CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Druhy výdělečné činnosti neziskových organizací
Marie Polepilová Vedoucí práce: Ing. Ester Danihelková
Olomouc 2015
Prohlášení: Prohlašuji, ţejsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenŧ a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci dne 27. dubna 2015. …………………………………………… Marie Polepilová
Děkuji Ing. Ester Danihelkové za vedení mé absolventské práce, její odborné připomínky. Rovněţ chci poděkovat svým nejbliţším za podporu při celém studiu a psaní této práce.
Obsah Obsah ............................................................................................................................... 4 Úvod ................................................................................................................................. 5 1 Neziskový sektor .......................................................................................................... 7 1.1 Nestátní neziskové organizace.................................................................................. 10 1.1.1 Znaky nestátních neziskových organizací .............................................. 10 1.1.2 Veřejná prospěšnost a vzájemná prospěšnost ......................................... 11 1.2 Dŧvod vzniku NNO, jejich význam a funkce........................................................... 12 1.3 Právní úprava nestátních neziskových organizací .................................................... 13 1.3.1 Přehled změn právních forem NNO od roku 2014 ................................. 14 1.3.2 Formy NNO podle nového občanského zákoníku.................................. 16 1.3.3Formy NNO vycházející ze samostatných zákonŧ .................................. 18 2 Financování a principy financování NNO ............................................................... 20 2.1 Vícezdrojovost .......................................................................................................... 20 2.2 Samofinancování ...................................................................................................... 24 2.3 Fundraising ............................................................................................................... 26 2.4 Neziskovost .............................................................................................................. 27 2.5 Daňová zvýhodnění .................................................................................................. 27 3 Výdělečná činnost neziskových organizací .............................................................. 29 3.1 Výdělečná činnost a sociální podnikání ................................................................... 29 3.2 Dŧvody k výdělečné činnosti neziskových organizací ............................................. 30 3.3 Historické pojetí sociálního podnikání ..................................................................... 31 3.4 Podpora sociálního podnikání a legislativa .............................................................. 32 3.5 Subjekty sociálního podnikání ................................................................................. 33 4 Výzkum výdělečné činnosti NNO ............................................................................. 36 4.1 Cíl výzkumu ............................................................................................................. 36 4.1 Pracovní hypotézy a proměnné ................................................................................ 36 4.1 Výběr vzorku ............................................................................................................ 38 4.2 Zdroj dat ................................................................................................................... 38 4.3 Metoda sběru dat ...................................................................................................... 39 4.4 Analýza dat ............................................................................................................... 39 Závěr .............................................................................................................................. 44 Zdroje ............................................................................................................................ 46 Seznam obrázků a tabulek ........................................................................................... 49 Přílohy ........................................................................................................................... 50
Úvod Neziskové organizace, jejich existence a činnost jsou prověřené jiţ dlouhou historií jejich pŧsobení. Zaměřením se na sluţbu společnosti a ne na zisk, získávají neziskové organizace dŧvěru společnosti, mnoho příznivcŧ a podporovatelŧ. Dŧvodem velkého uznání je uplatňování vyšších ideálŧ na základě morálních hodnot. Především mám na mysli neziskové organizace pomáhající lidem nacházejících se v obtíţných ţivotních situacích, v odborné terminologii se jedná o poskytování sociálních sluţeb. Kdyţ opomeneme křesťanské církve, jejichţ pŧsobení v této oblasti je zcela přirozeným praktickým projevem víry věřících, historicky doloţené od doby středověku pŧsobením jednotlivcŧ, církevních představitelŧ a řádŧ kontinuálně aţ do současnosti, a podíváme se do historie České republiky, jiţ kolem roku 1830 v době národního obrození docházelo ke vzniku rŧzných spolkŧ. Jejich činnost se stala jedním z charakteristických projevŧ období národního obrození. Po vzniku samostatného Československa se neziskové organizace staly jedním ze základních kamenŧ nově vznikající společnosti a ekonomiky. Období válek a vlády komunistického reţimu přerušily tento slibný rozvoj, na který se podařilo navázat znovu aţ po roce 1989. Jak významné místo v národním hospodářství tato oblast zaujímá v současné době, dokládá existence neziskových organizací poskytujících sociální sluţby zřízené organizačními sloţkami státu a samosprávnými celky (veřejnou správou) a vznik pomocného vládního orgánu Rady vlády pro nestátní neziskové organizace v roce 1992, který je stálým poradním, iniciativním a koordinačním orgánem (Rada vlády pro nestátní…[on-line]). Ten představuje podporu ze strany státu těm organizacím poskytujícím sociální sluţby, jejichţ zakladateli jsou soukromé subjekty. Neziskové organizace, jak uţ z názvu vyplývá, cílem jejich pŧsobení není zisk. Na jakém principu fungují? Potřeby organizací zaloţených veřejnou správou jsou z velké části financovány automaticky ze státního rozpočtu v návaznosti na zřizovatele. Nestátní neziskové organizace však tuto výsadu nemají. Mohou si o dotace ze státního rozpočtu poţádat, ale takto získané finanční prostředky jsou jen krátkodobým a jen částečným zajištěním určité části jejich činnosti. Pro své komplexní zajištění jsou nuceny vyhledávat prostředky také z jiných zdrojŧ, fungují na tzv. principu vícezdrojového financování. Jejich aktivita je tak stále v určité nejistotě. Jak zajistit udrţitelnost nestátních neziskových organizací? To je stále častěji kladená otázka bez
5
jednoznačné odpovědi. Zatím nebyla řešena ţádným příspěvkem v odborném časopise Sociální práce/Sociálna práca. Všechny neziskové organizace mohou na základě platné legislativy vykonávat výdělečnou činnost, která mŧţe být jedním ze zdrojŧ pro financování činnosti, za jejímţ účelem byly zaloţeny, nebo pro zajištění jejich provozu. Tato moţnost, kterou by bylo moţné rozvíjet v rámci nestátních neziskových organizací, mě zaujala a zvolila jsem si ji jako téma své absolventské práce. Jejím cílem je zjistit, zda vlastní výdělečná činnost neziskových organizací přispívá k jejich udrţitelnosti na základě provedeného výzkumu s pouţitím metody sekundární analýzy dat. Analýza aktivní výdělečné činnosti nestátních neziskových organizací je zaměřena na organizace poskytující sociální sluţby a pŧsobící v olomouckém regionu. Práce je strukturována postupně od teoretické části k závěrečnému výzkumu. První kapitola vysvětluje neziskový sektor, uvádí dŧvody jeho vzniku a právní úpravu subjektŧ nestátních neziskových organizací. Druhá kapitola se věnuje finančnímu zabezpečení nestátních neziskových organizací a třetí kapitola se zaměřuje na jejich výdělečnou činnost a podnikání. Výzkum završuje celou práci ve čtvrté kapitole a poté následuje závěrečné osobní zhodnocení. Informace související s činností neziskových organizací poskytujících sociální sluţby se často objevují v médiích, neziskový sektor se dostává stále více do povědomí společnosti. Přínosem této práce je vysvětlit široké veřejnosti a studentŧm sociálních oborŧ oblast neziskového sektoru se zaměřením na finanční fungování nestátních neziskových organizací na příkladu olomouckého regionu a vést k zamyšlení nad rozvíjením moţností a řešení udrţitelnosti neziskového sektoru.
6
1 Neziskový sektor V této kapitole, pro jednodušší orientaci, objasním čtenáři nejednotnou terminologii neziskového sektoru, jeho postavení v národním hospodářství, a jeho jednotlivé části. Dále se zaměřím přímo na nestátní neziskový sektor s jeho subjekty, tedy neziskové organizace, jejichţ výdělečnou činností se chci zabývat. Uvedu znaky, kterými se vyznačují, dŧvod a význam vzniku neziskových subjektŧ, jejich funkce a přehled jejich právních forem s přechodem k novým formám platným od roku 2014 s poukazem na moţnosti výdělečné činnosti kaţdé právní formy.
Terminologie pro označení této oblasti není jednotná, je pouţíván termín „neziskový sektor“ nebo „občanský sektor“ nebo „třetí sektor“. Stejně tak organizace pŧsobící v občanské společnosti jsou nazývány rozmanitými termíny: neziskovými, nevládními, nestátními neziskovými, charitativními, dobrovolnými nebo občanskými organizacemi. Označení „neziskový“, asi nejvíce pouţívaný a v široké veřejnosti zaţitý, ale často chybně pochopený, vychází z nesprávného překladu amerického právního výrazu „non-profit“, resp. „non-for-profit“, kdy předpona „non“ neznamená zápor „ne“, ale „jiný neţ“, tedy jiný neţ zaměřený na zisk. České účetní předpisy pouţívají výraz „nevýdělečný“, který také není zcela přesný, neboť neziskové organizace mŧţou zisk vytvářet a pouţít ho ke svému rozvoji a plnění svých cílŧ (Boukal 2009: 14). Výraz „neziskový sektor“ je nepřesný i proto, ţe spolu se soukromými organizacemi, řídícími se zásadou přerozdělování zisku, zahrnuje i celý veřejný sektor (viz v textu dále), který uţ ze své podstaty není určen k dosahování zisku (Skovajsa 2010: 33). Označení „občanský“ zdŧrazňuje, ţe se jedná o dobrovolnou činnost aktivních členŧ společnosti vycházející přímo od občanŧ, se zaměřením na cíle prospěšné veřejnosti nebo její větší části, přispívající k rozvoji kvalitnějšího ţivota lidí (Boukal, Vávrová 2007: 8). Toto označení „občanský sektor“, které je pouţíváno na celém světě, má kořeny v USA (Dohnalová 2011: 25), v zemi, která si zakládá na existenci demokratického systému. Právě demokracie je základním předpokladem pro rozvoj činnosti občanské společnosti. V České republice, jak je jiţ uvedeno v úvodu, k obnově občanských svobod a práv a hromadnému zapojování občanŧ do těchto aktivit došlo znovu aţ po roce 1989. Vyvíjející se trţní podmínky v té době, kdy vše neziskové bylo
7
povaţováno za ztrátové, zpŧsobily, ţe si neziskové organizace musí těţce prosazovat své místo, svŧj prostor, své opodstatnění (Rektořík a kol. 2010: 34). Pohledem na neziskový sektor z vyšší perspektivy se jedná o jednu ze součástí národního hospodářství. To je tvořeno ziskovým – tržním sektorem (první sektor) s hlavním cílem dosáhnout zisku prostřednictvím statkŧ prodávaných za trţní cenu, financovaným z prostředkŧ získaných prodejem statkŧ za trţní cenu, vytvořenou na základě vztahu nabídky a poptávky na trhu. Dále neziskovým sektorem – netrţním, tedy neziskovým sektorem, s cílem dosáhnout přímého uţitku, který má většinou charakter veřejné sluţby. Na svou činnost získává prostředky přerozdělovacími procesy, které jsou podrobně popsány a zkoumány prostřednictvím veřejných financí. Neziskový netrţní sektor se dělí dále na: neziskový veřejný sektor (druhý sektor), neziskový soukromý sektor (třetí sektor) a domácnosti (Boukal 2009: 10-11). Z členění národního hospodářství vychází tedy označení „třetí sektor“. Činnosti a poslání jednotlivých organizací pŧsobících ve vymezených sektorech se mnohdy překrývají a vzájemně ovlivňují (Rektořík a kol. 2010).
Obrázek č. 1 Členění národního hospodářství podle principu financování (Rektořík a kol. 2010: 13)
Nyní se pokusím charakterizovat jednotlivé části neziskového sektoru nacházející se v pravé části obrázku č. 1.
Neziskový veřejný sektor (veřejný sektor, druhý sektor), tvoří ho stát a samospráva, souhrnně označovaný jako veřejná správa (Skovajsa 2010: 32). Zabezpečuje převáţně realizaci výkonu veřejné správy a jeho jednotlivé subjekty jsou neziskovými subjekty s primárním cílem dosáhnout přímého uţitku (tohoto uţitku nelze dosáhnout ziskovým zpŧsobem). Jejich zakladateli jsou veřejné neziskové subjekty -
8
státní orgány, města, obce. Subjekty tvořící neziskový veřejný sektor se nazývají příspěvkové organizace. Existují dva druhy příspěvkových organizací. Ty, které jsou zřízeny organizační sloţkou státu (ministerstvo) a další, zřizované samosprávnými celky (obce, kraje), které jsou zapisovány do obchodního rejstříku a jsou zakládány k veřejně prospěšnému účelu. Zřizovatel přitom vkládá do příspěvkové organizace prostředky z veřejných financí, proto hospodaření organizací podléhá veřejné kontrole (Rektořík a kol. 2010: 14). Vazba na rozpočet zřizovatele zásadně ovlivňuje chod příspěvkové organizace a určuje její bytí. Účetnictví neziskového subjektu vede odděleně majetek svěřený do uţívání a majetek vlastní, nabytý svou činností. Výsledek hospodaření je součtem výsledku hlavní a doplňkové činnosti. Obojí musí navazovat na základní veřejně prospěšný účel příspěvkové organizace uvedený ve zřizovací listině. Do neziskového veřejného sektoru patří organizační sloţky státu, např. ministerstva, soudy, státní zastupitelství, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Nejvyšší kontrolní úřad, Akademie věd České republiky a organizační sloţky územních samosprávných celkŧ. Jako příspěvkové organizace pŧsobí např. školy, zdravotnická zařízení, muzea, galerie, divadla (Boukal 2009: 12 - 13) i zařízení pro poskytování sociálních sluţeb. Neziskové organizace veřejného sektoru je moţné stručně vystihnout slovy: neziskové, formální, veřejné (Rektořík a kol. 2010: 21).
Neziskový soukromý sektor (třetí sektor), nestátní neziskový sektor. Název vyjadřuje, ţe jde o oblast mimo stát a trh. Obsahuje však stále nepřesnost v označení „neziskový“, jak uvádí Bačuvčík (Skovajsa 2010: 33), jeho organizačními jednotkami jsou „nestátní neziskové organizace“ – NNO. Skovajsa a Dohnalová upřednostňují ve své literatuře termín „organizace občanské společnosti“ (OOS), neboť lépe vystihuje, ţe jde o organizovanou součást občanské společnosti. Zakladateli jsou soukromé subjekty, které do organizací vkládají prostředky bez očekávání dosaţení zisku. Hlavním zájmem těchto organizací je přímý uţitek, kterého nelze dosáhnout ziskovým zpŧsobem. Dostává se jim podpory i z veřejných zdrojŧ (Boukal 2009: 13-14). Organizace neziskového soukromého sektoru je moţné vystihnout slovy: neziskové, formální, soukromé (Rektořík a kol. 2010: 21).
9
Neziskový sektor domácností je tvořen jednotlivci, rodinami, domácnostmi a sousedskými i jinými neformálními komunitami (Skovajsa 2010: 32). Rektořík ho charakterizuje jako neziskový, neformální, soukromý. Sektor domácností má pro fungování třetího sektoru velmi dŧleţitou úlohu, neboť představuje zdroj peněţních prostředkŧ, klientelu vyuţívající poskytované sluţby, ale především zdroj dobrovolníkŧ. Platí členské, popřípadě uţivatelské poplatky a přispívá na neziskový soukromý sektor svými daněmi (Rektořík a kol. 2010: 18).
1.1 Nestátní neziskové organizace Termín „nestátní neziskové organizace“ pokrývá všechny obvyklé typy právních forem neziskového soukromého sektoru, jinak také občanského sektoru, třetího sektoru, které jsou uvedeny dále v podkapitole 1.3. V této práci budu dále pouţívat termínŧ „nestátní neziskový sektor“ a „nestátní neziskové organizace“(NNO). O nestátních neziskových organizacích se neformálně mluví jako o „neziskovkách“. Zmiňovaná neziskovost neznamená, ţe by tyto organizace nemohly dosahovat zisku, ale zdŧrazňuje jejich nezaměřenost na zisk a zásadu nerozdělování zisku mezi své členy, podílníky a manaţery (Skovajsa 2010: 33). 1.1.1 Znaky nestátních neziskových organizací Terminologickou nejednotnost nestátního neziskového soukromého sektoru se pokusili v devadesátých letech řešit američtí sociologové Lester M. Salamon a Helmut K. Anheier pomocí „strukturálně-operacionální definice“. Podle ní rŧzně definované a označované typy a právní formy organizací pŧsobící v nestátním neziskovém sektoru se vyznačují pěti společnými rysy: Organizovanost, tzn., ţe jsou institucionalizovány – mají svou organizační strukturu. Soukromý charakter, jsou institucionálně oddělené od státní správy. To neznamená, ţe by nemohly být státem podporovány a ţe by členy jejich orgánŧ nemohli být také státní úředníci. Nerozdělují zisk, to znamená, ţe zisky nerozdělují mezi členy, vlastníky nebo vedení organizace, ale zisk je vyuţit na cíle dané posláním organizace, přičemţ hlavním účelem není jeho dosahování. Samosprávnost, autonomita, NNO jsou schopné samostatně řídit svou vlastní činnost, mají svá vnitřní pravidla řízení, nejsou ovládány zvenčí.
10
Dobrovolnost, to znamená, ţe zahrnují významný prvek dobrovolné činnosti, např. formou účasti na konkrétních aktivitách nebo ve vedení organizace (dobrovolné příspěvky, dobrovolníci), (Frič 2001: 11 – 12), (Dohnalová a kol. 2012: 20). 1.1.2 Veřejná prospěšnost a vzájemná prospěšnost Všechny instituce a organizace fungující v neziskovém sektoru (ve veřejném i nestátním sektoru) mají ve svém pŧsobení přítomnou tzv. veřejnou prospěšnost. Existuje další, podobně znějící termín, „vzájemná prospěšnost“. Vysvětleme si jejich význam. Pojem „veřejně prospěšné“ je pouţíván v souvislosti s posláním organizace. Neziskové organizace tak rozlišujeme jako organizace veřejně prospěšné, které jsou zaměřeny na uspokojování potřeb zájmŧ široké veřejnosti (Rektořík a kol. 2010: 40), např. oblast charity, ekologie, zdravotnictví, vzdělávání, veřejné správy. Dále jako organizace vzájemně prospěšné, které se snaţí vyhovět vlastním členŧm, spojuje je stejný zájem a za tímto účelem se sdruţují (Rektořík a kol. 2010: 40). Jde např. o myslivecké spolky, sportovní kluby a jinou zájmovou činnost, která je zaloţena na členské základně. Občanský zákoník vysvětluje, ţe „Veřejně prospěšná je právnická osoba, jejímţ posláním je přispívat v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činností k dosahování obecného blaha, pokud na rozhodování právnické osoby mají podstatný vliv jen bezúhonné osoby, pokud nabyla majetek z poctivých zdrojŧ a pokud hospodárně vyuţívá své jmění k veřejně prospěšnému účelu“ (Občanský zákoník § 146). Tato definice umoţňuje v současné době získat status veřejné prospěšnosti téměř všem existujícím nestátním neziskovým organizacím, které následně mohou čerpat benefity ze státního rozpočtu. Toto téma je řešeno v aktuálně připravovaném Zákonu o statusu veřejné prospěšnosti, který by měl stanovit jasné mantinely statusu veřejné prospěšnosti. Unie zaměstnavatelských svazkŧ ČR však namítá, ţe by tím mohlo dojít ke znevýhodnění malých místních nestátních neziskových organizací nebo nestátních neziskových organizací závislých na práci dobrovolníkŧ. „Status veřejné prospěšnosti bude mít smysl pouze v případě, pokud bude vázán na dŧstojné benefity, které stát poskytne organizacím splňujícím jasná kritéria transparentnosti a řádného hospodaření dané novým zákonem“, sdělil prezident unie Horecký(Zaměstnavatelé chtějí zastavit… [on-line]).
11
1.2 Důvod vzniku NNO,jejich význam a funkce Přítomnost nestátního neziskového sektoru ve společnosti je známkou rozvinutého demokratického systému, který umoţňuje právo svobodně se sdruţovat, ukotvené v Listině základních práv a svobod, čl. 20. Kaţdý jednotlivec má právo vstoupit do veřejného prostoru a prosazovat svŧj zájem, ale pouze pokud je přínosem pro blaho občanŧ (Boukal 2009: 19). Vytváření nestátních neziskových organizací je reakcí na nepokryté potřeby společnosti, které nejsou zajímavé pro podnikatele a ani stát je neřeší. „Existence NNO je obvykle vyjádřením dobročinnosti jednotlivce připraveného pomáhat druhým, těm kteří se dostali, ne vlastní vinou, do obtíţné situace. Jde o tzv. filantropii, tj. lásku k lidem (řecky philanthropos). U řady lidí je impulsem pro dobročinnost tzv. caritas, tj. křesťanská láska“ (Boukal 2009: 20). Tyto organizace, přestoţe pro svou činnost potřebují část finančních zdrojŧ z veřejných rozpočtŧ, zajišťují činnost, kterou by musel obstarat stát, a tím přispívají ke sníţení celkových výdajŧ státu. Současně svou činností rozšiřují nabídku zaměstnání v tomto sektoru (Stejskal a kol. 2012: 23). NNO aktivněji reagují na potřeby společnosti na základě znalosti podmínek a místních sociálních problémŧ, mohou výhradně poskytovat některé statky nebo sluţby (hospicová péče), doplňují stát (často v sociální a zdravotní oblasti) nebo nabízejí alternativní zpŧsob poskytování sluţeb (ve vzdělávání, v oblasti kultury). Alternativní volby spotřebitelŧ ukazují jejich preference, kdy často nestátní neziskové organizace poţívají větší dŧvěry neţ státní instituce ve veřejném sektoru nebo soukromé podnikatelské společnosti (Dohnalová in Skovajsa 2010: 148). Dohnalová (2012: 21) shrnuje dŧvody vzniku a rozvoje nestátního neziskového sektoru do třech faktorŧ: 1. tlakŧ zdola, kdy „obyčejní“ lidé zakládají organizace, aby zlepšili své podmínky nebo prosazení základních práv; 2. faktorŧ přicházejících „zvenku“, především ze strany církví, zahraničních organizací nebo rozvojových agentur; 3. podpora shora, znamenající podporu ze strany státu nestátním neziskovým organizacím za účelem sniţování veřejných výdajŧ zejména na sociální záleţitosti. Význam nestátního neziskového sektoru dokládá i vznik Rady vlády pro nestátní neziskové organizace. Roku 1992, tedy v letech, kdy se znovu začaly vytvářet
12
podmínky pro rozvoj neziskové činnosti, byla zřízena usnesením vlády z 10. června 1992 Rada pro nadace, která dalším usnesením vlády z 30. března 1998 byla transformována na Radu vlády pro nestátní neziskové organizace (RNNO). Rada je stálým poradním iniciativním a koordinačním orgánem vlády České republiky s cílem vytvářet vhodné prostředí pro existenci a činnost nestátních neziskových subjektŧ (Rada vlády pro nestátní … [on-line]). Jejími členy jsou zástupci nestátních neziskových organizací, ministerstev, a také krajŧ. V rámci rady pracují tři stálé výbory, které připravují podklady pro návrhy v oblastech, v nichţ pŧsobí. Je to Výbor pro Evropskou unii, Výbor pro legislativu a financování a Výbor pro regiony.
Funkce nestátních neziskových organizací rozdělili Salamon a Anheier do 12 skupin (tzv. Mezinárodní klasifikace neziskových organizací INCPO). O vymezení základních funkcí NNO pro společnost se pokusili i další autoři, mezi tři stěţejní funkce patří: poskytování služeb – NNO jsou významnými poskytovateli sluţeb, jejichţ poskytování trh ani stát nezajišťuje nebo v nedostatečné míře a kvalitě; advokační funkce – NNO prosazují a hájí soukromé i veřejné zájmy; budování komunity – NNO pomáhají vytvářet a upevňovat vztahy v místních a zájmových společenstvích / komunitách (Skovajsa 2010: 42).
1.3 Právní úprava nestátních neziskových organizací Právní úprava NNO se v kaţdé zemi liší, neboť vychází z historických, geografických a demografických předpokladŧ dané země. V České republice nestátní neziskové organizace nemají jednotnou právní formu, český právní řád nedefinuje pojem nezisková organizace, organizace nestátního neziskového sektoru podléhají úpravě práva soukromého s uplatněním některých veřejnoprávních prvkŧ, týkajících se především registračního procesu. V právní praxi se objevuje termín „neziskové právo“ nebo „právo neziskových organizací“, ale tyto pojmy nemají oporu v právně teoretickém členění našeho právního systému (Frič 2001: 59 – 61). Samostatný zákon, který by v České republice upravoval všechny typy nestátních neziskových organizací, neexistuje. Nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb., s platností k 1. 1. 2014 ošetřuje právní formu spolku, ústavu, nadací a nadačních fondŧ. Nová právní forma sociálního druţstva vychází ze samostatného zákona č. 90/2012 Sb.
13
o obchodních korporacích. Pouze obecně prospěšné společnosti a evidované právnické osoby (účelová zařízení církví) se i nadále řídí zákony, na základě kterých vznikly. Jedná se o zákon č. 248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech a zákon č. 3/2002 Sb. o církvích a náboţenských společnostech. 1.3.1 Přehled změn právních forem NNO od roku 2014 Mezi základní právní formy nestátních neziskových organizací do konce roku 2013 patřila občanská sdruţení, obecně prospěšné společnosti, nadace a nadační fondy a účelová zařízení církví. Od počátku 90. let 20. stol. má vznik nestátních neziskových organizaci obecně rŧstovou tendenci. Nejvíce bylo zaloţeno občanských sdruţení. Od roku 1992 do 1997 vznikaly hojně v řádu tisícŧ i nadace, jejichţ počet se po legislativních úpravách v roce 1998, kdy vešel v platnost zákon o nadacích, rapidně sníţil na pouhých 55 a současně vznikly nadační fondy (Stejskal a kol. 2012: 28 - 29). Od roku 2012 se chystaly změny právních forem NNO, které vstoupily v platnost s uvedením nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. k 1. 1. 2014. Kromě úpravy právních forem byl schválen zákon č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, podle kterého, od 1. 1. 2014 NNO (kromě evidovaných právnických osob) budou registrovány ve stejném veřejném rejstříku, který spravují soudy (Index udrţitelného rozvoje… [on-line]). Evidované právnické osoby neboli účelová zařízení církví, budou i nadále registrovány v rejstříku evidovaných právnických osob vedeném Ministerstvem kultury.
Níţe uvedená tabulka obsahuje přehled organizací nestátního neziskového sektoru, který je platný do 31. 12. 2013 (sloupec A). Jejich přeměnu nebo moţnou transformaci od 1. 1. 2014 plynoucí z nového občanského zákoníku (sloupec C) a zákony, ve kterých byly dané formy organizací ukotveny (sloupec B), a ve kterých jsou ukotveny aktuálně (sloupec D). Znak „ → “ symbolizuje proces transformace. Za ním je uvedena poţadovaná forma NNO, která vyplývá z nové právní úpravy. Znak „….“ představuje moţnost změny na jinou právní formu.
14
Tabulka č. 1 Přehled změn právních forem nestátních neziskových organizací A Formy NNO do 31. 12. 2013
Občanská sdružení
Nadace Nadační fondy
Účelová zařízení církví
Obecně prospěšné společnosti
B
C Formy NNO od 1. 1. 2014
Legislativa Zák. č. 83/1990 Sb. o sdruţování občanŧ (r. 2014 zrušen) Zák. č. 227/1997 Sb. o nadacích a nadačních fondech (r. 2014 zrušen) Zák. č. 3/2002 Sb. o církvích a náboţenských společnostech Zák. č. 248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech (r. 2014 zrušen)
D Legislativa
→ Spolky ….Ústav .…Sociální druţstvo
OZ č. 89/2012 Sb. OZ č. 89/2012 Sb. Zák. č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích
Nadace a nadační fondy
OZ č. 89/2012 Sb.
Evidované právnické osoby (církevní)
Zák. č. 3/2002 Sb. o církvích a náboţenských společnostech
→ Obecně prospěšné společnosti → Ústavy → Sociální druţstva
Zák. č. 248/1995 Sb. OZ č. 89/2012 Sb. Zák. č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích
Autor: vlastní
V tabulce jsou uvedeny záměrně i dříve existující právní formy nestátních neziskových organizací, neboť se nacházíme v přechodném období, kdy se jednotlivé subjekty mohou rozhodnout pro změny v souladu s legislativními úpravami a byl jim dán k tomu časový prostor do 31. 12. 2016. Namísto občanských sdruţení, nejrozšířenější formy NNO, je zavedena nová forma „zapsaný spolek“, obecně „spolek“. V přechodném období mají občanská sdruţení moţnost uvést své základní dokumenty i zpŧsoby fungování do souladu s novou právní úpravou. V případě, ţe nebudou schopna nové úpravě vyhovět, mají také moţnost transformace na formy „ústav“ nebo „sociální druţstvo“. Obecně prospěšné společnosti se nemusí transformovat a mohou i nadále fungovat na základě pŧvodního zákona č. 248/1995 Sb., zrušeného k 1. 1. 2014, ale tyto společnosti jiţ nebude moţno nové zakládat. Mají však otevřenou moţnost transformace na formu „ústav“ nebo „sociální druţstvo“. Sociální druţstvo je novou právní formou vycházející ze zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích. Nadace a nadační fondy jsou upraveny novým občanským zákoníkem a staly se podmnoţinou tzv. fundací. Nová legislativa umoţňuje nadačním fondŧm moţnost širších aktivit.
15
U církevních neziskových organizací nedošlo k ţádným změnám (O neziskových organizacích… [on-line]). Od roku 2014 bude moţné zakládat subjekty nestátního neziskového sektoru v podobě právnických forem: spolek, ústav, nadace, nadační fond, evidované právnické osoby (církevní organizace), sociální druţstva. Přetrvávat mŧţe nadále právní forma obecně prospěšná společnost, ale ne nově vznikat. 1.3.2 Formy NNO podle nového občanského zákoníku Nový občanský zákoník s účinností od 1. 1. 2014 v Dílu 3, § 118 – 418 dělí právnické osoby na korporace, kterou vytváří společenství osob, fundace zaloţené na majetku a ústavy kombinující princip lidský i majetkový, ty nemají členy jako korporace, ale mají zaměstnance.
Korporace je právnickou osobou, která je zaloţena na společenství osob, jako jsou členové, společníci, ale i v případě, pokud je tvořena jediným členem. Pod korporací je v občanském zákoníku uvedena právní forma „spolek“. Spolek vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku. K jeho zaloţení jsou nutné alespoň tři osoby vedené společným zájmem k jeho naplňování, přičemţ spolek je samosprávný a dobrovolný svazek jeho členŧ. Název spolku musí obsahovat slova „spolek“ nebo „zapsaný spolek“, postačí však zkratka „z. s.“. Hlavní činností spolku mŧţe být jen uspokojování a ochrana těch zájmŧ, k jejichţ naplňování je spolek zaloţen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost nemohou být cílem činností spolku. Vedle hlavní činnosti mŧţe spolek vyvíjet téţ vedlejší ekonomickou činnost spočívající v podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, je-li její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném vyuţití spolkového majetku. Zisk z činnosti spolku lze pouţít pouze pro spolkovou činnost včetně správy spolku.
Fundace je právnická osoba vytvořená majetkem vyčleněným k určitému účelu neboli „účelové sdruţení majetku“ zaloţená k dosahování obecně prospěšných cílŧ. Její činnost se váţe na účel, k němuţ byla zřízena. Fundacemi jsou v občanském zákoníku uvedeny právní formy „nadace“, „nadační fond“ a „ústav“.
16
Nadaci je moţno zaloţit nadační listinou, kterou mŧţe být zakládací listina nebo pořízení pro případ smrti. Zakládací listinu nadace pořizuje jedna nebo více osob. Musí mít formu veřejné listiny. V případě zaloţení nadace pro případ smrti se do nadace vnáší vklad povoláním nadace za dědice nebo nařízením odkazu, a zaloţení nabývá účinnosti smrtí zŧstavitele. Název nadace obsahuje slovo „nadace“. Před vznikem této korporace musí být splněna vkladová povinnost v hodnotě alespoň 500 000 Kč. Základním vkladem mŧţe být pozŧstalost (finanční povahy nebo nefinanční s trvalým výnosem) zakladatele. Zakládá se k trvalé sluţbě společensky nebo hospodářsky uţitečnému účelu. Účel nadace mŧţe být veřejně prospěšný, spočívá-li v podpoře obecného blaha, i dobročinný, spočívá-li v podpoře určitého okruhu osob určených jednotlivě či jinak. Není povoleno zakládat nadaci za účelem politických stran, hnutí nebo s cílem výdělku. Nově platí, ţe nadace mŧţe podnikat, ale jen formou vedlejší činnosti a výtěţky podnikání slouţí jen k podpoře jejího účelu. Podnikat nesmí, pokud to zakladatel v nadační listině vyloučil. Nevýhodou této právní formy je, ţe nadační jistina musí mít hodnotu minimálně 500 000 Kč. Trvalejší sníţení pod tuto hranici vede k zániku nadace (Občanský zákoník § 309 - § 393). Nadační fond je právnická osoba, která vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku. Zakládá se zakládací listinou nebo pořízením pro případ smrti, za účelem společenské nebo hospodářské uţitečnosti. Název nadačního fondu musí obsahovat slova „nadační fond.“ Majetek nadačního fondu tvoří soubor vzniklý z vkladŧ a darŧ, jejichţ předmět nemusí splňovat předpoklad trvalého výnosu. Nadační fond nevytváří nadační jistinu ani nadační kapitál (Občanský zákoník §394 - §401). Ústav se zakládá zakládací listinou nebo pořízením pro případ smrti, tj. závěť, dědická smlouva nebo dovětek. Název ústavu musí obsahovat slova „zapsaný ústav“, zkratka „z. ú.“ Je to právnická osoba ustavená za účelem provozování činnosti uţitečné společensky nebo hospodářsky s vyuţitím své osobní a majetkové sloţky. Mŧţe provozovat i výdělečnou činnost, a to formou vedlejší činnosti ve výraznějším rozsahu podnikání i účastí na podnikání obchodních společností (Dohnalová a kol. 2012: 115), ale zisk mŧţe pouţít jen k podpoře činnosti, pro niţ byl ústav zaloţen, a k úhradě nákladŧ na vlastní správu (Občanský zákoník § 403).
17
1.3.3 Formy NNO vycházející ze samostatných zákonů Mezi nestátní neziskové organizace, které vychází ze samostatných zákonŧ pro ně určených, patří „sociální druţstvo“, „obecně prospěšné společnosti“ a „účelová zařízení církví“. Sociální družstvo, tato právní forma je novinkou zavedenou od roku 2014. Vychází vstříc principŧm sociálního podnikání, které dávají moţnost rozhodnout se pro „čistou“ formu sociálního podniku. S tímto typem organizace zatím chybí zkušenosti. Nevýhodou mŧţe být akceptování principŧ transparentního sociálního podniku, některé podmínky mohou být pro podnikání překáţkou (Co je sociální… [online]). Sociální druţstva jsou zákonem o obchodních korporacích § 758 definovaná jako druţstva, která soustavně vyvíjí obecně prospěšné činnosti na podporu sociální soudrţnosti, za účelem pracovní a sociální integrace znevýhodněných osob do společnosti, s přednostním uspokojováním místních potřeb a vyuţíváním místních zdrojŧ, zejména v oblasti vytváření pracovních příleţitostí, sociálních sluţeb, zdravotní péče, vzdělávání, bydlení a trvale udrţitelného rozvoje. Obecně je druţstvo společenství neuzavřeného počtu osob, které je zaloţeno za účelem vzájemné podpory svých členŧ nebo třetích osob, případně za účelem podnikání. Má nejméně 3 členy a název firmy musí obsahovat pojem „druţstvo“. Druţstvo vzniká ustavující schŧzí, na které jsou přijaty stanovy druţstva, zvolí se členové orgánŧ druţstva a schválí se zpŧsob splnění základního členského vkladu nebo vstupního vkladu (Zákon o obchodních korporacích). Obecně prospěšné společnosti jsou právnickými osobami, které jsou podle zákona č. 248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech jsou zaloţeny zakládací smlouvou (je-li zakladatelŧ více) nebo zakládací listinou (zakladatel jediný). Zakladateli mohou být fyzické nebo právnické osoby, tedy i obce a kraje, stát. Vznikem je povaţován den zápisu do rejstříku obecně prospěšných společností při krajském soudu určeného k vedení obchodního rejstříku. Společnost poskytuje veřejnosti obecně prospěšné sluţby za předem stanovených a pro všechny uţivatele stejných podmínek. Její hospodářský výsledek musí být pouţit na hlavní činnost organizace, tedy poskytování obecně prospěšných sluţeb, pro které byla společnost zaloţena (Boukal 2009: 58 – 61).
18
Zákon o obecně prospěšných společnostech ustanovením § 17 odst. 2 zakazuje účast organizace na podnikání jiných osob (Dohnalová a kol. 2012: 100). Výhodou je transparentní právní forma bránící zneuţití, uvedený zákon klade poţadavek vedení odděleného účetnictví o doplňkové činnosti, o činnostech spojených s poskytováním obecně prospěšných sluţeb a o nákladech a výnosech spojených se správou činnosti (Dohnalová 2012: 100). Nevýhodou mŧţe být sloţitý zpŧsob zaloţení a řízení, pro banky nepředstavuje dŧvěryhodnou právní formu ve spojení s podnikáním (Co je sociální… [on-line]). Ekonomickou činností obecně prospěšných společností mŧţe být pronájem majetku OPS (nemovitosti, přístroje, automobily apod.) (Dohnalová a kol. 2012: 100). Účelová zařízení církví, tedy církevní organizace, jsou specifickou formou nestátních neziskových subjektŧ. Obecně církve a náboţenské společnosti jsou dobrovolnými společenstvími osob s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy, náboţenskými obřady a projevy víry, zejména spojené se shromaţďováním věřícího lidu, bohosluţbami, vyučováním a duchovními sluţbami. Od roku 1990 byla znovu obnovena svoboda náboţenského vyznání. Přestoţe jde o neformální společenství, postavení a fungování církví a náboţenských společností upravuje Zákon o církvích a náboţenských společnostech č. 3/2002 Sb. v návaznosti na Listinu základních práv a svobod. Subjekty práva se stávají na základě registrace v rejstříku evidovaných právnických osob pod Ministerstvem kultury ČR. Jejich vznik je dán podpisem zakládací listiny registrované církve nebo náboţenské společnosti. Účelová zařízení smí být zaloţena za účelem poskytování sociálních, zdravotnických nebo charitativních sluţeb. Největšími a nejznámějšími subjekty jsou Charita Česká republika a Diakonie ČCE, případně Slezská diakonie (Boukal 2009: 61 - 63). Pokud církev podniká nebo vykonává další výdělečné činnosti, musí být předmět podnikání a jiné výdělečné činnosti vymezen v základním dokumentu registrované církve, přičemţ podnikání a jiná výdělečná činnost mohou být pouze její doplňkovou výdělečnou činností (Zákon o církvích a náboženských společnostech § 27 odst. 5). Zákonem není dáno ani omezení účasti na podnikání jiných osob. Pokud podniká vlastním jménem, řídí se její podnikání v plném rozsahu ţivnostenským zákonem (Dohnalová a kol. 2012: 105 - 106).
19
Příjmy církví dle § 27 odst. 4 (Zákon o církvích a náboženských společnostech) tvoří: příspěvky fyzických a právnických osob, příjmy z prodeje a z pronájmu movitého, nemovitého a nehmotného majetku církví a náboţenských společností, úroky z vkladŧ, dary a dědictví, sbírky a příspěvky z části výtěţkŧ podle zvláštního zákona, pŧjčky a úvěry, příjmy z podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, dotace. Nová právní úprava dovoluje neziskovým subjektŧm podnikat, aby dosáhly finančních prostředkŧ, ale pouze v činnostech vedlejších, nikoliv v činnostech hlavních. V minulosti tomu tak nebylo, neziskové organizace byly odkázány na externí získávání zdrojŧ.
2 Financování a principy financování NNO V této části jsou uvedeny zpŧsoby finančního zajištění nestátních neziskových organizací, které jsou charakteristické získáváním příjmŧ z více zdrojŧ pro zajištění naplňování jejich poslání a ekonomické udrţitelnosti. Jde o základní strategickou otázku bytí a nebytí těchto organizací. NNO, stejně jako firmy zaměřené ziskově, potřebují ke svému fungování prostředky na zajištění vlastního provozu a činnosti. Charakter neziskovosti a zachování veřejné prospěšnosti zpŧsobuje závislost na získávání prostředkŧ rŧznými zpŧsoby. Financování NNO spojuje v sobě prvky ekonomické, finanční, sociální, společenské i marketingové. Z tohoto ohledu je náročné a klade na osoby managementu vysoké nároky nejen vědomostní, ale i z hlediska vynalézavosti. Nedostatek ekonomŧ a finančních manaţerŧ v nestátním neziskovém sektoru zpŧsobuje, ţe finanční řízení jeho subjektŧ není příliš systematické, neboť finanční manaţeři často odpovídají za více oblastí současně, jako je fundraising i řízení lidských zdrojŧ (Index udrţitelného rozvoje… [on-line]). Základními obecnými principy financování NNO je vícezdrojovost, princip samofinancování, významné je získávání prostředkŧ prostřednictvím fundraisingu, princip neziskovosti, nepřímá podpora státu formou osvobození od daní a odpočtu daru ze základu daně (Stejskal a kol. 2012: 94).
2.1 Vícezdrojovost Vícezdrojovostí se rozumí zajištění finančních prostředkŧ z více zdrojŧ, to znamená vyhnout se závislosti organizace na jednom zdroji příjmu, předcházet ohroţení
20
její existence. Kaţdá nestátní nezisková organizace se snaţí proto vyuţívat současně prostředky (jak finanční povahy, tak i nefinanční) z více zdrojŧ a od rŧzných dárcŧ. Vyuţívá moţností financování z veřejných zdrojŧ a dále z neveřejných zdrojŧ a samofinancování. Prostředky
z
veřejných
zdrojů
zabezpečují
instituce
státní
správy
(ministerstva) a samosprávy (kraje a města). Jde o financování NNO z veřejných rozpočtŧ v rámci státní dotační politiky, které je stanoveno závazným předpisem Zásadami vlády pro poskytování dotací ze státního rozpočtu České republiky nestátním neziskovým organizacím ústředními orgány státní správy a to jiţ od roku 2001, kdy byly vládou schváleny. V srpnu roku 2014 Vláda České republiky schválila změnu zásad financování neziskových organizací a přináší nový nástroj – smlouvu o dlouhodobé spolupráci mezi ministerstvem a NNO. Její vyuţití bude výhodné pro kaţdoročně opakovanou podporu sluţeb a aktivit strategického významu některých NNO. Jak uvedl J. Dienstbier, předseda Rady vlády pro nestátní neziskové organizace: „Dosud neziskové organizace zpravidla dosáhly jen na jednoleté financování a, i když byly úspěšné, finanční prostředky obdržely zpravidla až v březnu, případně v dubnu. Mezitím ovšem musely shánět půjčku, případně dočasně propustit své zaměstnance, omezit služby klientům a to chceme přijatými novými zásadami změnit a pomoci jim v tom. Velmi často totiž vykonávají služby, které stát sám není schopen zajistit a za malé finanční prostředky“ (Vláda schválila změnu… [on-line]). Dotace se poskytují na realizaci projektŧ NNO, které přispívají k naplňování cílŧ státní politiky, vyplývajících především z hlavních oblastí státní dotační politiky vŧči NNO, které vláda schválí na příslušný rozpočtový rok (Usnesení vlády 2010, č. 92).Prostředky k financování běţných výdajŧ souvisejících s poskytováním sociálních sluţeb upravuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisŧ, a prováděcí právní předpis k tomuto zákonu. Všechny finanční prostředky z veřejných zdrojŧ následně podléhají kontrole, jak je stanoveno zákonem č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole. Od roku 2004 po vstupu České republiky do Evropské unie se značně rozšířily moţnosti nestátních neziskových organizací čerpáním finančních zdrojŧ ze zahraničí z evropských fondŧ.
21
Nezastupitelnou roli v oblasti financování NNO hraje Rada vlády pro nestátní neziskové organizace, která zpřístupňuje na svých webových stránkách informace o dotacích z veřejných rozpočtŧ pro tyto organizace a o procesu jejich uvolňování a vyuţívání. Spolupracuje s ministerstvy a jinými správními úřady, odpovědnými za spravování finančních zdrojŧ EU v ČR. Pokud se jejich vyuţívání k nestátním neziskovým organizacím vztahuje. Sleduje a informuje vládu o vyuţívání finančních prostředkŧ z Nadačního investičního fondu, které byly usneseními Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 413/1999 a č. 1946/2001 rozděleny do nadačního jmění vybraných nadací. O rozdělování jejich výnosŧ, v této činnosti spolupracuje s Ministerstvem financí (Rada vlády pro nestátní… [on-line]). Prostředky z neveřejných zdrojů, patří sem: Individuální dárci Vedení nestátní neziskové organizace se snaţí o pŧsobení na veřejnost svou činností, aby si získávala dobrou pověst a své příznivce. Přímým oslovením prostřednictvím tiskového materiálu, mediálních prostředkŧ potom nacházela řadu ochotných přispěvatelŧ a dlouhodobých sympatizantŧ. Při vytváření a vedení databází oslovovaných osob nestátní neziskové organizace musí postupovat v souladu se zákonem č. 177/2001 Sb., o ochraně osobních dat. Existují rŧzné formy individuálního přispívání, patří mezi ně: dárcovské SMS, pořádání veřejných sbírek, příjmy dosaţené z loterií a her. Veřejné sbírky Jejich uskutečňování se řídí zákonem č. 117/2001 Sb. o veřejných sbírkách. Veřejnou sbírkou je získávání a shromaţďování dobrovolných peněţitých příspěvkŧ od předem neurčeného okruhu přispěvatelŧ pro předem stanovený veřejně prospěšný účel, zejména humanitární nebo charitativní, rozvoj vzdělání, tělovýchovy nebo sportu, nebo ochranu kulturních památek, tradic nebo ţivotního prostředí. Sbírku je oprávněna konat, za podmínek stanovených tímto zákonem, pouze právnická osoba (Zákon o veřejných sbírkách § 1). Dŧleţitá je transparentnost a kvantitativní vyhodnocení výtěţku, stejně tak informovat o tom, jak bylo s prostředky naloţeno. Zákon umoţňuje celkem šest metod realizace sbírky, které mohou být kombinovány: shromaţďováním příspěvkŧ na předem vyhlášeném zvláštním bankovním účtu, sběracími listinami, pokladničkami, prodejem předmětŧ, prodejem vstupenek, a pronájmem telefonní linky (dárcovské SMS, DMS).
22
Příjmy z loterií a her Získání části příjmŧ z loterií a her je nestátním neziskovým organizacím umoţněno na základě zákona o loteriích a jiných podobných hrách č. 202/1990 Sb., kdy stanovené procento z výtěţku loterie musí být pouţito na veřejně prospěšné účely. Firemní dárci Oslovování komerčních firem pro navázání spolupráce ve formě dárcovství není jednoduché. Hlavními motivy firemního dárce bývá jeho zviditelnění se (např. na internetových stránkách, informačních letácích o NNO) a také daňové úlevy. Začíná se prosazovat stále více společenská odpovědnost firem, která má také vliv na rozhodnutí ziskových subjektŧ k tomu, aby přispívaly na činnost nestátním neziskovým organizacím. Finanční angaţovanost některých firem vychází z víry vedoucích členŧ nebo je jiţ součástí tradice. Z posledních prŧzkumŧ vyplývá, ţe firmy stále více poskytují organizacím nestátního neziskového sektoru svou finanční podporu. Soutěţ TOP odpovědná firma 2013 ocenila Skupinu ČEZ, která přispěla nejvíce financí na řešení společenských problémŧ a na činnost veřejně prospěšného sektoru (Index udrţitelného rozvoje… [online]). Sponzoring Jde o vzájemně výhodnou spolupráci mezi nestátní neziskovou organizací a konkrétní právnickou či fyzickou osobou, kdy je NNO ze strany sponzora poskytnut příspěvek ve formě daru nebo výpŧjčky, bezplatného poskytování rŧzných sluţeb, dle § 1 odst. 4 (Zákon o regulaci reklamy), s cílem podporovat výrobu nebo prodej zboţí, poskytování sluţeb nebo jiné výkony sponzora. Daňové zvýhodnění sponzorŧm plyne však pouze z poskytnutého daru, kdy je dodrţena podmínka, ţe je poskytnut bezplatně, bez poţadování protisluţeb nebo jiných výhod (Některé právní otázky…. [on-line]). Tuzemské a zahraniční nadace (Boukal 2009: 72-93). Nadace a nadační fondy jsou zaloţeny za účelem podpory předem stanovených aktivit. Kaţdá nadace je zaměřena na určitou oblast jako např. humanitární, sociální, preventivní, vzdělávací, ekologické, záleţí na tom, zda činnost nestátní neziskové organizace je představena tak, aby spadala do pŧsobnosti nadace (Stejskal a kol. 2012: 112).
23
2.2 Samofinancování je posláním řízené podnikání (viz obrázek č. 2), kdy nestátní nezisková organizace vyuţívá vlastní činnosti k získávání vlastního příjmu (Danihelková, 2014). Jak uvádí Boukal (2013: 155), na rozdíl od podnikatelských subjektŧ, u kterých je samofinancování primárním zdrojem příjmŧ a hlavním cílem činnosti, u nestátních neziskových subjektŧ se jedná o doplňkový zdroj příjmŧ a vedlejší činnost. Finanční zajištěnost existence nestátních neziskových organizací je zaloţena na vícezdrojovosti. Samofinancování je tedy jednou z moţností příjmu, který doplňuje příjmy ze soukromých a veřejných zdrojŧ. Ekonomická krize 90. let nastavila nové podmínky projevující se sníţením veřejných rozpočtŧ, sníţením počtu firemních dárcŧ, tím vzrostl význam individuálních dárcŧ včetně dobrovolnictví a rozvoje samofinancování (Boukal a kol. 2009: 5-6). Čím vyšší je míra samofinancování a financování z vlastních zdrojŧ, tím je zaručena větší nezávislost nestátních neziskových organizací. Nezávislost v tomto případě neznamená jen po stránce finanční, ale i nezávislost při rozhodování o směřování aktivit organizace (Stejskal a kol. 2012: 96). Boukal mezi výhody samofinancování uvádí příjem dostatečných finančních prostředkŧ, rozšíření portfolia příjmŧ, zlepšení flexibility organizace, pozitivní vliv na dárce, zviditelnění organizace. Naopak mezi nevýhody uvádí, ţe samofinancování není pouţitelné pro všechny organizace, zvláště ne pro ty, které se nacházejí ve finanční krizi. Vţdy představuje určité riziko, jde o dlouhodobý proces, který mŧţe zpŧsobit konflikty uvnitř organizace a stále se jedná o doplnění finančních zdrojŧ (Boukal 2013: 154-155).
Obrázek č. 2 Samofinancování
Autor: vlastní
24
Nemŧţeme opomenout, ţe se díky samostatně uskutečňované ekonomické činnosti, tj. soustavné činnosti za účelem získávání příjmŧ, stávají nestátní neziskové organizace plátcem daně z přidané hodnoty. Na rozdíl od podnikatelských subjektŧ, u neziskových organizací je nutno respektovat stav kaţdého výnosu k dani z příjmu, protoţe potom i náklady jsou adekvátně zdaněny. NNO rozlišuje dva základní druhy příjmŧ: výnosy z činnosti a výnosy z nakládání s majetkem (Merlíčková Rŧţičková 2011:165). Příjmy z nakládání z majetku jsou vţdy zdanitelné. Předmětem daně je pouze ta část zisku z činnosti, která přesahuje náklady vynaloţené na tyto příjmy. Příjmy, které nestátním neziskovým organizacím, jako poplatníkŧm daně z příjmŧ vznikají, lze rozdělit na: - příjmy, které nejsou předmětem daně (z hlavní činnosti) - příjmy, které jsou předmětem daně (příjmy z vedlejší činnosti dosahující zisku) a ty následně na: příjmy od daně osvobozené, příjmy zdaňované zvláštní sazbou daně, příjmy zahrnované do základu daně z příjmŧ (Rektořík a kol. 2010: 158 - 159). Do zdanitelného plnění spadají např. příjmy z pronájmu, příjmy z reklamy a z dalších sluţeb jako je ubytování, prodej zboţí, výrobkŧ apod., jedná se tedy vesměs o příjmy ze samofinancování. Plátcem této daně se dle § 6 zákona o dani z přidané hodnoty stává organizace, která za nejvýše 12 po sobě jdoucích kalendářních měsícŧ přesáhne obrat 750 000 Kč. Do obratu nestátních neziskových organizací se nezapočítávají přijaté členské příspěvky, dotace ze státního rozpočtu (Boukal 2013: 154). Zákon o daních z příjmŧ (§ 18 - § 19) vyţaduje rozlišování výsledkŧ hospodaření na: - příjmy, které nejsou předmětem daně - příjmy, které nejsou předmětem daně za určitých podmínek - příjmy, které sice jsou předmětem daně, ale jsou od daně osvobozené - příjmy vyplývající z poslání NNO, které jsou zaznamenány ve statutech, zřizovacích listinách, zvláštními předpisy - příjmy, které jsou předmětem daně.
25
Formy samofinancování Existují rozmanité druhy moţností samofinancování, patří k nim členské příspěvky; ty se týkají obecně prospěšných organizací, které mají členskou základnu. Dále příjmy za poskytované sluţby, jinak také označované jako příjmy z hlavní činnosti, jsou nestátními neziskovými organizacemi vyuţívány hojně. Patří mezi ně např. poskytování stravy za niţší ceny, sluţby osobní asistence, pomoci v domácnosti, pořádání kurzŧ a školení v rámci vzdělávání, příjmy z poradenské činnosti nebo pŧjčování pomŧcek. Některé organizace poskytují své prostory k pronájmu nebo poskytují ubytování. Příjmem mŧţe být i reklama na webových stránkách i pronájem reklamních míst na pořádaných akcích a finanční prostředky od zdravotních pojišťoven za určitou zdravotnickou péči. Finanční prostředky plynou i z prodeje produktŧ, které vyrobí přímo klienti organizace nebo z nakoupených předmětŧ opatřených logem nebo symbolem neziskového subjektu a znovu prodávaných jako propagační materiál nebo z prodeje fair-trade výrobkŧ (Novotný, Lukeš a kol. 2008: 71 - 77). Patří sem i vyuţití nehmotného majetku, kdy nestátní neziskové organizace např. propŧjčují své dobré jméno podnikatelské organizaci, kdy část výdělku z prodeje určitého výrobku je pouţita ve prospěch konkrétního dobročinného účelu. Jde o vzájemnou spolupráci mezi ziskovým a neziskovým sektorem. V případě nadbytku finančních prostředkŧ je moţné také finanční investování, které mŧţe slouţit jako rezervní fond pro případ nedostatku hotovosti (Boukal, Vávrová 2007: 43 - 44). Kombinace sociálního poslání a schopnost ekonomicky se řídit a rozhodovat posiluje samofinancování nestátních neziskových organizací (Skovajsa 2010: 290).
2.3 Fundraising Definice uvádí, ţe jde o programové získávání finančních i nefinančních zdrojŧ pro konkrétní nestátní neziskovou organizaci, aby mohla naplňovat své hlavní poslání a to včetně pokrytí výdajŧ spojených s provozní činností. Je to činnost zajišťující vícezdrojové finacování nestátních neziskových organizací, které sniţuje riziko případného finančního kolapsu zpŧsobeného odchodem klíčového podporujícího subjektu. Současně zajišťuje stabilitu vyuţívaných, od rŧzných dárcŧ pocházejících zdrojŧ. „Fundraising“ v překladu znamená „vypěstování fondŧ“, jak uvádí Boukal (2013: 47), jde o budování vztahu mezi dávajícím a obdarovaným. Ne všechny nestátní neziskové organizace mají moţnost získat prostředky vlastní činností jako je prodej zboţí nebo sluţeb a jsou potom závislé na čistě externích zdrojích, zajistit je, to je
26
úkolem fundraisingu. Vyuţívají ho převáţně větší nestátní neziskové organizace, rozpočtové nebo příspěvkové organizace (vzdělávací instituce, nemocnice, zařízení sociální péče aj.), obce, mikroregiony, kraje, církve, podnikatelské subjekty poskytující veřejně prospěšnou sluţbu. Fundraiser se snaţí o získávání prostředkŧ jak z veřejných zdrojŧ, tak i neveřejných, oslovuje jednotlivce, firmy, nadace, státní úřady, orgány místní nebo krajské samosprávy, orgány EU. Ke své činnosti pouţívá strategie telefonického kontaktu, emailu, zasílání dopisŧ, vyřizování grantŧ, tak i pořádání benefičních akcí, zajišťování prodeje výrobkŧ, sluţeb (Boukal 2009: 102 - 111). Jedná se o velmi náročnou úlohu, kdy nasazení fundraisera závisí na jeho přesvědčení o smysluplnosti pŧsobení organizace, aby dle Ledvinové (Rektořík a kol. 2010:94), dokázal motivovat druhé k dobrovolnému investování do této činnosti nebo k darování svého času (dobrovolnická činnost), zájmu a dŧvěry.
2.4 Neziskovost Princip neziskovosti znamená, ţe získané finanční prostředky se nerozdělují mezi členy organizace nebo její pracovníky, ale pouţijí se na činnost nebo výdaje související s ní, jejímţ cílem je naplňování stanoveného poslání. Souvisí s tím i dodrţování transparentnosti účetnictví, aby bylo vţdy moţné zpětně vyhledat, na co byly které finanční prostředky konkrétně vyuţity. Přehlednost finančních tokŧ vede přirozeně k dŧvěryhodnosti a dobrému jménu organizace.
2.5 Daňová zvýhodnění Daňová zvýhodnění jsou dalším principem přispívajícím k financování nestátních neziskových organizací právě díky svému zaměření na veřejně prospěšnou činnost. Jsou vymezena zákonem č. 586/1992 Sb. o daních z příjmŧ. Otázka zdaňování příjmŧ neziskových organizací je více rozvedena v podkapitole 2. 2 Samofinancování. Veřejně prospěšný poplatník je povinen vést v účetnictví odděleně příjmy, které jsou předmětem daně, od příjmŧ, které předmětem daně nejsou, nebo předmětem daně jsou, ale jsou od daně osvobozeny. Obdobně to platí i pro vedení výdajŧ a nákladŧ. (Zákon o daních z příjmŧ § 18a odst. 4). Od placení některých dalších daní (po splnění určených podmínek), od kterých jsou nestátní neziskové organizace osvobozeny, jsou upraveny následujícími zákony: Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisŧ; Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisŧ;
27
Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisŧ; Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisŧ (Stejskal a kol. 2012: 123).
28
3 Výdělečná činnost neziskových organizací V této kapitole budou vymezeny pojmy výdělečné činnosti neziskových organizací, sociálního podnikání, sociální ekonomiky. Obsahuje ohlédnutí se k historickým kořenŧm vzniku myšlenky sociálního podnikání a projevŧm tohoto zpŧsobu podnikání v České republice. Seznámí s tím, jaké podmínky pro rozvíjení výdělečné činnosti nestátního neziskového sektoru vytváří stát a jaké jiné podpory se této aktivitě dostává. Uvede, které formy právních subjektŧ se věnují sociálnímu podnikání a dŧvody, které je k podnikání vedou.
3.1 Výdělečná činnost a sociální podnikání „Výdělečná činnost“, „hospodářská činnost“, „ekonomická činnost“, všechny tyto pojmy objevující se v literatuře neziskového sektoru jsou pojmy vyjadřující aktivně vyvíjenou činnost (na rozdíl od darŧ, grantŧ nebo příspěvkŧ) za účelem vlastního příjmu. Jsou součástí samofinancování. Všechny právní formy nestátních neziskových organizací v současnosti mají moţnost vyvíjet „vedlejší“ (pouţíváno často i pojmu „doplňkovou“) činnost, která je také součástí samofinancování. Znamená to, ţe dosaţený zisk se stává doplňkovým zdrojem příjmŧ určeným k financování hlavní činnosti organizace. Některé neziskové subjekty si přivydělávají prodejem výrobkŧ (keramika, obrázky a další ruční práce) nebo sluţeb, projevují tímto zpŧsobem svou podnikavost, jedná se o podnikání (Kurková, Francová 2012: 7). Výdělečná činnost je podnikatelskou aktivitou. Zákonem o ţivnostenském podnikání je ustanovením § 2 je „podnikání“ definováno jako „soustavná činnost prováděná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku“ (Zákon č. 455/1991 Sb.), coţ je platné pro ryze komerční sektor. Cílem sociálního podnikání není jen získání příjmu, svou činností usiluje v prvé řadě o zabezpečení naplňování poslání organizace, tedy veřejněprospěšné činnosti, kvŧli které byla zaloţena. Filozofii sociálního podnikání vystihuje tzv. Praţská deklarace přijatá na světové konferenci o sociální ekonomice v České republice v r. 2002, při definování hlavních znakŧ „sociální ekonomiky“ (více viz níţe), která není zaloţena na kapitálu, ale na participativní demokracii; jejím cílem není zisk, ale vzájemná solidarita a přispívá k začleňování znevýhodněných osob do společnosti (Dohnalová 2011 : 41).
29
Z nestátního neziskového sektoru sem řadíme organizace, které rozvíjí vlastním jménem doplňkové hospodářské aktivity a získané zdroje musí efektivně vyuţít a zároveň musí naplnit sociální poslání, které zŧstává prvořadým cílem. Výdělečnou činnost lze vykonávat na základě ţivnostenského listu. Její rozsah není vymezen, ale je třeba velké opatrnosti, aby výdělečná činnost nepřeváţila nad hlavní činností, pro kterou byla nestátní nezisková organizace zaloţena (Boukal 2013: 159-162). Podnikatelské projevy mohou vyústit v zaloţení sociálního podniku (Kurková, Francová 2012: 7) jako nejvyšší formu sociálního podnikání. „Sociální podniky“ vykonávají soustavnou výdělečnou činnost a jejich hlavním znakem je uplatnění znevýhodněných osob na trhu práce, které by za běţných okolností měly nulovou šanci získat zaměstnání (Boukal 2013: 159 - 162). Stojí na dvou základech, sociálním a ekonomickém, rovnocenně dŧleţitých (Kurková, Francová 2012: 8), je na své výdělečné činnosti závislý, funguje jako podnikatelský subjekt s etickým rozměrem. Dosaţený zisk slouţí opět k naplnění sociálního cíle, ne za účelem hromadění zisku. Jako příklad je moţno uvést firmu Ergones zaloţenou obecně prospěšnou společností TyfloCentrum Olomouc nebo samostatně fungující společnost Softsofis, o.p.s. Výzkum této práce bude zaměřen na vlastní výdělečnou činnost nestátních neziskových
organizací,
tedy
samofinancování;
jiným
zpŧsobem
vyjádřeno:
podnikatelské aktivity nestátních neziskových organizací, přinášející příjmy z hlavní a vedlejší činnosti.
3.2 Důvody k výdělečné činnosti neziskových organizací Šedivý popisuje okolnosti, které přiměly neziskový sektor k podnikatelskému myšlení: po hojných letech 2004 – 2006, kdy proudily do České republiky finance ze strukturálních fondŧ Evropské unie, došlo k výraznému zpomalení toku prostředkŧ, které zpŧsobil nekompetentní přístup ministerstev. Tento zdroj však časem skončí a bude třeba hledat jiné moţnosti (Bednáriková, Francová 2011: 33). Kolem roku 2008 současně přichází celosvětová krize, která zasáhla všechny ekonomické oblasti. Finanční nejistota vedla neziskové organizace k aktivnějšímu vyhledávání nových finančních zdrojŧ, změně strategických plánŧ a vytváření podnikatelských záměrŧ, inspirací byly také zkušenosti neziskového sektoru západní Evropy. Některé organizace toto krizové období neustály a ukončily svou činnost, jiné toho vyuţily aktivním přístupem (k profesionalizaci) a k posílení své budoucí pozice na trhu (Boukal a kol.
30
2009:
27-29).
V souvislosti
s vytvářením
pracovních
míst
pro
dlouhodobě
nezaměstnané a osoby se zdravotním postiţením nebo jiným sociálním znevýhodněním v rámci integračních sociálních podnikŧ si stát uvědomuje dŧleţitost podpory této oblasti, neboť začleněné osoby se podílejí na vytváření hodnot a sniţují se náklady veřejného rozpočtu na nezaměstnanost (Bednáriková, Francová 2011: 31). Pro takto zaměstnané osoby je přínosem pravidelný příjem, posílení jejich sebevědomí, integrace do ţivota většinové společnosti i příznivý vliv na zdravotní stav těchto osob (Bednáriková, Francová 2011: 41). V ekonomicky vyspělých zemích, včetně České republiky, narŧstá počet osob, které jsou trvale vyloučeny z trhu práce a jejich ţivotní úroveň klesá pod práh chudoby (Keller 2010). Příčinou tohoto vývoje jsou politické podmínky v zemi a s tím související prováděné změny, nízké platy v zaměstnáních, rostoucí zadluţenost domácností, ţádné úspory a zvyšující se míra nejistoty prostupující prakticky všemi oblastmi ţivota (Gojová a kol. 2013: 20). Právě poslední zmíněné dŧvody dávají smysl nelehkému snaţení rozvíjet a osvojovat si ekonomické pŧsobení neziskových organizací v konkurenci komerčního prostředí a dostát všem náročným poţadavkŧm při dodrţování svého poslání i transparentnosti svého hospodaření vŧči společnosti, svým zaměstnancŧm i klientŧm a přispívat k šíření sociální odpovědnosti.
3.3 Historické pojetí sociálního podnikání Pojem „sociální ekonomika“ se poprvé objevil v roce 1830 (Charles Dunoyer) ve Francii (Dohnalová 2011: 22), která je povaţována za kolébku sociální ekonomiky, a kde je pouţíván také termín „solidární ekonomika“ podle sociologa Jeana-Luise Lavilla. Tento termín kromě nabídky produktŧ a sluţeb zdŧrazňuje funkci vytváření sociálních vazeb a solidarity mezi členy sociálních skupin i solidarity mezi skupinami a společností (Skovajsa 2010: 291). V České republice sociální ekonomika, ve stejném duchu solidarity, vychází z bohatých spolkových a druţstevních tradic na počátku 20. století. Známými osobnostmi se stali např. František Cyril Kampelík (1805-1872), František Ladislav Chleborad (1839-1911, Karel Engliš (1880-1961). Zvláště ekonom a národohospodář Karel Engliš za podstatu hospodářské činnosti povaţoval péči o udrţení a zlepšení ţivota společnosti, kdy k potřebám lidí patří solidarita věcná, a také solidarita osobní se zřetelem na všechny členy společnosti. Mezi první a druhou světovou válkou měly významný podíl na veřejném ţivotě společnosti spolky pŧsobící v nejrŧznějších oblastech a druţstva aţ do roku 1951 (Dohnalová 2011: 43 - 45).
31
I v době totality existovala sdruţení (druţstva) samostatně hospodařících rolníkŧ a malých ţivnostníkŧ, ale postrádala některé dŧleţité vlastnosti subjektŧ sociální ekonomiky, jako je nezávislost ekonomického rozhodování či autonomie na státu (Bednáriková, Francová 2011: 9). Druţstva se významně podílela na ekonomickém rŧstu a zaměstnanosti a řídila se mezinárodními druţstevními principy. Byla zakládána podle obchodního zákoníku jako podnikatelské subjekty, jejich fungování bylo postaveno na hodnotě svépomoci, rovnosti, spravedlnosti a solidarity. Mnohá druţstva zaměstnávala znevýhodněné osoby.Byla předchŧdci druţstev sociálních (Dohnalová 2001: 51-52).Slibný rozvoj sociální ekonomiky byl přerušen obdobím totalitního reţimu a aktivněji se u nás znovu objevuje aţ po r. 2000 (Dohnalová 2011: 9). Významným mezníkem v této oblasti se stala světová konference o sociální ekonomice v Praze v roce 2002. Česká republika byla první zemí střední a východní Evropy, kde se konala. Právě zde byla přijata tzv. Praţská deklarace, kterou byla sociální ekonomika vymezena (Bachmann 2011: 18). Inspirací pro rozvíjení této činnosti nám byly evropské země, především Velká Británie a Francie, kde zkušenost se sociálním podnikáním je dlouhodobější.
3.4 Podpora sociálního podnikání a legislativa Výzkumné studie potvrzují, ţe v České republice sociální podniky existují. Sociální ekonomika ani sociální podniky však nejsou formálně definované a legislativně ukotvené, ani neexistuje ţádný orgán na vládní nebo jiné úrovni, který by se této oblasti kompetentně věnoval. Částečně se jí zabývá Úřad vlády ČR, resp. Rada vlády pro nestátní neziskové organizace (Dohnalová 2011: 41) a Agentura pro sociální začleňování (Bednáriková, Francová 2011: 26). Tato situace je dána postojem společnosti ovlivněné předchozím obdobím politického reţimu, stejně jako v jiných postkomunistických zemích, kdy se v něm odráţí nedŧvěra v solidární jednání, kdy je nepochopitelné myslet i na pozitivní přínos pro celou společnost. Z toho plyne i nedostatečná podpora ze strany státu (Dohnalová 2011: 53-54). Z ministerstev se v této oblasti aktivně angaţuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. V roce 2009 vyhlásilo dvě výzvy (výzva č. 8 Integrovaného operačního programu IOP, umoţňovala ţádat o investiční podporu a výzva č. 30 Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost OP LZZ, nabízející neinvestiční podporu) zaměřené na podporu sociální ekonomiky, které i přes určité nedostatky byly pro sociální podnikání velkým přínosem. Lze vyuţít i dotačních programŧ Ministerstva prŧmyslu a obchodu určených
32
pro malé a střední podniky, dále prostředky pocházející z Evropského fondu pro regionální rozvoj v gesci Ministerstva pro místní rozvoj (sociální ekonomika a sociální rozvoj mají vliv na místní rozvoj). V rámci krajŧ a obcí neexistuje ţádný finanční nástroj podpory, ale nestátní neziskové organizace sociálně podnikající, vidí své uplatnění ve veřejných zakázkách se společensko prospěšným rozměrem (Bednáriková, Francová 2011: 26-30). Vláda České republiky kaţdoročně aktualizuje tzv. Národní program reforem obsahující priority a cíle vlády, který je vytvářen v souladu s cíli zemí evropského společenství, aktuálně strategie Evropa 2020. V rámci tohoto koncepčního dokumentu národní hospodářské politiky uţ v prosinci 2012 byla přijata Koncepce podpory malých a středních podnikatelŧ na období let 2014-2020 (Koncepce MSP 2014+), která upozorňuje na dŧleţitost podpory sociálního podnikání a vzdělávání sociálních podnikatelŧ. Její implementace probíhá prostřednictvím národních programŧ na podporu podnikání (např. Záruka, REVIT) a je realizována v rámci Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (Národní program reforem… [on-line]). V současnosti se připravuje věcný záměr zákona o sociálním podnikání k předloţení v I. čtvrtletí roku 2015 (předkladatelem je ministr pro lidská práva, rovné příleţitosti a legislativu, spolupředkladateli jsou ministryně práce a sociálních věcí a ministr prŧmyslu a obchodu (Výhled legislativních prací… [on-line]), který by měl pomoci sociálním podnikŧm, aby obstály v konkurenčním boji komerční sféry. Podporu sociálním podnikatelŧm poskytují i organizace, mezi které patří Svaz českých a výrobních druţstev, Nadace VIA (provozuje Akcelerátor Akademie sociálního podnikání), NESsT (poskytuje konzultace a školení, finanční příspěvky), Fokus Praha (podpora modelu sociálních firem) (Bednáriková, Francová 2011: 11). Velkou pomocí pro sociální podnikání jsou internetové portály, např. společnosti People, Planet, Profit, o.p.s., který představuje vŧbec největší zdroj informací o aktuálním dění v této oblasti.
3.5 Subjekty sociálního podnikání Sociální ekonomika a občanský sektor se do značné míry překrývají, proto je moţné při jejich zakládání vycházet ze stávajících právních norem pro organizace občanského sektoru a z moţností daných obchodním zákoníkem (Dohnalová 2011: 49) a nově novým občanským zákoníkem. Mezi subjekty sociálního podnikání patří
33
nestátníneziskové organizace, které sociálně podnikají v rámci své doplňkové činnosti s cílem pouţít zisk pro financování své hlavní obecně prospěšné činnosti, svého poslání. V České republice mohou být následující právní formy: obecně prospěšná společnost, občanské sdruţení, evidovaná právnická osoba církve, nadace a nadační fond, druţstva a sociální druţstvo. Nelze jednoznačně říct, která je pro účel sociálního podnikání nejvýhodnější. Záleţí na konkrétních podmínkách (Bednáriková, Francová 2011: 18). Dalšími subjekty sociálního podnikání jsou jiţ zmíněné sociální podniky, které by v souladu s evropským pojetím sociálního podniku měly svou činností naplňovat koncept společenské odpovědnosti trojího prospěchu: ekonomického, sociálního a místního rozvoje, tzv. „triple bottom line“ (Bednáriková, Francová 2011:15). Upřesnění vymezení sociálního podniku, platného pro podmínky v českém prostředí, by měl přinést připravovaný zákon o sociálním podnikání. Velkou část sociálních podnikŧ tvoří tzv. „integrační sociální podniky“, jejichţ hlavní myšlenkou je začleňování osob, které jsou na trhu práce znevýhodněné (Bednáriková, Francová 2011: 16). V České republice mŧţeme k těmto sociálním podnikŧm zařadit chráněné dílny (Gojová a kol. 2013: 25). V nich, a také v dalších (obvykle) neziskových organizacích, bývají realizovány tzv. přípravy k práci v rámci pracovní rehabilitace, které ve své kompetenci zajišťuje prostřednictvím organizací místně příslušný úřad práce (Gojová a kol. 2013: 27). Pracovní rehabilitací je v souladu se zákonem o zaměstnanosti myšlena souvislá činnost, zaměřená na získání a udrţení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postiţením, kterou na základě její ţádosti zabezpečují krajské pobočky Úřadu práce a hradí náklady s ní spojené (§ 69). Podniky, které zaměstnávají přímo osoby se zdravotním postiţením, mají nárok na příspěvky ze zákona o zaměstnanosti. Ti, kdo zaměstnávají ostatní znevýhodněné osoby, nemají nárok na ţádné dorovnávací příspěvky (tj. finančního dorovnání rozdílu sníţené produktivity). Z toho dŧvodu převládají sociální podniky se zdravotně znevýhodněnými osobami (Kurková, Francová 2012: 14). I v soukromém podnikatelském sektoru se objevují podnikatelé, kteří se rozhodli podnikat „jinak“, dělat to, co vnímají jako potřebné ryze z osobního přesvědčení, kdy prioritou není osobní prospěch (Bednáriková, Francová 2011: 35). Na závěr této podkapitoly vkládám přehlednou tabulku hybridního spektra vymezující pozici sociálního podniku vyvozeného z pojetí sociálního podniku v akademických kruzích USA (na rozdíl od ČR velmi široce pojato). Jsou do něho
34
zahrnovány aktivity vykonávané komerčními firmami, které se věnují sociálně prospěšným činnostem (v komerčním sektoru tzv. sociální odpovědnost firem či filantropie), přes hybridní organizace zaměřené na ziskové aktivity a zároveň sociální cíle, po nestátní neziskové organizace, které provádějí komerční aktivity na podporu financování sociálních cílŧ. V praxi je pojem sociální podnik nejčastěji uţíván pro nestátní neziskové organizace, které prostřednictvím komerční aktivity generují zisk (Dohnalová a kol. 2012: 48-49).
Tabulka č. 2 Hybridní spektrum
Tradiční nestátní nezisková organizace
Nestátní nezisková organizace s aktivitami generujícími zisk Zdroj: Dohnalová a kol. 2012: 49.
Sociální podnik
Sociálně odpovědná firma
Podnik realizující aktivity v duchu společenské odpovědnosti
Tradiční komerční firma
V této práci se zaměřím na nestátní neziskové organizace s aktivitami generujícími zisk (viz v tabulce zvýrazněná buňka).
35
4 Výzkum výdělečné činnosti NNO Nestátní neziskové organizace poskytováním sociálních sluţeb naplňují filantropickou funkci, jejich činnost je protkána etickými zásadami, a ekonomické myšlení jim není vlastní. Avšak aby tato dŧleţitá sloţka společnosti a národního hospodářství mohla fungovat, je nezbytné věnovat pozornost i finančnímu zabezpečení NNO, potřebnému pro jejich existenci a pro to, aby obstály v konkurenčním prostředí komerčních firem. Výdělečná činnost, jejímţ prostřednictvím mohou organizace svépomocně získat prostředky, je stále přitaţlivějším tématem (výhody uvedeny v kap. 2, odst. Samofinancování a dŧvody v podkap. 3.2 Dŧvody k výdělečné činnosti neziskových organizací). Nakolik se daří výdělečnou činnost ve skutečnosti realizovat, tuto otázku jsem si kladla jiţ během studia před uskutečněním této empirické práce. V této kapitole uvedu cíl výzkumu, jakou formu výzkumu jsem zvolila, jaké metody bylo pouţito pro získání dat. Popíšu, jakým zpŧsobem jsem vybrala výzkumný vzorek, jeho charakteristiku a etiku výzkumu. V závěru kapitoly zhodnotím celý výzkum.
4.1 Cíl výzkumu Výzkum jsem zaměřila na výdělečnou činnost nestátních neziskových organizací poskytující sociální sluţby (viz 2 kap. Samofinancování a 3 kap. Výdělečná činnost neziskových organizací) zahrnující aktivní část samofinancování. Hlavním cílem výzkumu je zanalyzovat aktivní výdělečnou činnost nestátních neziskových organizací na příkladu organizací pŧsobících v olomouckém regionu. K naplnění hlavního cíle bylo třeba formulovat dílčí cíle výzkumu, a to v následujících otázkách: které nestátní neziskové organizace uskutečňují výdělečnou činnost; jaký druh výdělečné činnosti realizují; v jakém rozsahu. Lze předpokládat, ţe cílem výzkumu nebude snaha o porozumění, které vyţaduje vhled do co největšího mnoţství dimenzí daného problému, a nevyústí v nové hypotézy nebo teorii, jak je to vlastní kvalitativnímu výzkumu (Disman 2002: 286), z toho dŧvodu jsem se rozhodla pouţít strategii kvantitativního výzkumu.
4.1 Pracovní hypotézy a proměnné Kvantitativní výzkum pracuje s určitým předpokladem, určitou hypotézou (Hendl 2005: 46) a není ničím jiným neţ testováním hypotéz (Disman 2002: 76),
36
přičemţ pouţívá měřitelných (kvantitativních) proměnných. Kvantitativní výzkum pouţívá deduktivní metodu vycházející z teorie, kdy praktický problém je formulován do hypotéz. Ty navrhují, jaká spojení mezi proměnnými by mohla být, je-li naše hypotéza pravdivá (Disman 2002: 76).
Hypotéza je očekáváním charakteru věcí
vyvozených z teorie. Hlavní hypotéza nemŧţe být bezprostředním východiskem výzkumu, proto je třeba ji rozloţit do souboru pracovních hypotéz. Jedná se o tvrzení předpovídající existenci souvislosti mezi dvěma nebo více proměnnými (Disman 2002: 78-81). V našem případě je základní hypotézou: legislativa umoţňuje všem právním formám nestátních neziskových organizací výdělečnou činnost v případě, ţe ji má ukotvenou ve svých stanovách a je v souladu s plněním hlavního poslání. Pracovní hypotéza č. 1a: neziskové organizace existují v rŧzných právních formách. Literatura uvádí, ţe nelze jednoznačně říct, která z nich je pro účel sociálního podnikání nejvýhodnější, záleţí na konkrétních podmínkách kaţdého subjektu (Bednáriková, Francová 2011: 18). Proměnnými zde jsou nestátní neziskové organizace a výdělečná činnost. Prokázaná výdělečná činnost poukáţe na konkrétní právní formu subjektu, která ji realizuje. Pracovní hypotéza č. 1b: některé nestátní neziskové organizace se snaţí do práce zapojit osoby se zdravotním, sociálním nebo kulturním znevýhodněním a podílí se významným zpŧsobem o integraci těchto osob (Bednáriková, Francová 2011: 14), zvláště je upřednostňováno zaměstnávání zdravotně znevýhodněných osob díky moţnosti získání dorovnávacích příspěvkŧ ze zákona o zaměstnanosti. Z toho tedy vyplývá,
ţe
u nestátních
neziskových
organizací
věnujících
se
zdravotně
znevýhodněným klientŧm, je větší pravděpodobnost uplatňování aktivit sociálního podnikání. Proměnnými zde jsou: cílová skupina klientŧ, nestátní neziskové organizace a příjem uvedený v účetní závěrce. Pracovní hypotéza č. 2: nestátní neziskové organizace pouţívají k zajištění své činnosti více finančních zdrojŧ, jedním z nich je vlastní činnost. Pokud této moţnosti organizace vyuţívá, její výsledky uvádí do účetní závěrky v části výnosy nebo příjmy rozdělené podle druhŧ činnosti. Všechny tyto činnosti musí vycházet z poslání organizace.
37
Proměnnými zde jsou příjmy nestátní neziskové organizace a vlastní činnost. Pracovní hypotéza č. 3: uvedené příjmy jednotlivých vlastních činností organizace jsou vyčísleny v korunách, vzhledem k tomu, ţe je uváděna i suma celkového příjmu, je moţné výpočtem zjistit procentuální poměr konkrétní výdělečné činnosti k celkovým příjmŧm. Proměnnými zde je celkový příjem a příjem z konkrétní činnosti.
4.1 Výběr vzorku Výběr vzorku je ohraničen územím okresu Olomouc, týká se tedy nestátních neziskových subjektŧ zde pŧsobících a poskytujících sociální sluţby. Jde o tzv. účelový výběr, který je zaloţen na úsudku výzkumníka o tom, co by mělo být pozorováno a o tom, co je moţné pozorovat (Disman 2002:112). Základním materiálem, ze kterého jsem čerpala, se stal Katalog poskytovatelŧ sociálních sluţeb vedeného Olomouckým krajem (Katalog poskytovatelŧ … [on-line]). Při výběru subjektŧ jsem vyloučila příspěvkové organizace (nepatří mezi nestátní neziskové organizace), organizace poskytující pouze poradenství, nízkoprahová zařízení a ziskové organizace (s. r. o.). Celkem jsem jich vybrala 32. Seznam organizací zahrnutých do vzorku je uveden v tabulce, která je přílohou této práce.
4.2 Zdroj dat Informace o hospodaření neziskových subjektŧ jsou zveřejňovány ve výročních zprávách, které jsou volně dostupné na internetových stránkách dané organizace. Není proto třeba řešit etickou otázku výzkumu spojenou se zajišťováním souhlasu pro pouţití těchto dat. Tato skutečnost mě však nezprošťuje povinnosti uvádět pravdivé a přesné informace, aby nedošlo ke zkreslení a tím i poškození organizace. Výroční zprávy jsou povaţovány za seriózní zdroj informací, kterým nestátní nezisková organizace prokazuje transparentnost svého hospodaření, je tedy v jejich zájmu uvádět pravdivé informace. V této práci je čerpáno z výročních zpráv, které jsou časově zařazeny do roku 2013 (výroční zprávy za minulý rok jsou zveřejňovány v červnu aktuálního roku).
38
4.3 Metoda sběru dat Je vyuţito jiţ existujících databází primárních dat, která byla publikována za jiným účelem a jsou v tomto výzkumu dále analyzována a zpracovávána, jedná se o metodu zvanou sekundární analýza dat pouţívanou v rámci kvantitativního výzkumu. Výhodou této metody je vyuţití jiţ existujících zdrojŧ, nízké náklady, časová úspora času. Problémem však mŧţe být určitá nekompatibilita dat, která brání srovnatelnosti konceptŧ, proměnných (Sekundární analýza socio-ekonomických… [online]).
4.4 Analýza dat U vybraných subjektŧ (vzorku), s větším zaměřením na organizace vytipovaných cílových skupin, jsem postupně analyzovala výroční zprávy, resp. účetní závěrky, část příjmŧ (někde uváděno jako „výnosy“). Vybírala jsem údaje svědčící o aktivní podnikatelské činnosti a podnikání. Byly uváděny rozdílnými názvy poloţek, např.: trţby za sluţby, vlastní výrobky a zboţí, vlastní výkony, podnikání, vlastní činnost, další konkrétní aktivity.
Poloţky příjmu pod termíny „ostatní činnosti“, „ostatní
výnosy“, „vlastní činnost“ jsem uvedla také, aniţ by bylo zřejmé, o jakou konkrétní činnost se jedná, neboť je předpoklad, ţe se jedná o příjmy z vlastní činnosti. Některé organizace uveřejňují výčet jednotlivých výdělečných aktivit, ale příjmy jsou uvedeny souhrnným číslem. Takto se projevuje nejednotnost zpracování výkazŧ hospodaření a údaje jsou v konečném dŧsledku nekompatibilní. Navzdory tomu je moţné získat představu o realizované výdělečné činnosti a podrobnou analýzou sebraných dat (viz tabulka v příloze Výdělečná činnost NNO okresu Olomouc) postupně odpovědět na otázky výzkumu. 1. Které nestátní neziskové organizace poskytující sociální sluţby uskutečňují výdělečnou činnost Celkem 15 subjektŧ z celkového počtu 32 nestátních neziskových organizací, které naplňovaly uvedené pracovní hypotézy. Výzkum tab. č. 1 - výdělečná činnost NNO a právní formy subjektŧ Dle právní formy subjektů obecně prospěšná společnost občanské sdruţení spolek církevní organizace
Počet zastoupení 6 5 3 1
39
Výzkum tab. č. 2 - výdělečná činnost NNO a cílová skupina klientŧ Dle zaměření na cílovou skupinu
Počet zastoupení
osoby (dále jen os.) se zdravotním postiţením, mentálním a kombinovaným handicapem os. se závislostmi senioři a os. se sníţenou soběstačností os. s mentálním postiţením Romové os. bez domova os. duševním onemocněním os. s onkologickým onemocněním os. sluchově postiţené os. se zrakovým postiţením oběti kriminality a domácího násilí os. jinak znevýhodněné
4 3 2 2 2 2 1 1 1 1 1 1
Několik organizací se věnuje klientŧm více cílových skupin současně, proto jsou zde uvedeny vícekrát. V tabulkách jsou údaje seřazeny sestupně podle četnosti zkoumaného jevu. Dle právní formy subjektu je nejvíce obecně prospěšných společností, následují občanská sdruţení, spolky, a církevní organizace. Výsledek potvrdil pracovní hypotézu č. 1a, neboť výdělečné činnosti se věnují nestátní neziskové organizace rŧzných právních forem. K celkovému přehledu právních forem NNO patří i nadace a nadační fondy, zde však nefigurují, neboť nejsou poskytovateli sociálních sluţeb. Zde se potvrdila pracovní hypotéza č. 1b, kdy je nejpočetněji zastoupena skupina neziskových organizací svým posláním zaměřených na cílovou skupinu os. zdravotně postiţených nebo os. s kombinovaným postiţením.
2. Jaký druh výdělečné činnosti nestátní neziskové organizace realizují Výzkum tab. č. 3 - druhy výdělečné činnosti NNO Druh výdělečné činnosti Sluţby uţivatelŧm Vlastní výrobky a zboţí Ostatní příjmy Konkrétní další aktivity Prodej zboţí Sociální podnikání Trţby z veřejných zakázek
Počet org. 15 7 6 4 3 2 1
40
Přehled druhŧ výdělečné činnosti v tabulce je seřazen sestupně podle počtu organizací uvádějící konkrétní činnost. Vzhledem k tomu, ţe jsem se zaměřila na aktivní výdělečnou činnost, nezahrnula jsem do výzkumu trţby od zdravotních pojišťoven, které jsou návazným přínosem z poskytovaných nezbytných zdravotních úkonŧ klientŧm, dále členské příspěvky odvíjející se od velikosti členské základny organizací. Analýza potvrzuje výsledek výzkumu Novotného (Novotný, Lukeš a kol. 2008: 75), ţe nejčastěji pouţívanou aktivitou pro získání finančních zdrojŧ neziskovými organizacemi je zpoplatnění poskytovaných sluţeb. Jednalo se o příjmy např. za úhrady za pobyt, úhrady nájemného (chráněné bydlení), úhrady za fakultativní sluţby, úhrada stravného, doprava klientŧ, tlumočnické sluţby, sociální rehabilitace, odborné sociální poradenství. Hned na dalším místě je prodej vlastních výrobkŧ a zboţí, na kterém se podílí přímo klienti dané organizace. Následují ostatní příjmy, které bohuţel nejsou specifikovány, ale mŧţe se jednat o jednorázové činnosti jako např. benefiční akce, sbírky. Čtyři organizace uvádí samostatně příjmy plynoucí z konkrétních aktivit, např. pŧjčování kompenzačních pomŧcek, trţby z akcí, účastnické poplatky, příjmy ze vzdělávací činnosti, Tříkrálová sbírka, Postní almuţna (uvedeno v textu výročních zpráv). Tři organizace uvedly příjmy za prodej zboţí, např. repasování tonerŧ do tiskáren nebo vlastní výrobky, které následně prodá. Jedna organizace uvedla aktivitu sociálního podnikání, přičemţ ve výroční zprávě nebylo specifikováno, o jakou konkrétní činnost se jedná, podnikání celkem uvádí dvě organizace. Jen jedna z organizací uvedla trţby z veřejných zakázek. Při zkoumání vlastní činnosti navíc z hlediska právních forem organizací jsem zaznamenala, ţe obecně prospěšné společnosti vykazují pouze příjmy za sluţby a vlastní výrobky a zboţí, občanská sdruţení kromě předchozích uvedených uvádí navíc další / ostatní výnosy, teprve spolky prokazují nejvíce rozmanité výdělečné činnosti. Hypotéza č. 2 se potvrdila částečně, neboť některé organizace uváděly detailnější rozbor své vlastní činnosti přímo v textu výroční zprávy a v části příjmŧ účetní závěrky se promítla uţ jen pod souhrnným názvem poloţky. Vycházela jsem z dat uvedených v účetní závěrce a to z dŧvodu uvedeného finančního přínosu konkrétní činnosti.
3. V jakém rozsahu NNO vykonávají jednotlivé druhy výdělečné činnosti Výzkum tab. č. 4 - podíl výdělečné činnosti NNO na příjmu
41
Druh výdělečné činnosti Sluţby uţivatelŧm Sluţby, vlastní výrobky a zboţí Vlastní výrobky a zboţí Ostatní příjmy Trţby z veřejných zakázek Sociální podnikání Prodané zboţí Konkrétní další aktivity Pronájem
v% 0,67 – 31,19 9,09 - 24,48 0,01 - 22,38 0,10 – 21,28 10,96 5,38 – 9,09 0,01 – 5,39 0,05 – 2,52 0,22 – 0,28
Jednotlivé výdělečné činnosti jsou v tabulce uvedeny sestupně podle maximální hodnoty podílu na celkových příjmech organizace. Ve snaze vyhodnotit procentuální podíl jednotlivých činností k celkovému zisku jsem neustále naráţela na nejednotnost zpŧsobŧ zpracování účetních závěrek. Kaţdá organizace vyúčtování provádí „po svém“. Někde jsou uvedeny příjmy za sluţby uţivatelŧm odděleně od příjmŧ za výrobky a zboţí, jinde jsou uvedeny souhrnně. Ve výsledcích se promítá rozdílnost hospodaření v intenci vnitřních pravidel organizace, preferencí zdrojŧ financování, která je dána individuálními podmínkami kaţdé organizace. Uvedený rozsah kaţdé výdělečné činnosti dává alespoň orientační představu jejího poměru k celkovým příjmŧm. Při analýze výnosŧ jsem nakonec vyhodnotila i podíl kompletně všech příjmŧ z vlastní činnosti uváděných jednotlivými organizacemi (tedy včetně těch, které jsem nepovaţovala za aktivní část vlastní činnosti, např. úhrad od zdravotních pojišťoven, čerpání fondŧ) k celkovým příjmŧm a došla jsem ke zjištění, ţe se pohybují od 0,67% do aţ 31,19 %. Míra vlastní výdělečné činnosti je tedy velmi rozdílná, záleţí na podmínkách kaţdého subjektu. Hypotéza č. 3 se potvrdila, výpočet na základě uvedených údajŧ byl realizovatelný.
Výzkum potvrdil poznatky z literatury, ţe právní forma pro vykonávání výdělečné činnosti není určující. Převaţují obecně prospěšné společnosti a občanská sdruţení, přičemţ občanská sdruţení v současné době prochází změnou právní formy podle nového občanského zákoníku. Výdělečnou činnost rozvíjí nejvíce organizace zaměřené na práci s osobami se zdravotním postiţením, mentálním a kombinovaným handicapem, jako další následují organizace věnující se osobám se závislostmi. Zapojováním svých klientŧ do výroby vlastních výrobkŧ nebo další činnosti se organizace snaţí vyuţít potenciálu jejich daných schopností k vytváření tvŧrčích hodnot
42
a podnítit je k samostatnému pracovnímu uplatnění nebo alespoň k tomu, aby přispěli k prospěšnému rozvoji své organizace. Dále z výzkumu vyplynulo, ţe všechny nestátní neziskové organizace vydělávají nejvíce prostřednictvím poskytování zpoplatněných sluţeb a další významně zastoupenou výdělečnou činností je prodej vlastních výrobkŧ a zboţí. První jmenované činnosti mají také nejvýraznější podíl na celkových příjmech. Výše příjmŧ vlastní výdělečné činnosti k celkovému zisku je velmi rozdílná. Z výzkumu nevyplynulo ţádné pravidlo, které by dávalo organizacím klíč k úspěšnosti vlastního podnikání. Potvrdily se informace z odborné literatury v tom, ţe sociální podnikání se odlišuje od komerčního tím, ţe není zaměřeno primárně na zisk a jeho příjmy jsou sice doplňkovým, ale někdy dosti významným, zdrojem rozpočtu neziskové organizace. Při výzkumu jsem neustále řešila problém nekompatibility dat dané nejednotným zpracování účetních závěrek.
43
Závěr Oblast neziskového sektoru se dynamicky rozvíjí. To, co bylo o ní napsáno v literatuře před deseti lety, se uţ značně změnilo. Kopíruje vývoj společnosti, resp. reaguje na její potřeby, které vznikají dŧsledkem mnoha vlivŧ, jako je vnitřní ekonomická situace, demografický vývoj společnosti, politické vedení země, vlivy společností okolního světa. Opodstatněnost činnosti nestátních neziskových organizací ve společnosti je stále zřetelnější. Vláda si uvědomuje, ţe díky této občanské iniciativě mŧţe řešit problémy na místní úrovni mnohem efektivněji. Aby se nestátní neziskový sektor mohl i nadále rozvíjet a přispívat společnosti svou pomocí, je nutné, aby byl finančně zajištěn. Subjekty nestátního neziskového sektoru, pŧvodně fungující jako organizace nevytvářející finanční zisk, byly a jsou stále závislé na externích zdrojích v podobě hojných finančních podpor z evropských fondŧ, nejčastěji z veřejných rozpočtŧ a dobrovolných příspěvkŧ od nejrŧznějších dárcŧ. Ekonomické podmínky se však mění, zdroje ze zahraničí se postupně zmenšují, stejně tak je stále obtíţnější získat zdroje z veřejného
rozpočtu.
Tato
situace
vybízí
nestátní
neziskové
organizace
k ekonomickému myšlení a aktivitám, které by jim pomohly se udrţet. Naplňování veřejněprospěšných sluţeb, jako hlavního cíle své existence, však neumoţňuje neziskovým organizacím věnovat se výdělečným aktivitám naplno. Finanční stabilitě pomáhá proto vícezdrojové financování. Zde plní svou dŧleţitou a nelehkou úlohu fundraiser, který vyhledává potenciální dárce a další prameny zdrojŧ i prostřednictvím vlastních, třeba jen jednorázových akcí. Svou absolventskou práci jsem zaměřila na výdělečnou činnost, takzvané samofinancování, které představuje jeden z moţných zdrojŧ financování organizace. Je projevem úsilí některých neziskových subjektŧ zajistit si prostředky vlastními silami. Podnikání je vţdy náročné, u neziskových organizací, jak výstiţně píše Boukal (2013: 158), jim „komplikuje“ ţivot, neboť ve svém účetnictví musí dŧsledně rozlišovat příjmy zdanitelné od příjmŧ nezdanitelných. Současně uskutečňované aktivity musí být v souladu s hlavním posláním činnosti organizace a pojetím sociálního podnikání, finanční výnos je pouţit znovu na rozvoj hlavní činnosti. Ne všechny organizace jsou ve své ekonomické činnosti úspěšné a ne všechny mají pro tuto činnost podmínky, ať personální, či ekonomické. Cílem výzkumu této práce bylo analyzovat aktivní výdělečnou činnost nestátních neziskových organizací poskytujících sociální sluţby na příkladu NNO olomouckého regionu. Realizuje ji
44
polovina ze všech zkoumaných subjektŧ. Největší počet je těch organizací, které se věnují osobám se zdravotním nebo kombinovaným postiţením a osobám trpícím závislostmi. V tomto směru vidím velký přínos nestátních neziskových subjektŧ, které do výdělečné činnosti zapojují samotné klienty a pomáhají jim znovu objevit své schopnosti, moţnost osamostatnit se dostat se na trh práce. Konkrétní rozsah výdělečné činnosti závisí na aktuálních podmínkách kaţdé organizace. Významně mění postavení neziskových subjektŧ, které nemusí plně spoléhat na dobročinnost dárcŧ a samy se aktivně podílí na své udrţitelnosti. Toto vědomí je velmi povzbuzující a motivující pro zaměstnance i samotné klienty, kteří jsou přesvědčeni o smysluplnosti poslání své organizace. Vše podléhá neustálému vývoji, stejně tak i podnikatelské aktivity neziskových subjektŧ se budou vyvíjet. Ty organizace, kterým se bude dařit a podaří se jim najít určitou podnikatelskou vizi a zorientují se i v komerčním prostředí, budou schopny zaloţit i samostatný sociální podnik. Přínos výdělečné činnosti lze povaţovat nejen jako moţnost dalšího zdroje financování hlavní činnosti, ale také jako přípravnou fázi pro realizaci náročnější formy sociálního podnikání, tedy sociálního podniku, jehoţ význam jsem popsala ve třetí kapitole. Vliv na rozvíjení vlastních aktivit neziskových organizací bude mít také právní vymezení připravovaného zákona o sociálním podnikání. Absolventská práce nemŧţe komplexně vyřešit otázku udrţitelnosti nestátních neziskových organizací, z výzkumu vyplývá, ţe ani vlastní výdělečná činnost není „spásonosná“, představuje však významný zdroj příjmŧ.
45
Zdroje Literatura BACHMANN P. 2011. Management neziskové organizace. Hradec Králové: Gaudeamus. BEDNÁRIKOVÁ D., FRANCOVÁ P. 2011. Studie infrastruktury sociální ekonomiky v ČR – plná verze. Praha: Nová ekonomika, o.p.s. BOUKAL P., VÁVROVÁ H. 2007. Ekonomika financování neziskových organizací. Praha: Nakladatelství Oeconomica BOUKAL P. 2009. Nestátní neziskové organizace. Praha: Nakladatelství Oeconomica BOUKAL P., BERND O., ŠEDIVÝ M., VÁVROVÁ H. 2009. Nestátní neziskové organizace a ekonomická krize. Praha: Nakladatelství Oeconomica BOUKAL P. 2013. Fundraising pro neziskové organizace. Praha:GradaPublishing, a.s. DANIHELKOVÁ, E. 2014. Ekonomika neziskových organizací: Olomouc: uvedeno v rámci přednášky předmětu Ekonomika neziskových organizací. DISMAN M. 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Nakladatelství Karolinum DOHNALOVÁ M., PRŦŠA L. a kol. 2011. Sociální ekonomika. Praha:WoltersKluwer ČR, a.s. DOHNALOVÁ M., DEVEROVÁ L., ŠLOUFOVÁ R. 2012. Sociální ekonomika, sociální podnikání. Podnikání pro každého. Praha: WoltersKluwer ČR, a.s. FRIČ P. 2001. Neziskový sektor v České republice. Praha: EUROLEX BOHEMIA, s.r.o. GOJOVÁ A KOL. V., HOLASOVÁ V.M., LINDOVSKÁ E., KABELÁČOVÁ M., MIKULEC M., ULČÁKOVÁ Š., WANIOVÁ A. 2013. Sociální práce v kontextu sociálního podnikání. Ostrava: MarionettiPress HENDL J. 2005. Kvantitativní výzkum: základy metody a aplikace. Praha: Portál, s.r.o. KURKOVÁ G., FRANCOVÁ P. 2012. MANUÁL: Jak založit sociální podnik. Praha: P3 – People, Planet, Profit, o.p.s. MERLÍČKOVÁ RŦŢIČKOVÁ R. 2011. Neziskové organizace, vznik, účetnictví, daně. Olomouc: Nakladatelství ANAG, spol. s r.o. NOVOTNÝ J., LUKEŠ M. a kol. 2008. Faktory úspěchu nestátních neziskových organizací. Praha: Nakladatelství Oeconomica REKTOŘÍKJ. a kol. 2010. Organizace neziskového sektoru. Praha: EKOPRESS, s.r.o. SKOVAJSA M. a kol. 2010. Občanský sektor. Praha: Portál, s.r.o.
46
STEJSKAL J., KUVÍKOVÁ H., MAŤÁTKOVÁ K. 2012. Neziskové organizace – vybrané problémy ekonomiky. Praha: WoltersKluwer ČR, a.s.
Právní předpisy Zákon č. 3/2002 Sb. [o církvích a náboţenských společnostech]. Zákon č.40/1995 Sb. [o regulaci reklamy]. Zákon č. 89/2012 Sb. [občanský zákoník ve znění pozdějších předpisŧ]. Zákon č. 90/2012 Sb. [o obchodních korporacích]. Zákon č. 117/2001 Sb. [o veřejných sbírkách]. Zákon č. 248/1995 Sb. [o obecně prospěšných společnostech]. Zákon č. 435/2004 Sb. [o zaměstnanosti]. Zákon č. 455/1991 Sb. [o ţivnostenském podnikání]. Zákon č. 586/1992 Sb. [o daních z příjmŧ].
Internetové zdroje České centrum fundraisingu o.s.[on-line]. Některé právní otázky získávání a poskytování finančních prostředkŧ a jiných výhod neziskovými organizacemi. Str. 2.Dostupné
z:
http://www.fundraising.cz/nektere-pravni-otazky-ziskavani-a-
poskytovani-financnich-prostredku-a-jinych-vyhod-neziskovymi-organizacemi/[cit. 13. 4. 2015]. Neziskovky.cz, AVPO [on-line]. Index udrţitelného rozvoje občanského sektoru v České republice za rok 2012. 2013, str. 2. Dostupné z: [cit. 28. 10. 2014]. Neziskovky.cz.
[on-line].
O
neziskových
organizacích.
Dostupné
z:
http://www.neziskovky.cz/clanky/511_538_540/fakta_neziskovky-v_co-to-jeneziskovy-sektor-/[cit. 28. 10. 2014]. P3 - People, Planet, Profit, o.p.s.[on-line]. Co je sociální podnikání. Dostupné z: http://www.ceske-socialni-podnikani.cz/cz/socialni-podnikani/otazky-a-odpovedi-2# [cit. 27. 2. 2015]. AVPO ČR. [on-line]. Index udrţitelného rozvoje občanského sektoru v České republice za
rok
2013.
2014,
str.
4-5.
Dostupné
z:
http://www.avpo.cz/wp-
content/uploads/2014/08/INDEX_CSOSI_2013.pdf [cit. 27. 2. 2015]. Laboratoř
sociálněvědních
ekonomických
dat
a
výzkumŧ. zdroje
[on-line].
dat.
2010,
Sekundární str.
2.
analýza
socio-
Dostupné
z:
http://www.lsvv.eu/workshop/vavra_cizek/vavra_cizek_zdroje_dat.pdf[cit. 13. 2. 2015].
47
Olomoucký kraj [on-line]. Dostupné z: http://www.kr-olomoucky.cz/socialni-sluzby-volomouckem-kraji-katalog-a-registr-poskytovatelu-cl-1284.html[cit. 4. 10. 2014]. Parlamentní listy. [on-line]. „Zaměstnavatelé chtějí zastavit zákon o veřejné prospěšnosti“.
Dostupné
z:
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Zamestnavatele-chteji-zastavit-zakon-overejne-prospesnosti-338459 [cit. 8. 10. 2014]. Vláda České republiky, [on-line]. „Vláda schválila změnu zásad financování neziskových organizací“. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/pri-uraduvlady/jiri-dienstbier/tiskove-zpravy/vlada-schvalila-zmenu-zasad-financovanineziskovych-organizaci-121701/ [cit. 26. 2. 2015]. Vláda České republiky [on-line]. Rada vlády pro nestátní neziskové organizace. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/rnno/zakladni-informace-767/
[cit. 15. 2.
2015]. Vláda České republiky [on-line]. Národní program reforem České republiky. 2014, str. 31.
Dostupné
z:
http://www.vlada.cz/assets/evropske-zalezitosti/aktualne/NPR-
2014.pdf[cit. 10. 2. 2015]. Vláda České republiky [on-line]. „Výhled legislativních prací vlády na léta 2015 aţ 2017“. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/dulezite-dokumenty/vyhledlegislativnich-praci-vlady-na-leta-2015-az-2017-116710/[cit. 7. 2. 2015].
48
Seznam obrázků a tabulek Obrázek č. 1 Členění národního hospodářství podle principu financování Obrázek č. 2 Samofinancování Tabulka č. 1 Přehled změn právních forem neziskových organizací Tabulka č. 2Hybridní spektrum Výzkum tab. č. 1- výdělečná činnost NNO a právní formy subjektŧ Výzkum tab. č. 2- výdělečná činnost NNO a cílová skupina klientŧ Výzkum tab. č. 3- druhy výdělečné činnosti NNO Výzkum tab. č. 4- podíl výdělečné činnosti NNO na příjmu
49
Přílohy Výzkumný vzorek – vybrané nestátní neziskové organizace olomouckého okresu 1 Bílý kruh bezpečí, o.s. 3 Českomoravská provincie Kongregace sester premonstrátek 4 Člověk v tísni, o.p.s. 5 DC 90 o.s. 6 Domov se zvláštním reţimem Bílsko, o.p.s. 7 OS ECCE HOMO Šternberk 8 Federace rodičŧ a přátel sluchově postiţených, o.s. 9 Fond ohroţených dětí 10 Hospic na Svatém Kopečku 11 Charita Olomouc 12 Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR 13 Jdeme autistŧm naproti – Olomouc, o.s. (JAN-Olomouc, o.s.) 14 JITRO Olomouc, o.p.s. 15 Maltézská pomoc 16 Mana, o. s. 17 Národní rada osob se zdravotním postiţením ČR, o.s. 18 o. s. InternetPoradna.cz 19 Občanské sdruţení „Pamatováček“ – Česká alzheimerovská společnost Olomouc 20 Občanské sdruţení AMANS, Dub n. M. 21 Občanské sdruţení Jasněna (Uničov) 22 Občanské sdruţení ONŢ – pomoc a poradenství pro ţeny a dívky 23 Občanské sdruţení Romodrom 24 Oblastní unie neslyšících Olomouc, o.s. 25 P-centrum, spolek 26 Sdruţení Podané ruce, o.s. 27 Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR 28 SOZE 29 Společenství Romŧ na Moravě, Romano jekhetanibenpre Morava 30 SPOLU Olomouc 31 Středisko rané péče SPRP Olomouc 32 Tyflocentrum Olomouc, obecně prospěšná společnost Zdroj: Olomoucký kraj.
50
Výdělečná činnost NNO okresu Olomouc
NNO
Amelie, o.s. Bílý kruh bezpečí, o.s.
druh výdělečné činnosti
zapojeni klienti
vlastní výkony a zboţí (trţby z os. s onkologickým prodeje sluţeb, soc. podnikání) onemocněním
9,09%
ostatní výnosy
12,28% oběti kriminality a domácího násilí
sluţby
výrobky chráněné dílny keramické a zahradnické (reklamní předměty, keramika, DC 90 o.s., Olomouc - zelenina, hedvábné šátky, Topolany šperky, obrázky, košíky z pedigu) sluţby uţivatelŧm ostatní příjmy Domov seniorů výnosy z prodeje sluţeb POHODA pronájem
Charita Olomouc
JITRO Olomouc, o.p.s.
% podíl na celkových příjmech
osoby s mentálníma kombinovaným handicapem
senioři a os. se sníţenou soběstačností trţby za sluţby, vlastní výrobky os. s duševním onemocněním, lidé a zboţí bez domova, senioři, trţby z veřejné zakázky Romové, osoby jinak Ol.kraje znevýhodněné příjmy od uţivatelŧ osoby s mentálním a kombinovaným ostatní příjmy postiţením
0,67%
% podíl všech výnosů celkem 21,37%
0,67%
0,42% 28,19% 14,90% 12,87% 54,32% 0,28%
54,71%
12,60% 23,56% 10,96% 17,02% 21,28%
38,30%
sluţby Klíč - centrum pronájem sociálních služeb, p.o. ostatní činnosti (i výrobky)
osoby s mentálním postiţením
33,49% 0,22% 1,24%
35,24%
Maltézská pomoc o.p.s.
rodiny s dětmi, senioři, mládeţ, vozíčkáři, děti z DM, koj. Ústavŧ, vězni, lidi bez domova, potřební
31,19%
31,19%
os. sluchově postiţené
24,48% 14,79%
39,27%
sluţby
zboţí a sluţby Oblastní unie neslyšících Olomouc, ostatní výnosy chráněné bydlení pro doléčované klienty příjmy POR příjmy RC (rodinné centrum) příjmy za lekce primární P - centrum, spolek prevence peníze školám SS MŠP "250" vzdělávání pěstounŧ ostatní příjmy
2,52% 0,07% 0,05% os. závislé na alkoholu a jiné závislosti
1,67%
8,07%
1,69% 1,08% 0,70% 0,29%
Pamatováček o.p.s.
vlastní výrobky a sluţby
os. s Alzheimerovou chorobou
14,22%
14,22%
Společenství Romů na Moravě, o.p.s.
sluţby a vybrané vstupné
Romové
2,95%
2,95%
Společnost podané ruce o.p.s.
vlastní výrobky sluţby prodané zboţí
os. v závislosti a děti a mládeţ
1,80% 10,78% 0,24%
12,82%
51
NNO
Spolu Olomouc (spolek)
druh výdělečné činnosti
% podíl na celkových příjmech 27,57% 0,01% 1,02% 0,10%
% podíl všech výnosů celkem
rodiny s dětmi s rŧzným postiţením
3,16%
3,16%
os. se zdr. postiţením (nevidomí, slabozrací)
6,68% 22,38%
29,06%
zapojeni klienti
sluţby os. se zdravotním a zboţí mentálním účastnické poplatky Fimfárum onemocněním jiné příjmy
Společnost pro rannou péči o.s. vlastní činnost (Olomouc) TyfloCentrum prodej sluţeb Olomouc, o.p.s. trţby za vlastní výrobky Zdroj: Výroční zprávy jednotlivých NNO.
52
28,70%
Anotace Absolventská práce se věnuje tématu výdělečné činnosti nestátních neziskových organizací, jako jednoho z moţných zdrojŧ pro financování činnosti a provozu subjektu. Cílem práce je zanalyzovat aktivní výdělečné činnosti nestátních neziskových organizací poskytující sociální sluţby v okrese Olomouc prostřednictvím strategie kvantitativního výzkumu. První část práce podává všeobecnou charakteristiku neziskového sektoru, uvádí jeho znaky, vysvětluje dŧvody, které vedly k jeho vzniku a právní úpravu nestátních neziskových subjektŧ. Druhá část se zaměřuje na financování a principy financování a třetí část se podrobněji zabývá samotnou výdělečnou činností, sociálním podnikáním nestátních neziskových organizací. Čtvrtá část obsahuje výzkum vlastní výdělečné činnosti nestátních neziskových organizací od představení cíle výzkumu, definování výzkumných otázek, pracovních hypotéz, popis výběru vzorku, pouţité metody sběru dat a analýzu dat. Závěr obsahuje zamyšlení nad tématem a hodnocení.
This graduate thesis focuses on the topic of gainful employment of non-profit organisations (NPOs). Gainful employment is considered to be one of several possible recourses for funding the activities and services of the particular entity. The objective of this work is to analyse the active gainful employments of non-governmental NPOs that provide social service in district Olomouc by using quantitative investigation. First part of the work gives general characterization of non-profit sector, indicating its features, explaining reasons that have led to its formation and legislation of non-governmental NPOs. Second part focuses on financing and its principles, the third part focuses further on the gainful employment and social business of non-governmental NPOs. The fourth part contains the own investigation of gainful employment of the non-governmental NPOs starting with the introducing the target of the research going through defining the research questions, hypothesis, describing the process of choosing the samples, using methods of collecting data and finishing by analysing conclusion contains reflection and evaluation of the work.
53
the data. The
