CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Ukládání probačních programů v rámci odklonů trestního řízení mladistvých v ČR
Judita Brochová Vedoucí práce: Mgr. Alena Hlochová
Olomouc 2014
Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě použitých pramenů a literatury uvedené v bibliografickém seznamu.
V Olomouci: ……………….
Podpis: ……………….
Ráda bych poděkovala vedoucí práce, Mgr. Aleně Hlochové, za ochotu, podněty a cenné připomínky.
Obsah Úvod ............................................................................................................... 7 Teoretická část .............................................................................................. 8 1.
Základní pojmy a jejich vymezení ............................................................................ 9
2.
Trestná činnost mladistvých ................................................................................... 11
3.
4.
5.
2.1.
Kriminalita mladistvých ................................................................................. 11
2.2.
Příčiny kriminality .......................................................................................... 11
2.3.
Skutečnosti v letech 2011 a 2012 ................................................................... 13
Trestněprávní odpovědnost mladistvých v ČR ....................................................... 17 3.1.
Změna zákona č. 218/2003 o soudnictví ........................................................ 17
3.2.
Trestněprávní odpovědnost mladistvých po patnáctém roku věku ................. 18
3.3.
Řízení ve věcech dětí mladších patnácti let .................................................... 18
Alternativy trestů .................................................................................................... 21 4.1.
Ochranné opatření ........................................................................................... 21
4.2.
Trestní opatření ............................................................................................... 22
4.3.
Výchovná opatření .......................................................................................... 23 4.3.1.
Dohled probačního úředníka ............................................................. 24
4.3.2.
Probační program .............................................................................. 25
4.3.3.
Výchovné povinnosti ......................................................................... 25
4.3.4.
Výchovná omezení ............................................................................ 27
4.3.5.
Napomenutí s výstrahou .................................................................... 27
Probační programy .................................................................................................. 28
6.
5.1.
Úprava probačního programu vycházející ze zákona ..................................... 28
5.2.
Akreditace probačního programu ................................................................... 29
Organizace poskytující probační programy ............................................................ 33 6.1.
Arkáda – sociálně psychologické centrum, o. s. ............................................. 33
6.2.
Auritus – centrum pro lidi ohrožené drogou ................................................... 34
6.3.
Proxima Sociale, o. p. s................................................................................... 34
6.4.
Ratolest Brno .................................................................................................. 35
6.5.
RUBIKON centrum ........................................................................................ 35
Empirická část ............................................................................................ 37 7.
Cíle výzkumu .......................................................................................................... 38
8.
Metodologie výzkumu ............................................................................................ 39
9.
Metoda sběru dat ..................................................................................................... 40 9.1.
Statistika dat .................................................................................................... 41
10. Výsledky interpretace ............................................................................................. 45 10.1.
Hledisko obsahu .............................................................................................. 45 10.1.1. Cíle programu................................................................................... 45 10.1.2. Metody a pracovní postupy programu ............................................. 47
10.2.
Hledisko efektivity .......................................................................................... 49
10.3.
Hledisko formy ............................................................................................... 53
Závěr ............................................................................................................ 56 Seznam pramenů a literatury ...................................................................................... 58 Seznam internetových pramenů .................................................................................. 59 Seznam příloh ............................................................................................................. 61
Přílohy ................................................................................................................. 61 Seznam grafů ...................................................................................................... 61 Seznam tabulek ................................................................................................... 61 Anotace ....................................................................................................................... 62 Abstract ....................................................................................................................... 63 Přílohy ......................................................................................................................... 64
Úvod Ve své absolventské práce se věnuji tématu, které někomu může být alespoň částečně známé, pro někoho však může být úplně nové a nepoznané. Myslím si, že je dobré, aby lidé měli alespoň zběžné povědomí o fungování nejen probačních programů, ale také samotné trestněprávní úpravy na území České republiky, a to jak úpravy týkající se dospělých, tak mladistvých. Ačkoliv se v následujících kapitolách dozvíme, že se policií evidovaná kriminalita mladistvých za posledních pár let snižuje, stále tento druh kriminality bohužel není ojedinělý jev. Proto tedy teoretickou část své absolventské práce věnuji kriminalitě mladistvých, jejím nejčastějším příčinám a postihům, které za páchání trestné činnosti hrozí mladistvým a dětem mladším, než je věk mladistvého. Dále se zde také zabývám vymezením a objasněním, co jsou alternativy trestů, probační programy a jaký je jejich význam a smysl. Za primární cíl celé práce si kladu srovnat dva vybrané probační programy z hlediska jejich obsahu, efektivity a formy. Při srovnávání probačních programů z hlediska obsahu se budu věnovat zkoumání jejich zaměření, cílů a vzájemnými souvislostmi mezi zvolenými cíly jednotlivých programů. Při srovnávání efektivity budu ověřovat hypotézu, zda se zvyšující se intenzitou frekvence setkávání účastníků na probačním programu snižuje recidiva trestné činnosti účastníků. V případě srovnávání z hlediska formy poté budu ověřovat hypotézu, zda se při větším množství využitých metod zvyšuje procento klientů, kteří úspěšně ukončili probační program. Srovnávání
jednotlivých
programů
probíhá
na
základě
výzkumné
metody
dotazníkového šetření. V empirické části se tedy budu zabývat realizovaným výzkumem a interpretací dat získaných na základě dotazníku.
7
Teoretická část V teoretické části své absolventské práce se zaměřím na informace, týkající se soudnictví
ve
věcech
mládeže.
Tyto
skutečnosti
jsou
ukotveny
v zákoně
č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudnictví“)1. V úvodu své práce vymezím základní pojmy týkající se této problematiky. Poté nastíním skutečnosti týkající se kriminality mladistvých, jejich příčin a aktuálního vývoje. V další části práce se věnuji trestněprávní odpovědnosti mladistvých a možnosti ukládání trestů. Zde zahrnu i ukládání alternativních trestů, mezi které patří právě ukládání probačních programů. Informacemi, které se týkají probačních programů, se budu zabývat v samostatné kapitole. V závěru teoretické části práce popíši základní charakteristiky organizací poskytujících akreditované probační programy.
1
Zákon o soudnictví (Zákon č. 218/2003 Sb., zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy
a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů)
8
1. Základní pojmy a jejich vymezení V úvodu své absolventské práce bych ráda objasnila některé pojmy, jež jsou úzce spjaty se soudnictvím ve věcech mladistvých. Nejprve bych objasnila samotný pojem “odklon trestního řízení“. Dle Nejvyššího státního zastupitelství2 je odklon trestního řízení vymezen následovně: Odklony v trestním řízení rozumíme zvláštní způsoby trestního řízení, alternativní ve vztahu k standardnímu projednání věci v hlavním líčení, v rámci nichž je možné trestní věc vyřídit v procesně právním smyslu stejně plnohodnotně jako ve standardním trestním řízení. Zpravidla se neuplatní stadium soudního projednání trestní věci.
Tato forma trestního stíhání se v České republice začala zvolna objevovat po roce 1989. V řízení ve věcech mladistvých znamená konkrétně odstoupení od trestního stíhání. Jedná se o alternativní řešení rozsudku, které může být vydáno v případě absence veřejného zájmu na dalším stíhání mladistvého nebo neúčelnosti trestního stíhání. Jedna z možností, kdy lze odstoupit od trestního stíhání je právě v případě, kdy mladistvý úspěšně vykonal probační program. Dalším pojmem, který s problematikou soudnictví ve věcech mládeže souvisí, je sociálně - právní ochrana dětí. Tato ochrana, jak uvádí Ministerstvo práce a sociálních věcí3, zajišťuje dítěti jednak právo na plnohodnotný život v rodině a jeho vývoj, ale také se promítá do oblasti trestní. Sociálně - právní ochrana dětí bývá tedy poskytnuta mezi jinými i dětem, které vedou zahálčivý život a spáchaly trestný čin (popř. dětem mladším 15 let, které spáchali čin, který by jinak byl trestný) nebo nějakým způsobem narušují občanské soužití. Předpokladem k poskytnutí sociálně - právní ochrany je skutečnost, že tato situace trvá již delší dobu a je tedy potřeba ji vhodným způsobem řešit. Posledním, a zároveň nejzákladnějším pojmem, týkajícím se tohoto tématu se jednoznačně jeví samotný trestný čin. Dle zákona č. 40/2009 Sb., upravující trestní
2
Nejvyšší státní zastupitelství České republiky. Odklony v trestním řízení.
3
Ministerstvo práce a sociálních věcí. Legislativa a systém sociálně - právní ochrany.
9
právo hmotné, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Trestní zákoník“)4 je trestný čin definován takto: „Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.“ Trestný čin je tedy takový čin, který jakýmkoliv způsobem porušuje právní zákony platné na území České republiky. V trestním zákoníku je však dále uvedeno, že čin se stává trestným, jen pokud byl definován v zákoně ještě před samotným spácháním. (Trestní zákoník §1) Trestné činy mohou být takové, za které pachateli hrozí sankce v podobě např. nižšího počtu let trestu odnětí svobody nebo nařízení probačního dohledu, nebo takové, za něž odsouzenému může být udělen trest odnětí svobody až na pět let a více. Přesně jsou tyto činy v trestním zákoníku děleny na trestné přečiny a zločiny. (Trestní zákoník §14) Přečiny jsou méně závažné skutky, mnohdy vykonané z nedbalosti, na něž je trestním zákoníkem stanoven trest odnětí svobody s maximální hranicí pěti let. Zločiny jsou zde pak vymezeny jako činy, jež nejsou přečiny a dále jsou mezi nimi definovány velmi těžké zločiny, na něž je stanoven trest odnětí svobody s maximální výší sazby deseti let. V samotném trestním zákoníku jsou pak trestné činy vymezeny na úmyslné a spáchané z nedbalosti, dále jsou dělené dle podstaty, jsou zde vymezeny fáze spáchání trestného činu a jiné náležitosti. Jsou zde také definovány trestní sankce, o nichž spravedlivě rozhoduje soud, pro pachatele však musí být vždy přiměřené a je nezbytné zachovat vykonáním sankce pachatelovu důstojnost. (Trestní zákoník §37) Důležité je však vymezení obsahující §25, který stanovuje, že: „kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný.“ V takové situaci se ve většině případů soud přiklání k výchovné povinnosti, výchovnému omezení či napomenutí s výstrahou. Spáchání trestného činu v takovém nízkém věku pachatele, který se však už přibližuje věku mladistvých, je také při soudním řízení vedeno jako jedna z polehčujících okolností. (Trestní zákoník §41)
4
Úplné znění. Trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb., aktuální znění č. 399/2012 Sb.; zákon upravující
trestní právo hmotné).
10
2. Trestná činnost mladistvých 2.1. Kriminalita mladistvých Kriminalita ve spojení s mladistvými je často též označována jako delikvence. V případě mladistvých
totiž
nedochází
jen
k porušování
norem
protiprávních,
nýbrž i společenských. Je zde tedy zahrnuto porušení širšího spektra norem. Mladiství, popř. děti, se tedy porušením těchto pravidel stávají delikventy. Podle stupně závažnosti činu je také možné hodnotit chování mladistvého, a sice jako chování disociální, asociální a antisociální. (Netolická, 2012) Marie Vágnerová uvádí, že děti a dospívající s poruchou chování mívají narušené vztahy jak s rodinou, tak s vrstevníky i autoritami ve škole. Celkově se svými výstupy projevují odmítavě, pro okolí jejich reakce bývají nepřijatelné, jsou často konfliktní. Jejich soustředěnost je zaměřena jen na jejich osobnost, práva a osobnost ostatních pro ně nejsou významná. Pokud jedinci není věnována pozornost, kterou si žádá taktéž od okolí, často se uchyluje právě k násilí a porušování norem. (Vágnerová 2005: 170-171) Dle mého názoru je často toto chování pouhým voláním dítěte po péči ze strany rodičů a okolí, které se mu bohužel nedostává v dostatečné míře. Ačkoliv však tento druh chování není proti zákonu ani jiným právním předpisům, porušuje normy společenské.
2.2. Příčiny kriminality Důvodů, proč se kriminality dopouštějí mladiství, kteří ještě ani nedosáhli hranice věku, jež připouští jejich plnou trestnou odpovědnost, může být mnoho. Tyto příčiny mohou pocházet z nestálého rodinného prostředí, špatného rodinného vzoru, absence pozornosti či z vnitřních pohnutek. Dle autorů Suchého a Švancara tedy můžeme rozlišovat, zda jsou tyto příčiny vyvolány společností a vlivem okolí, kdy hovoříme o exogenních příčinách. Nebo zda jsou to příčiny vycházející z „vně“ pachatele. U těchto faktorů se jedná o faktory psychologické, biologické, medicínské nebo fyziologické. Jde tedy o to, co má pachatel v sobě zabudované, velkou roli zde sehrávají charakteristické vlastnosti pachatele. V tomto případě tedy jde o endogenní příčiny. (Suchý, Švancar, 1972: 7) Podíváme – li se průřezem historie, můžeme se setkat s mnoha názory na otázku, 11
jaký podnět vlastně vede mladistvé k páchání trestných činů, ať už jakéhokoliv charakteru a podstaty. Např. podle pozitivistů, což jsou představitelé pozitivistické školy, dělíme typologii pachatelů na několik obecných typů. Jedná se o pachatele duševně choré, jejichž chování je ovlivněno duševní chorobou. Dále to jsou jedinci, kteří jsou natolik ovlivněni okolím, že spáchat trestný čin se jim nejeví nikterak zvláštní, naopak to považují za jakousi „normu“ běžného chování. Dále zde pozitivisté popisují příležitostné pachatele, bez zjevného sklonu k páchání činů porušujících zákon. Ke spáchání trestného činu jsou většinou vedeni okolnostmi. Ocitají se tedy v situaci, kterou dle jejich aktuálního pohledu nelze řešit jinak. Může to být nezaměstnanost, náhlá
ztráta
bydlení
či
ohrožení
vlastní
osoby
nebo
osoby
blízké.
Mezi dalším typem pachatelů se objevují tzv. pachatelé z afektu. Jsou to jedinci obvykle klidné povahy, avšak pod nátlakem emocí (např. hněv, žal, žárlivost) jsou schopni dopustit se trestného činu. (Suchý, Švancar, 1972) Na základě studií jsou v publikaci Mládež a delikvence předloženy určité vlastnosti, které jsou společné pro tzv. „delikventní mládež“. Jsou to vlastnosti, mezi něž autoři výzkumu řadí mimo jiné i impulzivitu, která souvisí se syndromem hyperaktivity. Tito jedinci dávají přednost okamžitému uspokojení, nejsou často schopni určit si hranice a své uspokojení potřeb nějakým způsobem oddálit. Nepřemýšlí tedy nad důsledky svých činů, nezabývají se tím, co bude potom. Jsou silně orientovaní na přítomnost, jednají tedy doslovně tady a teď. Dalším společným souvisejícím jevem může být vlastní sebehodnocení jedince. Dle studií uvedených v téže publikaci mají mladiství se sklonem k delikvenci většinou spíše nižší sebehodnocení než jejich vrstevníci. Neváží si sami sebe, jejich hodnocení vlastní osoby je často pomatené, sami se v něm neorientují. Jelikož sebehodnocení si člověk utváří již od dětství, může jít tento předpoklad ruku v ruce s vlivem rodinného prostředí na budoucí chování dítěte nebo mladistvého. Naopak
jen
malá
skupinka
delikventů
se
projevuje
přehnaně
zvýšeným
sebehodnocením, které je úzce spjato se zvýšenou až agresivní obranou vlastní osobnosti. Co se týče předsudků, že lidé se sklony k trestnému chování mívají téměř ve všech případech „pošramocenou“ morálku, nebo dokonce žádnou nemají, je tento fakt dle uvedené publikace vyvrácen. Průzkumy, jež byly prováděné na delikventní mládeži, nenaznačují, že by se morálka delikventního jedince lišila od morálky jedince s běžným, netrestným chováním. I delikventní jedinec tedy ví, co je špatné a co naopak dobré. Je si 12
tedy vědom, že jeho činy jsou jak protiprávní, tak často i narušují soukromí a svobodu druhého člověka. Zavrženíhodné či pomatené morální postoje se u delikventní mládeže vyskytují jen zřídkakdy, a sice v extrémních případech. Do společných vlastností přisuzovaných delikventní mládeži můžeme zařadit také takovou vlastnost, jež je v porovnání s ostatními vrstevníky oslabena. A sice empatii. Schopnost vcítit se do pocitů druhého, hodnotit vzniklou situaci očima ostatních. Tato emoční složka je výrazně oslabena, má však na chování kteréhokoliv jedince významný vliv. Mezi další vlastnosti, které odlišují delikventní mládež od vrstevníků, můžeme zařadit dle studií také komunikační dovednosti, schopnost řešit vypjaté situace, odolnost vůči stresu, adaptabilitu aj. (Kroftová, Matoušek, 1998) V této kapitole jsem však chtěla jen nastínit, jak různorodé mohou být příčiny vedoucí k nežádoucímu a trestnému chování. Každá osoba je však k vlastnímu jednání vedena různými okolnostmi a jejich souhrami. Nelze tedy obecně charakterizovat, který jedinec je „předurčen“ páchat trestné činy a zároveň nelze vyloučit, že by se trestného činu dopustila
zdánlivě
naprosto
důvěryhodná
a
klidná
osoba.
Jedinou
cestou,
kterou můžeme eliminovat možnost trestného činu je prevence. Mluvíme-li o prevenci, máme na mysli snahu předejít samotnému činu porušujícímu zákon. A proto tím spíše lze toto opatření aplikovat u mladistvých, neboť tito lidé se často teprve rozhodují, kterým směrem se v životě vydají a k jaké společnosti se uchýlí a mezi které jedince se v budoucnu zařadí. Správným přístupem tedy můžeme snížit riziko páchání trestných činů také u jedinců s předpoklady k tomuto chování.
2.3. Skutečnosti v letech 2011 a 2012 Jelikož se ve své absolventské práci věnuji probačním programům realizovaným v posledních letech, zařadila jsem pro ilustraci vývoje kriminality mládeže do teoretické části i skutečné statistiky týkající se trestných činů dětí a mládeže, a sice z let 2011 a 2012. V době zpracování absolventské práce nebyly výsledky vývoje kriminality za rok 2013 na stránkách Ministerstva vnitra České republiky k dispozici.
13
Tyto statistiky kriminality5 tedy udávají, že v roce 2011 bylo mezi pachateli trestných činností na území celé ČR 4 038 mladistvých a 1 568 ve věku do 15 let, tedy mládeže. Oproti tomu v následujícím roce 2012 počet evidované mládeže jakožto pachatelů trestných činů poklesl na 1 371, stejně jako počet pachatelů ve věku mladistvého poklesl na 3 486. Jedním z důvodů poklesu v obou případech může být i fakt, že celkový počet stíhaných a vyšetřovaných osob v tomto období klesl o necelé 2%. Z grafu (graf 1) je patrné, že ke snižování evidovaných trestných činů spáchaných osobami ve věku mladistvém či věku mládeže do 15 let dochází již od roku 2003, s výjimkou let 2006, 2007 kdy došlo k nepatrnému nárůstu evidovaných trestných činů spáchaných mladistvými. Na druhou stranu počet osob pravomocně odsouzených za rok 2012 činil 71 471, což znamená nárůst o 1 387 osob oproti loňskému roku 2011. Celkově však došlo dle uváděných statistik k poklesu počtu zjištěných trestných činů, a to ve všech uvedených kategoriích: násilná kriminalita, mravnostní kriminalita, majetková kriminalita,
hospodářská
kriminalita
a
ostatní
kriminalita.
Jedinou
výjimku
v těchto oblastech tvoří drogová kriminalita, u níž došlo mezi lety 2011 a 2012 k rapidnímu nárůstu. Lze se pouze domnívat, že nemalý podíl na tomto jevu nesou i pachatelé ve věku mladistvých, neboť drogová kriminalita, jež je úzce spjata s nedovolenou výrobou a jiným nakládáním s omamnými a psychotropními látkami, je mezi mladistvými v poslední době stále více rozšířena. Co se týče četnosti jednotlivých trestných činů spáchaných mladistvými v roce 2012, jak ukazuje tabulka 1, mládež mladší 15 let i mladiství se nejvíce dopouštěly trestné činnosti majetkové, dále byl zaznamenán vyšší stupeň brutality u útoků vedených mladistvými, než u útoků, které byly iniciovány dospělými pachateli. Mezi trestnými činy, jež se v evidenci trestných činů mladistvých vyskytují nejčastěji, jsou tedy vloupání, loupeže, krádeže, ublížení na zdraví, maření soudního rozhodnutí, ale také sprejerství, drogová kriminalita aj. Časté zastoupení mezi trestnými činy mladistvých tvoří také kriminalita mravnostní. Tento fakt je úzce spjat se skutečností, že mezi mladistvé řadíme osoby v období 5
MVČR
[webová
stránka
Ministerstva
MVČR. Statistiky kriminality - dokumenty.
14
vnitra
České
republiky].
dospívaní, jež se vyznačuje mimo jiné sexuální zvídavostí a neschopností pracovat přiměřeně s agresivitou. Vysoký podíl účasti mladistvých na této oblasti kriminologie může svědčit i o brzké vyspělosti dnešních adolescentů, a to jak po fyzické tak po sexuální stránce. (Svatoš, 2013) Dle statistik uvedených Ministerstvem vnitra České republiky ve Zprávě o situaci v oblasti vnitřní veřejnosti a veřejného pořádku mezi fenomén dnešní doby řadíme také trestnou činnost páchanou prostřednictvím internetových a komunikačních sítí, u níž se také vyskytuje nárůst počtu jak na straně pachatelů, tak na straně poškozených. Tento druh trestné činnosti je mnohdy těžce odhalitelný, avšak kvůli stále se rozrůstajícímu „internetovému světu“ bohužel i stále rozšířenější. Nejčastější motivací k páchání trestných činů pro mladistvé představuje okamžitý majetkový zisk, dále vzrůstá trend uživatelů alkoholu a nárůst je zaznamenán i v oblasti drogové problematiky.
Graf 1: Vývoj evidované trestné činnosti dětí Zdroj: MVCR.cz6
6
Graf 1 znázorňuje vývoj evidované trestné činnosti dětí do 15 let v letech 2003 - 2012.
Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/statistiky-kriminality-dokumenty.aspx/ [cit. 25. 11. 2013].
15
Tabulka 1: Kriminalita v České republice v roce 2011 Zdroj: MVCR.cz7
7
Tabulka 1 ukazuje trestnou činnost na území České republiky dle jednotlivých druhů kriminality v roce
2011. Zdroj: http://www.prevencekriminality.cz/evt_file.php?file=171 [cit. 25. 11. 2013].
16
3. Trestněprávní odpovědnost mladistvých v ČR V následující kapitole shrnu trestněprávní odpovědnost mladistvých v České republice, a to dle zákona o soudnictví. Také mimo jiné zmíním nové informace po změně tohoto zákona v roce 2013.
3.1. Změna zákona č. 218/2003 o soudnictví V případě trestných činů vykonaných mladistvými soud postupuje dle zákona o soudnictví. V roce 2013 došlo ke změně tohoto zákona, kdy zákon dle státního zástupce Martina Prokeše přijal podobu po vzoru obdobných zákonů v jiných zemí, jak uvádí ve svém rozhovoru v článku časopisu Sociální práce/Sociálná práca. Celkově Martin Prokeš shrnul změny týkající se zákona o soudnictví. Oproti předchozímu znění nová
podoba
zákona
zaručuje
podání
návrhu
na
uložení
opatření,
o kterém poté rozhodne soud. Naproti tomu v situacích řešených na základě dřívějšího znění zákona často docházelo k odložení řešení případu, které se v konečném důsledku úplně vytratilo. Novou skutečností je i vznik soudů určených přímo pro mládež. Další výraznou změnou zákona je jeho samotné zaměření, které se obrátilo primárně k nastolení prevence. Tímto způsobem je podtržena snaha zabránit páchání trestných činů. S poklesem výskytu trestné činnosti dojde ke snížení nutnosti ukládat trestní opatření. Společně s tím dochází ke změně nahrazení trestů trestními opatřeními. S čímž souvisí
další
změna,
a
sice
pohlížení
na
mladistvého
jako
na provinilého, nikoliv jako na pachatele. (Prokeš, 2005: 65-67) Součástí
aktuálního
znění
zákon
o
soudnictví
je
i
skutečnost
ve změně ukládání opatření. Vedle trestních opatření je možnost uložit mladistvému opatření ochranné či výchovné.
17
3.2. Trestněprávní odpovědnost mladistvých po patnáctém roku věku Ačkoliv se člověk stává plně svéprávným zletilostí a zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku (§30 zákona č.89/2012 Sb., občanský zákoník), v trestněprávní rovině je hranice trestní odpovědnosti od patnáctého roku věku mladistvého (Zákon o soudnictví §2). Znamená to tedy, že mladistvému nemůže být udělen trest odnětí svobody takovým způsobem a v takové výši, jak je tomu u plnoletých pachatelů, zároveň je již však mladistvý trestně odpovědný za své činy. Osoby, které jsou mladší patnácti let, jsou v zákoně o soudnictví uváděny jako mládež. Osoby, které v době spáchání trestného činu nepřekročili osmnáctý rok věku, zároveň však již dovršili patnáctého roku věku, jsou zde uvedeny jako mladiství. (Zákon o soudnictví §2) Dle aktuálního znění zákona o soudnictví ale nerozhoduje o uložení trestu pachateli pouze věk, ale také mravní a rozumová vyspělost pachatele, kdy podle této vyspělosti rozhoduje i subjektivní pohled mladistvého na celou situaci. Trestní odpovědnost mladistvého je zde tedy upravena slovy: (1) Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. (2) Dopustí-li se mladistvý uvedený v odstavci 1 činu jinak trestného nebo není-li z jiných zákonných důvodů trestně odpovědný, lze vůči němu použít vedle ochranných opatření (§ 21) obdobně postupů a opatření uplatňovaných podle tohoto zákona u dětí mladších patnácti let. (§5),
a trestný čin je zde tedy chápán jako pouhé provinění.
3.3. Řízení ve věcech dětí mladších patnácti let Dítě ve věku mladším než patnáct let není trestně odpovědné. (Zákon o soudnictví §89) I přesto se však může stát, že se tak mladé dítě dopustí trestného činu, který je v rozporu se zákony. Nehovoříme však o takovém činu jako o klasickém trestném, ale jako o protiprávním jednání neboli „činu jinak trestném“. Zde je zahájeno řízení o uložení opatření, které probíhá na návrh státního zastupitelství bezprostředně poté, co se dozví, 18
že trestní stíhání je nepřípustné z důvodu věku. (Zákon o soudnictví §90) Při tomto řízení je vždy přítomno samotné nezletilé dítě, příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, zákonní zástupci dítěte, popř. osoby, kterým dítě bylo přiděleno do výchovy nebo péče. (Zákon o soudnictví §9) Při jednání není nutné, aby bylo dítě vyslýcháno, je však vždy povinnost znát jeho názor na probíranou záležitost. (Zákon o soudnictví §92) Ačkoliv dítě mladší patnáct let není trestně odpovědné a nemůže být tedy trestně stíháno, lze mu zpravidla na základě výsledků pedagogicko-psychologického vyšetření udělit následující opatření (Zákon o soudnictví §93): -
výchovnou povinnost,
-
výchovné opatření,
-
napomenutí s výstrahou,
-
zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče,
-
dohled probačního úředníka,
-
ochrannou výchovu,
-
ochranné léčení.
Uložení ochranné výchovy náleží dítěti, které spáchalo dle trestního zákoníku čin takový, za který je ukládán trest výjimečný, a sice mezi dvanáctým a patnáctým rokem věku. Ochranné léčení je pak uloženo na základě vyšetření duševního zdraví, kdy dítě spáchalo čin pod vlivem užití návykové látky či ve stavu vyvolaném duševní poruchou. Dohled probačního úředníka probíhá běžným způsobem, probační úředník však navíc pravidelně navštěvuje dítě v jeho bydlišti či ve škole. Je-li to vyžádáno situací či podstatou trestného činu, může být dítěti uloženo souběžně těchto opatření více. (Zákon o soudnictví §93) Tyto alternativy trestů mají za cíl především nasměrovat mladistvého na správnou životní cestu a vytvořit podmínky pro správný rozvoj, a to osobnostní, sociální, rozumový a mravní. Důležité je také, aby tato opatření sloužila 19
jako prevence trestného chování mladistvých, tedy aby v budoucnu nedocházelo k recidivě trestné činnosti.
20
4. Alternativy trestů Soudnictvím ve věcech mladistvých a posuzování činů spáchaných dětmi pod 15 let se zabývá soud pro mládež. (Zákon o soudnictví §4) Jelikož mladistvým soud pro mládež nemůže uložit trest odnětí svobody, jsou jim po prokázání viny při spáchání trestného činu ukládána výchovná, ochranná a trestní opatření. (Zákon o soudnictví §10) Ve výjimečných případech je možnost upustit od uložení trestního opatření mladistvému. A sice v případě, kdy se jedná o trestný čin, na který je dle Trestního zákoníku stanoven trest odnětí svobody s maximální horní hranicí pěti let. Dále pokud tuto podmínku doprovází i skutečnost, že mladistvý pachatel svého činu lituje a projevuje snahu o nápravu. Zároveň s tím však musí být zřejmé, že se činu dopustil z neznalosti zákonů a nedostatečné rozumové vyspělosti a že k nápravě bude stačit pouhé projednání věci před soudem, lze zde tedy hovořit o slovním napomenutí. (Zákon o soudnictví §11) Zvláštní případy upuštění od uložení trestního opatření jsou pak trestné činy spáchané pod vlivem duševní poruchy, kdy je pachateli uložena zabezpečovací detence či ochranné léčení, nebo situace, kdy je užito ochranné nebo výchovné opatření a není tak nutné uložit opatření trestní. (Zákon o soudnictví §12) Pokud soud pro mládež shledal, že uložení trestního opatření není nezbytně nutné, mohou být uložena mladistvému opatření výchovná či ochranná. (Zákon o soudnictví §15) V rámci výchovných opatření zákon hovoří především o výchovných povinnostech a výchovných omezení. Této záležitosti bych se ráda podrobněji věnovala v následující kapitole.
4.1. Ochranné opatření Co se týče ochranného opatření, řadíme zde (Zákon o soudnictví §21): -
ochrannou léčbu,
-
zabezpečovací detenci,
-
zabrání věci 21
-
ochrannou výchovu.
Cílem opatření je především uchránit společnost před nevhodným chováním a dalšími ohrožujícími činy mladistvého, zároveň by však mělo mít kladný vliv také na jeho duševní vývoj a sociální začlenění. (Zákon o soudnictví §21) Ochranná výchova je vykonávána ve výchovných zařízeních. (Zákon o soudnictví §82) Ochranná výchova je nařízena především v případě, kdy není dostatečně zajištěna výchova mládeže a tento nedostatek výchovy nelze náležitě odstranit v rodině a v prostředí, ve kterém žije. Dále pak pokud tato výchova byla zanedbána nebo není poskytnuta záruka náležité výchovy. Neposledním důvodem uložení ochranné výchovy je fakt, že pouze uložení výchovného opatření není pro jedince dostačující. Ochranná výchova trvá do osmnáctého roku věku mladistvého, ve výjimečných případech do devatenáctého. Zaniká pak dovršením tohoto věku, popř. skutečností, že pominuli před jejím započetím důvody, pro které byla uložena. (Zákon o soudnictví §22) V případě, že se převýchova mladistvého ubírá správným směrem a lze tedy očekávat, že se bude řádně chovat a pracovat i bez omezení, jež souvisejí s ochrannou výchovou, je možné přeměnit ochrannou výchovu ve výchovu ústavní. V takovém případě může být také rozhodnuto o umístění mladistvého mimo výchovné zařízení, zároveň však může být uložen dohled probačního pracovníka či jiné výchovné opatření. (Zákon o soudnictví §23)
4.2. Trestní opatření Samotné trestní opatření pak slouží především k vytváření podmínek k vhodnému vývoji mladistvého. Základním smyslem všech trestně právních norem je docílit výchovného působení, tedy obratu v postojích a ve změně životních hodnot. Dle zákona o soudnictví §24 zde řadíme především tato opatření: -
obecně prospěšné práce,
-
peněžité opatření,
-
peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu, 22
-
propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,
-
zákaz činnosti,
-
vyhoštění,
-
domácí vězení,
-
zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce,
-
odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu (podmíněné odsouzení),
-
odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem,
-
odnětí svobody nepodmíněné.
Při ukládání trestního opatření soud pro mládež může přihlédnout k různým okolnostem jako k polehčujícím, tedy okolnostem, které umírňují trest mladistvého. Jsou to zejména skutečnosti, kdy mladistvý úspěšně vykonal probační program, popř. program sociálního výcviku, terapeutický program, obecně prospěšnou činnost, psychologické poradenství a jiná opatření, zaměřená především na rozvoj osobnosti mladistvého a jeho sociálních dovedností. Dále se přihlíží jako k polehčující okolnosti ke skutečnosti, kdy pachatel nahradil poškozenému škodu, a to buď částečně, nebo úplně nebo kdy se po provinění jeho chování může prokazatelně jevit jako lítostivé, tedy že se již v budoucnu trestné činnosti nedopustí. (Zákon o soudnictví §25). V tomto smyslu je kladen důraz na spolupráci s dalšími zainteresovanými subjekty (např. Probační a mediační služba, Policie České republiky, obec).
4.3. Výchovná opatření Jelikož v souvislosti s výchovnými opatřeními hovoříme i o probačních programech, rozhodla jsem se tuto tematiku jen zmínit v následující podkapitole a následně toto téma rozvinout více v další samostatné kapitole. Jak uvádí zákon o soudnictví, výchovná opatření jsou tedy mladistvým ukládána především v případě upuštění od trestního opatření nebo podmíněném upuštění od trestního opatření, dále mohou být uloženy doplňkově i v případě uložení ochranného nebo trestního opatření. (Zákon o soudnictví §15)
23
Výchovná opatření jsou ukládána soudem pro mládež nebo v případě přípravného řízení státním zástupcem. Výchovná opatření slouží především k zajištění výchovy mladistvého se snahou usměrnit jeho způsob života. (Zákon o soudnictví §15) Mezi výchovná opatření řadíme (Zákon o soudnictví §15): „a) dohled probačního úředníka, b) probační program, c) výchovné povinnosti, d) výchovná omezení, e) napomenutí s výstrahou.“ V následujících podkapitolách se zaměřím na jednotlivé alternativy výchovných opatření.
4.3.1. Dohled probačního úředníka Z již zmíněného zákona o soudnictví je dohled probačního úředníka stanoven vždy soudním příkazem a spočívá především ve sledování chování mladistvého a mapování situace v rodině prostřednictvím návštěv. Předmětem zkoumání je především, jak dítě reaguje na podněty v přirozeném prostředí, jaký vliv na něj mají jeho samotní rodiče a jaký je jejich způsob výchovy. Probační úředník má právo navštívit mladistvého i v místě bydliště, prostřednictvím této návštěvy si pak může dotvořit komplexní obraz o situaci mladistvého. Dále probační úředník sleduje, zda je dodržován nařízený probační program a výchovné povinnosti. Účelem tohoto dohledu je především kontrola chování mladistvého, jeho odborné vedení a pomoc, která má mladistvému zajistit vedení řádného života v budoucnosti. Mladistvý, kterému byl uložen dohled probačního úředníka, je povinen plnit jisté povinnosti. Mezi ně patří spolupráce s probačním úředníkem, a to takovým způsobem, který stanovil probační úředník na základě vytvořeného probačního plánu dohledu. 24
Samotný dohled je potom realizován prostřednictvím pravidelných schůzek, jejichž interval je stanoven probačním úředníkem. Probační úředník se snaží mladistvého zejména vést k řádnému životu a snížit tak riziko opakování trestné činnosti v budoucnu. Mladistvý je dále povinen s probačním úředníkem spolupracovat, řídit se nařízením soudu a hlásit veškeré změny týkající se životních změn, rodinných poměrů, změny bydliště, zaměstnání a veškeré jiné okolnosti ovlivňující průběh programu dohledu. (Zákon o soudnictví §16)
4.3.2. Probační program Jelikož je tato absolventská práce zaměřena především na probační programy určené mladistvým, nastíním v této podkapitole pouze obecné informace o probačních programech, které vycházejí ze zákona. Podrobněji se jimi poté budu zabývat v následující kapitole. Probační program řadíme mezi významná výchovná opatření. Probíhají různou formou (ambulantní, ústavní) a s různým povahovým charakterem. Setkat se můžeme s programem v podobě terapie, vzdělávání, poradenství či rozvojem sociálních dovedností. (Rozum 2011: 6). Při volbě vhodného probačního programu je důležité zohlednit ve výběru jednak zájmy a potřeby mladistvého, ale také zájmy a potřeby společnosti. Dále by měl vést mladistvého k rozvoji osobnost, sociálních dovedností a k získání správných návyků. Probační program by měl také zajistit prevenci proti opakování trestného činu mladistvého. Mladistvý zvolenému programu musí rozumět a dle zákona musí s účastí na programu souhlasit. (Zákon o soudnictví §17) Nejčastěji se probační programy realizují prostřednictvím přednášek, diskuzí, nácviků dovedností, outdoorových aktivit, fyzické práce a jiných činností.
4.3.3. Výchovné povinnosti Výchovné
povinnosti
jsou
mladistvým
anebo v přípravném řízení státním zástupcem.
25
ukládány
soudem
pro
mládež,
Dle zákona o soudnictví podle §18 jsou výchovné povinnosti uložené mladistvému následující: a) bydlet s rodičem nebo jiným dospělým, který je odpovědný za jeho výchovu, b) jednorázově nebo ve splátkách zaplatit přiměřenou peněžitou částku na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti poskytovanou podle zvláštního zákona, c) vykonat bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost určitého druhu, d) usilovat o vyrovnání s poškozeným, e) nahradit podle svých sil škodu způsobenou proviněním, f) podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, g) podrobit se ve svém volném čase vhodnému programu sociálního výcviku, psychologickému
poradenství,
terapeutickému
programu,
vzdělávacímu,
doškolovacímu, rekvalifikačnímu nebo jinému vhodnému programu k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého, který není probačním programem. Přičemž v těchto situacích dochází k zohlednění věku mladistvého. A to například rozdělením stanoveného finančního závazku do více splátek dle možností mladistvého tak, aby byl částku schopen uhradit z finančních prostředků, s nimiž smí mladistvý nakládat samostatně. A to z toho důvodu, aby si byl schopen lépe uvědomit škodu, které se dopustil. Dále se zohledňuje příprava na budoucí povolání, kdy uložené společensky prospěšné práce mohou být vykonávány pouze v souladu se studiem, výkonem povolání či zaměstnání. Důležité tedy je, aby soudem uznané společensky prospěšné práce nenahrazovaly školní ani pracovní docházku, ale naopak byli vykonávány v čase jinak pro pachatele volném. Přihlíženo je také k aktuální zdravotní situaci mladistvého. (Zákon o soudnictví §18)
26
4.3.4. Výchovná omezení Co se týká trestu v podobě výchovného omezení, i zde je soudem přihlíženo k přípravě na budoucí povolání. Jednotlivá výchovná omezení tedy nesmí narušovat studium mladistvého, především plnění povinností související se studiem mladistvého. Konkrétní omezení se týkají především (Zákon o soudnictví §19): -
zákazu vstupu na určitou akci, zařízení či prostředí,
-
zákazu styku s určitou osobou,
-
zákazu vstupu na určité místo,
-
zákazu přechovávání předmětů, jež mohou sloužit k dalším protiprávním činům,
-
zákazu užívání návykových látek,
-
zákazu účasti na hazardních hrách či sázkách,
-
zákazu měnit místo svého pobytu či své zaměstnání, aniž by informoval svého probačního úředníka.
4.3.5. Napomenutí s výstrahou V případě napomenutí s výstrahou jde o varovné pokárání mladistvého soudem pro mládež, nebo v přípravném řízení státním zástupce. Mladistvému je důrazně vytknuta protiprávnost jeho jednání tak, aby své chybě porozuměl, a dále je upozorněn na konkrétní důsledky, které pro něj vyplívají v případě opakování tohoto protiprávního chování. Napomenutí probíhá v přítomnosti zákonného zástupce mladistvého. Pokud je to vhodné, může soud pro mládež či státní zástupce přenechat konkrétní postih mladistvého na rozhodnutí jeho zákonného zástupce, školy nebo výchovného zařízení, v němž žije. V případě pouhého napomenutí se dále na mladistvého hledí jako na osobu, jež nebyla souzena. (Zákon o soudnictví §20)
27
5. Probační programy V následující kapitole se zaměřím na vymezení probačních a probačně resocializačních programů a jejich úpravu vycházející ze zákona o soudnictví. Dále část kapitoly věnuji akreditaci probačních programů a jednotlivým organizacím,
které poskytují
akreditované programy.
5.1. Úprava probačního programu vycházející ze zákona Probační programy vycházejí z nejnovější právní úpravy zákona o soudnictví. Jedná se o formu programu poskytovanou subjektem v rámci organizace. Naproti tomu funguje probační resocializační program, což je specializovaný program realizovaný subjektem stojícím mimo poskytující organizaci. Tyto formy restorativního trestu se snaží především zamezit další trestné činnosti již jednou souzených pachatelů. Slouží tedy jako určitá prevence a to i přesto, že o prevenci hovoříme v případě předcházení určitého jevu, v tomto případě trestného činu. Zde by se více hodilo uvést právě pojem „ochrana před recidivou“, neboli znovunavrácením k páchání trestné činnosti. Další významný důvod, jak ve svém díle shrnul Rozum, ze kterého jsou probační programy využívány, je satisfakce pachatele vůči společnosti. A to jak morální, tak materiální. Probační programy jsou totiž nastaveny tak, aby mladistvým pachatelům umožnily sociální
a
duševní
rozvoj,
přispěly
k začlenění
do
společnosti
i k umění fungovat v rodině a především se snaží nasměrovat následný vývoj mladistvého tím správným směrem. Celkově je koncept těchto opatření nastaven tak, aby
se
zaměřil
více
na
pozitivní
budoucnost
a
její
správné
fungování,
než na samotný trestný čin a jeho potrestání. (Rozum, 2011: 4-5) Dalo by se totiž říct, že co se stalo už sice nelze odčinit, lze však předejít budoucímu opakování toho stejného „pochybení v systému“. Metod, jež k oné pozitivní orientaci na budoucnost přispívají a které se v probačních programech využívají, může být mnoho. Pro příklad uvádím přednášky, diskuze s odborníky, fyzické práce, různé terapie, nácvik strategií vhodného chování a jiné. Je vhodné, aby vedení programu měli na starosti školení odborníci, kteří vědí, 28
jak správně k této cílové skupině přistupovat, jak její členy zaujmout a motivovat. Konkrétně v praxi potom mohou být programy ambulantní, které jsou vedeny tak, aby výrazně neomezovali běžný život účastníků. Dále potom mohou být ústavní, které jsou už cíleně zaměřené na omezení svobody účastníků. (Rozum, 2011: 6) Probační programy jsou ukládány soudem pro mládež, v přípravném řízení jej ukládají i státní zástupci, což také vychází ze zákona o soudnictví. Dále tento zákon upravuje podmínky, ve kterých je stanoveno, aby potencionální účastník měl možnost řádně se seznámit s fungováním probačního programu, aby mu byl určen takový program, který vyhovuje zájmům jak jeho, tak samotného fungování ve společnosti, a v neposlední řadě, aby pachatel souhlasil s účastí na probačním programu. (Zákon o soudnictví §17)
5.2. Akreditace probačního programu Laicky řečeno, akreditace je v souvislosti s probačním programem pro mládež zárukou kvality. Dle oficiálních stránek Probační a mediační služby České republiky 8 akreditace programu zaručuje jeho kvalitu, soulad se zákonem, efektivitu a hodnocení. Tyto uvedené vlastnosti jsou kontrolovány prostřednictvím pravidelných inspekcí. Akreditační řízení probíhá vždy na základě transparentních pravidel a kritérií. Je podstatné, aby program, který o akreditaci žádá, splňoval jasně dané a měřitelné standardy kvality. Ty jsou rozděleny do tří oblastí: -
Proces poskytování služby,
-
personální zajištění,
-
požadavky na ekonomické a materiální zabezpečení.
Naplnění těchto kritérií a jejich následná kontrola zaručuje kvalitní organizaci a průběh celého programu. Celý průběh akreditace probíhá ve třech kolech. Nejprve dochází k evidenci žádosti a následné kontrole formálních požadavků. Ve druhém kole se žádosti dostávají k posouzení do rukou expertů. Ve finálním třetím kole jsou tyto 8
Probační a mediační služba České republiky. Probační programy pro mladistvé.
29
náležitosti předány do rukou Akreditační komise Ministerstva spravedlnosti. Ta zhodnotí, zda je vhodné projednávanému programu akreditaci udělit či nikoliv. Nakonec je celá záležitost předána ministru spravedlnosti, který učiní konečné rozhodnutí. V případě, že k udělení řádné akreditace dojde, je platnost této akreditace tři roky ode dne vystavení. V případě udělení řádné akreditace s podmínkou je platnost omezena pouze na jeden rok. Podmínka se uděluje v případě pochybení o udělení plné akreditace. Při odstranění nedostatků zjištěných během procesu akreditace je možnost prodloužit řádnou akreditaci programu na plnou dobu, tedy na tři roky. Po získání akreditace je program zapsán do Registru, který je veden Ministerstvem spravedlnosti. Poskytovatelé takto zapsaných programů poté mohou ze státního rozpočtu čerpat finanční prostředky pro podporu akreditovaných programů. Aktuální platný seznam všech akreditovaných programů lze vyhledat na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti.9
9
Justice.cz. Probační programy akreditované pro období 2014 - 2016.
30
Následující
tabulka
uvádí
programy
s řádnou
akreditací
pro
období
1. 1. 2014 - 31. 12. 2016
Organizace poskytující
Místně příslušné středisko
Název probačního
probační program pro
PMS spolupracující
programu
mladistvé
s programem
Kotec
Tachov
Téčko
Ratolest Brno
Brno
Změnit směr
RUBIKON Centrum
Celorepubliková příslušnost
PUNKT Skupina
RUBIKON Centrum
Celorepubliková příslušnost
PUNKT Skupina
Renarkon, o. p. s.
Frýdek – Místek
Probační program PROBOŠ
Člověk v tísni, o. p. s.
Praha
Probační program KOST
Arkáda – sociálně
Písek
Probační program Právo volby
psychologické centrum, o. s. Jablonec nad Nisou, Semily
REP, o. s.
Program resocializace mladých obviněných nebo odsouzených
SKP – Centrum, o. s.
Pardubice
Přechodné zaměstnání
Farní charita Tábor,
Tábor
Probační program Auritus
Praha
Probační program Proxima
Auritus – centrum pro lidi ohrožené drogou Proxima Sociale, o. p. s.
Sociale, o. p. s. Diecézní charita Brno,
Třebíč
Probační program MOST
Oblastní charita Třebíč Tabulka 2: Akreditované programy (2014 – 2016)
31
Z těchto 11 organizací jsem v rámci svého výzkumu oslovila všech 11. V následující tabulce jsou zaznamenány organizace, poskytující probační programy, které poskytly zpětnou vazbu v rámci výzkumu a jsou tedy zahrnuty mezi respondenty.
Organizace poskytující
Místně příslušné středisko
Název probačního
probační program pro
PMS spolupracující
programu
mladistvé
s programem
Ratolest Brno
Brno
Změnit směr
RUBIKON Centrum
Celorepubliková působnost
PUNKT skupina
Arkáda – sociálně
Písek
Právo volby
Tábor
Probační program Auritus
Praha
Probační program Proxima
psychologické centrum, o. s. Farní charita Tábor, Auritus – centrum pro lidi ohrožené drogou Proxima Sociale, o. p. s.
Sociale, o. p. s. Tabulka 3: Organizace poskytující probační programy10
10
Tabulka 3 uvádí poskytovatele probačních programů, jejich místní příslušnost ke středisku Probační a
mediační služby a název probačního programu, který poskytují.
32
6. Organizace poskytující probační programy V následující části uvádím organizace, které se zúčastnili výzkumu. Z celkového počtu oslovených jedenácti organizací se výzkumu zúčastnilo pět organizací. Jsou to organizace, které poskytují akreditované probační programy pro mládež. Tyto organizace se mezi jinými cílovými skupinami věnují také problémové a ohrožené mládeži a mladistvým pachatelům trestných činů.
6.1. Arkáda – sociálně psychologické centrum, o. s. „Arkáda, o. s. je specializované pracoviště, které klientům nabízí ambulantní bezplatnou sociálně psychologickou pomoc v různých obtížných životních situacích. Významnou součástí
naší
práce
jsou
také
aktivity
pro
žáky
a
pedagogy
základních
a středních škol. Rovněž pomáháme uživatelům drog. Klientům nabízíme lidský a zároveň profesionální přístup.“ (www.arkadacentrum.cz)
11
Centrum Arkáda, o. s.12 je pracoviště fungující v Jihočeském kraji. Svým klientům nabízí služby Kontaktního centra pro drogově závislé, Krizového centra, Linky důvěry a jiné ambulantní poradenské služby. Dále realizuje Program Pět P – jedná se o dobrovolnický program určený dětem ve věku 6 – 15 let. Je to program založený na kamarádském vztahu dobrovolníka a dítěte, kdy se dobrovolník jedenkrát týdne věnuje vybranému dítěti. Principem programu je právě „pět p“, jež znázorňují péči, pomoc, přátelství, prevenci a podporu. (Z historie…) Tento program může být tedy přínosný nejen pro dítě, které může být nějakým způsobem ohrožené, ale také pro dobrovolníka, který se může od dítěte také mnohému naučit. Centrum Arkáda nabízí pomoc jak pro dospělé jedince, rodiny, ale také právě pro děti a mládež. Pracovníci centra se věnují klientům s problematikou domácího násilí, alkoholismu, depresivních stavů, náhradní rodinné péče, rozvodu a jiným. Pro děti a mládež potom nabízí konkrétně diskuzi pro mládež, dále již zmíněný program Pět P a probační program Právo volby.
11
Arkáda – sociálně psychologické centrum. Kdo jsme.
12
Arkáda – sociálně psychologické centrum [hlavní webová stránka střediska].
33
6.2. Auritus – centrum pro lidi ohrožené drogou „Program mohou využívat všichni klienti, pro které jsou nabízené služby realizovány, bez ohledu na rasu, politické či náboženské přesvědčení, pohlaví, národnost.“
(www.auritus.cz)13 Centrum Auritus14 nabízí služby kontaktního a poradenského centra, terénních a resocializačních programů a primární prevence. Toto centrum, určené především pro lidi ohrožené drogou, spadá svojí působností pod Farní charitu v městě Tábor. Svým uživatelům nabízí především služby nízkoprahového centra, poradenské služby pro klienty i pro rodiny klientů, krizovou intervenci, ambulantní léčbu, ambulantní doléčovací služby, primární prevenci a jiné. Aktivity a služby realizované centrem Auritus se zaměřují především na mládež ve věku 15-20 let. Cílem služby je především navázat kontakt s klienty, ale také s jejich rodinami, vybudovat vztah založený na důvěře, stabilizovat klienta, motivovat jej do budoucího života a změnit jeho způsob života. Snahou je však také šířit informace týkající se drogové problematiky a minimalizovat, či dokonce odstranit, riziko vzniku závislosti.
6.3. Proxima Sociale, o. p. s. „Posláním občanského sdružení Proxima Sociale o.p.s. je zvyšování kvality života občanů 15
a pomoc překonat jim nepříznivé životní situace.“ (www.proximasociale.cz)
Proxima Sociale, o. p. s.16 je občanská společnost působící v pražském regionu. Cílová skupina uživatelů, kterým se primárně tato společnost věnuje, zahrnuje děti a mládež, matky s dětmi, nezaměstnané osoby, ale i ty, kteří z jakéhokoliv důvodu potřebují pomoc z oblasti sociálně právního poradenství. Svým klientům nabízí probační program, preventivní pomoc zaměřenou na žáky základních škol, dále také podporu 13
Auritus – centrum pro lidi ohrožené drogou. Výroční zpráva 2012.
14
Auritus – centrum pro lidi ohrožené drogou [hlavní webová stránka centra].
15
Proxima Sociale – služby v komunitě. O Proximě.
16
Proxima Sociale – služby v komunitě [hlavní webová stránka centra].
34
rizikovým rodinám, ambulantní a pobytovou pomoc osobám, jež se ocitají v krizové situaci, azylové ubytování, poradenské a terénní služby a kluby pro mládež.
6.4. Ratolest Brno „Ratolest Brno dává šanci dětem žít ve fungujících rodinách a mladým lidem dostat se ze šikmé plochy. Základem naší činnosti je prevence, s úspěchem řešíme příčiny, ne následky.“ (www.ratolest.cz)
17
Tato nezisková organizace Ratolest,18 se svým působištěm v Brně, nabízí řadu činností a aktivit zaměřených na děti a mládež, kteří jsou postihnuti nefungujícím rodinným zázemím. Organizace se zaměřuje především na prevenci v různých rizikových oblastech života mladého člověka. Svým klientům pomáhá řešit nepříznivou situaci, ve které se ocitají ne vždy vlastní vinou, také začlenit se do společnosti, žít kvalitní život a nabízí pomoc založenou na principu rovnosti, důvěrnosti, otevřenosti a respektu. Tato organizace také pomáhá klientům a navazujícím organizacím v rámci dobrovolnické činnosti.
6.5. RUBIKON centrum „Rubikon centrum je nestátní nezisková organizace, působící v oblasti prevence kriminality a integrace lidí s kriminální minulostí zpět do společnosti.“ (www.rubikoncentrum.cz)
19
Centrum RUBIKON20 je organizace působící v oblasti kriminologie. Cílovou skupinu často tvoří lidé, kteří mají kriminální minulost a jsou touto skutečností nějakým způsobem poznamenaní. Ať už se jedná o problémy se zadlužením či izolací na základě nepochopení ze strany blízkého okolí. Snaha této organizace je tedy nejen předejít 17
Ratolest Brno [hlavní webová stránka centra].
18
Ratolest Brno. O nás.
19
RUBIKON Centrum [hlavní webová stránka centra].
20
RUBIKON Centrum. Kdo jsme.
35
trestné činnosti či recidivě, ale také řešit následky již vzniklých obtížných situací, ke kterým dochází v důsledku spáchaných trestných činů. Své klienty tedy podporuje v opětovném začlenění se do společnosti, a to jak v oblasti společenských vztahů, takna trh práce. Neméně důležitou součástí je i podpora klientů ve finanční oblasti, a to zejména při řešení dluhové problematiky. Centrum RUBIKON spolupracuje jak s dospělými klienty, tak s mladistvými, kteří potřebují pomoc při zlepšení své situace ve společnosti.
36
Empirická část V empirické (výzkumné) části své absolventské práce se věnuji porovnání vybraných probačních programů. Probační programy nejprve vyhodnotím na základě dat získaných z dotazníků, které se týkají jednotlivých probačních programů. Vedle srovnání se tato část výzkumu zabývá shrnutím dat a informací o jednotlivých programech samostatně, ale i společně v celkovém měřítku.
37
7. Cíle výzkumu Ve své práci se zaměřuji na srovnání probačních programů, které slouží jako alternativní tresty pro mladistvé. Cílem je u vybraných pěti probačních programů porovnat jejich obsah, efektivitu a formu. Při porovnávání obsahu se snažím zjistit nejčastěji kladené cíle probačních programů. Dále se věnuji otázce náplně probačních programů a využitím metod při aktivitách. Při porovnávání efektivity zkoumám následující hypotézu H1: H1: Se zvyšující se intenzitou frekvence setkávání účastníků na probačním programu se snižuje recidiva trestné činnosti účastníků. Při porovnávání formy se budu zabývat formou práce s klienty a jejím vlivem na úspěšné/neúspěšné ukončení programu. Budu tedy ověřovat hypotézu H2: H2: Při větším množství využitých metod se zvyšuje procento klientů, kteří úspěšně ukončili probační program.
38
8. Metodologie výzkumu Výzkum byl zpracovaný s využitím výzkumné metody dotazníkového šetření. Data získaná prostřednictvím dotazníku, který uvádím v příloze absolventské práce, slouží k tomu, abychom mohli potvrdit či vyvrátit hypotézy zvolené v rámci srovnávání jednotlivých programů, a sice deduktivní metodou vedenou dle Dismana. Tato metoda je založena na postupu od teoretických hypotéz k jejich ověření a vzniku nových teorií. (Disman, 2002) Dotazník byl zaměřen především na množství účastníků na jednotlivých probačních programech. Dále jsem se zabývala způsobem zařazení do probačního programu, množstvím úspěšně či neúspěšně absolvovaných probačních programů a recidivou trestné činnosti po skončení programů. U jednotlivých probačních programů jsem zjišťovala cíl a zaměření, způsob konání a formu práci s klienty. Poslední část dotazníku jsem zaměřila na profesní informace o osobách, které jsou za jednotlivé programy zodpovědné. I tato skutečnost může ovlivnit průběh a kvalitu celého probačního programu.
39
9. Metoda sběru dat Jako vhodnou metodu sběru dat jsem zvolila rozeslání dotazníku emailem. V rámci výzkumné části své absolventské práce jsem oslovila jedenáct organizací. Jsou to ty organizace, které poskytují akreditované probační programy pro období 2014 – 2016. Tyto probační programy však fungovaly i v minulosti, proto jsem mohla využít data právě z předešlých ročníků konání. U každého z vybraných programů jsem se zaměřila na aktuální situaci, tedy na ročník konání 2013. Vybrané organizace jsem telefonicky požádala o vyplnění dotazníku, který je součástí výzkumu vztahující se k mé absolventské práci. Poté jsem zástupcům organizací zaslala dotazník, který se zaměřuje na obsah, efektivitu a formu realizovaných probačních programů. Z rozeslaných jedenácti dotazníků byla návratnost pět dotazníků. Následující tabulka uvádí poskytovatele probačních programů a jimi poskytované probační programy.
Organizace poskytující
Místně příslušné středisko
Název probačního
probační program pro
PMS spolupracující
programu
mladistvé
s programem
Ratolest Brno
Brno
Změnit směr
RUBIKON Centrum
Celorepubliková působnost
Učební program
Arkáda – sociálně
Písek
Právo volby
Tábor
Probační program Auritus
Praha
Probační program Proxima
psychologické centrum, o. s. Farní charita Tábor, Auritus – centrum pro lidi ohrožené drogou Proxima Sociale, o. p. s.
Sociale, o. p. s. Tabulka 4: Poskytovatelé probačních programů, probační programy21 21
Tabulka 4 uvádí poskytovatele probačních programů, jejich místní příslušnost ke středisku Probační
a mediační služby a název probačního programu, který poskytují.
40
9.1. Statistika dat V úvodu výzkumné části bych ráda shrnula statistické údaje týkající se vybraných probačních programů. Uvedené údaje jsou shrnuty za rok 2013, tedy rok, na který se celý výzkum zaměřuje. Celkem se uvedených probačních programů zúčastnilo 95 klientů, z toho 86 chlapců a 9 dívek.
Účastníci probačních programů
9%
91%
Dívky - 9
Chlapci - 86
Graf 2: Účastníci probačních programů
Z celkového počtu 95 klientů byla soudem nařízená účast patnácti klientům. Ostatní klienti do probačního programu nastoupili z vlastního rozhodnutí na základě doporučení Probační a mediační služby. Dobrovolný souhlas s účastí udělili všichni klienti. Z celkových 95 klientů, kteří se probačních programů zúčastnili, jich úspěšně ukončilo program 56, tedy 59%. Klientů, kteří program neukončili, bylo 39, tedy 41%. Mezi důvody neukončení respondenti uvedli: -
vysoká absence, 41
-
ukončení docházky bez udání důvodu,
-
umístění do výchovného zařízení,
-
umístění do psychiatrické léčebny,
-
porušení pravidel programu.
Počet účastníků, kteří program ukončili/neukončili 30 25 20 15 10 5 0
25
12
10 2 Arkáda: Právo volby
4
5
2
Auritus: Auritus
13
8
Proxima Sociale: Proxima sociale
Ratolest: Změnit směr
Organizace: Probační program
Ukončených
Neukončených
Graf 3: Počet úspěšně/neúspěšně ukončených probačních programů
Celkový počet účastníků, kteří program ukončili/neukončili
41%
59%
Ukončených - 56
Neukončených - 39
Graf 4: Počet ukončených/neukončených probačních programů
42
14
Rubikon: Učební program
V následující části uvedu informace o realizátorech programů, tedy o osobách, které jsou odpovědné za jednotlivé probační programy a jejich stručnou charakteristiku. -
Za probační program Změnit směr byli odpovědné dvě osoby. Obě osoby jsou pracovníci s vysokoškolským vzděláním (obor psychologie a obor Sociální patologie a prevence, spolu s oborem Sociální pedagogika a poradenství). Jednalo se o vedoucího programu, který zajišťuje metodické vedení, závěrečný výjezd a je zároveň i garantem programu. Dále je to sociální pracovnice programu,
která
vede
individuální
setkání
s klienty,
spolupracuje
na skupinových setkáních a participuje na závěrečném výjezdu. -
V probačním programu Učební program byli za program odpovědné dvě osoby, obě s vysokoškolským vzděláním. Jednalo se o metodika, který byl zároveň i garantem programu, a koordinátora programu.
-
V probačním programu Právo volby byli za program odpovědné dvě osoby, obě s vysokoškolským vzděláním (v oboru Sociální práce a pedagogika) včetně výcviku v lektorských dovednostech.
-
Za organizaci Probačního programu Auritus, o. s. bylo odpovědných celkem šest osob. Každý pracovník má ukončený výcvik krizové intervence a pětiletý psychoterapeutický výcvik. Mezi další ukončené kurzy pracovníků, kterými disponuje vždy část pracovní skupiny, patří: kurz v problematice drogové závislosti, kurz primární prevence, kurz rodinného poradenství, kurz probačních programů Právo pro každý den. Všichni pracovníci pracují pod supervizí (interní, externí, případová, týmová, supervize systému).
-
Za Probační program Proxima Sociale, o. p. s. byli odpovědné dvě osoby: koordinátorka a lektorka, lektor. Jedna s ukončeným vyšším odborným vzděláním v oboru speciální pedagogika, druhá s ukončeným vysokoškolským vzděláním ve stejném oboru.
V souvislosti s přístupem klientů k jednotlivým programům se realizátoři setkali s přístupem vstřícným, neutrálním i odmítavým. Postoj klientů vždy závisel 43
na skutečnosti, zda klienti do programu nastoupili dobrovolně na základě doporučení či na soudní příkaz, a dále se také měnila v průběhu celého programu. V rámci otázky ohledně spolupracujících organizací všichni dotazovaní realizátoři v dotazníku uvedli, že v průběhu probačního programu spolupracovali s Probační a mediační službou a s pracovníky sociálně-právní ochrany dětí.
44
10. Výsledky interpretace V následující části uvádím výsledky výzkumu v rámci jednotlivých hledisek, které jsem pro porovnání probačních programů zvolila.
10.1.
Hledisko obsahu
V rámci porovnání probačních programů z hlediska obsahu jsem od vybraných organizací zjišťovala cíle programu a zvolené metody a pracovní postupy, které jsem poté porovnala mezi sebou. Ve srovnání z hlediska cílů se snažím zjistit, zda jsou cíle jednotlivých programů nějakým způsobem propojeny, a jsou tedy v souladu se zákonem, nebo zda si každá organizace volí cíle zcela odlišené. Ve srovnání z hlediska zvolených metod a pracovních postupů se opět snažím zjistit propojenost jednotlivých programů.
10.1.1.
Cíle programu
Cíle programu si každá organizace určuje dle vlastního uvážení. Organizacím tedy nebyly nabídnuty možnosti odpovědí, naopak se jednalo o jednu z mála otevřených otázek v dotazníku.
45
Níže uvádím cíle jednotlivých programů.
Poskytovatel programu, název programu
Cíl programu
Ratolest Brno, Změnit směr
Zmírnit negativní dopady konfliktu se zákonem na
mladistvé
pachatele,
sebehodnocení,
zlepšovat
stabilizovat jejich
jejich
fungování
v sociálním prostředí a snižovat tak opakování trestné činnosti. RUBIKON Centrum, Učební program
Posílit silné stránky klientů, naučit je nové strategie vedoucí k dosažení cílů bez konfliktu se zákonem
a
snížit
tak
riziko
recidivy
u mladistvých pachatelů, napomáhat jejich sociální integraci a chránit společnost. Arkáda, o. s., Právo volby
Zprostředkovat mladistvým s ohledem na jejich individuální potřeby
vzorce chování,
které
podporují vhodné zařazení do společnosti a tím zároveň omezí sociální exkluzi. Auritus, Probační program Auritus
Předat mladistvým znalosti právního povědomí, informovat o riziku drogové problematiky, snaha o změnu postojů a životního stylu, sebepoznání.
Proxima Sociale, o.p.s., Probační program Snaha o začlenění do běžného života, snížení Proxima Sociale, o. p. s.
rizika recidivy, posílení akceptovat pravidla, sebepoznání, posílení rodinných vazeb, rozvoj dovedností.
Tabulka 5: Cíle jednotlivých probačních programů
46
Většina programů se zaměřuje na snížení rizika recidivy trestné činnosti a s tím související změnu vzorců chování, životního stylu, změnu postojů a rozvoj pracovních dovedností. Dalším významným a často se vyskytujícím cílem jednotlivých probačních programů je podpora sociální integrace, s čímž souvisí důraz kladený na posílení vazeb s rodinami, přáteli a společností, ale opět také změna vzorců chování. Další významný cíl, který se však vyskytl mezi cíli pouze u dvou probačních programů, bych uvedla sebepoznání. Sebepoznání je úzce spjato se zvýšením sebevědomí. Tato oblast může být pro mladistvého, který se provinil trestnou činností, velmi důležitá. Neboť pokud mladistvý pozná sám sebe, může změnit náhled na situaci a přehodnotit tak své předešlé chování. V budoucnu se tedy při řešení zátěžových situací může zachovat jinak a s větším nadhledem. Z výzkumného šetření tedy vyplývá, že cíle zvolené jednotlivými realizátory probačních programů korespondují s hlavním cílem vycházejícím ze zákona o soudnictví. Primární cíl probačních programů je totiž směřovat účastníky k tomu, aby se v budoucnu zdrželi trestné činnosti, získali vhodné sociální zázemí a perspektivní společenské uplatnění. Důraz je kladen také na komplexní řešení problémů mladistvých v různých oblastech života.
10.1.2.
Metody a pracovní postupy programu
Dalším kritériem pro hodnocení obsahu probačních programů jsem zvolila jejich náplň. Jedná se o metody a pracovní postupy, které pracovníci využívali ve spolupráci s klienty.
47
V následující tabulce je shrnuta využitelnost jednotlivých metod v rámci všech zkoumaných probačních programů.
Metoda
Užití v probačních
V%
programech 5
100%
Hraní modelových situací
5
100%
Řízená diskuze mezi
5
100%
Diskuze s odborníky
1
20%
Přednáška
2
40%
Outdoorové aktivity
3
60%
Práce s tělesnými prožitky a
3
60%
3
60%
3
60%
Promítání vzdělávacích filmů
2
40%
Práce s PC
1
20%
Jiné
2
40%
Nácvik vhodných strategií chování
účastníky
zážitky Fyzická práce (manuální, sportovní aktivity apod.) Arteterapie (výtvarné, hudební a jiné umělecké aktivity)
Tabulka 6: Využitelnost metod probačních programů
Nejvíce využívané metody při probačních programech jsou nácvik vhodných strategií chování, hraní modelových situací a řízená diskuze mezi účastníky. Četnost 48
využitelnosti těchto metod činila ve výzkumu 100%, lze tedy předpokládat, že většina probačních programů funguje na obdobném principu. Tyto metody jsou založené na principech kognitivně-behaviorálního přístupu, tedy na aktivním přístupu klienta a nácviku nového způsobů myšlení a chování. Využité metody jsou tedy ve shodě s cílem stanoveným u většiny probačních programů - tedy s cílem změnit zaběhlé vzorce chování a nahradit je novými. Mezi
jinými
metodami,
které
organizátoři
probačních
programů
využívali,
ale které nebyly zahrnuty v dotazníku, byly zaznamenány: -
individuální psychoterapie,
-
nácvik komunikace,
-
řešení konfliktních situací alternativním způsobem,
-
reflexe chování a prožívání účastníků,
-
zpětná vazba mezi účastníky,
-
práce s emocemi.
10.2.
Hledisko efektivity
V úvodu tohoto hlediska bych chtěla objasnit, co jsem ve svém výzkumu označila za efektivitu programu. Efektivitu můžeme hodnotit na základě těchto skutečností: -
recidivy trestné činnosti účastníků po ukončení probačního programu
-
úspěšnosti ukončení probačního programu,
-
na základě evaluačních výstupů vlastního hodnocení (zde se jedná o subjektivní hodnocení programu).
V rámci absolventské práce hodnotím efektivitu na základě skutečnosti, zda dochází k minimální (či v lepším případě nulové) recidivě trestné činnosti. Jelikož probační programy slouží ke změně postojů a chování mladistvého, který již v minulosti trestný čin spáchal, jeví se tato skutečnost jako žádoucí. 49
Pro srovnání probačních programů z hlediska efektivity jsem se zabývala formou průběhu probačních programů, způsobem konání a recidivou trestné činnosti. Na základě těchto proměnných jsem vytvořila následující hypotézu H1: H1: Se zvyšující se intenzitou frekvence setkávání účastníků na probačním programu se snižuje recidiva trestné činnosti účastníků. Lze totiž předpokládat, že čím častější a vyšší bude počet setkání účastníků na probačním programu, tím větší bude příležitost pro účastníky změnit své vzorce chování a životní priority.
50
V následující tabulce je tedy shrnuta frekvence a průběh setkávání u jednotlivých probačních programů a jejich celková délka.
Forma setkávání
Frekvence setkávání
Délka programu
Ratolest Brno, Změnit
Individuální,
1x týdně individuální
8 týdnů
směr
skupinová,
schůzka (celkem 8)
Poskytovatel, probační program
outdoorová
1x týdně skupinové setkání (celkem 8) Outdoorový výjezd v závěru programu, 1 víkend
RUBIKON Centrum,
Skupinová
1x týdně setkání (celkem 13)
Učební program Arkáda, o. s., Právo
13 týdnů
Skupinová
2x týdně setkání
8 týdnů
(celkem 16)
volby Auritus, Probační
Individuální
Minimálně 1x týdně
12 týdnů
setkání (minimálně 12)
program Auritus Proxima Sociale, o. p.
Individuální,
s., Probační program
skupinová,
Proxima Sociale, o. p. s.
outdoorová
4x individuální setkání
20 týdnů
1x týdně skupinové setkání (celkem 20) 2x výjezd (5 dní, 3 dny)
Tabulka 7: Průběh setkávání v rámci probačních programů
Z výzkumu tedy vyplývá, že nejdelší trvání programu probíhá u Probačního programu Proxima Sociale realizovaný organizací Proxima Sociale, o.p.s. Zde tedy také probíhá nejintenzivnější setkávání, neboť skupinové setkávání je realizováno 20x, individuální 51
4x. Tyto pravidelné schůzky jsou pak doplněny ještě dvěma výjezdy a to v délce trvání pět dní a tři dny. V následující tabulce je uveden počet setkání uživatelů v rámci jednotlivých programů a procentuelně vyjádřena recidivita trestné činnost klientů po ukončení programu.
Poskytovatel, probační
Počet setkání celkem
program
Recidiva trestné činnosti v %
Ratolest Brno, Změnit směr
16 setkání + 1 výjezd
8%
RUBIKON Centrum,
13 setkání
Nelze zjistit
Arkáda, o. s., Právo volby
16 setkání
0%
Auritus, Probační program
Minimálně 12 setkání
0%
24 setkání + 2 výjezdy
Nelze zjistit
Učební program
Auritus Proxima Sociale, o. p. s., Probační program Proxima Sociale, o. p. s. Tabulka 8: Recidiva trestné činnosti
V průběhu zpracovávání dat o potvrzení či vyvrácení hypotézy H1 jsem zjistila, že tato hypotéza nemůže být ani potvrzena, ani vyvrácena. Jednak jen část organizací zpětně zjišťuje recidivu trestné činnosti účastníků po skončení programu, druhý důvod je takový, že otázka, nakolik by tato statistika odpovídala skutečnosti je taktéž zavádějící. A to z důvodu, že není možné mít naprostou jistotu, že byly zaznamenány veškeré trestné činy účastníků spáchané po ukončení probačního programu. Také není zcela možné připisovat případnou recidivu trestné činnosti klienta jen na základě absolvování konkrétního probačního programu. Neboť na skutečnosti, zda jedinec spáchá po ukončení programu opětovně trestný čin má vliv také mnoho jiných faktorů (sociální, psychologické a jiné).
52
Hypotéza, že „se zvyšující se intenzitou frekvence setkávání účastníků na probačním programu se snižuje recidiva trestné činnosti účastníků“ není ani potvrzena ani vyvrácena.
10.3.
Hledisko formy
Pro srovnání probačních programů z hlediska formy jsem zkoumala vztahy mezi těmito proměnnými: používanými metodami a počtem účastníků, kteří úspěšně ukončili probační program. A to z důvodu, abych zjistila, nakolik forma programu, tedy zvolené metody, mohou ovlivňovat konečnou úspěšnost programu.
V následující části výzkumu ověřuji hypotézu H2: H2: Při větším množství využitých metod se zvyšuje procento klientů, kteří úspěšně ukončili probační program.
53
V tabulce, která následuje nyní, je zaznačen počet využitých metod uvedených v dotazníku jednotlivými probačními programy, dále je zde procentuelně vyjádřený počet úspěšné účasti na probačních programech. Tedy kolik procent účastníků v každém jednotlivém programu ukončilo probační program úspěšně.
Poskytovatel, Probační
Počet využitých metod
program
Počet úspěšně ukončených programů v %
8
48%
3
64%
Arkáda, o. s., Právo volby
3
83%
Auritus, Probační
11
78%
8
38%
Ratolest Brno, Změnit směr RUBIKON Centrum, Učební program
program Auritus Proxima sociale, o. p. s., Probační program Proxima Sociale, o. p. s. Tabulka 9: Počet využitých metod jednotlivými probačními programy
Zkoumáním vztahem proměnných - počtu využitých metod a procentem úspěšnosti (graf) jsem zjistila, že nejvíce různých metod v programu využívala organizace Auritus s probačním programem Probační program Auritus. V procentuelní úspěšnosti se ovšem nachází v pořadí druhého nejúspěšnějšího počtu absolvovaných programů. Nejvíce procent úspěšně ukončených programů bylo zaznamenáno u organizace Arkáda, o. s. s probačním programem Právo volby, která naopak ve svém programu využívá nejméně různých metody - konkrétně pouze tři. Nelze tedy předpokládat, že při vyšším počtu využití různých metod se probační program stává efektivnější, tedy že se zvyšuje procento klientů, kteří probační program ukončí úspěšně. Naopak, 54
podle mého názoru může být efektivnější využít pouze minimum metod, tedy soustředit se na méně oblastí a tím zkvalitnit jejich využitelnost. Tuto skutečnost ovšem nelze obecně určit, neboť závisí na více faktorech.
Úspěšnost progamu v závislosti na počtu využitých metod 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
83
78
64 48 38 8 Změnit směr
3
3
Učební program
Metody
Právo volby
11
Probační program Auritus
8 Probační program Proxima Sociale
Úspěšně ukončené programy (v %)
Graf 5: Úspěšnost programu
Hypotéza, že „při větším množství využitých metod se zvyšuje efektivita probačního programu, tedy procento klientů, kteří úspěšně ukončili probační program“ je tedy vyvrácena.
55
Závěr Ačkoliv jsem si za primární cíl své absolventské práce stanovila srovnání dvou probačních programů, během zpracovávání výzkumu jsem tento cíl rozšířila na srovnání všech probačních programů realizátorů, kteří se výzkumu účastnili. A to z důvodu, že se mi toto srovnání jeví jako komplexnější v rámci informovanosti o ukládání probačních programů. Ve své práci jsem se tedy snažila naplnit hlavní cíl týkající se srovnání, ale také informovat o problematice soudnictví ve věcech mládeže a ukládání probačních programů. Cíl srovnání probačních programů z hlediska obsahu a formy jsem v rámci výzkumu naplnila. V případě srovnání z hlediska obsahu jsem došla k závěru, že mezi nejvýznamnější cíle programů patří snížení rizika recidivy trestné činnosti, podpora sociální integrace pachatelů trestných činů a vlastní sebepoznání účastníků. Zde vidíme, že realizátoři programů se v rámci svých probačních programů opravdu snaží naplnit cíle takovým způsobem, aby byly v souladu se zákonem. Tedy především zabránit mladistvým v opakování trestné činnosti a zajistit jim ukotvené sociální zázemí. V rámci srovnání z hlediska formy z výzkumu vyplývá, že množství využití různých metod v rámci probačního programu nemá vliv na jeho efektivitu, tedy počet účastníků, kteří program ukončili úspěšně. Zkoumaná hypotéza H2: Při větším množství využitých metod se zvyšuje procento klientů, kteří úspěšně ukončili probační program, tedy byla vyvrácena. Při srovnávání programů z hlediska efektivity, tedy daného dílčího cíle, jsem však zjistila, že toto srovnání v rámci výzkumu nebude možné. Důvodem je neobjektivnost výsledků, které se zaměřují na recidivu trestné činnosti spáchané účastníky programu po jeho skončení. Tedy skutečnost, že ne všechny oslovené organizace, které poskytují probační programy, vedou v evidenci tuto statistiku týkající se recidivity trestné činnosti.
56
Hypotéza H1: Se zvyšující se intenzitou frekvence setkávání účastníků na probačním programu
se
snižuje
recidiva
trestné
činnosti
účastníků,
tedy
nebyla
ani potvrzena, ani vyvrácena. Možnost ověřit tuto hypotézu by nastala v případě, že bych organizace, které se výzkumu účastnili, zpětně oslovila a požádala, aby tuto skutečnost týkající se recidivy trestné činnosti účastníků zjistili prostřednictvím evaluačních dotazníků určených službě Probačního a mediačního centra. Tuto část výzkumu jsem však již do své práce nezahrnula, a to z důvodu, že výsledek zkoumaných dat by nezávisel tolik na oslovených organizacích, ale na informacích Probační a mediační služby, kterým by byl dotazník určen. Pro posouzení efektivity jednotlivých probačních programů by také bylo vhodné zajistit hodnocení prostřednictvím evaluačních dotazníků ze strany klientů, a to nejlépe jeden až dva roky po ukončení programu. Teprve zpětně a s novými, zažitými vzorci chování totiž mohou účastníci programu posoudit, nakolik byl pro ně probační program přínosný. Cíl práce jsem tedy z jedné perspektivy rozšířila, a sice v počtu srovnávaných programů. Z druhého hlediska jsem jej však naplnila pouze částečně, a to z důvodů výše uvedených. Probační programy tedy přináší zcela novou perspektivu na spolupráci s pachateli. A to mimo jiné i tím, že následují světové trendy. Tyto trendy se zaměřují především na rozvoj sociálních a komunikačních dovedností, ale také poukazují na smysluplnost prevence a spolupráce s problémovými jedinci. Mimo jiné také přispívají k obnovení narušených sociálních vztahů, začlenění do sociálního prostředí, řešení aktuálních životních problémů a reagují na možné příčiny trestné činnosti. Probační programy jsou tedy orientovány na pozitivní budoucnost klienta, se snahou nasměrovat jej na cestu v souladu s platnými právními normami.
57
Seznam pramenů a literatury DISMAN, Miroslav. 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: KAROLINUM. ISBN 80-246-0139-7. MATOUŠEK, Oldřich., KROFTOVÁ, Andrea. 1998. Mládež a delikvence. Praha: PORTÁL, s.r.o. ISBN 80-7178-226-2. NETOLICKÁ, Danuše. 2012. Kriminalita dětí a mládeže. Praha: Metodický portál RVP [cit. 25. 11. 2013]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/N/16439/kriminalita-detia-mladeze.html. PROKEŠ, Martin. 2005. „Zákon přinesl posílení možností orgánů činných v trestním řízení“. Sociální práce/Sociálná práca. 4 (1): 65 – 67. ISSN: 1213 – 6204. PUNCH, Keith F. 2008. Základy kvantitativního šetření. Praha: PORTÁL, s.r.o. ISBN: 978-80-7367-381-9. ROZUM, Jan a kol. 2011. Probační programy pro mladistvé. Praha: INSTITUT PRO KRIMINOLOGII A SOCIÁLNÍ PREVENCI, s.r.o. ISBN: 978-80-7338-114-1. SUCHÝ, Oldřich., ŠVANCAR, Zdeněk. 1972. Mládež a kriminalita. Praha: MELANTRICH. SVATOŠ, R. 2012. Vývoj kriminality mládeže v České republice. Praha: Prevence kriminality
[cit.
25.
11.
2013].
Dostupné
z:
http://www.prevencekriminality.cz/evt_file.php?file=171. SVEJKOVSKÝ, Jaroslav. 2012. Nový občanský zákoník: srovnání nové a současné úpravy občanského práva. Praha: C. H. BECK. ISBN: 978-80-7400-423-0. ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., HRUŠÁKOVÁ, M. 2004. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. Praha: C. H. BECK. ISBN: 80-7179-829-0. VÁGNEROVÁ, Marie. Školní poradenská psychologie pro pedagogy. 2005. Praha: KAROLINUM. ISBN: 80-246-1074-4. Zákon č. 40/2009 Sb. [Trestní zákoník]. 58
Zákon č. 89/2012 Sb. [Občanský zákoník]. Zákon č. 218/2003 Sb. [O soudnictví].
Seznam internetových pramenů Arkáda – sociální psychologické centrum [hlavní webová stránka centra]. Dostupné z: http://www.arkadacentrum.cz/ [posl. akt. 8. 4. 2014] [cit. 22. 4. 2014]. Arkáda
–
sociální
psychologické
centrum.
Kdo
jsme.
Dostupné
z: http://www.arkadacentrum.cz/ [posl. akt. 8. 4. 2014] [cit. 22. 4. 2014]. Asociace Pět P v ČR [on-line]. „Z historie programu Pět P v ČR“. 2014. Dostupné z: http://www.petp.cz/historie.html [posl. akt. neuvedeno] [cit. 20. 4. 2014]. Auritus – centrum pro lidi ohrožené drogou [hlavní webová stránka centra]. Dostupné z: http://www.auritus.cz/ [posl. akt. neuvedeno] [cit. 22. 4. 2014] Auritus – centrum pro lidi ohrožené drogou. Výroční zpráva 2012. Dostupné z:
http://www.auritus.cz/soubory/auritus_vyrocni_zprava_2012.pdf
[posl.
akt.
neuvedeno] [cit. 22. 4. 2014] Justice.cz. Probační programy akreditované pro období 2014 - 2016. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=5887&d=331242 [posl. akt. neuvedeno] [cit. 7. 4. 2014] Ministerstvo práce a sociálních věcí. Legislativa a systém sociálně - právní ochrany. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/14304 [posl. akt. 25. 4. 2014] [cit. 26. 4. 2013]. MVČR [webová stránka Ministerstva vnitra České republiky]. Dostupné z: http:// http://www.mvcr.cz/ [posl. akt. 22. 4. 2014] [cit. 25. 11. 2013]. MVČR. z:
Statistiky
kriminality
-
dokumenty.
http://www.mvcr.cz/clanek/statistiky-kriminality-dokumenty.aspx
22. 4. 2014] [cit. 25. 11. 2013].
59
Dostupné [posl.
akt.
Nejvyšší státní zastupitelství Česká republika. Odklony trestního řízení. Dostupné z:
http://www.nsz.cz/index.php/cs/prubeh-rizeni-v-trestnich-a-netrestnich-
vecech/odklony-v-trestnim-izeni [posl. akt. neuvedeno] [cit. 25. 4. 2013]. Probační a mediační služba České republiky. Probační programy pro mladistvé. Dostupné z: https://www.pmscr.cz/mladistvi-probacni-programy/ [posl. akt. neuvedeno] [cit. 7. 4. 2014]. Proxima Sociale – služby v komunitě [hlavní webová stránka centra]. Dostupné z: http://www.proximasociale.cz/ [posl. akt. 15. 4. 2014] [cit. 22. 4. 2014]. Proxima z:
Sociale
–
služby
v komunitě.
http://www.proximasociale.cz/o-proxime.php
O
proximě.
[posl.
akt.
15.
Dostupné 4.
2014]
[cit. 22. 4. 2014]. Ratolest Brno [hlavní webová stránka centra]. Dostupné z: http://www.ratolest.cz/ [posl. akt. 18. 4. 2014] [cit. 22. 4. 2014]. Ratolest
Brno.
O
nás.
Dostupné
z:
http://www.ratolest.cz/co-delame
[posl. akt. 18. 4. 2014] [cit. 22. 4. 2014]. RUBIKON
Centrum
[hlavní
webová
stránka
centra].
Dostupné
z: http://www.rubikoncentrum.cz/ [posl. akt. neuvedeno] [cit. 23. 4. 2014]. RUBIKON Centrum. Kdo jsme. Dostupné z: http://www.rubikoncentrum.cz/kdojsme.php [posl. akt. neuvedeno] [cit. 23. 4. 2014]. Úplné znění. Trestní zákoník (Zákon č. 40/2009 Sb., aktuální znění č. 399/2012 Sb.; zákon
upravující
trestní
právo
hmotné).
Dostupné
z: http://www.uplnezneni.cz/zakon/40-2009-sb-trestni-zakonik/ [posl. akt. neuvedeno] [cit. 20. 11. 2013]
60
Seznam příloh Přílohy Dotazník k absolventské práci ........................................................................................ 63
Seznam grafů Graf 1: Vývoj evidované trestné činnosti dětí ................................................................ 15 Graf 2: Účastníci probačních programů.......................................................................... 41 Graf 3: Počet úspěšně/neúspěšně ukončených probačních programů ............................ 42 Graf 4: Počet ukončených/neukončených probačních programů ................................... 42 Graf 5: Úspěšnost programu ........................................................................................... 55
Seznam tabulek Tabulka 1: Kriminalita v České republice v roce 2011 .................................................. 16 Tabulka 2: Akreditované programy (2014 – 2016) ........................................................ 31 Tabulka 3: Organizace poskytující probační programy .................................................. 32 Tabulka 4: Poskytovatelé probačních programů, probační programy ............................ 40 Tabulka 5: Cíle jednotlivých probačních programů ....................................................... 46 Tabulka 6: Využitelnost metod probačních programů ................................................... 48 Tabulka 7: Průběh setkávání v rámci probačních programů .......................................... 51 Tabulka 8: Recidiva trestné činnosti ............................................................................... 52 Tabulka 9: Počet využitých metod jednotlivými probačními programy ........................ 54
61
Anotace Absolventská práce se zabývá především teorií trestné činnosti a trestněprávní odpovědnosti mladistvých, která je upravena v zákoně č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů vycházející ze zákona. Dále se zabývá probačními programy, které následují světové trendy a přináší novou perspektivu spolupráce s pachateli. V neposlední řadě se věnuje srovnání probačních programů pro mládež, a to z hlediska jejich obsahu, efektivity a formy.
62
Abstract This thesis mainly deals with the theory of crime and juvenile criminal liability. This problematic is regulated by the Act no. 218/2003 Coll., Youth liability for unlawful acts and juvenile justice and amendment of certain Acts. It also deals with probation programs which are following global trends and bringing new perspective of cooperation with offenders. The thesis also aims on the comparison of these juvenile probation programs in terms of their content, efficiency and form. .
63
Přílohy
Dotazník k absolventské práci Ukládání probačních programů v rámci odklonů trestního řízení mladistvých v ČR 1. Název probačního programu, rok konání: 2. Počet účastníků probačního programu -
předpokládaný počet/skutečný počet:
-
dívky/chlapci:
3. Počet účastníků, kteří probační program ukončili -
Ukončených/neukončených:
-
Důvody neukončení:
-
Nenastoupených na program:
4. Kolik klientů bylo do programu zařazeno soudním příkazem? 5. Recidiva trestné činnosti po ukončení -
Kolik účastníků spáchalo trestný čin po ukončení programu:
-
Jednalo se o trestný čin stejného nebo podobného charakteru jako trestný čin spáchaný před účastí na probačním programu?
6. Zaměření programu, cíl programu: 7. Délka trvání programu, způsob konání (frekvence setkání, délka schůzek): 8. Byl daný probační program -
Akreditovaný?
-
Realizovaný?
9. Forma práce s klienty (individuální, skupinová, kombinovaná): 10. Metody a pracovní postupy (prosím, vyberte využité metody v rámci probačního programu) -
Nácvik vhodných strategií chování
-
Hraní modelových situací
-
Řízená diskuze mezi účastníky
-
Diskuze s odborníky
-
Přednáška 64
-
Outdoorové aktivity
-
Práce s tělesnými prožitky a zážitky
-
Fyzická práce (manuální, sportovní aktivity, apod.)
-
Arteterapie (výtvarné, hudební a jiné umělecké aktivity)
-
Promítání vzdělávacích filmů
-
Práce s PC
-
Jiné:
11. Počet osob odpovědných za program: 12. Vzdělání osob odpovědných za program: 13. Pracovní pozice osob odpovědných za program, délka praxe: 14. Je-li to možné, zkuste prosím zhodnotit, jaký byl přístup účastníků k probačnímu programu: -
Vstřícný
-
Neutrální
-
Odmítavý
15. Spolupracovali
jste
v rámci
probačního
programu
konkrétními institucemi (orgány)? Jestliže ano, se kterými?
65
s nějakými
dalšími
