CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Moţnosti sociální pomoci ţenám při nechtěném těhotenství

Tereza Koukolová

Olomouc 2013

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Moţnosti sociální pomoci ţenám při nechtěném těhotenství

Téma práce: Moţnosti sociální pomoci ţenám při nechtěném těhotenství

Tereza Koukolová Vedoucí práce: Mgr. Petra Chovancová

Olomouc 2013

.

Prohlášení

„Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.“

V Olomouci dne 30. 4. 2013 ……………………........

Poděkování Chtěla bych velmi poděkovat vedoucí práce Mgr. Petře Chovancové za velkou podporu, rady a drahocenný čas a také rodině a blízkým za trpělivost a podporu.

OBSAH

ÚVOD ..................................................................................................................................... 6 1

TĚHOTENSTVÍ ............................................................................................................... 8 1.1

Fyziologické změny v těhotenství ......................................................................... 8 1.1.1

Biologické změny v období těhotenství .......................................................... 8

1.1.2

Psychické změny v období těhotenství............................................................ 9

2

NEPLÁNOVANÉ RODIČOVSTVÍ A JEHO DŮVODY ......................................................... 10

3

POTRAT ....................................................................................................................... 12 3.1

Umělé přerušení těhotenství ................................................................................ 12 3.1.1

Průběh umělého ukončení těhotenství ........................................................... 13 3.1.1.1 Umělé ukončení těhotenství do 8. týdne těhotenství ............................. 13 3.1.1.2 Umělé ukončení těhotenství od 8. týdne do 12. týdne těhotenství......... 14 3.1.1.3 Umělé ukončení těhotenství po 12. týdnu těhotenství ........................... 14

3.2

Důsledky interrupce............................................................................................. 15 3.2.1

Postabortivní syndrom ................................................................................... 15 3.2.1.1 Zdravotní komplikace ............................................................................ 15 3.2.1.2 Psychické následky ................................................................................ 16 3.2.1.3 Symptomy Postabortivního syndromu ................................................... 17 3.2.1.4 Fáze PAS ................................................................................................ 18 3.2.1.5 Pomoc při PAS ....................................................................................... 19

4

VYBRANÉ MOŢNOSTI SOCIÁLNÍ POMOCI.................................................................... 22 4.1

Utajený porod ...................................................................................................... 22 4.1.1

Zařízení pro utajený porod ............................................................................ 22

4.1.2

Postup a podmínky při utajovaném porodu ................................................... 23

4.1.3 4.2

Péče o dítě po utajeném porodu..................................................................... 23

Babybox............................................................................................................... 24 4.2.1

Zakladatel v ČR ............................................................................................. 24 4.2.1.1 Občanské sdruţení pro odloţené děti – STATIM .................................. 24

4.2.2

Technické parametry babyboxu .................................................................... 25

4.2.3

Pouţití Babyboxu .......................................................................................... 25

4.2.4

Postup při převzetí dítěte a následná péče ..................................................... 25

4.3

Zanechat novorozence na porodnickém oddělení ............................................... 28

4.4

Anonymní předání novorozence Fondu ohroţených dětí .................................... 28

4.5

Náhradní rodinná péče......................................................................................... 29 4.5.1

Osvojení......................................................................................................... 29 4.5.1.1 Formy osvojení....................................................................................... 30 4.5.1.2 Podmínky pro osvojení .......................................................................... 30

4.5.2

Pěstounská péče ............................................................................................. 32 4.5.2.1 Pěstounská péče na přechodnou dobu .................................................... 32

4.5.2.1.1 Podmínky pěstounské péče na přechodnou dobu .............................. 33 4.5.2.1.2 Raná pěstounská péče ........................................................................ 33 4.5.2.1.3 Postup při svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu ... 34 4.5.3

Proces zprostředkování osvojení a pěstounské péče ..................................... 35 4.5.3.1 Postup obecního úřadu obce s rozšířenou působností ............................ 35 4.5.3.2 Zprostředkování osvojení a pěstounské péče krajským úřadem ............ 36

4.6

Jiné moţnosti sociální pomoci............................................................................. 37

ZÁVĚR.................................................................................................................................. 40 BIBLIOGRAFICKÝ SEZNAM .................................................................................................. 41 INTERNETOVÉ ZDROJE ........................................................................................................ 44 PŘÍLOHA Č. 1 ....................................................................................................................... 46

ÚVOD Ve své práci bych se chtěla zaměřit na vybrané moţnosti sociální pomoci ţenám při nechtěném těhotenství. Nechtěné těhotenství je v dnešní době čím dál tím větším problémem a to hned z několika důvodů. Budování profesní kariéry, nedostatek financí či špatná ekonomická situace apod. Ţeny mají různé důvody, avšak často tuto situaci řeší umělým přerušením těhotenství. Nevědí, ţe zde existují i další jiné moţnosti sociální pomoci, které by mohly zachránit ţivot jejich nenarozeného dítěte nebo o těch moţnostech povědomí mají, avšak mají obavy z nějakého rozhodnutí nebo jsou pod tlakem ze strany rodiny, blízkých apod. Námětem pro zpracování práce pro mě byly statistické údaje o počtu interrupcí v České

republice, které

jsou

k dnešnímu

dni

stále

alarmující.

Je

sice

pravda, ţe se vzhledem k předešlým rokům počet interrupcí stále sniţuje, i přesto je počet stále vysoký. Jak uvádí Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky (2013, s. 1) tak v roce 2012 počet umělých přerušení těhotenství činil 23 032. Jednalo se především o ţeny, které byly nejčastěji svobodné, středoškolačky či ţeny jiţ se dvěma dětmi. Z těchto důvodů jsem se rozhodla o sepsání této práce. Cílem mé absolventské práce je tedy zjistit jaké jsou moţnosti sociální pomoci nabízené těhotným ţenám, které se nacházejí ve fázi rozhodování, zda podstoupit umělé přerušení těhotenství či zda řešit svou situaci jiným moţným způsobem. Tato teoretická práce je zpracovávaná metodou kompilace a metodou získávání informací při rozhovorech se sociálními pracovníky. Poznatky by mohly poslouţit sociálním pracovníkům v Poradnách pro ţeny a dívky jako materiál, který mohou vyuţít při intervencích s ţenami či dívkami, které se nacházejí ve fázi rozhodování, zdali si dítě nechat či nikoli. Pomocí tohoto materiálu by mohla těhotná ţena získat přehledné informace prostřednictvím sociálního pracovníka, pro kterého tento materiál bude pomocí. Práce tedy seznamuje čtenáře se samotným pojmem těhotenství a jeho změnami, které v tomto období v ţivotě ţeny nastávají. Dále popisuje různé důvody nechtěného těhotenství, samotný pojem umělé přerušení těhotenství jakoţto jedna z moţností řešení nechtěného těhotenství, průběh a důsledky, které sebou umělé přerušení těhotenství přináší. Dále však popisuje konkrétní moţnosti sociální pomoci pro případ, kdy se ţena rozhodně dítě donosit. Popisují se zde moţnosti pomoci, které ţena má pro 6

případ, ţe dítě donosí, ale dál se ho rozhodne nevychovávat. Dále jsou zde také moţnosti pomoci pro případ, kdy se ţena rozhodne dítě si ponechat a vychovávat, avšak se ocitá v nepříznivé sociální situaci a to například z důvodu bydlení či finančního zajištění. Ve své práci jsem vycházela převáţně z lékařské, psychologické literatury či literatury se sociální problematikou. Problematika nechtěného těhotenství je velice rozsáhlá a proto jsem čerpala z mnoha zdrojů, avšak pro samotné vyhledávání moţností pomoci mi byl pomocí mimo jiné portál Ministerstva práce a sociálních věcí, který se zmiňovanou problematikou v mnoha směrech zaobírá.

7

1 TĚHOTENSTVÍ V rámci této kapitoly se zabývám vymezením pojmu těhotenství, jelikoţ je tento výraz důleţitý pro celou koncepci práce. Dále je kapitola věnována změnám, které nastávají během celého těhotenství. Je důleţité, aby pracovník dokázal tyto změny klientce popsat a předejít tak zbytečným obavám, které můţe ţena proţívat. Macků a Macků (1998, s. 31) vymezují těhotenství jako období ţivota dívky či ţeny, které nastává od oplodnění vajíčka do počátku porodu a celá tato etapa trvá v průměru 10 lunárních měsíců, coţ jest 280 dní.

1.1 FYZIOLOGICKÉ ZMĚNY V TĚHOTENSTVÍ Špatenková (2006, s. 86) ve své knize vnímá těhotenství jako ,,celý komplex změn, s nimiž se musí žena nějakým způsobem vyrovnat (na které se žena musí adaptovat). Běžně

je

těhotenství

označováno

jako

„jiný

stav“, všechno

je

totiž

jiné.

Vnímání, prožívání, hierarchie hodnot, nálady, dochází k tělesným změnám apod. Změny se dotýkají všech základních úrovní osobnosti: biologické, sociální i psychické.“ 1.1.1

Biologické změny v období těhotenství Těhotenství znamená pro organismus ţeny velikou zátěţ, jelikoţ je potřebné

zabezpečit nepřetrţitou výţivu pro rychle se vyvíjející plod. Mateřský organismus se tedy přizpůsobuje změnám řady fyziologických funkcí, které během těhotenství nastávají. Změny se týkají nejenom reprodukčního ústrojí, avšak všech orgánových soustav či orgánů.

Dále

také

dochází

k změnám

metabolickým,

endokrinologickým

a imunologickým. Těhotenství je také velké období změn pro oběhový systém ţeny (Macků, Macků; 1998, s. 63-77). Působením těchto biologických změn je těhotenství doprovázeno různými druhy obtíţí, které jsou nepříjemné, nikoli však závaţné. Je však důleţité, aby těhotná ţena měla předem ponětí o těchto moţných obtíţích a také znala jejich příčiny. Mezi tyto obtíţe můţeme zařadit mdloby, únavu, změny na kůţi, zvýšení krevního tlaku, pálení ţáhy, zácpu, bolesti v zádech, časté močení, otoky dolních končetin, svalové křeče, citlivé či bolestivé prsy (Macků, Macků, 1998, s. 81-88).

8

1.1.2

Psychické změny v období těhotenství Těhotenství představuje období výrazných změn, kdy se těhotná ţena nachází mezi

tím, čím byla a tím, čí se brzy stane (Roztočil, 2001, s. 94). Můţe se stát, ţe i přes pozitivní postoj k těhotenství se mohou dostavit negativní pocity. Tato fáze můţe tedy mimo jiné vést k pocitům strachu, zmatenosti či obav z nových povinností. Protoţe ţena často proţívá ambivalentní

pocity.

nálad, podráţděností, pocity

Tyto

pocity

beznaděje,

se depresí

mohou a

projevovat

dalšími

moţnými

kolísáním projevy

(Macků, Macků, 1998, s. 78 - 79). Roztočil (2001, s. 94) rozlišuje z psychologického hlediska těhotenství do tří trimestrů, kterými ţena postupně prochází. V prvním trimestru se těhotná ţena zaměřuje především sama na sebe, sleduje své tělo a změny, kterými prochází. Dále se také můţe projevit náladovost, rozladěnost a pocity nejistoty. Hlavním úkolem tohoto trimestru, je především přijetí toho, ţe je opravdu těhotná. V druhém psychologickém trimestru dochází k tomu, ţe ţena začíná vnímat pohyby plodu. Tedy si začíná plně uvědomovat existenci plodu a snaţí se všemi způsoby napomáhat k zdárnému průběhu celého těhotenství. Závěrečné období je charakteristické tím, ţe ţena proţívá strach z porodu, avšak zároveň se těhotenství stává stále více nepohodlným. Soustředění ţeny tedy směřuje k jiţ očekávanému porodu.

9

2 NEPLÁNOVANÉ RODIČOVSTVÍ A JEHO DŮVODY V ţivotě ţeny či dívky mohou nastat situace, kdy se dostává před veliké rozhodnutí, zdali se stát plnohodnotně matkou či nikoli. V kapitole jsou popisovány různé moţné důvody, proč se ţeny rozhodují toto období předčasně ukončit. Důleţitým předpokladem pomoci ţenám, které se právě nacházejí v situaci nechtěného těhotenství, je porozumění důvodů těchto ţen. Pomáhající by měl vzít v úvahu celý

soubor

faktorů,

které

ţeny

berou

v potaz

v rámci

svého

rozhodování

(Janebová, 2006, s. 60). Jak uvádí Rotter (1999, s. 56): ,,Žena si nenechává provést potrat pouze ze zlé vůle, nýbrž často za těžkého konfliktu, ze kterého nevidí východisko.“ Rozhodnutí jsou často důsledkem genderového kontraktu, který připisuje pečovatelskou roli ţeně. Ţeny se tedy nacházejí ve fázi rozhodování, zda budou schopny skloubit svou roli matky s jinými povinnostmi jako péče o rodinu, manţela, domácnost apod. Mezi tyto důvody můţeme zařadit kategorii socioekonomických podmínek. V rámci této kategorie se často objevují výroky typu: “Chci dokončit studium.“ “Nemohu si právě teď dítě dovolit“ (Janebová, 2006, s. 61). Dle Janebové (2006, s. 61) je dalším moţným argumentem potřeba matky odsunout těhotenství na pozdější dobu, a to z toho důvodu, kdy je jiţ v domácnosti přítomno jedno malé dítě. Ţena se tedy domnívá, ţe by péči nemusela zvládnout. Toto odsunutí těhotenství na pozdější dobu můţe být také z důvodu, kdy se ţena nenachází v příznivé ekonomické situaci a tak má obavy o zabezpečení svého dítěte. Dalším moţným argumentem je situace, kdy ţena jiţ ţádné další dítě mít netouţí a toto těhotenství bere jako neplánované a nechtěné. Pro jinou část ţen jsou zase hlavním důvodem problémy v partnerském souţití. Respektive mají obavy z toho, ţe by musely dítě vychovávat bez otce apod. (Janebová, 2006, s. 61). Velikou roli při rozhodování dále hrají zdravotní rizika a to jak v případě ohroţení matky či plodu. Pokud je v ohroţení plod (např. ţena HIV pozitivní apod.), matka se cítí odpovědná a chce ho ušetřit budoucího trápení. V případě ohroţení sebe samé zvaţují ţeny, zdali by byly schopny přenechat péči o dítě své rodině. K tomuto důvodu se také přidává další faktor tedy věk. Příliš mladé ţeny mají obavy, zdali v tak mladém věku zvládnou péči o dítě a také nechtějí zatěţovat své rodiče. Starší ţeny řeší podobné

10

dilema, kdy se obávají toho, ţe by se nemusely doţít dospělosti svého dítěte (Janebová, 2006, s. 61-62). Zvláštní kategorií jsou důvody, které jsou nazývány jako interrupce z donucení. Ţeny se pro interrupci rozhodují v případě znásilnění nebo také tehdy, kdy jsou nuceny ukončit těhotenství rodinou či partnerem (Janebová, 2006, s. 62). Rotter (1999, s. 56) tento důvod vidí jako situaci, kdy má ţena pocity strachu a nátlaku, a proto dochází k úbytku vědomí zodpovědnosti. Rozhodujícím tedy většinou bývá postoj okolí. Ať se tedy ţena nachází v jakékoli nepříznivé ţivotní situaci nebo ať uţ jsou důvody pro podstoupení interrupce jakékoli, vţdy je zde nějaká moţnost řešení. Ţeny však často vidí interrupci jako nejsnazší a nejrychlejší řešení této nečekané situace.

11

3 POTRAT Jednou z moţností, jak řešit situaci nechtěného těhotenství je interrupce. V dnešní společnosti má kaţdá ţena svobodnou volbu rozhodnutí, zdali své těhotenství ukončit či nikoli, a proto je nutné potrat jako jednu z moţností zmínit. V případě, ţe je ţena ve fázi rozhodování nebo preferuje podstoupení interrupce, sociální pracovník by měl ţeně poskytnout informace o tom, co podstoupení zákroku obnáší nebo také jaké důsledky interrupce můţe přinášet. Informace mohou být pro ţenu důvodem k dalšímu přemýšlení. Sociální pracovník však ţenu do ničeho netlačí, naopak dává ji prostor se rozhodnout, co je pro její situaci opravdu nejlepší. Potrat je definován jako ,,vypuzení plodu z dělohy, který nedosáhl schopnosti extrauterinního života. V České republice je potratem označen živý plod hmotnosti menší než 500 gramů, který nepřežije 24 hodin života. Pokud se narodí plod mrtvý o tělesné hmotnosti 999 gramů a méně, je označen jako potrat“ (Čech, E. a kol., 1999, s. 148). Koschin (2000, s. 62) definuje tři druhy potratů – samovolný potrat, umělé přerušení těhotenství a ostatní potraty. Samovolný či jinak řečeno přirozený potrat je spontánní vypuzení plodu z dělohy. Umělé přerušení těhotenství (interrupce) je indukovaný potrat. V kategorie ostatní potraty se nacházejí kriminální případy a ukončení mimoděloţního těhotenství.

3.1

UMĚLÉ PŘERUŠENÍ TĚHOTENSTVÍ Umělé přerušené těhotenství je označováno jako potrat vyvolaný záměrnou

činností. Ostatní potraty jsou brány za spontánní (Pohunková, 1991, s. 32). V rámci samotného pouţívání termínu umělé přerušení těhotenství probíhají diskuse, zda

je

zmiňované

slovo

„přerušení“

vhodné

pouţívat

či

nikoli

(Dohnalová, 2008, str. 18). Z latinského interrumpere (přerušení) je odvozen a také byl docela dlouho dobu pouţíván český termín umělé přerušení těhotenství. Tento termín však naznačuje dočasný stav, který je moţné po zákroku vrátit zpět ke stavu původnímu. Z těchto důvodů došlo v 90. letech 20. století ke změně předem pouţívaného názvu a začal se pouţívat nový pojem tzv. ukončení (Haškovcová, 2002, s. 113). Pro další potřeby mé práce budu dále pouţívat termín umělé ukončení těhotenství.

12

3.1.1

Průběh umělého ukončení těhotenství Podmínky pro podstoupení interrupce jsou upraveny zákonem č. 66/1986

Sb., o umělém

přerušení

těhotenství

a

prováděcí

vyhláškou

č.

75/1986

Sb.

(Rokyta, 2008, s. 127). Do ukončeného 12. týdne těhotenství je moţno interrupci vykonat bez uvedení důvodů. Po 12. týdnu těhotenství lze ukončit těhotenství pouze v případě přímého ohroţení ţivota ţeny, neschopnosti ţivota plodu nebo jeli dokázáno jeho těţké poškození (Šráček, 2007, s. 7). Dle §4 vyhlášky č. 75/1986 Sb. je dán postup při projednání umělého ukončení těhotenství. Lékař zdravotnického zařízení příslušného dle místa trvalého pobytu ţeny nebo dle místa jejího pracoviště nebo školy, kterého ţena písemně poţádalo o výkon umělého přerušení těhotenství, ţenu vyšetří. Zjistí tedy délku těhotenství, která se počítá v dokončených týdnech avšak počínaje prvním dnem poslední menstruace, dále vyšetří, zdali umělému ukončení těhotenství nebrání zdravotní kontraindikace a učiní závěr. Po získání závěru lékaře, ţena písemně potvrdí to, ţe ji lékař seznámil s tímto závěrem a také ji řádně poučil o moţných rizicích a důsledcích tohoto zákroku. Ţena tedy dostane od lékaře tiskopis Ţádost o umělé přerušení těhotenství a hlášení potratu a také tiskopis Ţádost o přezkoumání závěru lékaře. Pokud se jedná o ţenu ve věku do 16 let, je moţné interrupci provést jen za souhlasu zákonného zástupce či toho, komu byla svěřena do péče. Je-li ţena ve věku od 16 let do 18 let, musí zdravotnické zařízení informovat zákonného zástupce o provedení tohoto zákroku (Šráček, 2007, s. 8). Dále tedy lékař nebo okresní či krajský odborník pro obor gynekologie a porodnictví, který danou ţádost přezkoumal, určí místo výkonu umělého ukončení těhotenství – spádové zdravotnické zařízení ústavní péče či na ţádost ţeny jiné zdravotnické zařízení ústavní péče. Zdravotnické zařízení provede umělé ukončení těhotenství neprodleně, kdy o době provedení samotného výkonu uvědomí ţenu při předloţení sepsané ţádosti se závěrem lékaře nebo té osoby, který přezkoumání závěru vykonal (vyhláška č. 75/1986 Sb. §6). 3.1.1.1 Umělé ukončení těhotenství do 8. týdne těhotenství Šráček (2007, s. 10) uvádí, ţe miniinterrupce je zákrok, který je moţné provádět do ukončeného 8. týdne těhotenství. Zákrok je moţné podstupovat v lokálním

13

umrtvení, nicméně velká část ţen vyţaduje alespoň analgosedaci, kterou vykonává anesteziolog. Analgosedace je znecitlivující látka, jejíţ funkcí je redukováno vnímání bolesti a také celkové zklidnění (Vokurka, Hugo a kol., 2005, s. 44). Při tomto zákroku je tedy plodové vejce chirurgickým způsobem vybaveno z děloţní dutiny. Tzv. vakuumaspirace (odsátí plodového vejce) je tedy označována jako miniinterrupce, kde není nutná následná revize dutiny děloţní kyretou, avšak i přesto ji někteří operatéři pro jistotu vykonávají (Kučera, 2011, s. 25). Celý tento výkon je tím víc bezpečnější, čím je délka těhotenství kratší (Šráček, 2007, s. 10-11). 3.1.1.2 Umělé ukončení těhotenství od 8. týdne do 12. týdne těhotenství Toto ukončení těhotenství se jiţ provádí při hospitalizaci a to vakuumaspirací a kyretou. V případě, kdy jde jiţ o starší těhotenství, je třeba vybavení plodu klasicky potratovými kleštěmi s následnou revizí děloţní dutiny prostřednictvím kyrety. Po výkonu interrupce u těch ţen, které mají Rh faktor negativní, se aplikuje pro zabránění Rh izoimunizace matky imunoglobulin anti Rh, a to nejpozději do 72 hodin po vykonání zákroku (Rokyta, 2008, s. 127). 3.1.1.3 Umělé ukončení těhotenství po 12. týdnu těhotenství Jak je jiţ uvedeno výše dle současného zákona je moţné ukončit těhotenství v II. případně III. trimestru, jen je-li ohroţen ţivot matky nebo plod je těţce poškozen či je neschopen ţivota. Nasvědčují-li pro ukončení těhotenství genetické důvody, je moţné těhotenství uměle ukončit nejpozději do dvaceti čtyř týdnů těhotenství. Všechna tato omezení jsou předem dána vysokým ohroţením poškození zdraví aţ smrti, která výkon umělého ukončení těhotenství v tak vysoké stádiu těhotenství provází. Provádění těchto vysoce rizikových zákroků je vykonáváno ve vyšších zdravotnických zařízení, coţ jsou fakultní či krajské nemocnice, jelikoţ zde mají větší zkušenosti a lepší moţnosti v případě komplikací (Šráček, 2007, s. 15). Nejčastější

metodou

ukončení

těhotenství

v České

republice

je

vyuţití

prostaglandinů nebo jiných léku k vyvolání silných stahů dělohy. Po dostavení stahů jsou podávány analgezie, poté se čeká na potrat plodu a placenty a dále musí nastat revize dutiny děloţní (Šráček, 2007, s. 16).

14

3.2 DŮSLEDKY INTERRUPCE Jak je jiţ výše zmíněno, podstoupení interrupce, pro kterou se ţena můţe rozhodnout, sebou nese mnohá rizika či následky. Pokud ţena tuto moţnost zvaţuje, sociální pracovník by jí také mohl poskytnout informace o tom, jaká moţná rizika při podstoupení existují. Tyto informace o důsledcích interrupce jsou tedy důleţité také pro samotné sociální pracovníky. Pokud by nastala situace, ţe poradnu navštíví dívka či ţena, která tento zákrok podstoupila, sociální pracovník by měl mít základní informace o této problematice. Měl by skrze tyto získané informace mít pro ţenu či dívku pochopení, měl by se vcítit se do jejího proţívání a poskytnout jí dostatečnou pomoc a podporu. Hlavním důsledkem je tedy tzv. postabortivní syndrom, který sebou přináší jak zdravotní i psychické následky. 3.2.1

Postabortivní syndrom Špatenková (2006, s. 90) definuje postinterrupční syndrom jako soubor fyzických

a psychických potíţí, které mají různé projevy. Dle Freedové a Salazarové (2008, s. 17) je PAS ,,stresová reakce, kterou některé ženy prožívají po potratu. Tento syndrom je specifickou formou širší diagnózy známé jako „posttraumatická stresová porucha (PTSP)“. Násilné ukončení těhotenství představuje silný zásah do přirozených dějů ţenského těla. Velice záleţí na tom, jaké má ţena osobní dispozice nebo jaká je její ţivotní situace. To ovlivňuje, zda a kdy se projeví psychosomatické a duševní následky (Jean-Claude Hollerich, 2013, s. 6). Nyní bude nastíněno to, jaké komplikace nebo následky sebou interrupce přináší. 3.2.1.1 Zdravotní komplikace Jako jakýkoli jiný operační výkon v gynekologii nebo v jiném oboru, také i umělé ukončení těhotenství sebou nese různé komplikace či jiná moţná rizika. Výskyt moţných komplikací závisí na mnoho faktorech. Mezi tyto faktory patří například stáří plodu při podstoupení interrupce, zdravotní stav ţeny, kvalita a trvání pooperačního ošetření a další moţné faktory. Komplikace a moţné následky lze z hlediska času k provedenému zákroku dělit na bezprostřední komplikace, časné komplikace a pozdní následky (Baran, 1994, s. 12).

15

Mezi bezprostřední komplikace lze zařadit větší krevní ztráta, poranění děloţního hrdla nebo perforace děloţního těla (zdravi.e15.cz). Dále zde patří problémy způsobené anestezií, které se mohou projevovat v podobě alergické reakce na podávané léky, zvracení, srdeční zástava, apod. (Baran, 1994, s. 12). Časné komplikace interrupcí jsou vymezeny jako potíţe, které se vyskytují v průběhu prvních šesti týdnů ode dne, kdy byl výkon proveden (Baran, 1994, s. 13). Mezi tyto obtíţe řadíme selhání metody v podobě dále pokračujícího těhotenství, děloţní rezidua (zbytky) a zánětlivé komplikace (zdravi.e15.cz). Dalším problémem můţe být nepoznané mimoděloţní těhotenství, kdy toto těhotenství lékař nerozpoznal a provedl tedy klasické umělé přerušení těhotenství (Baran, 1994, s. 13). Pozdní následky umělého přerušení těhotenství vyskytující se aţ po 7 týdnu, kdy byl výkon proveden, jsou obtíţněji prokazatelné. Mohou se tedy objevovat zánětlivé komplikace, poruchy menstruačního cyklu, poruchy schopnosti otěhotnět či těhotenství donosit, větší rizika potratu nebo předčasného porodu, zvýšená frekvence mimoděloţního těhotenství a následná sterilita. Jako velice závaţné následky jsou povaţovány také psychické a sexuální poruchy a to z toho důvodu, jelikoţ mají vliv na kvalitu partnerského vztahu či také na kvalitu ţivota ţeny (Baran, 1994, s. 14 – 15). 3.2.1.2 Psychické následky Potrat bez moţných rizik neexistuje, protoţe je to nepřirozený zákrok a zároveň se dostává do střetu s ţenskou identitou, coţ můţe přinášet mnohé problémy. Velice častými psychickými následky, které se po potratu objevují, jsou pocity lítosti či viny, kolísání nálad, výčitky svědomí, deprese, bezdůvodný pláč, úzkostné stavy či sny apod. Tyto projevy jsou mnohdy doprovázeny somatickými problémy, jako mohou být poruchy

srdečního

rytmu, migrény, křeče

v podbřišku,

poruchy

spánku,

atd.

(Ucháčová, 2007, s. 102). Ucháčová (2007, s. 102) také zdůrazňuje, ţe všechny ţeny se pokoušejí po interrupci vyvinout mechanismy, které jim budou zabraňovat proti zmiňovaným pocitům viny, strachu či depresí. Při samotném procesu vyrovnávání se s těmito následky tedy vyuţívají potlačování, projekci nebo konfrontaci. Prvním mechanismem je tzv. fenomén vytěsnění, který se projevuje tím, ţe ţeny popírají psychické potíţe a myšlenku potratu, který podstoupily. Dalším mechanismem je projekce, kdy ţena přesouvá zodpovědnost za rozhodnutí o podstoupeném zákroku 16

na ostatní lidi jako je partner, manţel či lékař. Posledním moţným mechanismem je konfrontace, kdy se ţena neustále vrací k potratu a snaţí se s tím jakkoli vyrovnat. Tuto situaci řeší dalším těhotenstvím či adopcí dítěte (Poltawska, 1991, s. 43). Zde je větší pravděpodobností, ţe došlo k nechtěnému ukončení těhotenství. Tyto výše zmiňované následky se souhrnně označují jako postabortivní syndrom, který se můţe u kaţdé ţeny projevit jiným způsobem či v jiném časovém rozmezí. 3.2.1.3 Symptomy Postabortivního syndromu Postabortivní syndrom (dále PAS) je specifickým druhem posttraumatické stresové poruchy. Typickými příznaky této stresové poruchy jsou zejména vzpomínky, sny nebo také ztráta pozitivních emocí, které vedou k rozvoji napětí či úzkosti. Úzkostné emoce jsou doprovázeny

také tělesnými

příznaky, reakcemi

a

úzkostným chováním jako

např. těkání, vyhýbání a ujišťování. Aby se celkový stav ţeny postupně měnil, je nutné dostat pod kontrolu zejména příznaky jako traumatické kognice (traumatické vzpomínky, obavy, starosti, sebeobvinění), negativní emoce, tělesné příznaky úzkosti a úzkostné, vyhýbavé a zabezpečovací chování (Praško, Hájek, Pašková, Preiss, Šlepecký, Záleský, 2003, s. 31-37). Za hlavní příznaky PAS lze povaţovat pocity viny. Pro ţenu, která se rozhodla zabít své nenarozené dítě, jsou tyto pocity neúprosné. Ve skutečnosti začíná ţena věřit tomu, ţe jakákoli nešťastná událost v jejím ţivotě, která nastala po ukončení těhotenství, byla nevyhnutelná, jelikoţ to přichází jako trest za to, jak se rozhodla. Dalším velice závaţným příznakem je úzkost, kterou ţeny také velice často pociťují. Tento pocitový a fyzický stav se projevuje neschopností odpočívat, vznětlivostí, bušením srdce, obavami o budoucnost atd. Velice často dochází k tomu, ţe si ţena svou úzkost nespojuje s postabortivním syndromem, avšak podvědomě se začíná dětí stranit. Psychické otupění je jeden z dalších moţných příznaků, kdy důsledkem je často nevědomé rozhodnutí tvrdě pracovat, aby tím své pocity měly pod kontrolou a chránily se před obrovskou bolestí. Veliký nárůst symptomů nastává v období výročí potratu nebo také v termínu moţného porodu potraceného dítěte. Dalšími příznaky jsou sklíčenost a myšlenky na sebevraţdu, opětovné proţívání potratu, nadměrné zaujetí pro opětovné otěhotnění, vznik poruchy příjmu potravy, zneuţívání alkoholu, léků nebo drog a další moţné příznaky (www.prolife.cz).

17

Všechny zmíněné příznaky PAS se nutně nemusí projevovat všechny najednou. Některé symptomy se mohou objevovat ihned po podstoupení interrupce a s jinými příznaky se mohou ţeny začít ztotoţňovat později (www.prolife.cz). 3.2.1.4 Fáze PAS Ţena trpící tímto syndromem prochází jistými fázemi vývoje. Neexistuje předem daný čas, který by ţena jednotlivými stádii strávila. Některá stádia mohou trvat několik dnů, týdnů nebo i let. Dále se také liší mírou intenzity, se kterou daná ţena jednotlivá stádia proţívá (www.afterabortion.com). Informace o tom, jaké jsou jednotlivé fáze tohoto syndromu a co všechno se můţe během jednotlivých fází odehrávat, popisuje zahraniční zdroj (www.afterabortion.com): Stádium 1 – popření, necitlivost, apatie - můţe začít ještě před tím, neţ je samotný potrat proveden. Mnoho ţen se dostává do tohoto stádia poté, co udělají to nesmírně těţké rozhodnutí o ukončení těhotenství. Ţeny udávají, ţe cítí jisté odcizení od plánování potratu. Dále mohou mít problémy ve svých ţivotech, problémy se zdravím, ale zároveň nepovaţovat potrat jako jejich příčinu. Po potratu mohou proţívat široké spektrum emocionálních a fyzických problémů jako například sexuální dysfunkci, poruchy

stravování,

zneuţívání

alkoholu,

drog,

deprese,

problémy

ve vztazích, nízké sebevědomí. Stádium 2 – počáteční uvědomění - ţena se vyhýbá dětem, ţenám, které jsou těhotné apod. Důvod vyhýbání se těmto záleţitostem ještě není zcela přítomný v mysli ţeny, avšak ví, ţe v ní tyto věci něco spouštějí a tak se jim snaţí za kaţdou cenu vyhýbat. Stádium 3 – plné uvědomění - ţena jiţ začíná mít povědomím o svém potratu. Proţívá extrémní smutek, depresi a zármutek. Rovněţ má touhu potrestat sama sebe přemýšlením o sobě jako o vrahovi atd. Toto stádium je velmi intenzivní a hrozivé. Ţeny se stávají demoralizovanými, izolovanými a sami se vytrácejí z aktivit, které si dříve uţívaly, izolují se od přátelství a sociálních situací. Stádium 4 – začínající hněv - ţena si začíná být vědoma svého hněvu vůči partnerovi či dalším zúčastněným, především pokud vnímá určité lidi zodpovědné za její potrat. Vynořit se také můţe nenávist vůči sobě samotné a projevit se jako sebedestruktivní chování.

18

Stádium 5 – hněv nebo hluboká deprese - ţena nemá ţádnou kontrolu nad svou náladou, emocemi nebo chováním. Také je většinou unavená ze všeho, cokoli na ní zevnitř naléhá. Pravděpodobně si neuvědomuje, ţe právě ukončení těhotenství způsobuje ty problémy, kterými prochází. Některé ţeny mohou toto stádium proţívat jako depresi, propadat pocitům beznaděje apod. Černý mrak zoufalství sestupuje na ţeny pozpátku tak silně, ţe na ničem jiţ nezáleţí. Je důleţité, aby ţeny s těmito symptomy vyhledaly odbornou pomoc okamţitě, aby se předešlo sebevraţedným vnuknutím. Stádium 6 – začátek rozřešení – v tomto bodě si ţena uvědomuje, ţe potřebuje pomoc při řešení svých pocitů o potratu a uvědomila si, ţe je to potrat, který ji způsobuje problémy v ţivotě. Smutek, strach, panika a mnoho dalších symptomů se stále objevují, ale svítá naděje, ţe se s tím vším nakonec vyrovná. Stádium 7 – odpuštění - ţena začíná terapii nebo se začíná účastnit svépomocné skupiny, začíná se vyrovnávat se všemi svými pocity a záleţitostmi týkajících se potratu. Zkoumá, co se jí stalo, jak to ovlivnilo její ţivot a pracuju na hledání odpuštění pro sebe a druhé lidi, kteří byli v potratu zapojeni. Stádium 8 – začínající pokoj - ţena pokračuje s úsilím o uzdravení, začíná se dokonce cítit lépe, určitá část zármutku, viny a deprese začíná mizet. Ztráta potenciálního dítěte je stále bolestivá a znepokojující, ale jiţ není tak devastující jako dřív. Pomalu dokáţe vidět budoucnost a důvody pro ţivot. Stádium 9 – úplný vyrovnání – ţena úplně odpustila sama sobě, muţům či jinými lidem, kteří byli do potratu zapojeni. Cítí se vyrovnaná se ztrátou potencionálního dítěte. Je schopná poslouchat a diskutovat o záleţitostech potratu bez převládajících emocí. Cítí se vyrovnaná sama se sebou, s potratem jako takovým a znovu se snaţí ve svém ţivotě normálně fungovat. 3.2.1.5 Pomoc při PAS Vyrovnávání se s důsledky, které sebou nese interrupce, je náročné a také vyčerpávající. Pomoc či doprovázení jednotlivých klientek nelze vykonávat dle jednoho pevně daného schématu, jelikoţ vţdy záleţí na konkrétním ţivotním příběhu dané klientky či na dalších moţných okolnostech (Oberederová, 2004, s. 89). Ke kaţdé klientce se musí přistupovat individuálně, coţ je předmět práce kaţdého psychoterapeuta, avšak i úkolem sociálního pracovníka, který se s klientkou mající tyto problémy, také můţe setkat. Proto

19

je důleţité, aby pracovník měl tyto informace a mohl třeba umět vyuţít prvky psychoterapie v rámci intervence s klientkou. Farmakoterapie Jedná se o podávání specifických léků, o kterém by měl rozhodnout psychiatr. Léky jsou potřebné při depresích, dlouhodobé podráţděnosti či nespavosti apod. Lékaři ţenám nejčastěji předepisují antidepresiva, jelikoţ na ně delším uţíváním nevzniká závislost. Délka uţívání léků je flexibilní, protoţe záleţí na tom, zdali k nějakému zlepšení díky těmto lékům dochází. Léčba je dlouhodobá, proto se účinky nemusí projevit hned, avšak pokud se jemný účinek léků nedostaví do 10 – 12 týdnů, nemá cenu dávky zvyšovat. Ţena by tedy měla postupně ukončit uţívání léků a vyměnit je za jiné. Je samozřejmé, ţe tato terapie bývá častou součástí komplexního léčebného procesu, proto má farmakoterapie pouze podpůrný charakter léčby (Praško a kol., 2003, s. 69 – 72). Psychoterapie Psychoterapie

je

základní

léčbou

posttraumatické

stresové

poruchy

(Praško a kol., 2003, s. 69). Nejdůleţitějším prvkem její léčby je snaha hlouběji porozumět člověku a problémům, které ho provázejí. Hlavním úkolem této terapie je zpracování vzniklého traumatu natolik, aby přestalo celkově v přítomnosti existovat. Nejdůleţitější je tedy toto trauma přijmout jakou součást minulosti a tím se tedy zbavit úzkosti a dalších nepříjemných pocitů, které vše způsobovaly. V rámci terapie bude docházet k postupnému zmírňování pocitů viny či studu tím, ţe bude s ţenou o vzniklém traumatu mluveno. Pomoci můţe jakýkoli druh psychoterapie jako je podpůrná, skupinová, psychoanalýza apod. Třetím úkolem je pomoci ţeně najít cesty k tomu, jak současné problémy překonávat. V neposlední řadě se ţena musí učit vytvářet pocit bezpečí a přirozené kontroly nad svým ţivotem (Praško a kol., 2003, s. 73 – 74). Pokud se ţena nachází v té situaci, kdy se cítí být připravena začít s uzdravováním, nastává zahájení celého procesu. Uzdravování nepřichází ihned, avšak musí

být

očekávány

různé

výkyvy,

které

ale

časem

ustanou

(Freedová, Salazarová, 1996, s. 67). Léčbu PAS vidí Freedová a Salazarová (1996, s. 65 – 66) v osmi krocích, které ţenu povedou k uzdravení. Prvním důleţitým krokem je vystoupení z temnot. Popírání toho, ţe interrupce ovlivnila ţivot ţeny, není uţ legitimním přizpůsobivým mechanismem, právě naopak. Je důleţité opustit mechanismus popírání

20

a začít brát realitu takovou jaká je. Ţeny se musí snaţit učit ţít s touto ztrátou a vnímat potrat jako něco, co hluboce ovlivnilo její ţivot. Poznat své skutečné pocity a skutečné ztráty je druhým krokem k uzdravení. Zde je důleţité začít poznávat pocity, která má ţena spojena s interrupcí. Postupným pojmenováváním ztrát, které ţena v důsledku potratu utrpěla, dochází k pohřbívání minulosti a otevření se přítomnosti. Třetím krokem k uzdravení je snaha přestat s neúčelným jednáním. Mezi neúčelné jednání patří činnosti, které ţena vykonává z důvodu potlačování bolesti. Cílem je tedy naučit se toto jednání vnímat, rozpoznávat a postupně jej přestat pouţívat. Čtvrtý krok je pojmenován jako odemknutí dveří viny a studu. Stud, který ţena proţívá, je nezdravá emoce. Tato emoce vede k tomu, ţe ţena ztrácí víru v sama sebe a vidí se jako osoba, která nemá ţádnou hodnotu. V této fází je důleţité s tímto studem pracovat. Pátý krok sundat pokličku skrývá úskalí hněvu, který ţena proţívá. Ţena se snaţí začít s hněvem pracovat a také odkrývat hlubší bolest, kterou tato emoce maskovala. Nepodlehnou depresi, ale naučit se z ní zacházet je šestý krok vedoucí k uzdravení. Důleţité je se učit nepodléhat depresím, které berou ţeně velikou energii v ţivotě. Sedmý krok najít svobodu v odpuštění, je velice obtíţný. Důleţité je učit se odpouštět a to jak sobě také i lidem okolo, jelikoţ to vede k pocitům osvobození. Posledním důleţitým krokem je smíření. Důleţité je smířit se s jiţ proţitou minulostí a zaměřit pozornost na přítomnost a ţivot, který bude ţena ţít dál (Freedová, Salazarová, 1996, s. 66).

21

4 VYBRANÉ MOŢNOSTI SOCIÁLNÍ POMOCI Ţena, která se ocitne v situaci rozhodování, často zná pouze jedinou moţnost a to interrupci. Tato kapitola pojednává o některých vybraných moţnostech sociální pomoci, které můţe ţena vyuţít, aniţ by podstoupila potrat, který ukončí ţivot dítěte. Sociální pracovník ji můţe informovat o těchto moţnostech a pomoci ţeně při realizaci některé z nich.

4.1 UTAJENÝ POROD Utajený porod je jediným druhem nabídky v případě anonymního odevzdání dítěte, který je v medicínské péči o matku a dítě, před, během a po porodu poskytován (Coutinho, Krell, 2011, s. 24). Institut utajeného porodu je moţností pomoci, kdy iniciály matky jsou sice známy, avšak utajeny (www.adamcr.cz). Problematika utajeného porodu je definována v zákonu č. 422/2004, kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č.48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Hlavním cílem tohoto zákona je pomoci matkám nebo otcům, kteří se nacházejí v tíţivé situaci a nejsou schopni se postarat o své narozené dítě (Marešová, 2009, s. 52). 4.1.1

Zařízení pro utajený porod Utajený porod je v České republice moţný ve všech zařízeních poskytujících

zdravotnickou péči související s porodem. Dále je tato moţnost v některých kojeneckých ústavech či centrech, které spolupracují s porodnickým oddělením. Je důleţitá, aby kaţdé porodnické oddělení na moţnost utajeného porodu bylo připraveno. Důleţité je dále zmínit, ţe existují také další zařízení v ČR, které nabízejí moţnost utajeného porodu. Mezi nejznámější zařízení řadíme například Dětské centrum SLUNÍČKO v Liberci, Dětský domov v Aši a Kojenecké a dětské centrum-zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc ve Valašském Meziříčí (www.adaamcr.cz).

22

4.1.2

Postup a podmínky při utajovaném porodu Ţena, která má trvalý pobyt na území České republiky, porodila dítě a písemně

zaţádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem, má tedy právo na zvláštní ochranu svých osobních údajů. Pokud nastane tato situace ve zdravotnickém zařízení, tak je zařízení povinno vést zdravotnickou dokumentaci pouze v rozsahu potřebné péče související s těhotenstvím a samotným porodem. Součástí dokumentace jsou pouze osobní údaje dané ţeny, které jsou nezbytné ke zjištění anamnézy. Jméno a příjmení ţeny je vedeno odděleně od zdravotnické dokumentace a to společně se sepsanou písemnou ţádostí, datem narození a datem porodu dítěte. V případě, kdy dojde k ukončení hospitalizace, se dokumentace o tyto zmiňované údaje doplní a zapečetí. Otevřít můţe zdravotnickou dokumentaci pouze ten, který k tomu dostane přístup na základě rozhodnutí soudu. Dále je důleţité říct, ţe lékaři a příslušníci personálu, kteří přišli do styku s osobními údaji ţeny, mají povinnost zachovávat mlčenlivost (zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu zákon §67b odst. 20, ve znění zákona č. 422/2004 Sb.). Pro utajený porod je také vhodné zvolit porodnické oddělení ve větší vzdálenosti od místa bydliště, jelikoţ se sniţuje moţnost odhalení. Po ukončení pobytu ţeny, porodnice zařizuje veškeré právní úkony důleţité pro umístění dítěte do náhradní rodinné péče (www.naseporodnice.cz). Ze zdravotního pojištění se hradí zdravotnická péče, které souvisí s těhotenstvím a porodem dítěte, jehoţ matka zaţádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem. Péči tedy hradí zdravotní pojišťovna, kterou na základě identifikačních údajů daného pojištěnce o úhradu poţádá zdravotnické zařízení (zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění zákon §13 odst. 3, ve znění zákona č. 422/2004 Sb.). 4.1.3

Péče o dítě po utajeném porodu Dítěti je od narození poskytována péče zdravotnickým personálem. Z důvodu

utajení identity matky rozhoduje o veškeré péči dítěte soud. Ten například vykonává předběţné opatření do 24 hodin (www.adaamcr.cz). Další informace budou zmíněny v moţnosti sociální pomoci osvojení nebo pěstounské péče. Matka můţe dítě pojmenovat, avšak její anonymita je samozřejmě zachovávána. Pokud matka jméno nepřidělí, zůstává tento úkon na soudu. V rodném listu matka nebude uvedena a v případě, ţe se matka po šesti týdnech od narození dítěte vzdá svých rodičovských práv, dítě je dáno k adopci. Dále se postupuje jako při osvojení dítěte. 23

Moţnost odvolání je do té doby, neţ je dítě umístěno do náhradní rodinné péče (www.adaamcr.cz). Další informace budou zmíněny aţ v samostatné podkapitole náhradní rodinné péče, která je také jednou z moţností sociální pomoci.

4.2 BABYBOX Babybox je schránka, kde jejím hlavním cílem je snaha pomáhat dětem, rodičům a matkám, které se nacházejí v nepříznivé ţivotní situaci a nedokáţou se o své dítě postarat. Odloţení dítěte do této schránky není trestné a navíc je zcela anonymní (www.babybox.cz). Tyto „schránky na odloţení dětí“ nabízejí tedy matkám a někdy i otcům východisko z krajní ţivotní situace. Někdy se stane, ţe matka přiloţí rodný list dítěte, případně nějaké jiné dokumenty, podle nichţ je pak moţné rodiče dítěte identifikovat a vyhledat. Při dalším kontaktu s nimi mohou navázat spolupráci a pomoci jim jejich ţivotní situaci řešit. Babyboxy nejsou v rámci kompetencí Policie ČR a tedy pracovníci nemají ţádný důvod pátrat po rodičích dětí, které jsou do těchto boxů odloţeny. Tato moţnost nastane pouze tehdy, kdy dítě jeví známky násilí (Marešová, 2009, s. 52). 4.2.1

Zakladatel v ČR Od května roku 2004 je dána moţnost odloţit dítě díky občanskému sdruţení

Babybox pro odloţené děti - STATIM. Zakladatelem je Ludvík Hess a důvodem pro zhotovení těchto schránek je to, ţe se snaţí chránit jak novorozence, také i matky těchto dětí. Historicky první babybox byl nainstalován 1. 6. 2005 v Gyncentru v praţském Hloubětíně. Druhý byl umístěn v listopadu 2005 v brněnské Nemocnici milosrdných bratří (Nosková, 2006). V současné době je po celé České republice nainstalováno 50 babyboxů, které mohla zachránit jiţ 74 dětí (www.babybox.cz). 4.2.1.1 Občanské sdruţení pro odloţené děti – STATIM Statim je sdruţení občanů, jejichţ hlavním posláním je záchrana novorozenců, kteří byli svou matkou odloţeni. Tuto záchranu poskytují za podmínek, kdy by těmto dětem hrozila těţká újma na zdraví popřípadě smrt. Hlavními úkoly tohoto sdruţení jsou instalování

schránek,

které

budou

poskytovat

anonymní

odloţení

novorozenců, monitorovat a nadále podporovat vývoj těchto odloţených dětí. Dále to

24

je usilování o humanizaci či osobní blaho, realizování jiné moţné humanitární práci, spolupráce s ostatními organizacemi či institucemi, které se zabývají tématikou ochrany dětí, informování veřejnosti o této problematice, získávání a vyměňování si zkušeností či poznatků se zahraničními organizacemi anebo také nabízení přímé i preventivní pomoci (www.babybox.cz). 4.2.2

Technické parametry babyboxu Babybox je vyroben z ocelového plechu a jeho dveře jsou opatřeny uzamykatelným

mechanismem, otevírání je oboustranné a celkově je zahříván na teplotu 28-30 °C, v zimě pak na 30-32 °C. Maximální povolená teplota je 37 °C. Uvnitř je také neustálá cirkulace vzduchu. Údaje z babyboxu (teplota, stav boxu, otevření dveří) jsou přenášeny do sesterny se stálou sluţbou, a to pomocí akustického signálu přes pager na informační LCD monitor, na kterém se zobrazuje aktuální stav (Marešová, 2009, s. 53). Uvnitř babyboxu je také nainstalována kamera, pomocí které je přenášen obraz na vrátnici. Zde je stálá sluţba, která současně dohlíţí na teplotu a stav boxu. Také je kontrolováno, jestli nebyly otevřeny dveře babyboxu. Jestliţe se dveře boxu otevřou, spustí se akustický a optický signál. Zároveň je místo monitorováno kamerou, díky které je pořízen obrazový záznam. Je nutné, aby pravidelně probíhala vizuální kontrola babyboxu, zda je vše v pořádku. To lze uskutečnit díky kameře, i kdyţ jsou dveře uzavřeny (Turečková, 2010, s. 27). 4.2.3

Pouţití Babyboxu Pouţití Babyboxu je snadné a nenáročné. Při příchodu k této schránce je nutné

nejprve stisknout červené tlačítko, poté otočit klikou dvířek směrem dolů, vloţit dítě dovnitř a pořádně zavřít dvířka tohoto boxu. Důleţité je také zdůraznit to, ţe při odkládání dítěte má matka moţnost si vzít ze schránky informační lístek, který obsahuje informace o budoucím osudu dítěte a také moţnosti, jak by matka mohla získat dítě zpět, pokud by si svůj čin rozmyslela (autor neuveden, 2012). 4.2.4

Postup při převzetí dítěte a následná péče Ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo metodický pokyn, kterým stanovuje

postup v případě odloţení dítěte do babyboxu. Hlavním cílem tohoto pokynu je zajištění toho, aby se odloţené děti v co nejkratším čase mohly navrátit zpět do vlastní rodiny

25

nebo aby pro ně příslušné orgány nalezly novou náhradní rodinu (www.mpsv.cz). Z důvodů různých legislativních změn, bylo toto doporučení aktualizováno a změněno. Při odloţení dítěte do babyboxu se dítě bezprostředně předá do zdravotnického zařízení, kde je mu poskytnuta odpovídající zásadní zdravotní péče. Daný poskytovatel zdravotních sluţeb je povinen oznámit tuto skutečnost místně příslušnému orgánu sociálně-právních ochrany dětí (OSPOD). Základní informace by měl oznámit ihned telefonicky a další doplnit písemnou formou. Místní příslušnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí je dána tím, zdali je známá totoţnost odloţeného dítěte či nikoli. Pokud je totoţnost dítěte známa (přiloţením rodného listu, apod.) je místě příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad podle místa trvalého pobytu dítěte. V případě, kdy je totoţnost dítěte neznámá, je místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad podle umístění babyboxu, ve kterém bylo dítě nalezeno (MPSV, 2012, s. 1). Další postup se odvíjí od toho, zdali je známá či neznámá totoţnost odloţeného dítěte. V případě známé totoţnosti dítěte, který byl do babyboxu odloţen, se bude snaţit příslušný OSPOD kontaktovat rodiče či jiné příbuzné za účelem konzultovat či nabídnout spolupráci při řešení moţné nepříznivé sociální situace dané rodiny. Dále se bude tento orgán snaţit zajistit rodičům pomoc, podporu a sociálně právní poradenství, kdyţ se rozhodnou rodiče dítě si ponechat. V případě, kdy dítě není moţné předat do péče rodičů či jednomu z nich, ale existuje nějaká osoba v širší rodině, která by tuto péči mohla zajistit, tak obecní úřad obce s rozšířenou působností se souhlasem rodičů vydá rozhodnutí o svěření dítěte do péče příbuzných nebo jiných blízkých osob dítěte či rodiny dle § 45b odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. Můţe však nastat situaci, kdy ani jeden z rodičů neudělí z jakéhokoli důvodu souhlas se svěřením dítěte do této péče. Zde tedy musí zasáhnout soud a vydat nařízení předběţného opatření o prozatímním předání dítěte do péče příbuzných či jiných blízkých osob dítěte. Další postup se odvíjí od toho, zdali se jedná o dočasně nepříznivý stav nebo trvale nepříznivý stav rodiny dítěte. Pokud tedy dítěte nemůţe být poskytnuta péče v rámci vlastní rodiny, podává příslušný orgán sociálně právní ochrany dětí po propuštění ze zdravotnického zařízení návrh soudu na předběţné opatření dle §76a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Na základě tohoto nařízení bude dítě svěřeno do pěstounské péče na přechodnou dobu fyzickým osobám, které

jsou

v evidenci

krajského

úřadu.

Výběr

konkrétních

pěstounů

na přechodnou dobu bude konat obecní úřad obce s rozšířenou působností a to

26

za konzultace s krajským úřadem, v jehoţ evidenci jsou daní pěstouni zařazeni. Pokud nebude moţné vyuţít ani téhle moţnosti pomoci, podá orgán sociálně-právní ochrany dětí soudu návrh na vydání nařízení předběţného opatření, díky kterému by bylo dítě zatímně předáno do péče zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc či do zařízení pro výkon ústavní výchovy. Pokud budou důvody pro nezajištění výchovy ve vlastní rodině trvalého charakteru, bude se orgán OSPOD snaţit zajistit souhlas obou rodičů s osvojením dítěte. V případě, kdy rodiče nedají souhlas k osvojení a i přes poučení a nabídku pomoci nebudou projevovat po dobu stanovenou zákonem zájem o dítě, podá orgán soudu návrh na rozhodnutí o tom, ţe není třeba souhlasu rodičů k osvojení z důvodu nezájmu o dítě. Poslední moţností je situace, kdy překáţky bránící rodičům v zajištění péče o své dítě nejsou trvalého rázu. Krajský úřad podá návrh ke zprostředkování pěstounské péče pro dítě, pokud se nenajdou vhodní pěstouni, můţe být dítě opět zatímně umístěno do zařízení pro

děti vyţadující okamţitou pomoc

nebo

do ústavní výchovy

(MPSV, 2012, s. 2 - 3). V případě neznámé totoţnosti dítěte je postup poněkud odlišný. Orgán OSPOD konkrétně obecní úřad obce s rozšířenou působností podá návrh soudu na předběţné opatření podle §76a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Toto nařízení na svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu fyzickým osobám je vystavěno a obecní úřad obce s rozšířenou působností vyhledá dané pěstouny za pomocí konzultace s krajským úřadem, který má tyto pěstouny ve své evidenci. Pokud nelze nalézt vhodné pěstouny, podává orgán OSPOD opět návrh na předběţné opatření soudu o tom, aby bylo dítě prozatímně předáno do zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc či do zařízení pro výkon ústavní výchovy. Zdravotnické zařízení zajištující péči o dítě po jeho odloţení do babyboxu, musí provést všechna důleţitá zdravotní vyšetření a výsledky zaloţí do zdravotní dokumentace dítěte. Orgán podá soudu podnět na ustanovení poručníka dítěte na určení jména a příjmení dítěti, avšak do doby neţ o tomto poručíkovi je rozhodnuto, zastupuje dítě při neodkladných úkonech orgán OSPOD. Dále dá obecní úřad obce s rozšířenou působností krajskému úřadu podnět ke zprostředkování náhradní rodinné péče pro dané odloţené dítě v babyboxu, a to s prioritou budoucího osvojení dítěte. Pokud se nepodaří krajskému úřadu najít vhodné osvojitele, vybere pro odloţené dítě vhodné pěstouny, které důkladně seznámí se všemi skutečnostmi, které z toho vyplývají. Pokud nastane situace, ţe se do doby pravomocného skončení řízení o osvojení dítěte přihlásí osoba, která bude tvrdit, ţe je matkou

27

či otcem, tak bude nezbytné zjistit prostřednictvím testu DNA, zdali je tomu tak či nikoli. Jestliţe se podaří prokázat, kdo je matkou nebo otcem dítěte, podniká orgán OSPOD další kroky v závislosti na celkové situaci dané rodiny apod. (MPSV, 2012, s. 3 – 4). Další důleţité informace o tom, jak ještě více konkrétně probíhá proces, aby se mohlo dítě dostat do náhradní rodiny, bude popsán v dalších moţnostech sociální pomoci a to v rámci moţnosti pomoci pěstounské péče a osvojení.

4.3 ZANECHAT NOVOROZENCE NA PORODNICKÉM ODDĚLENÍ Jedna z legitimních moţností, jak odloţit novorozence, je právě zanechání dítěte po porodu na novorozeneckém oddělení. Pro rodičku je jednoduchý způsob jak vyřešit svou ţivotní situaci a to odloţením svého dítěte, za kterého nenese trestní odpovědnost (Kümmel, Janků, 2007, s. 175). Dle §68a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině je však dáno, ţe souhlas rodičů není třeba tehdy, kdy rodiče dají souhlas k osvojení jiţ předem bez vztahu k určitým osvojitelům. Tento souhlas musí být dán předem osobně přítomným rodičem písemně před soudem anebo před příslušným orgánem sociálně – právní ochrany dětí. Důleţité je zmínit to, ţe souhlas můţe být podán rodičem nejdříve však šest týdnů po narození dítěte. Odvolat tento souhlas je moţné do doby, neţ je dítě umístěno na základě rozhodnutí do péče budoucích osvojitelů. Souhlas není třeba, kdyţ o něj rodiče nemají zájem. Nezájem je zjevný tehdy, kdy trvá alespoň 3 měsíce od posledního projeveného zájmu. Následně musí orgán sociálně – právní ochrany dětí poučit rodiče o moţných důsledcích svého chování. Od tohoto poučení dále musí uplynout další alespoň 3 měsíce. V případě, kdy rodič opustí místo, kde se dříve zdrţoval, a za 3 měsíce se nepodařilo zjistit, kde se nachází, poučení zde není potřeba (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, §68). Další postup je totoţný jako pro zprostředkování osvojení, o které se práce zmiňuje později.

4.4 ANONYMNÍ PŘEDÁNÍ NOVOROZENCE FONDU OHROŢENÝCH DĚTÍ Fond ohroţených dětí (dále jen FOD) je občanským sdruţením sdruţujícím občany a kolektivy, jejichţ hlavním cílem je pomoc dětem, které vyrůstají mimo svou vlastní rodinu v náhradní rodině, v dětských domovech či jiných ústavech nebo v případě, kdy je jejich vývoj ohroţen z důvodu nevyhovujícího rodinného prostředí (www.fod.cz). 28

Právě toto občanské sdruţení nabízí od roku 2001 sluţbu anonymního předání novorozence FOD, která je k dispozici po celé České republice nepřetrţitě 24 hodin denně a také 365 dní v roce. Potencionální zájemce má moţnost po vytočení mobilního telefonního čísla (+420 776 833 333) komunikovat přímo s prezidentkou FOD a následně se domluvit na místě a čase předání. Tato pomoc je moţná jiţ během pár hodin. Anonymita je díky pracovníkům fondu matce garantována a při převzetí je také ještě moţnost

krátké

sociální

a

zdravotní

anamnézy

klientky

či

klienta

(Kümmel, Janků, 2007, s. 175).

4.5 NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE Náhradní rodinná péče je souhrnně označována jako nekolektivní péče o dítě, o které se z různých důvodů nemohou starat biologičtí rodiče (Klimeš, 2002, s. 4). Je zřejmé, ţe dítě potřebuje harmonické prostředí pro jeho příznivý vývoj, z těchto důvodů hraje rodina nezastupitelnou roli v ţivotě dítěte. Proto v situacích, kdy vlastní rodina je nefunkční a nemůţe tedy z různých důvodů péči o dítě zabezpečit, je důleţité dítěti zajistit náhradní rodinnou péči (Novotná, Burdová, 2007, s. 72). Tato forma péče má tedy dítěti umoţňovat růst v rodinném prostředí, které by mohlo uspokojovat jeho základní potřeby, harmonicky ho rozvíjet a připravovat ho pro uspokojivé zařazení do společnosti (Matějček, Dytrych, 1994, s. 166). Náhradní rodinná péče se skládá z jednotlivých druhů forem péče o dítě a to péče jiné fyzické osoby neţ rodiče, osvojení (adopce), poručenství s péčí a pěstounská péče (Bubleová, Vránová, Vávrová, Frantíková, 2011, s. 39). Cílové skupině ţen, které se nacházejí v situaci nechtěného těhotenství, je důleţité nabídnout moţnost osvojení či pěstounské péče. 4.5.1

Osvojení Osvojení samo o sobě je v naší zemi nejvyšší moţnou a bezkonkurenčně nejčastější

realizovanou formou náhradní rodinné péče. Je důleţité zmínit, ţe pojem adopce, který je v dnešní době ještě stále laickou veřejností pouţíván, je synonymem k pojmu osvojení. Tato forma péče je specifická tím, ţe procesem osvojení získávají osvojitelé1 stejná práva i povinnosti, jaká mají ke svým dětem biologičtí rodiče. Na druhou stranu však tyto práva a povinnosti ve vztahu k biologickým rodičům zanikají, jelikoţ přecházejí v plném rozsahu na osvojitele (Gabriel, Novák, 2008, s. 42). Institut osvojení je upraven v zákoně 1

Osvojitel je osoba, která se rozhodla převzít dítě do formy náhradní rodinné péče tzv. osvojení (Gabriel, Novák, 2008, s. 42).

29

č. 94/1963., o rodině, avšak samotný proces vyřizování ţádostí, posuzování ţadatelů o zprostředkování osvojení se zaobírá zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Dále je také důleţité zmínit, ţe soudy při svěřování dětí do osvojení se řídí zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (Bubleová, Vávrová, Vránová, 2011, s. 4). 4.5.1.1 Formy osvojení Samotné osvojení je moţné vnímat a rozlišovat ve dvou základních formách: osvojení zrušitelné a osvojení nezrušitelné. Osvojení zrušitelné je také označováno jako osvojení prosté (Gabriel, Novák, 2008, s. 42). Zrušitelně je moţné tedy osvojit bez ohledu na věk dítěte a to ihned po uplynutí tříměsíční předadopční péče, avšak v případě novorozenců je to moţné jiţ ve třech měsících dítěte. Jak jiţ samotný název odkrývá, osvojení je moţné zrušit, avšak jen ze závaţných důvodů. Samotný návrh na zrušení osvojení podává pouze osvojitel či zletilý osvojenec, kdy při zrušení znovu vznikají vzájemná práva či povinnosti mezi osvojencem a jeho původní rodinou, coţ tedy znamená,

ţe

také

nabývá

opět

svého

dřívějšího

příjmení

(Bubleová, Vránová, Vávrová, Frantíková, 2011, s. 47). K osvojení nezrušitelnému dochází v případě pravomocného rozhodnutí soudu, kdy nabytá rodičovská práva a povinnosti osvojitelů k dítěti a práva a povinnosti dítěte vůči osvojitelům jsou od tohoto aktu trvalá. Toto rozhodnutí je nezvratné a důleţité, jelikoţ sebou nese důsledky pro celý následující ţivot osvojenců či osvojitelů. K tomuto osvojení tedy můţe dojít aţ v případě dítěte staršího jednoho roku (Gabriel, Novák, 2008, s. 43). Dále je důleţité zdůraznit, ţe touto nezrušitelnou formou lze osvojit i dítě, které bylo předtím osvojeno nezrušitelně, a to aţ do zletilosti osvojence. Vypadá to tedy tak, ţe novorozenci jsou poměrně často osvojování nejprve zrušitelně a po dosaţení jednoho roku věku dítě nezrušitelně. U obou těchto typů osvojení jsou osvojitelé zapsáni v matrice i v rodném listě dítěte na místo původních rodičů, avšak zápis původních rodičů vţdy zůstává v poznámce (Bubleová, Vránová, Vávrová, Frantíková, 2011, s. 47). 4.5.1.2 Podmínky pro osvojení Důleţité pro to, aby mohlo dojít k samotnému osvojení, musí být naplněna řada zásadních podmínek. Některé jsou pro obě formy osvojení totoţné, avšak pro osvojení nezrušitelné jsou stanoveny další specifické podmínky. Těchto podmínek obecně je velké

30

mnoţství, pro účely této práce však budou zmíněny pouze některých z nich, které souvisí přímo s osvojením novorozenců. Mezi subjektivní podmínky obou forem osvojení patří následující podmínky. Osvojit lze pochopitelně dle aktuální legislativy pouze nezletilé dítě, mezi osvojencem a osvojitelem musí být přiměřený věkový rozdíl, osvojitel by měl být schopen všestranně zabezpečit vyhovující rodinné prostředí, osvojitel musí mít plnou způsobilost k právním úkonům a musí být zaručeno, ţe osvojení bude k prospěchu dítěte i celkově společnosti. Podmínky objektivního charakteru se dotýkají především vztahu mezi osvojitelem a osvojencem, apod. Je důleţité, aby mezi osvojencem a osvojitelem neexistoval příbuzenský poměr, aby k osvojení byl přiloţen souhlas zákonného zástupce osvojovaného dítěte apod. (Čoţíková, 2008, s. 17). Toto tedy bylo pár zmíněných podmínek, které jsou důleţité proto, aby mohlo dojít k samotnému osvojení dítěte. Dále Gabriel a Novák (2008, s. 43) uvádějí, ţe je důleţité zmínit také to, ţe osvojit je moţné pouze tzv. právně volné dítě, coţ jak uţ bylo zmíněno ve výše uvedených podmínkách, znamená, ţe rodiče či zákonní zástupci musí podepsat písemný souhlas s osvojením, která mohou nejdříve udělit po uplynutí 6 týdnů po narození dítěte. Jedná se tedy o souhlas s osvojením směrem k neurčitým ţadatelům. V případě, kdyby s tím rodiče vyslovili souhlas, můţe být dítě osvojeno konkrétní osobě, kterou mohou i biologičtí rodiče mohli navrhnout. V případě souhlasu s osvojením předem neurčených ţadatelů provádí konkrétní výběr vhodných ţadatelů pro dané dítě orgán OSPOD – spádový krajský úřad nebo Úřad pro mezinárodně – právních ochranu dětí. Druhým moţným způsobem, jak se dítě můţe stát právně volným, je dlouhodobý nezájem rodičů o jeho osobu. Dle § 68 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině je zřejmé, ţe nezájem rodiče o dítě je v případě, kdy trvá alespoň 3 měsíce od posledního projeveného skutečného zájmu. Následně je potřeba, aby orgán OSPOD poučil rodiče o moţných důsledcích svého chování. Od tohoto poučení by měly dále uplynout další 3 měsíce. Dále je důleţité podotknout, ţe v § 68a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině se říká, ţe poučení se nevztahuje na rodiče dítěte, kteří opustili místo, kde se dříve zdrţovali, a orgánu se tedy nepodařilo zjistit, kde se rodiče či rodič dítěte za ty zmíněné tři měsíce zdrţují. V těchto všech výše zmíněných případech je třeba k procesu osvojení souhlasu opatrovníka, který byl osvojovanému dítěti pro tento proces ustanoven (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, § 68b). 31

Další důleţitou podmínkou, která uţ souvisí s níţe uvedeným zprostředkování osvojení je ta, ţe před rozhodnutím soudu o osvojení dítěte, musí být dítě po dobu nejméně tří měsíců v péči budoucích osvojitelů a to na vlastní osobní náklady – tzv. předadopční péče (Bubleová, Vránová, Vávrová, Frantíková, 2011, s. 42). 4.5.2

Pěstounská péče Pěstounská péče je státem garantovaná a řízená forma náhradní rodinné péče, která

se snaţí zajistit dostačující hmotné zabezpečení dítěte a také dostatečně odměnit ty osoby, které o dítě fakticky pečují (Matoušek, 1999, s. 34 – 35). Pěstounství je tedy druhou základní formou náhradní rodinné péče (Gabriel, Novák, 2008, s. 46). Do pěstounské péče mají moţnost být svěřeny děti, kterým nemůţe být z jakéhokoli důvodu zajištěna výchova u rodičů, a to dlouhodobě či krátkodobě. Obecně má tedy pěstoun právo zastupovat dítě a spravovat jeho záleţitosti. Co se týče výkonu mimořádných záleţitostí, tak pěstoun musí poţádat o souhlas zákonného zástupce dítěte, popřípadě soud. Je tedy zřejmé, ţe mezi pěstounem a dítětem, nevzniká takový vztah, jaký je mezi rodičem a dítětem (Bubleová, Frantíková, Vránová, 2011, s. 6 - 7). Nyní bych tedy chtěla zmínit, jaká moţnost pomoci v rámci pěstounské péče se naskýtá novorozencům, kteří se ocitají bez rodičů. Tyto informace jsou důleţité proto, aby ţena mohla vědět, co se s jejím dítětem bude dít, v případě, kdy se rozhodne dítě donosit, avšak dále nevychovávat. 4.5.2.1 Pěstounská péče na přechodnou dobu Tato zvláštní forma náhradní rodinné péče je institutem, který umoţňuje dítěti růst v náhradním rodinném prostředí u proškolených pěstounů proto, aby nemuselo trávit čas v ústavním zařízení (Vítková Rulíková, 2009, s. 1). Obecně se tedy jedná o formu péče v takové situaci, kdy biologičtí rodiče nejsou dočasně, po určitou dobu schopni zastávat rodičovské povinnosti a o dítě kvalitně pečovat, nebo kdyţ se pro dítě teprve zajišťuje dlouhodobější

řešení

ve

formě

klasické

pěstounské

péče

či

osvojení

(Gabriel, Novák, 2008, s. 54). Pěstounská péče na přechodnou dobu má další specifika. Dle §27a odst. 9 zákona č. 359/1999 Sb., sociálně-právní ochrana dětí je zřejmé, ţe tato forma péče můţe trvat nejdéle 1 rok. To neplatí v případě, kdy jsou do pěstounské péče téhoţ pěstouna svěřeni

32

další sourozenci dítěte. Zde je opět doba trvání této formy 1 rok, avšak je počítána od svěření posledního sourozence do pěstounské péče. Další specifika jsou v tom, ţe dítě můţe být do této formy svěřeno pouze rozhodnutím soudu na návrh OSPOD a to jen osobám, které jsou veden ve speciální evidenci pěstounů na přechodnou dobu. Dále je specifikum v tom, ţe osoby, které tuto péči vykonávají, také pobírají odměnu i po dobu, kdy o ţádné dítě nepečují a jsou v pohotovosti, kdy by měly být připraveny přijmout dítě v obtíţné krizové situaci, ihned po rozhodnutí soudu (www.mpsv.cz). 4.5.2.1.1 Podmínky pěstounské péče na přechodnou dobu Krajský úřad má k dispozici evidenci osob pro zajištění pěstounské péče na přechodnou dobu, kterou také sám spravuje. Do této evidence jsou osoby zařazeny podáním ţádosti u obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Po doplnění ţádosti o specifické náleţitosti, musí úřad tuto ţádost neprodleně zaslat krajskému úřadu. Do této evidence se tedy zařazují osoby, které na základě odborného posouzení mají dispozice pro výkon takové péče o dítě, která je specifická z hlediska krátkodobosti péče a také péče o dítě krátce po jeho narození (zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí § 27 a). Je tedy nutné detailně prověřit a připravit ţadatele na přijmutí dítěte. Ţadatelé prochází psychologickým prověřením a také absolvováním speciálního přípravného kurzu (Noţířová, 2012, s. 20). Dále by se tedy měla prověřit a posoudit rodinná situace ţadatelů, ţivotní zabezpečení a bydlení, osobnostní charakteristiky, zdravotní stav a podpůrnou sít v blízkých či okolí. Je důleţité při samotném posuzování postupovat individuálně (MPSV, 2013, s. 2 – 4). Je zřejmé, ţe se kaţdý z pěstounů na přechodnou dobu bude specializovat na určitou specifickou skupinu dětí (MPSV, 2013, s. 4). Existuje tedy několik druhů pěstounské péče na přechodnou dobu, já se však dále blíţe zmíním pouze o tzv. rané pěstounské péči, jelikoţ je předmětem mé práce pouze dítě nově narozené. 4.5.2.1.2 Raná pěstounská péče Jedná se o nejrozvinutější, nejsnadnější, ale zároveň i nejpřínosnější formu pěstounské péče na přechodnou dobu (Noţířová, 2012, s. 19). První dny po narození dítěte

33

jsou velice zásadní pro jeho další vývoj a i pár dní, které by konkrétní dítě mohlo být umí(MPSV, 2013, s. 5). Dítě po propuštění z porodnického oddělení můţe tedy jít přímo do péče pěstounů na přechodnou dobu, kde stráví nezbytně nutný čas, většinou okolo dvou měsíců. Záleţí na tom, za jak dlouhou dobu se vyřeší právní formality a krajský úřad zprostředkuje osvojení, jeli to moţné (Noţířová, 2012, s. 20). Samozřejmě ţe mohou nastat různé komplikace, které celý proces prodlouţí, avšak jak jiţ bylo výše zmíněno, pěstounská péče na přechodnou dobu je časově ohraničena. 4.5.2.1.3 Postup při svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu Orgány sociálně právní ochrany dětí mají k dispozici evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, od svého daného krajského úřadu. V případě, kdy se sociální pracovník/pracovnice obecního úřadu obce s rozšířenou působností dozví o nějakém dítěti, který potřebuje okamţitou pomoc, osloví subjekty, které mají uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče s osobami v evidenci, zdali by některá z osob, se kterou mají uzavřenou dohodu, mohla dítěti tuto specifickou péči poskytnout. V případě nalezení moţného pěstouna dochází k samotnému svěření dítěte do péče. Sociální pracovník/pracovnice podává rovnou návrh k příslušnému soudu na svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu, a to buď formou návrhu na vydání předběţného opatření a/nebo na meritorní svěření do pěstounské péče na přechodnou dobu. O samotném návrhu na vydání předběţného opatření rozhoduje okresní soud místně příslušný dle sídla navrhovatele – obecní úřad obce s rozšířenou působností. Předmět předběţného opatření můţe mít jakýkoli důvod a trvá tři měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí. Existuje také moţnost prodlouţení o další tři měsíce. Dále je však ţádoucí ihned po předběţném opatření podat návrh soudu na zahájení dalšího řízení a to bud na vydání meritorního rozhodnutí o svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu nebo jiný návrh na vydání meritorního rozhodnutí ve věci péče o dítě. Je zřejmé, ţe se jedná o překlenovací institut, a proto má soud povinnost za spolupráce OSPOD přezkoumávat nejméně jednou za tři měsíce důvody dalšího trvání pěstounské péče na přechodnou dobu. Soud tedy můţe určit, zdali je vhodné v této formě pěstounské péče dále pokračovat, nebo zdali je moţné svěřit dítě jiţ do dlouhodobé náhradní rodinné péče apod. (MPSV, 2013, s. 9 – 10).

34

4.5.3

Proces zprostředkování osvojení a pěstounské péče Proces zprostředkování osvojení je sloţitým a obsáhlým procesem. Samotné

zprostředkování však není předmětem této práce, a tak zmíním nějaké základní informace, které by mohl sociální pracovník ţeně či dívce sdělit, kdyţ se nachází ve fázi rozhodování ve své těţké ţivotní situaci. Samotné zprostředkování osvojení i pěstounské péče spočívá ve vyhledávání dětí, které potřebují zajistit jiné náhradní rodinné prostředí a to formou osvojení či pěstounské péče. Dále toto zprostředkování spočívá ve vyhledávání náhradních osvojitelů a pěstounů, v odborné přípravě těchto osob k přijetí dítěte do rodiny a v neposlední řadě v samotném výběru osvojitelů či pěstounů pro dané dítě a zajištění společného seznámení. Je důleţité říct, ţe samotný výběr těchto osob a seznámení osvojitelů či pěstounů s dítětem mohou provádět pouze samotné orgány sociálně-právní ochrany dětí2 (zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí § 19 a). Zprostředkování náhradní rodinné péče tedy osvojení a svěření dítěte do pěstounské péče v České republice zajišťují krajské úřady. Zprostředkované osvojení se nevykonává v případě, kdy rodiče dali předem souhlas k osvojení dítěte ve vztahu k nějakým osvojitelům. Dále se nevykonává tehdy, kdy podává návrh na osvojení manţel rodiče dítěte či pozůstalý manţel po rodiči nebo osvojiteli dítěte. Co se týká pěstounské péče, tak ta se neprovádí v situaci, kdy podává návrh na svěření dítěte do pěstounské péče osoba, která je s dítětem v příbuzenském vztahu či je osoba blízká dítěti nebo rodině (zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí § 20). 4.5.3.1 Postup obecního úřadu obce s rozšířenou působností Úkolem obecního úřadu obce s rozšířenou působností je tedy vyhledávání dětí potřebující náhradní rodinné prostředí a vyhledávání osob, které by se mohli stát osvojiteli či pěstouny. Tuto činnost mohou také vykonávat obce či pověřené osoby, které danému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností tyto informace zprostředkovávají. Dále tento proces pokračuje tak, ţe je zaloţena spisová dokumentace dítěte pro účely zprostředkování náhradní rodinné péče po podání návrhu soudu. Tato dokumentace musí obsahovat například osobní údaje, doklad o státním občanství, údaje o sociálních poměrech 2

Dle §4 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí jsou za orgány sociálně-právní ochrany povaţovány krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady a újezdní úřady, ministerstvo, Úřad a Úřad práce České republiky – krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu.

35

dítěte, rodičů, sourozenců, popřípadě prarodičů, zpráva o zdravotním stavu dítěte apod. Dalším úkolem obecního úřadu obce s rozšířenou působností je vést spisovou dokumentaci o ţadateli. Mezi náleţitosti patří například samotná ţádost, opis z evidence Rejstříku trestů, údaje o ekonomických a sociálních poměrech atd. Dále tedy kopie této dokumentace o ţadateli směřuje neprodleně na krajský úřad (zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí § 21). 4.5.3.2 Zprostředkování osvojení a pěstounské péče krajským úřadem Dle § 22 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí je krajský úřad orgánem sociálně-právní ochrany dětí, který vede samotnou evidenci dětí a evidenci ţadatelů vhodných stát se osvojiteli či pěstouny. Jeho hlavním úkolem je tedy vyhledávat pro děti uvedené v evidenci krajského úřadu dané správné ţadatele uvedené v evidenci ţadatelů krajského úřadu. Důleţité je to, aby krajský úřad při samotném zprostředkování osvojení či pěstounské péče přihlíţel k výsledkům odborného posouzení dítěte a ţadatelů3, k vyhodnocení situace a jeho rodiny a k plnění

opatření,

které

vyplývají

z individuálního

plánu

dítěte

(zákon

č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí § 24). Dalším úkolem krajského úřadu je zajišťování přípravy fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny pro přijetí dítěte do rodiny. Dále je těmto osobám poskytována poradenská pomoc a speciální příprava k přijetí dítěte na přechodnou dobu. Časový rozsah přípravy je pro pěstounskou péči a osvojení nejméně 48 hodin a pro pěstounskou péči na přechodnou dobu je to nejméně 72 hodin.

Dále také by měla

proběhnout příprava dětí ţijících jiţ v rodině budoucích osvojitelů či pěstounů. V neposlední řadě poskytují zmíněnou poradenskou činnost a to tématy spojené s osvojením či pěstounskou péči (zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí § 11). V případě kdy dojde k tomu, ţe krajský úřad zjistí, ţe má v evidenci ţadatelů či v evidenci ţadatelů jiného krajského úřadu osobu, která je vhodná se stát osvojitelem nebo pěstounem dítěti, které je vedeno v evidenci daného krajského úřadu, tak má

3

Odborné posouzení pro zprostředkování osvojení a pěstounské péče zahrnuje například posouzení dítěte a ţadatele – posouzení vývoje a potřeb dítěte, osobnost ţadatele, psychický stav či zdravotní stav ţadatele apod. Dále se posuzuje schopnost dětí ţijících jiţ v dané rodině ţadatele přijmout dítě do rodiny, zjištění bezúhonnosti ţadatele, zhodnocení přípravy k přijetí dítěte do rodiny atd. (zákon č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí § 27).

36

povinnost úřad tuto skutečnost písemně oznámit ţadateli, jinému krajskému úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností neb pověřené osobě, pokud s nimi ţadatel uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče, v jistém případě i Úřadu, pokud je dítě vedeno v jejich evidenci. Ţadatelé tedy mají poté právo na seznámení se s dítětem. Na základě seznámení mohou vyuţít moţnosti podání ţádosti o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů nebo do péče budoucích pěstounů a to nejpozději do 30 dnů ode dne doručení písemného oznámení (zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí § 24). V případě, ţe se jedná o novorozence, který je jiţ v péči pěstounů na přechodnou dobu, je proces zprostředkování moţného osvojení či pěstounské péče následující. Je důleţitá vzájemná spolupráce mezi místně příslušnou sociální pracovnicí/pracovníkem dítěte a pracovnicí/pracovníkem pěstounů. Sociální pracovník v této době se tedy snaţí vyřizovat

náleţitosti

pro

nahlášení

dítěte

do

náhradní

rodinné

péče

(např. občanství, sociální zpráva, apod.) ke zprostředkování na příslušný krajský úřad (MPSV, 2011, s. 36). Ten dále postupuje, jak je jiţ výše zmíněno v rámci zprostředkování osvojení čí pěstounské péče.

4.6 JINÉ MOŢNOSTI SOCIÁLNÍ POMOCI Velice častým důvodem, proč těhotné ţeny nechtějí dítě donosit, jsou finanční problémy. Ţeny uvádějí, ţe by neměly dostatek prostředků k tomu, aby své dítě zabezpečily. V Olomouci v roce 2013 za období leden aţ duben proběhly jiţ 4 adopce novorozenců, kdy se matky rozhodly pro tuto moţnost právě z finančních důvodů.4 Toto je jen názorný příklad toho, ţe tento problém je aktuální. Velice často mají matky nedostačující informace o tom, jaké moţnosti finanční, materiální pomoci nebo pomoci prostřednictvím sluţeb stát nabízí a čím by tedy mohly svou nepříznivou ţivotní situaci zlepšit. Jak uvádí Krebs (2010, s. 175 – 177) jedná se o systém sociálního zabezpečení, který je součástí sociální politiky kaţdého státu a je tedy prostředkem k realizaci daných úkolů a cílů. Sociální zabezpečení je soubor institucí, zařízení a opatření, díky kterým je moţné předcházet sociálním událostem občanů a zmírňovat a odstraňovat jejich následky. Definicí pro tento pojem existuje několik, avšak nejrozšířenějším pojetím je sociální zabezpečení vnímané jako souhrnné označení pro všechny sociální instituce, které poskytují občanům radu (poradenství), ochranu (prevenci), materiální (věcná) a peněţní plnění (dávky), sluţby a azyl a to k uspokojování 4

Na základě rozhovoru s paní Mgr. Danou Balutovou uskutečněného dne 8. 04. 2013

37

jejich sociálních potřeb. V České republice existují tři na sebe navazující systémy – systém sociálního pojištění, státní sociální podpory a sociální pomoci. Tyto systémy se od sebe liší v tom, jakou sociální situaci řeší, jakým způsobem jsou dávky v daných systémech financovány a v poslední řadě také v tom, jak jsou systémy organizačně zabezpečeny. Sociální pracovník můţe tedy ţenu informovat o této základní podpoře, kterou stát nabízí - na jaké dávky, podporu a sluţby má ze zákona v rámci jednotlivých systémů sociálního zabezpečení nárok. Samozřejmě, ţe se jedná o rozsáhlé informace o jednotlivých dávkách či sluţbách, kde je vţdy důleţité vědět, kdo a za jakých podmínek má na danou sluţbu nebo dávku nárok, jaká je výše podpory apod. Podrobnější informace o jednotlivých dávkách jsou uvedeny v příloze absolventské práce, avšak pro shrnutí těchto moţností pomoci uvádím, na jaké sluţby či dávky má těhotná ţena z pohledu jednotlivých systémů nárok. Systém sociální pojištění řeší situace, na které se můţe občan předem připravit formou odloţení nějaké své části spotřeby na krytí budoucí nepříznivé delší či krátkodobější sociální situace (Krebs, 2010, s. 177). Pokud tak ţena učinila, můţe mít teoreticky nárok na tuto podporu. V rámci systému sociální pojištění má těhotná ţena nárok na konkrétní dávky ze systému

nemocenského

pojištění,

o

kterých

pojednává

zákon

č.

187/2006

Sb., o nemocenském pojištění. První dávkou je peněţitá pomoc v mateřství a druhou moţnou dávkou je vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství (www.mpsv.cz). Systém státní sociální podpory řeší sociální situace, které jsou společensky uznány za zřetele hodné, tedy jedná se o sociální situace, kdy především rodinu s dětmi se snaţí tento systém podpořit (Krebs, 2010, s. 178). V tomto pilíři sociálního zabezpečení můţe ţena

vyuţít

4

druhy

dávek.

Jedná

se

o

přídavek

na dítě, rodičovský

příspěvek, příspěvek na bydlení a porodné (www.mpsv.cz). Poslední pilíř sociálního zabezpečení, systém sociální pomoci řeší obtíţné situace stavu hmotné či sociální nouze, kdy občan není schopen nebo nemá moţnosti k tomu, aby svou situaci řešil sám nebo společně se svou rodinou. Sociální pomoc se tedy poskytuje ve formách sociálních sluţeb, formou sociálně právní ochrany a dávek sociální pomoci (Krebs, 2010, s. 178 – 179). Formu sociálních sluţeb upravuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Sociální sluţby tedy zahrnují sociální poradenství, sluţby sociální péče a sluţby sociální

38

prevence (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách §32). Těhotná ţena by mohla vyuţít sluţby základního a odborného poradenství. V rámci sluţeb sociální prevence by mohla těhotná ţena vyuţít sluţeb Azylové domy a to v případě ztráty bydlení (www.mpsv.cz). Formu sociálně právní ochrany upravuje mimo jiné zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Dle §1 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí je sociálně-právní ochrana vnímána jako ochrana práv dítěte na jeho příznivý vývoj a výchovu, ochrana oprávněných zájmů dítěte a to i ochrana jeho jmění, působení směřující k obnovení daných narušených funkcí rodiny a také zabezpečení moţného náhradního rodinného prostředí pro dítě, které z různých důvodů nemůţe dočasně či trvale ţít ve vlastní rodině. Tato forma je jiţ výše zmíněna v rámci moţností sociální pomoci – osvojení a pěstounská péče. Co se týče dávek sociální pomoci, tak ty upravuje zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Zde by měla těhotná ţena nárok na příspěvek na ţivobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamţitou pomoc (www.mpsv.cz). Další podrobnější informace o jednotlivých dávkách jsou zmíněny v příloze č. 1.

39

ZÁVĚR Cílem absolventské práce bylo zjistit, jaké jsou moţnosti sociální pomoci nabízené těhotným ţenám, které se nacházejí ve fázi rozhodování, zda podstoupit umělé přerušení těhotenství či zda řešit svou situaci jiným moţným způsobem. Moţností řešení nechtěného těhotenství je několik. První moţností řešení této pro ţenu nepříznivé ţivotní situace je podstoupení umělého ukončení těhotenství. Ţena má však více moţností sociální pomoci, které dnešní Česká republika nabízí. Jedná se o moţnost utajeného porodu, odloţení dítěte do babyboxu, zanechat novorozence na porodnickém

oddělení,

anonymní

předání

novorozence

Fondu

ohroţených

dětí, osvojení a pěstounská péče. Další moţnosti pomoci je finanční pomoc a sluţby, které také dnešní stát nabízí. Informace jsou důleţité, jelikoţ ţena často nemá dostatek informací o tom, jak můţe svou finanční situaci či také problémy s bydlením řešit a jakou pomoci ji tedy stát prostřednictvím dávek či sluţeb nabízí. Tato teoretická práce by mohla slouţit sociálním pracovníkům v Poradnách pro ţeny a dívky jako materiál, který mohou vyuţít při intervencích s ţenami či dívkami, které se nacházejí právě ve fázi rozhodování, zdali si dítě nechat či nikoli. Prostřednictvím tohoto materiálnu by mohla těhotná ţena získat přehledné informace od sociálního pracovníka a pro pracovníka je tento materiál podporou při intervenci s klientkou. Při komunikaci s Poradnami pro ţeny a dívky, které mají o mou práci zájem, jsem došla k závěru, ţe bych chtěla vytvořit nějakou aktuální výstiţnou a přehlednou broţuru o moţnostech sociální pomoci pro ţeny nacházející se v této situaci nechtěného těhotenství. Tuto broţuru by ţena mohla mít k dispozici a následně po intervenci s pracovníkem si ještě jednou získané informace projít a v klidu se rozhodnout. Uvědomuji si, ţe moţností sociální pomoci ţenám, které se nacházejí ve fázi rozhodování, zdali podstoupit umělé přerušení těhotenství či nikoli, je mnohem více, neţ má práce zmiňuje. Tato práce by mohla být rozšířena o metody práce s tímto specifickým typem klientů a také o moţné teoretické přístupy, které by bylo moţné v intervenci s klientkou vyuţít.

40

BIBLIOGRAFICKÝ SEZNAM Baran, P. (2000). Interrupce. Zlín: Nadace Prenatal. Bubleová, V., Frantíková, J., Vránová, L. (2011). Základní informace o pěstounské péči a péči poručníka. Praha: Středisko náhradní rodinné péče o. s. Bubleová, V., Vávrová, A., Vránová, L. (2011). Základní informace o osvojení (adopci). Praha: Středisko náhradní rodinné péče o. s. Bubleová, V., Vránová, L., Vávrová, A., Frantíková, J. (2011). Základní informace o náhradní rodinné péči. Praha: Středisko náhradní rodinné péče o. s. Coutinho, J., Krell, C. (2011). Anonyme Geburt und Babyklappen in Deutschland. München: Deutsches Jugendinstitut e. V. Čech, E. a kol. (2006). Porodnictví. Praha: Grada Publishing. Čech, E. a kol. (1999). Porodnictví. Praha: Grada Publishing. Čoţíková, M. (2008). Cesta k přijetí dítěte do náhradní rodinné péče. In Vašťatková, J., Vyhnálková, P. (2008). Rodina a náhradní rodinná péče. Olomouc: HANEX. Dohnalová, R. (2008). Potraty jako morální problém (bakalářská práce). Brno: Masarykova univerzita. Fišerová, L. (2009). Problematika interrupcí z etického hlediska s důrazem na hodnotu lidského života (diplomová práce). Brno: Masarykova univerzita. Freedová, L., Salazarová, P. (2008). Čas k uzdravení: Naděje a pomoc při překonání postabortivního syndromu. Praha: PAULÍNKY. Gabriel, Z., Novák, T. (2008). Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Praha: Grada Publishing. Haškovcová, H. (2002). Lékařská etika. Praha: Galén. Janebová, R. (2006). Sociální problémy z aspektu gender. Hradec Králové: Gaudeamus. Klimeš, J. (2002). Reakce na ambivalentní objekt. Praha: Universita Karlova. Koschin, F. (2000). Demografie poprvé. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze. Krebs, V. a kol. (2010). Sociální politika. Praha: Wolters Kluwer ČR Kučera, E. (2011). Umělé přerušení těhotenství. Lékařské listy, č. 3, s. 25 – 28. Kümmel, J., Janků, P. (2007). Legální anonymní odloţení novorozence – současné moţnosti v ČR. Praktická gynekologie, č. 4, s. 174 – 176. 41

Leifer, G. (1999). Úvod do porodnického a pediatrického ošetřovatelství. Praha: Grada Publishing. Macela, M. (2012). Aktualizované doporučení Ministerstva práce a sociálních věcí k postupu příslušných obecních úřadů obcí s rozšířenou působností při odložení dítěte do babyboxu. Praha: MPSV. Macků, F., Macků, J. (1998). Průvodce těhotenstvím a porodem. Praha: Grada Publishing. Matějček, Z. a kol. (1999). Náhradní rodinná péče. Praha: Portál. Marešová, G. (2009). Utajené (anonymní) porody versus babyboxy a návaznost zdravotní a sociální péče. Sestra, č. 6, s. 51 – 54. Maříková, H., Petrusek M., Vodáková A. a kol. (1996). Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum. Matějček, Z., Dytrych, Z. (1994). Děti, rodina a stres. Praha: Galén Novotná, V., Burdová, E. (2007). Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Praha: Linde. Oberederová, I. (2005). Jak se snaţím pomáhat ţenám po potratu. In Lamplmairová, K. a kol. (2005). Dala jsem jí jméno Nadine. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství s.r.o. Pohunková, D. (1991). Úcta k životu: Sborník. Praha: ZVON. Poltawska, W. (1991). Psychické následky potratů. In Pohunková, D. (1991). Úcta k životu: Sborník. Praha: ZVON. Práško, J., a kol. (2003). Stop traumatickým vzpomínkám. Praha: Portál Rokyta, Z. (2008). Plánované rodičovství a antikoncepce. In Rob, L. a kol. (2008). Gynekologie. Praha: Galén. Rotter, H. (1999). Důstojnost lidského života. Praha: Vyšehrad, spol. s. r. o. Roztočil, A. a kol. (2001). Porodnictví. Brno: Institut pro další vzdělávání ve zdravotnictví. Špatenková, N. (2006). Jak řeší rodinné krize moderní žena. Praha: Grada Publishing Šráček, J. (2007). Lékařské hledisko. In Bahounek, T. J., Fukalová, D., Man, V., Schelleová, I., Schelle, K., Šráček, J. (2007). Čtyři pohledy na interrupci. Ostrava: Key Publishing.

42

Turečková, J. (2010). Zkušenost s babyboxem, anonymní porody a utajené porody (bakalářská práce). Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Ucháčová, K. (2007). Proč pláčeš Miriam: utrpení žen po umělém potratu: “Postabortivní syndrom“:

svědectví postižených žen a informace lékařů o

psychických následcích umělého potratu. Jihlava: Hnutí Pro ţivot ČR. Uzel, R. (2007): Komplikace interrupce [on-line]. Dostupné 22. 4. 2013 z http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/komplikace-interrupce-295951 Vokurka, M., Hugo, J. a kol. (2005). Velký lékařský slovník: Praha: Jessenius Maxdorf. Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Vyhláška č. 505/2006 Sb. v účinném znění ke dni 27. 4. 2013 . Vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR, kterou se provádí zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství. Vyhláška č. 75/1986 Sb. v účinném znění ke dni 27. 4. 2013. Zákon o pomoci v hmotné nouzi. Zákon č. 111/2006 Sb. v účinném znění ke dni 27. 4. 2013. Zákon o péči o zdraví lidu. Zákon č. 20/1966 Sb. v účinném znění zákona č. 422/2004 Sb. ke dni 27. 4. 2013. Zákon o rodině. Zákon č. 94/1963 Sb. v účinném znění 27. 4. 2013 Zákon o sociálně právní ochraně dětí. Zákon č. 359/1999 Sb. v účinném znění ke dni 27. 4. 2013. Zákon o sociálních službách. Zákon č. 108/2006 Sb. v účinném znění ke dni 27. 4. 2013 Zákon o státní sociální podpoře. Zákon č. 117/2006 Sb. v účinném znění ke dni 27. 4. 2013. Zákon o veřejném zdravotním pojištění. Zákon č. 48/1997 Sb. v účinném znění zákona č. 422/2004 Sb. ke dni 27. 4. 2013.

43

INTERNETOVÉ ZDROJE Adam

Česká

republika

[on-line].

Dostupné

15.

5.

2012

z http://www.adamcr.cz/informacni-odbor/nahradni-rodinna-pece/pravni-a-etickaproblematika/anonymni-a-utajeny-porod Autor

neuveden

[on-line].

Dostupné

17.

5.

2012

z http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~omelm9am/babybox/bb-uvod.php Babybox [on-line]. Dostupné 7. 5. 2012 z http://www.babybox.cz/ Górská, M. (2004): Interupce psaná společností, tělem a individuálním vědomím [on-line].

Dostupné

26.

3.

2012

z

http://www.feminismus.cz/fulltext.shtml?x=206983 Fáze

PAS

[on-line].

Dostupné

29.

4.

2012

z

http://www.afterabortion.com/faq.html#2 FOD [on-line]. Dostupné 16. 5. 2012 z www.fod.cz Hollerich,

J.

C.

(2013).

Ţivot

jako

zázrak

a

dar.

Týdeník

matice

cyrilometodějské, č. 7, s. 6 – 7. Mladá fronta zdravotnické noviny ZDN (2007): Komplikace interrupce [on-line]. Dostupné 27. 4. 2013 z http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/komplikace-interrupce295951 MPSV (2006): MPSV vydalo metodiku pro případy dětí odloţených do babyboxů [on-line].

Dostupné

12.

5.

2012

z

http://www.mpsv.cz/files/clanky/2583/160306b.pdf MPSV (2009): Metodické doporučení MPSV č. 6/2009 k pěstounské péči na přechodnou

dobu

[on-line].

Dostupné

27.

4.

2013

z

http://www.svp-

km.cz/soubory/metodicke_doporuceni_mpsv_c-6.pdf MPSV (2011): Pěstounské péče na přechodnou dobu pro nejmladší děti [on-line]. Dostupné

27.

4.

2013

z

http://www.sluzby-pardubickykraj.cz/wp-

content/uploads/PPPD-2.pdf MPSV (2012): Aktualizované doporučení Ministerstva práce a sociálních věcí k postupu příslušných obecních úřadů obcí s rozšířenou působností při odloţení dítěte

do

babyboxu

[on-line].

Dostupné

27.

http://www.babybox.cz/media/pdf/doporuceni-mpsv-2012.pdf

44

4.

2013

z

MPSV (2013): Informace o postupech spojených s umisťování dětí do pěstounské péče

na přechodnou

dobu

[on-line].

Dostupné

27.

4.

2013

http://www.mpsv.cz/files/clanky/14851/umistovani_deti_PPPD.pdf MPSV (2013): Nemocenské pojištění v roce 2013 [on-line]. Dostupné 27. 4. 2013 http://www.mpsv.cz/cs/7 MPSV (2013): Státní sociální podpora [on-line]. Dostupné 27. 4. 2013 z http://www.mpsv.cz/cs/2 Naše

porodnice

[on-line].

Dostupné

10.

5.

2012

z

http://www.naseporodnice.cz/utajeny-porod.php Nosková, A. (2006): Profil instituce STATIM [on-line]. Dostupné 7. 5. 2012 z http://www.babyhelp.unas.cz/ Noţířová, J. (2012). Náhradní rodinná péče. Praha: Linde Praha. Občanské

sdruţení

ONŢ

[on-line].

Dostupné

27.

4.

2013

z

http://www.poradnaprozeny.eu/ Pro life (2013): Co to je postabortivní syndrom (PAS) [on-line]. Dostupné 27. 4. 2013 z http://prolife.cz/?a=34&id=69 Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky (2013): Potraty v roce 2012. [on-line]. Dostupné 27. 4. 2013 z www.uzis.cz/system/files/ai_2013_07.pdf

45

PŘÍLOHA Č. 1 Systém sociálního pojištění Systém nemocenského pojištění je určen výdělečným osobám, které při ztrátě příjmů v různých krátkodobých sociálních událostech, jako je i například těhotenství a mateřství, zabezpečuje peněţitými dávkami tohoto pojištění. První dávkou je peněţitá pomoc v mateřství. Základní podmínka nároku na ni je následující: v den, kdy je dávka přiznávána, musí trvat účast na nemocenském pojištění či ochranná lhůta a v posledních dvou letech před tímto dnem musí trvat účast na nemocenském pojištění minimálně po dobu 270 dnů. Co se týče osob samostatně výdělečně činných (dále OSVČ), tak další specifickou podmínkou je účast na nemocenském pojištění jako OSVČ podobu alespoň 180 kalendářních dnů v posledním roce před počátečním dnem podpůrčí doby. Nárok na tuto dávku nemocenského pojištění nastává dnem, který si pojištěnka určí a to v období od počátku 8. a do počátku 6 týdne před očekávaným porodem. Celková podpůrčí doba činí 28 týdnů, lze ji tedy pobírat nejdéle do 1 roku věku dítěte (www.mpsv.cz). Druhou moţnou dávkou je vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Tato dávka náleţí zaměstnankyním, které byly z důvodu těhotenství, mateřství či kojení převedeny na jinou práci, a proto mají bez svého zavinění niţší příjmy neţ před převedením. Vyplácí se ţenám za kalendářní dny, v nichţ dané převedení na jinou práci trvalo, avšak nejdéle do 6. týdne před očekávaným porodem (www.mpsv.cz). Dle § 108 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění dávky vyplácí okresní správy sociálního zabezpečení, v případě ţe se jedná o zaměstnané osoby a osoby samostatně výdělečně činné. Dále tyto dávky můţe vyplácet příslušný sluţební útvar, jde-li o příslušníky a také věznice nebo ústavy pro výkon zabezpečovací detence v případě, kdy se jedná o odsouzené osoby. Další bliţší informace o výpočtu těchto dávek a další bliţší informace lze nalézt v zákonu č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Systém státní sociální podpory V rámci toho pilíře můţe ţena vyuţít 4 druhy dávek. Jedná se o přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení a porodné. Přídavek na dítě je základní dávkou dlouhodobého charakteru, na kterou mají nárok rodiny s příjmem do 2,4 násobku ţivotního minima. Je samozřejmě poskytován ve třech výších dle věku 46

dítěte. Do 6 let věku dítěte činí výše přídavku 500 Kč, od 6 do 15 let je částka 610 Kč a od 15 do 26 let činí částka 700 Kč měsíčně (www.mpsv.cz). Nárok na rodičovský příspěvek má rodič, který po daný celý kalendářní měsíc osobně, řádně a celodenně pečuje o nejmladší dítě v rodině. Tento nárok má aţ do vyčerpání celkové částky 220 000 Kč, avšak nejdéle do 4 let věku dítěte. Další podmínkou je to, aby alespoň jednomu z rodičů bylo moţné stanovit k datu narození dítěte 70 % 30 násobku denního vyměřovacího základu pro stanovení dávek nemocenského pojištění (peněţitá pomoc v metařství, nemocenské v souvislosti s porodem nebo převzetí dítěte) – rodič si můţe volit výši a také i délku pobírání tohoto příspěvku (www.mpsv.cz). Příspěvek na bydlení je důleţitý tehdy, kdy stát přispívá na náklady na bydlení rodinám či jednotlivcům s nízkými příjmy. Nárok na tento příspěvek má osoba, která je vlastníkem či nájemcem bytu a je zde přihlášená k trvalému pobytu v případě, kdy 30 % (v Praze 35%) příjmů rodiny nemůţe stačit k pokrytí daných nákladů na bydlení a taktéţ těchto 30 % (v Praze 35 %) příjmů rodiny musí být niţší neţ normativní náklady dané zákonem. Výplata tohoto příspěvku je časově ohraničena na 84 měsíců v období posledních 10 kalendářních let (www.mpsv.cz). Dle §58 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře je dáno, ţe dávky státní sociální podpory vyplácí krajská pobočka Úřadu práce, která je příslušná k rozhodování o těchto dávkách. Další informace o výpočtu těchto dávek a další bliţší informace lze nalézt v zákonu č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Systém sociální pomoci Formu sociálních sluţeb upravuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Sociální sluţba je chápana jako činnost či soubor činností, které dle zákona zajišťují pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění5 nebo také prevenci sociální vyloučení6 (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách §3a).

5

Dle §3e zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách je sociální začleňování procesem zajištující osobám sociálně vyloučeným či sociálním vyloučením ohroţeným příleţitosti a moţnosti, které jim mohou napomáhat k plnému zapojení se do ekonomického, sociálního a kulturního ţivota společnosti. 6 Dle §3f zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách je sociální vyloučení procesem vyčlenění osoby mimo běţný společenský ţivot a osoba tedy nemá moţnost se do něj zapojit v důsledku své nepříznivé situace.

47

Sociální sluţby tedy zahrnují sociální poradenství, sluţby sociální péče a sluţby sociální prevence (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách §32). Nyní si popíšeme sluţby, kterých by ţena mohla vyuţít. V rámci sociálního poradenství jsou to sluţby základního

i

odborného

sociálního

poradenství.

Dle

§37

odst.

2

zákona

č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách je základní sociální poradenství zásadní činností při poskytování všech druhů sociálních sluţeb a poskytovatelé musí tuto sluţbu vţdy umět zajistit. Hlavní náplní je poskytování potřebných informací osobám, které řeší nepříznivou sociální situaci. V §37 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách je uvedena druhé sluţba pomoci a tou je odborné sociální poradenství, které se zaměřuje na konkrétní okruhy sociálních skupin osob například v občanských poradnách, manţelských a rodinných poradnách apod. Dále by ţena mohla vyuţít moţnosti pomoci v rámci sluţeb sociální prevence. Dle §53 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách mají sluţby sociální prevence pomoci zabraňovat sociálnímu vyloučení těch, kteří jsou ohroţeni pro krizovou sociální situaci, ţivotní návyky a způsob ţivota vedoucí ke konfliktu se společností. Cílem sluţeb je tedy pomoci těmto osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před neţádoucími společenskými jevy. V rámci těchto sluţeb by ţeny mohla vyuţít sluţeb Azylové domy a to v případě ztráty bydlení. Dle §57 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách poskytují sluţby Azylové domy pobytové sluţby na přechodnou dobu, a to osobám, které se nacházejí v nepříznivé sociální situaci, která je spojená se ztrátou bydlení. Dle §22 odst. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. zajišťují azylové domy tyto činnosti jako například poskytnutí stravy či pomoc při jejím zajištění, poskytnutí ubytování a to většinou po dobu nepřevyšující 1 rok a také pomáhají při uplatňování práv, zájmů či obstarávání osobních záleţitostí. Co se týče dávek sociální pomoci, tak ty upravuje zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Osoba se nachází v hmotné nouzi v případě, kdy její příjem či příjem společně posuzovaných osob po odečtení daných přiměřených nákladů na bydlení nedosáhne částky ţivobytí, kdy si ani nemůţe tento příjem jakkoli navýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu či z jiných dalších důvodů. Zabezpečení základních ţivotních podmínek této osoby je tedy velice váţně ohroţeno. Dále také je za osobu v hmotné nouzi povaţován člověk, který sám nebo spolu s příspěvkem na ţivobytí dosahuje částek ţivobytí, avšak

48

tyto prostředky jsou nedostačující k zabezpečení odůvodněných nákladů na bydlení (zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi §2 odst. 2). Dle §4 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi existují tři typy dávek a těmi jsou příspěvek na ţivobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamţitá pomoc. Nárok na příspěvek na ţivobytí má osoba, která je v hmotné nouzi a její příjem či příjem společně posuzovaných osob nedosahuje částek ţivobytí posuzovaných osob (zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi §21 odst. 1). Výše samotného příspěvku činí za daný kalendářní měsíc rozdíl mezi částkou ţivobytí osoby či společně posuzovaných

osob

a

příjmem

osoby

či

společně

posuzovaných

osob

(zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi §23). Doplatek na bydlení je další dávkou systému sociální pomoci. Nárok na tuto dávku má osoba dle §33 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi tehdy, kdy je vlastníkem či nájemcem bytu, který uţívá, jestliţe po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení by byl příjem osoby zvýšený o vyplácený příspěvek na ţivobytí stále niţší neţ částka ţivobytí osoby a totéţ také v případě společně posuzovaných osob. Další podmínkou získání této dávky je získání nároku na příspěvek na ţivobytí a nárok na příspěvek na bydlení. V neposlední řadě je také moţné tuto dávku přiznat osobě, které sice příspěvek na ţivobytí nebyl přiznán, z důvodů přesahujících příjmů částky ţivobytí osoby či společně posuzovaných osob, avšak nedošlo k přesáhnutí 1,3násobku částky ţivobytí osoby či společně posuzovaných osob. Mimořádná okamţitá pomoc je poslední dávkou ze systému sociální pomoci. Na tu má nárok osoba dle §36 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi v případě, neposkytnutí pomoci hrozí osobě váţná újma na zdraví nebo byla osoba postiţena váţnou mimořádnou událostí. Dále na ni má nárok osoba, která nemá dostatek prostředků k úhradě nějakého jednorázového výdaje, nemá dostatek prostředků ke koupi či opravě předmětů dlouhodobé potřeby či nemá dostatek prostředků k úhradě odůvodněných nákladů spojených se vzděláním nebo zájmovou činností nezaopatřených dětí anebo na zajištění nezbytných činností, které souvisejí se sociálně právní ochranou dětí. V neposlední řadě je dávka poskytnuta osobě, která je ohroţena sociálním vyloučením. Co se týče řízení a přiznání dávek sociální pomoci, tak to je zahájeno tehdy, kdy si osoba podá ţádost na předepsaném tiskopisu, který mají k dispozici krajské pobočky Úřadu práce ČR anebo ho je moţné nalézt na internetových stránkách Ministerstva práce

49

a sociálních věcí. Ţádost se tedy podá na příslušnou krajskou pobočku Úřad práce ČR dle místa trvalého bydliště a osoba čeká na vyhodnocení (www.mpsv.cz). Všechny další podrobnosti a náleţitosti k jednotlivým dávkám můţe ţena získat v jiţ zmíněném zákonu č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.

50