CARITAS- Vyšší odborná škola sociální Olomouc

CARITAS- Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Koncept Bazální stimulace a jeho uplatnění v institucionální péči o seniory Téma práce: Koncept Bazální stimulace a jeho uplatnění v institucionální péči o seniory

Martina Komárková Vedoucí práce: Mgr. Jana Procházková

Olomouc 2013

Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.

V Olomouci 15.4.2013 Martina Komárková

Děkuji vedoucí mé práce Mgr. Janě Procházkové za odborné vedení mé práce. Děkuji také respondentům za ochotu a čas, který mi věnovali při zpracování výzkumné části této práce. Děkuji také své rodině za podporu, kterou mi věnovali.

Obsah Obsah ................................................................................................................................ 4 Úvod.................................................................................................................................. 6 1 Historický vývoj konceptu Bazální stimulace .......................................................... 8 1.1 Současná situace v Evropě a v České republice................................................. 9 1.1.1 Současná situace v Evropě .......................................................................... 9 1.1.2 Současná situace v České republice............................................................ 9 2 Teoretická východiska konceptu Bazální stimulace a její uplatnění ...................... 11 2.1 Stimulace vnímání ............................................................................................ 12 2.1.1 Podstata vnímání ....................................................................................... 12 2.1.2 Podstata hybnosti ...................................................................................... 13 2.1.3 Podstata komunikace ................................................................................ 13 3 Základní prvky Bazální stimulace .......................................................................... 16 3.1 Somatická stimulace......................................................................................... 16 3.1.1 Somatická stimulace zklidňující ............................................................... 17 3.1.2 Polohování „hnízdo“ ................................................................................. 18 3.1.3 Polohování „mumie“................................................................................. 18 3.2 Vestibulární stimulace ...................................................................................... 18 3.3 Vibrační stimulace ........................................................................................... 19 3.4 Optická stimulace ............................................................................................. 19 3.5 Auditivní stimulace .......................................................................................... 20 3.6 Orální stimulace ............................................................................................... 20 3.7 Olfaktorická stimulace ..................................................................................... 21 3.8 Taktilně – haptická stimulace........................................................................... 21 4 Moţnosti péče o seniory v České republice............................................................ 23 4.1 Demografické aspekty stárnutí ......................................................................... 23 4.2 Současný systém péče o seniory ...................................................................... 24 4.2.1 Rozdělení zdravotních sluţeb ................................................................... 25 4.2.2 Rozdělení sociálních sluţeb ...................................................................... 25 4.3 Cíle organizace péče o seniory ......................................................................... 26 5 Ošetřovatelský proces u seniorů ............................................................................. 28 5.1 Definice ošetřovatelství .................................................................................... 28 5.1.1 Cíle ošetřovatelství ................................................................................... 29 5.1.2 Charakteristické rysy ošetřovatelství ........................................................ 29 5.2 Etapy ošetřovatelského procesu ....................................................................... 30 5.3 Specifičnost ošetřovatelské péče u seniorů ...................................................... 31 5.4 Přístup k seniorům při poskytování ošetřovatelské péče ................................. 31 5.5 Integrace Bazální stimulace do ošetřovatelského procesu ............................... 32 5.5.1 Práce s biografií v integraci konceptu Bazální stimulace do ošetřovatelské péče 32 5.5.2 Uplatnění vzdělávání při integraci konceptu Bazální stimulace ............... 33 6 Metodologie výzkumu a jeho etické souvislosti ..................................................... 35 6.1 Kvalitativní výzkum ......................................................................................... 35 6.2 Tzv. zakotvená teorie ....................................................................................... 36 6.3 Etické souvislosti ............................................................................................. 36 6.4 Výzkumná otázka ............................................................................................. 37 6.5 Metoda výzkumu .............................................................................................. 37 6.6 Metody zpracování dat ..................................................................................... 38

6.7 Charakteristika zkoumaného prostředí a výběr respondentů ........................... 38 6.8 Výzkumné otázky............................................................................................. 39 6.9 Výsledky kvalitativního výzkumu ................................................................... 39 6.10 Shrnutí .......................................................................................................... 42 Závěr ............................................................................................................................... 44 Seznam pouţitých zdrojů ................................................................................................ 46 Přílohy ............................................................................................................................. 48

5

Úvod Koncept Bazální stimulace je světově uznaným přístupem, jak pracovat s lidmi, kteří mají z důvodu zhoršeného zdravotního stavu změněné vnímání okolního světa i sebe sama. Tento přístup ač vyšel z praxe a pozorování toho, jak pečovat o druhého člověka, je některými vychvalovaný jinými zavrhovaný. Nemůţeme ovšem pominout fakt, ţe tím, jak se mění systém poskytování péče v důsledku dosaţení určité kvality, určitého uznaného standardu, je nutné měnit i zajeté koleje v poskytování péče v pobytových zařízeních – sociálních i zdravotnických. V dnešní době vychází péče od potřeb konkrétního člověka – klienta a tím se mění i způsob péče. Ne na skupinový, ale individuální, právě za vydatné pomoci různých přístupů. Mé první setkání s konceptem nastalo v době, kdy jsem jiţ byla zaměstnaná v domově pro seniory. Toto zařízení se stará o lidi seniorského věku, kteří se ocitli ve váţné situaci a jejich zdravotní stav se změnil natolik, ţe jiţ nemohou zůstávat ve svém přirozeném prostředí, ale ke svému ţivotu vyţadují pomoc někoho druhého. Velmi často jsem se setkávala s lidmi, jejichţ stav byl natolik váţný, ţe jim neumoţňoval vykonávat běţnou sebeobsluhu ani v těch nejzákladnějších činnostech. Jejich schopnost komunikovat s okolím byla do velké míry narušena. V důsledku pozorování těchto klientů a způsobu práce jsem si čím dál více uvědomovala, do jak těţké situace se člověk tímto omezením dostává. Stejně tak jsem si uvědomovala, jak obtíţné je pečovat o takovéto klienty pro personál domova, kdyţ není moţné se s klientem „normálně“ domluvit, ale jeho potřeby, přání, pocity lze odhadovat pouze na základě intuice či vypozorovaných znaků. Proto kdyţ jsem získala informace o konceptu Bazální stimulace, přišla mi myšlenka tohoto konceptu velmi vhodným řešením toho, jak zlepšit péči o takovéto klienty. Začala jsem se proto zabývat myšlenkou, ţe by bylo vhodné vyškolit zaměstnance v tomto přístupu a začlenit jej do péče. Proto jsem se rozhodla, ţe se pokusím zmapovat uţití konceptu v institucionální péči o seniory a zjistit, zda tento koncept napomáhá zlepšovat péči o seniory. Svoji práci jsem koncipovala jako práci induktivního charakteru s tím, ţe jsem se nejprve zaměřila na pomyslnou teoretickou základnu. Proto se první kapitoly zaměřují na popis samotného konceptu Bazální stimulace tak, aby čtenář pochopil souvislosti a dokázal si koncept a prvky, na nichţ stojí, lépe představit. V dalších kapitolách se také zmiňuji o tom, jaké jsou moţnosti péče o seniory v České republice,

6

přičemţ se snaţím stočit pozornost čtenáře k péči o seniory ve zdravotnických a sociálních institucích. Čtvrtá kapitola je věnována ošetřovatelské péči. Tuto kapitolu jsem zařadila do své práce záměrně. Chtěla jsem ukázat jak nezbytný je ošetřovatelský proces v institucionální péči. Popisuji zde základní charakteristiku a zaměřuji se na specifičnost ošetřovatelské péče u seniorů. Část této kapitoly je věnována tomu, jak je moţné koncept Bazální stimulace integrovat do péče, ačkoli zde nenajdeme výrazného rozlišení v tom, jaké cílové skupině je tento koncept aplikován. Poslední kapitolou je popis výzkumné aktivity, která proběhla na základě rozhovorů se zaměstnanci jednoho specializovaného oddělení. Mým záměrem je zjistit, zda koncept Bazální stimulace opravdu napomáhá zlepšit péči o seniory. K tomuto vyuţiji provedení výzkumu a pokusím se určit, zda je koncept prakticky vyuţíván lidmi, kteří jsou v tomto proškoleni a zda je uplatnění konceptu do péče natolik efektivní. Při psaní textu pouţívám pro označení konceptu jako myšlenky velké písmeno, z toho důvodu, ţe jde o oficiální název, který vlastní i ochrannou známku. Ke zpracování tématu bylo velice obtíţné sehnat dostatek literatury od různých autorů. Téma Bazální stimulace je v podstatě zpracované především jedním autorem – paní PHDr. Karolínou Friedlovou, která se jako jedna z prvních zaslouţila o to, aby se koncept dostal do podvědomí těch, kdo poskytují péči o druhé. Bylo mojí snahou text doplnit i o další autory, kteří jiţ zkušenosti s uplatněním konceptu mají.

7

1 Historický vývoj konceptu Bazální stimulace Původ konceptu Bazální stimulace je v oblasti speciální pedagogiky. Na počátku 70. let minulého století propracoval tento koncept Prof. Dr. Andreas Fröhlich, který pracoval od roku 1970 v Rehabilitačním centru Westpfalz/Landstuhl ve Spolkové republice Německo. V tomto centru pracoval s dětmi vykazujícími těţké kombinované postiţení v mentální i tělesné oblasti. Během pětiletého vědeckého projektu vypracoval koncept Bazální stimulace. U dětí, u nichţ nebylo moţné navázat kvůli hluboké mentální retardaci klasickou verbální komunikaci, přinesl tento koncept výrazné zlepšení dorozumívání s jejich okolím. Během pětiletého vědeckého projektu vypracoval koncept Bazální stimulace. Předpokladem bylo, ţe lidské tělo vnímá a přijímá signály a reaguje skrze somatické, vestibulární a vibrační vnímání. Tento koncept otevřel dveře speciálním pedagogům k jejich klientům a zkvalitnit jim tak jejich ţivot. Poznatky Prof. Fröhlicha ukázaly, ţe poznatky konceptu Bazální stimulace mají velký význam pro všechny lidi, (Friedlová, 2007, str. 13). Po více neţ 10letých zkušenostech s integrací byl koncept transformován do ošetřovatelské péče. Koncept Bazální stimulace upoutal zdravotní sestru a kvalifikovaného pedagoga Prof. Christel Biensteinovou. Pracovala mnoho let ve Vzdělávacím centru Německého profesního svazu pro ošetřovatelská povolání v Essenu v Německu. Aplikací tohoto konceptu prokázala úspěšnost především u pacientů ve vigilním kómatu. (Friedlová, 2005, s. 100). Dosaţené výsledky v klinické praxi a rozvoj schopností klientů byl podnětem pro mnoho odborníků z oblasti medicíny, aby se začali konceptem zabývat a podpořili jej svými vědeckými výzkumy. Tak se stal uznávaným pedagogicko-ošetřovatelským konceptem. Po dlouhodobém úsilí o rozvoj máme nyní k dispozici takovou formu Bazální stimulace, která je dobře integrovatelná do kaţdodenní ošetřovatelské péče. To znamená, ţe ten, kdo ošetřuje, zohledňuje koncept Bazální stimulace i individualitu klienta. Koncept umoţňuje lepší kontakt mezi ošetřujícími a klienty, protoţe v určitých kritických ţivotních situacích se stává koncept základem kvalitní ošetřovatelské péče. (Friedlová, 2002, s. 80-83) Prof. Biensteinová a prof. Andreas Fröhlich se společně podílejí na vědeckých konceptech v oblasti konceptu Bazální stimulace a vypracovali systém vzdělávání lektorů tak, aby byl zajištěn relevantní přenos do klinické praxe. Lektoři konceptu musí absolvovat na vybraných vzdělávacích institucích v zahraničí čtyřsemestrální studium a

8

sloţit závěrečné zkoušky. Lektoři jsou sdruţeni v Mezinárodní asociaci Bazální stimulace a jsou nositeli licence, díky níţ mohou tento koncept dále vyučovat. Jsou povinni se dále v tomto konceptu vzdělávat. Aplikovat koncept do péče lze jen na základě absolvování certifikovaného kurzu pod vedením lektora Bazální stimulace. (Friedlová, 2007 s. 14)

1.1 Současná situace v Evropě a v České republice Bazální

stimulace

patří

v zemích

Evropské

unie

k nejpopulárnějším

ošetřovatelským konceptům v ošetřovatelství. Koncept je v zahraničí integrován do osnov ve výuce ošetřovatelství na zdravotnických školách, v klinické praxi se s konceptem pracuje na mnoha pracovištích. (Friedlová, 2007, s. 14-16)

1.1.1 Současná situace v Evropě V současnosti patří Bazální stimulace v zemích Evropské unie k uznávaným a aplikovaným metodám jak v oblasti ošetřovatelství i speciální pedagogiky. Pro lidi, kteří jsou jakkoli tělesně či mentálně postiţeni, také pro ty, u nichţ je vnímání jakýmkoliv způsobem narušeno, zkrátka pro většinu klientů ústavů sociální péče, domovů pro seniory, pacientů v nemocnicích je tento koncept neodmyslitelnou součástí jejich ţivota. Významné místo zaujal především v péči o nedonošené děti. Koncept Bazální stimulace má za sebou fázi dokazování a přesvědčování a nyní se nachází v období zavádění do praxe a realizace. Počet terapeutů se rozšiřuje a sním i zkušenosti s konceptem. Terapeuté si mohou navzájem vyměňovat zkušenosti a vést diskuze na různých konferencích, seminářích. V současnosti jsou v zahraničí k dispozici učebnice pro práci s konceptem v jednotlivých oborech ošetřovatelství, protoţe v zahraničí je uţ koncept integrován do osnov ve výuce na zdravotnických školách. Většina velkých zahraničních zařízení má vlastní lektory a školí zaměstnance a podporují je formou supervize. (Friedlová, 2007 s. 14-15)

1.1.2 Současná situace v České republice V České republice jako první o konceptu informovala PhDr. Karolína Friedlová publikováním článků do časopisu Sestra a na multioborové konferenci v Olomouci v roce 2000. První kurz Bazální stimulace proběhl v roce 2003 na lékařské fakultě 9

Univerzity Palackého v Olomouci. Od té doby proběhlo mnoho základních a nadstavbových kurzů, kterými prošli pracovníci z různých oblastí ošetřovatelství, ale také učitelé, fyzioterapeuti, logopedové apod. (Friedlová, 2007, s. 17) Od roku 2004 je koncept Bazální stimulace zařazen do studijního programu oboru zdravotnický asistent na středních zdravotnických školách. Pro sestry je vyuţití konceptu uvedeno ve vyhlášce MZ ČR o stanovení činnosti všeobecné sestry ve sbírce zákonů č. 424/2004. (Malíková, 2011, s 193-194). V říjnu 2005 byl zaloţen ve Frýdku- Místku Institut Bazální stimulace za účasti Prof. Christiana Biensteina. (Friedlová, 2007, s. 17) Tento institut se zabývá vzdělávacími aktivitami a všechny vzdělávací programy jsou akreditované MZ ČR, MPSV ČR, MŠMT ČR a Ministerstvem zdravotnictví Slovenské republiky. Absolventi obdrţí certifikát platný v celé EU. (Friedlová, 2003-2010, s. 3) v současné době s konceptem Bazální stimulace pracují různá zdravotnická zařízení (např. fakultní nemocnice v Brně, Ostravě, Plzni), sociální zařízení (domovy pro seniory v Praze, Hlučíně, Červené Vodě, Velehradě apod), ale také agentury domácí péče. (Friedlová, 2007, s. 17).

10

2 Teoretická východiska konceptu Bazální stimulace a její uplatnění Bazální stimulace jako pojem je chápána jako koncepční přístup k řešení problémů a obtíţí u těţce postiţených jedinců. Tato koncepce, ač zde není jasně formulována terapie či vzdělávání, stojí spíše na myšlenkách, které mohou být neustále přehodnocovány a přizpůsobovány. V centru stojí člověk ve své fyzické realitě, coţ nám dává osobní přístup, kdy zdánlivě všechny komunikativní a intelektové vztahy jsou zakázány.( Stelzl, 2003, s. 7), Friedlová (2007, s. 19) popisuje Bazální stimulaci jako koncept, který podporuje v nejzákladnější (bazální) rovině lidské vnímání. Kaţdý člověk vnímá pomocí smyslových orgánů svět kolem sebe. Díky schopnosti vnímat jsme se naučili pohybovat a komunikovat a právě pohyb, vnímání a komunikace se vzájemně ovlivňují. Koncept se zaměřuje na tyto tři oblasti a umoţňuje lidem se změnami v těchto třech oblastech uchovávat své ţivotní návyky a to cílenou stimulací smyslových orgánů. Touto cílenou stimulací se aktivuje mozková činnost a tím se podporuje vnímání, komunikace a hybnost klientů. Kaţdý člověk má jiný poţadavek na komunikaci, coţ koncept zohledňuje a přistupuje k člověku v rovnocenném vztahu. Hlavními cíli Bazální stimulace je poskytnout podporu a umoţnit vnímání jedincům s postiţením tak, aby se mohla rozvíjet jejich identita, mohl být navázán kontakt s okolím a zlepšily se funkce organismu jako celku. Tento koncept vychází z respektu autonomie kaţdého člověka, a proto si terapeuti dávají pozor na kvalitu doteků a neverbální komunikaci. (Friedlová, 2007, s. 32) Pokud je okolní prostředí z jakýchkoli důvodů málo podnětné, dochází k sensorické deprivaci. Struktura mozku je poté podmíněna nedostatkem stimulů a to vede k redukci schopnosti jeho výkonu. Lidé, kteří mají těţší změny v hybnosti bývají omezeni ve svých aktivitách, protoţe nemoţnost vykonat samostatný pohyb vede k podnětové deprivaci. Toto se projevuje zejména při dlouhodobé hospitalizaci, která sebou nese následně i deprivaci sociální. Fröhlich hovoří v této souvislosti nejen o primárních, nýbrţ dodatečně o sekundárních poškození mozku na základě masivní podnětové deprivace. (Friedlová, 2007, s. 25)

11

Teoretická

základna

pro

koncept

Bazální

stimulace

je

zaloţena

na

předpokladech neurofyziologického modelu vývoje člověka, genetických prvcích vývojové psychologie, poznatků fyzioterapie a psychologie. (Friedlová, 2007, s. 47) Koncept se tedy uplatňuje především v péči o (Friedlová, 2003-2010, s. 4): •

Děti a dospělé s těţkými změnami v oblasti smyslového vnímání nebo hybnosti

•

Klienty v komatózních stavech

•

Umírající klienty

•

Klienty dlouhodobě upoutané na lůţko

•

Klienty neorientované a neklidné

•

Seniory s demencí a geriatrické klienty

2.1 Stimulace vnímání Bazální stimulace respektuje různé vývojové stupně vnímání, ve kterých se člověk nachází. Schopnost vnímat se vyvíjí jiţ v embryonální fázi. Na základě vědeckých poznatků bylo zjištěno, ţe se nejprve vyvíjí somatické vnímání, které člověka informuje o vlastním těle. Dále vnímání chvění a vibrací a vnímání vestibulární, které člověka informuje o změně polohy těla. Tyto tři druhy vnímání vzbuzují u člověka primární pocit jistoty. (Friedlová, 2007, s. 19-20, 64)

2.1.1 Podstata vnímání Vnímání bývá definováno jako lidské vědomí, bdělý stav, v němţ je člověk schopen sebeuvědomování, orientované pozornosti a záměrného jednání a myšlení na základě smyslových a paměťových informací. (Trojan, 2007, s. 708). Zatímco neurologie popisuje vědomí jako stav, kdy je člověk schopen správně vnímat sebe i své okolí a správně reagovat na podněty vnějšího prostředí (Friedlová 2011, s. 65). Podnětem se chápe kaţdá změna zevního i vnitřního prostředí organismu. Podnět je v podstatě energie, která vyvolá určitý fyziologický děj ve všech nervových vláknech, tzv. vzruch. Vzruch se přenáší pomocí receptorů, které je i dále zpracovávají. Schopnost uloţit a uchovávat informace je jedním z projevů činnosti nervového systému. Informace si lidský mozek uchovává v paměťových drahách, a proto je lze cílenou činností opět aktivovat. Pokud je okolní prostředí člověka z jakýchkoli důvodů bezpodnětné, dochází k sensorické deprivaci. A nedostatek pohybové aktivity má za

12

následek motorickou deprivaci. Tímto dochází k redukované činnosti výkonu mozku. (Friedlová, 2007, s. 22) Kvantitativní poruchy vědomí mohou být: Somnolence – lehká porucha vědomí, člověk na oslovení i dotek reaguje Sopor – hlubší porucha vědomí, člověk reaguje na bolestivý podnět Kóma – hluboké bezvědomí, kdy člověk nereaguje na zevní podněty Apatický stav téţ nazýván vegetativní stav – je to stav změněného vědomí, kdy člověk vypadá jako ţe je při vědomí, ale nemluví a reaguje zcela reflexně (Friedlová, 2007, s. 68)

2.1.2 Podstata hybnosti Schopnost pohybu má člověk skoro po celý ţivot. Pohyb je spojen se základními lidskými potřebami, ale umoţňuje také komunikaci s okolním světem a vnímání sebe i okolí. Pohybu předchází myšlenka na pohyb, proto není moţné tyto dvě sloţky oddělit. Na řízení motoriky se podílí CNS a je úzce spjata s vestibulárním systémem, který slouţí k udrţení rovnováhy a stabilitě těla. Koncept vychází z vědeckých poznatků tzv. senzomotorické inteligence, která trvá po celý první rok ţivota člověka. Toto období nemůţe být přeskočeno. Sensomotorická inteligence obsahuje aktivity, které se týkají vnímání, drţení těla a pohybu. Výchozí myšlenou při tvorbě konceptu se pro Prof. Fröhlicha stal koncept manţelů Bobathových1. Tento koncept je také celosvětově uznávaný a pracuje s předpokladem, ţe určitými cílenými formami cvičení je moţno zlepšit pohyblivost. (Friedlová, 2007, s. 25-28)

2.1.3 Podstata komunikace Komunikovat znamená „být ve spojení.“ Je to vědomá činnost lidského chování a slouţí k udrţení a vytváření mezilidských vztahů. Pomocí komunikace získáváme nové vědomosti a znalosti. Schopnost komunikovat má zřetelný vliv na kvalitu ţivota. Komunikační proces má pět sloţek. Pokud některá chybí, nemůţe komunikace probíhat. Sloţky komunikačního procesu: 1

Autory konceptu jsou manţelé Karel a Berta Bobathovi, kteří v roce 1938 emigrovali do Británie. Pediatr-neurolog a fyzioterapeutka rozvíjeli svůj terapeutický koncept na základě svých praktických zkušeností. Specifickým rysem Bobath konceptu je individuální vyšetření pacienta v rámci konkrétní funkce, individuální plánování a aplikace terapie specifickými terapeutickými technikami jsou inhibice, facilitace a stimulace. Velký důraz se klade na erudici rodičů a osob pečujících o pacienty.

13

Komunikátor – osoba, od níţ sdělení vychází Komunikant – osoba, které je sdělení určeno Komuniké – sdělení, vysílaná zpráva Zpětná vazba – zpráva o tom, ţe byla komunikace přijata Kontext – prostředí a situace, ve které komunikace probíhá Aby byla komunikace úspěšná, musí komunikant i komunikátor informace vnímat, analyzovat a reagovat na ně. (Friedlová, 2007, s. 30) V ošetřovatelské péči musí mít ošetřující personál dostatečné dovednosti k navázání komunikace s klientem. Nemoc a dlouhodobé odloučení od blízkých, nemoţnost se realizovat, to vše má za následek zhoršení komunikačních dovedností. (Venglářová, Mahrová, 2006, s. 11).

Komunikaci můţeme rozdělit na verbální a

neverbální, z níţ neverbální komunikace tvoří asi 70-90%. Terapeuti se často při pouţití konceptu dostávají u svých klientů do oblasti intimity a svojí komunikací by neměli vzbuzovat u klienta pocit ohroţení. (Friedlová, 2007, s. 32). Koncept Bazální stimulace pracuje s doteky. Doteky by měly být cílené a promyšlené. Cílem doteku je vzbudit v klientovi orientaci a důvěru. Ruce terapeutů jsou médiem a umoţňují získat klientovi informace o svém těle. Bazální stimulace není doteková terapie a nelze ji s tímto pojmem zaměňovat. Koncept ale s dotekem pracuje a klade velký důraz na kvalitu doteku. (Friedlová, 2003-2010, str. 6) Malíková (2011, s. 195-196) poukazuje na projevy klienta, které jsou reakcí na prováděnou aktivitu. Pokud má klient příjemné pocity, pozorný pracovník zaregistruje změnu v kvalitě dýchání, spontánní otvírání a zavírání očí, sníţení svalového napětí. Jestliţe se ale klient cítí nepříjemně, projeví se to např. změnou barvy v obličeji, zavíráním očí, tuhnoucí mimikou. Klient můţe klást odpor, bránit se. V konceptu Bazální stimulace musí být dodrţeny tyto zásady komunikace: •

před zahájením a po ukončení kaţdé činnosti je klient stejně osloven

•

zahájení a ukončení kaţdé činnosti je spojeno s provedením tzv. Iniciálního doteku (vţdy na stejném místě na těle, např. levé rameno). Informace musí být zaznamenána do dokumentace klienta.

•

Na klienta je třeba mluvit zřetelně a srozumitelně, nezvyšovat hlas

•

Verbální a neverbální komunikace musí být v souladu

•

Všichni pracovníci by měli pouţívat stejný způsob komunikace a to takový, na jaký byl klient zvyklý

•

Při péči je nutné mluvit pouze na něj a nemluvit s další osobou. 14

•

Minimalizovat „komunikační šum“ – např. neustálé zavírání a otevírání dveří, zajistit soukromí

•

Je nutné vytvořit prostor, aby mohl klient reagovat na slova pracovníka Komunikace s lidmi, jejichţ vědomí či vyjadřovací moţnosti jsou narušené,

vyţaduje znalosti a dostatečnou dávku schopností zaznamenávat reakce klienta, i kdyţ někdy mohou být zcela nepatrné. První osobou, která je mnohdy zachytí, bývá rodinný příslušník. Proto koncept integruje příbuzné do péče a chápe je jako partnery v procesu ošetřovatelské péče. (Friedlová, 2007, s. 34) Péče o nemocného klade vysoké nároky jak na příbuzného, popř. pečovatele. Pokud je příbuzný popř. pracovník nepřipravený, můţe jednat zkratkovitě a nevšimnout si důleţitých signálů klienta, coţ můţe vést ke zhoršení vztahu s klientem a péče přestane mít daný efekt. Je nezbytné, aby příbuzný, popř. pracovník dobře porozuměl projevům klienta, dokázal je popsat a uměl adekvátně odpovědět. Příbuzný, popř. pečovatel by neměl být čistým amatérem. Je vhodné, aby byl patřičně vzdělán a aby mu byla poskytnuta podpora a rada v pečovatelském procesu. Edukace a podpora pracovníka či příbuzného zahrnuje několik kroků. Je to především dostatečný přísun adekvátních informací, které objasní problematiku. Pro pracovníky či příbuzné je důleţité si uvědomit, aby se vyhnul přehnaným očekáváním, a aby si uvědomil náročnost dlouhodobé péče. (Pidrman,V., Kolibáš, E., 2005, s. 43-49)

15

3 Základní prvky Bazální stimulace V této kapitole se budu zabývat základními prvky Bazální stimulace v návaznosti na teoretická východiska konceptu Bazální stimulace. Ve své práci uvedu pouze základní a nejznámější techniky z kaţdého prvku Bazální stimulace, jejichţ praktické pouţití bych chtěla zkoumat prostřednictvím provedeného výzkumu na konkrétních pracovištích. Jak jiţ bylo řečeno, Bazální stimulace se vyznačuje potřebou celistvosti ve vnímání pohybu a vnímání, coţ se odráţí na rovině zkušenosti z prenatální vývojové psychologie. Pouze ten člověk, který vnímá své tělo, můţe v případě, ţe ošetřující pracovník zvolí vhodný komunikační kanál vnímat svoje okolí. Není tím ovšem myšlena komunikace v úrovni verbální. Zvláště u lidí nacházejících se v těţké situaci – dlouhodobě upoutáni na lůţko či stav coma vigilie – se komunikace odvíjí ve formě ranné komunikace. (Friedlová, 2009, s. 15) Koncept se člení na základní a nadstavbovou Bazální stimulaci. Prvky základní Bazální stimulace jsou somatická, vestibulární a vibrační. Prvky nadstavbové Bazální stimulace jsou optická (zraková), auditivní (sluchová), taktilně-haptická (hmatová), olfaktorická (čichová) a orální (chuťová).

3.1 Somatická stimulace Somatická stimulace slouţí ke zprostředkování vjemů klientovi z jeho vlastního těla. To je základní předpoklad k tomu, aby si klient uvědomil své okolí a svou schopnost komunikovat. Míra účinnosti závisí na kvalitě, lokalitě a intenzitě dotyku terapeuta. (Malíková, 2011, str. 193) Koncept Bazální stimulace poskytuje mnoho moţností, jak podpořit vnímání. Byly vytvořeny techniky, které umoţňují vnímat své tělo např. během celkové koupele či různými způsoby polohování jak na posteli tak i v křesle a s pouţitím různých materiálů pomáhají klientům rozpoznat a uvědomit si hranice vlastního těla. Jelikoţ Bazální stimulace vychází z myšlenky, ţe kaţdý člověk v jakémkoli stavu dokáţe něco vnímat, dostává se zde klientovi pomocné ruky prostřednictvím rukou pečujícího pracovníka. Proto je tolik důleţité, aby se klientovi dostávalo jasných a cílených dotyků. Intenzivního kontaktu v somatické stimulaci se dá docílit ţínkou nebo ručníkem, coţ umoţní klientovi kvalitnější vjem o hranicích těla.

16

Tato stimulace se dá aplikovat při koupeli klienta, při které pracovník dle pozorování klienta vyhodnotí nejvhodnější techniku koupele. (Friedlová, 2009, s. 23-24) „Somatické stimulace dle konceptu jsou (Friedlová, 2007, s. 74-75): somatická stimulace zklidňující somatická stimulace povzbuzující neurofyziologická stimulace symetrická stimulace rozvíjející somatická stimulace diametrální stimulace polohování „hnízdo“ polohování „mumie“ kontaktní dýchání masáţ stimulující dýchání“

3.1.1 Somatická stimulace zklidňující Somatickou stimulaci stejně jako ostatní druhy stimulace můţeme do péče integrovat během koupele klienta. Při aplikaci této techniky pouţijeme vodu o teplotě 37-40o C. Cílem této techniky můţe být stimulace vnímání tělesného schématu redukce neklidných stav, stavů zmatenosti a dezorientace navození celkového tělesného uvolnění navázání komunikace stimulace vnímání Zklidňující stimulaci můţeme pouţít u klientů se změnou v oblasti mentální (např. těţká mentální retardace), s těţkým somatickým postiţením, u klientů s poruchami spánku nebo různými typy demencí nebo je moţné ji pouţít u umírajících jako doprovázející péči. (Friedlová, 2007, s. 76-77) Před započetím koupele klienta informujeme, co se bude dít tak, aby věděl, ţe se nejedná o vyšetření. Ponoříme jeho ruku do vody (taktilně-haptický vjem), mácháním umoţníme akustický vjem a olfaktoricky podpoříme vnímání přičichnutím k mýdlu. Mytí začneme obličejem a pokračujeme přes trup ke končetinám. Vţdy ve směru růstu chlupů. Na hrudníku postupujeme od středové linie ke stranám trupu vţdy oběma

17

rukama současně. Musíme zachovat symetrii a kontinuitu. Při osušování těla pouţíváme stejný postup jako u mytí. (Friedlová, 2009, s. 26-27)

3.1.2 Polohování „hnízdo“ Vnímání vlastního těla se mění při klidném leţení jiţ po 30 minutách. Dochází k pocitu

ztráty

tělesných

hranic.

Tento

stav

se

ještě

umocňuje

u klientů

dezorientovaných, imobilních leţících na antidekubitních matracích. (Friedlová, 2007, s. 91) Poloha hnízdo umoţňuje klientům odpočívat a navozuje u nich příjemné pocity. Zároveň tato poloha nabízí pocit bezpečí a jistoty. Polohování provádíme tak, ţe klienta uvedeme do oblíbené polohy, srolujeme dvě deky a srolovanými dekami ohraničíme klientovo tělo. Třetí dekou klienta přikryjeme. (Friedlová, 2009, s. 38)

3.1.3 Polohování „mumie“ Poloha mumie se vyuţívá především u těch klientů, u kterých je nutná velmi intenzivní stimulace. Jde především o klienty ve vigilních kómatech a také ty, u nichţ je potřeba eliminovat stavy neklidu a agresivity. Klienta zabalíme do deky a to tak, ţe začínáme u nohou klienta a končíme v horní části těla, kde vedeme deku kolem hlavy a konce přeloţíme pod tělo klienta. Kontraindikací pro tuto polohu je strach z těsných prostor, tzv. klaustrofobie. (Friedlová, 2007, s. 99-101)

3.2 Vestibulární stimulace Zdravý člověk se neustále pohybuje, mění polohu těla v závislosti na vykonávaných činnostech. Lidem, kteří ztratili pohybové aktivity či je mají omezeny lze prostřednictvím této stimulace poskytnout podporu rovnováţnému ústrojí, zlepšit prostorovou orientaci a vnímání pohybu. (Trojan, 2003, s. 606) Vestibulární stimulace podporuje to, aby si klient uvědomil své lineární, rotační a statické pohyby hlavy a zabránilo se u něj poruchám vnímání prostoru, bolesti hlavy, svalového napětí nebo nauzee. (Malíková, 2011, str. 194) vestibulární stimulaci můţeme provádět u klienta pomocí zcela nepatrných pohybů jeho hlavou. Vhodné je zavádět stimulaci před kaţdou změnou polohy těla.

18

Tato stimulace se provádí tak, ţe pracovník za klientem klečí, fixuje ho a provádí s ním pohyb leţaté osmičky či pohupování ze strany na stranu. (Friedlová, 2007, s. 106)

3.3 Vibrační stimulace Vibrační stimulace slouţí ke stimulaci koţních receptorů pro vnímání vibrací a současně stimuluje receptory hluboké citlivosti ve svalech, šlachách a kloubním aparátu. Ke stimulaci se pouţívají různé vibrační předměty, např. vibrující lehátka, elektrický zubní kartáček, vibrující hračky nebo hudební nástroje. U seniorů se nesmějí pouţívat elektrické vibrátory z důvodu moţného rizika mikrotraumatizace. (Malíková, E., 2011, s. 194) Pokud je to vhodné, aplikujeme tuto stimulaci na kloubech horních a dolních končetin nebo pouţijeme dlaně a obejmeme kloub a přiměřeným tlakem vibrujeme. (Friedlová, 2007, s. 107)

3.4 Optická stimulace Zrakový vjem je spolu se sluchovým aparátem nejčastěji vyuţívaným smyslem k poznávání světa a navázání komunikace. Prostředí v nemocničních či sociálních zařízeních bývá pro většinu klientů prosté veškerých vizuálních podnětů. Můţeme říci, ţe je nestimulující a po delší době aţ stresující. (Friedlová, 2007, s. 112). Pro optickou stimulaci je důleţitá jakákoli změna polohy těla. Optická stimulace vychází z toho, ţe kaţdý z nás má ve své paměti uloţenou řadu obrazů. Pokud je klient v neznámém prostředí, vloţením známého předmětu mu pomáhá navodit zklidnění, protoţe předmět poznává. (Malíková, 2011, s. 194) Pro optickou stimulaci je potřeba dodrţovat tyto zásady (Friedlová, 2007, s. 113): pomoci klientovi si uvědomit rozdíl mezi dnem a nocí umoţnit klientovi sledovat hodiny vystavit klientův obličej aspoň krátce slunečnímu svitu jasně odlišit, kde končí zeď a začíná strop umístit do pokoje obrázky, fotografie tak, aby byly v jeho zorném úhlu pouţívá-li klient brýle, nezapomenout mu je nasadit.

19

Optická stimulace neznamená pouze pasivní přijímání podnětů, ale také moţnost změnit prostředí či s podněty aktivně pracovat. Zvláště u klientů v geriatrické péči vyuţíváme jejich vyprávění a vzpomínání. Je nutné ale vysledovat, zda podněty u klienta nevyvolávají negativní reakce. Důleţitá v této stimulaci je akceptace věcí klienta (respekt autonomie klienta). (Fiedlová, 2007, s. 113-114):

3.5 Auditivní stimulace Jedná se o stimulaci sluchu pomocí jakýchkoliv zvukových podnětů známých z klientovi minulosti. Pouţitím této stimulace se sleduje několik cílů, např. Navázání komunikace, zprostředkování informací, aktivizace prostřednictvím vzpomínek, vybudování pocitu jistoty, učení novým slovům nebo zvýšení rozlišovací schopností sluchového aparátu.

V této technice se vyuţívá hra na hudební nástroje a zpěv.

(Malíková, 2011, str. 195) Do této techniky se mohou zapojit i rodinní příslušníci či přátelé, kteří klientovi přinášejí nové informace o tom, co dělali, co je doma nového apod. měli by klienta oslovovat tak, jak byli zvyklý. Klienti především v geriatrické péči, kteří neslyší či trpí částečnou ztrátou sluchu, mohou být agresivní, pokud v jejich přítomnosti mluvíme se třetí osobou. Důvodem je neschopnost zaznamenat slova a na základě tohoto se poté klienti domnívají, ţe se hovoří o nich a bývají vztahovační. Proto aby byla auditivní stimulace efektivní musíme dbát na to, abychom znali klientův deficit, sledovali reakce klienta a minimalizovali rušivé a matoucí zvuky z okolí. Pro dorozumívání s klienty, kteří nerozumí mluvenému slovu (např. klienti s demencí), je vhodné, aby pracovník vyuţil analogové karty, na kterých jsou nakresleny jednotlivé předměty a prostřednictvím nich se pokusit s klientem domluvit. (Friedlová, 2007, s. 144-117)

3.6 Orální stimulace Chuťový proţitek patří mezi významný stimul, protoţe ústa jsou z pohledu vnímání nejcitlivější tělesnou zónou. Pomocí této stimulace pomáháme klientovi vnímat vjemy z jeho úst. Prostřednictvím této stimulace navazujeme kontakt s klientem a současně provádíme hygienu dutiny ústní. Tím se sniţuje svalové napětí a aktivizuje se paměť klienta. (Malíková, 2011, s. 195)

20

Předpokladem pro úspěšnou orální stimulaci je umoţnit klientovi být v takové poloze, která je mu příjemná. Dále umoţnit mu ochutnat to, co je mu příjemné a známé a bedlivě sledujeme jeho reakce. Nikdy neprovádíme orální stimulaci, pokud je klient zřetelně unavený. Během orální stimulace se nekombinují více jak tři různé chutě a také platí zásada nevnikat do úst násilím. Pro orální stimulaci je vhodné pouţívat tzv. cucací váčky. (Friedlová, 2007, s. 117-124)

3.7 Olfaktorická stimulace Tato stimulace vyuţívá vůní a pachů pro lidský organismus jako výrazný provokatér vzpomínek. Nejvhodnější jsou oblíbené osobní toaletní potřeby, které byl klient zvyklý dlouhodobě pouţívat. Olfaktorické podněty se ovšem klientovi nenabízejí často, aby si na ně nezvykl a nesníţil se jejich efekt. (Malíková, 2011, s. 195). Mnoho vůní a pachů je obsaţeno v autobiografii klienta a to ve spojení s pozitivními či negativními proţitky. Kaţdý člověk má své oblíbené vůně. Před tím neţ začneme klienta konfrontovat s olfaktorickou stimulací, je nutné zjistit, které vůně klient upřednostňuje, abychom nevyvolali negativní reakce a tím by nedošlo k navázání kontaktu. Při výběru vůně dbáme také na to, abychom znali vůně z jeho prostředí, zaměstnání apod. U klientů s demencí můţe vůně vlastních toaletních prostředků pomoci klientovi pochopit danou situaci, např. příprava koupele. Kontraindikací u této stimulace jsou vonné svíčky, které mohou olfaktorickou schopnost klienta sniţovat. (Friedlová, 2007, s. 125-127)

3.8 Taktilně – haptická stimulace Ruce jsou velmi činorodou částí lidského těla. Vykonávají spoustu pohybů a umí rozeznávat mnoho předmětů. Tohoto vyuţívá tato stimulace k tomu, aby si klient obnovil paměťovou stopu a získal orientaci v prostředí. Při této stimulaci vkládáme klientovi do rukou známé předměty spojené např. s domovem, povoláním, oblíbenou zájmovou činností apod. (Malíková, 2011, s. 95) Schopnost lidské ruky poznat předměty umoţňuje během ţivota získat zkušenosti a ty pak uchovávat v paměti. Někteří klienti se projevují značnou aktivitou rukou, která se projevuje např. tím, ţe si tahají zavedené močové cévky, neustále rolují deku, rozepínají si oblečení a svlékají se, hrají si se stolicí či ţmoulají kapesník. Mnohé tyto situace jsou 21

pro klienty nedůstojné a nepříjemné pro pracovníky. Koncept Bazální stimulace chápe tento projev jako nedostatek podnětů ve stimulaci hmatu. Vkládané předměty stimulují mozek

a

omezují

neklid

v rukou.

(Friedlová,

2007,

s.

129-130)

22

4 Možnosti péče o seniory v České republice Ţivot kaţdého probíhá od narození aţ do okamţiku smrti v určitých vývojový etapách. Kaţdá etapa má své charakteristické znaky, které ovlivňují kvalitu ţivota a dává člověku určité moţnosti ale i limity. To platí i pro období stáří. (Malíková, 2011, s. 13) V této kapitole se zaměřím na cílovou skupinu seniorů jako jedné ze skupin, u kterých je moţné Bazální stimulaci implementovat do péče. Nejprve vymezím aktuální demografickou situaci a z ní vycházející opatření, kterými je zajištěna péče o seniory v České republice. Dále uvedu systém sluţeb určených seniorům, přičemţ se více se zaměřím na institucionální péči vzhledem k cíli mé práce.

4.1 Demografické aspekty stárnutí Ţijeme ve společnosti, která stárne. Pro demografický vývoj v České republice je stárnutí typickým jevem, který bude i v dalších letech pokračovat. Takto je společnost nucena se touto situací zabývat a přizpůsobovat se tomuto trendu. Současně je nutno počítat s tím, ţe se prodluţuje střední délka ţivota a tím se poměr seniorů a pracujících lidí výrazně mění. (Malíková, 2011, s. 26) Důsledek demografického stárnutí je spatřován v ekonomickém zajištění osob, které dosáhnou v budoucnu důchodového věku. Současně s tím se bude měnit i společenské klima a zvýší se počet osamoceně ţijících jedinců, zejména ţen. S tím bude souviset potřeba specifických sluţeb a péče určených seniorům. Prostřednictvím různých sluţeb institucí a rodiny bude třeba nabídnout seniorům smysluplnou péči tak, aby respektovala plně jejich potřeby a směřovala k uspokojení jejich potřeb materiálních, duševních a duchovních tak, aby se senioři mohli aktivně podílet na veřejném ţivotě. (Jarošová, 2006, s. 19-20) Ministerstvo práce a sociálních věcí vytváří politiku přípravy na stárnutí. Z toho důvodu byl vypracován a realizován Národní program přípravy na stárnutí na období 2007-2012, který navazuje na předchozí Národní program přípravy na stárnutí na období 2003-2007. V březnu 2006 byla zřízena Rada vlády pro seniory a stárnutí populace, která vykonává funkci poradního a iniciativního orgánu. Mezi její priority patří mimo jiné i ochrana seniorů v rizikových situacích, podpora rodiny a zlepšování funkčního zdraví seniorů. (Malíková, 2011, s. 27)

23

„Ke dni 31. 12. 2012 však účinnost Národního programu přípravy na stárnutí na období let 2008 aţ 2012 skončila. Proto se v roce 2012 začal připravovat nový strategický dokument vlády, který by měl navázat na předchozí programy. Do jeho přípravy se aktivně zapojili zástupci neziskových organizací, podnikatelských subjektů, místních a krajských samospráv, dalších ministerstev, sociální partneři i odborníci z akademické sféry. Nová verze dokumentu – Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 aţ 2017, byl dne 1. 2. 2013 předloţen vládě ČR k projednání. Pro období 2013 aţ 2017 byly identifikovány následující priority (MPSV, 2008): Zajištění a ochrana lidských práv starších osob Celoţivotní učení Zaměstnávání starších pracovníků a seniorů ve vazbě na systém důchodového pojištění Dobrovolnictví a mezigenerační spolupráce Kvalitní prostředí pro ţivot seniorů Zdravé stárnutí Péče o nejkřehčí seniory s omezenou soběstačností Spolu s problémy, které přináší demografická situace do ekonomické sféry, vyvstává také otázka, jak se co nejlépe postarat o staré občany především v oblasti sociální a zdravotní. Při vytváření zdravotně sociální péče o seniory je nutné respektovat velkou různorodost této populace.

Z toho důvodu je nutné přistupovat v péči

individuálně k potřebám seniorů. (Jarošová, 2006, s. 43)

4.2 Současný systém péče o seniory V oblasti péče o seniory existují dva základní typy sluţeb – zdravotní a sociální sluţby. Jejich cílem je podpořit zdraví seniorů, šířit prevenci nemocí, posilování soběstačnosti, zajistit základních ţivotních potřeb a podpoření co nejdelšího setrvání ve svém domácím prostředí. Zhorší-li se zdravotní stav, nastupuje pomoc ve formě institucí, především dlouhodobá péče. (Jarošová, 2006, s. 44)

24

4.2.1 Rozdělení zdravotních služeb Geriatrická ambulance – nachází se v geriatrických odděleních nemocnic. Zaměřují se na provázanost léčby akutní a následnou, diagnostiku a léčbu specifických syndromů, poradenství, zajišťují péči o seniorskou populaci. Geriatrické oddělení – je oddělením nemocnice, kde je prováděna akutní péče o seniory. Zaměřují se na stavy, které sice bezprostředně ohroţují člověka, ale nejsou podnětem k hospitalizaci. Např. nutriční poruchy, pády, deliciózní stavy apod. Zařízení následné péče (rehabilitační a doléčovací) – je určeno seniorům, jejichţ zdravotní stav je stabilizovaný, je u nich stanovená diagnóza, ale potřebují časově delší doléčení. Ošetřovatelské oddělení – jedná se o oddělení, kde se provádí krátkodobá i dlouhodobá ošetřovatelská péče. U seniora je nutné znát diagnózu a jeho zdravotní stav je stabilizovaný nebo neovlivnitelně progredující. Obsahem péče je zajištění základních potřeb, aktivizace a rehabilitace, také péče o defekty a sledování zdravotního stavu. (Jarošová, 2006. s 45-46)

4.2.2 Rozdělení sociálních služeb V roce 2006 vstoupil v platnost zákon č. 108/2006 Sb, o sociálních sluţbách, který mimo jiné přesně stanovuje druhy sociálních sluţeb, definuje základní činnosti při poskytování sociálních sluţeb. Podle místa poskytování dělí sociální sluţby na: Terénní služby – jsou poskytovány v prostředí, kde jedinec ţije. Řadíme sem pečovatelskou sluţbu, osobní asistenci či terénní programy pro ohroţenou mládeţ Ambulantní služby – jedná se o sluţby, kdy jedinec dochází sám na specializovaná pracoviště. Např. poradny, denní stacionáře, kontaktní centra) Pobytové služby – jsou to zařízení, kde jedinec pobývá celoročně nebo celodenně. Např. domovy pro seniory či zdravotně postiţené, chráněná bydlení, azylové domy. (Malíková, 2006, s. 41-42) Janečková (2005, s. 177) poukazuje na fakt, ţe dva typy zařízení se svým charakterem velice podobají. Jsou to léčebny dlouhodobě nemocných (LDN) a domovy důchodců, zejména jejich tzv. ošetřovatelská oddělení. Povaha péče v LDN a na

25

ošetřovatelských odděleních je dnes povaţována za tolik podobnou, ţe jsou některé domovy důchodců zaregistrovány jako nestátní zdravotnické zařízení.

4.3 Cíle organizace péče o seniory Mezi obecně platné cíle organizace péče o seniory v České republice patří: rozšiřování ambulantní péče, obecně zkracování hospitalizací na nejkratší moţnou optimální dobu a minimalizace dlouhodobé, popřípadě trvalé ústavní péče. V péči platí princip komplexnosti a neoddělitelnosti zdravotní a sociální sloţky, které musí být poskytovány současně. V posledních letech u nás dochází k výrazné geriatrizaci ošetřovatelství a medicíny, proto se musí struktura zdravotnických zařízení, charakter péče i spektrum poskytovaných sociálních sluţeb přizpůsobit starým a většinou nemocným lidem. Zkracuje se hospitalizace, omezují se dlouhodobé a trvalé ústavní pobyty, rozvíjí se nové netradiční formy péče o staré občany. Cílem jakékoli gerontologické (geriatrické) péče, včetně péče ošetřovatelské, je zajistit všestrannou, vysoce odborně erudovanou a lidsky kultivovanou péči o staré nemocné. Proto vznikla strategie 4x D, která formuluje základní principy (Jarošová, 2006, s. 43-44): Demedicionalizovat: Medicína má samozřejmou povinnost postarat se o staré lidi, ale problém celého stáří vyřešit nemůţe. Zdravotníci by však měli být seznámeni nejen se svými kompetencemi, ale i s moţnostmi následné péče, a to jak ve smyslu lékařském, tak psychologickém a sociálním. Důleţitost je kladena na kvalitu ţivota seniora, přirozenost prostředí a na autonomii. Deinstitucionalizovat: Péče o potřebné seniory by měla být realizovaná mimo instituce, samozřejmě nejlépe doma, i kdyţ třeba s intervencí zdravotnické nebo sociální pomoci. Pobyt starého člověka na lůţku v nejrůznějších institucích (léčebny pro dlouhodobě nemocné, domovy důchodců apod.) je často nutná, někdy vhodná, jindy však nadbytečná nebo vysloveně zbytečná. Prioritou je ošetřování a zabezpečení v domácím prostředí, dále rozvoj terénních zdravotních a sociálních sluţeb a podpora integrace seniora do společnosti. Desektorizovat: Je třeba opustit představu, ţe jeden nebo dva resorty (zdravotnictví a sociální sluţby) pokryjí všechny opodstatnělé potřeby starších a starých nemocných lidí. Opak je pravdou – kaţdý resort lidské činnosti můţe přispět k řešení dílčích problémů 26

lidí: např. výroba a prodej vhodných potravin, obuvi, šatstva, speciálních pomůcek, časopisů a knih, bezbariérové přístupy na úřady, městskou hromadnou dopravu a v kulturních zařízeních. Je potřeba povahu potřeb a sluţeb, týmovou práci, propojení zdravotních a sociálních sluţeb, propojení rodinné a profesionální péče. Deprofesionalizovat: Na péči o staré lidi se samozřejmě musejí podílet určité jednoznačně definované profese (zdravotní sestra, lékař, sociální pracovník, pečovatel ad.), ale nikomu z těch, kteří jsou ochotni a schopni participovat na péči, by nemělo být bráněno v prospěšných aktivitách. Koordinace nejrůznějších typů pomoci je však ţádoucí.

27

5 Ošetřovatelský proces u seniorů Bez kvalitní, odborné a dlouhodobé ošetřovatelské péče není moţné zajistit sluţby v plném rozsahu. Vlastní realizace bývá náročná a je nutné si uvědomit specifické odlišnosti v souladu s cílovou skupinou. V této kapitole se chci zaměřit na důleţitost a význam ošetřovatelství v péči o seniory. Pokusím se vysvětlit pojem ošetřovatelství, charakterizovat základní znaky a cíle. Jelikoţ ošetřovatelský proces je pouţíván prakticky stejně, pokud jde o instituce zdravotnického charakteru nebo jde o pobytovou sociální sluţbu, nebudu kapitolu v popisu ošetřovatelské péče členit dle typu zařízení. Zmíním pouze určitou podobnost s vypracováváním individuálního plánu v pobytových sociálních sluţbách. Tuto kapitolu jsem do své práce zvolila i z toho důvodu, ţe koncept Bazální stimulace se integruje právě do ošetřovatelské péče.

5.1 Definice ošetřovatelství Světová zdravotnická organizace definuje ošetřovatelství jako systém typicky ošetřovatelských činností týkajících se jedince, rodiny a společenství, v němţ ţijí, který jim pomáhá, aby byli schopni pečovat o své zdraví a pohodu. (Jarošová, 2000, s. 39) První světově uznávaná definice ošetřovatelství však říká, ţe úlohou ošetřovatelství je pomáhat nemocným i zdravým při provádění činností podporujících zdraví, uzdravování nebo zabezpečení klidné smrti, který by tyto osoby mohly vykonávat bez pomoci, kdyby k tomu měly potřebnou sílu, vůli nebo znalosti, a toto dělat tak, aby jim sestra pomohla co nejrychleji dosáhnout samostatnosti. (Jarošová, 2006, s. 67) Obě definice vykazují společné charakteristiky jako např. zaměření na zdraví, individuální přístup či zacílení na rodinu. Proto je také ošetřovatelství charakterizováno svým komplexním přístupem k člověku ve čtyřech oblastech (Jarošová, 2006, s. 67): podpora zdraví zachování zdraví navrácení zdraví péče o umírající

28

5.1.1 Cíle ošetřovatelství Hlavní cíle ošetřovatelství jsou tyto (Jarošová, 2000, s. 40): Pomáhat jednotlivci, rodině či skupině dosáhnout bio-psycho-sociální pohody v souladu s jejich ekologickým prostředím. Vytvořit z člověka aktivního účastníka péče o vlastní zdraví. Provádět prevenci onemocnění. Spolehlivě zajišťovat péči nařízenou lékařem. Předcházet komplikacím spojeným s nemocí. Znát a uspokojovat potřeby lidí s porušeným zdravím.

5.1.2 Charakteristické rysy ošetřovatelství Pro uskutečnění stanovených cílů musí mít ošetřovatelství tyto charakteristické rysy (Jarošová, 2000, s. 41-42): 1. Individualizovaná péče a komplexní přístup k nemocnému Individualizovaná péče je zaloţena na holistickém přístupu a uspokojení biopsycho-sociálních potřeb. Předpokládá se zde stanovení a systematické uspokojování základních ţivotních potřeb, které si zdravý člověk dokáţe za běţných okolností uspokojit sám. 2. Preventivní charakter ošetřovatelské péče V primární prevenci je nutné předcházet vzniku nemocí prostřednictvím výchovy, očkování, zlepšení prostředí a zlepšení výţivy. Sekundární prevence se zaměřuje na předcházení zhoršování soběstačnosti a zvyšování závislosti člověka na okolí. Středem terciární prevence je zabránění komplikací probíhající onemocnění včasnou ošetřovatelskou péčí. 3. Týmová práce sestry S rostoucí specializací medicíny se péče o nemocné stává více záleţitostí sester, ale je zde předpoklad pro spolupráci odborníků a předávání si informací. 4. Vědeckost ošetřovatelské péče Ošetřovatelství si nevystačí pouze s poznatky z předávaných zkušeností. Musí stát na dobré teoretické základně. Uvědomění si ošetřovatelství jako vědního oboru je poté snáší i pro zdravotníky tak, aby mohli čerpat z teoretických znalostí a dokázali je pouţít v praxi.

29

5. Aktivní ošetřovatelská péče Pojmem aktivní je myšlena péče, která je prováděna tvůrčím, činorodým způsobem. Zapojení zájmu na uzdravení nemocného je nezbytné.

5.2 Etapy ošetřovatelského procesu Ošetřovatelský proces je procesem zhodnocení zdravotního stavu jedince, vytyčení potřeb a poskytnutí specifických postupů k dosaţení uspokojení těchto potřeb. Proto bývá rozdělen do 5pěti základních etap (Jarošová, 2006, s. 68-69): 1. Posuzování - jde o shromaţďování dat o pacientovi rozhovorem, pozorováním, měřením, studiem dokumentace. 2. Diagnostika – analýza získaných poznatků, identifikace potřeb a stanovení diagnózy. 3. Plánování – zde se stanoví cíl ošetřovatelské péče, návrh vhodných opatření pro jeho dosaţení. 4. Realizace – zde se uplatňují zvolené postupy stanoveného ošetřovatelského procesu 5. Vyhodnocení – v tomto stádiu zhodnocujeme a měříme účinek zvolených postupů, efekt péče. Obdobně rozděluje ošetřovatelský proces i Malíková (2011, s. 201), která jej ale připodobňuje k procesu vytváření individuálního plánu. 1. Sběr informací a zhodnocení vs. posouzení pacienta v ošetřovatelském plánu – pro sestru je nezbytným krokem sběr informací o pacientovi a zhodnocení jeho celkového stavu. Klíčový pracovník se také musí před tvorbou individuálního plánu seznámit s klientem a sesbírat oněm co nejvíce informací. 2. Stanovení diagnózy – sestra analyzuje zjištěné informace o problému pacienta, klíčový pracovník se zaměřuje na výčet problémů, které je potřeba řešit a oblasti potřeb, které nemohou být uspokojeny. 3. Tvorba ošetřovatelského/individuálního plánu – sestra s pacientem projednává způsob, jakým bude probíhat ošetřovatelská péče. Vysvětluje význam jednotlivých kroků a zajímá ji, zda s tím pacient souhlasí. Klíčový pracovník postupuje stejně. Dle stanovených cílů navrhuje klientovi moţná opatření. Vše zapisuje do individuálního plánu. 4. Realizace ošetřovatelské péče – sestra i klíčový pracovník se podílejí na tom, aby se plán – ošetřovatelský i individuální mohl realizovat. Informuje i ostatní pracovníky, kteří se na procesu budou podílet. 30

5. Hodnocení efektu ošetřovatelské péče/vyhodnocení dosažení stanovených cílů – sestra spolu s pacientem hodnotí to, jaký efekt měly stanovené postupy. Pokud zde není efekt patrný, pokračuje se v ošetřovatelském procesu dále. Pokud byla péče úspěšná a došlo k vymizení problému, je péče uzavřena. Klíčový pracovník také s klientem hodnotí jeho individuální plán, spolu s klientem hodnotí pokroky či to, co mohlo bránit úspěšnému dosaţení stanovených cílů.

5.3 Specifičnost ošetřovatelské péče u seniorů Náročnost ošetřovatelské péče u seniorů je způsobena změnami v organismu v období stáří. S věkem se mění spektrum chorob, častěji se vyskytují v chronických formách. S tímto souvisí polymorbidita, coţ znamená výskyt několika nemocí najednou. A typickým znakem ve spojitosti s výskytem chorob ve stáří je sociální rozměr nemoci. Onemocnění seniora má velký vliv na ztrátu soběstačnosti a změnu sociálního statutu. Při opomenutí těchto poznatků můţe dojít k nerozpoznání skutečného onemocnění a následky špatně stanovené diagnózy mohou být pro seniora mnohem závaţnější, protoţe ošetřovatelské postupy nebudou odpovídat skutečným potřebám. (Malíková, 2011, s. 215)

5.4 Přístup k seniorům při poskytování ošetřovatelské péče Poskytování ošetřovatelské péče u seniorů můţeme nazvat účinným pouze za předpokladu, ţe bude vytvořen správný vztah mezi sestrou a klientem. Tento vztah musí být zaloţen na respektu, důvěře a oboustranné spolupráci. Pro obě strany je důleţité uvědomění toho, ţe se společně podílejí na zlepšení situace klienta. Dosaţení tohoto cíle bývá mnohdy náročné a vyţaduje od sestry znalosti a dobré komunikační schopnosti. Předpokladem správného přístupu k seniorům při poskytování péče je dodrţení těchto základních bodů (Malíková, 2011, s. 217-218): Mít schopnost empatie, být citlivý k proţívání klienta Mít znalost psychologie a geriatrie Mít schopnost pouţívat různé komunikační techniky Mít trpělivost při řešení problémů Mít schopnost nevztahovat osobně negativní postoj klienta

31

Orientovat se v nových moţnostech kompenzačních pomůcek, zdravotnického materiálu a především v uplatnění nových ošetřovatelských metod

5.5 Integrace Bazální stimulace do ošetřovatelského procesu Pokud se zamýšlíme nad uţitím konceptu Bazální stimulace, je patrné, ţe paralelně s profesionální prací spočívající v záchraně lidského ţivota, by měla probíhat ošetřovatelská péče v duchu konceptu Bazální stimulace. Zjednodušeně řečeno – profesionalita by se měla skloubit s lidskostí, pouţíváním špičkové zdravotnické techniky, ale zároveň být empatická nejen ke klientovi, ale i jeho rodině. (Wolfová In, 2007, s. 51) Bazální stimulaci lze integrovat do ošetřovatelské péče tak, aby k jejímu provedení nebylo nutné mít více času neţ k „normální ošetřovatelské péči“. Např. místo normální koupele lze poskytnout osvěţující koupel dle konceptu Bazální stimulace. Důleţité je promyšleně a cíleně plánovat ošetřovatelské aktivity tak, aby se neplýtvalo časem a zároveň byly naplánované stimulace poskytovány ve vhodnou dobu. Je nezbytné zohlednit denní rytmus klienta a jeho připravenost vnímat podněty. Kaţdá ošetřovatelská aktivita by se měla stát pro klienta příjemným záţitkem. (Friedlová, 2009, s. 47)

5.5.1 Práce s biografií v integraci konceptu Bazální stimulace do ošetřovatelské péče Práce s konceptem Bazální stimulace je zaloţen na adekvátním sběru dat v ošetřovatelské anamnéze, která je prvním krokem ošetřovatelského procesu – posouzení. V konceptu hovoříme o biografii či sensorické biografii. Péče a práce s biografií jsou ve vzájemné souvislosti, pokud chceme ošetřovatelství označit jako holistické. Rozlišit můţeme práci s biografií u klientů seniorů a u pacientů se změněným vnímáním. Pro odbornou práci se seniory je třeba profesionálně vyzvednout záţitky z paměťových map a pouţít je při tvorbě plánů. Tato biografie napomáhá více porozumět změnám v chování seniorů a získané informace následně zaznamenat do biografického listu, který je pak součástí ošetřovatelské dokumentace. (viz. Příloha č. 2) Biografie je strukturálně rozdělena na 8 základních oblastí dle jednotlivých oblastí vnímání, ve shodě s popsanými stimulace konceptu. Pro tento účel je zpracován

32

dotazník, který je zpracováván sestrou a blízkými osobami klienta. V tomto dotazníku se nejprve zjišťují otázky všeobecného charakteru, např. Jak se klient jmenuje, jak byl za svého ţivota oslovován? V jakém ţil prostředí? S kým udrţuje nejvíce kontakt? Jak tráví většinu svého času? Sepsání biografie umoţní zvolit správnou ošetřovatelskou intervenci a zároveň se začne aktivně pracovat ve prospěch klienta, nikoliv ve prospěch zaběhnutého poskytování péče. (Procházková In, 2007, s. 43)

5.5.2 Uplatnění vzdělávání při integraci konceptu Bazální stimulace Institut Bazální stimulace jako jediný provádí vzdělávání pracovníků zdravotnických zařízení sociálních sluţeb. v roce 2007 získal akreditace k proškolení zdravotnických pracovníků a o rok později i pracovníků v sociálních sluţbách. Zájemci o vzdělávání si mohou vybrat ze dvou základních druhů školení – otevřené kurzy a kurzy „na klíč.“ Otevřené kurzy jsou určeny jednotlivcům nebo menším skupinám a jsou také cenově přijatelné. Kurzy „na klíč“ jsou vhodné pro proškolení větší skupiny zaměstnanců a jejich výhodou je absolvování kurzu přímo na daném pracovišti. Institut Bazální stimulace, 2004-2013): V současné době nabízí Institut 3 typy kurzů Bazální stimulace (Institut Bazální stimulace, 2004-2013): 1) Základní akreditovaný kurz Cílem tohoto kurzu je získání teoretických vědomostí a praktických dovedností v konceptu Bazální stimulace. Dosaţení odborných a praktických znalostí konceptu Bazální stimulace a schopnosti reagovat a adekvátním způsobem saturovat potřeby lidí, u nichţ je z jakýchkoli příčin změněna moţnost komunikace, hybnost a vnímání. Také podpora jejich vlastních aktivit. Kurz trvá 24 hod a účastníci získají skripta a Mezinárodní platní certifikát platný v celé EU. 2) Nástavbový kurz Podmínkou

účasti

v nástavbovém

kurzu

je

absolvování

základního

certifikovaného kurzu a alespoň dvouměsíční časový odstup obou kurzů. Cílem je rozšířit teoretické vědomosti a praktické dovednosti získané v Základním kurzu.

33

Kurz trvá 16 hod a účastníci získají skripta a Mezinárodní platní certifikát platný v celé EU. 3) Prohlubující kurz Prohlubujícího kurzu se mohu zúčastnit pouze absolventi certifikovaného základního a nástavbového kurzu Bazální stimulace. Cílem prohloubit teoretické vědomosti a praktické dovednosti získané v základním a nástavbovém kurzu Bazální stimulace. Kurz trvá 8 hod. Kurz trvá 16 hod a účastníci získají skripta a Mezinárodní platní certifikát platný v celé EU.

34

6 Metodologie výzkumu a jeho etické souvislosti Metodologie se zabývá systematizací, analýzou a navrhováním strategií. Někdy se pro označení pojmu „metodologie“ vyuţívá jiného významu, a to uspořádání výzkumné akce (Hendl, 2008, s. 34). Pro zpracování absolventské práce jsem zvolila kvalitativní výzkum. Základním přístupem analýzy byla zvolena tzv. zakotvená teorie. Data

byla shromaţďována za základě rozhovorů se zaměstnanci specializovaného

oddělení jednoho zdravotnického zařízení. Na tomto pracovišti je dle dostupných zdrojů začleněn do péče koncept Bazální stimulace.

6.1 Kvalitativní výzkum Kořeny kvalitativního přístupu ve společenských vědách jsou v hermeneutice a fenomenologii. Kvalitativní výzkum zahrnuje popis a interpretaci sociálních nebo individuálních problémů a jeho podstatou je vytvoření komplexního, holistického obrazu o zkoumaném jevu. Snaţí se zejména o porozumění, ale nezříká se ani vysvětlení jevu, který zkoumá. Porozumění myslíme rekonstrukci toho, jak někdo druhý propojuje skutečnosti pomocí jím uznávaných zákonitostí, zatímco vysvětlení znamená propojení událostí pomocí zákonitostí uznávaných námi, například pomocí různých psychologických teorií. Kvalitativní výzkum se můţe zabývat: -

popisem procesů, vztahů, okolností, situací, systémů nebo lidí

-

interpretací, explanací a explorací

-

verifikací předpokladů, teorií nebo zobecnění

-

evaluací a komparací praktik, inovací programu Do kvalitativního výzkumu se na rozdíl od výzkumu kvantitativního nevstupuje

s ţádnou jiţ předem vypracovanou hypotézou, která by se následně ověřovala, ale cílem je zde spíše široce definovaný problém nebo otázka. Ta se v průběhu výzkumu mění a dokonce se můţe zcela reformulovat. Otázky jsou pracovní pomůcky a ne pravdy, které se budou ověřovat. Pro kvalitativní výzkum je typické, ţe v něm validizační procedury mají nenumerickou povahu. Validitu ovlivňuje několik faktorů, které se dají

35

identifikovat podle jednotlivých fází výzkumu. Rozhodující jsou kvalita získaných dat, způsob jejich zpracování a prezentace výsledků. Data by měla být podrobná, úplná a informativní, měla by tedy zahrnovat široký kontext, zohledňovat pohnutky, význam a procesuální stránku. (Hendl, 2005, s. 46-47)

6.2 Tzv. zakotvená teorie Je to jeden ze základních přístupů v kvalitativním výzkumu. Názvem neoznačujeme nějakou teorii, ale spíše určitou strategii výzkumu a analýzu získaných dat. Cílem výzkumu, který vychází z této strategie je návrh teorie pro fenomény v určité oblasti. Pozornost je směřována především k jednání v interakcích jedinců v určitém prostředí. Tento přístup vyšel od panů B. Glasera a A. Strausse. Získávání dat vyţaduje moţnost pohybovat se na daném terénu a shromaţďovat data. Postup zakotvené teorie se vyznačuje následujícími rysy (Hendl, 2005, s. 125-126): poskytuje explicitní procedury pro vytváření teorie poskytuje postupy pro provedení studie, jeţ bude pruţná, systematická a koordinovaná poskytuje explicitní procedury pro analýzu kvalitativních dat je uţitečný především v aplikovaných oblastech výzkumu a v oblastech, které jsou málo teoreticky zpracované existuje dostatek příkladů pouţití tohoto přístupu

6.3 Etické souvislosti Jelikoţ jsem pro svoji výzkumnou část zvolila kvalitativní výzkum a v něm obsaţený rozhovor, musela jsem se zamyslet nad problémem uchování anonymity respondentů. Data a informace by měly být uchovávány tak, aby nebyly nikým zneuţity. (Bugel, Šlechtová, 2012, s. 188). Proto jsem k ochraně respondentů zvolila Informovaný souhlas (viz. Příloha č. 1), ve kterém jsem respondenty informovala o tom, jaká data chci získat a k čemu je vyuţiji. Do své práce ovšem umístím pouze vzor předkládaného souhlasu a jednotlivé respondenty budu prezentovat pod číselným označením.

36

Participant výzkumu by měl být výzkumníkem vţdy informován o tom, ţe jej chce do výzkumu zahrnout a jak bude naloţeno s výsledky. Informovat o tom, co bude předmětem výzkumu neznamená nutné sdělení toho, jaká je výzkumná otázka. (Bugel, Šlechtová, 2012, s. 190-191) Anonymitu zařízení uchovám tím, ţe nikde ve své práci neuvedu název ani plnohodnotný popis zařízení. Charakter mé práce ani tuto skutečnost nepoţaduje.

6.4 Výzkumná otázka Cílem mojí absolventské práce bude zjistit, jak uplatnění konceptu Bazální stimulace napomáhá zlepšit péči o seniory. Z tohoto cíle jsem si odvodila výzkumnou otázku, která zní: „ Jaké aspekty konceptu Bazální stimulace napomáhají zlepšit péči o seniory.

6.5 Metoda výzkumu Jako metodu výzkumu jsem si zvolila kvalitativní rozhovor. Připravila jsem si okruhy otázek tak, abych dokázala jasně vymezit, na co se respondenta ptám, ale zároveň měla moţnost se doptat na věci, které z rozhovoru vyplynuly. V rámci přípravy na rozhovor je důleţité věnovat pozornost tvorbě otázek. Důleţitou roli hraje jejich obsah, forma i pořadí. Podle Pattona (in Hendl, 2005, s. 167) existuje v zásadě šest typů otázek: Otázky vztahující se ke zkušenostem nebo chování se týkají aktivit zpovídané osoby. Jejich úkolem je zjistit to, co by vypozoroval tazatel, kdyby byl neustále přítomen s osobou a sledoval ji. Otázky vztahující se k názorům jsou zaměřené na porozumění kognitivním a orientačním procesům jedince. Přitom klademe otázky typu: Co si myslíte? Jaký je váš názor na …? Co byste si přál? Otázky vztahující se k pocitům směřují k poznání citových reakcí lidí na jejich zkušenosti a proţitky. Získáváme přitom přirozené, emotivní odpovědi na to, co se stalo nebo děje. Otázky vztahující se ke znalostem. Odpovědi na tyto otázky mají objasnit, co subjekt skutečně zná.

37

Otázky vztahující se ke vnímání zjišťují, co dotazovaný viděl nebo slyšel. Odpovědi na ně mají objasnit stimuly, kterým byl dotazovaný vystaven. Mohou mít např. tuto formu: Na co se vás vedoucí zeptal, když jste se s ním setkal? Otázky demografické a kontextové se týkají identifikačních charakteristik jedince (věk, vzdělání, zaměstnání, plat apod.). Odlišují se od znalostních otázek, protoţe se týkají rutinních záleţitostí.

6.6 Metody zpracování dat Data, která jsem výzkumnou aktivitou získala jsem měla moţnost zaznamenat na diktafon z důvodu časové úspory. Fixací dat se v případě rozhovorů myslí především audiozáznam a videozáznam. Tato metoda je časově nenáročná a předpokladem jsou pouze technické znalosti uţívání záznamového média. Zaznamenání dat na média můţe být doplněno také o písemnou podobu, v případě, ţe je potřeba něco po ukončení nahrávky povysvětlit. Písemný záznam se pouţívá především u pozorování. (Miovský, 2006, s. 197). Zpracování dat jsem nejprve započala přepisem získaných dat, během kterého jsem texty graficky zpřehlednila pomocí barevného vyznačování těch částí, které se mi jevily podstatné s ohledem na výzkumný problém. Tím došlo k redukci dat. Následně jsem texty kódovala a rozdělila do kategorií.

6.7 Charakteristika zkoumaného prostředí a výběr respondentů Jak jsem jiţ v úvodu kapitoly zmínila pro svoji výzkumnou aktivitu jsem si zvolila i vzhledem k cíli práce, specializované pracoviště zdravotnického zařízení, jehoţ zaměstnanci jsou proškoleni v konceptu Bazální stimulace. Zařízení má dlouholetou tradici v poskytování péče geriatrickým pacientům, ale i těm, kteří potřebují specializovanou péči po přechodu z oddělení JIP nebo ARO. Výběr pracoviště vycházel ze seznamu proškolených pracovišť, který je veřejně dostupný na webových stránkách Institutu Bazální stimulace. Na pracovišti byly provedeny tři rozhovory se zaměstnanci oddělení. Tito zaměstnanci byli v konceptu Bazální stimulace proškoleni, prošli minimálně dvěma kurzy. Předpokladem byla dovednost práce s konceptem. Důvodem takovéhoto výběru respondentů bylo to, ţe koncept Bazální stimulace se zaměřuje na

38

lidi, kteří mají změněné vnímání, hybnost a komunikaci. Proto by bylo obtíţené shromáţdit data přímo od lidí, kterých se to bezprostředně týká. „Váţný stav“ označuje pacienty se závaţným nejčastěji neurologickým postiţením, jejichţ zdravotní stav nevyţaduje umělou plicní ventilaci, vyţaduje však dlouhodobou intenzivní péči.

6.8 Výzkumné otázky 1. u jakých klientů nejčastěji se Bazální stimulace provádí 2. zda se uplatnění konceptu Bazální stimulace projevuje odlišně, pokud je péče věnována seniorům 3. zda mají zaměstnanci dostatek času k tomu, aby mohli Bazální stimulaci provádět 4. jaké prvky z konceptu Bazální stimulace se nejčastěji vyuţívají 5. jakých konkrétních výsledků si respondenti všimli u svých pacientů 6. zda se stala samotná praxe po začlenění konceptu pro zaměstnance přínosnější, v čem spatřují pozitiva

6.9 Výsledky kvalitativního výzkumu Respondent č. 1 – rehabilitační ošetřovatel, proškolen ve 3 na sobě navazujících kurzech Bazální stimulace, 11 let praxe 1. Respondent uvedl, ţe věkově mladší skupiny bývají překládány z oddělení ARO a JIP v důsledku různých úrazů hlavy. Pacienti seniorského věku přicházejí na oddělení v komatózních stavech především po mrtvicích či operacích po nádorech. Myslí si, ţe to bývá tak půl na půl. 2. Respondent uvádí, ţe ne. Vţdy se vychází ze zdravotního stavu, ve kterém se člověk nachází. 3. Respondent uvádí, ţe nevnímá ţádný problém v tom, ţe by uplatnění konceptu zabíralo více času. Je součástí jeho běţné praxe. Na tomto oddělení si musí vyhradit více času pro pacienty, protoţe jsou zde těţší stavy. Připouští ovšem, ţe jeho pracovní pozice je odlišná od dalších respondentů a myslí si, ţe jeho kolegové na to budou mít jiný názor. 4. Respondent uvádí, ţe iniciální dotek a oslovování je základní technikou v přístupu k pacientovi. Hodně se vyuţívá zklidňující somatická stimulace, polohování do pozice 39

„hnízdo“ a „mumie“. K polohování uvádí jako velmi dobré pouţití perličkové polštáře. Dále prvky vestibulární komunikace jako je změna polohy těla či lůţka, vysazování pacienta. Velice dobře hodnotí orální stimulaci pomocí cuccích váčků na močených do oblíbeného nápoje a optickou stimulaci s vyuţitím známých obrázků, fotek. 5. Respondent uvádí, ţe po uplatnění prvků Bazální stimulace se zlepšuje komunikace s pacientem a jsou vidět pokroky v prospívání pacienta. Vzpomíná na příběh pacientky, která ve svých 55 letech měla krvácení do mozku. Do té doby ţila běţným ţivotem, běhala maratón a starala se o rodinu. Po úraze se stala imobilní, byla ve vigilním komatu. Proto se u ní začala aplikovat koncept Bazální stimulace. Pomocí masáţí se zklidňovalo dýchání, vysazovala se na křeslo a při pěkném počasí pobývala venku. Personál jí oblékal dres i běţecké boty. Po určité době se z kómatu probrala. Začala více komunikovat a postupně i sama jíst. Díky rehabilitaci odcházela z oddělení o francouzských holích. 6. Moţnost pracovat s konceptem Bazální stimulace hodnotí respondent jako přínosnou. Svěřuje se, ţe pokud můţe pracovník vidět určitý pokrok u pacienta, působí to dobře i na něj. Díky vyuţití informací z biografie, které zaznamená rodina, se snadněji přistupuje k jednotlivým pacientům. Jako velký přínos hodnotí koncept v souvislosti s pacienty, kteří jiţ nemají dobrou prognózu. Uvádí, ţe“ díky tomu, ţe máte aspoň koncept Bazální stimulace, můţete mu zkvalitnit ţivot…trochu jej zpříjemnit.“ Respondent č. 2 – zdravotní sestra, proškolena ve dvou návazných kurzech Bazální stimulace, praxe 30 let 1. Respondent uvádí, ţe Bazální stimulace se nejčastěji provádí u pacientů v komatózním stavu. 2. Respondent uvádí, ţe nevnímá rozdíl v péči o seniory a péči o pacienty věkově mladší. Záleţí spíše na tom, v jakém zdravotním stavu se nachází. Po určité chvíli ovšem připouští, ţe zlepšení zdravotního stavu u seniorů trvá déle. 3. Respondent hodnotí fakt, ţe pokud je čas věnovat se pacientovi, a je jedno, zda ten dotyčný má Kurz Bazální stimulace či ne, vţdy je patrný posun ke zlepšení. 4. Respondent uvádí, ţe je hojně vyuţíván iniciální dotek zklidňující somatickou stimulaci. Dobré zkušenosti má s orální stimulací poté, co jsou pacienti vyţivovány sondou.

40

5. Respondent uvádí, ţe má radost z kaţdého pacienta, který se natolik uzdraví a zlepší se mu zdravotní stav natolik, aby se mu z větší míry navrátila původní schopnost postarat se o sebe sama. Na konkrétní případ si nedokáţe vzpomenout. „Bylo jich více.“ 6. Za přínos hodnotí to, ţe si pacienti na personál rychleji zvyknou a také spolupráci s rodinou, od níţ jsou získávány prvotní informace. Respondent č. 3 – zdravotní sestra, proškolen ve dvou návazných kurzech Bazální stimulace, 10 let praxe. 1. Respondent míní, ţe převaţují spíše lidé mladšího věku. Bazální stimulace se provádí u pacientů ve vigilním kómatu. 2. Respondent uvádí, pokud je pacient vyššího věku, trvá delší čas, neţ se zotaví. Ale v přímém poskytování Bazální stimulace nevidí rozdíly mezi pacienty věkově starší a mladší. 3. Respondent říká, ţe uplatnění Bazální stimulace do péče bývá časově náročnější. Proto se Bazální stimulace poskytuje tehdy, pokud je na ni dostatek času a slouţí více personálu. Nebývá obvyklé, ţe by se např. ranní hygiena s uplatněním Bazální stimulace protáhla na 2 hodiny. Dle jeho mínění by měla mít kaţdá sestra svého pacienta, coţ v praxi nefunguje. Proto se u kaţdého pacienta provádí pouze něco z Bazální stimulace. 4. Respondent uvádí, ţe je hojně vyuţíván iniciální dotek a oslovování. Dále zklidňující somatická stimulace, a pokud je pacient spavý tak i povzbuzující somatická stimulace. 5. Respondent uvádí, ţe výsledky vidí. „Mám zkušenost s tím, ţe přijmeme pacienta v kómatu a odejde domů po svých.“ 6. Respondent uvádí, ţe je pro ni Bazální stimulace přínosem v tom, ţe se můţe spolupracovat s rodinou. „Rodina, pokud o to má zájem, je dobrým zdrojem informací a můţe se začlenit do péče a s péčí nám pomoct.“ Dalším velkým přínosem pro něj byla moţnost absolvovat kurz Bazální stimulace a vyzkoušet si, jaké je to být v pozici pacienta. „Bylo to strašné. Kdyţ ke mně někdo přišel a nemluvil, nevěděla jsem co se děje. Bylo dobře si to proţít, protoţe do té doby si nikdo z nás sester neuvědomoval, jak to můţe na pacienty působit, pokud na ně neberete ohledy….. Vtrhnete do pokoje bez zaklepání, rozsvítíte a tak.“

41

6.10 Shrnutí Nyní se pokusím shrnout výsledky provedené výzkumné aktivity. Vyčlenila jsem kategorie, které vyplynuly ze zaznamenaných dat tak, abych byla schopná popsat, co je skryto za prostým popisem jevu. 1) Přesné vymezení zdravotního stavu Všichni respondenti dokázali uvést situaci pacienta, která je pro ně signálem k tomu, aby se započalo s implementací Bazální stimulace do péče. Z odpovědí je patrné, ţe Bazální stimulace je poskytována u všech pacientů v kómatu bez rozdílu věku. Přihlíţí se pouze k aktuálnímu zdravotnímu stavu. Dá se tedy říct, ţe koncept Bazální stimulace je jakýmsi „univerzálním“ přístupem, který lze integrovat do péče především v těch případech, kdy nemá pečující moţnost ověřit si účinnost péče na pacienta klasickým verbálním způsobem. 2) Péče z pohledu cílové skupiny Jelikoţ byla výzkumná aktivita prováděna na specializovaném oddělení, kde se péče zaměřovala na pacienty ve váţných stavech a často to nebyly pouze senioři, nemohu s určitostí říct, zda by se péče projevovala nějak specificky či ţe by byl koncept nějak výrazně upraven pro cílovou skupinu seniorů. Pracovníci nemají zkušenosti s péčí o seniory v jiných stavech. Při zlepšení bývají pacienti překládáni na další oddělení. 3) Podmínky pro aplikaci konceptu Zkoumáním této oblasti jsem zjistila, ţe koncept Bazální stimulace je v praxi časově náročnější aktivitou ošetřovatelské péče. Významnou roli zde hraje pracovní zařazení a mnoţství úkolů spojených s určitou pozicí zaměstnance, který pečuje o pacienty. Je tedy otázkou, jak uplatnit Bazální stimulaci v co nejvyšší míře tak, aby její efekt na pacienty byl v co nejvyšší míře účinný. 4) Uplatnění teoretických znalostí Všichni respondenti měli absolvované vzdělávání v konceptu Bazální stimulace. Z jejich odpovědí bylo patrné, ţe s konceptem opravdu pracují, dokáţou přesně pojmenovat techniky a vybrat ty, které v praxi opravdu aplikují. Péče můţe být poté

42

opravdu cílená a bude mít větší prospěch pro pacienta. Můţeme tedy říci, ţe se bez teoretických znalostí pracovníci neobejdou a zvyšuje se tím i kvalita poskytované péče. 5) Vlastní zkušenost Respondenti se shodli na tom, ţe se s výsledky pouţívání konceptu Bazální stimulace během své pracovní praxe mnohokrát setkali. Během rozhovorů dokázali popsat konkrétní situace a bylo patrné, ţe za nejvyšší míru efektu povaţují navrácení původních dovedností pacienta a jeho návrat domů v dobrém zdravotním stavu v určitém časovém horizontu. 6) Rodina Během rozhovorů bylo patrné, ţe rodina se stává neodmyslitelnou součástí v uplatnění konceptu Bazální stimulace. Pracovníci velmi pozitivně hodnotili její význam pro péči o pacienty, nejen jako zdroj konkrétních informací, které jim zlepšili znalosti o pacientovi samotném a dali konkrétní návod, jak postupovat. Ale především je rodina neocenitelným pomocníkem při spolupráci s personálem. Dokáţe velmi dobře vyplnit časový deficit, který pracovníci občas při své práci pociťují. Přinos je poté znát na obou stranách.

43

Závěr Tímto shrnutím jsem dospěla aţ k cíli mé práce. Můţeme říct, ţe z konceptu Bazální stimulace vychází určité momenty, které ovlivňují pouţití Bazální stimulace v péči o seniory. Nepotvrdilo se mi, ţe by věk sehrál významnější roli, ale samotné uplatnění konceptu Bazální stimulace má efekt i na cílovou skupinu seniorů i v takto váţném zdravotním stavu. Zapojit koncept Bazální stimulace do péče vyţaduje nároky na konkrétní pracoviště a jeho personální obsazení. Zajímavé pro mě je, ţe více se na zlepšení podílejí vedlejší faktory, o kterých se v konceptu dočteme jen okrajově a to je rodina. Proto bych zde ráda navrhla, aby se do teoretických i praktických východisek konceptu více zapojilo téma rodiny. Koncept sice zmiňuje pečující osoby, čímţ je pravděpodobně míněn někdo blízký, ale chybí mi informace, jak se s rodinou pracuje v institucionální péči. Jak se konkrétně můţe rodina zapojovat a jak to ovlivňuje samotný chod pracoviště. Z výsledků je také patrné, jak se promítá čas a nároky na pracovníky, kteří mají na starosti více klientů a péči si musí lépe rozvrhnout. Výzkumem se mi prokázalo, ţe se aplikací konceptu zabývají opravdu pouze ti, kteří jsou vyškoleni a umí uplatnit v praxi svoje nabyté znalosti. Neméně hodnotnou sloţkou je i fakt, ţe sami pracovníci vidí úspěchy své péče a zlepšování stavu svých pacientů. A nemusí záleţet na věku, ač je předpoklad, ţe léčba seniorů se výrazně protahuje díky charakteristickým fyzickým i psychickým změnám ve stáří. Toto se můţe stát hnacím motorem pro pracovníky k tomu, aby se pro ně koncept nestal pouze další „nepouţitelnou novinkou.“ Jak říká Karolína Friedlová:„ porozumět znamená chápat, co nám někdo sděluje. Abychom pochopili, musíme se naučit naslouchat, vnímat a vidět to, co třeba druhý nevidí.“ Touto větou by se dala shrnout celá podstata konceptu Bazální stimulace. Ve své práci, především v teoretické části jsem nastínila, co to vlastně koncept Bazální stimulace je a v čem vlastně spočívá jeho podstata. Nastínila jsem, jak se dají prakticky pouţít určité aktivity, ale samozřejmě podrobnější informace je moţné dohledat v literatuře, ze které jsem vycházela. Koncept Bazální stimulace není jediným alternativním přístupem, který se dá v péči o druhého člověka pouţít, ale je třeba si uvědomit, ţe kaţdým teoreticky podloţeným přístupem, podle kterého rozpoznáme potřebu klienta, můţe pomoci ošetřovatelskému personálu zkvalitnit péči. Velkým přínosem tohoto konceptu pro

44

ošetřovatelskou péči je, ţe vede k zachování schopností klienta a mění doposud stereotypní a mnohdy negativistické pohledy ošetřujícího personálu na problémy a deficity klienta.

45

Seznam použitých zdrojů Bugel, W., Šlechtová, H. (2012). Tvorba kvalifikačních prací pro studenty oborů sociální práce. Olomouc:CARITAS- Vyšší odborná škola sociální Olomouc Friedlová, K. (2007). Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. České Budějovice: Grada. Friedlová, K. (2009). Bazální stimulace pro učitele předmětu ošetřovatelství I. a II. díl. Frýdek-Místek: Institut Bazální stimulace. Friedlová, K. (2002). Bazální stimulace, pojetí konceptu. In Sborník multioborové interdisciplinární a mezinárodní kooperace. Olomouc: Grada. Friedlová,

K. (2003-2010).

Skriptum pro

základní kurz

Bazální

stimulace

v ošetřovatelské péči. Frýdek-Místek: Tiskárna Kleinwachter. Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, s.r.o. Institut Bazální stimulace (2004-2013): Základní kurz Bazální stimulace [on-line]. Dostupné ze dne 23.4.2013 z http://www.bazalni-stimulace.cz/kurz_zakl.php Institut Bazální stimulace (2004-2013): Základní kurz Bazální stimulace [on-line]. Dostupné ze dne 23.4.2013 z http://www.bazalni-stimulace.cz/kurz_nast.php Institut Bazální stimulace (2004-2013): Základní kurz Bazální stimulace [on-line]. Dostupné ze dne 23.4.2013 z http://www.bazalni-stimulace.cz/kurz_prohl.php Janečková, H. (2005). Sociální práce se starými lidmi. In Matoušek, O. Sociální práce v praxi (s. 163-193). Praha: Portál, s.r.o. Jarošová, D. (2006). Péče o seniory. Ostrava: Ostravská univerzita Jarošová, D. (2000). Teorie moderního ošetřovatelství. Praha: ISV nakladatelství Malíková, E. (2011). Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. Praha: Grada Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing, a.s. MPSV (2008): Příprava na stárnutí [on-line]. Dostupné ze dne 23.4.2013 z http://www.mpsv.cz/cs/2856 Pidrman, V., Kolibáš, E. (2005). Změny v jednání seniorů. Praha: Galén. Procházková, E. (2007). Práce s biografií klienta v kontextu s konceptem Bazální stimulace. In Cesta k humánnímu ošetřovatelství. Frýdek-Místek: Institut Bazální stimulace

46

Steltzl, E. (2003). Basale stimulation in der Rehabilitation. [on-line]. Dostupné 20.6.2012 z http://www.oegkv.at/uploads/media/sa04-koeberl-wippel.pdf Trojan, S. (2003). Lékařská fyziologie. Praha: Grada. Venglářová,M., Mahrová, G. (2006). Komunikace pro zdravotní sestry. Praha: Grada. Wolfová, V. (2007). Bazální stimulace v praxi. In Cesta k humánnímu ošetřovatelství. Frýdek-Místek: Institut Bazální stimulace.

47

Přílohy Příloha 1 – Informovaný souhlas

INFORMOVANÝ SOUHLAS Informovaný souhlas týkající se absolventské práce na téma: „Koncept Bazální stimulace a jeho uplatnění v péči o seniory“ Ţádám Vás o souhlas s poskytováním výzkumného materiálu pro výzkumný projekt ve formě audio nahrávky rozhovoru. Vzhledem k tomu, ţe se zkoumaná problematika můţe dotknout vnitroorganizačních pravidel konkrétního zařízení i citlivosti osobních údajů respondentů a klientů, je náleţitá pozornost věnována zajištění bezpečí respondentů. Důraz je kladen na: (1) Anonymitu respondentů – v přepisech rozhovorů nebudou uváděny osobní údaje, respondentům přidělím pouze čísla. (2) Mlčenlivost výzkumnice ve vztahu k osobním údajům o účastnících výzkumu (s tím, že s výzkumným materiálem budu pracovat výhradně já). (3) Jako respondent máte právo kdykoli odstoupit od výzkumné aktivity. Děkuji za pozornost věnovanou těmto informacím a ţádám Vás tímto o poskytnutí souhlasu s Vaší účastí ve výzkumu.

Martina Komárková

Podpis: ………………………

Podle zákona 101/2000 sbírky o ochraně osobních údajů ve znění pozdějších předpisů

uděluji

souhlas

s

účastí

v uvedeném

výzkumném

projektu

a

s poskytnutím výzkumného materiálu.

V ……………………… dne ……………………… Podpis: ………………………

48

Příloha 2 - Ukázka moţného zpracování senzobiografie

49

50