CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Subjektivní potřeba osob bez domova být informován o fungování sociální politiky se zaměřením na sociální dávky a poskytované sociální sluţby pro tyto osoby
Martina Škývarová Vedoucí práce: Mgr. Martin Bednář, Ph.D.
Olomouc 2015
„Domov není jen střecha nad hlavou.“ Martin Mareček
Prohlášení o samostatnosti zpracování kvalifikační práce „Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.“
V Olomouci 30. 4. 2015
……………………..... Martina Škývarová
Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat mému vedoucímu práce Mgr. Martinu Bednářovi Ph.D. za odborné podněty, poznatky a rady, díky kterým tato práce mohla vzniknout. Rovněţ také děkuji Mgr. Vladislavě Závrské za spolupráci při realizaci empirické části. V neposlední řadě můj dík patří mé rodině a blízkým přátelům, kteří mi byli oporou.
OBSAH Úvod......................................................................................................................... 7 1
Uvedení do problematiky bezdomovectví ....................................................... 9 1.1
Sociální vyloučení (sociální exkluze) ....................................................... 9
1.2
Bezdomovectví .......................................................................................... 9
1.2.1 1.3
2
Typologie bezdomovectví ....................................................................... 11
1.3.1
Zjevné bezdomovectví ..................................................................... 11
1.3.2
Skryté bezdomovectví...................................................................... 12
1.3.3
Potencionální bezdomovectví .......................................................... 13
Vymezení základních pojmů ......................................................................... 15 2.1
Sociální politika a její fungování ............................................................ 15
2.1.1
Sociální politika ve vztahu k osobám bez domova .......................... 16
2.1.2
Poskytované sociální dávky ............................................................. 17
2.1.3
Poskytované sociální sluţby ............................................................ 19
2.2
Lidská potřeba ......................................................................................... 21
2.2.1
Subjektivní potřeba .......................................................................... 22
2.2.2
Informace ......................................................................................... 22
2.2.3
Potřeba informací ............................................................................. 23
2.3 3
Charakteristika ................................................................................. 10
Potencionální zdroje informací ............................................................... 24
Empirické šetření ........................................................................................... 26 3.1
Vymezení cíle šetření .............................................................................. 26
3.2
Metodologie ............................................................................................ 26
3.2.1
Metoda sběru dat .............................................................................. 26
3.2.2
Charakteristika výzkumného vzorku ............................................... 28
3.2.3
Otázky navrţené pro pilotní šetření ................................................. 29
3.2.4
Reflexe průběhu pilotního šetření .................................................... 30
3.3
Výsledky pilotního šetření ...................................................................... 35
3.4
Etické normy a pravidla pro sběr dat ...................................................... 37
Závěr ...................................................................................................................... 38 Diskuse................................................................................................................... 39 Abstrakt .................................................................................................................. 40 Abstract .................................................................................................................. 41 Bibliografický seznam ........................................................................................... 42 Odborná literatura .............................................................................................. 42 Odborné články .................................................................................................. 44 Prameny ............................................................................................................. 44 Internetové zdroje .............................................................................................. 44 Ostatní zdroje ..................................................................................................... 45
ÚVOD Téma problematiky bezdomovectví jsem si vybrala především z důvodu neustále se měnící míry nezaměstnanosti a stálého narůstání sociálně-patologických jevů, které mohou mít za následek právě ztrátu domova. Tato situace můţe nastat opravdu u kaţdého z nás. Ve společnosti je tento jev oblastí, která je mnohdy záměrně přehlíţena a někdy dokonce povaţována za neexistující problém. Populace je plná předsudků k těmto lidem, avšak pravdou je, ţe kdo si takový ţivot opravdu nezaţil na vlastní kůţi, nikdy nepochopí, co tato situace ve skutečnosti obnáší. V dnešní době naštěstí vzniká stále více organizací a projektů, které se snaţí tuto problematiku zviditelnit, a některé předpojatosti společnosti vůči této cílové skupině odstranit. Dle mého názoru je důleţité se zajímat se o potřeby sociálně vyloučených osob, vědět a zjišťovat, zda mají konkrétní potřebu být informováni o sociálních dávkách a poskytovaných sociálních sluţbách, které jsou pro ně určené. Můţe to být relevantní a přínosné zejména pro organizace a jejich pracovníky pracující s touto cílovou skupinou, jelikoţ ke snaze uspokojování potřeb osob bez přístřeší, je nejdříve důleţité ony potřeby znát. Subjektivní potřebu osob bez domova být informován o poskytovaných sociálních sluţbách, ale také i dávkách, budu zkoumat ve své bakalářské práci. K tomu, abych mohla provést dobrý kvalitativní výzkum, jsem se rozhodla uskutečnit v rámci absolventské práce pilotní šetření tohoto výzkumu, které by zajišťovalo jak správnost a srozumitelnost otázek pokládaných v pozdějším rozhovoru, tak také zjištění, zda se mezi lidmi bez domova zkoumaná informace skutečně nachází. Cílem této absolventské práce je tedy na základě kvalitativního pilotního šetření navrhnout odpovídající techniku sběru dat a vhodné výzkumné otázky zaměřené na zjištění subjektivní potřeby lidí bez domova být informován o fungování sociální politiky (specificky o sociálních dávkách a sociálních sluţbách pro tyto osoby). Co se týče jiţ napsaných závěrečných, diplomových prací a provedených výzkumů orientovaných na problematiku bezdomovectví, je jich celá řada. Ve většině případů zkoumají příčiny a důsledky ztráty bydlení, popisují problémy nezaměstnanosti, atd. Jediným případem, který zmiňuje potřebu člověka bez domova být informován o 7
nabídce moţností sociální politiky, je závěr práce Hany Zahajské z roku 2013. Tato práce se zabývá tématem Zjišťování potřeb osob bez přístřeší v terénním programu Armády Spásy v Praze. Zdůrazňuje přitom potřebu informací, které by tyto osoby měly obdrţet, aby dosáhly alespoň dočasného řešení jejich situace. Tento fakt mě vede k přesvědčení, ţe oblast potřeby osob bez přístřeší mít informace o fungování sociální politiky, není zcela probádána a povaţuji tak za přínosné se této problematice déle věnovat. Tato práce vychází nejen z odborné literatury a článků, jeţ se zabývají jevem bezdomovectví, ale i ze zákonů, které tuto oblast ohraničují. Čerpám z odborných publikací manţelů Hradeckých nebo od autorů jako je Matoušek a Krebs. Dalšími zdroji jsou odborné články ve sbornících organizací, které s touto cílovou skupinou pracují, dále pak z časopisu Sociální práce/Sociálná práca. Pokud jde o zákony, stěţejním pro tuto práci je zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách.
8
1 UVEDENÍ DO PROBLEMATIKY BEZDOMOVECTVÍ 1.1 SOCIÁLNÍ VYLOUČENÍ (SOCIÁLNÍ EXKLUZE) Termín sociální vyloučení, (sociální exkluze) je pojem těţko definovatelného charakteru. Mareš (2006, s. 7) jej definuje jako proces rozdělující společnost do dvou protikladných kategorií, kdy je osoba nebo skupina osob zbavena moţnosti se angaţovat ve společnosti. Přestávají jí náleţet práva a povinnosti, kterými členové disponují. Nejtvrdší formou je nedostatek jídla nebo vody, vyloučení z moţnosti zaměstnání, nebo absence zázemí. Matoušek, (2003, s. 217) tento termín charakterizuje obdobně, ovšem s doplněním, ţe je jedinec ochuzen o příleţitost vyuţití institucí, jeţ zajišťují vzdělání, péči o zdraví nebo běţné podmínky pro bydlení. Nedostává se mu prostředků, jimiţ by dosáhl stavu, který by nespadal do sociální exkluze. Samozřejmě existují i rozličné stupně exkluze, která se můţe také měnit postupem času. Se sociálním vyloučením také souvisí termín sociální nerovnost, jeţ je výsledkem tvoření sociálních vrstev ve společnosti a jejího uspořádání. Můţe se tvořit na základě majetkové nerovnosti, nerovnosti moci, privilegií, atd. Nevztahuje se pouze na proces získávání zdrojů, ale i nemoţnost uţívat prostředků, které daná společnost jedinci poskytuje. (Mareš: 1999, s. 14-15) Arnoldová (2002: s. 359) rozlišuje mezi výše zmiňovanou majetkovou nerovností jako příčinou chudoby, a samotným sociálním vyloučením jako důsledkem nerovné moţnosti v přístupu podílení se na společenském ţivotě. Vágnerová, Csémy, Marek (2013, s. 101) uvádí, ţe osoby bez přístřeší si sami uvědomují a pociťují, ţe jsou sociálně vyloučeny. Tento fakt je pro ně v jejich situaci jedním z dalších stresorů.
1.2 BEZDOMOVECTVÍ Jev bezdomovectví je pro společnost jevem přirozeným, jelikoţ vzniká následkem tvoření společenských vrstev. V Českých zemích se tento fenomén začal zviditelňovat kolem 90. let minulého století, kdy se společnost rozdělila do dvou hlavních proudů v nahlíţení na tuto společenskou otázku. První proud byl toho názoru, ţe situace lidí bez domova je pouze následkem jejich neochoty pracovat. Obhajoval názor, ţe si svou situaci zapříčinili sami, tudíţ by si měli sami i pomoci. Druhá skupina, méně početnější, 9
se přikláněla k potřebnosti poskytování sociálních sluţeb těmto osobám. (Pěnkava in Gojová: 2009, s. 380)
1.2.1 CHARAKTERISTIKA Bezdomovectví je komplexním fenoménem dnešní doby, který nezahrnuje pouze absenci bydlení nebo přístřeší. Pokud se na problematiku podíváme z psychologického hlediska, nejvýznamnější fakt není samotná ztráta trvalého bydliště, ale její dopady na člověka, které zahrnují ztrátu opory v lidech, s jimiţ sdílel bydlení, dále pocitu jistoty, bezpečí a domova. Na problematiku chybějícího bydlení můţeme nahlíţet ze dvou úhlů, jedním z nich je pokus chápání „pozitivní“ stránky bezdomovectví, jako zbavujícího nátlaku a nutnosti plnit poţadavky společnosti. Na straně druhé se však nachází nejistota, vycházející z chybějící ochrany, která se dostává běţně začleněnému jedinci. Jinými slovy lze člověka bez přístřeší označit jako sociálně vyloučenou osobu. To se projevuje zejména v oblastech jako je případná ztráta legální pracovní pozice nebo moţnost zajišťování finančních prostředků, dále vyloučením z rodinné sítě, ale také vzniká větší závislost na fungování některých organizací a poskytování jejich sluţeb. (Vágnerová, Csémy, Marek 2013, s. 9-10) Bezdomovství můţe být také vymezeno pomocí charakteristiky stěţejního slova – domov. Tento akt učinila Evropská observatoř bezdomovství, která domov definovala pomocí 3 domén: fyzická doména charakterizuje prostor k bydlení, za pomocí sociální domény se mohou utvářet mezilidské vztahy a naplňovat potřeby, a v neposlední řadě právní doménou se nabývá vlastnictví určitého majetku a právního nároku. Hradecký v rámci definice ETHOS, o které se budu zmiňovat v další podkapitole, uvádí, ţe „bezdomovství je víc proces, než stav.“ (Hradecký 2007, s. 9-11, 31) Nabízí se otázka, zda bezdomovectví souvisí spíše s nedostačující bytovou politikou, nebo zda je povaţováno za sociální problém. Jak poukazuje Pěnkava (in Gojová: 2009, s. 381) existence sociálně patologických jevů je úzce propojena s tématem výše popsaného sociálního vyloučení.
10
1.3 TYPOLOGIE BEZDOMOVECTVÍ V této podkapitole se budu věnovat typologii bezdomovectví. Vysvětlení jednotlivých typů bezdomovectví pokládám za nezbytně nutné, neboť se ve svém pilotním šetření věnuji všem typům osob bez domova. Samotný pojem typologie, vycházejíc z řeckého vzor, otisk, model 1, můţe pomoci profesionálovi, v našem případě sociálnímu, terénnímu pracovníkovi nebo sociálnímu kurátorovi, na základě vykazujících znaků jedince, a následného určení, se kterou skupinou by mohl být nejvíce ztotoţněn, odhadnout moţnosti, kterými osoba disponuje, a tím pádem jak jí být nápomocen. (Matoušek 2003, s. 245) Typologie by měla dle Maříkové, Petruska a Vodákové, (1996, s. 1342-1343) disponovat alespoň určitým propojením s pojmem klasifikace. Jinými slovy, měla by být charakterizována pomocí ucelených kritérií, i kdyţ je někdy potřebné uznat i moţnost typů nesourodých, typů, jeţ se náročně klasifikují, nebo typů tranzitivních. Typologie nemusí stát pouze na přímé polaritě či zařazení, je relevantní také brát v potaz podobné vykazující znaky nebo oblasti, kde dochází k prolínání. Haasová (in Charita Olomouc: 2011, s. 7) naopak tvrdí, ţe populace osob bez přístřeší se nedá označit za stejnorodou společnost, jelikoţ je tvořena různými druhy jedinců. Ti se tedy mnohdy pro svůj vzhled i jednání nemohou plně řadit do jedné skupiny, proto můţeme pouţít pojmenování heterogenní skupina. Hradecký, Hradecká tyto osoby rozděluje do tří základních skupin, jakými je moţno bezdomovství chápat. A to na skupinu fenoménu zjevných, skrytých a potencionálních bezdomovců, jeţ budou vysvětleny níţe.
1.3.1 ZJEVNÉ BEZDOMOVECTVÍ Tuto skupinu lidí tvoří jedinci, na kterých je jejich bezdomovství zjevné a do níţ spadají zejména osoby ţijící a zdrţující se na nádraţích, v parcích, a na dalších veřejných prostranstvích, kde mohou být společnosti na očích. Jejich sídlem i prostorem jsou jakákoli alespoň do jisté míry svobodná místa, jako jsou mosty, squaty, kontejnery, sklepy nebo vlaky. Autoři poukazují na přitaţlivost míst, jako jsou především nádraţí, která je pro tyto osoby jakýmsi středem, centrem jejich fungování. Zde totiţ můţe tato 1
Ottův naučný slovník, díl XXV, s. 975
11
subkultura „…hledat zdroje, které jim společnost odepírá, a družnost, kterou jim ulice zakázala.“
Mohou se zde zahrnovat ale i osoby, jeţ vyuţívají nocleháren pro
přenocování, nebo které si zajistily, popř. jim bylo zajištěno dočasné bydlení pomocí azylových domů. (Hradecká, Hradecký: 1996, s. 36-37) Matoušek (2003, s. 35) tyto osoby pojmenovává jako „dobrovolné“ bezdomovce, jenţ se vzdali naděje na běţný ţivot a sami rezignovali. Cílem jejich kaţdodenního fungování je především opatření obţivy, tepla a určitého místa pro přenocování. Dle Průdkové, Novotného (2008, s. 14) se této skupině společnost věnuje v největší míře z důvodu nejhojnějšího vyuţívání sociálních sluţeb.
1.3.2 SKRYTÉ BEZDOMOVECTVÍ Podskupina nesoucí pojmenování skrytého bezdomovství není na první pohled tímto jevem jasně označitelná, z důvodu upraveného vzhledu jedinců oproti bezdomovcům zjevným. Ve většině případů tito lidé z různých důvodů nespolupracují s veřejnými nebo charitativními organizacemi, které nabízí přístřeší. Je to dáno také tím, ţe mohou vyuţívat svých osobních zdrojů, jako jsou např. noclehy u přátel a rodinných příbuzných. Ovšem jejich osobní prostředky k nalezení bydlení jsou omezené, coţ je důvod pro putování z jednoho místa na další, taktéţ pouze přechodné. (Hradecká, Hradecký: 1996, s. 40) Dle statistiky je kritických prvních 14 dní, strávených na ulici, kdy si jedinec osvojí své nesoucí stigma, které mu přisoudila společnost. Osoba patřící do této skupiny ale usiluje o skrývání získaného stigmatu. (Hradecká, Hradecký: 1996, s. 41) Stejný názor mají Průdková, Novotný, (2008, s. 14) kteří tyto osoby charakterizují jako osoby dbající o svůj vzhled, jenţ se dávají poznat jako čistí, slušně oblečení lidé. od výše zmiňované podskupině zjevných bezdomovců mají tendence se oddělovat, a ke statusu bezdomovce se vůbec nehlásit. Jelikoţ jsou na tom situačně o stupeň lépe, častokrát lidmi bez domova, které dokáţeme poznat na první pohled, opovrhují, neboť i mezi bezdomovci můţeme nalézt jistou hierarchii. Marek, Strnad, Hotovcová (2012, s. 14) uvádí, ţe pokud zohledníme právní stránku situace, jsou osoby skrytého bezdomovství povaţovány za bezdomovce i v případě, ţe mají zajištěné bydlení v azylovém domě, jelikoţ ten se nedá označit jako
12
jejich oficiální bydlení. Jejich ţivot není ustálený, stále se stěhují, schylují do nejrůznějších útočišť, poněvadţ se jim nenabízí moţnost trvalého, stálého bydlení.
1.3.3 POTENCIONÁLNÍ BEZDOMOVECTVÍ Do kategorie potencionálních bezdomovců řadíme osoby, o jejichţ existenci úřady nemají takové povědomí, nebo jej mají ve slabé míře. Jsou kaţdodenně ohroţeni ztrátou bydlení díky jejich nejistým podmínkám, které jim dané obydlí nabízí. Často ţijí v zchátralých domech, určených k demolici, v přelidněných bytech, v obydlích zdravotně závadných, čímţ riskují nejen ztrátu bydlení, ale i zhoršení jejich zdravotního stavu. Prochází různě těţkými obdobími ţivota, a řeší denně vyvstávající rodinné problémy. Tato sloţka populace zahrnuje i jedince, čekající na ukončení výkonu trestu, nebo propuštění z nejrůznějších institucionálních zařízeních, čímţ mohou být dětské domovy, ústavy, atd. (Hradecká, Hradecký: 1996, s. 41) V této oblasti zdůrazňují Marek, Strnad a Hotovcová (2012, s. 14-15) potřebnost, a zároveň absenci sociální práce. Důvodem je fakt, ţe tyto osoby nebo rodiny se stanou pro většinu sociálních pracovníků „atraktivní“ aţ v tom momentě, kdy se stanou bezdomovci zjevnými. Existují i další moţnosti typologie bezdomovectví, nebo osob bez domova, kdy jako příklad můţeme uvést: FEANTSA
2
přijala oficiální typologii ETHOS 3, podle níţ můţeme na základě
stejných znaků, kterými se jedinci prokazují, rozdělit osoby bez přístřeší do několika typů. Samotná typologie bezdomovství popisuje tři výše zmiňované oblasti moţností chápání domova. z těchto domén vyplývají 4 způsoby vyloučení z bydlení: osoby bez střechy nad hlavou, bez bytu, a s nejistým nebo nevyhovujícím bydlením. Můţeme dojít ke shrnutí, ţe ETHOS člení osoby bez domova dle stupně, jakým je jedinec z bydlení vyloučen. 4
2
FEANTSA = European Federation of National Organisations working with the Homeless (přel. Evropská federace národních organizací pracujících s bezdomovci) 3 EHOS = European Typology of Homelessness and housing exclusion (přel. Evropská typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení v prostředí ČR) 4 Dostupné z: http://www.feantsa.org/spip.php?article120&lang=en
13
Pokud se podíváme na další názory v oblasti typologizaci lidí bez domova, Plachý naopak v rozhovoru v časopisu Sociální práce/Sociálna práca uvádí, ţe společnost nemá objektivní kritéria ke kategorizaci bezdomovectví. Lidé bez domova se mohou sami svým chováním a jednáním zařazovat k jednotlivým skupinám. (Bajer: 2006 – I., s. 4-5)
14
2 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ 2.1 SOCIÁLNÍ POLITIKA A JEJÍ FUNGOVÁNÍ K vymezení pojmu sociální politika bychom měli nejdříve definovat pojem sociální. Ten můţe být chápán ve třech rovinách. Nejobecnější rovina je pojímána ve smyslu slova společenský, v konkrétnějším měřítku to můţe znamenat činnosti, jenţ napomáhají zlepšování ţivotních podmínek člověka, a v nejuţším pohledu je zaměřena na schopnost přímo řešit a vyřešit neţádoucí situace jedinců. (Krebs: 2010, s. 22) Co se týče vysvětlení pojmu politika, jde především o určitou aktivitu společnosti, s jejíţ pomocí jsou definovány a naplňovány její cíle. Samotné uskutečňování funguje na bázi rozmanitosti politických působení, které se střetávají. (Krebs: 2010, s. 21-22) Komplexní pojem sociální politika se dá tedy zasadit do celospolečenského kontextu, kdy tvoří jednu z jejích neoddělitelných částí, stejně jako např. oblasti kulturní, ekonomické, ekologické, politické, a další. Z toho je patrné, ţe má moţnost podílet se na ovlivňování společenského ţivota. Je vázána na ostatní sféry systému nastaveného ve společnosti, jenţ je u kaţdé země specificky zaměřen. V zorném poli sociální politiky stojí sám člověk a jeho vývoj. Ten je zejména orientován v širším pohledu na zlepšení jeho ţivotních podmínek, a v pohledu uţším na jeho proces rozvíjení se, zahrnující kvalitu ţivota. (Krebs: 2010, s. 17-21) Důleţitým faktorem pro utváření a formování sociální politiky je dle Barkera (1987, s. 153) otázka hodnot a tradic objevujících se ve společnosti. na nich pak závisí rozdělení zdrojů a stupeň blahobytu jedince. Jak poznamenává Tomeš (1996, s. 126), zvláště zásadním jevem pro sociální politiku je chudoba, jelikoţ propojením mezi těmito dvěma problematikami, mírou prostředků, uskutečňující se skrze nástroje, které se zaobírají existencí chudoby a jejími důsledky, se definují jednotlivé sociální nauky.
15
2.1.1 SOCIÁLNÍ POLITIKA VE VZTAHU K OSOBÁM BEZ DOMOVA Sociální politika je dle Dukové, Duky, Kohoutové (2013, s. 13) oblastí, jeţ utváří fungování mezi jedincem a sociálními podmínkami, ve kterých ţije. Kaţdý jedinec, tudíţ i člověk bez domova, má mít příleţitost být aktérem v této oblasti a stávat se jak subjektem (člověk mající předpoklady k naplňování jistého sociálního jednání 5), tak objektem sociální politiky (osoba nebo skupina osob, na které je sociální politika zaměřována 6). Zde můţeme navázat definováním některých sociálních principů, jeţ ve společnosti fungují. v první řadě jde o princip participace, kdy člověk, jehoţ situace je ovlivňována jistými rozhodnutími, musí mít také příleţitost se do tohoto procesu zapojit a výsledek usměrnit. Dále se nabízí princip sociální solidarity, jenţ je zaloţen na snaze o stejnoměrné ţivotní podmínky ostatních osob na základě svobodného rozhodnutí jedince, a v neposlední řadě je na místě i princip subsidiarity, jenţ vybízí jedince, aby se nejprve snaţil pomoci vlastními silami, a teprve po vyčerpání jeho osobních prostředků by měla situaci přebrat rodina, komunita, a nakonec společnost. (Arnoldová: 2002, s. 297-298) Co se týče politiky bydlení, na kterou poukazuje Knausová, (in Duková, Duka, Kohoutová: 2013, s. 152) je v této oblasti důleţitá i role státu, kdy je jeho cílem především prostřednictvím církevních organizací, nestátních neziskových organizací, druţstev, ale také trţních nebo státních institucí poskytovat nebo sjednat bydlení pro občany. V této sféře stát vymezuje bydlení pomocí vytvoření legislativy a zákonů, jeţ napomáhají k tomu, aby jedinci měli příleţitost naplňování své potřeby bydlení. Také se angaţuje v oblasti poskytování jisté finanční pomoci, a určuje zásady pro existenci subjektů poskytujících tyto moţnosti. Dle Marka, Strnada, Hotovcové (2012, s. 59) je nesprávně nastaven celý systém, který udrţuje osoby bez přístřeší v jejich situaci, čímţ můţe dojít k vytváření vazeb na sociální sluţby; ale také, který je odrazuje svými nároky od potencionální kooperace. To můţe mít za následek prohloubení izolace od společnosti. První situaace (tvoření závislosti na sociálních sluţbách) se zaměřuje zejména na podpoření přímo osob bez přístřeší, kdeţto druhá (odrazování od spolupráce) má za cíl ochraňovat společnost. 5 6
Krebs V., 2010. Sociální politika, str. 51 tamtéţ
16
Ideálním pro pomoc lidem bez domova je samozřejmě nalezení kompromisu mezi těmito dvěma situacemi, jejichţ osamocené působení by mohlo bezdomovcům v extrémních případech ublíţit.
2.1.2 POSKYTOVANÉ SOCIÁLNÍ DÁVKY Průvodní jevy bezdomovectví jsou ošetřeny zejména dávkami pomoci v hmotné nouzi, jenţ spadají do třetího pilíře systému sociálního zabezpečení - sociální pomoci. Jeho cílem je vrátit jedinci vlastní suverenitu, dále být mu nápomocen v přestání nepříznivé situace, a nakonec hledat řešení jeho dlouhodobé obtíţné pozice. (Krebs 2010, s. 286) Zákon o pomoci v hmotné nouzi č. 111/2006 Sb. (§ 1) popisuje, ţe kaţdá osoba, jenţ se v hmotné nouzi nachází, má právo vyuţít sociálního poradenství, jenţ by tuto situaci pomohlo řešit nebo jí předejít. Pro poskytnutí dávky, je zásadní naplňovat definici osoby v hmotné nouzi. Ta je rozdělena do několika kategorií. Jedno z nich se ovšem zaměřuje přímo na osobu, jejíţ základní ţivotní potřeby nejsou naplněny právě kvůli jejímu statusu člověka bez domova (nebo je-li tímto jevem ohroţena). 7 Ţádost o tyto dávky se podávají na úřadu práce daného kraje, ve kterém má bezdomovec hlášeno trvalé bydliště. (Arnoldová: 2012, s. 72) Zákon o pomoci v hmotné nouzi nabízí tři sociální dávky. Jednou z nich je mimořádná okamţitá pomoc, jenţ je dávkou jednorázového charakteru. Osoba bez domova si o ni můţe zaţádat v několika situacích. Např. při ztrátě dokladů, kdy nemá dostatečné finanční prostředky na vyhotovení nových, dále na uhrazení potřebného noclehu, nebo uţ jen z důvodu jejího ohroţení sociálním vyloučením, kdy není schopna svými silami řešit své postavení, a které můţe vznikat především následkem opuštění školského zařízení, propuštění z trestu odnětí svobody, apod. V neposlední řadě vyplývá nárok za podmínek, kdy je osoba osobou bez přístřeší, a její ţivotní potřeby nejsou uspokojeny. 8
7 8
Zákon o pomoci v hmotné nouzi č. 111/2006 Sb., § 2 Zákon o pomoci v hmotné nouzi č. 111/2006 Sb., § 36
17
Druhou dávkou, vyplácející se pravidelně kaţdý měsíc za předpokladu, ţe jedinec (nebo skupina společně posuzovaných osob 9), není schopna dosáhnout na nastavenou částku ţivobytí po uhrazení oprávněných nákladů na bydlení, se nazývá příspěvek na ţivobytí. Tento zákon také stanovuje výši částky ţivobytí definováním úrovně finančních prostředků, potřebných k přeţití jedince. Avšak výše samotné dávky je otázkou individuálního posouzení situace jedinců bez domova, přihlíţí se k jejich snaţe a příleţitostem.10 Poslední dávkou, na kterou má osoba bez přístřeší po splnění podmínek nárok, je doplatek na bydlení. Ten připadá vlastníkům bytů nebo jejich nájemcům, kterým po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení, nedosahuje příjem poţadované částky ţivobytí jedince nebo společně posuzovaných osob. Hlavní podmínkou pro poskytnutí této dávky je splnění podmínek pro získání příspěvku na ţivobytí. 11 Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020 (2013, s. 23) uvádí, ţe tento příspěvek je moţno poskytnout i na jiné druhy bydlení neţ vlastnické nebo podnájemní byty, ale i na obydlí azylového domu, nebo domu na půl cesty, apod. Zákon o pomoci v hmotné nouzi doplňuje, ţe v případě, pokud se jedná o azylový dům nebo dům na půl cesty, není nutná kontrola kvality podmínek bydlení (např. nemusí splňovat podmínky uzamykatelného samostatného prostoru). V situaci spolubydlících osob se výše odůvodněných nákladů na bydlení neurčuje podílem všech osob, jeţ prostor uţívají.12 Marek, Strnad, Hotovcová (2012, s. 52, 77) jsou toho názoru, ţe člověk bez domova se většinou nachází stranou od sociálního systému.13 Tento stav je ještě podmíněn délkou doby situace bez přístřeší, jelikoţ čím je delší, tím stoupá obtíţnost návratu do tohoto systému. Ten je pro ně do takové míry komplikovaný, ţe se mnohdy dobrovolně nároku na dávky vzdávají. Tudíţ jen menší část lidí bez domova je zaopatřena dávkami sociální pomoci, protoţe je většinou nemá šanci získat kvůli nárokům, které nesplňuje. A které důvody mohou těmto jedincům bránit ve vyřízení sociálních dávek, na které mají nárok? v případě pobírání určitých dávek, jsou např. 9
Společně posuzované osoby = rodiče s ne/zaopatřenými dětmi, partneři nebo osoby ve svazku, a ostatní osoby, které společně uţívají stejného bydlení. (Zákon o ţivotním a existenčním minimu č. 110/2006 Sb., §4 10 Dostupné z: https://portal.mpsv.cz/soc/hn/obcane/zivobyti 11 Dostupné z: https://portal.mpsv.cz/soc/hn/obcane/bydleni 12 Zákon o pomoci v hmotné nouzi č. 111/2006 Sb., § 33, (6) 13 Sociální systém = sloţen z četnosti aktérů, jenţ jsou vedeni svým úsilím co nejpříhodněji uspokojovat potřeby osob. Zároveň ale musí akceptovat prostředí a všechny kulturní společenské rysy. (Durkheim, in Maříková, Petrusek, Vodáková: 1996, s. 1259)
18
často rozdělovány mezi více osob v rámci bezdomoveckého altruismu, jenţ je pro ně takřka zavazující (platí u osob ţijích ve skupinách a přímo na ulici). Dalším důvodem odmítavého postoje se stává nechuť komunikovat, a jakýmkoli způsobem kooperovat s úřady. To je spojeno i se svým pocitem hrdosti, díky kterému zaujímají názor, ţe dávky nepotřebují, a dokáţí si tak pomoci sami.
2.1.3 POSKYTOVANÉ SOCIÁLNÍ SLUŢBY Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách (§ 3, a)) vymezuje sociální sluţbu jako komplex činností zajišťujících podporu osobám s cílem realizovat sociální integraci nebo prevenci sociální exkluze. Jak se zmiňuje také Matoušek, (2003, s. 214) cílem sociálních sluţeb je primárně povznést kvalitu jedincova ţivota na vyšší úroveň, a současně je také podstatné chránit společenské zájmy. Pokud jde o poskytované sociální sluţby, kterých mohou osoby bez přístřeší vyuţívat, jsou vymezeny zejména v zákoně o sociálních službách č. 108/2006 Sb., který tyto sluţby rozděluje do tří kategorií: terénní, ambulantní a pobytové. Tyto sluţby mají dle Marka, Strnada, Hotovcové (2012, s. 115) také určitou hierarchii. Na nejniţším ţebříčku se nachází terénní sluţby, jelikoţ především ty mohou být jedny z prvních dostupných sluţeb, s jakými se osoby bez domova mohou setkat. Nad nimi se nachází sluţby nízkoprahově orientované, o kterých se mohou dozvědět právě ze sluţeb terénních. Výše se nachází noclehárny, později moţnost azylových domů nebo domů na půl cesty, následně ubytoven, a na nejvyšším bodě pyramidy stojí sociální byty a byty samostatné. Z toho je patrné, ţe čím výše se člověk bez domova pohybuje na ţebříčku poskytovaných sluţeb, tím více se vzdaluje od samotné ulice. Pro vysvětlení výše zmiňovaných sluţeb, můţeme sluţbami terénními rozumět ty, jenţ jsou poskytovány v prostředí jedince, které je pro něj běţným. Do této kategorie spadají především terénní programy, orientující se na osoby ohroţené jejich způsobem ţivota, kdy smyslem těchto činností je co nejvíce sníţit rizika, jenţ jedince obklopují. 14 Co se týká sluţeb, které jsou poskytovány ambulantně, tzn. způsobem, kdy jedinci neposkytují ţádnou pobytovou sluţbu, ale naopak v případě potřeby do instituce aktér dochází sám, existují nízkoprahová denní centra, jenţ nabízí zejména moţnost 14
Zákon o sociálních sluţbách 108/2006 Sb., § 33, 69
19
potravy, ošacení, hygieny a sociálního poradenství. Pod záštitou této sluţby se mohou uskutečňovat jiţ výše zmiňované sluţby terénní.
15
Dále jsou v nabídce sluţby, které se
neorientují pouze na potřebu opatření jídla a oblečení, ale zaměřují se na zajištění jednorázového přenocování a nabídnutí hygieny osobě bez domova. Tyto instituce se nazývají noclehárny. 16 Poslední kategorií jsou sluţby pobytového charakteru, do nichţ patří azylové domy. Ty fungují na podobné bázi jako instituce předešlé, ovšem odlišují se druhem poskytované sluţby. Nováková (2011, s. 194) je popisuje jako zařízení, v nichţ se uskutečňuje nabídka ubytování dlouhodobějšího charakteru osobám v neţádoucí situaci, jeţ nastala právě z důvodu pozbytí bydlení. Na ně mohou navazovat sluţby nesoucí název domy na půl cesty, o kterých se zmiňuje Malíková. (2011, s. 46) Ty jsou určeny osobám obvykle do 26 let věku, přicházejícím do těchto institucí ze školských ústavních zařízení, věznic, apod., a jejichţ cílem je jim zprostředkovat takové podmínky, jenţ by jim poskytly kvalitní a účinnou přípravu na běţný ţivot. Jednou z následných institucí lze jmenovat ubytování formou ubytoven, které ale nefungují jako sociální sluţba. Je moţnost také dostat se k sociálnímu bydlení, které je dle Matouška (2003, s. 37-38) vymezeno jako forma pomoci, kdy stát nebo obec poskytuje sociálně potřebným a sociálně slabým lidem prostřednictvím nabídky bytu moţnost ţít důstojným ţivotem. Tento byt vlastní zpravidla samotná sociální sluţba, jenţ ho můţe pronajímat i na zkušební dobu. v případě, ţe klient je schopen si bydlení udrţet, a dostát svým povinnostem, je s ním uzavřena smlouva dlouhodobého charakteru. Tento způsob bydlení se nejvíce přibliţuje vizi samostatného bytu jedince. Pokud zohledníme místa působení sluţeb ambulantních nebo terénních, jsou často středem kritiky pro skutečnost, ţe přitahují osoby bez domova do míst mnohdy navštěvujících terénním pracovníkem. Přičemţ cílem těchto sluţeb je pomáhat lidem bez přístřeší právě v těch místech, kde se shlukují a soustřeďují. (Marek, Strnad, Hotovcová: 2012, s. 57)
15 16
Zákon o sociálních sluţbách 108/2006 Sb., § 33, 61 Zákon o sociálních sluţbách 108/2006 Sb., § 63
20
2.2 LIDSKÁ POTŘEBA Slovem potřeba je moţno mínit jakýsi podnět k určitým činnostem, jenţ můţe být ve výsledku uspokojen, či nikoli. Liší na základě toho, zda je potřeba pociťovaná, nebo vyjádřená. Pociťovaná uţ vyplývá ze samotného názvu. Vyjádřená potřeba prezentuje názor skupiny, jenţ volají po jistém druhu sociální sluţby. Dále existují potřeby normativní, které určití představitelé společnosti musí označit jako hodné práva na sociální sluţbu. v neposlední řadě můţeme zmínit potřeby komparativní, označující situace, kdy se srovnávají podmínky uţivatelů sluţeb s osobami na ně nemající nárok. (Matoušek: 2003, s. 157-158) Na potřeby můţeme nahlíţet také z pohledu jejich důleţitosti. Nabízí se pohled zejména prostřednictvím konceptu pyramidy potřeb od Abrahama Maslowa, který určil jejich hierarchii dle stupně pocitu touhy po jejich uspokojení. Na nejniţší úrovni se nachází potřeba biologická, která zahrnuje potřebu jídla, pití, spánku, hygieny. O patro výše potřeba bezpečí, jistoty, dále přijetí, pocit lásky, uznání, a na samém vrcholku leţí potřeba seberealizace. (Nevolová, Foltová: 2015, s. 25-26) Kotler, Wong, Saunders (2007, s. 40) tvrdí, ţe v případě neuspokojování této lidské potřeby, mohou nastat dvě situace: v prvním případě osoba potřebu jednoduše uspokojí vyhledáním předmětu, podnětu nebo prostředku k jeho dosaţení, a v případě druhém se jedinec pokouší potřebu potlačit. Jednou ze základních potřeb osob bez přístřeší jsou pak výše zmiňované biologické (neboli materiální), jejichţ uspokojení je dle Vágnerové, Csémyho, Marka, (2013, s. 99, 140-141, 262) pro tyto jedince prioritou z důvodu své aktuální povahy. Např. vykonání hygieny - z jejich pohledu je nejjednodušeji uspokojitelné, avšak jejím nedodrţováním se můţe člověk rychle stát ze skrytého bezdomovce bezdomovcem zjevným. V zásadě jsou všechny potřeby přinášející aktuální uţitek, stavěny do popředí, neţ kupříkladu tendence uzavření pracovněprávního vztahu, vyřízení záleţitostí potřebných pro vyhotovení dokladů, a další činnosti, jenţ jsou nezbytné pro opuštění ulice. Bezesporu, co se ale týká potřeb výše poloţených, i zde se vyskytuje potřeba pomoci, sounáleţitosti, vztahu, nebo rodiny. Tendence hledat přátelství nebo vztahy, jsou obtíţněji realizovatelné, jelikoţ v bezdomovecké komunitě se objevuje agresivní a neohleduplné chování. v tomto případě ani potřeba jistoty a bezpečí není naplněna. Mikulášek, Šivlová (2010, s. 22, 24) na základě získaných dat od této cílové skupiny, 21
uvádí další pociťované potřeby, patřící spíše do výše poloţených kategorií Maslowy pyramidy potřeb. Vyskytují se např. tendence přidávat se k lidem ve stejné situaci, s obdobným, nebo stejným sociálním statusem. Naopak potřeba, která je potlačena, je vidina budoucnosti, poněvadţ tito lidé většinou nic neplánují, obávají se dalšího zklamání. Proto tyto představy většinou setrvávají pouze na slovní úrovni.
2.2.1 SUBJEKTIVNÍ POTŘEBA K vymezení pojmu subjektivní potřeba, je nutno si nejdříve objasnit pojem subjektivní, o kterém se můţeme dozvědět z Ottova naučného slovníku. (1906, díl XXIV: s. 318) Tímto termínem, pocházejícím z lat. subjective, bychom mohli mínit lidské pochody spojené s vlastním já, jenţ mají schopnost proměny na základě nálad, dojmů nebo názorů. Z toho vyplývá, ţe můţeme mluvit o subjektivitě tehdy, kdyţ dané rozpoloţení jedince je schopno ovlivňovat jeho jednání. V případě, ţe mluvíme přímo o potřebě subjektivní, můţe to znamenat fakt, ţe daná osoba cítí potřebu něčeho, čeho se jí dle jejího názoru nedostává. Přitom má právo si tu danou věc nárokovat. (Maříková, Petrusek, Vodáková: 1996, s. 816-817)
2.2.2 INFORMACE Slovo informace je v dnešním světě jedním z nejčastěji pouţívaných výrazů. Informace mohou být jak poskytovány, tak dávány, můţeme je zjišťovat v případě potřeby, nebo jimi být doslova zavaleni, i kdyţ zájem nemáme. (Mates, Matoušková: 1997, s. 7) Tímto termínem, pocházejícím z lat. informare, tj. utvářet mínění, můţeme všeobecně pojmenovat jakoukoli zprávu nebo sdělení. Je moţné na něj nahlíţet ze dvou hledisek. Tím prvním, a zároveň obecnějším, je čistý údaj nezávislý na míře nového poznatku, který přinese. Zatímco v uţším slova smyslu máme moţnost se zaměřit právě na onen poznatek, jenţ převyšuje dosavadní vědomosti. (Mařiková, Petrusek, Vodáková, A-P: 1996, s. 428) Informacemi můţeme mínit také „data v kontextu“, jak poznamenává Sklenák a kol. (2001, s. 3-5), které jsou poloţeny způsobem, jenţ je pochopitelný, a údaje jsou upotřebitelné. Všechny informace nejsou pokaţdé k mání, proto existují určité vnější zdroje, jimiţ bychom mohli k těmto datům přijít. Pro tohle jsou uţitečné informační 22
systémy
17
, jenţ selektují potřebné údaje z uloţených znalostí. Co je ale podstatné
zmínit, je vztah informací a poznatků. Informace je veličina pomíjivého charakteru, naproti tomu poznatek je stálý. Z toho vyplývá, ţe pro získání trvalých vědomostí, je nejdříve potřeba nabývání informací. Vzhledem k tomu, ţe těchto dat nezadrţitelně přibývá, nejsme schopni je všechny obsáhnout, pochopit a poznat. Můţe nastat i situace, kdy je osoba těmito sděleními přehlcena. Ta vzniká za okolností, ţe daný jedinec (v našem případě člověk bez domova): není buď schopen pochopit informace, jeţ jsou mu dostupné; nebo má pocit zahlcenosti těmito daty a není s to je absorbovat; také moţná netuší o jejich existenci, nebo o místu, kde je moţné je najít; a v neposlední řadě si naopak je vědom místa, kde se informace nachází, ale nezná způsob, jakým by se k nim dostal. (Sklenák a kol.: 2001, s. 3-5)
2.2.3 POTŘEBA INFORMACÍ Samotná potřeba informace se objevuje v momentě, kdy se jedinec rozhodne začít řešit určitou skutečnost, a přitom neví, jakým způsobem. Občas můţe nabývat pocitu, ţe má dostatek znalostí a kompetencí k jejímu řešení, a tudíţ mu ţádné další informace nejsou jiţ zapotřebí. Nejrůznější odborníci se shodují ve faktu, ţe zdá-li se člověku řešení jisté záleţitosti jednoduché, není schopen si sesumírovat všechna moţná rizika, jenţ jsou s touto okolností spojena. Proto za předpokladu, ţe osoba si do dostatečné míry není vědoma řešeními, kterými by se mohla daná situace vyřešit, je nutné si nejdříve nashromáţdit dostatek potřebných informací. Druhá situace můţe nastat v případě, kdy osoba nezná způsob, jakým situaci vyřešit, ale má o něm alespoň určité povědomí. Bylo provedeno značné mnoţství výzkumů prokazujících, ţe rozdíl, mezi představou člověka o kvantitě faktů potřebných pro nalezení východisek k řešení situace, a činiteli, jenţ jsou pro to skutečně nezbytné, je velmi notný. (Smetáček: 1993, s. 14-15) Sikorová (2011, s. 102) také v jedné z kategorií spadající do potřeby charakterizované výše zmiňovaným Abrahamem Maslowem – potřeba jistoty a bezpečí, uvádí potřebu informací a orientace. Všeobecně jsou tyto potřeby definovány tendencí,
17
Informační systém = provádí soustavnou činnost, která za určitým, předem daným účelem sbírá, zpracovává a poskytuje informace nebo přístup k nim. (Mates, Matoušková: 1997, s. 36-37)
23
zahrnující pocit vyhnout se případnému nebezpečí nebo ohroţení. Znázorňují tuţbu po spolehlivosti a důvěřování. Pokud se podíváme, na důleţitost informací osob bez domova o jejich moţnostech, můţeme zmínit jednu anketu z časopisu Sociální práce/sociálna práca. Ta se obrací na populaci s dotazem, jaké řešení by navrhovali proti ţebrání lidí bez domova, přičemţ většina lidí by byla pro zvýšení počtu zařízení, kam by se osoby bez domova mohly uchýlit. Jedna sociální pracovnice odpověděla, ţe by měla ve městech nebo vesnicích lépe fungovat terénní sociální práce informující tyto osoby o moţnostech neplaceného ubytování. Z toho vyplývá, ţe populace povaţuje za podstatné, aby osoby bez domova disponovaly informacemi o místech, kde mají moţnost setrvávat. (Bajer: 2006 - II., s. 52-53)
2.3 POTENCIONÁLNÍ ZDROJE INFORMACÍ Máme-li na mysli zdroj všeobecných informací, těmi mohou být, jak píší Marek, Strnad, Hotovcová, (2012, s. 85) knihovny, nebo nízkoprahová denní centra, kde mají osoby bez domova příleţitost zůstat po celou dobu, kdy jsou k dispozici, a jenţ jim dávají pocit zázemí. Pokud jde o informace o poskytované sociální sluţbě, přímo této oblasti se věnuje jeden ze standardů kvality, a to standard č. 12 - Informovanost o poskytované sociální službě. (Částečně také ve standardu č. 1. – Cíle a způsoby poskytování sluţeb – v rámci kritéria 1a), kdy má poskytovatel „písemně definováno a zveřejněno poslání, cíle a zásady poskytované sociální služby a okruh osob, kterým je určena…“). Bednář (2014, s. 82-83) v rámci tohoto standardu uvádí, ţe informace o těchto sluţbách jsou významné jak pro uţivatele a potencionální uţivatele, tak i pro osoby, jenţ mohou být nositeli potřebných informací. Co se týká tedy samotných uţivatelů, ti by měli mít informace o fungování sluţby dostatečně dostupné. Mluvíme-li o uţivatelích potencionálních, těm je důleţité poskytnout maximum informací o tom, jaké moţnosti pomoci ze strany poskytovatelů sluţeb mohou v jejich situaci vyuţít. Samotná sociální sluţba by měla rozeznávat a třídit pro uţivatele opravdu potřebné informace, a také hledat moţnosti, jakým způsobem jim tyto údaje poskytnout. To by mělo slouţit jako kvalitní prevence proti nedostatečným informacím jedince, vedoucím k roznášení nepravdivých dat, polopravd, apod. 24
Avšak realita bývá mnohdy odlišná. Jednou z nejčastějších chyb, které se mohou sociální sluţby dopustit, je právě neuzpůsobení jasné formy informací cílové skupině, nebo místu, kde se nachází. Tím mohou být např. webové stránky, jenţ tyto osoby nepouţívají. (Bednář: 2014, s. 82-83) Jedním z hlavních zdrojů informací, je skupina ostatních osob bez domova, ve které se pohybují, nebo sociální pracovníci, či kurátoři. Údaje, jenţ kolují mezi pracovníky a bezdomovci, mohou být však na základě dlouhého předávání zkreslené. Jako další zdroj informací o dané sociální sluţbě, nebo jejich změnách v podmínkách poskytování, mohou poslouţit rodinní příslušníci (v případě udrţování kontaktu), nebo známí. (Bednář: 2014, s. 82-83)
25
3 EMPIRICKÉ ŠETŘENÍ V této části je popsána celá metodika práce, realizované pilotní šetření, jeho reflexe a závěrečné výsledky dat spolu s návrhem metody sběru dat u pozdějšího kvalitativního výzkumu.
3.1 VYMEZENÍ CÍLE ŠETŘENÍ V úvodu absolventské práce byl popsán cíl práce, s nímţ je spojen cíl samotného pilotního šetření. Hlavním cílem pilotního šetření bylo tedy zjistit: ∙ Jakým způsobem lidé bez domova uvaţují o fungování sociální politiky, specificky o sociálních dávkách a poskytovaných sociálních sluţbách. Na základě toho navrhnout techniku sběru dat a vhodné výzkumné otázky pro kvalitativní výzkum zaměřený na zjištění subjektivní potřeby lidí bez domova být informován o fungování sociální politiky.
3.2 METODOLOGIE 3.2.1 METODA SBĚRU DAT Metodu sběru dat jsem zvolila kvalitativní formu pilotního šetření, jelikoţ dle Miovského (2006, s. 29) jsou tyto metody nejlepší volbou pro pilotní šetření a formy předvýzkumů, zvláště díky jejich moţnostem a charakteru. Se stejným stanoviskem přichází i Disman (2002, s. 121) kdy ještě doplňuje, ţe v rámci pilotní studie se v nejhojnějším počtu uţívá právě kvalitativních postupů. Kvalitativním šetřením je myšleno kterékoli zkoumání, jeţ nedosahuje ţádných číselných nebo mnoţstevních výsledků. Většinou se jedná o objasňování a zkoumání skutečností, jako jsou lidské emoce, ţivotní příběhy, postoje osob, nebo reciproční vztahy. Existují ovšem různé cesty, jak k datům dojít. Je moţné kvalitativně zkoumat pozorováním daného objektu nebo jevu, ale také prostřednictvím rozhovoru, jenţ můţe být zajištěn po telefonu, nebo přímo ve fyzickém kontaktu. Je zde také moţnost vyuţití nejrůznějších materiálů, kterými mohou být dokumenty, knihy či videokazety (v dnešní době i DVD). Všeobecně se kvalitativní metody (charakterizovány jako detailní proces 26
získávání informací) uţívají pro objevení podstaty daného jevu, nebo pro nalezení nových postojů ke skutečnostem, které jsou nám uţ známy. (Strauss, Corbinová: 1999, s. 10-11) Dle Miovského (2006, s. 31) můţe kvalitativní šetření malého rozsahu s koncepcí určitého předvýzkumu, být prospěšné v porozumění určitým pravidlům, kterými daná cílová skupina disponuje, a jeţ dodrţuje. Je dobré všímat si zákonitostí, vyskytujících se mezi danou societou, aby vznikla následně moţnost nějakého výsledku vůbec dosáhnout. Ovšem termín předvýzkum je často zaměňován s pojmem pilotní šetření, mezi kterými se ale nachází patřičná odlišnost. Předvýzkum můţe být spíše definován jako celý, později provedený výzkum ve formě prototypu, realizovaný v menším měřítku, naproti tomu pilotní šetření znázorňuje pátrání po přiměřených nebo vhodných moţnostech výzkumného nástroje, zahrnující i jejich potvrzování. Tento typ šetření, jenţ je zahrnut v přípravné fázi výzkumu, je odvozen od italského termínu pilota, to z řeckého názvu pedotes, tj. kormidelník, a ve většině případů zkoumá způsoby, jakými budou respondenti na připravené otázky reagovat, a tím se následně se projevuje snaha o nalezení nejlepších moţných variant pouţitých způsobů. (Maříková, Petrusek, Vodáková: 1996, s. 771, 786) Pilotním šetřením, neboli „pilotáží“ nazýváme situaci, kdy se shromaţďují informace a data od některých jedinců dané skupiny osob, na které bude poté prováděn výzkum. Cílem této činnosti je přinést poznatky o tom, zda námi v budoucnu zkoumaná informace se vůbec mezi těmito osobami nachází, a jestli je uskutečnitelné údaje získat. Provádí se většinou na úzkém vzorku jedinců ze skupiny, na níţ se zaměřujeme, a která bude později slouţit jako poskytovatel informací potřebných k tomu, abychom našli řešení sporné otázky daného výzkumu. Podstatné je zmínit, ţe způsob, jakým potřebné údaje získáváme, je rozdílný od toho, jeţ pouţijeme v pozdějším uskutečněném výzkumu. (Kozel, Mynářová, Svobodová: 2011, s. 84) Tato část výzkumu je ale bohuţel mnohdy přecházena nebo přehlíţena. To platí i pro případy, kdy by nesrozumitelnost otázek nebo špatně poloţené dotazy s neexistujícími informacemi mezi cílovou skupinou osob mohly ohrozit samotná výsledná data. Ve většině případů se jedná o otázku finančních prostředků, jelikoţ při větším počtu respondentů by mohly být náklady poněkud většího rozsahu. Přesto ale je 27
přínosné pilotní studii provést, i za vynaloţení určitých financí, ale pro zaručení jistoty, ţe výchozí data budou validními. (Disman: 2002, s. 121-122) Konkrétním typem metody sběru dat byl zvolen polostrukturovaný aţ nestrukturovaný rozhovor. Jeho povaha se spíše přikláněla k polostrukturovanému, modifikovanému rozhovoru, jelikoţ byly dány určité okruhy dotazování. Nicméně struktura byla a je znatelná, alespoň v hlavních bodech. Polostrukturovaný rozhovor, je dle Miovského (2006, s. 157-160) vůbec nejhojnější formou interview, které je schopno vyvarovat se všem nevýhodám jak nestrukturovaného, tak strukturovaného rozhovoru. Je typické zejména předem stanoveným souborem několika otázek, na které se později tazatel doptává. Ty mohou být pouţity v přeházeném pořadí, pokud by to znamenalo docílení co nejefektivnější podoby sběru dat. Zásadním pozitivem na polostrukturovaném rozhovoru je příleţitost tazatele nechat si od respondenta určité jevy nebo názory vysvětlit doptáním se, za předpokladu, ţe neodpověděl dost výstiţně. Naopak rozhovor nestrukturovaný je metoda, podobající se svými atributy běţnému nenucenému hovoru, při kterém se stále pohybujeme v okruhu problematiky, jeţ zkoumáme. Je podstatné celý proces komunikace asimilovat dle osobnosti respondenta a jeho situace. Nesmíme opomínat však na naši ideu výsledku, jakého chceme dosáhnout, a kterou otázku je potřebné si rozhovorem zodpovědět. (Miovský: 2006, s. 157-160)
3.2.2 CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO VZORKU Jako cílový vzorek osob jsem pouţila 3 osoby bez domova, napříč celou typologií jedinců bez přístřeší. Tím jsou myšleni bezdomovci zjevní, skrytí a potencionální. Věková kategorie nebyla nijak omezena, nepředpokládala jsem však, ţe bych narazila na výrazně mladého člověka. Taktéţ nebyla omezena kategorie pohlaví, i kdyţ častěji bylo moţné potkat se spíše s muţi, neţ se ţenami, z tohoto důvodu můj výzkumný vzorek tvoří pouze muţi. Hledala jsem v terénu, pohybovala jsem se v přirozeném prostředí těchto osob, ale také v nízkoprahovém denním centru, nebo azylovém domě v různých městech. Jediným společným znakem všech těchto osob byla jakákoli jejich absence dlouhodobého a zajištěného bydlení, nebo zázemí. 28
Konkrétně jsem vyhledala jednoho staršího muţe, jenţ byl obyvatel azylového domu, nacházející se dá se říci na pomezí bezdomovce skrytého a potencionálního, jelikoţ měl bydlení sice zajištěno, ale pouze na přechodnou a nejistou dobu. Druhým respondentem byl také muţ, přespávající s manţelkou v malé chatě, avšak navštěvující nízkoprahové denní centrum, a vyuţívající jejich sluţeb. Toho bylo moţno označit jako bezdomovce skrytého, jelikoţ se jako bezdomovec neprojevoval. Třetí, a poslední muţ spadal do kategorie zjevných osob bez domova, jelikoţ ţádným bydlením nedisponoval, a nacházel se přímo na ulici.
3.2.3 OTÁZKY NAVRŢENÉ PRO PILOTNÍ ŠETŘENÍ Pro získání dat realizací pilotního šetření na třech respondentech bez domova jsem zvolila výše popisovaný polostrukturovaný, aţ nestrukturovaný rozhovor. Vzhledem k cílovému vzorku osob jsem musela přizpůsobit formu pokládání otázek. Zvolila jsem otázky neformálního a neodborného charakteru, čímţ jsem zajistila srozumitelnost. Připravila jsem tedy následující předběţné, orientační otázky, a rozdělila je na základě jednotlivých kategorií. Tyto otázky jsem v rozhovorech pouţila (ovšem pokaţdé ne všechny): Otázky zaměřené na problematiku sociálního systému: ∙ Co si myslíte o tom, jak stát poskytuje sociální dávky osobám bez domova, pomáhá Vám? Otázky zaměřené na jejich zkušenosti, důvody: ∙ Jaké peněţní dávky pobíráte/jste pobíral(a)? ∙ Jaké sluţby navštěvujete/jste navštěvoval(a)? V případě, ţe sluţby nevyuţívají, nebo dávky nepobírají: »
Proč je nevyuţíváte/nepobíráte?
∙ Jakou máte osobní zkušenost s dávkami a sluţbami? Otázky zaměřené na informace, zdroje a rizika: ∙ Jak se informace o dávkách, sluţbách dozvídáte? ∙ Co by Vám pomohlo, kdybyste věděl(a)? A kde byste tyto informace hledal(a)? ∙ Je něco, co by bránilo tomu, aby se k Vám dostaly informace, které potřebujete? 29
Otázky zaměřené na problematiku sociálních dávek a sociálních služeb: ∙ Víte jaké sluţby můţete navštěvovat? A víte, jaké dávky můţete od státu pobírat? ∙ Co si o nich myslíte? Otázky zaměřené na subjektivní potřebu informací: ∙ Potřebujete vědět, na jaké dávky máte nárok? A proč? ∙ Potřebujete vědět, jaké sluţby můţete vyuţít? A proč? ∙ Proč si myslíte, ţe je/není dobré to vědět? ∙ Potřebujete vědět, jaké podmínky musíte splnit, abyste dávku dostal?
3.2.4 REFLEXE PRŮBĚHU PILOTNÍHO ŠETŘENÍ Celkové pilotní šetření jsem realizovala během dvou dnů a ve dvou krajích ČR. Zjevný a skrytý člověk bez domova se vyhledával poměrně snadno díky existenci různých kontaktů na poskytované sociální sluţby, avšak zjevného bezdomovce, adekvátního pro pilotní šetření (ač se to nemusí zdát), bylo obtíţnější objevit. Zejména z důvodu jejich případného podnapilého stavu, kdy by výsledná data nemusela být validní, nebo proto, ţe jsem nevyhledávala početné skupiny těchto osob, ve kterých se často zdrţují, ale naopak jednotlivce. Ne ve všech případech jsem pouţila veškeré otázky, neboť se stávalo, ţe mi na následující dotaz odpověděli v otázce předešlé, nebo se otázka vyhodnotila jako zbytečná, apod. V případě, ţe respondenti byli neznalí některých pojmů v rámci mého dotazování, jsem k pokračování v rozhovoru termín dovysvětlila. Snaţila jsem se o empatický přístup i ve chvílích, kdy při posledním rozhovoru začal respondent při odpovídání slzet, a nenaléhala jsem na něj okamţitě s další odpovědí. Pro lepší přehlednost aktuálních situací bydlení respondentů: Respondent 1 2 3
Bydlení azylový dům chata ţádné
30
Průběh pilotního šetření můţe být reflektován prostřednictvím hodnocení respondentova porozumění daným otázkám šetření, jenţ byly rozděleny do jednotlivých kategorií, ale také faktem, zda informací vůbec disponují. • Otázky zaměřené na problematiku sociálního systému: ∙ Co si myslíte o tom, jak stát poskytuje sociální dávky osobám bez domova, pomáhá Vám? Porozumění otázce: této otázce porozuměli, a srozumitelně odpověděli první dva respondenti.
k tomuto
potvrzení
mi
poslouţily
jejich
odpovědi.
První
byl
s poskytováním spokojen, zatímco druhý měl určité výhrady ohledně výše dávek. Odpověď posledního respondenta byla poněkud odlišná, coţ nemusí nutně znamenat, ţe otázce neporozuměl. Byl seznámen s tím, ţe se sociální dávky poskytují, ale zaujímal stanovisko, ţe peníze ze státního rozpočtu se nerozdělují mezi potřebné osoby, ale spíše slouţí ku prospěchu státním zaměstnancům. Seznámení s tématem: informace týkající se poskytování sociálních dávek a sluţeb, kterými respondenti disponovali, byly dostatečné pro pozdější výzkum. Z hlediska správnosti informací výzkumného vzorku, byly tyto údaje u prvních dvou respondentů odpovídající. Třetí respondent vyjádřil pouze svůj názor. • Otázky zaměřené na jejich zkušenosti, důvody: ∙ Jaké peněžní dávky pobíráte/jste pobíral(a)? Porozumění otázce: konkrétně tato otázka byla pro respondenty pochopitelná. Porozuměli, ţe můj dotaz je směřován na sociální dávky, které jim byly/jsou poskytovány, avšak jen respondent č. 1 dokázal jmenovat jejich názvy. Odpověď respondenta č. 2 byla popsána hrubou číselnou částkou, a třetí respondent si byl vědom, nač se jej ptám, avšak uvedl, ţe ţádné dávky jiţ po dobu 15 let nepobíral. Seznámení s tématem: vědomosti prvního respondenta o svých dávkách byly nad míru uspokojivé, jelikoţ uvedl, ţe se v nich orientuje. (I kdyţ jeho prvotní reakce na tuto otázku byla, ţe pobírá „…ty normální…“ dávky, poté byl schopen vyjmenovat jím pobírané dávky a ještě navrhnout sloučení příspěvku na bydlení s doplatkem na bydlení.) Tyto znalosti nelze srovnat s respondentem druhým, který který nedokázal pobíranou dávku pojmenovat. U respondenta posledního se nevyskytují tyto vědomosti z důvodu, ţe ţádné dávky nepobírá. Seznámení s tématem tudíţ není na vysoké úrovni, stále je však přijatelné. Co se týká správnosti uvedených informací, první respondent 31
vyjmenoval pobírané dávky, tedy jeho znalosti korespondovaly s realitou. Nicméně druhý respondent nevěděl přesnou výši jím pobírané dávky, a spletl se cca o 200 Kč. ∙ Jaké služby navštěvujete/jste navštěvoval(a)? Porozumění otázce: tato otázka byla pro respondenty spíše jasná. To mohu soudit dle toho, ţe respondent č. 1 odvětil, ţe uţívá pouze danou pobytovou sluţbu, a jinou ani nikdy neuţíval, jelikoţ nemá potřebu. Druhý respondent, jak je výše zmíněno, odpověděl, ţe vyuţívá sluţeb nízkoprahového denního centra, i spolu s jeho ţenou. Ovšem u respondenta č. 3 má otázka zněla obdobně, jelikoţ jsem se snaţila navázat na předešlé, jím zmiňované téma, a ptala jsem se, za ví, ţe můţe navštívit jistou sluţbu. Odvětil mi, ţe tam jít nemůţe, z čehoţ vyplývá, ţe ji nenavštěvuje. Seznámení s tématem: informace v oblasti návštěvy sociálních sluţeb se mezi prvními dvěma respondenty nachází, jelikoţ oba sociální sluţeb vyuţívají. Ovšem respondent č. 3 sice věděl, na co se jej ptám, ale přesto nebyl schopen poskytnout odpověď obsahující patřičné informace, jelikoţ sluţeb neuţívá. V případě, že služby nevyužívají, nebo dávky nepobírají: » Proč je nevyužíváte/nepobíráte? Porozumění otázce: Tato situace nastala pouze u respondenta č. 3., který se k otázce vyjádřil se s tím, ţe se o peníze mu nejedná, z čehoţ vyplývá, ţe dotazu porozuměl, a tudíţ byl schopen na něj odpovědět. Seznámení s tématem: informace o důvodu nepobírání dávek se zde nachází. ∙ Jakou máte osobní zkušenost s dávkami a službami? Porozumění otázce: Otázka, orientovaná na zkušenost s dávkami a sluţbami se u lidí bez domova velice neosvědčila, jelikoţ ani jeden respondent na ni neodpověděl právě popisem zkušenosti, na kterou jsem se doptávala. První respondent uvedl, ţe má zkušenosti normální, a neví, jak odpovědět, poněvadţ nad tím nikdy nepřemýšlel. Druhý respondent se začal vracet k jeho výrokům na začátku rozhovoru, směřujícím k jeho nespokojenosti s výší dávek, a měl tendence ubíhat v konverzaci naprosto jiným směrem (jeho vyšší věk, ztíţená moţnost nalezení brigády vzhledem k moţnostem a podmínkám uplatnění, jenţ jsou v daném kraji, atd.). U posledního respondenta tato otázka nezazněla, jelikoţ mi na ni odpověděl jiţ dříve. 32
Seznámení se tématem: nad tímto tématem respondenti neuvaţovali, proto nebyli schopni adekvátně podat odpověď. • Otázky zaměřené na informace, zdroje a rizika: ∙ Jak se informace o dávkách, službách dozvídáte? Porozumění otázce: tato otázka byla srozumitelná, jelikoţ mi na ni všichni respondenti odpověděli odpovídající informací. Seznámení s tématem: První dva respondenti uvedli, ţe jejich zdrojem informací byl Odbor sociální pomoci na Úřadu práce, přičemţ kdyţ jsem se doptávala prvního respondenta, na to, zda je to téma probíráno mezi lidmi bez domova v daném azylovém domě, odpověděl záporně. Odpověď třetího respondenta byla, ţe o tuto oblast neprojevuje zájem. A skutečnost, ţe nemá nárok na ţádné dávky, pochází z jeho domněnky. Jimi uvedené zdroje informací mohu zhodnotit jako správné. Úřad práce však není jedinným místem, kde se tyto informace mohou dozvědět. ∙ Co by Vám pomohlo, kdybyste věděl(a)? A kde byste tyto informace hledal(a)? Porozumění otázce: respondenti této otázce porozuměli dle jejich odpovědí, jenţ byly danému tématu přiměřené. Ve skutečnosti však je konkrétně toto tázání zbytečné, zejména z důvodu pozdějšího dotazování na potřebu informací, které, jak se ukázalo, mělo této otázce předcházet. Takovýmto způsobem pouţitá otázka se tedy ukázala, jako nevhodná a nepotřebná. Seznámení s tématem: jelikoţ všichni respondenti bez domova, odvětili, ţe více informací nepotřebují, je moţné z toho usuzovat jejich dostatečnou znalost této oblasti, nebo v případě třetího respondenta nepotřebnost znalostí daných údajů. ∙ Je něco, co by bránilo tomu, aby se k Vám dostaly informace, které potřebujete? V případě, ţe osoba nepotřebuje více informací, je toto dotazování taktéţ zbytečné. Při nejmenším by mělo být zařazeno aţ po otázce na potřebu informací, a mělo by být pouţito jen za předpokladu, ţe daná osoba na ni odpoví kladně. Z výše uvedeného důvodu, jsem otázku ve většině případů nepouţila.
33
• Otázky zaměřené na problematiku sociálních dávek a sociálních služeb: ∙ Víte jaké služby můžete navštěvovat? A víte, jaké dávky můžete od státu brát? Tato otázka byla pouţita pouze u respondenta č. 3, jenţ mi odvětil, ţe ví, kam má moţnost se uchýlit, ale nemůţe tam jít. U ostatních respondentů jsem ji nepouţila z důvodu zodpovězení v otázkách předešlých. Z toho je patrné, ţe otázka byla sice pochopena, ale nebyla pouţitelná na všechny respondenty. ∙ Co si o nich myslíte? Porozumění otázce: tato otázky byla, z hlediska jejího významu, cílovému vzorku spíše nejasná. U prvního respondenta zaznělo, ţe je s dávkami spokojen a se sluţbami také. Dle něj projevují dostatečnou pomoc. Proto jsem otázku jen doplnila, co si myslí o sociální politice, načeţ mi odpověděl, ţe je to dost široký záběr, kdy ale ČR je značně sociální stát. Další dva respondenti dotazu neporozuměli. • Otázky zaměřené na subjektivní potřebu informací: ∙ Potřebujete vědět, na jaké dávky máte nárok? A proč? Porozumění otázce: všichni respondenti otázce porozuměli, a také na ni náleţitě předali odpověď ať uţ kladnou, nebo zápornou. Seznámení s tématem: pokud se jedná o potřebu informací, ta se mezi vzorkem osob bez domova nachází. Vzhledem k tomu, ţe jeden respondent by informován chtěl být, ale jen o základních věcech, druhý respondent informace potřeboval zejména v době, kdy se ocitl bez domova, a respondent č. 3 by informován být nepotřeboval, je moţné usuzovat, ţe zde existují údaje o uvaţování osob bez domova nad tímto tématem. ∙ Potřebujete vědět, jaké služby můžete využít? A proč? Porozumění otázce: tento dotaz byl sice srozumitelný, ale zaloţen na podobné bázi, jako uţ jednou zmiňovaná otázka, jaké sluţby osoby vyuţívají. Proto v případě, ţe otázkou předešlou respondent odpověděl i na tento dotaz, nebylo další tázání za potřebí. Z tohoto důvodu bude otázka zařazena jako podotázka k oblasti sociálních sluţeb v případě, ţe by to respondent nezahrnul ve své předešlé odpovědi. Seznámení s tématem: v případě zodpovězení této otázky, respondenti odvětili, ţe uţívají pouze sluţeb, jeţ navštěvují, případně zmínili, ţe po zabezpečení svých 34
podmínek uţ není nezbytné informace dále zjišťovat. z toho můţeme odvodit fakt, ţe cílový vzorek osob bez domova do větší míry neuvaţuje o potřebě být informován o sluţbách, jeţ můţe vyuţít. ∙ Proč si myslíte, že je/není dobré to vědět? Porozumění otázce: u této otázky respondenti nevěděli, jakým způsobem se vyjádřit. První respondent dokonce odpověděl: „No v čem je to přesně – aby člověk věděl, na co má nárok.“ U druhého respondenta jsem otázku doplnila, způsobem: proč si myslí, ţe je/není dobré vědět, na co má nárok, nebo do jakých sluţeb jít, načeţ se chopil jen informace ohledně slova sluţba, a reagoval tím, ţe jiné sluţby nevyuţívá. To ovšem nemusí jasně znamenat nesrozumitelnost otázky, jako spíše jeho tendence mluvit i o skutečnostech často mimo téma. U respondenta č. 3 jsem tuto otázku na základě těchto zkušeností ani nepouţila. Seznámení s tématem: z uvedeného textu vyplývá, ţe respondenti neuvaţují o hlubším smyslu, proč je/není uţitečné vědět, co si mohou nárokovat, nebo jaké sluţby vyuţít. ∙ Potřebujete vědět, jaké podmínky musíte splnit, abyste dávku dostal? Porozumění otázce: tato otázka byla jasná, a prvními dvěma respondenty zodpovězena naprosto bezproblémově. U třetího respondenta jsem na základě jím sdělených údajů o jeho absenci potřeby nějakými informacemi disponovat předpokládala, ţe pokud jej nezajímají dávky jako takové, nebudou jej zajímat ani v případě změny jejich nároku. Seznámení s tématem: v této otázce se respondenti shodovali, a to především v tom, ţe by rozhodně o jakékoli změně chtěli být informováni. Tudíţ z toho lze vyvodit fakt, ţe informace o uvaţování nad stavem být informován v případě jakýkoli změn v nároku na dávky nebo v poskytovaných sluţbách u daného vzorku osob existuje.
3.3 VÝSLEDKY PILOTNÍHO ŠETŘENÍ Z výše popsaného zhodnocení získaných informací vyplývá, ţe respondenti jsou do jisté míry – i kdyţ ne vţdy plně vyhovující - seznámeni s tématem sociálních dávek a sluţeb. Volba metody sběru dat (polostrukturovaný/nestrukturovaný rozhovor) se ukázala jako nejvíce vhodná, tudíţ bude aplikována i v pozdějším kvalitativním výzkumu, avšak 35
bude mít podobu čistě polostrukturovaného rozhovoru, z důvodu potřeby získání rozsáhlejšího mnoţství informací zaměřených na dílčí okruhy. Co se týče předběţných otázek pilotního šetření vzhledem k jeho reflexi, a s ohledem na cíl práce, bude za potření provést v jednotlivých kategoriích otázek několik změn. Některé otázky byly totiţ vyhodnoceny jako přebytečné, nebo nesprávně zařazené (tím je myšleno především seskupování pojmů služby a dávky dohromady). Výsledkem práce bude proto nový návrh otázek, změněný na základě vyvstalých dat z šetření. Nově navrţené otázky: Otázky zaměřené na služby:
Otázky zaměřené na dávky: Mínění o nároku pomoci od státu: ∙
Mínění o dostatku sociálních sluţeb:
Co si myslíte o tom, jak stát
∙
poskytuje sociální dávky osobám
bez domova, je jich dost?
bez domova, pomáhá Vám? Zkušenosti, důvody: ∙
Zkušenosti, důvody
Jaké peněţní dávky pobíráte / jste
∙
pobíral(a)?
V případě, ţe sluţby nevyuţívají: »
Proč je nepobíráte?
Informace, potřeba informací: ∙
Jaké sluţby navštěvujete / jste navštěvoval(a)?
V případě, ţe dávky nepobírají: »
Co si myslíte o službách pro osoby
Potřebujete
vědět,
které
Proč je nevyuţíváte?
Informace, potřeba informací: dávky
∙
můţete pobírat? A proč?
Potřebujete
vědět,
jaké
sluţby
můţete vyuţít? A proč?
∙
Víte, které dávky můţete brát?
∙
Víte to?
∙
Potřebujete vědět, jaké podmínky
∙
Potřebujete vědět, do jakých sluţeb
musíte splnit, abyste dávku dostal?
můţete jít?
Zdroje, vliv: ∙
Jak
se
Zdroje, vliv: informace
o
dávkách
∙
dozvídáte? ∙
Jak se o sluţbách, kam můţete jít, dozvídáte?
Co Vás ovlivňuje ve Vaší potřebě ne/mít informace?
∙
Co Vás ovlivňuje ve Vaší potřebě vědět, kam můžete jít?
36
Jednou z hlavních změn bylo rozdělení okruhů dotazování na otázky zaměřující se na sociální dávky, a na sociální sluţby. Některé jsou nově vytvořené, ty jsou napsány kurzívou. Celkově se otázky více sjednotily a kategorizovaly. Všechny provedené transformace slouţí nejen k lepší přehlednosti a větší návaznosti, ale také pro jejich snazší pochopení respondentem, a tím adekvátnější odpovědi.
3.4 ETICKÉ NORMY A PRAVIDLA PRO SBĚR DAT Pokud se jedná o etické normy sběru dat, vţdy jsem před započetím rozhovoru kaţdého respondenta obeznámila s anonymitou šetření, ale zároveň ho seznámila také s podmínkou hlasového zaznamenávání na mobilní telefon. Pokud s nahráváním souhlasil, nic nebránilo tomu, rozhovor začít. Vzhledem k tomu, ţe cílový vzorek byly osoby bez domova, bylo nutné vést rozhovor obezřetně, jelikoţ se v některých situacích a dotazech problematika týkala např. výše sociálních dávek 18, coţ mohlo být pro tyto osoby citlivé téma.
18
v situaci, ţe jsem se dotazovala na druh sociální dávky, jenţ pobírají, mi v některých případech místo jejího názvu, oznamovali její výši.
37
ZÁVĚR Tématem práce byla subjektivní potřeba osob bez domova být informován o fungování sociální politiky se zaměřením na sociální dávky a poskytované sociální sluţby pro tyto osoby. Věnovala jsem se jednotlivým tématům potřebným pro vysvětlení a obsaţení těchto pojmů. v první kapitole práce jsem se zaměřovala především na vymezení problematiky sociálního vyloučení a charakteru bezdomovectví pro čtenářovo lepší porozumění pozdější empirické části. Druhá kapitola vysvětlovala jednotlivé pojmy a jejich souvislost s objasněnými odbornými výrazy v kapitole první. Třetí a poslední kapitolou se celá absolventská práce uzavřela prostřednictvím empirické části. Tato témata slouţila jako základní metodika, kterou je za potřebí disponovat k tomu, aby bylo moţné dostát cíli práce, jímţ bylo na základě kvalitativního pilotního šetření navrhnout nejvhodnější techniku sběru dat (potřebnou pro pozdější kvalitativní výzkum v bakalářské práci) spolu s definováním funkčních výzkumných otázek. Práce obsahovala návrh výzkumných otázek pilotního šetření, který jsem aplikovala na cílový vzorek tří osob bez domova, kdy jsem na základě sesbíraných dat reflektovala vhodnost otázek, a tím vytvořila koncept otázek nových. Také byl vyhodnocena metoda sběru dat, díky níţ se ukázal jako nanejvýš vyhovující polostrukturovaný rozhovor. Tato práce je nejen podkladem pro vypracování bakalářské práce, ale můţe se stát i studijním materiálem. Jednak s cílem přinést minimální náhled v pochopení uvaţování osob bez domova o potřebě fungování sociální politiky, a na straně druhé díky jasnému definování pojmů jako jsou: sociální vyloučení a bezdomovectví, poskytované sociální sluţby a dávky těmto osobám, nebo pojem potřeba a informace.
38
DISKUSE Vzhledem k tomu, ţe tato absolventská práce tvoří moji první zkušenost s tímto způsobem šetření, jsem si vědoma mých nedostatků, jenţ by mohly jakýmkoli způsobem ovlivnit konečný výsledek. Také bych chtěla zmínit důvod, proč jsem na pilotní šetření zvolila samé muţe. Jak je výše naznačeno, bylo pro mne snazší nalézt osoby bez domova muţského pohlaví, poněvadţ v zařízeních nebo v místech, ve kterých jsem hledala, jsem ţenu bezdomovkyni nenalezla. Uvědomuji si však, ţe pokud by v šetření byla zahrnuta i ţena, mohla by na tuto problematiku přinést jiný náhled. Pokud jde o vyplývající fakta, jsem si také vědoma toho, ţe výsledky šetření záleţí také na individualitě a charakteru jednotlivých respondentů. Avšak jakékoli šetření, i s nepříliš vhodně volenými respondenty, přinese určité informace o cílové skupině, do které jedinci náleţí.
39
ABSTRAKT Tato práce nese téma subjektivní potřeba osob bez domova být informován o fungování sociální politiky se zaměřením na sociální dávky a poskytované sociální sluţby pro tyto osoby. V první části se soustřeďuje na problematiku sociálního vyloučení, v jejímţ následku můţe docházet ke vzniku bezdomovectví. Také se věnuji tématu sociální politiky, zvláště té oblasti, která se pojí s otázkou bezdomovectví. Popisuji jednotlivé typy sociálních sluţeb, které mají lidé bez přístřeší moţnost vyuţít, stejně jako sociální dávky systému pomoci v hmotné nouzi. Dále vymezuji pojmy jako je subjektivní potřeba nebo konkrétně potřeba informací. Poslední kapitola je věnována pilotnímu šetření, realizovanému na této cílové skupině, které následně hodnotím jednotlivými kritériemi orientovanými na srozumitelnost a správnost pokládaných otázek. Na základě těchto dat je definována medota sběru dat, jenţ by byla nevhodnější pro tuto situaci. Klíčová slova: Bezdomovectví, pomoc v hmotné nouzi, lidé bez domova, lidská potřeba, sociální dávky, sociální sluţby, pilotní šetření.
40
ABSTRACT This thesis is called subjective need of people without home to be informed about functioning of social policy focused on social benefits and provided social services for these people. First part is oriented on the issue of social exclusion which might cause homelessness. I also devoted to the issue of social policy, especially the sphere connected with the topic of homelessness. I described particular types of social services, which people without home can visit as well as social benefits of system of assistance in material need. I also delimited terms like human subjective need or namely need of information. The last chapter is engaged with pilot research which was realized on this target group and which I subsequently assess by particular criterions oriented to intelligibility and rightness of used questions. Based on these data is defined data collection method which would be the most suitable for this situation.
Key words: Homelessness, assistance in material need, people without home, human need, social benefits, social services, pilot research.
41
BIBLIOGRAFICKÝ SEZNAM ODBORNÁ LITERATURA [1]
ARNOLDOVÁ A. 2002. Slovník sociálního zabezpečení. První vydání. Praha: Galén. ISBN: 80-7262-175-0
[2]
ARNOLDOVÁ A. 2012. Sociální zabezpečení I. První vydání. Praha: Grada Publishing a.s. ISBN: 978-80-247-3724-9
[3]
BARKER R. L. 1987. The social work dictionary. Celostátní asociace sociálních pracovníků: Knihovna kongresu katalogizace-in-zveřejňovaných údajů. Silver Spring, Maryland, U.S.A. ISBN: 0-87101-145-X
[4]
BEDNÁŘ M. 2014. Manuál zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Olomouc: Caritas - Vyšší odborná škola sociální Olomouc. ISBN: 978-80-8762310-7
[5]
DISMAN M. 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Praha: Karolinum. Dotisk 3. vydání. ISBN: 80-246-013-7
[6]
DUKOVÁ I., DUKA M., KOHOUTOVÁ I. 2013. Sociální politika. Učebnice pro obor sociální činnost. Praha: Grada Publishing a.s. ISBN: 978-80-247-8455-7
[7]
HRADECKÁ V., HRADECKÝ I. 1996. Bezdomovství – extrémní vyloučení. Praha: Naděje, o.s. ISBN: 80-902292-0-4
[8]
HRADECKÝ I. 2007. Definice a typologie bezdomovství. Naděje o. s. ISBN 978-8086451-13-8
[9]
KOTLER P., WONG W., SAUNDERS J., ARMSTRONG G. 2007. Moderní marketing. 4. evropské vydání. Praha: Grada Publishing a.s. ISBN: 978-80-247-1545-2
[10] KOZEL R., MYNÁŘOVÁ L., SVOBODOVÁ H. 2011. Moderní metody a techniky marketingového výzkumu. Praha: Grada Publishing a.s. ISBN: 978-80-247-3527-6 [11] KREBS V.
A KOLEKTIV.
2010. Sociální politika. 5. přepracované a aktualizované
vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR. ISBN: 978-80-7357-589-4 [12] MALÍKOVÁ E. 2011. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. Praha: Grada Publishing a.s. ISBN: 978-80-247-3148-3 [13] MAREK J., STRNAD A., HOTOVCOVÁ L. 2012. Bezdomovectví: v kontextu ambulantních sociálních služeb. Praha: Portál. ISBN: 978-80-262-0090-1 [14] MAREŠ P. 1999. Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: Sociologické nakladatelství. ISBN: 80-85850-61-3 42
[15] MAŘÍKOVÁ H., PETRUSEK M., VODÁKOVÁ A. 1996. Velký sociologický slovník. AO. Praha: Karolinum. ISBN: 80-7184-164-1 [16] MAŘÍKOVÁ H., PETRUSEK M., VODÁKOVÁ A. 1996. Velký sociologický slovník. PZ. Praha: Karolinum. ISBN: 80-7184-310-5 [17] MATES P., MATOUŠKOVÁ M. 1997. Evidence, informace, systémy. Vydání první. Praha: CODEX Bohemia. ISBN: 80-85963-27-2 [18] MATOUŠEK O. 2003. Slovník sociální práce. Praha: Portál. ISBN: 80-7178-549-0 [19] MIOVSKÝ M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada publishing. ISBN: 80-247-1362-4 [20] NEVOLOVÁ
M.,
FOLTOVÁ
K.
2015.
Dotýkání
dovoleno!
Jak
zatočit
s nedomazleností a být spokojený. Praha: Grada publishing. ISBN: 978-80-2475008-8 [21] NOVÁKOVÁ I. 2011. Zdravotní nauka 2. díl, Učebnice pro osob sociální činnost. Praha: Grada Publishing a.s. ISBN: 978-80-247-3709-6 [22] OTTŮV NAUČNÝ SLOVNÍK, 1906. díl XXV, vydavatel a nakladatel: Otto v Praze [23] OTTŮV NAUČNÝ SLOVNÍK, 1906. díl XXIV, vydavatel a nakladatel: Otto v Praze [24] PRŮDKOVÁ T., NOVOTNÝ P. 2008. Bezdomovectví. TRITON. ISBN: 978-80-7387100-0 [25] SIKOROVÁ L. 2011. Potřeby dítěte v ošetřovatelském procesu. První vydání. Praha: Grada Publishing a.s. ISBN: 978-80-247-3593-1 [26] SKLENÁK V.
A KOL.
2001. Data, informace, znalosti a internet. Vydání první.
Praha: C. H. Beck. ISBN: 80-7179-409-0 [27] SMETÁČEK V. 1993. Informace o informacích. Praha: Grada Publishing a.s. ISBN: 80-85623-22-6 [28] STRAUSS A., CORBINOVÁ J. 1999. Základy kvalitativního výzkumu. Brno: Sdruţení Podané ruce, nakladatelství Albert. ISBN: 80-85834-50-X [29] TOMEŠ I. 1996. Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost. Praha: SOCIOKLUB. ISBN: 80-902260-0-0, vydána s podporou fondu PHARE [30] VÁGNEROVÁ M., CSÉMY L., MAREK J. 2013. Bezdomovectví jako alternativní existence mladých lidí. Praha: Karolinum: Univerzita Karlova v Praze, ISBN: 978-80-246-2209-5
43
ODBORNÉ ČLÁNKY [31] BAJER P. 2006 (I.). Nejsme připraveni na bezdomovectví celých rodin. Časopis Sociální práce/Sociálna práca. Brno: Asociace vzdělavatelů v sociální práci, č. 4, ISSN: 1213-6204 [32] BAJER, P. 2006 (II.). Otazníky bezdomovectví. Časopis Sociální práce/Sociálna práca. Brno: Asociace vzdělavatelů v sociální práci, č. 4, ISSN: 1213-6204 [33] HAASOVÁ J. 2011. Typologie lidí na ulici. Olomouc: Charita Olomouc, in Sborník z konference. Jak se ţije na ulici – zjevné bezdomovectví. Pořádané pod záštitou Mons. Jana Graubnera, Jitky Chalánkové. ISBN: 978-80-254-8895-9 [34] MIKULÁŠEK O., ŠIVLOVÁ K. 2011. Realita? Fikce? Příběh! Olomouc: Charita Olomouc, in Sborník z konference. Jak se ţije na ulici – zjevné bezdomovectví. Pořádané pod záštitou Mons. Jana Graubnera, Jitky Chalánkové. ISBN: 978-80254-8895-9 [35] PĚNKAVA, P. 2009. Specifika sociální práce s osobami bez přístřeší. Sborník studijních textů pro sociální kurátory, Gojová A. Ostrava: Fakulta sociálních studií – Centrum pro podporu projektů. ISBN 978-80-7368-627-7
PRAMENY [36] MAREŠ P. 2006. Faktory sociálního vyloučení. 1. vydání. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. ISBN: 80-87007-15-8 [37] MPSV: Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020, Praha, srpen 2013
INTERNETOVÉ ZDROJE [38] INTEGROVANÝ
PORTÁL
MPSV, Příspěvek na živobytí [online]. [cit. 2015-03-26].
Dostupné z: https://portal.mpsv.cz/soc/hn/obcane/zivobyti [39] FEANTSA, ETHOS Typology on homelessness and Housing Exxclusion, [online]. [cit.
2015-03-28].
Dostupné
http://www.feantsa.org/spip.php?article120&lang=en
44
z:
OSTATNÍ ZDROJE [40] ZÁKON č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ze dne 14. března 2006 [41] ZÁKON č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu ze dne 14. března 2006 [42] ZÁKON č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi ze dne 14. března 2006
45
46
