematice domácího násilí neostatečně informována.

5.2 Nejčastější oběť domácího násilí Hypotéza č. 2: Ženy se shodují na tom, že právě ony jsou nejčastěji oběťmi domácího násilí. Hypotéza bude potvrzena, pokud alespoņ 80% respondentek odpoví, ţe ţeny jsou nejčastěji oběťmi domácího násilí. V otázce č. 2 dále respondentky mohly vybírat z moţností za a) děti a za c) senioři. Graf č. 2: Nejčastější oběť domácího násilí


Kdo je podle Vás nejčastěji obětí domácího násilí? 7,00% 19,50%

Odpověď Ţeny

Počet 147

Procenta 73,50%

Děti

39

19,50%

Senioři

14

7,00%

73,50% Ženy

Děti

Senioři

Podle mínění ţen, je nečastější obětí domácího násilí se 73,50% ţena, s 19,50% dítě a se 7,00% senior. I kdyţ je procentuelní podíl respondentek, které povaţují za nejčastější oběť DN ţeny vysoký, nedosahuje hranici 80%, a tudíţ není hypotéza č. 2 pravdivá.

5.3 Rozpoznání pachatele domácího násilí Hypotéza č. 3: Mezi ženami převažuje názor, že pachatele domácího násilí lze rozpoznat. Aby mohla být hypotéza potvrzena, mělo by alespoņ 70% respondentek odpovědět, ţe je pachatele domácího násilí moţné rozpoznat.

30

Graf č. 3: Rozpoznání pachatele domácího násilí


Myslíte si, že jde poznat kdo je pachatelem domácího násilí? 20,50%

43,00%

Odpověď Ano

Počet 86

Procenta 43,00%

Ne

73

36,50%

Nevím

41

20,50%

36,50% Ano

Ne

Nevím

Výsledky této otázky byly poměrně vyrovnané. U 43% respondentek se objevila odpověď, ţe pachatele domácího násilí jde poznat a 36,50% respondentek bylo opačného názoru, tedy ţe nejde poznat kdo je pachatelem DN. Odpověď nevím zvolilo 20,50% respondentek. Hypotéza č. 3 je tedy vyvrácena.

5.4 Projevy domácího násilí Hypotéza č. 4: Každá žena dokáže popsat projevy domácího násilí. Tuto hypotézu ověřuji v otázce č. 6, na kterou odpovídají respondentky vlastními slovy. Pro potvrzení hypotézy je třeba, aby kaţdá ţena uvedla alespoņ dva projevy DN, které popisuji v podkapitole 1.1 Formy a znaky domácího násilí. Na závěr uvedu tabulku, ve které budou konkrétní projevy forem DN a jejich četnost mezi odpověďmi zaznamenány. Kaţdá respondentka uvedla nějaký projev DN, ale celkem 35 respondentek odpovědělo uvedením pouze jednoho projevu DN a 10 respondentek popisovalo, jak se domácí násilí projevuje na oběti (coţ nebylo úkolem této otázky) a pro správnost hypotézy bylo zapotřebí, aby kaţdá respondentka uvedla minimálně dva projevy domácího násilí, tudíţ je hypotéza nepravdivá. Tabulka č. 6: Konkrétní projevy domácího násilí

Projevy

Počet

Bití (kopance, facky, škrcení,…)

62

Poniţování

45

31

Vydírání

37

Nadávání, uráţení

31

Izolace oběti

29

Omezování osobní svobody

25

Agresivita

22

Znásilnění

20

Manipulace

17

Odpírání potřeb

17

Neustálá kontrola oběti

15

Zákaz různých činností

14

Zamezení přístupu k financím

11

Nepřiměřené tresty

9

Nucení k sexuálním praktikám

6

Náboţenské důvody

2

Ve výčtu konkrétních projevů domácího násilí dominovalo s počtem 62 odpovědí bití. Na druhém místě se objevilo poniţování a na třetím pak vydírání. Jako projev domácího násilí uvádělo 31 respondentek také nadávání a uráţení a 29krát se objevila odpověď izolace oběti. Následovalo omezování osobní svobody (25x), agresivita (22x) a znásilnění (20x). Ostatní méně často uváděné projevy DN viz tabulka č. 6.

5.5 Názor žen na výskyt domácího násilí Hypotéza č. 5: Více jak třetina žen považuje domácí násilí spíše za ojedinělý jev. Na názor respondentek ohledně výskytu domácího násilí se budu ptát v otázce č. 8. Otázka bude formulována jako výrok, u kterého budou respondentky vybírat odpověď z moţností podle toho, jak s výrokem souhlasí/nesouhlasí. Pro potvrzení hypotézy musí alespoņ 67 respondentek (33,50%) odpovědět souhlasím nebo spíše souhlasím.

32

Graf č. 4: Názor žen na výskyt domácího násilí

Domácí násilí není běžné. 15,00%

18,50%

31,00% 35,50% Souhlasím

Spíše souhlasím

Spíše nesouhlasím

Nesouhlasím


Odpověď

Počet

Procenta

Souhlasím

30

15,00%

Spíše souhlasím

62

31,00%


71

35,50%

Nesouhlasím

37

18,50%

Z výsledků vyplývá, ţe celkem 54,00% ţen se přiklání k názoru, ţe domácí násilí je jev, který není zcela ojedinělý a je moţné se s ním setkat. I přes převahu těchto odpovědí, však 46,00% respondentek míní, ţe domácí násilí není běţné. Hypotéza, že více jak třetina žen považuje domácí násilí spíše za ojedinělý jev, je pravdivá.

5.6 Víra v mýty o domácím násilí Hypotéza č. 6: Mýtům o domácím násilí už nevěří více jak polovina žen. Operacionalizace hypotézy spočívá v tom, ţe procentuální podíl respondentek, které v otázkách 7. – 9. odpoví, nesouhlasím nebo spíše nesouhlasím, bude vyšší neţ 50,00%. U těchto otázek opět budou respondentky vybírat z moţností dle toho, jak s výrokem souhlasí/nesouhlasí. Abych předešla zbytečné zdlouhavosti a nepřehlednosti, uvedu u vyhodnocení této otázky pouze tabulky, jejichţ název bude tvořen zněním samotného výroku.

33

Tabulka č. 8: Domácí násilí se týká jen sociálně slabších vrstev.

Odpověď

Počet

Procenta

Souhlasím

14

7,00%

Spíše souhlasím

27

13,50%


52

26,00%

Nesouhlasím

101

50,50%

Součet odpovědí spíše nesouhlasím a nesouhlasím, tvoří 76,50% odpovědí respondentek a tudíţ tato dílčí otázka hypotézu č. 6 potvrzuje. Tabulka č. 9: Domácí násilí není běžné.

Odpověď

Počet

Procenta

Souhlasím

30

15,00%

Spíše souhlasím

62

31,00%


71

35,50%

Nesouhlasím

37

18,50%

S výrokem, ţe domácí násilí není běţné, nesouhlasí nebo spíše nesouhlasí 54,00% ţen, tedy více jak 50,00%. Tabulka č. 10: Příčinou domácího násilí je především alkoholismus partnera.

Odpověď

Počet

Procenta

Souhlasím

28

14,00%

Spíše souhlasím

54

27,00%


75

37,50%

Nesouhlasím

43

21,50%

Procentuální podíl všech respondentek, které nepovaţují za hlavní příčinu domácího násilí alkoholismus partnera je 59,00% čímţ je splněna podmínka pro pravdivost hypotézy č. 6.

34

Všechny uvedené výroky byly mýty, které se ve společnosti někdy vyskytují. Tyto mýty jsem našla na stránkách občanského sdruţení ROSA a pouţila je ve svém dotazníku. Se všemi těmito mýty více jak 50,00% respondentek nesouhlasilo a potvrdila se tak hypotéza č. 6.

5.7 Důvody bránící oběti v odchodu od násilníka Hypotéza č. 7: Nejčastějšími důvody, které brání oběti v odchodu od násilníka, jsou podle žen strach a finanční závislost. Ověření hypotézy provedu v otázce č. 10, na kterou budou respondentky odpovídat samy, dle svého názoru. Platnost hypotézy potvrdím v případě, ţe strach a finanční závislost se budou mezi odpověďmi vyskytovat nejvíce. Všechny odpovědi a jejich četnost zaznamenám v tabulce v pořadí od nejpočetnější odpovědi po tu nejméně častou. Tabulka č. 11: Důvody bránící oběti v odchodu od násilníka

Odpověď

Počet

Strach

68

Finanční (ekonomická) závislost

41

Děti

35

Bydlení

26

Psychická závislost na partnerovi - násilníkovi 23 Citová vazba na partnera – násilníka

20

Naděje, ţe se násilníkovo chování změní

17

Nízké sebevědomí

12

Výhruţky, vydírání

10

Stud

8

Nesamostatnost

6

Společné závazky

6

Pocit selhání a viny

5

Nevím

5

Nedostatek podpory od blízkých a okolí

4

Neinformovanost o moţnostech pomoci

4

Zvyk

3

Nejistota

3

Náboţenské důvody

2

35

Strach s četností 68 odpovědí a finanční závislost s počtem 41 odpovědí jsou, jak předpokládám v hypotéze č. 7, dle mínění ţen nejčastějšími důvody, které brání oběti domácího násilí v odchodu od násilníka. Hypotéza č. 7 se potvrzuje.

5.8

Zkušenost s domácím násilím Hypotéza č. 8: Alespoň polovina žen má s domácím násilím vlastní zkušenost nebo

zná někoho kdo byl/je obětí domácího násilí. Zkušenost s domácím násilím budu zjišťovat v otázce č. 11. I přes citlivost této otázky na ni odpovědělo 100% respondentek. Aby mohla být hypotéza č. 8 platná, musí součet procentuálních podílů odpovědí za a) a za b) být vetší neţ 50%. Graf č. 5: Zkušenost s domácím násilím

Máte vlastní zkušenost s domácím násilím? 20,00% 49,00%

31,00%

Ne, nemám žádnou zkušenost. Ne, nemám, ale znám někoho, kdo byl/je obětí domácího násilí Ano, mám vlastní zkušenost.


Odpověď

Počet Procenta

Ne, nemám ţádnou zkušenost.

98

49,00%

Ne, nemám, ale znám někoho, kdo byl/je obětí domácího násilí. 62

31,00%

Ano, mám vlastní zkušenost.

20,00%

40

36

S domácím násilím nemá ţádnou zkušenost 49,00% respondentek. Ţen, které sice nemají vlastní zkušenost, ale znají někoho, kdo byl nebo je obětí domácího násilí je 31,00%. Domácí násilí zaţilo 20,00% z dotazovaných respondentek. Součet těch, které znají osobu se zkušeností s DN a těch, které mají vlastní zkušenost je tedy 51,00% a hypotéza č. 8 se tímto potvrzuje.

5.9 Znalost možností pomoci v případě domácího násilí Hypotéza č. 9: Tři čtvrtiny žen ví, kam se v případě domácího násilí obrátit, přičemž nejčastěji by z institucí oslovily Policii ČR a z neziskových organizací Bílý kruh bezpečí. Předposlední hypotézu chci ověřit otázkami č. 12 a č. 13. V první z uvedených otázek zjišťuji, zda by ţeny dokázaly známému, příbuznému či kamarádce poradit, kam se v případě domácího násilí obrátit. Otázka č. 13 je otevřená a respondentky v ní uvádí jim známé instituce nebo organizace, zabývající se pomocí obětem domácího násilí. Graf č. 6: Schopnost poradit blízkým v případě domácího násilí

Dokážete poradit známému, příbuznému, kamrádce kam se má v případě domácího násilí obrátit? 33,50%

52,00% 14,50% Ano

Ne

Nevím


Odpověď

Počet

Procenta

Ano

104

52,00%

Ne

29

14,50%

67

33,50%

Nevím Tabulka

č.

1

vztahující se ke

grafu č. 1............................................................................................................................. Graf

č.

2:

Nejčastější

oběť

domácího

násilí

37

Svým blízkým a známým by podle svého názoru dokázalo v případě domácího násilí poradit 52,00% respondentek. 14,50% respondentek by nevědělo kam se má v takové situaci obrátit a 33,50% respondentek odpovědělo, ţe neví, jestli by někomu dokázalo poradit. Hypotéza č. 9 se tímto výsledkem vyvrací, neboť pouze 52,00% ţen je schopných pomoci blízkému ve vyhledání odborné pomoci a ví, kam se v případě domácího násilí obrátit. Tabulka č. 14. Které instituce nebo organizace zabývající se pomocí obětem domácího násilí znáte?

Odpověď

Počet

Neznám

82

Policie ČR

34

Bílý kruh bezpečí

25

Linka bezpečí

18

Linka důvěry

14

Azylové domy

12

Psychologická poradna

11

Občanská poradna

8

Rosa

8

Dona

7

Člověk v tísni

5

Sociální odbor

5

Fond ohroţených dětí

4

Intervenční centrum

3

Avon

3

Poradna pro ţeny a dívky OSPOD Elpis

2

OSPOD

2

Krizové centrum

1

Spondea

1

2

38

Mezi odpověďmi se bohuţel nejčastěji objevovala odpověď, ţe respondentka nezná ţádnou instituci nebo organizaci zabývající se pomocí obětem domácího násilí a to v 82 případech. Ţeny by jinak v 34 případech přivolaly policii anebo kontaktovaly neziskovou organizaci Bílý kruh bezpečí (25x). Podle četnosti je tedy nejznámější institucí Policie ČR a neziskovou organizací pak Bílý kruh bezpečí, hypotéza č. 9 je tedy pravdivá pouze z té části, ve které se hovoří o institucích a organizacích, které ženy znají.

Ostatní

odpovědi jsou uvedeny v tabulce i s jejich četností. Chci jen zmínit, ţe mezi organizacemi figurují často organizace, které se věnují dětským obětem domácího násilí (Linka bezpečí, Fond ohroţených dětí, OSPOD) anebo instituce, sociální sluţby či organizace, jejichţ posláním není primárně řešení problematiky domácího násilí (Azylové domy, Občanské poradny, Člověk v tísni, Sociální odbor). Kosmetická společnost Avon, která se v odpovědích objevila třikrát, není primárně tou společností, která by byla odpovědná pomáhat obětem domácího násilí, ale v rámci svého projektu Avon proti domácímu násilí se snaţí o tomto jevu informovat veřejnost, zavést na toto téma veřejnou diskuzi a spolufinancovat provoz non-stop linek a preventivních aktivit.

5.10 Názor žen na stav informovanosti a osvěty proti domácímu násilí v médiích Hypotéza č. 10: Každá druhá žena považuje informovanost a osvětu proti domácímu násilí za dostatečnou. Mínění ţen o stavu informovanosti proti domácímu násilí v médiích se snaţím zjistit v poslední otázce, otázce č. 14. Respondentky volily z moţností ano, ne a nevím. Hypotéza se potvrdí, pokud přibliţně 50,00% respondentek zvolí moţnost za a) ano. Graf č. 7: Názor žen na stav informovanosti a osvěty proti domácímu násilí v médiích

Myslíte si, že je dnes dostatečná informovanost a osvěta v médiích proti domácímu násilí? 16,50% 36,00%

47,50% Ano

Ne

39

Nevím


Odpověď

Počet

Procenta

Ano

72

36,00%

Ne

95

47,50%

33

16,50%

Nevím Tabulka

č.

1

vztahující se ke

č. 1............................................................................................................................. Procentografu respondentek, které vybraly odpověď ne, bylo 47,50% a tedy vyšší neţ 36,00% těch, které názor, ţe informovanost a osvěta proti domácímu násilí Graf zastávaly č. 2: v médiích je dostatečná. zjištění vyvrací hypotézu č. 10. Odpověď za c) nevím NejčastějšíToto oběť zvolilo 16,50% domácího respondentek.násilí

5.11 DiskuzeTabulka

č.

2

vztahující se ke Ve své výzkumné části jsem se pokusila zjistit stav informovanosti ţen o grafu č. 2............................................................................................................................. problematice domácího násilí, jejich názor na svou informovanost a informovanost v médiích, zda stále mýtům3:o domácím násilí, jejich zkušenost s domácím násilím a Graf věří č. názor na rozpoznání pachatele DN a důvody bránící oběti v odchodu od násilníka. Rozpoznání Prostřednictvímpachatele dotazníku se mi podařilo oslovit 200 respondentek. Výsledky výzkumu budu podrobnějidomácího popisovat vnásilí závěru své práce, nicméně se musím pozastavit nad tím, ţe mě překvapilo Tabulka velké mnoţství které neznají ani jednu instituci nabízející pomoc č. těch, 3 obětem domácího násilí (celkem vztahující se ke82 respondentek).

grafu č. 3............................................................................................................................. Tématikou domácího násilí a zejména povědomím občanů o tomto fenoménu se v minulosti zabýval výzkum STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR Tabulka č. agentury 4 z roku 2006, který byl však obyvatelům ČR starším 15ti let. Výsledky tohoto vztahující se určen ke

výzkumu jsou grafu dostupné na webových stránkách STEM, a tudíţ jsem mělaZáložka moţnost č. 4.......................................................................... Chyba! není definová

porovnat výsledky v oblastech, kterými jsem se zabývala i v mé práci. Shodu jsem nalezla Tabulka č. 5: např. u otázky zjišťující formy/projevy domácího násilí, kdy i ve výzkumu STEM Konkrétní projevy dominovala kombinace fyzického a psychického násilí. Výzkum STEM rovněţ zjišťoval domácího násilí .................................................................................................................. znalost institucí zasazujících se o řešení problematiky domácího násilí, přičemţ respondenti vybírali z předem moţností a na předních příčkách se podobně jako Tabulka č. uvedených 6 v mém výzkumuvztahující umístil Bílý sekruh ke bezpečí a Policie ČR.

grafu č. 6............................................................................................................................. Tabulka

č.

7:

Domácí násilí se týká jen sociálně

40

slabších vrstev. ...................................................................................................................

Jako slabinu své práce si uvědomuji poměrně malý počet vyuţité literatury, ale setkala jsem se s tím, ţe autoři často ve svých dílech odkazují na mnou jiţ vyuţitou bibliografii anebo problematiku domácího násilí popisují velmi obdobně, někdy téměř shodně. Taktéţ bych do svého dotazníku začlenila další otázky, třeba např. jakou závaţnost problému domácího násilí ţeny přikládají nebo z jakých zdrojů se o domácím násilí dovídají.

41

ZÁVĚR

Ve své absolventské práci jsem pro bliţší pochopení nastudovala a zpracovala tématiku domácího násilí. Nejprve jsem se krátce zabývala domácím násilím z pohledu jeho vývoje a přístupu k němu v historii. Dále jsem podle několika zdrojů vydefinovala pojem domácí násilí. V následujících podkapitolách jsem se věnovala formám, znakům typům a příčinám domácího násilí. Pro nastínění toho, jak je problematika domácího násilí vnímána širší veřejností, jsem uvedla příklady několika mýtů o domácím násilí. V další kapitole zaměřené na aktéry domácího násilí jsem charakterizovala pachatele domácího násilí. Vzhledem k cílům mé absolventské práce jsem oběti domácího násilí nerozváděla zeširoka, ale popsala jsem přímo ţeny jako oběti domácího násilí. Poslední kapitola teoretické části pojednává o pomoci obětem domácího násilí a to jak pomoci legislativní prostřednictvím zákona o ochraně před DN tak i konkrétním typem sociální sluţby – intervenčním centrem. Na závěr této kapitoly uvádím příklady neziskových organizací, zabývajících se pomocí obětem domácího násilí a osvětou veřejnosti na území ČR. Úkolem praktické části bylo naplnit celkem 5 cílů. Prvním a hlavním cílem této práce bylo zjistit, jaká je informovanost ţen o problematice domácího násilí. Dalšími cíli bylo zjistit, zda ţeny věří mýtům o domácím násilí a jak ţeny subjektivně hodnotí svou informovanost a informovanost v médiích. Zajímalo mě také, jakou mají ţeny s domácím násilím zkušenost a jaký mají názor na rozpoznatelnost pachatele DN a názor na důvody bránící obětem v odchodu od násilníka. Realizovala jsem tedy kvantitativní výzkum, který svou povahou odpovídá zvoleným cílům a rozšířila mezi populaci ţen ve věku 20 – 50 let samovyplņovací dotazníky. Sesbíraná data jsem analyzovala a výsledky jednotlivých otázek zaznamenávala do tabulek a grafů vţdy k příslušné hypotéze. Zjistila jsem, ţe více jak tři čtvrtiny ţen (96,00%) si myslí, ţe o problematice domácího násilí mají alespoņ základní informace a pouhá 4,00% ţen se cítí být nedostatečně informována. Za oběti domácího násilí respondentky povaţovaly v 73,50% ţeny, v 19,50% děti a nejméně ohroţenými jsou podle respondentek senioři (7,00%). Názory ţen na to, zda je moţné poznat pachatele domácího násilí, byly značně vyrovnané. 43,00% respondentek odpovědělo, ţe je moţné pachatele poznat, 36,50% odpovědělo, ţe to moţné není a zbývajících 20,50% zvolilo moţnost nevím. Pod pojmem domácí násilí si dokázala kaţdá respondentka něco představit, ale pro potvrzení hypotézy bylo zapotřebí, 42

aby kaţdá ţena vyjmenovala alespoņ dva projevy DN a 35 respondentek odpovědělo uvedením pouze jednoho projevu DN a 10 respondentek popisovalo, jak se domácí násilí projevuje na oběti (coţ nebylo úkolem této otázky. Mezi odpověďmi dominovalo bití (62x), poniţování (45x) a vydírání (37x). Respondentky se přiklonily k názoru (54,00%), ţe domácí násilí není zcela ojedinělé. Co se týče víry v mýty o DN, se všemi třemi výroky představujícími jednotlivé mýty, souhrnně více jak 50,00% ţen nesouhlasilo. Jako důvody bránící oběti v odchodu od násilníka uvedly respondentky nejvíckrát strach (68x) a finanční závislost na násilníkovi (41x), čímţ se potvrdila má hypotéza. Vlastní zkušenost s domácím násilím mělo z mého výzkumného souboru 20,00% ţen a 31,00% ţen sice nemělo zkušenost vlastní, ale znalo někoho, kdo byl nebo je obětí domácího násilí. Poradit známému, příbuznému či kamarádce kam se má v případě domácího násilí obrátit by dokázalo 52,00% respondentek avšak 82 respondentek nezná ţádnou instituci nabízející pomoc obětem domácího násilí. Pokud by se respondentky snaţily takovou situaci řešit, vyhledaly by v 34 případech pomoc Policie ČR a v 25 případech by oslovily Bílý kruh bezpečí. Ke stavu informovanosti o domácím násilí v médiích se respondentky v 47,50% vyjadřují, ţe je osvěta nedostačující a naopak 36,00% respondentek míní, ţe informovanost a osvěta proti DN je v médiích dostatečná. Na základě výše uvedených výsledků si dovoluji konstatovat, ţe ţeny mají o problematice domácího násilí základní informace a samy se k tomu i přiznávají (viz podkapitola 5.1). Pod pojmem domácí násilí si dokáţou vybavit jeho konkrétní projevy. O něco slabší je jejich informovanost o moţnostech pomoci, institucích a organizacích zabývajících se pomocí obětem domácího násilí. Pozitivní však je, ţe převaţuje procento těch, které v mýty o domácím násilí nevěří. Informovanost o problému domácího násilí v médiích hodnotí ţeny spíše jako nedostačující. Výsledky mého výzkumu mohou být vyuţity institucemi nabízejícími pomoc obětem domácího násilí a zprostředkovávajícími informace široké veřejnosti. Neznalost neziskových

organizací

pracujících

v této

oblasti

můţe

být

způsobena

jejich

„neviditelností“, nedostatečným prezentováním v médiích a právě to můţe být další místo pro jejich rozvoj. Sociální práce na poli domácího násilí by se měla více soustředit na rozvoj preventivních aktivit. Vhodné by bylo zjistit, kde se ţeny o problematice domácího násilí informují a zacílit na tyto zdroje větší pozornost. Intervenční centrum, které je stěţejní sociální sluţbou věnující se problematice domácího násilí a kam by se oběti DN měly primárně obracet, znaly jen 3 respondentky. Myslím si, ţe by intervenční centra o 43

sobě měla dát více vědět, např. zorganizovat cyklus přednášek pro veřejnost anebo pořádat přednášky či workshopy na středních školách, distribuovat letáky na frekventovaná a vhodná místa (čekárny u lékaře, nádraţí, úřady).

44

SEZNAM ZKRATEK

AV ČR

Akademie věd České republiky

BKB

Bílý kruh bezpečí

ČR

Česká republika

DN

domácí násilí

např.

například

tzv.

takzvaný/-á/-é

45

SEZNAM LITERATURY

Bibliografie 1.) BUSKOTTE, A. (2008). Z pekla ven, žena v domácím násilí. Brno: Computer Press 2.) ČÍRTKOVÁ, L. (2008). Moderní psychologie pro právníky. Praha: Grada 3.) DISMAN, M. (2002). Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. 4.) DOBRZYŃSKA – MESTERHAZY, A. Przemoc w rodzinie: diagnoza i interwencja kryzysowa. In: BADURA –MADEJ, W. (1999) Wybrane zagadnienia interwencji kryzysowej. Katowice: Slask 5.) HARTL, P. (1993). Psychologický slovník. Praha: Budka 6.) HIRIGOYEN, M. F. (2002). Psychické násilí v rodině a zaměstnání. Praha: Academia 7.) LOSEKE, D., GELLES, R. J., GAVANAUGH, M. M. (2004). Current controversies of domestic violence. UK: Sage Publications. 8.) MARVÁNOVÁ – VARGOVÁ, B., POKORNÁ, D., TOUFAROVÁ, M., (2008). Partnerské násilí. Praha: Linde. 9.) MIOVSKÝ, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada. 10.) ŠEVČÍK, D., ŠPATENKOVÁ, N. (2011). Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Praha: Portál. 11.) VÁGNEROVÁ, M. (2007). Vývojová psychologie II. Praha: Karolinum. 12.) VOŅKOVÁ, J., HUŅKOVÁ, M. a kol. (2004). Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. Praha: SPN. 13.) VOŅKOVÁ, J., SPOUSTOVÁ, I. (2008). Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. Praha: proFem, o.p.s. Články v časopisech 13.) VYHLÍDALOVÁ, P. (2005). Dvě tváře násilníka. Psychologie dnes č. 6, s. 25 – 27. 46

Internetové zdroje 1.) BKB (2014): Poslání a činnost [on-line]. Dostupné 25. 3. 2014 z http://www.bkb.cz/onas/poslani-a-cinnost) 2.) DOMÁCÍ NÁSILÍ (2014): Celkové počty ohroţených osob za rok 2012 [on-line]. Dostupné 10. 4. 2014 z http://domaci-nasili.cz/Download/2012-apic-shrnuti-pohlavi.pdf 3.) DOMÁCÍ NÁSILÍ (2014): Domácí násilí [on-line]. Dostupné 10. 4. 2014 z http://www.domacinasili.cz/domaci-nasili/ 5.) KOORDONA (2014): Druhy domácího násilí [on-line]. Dostupné 10. 4. 2014 z http://www.koordona.cz/domaci-nasili/co-je-to-domaci-nasili/3-druhy-domacihonasili.html 6.) KOORDONA (2014): Specifika domácího násilí [on-line]. Dostupné 10. 4. 2014 z http://www.koordona.cz/domaci-nasili/co-je-to-domaci-nasili/2-specifika-domacihonasili.html 7.) PROFEM (2014): O Profem [on-line]. Dostupné 10. 4. 2014 z http://www.profem.cz/oprofem.aspx 8.) ROSA-OS (2014): Co je domácí násilí [on-line]. Dostupné 10. 4. 2014 z http://www.rosa-os.cz/domaci-nasili/co-je-domaci-nasili/ 9.) ROSA-OS (2014): Domácí násilí: Mýty o domácím násilí [on-line]. Dostupné 10. 4. 2014 z http://www.rosa-os.cz/domaci-nasili/myty-o-domacim-nasili/ 10.) ROSA-OS (2014): Formy domácího násilí [on-line]. Dostupné 10. 4. 2014 z http://www.rosa-os.cz/domaci-nasili/formy-domaciho-nasili/ 11.) ROSA-OS (2014): Mýty o domácím násilí [on-line]. Dostupné 10. 4. 2014 z http://www.rosa-os.cz/domaci-nasili/myty-o-domacim-nasili/ 12.) ROSA-OS (2014): Statistika ROSA za rok 2008 verze 10062009.pdf [on-line]. Dostupné

10.

4.

2014

z

os.cz/fileadmin/rosa/statistika_ROSA_za_2008_verze_10062009.pdf

47

http://www.rosa-

Zákony Trestní zákoník. Zákon č. 40/2009 Sb. v účinném znění ke dni 10. 4. 2014. Zákon o ochraně před domácím násilím. Zákon č.135/2006 Sb. v účinném znění ke dni 10. 4. 2014 Zákon o přestupcích. Zákon č. 200/1990 Sb. v účinném znění ke dni 21. 3. 2014 Zákon o sociálních službách. Zákon č. 108/2006 Sb. v účinném znění ke dni 21. 3. 2014.

48

SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Věková struktura respondentek.............................................................. 28 Tabulka č. 2: Vzdělání respondentek.......................................................................... 28 Tabulka č. 3 vztahující se ke grafu č. 1........................................................................ 29 Tabulka č. 4 vztahující se ke grafu č. 2........................................................................ 30 Tabulka č. 5 vztahující se ke grafu č. 3........................................................................ 31 Tabulka č. 6: Konkrétní projevy domácího násilí....................................................31-32 Tabulka č. 7 vztahující se ke grafu č. 4........................................................................ 33 Tabulka č. 8: Domácí násilí se týká jen sociálně slabších vrstev................................. 34 Tabulka č. 9: Domácí násilí není běţné........................................................................ 34 Tabulka č. 10: Příčinou domácího násilí je především alkoholismus partnera. .......... 34 Tabulka č. 11: Důvody bránící oběti v odchodu od násilníka...................................... 35 Tabulka č. 12 vztahující se ke grafu č. 5...................................................................... 36 Tabulka č. 13 vztahující se ke grafu č. 6...................................................................... 37 Tabulka č. 14: Které instituce nebo organizace zabývající se pomocí obětem domácího násilí znáte?.................................................................................................................. 38 Tabulka č. 15 vztahující se ke grafu č. 7...................................................................... 40

49

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1: Subjektivní názor ţen na svou informovanost o problematice DN.............. 29 Graf č. 2: Nejčastější oběť domácího násilí................................................................. 30 Graf č. 3: Rozpoznání pachatele domácího násilí........................................................ 31 Graf č. 4: Názor ţen na výskyt domácího násilí........................................................... 33 Graf č. 5: Zkušenost s domácím násilím...................................................................... 36 Graf č. 6: Schopnost poradit blízkým v případě domácího násilí................................ 37 Graf č. 7: Názor ţen na stav informovanosti a osvěty proti domácímu násilí v médiích ...................................................................................................................................... 39

50

PŘÍLOHA 1 – DOTAZNÍK Dobrý den, jsem studentkou 3. ročníku CARITAS – VOŠs Olomouc, oboru Charitativní a sociální práce a tento dotazník slouţí jako podklad k mé absolventské práci na téma Informovanost ţen o problematice domácího násilí. Dotazník je zcela anonymní a všechny informace, které v dotazníku uvedete, budou pouţity pouze za tímto účelem a nebudou jinde zveřejněny. Zvolenou odpověď prosím zakříţkujte nebo jinak označte. Na otázky bez uvedených moţností odpovídejte svými vlastními slovy. Předem Vám děkuji za pravdivé vyplnění dotazníku!

1. Věková skupina 20 – 29 let 30 – 39 let 40 – 50 let 2. Dosaţené vzdělání základní střední s výučním listem střední s maturitou vysokoškolské, vyšší odborné 3. Myslíte si, ţe máte dostatek informací o domácím násilí? a) Ano, mám dostatek informací. b) Něco o tom vím. c) Ne, nemám dostatek informací. 4. Kdo je podle Vás nejčastěji obětí domácího násilí? a) Děti b) Ţeny c) Senioři

51

5. Myslíte si, ţe jde poznat kdo je pachatelem domácího násilí? a) Ano. b) Ne. c) Nevím. 6. Jak se podle Vás domácí násilí projevuje? (Popište) ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………… V otázkách 7. – 9. vyberte z moţností podle toho, jak s výrokem souhlasíte/nesouhlasíte. 7. Domácí násilí se týká jen sociálně slabších vrstev. a) Souhlasím b) Spíše souhlasím c) Spíše nesouhlasím d) Nesouhlasím 8. Domácí násilí není běţné. a) Souhlasím b) Spíše souhlasím c) Spíše nesouhlasím d) Nesouhlasím 9. Příčinou domácího násilí je především alkoholismus partnera. a) Souhlasím b) Spíše souhlasím c) Spíše nesouhlasím d) Nesouhlasím

52

10. Co podle Vás brání obětem domácího násilí v odchodu od násilníka? ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………… 11. Máte vlastní zkušenost s domácím násilím? a) Ano, mám vlastní zkušenost. b) Ne, nemám, ale znám někoho, kdo byl/je obětí domácího násilí. c) Ne, nemám ţádnou zkušenost. 12. Dokáţete poradit známému, příbuznému, kamarádce kam se má v případě domácího násilí obrátit? a) Ano. b) Ne. c) Nevím. 13. Které instituce nebo organizace zabývající se pomocí obětem domácího násilí znáte? (Napište) .................................................................................................................................................. .................................................................................................................................................. .................................................................................................................................................. ......... 14. Myslíte si, ţe je dnes dostatečná informovanost a osvěta v médiích proti domácímu násilí? a) Ano. b) Ne. c) Nevím.

53

ANOTACE

Ve své absolventské práci nejprve teoreticky pojednávám o problematice domácího násilí, popisuji formy a znaky domácího násilí, typy a moţné příčiny domácího násilí. Uvádím i některé mýty, které o domácím násilí ve společnosti převládají. Dalším kapitola se zaměřuje na aktéry domácího násilí, kdy nejdříve charakterizuji pachatele domácího násilí. Oběti domácího násilí specifikuji jako ţeny, vzhledem k zaměření mé práce. Rovněţ dokládám moţnosti pomoci, ať uţ legislativní nebo konkrétní sociální pomoci v takto zaměřených sociálních sluţbách (intervenční centra, jiné sociální sluţby neziskových organizací). Cíli této práce je zjistit, jaká je informovanost ţen o problematice domácího násilí, zda ţeny věří mýtům o domácím násilí a jak hodnotí svou informovanost a informovanost proti domácímu násilí v médiích. Zajímalo mě také, jakou mají ţeny s domácím násilím zkušenost a jaký mají názor na rozpoznatelnost pachatele DN a názor na důvody bránící obětem v odchodu od násilníka. Pro velikost populace a cíle této práce jsem jako vhodnou metodologii zvolila kvantitativní výzkum a konkrétní techniku dotazníku, pro jeho vysokou standardizaci a snadné šíření. Získaná data jsem následně analyzovala a jejich shrnutí uvádím v závěru své práce, kterému předchází diskuze nad provedeným výzkumem. In my graduate work at first theoretically, I discuss the issue of domestic violence, describe the form and characteristics of domestic violence, types and possible causes of domestic violence. I mention some of the myths about domestic violence prevalent in society. The next chapter focuses on the actors of domestic violence, when I first characterize the perpetrators of domestic violence. Victims of domestic violence are specified as women, due to the focus of my work. I also demonstrate the possibility of help, whether legislative or specific social assistance in social services such focus (intervention centers, other social services, non-profit organizations). The objectives of this work is to determine the awareness of women about domestic violence that women believe the myths about domestic violence and how to evaluate their knowledge and awareness against domestic violence in the media. For the size of the population and the objective of this work I have chosen as the appropriate methodology quantitative research and concrete technique of questionnaire for its high standardization and ease of propagation. The data were then analyzed and summarized in the conclusion of their work, preceded by a discussion of the research carried out. 54

55

CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Recommend Documents