CARITAS –
Vyšší
odborná škola sociální
Olomouc
Absolventská práce
Reflexe příčin bezdomovectví u klientŧ azylových domŧ Střediska Samaritán v Olomouci
Jana Hořínová Vedoucí práce: PhDr. Petr Prinz Olomouc 2015
Prohlášení o samostatnosti zpracování absolventské práce „Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.“
Ve Štěpánově dne 15. 8. 2015 …………………………… Jana Hořínová
Poděkování „Děkuji PhDr. Petru Prinzovi za odborné vedení práce a mnoho cenných rad a podnětů. Moje poděkování patří také Mgr. Ivetě Kráčmarové za pomoc a přínosné připomínky. Chci poděkovat také mým dětem, které mi pomáhaly a podporovaly mě dle svých sil a moţností. V neposlední řadě patří moje poděkování těm, bez nichţ by tato práce nevznikla, tedy respondentům a respondentkám, za jejich důvěru ochotu a čas, který mi věnovali.“
OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 7 1 TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................... 9 1.1 BEZDOMOVECTVÍ ........................................................................................ 9 1.1.1 Objasnění základních pojmů ........................................................................ 9 1.1.2 Definice termínu bezdomovec ................................................................... 10 1.1.3 Charakteristika bezdomovectví nebo bezdomovství.................................. 10 1.1.4 Historie bezdomovectví ............................................................................. 11 1.1.5 Současná legislativa ................................................................................... 12 1.2 TYPOLOGIE BEZDOMOVECTVÍ ............................................................. 13 1.2.1 Základní zjednodušené dělení bezdomovectví .......................................... 13 1.2.1.1 Zjevné bezdomovectví ........................................................................ 13 1.2.1.2 Skryté bezdomovectví ......................................................................... 14 1.2.1.3 Potencionální bezdomovectví ............................................................. 14 1.2.2 ETHOS – evropská typologie bezdomovectví ........................................... 14 1.2.2.1 Koncepční kategorie bez střechy ........................................................ 15 1.2.2.2 Koncepční kategorie bez bytu ............................................................. 16 1.2.2.3 Koncepční kategorie nejisté bydlení ................................................... 17 1.2.2.4 Koncepční kategorie nevyhovující bydlení ........................................ 18 1.3 PŘÍČINY BEZDOMOVECTVÍ .................................................................... 18 1.3.1 Nezaměstnanost ......................................................................................... 19 1.3.2 Rozpad rodiny a sociální izolace ............................................................... 20 1.3.3 Zdravotní postiţení .................................................................................... 22 1.3.4 Různé druhy závislosti ............................................................................... 22 1.3.5 Propuštění z ústavu či z vězení .................................................................. 23 1.3.6 Dluhy a exekuce ......................................................................................... 24 1.4 SOCIÁLNÍ SLUŢBY A ZAŘÍZENÍ ZAJIŠŤUJÍCÍ POMOC LIDEM BEZ DOMOVA ............................................................................................................. 24
4
1.4.1 Terénní program ........................................................................................ 25 1.4.2 Nízkoprahové denní centrum ..................................................................... 25 1.4.3 Noclehárna ................................................................................................. 26 1.4.4 Azylový dům.............................................................................................. 26 1.4.5 Dům na půl cesty ....................................................................................... 26 1.4.6 Ostatní sociální sluţby ............................................................................... 27 1.5 SLUŢBY PRO LIDI BEZ DOMOVA V OLOMOUCI ............................... 27 1.5.1 Novodobá historie Charity Olomouc ......................................................... 28 1.5.2 Středisko Samaritán pro lidi bez domova – sluţby.................................... 28 1.5.2.1 Azylový dům pro muţe ...................................................................... 29 1.5.2.2 Noclehárna pro muţe .......................................................................... 29 1.5.2.3 Azylový dům pro ţeny........................................................................ 29 1.5.2.4 Noclehárna pro ţeny ........................................................................... 30 1.5.2.5 Nízkoprahové denní centrum .............................................................. 30 1.5.2.6 Terénní program ................................................................................. 31 1.5.2.7 Ordinace praktického lékaře ............................................................... 31 1.5.2.8 Společenství sv. Josefa v Dolanech .................................................... 31 2 PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................ 33 2.1 PŘÍPRAVA VÝZKUMU................................................................................ 33 2.1.1 Přípravná fáze výzkumu ............................................................................ 33 2.1.1.1 Výzkumný problém a cíle výzkumu ................................................... 33 2.1.1.2 Druh výzkumu .................................................................................... 34 2.1.1.3 Výzkumný soubor ............................................................................... 34 2.1.2 Strategie šetření a metody sběru dat .......................................................... 35 2.1.2.1 Výzkumné otázky ............................................................................... 37 2.2 REALIZACE VÝZKUMU A ANALÝZA DAT........................................... 38 2.2.1 Místo realizace šetření ............................................................................... 38 2.2.2 Charakteristika respondentů ...................................................................... 39 2.2.3 Příprava rozhovoru a jeho realizace........................................................... 40 2.2.4 Otázky pro rozhovor .................................................................................. 40 5
2.2.5 Zpracování rozhovoru ................................................................................ 41 2.3 VÝSLEDKY VÝZKUMU .............................................................................. 42 2.3.1 Interpretace výsledků výzkumu – Důvod ulice.......................................... 42 2.3.1.1 Ţivot před ............................................................................................ 42 2.3.1.2 Hlavní příčina...................................................................................... 45 2.3.1.3 Reakce okolí (rodina, přátelé) ............................................................. 46 2.3.1.4 Vymazání události .............................................................................. 48 2.3.2 Interpretace výsledků výzkumu - Dnešní situace ...................................... 50 2.3.2.1 Všední den .......................................................................................... 50 2.3.2.2 Oblíbená činnost ................................................................................. 52 2.3.2.3 Ţivotní radost ...................................................................................... 54 2.3.3 Interpretace výsledků výzkumu – Náhled na ţivot – budoucnost ............. 56 2.3.3.1 Vysněné přání ..................................................................................... 56 2.3.3.2 Smysl ţivota ........................................................................................ 58 2.4 REKAPITULACE VÝZKUMU .................................................................... 61 ZÁVĚR ........................................................................................................................... 66 BIBLIOGRAFICKÝ SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŦ: ....................................... 68 ANOTACE ..................................................................................................................... 70
6
ÚVOD Fenomén bezdomovectví se stává stále sloţitějším společenským problémem, který se týká mnohem více osob neţ by se na první pohled mohlo zdát. Ve většinové společnosti se vyskytují názory, ţe je to problém uzavřené skupiny lidí a ostatní populace se tento jev netýká. Není tomu tak. Dá se předpokládat, ţe s prohlubujícími se rozdíly mezi vrstvou bohatých a chudých bude problematika bezdomovectví narůstat a stane se stále aktuálnější. Opravdu neplatí, ţe o čem se nemluví a co nechceme vidět, to neexistuje. Je potřeba o této problematice hovořit, hovořit nahlas a nezavírat před ní oči. Bezdomovci nejsou totiţ jen ti, které vidíme na ulicích, v parcích, na nádraţích… Bezdomovci jsou také ostatní muţi, ţeny, celé rodiny s dětmi, prostě všichni ti chudí, kteří nemají jistotu vlastního bydlení. Dle Hradeckého: „…bezdomovství je víc proces neţ stav nebo jev.“ (Hradecký 2007: 31) Práce bude zaměřena na tu část osob bez domova, na nichţ nemusí být na první pohled vidět, ţe tomu tak je. Jsou to klienti a klientky azylových domů. Cílem práce je zjistit a popsat význam, který připisují lidé bez domova negativním ţivotním situacím, které je ovlivnily. Praktická část absolventské práce bude zaměřena na to, jaký význam přikládají klienti událostem, jeţ je potkaly a na ulici dovedly (v jejich případě do azylového domu) a jaké vidí řešení své stávající situace. Metodou kvalitativního výzkumu a technikami otevřeného zúčastněného pozorování a polostrukturovaného rozhovoru a dále transkripcí a analýzou rozhovorů technikou otevřeného kódování budou zodpovídány hlavní výzkumné otázky a dílčí výzkumné otázky. Více o metodologii v praktické části práce v kapitole 2.1 „Příprava výzkumu“, kde je rozepsána podrobněji. Při zpracování práce se bude vycházet z teoretických východisek z oblasti bezdomovectví. Bude pouţita odborná literatura, sborníky, kasuistiky, výroční zprávy, dále vyuţiji svých stávajících i nově nasbíraných zkušeností, které jsou neustále získávány prostřednictvím dobrovolnické činnosti a odborné praxe ve
7
Středisku Samaritán pro lidi bez domova Charity Olomouc při setkávání a rozhovorech s těmito lidmi. Práce bude sloţena ze dvou částí, teoretické a praktické. První část obsahuje pět kapitol a jejich podkapitoly. První kapitola bude věnována širší definici fenoménu
bezdomovectví.
Druhá
kapitola
bude
pojednávat
o
typologii
bezdomovectví, jednak zjednodušeně podle Hradeckého, a potom podle organizace FEANTSA, která vytvořila typologii ETHOS, jeţ člení osoby bez domova sofistikovaněji, a to podle jejich ţivotní situace nebo podle situace jejich bydlení. Tento druhý způsob dělení zachycuje mnohem více osob, jeţ jsou bez domova, nebo jim tato situace hrozí. Ve třetí kapitole budou popsány příčiny, které vedou k bezdomovectví. Čtvrtá kapitola bude popisovat sociální sluţby a zařízení zajišťující pomoc lidem bez domova. Pátá kapitola se bude týkat bezdomovectví v Olomouci obecně a detailně se zabývat poskytovatelem, jímţ je Charita Olomouc. Konkrétně to budou sluţby jejího střediska Samaritán pro lidi bez domova, kde jsou v azylových domech ubytováni respondenti a respondentky, kteří poskytli rozhovor pro absolventskou práci. Druhá část práce se v následujících čtyřech kapitolách a jejich podkapitolách bude zabývat přípravou výzkumu, jeho realizací, výsledky a rekapitulací výzkumu.
8
1 TEORETICKÁ ČÁST 1.1 BEZDOMOVECTVÍ Bezdomovectví je v současné době rozšířeným fenoménem a do budoucna moţná stále více narůstajícím. V této oblasti se pohybuji nyní jiţ téměř dva roky; působím jako dobrovolník Charity Olomouc ve Středisku Samaritán pro lidi bez domova. Na začátku letošního roku jsem také absolvovala na tomto pracovišti praxi v rámci 3. ročníku dálkového studia na Vyšší odborné škole Caritas. Pokud se bezdomovectví stane předmětem hovoru s lidmi z tak zvané většinové společnosti, setkávám se spíše s negativním pohledem na tuto problematiku. Slyším názory lidí, kteří prezentují, ţe jich se přece bezdomovectví vůbec netýká, nechtějí o něm vlastně ani slyšet, natoţ se o tomto tématu dlouhodoběji bavit. Jejich pohled je díky nezájmu omezený, plný neznalosti a neinformovanosti. V ţádném případě si nikdo z těchto „normálních“ osob nepřipustí, ţe by se v situaci lidí bez domova mohli v budoucnu sami ocitnout. V našich ţivotech se dějí nepředvídatelné situace a nikdo z nás neví, zda se souhrou nějakých nešťastných faktorů či okolností sám neocitne na ulici.
1.1.1 Objasnění základních pojmŧ Tato kapitola nám vymezí základní pojmy, které se týkají bezdomovectví a jsou v současné době běţně pouţívány. Ovšem nebylo tomu takto vţdy. Před rokem 1989 byly tyto výrazy české populaci téměř neznámé a většina obyvatelstva tehdejšího totalitního státu Československé socialistické republiky vůbec nepočítala s tím, ţe by tomu mohlo být jinak. Po roce 1989 v době transformace přinesla radikální změna reţimu v naší republice také nové situace, zkušenosti a pojmy, jeţ se postupně v naší společnosti vţily a staly se běţnými. Jak píše Haasová: „Se změnou poměrů v tehdejší Československé republice po roce 1989 se změnil jeden reţim, jak po stránce politické, tak i ekonomické. Přibyla spousta nových věcí a jevů, začali jsme uţívat nové pojmy a výrazy. Mezi 9
nimi i slovo bezdomovec, které se stalo označením pro osobu nemající střechu nad hlavou.“ (Haasová 2005: 9)
1.1.2 Definice termínu bezdomovec Kdo to je bezdomovec? Je to člověk, který bývá viděn v nočních či brzkých ranních hodinách pravidelně, obzvlášť v zimě, na nádraţí? Prodejce Nového Prostoru? Propuštěný vězeň? Matka s dětmi ubytovaná v azylovém domě? Osoba, která má adresu trvalého bydliště na obecním úřadě či magistrátu? Ten, kdo je bez domova? Kdo ţije v ústavu, penzionu, léčebně… Matoušek definuje bezdomovce jako „osoby ţijící bez stálého bydlení a obvykle i bez stálého zaměstnání, odříznuty od zdrojů, které jsou běţně dostupné jiným občanům.“ (Matoušek 2003: 34) Haasová píše: „V naší literatuře se můţeme setkat nejen s označením bezdomovec, ale i s výrazy – osoby bez přístřeší, lidé bez domova, osoby bez střechy nad hlavou apod. Kaţdé označení má své zastánce i odpůrce.“ (Haasová 2005: 9) A konečně dle Marka, Strnada, Hotovcové: „…pro bezdomovce je známkou jejich společného statusu absence bydlení. Tato skutečnost s sebou nese další specifika zmíněné skupiny našich spoluobčanů. V knize, kterou otevíráte, jsou bezdomovci představeni jako velmi různorodá skupina obyvatel, v níţ můţeme najít lidi inteligentní i lidi s mentální retardací, takové, kteří nadměrně konzumují alkohol kaţdý den, i ty, kdo se alkoholu netknou, lidi ţivící se kriminálním jednáním i ty, co se bojí jet na černo tramvají.“ (Marek, Strnad, Hotovcová 2012: 10)
1.1.3 Charakteristika bezdomovectví nebo bezdomovství Na bezdomovectví můţeme nahlíţet ze dvou úhlů pohledu. Můţeme je vymezit velice úzce, to znamená, ţe zahrnuje pouze osoby přeţívající venku bez střechy nad hlavou, nebo můţeme akceptovat také osoby bez bytu nebo muţe či ţeny ţijící v nejistém, popřípadě nevyhovujícím bydlení. (Hradecký 2007: 31)
10
Jak píše Haasová: „Bezdomovství – to je způsob ţivota, který se vyznačuje absencí stálého a jistého bydliště, je to typ havarované ţivotní dráhy a současně je to absence sociálního statusu. Samotný pojem bezdomovství není jednoznačný, je vágní a jeho obecně platná definice neexistuje. Bezdomovství je sociální situace, která příslušného jedince zasahuje.“ (Haasová 2005: 10)
1.1.4 Historie bezdomovectví Začátky řešení tohoto jevu spadají aţ do druhé poloviny 19. století, kdy, jak píší Marek, Strnad, Hotovcová: „…musela být kaţdá nemovitost zapsaná v katastru obce a kaţdý občan musel příslušet k nějaké obci. Domovské právo se získávalo narozením, sňatkem či dobrovolným pobytem v obci. O chudobného občana se musela postarat obec.“ (Marek, Strnad, Hotovcová 2012: 54) Po roce 1948 zrušil tehdejší totalitní reţim charitativní organizace, protoţe nechtěl připustit, ţe by v socialistickém Československu mohla existovat chudoba a z ní plynoucí bezdomovectví. Lidé bez domova existovali, ale vládnoucí Komunistická strana tento jev popírala a tvrdila opak. Před politickými a společenskými proměnami v roce 1989 v Československu, jak píše Hradecký: „…nebyla viditelná nezaměstnanost, státní podniky byly povinny zaměstnávat plánované počty pracovníků, zřizovaly své ubytovny. Lidé, kteří se neuměli nebo nechtěli do pracovního procesu zařadit, tedy ti, kteří nebyli uměle zaměstnaní, bývali často hospitalizováni v psychiatrických léčebnách nebo bývali odsouzeni do vězení za trestný čin příţivnictví.“ (Hradecký 2012: 11) Jednou z prvních významných skupin bezdomovců v Československé republice se stali lidé, kteří byli propuštěni z vězení na začátku roku 1990 po amnestii tehdejšího prezidenta Václava Havla. Na svobodu se tehdy dostalo patnáct tisíc osob, převáţně muţů, a tisíce z nich se neměly kam vrátit. Bylo to poprvé, co se veřejnost setkala tváří v tvář s viditelnými bezdomovci a s jejich problémem. (Hradecký 2012: 12) Hradecký dále píše, ţe další větší bezdomoveckou skupinu tvořili uprchlíci a migranti. V první polovině roku 1990 to byly hlavně početné skupiny Rumunů, 11
které mířily do Německa. Kdyţ se pro ně ale v létě uzavřely hranice, setrvávali tito lidé bezradně na našem území. Mezi další osoby této skupiny patřili ekonomičtí migranti, kteří začali přicházet za prací do Československa zejména z balkánských zemí a z bývalého Sovětského svazu. Dále je moţné sem zahrnout tak zvané české Vietnamce. (Hradecký 2012: 12,13) Konec roku 1989, který přinesl vytouţenou a dlouho očekávanou demokracii, dal také moţnost a prostor občanům svobodně se sdruţovat. Začaly vznikat a vyvíjet svoji činnost spolky a sdruţení různého zaměření a různých aktivit. (Hradecký 2012: 14) Jak opět píše Hradecký: „Církevní organizace, zejména katolická Charita a evangelické Diakonie, mohly svobodně rozvinout svou činnost na církevních strukturách sice omezených, ale existujících. Pozitivní vliv měl návrat Armády spásy do Československa.“ (Hradecký 2012: 14)
1.1.5 Současná legislativa Ústava České republiky výslovně nezaručuje právo na bydlení. Legislativní ukotvení pojmu „bezdomovec“, jak je obecně chápán, bychom hledali v českém právním řádu marně. Zákon č.108/2006 Sb., o sociálních sluţbách hovoří sice v § 57 o „osobách v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení“ a § 63 „o osobách bez přístřeší“, ale v § 3, který vymezuje některé pojmy, se jiţ o bliţší specifikaci těchto osob nehovoří. (Zákon o sociálních službách §3, §57, §63) Legislativní prostředí vykazuje mezery. Neexistují azylové domy pro bezdomovce alkoholiky a další závislé osoby. Dále zákon předpokládá pobyt v azylovém domě po dobu jednoho roku, to znamená, ţe při praktické neexistenci sociálního bydlení pro bezdomovce postrádá roční pobyt pro mnohé bezdomovce smysl. (Hradecký 2012: 26) Dále Hradecký píše: „Azylový dům je jen přechodným řešením, azylové ubytování není bydlení, klient azylového domu je stále člověkem bez domova. Podobně niţší integrační stupeň, noclehárna, není ani ubytováním, tím méně bydlením, je „jen“ ambulantní sluţbou. Klient noclehárny je člověkem bez domova, 12
ale také bez střechy, dnes spí v noclehárně, ale zítra můţe být na ulici.“ (Hradecký 2012: 29)
1.2 TYPOLOGIE BEZDOMOVECTVÍ Řešení jakékoliv problematické situace vyţaduje nejdříve její pojmenování, náhled na danou situaci z různých úhlů pohledu a na základě této analýzy definování jejích vlastností. Jedním z prvních kroků, které povedou k účinné sociální práci s lidmi bez domova, je vytvoření jasných kritérií či hranic bezdomovectví, kterými se budeme řídit při určování osob, jichţ se tato problematika týká, osob, které buď jiţ bez domova jsou, nebo jsou sociálním vyloučením ohroţeny.
1.2.1 Základní zjednodušené dělení bezdomovectví K vytvoření určitých kritérií bezdomovectví bezpochyby přispěli Hradečtí, jeţ přišli s prvním pokusem o jakési základní rozdělení osob bez domova. Autoři rozšířili pohled na bezdomovectví a situaci lidí, které tento jev postihl o tyto kategorie. (Hradecká, Hradecký 1996: 27)
1.2.1.1 Zjevné bezdomovectví Tuto skupinu bezdomovců tvoří osoby, „které jsou nejvíce vidět“. Jsou to lidé, kteří opravdu nemají střechu nad hlavou, lidé, kteří nemají kam jít, lidé, jejichţ „domovem“ je ulice. Tyto osoby přebývají tedy na nádraţích, v parcích, ve sklepech, v kanalizacích, ve výměnících, pod mosty, v odstavených vagónech či opuštěných maringotkách, v lese a na mnohých dalších místech. Tyto osoby většinou vyuţívají pomoc sociálních sluţeb v azylových domech pro ně určených, či noclehárnách, které provozují obce nebo charitativní organizace. Jen malý počet těchto osob nevyhledává pomoc a dává přednost nejistotě na ulici za cenu svobody. Většinová část tak zvané „normální populace“ se mylně domnívá, ţe pouze tito lidé jsou oním vzorkem osob bez domova. Je to velice zkreslená 13
a nepravdivá představa, protoţe zjevní bezdomovci tvoří pouze část obyvatel bez přístřeší. (Haasová 2005: 11)
1.2.1.2 Skryté bezdomovectví Pro další skupinu, kterou tvoří skrytí bezdomovci, je typické, ţe nevyhledává sociální sluţby. Jejich počet se dá jen stěţí odhadovat. Z výše uvedeného důvodu vyplývá, ţe jsou lidé z této skupiny poměrně špatně sledovatelní. Tyto osoby se snaţí své problémy skrývat, bývají převáţně čistě oblečené a vůbec působí dojmem, ţe jich se nějaké trápení s bydlením rozhodně netýká. V zimních měsících vyhledávají pomoc a ubytování v azylových domech, ale po krátké době opět odcházejí. Jejich „domovy“ jsou místa málo přijatelná k bydlení, například sklepy nebo squaty. (Haasová 2005: 11)
1.2.1.3 Potencionální bezdomovectví Potencionální bezdomovci jsou osoby ţijící v celkově nejistých bytových podmínkách. Rozumí se tím obývání bytů nevhodných k dlouhodobému pobytu z důvodů nevyhovujících hygienických nebo prostorových podmínek, popřípadě podnájmy bez řádné smlouvy. Úřady o jejich existenci moc nevědí, protoţe se tito lidé většinou brání závislosti na institucích. Do této skupiny mohou patřit také osoby propuštěné z vězení, léčeben, mladí lidé vycházející z ústavu sociální péče apod. Největším problémem této skupiny je pravděpodobně nedostupnost vlastního bydlení. (Haasová 2005: 11)
1.2.2 ETHOS – evropská typologie bezdomovectví V Bruselu
sídlí
Evropská
federace
národních
sdruţení
pracujících
s bezdomovci (FEANTSA), která se zabývá bezdomovectvím na evropské úrovni. (Hradecký 2007: 13) FEANTSA vytvořila a přijala typologii bezdomovectví a vyloučení z bydlení nazvanou ETHOS. Typologie ETHOS vychází z principu, ţe pojetí domova lze 14
chápat ve třech oblastech (fyzické, sociální a právní), jejichţ absence můţe vést k bezdomovectví. Mít domov můţe být chápáno jako: mít slušné bydlení, způsobilé k naplňování potřeb dané osoby a její rodiny – pokud výše uvedené zázemí člověku chybí, je vyloučen ve fyzické oblasti mít moţnost uchovat si soukromí a udrţovat společenské vztahy – pokud člověk tuto moţnost nemá, je vyloučen v sociální oblasti mít výlučné vlastnictví, jistotu uţívání a právní nárok – pokud člověku chybí tyto jistoty, je vyloučen v právní oblasti (Hradecký 2007: 11) Typologie ETHOS byla vypracována a vytvořena proto, aby zúročila různorodost zkušeností jednotlivých členských států a poskytla jednotnější přístup k porozumění bezdomovectví a vyloučení z bydlení na evropské i národní úrovni. Úkolem typologie je přispět ke zlepšení sběru a srovnávání dat. Zároveň je ETHOS nástrojem, který lze vyuţít na národní úrovni a který můţe být pomocí při rozhodování o strategiích řešení bezdomovectví. Evropská typologie ETHOS byla převedena do prostředí České republiky a byly vytvořeny k jednotlivým generickým definicím národní subkategorie. (Hradecký 2007: 30, 31) Pro vzájemné pochopení v jasně dohodnutých pojmech byly zvoleny čtyři koncepční kategorie, tedy čtyři formy vyloučení z bydlení: bez střechy, bez bytu, nejisté bydlení, nevyhovující bydlení – všechny tyto situace ukazují na absence bydlení. Typologie ETHOS tedy člení osoby bez domova podle jejich ţivotní situace nebo situace jejich bydlení. (Hradecký 2007: 23)
1.2.2.1 Koncepční kategorie bez střechy Do této kategorie spadají osoby přeţívající venku a osoby v noclehárně. U osob přeţívajících venku se jedná o jedince, kteří nemají moţnost ubytování, jsou trvale na ulici nebo ve veřejně přístupných prostorách bez moţnosti ubytování. K přespání vyuţívají např. nádraţí, letiště, veřejné dopravní prostředky, kanály, místa pod mosty, jeskyně, odstavené vagóny, stany, garáţe. 15
Osobami v noclehárně se rozumí osoby bez obvyklého bydliště, které vyuţívají nízkoprahové noclehárny. Zde mohou nocovat na lůţku a vykonat osobní hygienu. V tomto zařízení není moţnost celodenního pobytu, ráno je nutné odejít i se svými osobními věcmi. Rizikem těchto jedinců je nejistota nocování příští noc. (Hradecký 2007: 32)
1.2.2.2 Koncepční kategorie bez bytu Do této kategorie řadíme osoby v ubytovnách pro bezdomovce, osoby v pobytových zařízeních pro ţeny, osoby v ubytovnách pro imigranty, osoby před opuštěním instituce a uţivatele dlouhodobější podpory. Osobami v ubytovnách pro bezdomovce jsou lidé v azylových domech pro bezdomovce s krátkodobým ubytováním, mohou jimi být muţi, ţeny, matky s dětmi, otcové s dětmi, úplné rodiny, také osoby v domě na půl cesty, (klienti zde mohou pobývat 24 hodin denně, pokud jsou schopni pracovat, předpokládá se, ţe pracují, hledají si zaměstnání nebo se připravují na zaměstnání např. v rámci rekvalifikace); dále sem spadají osoby ve veřejných ubytovnách s krátkodobým ubytováním, které nemají vlastní bydlení; bezdomovci v přechodném bydlení se sociální podporou (tato moţnost v naší republice neexistuje). Osobami v pobytových zařízeních pro ţeny jsou ţeny, které jsou ubytované krátkodobě v zařízení z důvodu ohroţení domácím násilím. Rizikem těchto sluţeb, registrovaných podle zákona o sociálních sluţbách, je omezený, zpravidla jednoroční pobyt. Osoby v ubytovnách pro imigranty jsou cizinci v přechodných ubytovnách (azylová zařízení pro ţadatele o azyl), kteří se v nich nacházejí z důvodu imigrace. Dále sem ještě spadají osoby v ubytovnách pro migrující pracovníky. Tuto druhou skupinu provází mnoho rizik. Mnohdy se totiţ jedná o ilegální imigranty, kteří nezákonně pobývají v České republice, práci často vykonávají bez smlouvy, neplatí si sociální ani zdravotní pojištění a snadno mohou práci ztratit a ocitnout se tak bez jakýchkoliv finančních prostředků. 16
Osoby před opuštěním instituce, zde se jedná o osoby propuštěné z výkonu trestu z věznic a osoby propuštěné z vazebních věznic, které nemají moţnost vlastního bydlení, dále o osoby propuštěné ze zdravotnických zařízení (léčebny pro dlouhodobě nemocné, psychiatrické léčebny, léčebná zařízení pro chorobné závislosti, detoxikační centra, nemocnice) a osoby propuštěné ze zařízení pro děti (dětský domov, dětský domov se školou, výchovný ústav, diagnostický ústav, končící pěstounská péče). Rizikem těchto tří skupin je zpětné začlenění do běţného způsobu ţivota, mohou u nich nastat závaţné existenční problémy. Uţivatelé dlouhodobější podpory, zde by se mělo jednat o pobytovou péči pro starší bezdomovce, tedy seniory a osoby invalidní dlouhodobě ubytované v azylovém domě. Do této kategorie by měly ještě spadat osoby, které bývaly lidmi bez domova a pro něţ je určeno dlouhodobé bydlení s podporou. V České republice takové bydlení neexistuje. (Hradecký 2007: 32)
1.2.2.3 Koncepční kategorie nejisté bydlení V této kategorii jsou osoby ţijící v nejistém bydlení, osoby ohroţené vystěhováním a osoby ohroţené domácím násilím. Osobami ţijícími v nejistém bydlení se myslí osoby, které jsou přechodně ubytovány u příbuzných nebo přátel, protoţe nemají jinou moţnost bydlení, dále jsou to osoby uţívající bydlení bez právního nároku (byty bez právního nároku, nezákonné obsazení budovy) a osoby, které nezákonně obsadily pozemek (zahrádkářské kolonie, zemnice). Osoby ohroţené vystěhováním jsou osoby, které dostaly výpověď z nájemního bytu nebo osoby, kterým hrozí ztráta vlastnictví bytu, např. při propadnutí vlastnictví bytu, při exekuci na majetek pro zadluţenost, při neschopnosti splácet hypoteční úvěr, kdy bylo na byt nebo dům vloţeno zástavní právo. Osoby ohroţené domácím násilím, zde se jedná o osoby, které se staly oběťmi domácího násilí, a k zajištění jejich bezpečí musela zasahovat policie - patří sem nejen ţeny, ale i senioři, děti a muţi. (Hradecký 2007: 33)
17
1.2.2.4 Koncepční kategorie nevyhovující bydlení Do této kategorie řadíme osoby ţijící v provizorních a neobvyklých stavbách, osoby ţijící v nevhodném bydlení a osoby ţijící v přelidněném bytě. Osoby ţijící v provizorních a neobvyklých stavbách jsou jedinci, kteří ţijí v mobilním obydlí, které není určené pro obvyklé bydlení (např. maringotka, karavan, hausbót), protoţe nemají jinou moţnost bydlení, dále jsou to osoby ţijící v budově, která není určena k bydlení (např. nouzový přístřešek, bouda, chatrč, barák, osoby ţijící na pracovišti, osoby ţijící v zahradních chatkách se souhlasem majitele) a osoby ţijící v provizorních stavbách nebo v budovách např. bez kolaudace. Osoby ţijící v nevhodném bydlení, zde se jedná o osoby, které obývají byty, jeţ nejsou jiţ vhodné k bydlení, přestoţe dříve mohly být. Obydlí se mohlo stát nezpůsobilým k obývání, např. vinou ţivelné události, zanedbanou údrţbou domu, obydlí s hygienickou závadností, vlhkostí apod. Můţe to být také bydlení v domě, kde majitel svévolně způsobí neobyvatelnost bytu. Rodinám s nezletilými dětmi hrozí riziko odebrání dětí a umístění v instituci. Osoby ţijící v přelidněném bytě jsou osobami, které ţijí v objektech, které jsou definované jako překračující nejvyšší národní normu definující přelidnění buď podle rozměru, nebo počtu místností. (Hradecký 2007: 33)
1.3 PŘÍČINY BEZDOMOVECTVÍ Situaci, kdy se člověk ocitne na ulici, bez domova, bez přístřeší, nikdy nezaviní jedna příčina. Faktorů, které vyvolávají vznik bezdomovství, je vţdy více. Kaţdý člověk bez domova má svůj vlastní jedinečný příběh a příčiny, které ho na ulici dovedly. Vţdy existuje nějaký prvotní faktor – spouštěč, který potom nastartuje celou řadu dalších… Daný jedinec poté zaţívá situace, které můţe, ale také nemusí řešit, situace, které jej mohou dovést aţ na samé společenské dno. 18
Rozhodující jsou dva faktory – objektivní a subjektivní. Marek, Strnad, Hotovcová
píší:
„…objektivní
příčiny
bezdomovectví
bývají
přisuzovány
k systémové chybě a bezdomovec je její obětí…, systémové příčiny můţe odstranit stát…“ (Marek, Strnad, Hotovcová 2012: 17) Haasová píše: „Tyto faktory působí např. na dodrţování lidských práv, respektování zásady rovných příleţitostí pro všechny občany, právo na vzdělanost, boj s nezaměstnaností, zabezpečení ve stáří a nemoci, rovnost ţen a muţů, kriminalitu, problémy menšin…“ Haasová 2005: 13,14) Marek, Strnad, Hotovcová píší: „…subjektivní příčina bezdomovectví poukazuje na nepříznivé vlastnosti jedince…, subjektivní příčiny musí změnit sám klient.“ (Marek, Strnad, Hotovcová 2012: 17) Haasová se shoduje s výše zmíněnými autory, ţe: „Faktory subjektivní jsou ovlivněny jednotlivci…,“ a dále píše: „ …jejich rodinami, skupinami, jejich schopnostmi, charakterem, věkem a dalšími okolnostmi.“ (Haasová 2005: 14) Subjektivní faktory můţeme uspořádat do čtyř kategorií: materiální - ztráta bydlení nebo zaměstnání, nedostatečné příjmy… vztahové - rodinné nebo manţelské problémy, osamělost osobní - duševní, tělesná choroba, alkoholismus, hráčství institucionální - propuštění z ústavu, z vězení (Haasová 2005: 14)
1.3.1 Nezaměstnanost Krebs píše: „K fenoménu nezaměstnanosti je moţné přistoupit z různých hledisek. Lze ji povaţovat za výraz toho, jak je organizováno a řízeno zaměstnávání lidí v zemi, lze ji povaţovat za odraz nepersonálních trţních sil, kterými je ovládán lidský faktor, lze ji ale také povaţovat za důsledek určitých schopností, dispozic a postojů jedinců. Nic z toho samo o sobě neumoţňuje pochopit problém nezaměstnanosti a najít jeho přijatelné řešení, neboť nezaměstnanost je zřejmě důsledkem toho všeho.“ (Krebs 2010: 312) 19
Dále Krebs zmiňuje sociální důsledky nezaměstnanosti, které jsou mezi sebou úzce podmíněny a propojeny. Mezi ty nejvýznamnější klade vliv na životní úroveň trvá-li nezaměstnanost dlouho, vede často k chudobě, k redukci sociálních kontaktů a k sociálnímu vyloučení, vliv na rodinu - pokles příjmů, odkládání sňatků i porodů, vliv na strukturaci a vnímání času - zabíjení času spánkem, neúčelným sledováním televize, kriminalitou, alkoholismem a vliv na fyzické a psychické zdraví - pocity nepotřebnosti, neuţitečnosti, neschopnosti, ţivotního selhání, vede ke ztrátě sebedůvěry a následný stres z těchto důsledků plynoucí má vliv na další zdraví nezaměstnaných jedinců. (Krebs 2010: 317) Mareš konstatuje: „Stejně tak se s problémem nezaměstnanosti úzce pojí chudoba a rodinné krize, které jsou tradičním předmětem sociální práce…, při péči o bezdomovce musejí sociální pracovníci naopak počítat s trvalou nezaměstnaností svých klientů. V podmínkách masové nezaměstnanosti roste komplexnost těchto problémů…“ (Mareš 1994: 128) Také Marek, Strnad, Hotovcová se shodují s výše uvedenými autory, ţe ztráta zaměstnání je ve většině případů doprovodnou příčinou bezdomovectví, a ţe nejčastějším tématem rozhovorů sociálních pracovníků s bezdomovci je právě práce. (Marek, Strnad, Hotovcová 2012: 21)
1.3.2 Rozpad rodiny a sociální izolace Dříve byla rodina základní stavební jednotkou společnosti, tvořila oporu všem svým členům, zajišťovala jim pocity jistoty a bezpečí. V dnešní době tomu tak zdaleka není. Jak píše Haasová: „ Tradiční monogamní forma rodiny je velmi oslabena. V naší populaci převaţují neúplné rodiny.“ (Haasová 2005: 14) Dále se dozvídáme, ţe v souvislosti s neúplnými rodinami se začal běţně uţívat termín rizikové rodiny. Jsou to rodiny, ve kterých se setkáváme s alkoholismem rodičů, se závislostí na drogách, s týráním a zneuţíváním ţen, s týráním, zneuţíváním a zanedbáváním dětí, s duševními poruchami, s trestním jednáním jednotlivých členů rodiny, dále sem patří rodiny svobodných matek, rodiny migrantů a celá řada dalších. (Haasová 2005: 15) 20
Rodičovství
je
celoţivotní
proces.
Domnívám
se,
ţe
je
jednou
z nejdůleţitějších rolí, kterou ve svém ţivotě hrajeme. Čapkovi píší: „Významný vliv má také styl výchovy, vzorce chování rodičů a celková atmosféra v rodině… Potřeba sounáleţitosti se projevuje ve snaze kaţdého jedince někam patřit, náleţet do společenství, jímţ je pro dítě rodina.“ (Čapek, Čapková 2010: 9) Děti jsou pokračováním nás samých… Velice výstiţně to napsala Pekařová v úvodu své knihy: „Chyba není v dětech. Škoda, ţe není. Bylo by to jednodušší.“ (Pekařová 2006: 9). Rizikové rodiny často neplní své základní funkce a nedostatečná péče a výchova dětí se potom negativně projeví v jejich dalším ţivotě. Tyto děti mnohdy neznají ani oba rodiče, nepoznají lásku, pevný cit, zájem, bezpečné zázemí a starostlivost těch nejbliţších. Do ţivota si pak z těchto rodin nebo dětských domovů přinášejí zklamání, nervová onemocnění, pocity méněcennosti. Deformace ve výchově se můţe v pozdějším věku projevit citovou deprivací, zoufalým hledáním identity, nezájmem a lhostejností nebo naopak agresivitou a trestnou činností. (Haasová 2005: 15) Dále Haasová píše: „Většina klientů azylových domů podle statistik proţila dětství v nefungující rodině. Rodinné problémy bývají nejčastější příčinou ztráty domova. Postihují všechny věkové kategorie, muţe i ţeny…Významnou skupinu osob tvoří mladí lidé, kteří kvůli rozporům s rodiči opouštějí společnou domácnost a ocitají se na ulici.“ (Haasová 2005: 16) Marek, Strnad, Hotovcová zajímavě píší o osudech dětí, jejichţ rodiče jsou bezdomovci. Dle zmíněných autorů není zatím takových dětí mnoho, protoţe ke vzniku tohoto fenoménu došlo aţ po roce 1990, ale někteří rodiče ţijí s dospělými dětmi ve stanu pod mostem či v zahrádkářské kolonii. Autoři se přiklánějí k teorii, ţe lze očekávat, ţe bude takových bezdomoveckých rodin přibývat. Pokud nejsou děti plnoleté a rodiče se o ně nejsou schopni postarat (mimo jiné trvalé bydlení), je jejich souţití narušeno nucenou náhradní výchovou. Ovšem po propuštění dětí z ústavů v době jejich plnoletosti se z nich po vzoru rodičů stávají také bezdomovci a někdy
21
vyhledají své rodiče na ulici. K rozbití rodiny tady dochází pouze dočasně a děti se vracejí zpět k těmto rodičům. (Marek, Strnad, Hotovcová 2012: 36, 37)
1.3.3 Zdravotní postiţení Zdravotní postiţení je dalším z faktorů vyvolávajících bezdomovectví. Jsou to postiţení jak tělesná, tak duševní. V současné společnosti je kladen obrovský důraz na úspěch, média se předvádějí v předkládání vzorů mladých, krásných, úspěšných a bohatých. Na kaţdého jednotlivce jsou kladeny velké poţadavky a ne kaţdý je dokáţe zvládnout. Velikým problémem jsou zvyšující se počty neurotiků. Je velmi obtíţné překonat pocit poráţky a obnovit sebedůvěru. Své o tom ví i mnozí lidé bez domova. (Haasová 2005: 18) Marek, Strnad, Hotovcová píší: „Velká část bezdomovců měla nějaké psychické potíţe ještě v době, kdy bydleli a pracovali, a ty se patrně podílely na tom, ţe jedinec skončil na ulici.“ (Marek, Strnad, Hotovcová 2012: 41) Dále se od těchto zmiňovaných autorů dozvídáme, ţe neléčené psychické poruchy mohou zapříčinit poruchu sociálního fungování a dále mohou vést aţ k bezdomovectví a sociální izolaci. (Marek, Strnad, Hotovcová 2012: 41,42) Zdravotní stav bezdomovců je značně ovlivněn jejich stylem ţivota – nevhodnou stravou, špatnou hygienou, závislostí na alkoholu… Tyto osoby proto trpí různým koţním onemocněním, infekcemi, hepatitidou, cirhózou jater apod.
1.3.4 Rŧzné druhy závislosti Širokou veřejností jsou bezdomovci naprosto automaticky spojováni s poţíváním alkoholu. Jak píše Haasová: „V některých případech bývá závislost na alkoholu, drogách či patologické hráčství prvotní příčinou bezdomovectví. Často se ale tato závislost projeví aţ důsledkem ţivota na ulici.“ (Haasová 2005: 18) Jedinec bez přístřeší by většinou velmi rád unikl z reality všedního dne. Taková droga mu můţe tento únik zprostředkovat. Prvotním impulsem k uţití drogy 22
můţe být opravdu touha osvobodit se od reality a touha po autonomii, ale postupem času člověk svobodným být přestane. Pokud totiţ člověk vypije 12 litrů vína denně nebo musí sehnat několik tisíc korun za den, nezbývá mu čas na jiné zájmy. Ţije v neustálém stereotypu, buď drogu shání, nebo ji konzumuje. (Marek, Strnad, Hotovcová 2012: 26)
1.3.5 Propuštění z ústavu či z vězení Další velkou skupinu lidí bez domova tvoří osoby, které byly propuštěny z výchovných ústavů a dětských domovů, protoţe dosáhly plnoletosti. Tito mladí lidé nejsou vůbec připraveni na prostředí za zdmi zařízení, ve kterém mnohdy proţili zatím celý svůj ţivot. V tom „novém“ světě je překvapují nejzákladnější, ale pro ně nepochopitelné situace, nezaţili vzory, jeţ by mohli napodobovat. Často proto končí na ulici. Početnou skupinu tvoří také osoby propuštěné z vězení. Spousta z nich se nemá kam vrátit, protoţe vinou uvěznění přišli o původní rodinu. Bývají osamělí, poznamenaní, zoufalí a velmi obtíţně si po letech uvěznění zvykají na normální ţivot. (Haasová 2005: 20) Jak píší Marek, Strnad, Hotovcová: „Uvěznění jedince má psychosociální účinky a obdobnou stresovou hodnotu jako úmrtí v rodině. Vězeň ztrácí soukromí, dostává se do materiální i psychické izolace, není zde uspokojována potřeba stimulace. Převládajícím pocitem je nuda.“ (Marek, Strnad, Hotovcová 2012: 41) Autoři dále pokračují, ţe vězeň se musí adaptovat na vysoce organizovaný způsob ţivota a stává se postupně závislým na denním reţimu i na přídělech jídla. Díky tomuto stereotypu rezignuje na jakékoli samostatné úkony. Po propuštění na svobodu se tyto popsané mechanizmy projeví u propuštěných klientů v závislosti na sociálních sluţbách a zneuţívání sociální pomoci. (Marek, Strnad, Hotovcová 2012: 41)
23
1.3.6 Dluhy a exekuce Dluhy bývají jednou z primárních příčin bezdomovectví. Rychlé nabytí peněz mnohé zláká k vyřízení půjček. Pokud nejsou dluţníci schopni tyto půjčky splácet, hrozí jim exekuce. Nevinnými oběťmi exekutorů se mohou stát i rodinní příslušníci, kteří mají s dluţníkem trvalé bydliště. (Marek, Strnad, Hotovcová 2012: 51) V dnešní době je velice jednoduché vzít si půjčku od nebankovních firem, jejichţ úrok je tak vysoký, ţe dříve či později nemohou lidé tuto půjčku splácet. Na splácení stávající půjčky si proto vyřídí další, potom ještě další a dostávají se do bludného kruhu většiny současných dluţníků. Častým věřitelem bezdomovců bývají dopravní podniky. Bezdomovci jsou přistiţeni při jízdě „na černo“ bez platné jízdenky. Pokud jedinec váhá se zaplacením, tak se můţe pokuta i s úroky několikanásobně zvýšit. I kdyţ bezdomovci pokuty neplatí, revizoři jim je přesto vyměřují. Dalším dluhovým rizikem bezdomovců je neplacení zdravotního pojištění.
Tak se stává, ţe
bezdomovci ve spirále dluhů ani pořádně neví, za co všechno dluţí, a ani nemají moţnost si to zjistit, protoţe věřitelé jim nemají kam posílat výzvy k platbě. Tak se stane, ţe klientovi paradoxně ublíţí, kdyţ se rozhodne svůj dluh řešit, protoţe měsíční splátka dluhu je mnohem vyšší neţ jeho měsíční příjem. (Marek, Strnad, Hotovcová 2012: 51)
1.4 SOCIÁLNÍ SLUŢBY A ZAŘÍZENÍ ZAJIŠŤUJÍCÍ POMOC LIDEM BEZ DOMOVA Sluţby by měly být pro bezdomovce nějakým způsobem atraktivní a zároveň by je měly motivovat ke změně ţivotního stylu, protoţe bezdomovci nemusí jevit zájem svoji situaci řešit. Proto je třeba kombinovat přístup orientovaný na změnu s přístupem zaměřeným na podporu klienta a je nezbytná vzájemná propojenost ambulantních a pobytových sluţeb. (Marek, Strnad, Hotovcová 2012: 116)
24
1.4.1 Terénní program Tyto sluţby jsou prací na ulici (streetwork). Jde o jednotlivé úkony sociální práce prováděné v přirozeném prostředí klienta a zaměřené na jeho potřeby. Klient nepřichází za pracovníkem, ale pracovník přichází za klientem s nabídkou sluţeb. Úkolem terénního sociálního pracovníka je vybudovat nebo obnovit důvěru v pomáhající organizaci. (Marek, Strnad, Hotovcová 2012: 116, 117) Pojem terénní sluţby zahrnuje vyhledávání a kontaktování osob, poradenství a osvětovou činnost (terénní pracovník v rámci osvěty je aktivní ve své informační činnosti, i kdyţ klient o zprávy nejeví zájem), zdravotní sluţbu (zdravotník v terénu je limitován jak prostředím, tak vybavením), analýzu a zpracování dat (při terénní sociální práci je nutné vést vlastní databázi), sociální asistenci (při návštěvě nemocnice a doprovodech do institucí), mobilní sociální sluţbu, jeţ nese znaky terénní práce a zároveň poskytuje podobné sociální sluţby jako v klasických kamenných zařízeních. (Marek, Strnad, Hotovcová 2012: 118 – 122)
1.4.2 Nízkoprahové denní centrum Marek, Strnad, Hotovcová píší: „Jedná se o okamţitou kontaktní práci v daném prostředí s ohroţeným klientem.“ (Marek. Strnad, Hotovcová 2012: 129) Autoři dále pokračují, ţe sluţba v nízkoprahových centrech by měla být pro klienty co nejdostupnější. Měla by být vlastně takovým prostředníkem mezi prací orientovanou na podporu, jak se děje při terénní práci, a sociální prací orientovanou na změnu, která by měla být vykonávaná v azylových domech. (Marek Strnad, Hotovcová 2012: 129, 130) Důvody, které přivedou klienta do nízkoprahového centra, by se daly obecně shrnout následovně: vyřešení konkrétního problému s pomocí sociálního pracovníka potřeba potravinové a materiální pomoci
25
motivace klienta terénním pracovníkem nebo pracovníkem jiné organizace apod. důvodem návštěvy střediska je klientŧv odpočinek a strávení jeho volného času (Marek, Strnad, Hotovcová 2012: 130)
1.4.3 Noclehárna Noclehárny pro muţe a noclehárny pro ţeny poskytují ubytování na jednu noc, moţnost osprchování, případně jídlo, to vše za symbolickou cenu; nutné bezproblémové chování klienta a ráno opuštění zařízení. (Haasová 2005: 29)
1.4.4 Azylový dŧm Azylové domy poskytují ubytování, které zpravidla nepřevyšuje jeden rok. Pracovníci zařízení pomáhají klientům při vyřizování běţných záleţitostí vyplývajících z individuálních plánů, poskytují pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podporu při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob, včetně uplatňování zákonných nároků a pohledávek. (Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách §23) Azylové domy umoţňují přechodný, nicméně déletrvající pobyt; od klientů se očekává, ţe budou pracovat, účastnit se sociálních programů, komunit, výcviku dovedností, případně dalšího vzdělávání; za pobyt se platí smluvní částka. (Haasová 2005: 29)
1.4.5 Dŧm na pŧl cesty Tato zařízení jsou určena mladým lidem do 26 let, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci. Zajišťují podporu těchto osob, aby se aktivně podílely na změnách, které povedou k osamostatnění a uplatnění ve vlastním ţivotě. Základní činností při poskytování sociálních sluţeb v domech na půl cesty jsou poskytnutí ubytování, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, jeţ jsou aktivity, které by měly podporovat sociální 26
začleňování osob budováním a rozvojem pracovních návyků a dovedností nezbytných pro integraci osob na trh práce a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí. (Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách §23)
1.4.6 Ostatní sociální sluţby Existují také další typy sociálních sluţeb, které se okrajově týkají bezdomovectví. Jsou to např. Domovy se zvláštním reţimem, Domovy pro seniory, Domovy pro osoby se zdravotním postiţením, Kontaktní centra, Krizová pomoc, Intervenční centra - věnující se domácímu násilí, Sluţby následné péče, Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi, Sociálně aktivizační sluţby pro seniory a osoby se zdravotním postiţením, Terapeutické komunity, Sociální rehabilitace.
1.5 SLUŢBY PRO LIDI BEZ DOMOVA V OLOMOUCI Po roce 1989 se objevil i v naší zemi problém bezdomovectví, zasáhl nejvíce velká města a mezi nimi i Olomouc. (Haasová 2005: 30) „Bezdomovci vţdy v této zemi byli, jen se to řešilo tím, ţe podniky musely zaměstnávat i ty, kteří o práci neměli zájem, čímţ tehdy ušetřili na mzdovém fondu. Bylo zde plno ubytoven, různých stavebních buněk, maringotek a podobně. Těm, kteří si nic nenašli, například Okresní národní výbor v Opavě platil ubytování v jednom hotelu asi třetí třídy. A záleţelo na osvícenectví tehdejších sociálních kurátorů, jak k této problematice přistupovali. Kdyţ jsem s nimi později hovořil, tak velice pozitivně přijali vznik azylových domů.“ (Plachý 2012: 6) V současné době jsou na území města poskytovány lidem bez přístřeší sluţby hned několika subjektů, z nichţ nejvýznamnějším a pro moji práci zásadním poskytovatelem je Charita Olomouc.
27
1.5.1 Novodobá historie Charity Olomouc „Při zřizování sluţeb pro bezdomovce se projevila překvapivě velká aktivita církví a jejích členů“, píše Hradecký a dále pokračuje: „Přes nízký podíl religiozity v České republice mají církevní a další křesťanské organizace na práci s bezdomovci dosud významný podíl… Od roku 1990 se začaly spontánně utvářet nejprve ve velkých městech první sociální sluţby pro bezdomovce. Zpočátku dobrovolnické organizace se časem přeměnily v profesionální poskytovatele sociálních sluţeb.“ (Hradecký 2012: 14) Po sametové revoluci nastává obroda katolické Charity a je tzv. „od nuly“ budována celá charitní organizace. Jsou zakládány nové charitní organizace. V olomoucké arcidiecézi je katolická charita obnovena dekretem z 30. října 1991. Nejprve je zaloţeno diecézní středisko České katolické charity v Olomouci (květen 1990), později se jeho dodnes fungující nástupkyní stává Arcidiecézní charita Olomouc, která iniciuje zakládání nových farních a oblastních charit. (Kučera, Jemelka 2012: 30, 31) Charita Olomouc byla zřízena 31. března 1992, kdy převzala projekt Arcidiecézní charity Olomouc, kterým byla realizace dnes nepostradatelné sluţby Azylový dům pro muţe. (Kučera, Jemelka 2012: 32) Kučera, Jemelka píší: „Sluţby se postupně diferencují, později dochází k jejich sdruţování do středisek, péče se na jedné straně profesionalizuje (spíše neţ o charitních sluţbách začínáme mluvit o sluţbách sociálních či zdravotních, případně humanitární pomoci), na druhé straně je potom postupně čím dál více kladen důraz na systematickou práci s dobrovolníky a soustavné vzdělávání obou uvedených skupin.“ (Kučera, Jemelka 2012: 32)
1.5.2 Středisko Samaritán pro lidi bez domova – sluţby Středisko Samaritán pro lidi bez domova je jedním z pěti středisek Charity Olomouc, které vzniklo v prosinci 1991. Toto středisko nabízí pomoc pro všechny lidi v nouzi, kteří chtějí znovu začít ţít naplno. Moţnost pomoci spočívá v řešení 28
problémů v oblastech bezdomovectví, nezaměstnanosti, závislostí, trestné činnosti, rozpadu rodiny, špatného zdravotního stavu či osamocení. (Charita Olomouc [online])
1.5.2.1 Azylový dŧm pro muţe V pronajaté olomoucké kanovnické rezidenci na Wurmově ulici č. 5 začal fungovat od 9. prosince 1991 Azylový dům pro muţe s kapacitou pro 25 muţů. Cílem zařízení bylo poskytnout ubytování na přechodnou dobu pro překonání krajní nouze. O provoz se ze začátku staralo šest zaměstnanců. Údajně se jednalo o první azylový dům pro muţe v celé České republice. (Kučera, Jemelka 2012: 32) V současné době poskytuje Azylový dům pro muţe střednědobé ubytování muţům od 18 let, kteří nemají domov. Sluţba má dvě části – lůţka přímo v azylovém domě na Wurmově ulici (31 lůţek) a dalších 15 lůţek v šesti sociálních bytech v různých lokalitách města Olomouce. Nad uvedenou kapacitu disponuje sluţba ještě dvěma lůţky pro řešení akutních situací. (Prinz 2015: 8) Pobyt v azylovém domě, případně v sociálním bytě, je moţný po dobu jednoho roku. Zájem je značný a poptávka převyšuje nabídku, proto je ve sluţbě veden pořadník. Klienti nevyuţívají pouze ubytovacích sluţeb, ale důraz je kladen také na individuální plánování a úzkou spolupráci s pracovníky. Cílem je poskytnout uţivatelům počáteční podporu a nasměrovat je zpět k samostatnému fungování a nezávislému bydlení. (Prinz 2014: 6)
1.5.2.2 Noclehárna pro muţe Noclehárna pro muţe funguje jiţ od roku 1991. Nabízí přespání pro 18 muţů. Odděleně funguje pokoj se čtyřmi lůţky a zázemím pro nemocné. Je nastaven nový systém, který umoţňuje při přijímání potřebných lidí zohledňovat jejich sociální a zdravotní situaci. (Prinz 2015: 8) Ročně tuto sluţbu vyuţije asi 300 muţů. (Prinz 2011: 31)
1.5.2.3 Azylový dŧm pro ţeny Azylový dům pro ţeny existuje od konce roku 2004 a funguje obdobně jako azylový dům pro muţe. Disponuje kapacitou deseti lůţek v sídle Charity Olomouc 29
a pěti lůţky v centru města ve dvou sociálních bytech. Sluţba je určena ţenám, které přišly o své zázemí a chtějí svoji situaci řešit. S ţenami se intenzivně pracuje v rámci sociální práce, řeší se jejich těţké ţivotní situace. Součástí sluţby je nabídka řady volnočasových, vzdělávacích a motivačních aktivit. (Prinz 2015: 8) Azylový dům pro ţeny poskytne pomoc asi 40 ţenám ročně. Specifikem této sluţby je vysoké mnoţství ţen s psychickým onemocněním a situace seniorek. (Prinz 2011: 31)
1.5.2.4 Noclehárna pro ţeny Od dubna roku 2010 provozuje Charita Olomouc noclehárnu pro ţeny, kde je nabízeno bezpečné přespání a hygienické zázemí zletilým ţenám, které nemají kde přenocovat. V současné době je k dispozici deset lůţek. Nocleh je moţné si odpracovat, coţ činí sluţbu přístupnou i těm ţenám, které jsou zcela bez příjmu. Sluţba plní klíčovou roli při poskytování pomoci ţenám na ulici a tvoří tak mezistupeň mezi ulicí a azylovým domem, či jiným typem bydlení. (Prinz 2015: 7) Klientky noclehárny mohou také vyuţít odborné pomoci sociálních pracovníků i moţnosti psychické podpory ze strany sociálních asistentů, kteří jsou současně pracovníky Krizového centra. (Prinz 2014: 6)
1.5.2.5 Nízkoprahové denní centrum Sestra Leona nastoupila do Charity Olomouc, aby rozjela novou sluţbu nízkoprahového denního centra. Cituji: „Impulzem k tomuto kroku bylo pro vedoucího Střediska pro lidi bez domova pana Petra Prinze především mnoţství lidí bez domova, kteří ţili na ulici a do Azylového domu přicházeli, aby dostali namazaný chleba, vyuţili sprchu či toalety, případně odbornou pomoc, kterou jim poskytovali pracovníci azylového domu. Pravda, první nízkoprahovou sluţbou Střediska, která v době mého nástupu jiţ mnoho let existovala, byla noclehárna, ale tato sluţba nemohla svou kapacitou a účelem pokrýt potřeby většiny bezdomovečků ţijících v Olomouci na ulici.“ (Martinková 2012: 44) Centrum nabízí lidem ţijícím na ulici základní pomoc v oblasti hygieny, stravování a kontaktu s okolním prostředím. Pracovníci jsou lidem k dispozici 30
a pomáhají jim řešit jejich situaci ohledně bydlení, sociální podpory a dávek, dokladů, komunikace s úřady nebo rodinou. Sluţba je zaměřena na konkrétní situace lidí, čemuţ odpovídá i rozsah nabízené pomoci. V rámci této sluţby existuje také terénní výdej stravy, během kterého pracovníci působí v okrajových lokalitách města. Dále bych ještě zmínila volnočasové aktivity centra, jimiţ jsou činnost divadelního spolku Úlet a sportovní aktivity. Pro činnost centra jsou také velkou pomocí potravinové sbírky Krajíc chleba pro chudé a Národní potravinová sbírka. (Prinz 2014: 7)
1.5.2.6 Terénní program Od roku 2006 je postupně vytvářen terénní program pro lidi bez domova v Olomouci, v roce 2008 je zaregistrován jako sociální sluţba a v roce 2011 se odděluje jako samostatný útvar v rámci střediska. Od roku 2009 funguje terénní program díky individuálnímu projektu Olomouckého kraje financovaného ze zdrojů ESF. (Prinz 2012: 40,41) Cílem terénního programu je navazovat a udrţovat kontakt s lidmi, kteří ţijí na ulici. Nabízí pomoc, včetně materiální, z různých zdrojů podle zájmu a moţností klienta. (Prinz 2014: 7)
1.5.2.7 Ordinace praktického lékaře Ordinace je pevnou a důleţitou součástí sítě sluţeb pro lidi bez domova. Lidé v nouzi mají své specifické potřeby v řadě oblastí. Počítat musíme například s problémy s hygienou, závislostmi a náročnou komunikací. Sluţba nabízí standardní péči praktického lékaře těm, kteří se hůře dostávají k běţným zdravotním sluţbám. Pozitivní role této sluţby spočívá v preventivním významu a léčbě infekčních a parazitárních onemocnění. (Prinz 2014: 7)
1.5.2.8 Společenství sv. Josefa v Dolanech Tato aktivita stojí mimo rámec sociálních sluţeb. Společenství sv. Josefa v Dolanech je křesťanská komunita, která se zaměřuje na věřící muţe. Funguje v obci Dolany od září roku 2013. Bezpečné zázemí zde nalézá 8 muţů, kteří bydlí v jednolůţkových pokojích. Společenství nabízí rodinné a klidné prostředí bez 31
časového omezení, které má současně křesťanský charakter. O komunitu se stará pastorační asistent a kromě společných prostor mají obyvatelé k dispozici kapli či zahradu. (Prinz 2015: 8)
32
2 PRAKTICKÁ ČÁST 2.1 PŘÍPRAVA VÝZKUMU V praktické části mé práce se zabývám konkrétní problematikou muţů a ţen bez domova, kteří jsou dočasně ubytováni v azylových domech Střediska Samaritán v Olomouci. U respondentů jsem se zaměřila na jejich minulý ţivot, tedy na dobu, kdy kaţdý z nich měl ještě svůj domov, ale také na jejich přítomnost a budoucnost. Zajímalo mě, jaký význam přikládají lidé bez domova negativním ţivotním situacím a zároveň, jak vnímají svůj současný ţivot a jaký je názor na jejich budoucnost.
2.1.1 Přípravná fáze výzkumu V této fázi jsem se zaměřila na formulaci výzkumného problému a stanovení cílů výzkumu, dále seznamuji s druhem výzkumu, výzkumným vzorkem a výzkumnými otázkami.
2.1.1.1 Výzkumný problém a cíle výzkumu Výzkumný problém se soustřeďuje na to, jak sami klienti azylových domů vnímají příčiny svého bezdomovectví a jaké vidí řešení své stávající situace. Cílem výzkumu je zjistit a popsat význam, který připisují lidé bez domova negativním ţivotním situacím, které je ovlivnily. Praktická část absolventské práce bude zaměřena na to, jaký význam přikládají klienti událostem, jeţ je potkaly a na ulici dovedly (v jejich případě do azylového domu) a jaké vidí řešení své stávající situace. Uvědomuji si, ţe výše zmíněných cílů je víc, ale domnívám se, ţe pokud chci popsat situaci člověka, kterého postihla ztráta domova pomocí jeho reflexe, musím se zaměřit na tyto tři oblasti, tedy jeho minulost, přítomnost i budoucnost. Dle mého názoru bych měla rovněţ zmínit, ţe si uvědomuji, ţe mezi klienty, kteří momentálně
33
vyuţívají sluţeb azylového domu pro muţe či pro ţeny, nemusejí být nutně lidé, kteří mají bezdomoveckou zkušenost z ulice.
2.1.1.2 Druh výzkumu Vzhledem k druhu výzkumného problému a cílům byla zvolena technika kvalitativního výzkumu, a jak píší Strauss, Corbinová: „Kvalitativní metody se uţívají k odhalení a porozumění tomu, co je podstatou jevů, o nichţ toho ještě moc nevíme. Mohou být také pouţity k získání nových neotřelých názorů na jevy, o nichţ uţ něco víme.“ (Strauss, Corbinová 1999: 11) Níţe se budu této metodě věnovat více.
2.1.1.3 Výzkumný soubor Při výběru výzkumného souboru pro můj výzkum jsem se pohybovala v rámci celku metod výběru souboru aplikovaném v kvalitativním přístupu, který označujeme jako nepravděpodobnostní metody výběru. Vybrala jsem si metodu záměrného (účelového) výběru přes instituce. (Miovský 2006: 138) Podle mého názoru je tato metoda nejlepší metodou pro moji práci, protoţe jak dále píše Miovský: „…pokud základním souborem našeho výzkumu jsou právě klienti určité instituce, tj. ţe výběrovým kritériem je právě skutečnost, zda vyuţívají pomoci určité instituce, případně pro ni pracují atd. Pak je záměrný výběr prostřednictvím instituce nejlepší volbou pro výběr výzkumného souboru.“ (Miovský 2006: 138) Téměř dva roky pracuji jako dobrovolník v Charitě Olomouc ve středisku Samaritán pro lidi bez domova. Klientelu tohoto střediska tvoří lidé, kteří bydlí v azylových domech pro ţeny a v azylových domech pro muţe, jeţ spadají pod středisko Samaritán, dále osoby vyuţívající sluţeb krizového centra v tomto středisku, klienti noclehárny a konečně také lidé, kteří jsou na ulici ve dne, v noci a setkáváme se s nimi na denním centru. Pro výzkum této absolventské práce byli voleni pouze současní klienti (muţi a ţeny) azylových domů ve věku 35 – 70 let. Počet respondentů je šest, z toho čtyři muţi a dvě ţeny. Jednou z mých dobrovolnických aktivit je členství v divadelním spolku Úlet, který funguje při denním centru střediska Samaritán. Scházíme se a tehdy se stírají 34
rozdíly mezi člověkem bez domova, pracovníkem Charity i dobrovolníkem. Všichni jsme herci a v tu danou dobu jsme si rovni. Tuto rovnost nám zaručuje právě divadlo, jednotlivé postavy, příběhy, v nichţ se ocitáme, jednoduše „prkna, co znamenají svět“. Nemohu nezmínit, ţe tato aktivita je pro mě obrovským přínosem v osobním ţivotě a také, ţe mi pomohla při výběru výzkumného souboru. Dva rozhovory byly vedeny s herci divadelního spolku Úlet a ke dvěma dalším respondentům mi pomohlo to, ţe jsem díky působení v divadle jaksi známější.
2.1.2 Strategie šetření a metody sběru dat Pro šetření byla zvolena kvalitativní výzkumná strategie. Tuto metodu mohu charakterizovat jako subjektivní, kvalitativní metodu zaměřenou na proces, průběh určité činnosti: „Kvalitativní výzkum dělají badatelé v sociálních a psychologických vědách, stejně jako praktičtí pracovníci v oborech, které se zabývají lidským chováním a fungováním. Tento styl výzkumu se pouţívá při zkoumání organizací, skupin i jednotlivých osob. Tyto výzkumy mohou provádět výzkumné týmy, páry i samostatní badatelé.“ (Strauss, Corbinová 1999: 12) Kvalitativní výzkum jsem zvolila pro svoji práci z tohoto důvodu; já nechci matematicky ani statisticky analyzovat počty, data, délky trvání, tak jak se to děje u kvantitativního výzkumu. Mě zajímá porozumění získaným informacím, jejich význam, následné zpracování a vytvoření závěrů. „Kvalitativní výzkum je nenumerické šetření a interpretace sociální reality. Cílem tu je odkrýt význam podkládaný sdělovaným informacím.“ (Disman 2002: 285) …v podstatě existují tři hlavní sloţky kvalitativního výzkumu. První sloţkou jsou údaje, které mohou pocházet z více zdrojů. Nejobvyklejšími zdroji údajů jsou rozhovory a pozorování. Druhou sloţkou jsou různé analytické a interpretační postupy, s jejichţ pomocí docházíme k závěrům nebo teoriím. Tyto postupy obsahují techniky konceptualizace údajů. Tento proces, který se nazývá „kódování“, se liší podle typu výcviku, mnoţství zkušeností a cílů badatele. Písemné a ústní výzkumné zprávy jsou třetí sloţkou kvalitativního výzkumu. (Strauss, Corbinová 1999: 12)
35
V této práci jsem zvolila a pouţila techniku otevřeného zúčastněného pozorování, kdy jsem byla v kontaktu s komunitou, kterou jsem zkoumala, a její členové věděli o mé identitě. Zúčastněné pozorování je styl výzkumu, ve kterém výzkumník participuje na kaţdodenním ţivotě lidí, které studuje. (Disman 2002: 305) Jiný autor píše o otevřeném zúčastněném pozorování, ţe je to takové pozorování, při kterém se pohybujeme v terénu, jsme přímými účastníky situací a jevů, které pozorujeme, a současně účastníci výzkumu vědí o tom, ţe děláme výzkum a ţe za tímto účelem provádíme svá pozorování, vedeme záznamy… (Miovský 2006: 153,154) Dále
pouţiji
techniku
polostrukturovaného
rozhovoru.
Výhodou
polostrukturovaného rozhovoru je moţnost pečlivě si připravit otázky či témata, o kterých chceme hovořit, ale zároveň máme také moţnost reagovat na nově vzniklá témata, jeţ se mohou v průběhu sběru dat vynořit. (Miovský 2006: 160) Výzkumný problém se přímo dotýká osobních pocitů jednotlivých aktérů výzkumu, jejich subjektivních názorů a niterních pocitům na důvody změny v jejich ţivotech.
Výzkumník
by
měl
vţdy
přistupovat
k aktérům
s respektem
a s porozuměním. V případě této cílové skupiny je to, dle mého názoru, naprostá nutnost. Jiţ vzhledem k názvu mé práce je určitá znalost prostředí a částečné vcítění se do dotazovaných osob podmínkou k získání důvěry, otevření se výzkumníkovi a vůbec zdárnému průběhu celého rozhovoru. K výzkumu jsem záměrně pouţila metodu otevřeného zúčastněného pozorování společně s polostrukturovaným rozhovorem, protoţe se domnívám, ţe kdyţ chci dělat výzkum a následně prezentovat výsledky, musím vzít v úvahu určité výhody i nevýhody, ale také rizika, která se mohou vyskytnout. Mohu se například u cílové skupiny setkat se situacemi, kdy si vymýšlí, idealizuje nebo naopak „zhoršuje“ svoji minulost. Můţe to být z mnoha důvodů, které nejsou předmětem mé práce, nicméně polostrukturovaný rozhovor mi dá moţnost zjistit náhled klientů na jejich ţivotní situaci a důvody, proč se do ní dostali. Naopak pozorování mi zase umoţní mít určitý odstup od výsledků polostrukturovaného rozhovoru. Díky tomu, 36
ţe respondenty uţ znám více, mi můţe umoţnit hlouběji pochopit, co mi vlastně říkají. Jejich náhled je doplněný mým poučeným náhledem. Rizikem, v tomto případě, vidím třeba moji vlastní ovlivněnost ve vztahu k respondentům nebo naopak jejich snahu vypadat přede mnou co nejlépe, zvlášť kdyţ uţ mě znají. Rozhovory jsem nahrávala na diktafon a následně byla provedena přesná transkripce rozhovorů. Pro další byla zvolena analýza rozhovorů technikou otevřeného kódování. Jednotlivé signifikantní neboli důleţité výrazy, které vyplývají z rozhovoru, jsou opatřeny kódy a ty jsou dále přiřazovány do jednotlivých kategorií, údaje jsou rozebírány, prozkoumávány, porovnávány… (Strauss, Corbinová 1999: 42)
2.1.2.1 Výzkumné otázky Hlavní výzkumné otázky: Jaký význam přikládají klienti událostem, jeţ je potkaly a do azylového domu dovedly? Jaké vidí klienti řešení své stávající situace? Dílčí výzkumné otázky: Jaký byl respondentův ţivot před tím, neţ se stal klientem azylového domu? Co bylo dle respondenta hlavní příčinou, proč se stal klientem azylového domu? Jaké byly reakce okolí (rodina, přátelé) na respondentovu negativní ţivotní situaci? Kterou událost by respondent ze svého ţivota nejraději vymazal? Jak vypadá respondentův všední den? Co respondent rád dělá? Co dělá respondentovi v ţivotě radost? Má respondent nějaké vysněné přání?
37
Co je respondentovým smyslem ţivota?
2.2 REALIZACE VÝZKUMU A ANALÝZA DAT Nejprve jsem vymezila zkoumanou problematiku a stanovila hlavní výzkumnou otázku. Vymezila jsem také dílčí výzkumné otázky, na které se v šetření hledají odpovědi pomocí analýzy rozhovorů. V říjnu 2014 jsem k problematice příčin bezdomovectví klientů azylových domů nastudovala odbornou literaturu. Pro výzkum jsem si stanovila časový harmonogram. V listopadu 2014 jsem zvolila metodu výběru výzkumného souboru a určila výzkumný soubor. Také jsem sestavila otázky pro polostrukturovaný rozhovor. Během měsíců prosince 2014 a ledna 2015 jsem realizovala rozhovory s respondenty. V měsících lednu a únoru 2015 jsem nahrané rozhovory přepisovala a analyzovala. Měsíce březen a duben 2015 jsem vyuţila pro vyhodnocení výzkumu.
2.2.1 Místo realizace šetření Výzkumná šetření byla prováděna v prostorách azylových domů pro muţe a pro ţeny ve středisku Samaritán pro lidi bez domova v Olomouci. Středisko je součástí organizace Charita Olomouc a sídlí na ulici Wurmova 5. Areál tvoří jedna budova, kterou tvoří dvě křídla. Zde se nachází sluţby Azylový dům pro muţe a Noclehárna pro muţe; Ordinace praktického lékaře pro lidi bez domova; Sekretariát a ředitelství Charity; Dluhová poradna, jeţ spadá pod další ze středisek Charity; Denní centrum; Krizové centrum; Noclehárna pro ţeny a Azylový dům pro ţeny. Sluţba azylových domů je určena osobám v nouzi, kterými jsou ţeny a muţi starší 18 let, v obtíţné sociální situaci a bez přístřeší (u ţen je podmínkou nemít dítě ve vlastní péči). Přednostně jsou řešeny situace osob navracejících se z výkonu trestu (u ţen mají přednost také ty ţeny, které jsou ohroţené domácím násilím). Současně mají přednost osoby s trvalým bydlištěm na území Olomouckého kraje. Sluţbu mohou vyuţít cizinci s trvalým pobytem na území ČR, ostatní cizinci mohou být 38
přijati pouze v případě, ţe jsou v ČR evidováni na ÚP a to na dobu nejdéle tří měsíců. (Charita Olomouc [on-line])
2.2.2 Charakteristika respondentŧ Respondentka č. 1 Respondentkou č. 1 je ţena po třicítce, jeţ přišla na rozhovor rovnou z kuchyně, kde vykonávala pracovní rehabilitace. Je ţenou velice aktivní a komunikativní a vše, co dělá, dělá ráda. Byla mojí nejrychlejší a k věci se nejlépe vyjadřující respondentkou. Rozhovor nám trval dvacet minut. Respondent č. 2 Respondentem č. 2 je muţ, který uţ oslavil šedesátku, nicméně, nikdo by mu tento věk nehádal. Jeho zevnějšek je vţdy čistý a upravený a nejinak tomu bylo i při našem rozhovoru. Tento muţ je i po tom, co proţil, stále mladý jak fyzicky, tak i psychicky. Působí klidným, vyrovnaným dojmem. Rozhovor s ním bylo skvělé popovídání, které trvalo čtyřicet minut a po vypnutí diktafonu ještě pokračovalo. Respondent č. 3 Respondentem č. 3 je rovněţ muţ. Jeho věk jiţ překročil padesátku, se zdravím na tom není nejlépe, ale stále má elánu na rozdávání. Miluje modrozelenou barvu, tak jsem se ani nedivila jeho mikině ve jmenovaném odstínu. Velice rád si povídá, proto se náš rozhovor protáhl na hodinku a čtvrt. Respondent č. 4 Respondentkou č. 4 je druhá ţena, která mi byla ochotna poskytnout rozhovor. Věk této ţeny je něco lehce přes čtyřicet. Ač jsme se spolu na poskytnutí rozhovoru v pohodě domluvily, nebyla jsem si do poslední chvíle jistá, zda se rozhovor opravdu uskuteční. Respondentka je drobnější ţena s chlapeckým střihem vlasů, která působí nejistým dojmem, a která musí být stále ujišťována, ţe to co zrovna dělá, dělá správně.
39
Respondent č. 5 Respondentem č. 5 je opět muţ, který je věkově kolem šedesátky. Tento muţ má vyšší štíhlou postavu, je čistě oblečený a upravený a působí na mě seriózním dojmem. Na svůj věk vypadá velmi dobře a je patrné, ţe v mládí to musel být atraktivní muţ. Respondent č. 6 Respondentem č. 6 je sedmdesátiletý příjemný a usměvavý pán. Tento muţ i přes svůj relativně vysoký věk je čistě upraven, působí na mě milým a upřímným dojmem.
2.2.3 Příprava rozhovoru a jeho realizace Nejprve jsem připravila otázky pro polostrukturovaný rozhovor na základě tématu absolventské práce. S klienty jsem vedla rozhovory ve společenské místnosti azylového domu pro muţe a v kancelářích azylového domu pro muţe a azylového domu pro ţeny. Rozhovory jsem nahrávala na diktafon a později přepsala. Respondenti byli ujištěni o anonymitě, byl jim vysvětlen účel rozhovoru a seznámila jsem je s otázkami, které jim byly pokládány. Upozornila jsem je také na fakt, ţe se o obsahu rozhovoru nikdo jiný nedozví, a pokud budou chtít, mohou si výsledek naší práce přečíst později v rámci mé absolventské práce. Zároveň jsem také kaţdého z účastníků upozornila, ţe pokud nebude s některou z poloţených otázek souhlasit, nemusí na ni odpovídat. Nestalo se tak a já byla velice potěšena důvěrou a následně i otevřeností a upřímností všech šesti respondentů, kteří byli tak laskavi a ochotni vyprávět mi svůj ţivotní příběh.
2.2.4 Otázky pro rozhovor Při sestavování otázek se moje dotazy zaměřily na respondentův ţivot před tím, neţ se stal klientem azylového domu, na důvod, proč se stal klientem azylového domu, na dnešní situaci, její řešení a respondentův náhled na ţivot. 40
První čtyři otázky se týkají klientovy minulosti. V tomto případě chci pomocí těchto otázek zjistit, co se stalo, ţe se ocitl na ulici. 1. Co povaţujete za hlavní příčinu, proč jste se stal (a) klientem azylového domu? 2. Jaký byl Váš ţivot před tím, neţ jste se stal (a) klientem azylového domu? 3. Jak reagovala na Vaši negativní ţivotní situaci rodina? 4. Jaká byla reakce okolí (rodina, přátelé) na Vaši negativní ţivotní situaci? Pomocí dalších čtyř otázek chci zjistit, jaký mají klienti náhled nyní. 5. Jak vypadá Váš všední den? 6. Co rád (a) děláte? 7. Co Vám dělá v ţivotě radost? 8. Je nějaká událost ve Vašem ţivotě, kterou byste nejraději vymazal (a)? Poslední dvě otázky by mi měly zodpovědět, jak vidí respondenti svoji budoucnost, a zda ji vůbec chtějí vidět. 9. Máte nějaké vysněné přání? 10. Co je Vaším smyslem ţivota?
2.2.5 Zpracování rozhovoru Nahrané rozhovory byly přepsány a podrobeny otevřenému kódování, kdy k jednotlivým důleţitým výrazům byly přiřazeny kódy, z nichţ potom mohly být vytvořeny jednotlivé kategorie. Při přepisu rozhovorů byla zachována anonymita jednotlivých respondentů. Klienti jsou označeni čísly, tedy respondent č. 1 – 6. Kaţdý rozhovor byl analyzován zvlášť.
41
2.3 VÝSLEDKY VÝZKUMU Vzniklými kódy a posléze hledáním společných témat, která spolu souvisí a jsou provázána, byly vytvořeny tři následující kategorie potřebné k zodpovězení výzkumných otázek. Pro zachování důvěryhodnosti výzkumu je pouţita při interpretaci přímá citace získaných dat. Kategorie č. 1 - Dŧvod ulice Kategorie č. 2 - Dnešní situace Kategorie č. 3 - Náhled na ţivot – budoucnost
2.3.1 Interpretace výsledkŧ výzkumu – Dŧvod ulice Tato kategorie byla vytvořena na základě následujících vybraných kódů: Ţivot před Hlavní příčina Reakce okolí (rodina, přátelé) Vymazání události V kategorii Důvod ulice se dozvídáme, jak ţili respondenti a respondentky před tím, neţ skončili bez střechy nad hlavou, co bylo tou hlavní příčinou, ţe se najednou ocitli na okraji společnosti, a jaký význam připisují negativním ţivotním situacím, které je nějakým způsobem ovlivnily.
2.3.1.1 Ţivot před Respondentka 1, kód Ţivot před – před tím, neţ respondentka skončila na sociálním dně, ţila běţný rodinný ţivot s manţelem a třemi dětmi v dlouhodobém manţelství. Po dvanácti letech manţelství nastal zvrat, kdy dle slov respondentky 1: „Manžel si našel druhou babu, já jsem na děcka zůstala sama. Děcka mě neposlouchaly, moje prostřední dcera se zamilovala do mého přítele, takže komplikace. Musela jsem nastoupit do práce, abych je uživila, s Maruškou jsem byla 42
na mateřské… Byla jsem matka samoživitelka. Oni skončili v dětském domově a já u toho přítele…“ Respondentka překvapivě nevidí rozvod jako hlavní příčinu své nynější situace. Respondent 2, kód Ţivot před – neţ se respondent 2 doslova ze dne na den ocitl na ulici, vedl dle jeho slov normální rodinný ţivot. Respondent 2: „Náš život byl před tím normální rodinnej. Slavili jsme vánoce, dárky jsme si dávali, všude jsme chodili spolu. Například, chlapi šli do hospody sami a my jsme šli dva, když se šlo někam posedět. Nic nenasvědčovalo…“ Respondent zůstal bez zaměstnání, domluvili se tedy s manţelkou, která zaměstnaná byla, ţe cituji: „… já pojedu za prací do ciziny. Spousta chlapů je za prací v cizině a manželství normálně funguje.“ Respondent 3, kód Ţivot před – tento respondent je také rozvedený, jeho manţelství bylo dlouhodobé, všechny pozdější okolnosti nasvědčují tomu, ţe u tohoto respondenta rozvod nebyl jedinou příčinou jeho pozdějšího bezdomovectví. Respondent 3: „Po rozvodu jsem si našel jednoho kamaráda, kde jsem bydlel…, začali jsme dělat v Itálii. Vařit v kuchyni. Já jsem se tam seznámil s jednou slečnou, ona byla kuchařka, měla hotelovou školu, tak jsme začali v té Itálii dělat…, a pak jsme se spolu seznámili jako víc, tak jsme spolu žili… V té Itálii byla možnost bydlet na místě, kde jsme pracovali. Tady v Čechách jsme si pronajali byt…, po sezoně jsme přijeli… Jenomže, pak jsme spolu jednou jeli zpět, čekali jsme rodinu, miminko, partnerka jela k nám rodit… A stala se bouračka. Já jsem jedinej přežil, jinak všichni zemřeli. Plný auto! Já jsem skončil na invalidním důchodě, který mi potom sebrali… Ale ještě sem měl dost peněz, který sem měl našetřený z toho venku… Začal sem moc pít. Dokonce sem dvakrát skončil na psychiatrii… Prostě po té nehodě… Ta bouračka… Smrt ženy a dítěte… Měla to být holčička… Poslední stádium těhotenství, měsíc a něco…“ Respondentka 4, kód Ţivot před – respondentka vzpomíná na své dětství, s nímţ má spojený krásný ţivot. Respondentka 4: …krásný život a dětství s bráchou dokud žili oba naši rodiče. Než jsem poznala manžela, chodila jsem do kina, na zábavy, diskotéky, měla jsem partu kamarádů, chodívali jsme se pobavit… Manžela jsem poznala na zábavě…, pocházel z dětského domova…“ 43
Respondent 5, kód Ţivot před – tento respondent inicioval rozvod a rozvedl se na vlastní ţádost. Přesto i jeho „dohnala“ jeho přílišná hrdost a velkorysost, jeţ vedly k tomu, ţe o mnoho let později neměl vlastní střechu nad hlavou. Respondent 5: „Víte, proč jsem se rozvedl? Protože tchýně mé bývalé manželky, to nebyla její máma, to byla její poradkyně a kamarádka… ona přijela na zahradu, že další den odjede a hned tam byla týden. Byla chyba, že já jsem hodně vydělával, šel jsem malovat byt, pátek, sobota, měl jsem na ruku 1 500… a to bylo furt, pojedeme na dovolenou. Já jsem nemohl, tak jsem jí řekl, ať jede… Já jsem byl taky potvora, to uznávám, ale netrpěla tím rodina a děti… měly všechno.“ Respondent 6, kód Ţivot před – také tohoto respondenta postihl rozvod po mnoha letech manţelství. Respondent 6: „Manželka měla 16 a já 20, když jsme se brali. Dopadlo to, jak to dopadlo. Protože ženský jsou zajímavý stvoření. Jí vůbec nevadilo, že koukám po holkách… Nebo že se ženský se mnou baví. Byla na to hrdá…Až jednou nepřišla domů…, a syn mi už jen řekl, že maminka už nepřijde…, se odstěhovala.“
Shrnutí: Ţivot před Všichni respondenti a respondentky uvádějí, ţe byli ţenatí nebo vdané. Kromě respondentky 4 ţili všichni ostatní respondenti a respondentka 1 ve funkční rodině s více jak jedním dítětem. Všichni se ale postupně rozvedli. U všech šesti dotazovaných to bylo manţelství dlouhodobé trvající více jak deset let. Rozvod zapříčinil u všech šesti respondentŧ a respondentek okamţitou nebo pozdější ztrátu moţnosti vlastního bydlení. U čtyř z nich byl rozvod iniciován partnerem a pouze jeden respondent 5 a jedna respondentka 4 se chtěli rozvést z vlastního rozhodnutí.
44
2.3.1.2 Hlavní příčina Respondentka 1, kód Hlavní příčina: „Můj přítel, se kterým jsem bydlela tři a půl roku, mě terorizoval, takže jsem to psychicky nezvládala, byl to jeho byt, takže jsem se ocitla na azylovém domě.“ Respondent 2, kód Hlavní příčina: „Když jsem byl v cizině, tak mi manželka prodala byt a odstěhovala se. Já jsem přijel z ciziny a měl jsem tam úplně cizí rodinu. Takže jsem ten večer trávil na lavičce v parku, než jsem se rozmyslel, co vlastně budu dělat. V podstatě, ona se asi snažila řešit nějakou situaci, tak to vyřešila tím, že utekla. (povzdech) Neřekla nic do telefonu, že by prodávala byt nebo něco, abych mohl být na to nějak nachystanej. (smutný úsměv) To byl prostě blesk z čistýho nebe.“ Respondent 3, kód Hlavní příčina: „Ono těch příčin bylo víc. Když sem se rozvedl s manželkou, tak dům byl její, byl na ni napsaný za svobodna…, nechal jsem jí i veškerý nábytek…, potom ta bouračka, ze který sem byl psychicky strašně dlouho úplně na dně…, nakonec mi vzali invalidní důchod, který sem po tý bouračce měl…, teď sem nevěděl z které do které, prostě bydlel sem čtyři roky na ulici…“ Respondentka 4, kód Hlavní příčina: „Manžel byl na mě po svatbě hodnej, jenže pak si našel špatný kamarády a dal se na pití. Začal hrát na automatech, začal mě mlátit… A jednou mě chtěl i uškrtit. Tak jsem se s ním radši rozvedla dřív, než by mi něco hroznýho udělal. Kdyby si nenašel ty kamarády, tak s ním žiju do dneška a neocitla bych se na azyláku.“ Respondent 5, kód Hlavní příčina: „Rozvod, přišel sem o byt. Neměli sme majetkové vypořádání, já sem sbalil auto, ona zůstala s dětma v bytě a já se nastěhoval k druhé paní. S tou sem žil 17 let, byt byl v jejím vlastnictví, ona mi pak dala soudní výpověď a mě vystěhovali.“ Respondent 6, kód Hlavní příčina: „Tak trochu mojí chybou, protože jsem si říkal, že všichni jsou hodní… Není to pravda ani náhodou… Měl jsem život hrozně rád… Rozvedl jsem se… Mně bylo 45 a všechny děcka už dospělé…, uplynulo dvacet let, bývalá manželka se znova vdala a najednou, že si rozdělíme majetek. Ten barák byl můj, ale řekl jsem, dobře, sežeň mi byt. Sehnala. V Olomouci… Nevěděl jsem ale, 45
že ten byt není koupený, ale jenom pronajatý. Manželka se mnou pěkně vydupala… Jak skončil pronájem, našli mi byt v hoteláku. Víte, co jsem dostal? 15 000. Dům měl hodnotu 2,5 milionu… Potom mi sehnali bydlení… Ale bylo potřeba 10 000 na kauci. Nikdo mi je nedal… Snacha a syn mi domluvili bydlení na azylovém domě…“
Shrnutí: Hlavní příčina Obě respondentky, tedy respondentka 1 a respondentka 4, uvádějí jako hlavní příčinu toho, ţe se ocitly bez domova, násilí, které na nich páchal jejich partner. Obě dvě raději ztratily jistotu střechy nad hlavou, neţ by měly déle snášet tyto útrapy. U respondentŧ tomu bylo tak, ţe bez ohledu na to, jestli byl rozvod iniciován respondentem nebo jeho partnerem, ve všech čtyřech případech zapříčinil okamţité nebo pozdější bezdomovectví respondentŧ. Ve třech případech doplatili muţi na svoji přílišnou hrdost a velkorysost a respondent 6 na svoji přílišnou naivitu a dŧvěřivost.
2.3.1.3 Reakce okolí (rodina, přátelé) Respondentka 1, kód Reakce okolí (rodina, přátelé) – z výpovědi respondentky se dozvídám, ţe rodiče ani bratr uţ neţijí a širší rodina respondentku odsoudila, cituji, respondentka 1: „…a moje další rodina mě odsoudila kvůli mému synovi. Peníze, co mu našetřili rodiče od mé mámy, vybral dřív, než bylo v podmínkách…“ Od respondentky se dále dozvídáme, ţe nepochází z Olomouce a také: „ …A co moji přátelé? …, měla jsem jich málo.“ Respondent 2, kód Reakce okolí (rodina, přátelé) – z rozhovoru s respondentem vyplynulo, ţe o své situaci nikomu neřekl, ani rodičům, ani bratrovi, ani kamarádům. Chtěl si svoji situaci vyřešit sám. Jak později přiznal, s odstupem času by asi jednal jinak, zřejmě by kontaktoval rodiče. Ale tehdy mu prostě jeho hrdost jiné řešení nedovolila. Respondent 2: „…Tohle je přeci můj problém, že?, …chtěl jsem to vyřešit sám…, rodiče o tom nevěděli, jsem za nima nešel, nechtěl jsem je do toho tahat…, manželka si stačila změnit číslo a já na ni neměl vůbec kontakt. 46
…já jsem měl tři vyženěný děcka. Vůbec jsem je nenašel, až potom jsem je někdy někde potkal, tak jsme se o tom bavili… A kamarádi… Jednak jsem byl před tím dost dlouho venku… a jinak ti kamarádi. To, abychom si skočili na pár piv na náměstí, když se náhodou potkáme, ale aby za mě řešili nějaký problém, to ne.“ Respondent 3, kód Reakce okolí (rodina, přátelé) – dle respondenta mu jeho rodina nepomohla, naopak ho ještě okradla o dům po zemřelých rodičích. Respondent 3: „Rodiče zemřeli, dům, ve kterém bydleli, byl napsán na sestru, ta ho prodala. Když ji teď potkám, tak přede mnou utíká… Přátele a kamarády, kteří by mi pomohli? Nikoho takovýho sem neměl.“ Respondentka 4, kód Reakce okolí (rodina, přátelé) – od respondentky jsem se dozvěděla, ţe rodiče jiţ zemřeli a bratr, ač ţije sám, si nepřeje, aby sestra u něho bydlela. Podobně je to s ostatními příbuznými, kterých je sice poměrně hodně, ale mají své rodiny a bliţší příbuzné. Respondentka 4: „Oba rodiče už zemřeli. Mám ještě bratra. Kdyby to dovolil, tak bych s ním bydlela hned. Mám hodně tet a strýců, ale taky mají svoje rodiny. Měla jsem dost přátel a kamarádů, ale teď už o nich moc nic nevím.“ Respondent 5, kód Reakce okolí (rodina, přátelé) – od respondenta, jsem se dozvěděla, ţe ještě ţije jeho matka, ale má Alzheimerovu nemoc. O matku se stará respondentův bratr, který s respondentem před 15 lety přerušil kontakt. Respondent 5: „Máti žije, ona má toho alzhajmra. Mám ještě bratra, kterej se mnou před 15 rokama přestal mluvit. Bratr dělá máti opatrovníka. Disponuje s jejíma penězama a ze vším. Po tom vystěhování mi pomohl kamarád. Bydlel sem u něho. Pak sem dělal dva roky u komediantů jako pomocník. Oni měli obrovskej barák. Já jsem tam měl ve dvoře takovou chaloupku, takže sem měl jídlo, cigarety, všechno… Potom, když sem odešel od těch komediantů, tak sem bydlel u známého. Znám se s ním odjakživa, dělal sem mu takovou služku, a pak už sem neměl nervy a konec… A podal sem si žádost sem.“ Respondent 6, kód Reakce okolí (rodina přátelé) – respondent zůstal po rozvodu bydlet sám v domě na samotě, který byl jeho. Jeho čtyři děti byly jiţ dospělé a ţily si své vlastní ţivoty. Respondent 6: „Po rozvodu jsem zůstal sám bydlet 47
v domě, byl můj. Byla to samota… Děcka byly povdávaní… Někdy se mnou byla dcera, chodili i cizí lidé. Všechno bylo krásný, ale někdy už měl člověk té samoty dost…Bývalá manželka mě potom před děckama obvinila, že jsem zavinil prodej toho baráku… Na kauci mi potom nepůjčili a ten syn se snachou mi to domluvili tady na azylovém domě.“ Shrnutí: Reakce okolí (rodina, přátelé) Obě respondentky, tedy respondentka 1 a respondentka 4, mají společné to, ţe v době jejich těţké negativní ţivotní situace jejich rodiče jiţ neţili a se širší rodinou neměly právě nejlepší vztahy. U respondentŧ je to odlišnější. Pouze respondent 3 na tom byl podobně jako respondentky, protoţe mu také zemřeli rodiče a se sestrou neměl dobrý vztah. Respondent 2 chtěl svoji situaci vyřešit sám, nezvládl ji a doplatil na to svojí hrdostí. Na rozdíl od respondenta 6, který byl i ve zralém věku tak naivní, ţe doplatil na svoji dŧvěřivost. Ovšem není se co divit, vţdyť ho zradili jeho nejbliţší příbuzní. U respondenta 5 nepomohla rodina vŧbec, naopak. Nicméně u tohoto jediného respondenta zafungovala přátelská pomoc, kterou postupně poskytlo více kamarádŧ. Ostatní respondenti a respondentky uvádějí, ţe buď ţádné přátele neměli, nebo jich měli málo, popřípadě to nebyli takoví přátelé, aby se jim mohli svěřit s touto ţivotní událostí.
2.3.1.4 Vymazání události Respondentka 1, kód Vymazání události – dalo by se předpokládat, ţe po tom co jiţ o respondentce víme, bude chtít vymazat nějakou situaci, která se stala v minulosti a měla vliv na její současný ţivot. Není tomu tak. Respondentka 1: „Nevěru kamarádky se svým současným přítelem.“ 48
Respondent 2, kód Vymazání události – také v případě respondenta 2 by se dalo předpokládat, ţe by uvítal, kdyby se některá událost v jeho dřívějším ţivotě vůbec nestala. Ale ani u tohoto respondenta tomu tak není, i kdyţ připouští, ţe dnes by některé věci dělal jinak. Respondent 2: „Já myslím, že ani ne, spoustu věcí bych ale asi udělal jinak. Ale abych něco vymazával, to ne. Jsem s tím vším vyrovnanej. Zase mi to pomohlo k jiným věcem, třeba to divadlo, na což jsem před tím neměl čas.“ Respondent 3, kód Vymazání události – u tohoto respondenta se plní předpoklad, ţe kdyby mohl, chtěl by vymazat událost, jeţ měla zásadní negativní vliv na jeho další ţivot. Respondent 3: „To, co se mi stalo… Těch pár vteřin… Tu bouračku! To, kdybych vymazal, tak tady na azyláku nejsem… A možná bych nebyl ani v Olomouci… Byl bych úplně jinde, s někým jiným, úplně jinak bych žil.“ Respondentka
4,
kód
Vymazání
události
–
z rozhovoru
s touto
respondentkou vyplynulo, ţe by se vlastně nejraději vrátila zpět do svého dětství a vše, co se dělo poté, co se vdala, bylo špatně. Předpoklad, ţe by tedy nejraději vymazala všechno, co se týká jejího manţelství, se plní. Respondentka 4: „Manželství s mým manželem. Nechtěla bych si to nikdy v životě zopakovat.“ Respondent 5, kód Vymazání události – také u tohoto respondenta je předpoklad, ţe bude chtít vymazat situaci, jeţ měla, ač po letech, zcela zásadní dopad na jeho nynější ţivotní situaci. Tento předpoklad se plní. Respondent 5: „…že sem pustil ten byt, na který sem měl nárok. Ten první, co sme měli s bývalou manželkou…, že sem jí ho prostě tak nechal, vzal si auto, oblečení nějaké a pryč…, ona mě měla vyplatit půlku… To byla má životní chyba.“ Respondent 6, kód Vymazání události – tento respondent je uţ starý člověk, který navzdory tomu, co se mu v ţivotě přihodilo, působí velmi přívětivým dojmem. Předpoklad, ţe bude chtít vymazat událost, která se týkala prodeje výše zmíněného domu a tak způsobila jeho dnešní bezdomovectví, se nepotvrdil. Respondent 6: „Tak jednoduchý to není. Člověk by vymazal spoustu věcí, ale nějaká zásadní…, ani ne.“
49
Shrnutí: Vymazání události Pouze dva respondenti se v podstatě shodují, ţe by ve svém ţivotě nic mazat nechtěli. Respondent 2 by některé věci ve svém ţivotě udělal asi jinak, ale mazat nic nechce, protoţe je se vším smířený. Respondent 6 přemýšlí o tom, ţe by se dalo hodně věcí vymazat, ale nakonec dospěje k názoru, ţe by ve svém ţivotě vlastně nic zásadního nemazal. To, respondent 3, respondentka 4 a respondent 5 by vymazali ve svém ţivotě ty situace, které nejvíce zapříčinily, ţe se dříve či později jejich dočasným domovem staly azylové domy. Jediná respondentka 1 nechce vymazat ţádnou situaci, která se jí stala v minulosti, ale naopak by ráda vymazala událost z doby současné.
2.3.2 Interpretace výsledkŧ výzkumu - Dnešní situace Tato kategorie obsahuje následující kódy: Všední den Oblíbená činnost Ţivotní radost Kategorie Dnešní situace nám objasní, jak se jednotliví respondenti a respondentky vypořádávají s nynější ţivotní situací, do které se dostali, jestli jsou aktivní či jiţ rezignovali, a jestli mohou i oni zaţívat ještě ve svém ţivotě radost.
2.3.2.1 Všední den Respondentka 1, kód Všední den – tato ţena přišla na rozhovor rovnou z kuchyně. Má ráda ţivot. Hodně se směje, někdy aţ příliš hlasitě a ţije hlavně přítomností. Respondentka 1: „Chodím do kuchyně, dělám na Charitě pracovní aktivity, potom odcházím ven, sháním práci, podnájem a chodím za kamarádama…,
50
…moc mi pomáhají…,… mám dobré vztahy…, neodsuzují, vyslechnou mě i poradí, co mám dělat.“ Respondent 2, kód Všední den: „Tak, dělám divadlo“, usmál se a udělal chvíli pauzu, aby vyřčené náleţitě vyznělo. Potom pokračoval: „Jednak Moravský a jednak pro ten Úlet… Taky mám brigády. Noviny a teď jsem začal dělat v prosinci letáky. Na stálou práci už jsem zapomněl, abych šel někam do fabriky, to ne,…navíc, jsem zvyklej dělat volně svým tempem. Tyhle dvě práce, které mám, mi vyhovujou.“ Respondent 3, kód Všední den – tento člověk, ač má za sebou i několikaletou bezdomoveckou zkušenost z ulice, se stále snaţí být aktivní a dodrţovat určitý řád. Kdysi prý byl příšerný perfekcionista a puntičkář. Znám ho dobře v nejrůznějších situacích a uvědomuji si, ţe něco z té touhy po dokonalosti v něm zůstalo dodnes. Respondent 3: „Vstávám hodně brzo. Kolem půl šesté, protože už jsem na to zvyklej, protože jak bych spal dýl, tak už se mi nechce nic dělat… Teď je prioritou bydlení. Tady to mám prodloužené… Rekvalifikace pracák. Občas chodím vydělat bokem. Dělám brigády, abych měl víc, než mám a mohl si zaplatit nějaký kauce.“ Respondentka 4, kód Všední den – respondentka se vteřinku zamyslí: „Ráno vstanu, hygiena, snídaně, pak udělám úklidy v pracovních rehabilitacích. To je dopoledne. Potom pojím, občas se podívám na televizi nebo jdu ven, když je pěkně… V létě si sednout na lavičku, zapálit si… Chodí tam lidi, cizinci…, líbí se mi, když je město větší. Je tam víc živo… Takže tak nějak prožívám den.“ Respondent 5, kód Všední den – respondent byl zvyklý celý ţivot pracovat, a pokud je to moţné, snaţí se tento reţim stále dodrţovat. Respondent 5: „Vstanu, když mám práci, tak jdu a když nemám, tak záleží, jak je… Já mám kolo, tak není problém se jet někam podívat… Snažím se zabavit, abych měl pořád ten režim vstát.“ Respondent 6, kód Všední den – jak respondent sám říká, je uţ starým člověkem a má problémy se zdravím, jeho zdravotní stav se liší den ode dne, tudíţ je na něm vlastně závislý. Respondent 6: „Všední dnešní den je někdy dobrej, někdy špatnej. Záleží na tom, jestli mě bolí noha…, pak nemůžu chodit… Už opravdu
51
nejsem mladej, jsem starej… Když to jde, jdu ven, ale nechodím moc daleko. Denně bych měl vychodit 1 – 2 kilometry a tři kávy. Mám nízký tlak.“
Shrnutí: Všední den Všech šest respondentŧ a respondentek ţije poměrně aktivním ţivotem. Domnívám se, ţe nejméně aktivní z nich je respondentka 4, která se dost často ocitá ve svém vlastním světě. Své povinnosti si plní, pouze někdy je nutné jí pracovní rehabilitace připomenout. Po slnění zadaných úkolŧ má opravdu nejraději posezení a cigaretku. Respondent 6 je aktivní přiměřeně svému věku a momentálnímu zdravotnímu stavu. Ostatní tři respondenti a jedna respondentka se snaţí zachovávat si svŧj denní řád, protoţe vědí či tuší, ţe jejich vnitřní disciplína jim mŧţe pomoci odrazit se od sociálního dna a začít stoupat vzhŧru. Respondent 5 jako jediný vlastní kolo, kdyţ je pěkné počasí a nemá práci, vezme kolo a jede.
2.3.2.2 Oblíbená činnost Respondent 1, kód Oblíbená činnost – tuto ţenu přivedly všechny její ţivotní peripetie k víře v Boha. Respondentka 1: „Po večerech studuju Bibli a chodím do sboru k Baptistům každou neděli. Tam mám taky podporu. Baví mě tancování, hudba, Bible.“ Respondent 2, kód Oblíbená činnost – jak uţ bylo výše řečeno, tento muţ miluje divadlo a vše s ním spojené, proto mě vůbec nepřekvapuje, ţe jeho další oblíbenou činností je opět umění, tentokrát malování. Respondent 2: „Maluju. Malovat jsem začal víceméně, abych se odreagoval, protože jsem chtěl mít nějakou aktivitu, abych se ohřál, když už lítám venku.“ (smích) Respondent 3, kód Oblíbená činnost – také tohoto člověka znám velmi dobře a mohu potvrdit, ţe opravdu potřebuje neustále vyvíjet nějakou činnost 52
a nesmí se „nudit“. Pokud se tak stane, začne se vracet ke své minulosti a přemýšlet nad tím, co by bylo, kdyby…, začne upadat do depresí a dle svých slov dělat „ptákoviny“, coţ znamená, ţe začne svoji hluboko uloţenou bolest v duši zahánět alkoholem. Respondent 3: „Rád jím. (smích) Občas si něco pěknýho koupím. Jsem ujetej na modrou barvu. Modrá, tyrkysová. Dělám aspoň něco a snažím se. Dřív jsem měl úplně nabitej život, neměl jsem ani chvíli čas…, teď mám celej den. Jak nemám nabito, tak dělám ptákoviny. Upadám do depresí… Když je potřeba, pomůžu, třeba i lidem co tu jsou. Někteří nevědí, z které do které, komu napsat, tak za mnou přijdou a já jim pomůžu…“ Respondentka 4, kód Oblíbená činnost – klientka má ráda svůj klid a svoje pohodí a k tomu potřebuje svůj prostor. Respondentka 4: „Ráda poslouchám rádio a ráda si čtu nebo se dívám na televizi a pozoruju lidi.“ Respondent 5, kód Oblíbená činnost – jak jiţ bylo výše zmíněno, klient potřebuje ke svému ţivotu práci a pochopila jsem se setkáním s ním i z rozhovoru, jenţ mi umoţnil, ţe si vţdycky něco najde. Respondent 5: „Když Vám řeknu, je to blbý, ale práce je mým koníčkem. Je a vždycky byla, no…, teď dělám, co se vyskytne.“ Respondent 6, kód Oblíbená činnost – domnívám se, ţe tento pán pochopil, ţe v ţivotě jsou úsměv a dobrá nálada hodně důleţitými prvky a mohou spoustu těţkých situací usnadnit a odlehčit. Respondent 6: „Snažím se být veselej. A upřímně, teď už nedělám nic. Kdysi jsem četl, měl jsem spoustu věcí v knihovně…“
Shrnutí: Oblíbená činnost Jak jiţ výše vyplynulo, téměř všichni dotazovaní ţijí docela aktivním ţivotem a kód oblíbená činnost to opět potvrzuje. Oblíbené činnosti respondentŧ a respondentek jsou velice rozmanité. Respondentka 1 našla společenství, které ji přijalo takovou, jaká je a dalo jí novou šanci, jak naloţit se svým ţivotem.
53
Respondentovi 2 bylo umoţněno díky střeše nad hlavou dále rozvíjet své umělecké aktivity. Respondent 3 se protlouká ţivotem, jak nejlépe umí. Asi dva měsíce po našem rozhovoru zase dělal „ptákoviny“, opět nezvládl svoje depresívní myšlenky a byl vyloučen z azylového domu. Dŧvodem vyloučení byl alkohol. Respondentka 4 preferuje klidné méně akční činnosti, jeţ přirozeně zapadnou do jejího všedního dne. Respondent 5 miluje práci. Pokud ji nemá, cítí se nesvŧj a ví, ţe něco není v pořádku. Z rozhovoru s ním vyplynulo, ţe se opravdu celý svŧj ţivot věnoval manuální práci a neměl ţádné zájmové aktivity. Sám také řekl, ţe práce je jeho koníčkem. A konečně respondent 6, jeţ uvádí jako svoji oblíbenou činnost „být veselej“ zřejmě získal, moţná i z pozice svého věku, určitý nadhled nad svojí ţivotní situací.
2.3.2.3 Ţivotní radost Respondentka 1, kód Ţivotní radost – respondentka má tři děti, které po rozvodu sama nezvládla vychovávat. Respondentka 1: „ …moje nejmladší dcera, která je v dětském domově a chce se vyučit, protože nechce dopadnout, jak můj prostřední syn, který je nedoučený a nevyučený… Ačkoli je dcera v domově, má samé pochvaly a zvládá školu…“ Respondent 2, kód Ţivotní radost – respondent je členem komparzu Moravského divadla v Olomouci a členem divadelního spolku Úlet, ve kterém účinkují lidé s bezdomoveckou zkušeností, pracovníci a dobrovolníci Charity Olomouc. Respondent 1: „Radost…?, (dlouze přemýšlí a ťuká rukou do stolu) …když se mi něco povede… (úsměv) Když odzpívám perfektně představení a vidím, že se to líbilo.“ Respondent 3, kód Ţivotní radost
- respondent je také členem výše
zmíněného divadelního spolku Úlet. Respondent 3: „Peníze. (smích) Když si nějaký vydělám, to mi udělá ještě větší radost. Nebo když se mi něco povede. Třeba i to 54
divadlo, když mi tam něco jde. Jsem strašně nedočkavej člověk a všechno musí být úplně perfektní…“ Respondentka 4, kód Ţivotní radost - respondentka byla tentokrát velice stručná. Respondentka 4: „Všechno.“ Respondent 5, kód Ţivotní radost – respondent neměl ve svém ţivotě ţádné zájmy ani záliby kromě práce. Respondent 5: „…no, prostě ta práce, no, a to kolo… Mě už začíná nic nebavit, aspoň to kolo vezmu a jedu.“ Respondent 6, kód Ţivotní radost – respondentovi dělají v ţivotě radost dobří usměvaví pozitivně naladění lidé. Respondent 6: „Úsměv. Na člověku se dá lehce poznat, jakou má náladu a jaký je. To je důležitý.“
Shrnutí: Ţivotní radost Respondentka 1 je matkou tří dětí, které od určité doby neměla ve své péči, avšak z rozhovoru je patrné, ţe své děti miluje. Dvě starší děti jsou jiţ dospělé, pouze nejmladší dcerku má ještě v dětském domově. Tato dcera se na rozdíl od svých dvou starších sourozencŧ výborně učí a respondentka do ní vkládá velké naděje. Nepřekvapí tedy, ţe respondentka jmenuje svoji nejmladší dceru, jeţ je v současné době její ţivotní radostí. Ţivotní radostí respondenta 2 je, „kdyţ se mu něco povede“. Touto formulací jsou myšleny ze všeho nejvíc jeho divadelní aktivity a úspěchy v obou souborech, ve kterých pŧsobí. Respondent 3 vyřkne spontánně, ţe jeho ţivotní radostí jsou peníze, dělá mu prý radost, kdyţ si je vydělá. Po hlubším zamyšlení se shoduje s respondentem 2, dokonce pouţije i stejnou formulaci, tedy „kdyţ se mu něco povede“ a také myslí účinkování v divadelním spolku, jehoţ je rovněţ členem. Respondentka 4 shrnula svoji ţivotní radost do jednoho slova a tím je slovo „všechno“.
55
Respondentovi 5 vadí, pokud nemŧţe pracovat. Manuální práci měl v ţivotě vţdy na prvním místě a měl ji velmi slušně oceněnou, nicméně z rozhovoru jsem se dověděla, ţe si vydělané peníze zřejmě neuměl uţít. Na dovolené moc nejezdil, protoţe dle vlastních slov nemohl, musel prý pracovat. Posílal na ně bývalou manţelku s dětmi samotné. V současné době nedostatek práce kompenzuje jízdou na kole, ale asi to není úplně ono. Cítí určitý pocit frustrace, prý ho přestává všechno bavit. Dalo by se říct, ţe respondentovi 6 stačí v ţivotě málo, ale moţná by se o slově málo dalo polemizovat… Tomuto respondentovi pŧsobí radost úsměv, úsměv lidí, se kterými se potkává.
2.3.3 Interpretace výsledkŧ výzkumu – Náhled na ţivot – budoucnost Tato kategorie je tvořena následujícími kódy: Vysněné přání Smysl ţivota Z kategorie Náhled na ţivot – budoucnost zjistíme, jaké vidí respondenti a respondentky řešení své nynější situace, a jestli vůbec nějakou budoucnost plánují.
2.3.3.1 Vysněné přání Respondentka 1, kód Vysněné přání – tato respondentka svoji budoucnost plánuje a vím, ţe nezůstává pouze u slov. Respondentka 1: „…najít si práci a vytáhnout svoji dceru, která je v domově…, a taky najít podnájem. Prostě začít úplně od nuly. Ať už s novým přítelem nebo bez. Úplně od nuly.“ Respondent 2, kód Vysněné přání – respondent je spokojený se svým ţivotem. Nic by neměnil. Respondent 2: „Nevím…Jsem spokojenej… Kdybych byl neskromnej, tak natrvalo zakotvit u divadla, pokud by byla ta možnost.“ Respondent 3, kód Vysněné přání – tento respondent také plánuje svoji budoucnost, která bude jiţ navţdy ovlivněna jeho tragédií z minulosti, jeţ je dle 56
respondentových slov také příčinou jeho alkoholových propadů: „Založit rodinu… (úsměv) I když mám dost let…Holčičku bych ještě chtěl… (úsměv) …i kdybych si ji měl osvojit. Prostě připustit, že se ještě něco může stát… Mít se kam, ke komu vracet… Jsem zvyklý na určitý řád, který člověku udává rytmus života. Pokud to nemá řád, tak to nemá smysl.“ Respondentka 4, kód Vysněné přání – respondentka má jasný cíl. Respondentka 4: „Najít si bydlení. Buď sociální byt, nebo Dům sv. Vincence. Tam jsou lidé s duševním onemocněním… A to by bylo něco pro mě.“ Respondent 5, kód Vysněné přání – respondent nemá vysněné přání, neplánuje budoucnost. Respondent: „Umřít, asi… Já nemám vysněné přání. Třeba ženskou, ne, už v životě ne, to už jsem si užil dost… Nevím, no… v klidu nějak…, já nemám rád takový ty nervy… Respondent 6, kód Vysněné přání – respondent má dvousettisícový dluh. Respondent: „Přání mám. Ale je to něco, co bych nikdy před tím neřekl. Peníze. Potřebuju peníze! Já je pro sebe nepotřebuju, ale abych zaplatil dluhy, aby to bylo čistý a měl sem klid.“
Shrnutí: Vysněné přání Respondentka 1 vidí svoji budoucnost jasně. Na výchově svých dětí se podílela sporadicky a nárazově. Teprve její třetí dítě v ní probudilo jakýsi pocit viny a ona by to chtěla zkusit napravit alespoň v jeho případě. Velice jí nahrává to, ţe dcera je velmi šikovná a nejsou s ní zatím ţádné kázeňské ani studijní problémy. Respondent 2 je ve svém nynějším ţivotě spokojený. Jeho vysněným přáním je hrát divadlo profesionálně. Ví, ţe ve svém věku uţ asi zŧstane jen u vysněného přání. Na druhé straně jiţ poznal i z pozice svého věku, ţe cesty ţivota jsou mnohdy nevyzpytatelné… Zŧstává otevřen situacím, jeţ mohou přijít.
57
Respondent 3 jiţ také není nejmladší, ale stále doufá, ţe ještě bude mít svoji rodinu. Z prvního manţelství má dva dospělé syny, se kterými se sporadicky stýká. Díky tragédii přišel o nenarozenou holčičku. I mimo rozhovor se víckrát vyjádřil, ţe by si ještě moc přál dceru. Respondentce 4 bude v květnu končit ubytování v azylovém domě, a proto začíná řešit budoucí bydlení. Ač udává i moţnost bydlení v sociálním bytě, moc se na to necítí. Potřebuje v ţivotě určité vedení a ví, ţe v Domě sv. Vincence v Olomouci, coţ je Středisko Charity Olomouc pro lidi s duševním onemocněním, by tento dohled měla. Respondent 5 jako jediný nemá ţádné přání a budoucnost jiţ plánovat nechce. Dle jeho slov si prý v ţivotě uţil dost, také o ţenách nechce ani slyšet. Má rád svŧj klid a v azylovém domě nemá nikoho k sobě, kdo by mu vyhovoval. S nikým se prý nedá rozumně popovídat, nikomu se nechce dělat a neustále všichni řeší problémy s alkoholem. Respondent 6 ví, ţe jiţ po několikáté doplatil na svoji přílišnou dŧvěřivost. Nepoučil se tehdy z prodeje svého domu iniciovaného svojí bývalou manţelkou a v době, kdy uţ právě díky tomu prodeji bydlel v hotelovém domě, ručil nějaké paní při pŧjčce. Paní pŧjčku po nějaké době přestala splácet, respondentovi postupně naskakoval dluh, který se rozrostl aţ na částku kolem dvou set tisíc korun. Respondent je uţ starý člověk, který postupně bilancuje svŧj ţivot a chtěl by z něj odejít bez dluhŧ.
2.3.3.2 Smysl ţivota Respondentka 1, kód Smysl ţivota – respondentka je věřící, k víře ji přivedla aţ nynější situace. Respondentka: „Jedno krédo z Bible, že Bůh tak miloval svět, tak jak miluje člověka bližního. Tohle si neustále opakuju.“ Respondent 2, kód Smysl ţivota – respondenta přivedly k víře aţ jeho ţivotní peripetie. Respondent: „Bůh, svým způsobem. Povídám si s ním třeba jako teď tady s Tebou.“
58
Respondent 3, kód Smysl ţivota – respondent se nepovaţuje za úplně věřícího člověka, nicméně potřebuje k ţivotu řád. Respondent: „Mít nějaký řád, díky kterému by ten život nějak postupoval. Když nepostupuje, nepostupuje ani člověk.“ Respondentka 4, kód Smysl ţivota – respondentka potřebuje vţdy někoho, ke komu se můţe upnout. Respondentka: „Nevím. Asi…“ (a poté řekla respondentka jméno osoby, která pro ni v současnosti hodně znamená) Respondent 5, kód Smysl ţivota – respondent trvá na svém a odpovídá v podstatě tak jako v minulé odpovědi. Respondent: „To, co Vám říkám, dožít, dožít…, já už jsem si užil tolik věcí…“ Respondent 6, kód Smysl ţivota – respondent přiznává, ţe potřebuje, aby mu druzí naslouchali. Respondent: „…aby kolem mě byli příjemní lidé. To člověk ucítí. Člověk potřebuje, aby ho druhý vyslechl.“
Shrnutí: Smysl ţivota Respondentka 1 nepochází z Olomouce a ve svém pŧvodním bydlišti neměla téměř ţádné přátele. Situace se ale měla změnit, kdyţ se odstěhovala. Ocitla se ve společenství lidí, kteří ji přijali mezi sebe, ona si je zamilovala a začala je povaţovat za své přátele. Tito lidé patří do Sboru Bratrské jednoty baptistŧ. Respondentka se před dvěma lety nechala pokřtít a do sboru dochází kaţdou neděli. Tato ţena, které v pěti letech během roku zemřeli oba rodiče a později i starší bratr, neměla ţádnou jistotu rodinného zázemí. O mnoho let později našla oporu v lidech ze sboru a ve víře v Boha, k nimţ ji přivedly její ţivotní zkušenosti a potřeba někam patřit. Pojmenování jejího smyslu ţivota to jenom dokazuje. Respondent 2 říká přímo, ţe jeho smyslem ţivota je Bŧh. Ale nebylo tomu tak vţdycky. Také tohoto respondenta přivedly k víře v Boha aţ jeho ţivotní peripetie. Muţ pochází pŧvodně z ateistické učitelské rodiny. Dle jeho slov je věřící „svým zpŧsobem“, protoţe není členem ţádné církve, ale víru v Boha přiznává. A také to, ţe k ní musel sloţitě dojít. 59
Respondent 3 není svým zpŧsobem věřící člověk, nicméně smyslem jeho ţivota je řád, prostě člověk potřebuje v něco věřit a někam patřit. Respondentka 4 je v podstatě dost osamělou nejistou ţenou. Potřebuje v ţivotě určité vedení, a pokud si člověka, který jí věnuje čas, oblíbí, má tendenci se na něj upnout. A v současné době taková osoba existuje, tedy se není co divit, ţe ji respondentka nazvala svým smyslem ţivota. Respondent 5 udává, ţe smyslem jeho ţivota je doţití, prý si uţ v ţivotě „všeho uţil dost“. Respondent v Boha nevěří, věří sám v sebe a v azylovém domě se necítí spokojen. Respondent 6, ač má čtyři dávno dospělé děti, je odkázán na pomoc cizích lidí. Není tedy divu, ţe smyslem jeho ţivota je, „aby kolem něj byli příjemní lidé“, kteří mu chtějí a umějí naslouchat.
60
2.4 REKAPITULACE VÝZKUMU Praktickou částí absolventské práce je zodpovězení dvou hlavních výzkumných otázek, které zní: Jaký význam přikládají klienti událostem, jeţ je potkaly a do azylového domu dovedly? Jaké vidí klienti řešení své stávající situace?
Shrnutí: Kategorie č. 1 – Dŧvod ulice Tato kategorie se vztahuje k minulosti respondentů a respondentek a měla by zodpovědět, co bylo hlavní příčinou toho, ţe se respondenti a respondentky stali klienty a klientkami azylových domů. V ţivotě kaţdého člověka existují různé pozitivní faktory, které mu nedovolí, aby skončil na sociálním dně. Domnívám se, ţe jedním z hlavních faktorů, které mohou člověku v jeho těţké ţivotní situaci pomoci, můţe být fungující rodinné zázemí. Je totiţ pravděpodobné, ţe právě naši blízcí nás podrţí a budou podporovat, protoţe budou mít zájem na zlepšení naší situace. Není tedy vůbec náhodou, ţe u všech respondentů a respondentek byl jednou z hlavních příčin jejich dřívějšího či pozdějšího bezdomovectví a následného vyuţití ubytování v azylových domech, rozvod, tedy ztráta rodinných vazeb a jistot, a to jak psychických, tak i materiálních. U mých respondentů bylo podstatným faktem i to, ţe v době, kdy se rozvedli, uţ nebyli úplně nejmladší, a tudíţ většina z nich jiţ neměla rodiče, tedy ani svoji původní nukleární rodinu, která by je podpořila. Dále z výzkumu vyplynulo, obě dvě z mých respondentek raději ztratily jistotu střechy nad hlavou, neţ aby déle snášely násilí, které na nich páchal jejich partner. Velký význam a značné ovlivnění svých ţivotů negativními událostmi v minulosti, a to záporným směrem, který jim později měl uškodit, udává jednoznačně polovina mých respondentů a respondentek. Druhá polovina 61
respondentů a respondentek je mnohem pozitivnější a není tak jednoznačná. Spíše se přiklání k názoru určitého smíření a vyrovnání se se svojí minulostí, kdy nevylučuje určité ovlivnění a moţné poučení se z ní, nicméně jednoznačně dává přednost ţivotu v přítomnosti, za který plně odpovídá. Respondentka 1 se jiţ ke své minulosti vracet nehodlá, ţije hlavně přítomností a je to patrné i z toho, ţe nechce jako jediná z respondentů a respondentek mazat ţádnou událost z minulosti, ale naopak tu z doby současné. Respondent 2 připouští, ţe dnes by asi dělal některé věci jinak, nicméně minulost jiţ také neřeší. Je se vším smířený. Jiného názoru jsou respondent 3, respondentka 4 a respondent 5, protoţe ti přikládají svým negativním ţivotním situacím velký význam. Dle jednotlivých respondentů a respondentky, kdyby tyto situace nenastaly, tak nejsou v azylových domech. Respondent 6 po dlouhém přemýšlení dospěje k názoru, ţe by ve svém ţivotě vlastně nic zásadního nemazal. Shrnutí: Kategorie č. 2 – Dnešní situace Tato
kategorie
nám
objasňuje
nynější
ţivotní
situaci
respondentů
a respondentek, zda jsou ve svém ţivotě aktivní či jiţ rezignovali, a co je jejich ţivotní radostí. Z výsledků
výzkumu
vyplynulo,
ţe
všech
šest
mých
respondentů
a respondentek jsou ve svých ţivotech poměrně aktivními jedinci. Na tomto místě musím zmínit tu skutečnost, ţe pojem bezdomovec či člověk bez domova je opravdu velice širokým pojmem. Evropské dělení podle typologie ETHOS jako první vzalo v úvahu, ţe pod vyslovením slova bezdomovec si nemůţeme představovat pouze člověka na ulici, který je nejvíce vidět, ale je nutné zde zahrnout také osoby v ubytovnách, azylových domech, osoby ţijící v nejistém nebo nevyhovujícím bydlení, protoţe tihle lidé jsou všichni osobami bez domova. Více píši o tomto dělení v teoretické části mé práce v kapitole ETHOS – evropská typologie bezdomovectví a uvádím zde také zdroj. 62
Proč se na tomto místě znovu zmiňuji o tomto dělení? Je to z toho důvodu, ţe všichni moji respondenti a respondentky jsou klienty azylových domů, nejsou tedy přímo na ulici a ani nemusejí mít tuto bezdomoveckou zkušenost přímo z ulice. Tuto zkušenost mají pouze dva z mých respondentů a je to doba minulá. Jiţ poměrně dlouhý čas mají alespoň nějakou střechu nad hlavou. U mých respondentů a respondentek není absence sociálního chování a návyků a můj výzkum se bude více přibliţovat jakési společenské normě trávení všedních dnů a dnů odpočinků většinovou populací, neţ kdyby byl uskutečňován výzkum pouze s lidmi z ulice. Všichni respondenti a respondentky, kromě respondenta 5, zařadili do svojí oblíbené činnosti buď nějaké zájmové aktivity, v případě respondentky 1 je to společenství věřících a respondent 6 přidává do oblíbené činnosti dobrou náladu. Respondent 5 je v tomto výzkumu jediný, který uvedl jako svoji oblíbenou činnost práci, jeţ prý je jeho koníčkem. Tento člověk asi opravdu neměl v ţivotě ţádné aktivity a teď na to začíná doplácet. Pokud nemá práci, a je pravdou, ţe se snaţí vţdycky něco najít, tak je nesvůj, neví, co s časem, neumí se zabavit a v podstatě se nudí. Jeho záchranou je, ţe vlastní kolo, tak pokud opravdu není co dělat a je pěkné počasí, jede na výlet. V této kategorii jsem ještě s respondenty a respondentkami řešila otázku, co jim dělá v ţivotě radost. Opět jsem se dočkala odpovědí, jeţ se asi moc neliší od odpovědí na stejnou otázku od většinové populace. Respondentka1, ač své mateřské povinnosti úplně nezvládla, je matkou a naděje vkládá do své nejmladší dcery. Respondenti 2 a 3, zřejmě ne náhodou členové divadelního spolku Úlet, mají radost, kdyţ se jim něco povede. Respondentce 4 dělá radost všechno a respondentovi 6 zase úsměv. A respondent 5? Ten je opět výjimkou. Jeho ţivotní radostí je opět práce. A kdyţ ji nemá, nemá ani ţádnou ţivotní radost. Shrnutí: Kategorie č. 3 – Náhled na ţivot - budoucnost Z této kategorie zjistíme, jak chtějí respondenti a respondentky řešit svoji stávající situaci, a jestli plánují nějakou budoucnost. Z výzkumu vyplynulo následující; ze šesti respondentů a respondentek pět z nich nějakým způsobem, v rámci svých moţností a také z hlediska svého věku, 63
svoji budoucnost plánuje. Bohuţel u jednoho respondenta se vyskytla naprostá rezignace na ţivot a svoji budoucnost jiţ neplánuje. Ač by se mohlo z výše uvedených výsledků výzkumu zdát, ţe respondentka 1 ţije hlavně přítomností a budoucnost neřeší, není tomu tak. Řeší. Má ji naplánovanou, chce začít úplně znova a jinak. A já věřím, ţe se jí to dříve či později povede, protoţe jí v tom pomáhá Bůh, jehoţ uvedla svým smyslem ţivota. Respondent 2 je ve svém ţivotě spokojený a ke své budoucnosti je otevřený. Svým blízkým uţ odpustil a jak ho znám, je člověkem i ve svém věku velmi přizpůsobivým. V jeho ţivotě mu také pomáhá víra v Boha. Na respondentovi 3 se podepsala jeho tragická minulost. Neustále s ní bojuje, a kdyţ uţ situaci nezvládá, řeší své smutné vzpomínky a myšlenky alkoholem. Důleţité je, ţe to přizná, ţe přizná své alkoholové propady, ţe přizná, ţe nesnáší vánoce a „musí se jimi vţdycky propít na ulici“… I respondent 3 má svoji budoucnost a je velmi velkorysá. Tento respondent by velmi potřeboval někoho blízkého, někoho, kdo by jej miloval takového, jaký je, někoho, kdo by s ním sdílel určitý řád, který tak nutně potřebuje ke svému ţivotu. Respondentka 4 je velmi nejistou ţenou, která se ráda a často, svým chováním, jednáním i reakcemi vrací do dětských let. Zřejmě jí v dětství bylo nejlépe. Je to patrné i z rozhovoru s ní. Respondentka také dětinsky lpí na lidech, kteří jí věnují svůj čas a ona si je oblíbí. Překvapilo mě, ţe i tato ţena cítí, ţe by měla někam patřit a zmiňuje Dům sv. Vincence pro lidi s duševním onemocněním, kam by si přála se přestěhovat, aţ jí skončí dočasný roční pobyt v azylovém domě. Respondent 6 je uţ starý člověk a dalo by se předpokládat, ţe se ke své budoucnosti nebude chtít ani vyjadřovat. Tento muţ ve svém ţivotě několikrát doplatil na svoji přílišnou důvěřivost a víru v existenci samých dobrých lidí, jeţ se mu staly osudnou a docela dramaticky měnily jeho ţivot. Jeho přáním do budoucnosti je vyrovnání docela vysokého dluhu, který mu vznikl souhrou výše uvedených skutečností. Tohoto člověka obdivuji pro jeho optimizmus a pozitivní myšlení, a také proto, ţe navzdory všem negativním ţivotním událostem nepřestal věřit v lidské dobro. 64
Respondenta 5 jsem si nechala na konec, protoţe je výjimkou mezi mými respondenty. Co se týče jeho budoucnosti, nechce o ní hovořit.
65
ZÁVĚR „Prohlubujme, to, co nás spojuje, překonávejme to, co nás rozděluje, uchovávejme to, co nás rozlišuje.“ (Bernard z Clairvaux, 1091 – 1153, francouzský teolog a mystik) Absolventská práce měla za úkol zprostředkovat reflexi klientů a klientek azylových domů Střediska Samaritán Charity Olomouc, jeţ se týkala jejich příčin bezdomovectví. V teoretické části práce byla zaměřena pozornost na vlastní definici bezdomovectví, jeho charakteristiku a historii. Samotná definice tohoto jevu je značně komplikovaná, neboť nelze posuzovat jako bezdomovectví jen to zjevné, které je viditelné v ulicích. Organizace FEANTSA vypracovala typologii bezdomovectví a vyloučení z bydlení, nazvanou ETHOS, jeţ bere v úvahu i ty skrytější formy absence domova. Dále jsou v práci zahrnuty obecné příčiny bezdomovectví, sociální sluţby a zařízení zajišťující pomoc lidem bez domova obecně a v další kapitole jsou rozepsány podrobněji sociální sluţby Charity Olomouc, z jejichţ Střediska Samaritán pro lidi bez domova pocházejí moji respondenti. Praktická část práce obsahuje výzkum, který se zabývá konkrétní problematikou muţů a ţen bez domova, kteří jsou dočasně ubytováni v azylových domech Střediska Samaritán v Olomouci. Cílem výzkumu bylo zjistit a popsat význam, který připisují lidé bez domova negativním ţivotním situacím, které je ovlivnily. Zaměřila jsem se na to, jaký význam přikládají klienti událostem, jeţ je potkaly a do azylového domu dovedly. Také mě zajímalo, jaké vidí řešení své stávající situace. Popisovala jsem situaci lidí, které postihla ztráta domova pomocí jejich reflexe, zaměřila jsem se proto na jejich minulost, přítomnost a budoucnost. 66
Pomocí hlavních výzkumných otázek a dílčích výzkumných otázek bylo zjištěno, ţe hlavní příčinou ztráty střechy nad hlavou a následného dřívějšího či pozdějšího vyuţití dočasného ubytování v azylových domech, byl u všech respondentů a respondentek rozvod jejich manţelství, která všechna trvala více jak deset let. Velký význam a značné ovlivnění svých ţivotů negativními událostmi v minulosti záporným směrem udává jednoznačně polovina mých respondentů a respondentek. Druhá polovina připouští určité ovlivnění, nicméně je mnohem pozitivnější a smířenější se svojí minulostí. Dále z výzkumu vyplynulo, ţe téměř všichni respondenti nějakým způsobem svoji budoucnost plánují, kromě jednoho, který jiţ na ni rezignoval. Výstupy z výzkumu jsou prezentovány v kapitolách „Výsledky výzkumu“ a „Rekapitulace výzkumu“. S téměř všemi šesti respondenty jsem se znala osobně před začátkem výzkumu a jsem jim velice vděčná, ţe mi vyšli vstříc a byli ochotni podělit se o své mnohdy pohnuté osobní příběhy. Přeji jim všechno dobré.
„Zkušenost je ve svém prožitku nesdělitelná“ (Helena Haškovcová, 1945, česká bioloţka a filosofka, profesorka lékařské etiky)
67
BIBLIOGRAFICKÝ SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŦ: Čapek J., Čapková M. 2010. Pozitivní výchova sourozenců v rodině. Praha: Portál. Disman M. 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Nakladatelství Karolinum. Haasová J. 2005. Jak žijí v Olomouci ženy bez domova. Olomouc: Univerzita Palackého. Hradecká V., Hradecký I. 1996. Bezdomovství – extrémní vyloučení. Praha: Naděje, občanské sdruţení. Hradecký I. a kol. 2007. Definice a typologie bezdomovství. Praha: Naděje Hradecký I., „Bezdomovci a sociální služby“, in: „Dvacet let vývoje bezdomovectví v naší společnosti.“ V.: Rozšířený sborník z konference Charity Olomouc, Olomouc: Charita Olomouc, 2012, s. 11 – 14, 26, 29. Krebs V. a kol. 2010. Sociální politika. Praha: Wolters Kluwer ČR. Kučera M., Jemelka F. 2012. Charita v Olomouci 1922 – 2012 dějiny osobnosti současnost. Olomouc: Charita Olomouc. Marek J., Strnad A., Hotovcová L. 2012. Bezdomovectví. Praha: Portál. Mareš P. 1994. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: Sociologické nakladatelství. Martinková L., „Vznik nízkoprahových služeb Charity Olomouc“, in: „Dvacet let vývoje bezdomovectví v naší společnosti“ V.: Rozšířený sborník z konference Charity Olomouc, Olomouc: Charita Olomouc, 2012, s. 40 – 41. Matoušek O. 2003. Slovník sociální práce. Praha: Portál. Miovský M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada. Pekařová L. 2006. Jak žít a nezbláznit se. Olomouc: Poznání.
68
Plachý A., „Člověk na ulici před dvaceti lety a dnes“, in: „Dvacet let vývoje bezdomovectví v naší společnosti“ V.: Rozšířený sborník z konference Charity Olomouc, Olomouc: Charita Olomouc, 2012, s. 6. Prinz P., „Vznik NDC v Olomouci, trendy v nízkoprahových službách“, in: „Jak se žije na ulici – zjevné bezdomovectví“ V.: Sborník z konference, Olomouc: Charita Olomouc, 2011, s. 31. Prinz P., „Milníky ve vývoji střediska Samaritán v Olomouci, vývoj potřeb, vývoj služeb“, in: „Dvacet let vývoje bezdomovectví v naší společnosti“ V.: Rozšířený sborník z konference Charity Olomouc, Olomouc: Charita Olomouc, 2012, s. 40 41. Prinz P., „SLD středisko Samaritán pro lidi bez domova“, in: „Výroční zpráva 2013 Charita Olomouc“, Olomouc: Charita Olomouc, 2014, s. 6 – 7. Prinz P., „SLD středisko Samaritán pro lidi bez domova“, in: „Výroční zpráva 2014 Charita Olomouc“ Olomouc: Charita Olomouc, 2015, s. 7 - 8. Strauss A., Corbinová J. 1999. Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Nakladatelství Albert. Vyhláška č. 505/2006 Sb.[kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách]. Zákon č. 108/2006 Sb. [o sociálních sluţbách]. Charita Olomouc [on-line]. „Středisko Samaritán pro lidi bez domova“. Aktualizace: 16.8.2015. Dostupné z: http//: http://www.olomouc.charita.cz/sluzby-charityolomouc/lide-bez-domova [cit. 16.8.2015].
69
ANOTACE Absolventská práce pojednává o fenoménu bezdomovectví, jeho různých podobách a specificích těchto podob. Hlouběji potom popisuje reflexi příčin bezdomovectví u klientů azylových domů Střediska Samaritán v Olomouci. Během kvalitativního výzkumu byly pouţity techniky otevřeného zúčastněného pozorování a polostrukturovaného rozhovoru se šesti respondenty. Výzkum byl zaměřen na zjišťování příčin ztráty domova respondentů a na důleţitost významu, jeţ připisují lidé bez domova negativním ţivotním událostem, které je ovlivnily a jaké vidí stávající řešení své situace. V závěru práce jsou prezentovány výstupy z výzkumu, které odpovídají na hlavní výzkumné otázky a nastiňují moţnou budoucnost klientů.
ANNOTATION This graduate thesis deals with phenomenon of homelessness, its various forms and their specifics. It describes the causes of homelessness more in depth based on experience from clients of shelter Samaritan in Olomouc. For purposes of qualitative research were used two techniques - an open participant observation combined and the semi-structured interview with the total of six respondents The research is trying to identify the causes of distress, which are clients currently facing. How much can really change life a case of bad luck or unexpected life situation? And what the clients themselves see as a possible solution. The end of the thesis will present results of research, answering the main questions of research and are trying to predict possible future of the clients
70
