CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Využití modelů komunitní práce v současné praxi sociálních pracovníků pobytových zařízení pro seniory v Olomouci
Veronika Gurková
Vedoucí práce: Mgr. Daniela Ochmannová
Olomouc 2015
Prohlašuji, ţe jsem práci vypracovala samostatně a ţe jsem všechny pouţité informační zdroje uvedla v seznamu literatury. V Olomouci dne 30. dubna 2015
………………………. Veronika Gurková
OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................... 5 I. TEORETICKÁ ČÁST ..................................................................................................... 7 1
KOMUNITNÍ PRÁCE ............................................................................................... 7 1.1 Komunita ................................................................................................................... 7 1.2 Komunitní práce ........................................................................................................ 8 1.3 Cíle komunitní práce .................................................................................................. 9 1.4 Vztah komunitní a sociální práce............................................................................... 9
2
MODELY KOMUNITNÍ PRÁCE .......................................................................... 11 2.1 Modely komunitní práce podle Thomase ................................................................ 11 2.2 Modely komunitní práce podle Poppleho ................................................................ 12
3
SENIOŘI ................................................................................................................... 15 3.1 Stáří a stárnutí .......................................................................................................... 15 3.1.1
Periodizace stáří ............................................................................................... 15
3.2 Potřeby seniorů ........................................................................................................ 16
4
3.2.1
Potřeba stimulace a otevřenost novým zkušenostem ....................................... 16
3.2.2
Potřeba sociálního kontaktu ............................................................................. 17
3.2.3
Potřeba citové jistoty a bezpečí ....................................................................... 17
3.2.4
Potřeba seberealizace ....................................................................................... 18
3.2.5
Potřeba otevřené budoucnosti a naděje ............................................................ 18
POBYTOVÉ SOCIÁLNÍ SLUŽBY PRO SENIORY ........................................... 19 4.1 Definice pojmu sociální sluţby................................................................................ 19 4.2 Formy a druhy sociálních sluţeb ............................................................................. 19 4.3 Aktuální nabídka pobytových sluţeb pro seniory.................................................... 20 4.3.1
Odlehčovací sluţby .......................................................................................... 21
4.3.2
Týdenní stacionáře ........................................................................................... 21
4.3.3
Domovy pro seniory ........................................................................................ 22
4.3.4
Domovy se zvláštním reţimem........................................................................ 22
II. METODOLOGICKÁ ČÁST ....................................................................................... 23 5
METODOLOGIE VÝZKUMU.............................................................................. 23
5.1 Cíl výzkumu a výzkumná otázka .............................................................................23 5.2 Metoda sběru dat ......................................................................................................23 5.3 Metoda zpracování dat .............................................................................................24 5.4 Výzkumný vzorek ....................................................................................................24 5.5 Etika výzkumu..........................................................................................................25 5.6 Limity výzkumu .......................................................................................................26 III.PRAKTICKÁ ČÁST ....................................................................................................27 6
INTERPRETACE DAT ...........................................................................................27 6.1 Poradenství ...............................................................................................................27 6.2 Administrativa ..........................................................................................................28 6.3 Individuální plánování..............................................................................................28 6.4 Spolupráce se širokým spektrem subjektů ............................................................... 29 6.4.1
Spolupráce s institucemi státní správy .............................................................30
6.4.2
Spolupráce se školskými zařízeními ................................................................ 30
6.4.3
Spolupráce s poskytovateli sociálních sluţeb ..................................................31
6.5 Vedení dobrovolníků ................................................................................................ 32 6.6 Členství.....................................................................................................................33 6.7 Kulturní akce ............................................................................................................34 DISKUZE ............................................................................................................................36 ZÁVĚR ................................................................................................................................ 38 ZDROJE ..............................................................................................................................40 ANOTACE/ ABSTRACT ..................................................................................................43
ÚVOD Má absolventská práce je zaměřena na vyuţití modelů komunitní práce při práci se seniory. Vzhledem k tomu, ţe tato práce bude doplňovat i ostatní práce věnované dané problematice, je lokalita zkoumání zvolena záměrně na město Olomouc. Prostřednictvím své práce se zaměřím na konkrétní formu poskytované sociální sluţby a to na zařízení, které poskytují pobytové sociální sluţby seniorům. Komunitní práce je v českém prostředí známá hlavně ve vztahu k práci se sociálně vyloučenými lokalitami konkrétněji pak s cílovou skupinou ,,Romové“. Jako problematické v postupném přijímání a v praxi aplikování komunitní práce do českého prostředí spatřuji nedostatek česky psané literatury, která by se zabývala komunitní prací komplexně a napříč všemi cílovými skupinami. Komunitní práce jako pojem nemá v českém prostředí dlouholetou tradici, ale i přesto je to jedna z hlavních metod vyuţívaných v sociální práci. Téma: Modely komunitní práce se seniory volím z toho důvodu, ţe se jedná o do budoucna aktuální téma. V praxi se zjišťují výhody a nevýhody komunitní práce a stále se dostává více a více do popředí. Co se týče volby cílové skupiny senioři, je zde hlavním indikátorem pro výběr to, ţe populace stárne, starších lidí přibývá a nemusí být vnímáni jako zátěţ pro společnost, ale můţeme je chápat jako její přínos. V poslední době čím dál více zaznamenávám rostoucí ageismus1 vůči této cílové skupině. Ovšem je potřeba si uvědomit, ţe ne kaţdý senior je nemocný a nemohoucí, ale můţe být také aktivním činitelem změn v dané lokalitě. Práce
bude
členěna
klasickým
způsobem,
a
to
na
část
teoretickou, metodologickou a praktickou. V první teoretické části se budu zabývat pojmem komunita, který je stěţejní pro chápání komunitní práce jako celku, dále potom vymezím samotný pojem komunitní práce a cíle komunitní práce. Nedílnou součástí bude vydefinování vztahu komunitní a sociální práce. Jednu kapitolu teoretické části věnuji modelům komunitní práce. Dále se v teoretické části práce budu zabývat stářím a stárnutím a vydefinuji potřeby seniorů. V teoretické části také zmíním, co jsou sociální sluţby, a popíši aktuální nabídku pobytových sociálních sluţeb pro seniory. Ve 1
Pod termínem ageismus se rozumí pestré projevy averze vůči starým lidem a všemu co stáří připomíná. (Haškovcová 2012: 48)
5
druhé, metodologické, části mé práce budu popisovat cíl výzkumu a výzkumnou otázku, metodu sběru a zpracování dat, budu charakterizovat výzkumný vzorek. Zmíním etiku výzkumu a limity výzkumu. V poslední, empirické, části mé práce budu prezentovat výzkumem získaná data. Komunitní práci se také věnuje časopis Sociální práce/Sociálna práca č. 3/2004. V tomto díle je obsaţen velmi důleţitý článek s názvem Koncept komunity v sociální práci, ve kterém autorka Alice Příhodová objasňuje pojem komunita pro účely komunitní práce. Komunitnímu plánování, které je jedním z modelů komunitní práce se věnuje stejné periodikum v č. 1/2009.
6
I. TEORETICKÁ ČÁST Tématem mé absolventské práce je „Vyuţití modelů komunitní práce v praxi současných sociálních pracovníků v pobytových zařízeních pro seniory v Olomouci“. V teoretické části práce proto vymezuji základní pojmy související s tímto tématem. Vysvětluji stěţejní pojmy, jako je komunita, komunitní práce a v neposlední řadě vztah komunitní a sociální práce. Dále se v teoretické části zabývám vydefinováním stáří a stárnutí a periodizací stáří. Součástí je také vymezení potřeb seniorů. V závěru teoretické části charakterizuji sociální sluţby a aktuální nabídka sociálních sluţeb pro seniory.
1
KOMUNITNÍ PRÁCE V této kapitole bych ráda přiblíţila základní pojmy, které se vztahují ke komunitní
práci. Konkrétněji vydefinuji na základě literatury komunitu, komunitní práci a vztah komunitní a sociální práce. Tyto klíčové pojmy je důleţité objasnit, pro snadnější pochopení celé problematiky, kterou budu ve své práci dále interpretovat. 1.1
Komunita Na komunitu je prostřednictvím literatury pohlíţeno různorodě. Kaţdý autor
vymezuje komunitu trošku jinak. Je to dáno hlavně tím, z jakého úhlu pohledu je komunita zkoumaná a především kdo na ni pohlíţí. Jinak na komunitu pohlíţejí sociologové, jinak psychologové, kteří vymezují hlavně terapeutickou komunitu a jinak autoři v oblasti sociální práce. Ve své práci se tedy zaměřím na vybrané definice pojmu komunita, jejichţ povaţuji jako důleţitou, a které se vztahují k sociální práci. Dle Navrátila má samotný pojem komunita mnoho významů, nicméně pro sociální práci jsou pod pojmem komunita skryty dva důleţité významy a to komunita teritoriální, zde je komunitou myšleno společenství lidí, které ţije na určitém území. Dále Navrátil hovoří o komunitě zájmové, která je pro sociální práci také důleţitá. Zájmová komunita lze charakterizovat jako skupina lidí, která má v centru pozornosti 7
společný zájem, jako příklad je zde moţné uvést skupinu lidé s tělesným postiţením. (Navrátil 2001: 131) Hartl bere v potaz při definování komunity i její psychologickou oporu a charakterizuje ji následovně: ,,Komunita je místo, kde člověk můţe získávat emocionální podporu, ocenění a praktickou pomoc v kaţdodenním ţivotě.“ (Hartl 1997: 35) Další z autorů je Gojová, jeţ dle Musila (1998) uvádí, ţe pod pojmem komunita se v sociální práci rozumí kategorie znevýhodněných, jedná se o neorganizovanou skupinu osob, která vyţaduje pomoc. Autorka také zmiňuje komunitu zájmů, která je organizovanou skupinou pracující na svých zájmech.
Další typ komunity, který
vymezuje je servisní komunita, která má své členy, kteří jsou schopni poskytovat pomoc ve spolupráci s profesionálními organizacemi. (Gojová 2006: 17) Příhodová, která ve svém článku vychází taktéţ z Musila upozorňuje na fakt, ţe samotní sociální pracovníci spatřují pod pojmem komunita kategorii těch klientů, kteří jsou nějakým způsobem znevýhodněni. (Příhodová in Sociální práce 2004) Oproti tomu Pavelová dle Levické (2002) přichází s jiným významem komunity, komunitu chápe ze sociologického hlediska jako označení společenství (skupiny lidí) ţijících a spolupracujících na ohraničeném území, které tvoří základ, kde mohou uskutečňovat svoje kaţdodenní ţivotní činnosti a kde se odehrává největší část jejich ţivota. (Pavelová 2006: 11)
1.2
Komunitní práce Matoušek uvádí: ,,Komunitní práce je metoda směřující k vyvolání a podporování
změny v rámci místního společenství.“ (2003: 254) Komunitní práce se uskutečňuje ve prospěch většího mnoţství lidí. Cestou k úspěšné komunitní práci je neodmyslitelně důkladná znalost konkrétního společenství a jejich institucí. (Řezníček 1994: 60). Popple (1995: 5) říká, ţe pole působnosti oboru komunitní práce je neurčité, ale zároveň má jasné hranice. Sociální pracovníci vědí, co by měli a neměli dělat. Problematické je to, ţe obor trpí malým mnoţstvím výzkumu a teorie. Komunitní práce je profese určená k zvyšování expertízy neprofesionálů, jde o to zvýšit schopnost lidí vypořádat se s těţkými situacemi a se znevýhodněním, aby získali více kontroly nad jejich kolektivní situací. Pavelová vychází z toho, ţe především komunitní sociální práce má jednoznačně sociálně politický charakter, hovoří o tzv. mikroúrovni lokální sociální 8
politiky, mezoúrovni regionální sociální politiky a makroúrovni čili státní sociální politice. Z toho vyplývá, ţe má jasně sociálně politický charakter. V komunitní práci se uplatňuje holistický přístup, který úspěšně řeší nejrozsáhlejší problémy, které částečný způsob nevyřeší. (Pavelová 2006: 77) Klientem
se
pro
sociálního
pracovníka
v
komunitní
práci
rozumí
komunita, nikoliv jednotlivec. (Navrátil 2001: 132)
1.3
Cíle komunitní práce Jedním ze základních předpokladů pro dosaţení adekvátních cílů komunitní
práce je nutnost znalosti konkrétní obce nebo společenství a jejich institucí. (Řezníček 1994: 66) Hartl uvádí cíl komunitní práce jako úsilí o sociální změnu v dané lokalitě, ke které dochází prostřednictvím dvou procesů, a to analýzy sociální situace a formováním vztahu mezi sociálním pracovníkem a členy komunity a vzájemnými vztahy mezi členy komunity. (Hartl 1997: 68) Twelvetress (2008: 7) zase chápe cíl komunitní práce zejména jako pomoc komunitě fungovat soběstačně. Příhodová pak hovoří o dalších cílech komunitní práce a to, podpoře a rozvoji jiţ existujících komunit. Gojová taktéţ jako Pavelová zmiňuje za cíl komunitní práce podporu či rozvoj jiţ existujících komunit, prostřednictvím, kterých by obyvatelé mohli lépe naplňovat svoje potřeby. (Gojová 2006: 20). Podle Pavelové (2006: 73-74) je dalším cílem komunitní práce ovlivňování sociálních změn v určité lokalitě nebo organizaci utvářením ţádoucích vztahů mezi skupinami, existujícími v dané komunitě a to nejlepší, tak, aby sami členové této komunity tyto změny ţádali a uskutečňovali. Pavelová (2006: 77) dodává, ţe je nutné k úspěšnému dosaţení cílů komunitní práce zapojit do komunitního ţivota všechny kategorie obyvatel, které v komunitě ţijí. 1.4
Vztah komunitní a sociální práce Pavelová (2006: 47) píše, ţe komunitní práci lze vnímat jako jednu z metod
sociální práce vedle případové a skupinové práce. Z těchto tří metod sociální práce je komunitní práce nejmladší a nejméně rozpracovanou oblastní sociální práce, která je zaměřená na konkrétní ţivotní situace v určitých územních celcích. Jinak pohlíţí na vztah komunitní a sociální práce Hartl (1997: 69-71), který vychází z přesvědčení, ţe komunitní práci nelze ztotoţňovat s běţnou sociální prací. Tedy s prací s jednotlivými 9
příklady. Kaţdá komunitní práce je zaloţena na předpokladu, ţe lidská pospolitost má pro člověka zásadní význam, protoţe existují výrazné kulturní a regionální rozdíly i komunita pro některé lidi znamená více neţ pro jiné. Základem společnosti je konflikt zájmů, a proto ne kaţdou obtíţ jednotlivce lze hledat jen v něm samém a jeho anamnéze.
10
2
MODELY KOMUNITNÍ PRÁCE Autorka v díle teorie a modely komunitní práce popisuje několik modelů
komunitní práce- stručně zde popisuje prvotní modely komunitní práce. Je důleţité zmínit, ţe první modely komunitní práce byly publikovány jiţ v na konci 60. let postupně s modely komunitní práce přicházelo více autorů a popisovali modely nové. Pro svou práci volím dva nejznámější a nejmodernější modely a to model podle Thomase a model podle Poppleho. K snadnějšímu pochopení komunitní práce je velmi důleţité mít teoretickou znalost v oblasti modelů komunitní práce. Modely komunitní práce zobecňují fungování komunitní práce, coţ nám ulehčuje pochopení procesů a fungování komunitní práce
2.1
Modely komunitní práce podle Thomase
Následujících pět modelů podle autora Thomase popisuje ve své publikaci autorka Gojová. Komunitní akce je charakteristická tím, ţe pokud chce být osoba členem komunity, tak je velmi důleţité nalézat kompromisy mezi zájmy svými a zájmy komunity, aby do ní osoba zapadala. Komunitní akce bojuje proti vnějším faktorům, které mohou komunitu ohrozit, proto je zde důleţité informovat ostatní členy v komunitě a dodrţovat soudrţnost komunity. Komunitní rozvoj: Zde je velmi důleţité zapojit velké mnoţství členů komunity, v nejlepším případě všechny členy, aby se snaţili řešit své problémy, tím způsobem, ţe se snaţí vyuţívat, a tím i posilovat schopnosti členů komunity a jejich moţnosti, a tím dochází k sjednocení celé komunity. Náplní sociálního pracovníka je zde zplnomocnit komunitu natolik, aby byla schopna najít řešení pomocí vlastních zdrojů. Sociální plánování: Úkolem sociálního pracovníka při sociálním plánování je provádět analýzu potřebnosti a problémů uvnitř komunity, následné stanovení cílů a priorit. Při 11
plnění
cílů
sociální
pracovník
provádí
intervenci
u
odpovědných
institucí
a organizací, cílem tohoto snaţení je uspokojení potřeb celku, nebo části populace. Komunitní organizace: Jedná se o model komunitní práce, ve kterém je důleţitá spolupráce různých institucí či subjektů individuálních sociálních sluţeb. Komunitní organizace vzniká za účelem uspokojení potřeb celku nebo, části populace. Rozšiřování služeb: Tímto modelem se rozumí rozvoj a aktualizace poskytovaných sluţeb. Hlediskem při posuzování poskytovaných sluţeb je jejich dosaţitelnost a důleţitost v potřebách klientů. Rozšiřování sluţeb se také zaměřuje na rozvoj větší odpovědnosti vůči klientovi a vyuţívání místních zdrojů. (Gojová, 2006: 71-72)
2.2
Modely komunitní práce podle Poppleho
Komunitní péče – záměrem komunitní práce, která vychází z modelu komunitní péče, je uspokojení potřeb populace. Komunitní péče se vyuţívá například při práci se seniory. Komunitní pracovníci vytvářejí prostředí, kde komunita naplňuje potřeby obyvatel svépomocí. (Gojová 2006: 70-71). Dle Matouška (2008: 267) je cílem komunitní péče zajistit osobám takové podmínky prostřednictvím sociálních sluţeb, které jim umoţňují ţít plnohodnotný přístup v komunitě. Komunitní péči mohou poskytovat státní nebo nestátní sluţby, které jsou dostupné členům komunity. Na druhou stranu komunitní péči si mohou navzájem poskytovat sousedé, rodiny nebo různá neformální společenství. (Matoušek 2008: 87) Kalvach (2014: 20) říká, ţe vhodnější neţ termín péče se jeví podpora znevýhodněných lidí, která by měla vycházet z vůle klienta a ohleduplnosti k jeho přáním a rozhodnutím, jakoţto neformální participace při plánování a následně provádění sluţby. Komunitní organizace – cílem komunitní organizace je spolupráce s širokým spektrem sociálních sluţeb, které klientovy zajistí adekvátní péči, která je charakteristická individualitou a reakcí na situaci konkrétních klientů. (Gojová 2006: 75)
12
Komunitní rozvoj je zaloţen na podpoře komunity směrem k získávání dovedností a znalostí, které pomohou zlepšit svým členům fungování ve společnosti. Sociální pracovník by zde měl podporovat skupinu jedinců v osvojení dovedností, které pomohou řešit jejich situaci. V komunitním rozvoji má také důleţitou roli vzdělávání, je důleţité klienty vzdělávat, aby byly schopni svépomocí zajistit uspokojení potřeb.(Gojová 2006:76) Další model komunitní/ sociální plánování je podobný komunitnímu rozvoji. Popple tento model charakterizuje velmi podobně jako Thomas. Někteří autoři hovoří pouze o pojmu komunitní plánování a to z důvodu, ţe kombinace pojmů komunitní sociální plánování můţe být zavádějící, protoţe sociální plánování se můţe vztahovat k větším skupinám neţ jen komunitě, např. Národu. (Gojová, 2006: 76-77) V praxi se jedná o komunitní plánování sociálních sluţeb, jehoţ cílem je plánovat rozvoj sociálních sluţeb v komunitách. Prostřednictvím komunitního plánování se plánují sluţby v komunitě, které by měly odpovídat dané lokalitě. Tyto sluţby by měly být poskytovány efektivně, tedy sluţby, které by byly uţitečné prostředky účelně a cíleně. K zajištění sociálních sluţeb by měly být vyhledávány nové zdroje. Podstatou komunitního plánování sociálních sluţeb je participace všech, kterých se to týká. (Zatloukal 2008: 35-36 ) Nejdůleţitějšími účastníky komunitního plánování jsou uţivatelé2 sociálních sluţeb. Mezi další nedílné aktéry komunitního plánování patří poskytovatelé sociálních sluţeb (např. neziskové organizace), zadavatelé sociálních sluţeb (především obce a kraje) a v neposlední řadě veřejnost.3 4
2
,,Uţivateli rozumíme lidi v nepříznivé nebo tíţivé sociální situaci, kteří sluţby vyuţívají a kterým jsou určeny. Jejich pohled je v komunitním plánování sociálních sluţeb nepostradatelný, právě oni mohou vyjádřit svůj pohled, zviditelnit své zájmy, přímo se vyslovit k tomu, co vnímají jako nejlepší a nejpotřebnější, a spolupodílet se tak na utváření podoby sociálních sluţeb.“ Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. ,,Co je komunitní plánování sociálních sluţeb a kdo jsou hlavní aktéři.“ Aktualizace: 28.4. 2005. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/850 [cit. 20.4.2015]. 3
Veřejností jsou myšleny, ty osoby, kterým nejsou sociální sluţby lhostejné a jsou schopni se podílet na tvorbě plánu nebo jeho realizaci. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. ,,Co je komunitní plánování sociálních sluţeb a kdo jsou hlavní aktéři.“ Aktualizace: 28.4. 2005. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/850 [cit. 20.4.2015]. 4
Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. ,,Co je komunitní plánování sociálních sluţeb a kdo jsou hlavní aktéři.“ Aktualizace: 28.4. 2005. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/850 [cit. 20.4.2015].
13
Komunitní vzdělávání je pojem, který zahrnuje vzdělávání celého společenství nikoliv vzdělávání jedince či malé skupiny lidí. Snaţí se členy komunity nasměrovat k tomu, aby pomocí vzdělání pochopili své místo ve společnosti a byli schopni ho změnit, a také šířit vzdělání mezi ostatní členy komunity. (Gojová, 2006: 77) Komunitní akce: V tomto modelu je sociální pracovník charakterizován jako vyjednavač, obhájce a bojovník za práva klientů. Snaţí se o to, aby klienti, v tomto modelu vnímaní jako oběti, se snaţili pomocí konfrontace či konfliktu řešit svou situaci. Vyjednavač zde slouţí k vyrovnání nepoměru vyjednávací síly mezi stranami konfliktu. (Gojová 2006: 79) Dle Matouška (2008: 86) se v případě komunitní akce, jedná o akci, která podporuje poţadavky derivované skupiny např. nezaměstnaných nebo etnických menšin. Feministická komunitní práce: tento model je inspirován feminismem5 a v praxi je tento model spíše lokálního charakteru, ale teorie popisuje i rozsáhlé motivy jako je například násilí na ţenách, které uvádí Gojová. Cílem feministické komunitní práce je změna v oblasti ţenské rovnoprávnosti ve společnosti. (Gojová 2006: 79-80 ) Antirasistická komunitní práce se stejně jako v odstavci výše popisovaná feministická komunitní práce snaţí zajistit ve společnosti lepší sociální status ohroţených skupin populace jako je například etnická menšina. Antirasistická komunitní práce, kterou Gojová dle Popple (1995) popisuje, se snaţila pracovat s diskriminací imigrantů. (Gojová 2006: 81) Mimo výše uvedené modely autorka Gojová ve své publikaci uvádí jako model komunitní práce také komunitní ekonomiku, tento model se snaţí reagovat na ekonomické otázky, které vychází z aktuální situace ekonomické krize sociálního státu. Komunitní ekonomika se vyuţívá při práci s dlouhodobě nezaměstnanými. Dále pak autorka uvádí, ţe se nově v českém prostředí objevuje pojem komunitní podnikání. (Gojová 2006: 86-98)
5
Feminismus je hnutí, které reflektuje postavení ţen ve společnosti a prosazuje jejich práva, zejména rovné společenské postavení s muţi. (Matoušek 2008: 62)
14
3
SENIOŘI
Všichni stárneme a je důleţité si uvědomit, jak je pro společnost tato cílová skupina důleţitá. Důleţitost této cílové skupiny obyvatel potvrzuje i Haškovcová, která píše: ,,Senior je starší člověk, ale také nejstarší a zpravidla váţený člen nějakého společenství.“ (Haškovcová 2012: 148) Vzhledem ke stárnutí populace je zřejmé, ţe i sociální práce s touto cílovou skupinou bude vyţadovat moderní postupy a komplexní péči, která bude vycházet přímo z potřeb této skupiny obyvatel jako celku. To budoucna to můţe být právě komunitní práce. V této kapitole se zaměřím na vydefinování stárnutí a stáří, v souvislosti s tím uvedu i periodizaci stáří. Poté se zaměřím na vymezení potřeb seniorů. Znalost potřeb seniorů je nesmírně důleţitá pro poskytování adekvátní péče.
3.1
Stáří a stárnutí
Vymětal (2003: 46) píše, ţe stáří je období, které zpravidla začíná odchodem do penze. Gruus (2009: 11) pohlíţí na stáří celostně vymezuje ho ze všech úhlů pohledu ,,Stáří je zároveň tělesný, psychický a sociální a duchovní jev.“ Podle Webera (2000: 15) ,,Stárnutí představuje neodvratný fyziologický děj, který je cestou do stáří, jeţ je poslední ontogenetickou periodou lidského ţivota.“ Stárnutí je popisováno jako komplexní proces s mnoha endogenně i exogenně působícími faktory, který
se
odehrává
v průběhu
celého
lidského
ţivota.
Začíná
tedy
narozením, pokračuje pohlavním dozráváním v pubertě a v adolescenci a pokračuje neúprosně aţ k smrti. (Šimíčková-Číţková 2005: 130-131)
3.1.1 Periodizace stáří ,,Význam periodizace tkví v orientačním odhadu potřeb, rizik a nároků vůči společnosti u osob určitého věku.“( Mühlpachr 2004: 9)
15
Je zřejmé, ţe mnoho autorů uvádí odlišnou periodizaci stáří podle různých kritérií a názorů na danou problematiku, z toho důvodu byla zavedena periodizace, která je aktuálně nejčastěji uţívanou, a to konkrétně periodizace stáří podle Světové zdravotnické organizace (World health organization). V praxi je tato organizace označována zkratkou WHO. Světová zdravotnická organizace klasifikuje stáří na tři období, dle kalendářního věku člověka. První období je označováno jako rané stáří, ve kterém se člověk nachází, pokud je jeho kalendářní věk v rozmezí 60 -74 let. Pokud se věk člověka pohybuje v rozmezí 75-89 roky, pak WHO pojmenovává toto období jako vlastní stáří. Posledním obdobím je dlouhověkost, pro kterou je typický věk 90 a více let. (Mlýnková 2011: 14)
3.2
Potřeby seniorů Smékal (2004: 239) definuje potřebu jako ,,Stav osobnosti odráţející rozpor mezi
tím, co je dáno, a tím, co je nutné (nebo se jeví jako nutné) pro přeţití a rozvoj, stav podněcující osobnost k činnostem, zaměřeným na odstranění rozporu.“ Potřeby seniorů nejsou nikterak jiné neţ potřeby člověka v jiném ţivotním stádiu. Je zřejmé, ţe kaţdý člověk má individuální potřeby vztahující se k jeho situaci. Obecně lze, ale říci, ţe potřeby seniorů jsou stejné jako potřeby člověka, který se aktuálně nachází v jiné vývojové etapě s tím rozdílem, ţe u seniorů nastává problém jak naplnit tyto potřeby, protoţe u seniorů vlivem věku či onemocnění dochází k poklesu funkčních schopností a soběstačnosti. (Dvořáčková 2012: 38) Při vymezování potřeb seniorů budu vycházet z autorky Vágnerové, to ovšem neznamená, ţe je to jediné vymezení potřeb seniorů, které existuje, v literatuře se lze dočíst o jiných typologiích potřeb.
3.2.1 Potřeba stimulace a otevřenost novým zkušenostem
S
rostoucím
věkem
lidé
přestávají
jevit
zájem
o
nové
podněty
(záţitky, situace), u seniorů zároveň dochází k problémům v dříve zvládnutelných situacích, proto i některé dříve zvládnutelné situace začínají vnímat jako neţádoucí. Stává se tak, ţe senioři omezují vnímání převáţně na podněty ze svého okolí (ty, které dobře znají) a chovají se více stereotypně. Avšak i toto vnímání a interakce s okolím jim 16
poskytuje dostatečnou stimulaci, aby u nich nedocházelo k psychické stagnaci. Problém s psychickou stagnací můţe typicky nastat při onemocnění, pohybovém či vněmovém omezení jedince. (Vágnerová 2007: 344) Dvořáčková také hovoří o stimulaci správnými podměty a upozorňuje ,,Během celého ţivota člověka tedy od početí aţ do smrti je pro celý lidský organizmus důleţité dostávat správné podněty, na správném místě, ve správný čas a v přiměřeném mnoţství i kvalitě.“ (Dvořáčková 2011: 45)
3.2.2 Potřeba sociálního kontaktu
Všechny věkové skupiny lidí potřebují ve svém ţivotě sociální kontakt. Senioři upřednostňují kontakt s osobami, které se chovají konzistentně, aby věděli, co od nich mohou čekat a nedocházelo k velkým výkyvům mezi očekáváním a skutečností. Tato věková skupina zároveň dává přednost kontaktu se známými lidmi, proto více tíhne k rodině, přátelům a ke známým. S postupem stáří, ubývají počty známých lidí a s nemocemi ubývají kompetence člověka, proto lidé omezují své kontakty a více tíhnou ke zbylým známým osobám. Starší lidé si také více rozumí se svými vrstevníky, kteří proţili stejné věci a mají podobné hodnoty, coţ posiluje pocit vzájemné sounáleţitosti. (Vágnerová 2007: 344-345)
3.2.3 Potřeba citové jistoty a bezpečí
Ve stáří lidé pociťují riziko ohroţení jejich citové jistoty a bezpečí. Zmenšují se jejich schopnosti, přicházejí zdravotní potíţe, a proto se lidé více vyhýbají nepříjemným nebo nebezpečných situacím. Dochází také k omezování soběstačnosti, tím se zvyšuje závislost na blízké ochotné osobě poskytnout pomoc a oporu. Roste potřeba pozitivních podnětů v podobě ocenění hodnoty seniora okolím. Senioři sami intenzivněji projevují soudrţnost a dokáţí se vcítit do druhých, zejména to platí pro jejich vrstevníky a lidi v podobné situaci, zároveň očekávají, ţe se okolí dokáţe stejně projevovat směrem k nim. Se stářím člověk přichází o sociální skupiny, do kterých dříve patřil, typicky se tak stává s koncem zaměstnání. Tato potřeba se kompenzuje ve větší vazbě na rodiny a blízké přátele. (Vágnerová 2007: 345-346) 17
3.2.4 Potřeba seberealizace S odchodem do důchodu mnoţství seniorů ztrácí činnosti, které jim poskytovali seberealizaci. Tyto činnosti se snaţí nahradit jinou aktivitou nebo setrvávají a zdůrazňují své dřívější úspěchy, i kdyţ by na ně dnes jiţ nestačili. Uznání od okolí zvyšuje sebeúctu seniora a tak naplňuje potřebu seberealizace. To mu pomáhá vypořádat se sniţujícími se kompetencemi. Potřeba seberealizace bývá často naplňována nepřímo prostřednictví dětí nebo vnoučat. Kdy se senioři seberealizují pomocí úspěchů dětí. (Vágnerová 2007: 346-347) Vymětal uvádí následující: ,,Jsme- li tělesně zdrávi, psychicky integrováni a druhými akceptováni jako potřební, lze se osobnostně vyvíjet a růst aţ do smrti.“ (Vymětal 2003: 46)
3.2.5 Potřeba otevřené budoucnosti a naděje Otevřená budoucnost a naděje i s blíţícím se koncem ţivota člověk vykazuje potřebu mít nadějné vyhlídky, ty podporují pro daného člověka významné role, kompetence nebo mezilidské vztahy. Na druhou stranu musí člověk přijmout nezvratnost konce svého ţivota a těšit se z hodnot, které se mu podařilo vybudovat během svého ţivota a zůstanou zachovány i po jeho smrti. (Vágnerová 2007: 347)
18
4
POBYTOVÉ SOCIÁLNÍ SLUŽBY PRO SENIORY V této kapitole se budu věnovat pobytovým sociálním sluţbám pro seniory.
Vzhledem k tomu, ţe má práce se zaměřuje na pracovníky pobytových sluţeb pro seniory, povaţuji za důleţité charakterizovat pojmy jako je sociální sluţba, druhy a formy sociálních sluţeb, a konkrétně pak vymezit typy zařízeních, ve kterých mohou být poskytovány pobytové sociální sluţby pro seniory. V souvislosti s tím, bych ráda zmínila i činnosti, které konkrétní sluţba poskytuje. Aktuální nabídku sluţeb pro seniory do této kapitoly zahrnuji zejména proto, ţe v těchto zařízeních budou provedeny rozhovory.
4.1
Definice pojmu sociální služby
Výstiţnou definici sociálních sluţeb uvádí Matoušek, který píše ,,Sociální sluţby jsou poskytovány lidem společensky znevýhodněným, a to s cílem zlepšit kvalitu jejich ţivota, případně je v maximální míře do společnosti začlenit, nebo společnost chránit před riziky, jejichţ jsou tito lidé nositeli. Sociální sluţby proto zohledňují jak osobu uţivatele, tak jeho rodinu, skupiny, do nichţ patří, případně zájmy širšího společenství.“ (Matoušek 2008: 9) Tuto definici bych doplnila částí zákona, která klade důraz na dodrţování lidských práv a svobod při poskytování sociálních sluţeb. ,,Sociální sluţby musí být poskytovány v zájmu osob a v náleţité kvalitě takovými způsobí, aby bylo vţdy důsledně zajištěno dodrţování lidských práv a základních svobod osob.“ (Zákon o sociálních sluţbách §2) 4.2
Formy a druhy sociálních služeb
Sociální sluţby jsou dle zákona o sociálních sluţbách v praxi poskytovány třemi moţnými formami, podle toho na jakém místě je sluţba poskytována. Konkrétně se jedná o terénní, ambulantní a pobytové formy. (Zákon o sociálních sluţbách §2)
19
Pokud je sluţba poskytována v přirozeném prostředí klienta jedná se o terénní sluţbu. Další moţnou formou jak sluţbu poskytovat je ambulantní forma, tím se rozumí situace, kdy klient do zařízení sociálních sluţeb dochází. Pod pojmem pobytové sluţby se rozumí situace, kdy je klientovi poskytováno ubytování v zařízení sociálních sluţeb. (Matoušek, 2008) Malíková dodává, ţe pokud je jedinci poskytnuta pobytová sociální sluţba, jedinec v zařízení po určitou dobu celodenně nebo celoročně pobývá. (Malíková 2011: 42) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách (§32) rozlišuje tři druhy sociálních sluţeb, dle specifických charakteristik odpovídajících kaţdému z nich. První jsou v zákoně popsány sluţby sociálního poradenství, cílem těchto sluţeb je poskytovat osobám, které jsou v nepříznivé sociální situaci ty informace, které napomáhají jejich situaci řešit. (zákon) Sociální poradenství se člení na základní a odborné. S tím rozdílem, ţe základní sociální poradenství musí poskytovat všechny sociální sluţby a odborné sociální poradenství je zaměřeno na jednotlivé sociální skupiny a je poskytováno v poradnách např. poradny pro seniory. (Malíková: 2011: 44) Jako další jsou v zákoně uvedeny sluţby sociální péče, které ,,napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem podpořit ţivot v jejich přirozeném sociálním prostředí a umoţnit jim v nejvyšší moţné míře zapojení do běţného ţivota společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Kaţdý má právo na poskytování sluţeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí.“ (Zákon o sociálních sluţbách §38) Třetím druhem jsou sluţby sociální prevence, které si kladou za cíl předcházet a zabraňovat sociálnímu vyloučení osob, které jsou ohroţeny sociálně negativními jevy. (Malíková 2011: 42)
4.3
Aktuální nabídka pobytových služeb pro seniory
V současné době zákon o sociálních sluţbách definuje konkrétní zařízení, které poskytují pobytové sociální sluţby pro seniory. Všechny pobytové sociální sluţby pro seniory spadají do sluţeb sociální péče, které popisuji výše v podkapitole 4.2 formy a druhy sociálních sluţeb.
20
4.3.1 Odlehčovací služby Odlehčovací sluţby jsou terénní, ambulantní nebo pobytové sluţby poskytované osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postiţení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí; cílem sluţby je umoţnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek. (Zákon o sociálních sluţbách §44) Mezi základní činnosti poskytované v rámci odlehčovací sluţby patří: pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování v případě pobytové sluţby, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti. (Zákon o sociálních sluţbách §44)
4.3.2 Týdenní stacionáře ,,Týdenní stacionáře jsou určeny pro osoby, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postiţení a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichţ situace vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby.“ (Zákon o sociálních sluţbách §47) Týdenní stacionáře poskytují následující základní činnosti: poskytnutí ubytování a stravy, pomoc při pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí. (Zákon o sociálních sluţbách §47)
21
4.3.3 Domovy pro seniory V domovech pro seniory se poskytují pobytové sluţby osobám, které mají sníţenou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichţ situace vyţaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. (Zákon o sociálních sluţbách §49) Tato sluţba s celoročním provozem je poskytována osobám, které mají sníţenou soběstačnost a z toho důvodu potřebují pravidelnou pomoc v komplexní péči. (Malíková 2011: 45) Mezi základní činnosti poskytované v domovech pro seniory patří: poskytnutí ubytování, poskytnutí stravy, pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc
při
osobní
hygieně
nebo
poskytnutí
podmínek
pro
osobní
hygienu, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí. (Zákon o sociálních sluţbách §49)
4.3.4 Domovy se zvláštním režimem V domovech se zvláštním reţimem se poskytují pobytové sluţby osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, a osobám se stařeckou, Alzheimerovou demencí a ostatními typy demencí, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění, jejichţ situace vyţaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Reţim v těchto zařízeních při poskytování sociálních sluţeb je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob. (Zákon o sociálních sluţbách §50) Haškovcová (2012: 74) dodává, ţe domov se zvláštním reţimem není určen pro osoby závislé na návykových látkách. K základním činnostem, které jsou poskytovány v domově se zvláštním reţimem patří: poskytnutí ubytování, poskytnutí stravy, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí. (Zákon o sociálních sluţbách §50) 22
II. METODOLOGICKÁ ČÁST
5
Metodologie výzkumu
Jak zmiňuje Hendl (2005: 49-50) tvorba kvalitativního rozhovoru klade velkou odpovědnost
na
výzkumníka
vzhledem
k
tomu,
ţe
je
zapotřebí
určitých
kompetencí, jako jsou dovednost, citlivost, koncentrace, interpersonální porozumění a disciplína. Jiţ před uskutečněním rozhovoru je nutné sestavit promyslet a odhadnout předpokládanou délku rozhovoru. Miovský tvrdí: ,,Rozhovor patří mezi nejobtíţnější a současně nejvýhodnější metody pro získávání kvalitativních dat.“ (Miovský 2006: 155) 5.1
Cíl výzkumu a výzkumná otázka
Cílem výzkumu je zjistit jaké činnosti vykonávají sociální pracovníci při práci se seniory. Naplnit cíl výzkumu se pokusím prostřednictvím výzkumné otázky, která zní: Jaké činnosti vykonáváte při práci se seniory?
5.2
Metoda sběru dat Disman popisuje rozhovor jako jednu z metod sběru dat, kdy jsou potřebné
informace získávány přímým vztahem s respondentem. Rozhovor lze zrealizovat prostřednictvím telefonu, anebo tváří v tvář s respondentem. (Disman 2002: 146-147) Miovský
klasifikuje tři druhy rozhovoru. Prvním z nich je nestrukturovaný
rozhovor, pro který je typická podobnost s běţným rozhovorem. Vyznačuje se přirozeným a nenásilným průběhem. Výzkumník dopředu nemá vytvořený plán v podobě struktury, kterého by se při rozhovoru drţel. Výhodou, kterou tento typ rozhovoru disponuje, je velká míra flexibility pro výzkumníka, který můţe být při získávání dat kreativní a reagovat přímo během rozhovoru na respondenta. Další typ rozhovoru je strukturovaný rozhovor, který popisuje jako vylepšenou formu dotazníku 23
s tím, ţe výzkumník je s respondentem v osobním kontaktu a díky tomu je zajištěna větší validita. K nevýhodám strukturovaného rozhovoru často patří omezený prostor pro tazatele z hlediska času a otázek, které jsou předem stanovené. polostrukturovaný rozhovor, který přináší mnoţství výhod, i přes to, ţe je náročnější jeho technická příprava. Tazatel se při rozhovoru drţí schématu, které je pro něj závazné, ale můţe pruţně reagovat na respondentovy odpovědi a klást doplňující otázky. (Miovský 2006: 157-162), Předem jsou připraveny okruhy, na které se výzkumník bude ptát, je zde utvořeno tzv. jádro rozhovoru, pod tímto pojmem Disman rozumí minimum otázek a témat, které má tazatel probrat. (Disman, 2002) Zváţila jsem výhody a nevýhody jednotlivých rozhovorů a rozhodla jsem se vyuţít nestrukturovaný rozhovor. Nestrukturovaný rozhovor vyuţiji především z toho důvodu, ţe mám stanovenou pouze jednu výzkumnou otázku. Díky nestrukturovanému rozhovoru budu mít moţnost flexibilně reagovat na respondenta.
5.3
Metoda zpracování dat V kvalitativním výzkumu se vyuţívá pojem fixace kvalitativních dat, fixací se
rozumí stav, kdy jsou data nějakým způsobem uchována, aby mohla být dále vyuţita pro zpracování. Data, která získám, jsem se rozhodla uchovat pomocí audiozáznamu. Audiozáznam provedu nahráváním dat při rozhovoru pomocí příslušné aplikace, kterou mám v mobilním telefonu. Audiozáznam jsem se rozhodla vyuţít především z toho důvodu, ţe při rozhovoru budu mít dostatek prostoru a veškerou pozornost budu věnovat respondentovi. ,,Zvukový záznam fáze získávání dat představuje pro výzkumníka
velikou
podporu
a pomoc.“
(Miovský
2006:
197)
V průběhu
rozhovoru, tak nebudu nucena si dělat zápis z rozhovoru. Dalším krokem, který jsem uskutečnila po provedení rozhovorů, byla transkripce získaných dat transkripcí se rozumí přepis dat. Data jsem přepsala doslova. A vytvořila podle podobnosti kategorie, které jsem doplnila interpretací. 5.4
Výzkumný vzorek Disman (2002: 93) píše, ţe pod pojmem výzkumný vzorek rozumíme skupinu
jednotek, kterou skutečně pozorujeme. Pro svou práci jsem se rozhodla vybrat výzkumný vzorek pomocí záměrného výběru. Při metodě záměrného výběru vycházíme 24
z předem stanovených atributů jako je například nějaká vlastnost či stav a z těchto atributů pak vybíráme ty jedince, kteří námi stanovené kritérium nebo kritéria splňují. (Miovský 2006: 135) Jiţ v úvodu své práce se zmiňuji, ţe se bude jednat o sociální pracovníky pobytových zařízení sociálních sluţeb pro seniory v Olomouci. Předem mám tedy stanovených několik atributů zaráz, kterými se budu řídit při výběru respondentů pro můj výzkum. Všichni respondenti musí být sociálními pracovníky v pobytovém zařízení pro seniory. Toto kritérium je doplněno o město, ve kterém musí být pobytová sluţba seniorům poskytována, konkrétně se jedná o město Olomouc. V registru sociálních sluţeb jsou registrovány pouze 4 pobytové sociální sluţby pro seniory, telefonicky jsem oslovila všech pět zařízení. Tři zařízení byly ochotny se výzkumu zúčastnit. Rozhovory, které trvaly 20-35 minut byly provedeny se třemi sociálními pracovníky jedné z pobytové sociální sluţby pro seniory v Olomouci.
5.5
Etika výzkumu Etické otázky hrají v kvalitativním výzkumu velmi důleţitou roli. Výzkumník by
měl být vybaven znalostí zásad etického jednání při realizaci výzkumu a těchto zásad se v terénu drţet. Výzkumník by měl respondenty ujistit o důvěrnosti výzkumu a měl by tuto důvěrnost dodrţovat. Je naprosto nepřípustné, aby výzkumník sděloval účastníkům nebo i svým kolegům informace od jiného účastníka výzkumu. Co se týče ochrany soukromí účastníků výzkumu, se kterou je úzce spojeno nakládání se získanými daty, výzkumník by v ţádném případě neměl data shromaţďovat na volně dostupném místě pro kohokoliv dalšího, pokud má data v počítači, měl by mít dobře chráněný přístup do počítače. (Hendl 2005: 155-157) Respondentům jsem před zahájením rozhovoru oznámila, ţe budu rozhovor nahrávat pomocí příslušné aplikace v mobilním telefonu. Předem jsem měla obavy, zda respondentům nahrávání rozhovoru nebude činit problém, proto jsem byla připravena respondenty ujistit, ţe nahrávání slouţí výhradně pro mě a účely zpracování dat. Respodentům jsem sdělila, ţe po zpracovávání dat bude rozhovor smazán. Všichni respondenti mi dali najevo svým souhlasem, ţe jim tato skutečnost nevadí. 25
5.6
Limity výzkumu Jsem si vědoma několika limitů, která má práce obsahuje. Vzhledem k tomu, ţe
nebyl uskutečněn předvýzkum, jehoţ realizaci doporučuje Surynek především díky jeho výhodám. Uskutečnění předvýzkumu by mi zajistilo vyvarování se určitým nedostatkům. Díky předvýzkumu si výzkumník můţe ověřit, zda techniky sběru dat, které navrhl, jsou pouţitelné a srozumitelné. Předvýzkum nám dává moţnost tyto nedostatky odhalit zavčas. (Surynek 2001: 73-74) Dalším slabým místem práce je nízký počet respondentů se, kterými byly provedeny rozhovory. Jak jsem jiţ psala výše v popisu výzkumného vzorku, velice problematický byl fakt, ţe v Olomouci jsou v registru sociálních sluţeb registrovány pouze 4 pobytové sociální sluţby pro seniory. Dále se mi celá situace zkomplikovala, tím, ţe mi účast na rozhovoru přislíbili pouze tři respondenti. Rovněţ je limitem výzkumu krátký čas provedených rozhovorů.
26
III.PRAKTICKÁ ČÁST
6
Interpretace dat V této části svojí práce se budu věnovat analýze a interpretaci získaných dat.
Rozdělila jsem ji na 7 částí, kdy kaţdá část odpovídá jedné výzkumné kategorii. Jedna kategorie
je
ještě
rozdělena
na
podkategorie.
Vytvořené
kategorie
tedy
jsou: poradenství, administrativa, individuální plánování, spolupráce se širokým spektrem subjektů, vedení dobrovolníků, členství a poslední vytvořená kategorie nese název kulturní akce. 6.1
Poradenství Poradenství je zákonem ustanovenou činností, kterou sociální pracovníci dle §37
odstavce dva zákona o sociálních sluţbách musí klientům poskytnout, není tedy překvapující, ţe všichni respondenti tuto činnost uváděli hned jako první. Všichni respondenti zmínili sociální poradenství v tom smyslu, ţe ho poskytují zájemcům o sluţbu nebo klientům v zařízení. Jeden z respondentů vedle základního sociálního poradenství zmiňuje poskytování informací v jakékoliv oblasti individuálně dle klienta. Z výpovědi pracovníka vyplývá, ţe je jakýmsi zprostředkovatelem informací. Někteří klienti třeba nepracují s internetem a nemají si potřebné informace jak zjistit, takţe vyuţijí moţnost jít za pracovníkem a dotázat se ho. Pracovník je schopen jim potřebné informace zjistit a poskytnout. Klienti tuto skutečnost dobře vědí, a proto se na pracovníka v případě nutnosti obrací. ,,Samozřejmě, že moje kompetence jsou především v oblasti sociálního poradenství, ale v rovině všeobecnýho poradenství je sociální pracovník samozřejmě zodpovědný za všechno a veškerý informace třeba od univerzity třetího věku až po já nevím jako kdy jedou autobusy nebo kdy je otevřený plavecký bazén, tak když přijdou , tak já jim to na internetu najdu ty informace o těch vnějších zdrojích v rámci všeobecného poradenství samozřejmě rád dám.“ (R1) 27
Další respondentka taktéţ uvedla jako činnost, kterou vykonává poskytování informací.
Respondentka
poskytování
informací
zdůraznila
jako
jednu
z hlavních činností své kaţdodenní práce. ,,Tak jsem tady hlavně od toho, abych klientům poskytla informace.“ (R3) 6.2
Administrativa Další vytvořenou kategorii je administrativa. Všichni respondenti zdůraznili
fakt, ţe jejich práce je spíše administrativní. Můţeme to například vidět ve výpovědi jednoho z respondentů, který řekl, ţe práce sociálního pracovníka je především o administrativě. ,,Tak samozřejmě vedu dokumentace klientů, vyplňuju různé formuláře, no co Vám budu říkat někdy si tady připadám spíš jak na úřadě. Ale je to potřeba o tom ta práce sociálního pracovníka prostě je.“ (R2) Názory na administrativu byly u pracovníků odlišné. Respondenti uváděli, ţe s klienty se vlivem administrativy nedostanou ani tak často do kontaktu, ale zase zaujímali k administrativě dobrý postoj a uvědomovali si, ţe jejich práce je z velké části administrativní. Zajímavé však na výpovědích pracovníků je, ţe nikdo z respondentů neuváděl problémy s administrativou a přílišnou byrokratizaci.
,,S klienty jsem v kontaktu, tak jednou týdně, kdy společně s ostatními pracovníky obcházíme všechny pokoje. Kvůli práci v kanceláři, kde vyřizuju emaily, telefonáty a vyplňuju papíry se nemám možnost časteji dostat do kontaktu se všemi klienty.“ (R3) 6.3
Individuální plánování Jako další kategorii jsem identifikovala individuální plánování. Všichni tři
respondenti zmiňovali individuální plánování jako běţnou činnost, kterou vykonávají. Respondenti se shodovali, ţe individuální plánování slouţí hlavně k tomu, aby zjistily potřeby klienta, které se pak snaţí naplnit. Shoda respondentů je také v tom, ţe individuální plánování je zákonem ustanoveno a tudíţ ho vykonávat musí. Takţe důvodem činnosti individuálního plánování je nutnost zvenčí. 28
,,Všechno, co dělám,děláme na základě individuálního plánování tzn., že s každým klientem je tedy týdně měsíčně a pololetně podle toho v jakých stupních té instituce se bavíme, samozřejmě, ale tyhle věci jsou formalizovaný a zjišťujeme jeho potřeby a v rámci tady těch potřeb maximálně se snažíme přizpůsobit ty klienty, aby tomu co nejvíc odpovídalo a to ať už v rovině kulturních akcí, kdy klienti, řeknou, že pro ně jsou nejpříjemnější akce třeba děti z mateřské školky.“ (R1)
Respondentka v souvislosti s individuálním plánováním uvedla, ţe se jedná o nedílnou součást poskytování sluţby. Individuální plánování respondentce dává moţnost zjistit potřeby konkrétního klient. Díky individuálnímu plánování, které ji umoţní zjistit potřeby, pak můţe v praxi na tyto potřeby reagovat a přizpůsobit poskytování sluţby danému klientovi. Otázkou však je, zda by respondentka vykonávala činnosti individuálního plánování, i kdyby zákonem tato povinnost daná nebyla.
,,Nedílnou součástí je individuální plánování. To nám nařizuje zákon a i kdybychom to nedělaly tak jak jinak chcete kdyby jste nevěděla co ten klient potřebuje ještě než k nám vstoupí to musíme zjistit,.abychom se na něj mohli nachystat na toho člověka udělat mu prostředí jaké potřebuje.“(R2)
Respondentka také zmínila důleţitost individuálního plánování ještě před nástupem klienta do zařízení.
6.4
Spolupráce se širokým spektrem subjektů
Všichni z respondentů uváděli velké mnoţství sítí subjektů, se kterými ve své kaţdodenní práci spolupracují. Díky spolupráci s těmito subjekty by klientovi měla být zajištěna komplexní péče. Spolupráce se liší v tom ohledu, co klient vyţaduje. Někdy stačí klientovi pouze předat informace, jindy je potřeba informace řešit.
29
6.4.1 Spolupráce s institucemi státní správy Dva respondenti ve svých výpovědích zmínili, spolupráci s magistrátem. První z respondentů v souvislosti s magistrátem vypověděl, ţe pracovnice magistrátu odkazují klienty na dané zařízení při poskytování sluţby. Sociální pracovnice z magistrátu ví informace o volné kapacitě v zařízení a jsou schopny v případě nenaplněné kapacity, tam potenciální zájemce odkázat. Pokud má zařízení kapacitu plnou, stejně sociální pracovnice magistrátu poskytnou kontakt na pracovníka zařízení a v případě nutnosti je za ním odkáţou. Respondent se vyjadřoval ke spolupráci s magistrátem kladně i vzhledem k tomu, ţe spolupráce je dlouhodobá a intenzivní na všech moţných úrovních jak sám řekl. ,,Ta spolupráce probíhá velmi živě na všech možných úrovních to znamená třeba dnes mi volal kolega z magistrátu ohledně přijetí, kdy ty sociální pracovnice nějakým způsobem využívají naše služby pro informace na druhé straně“ (R1)
Z výpovědi druhé respondentky vyplynulo, ţe s magistrátem spolupracují, ale spolupráce není tak častá a intenzivní.
,,Když je teda v průběhu poskytování služby něco potřeba tak za klientem třeba přijdu, když jsou to takové dílčí věci třeba ověřování podpisu, to je třeba právě spolupráce s tím magistrátem, matrikou třeba.“ (R3)
6.4.2 Spolupráce se školskými zařízeními Respondent vycházel z toho, ţe klienti mají moţnost si určit, jaké akce chtějí, aby se v zařízení pořádali, klienti mají moţnost projevit svůj zájem a pracovníci pak musí tyto názory respektovat a snaţit se jim vyhovět a akce zrealizovat.
,,Tyhle věci jsou formalizovaný a zjišťujeme jejich potřeby a v rámci tady těch potřeb maximálně se snažíme přizpůsobit ty klienty, aby tomu co nejvíc odpovídalo a to ať už
30
v rovině kulturních akcí, kdy klienti řeknou, že pro ně jsou nejpříjemnější akce třeba děti z mateřské školky, tak se domluvíme s mateřskou školkou.“ (R1) Respondentka uvedla i spolupráci s internátem pro handicapované studenty a spolupráci s dětmi ze školky. Respondentka tuto spolupráci hodnotila velmi kladně a v souvislosti s tím uváděla hlavně oboustranné obohacení jak pro klienty, tak i pro ţáky nebo děti, které k nim přijedou vystupovat s připraveným programem. ,,Jezdí sem třeba vystupovat ze školy a z internátu pro děti, co jsou postižení, že přijedou pro ně je to zase obohacení , že se setkají se seniory a z mateřské školky k nám chodí pro ně je to náplň, že ví o Velikonocích budeme vystupovat.“ (R2)
6.4.3 Spolupráce s poskytovateli sociálních služeb Respondent popisoval spolupráci mezi dvěma zařízeními, která by měla spolu kooperovat v případě přesunu klienta z jednoho zařízení do druhého s ohledem na klientův zdravotní stav. Skrytá spolupráce, o které klient ani nemusí vědět, můţe být základem pro poskytnutí dobré péče. Respondent zmiňuje důleţitou roli spolupráce při přemístění klienta do jiného zařízení sociálních sluţeb. ,,Bez té spolupráce to nejde, jako to pokud klient má být v pohodě, tak musí ty věci prostě uchovat to znamená, že teď teda na konkrétním příkladu, pokud se klient stěhuje z jednoho zařízení do druhého, protože jeho zdravotní stav je takový, že v tom jednom zařízení být nemůže, tak ta úzká spolupráce mezi těma zařízeními je základní předpoklad toho, aby on byl spokojenej.“ (R1) Respondent také dodal, ţe jejich zařízení i přes to, ţe spolupracuje s jinými neziskovými organizacemi, které poskytují sociální sluţby seniorům nemá vnitřní potřebu spolupracovat se všemi organizacemi na území města. ,,Tohle zařízení naopak nemá tendenci nebo nemá nějakou vnitřní potřebu všechny sociální služby v dané oblasti pokrýt v rámci spolupráce.“ (R1) Další respondentka také uvádí skutečnost, ţe v rámci činností, které vykonává, spolupracuje se sociálními pracovníky jiných zařízení. Respondentka vychází z toho, ţe spolupráce je za účelem přijímání nových klientů z jiného zařízení. ,,Třeba od nich přijímáme někdy ty klienty, že se zhorší, že už tam o ně nejsou schopni se postarat, 31
spolupracujeme docela často s jinými zařízeními, které mají stejnou cílovou skupinu. Spolupracuji se sociálními pracovníky.“(R3)
6.5
Vedení dobrovolníků
Jako zvláštní kategorii jsem identifikovala dobrovolnictví, které se objevilo ve výpovědi
všech
oslovených
respondentů.
Všichni
tři
respondenti
zmiňovali
dobrovolnictví jako nedílnou součást péče o seniory v jejich zařízení. První dotazovaný respondent hodně hovořil o studentech jako dobrovolnících a snaze, aby spolupráce byla oboustranná. Zdůrazňoval, jak přínos na straně dobrovolníka tak přínos na straně zařízení. Jinou skupinu dobrovolníků nezmiňoval. V souvislosti s dobrovolnictvím hovořil, také o praktikantech ze škol, kteří se často po vykonání odborné praxe stávají dobrovolníky. Myslím si, ţe studenti se díky praxi dostanou do zařízení, kde je nějakým způsobem můţe práce oslovit a díky tomu se chtějí se stát součástí. Já sama jsem se díky absolvované praxi, kterou jsem měla moţnost vykonat v neziskové organizaci v době studia, poté stala v organizaci dobrovolníkem. Praxe umoţní člověku seznámit se s chodem zařízení, s pracovníky, klienty a poté se student můţe sám rozhodnout, zda by s organizací nenavázal spolupráci formou dobrovolnictví. ,,Přichází studenti jako dobrovolníci, takže ty vazby jsou jak, že z jejich práce využíváme, tak oni využívají z nás. Často se jedná o studenty, kteří u nás vykonali praxi.“ (R1)
Výpověď další respondentky nám taktéţ dokazuje, ţe dobrovolnictví je obohacující pro obě strany, jak pro dobrovolníka, tak pro klienty. Respondentka přichází se zajímavou zkušeností, kdy popisuje situace jednoho z dobrovolníků, který začal ve svém volném čase v zařízení působit, a napadla ho myšlenka příleţitostně s sebou brát i své dítě. Respodentka vzpomínala na to, jak poprvé zareagovala, kdyţ jí dobrovolník svůj nápad sdělil a přiznala, ţe se jí to jevilo jako výzva, ale měla strach z neznámého, protoţe v jejich zařízení dobrovolnictví vţdy vykonávali osoby starší 15 let.
32
,,Dobrovolníci sem docházejí a přihlásil se tatínek,který má malou holčičku dva, tři roky tak nějak přihlásil se do té dobrovolnické činnosti napřed myslel, že sám, ale potom ho napadlo, že by teda s tou holčičkou ,protože oni jsou někde z Čech a rodiče i ta manželka jeho i jeho rodiče jsou v těch Čechách takže pro děcka je daleko za babičkou za dědečkem dojíždět tak ho napadlo,že by brával holčičku sebou no a tak jsme vytipovali naši klientku , která je bývalá učitelka a úžasně to klape.“ (R2) Respondentka v závěru zhodnotila spolupráci s konkrétním dobrovolníkem a jeho dcerou jako obohacující a do budoucna by se určitě jejich zařízení nebránilo více takovým spolupracím, kdy se propojí spolupráce dobrovolníka rodiče a zároveň dítěte. V dnešní době kvůli tomu,ţe uţ není tolik mezigeneračního souţití je problém ve vztahu dětí a jejich prarodičů. Další respondentka uváděla, ţe ona sama je v kontaktu s dobrovolníky velice často vzhledem k tomu, ţe jim rozděluje činnosti nebo je odkazuje na konkrétního pracovníka v sociálních sluţbách. Oproti dvěma ostatním z dotazovaných respondentů uvedla, ţe lidé, kteří v jejich sluţbě vykonávají dobrovolnictví, jsou pouze ti, kteří jsou vyškolení jinou organizací, která jim to zajišťuje. Pokud má někdo zájem o dobrovolnictví, odkáţou ho na organizaci, která proškolení zajišťuje. Respondentka velmi kladně hodnotila spolupráci s dobrovolníky, kteří jsou vyškoleni, obzvláště kladla velký důraz na dlouhodobost spolupráce. ,,Každý den přijdou a já jim dám tu činnost máme určitý počet dobrovolníků k dispozici a vždycky chodí dobrovolník 1 za týden a věnuje se tak 2 až 3 klientům,minimálně dvěma klientům. Dobrovolníci jsou na smlouvu s akreditovaným programem. A dobrovolníci jsou u nás pak dlouhodobý, takže i ta spolupráce je i jednodušší.“ (R3)
6.6
Členství
Jako další jsem vytvořila kategorii členství. Jeden z respondentů zmínil, ţe je členem komunitního plánování kraje a jeho kolegyně členem komunitního plánování 33
města v souvislosti s tímto zmiňoval spolupráci s jinými sociálními sluţbami, vyjmenoval několik jiných zařízení, které poskytují sluţby seniorům a spolupráce s nimi je velmi úzká. Avšak zdůraznil, ţe zařízení ve kterém pracuje, nespolupracuje se všemi zařízeními, které poskytují sociální sluţby seniorům v Olomouci. ,,Úplně konkrétně já jsem členem komunitního plánování kraje další pracovnice je členem komunitního plánování města Olomouce, co znamená, že v rámci se tohohle zařízení promítá do práce různých skupin na různých kraje nebo města.“ (R1)
Další respondentka uvedla, ţe její kolegyně, která vykonává stejnou pozici sociální pracovnice se navíc účastní komunitního plánování. ,,Kolegyně vedle naše pravidelně dochází na komunitní plánování, takže to je jasné my si tady o tom vykládáme teda velmi vášnivě no..se teda vášnivě bavíme tady s kolegyní ona to potom přednáší na tom komunitním plánování.“ (R2)
Oba pracovníci měli tendenci zmiňovat i činnosti, které oni sami nevykonávají. Myslím si, ţe to bylo hlavně z důvodu, aby se mi snaţily přiblíţit jak rozmanité činnosti a v jakém mnoţství sociální pracovníci vykonávají. Respondentka se sama komunitního plánování neúčastní, ale díky tomu, ţe se ho účastní její kolegyně, lépe má moţnost se informace dozvědět.
6.7
Kulturní akce
Dva respondenti uvedli, ţe se v rámci své práce podílí i na organizaci kulturních akcí nebo při nejmenší na jejich zprostředkování klientům. Z výpovědi všech respondentů dále vyplynulo, ţe jejich zařízení pořádá akce, které nejsou pro veřejnost uzavřené, ale nezmiňovali, ţe pořádali nějakou akci vyloţeně pro veřejnost nebo den otevřených dveří spíše popisovali akce lokálního charakteru, pořádané primárně pro klienty jejich zařízení a popřípadě rodinu či známé těchto klientů, jak uvádí jeden z respondentů.
34
,,Jsou to kulturní akce tady jsou i hudebníci z divadla. Veřejnosti to není uzavřené, to znamená když tady třeba přijde rodina někoho, tak samozřejmě nikoho jsme nikdy nijak nevylučovali, když je někdo s někým známej tak za klientem v době,kdy tady ta akce je tak jsme rádi, že ,ale neděláme tu osvětu ve, že bychom dávali plakátky ty věci jsou do určité míry omezeny nějakou kapacitou prostorů ve kterých seto koná takže v téhle souvislosti ne.“(R1)
Repondetka sdělila, ţe se při organizování akcí pro klienty často potýká s rizikem, ţe klienti kvůli svému zdravotnímu stavu nejeví příliš velký zájem navštěvovat akce, které by pořádala organizace. ,,Mše je veřejná chodívají sem i lidé z venku, občas tady míváme i nějaký koncert zahrají, ale tady je vždy riziko, že klienti tam nechtějí, že se necítí dobře, že spí, jsou unaveni. Nechtějí třeba opustit ani ten pokoj. Pak třeba chtějí jen dva tři, takže se to velice těžko organizuje.“(R3)
35
Diskuze Cílem práce bylo zjistit: Jaké modely komunitní práce jsou vyuţívány v současné praxi sociálních pracovníků pobytových sluţeb pro seniory? K tomu abych naplnila cíl práce bylo zapotřebí ještě stanovit cíl praktické části práce a to: Jaké činnosti vykonávají pracovníci konkrétních sluţeb při práci se seniory? Poté jsem stanovila výzkumnou otázku pro respondenty a to: Jaké činnosti vykonáváte při práci se seniory? Z výše uvedených výsledků jsem zjistila velké spektrum činností, které pracovníci při své práci vykonávají. Mezi činnostmi, které respondenti uváděli jsem identifikovala činnosti, které se dají přiřadit k některému z modelů komunitní práce, které jsem popsala v teoretické části mojí práce. Jako první jsem uţ při rozhovorech s respondenty identifikovala model komunitního/sociálního plánování, který tak i sami respondenti správně nazývali. Je tedy zřejmé, ţe model komunitního plánování je součástí jejich práce. Další model, který jsem byla schopna identifikovat po uskutečnění analýzy a interpretace dat byl model komunitní organizace. Vzhledem k tomu, ţe respondenti spolupracují s velmi širokým okolím ať uţ s dobrovolníky nebo úřady nebo organizacemi, které poskytují sociální sluţby jednoznačně se jedná o model komunitní organizace. Ačkoliv respondenti v praxi vůbec netušili, ţe se jedná o model komunitní organizace, to usuzuji z toho, ţe ho tak nenazývali, přikládali spolupráci velkou důleţitost a byli si vědomi toho, ţe bez spolupráce s jinými subjekty by klientům nemohla být poskytnuta komplexní a adekvátní péče. Na základě zjištěných výsledků jsem toho názoru, ţe pracovníci vykonávají velké mnoţství činností, ve kterých jsou viditelné i modely komunitní práce, ale je škoda, ţe pracovníci prakticky znají pouze model komunitního plánování. Model komunitní organizace, který jsem identifikovala je velice důleţitý a pracovníci ho vyuţívají prakticky denně při spolupráci s jinými institucemi. Je podstatné, ţe pracovníci sami vnímají spolupráci s ostatními subjekty jako nedílnou součást jejich práce. Zjištěné výsledky by mohli slouţit jako odrazový můstek pro další zkoumání daného jevu, rozhodně nelze říci, ţe je má práce vyčerpávající. Jsem si vědoma toho, ţe pokud by rozhovory s respondenty trvaly delší dobu a oni sami detailněji popisovali činnosti, které vykonávají, bylo by moţné identifikovat více modelů komunitní práce.
36
Kdyţ jsem vyhledávala výsledky jiných prací zaměřených na modely komunitní práci, bylo problematické najít práce, které by se zaměřovali na stejnou cílovou skupinu a to na seniory. Při hledání jsem zjistila, ţe byla napsána práce, jejímţ cílem výzkumné části bylo zjistit: Které modely komunitní práce vyuţívají nestátní neziskové organizace působící v ostravských sociálně vyloučených lokalitách? Bylo by zajímavé porovnat výsledky mého výzkumu a této práce, ale vzhledem k tomu, ţe práce nebyla dostupná na internetu, nemohla jsem tak učinit. Co se týče zhodnocení mé práce, vnímám jako limitující i nedostatečnou literaturu, která se vztahuje ke komunitní práci v českém prostředí. Literatura, která je dostupná je zastaralá a neucelená.
37
Závěr V předloţené absolventské práci jsem se zabývala vyuţitím modelů komunitní práce v současné praxi sociálních pracovníků pobytových sluţeb pro seniory v Olomouci. Cílem práce bylo zjistit: Jaké modely komunitní práce vyuţívají sociální pracovníci pobytových sluţeb pro seniory v Olomouci? Práce je rozdělena na tři hlavní části, kterými jsou teoretická, metodologická a praktická část. V teoretické části, která je rozčleněna do čtyř kapitol se věnuji vymezení důleţitých pojmů. V první kapitole, která nese název komunitní práce definuji pojmy, jako je komunita, komunitní práce a v neposlední řadě se zde věnuji vztahu komunitní a sociální práce. Druhá kapitola s názvem modely komunitní práce, představuje typologii modelů dle konkrétních autorů. Třetí kapitola charakterizuje proces stáří a stárnutí a v souvislosti s tím v této kapitole uvádím i periodizaci stáří. V poslední kapitole teoretické části definuji sociální sluţby a konkrétně představuji aktuální nabídku pobytových sluţeb pro seniory. Ve druhé části práce se zabývám metodologii výzkumu. V této části práce jsem zmínila cíl výzkumu a výzkumnou otázku, poté jsem popsala metodu sběru a zpracování dat a charakterizovala jsem výzkumný vzorek. Zmínila jsem etiku výzkumu a reflektovala moţné limity výzkumu. Cílem poslední empirické části práce bylo zjistit prostřednictvím uskutečněného nestrukturovaného rozhovoru odpověď na výzkumnou otázku, která zněla: Jaké činnosti vykonávají sociální pracovníci pobytových zařízení při práci se seniory? Po provedených rozhovorech s respondenty jsem pomocí transkripce zaznamenala výpovědi respondentů, poté jsem vytvořila kategorie a přešla k interpretaci dat. Z výzkumu jsem zjistila, ţe všichni respondenti uváděli široké spektrum činností, které ve své práci vykonávají a, které jsou nedílnou součástí jejich kaţdodenní práce se seniory. Respondenti mluvili o činnostech, jejichţ výkon nesouvisí přímo se seniory, ale výkon těchto činností má jasný dopad na seniory. Je velmi důleţité tyto činnosti vykonávat, příkladem takové činnosti je spolupráce s jinými neziskovými organizacemi v oblasti sociálních sluţeb. V diskuzi jsem se pokusila díky teoretické části a znalostem v ní , kterou jsem vypracovala přiřadit činnosti k určitému modelu komunitní práce. 38
Z provedeného výzkumu vyšlo najevo, ţe pracovníci pobytových sociálních sluţeb pro seniory v Olomouci vyuţívají ve své práci dva modely a to konkrétně model komunitního plánování a model komunitní organizace.
39
Zdroje DISMAN, M. (2002). Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. DVOŘÁČKOVÁ, D. (2012). Kvalita života seniorů. Praha: Grada Publishing a.s. GOJOVÁ, A. (2006). Teorie a modely komunitní práce. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta. GRUSS, P. (2009). Perspektivy stárnutí. Praha: Portál. HARTL, P. (1997). Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha: SLON. HAŠKOVCOVÁ, H. (2012). Sociální gerontologie aneb Senioři mezi námi. Praha: Galén. HENDL, J. (2005). Kvalitativní výzkum. Praha: Portál. KALVACH, Z. a kol. (2014). Podpora rozvoje komunitního systému integrovaných podpůrných služeb. Praha: Diakonie ČCE. MALÍKOVÁ, E. (2011). Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. Praha: Grada Publishing a.s. MATOUŠEK, O. (2008). Slovník sociální práce. Praha: Portál. MATOUŠEK, O. a kol. (2003). Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál. MIOVSKÝ, M., (2006).
Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu.
Praha: Grada Publishing a.s. MLÝNKOVÁ, J. (2011). Péče o staré občany. Praha: Grada Publishing a.s. 40
MÜHLPACHR, P. (2004). Gerontopedagogika. Brno: Masarykova univerzita v Brně. NAVRÁTIL, P. (2001). Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman. PAVELOVÁ, L. a kol. (2006). Komunitná
sociálna práca. Nitra: Univerzita
Konštantína Filozofia. POPPLE, K. (1995). Analysing Community Work: Its Theory and Practice. Buckingham - Philadelphia: Open University Press. PŘÍHODOVÁ, A. (2004). ,,Koncept komunity v komunitní sociální práci“. Sociální práce, Sociálna práca, č. 3, s. 43-54. ŘEZNÍČEK, I. (1994). Metody sociální práce Praha: Sociologické nakladatelství. SMÉKAL, V. (2004). Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: Barrister & Principal. SURYNEK. A., (2001). Základy sociologického výzkumu. Praha: Management Press. ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŢKOVÁ, J. a kol., (2005) Přehled vývojové psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. TWELVETRESS, A. (2008). Community Work. New York: Palgrave McMillan. VÁGNEROVÁ, M., (2007). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum. VYMĚTAL, J. (2003). Lékařská psychologie. Praha: Portál. WEBER, P. (2000). Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. ZATLOUKAL, L. (2008). Plánování rozvoje sociálních služeb metodou komunitního plánování. Olomouc: Univerzita Palackého. 41
Právní normy: Zákon č. 108/2006 Sb. [o sociálních sluţbách]. Internetové zdroje: Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. ,,Co je komunitní plánování sociálních sluţeb a kdo jsou hlavní aktéři.“ Aktualizace: 28.4. 2005. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/850 [cit. 20.4.2015].
42
Anotace/ Abstract Absolventská práce se zaměřuje na vyuţití modelů komunitní práce v pobytových zařízeních pro seniory v Olomouci. Práce je rozdělena do tří částí. Teoretická část je rozdělena do čtyř kapitol, které popisují komunitní práci, modely komunitní práce, sociální sluţby a cílovou skupinu seniory. Druhá část se zabývá metodologií. V poslední, empirické, části práce jsou analyzovány rozhovory, které byly provedeny se sociálními pracovníky pobytových sociálních sluţeb pro seniory. This thesis comprises three parts. The theoretical part is divided into four chapters concerning community work, models of community work, social services and the elderly as a focus group. The content of the next part is methodology. The third, empirical part, consists of the analysis of the interviews with social workers social care facilities for the elderly.
43
